Strana I
ČESKÝ ZEMSKÝ ARCHIV KATALOGY, SOUPISY, REGESTÁŘE A ROZBORY 1. ARCHIV KORUNY ČESKÉ 1. DĚJINY ARCHIVU NAPSAL Dr. RUDOLF KOSS Z POZŮSTALOSTI K TISKU UPRAVIL Dr. OTAKAR BAUER V PRAZE 1939 NÁKLADEM ČESKÉHO ZEMSKÉHO VYBORU TISKEM DRA ED. GRÉGRA A SYNA V PRAZE

Strana II

Strana III

Strana IV
ČESKÝ ZEMSKY ARCHIV KATALOGY, SOUPISY, REGESTÁŘE A ROZBORY JEHO FONDŮ VYDÁVÁ ARCHIV ZEMĚ ČESKÉ I. ARCHIV KORUNY ČESKÉ 1. DĚJINY ARCHIVU ČESKÉ KORUNY V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉHO ZEMSKÉHO VÝBORU 1939

Strana V
ARCHIV KORUNY ČESKÉ 1. DĚJINY ARCHIVU NAPSAL Dr. RUDOLF KOSS Z POZŮSTALOSTI K TISKU UPRAVIL Dr. OTAKAR BAUER V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉHO ZEMSKÉHO VYBORU 1939

Strana VI

Strana 1
PREDMLUVA. Zvěčnělý ředitel zemského archivu Dr. Jan Bedřich Novák, který projevoval zvláštní péči o publikační činnost tohoto archivu, přičinil se o to, že ke starým velikým pod- nikům edičním zemského archivu byla připojena nová publikace, tentokráte povahy archivní. Dne 21. listopadu 1923 (č. 131.878/X) usnesl se zemský výbor po návrhu ředitelství zemského archivu, aby nákladem zemským a prací zemského archivu byla vydávána sbírka, jež by při- nášela katalogy, soupisy, regestáře a roz- bory fondů a sbírek zemského archivu a jež by měla stručný název »Český zemský archiv«. Zároveň bylo usneseno, aby jako první řada této sbírky byl vydán katalog nejstaršího a nejdůležitějšího fondu zemského archivu, archivu České koruny, typického to listinného archivu středověkého, jehož jádro tvoří archiv Karla IV. Vypracování tohoto katalogu bylo svěřeno zemskému archivnímu radovi a docentu německé university pražské Dr. Rudolfu Kossovi, který připravil a vydal r. 1928 ka- talog první části listin z let 1158—1346. Tento katalog vyšel jako 2. svazek celé řady, neboť první svazek, jak jest v programu sbírky, měl přinésti dějiny tohoto dů- ležitého fondu. Skutečně také Dr. Koss připravil z nej- větší části i tento svazek úvodní, žel jeho předčasná smrt roku 1929 zabránila, aby mohl dílo dovésti ke konci. Úvodní svazek o dějinách archivu České koruny dokončil pak z pozůstalosti zvěčnělého Dr. Kosse, opatřil potřeb- nými poznámkami a doprovodil pomocným materiálem zemský archivní rada Dr. Otakar Bauer. Revisi díla, stejně jako u vydaného svazku katalogu listin měl někdejší zem-

Strana 2
ský archivní rada, nyní profesor university Masarykovy v Brně, Dr. Josef Borovička. Podle připraveného plánu obsáhne první řada sbírky »Českého zemského archivu«, věnovaná archivu České koruny, deset svazků. Z nich první, který se právě ode- vzdává veřejnosti, pojednává o povaze a složení tohoto významného fondu s hlediska nauky archivní a sleduje jeho pohnuté osudy od založení až do doby nejnovější. Svazky 2.—7., z nichž 2. byl vydán r. 1928, přinesou regesta listin uložených v archivu z let 1158—1836, svazek 8. vě- nován bude rozboru kopiářů korunního archivu a knih privilegií z roku 1547, svazek 9. pojedná o pořadatel- ských pracích v archivu, o jeho inventářích a podá syn- chronistický seznam listin, svazek 10. posléze bude obsa- hovati atlas pečetí, dochovaných na listinách korunního archivu. Zatím co se odevzdává vědecké veřejnosti tento úvodní svazek o dějinách archivu, připravují se již další svazky, a to jak katalogu listin, o jehož přípravu se dělí zemský archivní rada Dr. Otakar Bauer a zemský archivní komisař Dr. Antonín Haas, tak rozboru kopiářů korunního archivu. V Praze dne 28. září 1939. Dr. Bedřich Jenšovský, ředitel archivu země České.

Strana 3
PŘEDMLUVA K VYDANÍ PRVÉHO DILU. Když zvěčnělý zemský archivní rada Dr. Rudolf Koss dokončil rukopis Dějin archivu české koruny a chystal se přikročiti k jeho konečné úpravě pro tisk, netušil jsem, že mi vbrzku připadne smutný úkol, abych za něho provedl poslední úpravu jeho životního díla. Zákeřná choroba a předčasná smrt zabránily Kossovi, aby je odevzdal veřej- nosti on. Nemělo-li býti nenávratně ztraceno dílo mnoha- leté práce a píle, bylo nutno se ho ujmouti a připraviti jeho vydání tiskem. Dlouholetá spolupráce s Dr. Rudol- fem Kossem, jemuž jsem byl od svého vstupu do českého zemského archivu úředně přidělen, umožnila mi, abych se seznámil s plánem celého díla i se všemi pomocnými pro- středky na tolik, že jsem se mohl odvážiti tohoto úkolu. Když mi bylo rozhodnutím zemského výboru ze dne 22. 560.176 ai 1929 listopadu 1929 č. 12—1031 al 1929 podle návrhu ředitelství českého zemského archivu svěřeno pokračování v edici Katalogu listin archivu české koruny, považoval jsem za svou povinnost vydati nejprve Kossovy Dějiny archivu české koruny. Bohužel předčasná smrt Kossova zamezila navždy zpracovati tyto dějiny na tak širokém podkladě, jak si představoval autor, jenž zamýšlel při konečné úpra- vě téměř každou kapitolu podstatně rozšířiti. Dlužno se nám tudíž spokojiti s rozsahem, pokud jej vymezuje za- chovaný rukopis Kossův. Dějiny archivu české koruny vznikly teprve při pra- cích Kossových o Katalogu listin. S počátku zamýšlel Koss připojiti k popisu každé listiny i její dějiny; ježto

Strana 4
však by se tím byl Katalog stal nepřehledným — historie některé listiny zabrala by i několik tiskových stran — upustil od tohoto záměru. Náhradou za to měl se osudy jednotlivých listin zabývati zvláštní svazek Katalogu, v němž měly býti též kriticky rozebrány a popsány i jed- notlivé fondy, z nichž se skládal český korunní archiv. Úměrně s postupem prací o rozboru jednotlivých fondů českého korunního archivu, přibývalo stále víc a více lát- ky i k vnějším dějinám českého korunního archivu, což přimělo Kossa k tomu, že se rozhodl napsati obšírné dě- jiny archivu české koruny, jimž vyhradil první díl Kata- logu. Kossovy Dějiny archivu české koruny se však ne- zabývají toliko historií tohoto archivu, nýbrž si všímají téměř všech archivních problémů, jež se jakkoliv pojí k osudům českého korunního archivu. Po té stránce lze opravdu jenom želeti toho, že neúprosná smrt vyrazila Kossovi pero z ruky právě ve chvíli, kdy se chystal, při- hlížeje k základním otázkám archivní literatury, podstat- ně rozšířiti a doplniti své dílo a podniknouti velkoryse za- ložený pokus o rekonstrukci archivu české koruny i všech archivních fondů, k němu organicky připojených a tvoří- cích s ním jednotný a nedělitelný celek. Kritický duch Kossův byl by tu netoliko rámcově a v hlavních rysech, nýbrž do všech podrobností jasně a přesvědčivě ukázal, jak nerozlučně spjaty jsou jednotlivé, zdánlivě cizorodé archivní celky s osudy a vývojem archivu české koruny, tvoříce s ním staletími stmelené, jednolité a nerozborné těleso. Žel, nestalo se tak. Toliko prvé dvě kapitoly svého díla provedl Koss podle chystaného, široce založeného plánu. Dále v něm pokračovati a dokončiti dílo započaté zabránila mu nemoc a smrt. Rukopis díla Kossova se nám zachoval v celém rozsahu; formální a jazykovou úpravu textu prvých dvou kapitol provedl jsem ještě za osobní účasti a souhlasu Dr. Kossa. Počínajíc kapitolou třetí, bylo nutné revidovati a doplňovati poznámky, Kossem pořízené, jichž v kapitolách dalších stále ubývalo, až posléze od kapitoly deváté byl jsem nucen poříditi veškerý poznámkový aparát sám. Při té příležitosti vděčně vzpomínám spolupráce kolegy Dr. Ant. Haase,

Strana 5
5 který mi obětavou součinností v letech 1934 a 1935 usnad- nil dokončiti obtížný ten úkol. Chtěje podati čtenáři alespoň letmý přehled listin korunního archivu českého, připojuji v příloze chronolo- gicky sestavený a latinskými regesty opatřený »Con- spectus« těch listin archivu české koruny, o nichž se Koss ve svých Dějinách zmiňuje. Jde tu především o snazší orientaci v obsáhlém materiálu listinném, pojícím se k archivu české koruny, neboť mnohé listiny korunního archivu českého, pocházející z údobí let 1158—1346, označuje Koss toliko zběžně pořadovým číslem (signatu- rou) podle vydaného 2. svazku Katalogu, bez udání obsahu listiny. Z toho důvodu otiskuji v latinském přehledu listin korunního archivu českého, o nichž je v textu jakákoliv zmínka, stručný regest, údaj o tom, dochovala-li se nám listina v originále či toliko v opise, kde je nyní uložena, případně i záznam, kdy a kým byla otištěna. »Conspectus« podává takto, byť i neúplný — neboť nejsou tu zazname- nány všechny listiny korunního archivu českého — nic- méně alespoň informativní přehled listin archivu české koruny. Za přehledem listin uvádím obsáhlý seznam lite- ratury i pramenů, jichž užil Koss ve svém díle. Z boha- tého výčtu publikací i statí příležitostných, pojících se k nejrůznějším problémům archivnictví vůbec, je, tuším, nad jiné patrné, na jak široké základně, vyzbrojen doko- nale znalostí odborné literatury, budoval Koss svoje Dě- jiny. Ježto je zde podrobně zachycena všechna literatura, Kossem užitá, uvádím v rejstříku jmen osob autory jed- notlivých studií jenom tenkráte, děje-li se o nich v textu či v poznámce zvláštní zmínka; jde-li o pouhou citaci, tu autory v rejstříku nezaznamenávám. Resumé v jazyce německém, připojené na závěr díla, bylo pořízeno z valné většiny na základě původního ruko- pisu díla Kossova. Katalog zakončují dva rejstříky, a to rejstřík se jmény osob a míst, a rejstřík věcný, do něhož pojímám též podrobný přehled inventářů a kopiářů ko- runního archivu českého v chronologickém sledu, jakož i chronologicky sestavený přehled dekretů a ustanovení, týkajících se úpravy archivu české koruny od ustanovení

Strana 6
6 prvého archiváře tohoto archivu Karlem IV. až po opětné sjednocení jeho fondů v zemském archivu českém v r. 1920. Nehotová redakce a neúplnost poznámkového apa- rátu díla, autorem tak předčasně opuštěného, kterou bylo lze jenom zvolna a s nemalými nesnázemi překonávati, byla na závadu rychlejšímu postupu tisku. Nemenší pře- kážkou vydání díla Kossova bylo i finanční zhroucení vý- znamné knihtiskárny české, jež po několik let tisk brzdila a posléze nebyla již s to jej dokončiti, takže bylo nutné dotištění díla po několikaleté přestávce svěřiti knihtiskár- ně Grégrově. V Praze v červenci 1939. Dr. Otakar Bauer.

Strana 7
I. Středověké archivy a jejich poměr k panovníkovu pokladu a k ostatkům svatých. 1. Období bez archivů. »Videntur archiva cum ipsis rebus publicis nata« sou- dil kdysi archivní odborník 17. století J. Multz.1) Dnes ovšem již víme, že tomu tak nebylo. Teprve vyšší kulturní úroveň přináší s sebou písemné řízení v právních jedná- ních a ještě později písemný styk mezi úřady, což obé dává vznikati archivům. Každý »kulturní cyklus« se může ve svých počátcích vykázati státy, jejichž národové neuží- vali písemností a tudíž také nepotřebovali a neměli archi- vův. Víme také, že Germáni převzali starořímskou listinu teprve tehdy, když navázali styky s Římany a římskou církví, a že Římané zase listinu přejali kdysi od Řekův. U germánských národů jest listina i archiv původu řím- ského.2) V Čechách se počaly vyhotovovati listiny značně později nežli u národů germánských a to teprve okolo poloviny 12. století. Současně pak s prvými listinami vzni- kají i první archivy. První základy k ochraně listin a k pečlivé úschově pí- semných svědectví o právních jednáních byly položeny u nás teprve tehdy, když také tu pečeť z pouhého znamení se stává prostředkem ověřovacím.3) 1) Jac. Bernh. Multz, De iure cancellariae et archivi (1692), vydal Jac. Wencker, Collecta archivi et cancellariae iura. Argento- rati 1715, str. 112. 2) Srov. Ignaz Zibermayr, Das oberösterreichische Landesarchiv im Bilde der Entwicklung des heimatlichen Schriftwesens. Linz 1921, str. 6. 3) Tomu nasvědčuje rané užívání pečeti v řízení soudním, ob- zvláště v procesu. Zdá se také, že nejstarší pečeti českých knížat

Strana 8
2. Cena listin podle středověkého práva. Celkový ráz středověkého práva způsobil, že ve stře- dověku netušenou měrou vzrostla hodnota listin. Cena li- stin byla tehdy vskutku neobyčejná, vyvažujíc jaksi »mlhovinu ústního jednání, které provázelo právo obyče- jové.« Proto také představitelé (subjekti) středověkého práva dbali o to, aby listinný poklad byl zachován pokud možno úplný. Pouze archivy byly skutečně s to přivoditi stálost právních poměrů, ježto jinak z nedostatku objek- tivního práva ve středověku plynuly neustálé zmatky v právních nárocích. Kolikráte utrpěli panovníci a ještě častěji poddaní nemalou škodu na svých subjektivních právech, poněvadž proti listině odpůrcově neměli listiny o svých právech.*) Starost o zachování majetkových práv a privilegií vedla tudíž ve středověku k tomu, že všude pe- čovali o bezpečnou úschovu listin. Na vznik archivů tedy působily především a jediné požadavky praktického ži- vota a nikoliv snad nějaké vědecké zájmy.*) Nelze tudíž, jak se občas přihází, mluviti o dvojím významu archivů středověkých: praktickém pro potřeby správní a vědec- kém pro historická badání.*) Než to ovšem neznamená, že by snad středověcí kronikáři si byli archivů vůbec nepovšimli. Sledujeme-li pouze české poměry, stačí vzpomenouti kronikáře Pulkavy, který znal dobře český korunní archiv a nejednu listinu z něho zaznamenal ve své kronice. Mi- z rodu Přemyslova byly právě pečetmi soudními. Alespoň postava sv. Václava a nadpis: Pax sancti Wencezlai anebo Pax ducis N. in manu sancti Wenceslai na rubní straně pečeti jsou neklamnými svědky, že tu jde o starou pečeť soudní. Pax ve středověku totiž znamenalo především mír ve významu soudním, tedy obecný řád, pořádek. Uvědomíme-li si to, pochopíme lépe, kte- rak »svatováclavská pečeť« jakožto pečet dvorského soudu (— jejž svolával český panovník na počátku 13. století u příležitosti kol- lokvií s pány —), stává se později pečetí českých »comites«, ja- kožto pečeť zemská a ještě později pak pečetí stavovského soudu zemského. 4) Fritz Kern, Recht und Verfassung im Mittelalter. Historische Zeitschrift, 120. Bd. (1919) str. 39. 5) Pietro Taddei, L'Archivista, (Milano 1906), str. 18. 6) Ignaz Zibermayr, Das oberösterreichische Landesarchiv etc. str. 6.

Strana 9
kuláš Glassberger, který čerpal z pražského metropolit- ního archivu, zachoval nám v původním znění mnoho dů- ležitých listin.) Praktický účel archivů jest ještě v 16. a 17. století rozhodující. Annály Baroniovy neznamenají ještě změnu v nazírání.3) Archivy jsou především hodno- ceny jakožto důležité zdroje právních nároků, i když významní humanisté jali se navštěvovati archivy a bibliotéky, aby tu sbírali materiál ke svým vědec- kým pracím.3) Jakub Ramingen, snad prvý německý archivní teoretik vůbec, pokoušeje se r. 1571 v práci »Von der Registratur« podati stručný nástin všeobecných ar- chivních dějin, má za to, že hlavní užitek archivu směřuje »ad iura atque bona.« Ideální ceny a tím také i oprávnění svého bytí po této stránce nabývají archivy vlastně te- prve v 19. století. 3. Archivy listinné a archivy aktové. Archivy, jež tvořily původně část pokladu a archivy, jež vznikaly z činnosti jednotlivých kanceláří. Středověké archivy jsou po výtce archivy listinné. Podobně i český korunní archiv jest archivem listinným, poněvadž obsahuje pouze listiny. Správní ústrojí ve středověku nebylo ještě dosti vy- spělé a rovněž tak nedostatečné bylo i písemné řízení. Veškeré úřední řízení dálo se pouze ústně a nebylo také vůbec potřebí, aby jednotlivá stadia jednání byla auten- ticky zaznamenávána. Pouze výsledky právního jednání byly písemně utvrzovány. Proto také fondy středově- kých archivů jsou vesměs malé. Teprve na začátku novověku nastává i v oboru archiv- ním veliký převrat. Renesance, jež způsobila vybudováním 7) G. Friedrich, Codex diplomaticus etc. I. (1907); II. (1912). Seton W., Nicholas Glassberger and his works. With the text of his »Maior Cronica Boemorum Moderna«. Manchester 1923. 8) Viz: A. Giry v »La Grand' Encyklopédie, III. str. 748. 9) Ed. Strassmayr, Archivar Johann Adam Trauner. Sonderab- druck aus dem Jahrbuch des Oberösterreich. Musealvereines, 81. Bd. (1926), str. 243.

Strana 10
10 skutečných úřadů velikou změnu v organisaci správní, při- vodila zároveň netušený rozvoj písemného styku mezi jed- notlivými úřady. Jakmile vešly ve známost výhody pí- semného vyřizování úředních jednání, bylo též nutno po- starati se o bezpečné uložení písemností, jež vznikly z pí- semného styku mezi úřady. Rozdíl mezi středověkem a novověkem, pokud jde o vznik a dochování historického materiálu aktového, jest tak nápadný, že hledíc na početní převahu aktového materiálu v novověku bylo přechodné období ne zcela vhodně charakterisováno jakožto »doba, která tvoří přechod od listiny k aktu.«10) Vskutku však li- stiny zůstávají i na dále, neboť »všechny nové volné způ- soby zlistiňování zatlačují toliko pergamen a slavnostní pečetění.«11) Nutno však doznati, že vývoj novověkých archivů nenavazuje na staré archivy středověké, které jak uvidí- me, jsou vlastně jen součástí pokladu. Středověké archi- vy se jeví v novověku ponejvíce jenom jako uzavřené cel- ky, které se jen málokdy rozmnožují. Novověké archivy se vyvíjejí při kancelářích nových úřadů. Aktové archivy, to jest archivy, jež vznikly z činnosti jednotlivých kance- láří, nastupují na místo starých archivů listinných, to jest archivů, jež byly součástí pokladu. Podobný osud »odumření« postihl i český korunní archiv. Proto také od 16. století nebyly již lenní reversy ukládány do korunního archivu, nýbrž do registratury če- ské (dvorské) kanceláře, jež přejímá na dále úkoly če- ského státního archivu. Nesmíme tudíž míti český korunní archiv za zárodek budoucího českého státního archivu. Týž vývoj vidíme také jinde, neboť na rozhraní stře- dověku a novověku se vyskytuje všudy v archivním vý- voji caesura, kdy dosavadní archiv — součást pokladu — jest zatlačen archivem, vzniklým z činnosti kanceláře. Rovněž ani starý rakouský archiv — součást pokladu — (das österreichische Schatzarchiv) není zárodkem rakou- 10) Stowasser, Das alte Archiv der Herzöge von Österreich. Mitteilungen des Archivrates, III. (1919), str. 16. 11) Andreas Walther, Kanzleiordnungen Maximilians I., Karls V. u. Ferdinands I. (Archiv für Urkundenforschung, II. (1908), str. 343).

Strana 11
11 ského státního archivu, jak se za to mělo; i tu postrádáme jakékoliv vývojové souvislosti.12) Dosavadní archivní literatura s dostatek neocenila rozdíl mezi archivem listinným a archivem aktovým, to jest archivem-součástí pokladu a archivem, vzniklým z činnosti kanceláře. Tolikéž Eug. Casanova v nedávném pojednání o archivnictví se vůbec nezabýval touto základ- ní otázkou archivního vývoje ve středověku a v novo- 13) věku.13) 4. Pojem archivu v různých dobách. Sledujeme-li bedlivě hlavní rysy dějinného vývoje archivního, tu vidíme sice nedostatek vývojové souvislo- sti na rozhraní mezi středověkem a novověkem, avšak s druhé strany pozorujeme zase, že pojem archivu byl určován týmiž okolnostmi po všechna staletí od středo- věku až do novověku. Proti staršímu mínění4) lze dnes právem tvrditi, že pojem archivu se historicky vyvíjí. Bo- hužel, moderní archivní teorie holandských archivářů, zto- tožňujíc pojem archivu s písemnou pozůstalostí jednoho anebo několika úřadů jakožto »moles rudis«, nikterak ne- 15) dbá historického vývoje archivního.15) Chceme-li charakterisovati pojem archivu a to jak v době, kdy archiv byl ještě součástkou pokladu, tak i v době, kdy archiv již vznikl z činnosti kanceláře, do- jdeme k zajímavému výsledku: archiv byl vždycky (v obou obdobích) považován za výslednici nějakého výběru pí- semného materiálu, při němž cena písemnosti rozhodova- 12) Ludwig Bittner, Die zwischenstaatlichen Verhandlungen über das Schicksal der österreichischen Archive nach dem Zusam- menbruch Österreich-Ungarns. (Archiv für Politik und Geschichte 3 (8) Jahrgang, 1925, Hft. 1.; Sonderabdruck, str. 60.) 13) Eug. Casanova, Archivistica. 1928, Siena. 14) H. Aug. Erhard. Ideen zur Wissenschaftlichen Begründung und Gestaltung des Archivwesens. (Zeitschrift für Archivkunde I. 1833, str. 185.) 15) S. Müller, J. A. Feith en R. Fruin, Handleiding voor het or- denen en beschrijven van archieven. Ontworpen in odpracht van de vereeniging van archivarissen in Nederland. Groningen 1898. — Ně- mecky: H. Kaiser, Anleitung zum Ordnen und Beschreiben von Ar- chiven, für deutsche Archivare. Leipzig 1905. Hlava I. § 2.

Strana 12
12 la, má-li býti uložena do archivu čili nic. Středověké archivy listinné byly nepochybně výslednicí takového vý- běru, neboť byly do nich ukládány pouze takové listiny, jež bylo lze označiti »literae utiles«. Proto také byl u če- ské dvorské kanceláře na začátku 18. století založen zvláštní archiv, jakkoliv byla tu již po dvě století vedena pečlivě uspořádaná registratura.16) Po založení byly do něho ukládány toliko písemnosti, které měly tehdy právní cenu. V oné době archivního rozmachu, kdy byly zakládá- ny nové archivy, byla to tedy právní cena jednotlivých písemností, jíž se lišil archiv od pouhé registratury. Též Rosenthal, shledávaje v padesátých letech 18. století ma- teriál pro nově zřizovaný vídeňský státní archiv, vybíral především písemnosti, jež měly právní cenu. Převzal tedy do archivu pouze listiny, které dosvědčovaly právní ná- roky panovnického domu rakouského, za to však pouhé správní akty zůstavil u registratur jednotlivých korunních zemí. Praktická právní cena byla rozhodující při výběru písemností, ukládaných do archivu ještě v 18. století; te- prve v 19. století byla nahrazena cenou historickou. 5. Souvisel vždycky archiv s osudy kanceláře? Poněkud staršího data jest mínění, podle něhož lze dějiny archivu ztotožňovati s dějinami kanceláře; poprvé bylo proneseno již ve čtyřicátých letech minulého století. Archivy a kanceláře byly prý původně nepochybně spolu sloučeny; k jejich rozdělení došlo prý teprve po čase, 17 když již písemná jednání nabyla příliš velikých rozměrů.1) Moderní teorie archivní, odvozujíc vznik archivu z činnosti kanceláře anebo úřadu vůbec, byla nad jiné po- volána, aby dokazovala souvislost dějin archivu s dějinami kanceláře; viděla totiž v archivních dějinách pouhý od- lesk dějin kanceláře a v dějinách archivu i kanceláře do- 16) R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském. (Zprávy českého zemského archivu VI., 1924, str. 176.) 17) Das Königliche Provinzial-Archiv zu Stettin. Zeitschrift für Archivkunde-Diplomatik und Geschichte. II. Bd. 1. Hft. (1835), str 33.

Strana 13
13 18 hromady toliko část dějin správních.18) Navazuje na to, soudil nedávno Viktor Löwe v práci o německém archiv- nictví, že »ve všech obdobích německých dějin až do 19. století včetně byl archiv vždycky součástkou kanceláře anebo registratury.«19) Müller byl však již nucen výslov- ně upozorniti, že z archivních řádů Karla Velikého a Lud- víka Pobožného nelze seznati, byla-li oddělena běžná 20 agenda kancelářská od archivu v užším slova smyslu.2) Učení o spojitosti archivu s kanceláří, jež všude na- bylo vrch, podporoval též podnes všeobecně uznávaný etymologický výklad slova archiv. Jakkoliv Löher nena- darmo zdůrazňoval, že původ slova archiv jest poněkud zahalen rouškou temnoty jako staré archivy vůbec, přesto věřil, že Římané převzali slovo archivum z řečtiny; převzali prý je buď ze slova exaiov = starodávný, anebo ze slova doxetov, což znamená radnici anebo vůbec dům, v němž se scházeli náčelníci města.21) Müller však měl již za jisté, že slovo archivum = doxstov, a že bylo odvo- zeno z řeckého slova doxň, jež znamená úřad, dále místo, kde se úřad vykonával a konečně též místo, kde byly chovány úřední záznamy. Pravděpodobně prý, ne-li dříve tedy v době, z níž se nám zachoval prvý jeho doklad. znamenalo již v přeneseném smyslu sbírku úředních písemností; stalo se tak velmi dávno, patrně v prvých le- tech císařství, ne-li dokonce již v dobách republikán- ských.22) Groh, přidávaje se k výkladu, že slovo archi- v um vzniklo obměnou ze slova archium = dozelov t. j. úřadovna, úřední sídlo, úřední shromaždiště, přece jen do- znává, že ve významu našeho archivu se ho užívá teprve velmi pozdě, až v prvých stoletích našeho letopočtu.23) 18) Otto H. Stowasser, Das Archiv der Herzoge von Österreich. Mitteilungen des Archivrates. III. Band, 1 Heft (1919), str. 25. 19) Victor Löwe, Das Deutsche Archivwesen. Breslau, 1921, str. 1. 20 str. 36. 21) Franz Löher, Archivlehre Paderborn, 1890, str. 27. 22) Herm. Müller, 1. c. str. 58. Srov. Murrayův a Skea- tův veliký historický slovník anglický I., str. 435: doxetov = magi- sterial residence, public office; doxnd = goverment. 23) Vladimír Groh, Archivy u Řeků a Římanů. Časopis archivní školv. II., 1924, str. 11. Herm. Müller, Von Bibliotheken und Archiven. Leipzig, 1925,

Strana 14
14 Vskutku však znamenají výrazy doxň anebo dexetov, vyskytující se několikráte v berlínských papyrech, tolikéž co reapetov to jest úřad, kde byly registrovány egyptské trhové smlouvy,) tedy spíše jakýsi druh knihového ane- 25) bo deskového úřadu, nikoliv však shromaždiště listin." 6. Výsledky srovnávací metody ve starších archivních dějinách. Srovnáváme-li archivní poměry nejen u středověkých, nýbrž i u starověkých národů, dospějeme k několika klad- ným poznatkům o starších archivních dějinách vůbec. Zji- stíme především, že staré archivy nebyly vůbec součástí anebo snad pouhým přívěskem kanceláře. Ba, odmítneme též ne dosti správné tvrzení Bresslauovo, jenž, podávaje přehled středověkých archivů, soudil, že zejména listiny »byly od nejstarších dob pečlivě ukládány na místech zvlá- ště k tomu určených, které my dnes nazýváme archi- vy.«28) Později uvidíme, kterak ve středověku byly všude archivy úzce spiaty s pokladem a ostatky svatých. Po- prvé na to upozornil vlastně již Sir Francis Palgrave, vy- nikající archivní odborník a autor anglických archivních dějin.2) »The custom of depositary almost universally amongst antient nation« pravil výstižně o starých archi- vech. Upozornil též na bibli, kde čteme v knize Ezra, že babylonský král dal hledati nějakou listinu »v domě po- kladu«.28) Také Římané chovali archiv společně s pokladem. Chrám Saturnův na Forum Romanum, pyšnící se římským 24) Mitteis, Zur Berliner Papyruspublikation. Hermes, XXX. Band (1895), str. 592. — Cabrol, Dictionnaire d'archéologie Chré- tienne. II. 1., str. 843. 25) Podle domnělého řeckého výrazu pro archiv byl nazván také nový polský archivní časopis Archeion, jenž počal vychá- zeti r. 1927. 26) Harry Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutsch- land und Italien. I.2, str. 120. 27) Francis Palgrave. The antient Kalendars and Inventaries of the Treasary of His Majesty's Exchequer. 1836, Introduction str. XIV. 28) Francis Palgrave. 1. c. str. XIV.

Strana 15
15 aerariem, uchovával kromě státní pokladny se státními pe- nězi též římský státní archiv.2 Thesaurus publicus, fiscus býval v římských nápisech častěji označován slovem arca.0) Později ve středověku i germánští národové na- zývají poklad slovem arca.31) Arca nebo též archa znamená však kromě vlastní klenotnice, v níž jest poklad, 327 také truhlu, do níž se ukládají spolu s pokladem i listiny." Francký král Childebert III. nařídil r. 695, aby ze dvou li- stin téhož znění jedna byla uložena »in arca Basilicae san- cti Dionysii«, druhá pak v králově »pokladu«.33) Ze slova archa vzniká obměnou archivium; týž význam jako archivium mají i ostatní synonyma scriniumaar- marium. Neméně jest zajímavé, že archivium znamenalo někdy pouze poklad, pokladnici. V několika diplomech z doby ottonské pro Cambrai čteme ustanovení, že pokutu dlužno platiti »in archivium ipsius ecclesiae«.34) Nejnázorněji lze vysvětliti význam slova archa na židovské arše úmluvy, která vzala za své, když Vespasián spálil jerusalémský chrám. Židovská archa úmluvy (»the Ark of the Judism«, jak ji nazývá Hubert Hall) totiž ucho- vávala kromě zákonů Mojžíšových také spisy Pentateu- chu spolu s ostatními posvátnými relikviemi, takže ji do jisté míry správně hodnotil Hubert Hall jako prototyp všech archivû »equivalent of the modern Archives.«35) 20) Vladimír Groh, Archivy u Řeků a Římanů. Časopis archivní školy II. 1924, str. 15. 30) Du Cange, Glossarium mediae et infimae latinitatis etc. 1. str. 363. 31) Lex Romana Visigothorum. Lib. V., tit. 14, § 19. 32) Heyne, Deutsches Wörterbuch I. str. 143. — Slovo arche prý bylo velmi záhy odvozeno z latinského arca. Germánští ná- rodové je převzali ještě před stěhováním národův od římských kupců, kteří jím označovali truhlici na peníze a na látky. 33) Srov. Du Cange, Glossarium etc. I. str. 365: arce pro archivum. 34) Monumenta Germaniae historica. Diplomata reg. et imper. II. str. 165. No 146 a str. 480, No 72. 35) Hubert Hall, Studies in English Official Historical Docu- ments. Cambridge 1908, str. 16, pozn. 4.

Strana 16
16 7. Archiv v palácové kapli za Karlovců. Není pochyby, že za Meroveovců poklad, jenž byl tehdy neobyčejně důležitou složkou státního života a té- měř symbolickým představitelem říše, byl úzce a neroz- dílně spiat s archivem.**) I Bresslau přiznává, že v po- kladnici franckých králů byly spolu se zlatem a klenoty chovány také listiny a berní rolle.37) Bylo by tudíž nasnadě se domnívati, že tomu tak bylo i později za Karlovců a že listiny byly pak ukládány v cáš- ské palácové kapli, jež byla »capella kat exochen«. V cášské kapli P. Marie byly pod dozorem dvorských kaplanů cho- vány cenné a důležité říšské klenoty, mezi jinými též ve- liké množství relikvií, které si Karlovci ponenáhlu na- shromáždili.3) G. Waitz soudil, že karolinský říšský ar- chiv byl uložen v palácové kapli, dokládaje, že i později ve středověku velmi často byly listiny a jiné cenné písem- nosti ukládány v kostele.9) Ba dokonce, podle jeho mí- nění, zvyk ukládati důležité listiny do karolínské palácové kaple prý pravděpodobně způsobil, že arcikaplan později rozšířil svoji pravomoc i na kancelář, ačkoliv s ní původ- ně neměl nic společného. Rovněž Sickel měl za to, že pa- lácová kaple za Karlovců byla zároveň místem, kam byly ukládány listiny; 0) v díle o listinách prvních Karlovců měl za nepochybné, že palácová kaple a archiv v té době jsou 23) identické pojmy."1) Tolikéž Wattenbach 2) a Mühlbacher považovali palácovou kapli Karlovců za státní archiv. 38) G. Waitz, Deutsche Verfassungsgeschichte. II., 1, str. 182. 37) Harry Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre etc. I.2, str. 162. 38) Wilhelm Lüders, Capella, Die Hofkapelle der Karolinger bis zur Mitte des 9. Jahrhundertes. Archiv für Urkundenforschung II. (1908), str. 1. a sl. 39) G. Waitz, Deutsche Verfassungsgeschichte III. 2. (1883), str. 523. 40) Th. v. Sickel, Beiträge zur Diplomatik II. — Die Urkunde Ludwig d. Deutschen aus d. J. 859 und 876. Sitzungsberichte der phil.-histor. Klasse d. Akademie der Wissenschaften in Wien, 39. B., Jhrg. 1862, str. 149. 41) Th. Sickel, Acta regum et imperatorum Karolinorum. I. Wien 1867, str. 9. 12) W. Wattenbach. Das Schriftwesen im Mittelalter. Leipzig 1871, str. 361. 13) E. Mühlbacher, Deutsche Geschichte unter den Karolingern. (1896), str. 182.

