1487 188 ENEÁSE SYLVIA KRONIKA ČESKÁ. nachis: Veniunt, inquit, novi dietim ad nos daemones, quos vocant monachos: iis studium est nos deiicere ex veritate. At si viri fuerimus, prius sanguinem effuderimus. Id Sigismundus ubi accepit: Immo nos, inquit, Rochezanae sanguinem non inviti ante aras libabimus. Non latuit Rochezanam Sigismundi sermo, qui ex amicis commonitus clam aufugit. Eius ecclesia Rapustoni, bono et docto viro, commissa, quem nos postea exsulem perturbatis iterum rebus in Nova domo vidimus. Priusquam Bohemiam intrasset Sigismundus, Johannes Rohatius??) (sic), nobili loco natus, in- genio malo, mente pessima, non longe a Montibus Cuthnis intra silvas in edito colle castellum exaedificavit vocavitque Montem Syon, asserens ex eo loco veritatem aliquando exituram, quae gentem Bohemicam libertate donet.?*) Euntibus ad Iglaviam caeteris nobilibus imperatorem suscep- turis ipse domi manens vicinis infestus predas agitat instigantibusque nonnullis baronibus, quibus pax noxia, bellum salubre videbatur, Sigismundum quoque lacessit: armenta bovum et vina, quae ili advehebantur ex Hungaria, rapit, itinera queque insecura infesta reddit neque a purpuratis regiis abstinet. Sigismundus Henricum Ptasconem,?*) qui hominem corripiat, cum exercitu mittit. Obsidio IIII* ducta 1nensibus, castellum summa vi occupatum, sed in cacumine montis situm, vallo. fossa murisque oportune munitum difficile superatu erat. Eriguntur turres, quae munitiones murosque (A) řeč o mnišiech byla: Pro kteružto věc přišli sú, řiekával, k nám ďáblové, kteréž mnichy jmennjí. Těm péče jest svozovati nás s pravdy. Ale budeme-li mužie, prvé svú krev prolejemy. To když Sigmund zvédél: Ano i my, die, Rokycanovu krev ne bez- děčně před oltářem vycedimy. Nebyla jest tajna Rokycany Sigmundova řeč, kterýžto od přátel na- pomennunt jsa tajně ušel. Jeho kostel Ptáčkovi, do- brému a učenému muži, poručen jest, kteréhož jsmy potom vyhnaného v Jindřichově Hradci viděli. Prvé než jest Sigmund do Čech přijel, Jan Roháč, [z] znamenitého místa narozený, vtipu zlého, mysli horší, nedaleko Kutny v lesích na vysokém vrchu brad ustavěl a nazval Horu Sion pravě, že by z toho miesta pravda vyjíti měla, kteráž by národ lidský svobodú obdařila, Když jeli do Jihlavy jiní páni k přijetie císaře, on doma ostav, süsedóm od- porný jsa, lüpeze &inil z nabádánie mnohých pánuo, jimžto pokoj škodný, boj prospěšný se zdál. Sig- munda také utrhl, stáda voluo a ovcie, kteráž z Uher hnáva byla jemu, zajav; cesty všecky nebezpečné a nesvobodné učinil, ani se od dvořanuo královských zdržal. Sigmund Jindřicha Ptáčka, kterýž by člo- věka ztrestal, s vojskem poslal. Obleženie čtyři mě- síce trvalo, hrad veliků mocie dobýván jest; ale na vrchu hory vystavený, valy, přiekopem a zdmi do- statečně ohrazený, nesnadný k dobývání byl. Nasta- ?*) Rochetius 2. — ?*) donaret 2. — ?*) Ptaschonem 2. (B) když mezi kázní řeč o mniších událo se míti, říkal: Přicházejí noví na všaký den k nám ďábli, jichž na- zývají mnichy. Těm pilnost jest nás strčiti od pravdy; ale budem-li muži, prvé svú krev vylejemy. To když Zigmund zvěděl: Ano my, vece, Rokycanovu krev ne bezděčně před oltáři vylijemy. Nebyla tajna Roky- canovi feć Zigmundova, kterýž od přátel jsa na- pomenut, tajně jest utekl. Jeho kostel Papúškovi, dobrému a učenému muži, poručen, kteréhož my potom vypuzeného, když se opět zase věci zmátly, v Jindřichově Hradci viděli sme. Prve než bíše všel do Čech Zigmund, Jan Roháč, z ušlechtilého miesta nrozený, vtipu zlého, mysli velmě zléj, nedaleko od Hory v lesích na vyskočilém pahrbku hrádek vyzdvihl jest, jeho£ nazval horü Sion, utvrzujic, Ze by z toho místa pravda někdy vyjiti móla, kteráž by Jid český svobodú obdarovala. Když jiní šlechtici do Ihlavy, aby císaře přijali, jeli, on doma zóstav, süsedóm protiven jsa, lópiti po- spiešil, a když mnozí páni, kterýmž pokoj zdál se škodlivý, pobízeli, boj zdál se požitečný. Zigmunda také trápil, skuot a vína, kteráž jemu z Uher bychu vezena, pobral, cesty všeliaké nebezpečné, škodlivé učinil, ani se od v zlatohlav oděných královských zdržoval. Zigmund Jindřicha Ptáčka, kterýž by člo- věka pokázal, s vojskem poslal. Obležení čtyři ve- deno měsíce, Hrádek veliků mocí osazen, ale na vrchu hory posazen, valem, příkopem a zdmi po- třebně a dobře obrazen, k dobyti byl nesnaden. Vy-