z 260 stránek
Titul
I
II
Drobnější kroniky
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Eneas Silvius
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
Název:
Fontes rerum Bohemicarum. Tom. VII / Prameny dějin českých. Díl VII
Autor:
Emler, Josef
Rok vydání:
bez data
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
260
Obsah:
- I: Titul
- 1: Drobnější kroniky
- 61: Eneas Silvius
Strana 179
ENEÁSE SYLVIA KRONIKA CESKÁ. 119
non posse; consulendum communi quiete; neque concordiam sine viribus, neque vires sine con-
cordia sufficere; civitatibus eius populi inexpugnabile munimentum esse, qui concordibus animis
arma tractaret. Lites ex arbitrio ducis componi posse, delectis ex utraque parte pari numero
viris, quorum consilio leges pacis dicerentur. Procopius demum ita se pacem habiturum respondet,
si Nova Praga sibi restituatur, si munitiones deiectae reficiantur, si Pelzina eo in statu reponatur,
in quo fuerat ante dissolutam obsidionem nam commeatus iam eo importati fuerant. Nobiles, ubi
rem factu difficilimam'?) peti vident Procopiumque vincula, verbera, caedes minari, cum alia via pax
inveniri non posset, armis decertare constituunt.
Relicta itaque civitate, cuius nutare animos non ignorabant, obviam hosti pergunt. Ventum
est ad locum inter Brodam Bobemicam et Burim (sic) IIII* milibus et quingentis passibus a Praga
distantem in agris late patentibus. Ibi currus contra currus incurrunt et sublato clamore alteri
alteros contumeliose compellant, Decreverat Procopius haud quaquam pugnae copiam facere, nisi
ex occasione praerogativa daretur. Erat ei animus recta via Pragam petere, ubi non dubitabat,
Novam civitatem sibi portas aperturam. At equitatus nobilium munitiones eius praetergressus, dum
forte ultimam partem apertam videt, raptim ingreditur caedemque maguam fecit. Hostes improviso
(A) nali, že by rozdělené mezi nimi královstvie státi
nemohlo; aby péči měli o společném pokoji, a že
by ani na svornosti bez moci ani na moci bez svor-
nosti dosti bylo, a městóm by toho lidu nedobytá
obrana byla, kterýž by lid svornými úmysly válku
vedl; ie by ruozuice podlé zdánie jeho srovuány
býti mohly, voléce s obojí strany rovného počtu
muže, jichž by raddú nález pokoje vypovědín byl.
Prokop potom, že by tak chtěl mieti pokoj, odpo-
věděl, jestliže by Nová Praha vrácena byla, jestliže
by stavenie zbořená vzdělána byla, jestliže by Plzeň
v tom zpuosobu byla, v kterémž byla před odtrže-
ním; neb již špíže tam naneseno bylo. Páni, když
věcie přenesnadných žádati viděli a Prokopa žaláři,
bitím, mordem hroziti, poněvadž by jinů cestů po-
koj nemobl býti, boj vésti uložili, Protoż nechavie
města, kterébož výborně úmysly znalí, proti ne-
příteli táhli. Přišli jsá na místo mezi Brod Český
a Guřim, čtyřmi mílemi a pěti sty kročeji od Prahy
vzdálí na poliech velmě širokých. Tu se vozové
s vozy potkali a učinivše křik, jedni druhých han-
livě dotýkali. Umienil jest Prokop nikoli bitvy ne-
Giniti, jedinć leć by z pfiehody pfiśla; ale ámyslu
byl upfimo k Praze tśhniti, kdeż jest nepochyboval,
že by Nové město jemu brány otevřelo. Ale jízdní
panstva vozy jeho pomiejejíce, když zadek vozuo
jeho otevřený uzřeli, kvaltovně do nich vskočili a
porážku velikúů učinili. | Nepřátelé nenadálým zlým
(B) královstvie státi nemůže, že, aby porazeno bylo
obecnému pokoji, že ani svorností bez moci, ani
moci bez svornosti dosti jest; městóm toho lidu ne-
dobytá jest ohrada, kterýž svořícivými (sic) úmysly
oruží pěstuje. Svárové vůlí vůdce uloženi býti
mohü, vybera s obti stranů rovným číslem muže,
jejichž radá práva pokoje vyrčena by byla. Prokop
potom tak se chtieti míti pokoj odpovědě, ač Nová
Praha jemu navrácena bude a ač nové posádky
zase budů ustaveny a jestli Plzně v ten stav zase
navráceno bude, v ňem (sic) bylo před odtržením
od jeho obležení; nebo již špíže a jiné potřeby
do ňeho byly vnešeny. Páni, když viděchu, že věcí
k účinku velmě nesnadných žádá Prokop a že oko-
vami, bitim, mordem hrozí, poněvadž jinú cestů po-
koj nalezen býti nemůž, oražím bojovati ustavichu.
Protož opustiv město, jehož úmyslův motati se ne
nevěděli, u půtku nepřieteli vyjechu. Přijdeno jest
na místo mezi Brodem Českým a Kúářimí, čtyři tisíce
a padesát kroků od Prahy na dáli položené na po-
léch široce otevřených. Tu vozy proti vozóm šiko-
vachu & pozdvihie kriku, jedni druhfch potupně
nazývají a pobízejí. Byl umínil Prokop nikoli boje
stropiti, leč by z některakéj příčiny přístup byl dán.
Byl jemu úmysl upřímů cestů k Praze jeti, kdež
nepochyboval, že by jemu Nové město brány ote-
vřelo. Ale jezdečstvo panské varty a osazení jeho
pomíjejíc snad poslední stranu otevřenů vidělo, náhle
vskočílo a mord veliký učinilo.. Nepřátelé nepřed-
3) difficillimas 3.
1434