Strana 17
17 Proti tomu však vystoupil Dahn, soudě, že za Karla Velikého na rozdíl od dob merovejských byly již listiny ukládány do zvláštního palácového archivu, jenž byl od- dělen od palácové kaple a podřízen přímo kancléři.“) By- la-li prý kdy palácová kaple skutečným palácovým archi- vem, tedy se to stalo až po roce 794, ba spíše ještě až po smrti Karla Velikého. Bresslau prohlásil pak zcela roz- hodně, že v této době nelze zaměňovati palácovou kapli s archivem právě tak, jako nelze směšovati kancelář s pa- lácovou kaplí;45) zdůraznil, že archiv byl pod dozorem kancléřovým a nepodléhal nikterak náčelníku palácové kaple. Tangl, rozluštiv písmo, psané tironskými notami, měl za to, že představený palácové kaple byl zároveň před- staveným kanceláře.“) Než přesto věřil Lüders i nadále, že archiv a palácová kaple nebyly identické.37) Posléze Hans Kaiser, pominuv sporný problém palácová kaple či samostatný archiv, prohlásil prostě, že neznáme, kde byl 28) za Karlovců archiv uložen.“) Leč v pramenech máme doklad, jehož nemohou uml- četi ani ti, kdož popírají jakoukoliv souvislost mezi palá- covou kaplí a archivem.29) Karel Veliký dal totiž na sy- nodě frankfurtské r. 794 odříkací list vévody Tassila vy- hotoviti ve třech eksemplářích, z nichž prvý odevzdal klášteru, který byl Tassilovi přikázán za trvalý pobyt. druhý dal uschovati v paláci a třetí »in sacri palatii ca- pella.« 44) F. Dahn, Könige der Germanen. VIII. Band, III. Abt. (1899). str. 143. 45) H. Bresslau, 1. c. I.2, str. 163. 46) M. Tangl, Die Tironischen Noten in den Urkunden der Ka- rolinger. Archiv für Urkundenforschung. I. Band, (1908), str. 87 a sl. 47) W. Lüders, 1. c. str. 37, pozn. 1. 28) Hans Kaiser. Die Archive des alten Reichs bis 1806. Archi- valische Zeitschrift, III. Folge, II. Band (35) 1925, str. 204. 49) Synod. Francof. c. 3. (Capit. I. 74 = Conc. II., 166). — Srov. též Lüders, 1. c. str. 37, pozn. 1. 2

Strana 18
18 8. Ostatky svatých, poklad a archiv ve Francii a v Anglii. Spojení archivu s dvorskou kaplí lze později ve stře- dověku pozorovati netoliko ve Francii, nýbrž i v jiných zemích severní a jižní Evropy, najmě v Anglii a v jižní Italii. Francouzský král Filip II. August ztratil r. 1194 v bit- vě s Angličany dvorskou kapli, to jest veliký poklad fran- couzských králů spolu s korunním archivem. Kronikář Roger de Hoveden o tom zaznamenává: »Captus est etiam regis Franciae thesaurus magnus et capella regia et cartae...«5o) — Také Meroveovci vozili s sebou ostatky svatých a poklad, střežený dvorskými kaplany; brávali jej s sebou i do bitev, aby je ochraňoval. Patrně proto také staří germánští národové označovali poklad slovem Hort. Ztráta pokladu a říšských relikvií“1) zna- menala též ztrátu království.*2) Rovněž Karlovci podob- ně jako Meroveovci a později francouzští králové vozili poklad s sebou. Ve Francii teprve Filip II. August po ztrátě pokladu v boji r. 1194 umístil kapli i s pokladem a archivem trvale 53 v Paříži'3). Od těch dob byl chován francouzský korunní archiv v místnosti nad sakristií kaple, zvané Sainte Cha- pelle du Palais. Na doklad, že ještě tehdy byl archiv pou- hou součástkou pokladu, lze uvésti jeho název »Trésor des Chartes« = »Thesaurus chartarum et privilegiorum domini regis.«54) Podobná ztráta, jakou utrpěl r. 1194 francouzský král, postihla o 60 let dříve sicilského vévodu Rogera a to teh- dy, když v boji ztratil kapli i »patrocinia sancto- rum«, kde byly uloženy listiny. Codex Udalrici uvádí, že po porážce Rogerově u Beneventa r. 1132 byly mu odňaty: »Tentoria ducis et propria capella cum omni- 50) M. A. Teulet, Layettes du Trésor des Chartes. — Inventaires et Documents, Tome I., Paris 1863, str. XXV. 51) Z nich byla obzvláště uctívána »capa sancti Martini«. 52) G. Waitz, Deutsche Verfassungsgeschichte II. 1, str. 182—183. 53) M. A. Teulet, 1. c. str. V. 54) Dessales, Le Trésor des Chartes. — Mémoires présentes à l'Académie des Inscriptions I. (1844), str. 365—461.

Strana 19
19 bus utensilibus et scriniariis capta fuere. In quibus inventa sunt privilegia« etc.55) Neapolský král Karel I. z rodu Anjou používal při převážení své kaple zvláštních »Scriniaviatoria«, jakéhosi to »pojízdného archivu«, jenž, ukryt v pytlích a vacích, byl odvážen mezky tam, kam se právě ubíral dvůr.58) V Anglii lze nade vši pochybnost jasně zjistiti, že ka- ple znamená: poklad + ostatky svatých + archiv. O listině ukládané r. 997 do královského archivu se praví »aet paes einges haligdome«. Listiny se uschovávají 57) v kapli spolu s královským pokladem a ostatky svatých.) V tak zvaných winchesterských »thesauri regis« byl od dob Knutových uložen vedle relikvií a klenotů sta- rý archiv anglických králů; zpravujeť nás o tom chirograf z r. 1053, jehož »una pars scripti iubente rege in eius ca- 58 pella cum reliquiis quas habet sanctorum, remansit«.) Důležité doklady o tom, že archiv byl úzce spiat s pokla- 58 dem uvádějí zejména Domesday-bok9) a místa 30 ) z četných listin, citovaná Hubertem Hallem.“ 9. Existence starého německého říšského archivu. Fondům středověkých archivů bylo mnohdy velmi zhoubné, vozili-li středověcí panovníci s sebou s místa na místo listiny spolu s pokladem, svěřujíce je ochraně re- likvií; ještě zhoubnější však bylo, brávali-li je i do bitevní vřavy. Maně se vtírá na mysl otázka, dálo-li se také tak se starým archivem německých králů; ježto pak dnes není po něm ani památky, bylo by lze souditi, že tomu vskutku tak bylo. 55) Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter, str. 362. 56) Wattenbach, 1. c. str. 364. 57) F. Liebermann, Die Gesetze der Angelsachsen. II. 1., (Wör- terbuch): haligdom = Heiligtum = posvátné relikvie. 58) F. Liebermann, Die Gesetze der Angelsachsen II. 2. (Halle 1912) Rechts- und Sachglossar, str. 288. — Hatschek, Englische Ver- fassungsgeschichte (1913), str. 77. 59 H. Jenkinson, A manual of Archive administration (1922), str. 24. 60 H. Hall, Studies in English official historical documents. Cam- bridge, 1908; str. 13 a sl.

Strana 20
20 62 Bresslau31) a Löher 2) popírají vlastně vůbec existenci starého německého říšského archivu. Také S. Herzberg- Fränkel pochyboval, že existovalo kdy jádro spořádaného německého říšského archivu.3) Po organisovaném říš- ském archivu není prý nikde ani stopy, ba ani v listinách nikdy o tom není zmínky. Obzvláště pak mu bylo nápad- né, že král Albrecht dal nejdůležitější rodová privilegia uložiti do lilienfeldského kláštera, a nikoliv do říšského archivu, jak by bylo lze se nadíti. Wilhelm Dersch porov- nával nedávno archivní vývoj v Německu s vývojem ve Francii, Anglii, Španělích, Belgii, Holandsku a u papežské kurie, kde všude vznikly veliké centrální archivy; vinu na neúspěchu stejného vývoje v Německu přičítal několika- násobné změně panující dynastie a neustálému střídání panovníkova pobytu.“) Bresslau pak dokonce obvinil Otto- ny a členy sálské dynastie, že vůbec nedbali o pečlivé uschování písemností a listin, které s sebou vozili na ob- jížďkách po říši.85) Nelze však přece souditi o nedbalé péči o listiny je- nom z toho, že se nám podnes nezachoval starý listinný archiv německých králů, obzvláště, když nemáme nija- kého důvodu se domnívati, že právě němečtí králove se uchýlili od obecného zvyku západo- i východoevropských panovníků ukládati listiny spolu s klenoty a relikviemi. Ani Bresslau nemohl ovšem popříti, že záhadné »archi- vumimperii« několika listin krále Konráda III. z r. 66) 1146 znamená pravděpodobně poklad.“6) Avšak také volební království nebylo příčinou, proč se nám říšský archiv nezachoval; mělo se totiž v archivní literatuře za to, že držby archivu předchůdcova se ujal 61) Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre etc. I.2, str. 165 a sl. 62) F. Löher, Archivlehre, str. 95. 63) S. Herzberg-Fränkel, Geschichte der deutschen Reichskan- zlei 1246—1308. Mitteilungen des Instituts für österreichische Ge- schichtsforschung. I. Ergzbd. (1885), str. 291. 64) Wilhelm Dersch, Staatsarchive und Gemeindearchive. — Staats und Selbstverwaltung. VII. Jahrgang, No 15 (1926), str. 467. 65) Bresslau, 1. c. str. 165. 66) Bresslau, 1. c. str. 165. — Srov. Sternfeld, Vier verwandte Arelatische Diplome Konrads des III. Mitteilungen d. Instituts f. öster. Geschichtsforschung. XVII. Band (1896), str. 167 a sl.

Strana 21
21 nový král jenom tehdy, byl-li zároveň jeho přímým dědi- cem.7) Ve středověku všechny písemnosti, které za pa- nování císařova došly ke dvoru anebo odtud byly vydá- ny, byly prý považovány a to se vším příslušenstvím za osobní majetek panovníkův a nikoliv za majetek říšský. Proti tomuto mínění však vystoupili Ficker“3) a ob- zvláště Seeliger“9) zdůrazňujíce, že pozůstatky říšského archivu v Pise, jakkoliv chudé a neúplné, sahají až do dob Rudolfa Habsburského a jsou tudíž neklamným dokla- dem, že i soukromí dědicové po německém králi byli po- vinni vydati novému panovníku říšský archiv spolu s říš- skými insigniemi. Pokud jde o uložení německého říšské- ho archivu, byly podle Seeligra listiny ukládány při kan- celáři a to na místě, vyhrazeném archivním účelům. V tom však, jak se zdá, Seeliger nemá pravdu, neboť německý říšský archiv byl patrně pouze částí německého říšského pokladu. »Inventarium de iocalibuset clenodiis d. imperatoris« z roku 1313 vypočítává totiž jednotlivé složky panovníkova pokladu a uvádí mezi jiným: říšské insignie, klenoty, zlaté a stříbrné předměty, jakož i listiny.) Inventář, zvaný »Registruminfor- mationis«, jejž sestavil Bernardus de Mercato, zmi- ňuje se o několika listinách »quae fuerunt inventae in garderoba domini et quae fuerunt in custodia do- mini Goswini capellani«."1) Garderoba neboli vesti- arium'2) znamená komoru, kde byly ukládány cenné předměty, roucha a podobně — tedy vlastně také poklad; poněvadž pak byla garderoba svěřena dohledu dvorské- 67) Bresslau, 1. c. I.2, str. 174. — Löher, 1. c. str. 95, 68) J. Ficker. Die Ueberreste des deutschen Reichsarchives zu Pisa. Sitzungsberichte d. Wiener Akademie, Phil.-hist. Classe, 14 Bd. Jhg. 1854, str. 145. 69) Gerhard Seeliger, Kanzleistudien II. Das Kammernotariat und der archivalische Nachlass Heinrichs VII. Mitteilungen d. In- stituts f. österr. Geschichtsforschung XI. (1890) str. 442. 70) Monumenta Germaniae historica. Const. IV., str. 1089, No 1050. 71) Monumenta Germaniae historica. Const. IV., str. 1085, No 1046. 72) Du Cange, Glossarium etc. III. (1844), str. 480: Garderoba, guarderoba, vestiarium, locus, in quo asservantur vestes et robae.

Strana 22
22 ho kaplana, jest nasnadě, že tam byly spolu s listinami chovány též relikvie. Dnes již nelze říci, zdali Jindřich VII. vzal s sebou do Italie spolu s říšským pokladem celý říšský archiv, jehož nepatrnou částí jsou právě pozůstatky v Pise, čili nic. Ficker73) a později též Seeliger74) se domnívali, že král Jindřich VII., odevzdávaje synu Janovi říšské vikář- ství v Němcích, vydal mu též ony archivní pomůcky, jichž sám nepotřeboval. Ficker nedovedl pochopiti, proč Jin- dřich VII. vzal s sebou do Italie množství starších listin, jichž naprosto nemohl potřebovati; přičítal tudíž vinu na tom nedbalosti a libovůli kancelářských úředníků. Úsudek ten ovšem není nijak lichotivý pro říšskou kancelář a ne- charakterisuje nikterak růžově tehdejší kancelářský řád a pořádek. Jestliže však považujeme listiny ty za sou- část pokladu, nikterak nás nepřekvapí, že je panovník vzal s sebou do Italie. Ještě značně pozdě ve středověku a to v dobách, kdy Eneáš Sylvius Piccolomini, pozdější papež Pavel II., psal svá historická díla, byly archiv a poklad považovány za totožné pojmy. Jeho »Historia Friderici« uvádí, že král Fridrich III. roku 1452 přikázal, aby mu byly říš- ské insignie přineseny »ex archivis Norimbergensibus ad se deferri curaverat«."5) Německý říšský archiv se stal patrně obětí nějaké katastrofy. Dnes ještě nejsme s to podati přesnější zprávu o jeho osudech, neboť byl zahlazen takřka beze stopy. Podobné archivní katastrofy však nejsou nikterak řídké. O podrobnostech, jak zanikl starší papežský archiv a bibliotéka, se rozcházejí mínění badatelů.) O archivu uherských králů víme již dnes, že nebyl rozchvácen Turky 73) Ficker, 1. c. str. 153. 74) Seeliger, 1. c. str. 441. 75) Aeneas Sylvius Piccolomini, Historia Friderici. (S. S. rer. Germ. e. praef. Schilteri 1702), str. 80. 76) F. Ehrle, Die Frangipani und der Untergang des Archivs und der Bibliothek der Päpste am Anfang des 13. Jahrhunderts. Mélanges Chatelain, Paris 1910, str. 448—486.

Strana 23
23 po bitvě u Moháče, jak se soudilo dříve, nýbrž že zmizel teprve později a to po rozličných změnách osudu.7) Pokud jde o staré listinné archivy německých říš- ských knížat, tvrdil Neudegger, že bavorské »briefgewöl- be« bylo úzce spiato s bavorskou kanceláří, s níž prý bylo spojeno i organisačně, takže kancelář užívala jeho archiv- ních fondů k úřední potřebě.73) Tvrzení Neudeggerovo jest velmi nepravděpodobné, srovnáme-li je s tím, co víme o poměrech u sousedních států, na př. o starém archivu rakouských vévod. V rakouských zemích nebyly listiny (»briefe«) uloženy v kanceláři, nýbrž vždycky jen v po- kladu, za jehož součást byly tehdy pokládány.*) V sa- kristii, sousedící s vídeňskou dvorní kaplí, byly uloženy listiny spolu s ostatními klenoty (»die cleynot und gestein, 80) gold und silber und auch die brieve«).so Dovolávaje se Rosenthala31) a Lewinského 2) prohla- šoval též Wolf,83) že v jednotlivých německých zemích prý byly archivy původně jakýmsi přívěskem kanceláře. Proto prý také kancléř byl zároveň archivářem. 10. Spojení archivu s pokladem u ostatních středověkých států. Není pochyby, že aragonský korunní archiv, snad prvý archiv na evropském západě, byl také původně pouhou 77) Alfr. Czobor, Die Verhandlungen zur Errichtung eines Staats- archives im J. 1701 und die frühere Aufbewahrung der ständischen Akten. Levéltári Közlemények, III. sv. 1925, str. 1 a sl. 78) M. J. Neudegger, Geschichte der bayerischen Archive. III. b. (München 1899/1900), str. 126. 79) G. Winter, Die Gründung des kaiserlichen und königlichen Haus-, Hof- und Staatsarchivs. Archiv für oesterreichische Geschich- te. 92 Band (1903), str. 8. 80) Stowasser, Das Archiv der Herzoge von Österreich. Mit- teilungen des Archivrates. III. Band, 1. Heft (1919), str. 22. 81) E. Rosenthal, Geschichte des Gerichtswesens und der Ver- waltungsorganisation Bayerns. I. Band, str. 270 a sl. 82) Lewinski, Die brandenburgische Kanzlei und das Urkunden- wesen während der Regierung der beiden ersten Hohenzollerschen Markgrafen (1411—1476). Strassburger Dissertation. (1893), str. 125 a sl. 83) G. Wolf, Einführung in das Studium der neueren Geschichte. Berlin 1910: str. 698.

Strana 24
24 88 součástí pokladu aragonské koruny.“) Aragonský král Jayme I. dal do proslulého rodového kláštera sigenské- ho uložiti »quandam archam et quandam caxiam, in quibus erant instrumenta plurima et alie scripture«;85) aragonský korunní archiv, »Archivo general de la Corona de Ara- gon«, byl však kromě toho rozložen i po některých klá- šteřích barcelonských. Jak úzce souvisel archiv s pokladem, ukazuje velmi názorně instrukce, vydaná ve 14. století pro archiváře Neapolského království. Instrukce ta byla totiž toliko složkou rozsáhlejší instrukce, kterou vydala královna Ja- na I. (1343—1381) z rodu Anjou pro náčelníky královské- ho fisku (»magistris racionalibus magnae nostrae curiae«).86) Také slovanští panovníci ve středověku uchovávali archiv v pokladu, obdobně jako všude jinde. Podle nej- starších zpráv chorvatských pramenů byly královské li- stiny chorvatské v nejstarších dobách ukládány v králo- vě residenci a to v t. zv. »capella regia«; jejich strážcem pak byl »comes capellae regiae.«87) Tvrzení Timonovo, že archiv uherských králů z rodu Arpádova byl původně spojen s kanceláří, není asi správ- né.33) Uherský královský archiv byl pravděpodobně již na uherském Vyšehradě součástí pokladu. Na sklonku pano- vání Anjouovců máme však bezpečně doloženo — a při- pouští to i Timon — že uherské státní listiny byly uklá- dány v Budíně, v t. zv. »taverníkově domě« (in domo the- 89v zauraria reginali, in domo regia tavernicali).39) Taverník 84) P. Kehr, Das spanische, insbesondere das katalanische Ar- chivwesen. Archivalische Zeitschrift III. Folge, III. Band (36), 1926, str. 27. 85) H. Finke, Acta Aragonensia. I. Band (1908), str. XXV. 86) J. Ficker, Instruction für Archivare aus dem 14. Jahrhundert. Mitteilungen des Instituts für oesterreichische Geschichtsforschung. I. Band, str. 121. 87) Ivan von Bojničič, Das kroatische Landesarchiv in Agram. Archivalische Zeitschrift. Neue Folge IV. Band (1893), str. 252. 88) Akos v. Timon, Ungarische Verfassungs- und Rechtsge- schichte. Berlin 1909, str. 693. 89) Alfred Czobor, Die Verhandlungen zur Errichtung eines Staatsarchivs im Jahre 1701 und die frühere Aufbewahrung der stän-

Strana 25
25 (ze slovanského ,tovar' = ,truhla) byl strážcem králov- ské komory (pokladu) a znamenal asi tolikéž co na zápa- dě komorník (camerarius). Též skandinávští panovníci neměli stálého sídla pro královský archiv, zvaný obecně »arca regni«. Nejspíše však byl archiv také tu uložen spolu s říšským pokladem. Podle listiny dánského, švédského a norského krále Jana II. ze dne 1. února 1483 byly na kallundborském zámku p0 v Dánsku uloženy »rigens tresel (trésor) och brefve.«°%) V nejstarším kijevském kostele sv. Eliáše anebo snad v novgorodské katedrále sv. Sofie byly spolu s různými cennými předměty uloženy též obě proslulé řecko-ruské mírové a obchodní smlouvy z let 911 a 945, takže jich od- 61 tud mohl použíti skladatel t. zv. Letopisu Nestorova.) Než i klenotnice (rizacy) ostatních kostelů a klášterů v Ki- jevské Rusi byly naplněny nejen skvělým kostelním ná- činím a kněžskými rouchy, nýbrž i cennými kodeksy, kro- nikami (»bibliotheka«) a zvláště množstvím listin a písem- ností rozmanitého druhu, jež tam byly pečlivě uchovává- ny.92) Karge se domníval,3) že tu působil byzantský vliv, neboť v Byzantské říši byly archivy již dávno zřízeny a v cařihradské katedrále sv. Sofie byly společně se stát- ním pokladem chovány též cenné státní listiny. V Uspen- ském soboru na Kremlu, někdejším to korunovačním chrá- mu moskevských carů, byly uloženy nejdůležitější mo- skevské státní listiny ve svatostánku pod oltářem. Voleb- ní listina cara Borise Godunova byla uložena ve zvláštní 94 ) schránce s ostatky svatých.“ dischen Akten. Leveltári Közlemenyek (maďarsky) III. (1925), str. 2 a sl. — Béla Mayer, Beiträge zur Archivgeschichte. Leveltári Köz- lemenyek (maďarsky) II. (1924), str. 142. — A. Timon, 1. c. str. 693. 90) V. A. Secher, Das Archivwesen im skandinavischen Norden. Archivalische Zeitschrift VI. Band (1881), str. 80. 91) Paul Karge, Das russische Archivwesen. Korrespondenzblatt des Gesamtvereins der deutschen Geschichts- und Altertumsvereine. 58 Jahrgang (1910), str. 556. — Později doplněno: P. Karge, Das rus- sische Archivwesen. Zeitschrift für osteuropäische Geschichte I. (2. Heft), 1911, str. 225 a sl. 92) Karge, 1. c. (Zeitschrift f. osteuropäische Geschichte 1911), str. 227. 93) Karge, 1. c. str. 225 a str. 228. 94) Karge, 1. c. str. 228.

Strana 26
26 11. Papežský archiv v t. zv. Confessio Sancti Petri. Papežové již od pontifikátu Rehoře II. se jali ukládati nejdůležitější listiny římské církve (na př. darovací listy římských císařů a pod.) v svatopetrské basilice u hrobu apoštola Petra. Vidíme tedy, že i zde byly listiny ukládány zároveň s ostatky svatých zcela obdobně jako v karolin- ské dvorské kapli a jinde. »Depositio ad corpus beati apo- stoli Petri conservandum« jest vlastně typickou formulí pro uchovávání středověkých archivů vůbec.5) Stejně u hrobu svatého Diviše v Saint-Denis byly uloženy listiny »in archivo monasterii ad caput gloriosissimorum Christi martyrum.«°6) V »confessio beati Petri« v kobce, kde od- počívá tělo prvého apoštola, byly kromě listin uloženy též posvátné knihy, zejména proslulá »Bibbia Amatina«. Avšak kromě listin a posvátných knih měli bychom tu také hledati i ostatní předměty papežského pokladu. Proti po- chybnostem, jež vyslovil Msgre Duchesne o existenci zvláštního archivu (»scrinia«) v t. zv. »confessio S. Petri«, vystoupil důrazně L. Schiaparelli.37) Než ani celkový ráz druhého papežského archivu, la- teránského, nebyl v podstatě jiný. Pokud jde o druhé pa- pežské »scrinium«, byly do něho patrně též ukládány listi- ny zároveň s bibliotékou a pokladem; nemáme totiž dů- vodu tvrditi, že lateránský archiv se vyvíjel jinak než ostatní středověké archivy. Bresslau9s) ovšem smísil pa- pežské »scrinium« s kanceláří, tvrdě proti Hinschiovi9) a ostatním, že »scriniarii« nebyli skutečnými úředníky ar- chivními, nýbrž pouze kancelářskými; soudil tak z toho, že strážcové papežského »scrinia« bývali někdy zároveň 95) L. Schiaparelli, Alcuni osservazioni intorno al deposito archi- vistico della confessio S. Petri. Archivio storico Italiano. 1904. 96) Th. Sickel, Acta regum et imperatorum Karolinorum digesta et enarrata. I. (1867), str. 10. 97) Viz Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Ge- schichtskunde. XXXI. Band (1906), str. 260 (recense Tanglova). 98) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien. I.1, str. 161 a str. 163. 99) P. Hinschius, Das Kirchenrecht der Katholiken und Prote- stanten in Deutschland. I. (1869). str. 433.

Strana 27
27 100 notáři.1°°) Avšak proto ještě nelze nikterak říci, že kancelář a archiv (scrinium) byly identické. Než aby mohl vy- světliti skutečný vývoj, byl Bresslau nucen předpokládati, že ve 13. století nastala změna v organisaci papežských úřadů; teprve tehdy prý se stal papežský archiv součástí 101 pokladu.101) Totéž vlastně tvrdil před ním již Wattenbach, jenž ve shodě s Blumem usuzoval, že papežský archiv byl již ve 12. století spojen s pokladem a podřízen dozoru 102) thesaurářovu. Podle soupisů papežského pokladu lze nepochybně zjistiti, jaký byl poměr papežského archivu k pokladu. V seznamu, jejž pořídil roku 1339 papežský thesaurář Jan Amelio, praví se o listinách a registrech římské církve, že jsou uloženy: »in thesauro, qui conservatur in archivis 103 ecclesiae Romanae, existunt«.13) Listiny byly tehdy ulo- ženy v klenotnici v hořejší sakristii u sv. Františka z Assi- si. Schrána papežského archivu byla tedy táž jako u svět- ských panovníků. — Avšak i jinak osudy papežského ar- chivu byly zcela obdobné osudům archivů světských pa- novníků. I papežové, změnili-li dočasně sídlo, brali s sebou též archiv a právě toto převážení bylo zhoubné i pro sta- 104) rý papežský archiv." 12. Jakým způsobem byly opatrovány listiny v kostelích a klášteřích. Od nejstarších dob byly listiny katedrálních kostelův a klášterův chovány spolu s chrámovým pokladem buď přímo v kostelích anebo ve zvláštních místnostech vedle kostela, v sakristiích. Tam bývaly listiny uloženy ve zvláštních skřínkách či truhlicích (»armaria«) vedle ostat- ků svatých, cenných předmětů, bohoslužebných rouch a pe- 100) H. Bresslau, 1. c. I.1 str. 161 a str. 162. 101) H. Bresslau, 1. c. I.1, str. 126. 102) W. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter. Leipzig 1871, str. 358 a 359. 103) H. Denifle, Archiv für Literatur- und Kirchengeschichte des Mittelalters. II. str. 2 a 6. 104) H. Bresslau, 1. c. I.1, str. 126; W. Wattenbach, 1. c. str. 359.

Strana 28
28 105 něz.15) Císař Justinián nařídil ediktem z roku 538, aby dů- ležité listiny byly vždy ukládány do archivu příslušného kostela a to na místa, kde se chová posvátné náčiní. Karel Veliký přikázal tolikéž zákonnou formou, aby byly listiny pečlivě uchovávány.106) Při kostelích bývaly obvykle dvě sakristie, z nichž jedna sloužila obyčejné kostelní potřebě, druhé pak se používalo za schránu cenných předmětův a za jakousi klášterní, po případě chrámovou klenotnici. Komora s po- kladem bývala zpravidla v »hořejší« sakristii, jež bývala umístěna velmi často v sklenuté místnosti nad sakristií 107) dolejší, sloužící pouze obecným potřebám kostelním." Strážce kostela, thesaurarius, jenž byl zároveň strážcem sakristie, měl dohled i nad listinami. Archiv salepurských arcibiskupů byl nazýván »ca- mera«, což vysvětluje zase poměr archivu k arcibiskup- ské komoře. Mudrich13) správně zdůraznil, že »listinný poklad« salepurského arcibiskupství nebyl uložen v kan- celáři, nýbrž v komoře, kde naň dozíral komorník (ca- merarius). Již Wattenbach pak ukázal na to, že důležitá privile- gia byla někdy spojena s pokladem a oddělena od kance- láře a registratury. Za doklad uvedl zprávu Mikuláše Syg- hena o petrském klášteře v Erfurtě, kdež »factum fuit ad S. Petrum armarium sive sacristia in opposito turri in qua maiores campane dependent, contra altare S. Martini, pro preciosis clenodiis atque prin- 109) cipalibusprivilegiis.« 105) O středověkých kostelních a klášterních archivech podává zajímavé zprávy výtah z Justa Fontanina a Mabillona, vydaný Wen- ckerem. — Jacobus Wencker, Collecta archivi et cancellariae jura. (Argentorati 1715), str. 796 a sl. 106) Herm. Müller, Von Bibliotheken und Archiven. 1925, str. 34. 107) Bernhard Pösinger, Das Stiftsarchiv Kremsmünster 1302—1912. 22 Programm d. k. k. Obergymnasiums der Benediktiner zu Krems- münster, 1912, str. 6. — J. Jungnitz, Das Breslauer Diözesanarchiv, Zeitschrift des Vereins für Geschichte und Altertum Schlesiens. 39 Band (1905), str. 52. 103) Andreas Mudrich, Das Salzburger Archivwesen. Mitteilun- gen des k. k. Archivrates. II. Band, 1. Heft (1915). str. 2. 109) W. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter. (1871), str. 359 a str. 360.

Strana 29
29 13. Uložení středověkých městských a universitních archivů. Také středověká města ukládala cenné listiny v sa- kristiích některých kostelů. Lubecká klenotnice (»Trese- kammer« anebo »Dreskammer«, odvozeno z tre- selaria, thesauraria consilii) byla uložena 110) v sklenuté místnosti nad radní kaplí kostela P. Marie. I v Hamburku a četných jiných městech byl listinný ar- chiv označován slovem »trese«. Za reformace byly ve Stralsundě poklad a truhlice s městskými privilegii ulo- ženy na radnici v sále, kde se scházela rada městská s valnou obcí.111) — Mnohdy zase naopak městská po- kladna slula »die gemeine Trese«, což opět jasně ukazuje na spojení archivu s pokladem. Starší archivalie hornohesského města Alsfeldu byly uloženy v sakristii kostela sv. Walpurgy spolu s listinami téhož kostela a špitálu; teprve za přestavby kostela sv. Walpurgy roku 1833 byl odevzdán »poklad« (Schatz) na radnici.112) — Starý listinný archiv města Frankfurtu nad Mohanem byl chován ve věžích kostela sv. Linharta. Archiv města Mnichova byl původně buď v sakristii ně- kterého kostela anebo v domě, zvaném obecně »Recht- 113) haus«. V italských městech se setkáváme dokonce se sta- rou institucí, zvanou »sacristia communis«. V posledních desetiletích XIII. století vystupuje v Mantově »sacrista«, jenž zastával funkci městského archiváře. Prvý archivář města Mantovy (»archarius Man- 110) W. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter. 1871, str. 359 a str. 360. 111) A. Brandenburg, Das rathäusliche Archiv der Stadt Stral- sund. Zeitschrift für Archivkunde. I. str. 79. 112) Deutsche Geschichtsblätter. XIII. Band (1912); drobné zprávy str. 303. 113) Ernst von Destouches, Münchens Stadtarchiv und Stadt- chronik. Archivalische Zeitschrift. Neue Folge XV. Band (1908), str. 3.

Strana 30
30 tue«), jenž byl zároveň »massarius librorum communis«, uvádí se již roku 1199.114) Též středověké universitní archivy byly chovány v sakristii některého kostela. Rakouský vévoda Rudolf IV., zakladatel vídeňské university, přikázal roku 1365 v za- kládacím listu, aby všechna universitní privilegia byla vložena do skřínky, pobité železem, a toto »scrinium« aby bylo uloženo ve vnitřní sakristii kostela Všech Sva- tých (t. j. sv. Štěpána).115) Truhlice s listinami freiburské university byla uložena v dominikánském klášteře v breis- 116) gavském Freiburce." 14. Proč byly listiny ukládány v kostelích? O tom, proč významné světské osoby ukládaly po celý středověk své právní nároky v kostelích, bylo vy- sloveno mnoho rozmanitých dohadů. Mezi listiny depo- nované samozřejmě nečítáme těch, které byly sice vy- dány světským příjemcům, ale později se dostaly v držení církevního ústavu spolu se vzrůstem jeho majetku.117) Uvidíme totiž níže v samostatné kapitole, kterak se na- byvateli pravidelně vydávají též příslušné právní nároky. Někteří badatelé mínili, že světské osoby ukládaly listiny do církevních archivů proto, aby jim zajistily plnou právní průkaznost. Sickel ukazoval na »loca cre- dibilia« v Uhrách, kde duchovenské archivy byly zá- roveň depotem pro listiny soukromých osob.118) Re- 114) Pietro Torelli, L'Archivio Gonzaga di Mantova. (Pubblica- zioni della R. Accademia Virgiliana di Mantova. Serie I. Monumenta), I., 1920, str. XIX. a str. XX. 115) Karl Schrauf, Zur Geschichte des Wiener Universitäts- archivs. Mittheilungen des Instituts für oesterreichische Geschichts- forschung. VI. Ergänzungsband. 1901, str. 742. 116) Friedrich Schaub, Geschichte des Archivs der Universität Freiburg i. Br. Finke-Festschrift. 1925, str. 468. 117) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien I.2, str. 181. 118) Th. Sickel, Acta regum et imperatorum Karolinorum di- gesta et enarrata. I. Band (Urkundenlehre), str. 10.

Strana 31
31 dlich119) soudil, že světské osoby ukládaly své listiny do archivu některého kostela, poněvadž tam požívaly bez- pečnější právní ochrany; i on uváděl zvláště za příklad uherská »loca credibilia«. Též J. B. Novák120) my- slil na »deposiční činnost« archivů a to také »vůči stra- nám, které dostaly dovolení, aby si v archivu ukládaly svoje písemnosti, které s úřadem archivu nadřízeným třeba nebyly vůbec v souvislosti«. Při tom se zmínil též o archivech duchovních, kde si na př. šlechtičtí jednotlivci často ukládali své listiny — byla to zvláště uherská »loca credibilia«. Tolikéž v městských archivech bývají často uloženy písemnosti, které nevyplývají z agendy městské rady. Dále uvádí Novák zemské desky, při kterých si stavové ukládali svoje soukromé doku- menty a jiné cenné památky, aby se bezpečněji uchovaly budoucnosti. »Loca credibilia« vydávala cizím osobám li- stinná svědectví o jejich právních jednáních a ověřovala je zvláštní pečetí, zvanou »sigillum authenti- cum«.121) Jakmile bylo právní jednání stran u konce a listina o něm vyhotovena, ponechávala si »loca credibilia« jeden exemplář, aby mohla podati o tom důkaz, kdykoliv by bylo zapotřebí. Ukládání listin do těchto archivů se dálo se strany vydavatelovy na úřed- ním místě a do úřední úschovy, šloť tu o úřední výkon a nikoliv o pouhé uschovávání cizích soukromých listin. Listiny, jež nám zůstavila »loca credibilia«, vznikly z úřed- ní činnosti těchto orgánů a jsou tudíž integrující součástí jejich archivů — nikoliv jen složkami cizích archivů, které sem byly odevzdány do úschovy. 119) Oswald Redlich, Ueber bairische Traditionsbücher und Traditionen. Mittheilungen des Instituts für oesterreichische Ge- schichtsforschung. V. Band (1884), str. 40 a str. 41. 120) Jan Bedřich Novák, Další úkoly Zemského archivu. Zprávy zemského archivu království Českého. V. (1918), str. 278. 121) W. Erben—L. Schmitz-Kallenberg—O. Redlich, Urkunden- lehre. III. Teil, Die Privaturkunden des Mittelalters. Handbuch der mittelalterlichen und neueren Geschichte. 1911, str. 176 a str. 177. — V. Chaloupecký, Archivy na Slovensku a ich organizácia. Slo- venský Denník. Kulturní príloha 31. marcia 1921.

