256 ENEÁŠE SYLVIA runa byli jsúů k tomu zavázání, kdyby král Římský k koranovánie na ciesarstvie táhl, aby jemu bylo posláno tfi sta odéncü aneb tfi sta hfiven stiíbra etc.; on také zpuosobil, Ze jest toho práva polovice puštčna k věčnosti, tak £e nenie storuona povinno- vána viece poslati neZ puol druhého sta odéncuo aneb puol druhého sta hřieven střiebra, Čtvrté: Krá- lové čeští byli tomu zavázáni, kdež by koli aneb kamkoli ciesař dvór položil, že jsú musili tam jeti, ješto jest to bez velikých škod a nákladuo nemohlo býti. On tak zjednal, že králové čeští již nejsú zavázání ke dvoru jinam jezditi ueZ do dvů měst, do Normberka a Pamberka. Ty i jiné mnohé svo- body k koruně české zpuosobil jakož privilegium to s zlatü bulf okazuje. A tak šťastné kraluje v sobotu pfed Zvéstováním panně Mariji život dokonal a v hrobiech královských v kostele [sv.] Víta na hradě Pražském pochován. Po jehožto smrti panstvo, ry- tieřstvo a města učinivše sněm na Horách Kutnách volili jsá s veliků nesnázie najjasnějšíe kníže Vladi- slava, Kazimíra, krále Polského, syna, ješto mnozie tomu volenie odporni byli, chtějíce Matiašovi, Uher- skému králi, koruny dopomci. I přijel jest do Prahy najjasnějšíc kníže Vladislav s veliká radostí a pocti- vostí ten pondčlie po vzetie Matky Božie na nebe, když se psalo od vtčlenie Krista spasítele tisiecieho čtyrstého sedmdesátého prvnieho léta, a u vígiljí svatého Bartoloměje s veliká radostí a slavností na hradě Prožekém šťastně korunu královstvie přijal. Potom pak léta tisiecieho čtyrstého devadesátého, po smrti Matiáše, krále Uherského, v středu u vigilije svatého Jana Křtitele vojensky vyjel z Prahy, aby se v královstvie uherské podlé té smlávy a zápisuo, kteréž měl s králem Matiášem [uvázal], & na Béle- hradé korunu královstvie uherského pfijal Šťastný jiestě kníže a najpokojnějšíe, kterýžto viece svým královstviem pokojem dobrého a užitečného zpuo- sobil nežli mnozí předkové jeho velikými boji a vál- kami za mnohá léta dovésti molli. KterémuZto Buoh najvčtšie z mnohých výborných i tento nojzvláštnéjšie dar dáti ráčil, že již dědice královstvie svých naj- jasnějšíc knieže Ludvíka syna svého milého jistotně zná, kterýžto tisícieho pětistého devátébo léta od porodu panenského, věku jeho léta třetieho koranu královstvie Českého slavně přijal, Kterémužto Bůh a knieže pokoje, Kristus Pán i věku prodlženie i také šťastného pokojného královanie z milosti své rač popřieti. Ludovice Nestor vive! KRONIKA ČESKÁ. z Bopardie a Jan Mikulášů Hayhennerů z Oppen- haymu v Římě léta milostivého a od narození Jesn Krista tisicého (sic) čtyřstého sedmdesátého pátého, den desátý měsíce ledna, když jest seděl najmilo- stivější Sixtus papež Čtvrtý léta jeho ščastného čtvrtého, když jest kraloval najnepřemoženější a naj- osvícenější knieZe & pán, pan Fridrich Třetí, císař Římský, vždy rozmnožitel říše, císařstvie jeho léta dvadcítého čtvrtého, když jest dopříl tuto kroniku vydáviti pan Jan Aloizi, Tuškanský sudí aneb súdce síni neb paláce súdného. Tnto kroniku tak vdávenů k žádosti a rozká- zání vysoce urozených pánův, pana Dobeše a pana Beneše, bratrův vlastních z Bozkovic a z Černéj Hory z vjbornéj feéi latinskéj v moravskü ne bez práce vyložil jest kněz Jan řečený Húska z Brodu Uher- ského, farář tu a alcipryšt Břeclavský a kanovník Brněnský, léta syna božíeho tisícího čtyrstého osm- desátého sedmého o masopnstě v Bořítově pod Černú Horú v zemi Moravskéj. Pro něžto buď čest a chvála najvyššímu Pánu nebeskému. Registrum. O položenie země České, o řekách, o městech a o českých obyčejiech. Kap. přvnie. O pojitie národu Českého. Kap. II. O Čechovi, první[m] EnieZeti českém. Kap. III. O Krokovi, drubém českém knížeti. Kap. IIII. O Libuši, dceři Krokově, kteráž mnohými lety zemi zpravovala. Kap. pátá. O Přemyslovi, třetím kniežeti českém. Kap. VI. O dievce Vlastě, kteráž kniežetstvie České oby- čejem amazonským sedm let mocně držela. Kap. VII. O děvce Šárce, kterak lstivě urozeného Štyrada zklamala, Kap. VIII. O Nezamyslovi čtvrtém, Mnatovi pátém, Voje- novi šestém a Vincslavovi sedmém, českých knieža- tech. Kap. IX. O Neklanovi, osmém českém kniežetie a velikém boji, kterýž měl s Vratislavem, slezským knížetem, strýcem svým. Kap. X. O nevérnosti Dntikové [sic m. Durinkové], kterýž Vratislavova syna, jemu poruéeného zamordoval a odplatu hodnú vzal. Kap. XI. O Hostivítovi IX. a Bořivojovi X. českých kní- žatech, kterýž i poslednie z pohanských knížat byl