ENEÁŠE SYLVIA KRONIKA ČESKÁ. 139 maiorem partem obtinerent. Audivit rex benigne Nicolaum pro multitudine loguentem, atgue, in posteram diem redirent, iussit. Dein misso populo ad Nicolaum, qui remanserat, conversus: Tu, inquit, qua me regno deiiceres, orditus es telam: at ego laqueum inde efficiam, quo te postea strangulem. Ille e conspectu abiens populares magis ac magis incendit. Rex in arcem Vicegra- densem, urbi vicinam parvoque tantum fluvio disiunctam, sese recipit et paulo post in castellum Novum, quod ipse construxerat, quinto distans lapide, cum paucis abiit, missis ad fratrem orato- ribus, qui eius auxilium implorarent; consulibus autem Novae civitatis Pragensis, ne ulterius ab haereticis dominicum corpus in pompa deferri sinerent, imperavit. At haeretici pridie Kalendas Julii apud ecclesiam Carmelitarum convenientes, ad aedam sancti Stephani eucharistiam per plu- rimas plateas atque ecclesias armati circumtulere ibique domum sacerdotis suis ineptiis non con- sentientis diripuere et sublato clamore ingenti furentes praetorium petiere. Consules XI metu perculsi fuga salvati sunt, VII, qui remanserant, et cum iis iudex urbis atque alii nonnulli cives raptim intercepti ex altissimis fenestris in forum praecipitati, lanceis ac verubus irati populi excepti, dirum spectaculum dilaniati praebuere, stante in foro Johanne monacbo et sacrum Christi corpus sanguinario populo ostentante. Camerarius regni, qui cum CCC'' equitibus ad sedandum tumultum a&ccurrerat, ubi furentem plebem animadvertit, de sua vita sollicitus, fuga sibi consuluit. Ea cum (A) vétáie diel lidu obdrželi. Vyslyše jest král dobro- tivě Miknláše od množstvie mluvtcieho, a aby se na- zajtří vrátil, rozkázal. Potom když se rozšel lid, obrátiv se k Mikulášovi, kterýž poznostal: Ty jsi, dí, plátno, kterýmž by mne z královstvíe vyhnal, setkal, ale ját osiedlo z ňeho utočím, jímž bych tě potom za- škrtil. On pak od obličeje královského odšed, lid více a více podpaloval. Král na Vyšehrad blízko města malým toliko potokem oddělený se obrátil a po nemnohém času na Nový hrad, kterýž sám ustavěl; odtud vyhozením koule s nemnohými odšel, poslav k bratru oratory, kteříž by jeho pomoci žádali ; kon- šeluom pak Nového města Pražského, aby viece české straně těla božieho v processí nositi nedopůúštěli, přikázal. O smrti Václava krále. Kapitola XXXVII. Ale Čechové drahého dne měsíce června do kláštera Matky Božie Sněžné sšedše, odtud do kostela sva- tého Štěpána svátost oltářní skrze mnohé ulice a kostely s zbrojí přenášeli a tu duom kněze jich ne- povolojícieho zbořili. A učinivše křik veliký, kvaltem na rathúz běželi. Konšeluo jedenácte zstrašeni jsúce, utečením zachováno, sedm, kterýchž ostalo, a s nimi rychtář města a jiní mnozie měšťané zastižení jsúce z převysokých voken na rynk smetáni jsúů a na vo- štěpy a sudlice hněvivého lidu bráni; ukrutné di- vadlo sekání jsúce vydali stojíciemu na ryňku Ja- novi mnichu a svaté Kristovo télo zkrvavému (sic) lidu okazujfcímu. Najvyšší komorník, kterýž se třmi sty jízdných k ukrocenie té bůře přijel, když hněvivý lid poznal, o svój život péči maje utečením sobě by již větší diel lidu obdrželi. Uslyšel král dobro- tivě za množství mluvícího, a aby se na drahý den navrátili, přikázal. Pak potom rozpustiv lid, k Miku- lášovi, kterýž byl pozuostal, obrátivše se řekl: Ty, která by mé z královstvie svrhl, nastrojils nová střelu; ale jáť osidlo z ní učiním, kterýmž tě potom zahrtüsím! On od tváři jeho vyjda, lid obecní víc & víc podpaloval. Král se na hrad Vyšehradský, města blízký, malitkým tolik potokem rozdělený, bral a nedlího potom na Hrádek Nový, kterýž on bíše ustavil, pátého vzdáli kamene, s nemnohými odšel, poslav k bratru posly, kteříž by jeho pomoci požádali, a konšelóm Nového města Pražského, aby víc od kacířův Těla Božíeho v pýše nositi nedo- púščeli, přikázal. Ale pak kacíři poslednieho dne měsíce června u kostela Karmelitských sebravše se, do kostela svatého Ščepána Tělo Boží po mnohých ulicích a kosteléch chodíc v odéní přinesechu a tu Arona kněze, jejich šeredným činóm nepřivolujícího, roztrháchu, a pozdvihše hlasu a křiku hrozného prchléce k rot- hauzu se brachu. Konšelův jedenadct strachem za- hnaných, útěkem zdrávo zóstalo; sedm, kteříž bychu zóstali, s ními rychtář města a jiní mnozí měščené kvapně zachváceni s velmě vysokých oken na rynk smetání na sudlice a na rožni prchlivého lidu roz- trhání jsů (hrozné divadlo). Při tom stojíše na trho- višči Jan mnich a svaté Kristovo tělo lidu krvavému, mordéřskému okazujíc. Komorník království, kterýž se třmi sty jízdnými k ukrocení pohromu bíše při- běhl, když že prchá ukrutenstvím lid, poznamenal, 1419