Strana 32
32 Také listiny cizí provenience, uložené v městských archivech, nemají naprosto nic společného s pouhou čin- ností deposiční, třebaže byla podstatnou složkou veške- rého středověkého archivnictví. Za skutečné archivní fon- dy (a nikoliv pouhá deposita) dlužno tudíž považovati tisíce kolínských a metských »soukromých« listin (»Schreinskarten«), které soukromým osobám vy- dávali městští úředníci a na důkaz jejich pravosti uklá- dali v úředních »skříních« (,Schrein’).122) Listiny, jež světské osoby odevzdaly do deposita du- chovenským archivům, obsahují rozmanitá právní jed- nání z rozličných míst, takže nelze tu mluviti o zajištění jejich právní průkaznosti deponováním. Hlavní důvod, proč byly listiny deponovány, tkví jinde. Ukládání jed- notlivých dokumentův u úřadů předcházelo zřejmě bu- doucí knihové instituci (městským a pozemkovým kni- hám), k níž spěl další vývoj. Zajisté nikomu nenapadne tvrditi, že městské knihy jsou odrůdou deponování listin. Nejinak tomu bylo i u českých zemských desk. Kdežto francouzským králům se podařilo přes opačné úsilí šlech- ty udržeti tabellionát ve svých rukou, nemohli čeští krá- lové zabrániti postavovštění starého královského soudu, který se v polovici 13. století stal soudem zemským. Ten- kráte také se vymklo řízení zemských desk z rukou če- ských panovníkův a zemské desky se staly orgánem po výtce stavovským a to orgánem velikého významu. Vý- voj zemských desk souvisí i s tím, že stavové, či lépe ře- čeno »páni«, nabývají též autentické pečeti, totiž pečeti zemské. Z činnosti postavovštěného orgánu zemských desk vznikly tudíž i listiny, jež stranám vyhotovovali »beneficiarii Pragenses« a zůstavovali u desk pro lepší právní průkaznost anebo proto, aby je mohli »vložiti do desk«; naprosto však nelze říci, že listiny ty vznikly z pouhé činnosti deposiční. Nedávno poukázal Zibermayr na to, kterak ve středo- věku od počátku se ukládaly v klášteřích kromě vlastních listin toho kterého kláštera též písemnosti o závazcích, 122) Osw. Redlich, Urkundenlehre 1. c. III. str. 187 a str. 188.

Strana 33
33 jež konvent bral na sebe.123) Vysvětloval to tím, že laici tehdy ještě neznali písma a že skutečnými šiřiteli osvěty byli jediné mniši a proto prý šlechtici svěřovali své listiny nejraději sousednímu klášteru, aby je choval v sakristii pod dozorem kustodovým. Mimo to prý — podle Ziber- mayra — velmi dlouho pouze chrámy měly sklenutá a ohnivzdorná sklepení, kdežto i zeměpanské hrady byly uvnitř téměř zúplna vybudovány ze dřeva a kryty šin- delem. 15. Střet archivů antických a středověkých, pokud jde o uložení archivního pokladu. Poněvadž světské osoby ukládaly v kostelích a klá- šteřích kromě listin též ostatní součástky svého pokladu, lze důvodně pochybovati, že hlavní pohnutkou jejich po- čínání — dávati listiny do úschovy církevním ústavům — byla mnišská znalost písma. Laici totiž uchovávali v sa- kristiích jednotlivých kostelů také cenné předměty a kle- noty — jest tudíž nasnadě, že hlavní důvod ukládání listin v kostelích byl týž jako u pokladu (t. j. všech jeho složek) vůbec. Avšak ani větší bezpečí proti ohni nebylo tu patrně pohnutkou rozhodující. Vůbec lze stěží říci, že hrady svět- ských pánů byly méně ohnivzdorné nežli kostely. Dlužno však ještě uvážiti, že již ve starověku byly poklad a ar- chiv povýtce ukládány v chrámech; sotva se však lze nadíti, že tehdejší chrámy byly bezpečnějšími proti ohni nežli jiné antické budovy. Židé opatrovali svůj archiv a bibliotéku v chrámu. Listiny byly ukládány do »svatyně«.124) Svrchu jsme se již zmínili o významu židovské archy úmluvy, ktera byla uložena v chrámu jerusalémském. Rekové a Římané 123) Ignaz Zibermayr, Das oberösterreichische Landesarchiv im Bilde der Entwicklung des heimatlichen Schriftwesens. (Ein Gedenk- blatt zum 25jährigen Bestande). Linz 1921, str. 7. 124) Volz, Die biblischen Altertümer (1914), str. 411. — P. Taddei, L'Archivista. (1906), str. 6. 3

Strana 34
34 125) jest to tolikéž uchovávali své archivy v chrámech; zajímavý zjev, s nímž se setkáváme jak u národů staro- věkých tak i později u národů středověkých. 126) že středověké Bresslau sice správně zdůraznil," orgány, sloužící spořádanému a bezpečnému uložení listin, navazují bezprostředně na římskou organisaci; právem vytkl, že ku porozumění středověkého archivnictví dlužno znáti především římské zřízení. Opominul však právě uká- zati na styčné body mezi antickým a středověkým archiv- nictvím. Styčným bodem mezi oběma jest nepochybně způsob uložení archivního pokladu, neboť místo uložení jest ve starověku i ve středověku totéž — chrámy a kostely.127) Kdežto v moderní době jsou cenné předměty pro lepší zabezpečení zavírány v tresorech a nedobytných poklad- nách, jejichž technika se neustále zdokonaluje, svěřovali ve starověku a ve středověku poklad právě tak jako li- stiny ochraně božské anebo svatých, aby je zabezpečili pokud možno nejlépe. Náboženství obestřelo posvátnou rouškou nedotknu- telnosti pohanské chrámy stejně jako později křesťanské kostely. Hrůza před posvátným u všech národů způsobi- la,128) že místa, zasvěcená božství a jeho uctívání, požíva- la zvláštního »míru«, jakéhosi to sakrálního míru, jenž se vztahoval na věci i na osoby.129) Právo asylu v kostelích je úzce spiato se zvláštní ochranou, propůjčenou místu, na němž stál kostel. Nedotknutelnost posvátného místa sahala tak daleko, že chránila i zločince, utekl-li se na posvěcené místo. Není pochyby, že zvláštní ochrana provázející po- 130) nežli kře- svátná místa křesťanská, jest značně starší, 125) Dziatzko: Pauly-Wissowa, Real-Enzyklopädie der classi- schen Altertumswissenschaft. Band II., str. 553 a sl. 126) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutsch- land und Italien. I.1, str. 151. 127) Herm. Müller, Von Bibliotheken und Archiven. 1925, str. 34. 126) Ludwig Fuld, Das Asylrecht im Altertum und Mittelalter. Zeitschrift für vergleichende Rechtswissenschaft. VII. Band (1887), str. 102. 120) J. Gröll, Elemente des kirchlichen Freiungsrechtes. Kirchen- rechtliche Abhandlungen (vyd. Stutz), 75. a 76. sešit (1911), str. 23. 130) U. Stutz, Geschichte des kirchlichen Benefizialwesens. I. (1895), str. 92, pozn. 13.

Strana 35
35 sťanství;131) nevznikla teprve za křesťanství, nýbrž tkví svými kořeny již v nedotknutelnosti pohanských chrámů. Jako starověk chránil svatyně chrámové a stihal přís- nými tresty toho, kdo svévolně poškodil »res sacras«, byla i ve středověku jakákoliv »infractio eccle- siae« prohlášena za svatokrádež. Sakrálního míru a ochrany požívaly však též kaple, domácí oratoria a vůbec místa, kde byly chovány ostatky svatých.132) Dům boží, »habitaculum dei« bylo ve starověku i středověku považováno za sídlo Boha a tudíž i za »tutissimum receptaculum« pokladu a spolu s ním i archivu. Zvyk ukládati archivy ve starověku a ve středověku na posvát- ných místech se vyvinul podle toho z instituce sakrál- ního míru. 16. Význam srovnávací metody při řešení důležitých problémů z oboru starších archivních dějin. Na předchozích řádkách jsme se pokusili sledovati počátky archivův u rozličných evropských národů ve středověku a povšimli si též poněkud archivního vývoje ve starověku, abychom byli lépe s to pochopiti archivní vývoj domácí od prvých počátků jakož i ukázati, že jeho základní linie jest vskutku všeevropská. I v archivní vědě podobně jako v ostatních oborech moderních věd duchových nelze se vyhnouti srovnávací metodě. Vskutku lze souhlasiti s Harnackem,133) že v 19. století se stala srovnávací metoda vládkyní nad vědami, dobývajíc rychle v oboru poznání vítězství za vítězstvím. Tím méně lze mluviti o definitivní porážce této metody, když právě v poslední době dosáhla neslýchaných úspěchů.134) Jediné srovnávací metoda jest s to poněkud 131) Viz Gröll, 1. c. str. 27, pozn. 1: Křesťanská charitas sotva byla hlavní příčinou práva na asyl, nýbrž jediné ochrana, kterou po- skytovala přítomnost boží. 132) Hastings, Encyklopaedia of Religion and Ethics. Vol. X. (1918), str. 657. 133) Ad. Harnack, Aus Wissenschaft und Leben. 1907, I, 6. 134) Erich Rothacker, Logik und Systematik der Geisteswissen- schaften. (Handbuch der Philosophie), München-Berlin 1926, str. 91 a sl.

Strana 36
36 objasniti poměry a vývoj archivů ve starší době, o nichž dnes jinak již ničeho nevíme. Různé problémy archivních dějin lze řešiti pouze podle výsledků srovnávacího ba- dání a jen s užitím srovnávací metody lze psáti všeobecné dějiny archivů, o jejichž důležitosti dnes již nikdo nepo- chybuje. Jen pod zorným úhlem obecného vývoje archivního ve středověku lze pochopiti, proč ještě potvrzení stavov- ských privilegií ze 16. a 17. století135) měla ustanovení, že český státní archiv má býti uložen spolu s korunou a klenoty. Jakožto součást státního pokladu nemohl býti chován jinde nežli na nějakém posvátném místě. 135) Na př. volební kapitulace krále Ludvíka Jagella z roku 1509, potvrzení privilegií krále Ferdinanda I. ze dne 15. prosince r. 1526, potvrzení svobod krále Matyáše ze dne 3. června r. 1611, konfir- mace privilegií krále Ferdinanda II. ze dne 6. dubna r. 1619. Srv. též: Šimon, Die ständischen Verhältnisse des Königreiches Böhmen. Leipzig 1848, str. 16, str. 32, str. 58, str. 76; Rudolf Rauscher, Volební kapitulace a korunovační reversy panovníků ve státech střední Evropy. 1925, str. 139.

Strana 37
II. Nejstarší schrána českého korunního archivu. — Původní určení hradu Karlštejna. 1. Rosenthalova domněnka o nejstarší schráně českého korunního archivu. Theodor Antonín Taulow z Rosenthalu, o jehož čin- nosti se později zmíníme zevrubněji, se zabýval též ději- nami a zvláště prvými počátky českého korunního ar- chivu. Nárys této studie se podnes zachoval v rukopise o názvu »Notanda generalia wegen des böhmischen Kronarchivs (Geschichtsbe- schreibung des königl. Böheimischen Kronarchivs)«.1) V úvodu praví Rosenthal, že »dě- jiny českého korunního archivu jsou u nás téměř nezná- mou a zároveň cizí věcí, o níž nejenomže dosud nikdo nepsal, nýbrž vlastně na ni nikdo ani nevzpomněl, po- něvadž by výsledek a užitek takového podnikání nebyl po zásluze oceněn«. Podle Rosenthala prý to souviselo se zanedbáváním archivnictví a archivních problémů vůbec. Rosenthal si nebyl zcela jist, kde byl nejdříve uložen český korunní archiv. Než konečně se rozhodl pro Vy- šehrad, domnívaje se, že počátek českého korunního ar- chivu není starší panování krále Vratislava I. (1061—1092), poněvadž neznáme pravých listin, vydaných českými pa- novníky před jeho panováním. Rosenthal tudíž soudil, že král Vratislav I. položil základní kámen k vybudování 1) »Böhmische Akten« ve vídeňském domácím, dvorním a stát- ním archivu. Fasc. 95. Srov. též: Rudolf Koss, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském. Zprávy českého zemského archivu. VI. 1924, str. 190, pozn. 44.

Strana 38
38 českého korunního archivu. Bezprostřední příčinou toho prý bylo podle Rosenthala trvalé spojení úřadu kancléř- ského s vyšehradskou kapitulou, podřízenou přímo pa- peži, jež prý vyplynulo z Vratislavova sporu s bratrem Jaromírem, pražským biskupem. Rosenthal měl za to, že král Vratislav I., uděliv vyšehradskému proboštu kancléř- skou hodnost, jal se také na Vyšehradě podle tehdejšího zvyku ukládati listy a listiny, jež ho došly. Srovnávajíce svrchu vývoj a osudy archivův u roz- ličných národů, viděli jsme, že archiv v nejstarší době nikdy nebyl spojen s kanceláří. Také u nás v Čechách za krále Vratislava I. nebylo jinak. Za panování krále Vratislava nelze ještě u nás mluviti o kanceláři, tím méně o trvalém spojení kancléřského úřadu s vyšehradskou ka- pitulou. O vedení kanceláře českých knížat postrádáme před pátým desítiletím 12. století jakýchkoliv zpráv a to jak letopisných záznamů tak i pravých listin z oné doby. Až za panování krále Vladislava II. se dovídáme o mu- žích, kteří měli na starosti vedení české kanceláře.2) Te- prve počínajíc vyšehradským proboštem Arnoldem, o němž se dovídáme po prvé roku 1215 a naposledy roku 1237, jest úřad kancléřský trvale spojován s proboštstvím vyšehradským. Před tím se v hodnosti kancléřské vy- střídali probošt vyšehradský s proboštem pražským a lito- měřickým. Ba, dokonce se zdá, že v Čechách před polo- vicí 12. století ještě nezevšeobecněl zvyk užívati listiny jakožto ověřovacího prostředku. Postrádáme-li u nás před druhou polovinou 12. století pravých listin, souvisí to pa- trně s vývojem pečeti jakožto prostředku ověřovacího a nikoliv jen s nepřízní osudu, která nám nedochovala star- ších listin. Friedrich podle dvou padělaných pečetí krále Vra- tislava I. na dvou padělaných listinách různé provenience soudil, že k jejich zpadělání byla vzorem nějaká pravá 2) Jos. Emler, O kanceláři krále Václava II. Věstník Královské české Společnosti Nauk. 1876, str. 111 a sl. — Jos. Emler, Die Kanzlei der böhmischen Könige Premysl Ottokar II. und Wenzels II., und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher. Abhandlung der Classe für Philosophie, Geschichte und Philologie der königl. böh- mischen Gesellschaft der Wissenschaften vom J. 1877—1878. VI. Folge, 9. Band, 1878; str. 3, str. 8 a str. 9.

Strana 39
39 pečeť téhož panovníka.3) S výkladem Friedrichovým sou hlasil Novotný.4) Proti tomuto výkladu jsem se již kdysi vyslovil.5) Též Bresslau, navazuje nedávno na mé vý- vody, měl za velmi pochybné, že by bylo lze ze dvou pe- četí Vratislavových na dvou padělaných listinách (klá- štera opatovického a kapituly vyšehradské) souditi o exi- stenci skutečné pečeti krále Vratislava I., když nadto le- genda opatovické pečeti jest již naprosto nečitelná.") Rosenthal se však dotkl též toho, že v sedmdesátých a osmdesátých letech 13. století byl vyšehradský kostel několikrát nazván »nostre curie specialis can- cellaria pariter et capella« a pod.7) Zjistili jsme sice již svrchu, že královská kaple ve středověku souvisela se schránou královských listin, než právě z po- sledních desítiletí 13. století máme, jak uvidíme níže, spo- lehlivý doklad, že archiv českých králů byl tenkrát uložen v chrámu svatovítském na Hradčanech. Nicméně jest velmi pravděpodobné, že za panování krále Vratislava I. byly na Vyšehradě uloženy nejstarší listiny, které obdrželi čeští panovníci, najmě od papežů, a jež jsou dnes již nadobro ztraceny. Nesouviselo to ovšem s úřadem kancléřským než toliko s tím, že na Vy- šehradě byla tehdy komora s pokladem českých panov- níků. Již Kosmas nás zpravuje o tom, že na Vyšehradě byla »camera ducis«, v níž mezi jiným byly jako »relikvie« chovány i lýčené střevíce Přemyslovy.8) Lý- čené střevíce Přemysla Oráče byly na Vyšehradě ještě 3) G. Friedrich, Codex diplomaticus nec non epistolaris regni Bohemiae. I. (1907) č. 386 a č. 387, str. 368 a str. 371. 4) V. Novotný, České dějiny. Díl I., část 2. (1913), str. 283 pozn. 1. Viz též str. 142 a str. 143. 5) R. Koss, Kritische Bemerkungen zu Friedrichs Codex diplo- maticus nec non epistolaris Bohemiae. Studien zum älteren böhm. Urkundenwesen. Prager Studien XVI. 1911, str. 44. 6) H. Bresslau, Internationale Beziehungen im Urkundenwesen des Mittelalters. Archiv für Urkundenforschung. VI. Band, 1916, str. 64, pozn. 2. 7) Jos. Emler, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohe- miae et Moraviae. Pars II. 1882, str. 460, č. 1092: str. 586, č. 1357; str. 619, č. 1437; str. 1056, č. 2450. 8) Cosmas lib. I. c. 7 (Bretholzovo vydání str. 17); »camera ducis« lib. II. cap. XXI. a lib. I. cap. XXXVIII.

Strana 40
40 tenkrát, když Marignola, Neplach a Pulkava psali své kroniky.9) Teprve roku 1420 vzaly zkázu tyto cimelie po Přemyslu Oráčovi.10) Löw z Erlsfeldu, pokoušeje se na počátku 18. století o rekonstrukci archivu české koruny, jal se pátrati po »zapadlých« listinách českého korunního archivu, vskutku se domníval, že v kapitulním archivu vyšehrad- ském jsou nějaké zbytky bývalého archivu českých pa- novníků. Avšak již Rosenthal, jda po stopách Löwových, dospěl k závěru, že ve fondech vyšehradského kapitulního archivu nejsou vůbec listiny českého korunního archivu. 2. Vévodská komora a poklad na Vyšehradě. Dnes již nejsme s to určiti, jak dlouho byl poklad če- ských knížat na Vyšehradě, byl-li tam uložen již od nej- starších dob anebo teprve později. Uvážíme-li však, že Vyšehrad je hradem daleko mladším nežli Praha-Hradča- ny,11) je pravděpodobné, že přemyslovský poklad byl z hradu svatého Václava přenesen na Vyšehrad teprve za panování krále Vratislava I. a to tehdy, když král přeložil své sídlo na Vyšehrad pro rozmíšky, jež měl s bratrem Jaromírem, pražským biskupem. Neméně špatně jsme zpraveni o tom, jak dlouho zůstal vévodský poklad na Vyšehradě a kdy byl odevzdán do basiliky sv. Víta na Hradčanech, kterou zbudovali vévoda Spytihněv II. a král Vratislav I. Rozpory mezi Prahou a Vyšehradem, najmě mezi kapitulami na obou hradech, byly zbaveny svého ostří vlastně již smrtí biskupa Jaromíra roku 1081 a za- nikly nadobro, když se právě probošt vyšehradské kapi- tuly stal roku 1134 pražským biskupem.12) Než také za ná- 3) Rudolf Urbánek, K české pověsti královské. Časopis společ- nosti přátel starožitností českých v Praze. XXIV. (1916), str. 51 a 57. 10) R. Urbánek, České dějiny. III. 2. (1918), str. 747, pozn. 5. 11) Lippert, Die Wyschehradfrage. — Mittheilungen des Verei- nes für Geschichte der Deutschen in Böhmen. Jhg. 32 (1893—1894). Srov. Pekař, K sporu o zakládací listinu biskupství Pražského. — ČČH X. (1904), str. 46. 12) A. Bachmann, Der erste Fortsetzer des Cosmas. — Zeit- schrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Jhg. X. (1906), str. 303.

Strana 41
41 stupců Vratislavových zůstal stálým sídlem českých kní- žat menší sice, avšak pevnější hrad na druhém břehu vltavském. Zcela nepochybně byl poklad českých knížat (»ca- mera ducis«) uložen na Vyšehradě ještě za dob Ko- smových. Jaké vážnosti se těšil Vyšehrad ještě několik desítiletí po Kosmovi, plyne z nadšeného chvalozpěvu prvního pokračovatele Kosmova, neznámého kanovníka vyšehradského, který nazývá Vyšehrad »civitas aut metropolis Boemie, que omnium terre illius civitatum quasi mater et domina est.« Kníže Soběslav I. (1125—1140) sídlil téměř neustále na Vyšehradě. Teprve od dob Vladislava II., jak se zdá, sláva Vyšehradu jakožto sídelního hradu trvale poklesla.13) A snad právě tehdy, lze-li tak vůbec souditi, byl po- klad českých knížat opětně přenesen na pražský hrad, i když snad některé jeho zbytky zůstaly ještě nadále na Vyšehradě, zejména proslulé »relikvie Přemy- slovy«. Přímý doklad o uložení pokladu českých králů na pražském hradě máme teprve z druhé polovice 13. sto- letí. Neznámý skladatel letopisných záznamů o příbězích po smrti krále Přemysla II. Otakara, zřejmě některý praž- ský kanovník, zpravuje nás podrobněji o uložení pokladu českých králů spolu s chrámovým pokladem v basilice sv. Víta na Hradčanech.14) Jeho vyprávění o vyloupení chrámového pokladu svatovítského braniborskými rytíři v lednu r. 127915) jest zároveň neklamným dokladem, že tenkrát byl již archiv českých králů uložen spolu s po- kladem v sakristii pražského dómu. Kronikář pak přímo 13) E. Šimek, Praha a Vyšehrad. Časopis pro dějiny venkova. XII. (1925), str. 77. 14) A. Bachmann, Beiträge zur Kunde böhmischer Geschichts- quellen des XIV. und XV. Jahrhunderts. — Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen. Jhg. XXXVI. (1898), str. 265 a sl. 15) Scriptores rerum Bohemicarum I. (1783) str. 440—451 uvá- dějí zprávu tu k roku 1282. Avšak Palacký [Dějiny národu českého II. 1 (2. vyd. 1877), str. 215, pozn. 234] ukázal, že datování zprávy k roku 1282 je mylné, a že dlužno ji datovati k roku 1279. Naproti tomu Šimák setrvává nadále při roce 1282. (J. V. Šimák, Kronika československá I. 2, str. 470.)

Strana 42
42 podotýká, že za pohnutých dob braniborského panství byly v sakristii i ostatních prostorách basiliky svatovítské de- ponovány dokonce i poklady četných osob duchovních i světských. Označujeť »armarium Pragense« vů- bec za nejbezpečnější místo pro jejich uložení »quia melior et firmior tutiorque recursus non inveniebatur, quam sanctuarium Pragensis ecclesie ad conservationem rerum depositarum«.16) 3. Poklad a archiv českých králů v svatovítské katedrále a jejich rozchvácení Braniborci. Sakristie svatovítské basiliky byla pravděnejpodob- něji přistavena k levé, to jest severní postranní lodi, po- blíže východního, t. zv. svatovítského a svatováclav- ského chóru.17) Prameny se o ní dosti často zmiňují. Kosmas ji nazývá »camera, ubi ecclesiastica servabantur xenia«.18) Zdá se, že sakristie byla nejdříve dokončenou částí stavby Spytihněvovy, a že jí ušetřil též požár z roku 1091.19) Než roku 1252 poklady, které tam byly nashromážděny, vzrostly do té míry, že bylo nezbytně nutno ji rozšířiti. Přestavbu řídil tehdejší kapitulní děkan Vít. Poněvadž nebylo lze zvětšiti budovu zdéli, byly nad a pod dosavadními prostorami, kde byl zřízen oltář ke cti sv. Michala,2°) vybudovány dvě skle- 16) Prameny dějin českých. II. (1874). str. 343. 17) V. V. Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Památky archeologické a místopisné. IV. 1860, str. 52. — F. Lehner, Dějiny umění národa českého. II. str. 238 a str. 254. — Ant. Podlaha, Pozůstatky románského chrámu sv. Víta, zbudova- ného na hradě Pražském Spytihněvem II. a Vratislavem II. Památ- ky archeologické a místopisné XX. (1903), str. 374. — Kamil Hilbert, Nové poznatky o románské basilice na Hradě Pražském. Památky archeologické a místopisné. XXVI. (1914), str. 14. — Vojt. Birnbaum, Stavební povaha nejstarších českých basilik. Časopis společnosti přátel starožitností českých. XXVII. (1919), str. 15. — Karel B. Mádl, K dějinám stavby dómu Pražského. Časopis společnosti přátel staro- žitností českých. XXIX. (1921), st. 64. 18) Cosmas, lib. III. cap. LV. 19) V. Birnbaum, 1. c. str. 15. 20 ) Proto také se někdy jmenuje sakristie kaplí sv. Michala.

Strana 43
43 nuté komory.21) Tam byl uložen poklad krále Přemysla II. Otakara, poklad chrámový, jakož i deponované poklady jednotlivých osob duchovních i světských, jež byly ve- směs dne 7. ledna 1279 vyloupeny Braniborci. Braniborský markrabí Otto poslal tehdy do sakristie chrámové několik sobě oddaných kanovníků pražských, kteří byli zároveň jeho kaplany, aby mu tam vyhledali některá privilegia, udělená králi Přemyslu II. Otakarovi, předstíraje, že jich potřebuje.22) Vskutku však se nikterak nepídil po listinách, nýbrž po ostatních součástech krá- lovského pokladu, totiž po cenných předmětech a peně- zích, které byly společně s archivem uloženy v sakristii a přilehlých prostorách chrámových. Dal tudíž tajné po- kyny svým rytířům, kteří měli společně s kanovníky hle- dati požadované listiny. Podle zprávy kronikářovy při- kázal jim, aby obzvláště pátrali po penězích Prušenka ze Štettenberku, někdejšího milce Přemysla II. Otakara, jakož i četných jiných osob.23) Poněvadž Prušenk (Pro- sico) ze Štettenberka byl správcem pokladu krále Pře- mysla II. Otakara, šlo pravděpodobně Ottovi přímo o po- klad »zlatého krále«.24) Jakmile Braniborci, pátra- jíce po pokladech, dokonale prohledali sakristii, odebrali se do kaple sv. Václava. Tu však marně hledali peněz, neboť podle slov kronikářových »nikde nemůže býti nalezeno, kde nebylo uloženo«. Zato měli hodně práce v kryptě svatých Kosmy a Damiána pod východním chórem basiliky svatovítské; nadzdviho- vali dokonce jednotlivé skříně, které tam byly složeny a naplněny cennými předměty, aby se přesvědčili o jejich váze. Násilím odňali sakristánovi klíče od sakristie, kaple sv. Václava a krypty, odevzdali je markraběti Ottovi a do 21) Prameny dějin českých. II. (1874), str. 322. 22) Ad. Bachmann, Geschichte Böhmens. I. (1899), str. 661. Bach- mann tvrdí, že markrabě poslal do kostela několik sobě oddaných duchovních pod záminkou, aby mu vyhledali ztracené listiny. Popravdě však nešlo o ztracené listiny, nýbrž o pouhé přinesení několika listin z archivu. 23) Prameny dějin českých. II. (1874), str. 343. 24) Prušenkové ze Štettenberka pocházeli z rodu hrabat z Har- deka. Viz též F. Palacký, Dějiny národu českého. II. 1 (2. vydání), str. 372.

Strana 44
44 kostela vložili stráže. Teprve po dvou dnech odnesli Bra- 25 niborci svůj lup.25) Kronikář vypravuje, že jejich kořistí byla »infinitima pecuniae quantitas«; šli tedy především po penězích. Dnes ovšem již nejsme s to určiti, do jaké míry byly postiženy tenkráte též ostatní složky královského pokladu, najmě archiv. Světští páni, kostely i kláštery však deponovali v sa- kristii pražského kostela kromě peněz a jiných cenných předmětů též listiny. Zajímavým dokladem toho jest listina ze dne 29. května 1328, vydaná vyšehradským proboštem Janem Tasovi z Rychmburka, v níž čteme ustanovení: »Et super hoc litteras nostras sigillis consignatas eis dare promittimus, quas in sacristia Pragensi conscriptas reposuimus taliter, quod si dictus d. Taso et coniunx sua 400 marcas nobis... dederint, quod eisdem omnium nostrum contradictione remota per d. decanum et sacristam Pragensis ecclesie littere ipso- 26) rum ibidem in sacristia reposite debeant assignari.«" 4. O listinách českého korunního archivu, které zůstaly v archivu pražské metropolitní kapituly. Zbytky starého archivu panovníků z rodu Přemy- slova jsou celkem velmi skrovné. Z doby krále Pře- mysla I. Otakara se zachovaly pouze čtyři zlaté buly cí- saře Fridricha II.27) Z listin, jež došly do kanceláře krále 28 Václava I., se dochovala jediné zlatá bula Fridricha II." Počet zachovaných listin, jichž příjemcem byl Přemysl II. Otakar, není o mnoho větší. 25) Fr. Palacký, Dějiny národu českého. II. 1 (2. vydání), str. 215. — V. V. Tomek, Dějepis města Prahy. I. (2. vyd. 1892), str. 199. — Ant. Podlaha-Ed. Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze (1903), str. 9. — F. Lehner, Dějiny umění národa českého. II., str. 238. 26) Srov. F. Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1310— 1419). Rozpravy České Akademie. Třída I., roč. I. čís. 2, 1892, str. 194. 27) R. Koss, Archiv koruny české 2. Katalog listin z let 1158— 1346. (Český zemský archiv I.): v Praze 1928, str. 6—12; čís. 2, 5. 3, 4, 2) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 12—13, č. 6.

Strana 45
45 Nepatrné zbytky archivu někdy Přemysla II. Ota- kara, jež se podnes zachovaly, jsou však obzvláště zají- mavé po stránce archivně historické. Způsob jejich do- chování ukazuje totiž na původní spojení královského ar- chivu s archivem pražského kostela. Některé z nich byly zřejmě uloženy v sakristii pražského kostela ještě tehdy, když již dávno byly ostatní listiny českého státního archi- vu chovány na Karlštejně. Proto také Pešina z Čechorodu otiskl testament ko- rutanského vévody Oldřicha, vydaný dne 4. prosince 1268 v Poděbradech,29) podle originálu z archivu pražské me- tropolitní kapituly.30) Po smrti Tomáše Pešiny z Čecho- rodu zůstal testament Oldřichův v Pešinově pozůstalosti a byl později spolu s listinami archivu pánů z Lipé pře- vezen Rosenthalem do Vídně a tam přiřazen k ostatním listinám českého korunního archivu.31) Také lenní list frisinského biskupa Konráda, jejž vy- dal dne 2. února 1270 králi Přemyslu II. Otakarovi, udě- luje mu všechna léna frisinského kostela, uprázdněná smrtí korutanského vévody Oldřicha, vzal Pešina nepochybně z archivu pražské metropolitní kapituly.32) Podle obsahu i podle příjemce náležela listina nesporně fondu českého korunního archivu, třebaže by její rubní poznámka svěd- čila o jiném. Rozhodně se však frisinský lenní list dostal do vídeňského státního archivu z archivu pražské metro- politní kapituly a nikoliv z archivu pánů z Lipé.33) 29) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 19, č. 16. 30) Tomáš Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus. (Pragae 1677); lib. III. cap. VII., str. 367 not. marg.: »Archiv. Capit. Metrop. ubi extant litterae integrae cum sigillo Ulrici.« 31) Viz R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním ar- chivu vídeňském. Zprávy českého zemského archivu VI. (1924) str. 205. 32) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 20, č. 17. 33) Archivář Rosenthal zpravuje nás v pamětním spise ze dne 3. března 1772 (»Auskunft über die aus den böhmi- schen Archiven a. 1750 überbrachten Urkunden und Schriften.« Kurrentakten des Haus-Hof- u. Staatsarchives in Wien. Staatskanzlei, Interiora (Archiv) ex 1772, No 14) o tom, kterak se frisinský lenní list dostal do tajného domácího dvorního a státního archivu ve Vídni. Listina prý byla Rosenthalovi dodána od »příznivce« (»von befreundeter Seite«). Pokud jde o její rubní poznámku »ex archivo baronum de Lipa attuli ex Si-

Strana 46
46 Zachoval se nám starý inventář listin archivu pražské metropolitní kapituly z roku 1551. Pořídil jej děkan praž- ské metropolitní kapituly Valentin, když předchozí požár zničil něco listin a způsobil zmatek ve starém listinném archivu pražské metropolitní kapituly.34) V inventáři jest na foliu 17b o názvu »Literae pro rege et regno Boemiae, non pro ecelesia« zaznamenána sku- pina listin nemalé důležitosti pro poznání osudů těch listin českého korunního archivu, které zůstaly v archivu praž- ské metropolitní kapituly. Z inventáře vychází najevo, že lenní list frisinského biskupa Konráda, vydaný dne 2. února 1270 králi Přemyslu II. Otakarovi, byl ještě před rokem 1551 uložen v archivu pražské metropolitní kapi- tuly. Lze tudíž jen stěží míti zato, že jej Pešina přinesl ze Slezska z archivu pánů z Lipé. Spíše se zdá, že jej vzal z fondu kapitulního archivu právě tak, jako to učinil se svrchu zmíněným testamentem korutanského vévody 35) Oldřicha a několika jinými listinami. lesia 1677«, soudil již tehdy Rosenthal zcela správně, že je psána rukou děkaná pražské metropolitní kapituly Tomáše Pešiny z Čecho- rodu. Rosenthal, věře údaji dorsální poznámky, měl za to, že Pešina listinu skutečně obdržel spolu s jinými listinami archivu pánů z Lipé od Hovory, posledního to potomka rodu pánů z Lipé, když roku 1677 meškal u něho návštěvou ve slezském Schwentnigu nedaleko Sobot- ky (Zobtenberg). Avšak již Rosenthalovi bylo nápadné, proč mezi t. zv. »listinami pánů z Lipé«, jichž nabyl roku 1750 od sou- kromníka pro tajný, domácí, dvorní a státní archiv ve Vídni, je znač- ný počet listin z českého korunního archivu. Rosenthal si nedovedl nikterak vysvětliti, jakým způsobem se tyto listiny dostaly do sou- kromých rukou. Posléze byl nucen zdůrazniti, že nijak nelze roz- řešiti otázku, získal-li děkan pražské metropolitní kapituly Tomáš Pešina z Čechorodu lenní list frisinského biskupa z r. 1270 darem z majetku pánů z Lipé, anebo nabyl-li ho snad odjinud. Lze však prokázati, jak ostatně uvidíme ještě níže, že Pešina vybíral některé listiny z archivů, k nimž měl přístup (na př. z archivu litomyšlské kapituly, z archivu pražské metropolitní kapituly a pod). a zařazoval je do své soukromé sbírky listin, jejímž jádrem byly listiny z ar- chivu pánů z Lipé. 34) A. Podlaha, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in ar- chivio capituli metropolitani Pragensis asservantur. (Pragae 1923), str. 172, č. 113: Codex XXXII. 1; »Registrum privilegio- rum et aliarum rerum ecclesiae Pragensis suba. 1551 per me Valentinum decanum confectum.« 35) Proč poznamenal Pešina vlastnoručně na rubu frisinského lenního listu, že jej přinesl s sebou ze Slezska a to z archivu pánů z Lipé, nelze určitě říci. Nejsme totiž s to rozřešiti, zmýlil-li se jen náhodou, či chtěl-li úmyslně zastříti původ této listiny. Nápadné je

Strana 47
47 V rubrice »Literae pro rege et regno Boe- miae, non pro ecclesia« starého inventáře ar- chivu pražské metropolitní kapituly jsou zaznamenány ještě dvě listiny, o nichž nelze pochybovati, že náležely původně fondu českého korunního archivu. Jsou to dva lenní listy, vydané králi Přemyslu II. Otakarovi; první biskupem bamberským36) a druhý biskupem bri- xenským.37) Existence listin korunního archivu v archivu praž- ského metropolitního kostela má pro dějiny českého ko- runního archivu nemalý význam, jehož nelze podceňo- vati.38) Úkaz ten jest vlastně pouhým důsledkem toho, že český korunní archiv byl uložen zároveň s pražským metropolitním archivem a chrámovým pokladem v sa- kristii pražského kostela. V kopiáři českého korunního archivu, který byl pořízen po roce 1355 a jehož zlomek se zachoval v několika rukopisech, praví se při potvrzení privilegia krále Fridricha I. Barbarossy z roku 1158 cí- sařem Karlem IV.: »Originalis littera est in sacristia ecclesiae Pragensis«. Stejný osud jako korunní archiv český postihl i ko- runní archiv polský. U obou se setkáváme s týmž zjevem. Cenné údaje nám tu poskytuje Balzerův spis o polském korunním archivu,39) jenž dospívá k zajímavým výsled- kům o poměru polského korunního archivu k archivu kra- kovské metropolitní kapituly. Taktéž v archivu krakovské metropolitní kapituly následkem dřívějšího spojení ko- runního archivu s archivem kapitulním zůstaly listiny, vždycky, že nenapsal téže rubní poznámky ani na jediné z četných listin, které s sebou vskutku přivezl ze Slezska z archivu pánů z Lipé, a že to udělal výlučně jenom na frisinském lenním listu. 36) Dosud netištěn. 37) Jos. Emler, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bo- hemiae et Moraviae II., str. 329, čís. 814 (1273 Februarii 5). 38) Důkaz, že babenberský archiv byl od roku 1137 deponován v Klosterneuburce, opírá se hlavně o to, že se až podnes zachovaly v klosterneuburském archivu jednotlivé listiny bývalého archivu zeměpanského. Srov. O. Mitis, Studien zum älteren österreichischen Urkundenwesen. (1906), str. 261. 39) Oswald Balzer, Skarbiec i archiwum koronne w dobie przed- jagiellońskiej. (Lwów, 1917).

