z 260 stránek
Titul
I
II
Drobnější kroniky
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Eneas Silvius
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
Název:
Fontes rerum Bohemicarum. Tom. VII / Prameny dějin českých. Díl VII
Autor:
Emler, Josef
Rok vydání:
bez data
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
260
Obsah:
- I: Titul
- 1: Drobnější kroniky
- 61: Eneas Silvius
Strana 137
ENEÁŠE SYLVIA KRONIKA ČESKÁ. 137
tectae, ornatus omnis dives, pretiosissima supellex, fenestrae altae atque amplissimae conspicuo
vitro et admirabili opere lucem praebebant. Neque haec tantum in oppidis atque urbibus, sed in
villis quoque admirari licebat. Fuit inter caetera monasterium Aulae Regiae apud ripam Multaviae,?")
qua Misa fluvium*5) illi iungitur, situm, in quo regum corpora condebantur, singularis excellentiae,
nam praeter aedem magni et memorabilis operis amplum dormitorium ceterasque monachorum
officinas magnifice constructas quadrata porticus fuit, quae nam *') parvum conclusit hortum,55)
ambitum vocavere. In huius lateribus vetus novumque testamentum ab initio Genesis usque ad
Apocalypsim Johannis litteris maiusculis in tabulis scriptum continebatur notis, quo altius irent,
paulatim crescentibus, ita ut a summo usque deorsum facilis lectio praeberetur. Sed hoc decus
post Venceslai mortem Hussitarum rabies delevit, qui postquam ecclesias quam plurimas deiecerunt,
monasteria incenderunt, castellum petentes, cui Bechingne*5) nomen est, octavo fere miliario ab oppido,
quod nunc Thabor appellant, XXX^ circiter milia hominum convenere atque ibi CCC'^^ mensas in
patentibus campis erexere, ex quibus populo sacramentum calicis ministrarunt. Terruit ea con-
gregatio Venceslaum verentem, ne tumultu facto in se arma converterent regnumque sibi adimerent.
Nec sua res periculo caruit. Venceslaus ei saluti fuit cognomento Coranda,97) singulari facundia
presbiter et in plebibus auditus. Qui, dum populum de republica admoneret, inter caetera, quae
(A) světlo dávala. Aniž se tomu toliko v městečkách
a méstech, ale i ve vsech diviti slušelo. Byl jest
mezi jinými klášter Zbraslav na břehu Vltavy, na
kterémž Sázava řeka jí se připojuje, vystavený,
v kterémž se královská těla pochovávala, zvláštní
vfbornosti. Neb kromě domu velikého a divného
diela a širokých komor i jiných mnišských po-
kojuo nákladně vystavených měli ambit, kterýž ne-
malü zavřel zahradu, a ten Rajskjm dvorem jme-
novali. Na kteréhoZ stěnách Starý a Nový zákon
od prvních kněh Mojžiešových až do zjevenie sva-
tébo Jana litterami obhrubnými psán byl slovy, jakž
výš šla, pomalu hrubšími, tak aby od vrchu až doluo
snadně se Ciesti mohlo. Ale tu krásu po smrti Vá-
clava česká vzteklost zahladila. Kteřížto když kostely
mnohé zbořili, kláštery vypálili, k zámku táhnüce,
kterémuž Bechyně jméno jest, osm jednak mílí od
města, kteréž nynie Tábor slove, okolo třidcieti
tisícno lidu se sešlo a ta tři sta stolů na širokých
poliech postavili, z kterýchžto lidu svátost kalichu
rozdávali. Zhrozilo jest to sebránie Václava bojícího
se, aby zbúřením na ňeho se neoddali a jemu krá-
lovství neodjali. Aniž ta věc nebezpečenstvie prázdna
byla. Václav jemu v tom pomocen byl, příjmím Ko-
randa, zvláštní výmluvnosti kněz a lidu vzáctný,
(B) kryté, okna vysoká, velmě široká prozřetedlným
sklem a předivným řemeslem světlo dávachu. Aniž
toliko tyto věci v městečkách a v městech, ale také
i ve vsech diviti se slušalo. Byl mezi jinými klášter
Aula Regia, řečený Zbřeclav, na břehu Vltavy, tu
kdež se Mže jí spojuje, ustavený, v ňemž královská
těla chována býváchu, zvlášční vysokosti ; nebo kromě
kostela velikého a pamětihodného účinku široký
dormitoř a jiná mniší obyvadla velebně ustavená,
čtverhranaté předkostelí bylo, kteréž nemalů zavie-
ralo zahradu — ambit to nazývají —; na toho ji-
stého pobočných stěnách starý i nový zákon od po-
čátku knih o stvoření až do knih tajemství Jana
čtenami obhroznými na dckách psaný se zadržoval,
tak že slova, čím výše šla, jakžto by pomálu ruostla,
tak £e od vrchu az doluov snadné se čtení činilo.
Ale tu okrasu po smrti Václava Husákuov vsteklost
zahladila, kteříž potom, když kostely mnohé pobo-
řili, kláštery vypálili, jedů k městečku, jemuž jméno
Bechyně, v osméj jakzto míli od městečka, kteréž
nyní Táborem nazývají; okolo třidcíti tisíc lidu bylo
se sešlo i tu tři sta stolův na otevřených poléch po-
stavichu, z nichzto lidu svátost z kalicha dávachu.
Zastrasilo bí$e to shromáždění Václava bojícího se, aby
pohromu neučinivše naň oruží neobrátili a králov-
ství jemu neodjali. Aniž jeho věc bez nebezpečen-
ství byla jest. Václav, příjmí Koranda, byl jemu ku
zdraví, zvlášční výmluvy kněz a mezi lidmi slyšený ;
9) Muletauiae 2. — **) fluvius 3. — **) non 2, 3. — *5) ortum 2. — **) Bchenigne 3. — *) Coranda 3 a tak níže.
145