Strana 48
48 které podle provenience náleží nesporně polskému korun- 40) nímu archivu.“ Naproti tomu se mezi listinami českého korunního ar- chivu zachovala listina, o níž nijak nelze vyloučiti, že se tam dostala následkem původního společného uložení ar- chivu korunního s archivem biskupským. Je to listina krále Václava II. ze dne 11. srpna 1295, kterou uděluje biskupu Tobiášovi směnou za Zbraslav a Bechyni jiné 41) statky. Kromě svrchu uvedeného lenního listu frisinského 40) O tom, byl-li listinný archiv českých králů uložen již od nejstarších dob v sakristii pražského kostela, či byl-li snad před tím chován při některém jiném církevním ústavu, bylo již svrchu podrob- něji pojednáno. Zevrubněji bylo též psáno o mínění Rosenthalově, který měl za to, že v nejstarších dobách byl archiv českých panov- níků chován na Vyšehradě, poněvadž vyšehradský probošt byl dlouhá léta kancléřem království českého. — Jeho mínění posud ne- postrádá zajímavosti, protože také Balzer se pokusil o provedení dů- kazu, že deponování polského korunního archivu v katedrálním ko- stele krakovském je v příčinné souvislosti s držením kancléřského úřadu, jejž zastávali až do doby jagellonské obyčejně členové kra- kovské kapituly. 41) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 43, č. 46. — Příjemce i obsah listiny nasvědčují tomu, že původně nebyla určena do českého ko- runního archivu. Ocitla-li se tam přesto, dostala se tam jen za zcela zvláštních okolností. Podle strohého principu provenienčního bylo by ji hledati mezi ostatními listinami, které obdrželi pražští biskupové od českých králů, a jež jsou uloženy z části v pražském arcibiskup- ském archivu, z části v archivu pražské metropolitní kapituly. — Vskutku však nacházíme v pražském arcibiskupském archivu druhý exemplář téže listiny a to v oddělení nadepsaném »Zvlášť vy- brané pamětihodné listiny s vlastním reperto- riem.« C 104, 4. Fascis VIII. Archiepiscopalia. Acta bona archi- episcopalia, donationes et privilegia concernentia 1194—1732. (Srov. Ant. Podlaha, Povšechný katalog arcibiskupského archivu v Praze. 1925, str. 50.) — Nelze však také odmítnouti výklad, že náš exemplář zůstal v královské kanceláři, a že se odtud dostal později do korun- ního archivu. Tento druhý exemplář byl nepochybně určen též dru- hému příjemci i není nepravděpodobné, že jím byla papežská kurie, která měla býti požádána o potvrzení směny biskupských statků v pražské diecési. Všechno to jsou však jen pouhé dohady. Neníť také vyloučeno, že oba exempláře byly původně uloženy v praž- ském biskupském archivu. Odtud pak se dostal z neznámého důvodu jeden exemplář do českého korunního archivu, nejspíše po nějakém právním jednání, jež se týkalo zboží, uvedených v listině. Ze starých inventářů pražského arcibiskupského archivu nelze, bohužel zjistiti, byly-li tam uloženy dva exempláře této listiny, či pouze exemplář jeden. Tolikéž nelze říci, jak dlouho je chována v českém korunním archivu; teprve inventáře a rubní poznámky z druhé polovice 18. sto- letí prokazují bezpečně její přítomnost.

Strana 49
49 biskupa a testamentu korutanského vévody Oldřicha z bývalého archivu krále Přemysla II. Otakara se podnes zachovaly pouze 3 bully papeže Klimenta IV.,42) listina Rulka z Bibrštejna43) a listina vyjednavačův uherského krále Štěpána o dodržování míru, sjednaného roku 1271 44) s králem Přemyslem II. Otakarem. Listina vyjednavačův uherského krále Štěpána V. z roku 1271 nikterak není nejstarším příkladem »no- vého způsobu sjednávání smluv« z doby krále Přemysla II. Otakara. Již roku 1254 král Přemysl II. Otakar sjednává mír s uherským králem Belou prostřed- nictvím vyjednavačů. Zachoval se nám originál listiny uherských vyjednavačů, odevzdaný patrně českému králi za účelem ratifikace.45) Není pochyby, že byl kdysi chován mezi listinami českého státního archivu, neboť byl ode- vzdán do kanceláře krále Přemysla II. Otakara. Dnes jest uložen ve schwarzenberském archivu třeboňském. Jakým 42) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 17, č. 13 a č. 14, str. 18, č. 15. 43) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 22, č. 20. 44) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 20, č. 18. — Originál ratifikační listiny uherského krále Štěpána, jejž vydal hned následujícího dne 3. července 1271 v ležení u Bratislavy [»in castris apud Po- sonium«, srov. Emler, Regesta Bohemiae etc. II. str. 295, č. 752], stvrzuje mírovou smlouvu, uzavřenou vyjednavači s Přemyslem II. Otakarem, se nezachoval, jakkoliv byl kdysi nepochybně uložen mezi listinami starého státního archivu panovníků z rodu Přemyslova. Text listiny známe tolik z register papeže Rehoře X. Mírová smlou- va byla totiž později předložena papežskému stolci ku schválení a proto se asi obě ratifikační listiny — krále Štěpána i krále Přemysla II. Otakara — dostaly do vatikánského archivu. Zajímavo je, že mí- rové smlouvy nesjednávají panovníci sami, nýbrž toliko jejich zplno- mocnění vyjednavači a panovníci teprve dodatečně úmluvu ratifikují. Z listiny uherských biskupů, vyjednavačů krále Štěpána, (v Kata- logu 2 1. c. na str. 20, č. 18) vyplývá, kterak třetí osoby utvrzují úmluvu přísahou, zabezpečujíce tak její zachovávání. [Srov. M. Stie- ber, Böhmische Staatsverträge. Forschungen zur inneren Geschichte Österreichs. Heft 8. (1912), str. 36 a str. 37. — J. Opočenský, Rati- fikační formule československá. Zahraniční politika roč. III. (V.) 1924, str. 816.] — Výklad o vzniku »nového« způsobu sjednávání smluv pro- střednictvím vyjednavačů dlužno ovšem přijímati s jakousi reservou, neboť není nikterak vyloučeno, že panovníci odjakživa používali ob- čas vyjednavačů k uzavírání smluv. [Srov. Bittnerův referát v Göt- tingische Gelehrte Anzeigen. Jhg. 176 (1914), str. 449—486, jakož i co uvádí Opočenský l. c.] 45) Jos. Emler, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohe- miae et Moraviae. II. (1882), str. 12, č. 24.

Strana 50
50 způsobem se dostal z českého korunního archivu, nelze nyní zjistiti.46) Také mír mezi římským králem Rudolfem I. a králem Přemyslem II. Otakarem byl sjednán dne 21. listopadu 1276 prostřednictvím vyjednavačů. Než v českém korun- ním archivu postrádáme jak listiny vyjednavačů, tak také příslušné listiny ratifikační. Obě listiny se patrně ztratily. Naproti tomu oba eksempláře, vydané se strany krále Přemysla II. Otakara, se zachovaly v archivu rakouských vévod.47) Tvrdí-li Redlich o poslední listině, že podle písma a úpravy nebyla vydána říšskou kanceláří (»nach Schrift und Fassung nicht in der Reichskanzlei entstan- den«), je to samozřejmé, poněvadž tu jde přece o eksem- plář, vydaný králem Přemyslem II. Otakarem. Též lenní list krále Rudolfa I., vydaný dne 25. listo- padu 1276 ve Vídni králi Přemyslu II. Otakarovi, se po- zději ztratil z českého korunního archivu.48) Za panování Karla IV. byl tam patrně ještě uložen, neboť byl opsán i do menšího49) i do většího kopiáře českého korunního archivu.50) Tolikéž listina krále Rudolfa I. ze dne 6. květ- na 1277, kterou ratifikuje mírovou smlouvu, sjednanou plnomocníky mezi ním a králem Přemyslem II. Otaka- rem, jež byla kdysi nepochybně chována v českém ko- runním archivu, se ztratila.51) 46) V knize »Die Archive des fürstlichen Hauses Schwarzen- berg ä. L.« (Beiträge zur Geschichte und Statistik derselben, Wien 1873) se uvádí (na str. 106). že za nedokonalé státní správy v dří- vějších stoletích se často dostávaly i velmi důležité státní listiny do rodinných archivů; za příklad takového jednání prý slouží originál mírové smlouvy z roku 1254. Avšak v starém seznamu listin někdej- šího rožmberského archivu z roku 1418, jejž otiskl M. Pangerl, (»Ur- kundenbuch des ehemaligen Cisterzienserstiftes Goldenkron in Böh- men.« Fontes rerum Austriacarum. Bd. XXXVII., str. 394) listina vy- jednavačů z roku 1254 není zaznamenána. Zdá se tudíž, že okolo roku 1418 nebyla ještě chována na krumlovském zámku. 47) O. Redlich, Regesta imperii VI. 1 (1273—1313), str. 168, čís. 623 a str.169, čís. 626. 28) O. Redlich, Regesta imperii VI. 1, str. 169, čís. 625. — Jos. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae etc. II. str. 439, čís. 1052. 49) F. Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých atd. str. 266, čís. 24. 50) Rukopis Nostické knihovny v Praze, sign. Ms a 27, fol. 31. 51) O. Redlich, Regesta imperii VI. 1, str. 191, čís. 753.

Strana 51
51 Naproti tomu však v rakouské klenotnici (Schatz- gewölbe) ve vídeňském státním archivu se zachovala jak listina vyjednavačů Otakarových, tak i Otakarova ratifi- kace této mírové smlouvy. Ve znamení jakési šťastné hvězdy stály tudíž ony mírové smlouvy z doby Pře- mysla II. Otakara, které se nám dochovaly ve starém rakouském archivu, neboť také druhá (vlastně třetí) mí- rová smlouva, sjednaná dne 12. září 1277 v Praze o pro- vádění úmluvy mezi králem Rudolfem I. a Přemyslem II. Otakarem ze dne 6. května 1277 se zachovala v rakouské klenotnici; jde tu ovšem zase o eksemplář Otakarův.52) Listiny vydané se strany Rudolfovy, které byly kdysi zcela nepochybně uloženy mezi listinami českého korun- ního archivu, se později ztratily. 5. Osudy českého korunního archivu po vymření Přemy- slovců. Vymření Přemyslovců, jakož i panování Jindřicha Korutanského nepochybně jen přispělo k ztenčení fondů starého přemyslovského archivu. Jindřich Korutanský odvezl s sebou do Tyrol množ- ství kopií, konceptů, jakož i originálů, které byly tehdy chovány při královské kanceláři. Tam byl tenkráte na- jisto uložen také originál vasalského listu, jejž vydal pražský biskup Jan IV. z Dražic králi Jindřichu Koru- tanskému. Zachovala se pouze jeho soudobá kopie,53) pořízená patrně v královské kanceláři české, která byla později odvezena z Tyrol do rakouské klenotnice (»Schatzarchiv«) a odtud asi v polovici 16. století po- jata do Putschova Repertoria, pořízeného v 16. století 52) O. Redlich, Regesta imperii VI. 1, str. 212, čís. 860. 53) Jan Gebauer, Některá akta z kanceláře Jindřicha Korutan- ského. (Věstník král. české Společnosti nauk, tř. fil.-hist., roč. 1908, str. 11 a sl.) Omylem praví o ní Chaloupecký (Jan z Dražic, poslední biskup pražský, Časopis spol. přátel starožitností českých XVI. (1908), str. 135, pozn. 202), že jest uložena v dvorní bibliotéce vídeň- ské. Až do převratu byla chována v t. zv. »oddělení českých listin« vídeňského státního archivu a je také o č. 61 zaznamenána v archiv- ní pomůcce 389 (Repert. XII. A).

Strana 52
52 rakouským archivářem Putschem.54) Týž osud postihl i další listiny, zaznamenané v Putschově oddělení »Bö- heim«.55) Jde tu o návrh smlouvy krále Jindřicha Koru- tanského s míšeňským markrabětem Fridrichem, o níž zevrubně pojednal již Gebauer“6), dále o dlužní úpis krále Jindřicha Korutanského na šrotéřský úřad kutnohorský, vydaný čtyřem měšťanům pražským57); posléze tu jde o dvě smlouvy s míšeňskými markrabaty, Fridrichem starším a Fridrichem mladším, které byly vydány Jindři- chovi Korutanskému jakožto králi českému a tím způso- bem se nepochybně dostaly do české kanceláře.58) Všechny svrchu uvedené písemnosti, pocházející z české kanceláře, odvezl král Jindřich Korutanský s sebou do Tyrol, když v prosinci roku 1310 opouštěl nadobro praž- ský hrad; z Tyrol se dostaly později do starého rakous- 59) kého státního archivu.“) 54) Archivní pomůcka 339 vídeňského státního archivu, nazvaná »Summaria etlicher Urkunden Böhaim betreffend, welche sich 1565 zu Wien im unter-oesterr. Archiv befunden haben« uvádí kopii va- salské přísahy biskupa Jana IV. z Dražic o čísle 13: »Ain aufzeich- nuss auf pergamen instrumentweis zusammengebunden, wie die land- schaft der Cron Beheimb Kunig Heinrichen von Beheimb zu seiner crönung geschworen und gehuldiget. 1308.« Tehdy bylo patrně po- hotově ještě několik dalších kopií manských listů. 55) V archivní pomůcce 339, čísla 11, 12 a 14. 56) Gebauer, 1. c. str. 4. — Repertorium XII. A (archivní po- můcka 389), č. 62. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II. č. 2143, str. 923. 57) Repertorium XII. A (archivní pomůcka 389), č. 63. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 953, č. 2193. 58) Repertorium XII. A (archivní pomůcka 389), č. 55 a č. 67. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 923, č. 2142 a str. 969, č. 2236. 59) Když po převratu vydala rakouská vláda podle sjednané archivní úmluvy listiny českého korunního archivu, které byly kdysi odvezeny do Vídně, jakož i ostatní listiny, zaznamenané v Reper- toriu XII. A vídeňského státního archivu, byly s československé strany požadovány také svrchu uvedené písemnosti, které vzal s se- bou král Jindřich Korutanský. Než přesto nedošlo dosud k jejich vydání, poněvadž rakouští archivní delegáti dali průchod mínění, že starý archiv rakouských vévod, pokud byl v polovici 16. století zin- ventován Putschem, tvoří organický celek, jehož fondy se nesmějí zmenšiti, nemají-li býti těžce poškozeny archivně vědecké zájmy. Vskutku lze souhlasiti s tím, aby středověké listinné archivy byly ponechány v tom složení, jakého se jim dostalo v uplynulých sto- letích, poněvadž jenom tenkráte bude možno studovati jejich vývoj a strukturu. Studium jednotlivých složek středověkých listinných archivů pak jediné bude s to raziti cestu lepšímu poznání středo-

Strana 53
53 Jakmile římský král Albrecht roku 1306 vítězně vy- pudil Jindřicha Korutanského ze země a Albrechtův syn Rudolf byl dne 16. října r. 1306 zvolen za krále českého, byl starý přemyslovský archiv podroben důkladné revisi. Tenkráte asi také Albrecht vzal s sebou mnoho listin do Vídně. Čeští páni byli patrně nuceni klidně přihlížeti jeho počínání i bylo se jim spokojiti pouze dvěma nejvýznam- nějšími privilegii německých králů z r. 1212 a 1216, jež 60) choval starý přemyslovský archiv. věkých archivů vůbec. Nikterak nelze popříti, že zásada archivní pro- venience neodpovídá vždycky historickému složení středověkých archivů. A právě zásada provenienční byla podkladem archivní úmlu- vy, sjednané v květnu roku 1920 mezi republikou Rakouskou a repu- blikou Československou, o vydání českých archivních fondů Ra- kouskem. Uvedená archivní úmluva ustanovuje v bodě sedmém, od- dělení prvním přílohy I., že mají býti vydány republice Českoslo- venské všechny písemnosti »pokud pocházejí z činnosti česko- moravsko-slezských úřadů, fysických a právnických osob«. Není po- chyby, že svrchu uvedené písemnosti z doby krále Jindřicha Koru- tanského pocházejí z činnosti českého úřadu, totiž z české královské kanceláře. Tu však se provenienční zásada archivní, jakkoliv to snad zní podivně, ocitá v rozporu s oprávněným požadavkem archivní vědy. 60) Na jejich výslovné přání zanechal jim tehdy alespoň dvě zlaté bully krále Fridricha II. a to zlatou bullu sicilskou z roku 1212 na svobody království Českého (Katalog listin archivu české koruny 2, čís. 2) a zlatou bullu z roku 1216, potvrzující volbu Václava I. za krále českého. (Katalog listin archivu české koruny 2, čís. 5.) Obě zlaté bully jim také král Albrecht znovu potvrdil. Naproti tomu vy- dali čeští stavové jakožto zástupci království Českého revers, v němž vyznali, že od krále Albrechta ani nežádali ani neobdrželi jiných listin pro království České, nežli svrchu uvedených dvou zlatých bull z roku 1212 a 1216: »quod a domino nostro d. Alberto, Rom. rege, alias litteras, gracias vel privilegia regnum Bohemie tangentia, nec petivimus nec habemus, nisi litteras infrascriptas, quas sub bulla aurea regnum Boemie habere dinoscitur, (et quas) prefatus d. rex, ipsi regno Bohemie sui gracia confirmavit.« (Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 910, č. 2112). Revers jest uložen v archivu rakouských vévod; donedávna byl zaznamenán o č. 54 v »českém« Repertoriu XII. A vídeňského státního archivu (archivní pomůcka 389. — Srov. též č. 10 archivní pomůcky 339 ví- deňského státního archivu.) Maje na mysli tento »dokument zvláštní povahy«, totiž listinu vydanou dne 23. října 1306 českými pány, vy- slovil Josef Šusta (Dvě knihy českých dějin I.2, 1926, str. 484) velmi výstižnou domněnku: »Tím byla ostatní privilegia odstraněna a po- hřbena a není pochyby, že se král Albrecht zároveň postaral, aby vůbec bez stopy zmizela.« V reversu z 23. října 1306 spatřuje Šusta »jakousi renunciaci (se strany stavů), na privilegia ostatní, renun- ciaci, v jejíž pozadí stojí vítězná moc Albrechta«. (Josef Šusta, K volbě roku 1306. Sborník prací historických k šedesátým naroze ninám prof. Jaroslava Golla, 1906, str. 156.)

Strana 54
54 Dnes již nelze zúplna zodpověděti otázku, vybral-li král Albrecht roku 1306 ze starého přemyslovského archivu všechny listiny, či jenom některé, jež pak od- vezl s sebou do Vídně a uložil ve své klenotnici (»Schatz- gewölbe«). Leč nejenom že postrádáme bližších údajův o této extradici listin, nýbrž postrádáme vůbec i možnosti vyslovovati jakékoliv domněnky v té věci. Pravděpo- dobné je pouze to, že všechny listiny, které král Albrecht vybral z českého korunního archivu, byly později vrá- ceny na své místo, když se králem českým stal Jan Lucemburský. Než pouze o dvou listinách jsme s to zcela určitě tvrditi, že byly králem Albrechtem odvezeny do Vídně a vskutku také po nějakou dobu chovány v archivu rakouských vévod. Jde tu o dvě zlaté bully císaře Frid- richa II.: ze dne 26. září 1212 (na Floss a Parkštejn)81) a ze dne 7. července 1231 (na potvrzení Václava I. za krále českého).62) Obě listiny zůstaly až do roku 1358 v archivu rakouských vévod. Rakouský vévoda Albrecht II. zaslal je dne 2. dubna 1358 prostřednictvím magdeburského pur- krabí Burcharda a Albrechta z Puchheimu císaři Karlu IV., dokládaje zároveň, — v listině, jež se podnes zacho- vala v českém korunním archivu, 3) — že je nalezl ve svém tajném archivu (»in nostris scriniis secretorum no- strorum nuper et recenter invente sunt«).64) Obzvláště první listina, totiž darování hradu Flossu Přemyslu I. Otakarovi, měla pro císaře Karla IV. veliký význam, ježto právě roku 1353 Karel IV. vyplatil jmenovaný hrad ze zástavy od norimberského purkrabí Jana."5) Karel IV. vidimoval obě nalezené zlaté bully Fridricha II. ve zvláštní listině, vydané dne 30. června 1358, podotýkaje výslovně, že hrad Floss byl podle císařského obdaro- 61) Koss, Katalog listin archivu české koruny 2, čís. 3, str. 8. 62) Koss, Katalog listin etc. 2, čís. 6, str. 12. 63) H. Jireček, Korunní archiv český, (1896), str. 441, čís. 425. - Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 538. 62) Listina ze dne 2. dubna 1358. Repertorium XII. A, archivní pomůcka 389, č. 538. Srov. též Stowasser, Das Archiv der Herzoge von Österreich. (Mitteilungen des Archivrates. III. 1, 1919, str. 19). 65) H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 384, čís. 352. — Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 396.

Strana 55
55 vání skutečným vlastnictvím českých králů a jejich dě- diců, a jestliže jej přesto před nedávnem vyplatil ze zá- stavy, stalo se tak pouze z neznalosti právního podkladu věci; nesmí tudíž také jeho výplata ze zástavy nikterak býti na újmu království Českého. Karel IV. dále vysvě- tluje, kterak se stalo, že ztráta obou velmi důležitých zlatých bull z českého korunního archivu nebyla již dříve pozorována; jeho vysvětlení je pro nás obzvláště zajímavé. Vykládá totiž, že jeho otec, král Jan, se ujal vlády v Čechách jako cizinec, neznalý práv, svobod a nároků království, a nejsa vůbec obeznámen s domácími poměry, nemohl znáti, byly-li někdy takové listiny ulo- 66) ženy v pokladu království a koruny české. 6. »Thesaurus regni et coronae« za Lucemburků. I za Lucemburků byly ukládány v českém státním pokladu listiny, které se týkaly právních nároků českých králů a české koruny. Ve svrchu uvedené listině o hradu Flossu, kterou vydal císař Karel IV. dne 30. června 1358, se uvádí, že »tales littere habite forent in thezau- ris regni et corone«.87) Tolikéž poznámka, zazna- menaná v kopiáři českého korunního archivu, o němž ještě později bude zmínka a jehož nejstarší předloha pochází z doby Karla IV., praví výslovně: »littere antiquorum imperatorum et regum Romanorum obtente super libertatibus, iuribus et honoribus regum et regni Boemie confirmate sunt per d. Carolum IIII. imperatorem predictum tam auctoritate imperiali quam Romana regia et iacent in thesauro regni penes litteras alias imperatorum et regum«."8) Také tenkráte 66) »Quod clare memorie illustris Johannes, quondam Boemie rex, genitor noster dilectus, in primo accessu suo ad regnum Boemie prefatum, tamquam advena, jurium, libertatum et condicionum regni Boemie et status eius ignarus nesciebat, si tales littere habite forent in thezauris regni et corone predicte« etc. (Srov. Jireček, Korunní archiv český, str. 444, čís. 432.) 67) Srov. předcházející kapitolu str. 55. 88) Richard Salomon, Reiseberichte 1908/1909. Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde. XXXVI. Band (1911), str. 496.

Strana 56
56 sloužila sakristie pražského kostela za schránu českého státního pokladu. Nebylo vlastně tehdy nijakého rozdílu mezi »thesaurus ecclesiae metropolitanae Pragensis« a »thesaurus regni«. Proto poklad pražského kostela — podle soupisů z doby Karla IV., které se podnes chovají v archivu u sv. Víta — dlužno vůbec zařaditi mezi nej- bohatší poklady tehdejší doby.9) O nejstarším podnes zachovaném originále českého korunního archivu, privi- legiu císaře Fridricha I. Barbarossy pro krále Vladislava I. ze dne 18. ledna 1158, čteme v jiném, menším kopiáři archivu české koruny přípisek: »Originalis litera est in sacristia ecclesie Pragensis«.70) 7. Uložení českého státního archivu pod ochranou hrobu svatého Václava. Svatovítský dóm byl schránou českého státního po- kladu, poněvadž tu v katedrále odpočívalo tělo svatého Václava, nejcennější palladium českého státu. Charakte- ristickým rysem světového i právního nazírání středově- kého je splynutí pojmu státní moci, jakož i pojmu státu vůbec s určitými symbolickými osobami, po případě též věcmi. Proto také již v ranném středověku se vyvíjí ná- zor, který spatřuje v Konstantinu Velikém, patronu im- peria, představitele a základ nejvyšší moci.71) Totéž se později přihází i Karlu Velikému, který, jak se zdá, za- stává podobnou úlohu představitele říše. Počínajíc 10. stoletím, za burgundského vlivu, dík úsilí císařů saské dynastie, se zdálo, že úlohu představitele státu převezme v Německu svatý Mořic, který jako vyznavač a bojov- ník zosobňoval ideál nejlepší doby středověké.72) Kopí 69) Fr. Bock, Der Schatz von St. Veit zu Prag. Mittheilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. XIV. Jhg. (1869), str. 10. 70) Ferdinand Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1310 až 1420). (V Praze, 1892, str. 265 a str. 194, pozn. 2). 71) Adolf Hofmeister, Die heilige Lanze ein Abzeichen des alten Reichs. (Gierke, Untersuchungen zur Deutschen Staats- und Rechts- geschichte, 96 Heft), Breslau 1908, str. 22. 72) Ad. Hofmeister, 1. c. str. 86.

Strana 57
57 německých králů, kopí Konstantina Velikého, odznak to říše Německé, se stává kopím svatého Mořice. Německé mince za panování císařů saské a franské dynastie mají opis SCS Mauricius. Svatý Mořic má také důležitou úlohu při korunovaci císařů v Římě. Avšak střídání pa- nujících dynastií zastavilo postupný vývoj svatého Mořice na patrona Německé říše. Kult tohoto světce měl pravděpodobně vliv i na roz- vinutí kultu svatého Václava v Čechách. Svatováclavský kult nepochybně horlivě podporovala dynastie Přemy- slovců a ježto zůstala nepřetržitě u vlády, dosáhl v Čechách kult svatováclavský ještě dalšího rozvoje. Také na mincích českých vévod i králů jest po celé 11. a 12. století vyobrazen svatý Václav.73) Ba, ještě více. Zvláštní legenda na dvojstranných pečetích českých panovníků označuje světce po celé století, od poloviny 12. do polovice 13. století, za symbol českého státu, nazý- vajíc jej ochráncem vnitřního právního řádu, skutečným zachovatelem míru.74) Na staré pečeti zemského soudu z 13. století vystupuje svatý Václav jako ten, jenž pohání před soud zemský.75) Vlivem stavovského státoprávního nazírání slouží již na počátku 13. století osoba svatého Václava k personifikaci »země« (»terra«) českého státu. Sigillum sancti Wenceslai značí tolikéž jako sigillum terrae. Jde tu o první počátky mystického pojmu státu, který se potom ve 14. století dále vyvíjí. Světci přísluší táž funkce, kterou potom ve 14. století za- stává v českých zemích, Polsku i Uhrách »corona regni«, zosobňujíc celé území státní.76) Podobně jako kopí německých králů, kopí Páně, vlivem kultu svatého Mořice od konce 11. století se stává kopím svatého Mo- řice, obdobně též, jak se zdá, německé královské kopí, 73) Josef Kalousek, Obrana knížete Václava Svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze. (V Praze, 1901); str. 83—85. 74) J. Kalousek, 1. c., str. 124. 75) J. Kalousek, 1. c., str. 132 a 133. 76) Srov. naproti tomu Karel Kadlec, Dějiny veřejného práva ve střední Evropě, (2. vyd. 1921); str. 239.

Strana 58
58 které v bitvě u Flarchheimu77) roku 1080 odňal český vé- voda Vratislav vzdorokráli Rudolfovi z Rheinfeldenu vli- vem kultu svatováclavského se stalo kopím svatého Vác- lava (»hasta sancti Wenceslai«). Kopí svatého Václava bylo považováno za znamení, které přináší vítězství čes- kému státu. Naposledy vystupuje v bitvě u Kressenbrunna roku 1260 a nato vzalo patrně za své.78) Jestliže však byly právní řád i štěstí válečné svěřovány ochraně sva- tého Václava, nelze se diviti, že se tomu tak mělo obdobně i s pokladem a starým státním archivem. Označení archivu české koruny názvem svatováclavský archiv, — třebaže je doloženo teprve z dob velmi pozdních, — je zajisté velmi přiléhavé, najmě pokud jde o původní schránu tohoto archivu. Archiv české koruny byl vlastně uložen v místě, které bychom mohli nazvati »confessio sancti Wenceslai«. Shledáváme se tu opětovně, jak již svrchu bylo řečeno, s obecně platnou spojitostí mezi úschovou listin a ostatky svatých. Také tu jde o »depositio ad corpus beati Wen- zeslai conservandum«. 8. Sklepení českého korunního pokladu nad a pod kaplí svatováclavskou při svatovítském dómu v Praze. Kterak úzce byl spiat »thesaurus regni« s ostatky svatováclavskými, ukazuje nejnázorněji ustanovení Karla IV., že na lebce svatého Václava má trvale spočinouti česká koruna královská, kterou dal zhotoviti, jsa ještě kralevicem, roku 1346.79) Proto také dal císař Karel IV. nejenom velmi vybraným způsobem vyzdobiti svatová- clavskou kapli v dómu svatovítském s hrobem svatého Václava, 0) nýbrž dal ji i zvláště upraviti za schránu čes- 77) Ad. Hofmeister, 1. c., str. 70 a sl. 78) J. Kalousek, 1. c., str. 93—94. 79) Chytil-Podlaha-Vrba, Korunovační klenoty království Čes- kého. Soupis památek historických a uměleckých král. hlavního mě- sta Prahy. III. Hradčany (1912), str. 38 a sl. 80) Antonín Podlaha, Sv. Václava hrob a ostatky. Časopis ka- tolického duchovenstva. Roč. LII (LXXVII), 1911, str. 257 a sl. a str. 354 a sl.

Strana 59
59 kého státního pokladu. Především šlo tu o sklepení, které bylo umístěno vedle kaple svatováclavské n a d překrás- nou branou a portalem na jižní straně dómu a již zevně vy- značeno velikym mosaikovým obrazem. Sklepení to sluje »sacristia nova desuper« a o jeho zřízení nás zpravuje kronikář Beneš Krabice z Veitmile. Již Legis Glückselig81) určil správně, kde asi ležela ona »sacristia nova desuper«, leč nedovedl postřehnouti její skutečný účel, ježto se totiž omylem domníval, že Karel IV. určil hrad Karlštejn za schránu českého korunního pokladu; o této mylné domněnce později pojednáme obšírněji. Am- bros82) se nejvíce přiblížil správnému mínění, dovozuje, že slovo sakristie, jehož užívá kronikář, dlužno vykládati v širším smyslu jakožto místo, sloužící za schránu boho- služebneho náčiní, knih, relikvií a podobně, ježto sakri- stie, které leží o poschodí výše, nejsou ani obvyklé, ani se nehodí k potřebám ritu, najmě k slavnostnímu přístu- pu duchovenstva k bohoslužbám. I Bock83) podlehl ne- správné domněnce o původním určení hradu Karlštejna, došel-li k mínění, že snad teprve počínajíc 16. stoletím (!) bylo vyhlédnuto hořejší poschodí nad hlavní branou na jižní straně dómu svatovítského za schránu klenotův a in- signií, které sloužily ke korunovaci českých králů. Vý- sledky, k nimž se dospělo u příležitosti adaptačních prací, prováděných v roce 1867, potvrzují zcela nepokrytě, že tato sklenutá komora, do níž se vchází po točitých scho- dech z kaple svatováclavské a která od roku 1791 slouží za schranu korunovačních klenotů, byla již původně ur- čena za korunní komoru.84) 81) Legis Glückselig, Der Prager Dom zu St. Veit. (1855), str. 15. 82) August Ambros, Der Dom zu Prag, (1858). str. 53 a sl. 83) Franz Bock, Die Kronschatzcapelle zu St. Veit. Mittheilun- gen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. XIV. Jhrg. (1869), str. XCV. 84) Antonín Podlaha-Kamil Hilbert, Metropolitní chrám sv. Víta v Praze. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. I. (1906), str. 64. — Zpráva o obnově korunní komory při chrámě sv. Víta na hradě Pražském. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. května 1867 do 30. dubna 1868, str. 98 a sl.

Strana 60
60 Avšak kromě sklepení nad kaplí svatováclavskou, bylo nepochybně též sklepení pod kaplí svatováclav- skou, které sloužilo témuž účelu. Sklepení to bylo umístě- no přímo u hrobu státního patrona. Svrchu zaznamenané poznatky, vyplývající z všeobecných dějin archivních, ukazují nám nade vši pochybnost, že ve středověku bylo uložení pokladu svěřováno pod ochranu ostatků svatých, i nasvědčují tudíž značnému stáří této schrány pod kaplí svatováclavskou. Třebaže byl poklad české koruny spo- lu s archivem po dvě století chován na hradě Karlštejně, přesto ještě na počátku 17. století byla považována ka- ple svatováclavská za prastarou schránu českých kleno- tů korunovačních i českého korunního archivu. Kobka, v níž odpočívá tělo svatého Václava, platila, jak se zdá, ještě stále za vlastní schránu státního pokladu. Tenkráte tedy ještě nikterak nezanikla vzpomínka na uložení stát- ního pokladu v dobách předhusitských. Stavové čeští rozhodli totiž dne 5. února 1611, aby česká koruna, kle- noty korunovační i privilegia zemská, hledíc k hrozícímu nebezpečí, z hradu Karlštejna vyzdviženy a na hrad Pražský »k svatému Václavu, v ta místa, kde prvé se chovaly, složeny byly.«85) To však lze klásti pouze do dob předhusitských, ježto od skončení válek husitských až do roku 1611 byly neustále chovány na Karlštejně. Vskutku také byly klenoty korunovační v pondělí dne 7. února 1611 spolu s korunním archivem z Karlštejna od- vezeny na hrad Pražský do kaple svatováclavské v dómu svatovítském a tam v kobce pod zemí, kde odpočívá tělo svatého Václava, uloženy; kobka pak opatřena silnými, železnými dveřmi a čtyřmi velikými visacími zámky, jimiž jediné stavové do kaple a uvedeného místa vstupují (»strackes in St. Wenzelscapellen in der schlosskirchen und eben in der kruft under der erden, da der leichnam des heiligen Wenzeslai ligt, verwarter deponiert; die kruft mit ainer starken eisern tüer und 4 grossen fürleg- schlossern verwahrt, die allain die stend in die capel 85) J. B. Novák, Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu; XV., 1, (1917), str. 107.

Strana 61
61 und bemelt ort beglait«).86) Potom bylo lze po pravdě po- dati zprávu, že koruna a poklad jsou chovány v kapli svatováclavské ve sklepení pod zemí (»in s. Wenzeslai capellen in einer gewelb under der erden verwahrt wor- den«).87) Sklepení to pod kaplí svatováclavskou bylo pa- trně na sklonku 17. století zazděno, když byl odtud korun- ní archiv přenesen k deskám zemským.88) Zajisté pak se toto sklepení shoduje s oním, které objevil architekt Hil- bert při vykopávkách, prováděných roku 1911 u příleži- tosti nové úpravy hrobu svatého Václava. Toto »Hilber- tovo« sklepení soudě podle půdorysu vykopávek, jejž na- kreslil Hilbert89) v letech 1911—1912, se táhne podél vněj- ší stěny svatováclavské kaple a vykazuje několik treso- rovitých prohlubní, které sloužily za úschovu státního po- kladu. 9. Starší mínění o původním určení hradu Karlštejna. Poklad českého státu měl tudíž odedávna prastarou schránu při hrobu svatého Václava ve sklepeních nad a pod kaplí svatováclavskou v dómu svatovítském. Na- proti tomu musil císař Karel IV. teprve připraviti nové a důstojné uložení nejdůležitějších složek německého po- kladu říšského, které mu byly dne 21. března 1350 ode- vzdány markrabětem Ludvíkem. To se stalo vystavěním hradu Karlštejna. Kaple svatého Kříže na Karl- štejně byla pořízena Karlem IV. jakožto pro- tějšek kaple svatováclavské, jako druhé »sacrarium gemmeum.« Podobně jako střediskem českého pokladu státního byly ostatky svatováclavské, tvořila nejdůležitější součást německého pokladu říšské- ho relikvie Páně, jež byla tehdy chována ve zlatém kříži, totiž posvátné kopí s hřebem Kristovým — odznak to staré Německé říše — a kousek dřeva z kříže Kristova. 86) J. B. Novák, Sněmy české etc., XV., 1, (1917), str. 137. 87) J. B. Novák, Sněmy české etc., XV., 1, (1917), str. 151. 85) Viz níže podrobněji. 89) Wirth-Štenc, Umělecké poklady Čech. II. (1915), Svato- václavská kaple v chrámě sv. Víta v Praze, str. 14.

Strana 62
62 Dosud byli všichni historikové zajedno v názoru, že hrad Karlštejn nelze posuzovati pod zorným úhlem oby- čejných hradů rytířských, jichž shledáváme na tisíce, buďsi v rozvalinách anebo dobře zachovaných, nýbrž že k jeho založení vedly zcela určité důvody. Naproti tomu však se rozcházejí mínění historikův i historikův umění, pokud jde o vlastní pohnutky, které přiměly Karla IV. k založení hradu Karlštejna. Jde tu o otázku, byl-li hrad Karlštejn založen k úschově státního pokladu českého anebo říšského pokladu německého. Z toho, co dosud bylo řečeno, vyplývá, že lze vzíti v úvahu pouze druhou mož- nost. Balbín,?0) vypočítávaje předměty, pro jejichž bez- pečné uložení byl hrad Karlštejn zřízen Karlem IV., ne- uvádí jenom těch, které sloužily právním nárokům české- ho krále, totiž listiny a cimelie království, nýbrž zmiňuje se též o relikviích říšských (»imperialibus reliquiis«). Pel- zel91) uvádí kromě toho také ještě desky zemské, jež prý podle ustanovení Karla IV. měly býti rovněž chovány na hradě Karlštejně. Naproti tomu jmenuje Riegger 2) pouze korunu království a ostatky svatých jakožto vlastní před- měty, jež měly býti uloženy na hradě Karlštejně. Nadlouho potom převládlo o původním určení hradu Karlštejna mínění, které po prvé vyslovil August Gott- lieb Meissner, profesor estetiky na pražské universi- tě a děd známého básníka Alfreda Meissnera, v prvém svazku díla »Historisch-malerische Darstel- lungen aus Böhmen«, vydaného roku 1798. Meiss- ner totiž uvádí, že Karel IV. sledoval při založení hradu Karlštejna dvojí úmysl. Karel IV. zamýšlel prý zbudovati hrad, jenž by byl nedobytný podle válečnického umění tehdejších dob a poskytoval by tudíž bezpečnou schrá- nu koruně, ostatním klenotům říšským, nejdůležitějším li- 90) Bohuslav Balbín, Miscellaneorum Historicorum regni Bo- hemiae, Liber III., Decadis I. Cap. VIII., § III., str. 100. 91) Franz Martin Pelzel, Kaiser Karl der Vierte, König in Böh- men, II., (1781), str. 558. 92) Riegger, Allgemeine Beschreibung des Schlosses Karlstein aus Balbins Miszellaneen, Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen. III. (1787), str. 572.

Strana 63
63 stinám a privilegiím zemským, jakož i všem ostatním po- kladům, které měly význam pro panovníka i pro stát. Mi- mo to si prý chtěl z neveliké vzdálenosti od svého krá- lovského sídla zříditi letohrádek, kam by se mohl každo- ročně na několik týdnů nebo alespoň na několik dnů uchýliti. Výklad Meissnerův převzal doslova, popisuje hrad Karlštejn, ředitel karlštejnského panství Frant. Auge.93) Tolikéž Schottky94) i Heber95) neuznali za vhodné změ- niti cokoliv na svrchu uvedeném mínění. Meissnerova po- jetí, pokud jde o pohnutky, jež přiměly Karla IV. k zalo- žení hradu Karlštejna, přidrželi se také historik umění František Kugler96), archeolog a spisovatel Ferdinand Břetislav Mikovec,97) jakož i známý vynikající historik hudby August Vilém Ambros."8) Zcela na Meissnerově výkladu je založen popis hradu Karlštejna, jejž vydal u příležitosti pětistého výročí posvěcení hradu karlštejn- ský děkan Julius Körner.93) Avšak i Palacký,100) pojed- návaje o zvláštních okolnostech, které vedly ke zbudo- vání hradu Karlštejna a které jediné jsou s to objasniti nám zplna jeho založení, navazuje úzce na Meissnera, pře- jímaje dokonce zčásti i doslova výklad Meissnerův. Au- gust Sedláček,191) u něhož měla přece tato otázka vzbu- diti zcela mimořádný zájem, odhodlal se pouze převzíti 83) Fr. Auge, Beschreibung der k. k. Burg Karlstein. Prvé vyd. 1812, str. 3, druhé vydání 1814, str. 3, třetí přeprac. vydání (Ferd. Jitschinsky), 1841, str. 5. 94) J. M. Schottky, Die Burg Karlstein. Monatschrift des vater- ländischen Museums in Böhmen. II. (1828), str. 106. — Vyšlo též sa- mostatně o názvu »Die Burg Karlstein« (1828), str. 10. 95) Franz Al. Heber, Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlös- ser. I. (1843), str. 16. 96) Fr. Kugler, Kleine Schriften und Studien zur Kunstgeschich- te. II. (1854), str. 496. 97) Ferdinand B. Mikovec, Die königliche Burg in Böhmen, (1858), str. 3. 98) A. W. Ambros, Die Burg Carlstein Oesterreichische Revue VI. (1863), str. 307, 99) Julius Körner, Die Burg Karlstein, ihre Kirchen und Ca- pellen. (1857), str. 6. 100) Fr. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Mo- ravě, II. 2 (1877), str. 108. 101) August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Čes- kého, VI. (1889), str. 40.

Strana 64
64 doslova příslušné místo z Palackého. Tolikéž Tadra102) nedovedl nic jiného nežli odvolati se v té věci na Palacké- 103) ho. 10. Novější mínění historikův umění. Poněkud neurčitě se vyslovil o založení hradu Karl- štejna Bachmann, tvrdě, že Karlštejn byl dosti silný, aby mohl bezpečně ukrýti všechno nejlepší a nejkrásnější, čím se mohl kdy císař a říše vykázati, mezi jiným též kleno- ty korunovační a říšský archiv.104) »Archivem říšským«, jak se zdá, mínil zřejmě český korunní archiv. Nedávno, tuším, též Šimák105) rozuměl »klenoty říšskými« klenoty království Českého, pravě, že na Karlštejně byly ulože- ny »nejvzácnější sv. ostatky, klenoty říšské a archiv ko- runy české«.106) Avšak již roku 1876 zdůraznil H. Friedjung107) v kni- ze o Karlu IV. a jeho účasti na duchovním životě tehdejší doby, že Karel IV. založil hrad Karlštejn netoliko za úče- lem bezpečného uložení klenotů českých, nýbrž i pro úschovu klenotů říše Německé. O rok později zmiňuje se také Kalousek108) v životopise Karle IV., že »v přepev- ném a největším uměním opatřeném hradě tomto dal Ka- rel chovati korunu a ostatní klenoty říšské království Českého, všechna privilegia zemská, též klenoty a svá- tosti říše Německé.« Historik umění J. Neuwirth, který se několikrát za- býval hradem Karlštejnem, nedovedl s počátku říci více, nežli, že tento velmi zajímavý hrad měl sloužiti občasné- mu pobytu panovníkovu, jakož i uložení množství ostat- 102) Ferd. Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých za krá- lů z rodu lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1310—1420), str. 195. 103) Srov. též Karel V. Zap. (Gustav Friedrich), Dějiny pano- vání Karla IV, (1894), str. 67. 104) Adolf Bachmann, Geschichte Böhmens. II. (1905), str. 98. 105) J. V. Šimák, Kronika československá I. 3 (1925), str. 742. 196) Otto Piper, Oesterreichische Burgen V. (1907) mluví na str. 45 podobně neurčitě o »bezpečné schráně klenotů korunovač- ních« a na str. 57 o »klenotech říšských a korunovačních«. 107) Heinrich Friedjung, Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit, (1876), str. 260. 108) Josef Kalousek, Karel IV., otec vlasti (1878), str. 80.

Strana 65
65 ků svatých, jejichž počet se rok od roku zvyšoval.109) Teprve později Neuwirth upozornil na to, že císař Karel IV. dal vystavěti strmou hlavní věž hradu Karlštejna, aby byla bezpečným útulkem nejenom jeho nesčetným ostatkům svatých, nýbrž i německým klenotům říš- ským.110) Uložení německých klenotů říšských na hradě Karlštejně připomněl potom zejména Chytil,111) který ob- zvláště zdůraznil, že »korunovační klenoty království Českého, jmenovitě koruna svatováclavská z nařízení Karlova r. 1347 zhotovená, měly býti chovány při chrámu svatovítském.« Leč zdá se, že Chytilovi nebyl ještě zce- la jasný vlastní účel založení hradu, mohl-li tvrditi, že »význam Karlštejna rostl průběhem stavby téměř rok od roku, neboť teprve po založení hradu nabýval Karel oněch vzácných předmětů, jež do něho ukládal.« Teprve staveb- ní archivář hlavního města Prahy, Jan Herain112) vyslovil zcela jasně mínění, že »Karel IV. vystavěl hrad Karlštejn na uschování koruny Německé říše a sice při cestě z Pra- hy do říše vedoucí, kdežto českou korunu choval v kapli sv. Václava na hradě pražském na hlavě patrona a dědi- ce české země.« Herain také doložil, že teprve »po roce 1437 chovány v kapli sv. Kříže zemské privileje a nejdů- ležitější státní listiny zemí koruny České, jakož i listiny zemské.«113) Tolikéž Podlaha114) znovu opakoval, že na 109) Joseph Neuwirth, Böhmens Kunstleben unter Karl IV. Sammlung gemeinnütziger Vorträge, No 153 (1891), str. 4. 110) Joseph Neuwirth, Mittelalterliche Wandgemälde und Ta- felbilder der Burg Karlstein in Böhmen. Forschungen zur Kunstge- schichte Böhmens I. (1896), str. 2: »Ausser der Sicherung eines gesegneten Andenkens durch die seinen Namen tragende Burganlage wollte er mit derselben eine würdige Stätte für die Aufbewahrung verschiedenster Reliquien des Erlösers... schaffen; die Aufbewah- rung der deutschen Reichskleinodien, welche ja überaus wertvolle Reliquien enthielten, brauchte nicht erst gesondert betont zu wer- den.« Též na str. 8: (die Burg Karlstein) »als Aufbewahrungsort der deutschen Reichskleinodien, vieler hochverehrter Reliquien und verschiedener anderer wertvollen und bedeutungsreichen Gegen- stände«. — Srov. též Joseph Neuwirth, Illustrierte Kunstgeschichte, I., str. 476. 111) Karel Chytil, Karlštejn. Čechy IX. (1897), str. 327. 112) »Karlštejn« v Ottově slovníku nauč. XIII. (1898), str. 1078. 113) Mnohem méně ostře formuloval své mínění Karel V. He- rain v článku »Karlštejn«. Národní čítanka (1918), str. 273. 114) Ant. Podlaha-Ed. Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, 1903, str. 55. — Chytil-Podlaha-Vrba, Korunovační klenoty 5

Strana 66
66 Karlštejně došly uložení německé klenoty říšské, kdežto české klenoty korunovací zůstaly v chrámu svatovítském. Mínění, že vlastním účelem založení hradu Karlštejna by- lo bezpečné uložení německých klenotů říšských, převlá- dlo potom u historikův umění; sdíleli je zejména K. Guth,115), V. V. Štech a Zdeněk Wirth.116) Zároveň však všichni neopomenuli zdůrazniti, že uložení důležitých státních listin českých na hradě Karlštejně lze datovati teprve po roce 1437.117) Nedávno se opětovně dotkl »ideového okruhu, z něhož vytrysklo založení Karlštejna« Karel Chytil.118) Nevší- maje si blíže rozličných teorií a hypotés, které se pojily ke zbudování a založení hradu, přihlížeje pak k různým relikviím umučení Páně, jichž Karel IV. postupem času nabýval v držení, vyslovil úsudek, že »idea kaple sv. Kří- že nebyla naráz hotová, že uzrávala znenáhla, ale pro- gramovitě, až precisována byla v slavnostní listině z r. 1357 označením posvátné kaple Utrpení a odznaků Krista. Hlavní impuls poskytla asi lancea domini.« 11. Karlštejn hradem německého pokladu říšského. Idea kaple sv. Kříže nevznikala znenáhla, uzrávajíc tou měrou, jak Karel IV. nabýval relikvií, vztahujících se k utrpení Kristovu. Naopak, idea ta vyplývala přímo ze záměru Karla IV. zříditi na hradě Karlštejně trvalou schránu pro německé klenoty říšské. Svatyni, v níž byly chovány německé klenoty říšské, pojmenoval Karel IV. »capella passionis et insigniorum ipso- rum« podle nejvýznamnějšího klenotu říše Německé, království Českého. Soupis památek historických a uměleckých král. hlav. města Prahy III. (1912), str. 7. 115) Karel Guth v Přehledu stavebních dějin Karlštejna. Umě- lecké poklady Čech I. (1913), str. 34. 116) V. V. Štech a Zd. Wirth, Pedagogická vyjížďka na Karl- štejn. Osnova výkladu, 1914. 117) Srov. též Václav Melichar, Karlštejn. Illustrovaný průvod- ce po hradě, druhé vydání, str. 8; — Čeněk Chyský, Karlštejn. Právo lidu, Kulturní hlídka ze dne 2. června 1923, čís. 126. 118) Karel Chytil, K datování maleb Karlštejnských. Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1923, (1924), str. 29 a str. 34.

Strana 67
67 kopí Páně (»lancea passionis domini«). Když roku 1350 odevzdal markrabí braniborský Ludvík Starší říšské kle- noty Karlu IV.,119) byl hrot kopí Páně spolu s ostatními relikviemi uložen ve veli- kém relikviáři podoby kříže z pozlace- ného stříbra.120) Proto také není zcela vhodné mí- nění Sedláčkovo,121) že Karel IV. pojmenoval kapli sva- tého Kříže podle kousku dřeva ze svatého Kříže, jež ob- držel roku 1354 darem od trevírského duchovenstva. 122) Nedávno opakoval tvrzení Sedláčkovo J. V. Šimák. Mínění to však opomíjí pravý účel hradu Karlštejna ja- kožto hradu němeekého pokladu říšského. Obdobně jako pojmenování kaple sv. Kříže bylo i mystické oslavení hradu dáno ostatky umučení Páně. Jako v chrámu sv. Graalu na hradě Montsalvage byl ukryt největší klenot všeho křesťanstva, miska z draho- cenného kamene, z níž prý Kristus podával svým učen- níkům poslední večeři, bylo v kapli sv. Kříže chováno kopí, jímž prý Longinus otevřel bok Kristův. Chrám sv. Graalu nepřipomínají tudíž na Karlštejně jenom vnější ohlasy jako výzdoba kaple sv. Kříže. Oba hrady slouží témuž cíli, totiž uložení předmětů, které připomínají umu- čení Kristovo. Hlavním předmětem úcty sv. Graalu byla krev Kristova. Avšak jako miska sv. Graalu bylo i kopí Longinovo relikvií, posvěcenou krví Kristovou. Z toho plyne zcela jasně, že Karel IV. znal kult sv. Graalu, když činil přípravy k trvalému a důstojnému uložení posvát- ného kopí. Mínění, že chrám sv. Graalu byl poetickým vzorem 119) Listina braniborského markraběte Ludvíka Staršího, vy- daná dne 12. března 1350, jest uložena v archivu pražské metropo- litní kapituly. Listina císaře Karla IV. v téže věci, vydaná rovněž dne 12. března 1350, se dostala do archivu české koruny spolu s ar- chivem braniborských markrabat po nabytí Braniborské marky Karlem IV.; po převratu zůstala ve vídeňském státním archivu. 120) Q. Leitner, Die hervorragendsten Kunstwerke der Schatz- kammer des österreichischen Kaiserhauses (1870—73) str. 28. 121) A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého VI., str. 29. 122) J. V. Šimák, Kronika československá. I. 3, str. 742.

Strana 68
68 kapli sv. Kříže, bylo tudíž neprávem zamítáno.123) Do- 124) mněnky, které vyslovili Sulpice Boisserée a Kugler," jsou zcela případné. Kopí Páně má vůbec významnou úlohu ve francouzském eposu a obzvláště v pověsti o sv. Graalu.125) A tu by právě bylo nejméně na místě se do- mnívati, že Karel IV. neznal pověsti o sv. Graalu, když přece víme, že jeho předchůdce na německém trůně Lud- vík Bavor, zřizuje klášter Etal na horské cestě mezi osa- dami Partenkirchen a Ammergau, se pokusil o napodo- bení ideálního výtvoru Wolframa z Eschenbachu.128) Než je nám též známo, že zbožný Wolfram z Eschenbachu byl oblíbeným básníkem Václava IV. Dlužno nám tolikéž uvážiti, že právě v německo-francouzském pohraničí, od- kud Lucemburkové pocházeli, byla karolinská poesie ob- zvláště pěstována, a že Karel IV. zejména u dvora fran- couzských králů se seznámil s výtvory této poesie. 12. Význam německých klenotů říšských. Za Karla IV. došly německé klenoty říšské obzvlášt- ního oslavení již svým uložením ve svatyni, která byla výhradně za tím účelem zřízena. Říšské klenoty byly dříve vydány v šanc rozličným nebezpečím, vzpomene- me-li jen střídání panovníků při přečetných uchazečích o trůn, i častého putování, jemuž byly podrobeny, prová- zejíce panovníky na cestách do Říma, ba i do bitev. Proto také byly již v dřívějších stoletích chovány na pevných hradech. Ve 13. století platí říšský hrad Tri- fels, ležící u Anweileru, na západ od města Landau — podle Ekkeharda »castellum firmissimum« — za stálou 123) Obzvláště rozhodně prohlásil Neuwirth (Mittelalterliche Wandgemälde na uv. m. str. 2 a sl.), že mínění, podle něhož Karel IV. při stavbě hradu Karlštejna se pokusil napodobiti hrad Mont- salvage, opředený poesií a pověstí o sv. Graalu, nelze nikterak opříti o bezpečné doklady. — Sedláček na uv. m. str. 28. 124) Kugler na uv. m. II. str. 496 a Mikovec na uv. m. str. 3. 125) R. Schröder, Glaube und Aberglaube in den altfranzösischen Dichtungen. (1886), str. 43. 126) B. Grueber, Die Kaiser Ludwig der Bayer, Karl der Vierte und die Gralsage. (Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen IX. 1871, str. 185).

Strana 69
69 schránu říšských klenotů a zároveň za klenotnici říše (»Schatzkammer des Reiches«). Proslulé rody porýn- ských ministeriálů, zastávajíce úřad »insignia tenentes«, vystupují jakožto strážcové hradu Trifelsu. »Rex ve- rus« může býti pouze ten, kdo má v rukou Trifels spolu s klenoty a posvátným kopím. Proto také má vydání hradu Trifelsu tak veliký význam u uchazečů o trůn v době poštaufovské.127) »Rýmovaná kronika« Otakara Štýrského praví o králi Albrechtovi »daz er des hordes solde phlegen, der ûf Trivels ist gelegen, sper, nagel unde krône«.128) Říšské klenoty (»hord«) neztrácejí svého významu ani ve 14. století, nýbrž představují i nadále všechnu vládní moc nad říší, ba vládu vůbec, jsouce vý- slovně označovány slovem »imperium«. Matěj z Neuburku, vykládaje o dvojnásobné svatbě, kterou společně slavili roku 1315 v Basileji rakouští vé- vodové, bratři Fridrich a Leopold, dodává: »monstraban- tur autem inibi sanctuariorum insignia, que reg- num dicuntur«.120) Pokračovatel Matěje z Neuburku vypráví, že markrabě Ludvík kázal vydati Karlu IV. kle- noty říšské — »insignia, que imperium di- cuntur«.130) V bulle papeže Innocence VI. ze dne 13. února 1354, kterou se ustanovuje svátek sv. Kopí a Hře- bu Páně, slují říšské klenoty »sacre reliquie, que imperiales vulgariter nuncupantur«.131) V pramenech, psaných německy, se nazývají říšské kle- noty »das riche«.132) Markrabí Ludvík slibuje roku 1348 Güntherovi ze Schwarzburka, že mu vydá, bude-li zvolen za krále německého, říšské klenoty (»das hei- 127) F. Frensdorff, Zur Geschichte der deutschen Reichsin- signien. Nachrichten von der königl. Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen (Phil.-hist. Klasse, 1897), str. 50. 128) Ad. Hofmeister, Die heilige Lanze, ein Abzeichen des alten Reichs. (Untersuchungen zur Deutschen Staats- u. Rechtsgeschichte, 96. Heft), 1908, str. 35, pozn. 2. 129) Böhmer, Fontes rerum Germanicarum IV., str. 189. 130) Böhmer, Fontes rerum Germanicarum IV., str. 277. 131) Podlaha-Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze (1903), str. 29, pozn. 1. 132) F. Frensdorff, Zur Geschichte der deutschen Reichsin- signien, 1. c., str. 62.

Strana 70
70 lige reich inzeantworten«).133) Pojmu říše se zde užívá ve významu klenotů říšských, odznak moci je tedy zastupován pojmem moci. Jinde zase lze naopak po- zorovati, že odznak moci, klenoty, (»corona regni«) za- stupují pojem moci (»regnum«).131) Ve 14. století byla držba klenotů říšských nezbytnou známkou legitimního krále. Vidíme to také zcela zřetelně z výkladu o legitimitě panování Ludvíka Bavora, jejž nám podává kronikář Albertinus Mussata v díle »Ludo- vicus Bavarus«. Mussata uvádí tři charakteristické znám- ky, jimiž se má vykázati skutečný král (»rex verus«); jsou to: »idonea electio a veris imperii electoribus«, dále ví- tězství nad protivníkem v boji o říši a posléze držba kle- notů říšských (»reliquiasque domini nostri Jesu Christi, lanceam scilicet et clavos, que veluti pignora quedam veri imperatoris et Romani regis habentur«).135) Mussata psal své dílo roku 1329 a o dvacet let později se v té věci sotva změnilo obecné mínění. Naopak vidíme, že Karel IV., založiv hrad Karlštejn, přikládal držení klenotů říš- ských ještě větší cenu. Ba, dokonce shledáváme, že Ka- rel IV. tomuto odznaku říšské moci přisuzoval hodnotu téměř mystickou. 13. Mylné mínění o poklesnutí významu německých klenotů říšských v polovině 14. století. Navazuje na Frensdorffa,135) razil Hofmeister137) ce- stu mínění, že ve 14. století německé klenoty říšské ztrá- cejí svůj státoprávní význam a nabývají charakteru pou- hých relikvií. Od dob Karla IV. bylo prý zatlačeno staré 133) Riedel, Codex diplomaticus Brandenburgensis, II., 2, str. 234 a 235. 134) Viz níže str. 71. 135) Böhmer, Fontes rerum Germanicarum I., str. 187 a sl. 136) F. Frensdorff, Zur Geschichte der deutschen Reichsin- signien, 1. c., str. 63. 137) Ad. Hofmeister, Die heilige Lanze ein Abzeichen des alten Reichs, 1. c., str. 36, str. 37 a str. 85.

Strana 71
71 pojetí zcela do pozadí; klenoty říšské byly prý od těch dob toliko při slavnostních událostech, v čele s posvát- ným kopím, na němž byl upevněn hřeb z kříže Kristova, ukazovány věřícímu lidu. Frensdorffovi, jehož práce o dě- jinách německých klenotů říšských bylo již častěji vzpo- menuto, nebyla známa opatření, která právě Karel IV. učinil, maje na mysli bezpečné uložení německých kle- notů říšských. Tolikéž Hofmeister nic o tom neví. Právě naopak lze pozorovati, že za Lucemburků a zejména za panování Karla IV. v Čechách — obdobně jako tomu bylo v sousedních zemích na východ od Čech, v Polsku a v Uhrách, — klenoty korunovační nabývají zvýšeného významu státoprávního, ježto označením »corona regni Bohemiae« ve veřejných listinách bývá právě symboli- sován celý český stát.133) S tímto zjevem lze zajisté těžko srovnati poklesnutí státoprávního významu německých klenotů říšských. Zastánci svrchu dotčeného mínění poukazovali ze- jména na to, že základní říšský zákon Karla IV., zlatá bulla z roku 1356, nemá nijakého ustanovení ani o posvát- ném kopí ani o ostatních klenotech říšských. Leč právě zde je vysvětlení nasnadě. Karel IV. měl ovšem vážné důvody politické, aby otázku říšských klenotů přešel mlčením, neboť si byl nepochybně vědom, že nikdy ne- docílí se strany kurfiřtů souhlasu k tomu, aby Karlštejn, hrad ležící vně »německých zemí« na druhé straně »Lesa«, byl říšským zákonem uznán za trvalou schránu německých klenotů říšských. Kurfiřti zajisté spatřovali v tomto způsobu uložení říšských klenotů spíše jejich zcizení a odvezení z říše a pokud by bylo na nich, byli by raději vložili do zlaté bully ustanovení, jímž se zame- zuje obdobné odvezení odznaků říšské moci, podle nichž »svatá« říše měla své jméno. Matěj z Neuburku139) vy- pravuje, že braniborský markrabí Ludvík vydal roku 1350 Karlu IV. říšské klenoty »recepta caucione de redu- 138) Robert Flieder, »Corona regni Bohemiae«. Sborník věd právních a státních, IX. (1909), str. 119 a sl. 139) F. Böhmer, Fontes rerum Germanicarum IV., str. 277

Strana 72
72 cendis infra terminum vel in Nürenberg vel in Franken- fort per regem, quod non fuerat impletum, sed ea Pragam perduxit, de quo Bohemia nimium gratulabatur«. Windeck nazývá převezení klenotů říšských do Prahy za Karla IV. a do Budína za Zikmunda zcizením, odvezením z říše.10) Když byly »říšské svátosti« roku 1424 při- vezeny z uherského Vyšehradu do Norimberka a ve slav- nostním procesí odneseny do špitálu sv. Ducha, kde byly pak uloženy až do roku 1796, skončil se docela státo- právní význam německých klenotů říšských, který byl kdysi tak veliký. Avšak v první polovině 14. století tomu tak ještě nebylo, nýbrž teprve více nežli sedmdesátiletý pobyt německých klenotů říšských na mimoříšské půdě způsobil, že došlo k poklesnutí jejich státoprávního vý- znamu. Kříž, v němž bylo chováno posvátné kopí a úlo- mek kříže, byl podle listiny krále Zikmunda z roku 1424 ozdoben netoliko znakem říšským, nýbrž i znakem »čes- ké koruny«.141) Neméně nás může zajímati, že když dlel braniborský markrabí Albrecht Achilles roku 1453 v Pra- ze návštěvou u mladého krále Ladislava Pohrobka, tou- žili prý čeští páni, že »říšské svátosti« náleží jim a že je 142) musí opět obdržeti. 14. Hrad Karlštejn a český korunní archiv. Je nasnadě, že ti, kdož se přiklonili k mínění, že hrad Karlštejn byl zřízen Karlem IV. především za účelem bezpečného uložení pokladu české koruny, věřili také tomu, že i archiv české koruny byl již od počátku uložen na Karlštejně. Z »popisů« hradu Karlštejna proniklo toto mínění, jak jsme již svrchu viděli, do historické literatury, kdež se valem rozšířilo jmenovitě vlivem autority Pa- lackého, a odtud se dostalo i do specielních archivně hi- 140) F. Frensdorff, Zur Geschichte der deutschen Reichsinsignien, 1. c., str. 70. 141) Ch. G. Murr, Journal zur Kunstgeschichte und zur allge- meinen Litteratur XII. (1784), str. 17. 142) F. Frensdorff, Zur Geschichte der deutschen Reichsinsignien, 1. c., str. 72.

Strana 73
73 storických pojednání. Proto také bývalý ředitel mnichov- ského říšského archivu František Löher v knize o archiv- nictví soudil, že císař Karel IV. určil hrad Karlštejn za schránu českého státního archivu.123) Zesnulý ředitel ví- deňského domácího, dvorního a státního archivu Gustav Winter napsal v článku o založení vídeňského státního archivu,143) že Karel IV. dal přenésti archiv české koruny spolu s klenoty říšskými a ostatky svatých do »hlubo- kého sklepení« (in ein »tiefes Gewölbe«) kaple sv. Kříže ve věži hradu Karlštejna. Zvěčnělý ředitel berlínského státního archivu Melle Klinkenborg v pojednání o ději- nách tajného archivu berlínského měl za to, že zalo- žením archivu na hradě Karlštejně je pro Čechy s do- statek prokázána péče Karla IV. o bezpečné uložení listin.145) I v literatuře právně historické získalo toto mí- nění stoupence. Peterka zaznamenává, že Karel IV. dal zříditi na hradě Karlštejně archiv za účelem úschovy státních listin.148) Téměř zároveň s českými historiky umění, kteří první správně postřehli, že pravým účelem založení hra- du Karlštejna bylo bezpečné uložení německých klenotů říšských, poznamenal Hermenegild Jireček v předmluvě k vydání »Korunního archivu českého«, že listiny archivu české koruny teprve po smrti krále Václava IV.147) »od- neseny jsou i se dskami a s korunovačními znaky na pev- ný hrad Křivoklát. Když pak hrad tento r. 1422 postižen požárem, převezeny vzácnosti tyto do Nového Plzně, až konečně okolo r. 1436—37 uloženy jsou na Karlšteinském 183) Fr. Löher, Archivlehre. 1890. str. 91. 114) G. Winter, Die Gründung des kaiserlichen und königlichen Haus-, Hof- und Staatsarchivs 1749—1762. Archiv für österreichische Geschichte 92 (1903), str. 23, pozn. 2. 145) M. Klinkenborg, Geschichte des geheimen Staatsarchivs zu Berlin. Mitteilungen der k. preussischen Archivverwaltung. Heft 18 (1911), str. 3. 146) Otto Peterka, Rechtsgeschichte der böhmischen Länder. I. (1923), str. 111. 147) H. Jireček, Korunní archiv český. Codex iuris bohemici, tomus II., pars I. (1896), str. VII.

Strana 74
74 hradě«.148) Mínění, že archiv české koruny byl umístěn v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejně teprve od válek husitských, převládlo nyní zúplna. Přidrželi se ho Krofta143) i Borovička150) v pojednáních o fondech české- ho zemského archivu, stejně jako J. B. Novák151) a G. Friedrich152) v stručných nástinech dějin českého korun- ního archivu. Avšak pokud jde o místo, kde byl chován archiv české koruny před tím, nežli byl odvezen na hrad Karlštejn, rozcházejí se mínění badatelů. Nehledíme-li k domněnce Rosenthalově, který, jak jsme svrchu viděli, se vyslovil pro Vyšehrad, měl Winter za původní schrá- 153 nu českého korunního archivu kapli svatováclavskou." Jireček se domníval, že listiny českého korunního archi- vu byly chovány za živobytí Karlova i za panování Vác- lavova »na hradě Pražském, při kanceláři císařské a krá- lovské, aby hned byly po ruce, kdykoli by jich bylo třeba«.154) Chaloupecký soudil, že listiny i kopiáře české- ho korunního archivu uloženy byly v královské poklad- nici na Hradčanech.155) Friedrich pak poznamenal, že není zcela jisto, kde se český státní archiv choval v prv- ních dobách svého trvání, ale zdá se prý, že až do konce panování Václava IV. byl na hradě Pražském.156) Václav Hrubý157) v předmluvě k nedávno vydanému II. svazku díla »Archivum coronae regni Bohemiae« se vyjádřil o osudech archivu české koruny zcela stručně 148) Srov. též posudek Bretholzův v časopise »Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens«. I. Heft 2, (1897), str. 73. 149) K. Krofta, Zemský archiv království Českého. Zvl. otisk z »České Revue« 1910, čís. 7 a 8, str. 16. 100) J. Borovicka, Královský český zemský archiv (1862—1912). Zprávy zemského archivu království Českého IV., (1915), str. 99. 151) J. B. Novák, Korunní archiv. Národní čítanka (1918), str. 248. 152) G. Friedrich, Korunní archiv český. K chystané výstavě listin vrácených z Vídně. I. Příběhy archivu v době předbělohorské. Ceské Slovo ze dne 4. června 1921. 153) G. Winter, 1. c., str. 23, pozn. 2. 154) H. Jireček, 1. c., str. VII. 155) Český časopis historický XVII. (1911), str. 236. 156) G. Friedrich, 1. c. 157) V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae. Tomus II. (1928), str. V.

Strana 75
75 několika slovy: »archivum coronae regni Bohemiae, quod olim in arce Karlsteinensi, deinde in capella s. Venceslai ecclesiae s. Viti in arce Pragensi asservabatur«. Mínění Hrubého o původní schráně archivu české koruny není z těchto řádek patrné, třebaže také tam, kde pojednává o dnešním uložení listin archivu české koruny, se zmi- ňuje o skupině listin, jež »in tabulario capituli ecclesiae Pragensis antiquitus remanserunt«. Z mých výkladů vychází s dostatek najevo, že archiv české koruny nebyl původně při královské kanceláři, nýbrž byl uložen spolu se státním pokladem, s nímž také prodělal společné osudy obdobně jako ostatní archivy středověké, jež tvoří vesměs součást pokladu. Archivy — součásti pokladu — představují vůbec první stupeň archivně dějinného vývoje; tvoření archivů, vzniklých z činnosti kanceláře, náleží teprve pozdějšímu období. Archiv české koruny byl uložen spolu s pokladem stát- ním, jehož byl podstatnou součástí, u hrobu svatého Václava, pod ochranou státního patrona, ve svatováclav- ské kapli dómu svatovítského na Hradčanech. Tolikéž o ochraně, kterou propůjčovaly ostatky svatých, bylo lze zjistiti, že jest obecným zjevem v archivních dějinách, jenž je vůbec typickým pro uložení středověkých archi- vů. Na Karlštejn se dostal archiv české koruny teprve tehdy, když německé klenoty říšské byly roku 1424 na- trvalo uloženy v Norimberce, a hrad pozbyl tím svého původního účelu jakožto schrána německých klenotů říš- ských a stal se schránou českého státního pokladu. 15. České archivy šlechtické, klášterní i městské ve středověku tvoří součást pokladu. Obdobně jako čeští panovníci chovali svůj archiv v pražské katedrále svatovítské, dávali i čeští páni své listiny spolu s ostatními cennými předměty do úschovy ústavům duchovním. Proto také na počátku 15. století byly uloženy listinné poklady pánů z Rožmberka, z Land- šteina i z Hradce v sakristii cisterckého chrámu zlato-

Strana 76
76 korunského. Inventář, pořízený dne 4. března 1418, uvádí je společně s ostatními poklady zlatokorunskými. V čele tohoto inventáře zlatokorunského pokladu, jehož originál, zpečetěný Oldřichem z Rožmberka, je podnes zachován ve schwarzenberském archivu krumlovském, jsou uve- deny ostatky svatých, poskytující ochranu pokladu i ar- chivu. Pangerl, který inventář z roku 1418 otiskl,158) byl na omylu, jestliže pochyboval o správnosti názvu »In- ventarium uber allerhandt pretiosa des Closters Gulden Cron«, jímž jej označil archi- vář 17. století. Pangerl, neznaje obecně platné zásady středověkého archivnictví, podle níž světští páni dávali své poklady do úschovy vynikajícím ústavům duchov- ním, měl za to, že uvedené označení inventáře neodpovídá pravdě.19) Proto také nedovedl pochopiti, proč tolik růz- ných osob svěřilo zrovna klášteru zlatokorunskému své poklady. Nemáme však důvodu přijímati domněnku Pan- gerlovu, že poklady ty byly r. 1418 různými osobami ulo- ženy pro větší bezpečnost na Krumlově z obavy před husitskými bouřemi, které později vskutku vypukly, a že na Krumlově byl k nim pořízen sumární inventář, aniž prý bylo výslovně vytčeno, co komu náleží. Naopak, in- ventář z roku 1418 vyvrací domněnku Pangerlovu a uka- zuje zcela jasně, že tu jde o poklad kláštera zlatokorun- ského, který byl před blížícími se husity odvezen do bez- pečí na krumlovský hrad. V břevnovském klášteře byly uloženy v sakristii spolu s pokladem chrámovým netoliko listiny, jež se tý- kaly přímo břevnovského kláštera, nýbrž i ony, které byly několika šlechtici svěřeny klášteru do úschovy »k věrné ruce«. Zachoval se nám zlomek inventáře chrá- mového pokladu břevnovského, pocházející z let 1390— 1394, jejž vydal tiskem Jos. Emler.10) Inventář vykazuje 158) M. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienser- stiftes Goldenkron in Böhmen. Fontes rerum Austriacarum. II. Abt., XXXVII. Band, (1872), str. 380—404. 159) M. Pangerl, 1. c., str. 404. 160) Jos. Emler, Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390—1394. Věstník Královské České Společnosti Nauk. Třída filos.- histor.-jazykozpytná. Roč. 1888, str. 280—305.

Strana 77
77 o názvu »Iste non sunt monasterii littere« zvláštní skupinu listin, v níž jsou uvedeny cizí »archivní fondy: »Item quinque pixides cum litteris domini Petri de Czeycowycz et patris ipsius. — Item pixis cum litte- ris Sezeme, militis de Bryestie. — Item pixis cum litteris heredum Pauli et Czenkonis de Swrkyn« atd. O celé této skupině listin se praví nakonec: »Iste omnes littere sunt date ad servandum ad fidelem manum.« Tolikéž česká města ukládala své listiny v sakri- stiích chrámových. Mimo vlastní sakristii bývaly ne- zřídka při chrámech zvláštní »skrýše«, buď dole při zemi anebo i leckde nahoře (kruchta, s níž jsme se seznámili svrchu při kapli svatováclavské), v nichž cenné před- měty se ukládaly pod několikerý pevný zámek. V kostel- ních »skrýších« bývaly uschovávány netoliko věci chrá- mové, nýbrž i městské majestáty a privilegia řemeslníků. Winter191) nás zpravuje podrobněji o »obecním sklepu« v kostele rakovnickém. Tato podzemní skrýš v rakov- nickém kostele sv. Bartoloměje, chovající archiv i po- klad, byla roku 1639 vydrancována.12) Winter nám však uvádí též příklady, jež ukazují, že i posvátná místa ne- byla vždy s to poskytnouti dostatečnou ochranu měst- ským pokladům, ježto poměrně dosti často sakristie a chrámové skrýše nad i pod zemí přes veškeru zbožnost doby byly navštěvovány zloději. 161) Zikmund Winter, Kulturní obraz českých měst. I. (1890), str. 466, pozn. 96. »U sv. Mikuláše (na Malé straně) r. 1539 byl sklep takový »na kruchtě se zámkem zapaditým a třemi visutými«. V něm byly »klínoty v truhle zavřené«. Kn. zádušní z r. 1497.« — Srov. s tím, co bylo svrchu řečeno o sklepení nad a pod kaplí svato- václavskou v dómě svatovítském. 162) K. Spalová, K půlstoletému výročí záchrany rakovnického archivu a památce zapadlého rakovnického kronikáře Fr. Hovorky. Věstník Musejního spolku král. města Rakovníka a politického okresu rakovnického, čís. 7 (1917), str. 48.

Strana 78
III. Listiny z archivu hrabat z Lucemburka. Založení státního archivu českého Karlem IV., zřízení státního archiváře a jeho prvé práce pořadatelské. Když se král Jan Lucemburský ujal vlády v Čechách, nepřivezl s sebou do Čech ze své rodné země starý ro- dový archiv hrabat lucemburských, nýbrž zůstavil jej i nadále v Lucembursku.1) Nejinak si počínali i Habsbur- kové, když dosáhli vlády v Rakousích. Archiv hrabat z Habsburka zůstal v Předních zemích.2) Přesto však král Jan Lucemburský odvezl tehdy ně- kolik listin z archivu hrabat lucemburských, jež uložil do českého státního archivu. Než listiny ty, které ještě v po- lovině 14. století byly v archivu české koruny, jsou dnes vesměs ztraceny. Jde tu o dvě listiny římského krále Vi- léma Holandského3) (ze dne 12. února 1254 a ze dne 20. července 1255) a o listinu římského krále Richarda Corn- wallského*) (ze dne 13. července 1257), jimiž potvrzují Jindřichovi V. (II.), hraběti lucemburskému, hrabství Na- murské, jež mu propůjčil Jan z Avesnes. 1) O listinách lucemburského archivu viz A. Verkooren, Inven- taire des chartes et cartulaires du Luxembourg, I. (Bruxelles, 1914). Inventář sice nepraví vůbec nic o jednotlivých proveniencích, leč je z něho patrné, že v lucemburském archivu byly i nadále ukládány všechny listiny, jež obdržel král Jan jakožto hrabě lucemburský, jmenovitě všechny lenní reversy lucemburských manů. 2) Viz Regesta Habsburgica I., jež uvádějí místa uložení jed- notlivých listin, o něž jde. 3) P. Ludewig, Reliquiae manuscriptorum etc. V. (1723), str. 446, čís. 7 a str. 447, čís. 8. — Böhmer, Regesta imperii V. 2 (1882), str. 968, č. 5176, str. 982, čís. 5261. 4) P. Ludewig, Reliquiae manuscriptorum V., str. 448, čís. 9. — Srov. též J. F. Böhmer, Regesta imperii V. 2 (1882), str. 996, č. 5313.

Strana 79
79 V českém korunním archivu je však zachováno také několik listin,3) jejichž příjemcem byl otec krále Jana Lucemburského, císař Jindřich VII.; jejich uložení v na- šem archivu korunním lze vysvětliti pouze tím, že listiny ty se vlastně týkaly věcí krále Jana Lucemburského. O německém archivu říšském v době před 15. sto- letím nelze, jak známo, mluviti.*) Výklad, že starý archiv rakouských vévod nebyl pouhým archivem rodovým, nýbrž i archivem státním, který vzešel z lépe vyvinuté a tužší správní organisace země, pronikl zřejmě do lite- ratury teprve později.) V Čechách se dal vývoj poněkud jinou cestou, neboť tu došlo k ranějšímu rozvoji stavov- ství, charakteristickému pro západoslovanské země i pro Uhry, jenž vedl k předčasnému vytváření abstraktního pojmu státu,3) vyjádřenému především zvláštní »pečetí zemskou« (sigillum commune terrae Bohemiae), které užívali čeští páni již v první čtvrtině 13. století.3) Vývoj ten se potom za Lucemburků dovršuje, když se počíná důsledně užívati formule »regnum et corona regni Bohe- 5) R. Koss, Katalog listin etc. I. 2 (1928), str. 61, čís. 66, str. 68, čís. 76 a str. 68, čís. 77. 6) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien I.2 (1912), str. 175. 7) Stowasser, Das Archiv der Herzoge von Österreich, 1. c. str. 1 a sl. 8) V Německu se ještě v 15. století nekryje pojem obce sta- vovské s pojmem »říše«. Ba, ani v 16. století neznamená ještě po- jem »říše« říšské stavy. Ke změně státoprávního nazírání v té věci dochází teprve v polovině 17. století. — Srov. R. Smend, Zur Ge- schichte der Formel »Kaiser und Reich« in den letzten Jahrhunder- ten des alten Reiches. Historische Aufsätze Karl Zeumer zum sech- zigsten Geburtstag etc. (Weimar 1910), str. 441 a sl. — G. Below, Der deutsche Staat des Mittelalters. I. (1914), str. 182 a sl. 9) Viz mé pojednání »Forschungen zur mittelalterlichen Ge- richtsverfassung Böhmens und Mährens« (1919), str. 40. Srov. co praví o mínění, mnou hájeném, A. Luschin von Ebengreuth, Hand- buch der österreichischen Reichsgeschichte I.2 (1914), str. 389 a 393; K. Kadlec, Dějiny veřejného práva ve střední Evropě (1921), str. 178; H. Bresslau, Internationale Beziehungen im Urkunden- wesen des Mittelalters (Archiv für Urkundenforschung VI.), str. 64; V. Novotný, České dějiny I. 3, str. 12 a str. 13. Námitky, jež proti mému tvrzení uvádí E. Dluhosch ve své disertaci »Das Mitbesieg- lungsrecht der Böhmischen Grossen« (Jahrbuch der philosophischen Fakultät der deutschen Universität in Prag II. 1926, str. 12), jsou bezpodstatné.

Strana 80
80 miae«.10) Máme-li na mysli tento vývoj, nikterak nás ne- překvapí, že se Karel IV. odhodlal přikročiti ke skutečné organisaci českého archivu říšského. Summa cancellariae (cancellaria Caroli IV.) nám do- chovala formulář listiny, kterou Karel IV. zřizuje archiv české koruny.11) Listina Karlova ustanovuje zvláštního archiváře státního, jemuž se zároveň uděluje instrukce, podle níž se má spravovati. Archivář měl listiny, jež se týkaly koruny a království Českého, na místě bezpečném střežiti, pořádati, do kopiáře opisovati, aby je mohl rych- le, kdyby potřeba kázala, předložiti a o nich zprávu po- dati (»in locis certis propensius custodiri.... ut easdem sua distinccione previa registret et reponat in ordinem. servet, custodiat et gubernet, ut, quociens de una vel pluribus earum necessitatem habuerimus, nobis possit et valeat expedire celeriter et respondere«). Odměnou za své práce měl archivář dostávati týdně jednu hřivnu stříbra z kutnohorských dolů. Jméno prvého českého ar- chiváře státního a rok jeho ustanovení nejsou nám zná- my, poněvadž se nám listina zachovala pouze ve sbírce formulářů. K organisaci českého archivu korunního však nedošlo asi o mnoho později, nežli k oficielní organisaci proslulého archivu koruny aragonské, k níž, jak známo, položen základ roku 1346, když byl písař P. Passeya 10) Než není asi správné považovati pojmy regnum a co- rona za identické a spatřovati dokonce v pojmu corona pouze jakousi symbolisaci pojmu regnum. Srov. R. Flieder, »Corona regni Bohemiae«. Sborník věd právních a státních, IX. (1909), str. 124. Označení »regnum« vyjadřuje spíše myšlenku říšské osobnosti země mateřské, Čech, kdežto »corona« se zase více vztahuje na země přivtělené, které obdobně jako »corona« zemi mateřskou ob- klopují; o významu slova »corona« poučují nás nejlépe listiny slez- ských klášterů, jež se namnoze zmiňují o zboží, které náleží »ke koruně« toho kterého kláštera. Proto také nemůžeme český státní archiv ve 14. století nazývati prostě archivem české koruny, neboť tím bychom omezili jeho působnost pouze na země přivtělené. Avšak právě náš archiv jest archivem »regni et coronae regni«. Ozna- čení »korunní archiv« se počíná užívati vlastně teprve v 18. století, když západoevropské vlivy přivodily podstatnou proměnu ve vý- znamu pojmu »corona«. 11) Naposledy ji otiskl Ferd. Tadra, Summa cancellariae, (Historický archiv I. třídy České Akademie čís. 6, 1895), str. 81, čís. CXVI.

Strana 81
81 jmenován archivářem a obdržel přesnou instrukci o svých povinnostech.12) Ve shodě s ustanoveními svrchu dotčené listiny o úředních povinnostech českého archiváře státního byly již za panování Karla IV. pořízeny kopiáře listin českého státního archivu. Na plice některých listin shledáváme se netoliko s poznámkami, které svědčí o jejich registraci, nýbrž i s poznámkami, jež nám prozrazují, že byl v době okolo poloviny 14. století zaveden jistý archivní pořádek, podle něhož byly listiny uspořádány.13) Poznámky o archivním uložení listin jsou vesměs psány touž rukou na četných listinách českého korunního archivu, pocházejících ze sklonku 13. a první poloviny 14. století. Na listinách ze dne 24. listopadu 1344 a 14. února 1346 čteme na ohbu vlevo poznámku »ponatur ad homagia«, na listině ze dne 13. září 1331 »ponatur ad ho- magia Boemorum«, na listinách ze dne 3. září 1341 a 1. září 1345 »ponatur ad homagia Boemie«, na listině ze dne 12. května 1341 »ponatur ad homagia Boemie lite- ras«, na listinách ze dne 9. a 16. ledna 1319 a ze dne 7. června 1327 »ponatur ad homagia baronum Boemie«, na listině ze dne 7. září 1341 »ponatur ad feoda Boemie«, na listinách ze dne 13. a 15. března 1327 »ponatur ad homa- gium (homagia) extraneorum«, na listině ze dne 10. ledna 1289 »ponatur ad homagia principum Polonie«, na listině ze dne 6. února 1289 »ponatur ad homagia extraneorum seu Polonie«, na listině ze dne 17. září 1341 »ponatur ad feoda Polonie«, na listinách ze dne 25. listopadu 1315 a 4. února 1319 »ponatur ad reversas« a posléze na listině ze dne 19. listopadu 1335 »ponatur ad compromissa«.11) 12) H. Finke, Acta Aragonensia I. (1908), str. XXVII. 13) O jednotlivých poznámkách dorsálních na listinách českého korunního archivu — nechť již se týkají obsahu anebo uložení listiny — jakož i o jejich vzájemném poměru k založení jednotli- vých kopiářů českého korunního archivu bude pojednáno zvlášť. 14) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 222, čís. 280, str. 227, čís. 286, str. 128, čís. 160, str. 190, čís. 240, str. 225, čís. 284, str. 185, čís. 233, str. 76, čís. 88, str. 76, čís. 89, str. 112, čís. 140, str. 191, čís. 241, str. 108, čís. 135, str. 109, čís. 136, str. 29, čís. 29, str. 30, čís. 30, str. 192, čís. 242, str. 72, čís. 83, str. 78, čís. 91, str. 144, čís. 181. 6

Strana 82
82 Lenní revers opolského vévody Kazimíra ze dne 10. ledna 128915) a listina míšeňského markraběte Fridricha ze dne 6. února 128910) jsou nejstarší z listin českého ko- runního archivu, jež jsou opatřeny poznámkou o archiv- ním uložení. Nejmladší listina, na níž se vyskytuje tato poznámka, psaná touž rukou, je lenní revers bratří z Glaubic na hrad Karpenštejn ze dne 14. února 1346.17) Kromě svrchu uvedených poznámek, týkajících se archivního uspořádání, shledáváme se na plice několika 18 listinis) též s poznámkou »Registrata per Ulricum«, což 15) Grünhagen—Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schle- siens etc. II. (1883), str. 416 se omylem domníval, že poznámka ta je psána téměř současně s listinou a že tudíž byla napsána někdy na sklonku 13. století. Lenním reversem vévody Kazimíra ze dne 10. ledna 1289 se zabýval již J. E. Böhme v VI. díle svých »Diplomatische Beyträge zur Untersuchung der schlesischen Rechte und Geschichte« (1774, str. 165 a sl.). — Albín Heinrich v pojednání, nadepsaném »Schlesien unter den Piastiden, bis zur freiwilligen Unterwerfung an Böhmens Könige vom Jahre Ch. 1165 bis 1327«, jež přináší Wolného »Taschen- buch für die Geschichte Mährens und Schlesiens« (III. 1829, str. 189—253) se vyslovil proti pravosti této listiny a to zejména proto (str. 220), že prý »nelze zjistiti originál této podvržené listiny, ba ani její věrohodný opis«. Pochybnosti Albína Heinricha vyvrátil roku 1859 Matyáš Kasperlik v článku »Kasimir, Herzog von Beuthen und Miecislaus, Herzog von Teschen« (Schriften der historisch- statistischen Sektion der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde XII. str. 153 a sl.) a dovodil, že nemáme příčiny pochybovati o tom, byli-li Boleslav a Vladislav vskutku syny Kazimíra II. a jeho nástupci ve vévodství Bytomském. Také Kasperlik neviděl originál Kazimírova lenního reversu, ačkoli právě vnější znaky této listiny by byly s to vzbu- diti v nás jisté pochybnosti. Zvláštní zmínky zasluhuje nehotovost vnější úpravy listiny, jež je jinak velmi pečlivě, ba možno říci ob- zvlášť slavnostním způsobem napsána, a jejíž iniciálky, zejména v prvé řádce, jsou velmi pěkně a bohatě vyzdobeny perokresbami. Na konci listiny, jež má vůbec velmi značné rozměry, shledáváme mezi formulí datační a ohbem širší mezeru, vyhrazenou podpisům svědků lenního slibu, kteří také listinu spolupečetili. Vynechaná pro- stora byla dvěma svislými čarami rozdělena na tři pole, do nichž zřejmě mělo býti vtěsnáno šestnáct subskripčních formulí. Avšak subskripční formule byla provedena toliko v prvém poli vpravo (formule olomouckého biskupa Dětřicha) a to notářem Ambrožem, písařem olomouckého biskupa Dětřicha. Nápadná různost písma tekstu listiny a subskripční formule ukazuje na prvý pohled, že tu šlo o vlastnoruční provedení subskripční formule; srov. též, co o tom praví J. Šebánek »Studie o kanceláři Dětřicha, biskupa olo- mouckého« (Časopis Matice Moravské L, 1926, str. 226—227). 16) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c. str. 30, čís. 30. 17) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c. str. 227, čís. 286. 18) Jde tu hlavně o listiny, na jejichž plice je poznamenáno, kam mají býti uloženy.

Strana 83
83 se nepochybně vztahuje na zápis příslušné listiny do ko- piáře.19) Není nikterak vyloučeno, že poznámky o archiv- ním uložení listin českého korunního archivu jakož i po- známky, vztahující se na registrování listin, jsou psány touž rukou, a že tudíž obojí poznámky na plice psal onen »Ulricus«. Tážeme-li se však, kdo byl asi tento »Ulricus«, nemůžeme se zbaviti dojmu, že jím byl známý jinak úřed- ník kanceláře Karla IV. Ulricus Schoff, registrá- tor v letech 1355—1358.20) Ulricus Schoff pocházel ze známého slezského šlechtického rodu Schaffgotschů, pů- sobil zprvu na dvoře uherského krále Ludvíka, kam se dostal nepochybně pomocí pozdějšího krckého biskupa Pavla z Krnova; později byl v držení několika prebend, bylť kanovníkem olomouckým, proboštem kostela sv. Jiljí ve Vratislavi a »clericus et familiaris Caroli IV. Roma- norum imperatoris«. Jakožto »nuncius« Karla IV. byl r. 1355 vyslán se zvláště důvěrným poselstvím k papeži Innocenci VI.; měl pravděpodobně za úkol odstraniti jisté rozladění mezi kurií a císařem, k němuž došlo pro vy- dání základního zákona říšského, zlaté bully císaře Kar- la IV.21) Nikoliv tedy Jan, řečený Saxo Mule,22) nýbrž Ulri- cus Schoff byl patrně prvním nám známým archi- vářem českého archivu korunního. Na něho se asi vzta- huje ustanovení, jež obsahuje formulář ze sbírky »Sum- ma cancellariae«, podle něhož má býti zřízen zvláštní úředník, který by listiny českého korunního ar- chivu »sua distinccione previa registret et reponat in or- dinem«. Kancléř Jan ze Středy se asi sotva zabýval opi- sováním listin anebo jejich archivním uspořádáním, i když 19) R. Koss, Katalog etc. 2, str. 185, čís. 233, str. 190, čís. 240, str. 191, čís. 241, str. 192, čís. 242 a pod. 20) Srov. Theodor Lindner, Das Urkundenwesen Karls IV. und seiner Nachfolger (1346—1437), str. 20. — J. F. Böhmer, (A. Huber), Regesta imperii VIII. (1877), str. XLIII. — F. Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých etc. str. 34. 21) Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. I. (1903), str. 663, čís. 1235, str. 707, čís. 1347, str. 731, čís. 1414, str. 773, čís. 1504; — II. (1907), str. 23, čís. 51, str. 98, čís. 232, str. 153, čís. 377. 22) H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. V.

Strana 84
84 nelze popírati, že podnět k obému jakož i ke zřízení zvláštního úředníka archivního vyšel od něho.23) Kromě poznámky »Registrata per Ulricum« vyskytuje se na plice několika listin a to zejména těch, jež byly vydány českým panovníkům císaři římskými, též poznámka »Registrata per Johannem de Glacz«, nasvědčující tomu, že onu skupinu listin regi- stroval »Johannes de Glacz«.24) Poznámka ta však se pojí toliko k zápisu příslušné listiny do kopiáře, nikoli však ke konfirmaci Karlově ze dne 7. dubna 1348, jak se domníval Friedrich,25) a to proto, poněvadž se vyskytuje i na listinách, které Karlem IV. nikdy nebyly konfirmo- vány. Za příklad uvádím dvě smlouvy krále uherského s králem Janem Lucemburským (ze dne 13. února 1327 a ze dne 3. září 1335).26) Poznámkou »Registrata per Johannem de Glacz« je také opatřena listina Lud- víka Bavora, týkající se Budyšínska, jež byla dne 10. dubna 1339 transsumována olomouckým biskupem Janem a saským vévodou Rudolfem.27) 23) R. Salomon, Reiseberichte 1908/1909. Neues Archiv der Ge- sellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde. XXXVI. (1910), str. 496. 24) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 31, čís. 31, str. 32, čís. 32, str. 33, čís. 33, str. 35, čís. 35, str. 36, čís. 36, str. 37, čís. 37, str. 49, čís. 54, str. 53, čís. 60, str. 54, čís. 61 atd. 25) G. Friedrich, Codex diplomaticus et epistolaris regni Bo- hemiae, II. (1912), str. 92, čís. 96. 26) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c. str. 103, čís. 129 a str. 143, čís. 180. 27) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c. str. 83, čís. 99.

Strana 85
IV. Kopiáře českého korunního archivu z doby Karla IV. Jakmile budeme moci alespoň povšechně přehléd- noutil) všechny poznámky na listinách českého korun- ního archivu, jež se týkají archivního uspořádání a regi- strování listin, teprve potom budeme snad s to říci, kdy asi došlo k pořízení jednotlivých kopiářů, které poznám- ky se vztahují na kopiáře, podnes zachované, a které z nich se týkají kopiářů, jež jsou dneska již nadobro ztraceny. Kopiáře českého korunního archivu přivodily, že nej- důležitější listiny českého státu mohly býti již v 17. a 18. století vydány tiskem. Ze starých kopiářů otiskli totiž Goldast2), Balbín3), Lünig*), Ludewigs) a Sommersberg*) značný počet listin, nadobyčejně důležitých, jak pro čes- 1) Zvláštní pojednání o poznámkách na ohbu jakož i na rubu jednotlivých listin českého korunního archivu bude otištěno v ně- kterém z příštích svazků Katalogu listin archivu české koruny. 2) M. Goldast, De Bohemiae regni incorporatarumque provin- ciarum iuribus ac privilegiis etc. (Francofurdiae 1627). — Zwo recht- liche Bedencken von der Succession und Erb-Folge des Königlichen Geschlechts und Stamms in beiden Königreichen Hungarn und Bö- heim etc. (Franckfurt 1627). 3) B. Balbín, Miscellanea historica regni Bohemiae. Decadis I. Liber VIII., epistolaris, continens litteras publicas. (Vetero-Pragae 1688.) J. Chr. Lünig, Des Teutschen Reichs-Archivs VI. Band, To- mus III., Partis specialis Continuatio I. (Leipzig 1711). — Codex Germaniae Diplomaticus I. (1732), II. (1733). 5) J. P. Ludewig, Reliquiae manuscriptorum omnis aevi diplo- matum ac monumentorum ineditorum adhuc V. (Francofurti et Lip- siae 1723). 1) F. W. Sommersberg, Silesiacarum rerum scriptores aliquot adhuc inediti, accedunt Codicis Silesiae diplomatici specimen et Diplomatarium Bohemo-Silesiacum etc. (Lipsiae 1729).

Strana 86
86 ké tak i pro německé dějiny. Veliká cena těchto kopiářů pro historická studia tkví hlavně v tom, že je v nich opsá- na značná část listin archivu české koruny, jejichž origi- nál se nám již nezachoval. Když pak některé listiny, jež jsou v kopiářích zaznamenány, byly označeny přímo za výmysl Goldastův, dostala se otázka dochování kopiářů archivu české koruny po prvé na přetřes v historické lite- ratuře.) Bohužel, badání v té věci od let osmdesátých minulého století nepokročilo ještě příliš daleko. Je nasnadě, že vydavatelé edice Monumenta Germaniae a to zejména IV. oddělení Leges, jež 7) Šlo tu o listy, jimiž byli zváni kurfiřti k volbě krále Adolfa Nassavského a to zejména o list mohučského arcibiskupa Gerharda ze dne 7. listopadu 1291 a list falckrabí rýnského ze dne 7. prosince 1291, jimiž byl zván český král Václav II. k volbě římského krále do Frankfurta (listem mohučského arcibiskupa na den 2. května 1292, listem falckraběte Ludvíka na den 30. dubna 1292). Monumenta Germaniae historica, Constitutiones et acta publica III., str. 455—456, čís. 468 a čís. 469. Originál listu mohučského arcibiskupa Gerharda ze dne 10. května 1292, jímž oznamoval českému králi Václavu II. zvolení Adolfa Nassavského za krále římského, a jenž byl kdysi uložen v archivu české koruny, se nám rovněž nezachoval. Monu- menta Germaniae historica, Constitutiones et acta publica III. str. 463, čís. 475. Uvedené listy obou kurfiřtů (ze dne 7. listopadu a 7. prosince 1291) byly po nějaký čas považovány za nepravé; věřilo se totiž, že byly vyhotoveny proto, aby byla podepřena teorie Švábského zrcadla, hlásající, že k volbě německého krále bylo potřebí dvojího pozvání a to od arcibiskupa mohučského a falckrabí rýnského. J. F. Böhmer, Regesta imperii inde ab anno 1246 usque ad annum 1313, (Stuttgart, 1844), str. 364 podezříval bezdůvodně »arcipodvodníka« Goldasta, pokládaje oba listy za »výrobek Goldastův«. Později Böhmer upustil od svého podezření, opíraje se o svědectví Wat- tenbachovo, jenž prý »viděl originál«, kteréžto tvrzení se ovšem zakládalo na omylu. Potom platily oba listy po delší dobu za pravé, až teprve Harnack (Das Kurfürstencollegium, str. 267—268) vyslovil své pochybnosti o jejich pravosti. Na obranu je- jich pravosti vystoupil proti Harnackovi P. Scheffer-Boi- chorst v pojednání »Zur Geschichte der baierischen und der pfälzischen Kur« (Sitzungsberichte der philosophisch-philologischen und historischen Classe der k. b. Akademie der Wissenschaften zu München, Jahrgang 1884, str. 495 a sl.), jež bylo znovu otištěno v Eberingových »Historische Studien« (Heft VIII., 1897, str. 338 a sl.). Scheffer-Boichorst vytýká Harnackovi, že vyslovil příliš na- kvap málo zdůvodněný odsudek, neuváděje nijakého významnějšího dokladu o jejich nepravosti. Obzvlášť důležitým dokladem pravosti obou listů bylo podle Scheffer-Boichorsta jejich dochování v kopiá- řích českého korunního archivu, v nichž byl také zaznamenán zmí- něný již list mohučského arcibiskupa Gerharda o volbě Adolfa Nassavského králem římským, vydaný dne 10. května 1292 české- mu králi Václavu II., jehož originál je dnes již rovněž ztracen.

Strana 87
87 obsahuje Constitutiones et acta imperato- rum et regum, byli nuceni opět se zabývati kopiáři z doby Karla IV., najmě když z nich připravovali pro tisk listiny německých císařů. Richard Salomon*) vypočítává sedm rukopisů, jež mu byly známy a jež ukazuji na ně- jaký ztracený kopiář listin archivu české koruny, který se nám zachoval v několikerém podání. Salomon pozna- menal, že se rukopisy po stránce obsahové zúplna nesho- dují, nýbrž spíše se navzájem doplňují, i vyslovil mínění, že nad ostatní dlužno si ceniti rukopisu veřejné a univer- sitní knihovny v Praze, značky IC 24. Již za panování císaře Karla IV. byly pořízeny ko- piáře listin českého státního archivu a to zcela ve shodě se svrchu uvedenými ustanoveními listiny o úředních po- vinnostech archiváře českého státu. Přehlédneme-li do- savad známé rukopisy, shledáme, že tu jde vlastně o dvě skupiny kopiářů. Prvá skupina rukopisů obsahuje úplnější sbírku listin českého korunního archivu (počtem asi na 400), jež jsou v jednotlivých rukopisech více nebo méně úplně zachovány. Druhá skupina rukopisů nám podává pouhé torso kopiáře listin českého korunního archivu, v němž nelze zjistiti více nežli 60 listin. Jednotlivé ruko- pisy se však navzájem liší pouze nepatrnými úchylkami, vynechávkami anebo přemístěním listin, takže lze prá- vem hovořiti toliko o větším anebo o menším kopiáři listin českého korunního archivu, jež se nám zachovaly z doby Karla IV. Všechny nám známé rukopisy předčí dozajista hod- notou rukopis Lobkovického archivu a knihovny v Roud- nici,3) značky VI F b 5. Podle záznamu na deskách ruko- pisu náležel kdysi Volfovi Beřkovskému ze Šebířova.10) Jeho veliký význam znal již Palacký a tolikéž Emler uží- val ho velmi zhusta ve svých Regestech. 8) R. Salomon, Reiseberichte 1908/1909. Neues Archiv der Ge- sellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde. XXXVI. (1910), str. 495, pozn. 3. 9) V Katalogu listin 1. c. 2 je označován zkráceně Roud- nický rk. 10) »Wolff Berzkoffsky z Ssebirowa 1594«.

Strana 88
88 Roudnický rukopis ukazuje nám velmi názorně, jak pečlivě byl český státní archiv v době Karla IV. roztří- děn na skupiny podle vydavatelů listin. Za listinami králů římských, jež jsou uvedeny v čele (pag. 41—72),11) násle- dují listiny králů francouzských (pag. 74—79), anglických (pag. 80—83), jerusalémských a sicilských (pag. 84—90), uherských (pag. 90—101) a polských (pag. 102—112). Na listiny králů polských navazují listiny kurfiřtů a to jak duchovních tak i světských (pag. 113—144), dále listiny vévod bavorských (pag. 145—194), saských (pag. 194— 197),12) rakouských (pag. 202—224), markrabat míšeň- ských a lantkrabat durynských (pag. 225—249), markra- bat moravských (pag. 251—259) a knížat slezských. Listiny knížat slezských jsou srovnány podle jednotli- vých knížetství, takže jdou za sebou listiny knížat fürstm- berských a javorských (pag. 260—267), lehnických a břežských (pag. 269—275), hlohovských (pag. 276—279), olešnických, stinavských, minstrberských a opavských (pag. 279—292). Poté následují listiny biskupů a opatů (pag. 293—323), dále listiny hrabat, pánů a rytířů říšsko- německých (pag. 323—390), za nimi odděleně listiny pánů českých (pag. 391—450), listiny měst říšskoněmeckých (pag. 451—457) a listiny měst zemí českých (pag. 460— 475). Na konci kopiáře pak jsou umístěny kvitance (pag. 13) 477—486) a lenní reversy (pag. 487—503)." O původu Roudnického kopiáře nám leccos prozra- zuje velmi důležitá poznámka na pag. 292,4) položená hned za lenním reversem mazovského vévody Boleslava ze dne 30. září 134115): »Adhuc plures littere 11) Potom následuje důležitá poznámka, otištěná Salomonem 1. c. na str. 496, o pořádání listin českého archivu korunního. 12) Před skupinou listin rakouských vévod jest opsán lenní re- vers štětínských a pomořanských vévod Boguslava, Barnima a Vra- tislava ze dne 14. října 1348 (pag. 201—202). — Srov. Böhmer-Huber, Regesta imperii VIII. (1877), str. 532, čís. 55. 13) Na pag. 504—510 jsou opsány ještě dva schvalující listy (willebriefy) falckraběte Ruprechta a to ze dne 29. listopadu a 11. prosince 1356. 14) V kopiáři Nostickém, o němž bude níže podrobněji pojed- náno, na fol. 230. 15) Srov. též můj článek »Mocran et Mocran«. Zprávy českého zemského archivu VII., str. 22, pozn. 15.

Strana 89
89 sunt Silesie principum in civitate Vra- tislaviensi in pretorio et eciam littere communium personarum, quarum tenores in fine presentis registri inveniri debe- bunt, eo quod nondum fuerant copiate.« Neznámý původce, jemuž vděčíme za Roudnický kopiář v dnešní podobě, sděluje tu s námi, že na konci kopiáře dlužno hledati četné listiny knížat slezských i jiných »su- verénů« (communium personarum). Jdeme-li věci na kloub, shledáme, že ohlášené listiny jsou skutečně v Roudnickém kopiáři opsány, a to počínajíc pag. 512. Za skupinou 16 listin, jež se týkají volby a uznání Václava IV. za krále římskoněmeckého z roku 137616) (pag. 512— 522),7) jest opsáno (pag. 527—541) 9 listin polského krále Kazimíra z let 1335—1348,18) dále dvě listiny vyjednavačů Kazimírových,19) jakož i listina uherského krále Karla Roberta20) ze dne 19. listopadu 1335, že bude bdíti nad dodržováním úmluvy, sjednané mezi králem Kazimírem a Janem Lucemburským o užívání titulu krále polského. Na pag. 541 jest umístěn lenní revers opolského vévody 16) Listy Karla IV. a Václava IV. papeži Rehoři XI. jakož i čet- né listy kurfiřtů, duchovních i světských, i velmožů říšských, jež jsou povětšině otištěny v publikaci Deutsche Reichstags- akten I. (1867), str. 78, čís. 51, str. 123, čís. 81, str. 110, čís. 73, str. 77, čís. 50, str. 106, čís. 70, str. 116, čís. 77, str. 153, čís. 94, str. 76, čís. 49, str. 75, čís. 48. Weizsäcker užíval při edici kopiáře Nostického a mimo to též kodeksu pařížského z XV. století z paříž- ské Národní (tenkráte ještě císařské) knihovny značky »ancien fonds lat. 4113«. (Viz »Catalogus cod. manuscr. bibliothecae regiae III. 3, Parisiis 1744, No 4113, Codex olim Colbertinus: 15° Acta electionis Wenceslai regis Romanorum et Caroli IV. imperatoris epistolae duae de eadem electione ad Gregorium«.) Srov. též falcké kopiáře ve Frankfurtě a v Karlsruhe jakož i kopiář BII. ve státním archivu koblenckém. 17) Na pag. 523 shledáváme notářský instrument, vydaný dne 28. října 1360 v Padově, transumující listinu Karla IV. ze dne 18. srpna 1360 o propůjčení měst Feltre a Belluna Františkovi z Car- rary (podle Roudnického rukopisu »de C'acaria«). 18) Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV, str. 85, čís. 221, str. 86, čís. 222, str. 88, čís. 225, str. 635, čís. 1587. — R. Koss, Kata- log listin etc. I. 2 (1928), str. 201, čís. 254, str. 159, čís. 198, str. 140, čís. 176, str. 145, čís. 182. 19) Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 74, čís. 195. Listina, opsaná na pag. 540, nebyla patrně dosud tištěna. 20) Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV, str. 88, čís. 224.

Strana 90
90 Kazimíra21) ze dne 10. ledna 1289, k němuž se druží 5 len- ních reversů slezských knížat z roku 1327 a to kozelské- ho vévody Vladislava, osvětimského vévody Jana, opol- ského vévody Boleslava (ze dne 5. dubna), těšínského vévody Kazimíra a znovu opolského vévody Boleslava (ze dne 18. února).2) Na pag. 546 jest opsána listina do- břínského vévody Vladislava ze dne 23. listopadu 1333 (správně 21. listopadu 1335),23) na dalších stranách shle- dáváme 3 listiny mazovského vévody Václava,24) pochá- zející vesměs z roku 1329, dále 3 listiny knížat lehnic- kých,25) 5 listin fürstenberského vévody Bolka (vesměs ze dne 7.—10. ledna 1337),26) 2 listiny minstrberského vévody Mikuláše,27) listinu Jindřicha z Haugvic z 12. li- stopadu 1348 a listinu kláštera jindřichovského (Hein- richau) ze dne 14. října 1343,23) lenní revers opavského vévody Mikuláše29) ze dne 3. července 1318, 4 listiny sti- navského vévody Jana,3) 2 listiny olešnického vévody Konráda a 2 listiny, vydané olešnickému vévodovi Kon- rádovi králem Janem Lucemburským,31) dále 3 listiny 21) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 29, čís. 29. 22) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 105, čís. 132, str. 107, čís. 134, str. 110, čís. 137, str. 104, čís. 131, str. 103, čís. 130. 23) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 134, čís. 168. 24) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 117, čís. 148. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 602, čís. 1536 a čís. 1537. 25) Na pag. 550—552. — Srov. R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 176, čís. 221, str. 130, čís. 163 a Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens I. (1881), str. 329, čís. 28. 26) Na pag. 553— 556. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 153, čís. 380. — R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 155, čís. 194, str. 157, čís. 196, str. 156, čís. 195. Emler, Regesta Bohemiae etc. IV., str. 152, čís. 378. 27) Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 538, čís. 1330. Z druhé listiny, pocházející tolikéž od minstrberského vévody Miku- láše, je na pag. 556 opsán pouze počátek. 28) Grünhagen — Markgraf, Lehns- u. Besitzurkunden Schlesiens II. (1883), str. 140, čís. 16. — R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 214, čís. 269. — Obě listiny na pag. 558. 29) R. Koss, Katalog etc 2, 1. c., str. 75, čís. 87. 30) Na pag. 560—564. — Srov. R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 202, čís. 255, str. 203, čís. 256, str. 118, čís. 149, str. 128, čís. 161. 31) Na pag. 564—571. Srov. Emler, Regesta Bohemiae et Mora- viae IV., str. 215, čís. 533; R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 123, čís. 154, str. 223, čís. 282, str. 164, čís. 205.

Strana 91
91 hlohovského a zaháňského vévody Jindřicha,32) jakož i 10 listin fürstmberského a javorského vévody Jindři- cha.33) K uvedeným listinám slezských knížat se řadí ještě 2 bully34) papeže Klimenta VI., 4 bully papeže Inno- 33 cence VI.,35) 3 listiny rakouských měst Tullnu, Kloster- neuburka a Laa36) a 7 listin, pocházejících z kanceláře ra- kouského vévody Rudolfa z let 1353—1361.37) Listina Karla IV. ze dne 5. dubna 1355 o přivtělení hradů a zámků falckých,38) bulla papeže Klimenta VI. a bulla papeže In- 36 nocence VI.33) ukončují onen dodatek kopiáře Roudnic- kého, jenž se počíná na pag. 512. Podle svrchu citované poznámky lze míti za to, že listiny, opsané v Roudnickém rukopise na pag. 41—510, byly přepsány z jakéhosi již hotového kopiáře, jenž vznikl teprve někdy po roce 1361, ježto nejmladší listina, jež je v něm opsána, pochází z roku 1361. Kopiář ten byl asi opsán na vratislavské radnici, kde byly tenkráte do- zajista uloženy ony listiny, jež jsou zaznamenány na pag. 512—607 kopiáře Roudnického. Alespoň tento »dodatko- vý kopiář« vznikl zcela nepochybně v radním archivu vratislavském. Jsme tudíž zcela právi, nazveme-li kopiář Roudnický v té podobě, jak se nám podnes zachoval, vratislavským kopiářem listin archivu české koruny. 32) Na pag. 572—573. Srov. R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 121, čís. 152, str. 220, čís. 278. str. 220, čís. 277. 33) Na pag. 574—581. Srov. R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 151, čís. 189, str. 81, čís. 97, str. 119, čís. 150, str. 153, čís. 192, str. 161, čís. 201; Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 707, čís. 1814; R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 154, čís. 193; Emler, Re- gesta Bohemiae etc. IV., str. 147, čís. 365: Koss, Katalog etc. 2, 1. C., str. 152, čís. 190, str. 163, čís. 203. 34) Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia I. (1903), str. 488, čís. 832; R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 217, čís. 274; (pag. 582 a pag. 585). 35) Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia II., (1907), str. 204, čís. 505, str. 222, čís. 558, str. 24, čís. 55, str. 11, čís. 22; (pag. 582, 584, 588). 36) Na pag. 589—591; dosud netištěny. 37) H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 366, čís. 330 (na pag. 594). Originály ostatních šesti listin jsou dosud uloženy v archivu české koruny (pag. 592, 595—597). 38) Na pag. 599—606. J. F. Böhmer (Huber), Regesta imperii VIII. (1877), str. 164, čís. 2019. 39) Na pag. 606—607. R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 218, čís. 275. Böhmer (Huber), Regesta imperii VIII. (1877), str. 508, čís. 45.

Strana 92
92 Poznámka (na pag. 292), o níž je řeč, slouží tudíž ne- toliko k poznání vzniku tohoto kopiáře, nýbrž i k seznání osudů archivu české koruny a jeho fondů. Nelze zajisté pochybovati, že archiv české koruny byl buď vcelku anebo alespoň zčásti chován po nějakou dobu na radnici ve Vratislavi. Bohužel, nejsme již s to bezpečně zjistiti, kdy to bylo. Po té stránce lze pronášeti pouze dohady. Snad se ocitl český státní archiv ve Vratislavi, jež byla v dobách Zikmundových zvána též »altera sedes regni«, někdy za bouří husitských. Patrně tam měl tenkráte archiv české koruny dojíti útočiště obdobně jako poklad dómu svatovítského na Karlštejně.“) Sakristie metro- politního chrámu pražského nebyla již tehdy bezpečným útulkem ani pro archiv. Naproti tomu ovšem nelze popříti, že roku 1436, když čeští stavové v Jihlavě žádali důrazně na králi Zikmundovi, aby dal opětně do Čech dovézti státní listiny, jež byly ze země vyvezeny, nebyl již archiv české koruny uložen ve Vratislavi, nýbrž spíše asi ve Vídni.“1) Snad později byla »privilegia království« odve- zena do Vídně, když Vratislav v dalším průběhu válek husitských nebyla již s to poskytnouti jim naprosto bez- pečné ochrany. Tomu, že listiny archivu české koruny byly vskutku po nějaký čas uloženy v radním archivu vratislavském, nasvědčuje i listina českého korunního archivu, chovaná podnes v městském archivu vratislavském, která tam patrně zůstala z dob někdejšího uložení listin archivu české koruny na radnici ve Vratislavi. Jde tu o listinu, vydanou dne 19. listopadu 1335 na uherském Vyšehradě uherským králem Karlem Robertem českému králi Janu Lucemburskému, podle níž se Karel Robert zavazuje vy- dati králi Janu Lucemburskému listy, jimiž se zřekl titulu krále polského, jestliže mu polský král Kazimír nezaplatí do nejblíže příštích svátků velikonočních smluvených 40) Srov. Podlaha-Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze (1903), str. 83 a sl. 41) Monumenta conciliorum generalium. Concilium Basileense. Scriptorum tomus I. (1857); Johannis de Turonis, Regestrum acto- rum in legationibus a sacro concilio in Boemiam, str. 829 a sl.

Strana 93
93 6000 kop pražských grošů."2) Dlužno poznamenati, že tato listina jest opsána v »dodatkovém kopiáři« spolu se skupinou listin českého korunního archivu, o nichž se vý- 43) slovně praví, že byly chovány na vratislavské radnici.3) Uložení listiny uherského krále Karla Roberta ze dne 19. listopadu 1335 v městském archivu vratislavském jakož i poznámka na pag. 292 kopiáře Roudnického ne- byly posud náležitě oceněny.“) Avšak již H. Markgraf, maje na mysli zvláštní kopiář slezských listin archivu české koruny, o němž se zmíníme ještě podrobněji níže, vyslovil domněnku,5) že »listinné doklady právních ná- roků české koruny na knížetství slezská byly tenkráte ještě (t. j. za panování krále Václava IV.) chovány ve Vratislavi, a že tam také byly opsány originály těchto listin.« Ježto t. zv. »Annales devolutionis« zahrnují v so- bě slezské i jiné listiny českého korunního archivu, soudil Konrád Wutke, že lenní reversy a listiny slezských knížat byly asi ještě okolo roku 1400 uloženy v radním archivu vratislavském, odkud prý se teprve později dostaly do 26) Čech na hrad Karlštejn.“) 47) Kodeks Ms a 27 knihovny Nostické v Praze 42) Listina jest uložena o značce »EE3a« ve vratislavském ar- chivu městském (in dorso: »Regis Ungarie«). K originálu je přivě- šena na pergamenovém proužku majestátní pečeť uherského krále Karla Roberta. — Codex diplomaticus Silesiae XXIX., str. 61, čís. 5517. — Aug. Mosbach, Przyczynki do Dziejów Polskich (1860), str. 73. — Ludewig, Reliquiae manuscriptorum V., (1723), str. 603. — Lü- nig, Codex diplomaticus Germaniae I., str. 1015, čís. LIl. — Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VII. (1858), str. 72, čís. 92. — Regesta imperii VII., str. 256, čís. 214. — Regesta Bohemiae et Mo- raviae IV. (1892), str. 88, čís. 224. — Stieber, České státní smlouvy I. (1910), str. 250, čís. 88. 43) V kopiáři Roudnickém na pag. 541, v kopiáři Nostickém na fol. 253. 44) Srov. R. Koss, Mocran et Mocran. Zprávy českého zemské- ho archivu. VII. (1931), str. 22, pozn. 15. 45) Popisuje rukopis městského archivu vratislavského zvaný »Liber annalium devolutionis Slesiae ad regnum et coronam Bohemiae« (zkráceně: »Annales devolu- tionis«). Srov. H. Markgraf, Handschriftenverzeichnis des Bre- slauer Stadtarchivs I. Kat. No 450. 46) Codex diplomaticus Silesiae XXIX. (K. Wutke, Regesten zur schlesischen Geschichte 1334—1337), str, 127, čís. 5791, str. 146, pozn. 1. 47) J. V. Šimák, Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostitz a Rhienecka v Praze, str. 20, čís. 28.

Strana 94
94 z něhož četné listiny otiskl již Dobner ve IV. svazku edice »Monumenta historica Boemiae« a Pelzels) v listináři, připojeném k pojednání o Karlu IV., jest uspořádán zcela obdobně jako kopiář Roudnický. Také v kodeksu Nostic- kém lze zcela dobře odlišiti kopiář původní od pozdějšího dodatku, pouze s tím rozdílem, že kopiář Roudnický jest mnohem úplnější. Kopiář Nostický má totiž mnoho vyne- chávek, které povstaly tím, že opisovač přeskočil značné části předlohy. Nehledíme-li již k četným vynechávkám drobnějším, shledáme na fol. 233 p. v. a sl. kopiáře Nostic- kého největší mezeru, v níž pohřešujeme listiny, zazna- menané na pag. 305—503 kopiáře Roudnického. Na fol. 287—324 pokusil se opisovač kodeksu Nostického (anebo opisovač jeho předlohy) doplniti to, co byl přeskočil. K tomu připojil na fol. 326—370 opisy listin, jež mu po- skytl uvedený již kopiář českého korunního archivu, tý- kající se Slezska, t. zv. »Annales devolutionis«. Tolikéž rukopis státního archivu prus- kého ve Vratislavi*) nepodává nám tolik mate- riálu jako kopiář Roudnický; srovnáme-li je navzájem, shledáme u kopiáře státního archivu vratislavského pod- statné minus. Rukopis se dostal do státního archivu vrati- slavského z archivu olešnického. Z relace císařských ko- misařů, kteří měli za úkol pátrati ve starém rodovém ar- chivu Jiřího z Poděbrad v Olešnici »po privilegiích, svo- bodách, výsadách a smlouvách české koruny«, podané roku 1559 arciknížeti Ferdinandovi50) vyplývá, že si k to- mu císařští komisaři vypůjčili tento rukopis. Později ho užil vydatnou měrou Sommersberg v diplomatáři, zva- ném »Diplomatarium Bohemico - Silesia- cum«, jejž otiskl v edici »Silesiacarum rerum scripto- res«.1) Od dob Sommersbergových až po naši dobu byl 48) F. M. Pelzel, Geschichte Kaiser Karls des Vierten, Königs in Böhmen I. (1783), Vorbericht. 49) Rukopis pruského státního archivu ve Vratislavi; Rep. 135, sign. D 322. 50) Pruský státní archiv ve Vratislavi; Rep. 93, F Oels I.—X.: III. 15 Archiv. 51) F. W. Sommersberg, Silesiacarum rerum scriptores (1729), Praefatio.

Strana 95
95 52 považován za ztracený; 2) teprve nedávno byli jsme na něj znovu upozorněni. Podnes je ztracen rukopis, jejž objevil J. P. Ludewig roku 1715 v Norimberce, a z něhož otiskl četné listiny českého korunního archivu v V. svazku edice »Reliquiae manuscriptorum«. Nejméně úplný rukopis t. zv. vratislavského kopiáře archivu české koruny je papírový ruko- 53) pis A 3 (dříve 28) městského archivu vratislavského.“*) V něm dosahují vynechávky vrcholu. Pořízen byl asi ně- kdy okolo roku 1500. Grünhagen i Markgraf užívali ho zhusta v edici »Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens«; pokud jde o jeho původ, vyslovili domněnku, že byl opsán podle nějakého kopiáře všech právních nároků rodu Lu- cemburského, pořízeného v kanceláři Karla IV. a urče- ného patrně k instrukci Karlova syna Václava.“) Není správné, jestliže se praví, že 360 listin, písařem původně 55) nečíslovaných, bylo opsáno bez jakéhokoliv skladu.3) Uspořádání rukopisu A 3 jest, nehledíme-li ovšem k pře- četným vynechávkám, zcela shodné s uspořádáním ko- piáře Roudnického. Nelze tudíž také pokládati rukopis A 3 za pozdější opis rukopisu »Liber annalium devolutionis Slesie« s rozličnými úchylkami, jako to činí K. Wutke v edici »Codex diplomaticus Silesiae«.56) Dlužno se tu ještě zmíniti o rukopise značky A 45 (dříve 62 C 16) chovaném v českém zemském archivu v Praze, 7) který na fol. 471—509 uvádí o názvu »Cata- 52) R Salomon, Reiseberichte 1908/1909. (Neues Archiv für ältere deutsche Geschichtskunde XXXVI.) 1911, str. 495 pozn. 3, čís. 7. 53) Rukopis obsahuje 360 listin, psaných vesměs touž rukou, jež původně písařem očíslovány. nebyly 54 Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens etc. II. (1883), str. 470, čís. 11. Srov. poznámku vydavatelů, připoje- nou k listině. 55) Srov. na př. H. Markgraf, Handschriftenverzeichnis des Breslauer Stadtarchivs. I. 56) K. Wutke, Regesten zur schlesischen Geschichte 1334—1337. (Codex diplomaticus Silesiae XXIX.), 1923, str. 176, čís. 5956. 57) Srov. Zprávy zemského archivu království Českého. 1. (1906), str. 174. Rukopis se dostal do zemského archivu z archivu českých lén při soudě apelačním; má nemalý význam, ježto jsou

Strana 96
96 logus literarum, quae in hoc libro continentur« zlomkovitý přehled obsahu t. zv. vratislavského kopiáře archivu české koruny, o němž je řeč. Zvláštní kopiář slezských listin českého korunního archivu podává rukopis městského archivu vratislavského značky HsA4 (709). Na starých deskách pergamenových tohoto rukopisu čteme nápis: »Liber annalium devolutionis Slesie ad regnum et coro- nam Bohemie libere facte variorumque ordinationum ab 58 anno domini MCCCmo tricesimo quinto inchoatarum.«3) Uspořádání kopiáře »Liber annalium devolutionis« nesou- visí nikterak se skupinami listin polského krále Kazimíra a slezských vévod, pokud je uvádí t. zv. »vratislavský kopiář«, jak ve složení původním, tak i v pozdějším do- datku. Nejmladší listiny, opsané v rukopise A 4, pocházejí z let 1382 a 1383. Na začátku kopiáře, na fol. 1—7 jest 59) opsáno 9 listin polského krále Kazimíra z let 1335—1342." 60 Za nimi následuje skupina desíti listin,) vydaných vrati- v něm opsány četné lenní listiny, které byly kdysi chovány v ar- chivu českých lén, a jež jsou dnes již ztraceny. 58) Rukopis čítá 60 pergamenových listů, z nichž poslední není popsán. Obsahuje pečlivě upravené opisy 92 listin, psané různý- mi písaři na sklonku 14. století; k tomu dlužno ještě přičísti 5 do- datků, psaných třemi rozličnými rukami na sklonku 16. století. Zdá se, že okolo roku 1500 byl jedním z písařů vratislavský písař měst- ský Rehoř Mornberg, a že od něho pocházejí též nadpisy u čísel 1—40, jakož i poznámky na okraji. Tolikéž i pozdější městský písař František Faber vepsal tam některé okrajové poznámky. Srov. H. Markgraf, Handschriftenverzeichnis des Breslauer Stadtarchivs I. No 450. Rukopis byl již ve středověku chován v městském archivu vratislavském a lze také se vší pravděpodobností souditi, že tam byl pořízen. Pokud jde o později připsané dodatky, jsou to zejména 3 listiny z let 1325—1334, opsané na fol. 58'—59, jejichž příjemcem byl, jak patrno, klášter klarisek ve Vratislavi. Codex diplomaticus Silesiae XXIX. (1923), str. 9, čís. 5315; XVIII. (1898), str. 266, čís. 4413; XXII. (1903), str. 63, čís. 4835. Pozdější opis rukopisu »Annales devolutionis«, pocházející ze 16. století, zahrnuje v sobě »Farago rerum utilium« (rukopis měst- ského archivu vratislavského A 6, fol. 66—140). 59) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c. str. 171, čís. 215, str. 140, čís. 176, str. 159, čís. 198; Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 635, čís. 1587 a str. 86, čís. 222; R. Koss, Katalog etc. 2, I. c. str. 145, čís. 182 a str. 201, čís. 254. 60) Listina ze dne 24. září 1355 (Vídeňské rep. čís. 427, Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens etc. II. (1883), str. 217, čís. 24); 2 listiny ze dne 30. listopadu

Strana 97
97 slavskými biskupy po případě administrátory vratislav- ského biskupství, s níž se nesetkáváme v žádném kopiáři listin archivu české koruny. Totéž platí i o dvou listi- nách,“) vydaných velmistry Řádu německých rytířů. Za nimi shledáváme četné listiny slezských vévod i slez- ských měst, jež jsou v pestré směsi opsány2) na fol. 1358 (Vídeňské rep. čís. 569 a Pražské rep. čís. 234/84, Grünhagen- Markgraf, Lehns- u. Besitzurkunden Schlesiens etc. I. (1881), str. 14, čís. 6); listina ze dne 29. listopadu 1358 (Vídeňské rep. čís. 568, Grünhagen-Markgraf 1. c. II. (1883), str. 223, čís. 27); listina ze dne 27. května 1382 (Vídeňské rep. čís. 1031, Grünhagen- Markgraf 1. c. II. (1883), str. 231, čís. 34); listina vratislavského bis- kupa Václava ze dne 24. prosince 1382, opsaná na fol. 19, není dosud tištěna; listina ze dne 1. ledna 1383 (Vídeňské rep. čís. 1036, Grünhagen-Markgraf 1. c. II. (1883), str. 235, čís. 36); listina ze dne 1. ledna 1383 (Grünhagen-Markgraf 1. c. II. (1883), str. 237, čís. 37); listina ze dne 6. ledna 1383 (Vídeňské rep. čís. 1039, Grünhagen-Markgraf 1. c. II. (1883), str. 237, čís. 38); listina ze dne 6. ledna 1383 (Vídeňské rep. čís. 1040, Grün- hagen-Markgraf 1. c. I. (1881), str. 76, čís. 24). 61) Listina ze dne 18. srpna 1326 a ze dne 9. března 1337. Srov. Codex diplomaticus Silesiae XVIII. (1898), str. 307, čís. 4561 a XXIX. (1923), str. 144. čís. 5850. Druhý eksemplář listiny ze dne 9. března 1337 byl asi uložen v korunním archivu polském, od- kud jej, ovšem s nesprávným datem roku 1334 (!), otiskl Dogiel, Codex diplomaticus regni Poloniae et magni ducatus Litvaniae IV. (1764), str. 53, čís. LVI. Již Baczko, píše o dějinách Pruska (Ge- schichte Preussens II. 1793), poznamenal na str. 108, že při datování této listiny k roku 1334 jde patrně o nějaký omyl. 62) Listina olešnického vévody ze dne 10. května 1329 (R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 123, čís. 154), listina stinavského vévody Jana ze dne 1. října 1331 (R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 128, čís. 161), listina kozelského vévody Vladislava ze dne 19. února 1327 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 105, čís. 132), listina olešnického vévody Kon- ráda ze dne 12. srpna 1345 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 223, čís. 282), listina zaháňského vévody Jindřicha ze dne 22. června 1338 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 167, čís. 208), listina stinavského vévody Jana ze dne 29. dubna 1329 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 118, čís. 149), listina stinavského vévody Jana ze dne 3. června 1342 (Koss, Kata- log 2, 1. c. str. 203, čís. 256), listina stinavského vévody Jana ze dne 3. června 1342 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 202, čís. 255), listina opolského vévody Boleslava ze dne 5. dubna 1327 (Koss, Katalog 2, I. c. str. 110, čís. 137), listina těšínského vévody Kazimíra ze dne 18. února 1327 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 104, čís. 131), listina opol- ského vévody Vladislava ze dne 15. března 1372 (Vídeňské rep. XII. A čís. 897), listina opavského vévody Mikuláše ze dne 3. čer- vence 1318 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 75, čís. 87), listina města Fran- kenštejna ze dne 14. října 1343 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 213, čís. 268), listina kláštera Jindřichovského ze dne 14. října 1343 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 214, čís. 269), listina fürstmberského vévody Jin- (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 151, čís. 189), dřicha ze dne 4. ledna 1337 Václava ze dne 29. března 1329 (Koss, listina mazovského vévody Katalog 2, 1. c. str. 117, čís. 148), listina mazovského vévody ze dne

Strana 98
98 26—59. Pokud jde o sled jednotlivých listin, není tu stopy ani po chronologickém, ani po jakémkoliv jiném vnitřním uspořádání.°3) Kromě kopiáře, jejž jsme nazvali větším anebo též vratislavským kopiářem listin českého korunního archivu, a o jehož jednotlivých rukopisech jsme již pojednali, známe též kopiář menší, který obsahuje pouze některé skupiny listin archivu české ko- runy a to: privilegia králů německých, listiny papežské a listiny králů francouzských. Jde tu zřejmě o pouhý zlomek jakéhosi kopiáře. Mezi kopiářem menším a kopiá- řem větším není také nijaké podstatné shody. V původní části kopiáře Roudnického není vůbec zvláštní skupina papežských listin, pouze v dodatku je připsáno 8 papež- ských listin,“) z nichž toliko 5 se shoduje s těmi, jež uvádí 65 menší kopiář ve skupině 11 papežských listův a bull. 29. března 1329 (Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III. str. 602, čís. 1536), listina břežského vévody Ludvíka ze dne 6. ledna 1383 (Vídeňské rep. XII. A čís. 1041), listina lehnických vévod Ruprechta a Boleslava (srov. Grünhagen — Markgraf, Lehns- und Besitzurkun- den Schlesiens I. (1881), str. 348, čís. 46, pozn.), listina Jindřicha z Haugvic ze dne 12. listopadu 1348 (Grünhagen — Markgraf 1. c. II. (1883), str. 140, čís. 16), listina Günthera ze Schwarzburka a j. v. ze dne 12. března 1351 (srov. Grünhagen — Markgraf 1. c. I. (1881), str. 496, čís. 10, pozn. čís. 1), listina města Minstrberka ze dne 14. října 1343 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 212, čís. 267), listina minstrber- ského vévody Mikuláše ze dne 9. listopadu 1351 (Vídeňské rep. XII. A čís. 349), listina císaře Karla IV. pro městečko Köben (srov. Grünhagen. — Markgraf 1. c. I. (1881), str. 186, čís. 55, ř. 30), listina města Lähn ze dne 4. července 1353 (Vídeňské rep. XII. A čís. 377), listina fürstmberského vévody Jindřicha ze dne 28. března 1337 (Koss, Katalog 2, 1. c., str. 161, čís. 201), listina uherského krále Ludvíka ze dne 23. května 1372 (Vídeňské rep. XII. A čís. 901), a j. v. 83) Srov. H. Markgraf, Handschriftenverzeichnis des Breslauer Stadtarchivs I. No 450. 64) Na pag. 582 (kopiáře Roudnického) jest opsána bulla papeže Klimenta VI. ze dne 18. prosince 1346 a bulla papeže Innocence VI. ze dne 26. září 1356, na pag. 584—588 jsou opsány listiny a bully papežské: Innocence VI. ze dne 13. února 1357, Klimenta VI. ze dne 30. dubna 1344, Innocence VI. ze dne 1. června 1353, Innocence VI. ze dne 26. února 1353, na pag. 606 a 607 pak jsou zaznamenány bully papeže Klimenta VI. ze dne 5. května 1344 a papeže Innocence VI. ze dne 31. ledna 1355. 65) Srov. »Seznam listin českého archivu státního c. 1356«, jejž uvádí Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1310—1429). Roz- pravy České Akademie. Třída I., ročník I., čís. 2 (1892), str. 267, čís. 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55.

Strana 99
99 Ze skupiny listin francouzských králů je v menším ko- piáři opsáno 8, ve větším toliko 5 listin.“6) Tolikéž skupina listin německých králů je v menším kopiáři početně větší. Mimo to shledáváme tu i známou listinu císaře Jindřicha IV. ze dne 29. dubna 1086, týkající se původních hranic biskupství pražského.87) Z rukopisů menšího kopiáře uvádí rukopis pražské universitní knihovnys) 1C24, po- cházející z 15. století, na fol. 317—394 celkem 64 listiny z let 1086—1356.9) Tadra ) měl za to, že kopiář ten »zho- toven byl — jakož dle vší pravděpodobnosti souditi možno — asi v letech 1355—1360, tedy v době, kdy dle úmyslu císaře Karla IV. český archiv státní měl býti pře- nesen na hrad Karlštejn«. Listiny v kopiáři opsané se po- čínají dvěma listinami (willebriefy) mohučského arcibis- kupa Gerlacha, jimiž svoluje k přivtělení Slezska i obojí Lužice jakož i některých území bavorských k české ko- runě (ze dne 13. prosince 1355).71) Téhož obsahu i ceny jako rukopis pražské universitní knihovny 1C 24 jest rukopis VIF 12 (23H1) Ná- rodního Musea v Praze.2) I rukopis VI F 12 po- dává opisy 64 listin archivu české koruny. Na fol. 52 p. v. se počíná opis t. zv. Zlaté bully, známého zákona říšské- ho, vydaného r. 1356 Karlem IV. na říšském sněmu v No- rimberce, slovy: »Auree bulle copia. De ordine processio- nis inter archiepiscopos«, jenž se končí na fol. 79 slovy: »Finis auree bulle.« 66) Srov. »Seznam listin českého archivu státního c. 1356«, Tadra, Kanceláře a písaři 1. c. str. 268, čís. 56, 57, 58, 59, 60, 62, 63, 64. 67) Viz »Seznam listin českého archivu státního c. 1356«, Tadra, Kanceláře a písaři 1. c. str. 265, čís. 8. 68) Podrobnější popis rukopisu podává Tadra, Kanceláře a pí- saři 1. c. str. 195, pozn. 3. 69) Srov. »Seznam listin českého archivu státního c. 1356«, Tadra, Kanceláře a písaři 1. c. str. 264—268. 70) F. Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých 1. c. str. 195. 71) Viz »Seznam listin českého archivu státního c. 1356«, Tadra, Kanceláře a písaři 1. c. str. 264, čís. 1. a str. 265, čís. 2. Srov. též Vídeňské rep. XII. A, čís. 440 a čís. 444. 72) F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního Musea v Praze, II. (1927), str. 30, čís. 2005.

Strana 100
100 Rukopis, jehož se dostalo po převratu archivu ministerstva vnitra v Praze z bývalého archivu ministerstva vnitra ve Vídni73) (sign. 107) neuvádí vůbec listin francouzských králů. Opisy listin se počínají na fol. 1—11 skupinou listin papežských, jež se tu dostávají na prvé místo i před skupinu listin německých císařů. Není pochyby, že podrobnější studia, zejména pak probadání těch archivů říšskoněmeckých, v jejichž písem- ných pozůstatcích se obrážejí styky s územím české ko- runy, budou s to počet rukopisů dosud známých kopiářů českého korunního archivu podstatně zvětšiti. Než i ba- dání o vnitřním složení těchto kopiářů a o jejich vzájem- ném příbuzenství, jež je teprve v samých počátcích, jak jsme právě viděli, není ještě ani zdaleka vyčerpáno. 73) Inventare österreichischer staatlicher Archive I. Inventar des Allgemeinen Archivs des Ministeriums des Innern (Wien 1909), str. 46, čís. 107.

Strana 101
V. Provenienční princip a listiny, určené cizím příjemcům, jež se později za mocenské politiky císaře Karla IV. dostaly do českého korunního archivu. Podle moderní vědecké nauky o archivech vznikají archivy z činnosti nějakého úřadu, právnických anebo fysických osob. Archivy obsahují všechny písemnosti došlé anebo vyšlé z kanceláře, pokud bylo jejich úkolem zůstati při kanceláři. Původ (provenience) jest tu rozho- dující a tudíž i otázka, kde archiválie vznikly, z které kan- celáře vzešly. Princip provenienční, považující archivy za celky, organicky vzniklé, jest dnes úhelním kamenem veškerých archivních řádů ve vědeckých kruzích archivních všech kulturních států. Tolikéž i všichni historikové již ode- dávna užívají principu provenienčního při výkladu o vnitř- ním uspořádání archivů. Není však zcela správné, jestliže mluvíme o »holandské teorii archivní« a máme na mysli princip provenienční, neboť ten byl znám již dlouho před »holandskou teorií«. Holandští archiváři Muller, Feith a Fruin neformulovali totiž roku 1898 ve svém stěžejním díle provenienční teorie po prvé, nýbrž ji spíše po prvé dů- kladně vědecky odůvodnili, hledíce zvláště k holandským archivům. Již o půlstoletí před tím byl »respect des fonds« hlavním vodítkem, jímž se měly říditi všechny pořadací práce ve francouzských archivech a zanedlouho potom se stal i v jiných zemích (v Dánsku, v Italii, v Prusku i v An- glii) stěžejním požadavkem veškeré archivní práce pořa- datelské.

Strana 102
102 Odtud vychází požadavek, aby archivní fondy byly uloženy pospolu tak, jak jednotlivé akty vznikaly z čin nosti kanceláře. Podle toho konečným cílem archivně vě- deckého snažení jest rekonstrukce a opětné sjednocení rozptýlených fondů původních. I v archivu české koruny dlužno podle těchto zásad spatřovati ohlas české kanceláře královské, a jeho vznik vyvozovati z její činnosti, a to jak z písemností do kance- láře došlých, tak i z písemností z kanceláře vyšlých. Chceme-li vědecky rozbírati fondy archivu české koruny, chceme-li zjistiti, náležejí-li jednotlivé listiny českému korunnímu archivu, dlužno nejprve vyšetřiti, došly-li vskutku do české kanceláře královské. Vznik a vývoj novodobých archivů lze snadno sledo- vati podle zachovaných správních aktů. Hůře již tomu jest s listinnými archivy středověkými, chceme-li míti jasno o jejich složení. Než i tu nejsme zhola bez pomoci. Studium archivních fondů poskytuje nám totiž neocenitel- nou pomůcku. Rozbor listinných fondů středověkých ar- chivů podle provenience dlužno tudíž považovati za hlavní úkol archivně dějinného badání. Při posuzování archivní provenience jednotlivých lis- tin záhy nepostačíme s pouhým »principem provenienč- ním«, jejž mají na mysli moderní archivní teoretikové, a jehož lze užíti po výtce u archivů, vzniklých z úředních registratur. Okruh listin, spiatých organicky s listinným archivem středověkým je daleko širší nežli okruh listin, vzešlých z činnosti kanceláře nějakého úřadu, právnické anebo fysické osoby. Nesmíme však věřiti, že dějiny ar- chivu jsou skutečně pouhým odleskem dějin kanceláře, třebaže obecně platné mínění o principu provenienčním mohlo by snad vzbuditi podobnou domněnku. I archiv české koruny obsahuje obdobně jako ostatní archivy lis- tinné nemalé procento listin, jež se tam dostaly nikoliv z činnosti kanceláře, nýbrž na základě určitých jednání právních. V českém korunním archivu je velmi značný počet listin, vydaných různým »cizím příjemcům«, jež tu byly uloženy za mocenské politiky císaře Karla IV

Strana 103
103 Ovšemže všechny tyto listiny nebyly sem odevzdány ihned po vyhotovení, nýbrž až v době mnohem pozdější. Ve středověku platila totiž obecně zásada, že při jakékoliv změně držebnosti (země, zboží, příjmů kterého- koliv druhu i renty), odevzdával zároveň dosavadní vlast- ník novému majiteli všechny právní nároky, spojené s od- stupovaným objektem, jakož i všechny listiny a písem- nosti, vzešlé ze správy tohoto objektu. Tím si vysvětlíme, proč tak často shledáváme v různých archivech ducho- venských množství listin, adresovaných nejrozmanitějším osobám soukromým. Z osudů listin pak v četných přípa- dech lze souditi i na změny v majetkových poměrech objektů, o nichž se listiny zmiňují.1) Zásada, že jakoukoliv změnu v majetkových poměrech má provázet v zápětí i vydání příslušných archiválií, byla vždy uplatňována i v novodobých státních smlouvách, zejména ve smlou- vách mírových. Zvyklost se udržuje nepochybně vlivem principu territoriálního a odporuje naprosto principu pro- venienčnímu. Podle obecných ustanovení práva mezi- národního náležejí archivy státům, jichž se týkají.2) Prin- cip territoriální by vlastně správněji měl slouti »principem obsahovým« (vztahovým), poněvadž přihlíží hlavně k ob- sahu písemností. Doposud se jím řídily všechny státy při vydávání listin a archiválií vůbec, došlo-li k nějakým územním změnám, a ještě v době nedávno minulé platil i tehdy, byla-li nějaká oblast správní rozdělena ve dva správní celky.3) Ani po ukončení světové války se na věci nic nezměnilo, třebaže byl prohlášen princip provenienční za základ jednání o likvidaci bývalých rakouských a ra- kousko-uherských archivů, podle něhož »archivy jakožto 1) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien, I.2, (1912), str. 181. 2) Tübinský právní historik Fr. Thudichum pojednávaje o ně- kdejším archivu říšskoněmeckém a jeho osudech v článku »Die ehe- maligen deutschen Reichsarchive und ihre Schicksale« (Archivalische Zeitschrift, XII. 1887, str. 53—58), přiznával Rakousku nejvýše nárok na spoluvlastnictví a společné spravování starého archivu říšsko- německého v dohodě s novou říší Německou. 3) Max Bär, Das k. Staatsarchiv zu Danzig, seine Begründung, seine Einrichtungen und seine Bestände. (Mitteilungen der k. preus- sischen Archivverwaltung, Heft 21, 1912, str. 19.)

Strana 104
104 organické celky, vzniklé z činnosti nějakého úřadu, práv- nické anebo fysické osoby, mají zůstati nerozděleny na místě vzniku a byly-li snad odtud odstraněny, mají tam býti opět navráceny«.*) Není zvláštností českého korunního archivu, obsahu- je-li ve svých fondech hojně listin, jež nepocházejí z čin- nosti české kanceláře královské, nýbrž byly pouze nut- ným doprovodem rozmanitých právních jednání českých panovníků. Podobně jako u nás bylo tomu i u jiných země- panských archivů. Starý archiv rakouských vévod má velký počet listin toho druhu, ba možno říci i archivů, jež se tam dostaly spolu se vzrůstajícím majetkem rakous- kých vévod. Lze jen litovati, že Stowasser v monografii. věnované tomuto archivu, nepokusil se o rozbor prove- nience listin rakouské klenotnice (»Schatzgewölbe«), ome- ziv se pouze na »vnější« dějiny archivu, bohaté několike- rým dělením archivu a spory o archiv mezi rakouskými vévody, a spokojiv se pojednáním o založení starých re- pertorií, najmě repertoria Putschova. Nejstarší inventář bavorského »briefgewölbe«, to jest starého archivu wittelsbašského, pořídil Augustin Kölner (1506—1549). Budeme-li pátrati po provenienci listin v něm obsažených, dojdeme k témuž výsledku jako v ar- chivu rakouských vévod. Značný počet archiválií neodpo- vídá totiž bezprostředně »bavorské registratuře«, nýbrž je toliko výslednicí rozličných právních jednání bavor- ských vévod. Prodal-li nějaký šlechtic bavorskému vé- vodovi svůj hrad, odevzdal mu zároveň všechen listinný materiál, týkající se prodávaného objektu, jeho právních poměrů a osudů.5) 4) Podle principu provenienčního lze vydávati spisový materiál jenom tenkráte, jestliže postupovaný objekt byl zároveň předmětem správy nějakého samostatného úřadu (na př. zemské vlády, okresní nebo krajské správy, správy dominia, místního úřadu) anebo byl osobou právnickou; tehdy lze nabyvateli postoupiti spolu s vydáním objektu též archiv příslušného samostatného úřadu anebo právnické osoby. 5) O pánech z Turlingern, jejichž písemnosti, týkající se hradu Kammern, dostaly se spolu s hradem v držení bavorských vévod, čteme na pag. 416 inventáře Kölnerova: »haben auch daneben seinen fürstl. gnaden die heuratsbrief, schultbrief, spruchbrief, gerichtsbrief

Strana 105
105 Ani Klinkenborg“) se nepustil do rozboru listinných fondů starého archivu markrabat braniborských. Proto také ve své práci nevěnoval pozornosti rekonstrukci bý- valého listinného fondu tohoto archivu, zvláště pokud jde o jeho zbytky v Praze a ve Frankfurtě. I on si všímá to- liko »vnějších« dějin archivu. Podobně jako Stowasser ani Klinkenborg nepodává nám zprávy, kdy a jak byly sloučeny se zřetele provenienčního tak různorodé složky materiálu listinného, zaznamenané již ve starých in- ventářích. Stejným způsobem si vedl i W. Lippert*), pojednávaje o starých archivech wettinských. Předmětem jeho ar- chivně historické práce jest strohý výčet rozličných míst, kde byly uloženy wettinské archivy a jak byly vedeny jejich inventáře. O dějinách archivu vatikánského, největšího to a nej- staršího archivu vůbec, máme již mnoho výtečných studií. jež napsali Marini, de Rossi, Ehrle, Denifle a j. v. Všechny tyto práce vyčerpávají téměř úplně zprávy pramenů o dějinách vatikánského archivu ve středověku, takže po té stránce sotva bude lze dojíti ještě k nějakému novému poznatku. Za to však, nehledíme-li k několika příležitost- ným poznámkám P. Kehra, postrádáme naprosto jaké- koliv práce, zabývající se otázkou provenience listin, ulo- žených ve starém listinném archivu papežském. Ba, ne- máme ani tištěného inventáře listinného archivu papež- ského, jenž by odpovídal požadavkům archivní vědy. Po- dnes jsme tu odkázáni na Pertzův otisk »pařížského in- und andere urkunden darüber lautend übergeben; a o něco níže: »so seien viel alte brief von den Comeranen und den Turlingern laut eines inventarii übergeben«. Z jiného místa se dovídáme, že bavor- ským vévodům byl odevzdán do úschovy »ain puntel brief« bývalého rodového archivu degenberského, když byl zničen hrad Degenberg. Viz O. Rieder, Aug. Kölners Archivbeschreibung (rukopis [čís. 68] hlavního státního archivu bavorského). 6) M. Klinkenborg, Geschichte des geheimen Staatsarchivs zu Berlin. I. Die Begründung des markgräflich Brandenburgischen Ar- chivs im fünfzehnten Jahrhundert. (Mitteilungen der k. Preussischen Archivverwaltung, Heft 18, 1911.) 7) W. Lippert, Die ältesten wettinischen Archive im 14. und 15. Jahrhundert. (Neues Archiv für die sächsische Geschichte und Alter- tumskunde, roč. 44.)

Strana 106
106 ventáře« z roku 1820. Prohlédneme-li jej však, třebas velmi zběžně, uvidíme ihned, že ani zdaleka není příjem- cem všech listin papež anebo římská kurie. Značná část listin, uložených v papežském pokladu, nepochází tedy z listin, jež došly do papežské kanceláře, nýbrž dostala se do papežského archivu teprve mnohem později. Ještě dnes shledáme v papežském archivu listiny, které byly původně uloženy v archivu ravennském, sarzanském, anaňském a jinde. Rozbor papežského archivu po stránce archivně vědecké přinesl by nepochybně mnoho cenných poznatků k dějinám tohoto archivu tam, kde mlčí ostatní prameny. Stejně málo jsou zpracovány po stránce archivně vědecké i archivy světských panovníků, jak jsme právě viděli; o vnějších dějinách archivů světských panovníků však jsou zachovány mnohem skrovnější prameny nežli o vnějších dějinách archivu papežského. Nesporný po- krok v metodice badání o dějinách archivů znamená svrchu uvedená práce polského právního historika Os- walda Balzera.3) Probadav zevrubně všechny listinné fondy korunního archivu polského z doby předjagellon- ské, dospěl Balzer k důležitému archivně dějinnému po- znatku, že v panovníkově pokladu byl společně uložen archiv státní i biskupský. Balzer jest nepochybně první historik, zabývající se fondy středověkého archivu listin- ného po stránce archivně vědecké. Prozkoumav archivní provenienci všech listin, uložených v polském korunním archivu, došel k zajímavým výsledkům o vnitřních osu- dech korunního archivu polského. Podle inventáře z roku 1682 pokusil se dokonce o rekonstrukci polského státního archivu na sklonku doby piastovské; při tom se mu po- dařilo zjistiti mnoho listin, ba celé skupiny, jež se dostaly do polského korunního archivu na základě rozmanitých jednání právních, zejména získáním různého majetku se strany polských králů. Dějinami středověkých archivů listinných se rozumí 8) Oswald Balzer, Skarbiec i archiwum koronne w dobie przed- jagiellońskiej. (Lwów, 1917.)

Strana 107
107 však dosud nejčastěji jen souhrn zpráv o místě uložení, o rozličných děleních archivů jakož i o pokusech inventa- risačních, jež se zhusta opakovaly. Než sebráním a sesta- vením těchto zpráv není ani zdaleka vyčerpáno proba- dání středověkých archivů listinných po stránce archivně vědecké. Vedle těchto »vnějších« dějin archivních dlužno totiž rozeznávati ještě »vnitřní« dějiny archivní, jež se pokoušejí o historii archivu rozborem listinného materiálu archivního. Rozbor starých archivů listinných podle pří- jemce a podle obsahu jednotlivých listin zjistí původní archivní provenienci listin a zároveň vyšetří jejich různo- rodé složení. Konečným cílem badání jest zjistiti, pokud je to ovšem možno, všechny listiny, které kdy byly v ar- chivu uloženy — tedy vlastně rekonstrukce starého ar- chivu listinného. V 19. století byly namnoze zcela libovolně rozděleny staré archivy listinné, uložené ve velkých, odborně vede- ných archivech koncentračních, a přeřazeny do nových skupin. Tehdy ovšem nepronikly ještě zásady moderního archivnictví a proto musily původní archivní celky ustou- piti novým dělítkům, jimiž byla buď obsahová stránka anebo chronologické pořadí listiny. Uvedeme zde toliko dva příklady podobného rušení starých archivů listinných. Bavorský hlavní státní archiv v Mnichově (dříve »všeobecný říšský archiv«) jest z nej- větších listinných sbírek na světě, neboť chová na půl milionu listin. Uloženy jsou v něm listiny, pocházející té- měř ze všech starých bavorských archivů listinných, jež tu byly roztříděny do několika skupin, jejichž hlavním jádrem jsou archivní sekce, srovnané zcela nesystema- ticky podle obsahu.") 9) Dlužno zde uvésti pro příklad několik oddílů, v nichž jest nám také hledati věci, týkající se Čech: »Fürstenselekt«, »Fürstensachen«, »Haus- und Familiensachen«, »Böhmische Schuld«, »Landgrafschaft Leuchtemberg«, »Nürnberg Reichsstadt«, »Regensburg Reichsstadt«, »Kloster Bergen«, »Waldsassen«, »Hochstift Passau« a četné j. Mimo to nutno poznamenati, že starý archiv bavorských vévod jest rozptýlen nejenom v jednotlivých archivních odděleních hlavního stát- ního archivu spolu s archivními zlomky jiných archivů listin- ných, nýbrž i jinde; značná jeho část a to listiny, týkající se domu wittelsbašského, rodinné smlouvy, jsou uloženy v tajném ar-

Strana 108
108 Ve vídeňském domácím, dvorním a státním archivu bylo soustředěno na 80.000 listin, pocházejících z rozlič- ných archivů rakouských zemí; všechny listiny byly tu sloučeny a zařazeny prostě chronologicky za sebou. Proto se zde střídají listiny z klenotnice (»Schatzgewölbe«) ví- deňské, innsbrucké a štýrskohradecké s listinami z arci- biskupského a kapitulního archivu saleburského, z němec- kého archivu říšského, z archivu hrabat gorických, hra- bat z Wallsee, z archivů zrušených klášterův a četných jiných archivů vůbec.10) Pro budoucnost zůstává mni- chovskému i vídeňskému státnímu archivu čestný úkol, aby vědecky zpracoval fondy starého archivu rakous- kých vévod, po případě fondy starého státního archivu bavorského, obdobně jako naše práce analysuje fondy českého státního archivu. Abychom mohli řešiti tento úkol, dlužno nejprve pro- vésti důsledně provenienční princip uvnitř jednotlivých »oddělení«, po případě i uvnitř obecné řady listin, neboť vědecké pojednání o starém fondu listinném a jeho ději- nách vyžaduje nutně jeho rekonstrukci. Především jest nutno rozbíti libovolně utvořené konglomeráty listin, to jest rozložiti listiny opětovně do původních skupin, z nichž byly kdysi vyňaty a včleněny do uměle vytvořeného celku. Práce ta jest nezbytna, chceme-li vydati podrobný a věcně správný inventář. Pouze inventář systematický, látku úplně vyčerpávající, může býti práv vědeckým po- žadavkům; o jeho publikaci se může archiv pokusiti te- prve tehdy, když byl již netoliko všechen materiál, do něho pojatý, zpracován podle zásad moderního archiv- chivu domácím; listiny, týkající se státoprávních a zahranič- ních poměrů starých Bavor, jsou chovány v tajném archivu státním. Srov. Stieve, Beitrag zur Entstehung der Münchner Ar- chive (Allgemeine Zeitung 1876 B 29 a 1877 B 235); Muffat, Ge- schichte der älteren bayerischen Landesarchive; Neudegger, Ge- schichte der Bayerischen Archive neuerer Zeit: Baumann, Rück- blicke auf das erste Jahrhundert des Königlich Bayerischen Allge- meinen Reichsarchivs (Korrespondenzblatt des Gesamtvereins der deutschen Geschichts- und Altertumsvereine, 1912, str. 343—356); Riedner, Winke für die Benützung der staatlichen bayerischen Archive (Bibliothek für Volks- und Heimatkunde, sv. 93). 10) Archivní pomůcka 375 [1—13]; »Repertorium I., Regesten 839—1912. Bd. 1—13, oesterr. Hauptrepertorium«.

Strana 109
109 nictví, nýbrž i provedena rekonstrukce archivních celků, jež v minulé době byly zcela libovolně od sebe odloučeny. Úkol ten odpovídá úplně druhé resoluci, přijaté roku 1910 na mezinárodním kongresu archivářův a bibliotékářů v Brusselu, správně zdůrazňující, že zásada provenienční má býti co nejúzkostlivěji prováděna.11) Proto také prá- vem požaduje Vittani zcela kategoricky ve slavnostní řeči, obírající se touto otázkou12), aby umělé celky, více méně diletantsky založené, byly znovu rozděleny a ma- teriál v nich uložený byl znovu zařazen do původních fondů archivních.13) Sestavíme-li pouze všechny listiny, jež pocházejí z činnosti nějakého úřadu a jsou tudíž listinami, došlými do jmenovaného úřadu (s takovým materiálem se oby- čejně setkáváme u archivů novověkých), nerekonstruuje- me tím ještě zúplna středověkého archivu listinného; takto lze rekonstruovati pouze skupiny vydavatelův. Středověký archiv však jest více nežli pouhá sbírka listin, vydaných témuž příjemci. V archivu středověkém jsou totiž uloženy též listiny, určené rozličným příjemcům, které však přesto souvisí organicky s ostatním materiá- lem archivním, neboť se dostaly do archivu jako důsledek právních jednání osoby, jíž archiv náležel, nechať byla to osoba právnická anebo fysická. Hledíce k tomu, ne- mohli bychom nikdy podle strohého principu prove- nienčního zrekonstruovati starý archiv listinný. Listiny »cizí provenience« by pak nesměly býti uloženy v archi- vu, do něhož se dostaly na základě právního jednání. Na opak bylo by nutno uložiti je tam, kam byly zaslány 11) Congres internat. des archivistes et bibliothécaires, Bruxelles 1910; Actes. 12) Vittani, Collezioni e musei negli archivi. (Annuario del r Archivio di Stato in Milano.) 13) Výjimky připouští jen ve skrovné míře. Nenamítá na př. ni- čeho proti tomu, jsou-li nejstarší »pergameny« nějakého archivu za- řazeny v chronologickém pořadí do jedné skupiny. Po mém soudu však je neméně důležité zjistiti archivní provenienci i těchto nej- starších písemností. Nejstarší listiny státního archivu vídeňského (Repertorium I.) náleží starému archivu babenberskému, archivům kláštera brixenského, kláštera Göss ve Štýrsku, sv. Zena ve Veroně, sekovského, svatopavelského v Korutanech, viktrinského, millstadt- ského a j. v.

Strana 110
110 ihned po vyhotovení, totiž do archivu příjemcova. Avšak právě historie listiny, její konečné uložení v tom či onom archivu, bývá nám velmi často dobrým vodítkem, chce- me-li sledovati další osudy objektu, o němž se listina zmiňuje. Na archivy listinné dlužno se sice dívat jako na útvary, vzniklé organicky, ježto vzešly z činnosti něja- kého úřadu, právnických anebo fysických osob. Tím však není ještě řečeno, že listinné archivy jsou snad nějaké ztrnulé útvary; naopak, příliv se tu střídal s odlivem podle toho, jak se měnily majetkové poměry osoby, jíž archiv náležel. Se vzrůstem majetku se rozmnožoval i archiv; ztenčení majetku pak mělo za následek i zten- čení archivu. Podobně se dálo i s registraturami. Změ- nilo-li se pole působnosti nějakého úřadu, anebo nastala-li dokonce změna ve státním území, došlo v zápětí k dělení písemností a tím ovšem i k »pohybu archiválií«. Strohý princip provenienční, který sleduje příliš jednostranně činnost kanceláře, nevšímá si vůbec orga- nických změn, spojených s vývojem archivu a jejich ko- nečného výsledku. Literatura archivně vědecká zaujala sice k systému provenienčnímu několikeré stanovisko, správnější i méně správné: posud však nikdo při výkladu zásadních otázek archivních nepojednal o problémech svrchu uvedených. Uspokojivou studii archivně vědeckou, pojednávající zevrubně o veškerém materiálu některého starého archi- vu listinného lze podati pouze tehdy, známe-li důkladně dějiny tohoto archivu. Avšak dějiny archivu nelze sledo- vati pouze podle správních aktův archivních, poněvadž jich ve starší době vůbec nebylo. Rovněž pak si nesmíme mysliti, že dějiny archivu se shodují úplně s dějinami kan- celáře. Toho bychom se snad mohli domýšleti podle běž- ného mínění o systému provenienčním, než ve skutečnosti tomu tak není.14) Dějiny archivu jsou totiž netoliko od- leskem osudů kanceláře, nýbrž i odleskem jiné činnosti panovníkovy, zejména jeho vzrůstu majetkového. Jediné 14) Srov. svrchu str. 102.

Strana 111
111 historie archivu jest s to vysvětliti archivní příslušnost tak zvaných »cizích proveniencí« v archivu zeměpánově a zjistiti jejich organickou souvislost s ostatním archivním tělesem. Jako přesné dodržování principu provenienčního té- měř vylučuje úplnou rekonstrukci starého archivu listin- ného, právě tak při nároku na vydání listin neposkytuje provenienční princip nijaké dostatečné záruky, že bude neporušeně zachován fond starých vzácných archivů. Také archivní úmluva mezi republikou Českosloven- skou a republikou Rakouskou ze dne 18. května roku 13 192015) ustanovila za základ jednání princip provenienční. Proto také, pokud jde o listinné fondy, pocházející z do- mácího, dvorního a státního archivu vídeňského, byla při- pojena k příloze I. v odstavci 9, po případě 7, klausule, že vídeňský státní archiv má vydati archivům českosloven- ským všechny listiny, které pocházejí z činnosti česko- moravsko-slezských úřadů, fysických a právnických osob. Nelze pochybovati, že podle tohoto ustanovení měly by býti vydány též všechny listiny ze starého archivu rakouských vévod, které byly původně uloženy v někte- rém archivu českém, moravském nebo slezském, a jež se později na základě právního jednání dostaly do starého rakouského archivu státního. V článku o listinách moravských markrabat ve ví- deňském státním archivu18) jsem již upozornil na podob- nou skupinu listin z rakouské klenotnice (»Schatzge- wölbe«). Listiny ty, adresované moravským markraba- tům Janu Jindřichovi a Joštovi, pocházejí z činnosti mo- ravské markraběcí kanceláře a měly by tudíž podle stro- hého principu provenienčního býti vlastně chovány ve sta- rém listinném archivu markrabat moravských, který je dnes uložen v moravském zemském archivu v Brně. Listiny moravské provenience se však dostaly do archivu rakouských vévod již roku 1423, když totiž rakouský 15) J. Opočenský, Archivní úmluva republiky Československé s republikou Rakouskou. (Časopis archivní školy I. 1923, str. 76.) 16) R. Koss, Listiny z archivu markrabat Moravských ve vídeň- ském státním archivu. (Časopis archivní školy I. 1923, str. 1—12.)

Strana 112
112 vévoda Albrecht V. přijal lénem Moravu. Tehdy mu vy- dal císař Zikmund spolu s markrabstvím i listiny z archi- vu moravských markrabat, jež Albrecht uložil ve svém archivu a jež od těch dob zůstaly nadále v archivu ra- kouských vévod. Podobným způsobem se dostal do archivu rakous- kých vévod v 15. století dosti značný počet listin, původ- ně uherské provenience,17) a to nikoliv snad na základě nějakých archivních opatření, nýbrž prostě jako dopro- vod rozličných právních jednání. Skupina ta jest dnes jádrem »oddělení uherských listin«, chovaných ve vídeň- ském státním archivu.18) Kdybychom snad chtěli odstraniti ze středověkého archivu rakouských vévod listiny »cizí provenience«, jež nepocházejí z »činnosti vévodské kanceláře rakouské«, roztrhali bychom tím zcela jistě dosud jednotný fond to- hoto archivu. Po stránce archivně vědecké dopustili by- chom se stejně zavrženíhodného činu, jako kdybychom odstranili z korunního archivu českého všechny listiny, 17) Z části pocházejí z činnosti uherských rodin šlechtických a byly také původně uloženy v jejich archivech. 18) Pořízena byla již Rosenthalem a nazvána »Ungarisches Kronarchiv«; dnes repertorium XVI., archivní pomůcka 398. Později a to v druhé polovině 18. století byly v tajném archivu domácím k listinám uherské provenience z rakouské klenotnice (»Schatzge- wölbe«) přiřazeny též listiny, jež byly patrně na příkaz Marie Tere- zie archivářem Ribicsem vybrány z archivu uherské komory a ode- slány do Vídně. Viz Marie Opočenská, Slovenika uherských listin v domácím, dvorním a státním archivu ve Vídni v období let 1243- 1490. (Publikace archivu ministerstva zahraničních věcí, řada II., čís. 2, 1927, str. 11 a sl.) Listiny, převezené Ribicsem do Vídně, byly asi původně uloženy v archivu uherských stavů. Obzvláště je zajímavé, že listiny uherských stavů nebyly deponovány v archivu uherských králů. Jediné tomu lze děkovati, že se nám dochovaly listiny z ar- chivu uherských stavů, neboť starý archiv uherských králů, který byl před bitvou u Moháče chován v domě taverníkově, byl zničen spolu s domem taverníkovým, když se Turci zmocnili Budapešti. Viz Taganyi, Orszagos léveltar, str. 1 a sl. Okolnost, že se nám zacho- valy listiny stavovského archivu uherského z doby před rokem 1526, ukazuje, jak neodůvodněné bylo mínění Taganyiovo, že uherští sta- vové teprve po bitvě u Moháče dávali všechny veřejné a důležité listiny do úschovy palatinovi. Jak patrno, měl palatin stavovské lis- tiny v úschově již před rokem 1526, kdežto taverník střežil toliko listiny královské. Dnes dlužno považovati archiv palatinův za jádro státního archivu uherského.

Strana 113
113 adresované cizím příjemcům, jež se tam dostaly za mo- censké politiky císaře Karla IV., a uložili je do archivů jejich původních příjemcův. Katalog listin archivu české koruny uvádí dvě lis- tiny19) císaře Rudolfa I. z let 1282 a 1285, jež se zmiňují o zástavě Mainbernheimu. Listiny ty nepocházejí z čin- nosti české kanceláře královské, neboť nebyly tam ode- vzdány ihned po vyhotovení v letech 1282 a 1285, nýbrž teprve v době daleko pozdější. Tomu také nasvědčují jak jména příjemcův tak i obsah obou listin. Naopak, jak se zdá, byly ihned po vyhotovení odevzdány do rukou pří- jemcových, totiž pánům z Kastela a pánům z Nortem- berka.°) Podle zásady provenienční pocházejí z činnosti obou těchto šlechtických rodův, jimž byly adresovány. Odtud teprve, jak ještě uvidíme, dostaly se do archivu biskupů würzburských, kde byly uloženy po nějaký čas, až posléze byly odevzdány do českého korunního archi- vu. Podle dnešního archivně vědeckého stanoviska nejsou to listiny provenience české, nýbrž bavorské. Mínění to lze dobře ospravedlniti, neboť listiny jsou adresovány šlechtickým rodinám bavorským a měly tudíž také býti původně uloženy v jejich archivech. Podle strohého prin- cipu provenienčního pak náležejí očividně do archivu pří- slušných adresátův. Ježto princip provenienční vyžaduje, aby byl opět sjednocen všechen listinný materiál, pochá- zející z činnosti nějakého úřadu, právnické anebo fysické osoby, měly by vlastně též obě »bernheimské« listiny býti vyřazeny z archivu české koruny a jakožto »rozptýlené 19) R. Koss, Katalog 2, 1 c. str. 22, čís. 21 a str. 27, čís. 26. 20) O rodovém archivu hrabat z Kastela pojednává Wittmann, Monumenta Castellana, Urkundenbuch zur Geschichte des Fränki- schen Dynastengeschlechtes der Grafen und Herren zu Castell (1057—1546), 1890, na str. IV. Nejstarší a pravděpodobně též nejdů- ležitější listiny archivu hrabat z Kastela vzaly za bouří v době sel- ského povstání za své. O osudech pánů z Nortemberka viz »Jahres- bericht des Historischen Vereins für Mittelfranken«, IV., str. 78 a sl. Hrad Nortemberk, ležící v soudním obvodu rottenburském, byl spolu s přilehlými osadami proti hvozdu burgbernheimskému součástí roz- sáhlého majetku pánů z Nortemberka kromě jiných zboží a práv, jež měli lénem od říše anebo od kapituly würzburské. Páni z Nortemberka pocházeli z rodu hrabat z Rottenberka, kteří byli tolikéž »magistri coquinae aulae imperialis«. 8

Strana 114
114 kusy« znovu spojeny s příslušným »kmenovým ar- chivem«. Obě bernheimské listiny se dostaly do českého archi- vu korunního roku 1366. Tenkráte totiž dal císař Karel IV. vyplatiti prostřednictvím Burcharda, probošta vyšehrad- ského a kancléře království Českého, říšské zástavy Mainbernheim a Heidingsfeld,21) jež tehdy náležely würz- burskému biskupství. Zakoupil je od würzburského bisku- pa Albrechta za 6334 liber haléřů pro svého pětiletého synka Václava. V archivu české koruny je zachována listina,22) datovaná dne 25. září r. 1366 ve Würzburce, po- dle níž císař Karel IV. dovoluje králi Václavovi, aby pro sebe vyplatil osady Heidingsfeld a Mainbernheim. Tu se také výslovně zmiňuje o listině, kterou vydal Leopoldovi 21) Městys Mainbernheim, zvaný též Burgbernheim, leží nad ře- kou Aisch u města Iphofen v Bavořích; připomíná se již roku 712 při založení biskupství würzburského. (Bavaria, Landes- und Volks- kunde des Königreichs Bayern, III., Abt. 2, str. 1302.) V privilegiu císaře Karla IV. pro Bernheim z roku 1347 je též zmínka, že přírod- ních lázní bernheimských k utišení žaludečních potíží vydatně užíval sám Karel IV. za svého pobytu v Norimberce. Schirmer, Markt Burg- bernheim (Jahresbericht des Historischen Vereins für Mittelfranken XI., str. 98): P. C. Noerr, Chronik des Marktfleckens Burgbernheim (Würzburg 1844). Nedaleko za Würzburkem při železniční trati do Ansbachu leží město Heidingsfeld, jehož staré zdi a věže jsou podnes téměř úplně zachovány. V době interregna roku 1268 se stal Hei- dingsfeld bezprostřední osadou říšskou. Karel IV., hodlaje zajistiti českým kralům, jedoucím do Frankfurta k volbě římského krále anebo na říšský sněm, bezpečný a zároveň příhodný útulek, povýšil roku 1367 Heidingsfeld na město, nadal jej právem mincovním i trž- ním a připojil jej jakožto říšské léno k české koruně. Výrazem této příslušnosti je znak říšského orla spolu s českým lvem, jejž podnes shledáváme na třech branách městských. Kestler, Geschichte der Stadt Heidingsfeld (Archiv des historischen Vereines für den Unter- mainkreis II., III. a. V.) jakož i B. Haldy, Das Reichsdorf Heidingsfeld (Propyläen XX., 1922, čís. 14, str. 109). Roku 1502 obdrželi biskupové würzburští Heidingsfeld do zástavy a roku 1622 na trvalo. Viz též »Extrakt über die Beschaffenheit der von der böhmischen Kron ver- setzten Güter Heytingsfeld Maynbernheim« ze dne 6. listopadu 1603. Zpráva zaslaná českou kanceláří dvorské komoře; k ní přiložen se- znam »Verzeichnis der böhmischen Pfandschaft gegen das Stift Würzburg« (domácí, dvorní a státní archiv ve Vídni, odděl. »Böhmen, Akten«). — Sedláček, Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480. (Historický archiv čís. 39, str. 31, čís. 110 b, str. 101, čís. 705, jakož i zápisy z roku 1411, čís. 632, čís. 638 a čís. 705.) 22) Lünig, Codex Germaniae diplomaticus I. (1732) str. 1305, čís. 269. — J. F. Böhmer (Huber), Regesta imperii VIII. Die Regesten des Kaiserreichs unter Kaiser Karl IV., str. 359, čís. 4390.

Strana 115
115 z Nortemberka23) dne 3. února r. 1285 v Norimberce císař Rudolf I. Než mimo ni bylo před císařem Karlem IV. a jeho radou čteno ještě několik jiných listin, objasňujících poměr říšských zástav Mainbernheimu a Heidingsfeldu k říši a k biskupství würzburskému. Především šlo tu o listinu, vydanou nepochybně ještě na sklonku 13. sto- letí, podle níž říšský kuchtík Leopold z Nortemberka za- stavuje osadu Mainbernheim würzburskému biskupovi. Dále to byla listina císaře Albrechta I. o zástavě osady Heidingsfeldu biskupovi a metropolitní kapitule würz- burské; posléze pak dvě listiny císaře Ludvíka Bavora, z nichž první se zmiňovala o zástavě mainbernheimského fojtství jmenovanému již Leopoldovi z Nortemberka, a druhá o připočtení další zástavní summy za Heidingsfeld a Mainbernheim biskupovi a kapitule würzburské. Všech- ny listiny, o nichž byla dosud řeč, byly roku 1366 ode- vzdány novému zástavnímu věřiteli, císaři Karlu IV. a jeho synu Václavovi. V archivu české koruny však zů- staly pouze uvedené dvě listiny císaře Rudolfa I.; kam zmizely ostatní nelze dnes již určiti. V hlavním státním archivu bavorském v Mnichově není z nich, jak se zdá, uložena ani jediná,4) ačkoliv jsou tu chovány téměř všech- ny listiny z doby před rokem 1400, jež jsou v držení bavorského státu, spolu s listinami metropolitní kapituly würzburské. Zástavní list,25) vydaný dne 4. července r. 1310 rýn- 23) R. Koss. Katalog 2, 1. c. str. 27, čís. 26. 24) Listinu ze dne 23. července 1339, chovanou v hlavním stát- ním archivu bavorském v Mnichově, kterou říšský kuchtík Leopold z Nortemberka prodává své zboží v osadě a městečku Bernheimu u Iphofenu würzburskému biskupovi Ottovi, nelze patrně ztotožňo- vati se svrchu uvedenou zástavní listinou nortemberskou, pocházející asi ještě z konce 13. století. Není totiž pravděpodobné, že by Leopold z Nortemberka, uváděný několikráte v listinách císaře Rudolfa I., byl totožný s oním, který o dva lidské věky později prodává zbytky nor- temberské državy v Mainbernheimu würzburskému biskupství. Listi- na krále Albrechta I. ze dne 6. srpna 1304 o zástavě osady Heidings- feldu biskupství würzburskému (Monumenta Boica XXXVIII., str. 338, čís. CXCIX.) jest opsána v kopiáři Leopolda z Bebenburka (z rodu říšských kuchtíků z Nortemberka), založeném někdy v letech 1346- 1348 a chovaném v hlavním státním archivu mnichovském. 25) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 62, čís. 67.

Strana 116
116 ským falckrabětem a bavorským vévodou Rudolfem Not- haftům na Floss a Parkštejn spolu s jinými dvěma listi- nami téhož falckraběte a jeho choti, falekraběnky Ma- 27 tyldy,26) byl původně v rukou rodiny Nothaftské.27) Uvedené tři listiny jsou asi vůbec nejstarší zacho- vané zbytky listin, jejichž příjemci byli Nothaftové. Not- haftský archiv jest nyní uložen v hlavním státním archivu bavorském v Mnichově; nebyl však roztříděn do skupin nejrozmanitější provenience, což se jinak často přiházelo v tomto násilně sestaveném konglomerátu listin. Nehle- díme-li k několika starším listinám, které se teprve doda tečně dostaly do nothaftského archivu, jest nejstarší listi- nou, adresovanou Nothaftům (v bavorském hlavním stát- ním archivu), lenní list krále Ludvíka Bavora, vydaný dne 20. září r. 1320 ve Frankfurtě.28) Do českého archivu korunního se dostaly tři not- haftské listiny teprve tehdy, když byly k české koruně přivtěleny Floss, Parkštejn, Weiden a Luhe, o jejichž střídavých osudech nás hojně poučují.28) Rakouský vé- voda Albrecht slíbil dne 12. února 1298 českému králi Václavu II., že mu, jakmile bude zvolen králem římským, zastaví říšská zboží Floss, Parkštejn a Weiden se vším příslušenstvím.30) Císař Jindřich VII. odevzdal dne 15. ledna r. 1309 Floss a Parkštejn se vším příslušenstvím za 2000 hřiven do zástavy hornobavorským vévodům Ru- dolfovi a Ludvíkovi za válečné služby, jež mu poskytli proti českému králi Jindřichu Korutanskému. Od té doby 26) Matylda byla dcerou krále Adolfa Nasavského. — R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 67, čís. 74 a str. 71, čís. 81. 27) Nothaftové byli starý šlechtický rod bavorský, franský a švábský, jejichž rodovým sídlem byl zámek Wernberk nad Nabou v hrabství leuchtemberském. Viz Kneschke, Neues allgem. Adels- lexikon VI., str. 540. 28) Nothaft'sches Archiv I. Urkunden S. 16: »Repertorium über die Urkunden des Archives der freiherrl. bezw. gräflichen Familie Nothaft.« Úryvky z něho otiskl Franz Notthafft, »Auszüge aus dem Repertorium über die Urkunden der freiherrlichen bezw. gräflichen Familie Nothaft«. (Verhandlungen des historischen Vereines von Oberpfalz und Regensburg, 57. Bd, 1905, str. 151 a sl.) 29) O darování uvedených míst králi Přemyslu I. Otakarovi se zmiňuje listina císaře Fridricha II. ze dne 26. září 1212. Viz R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 8, čís. 3. 30 R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 45. čís. 49.

Strana 117
117 se kupí zástava na zástavu. Již volba Ludvíka Bavora za krále římského způsobila, že Ludvík zastavil dne 4. prosince r. 1314 oba říšské hrady králi českému Janu Lu- cemburskému. O něco málo později, dne 12. května roku 1316 zastavil v Norimberce král Ludvík Bavor Floss a Parkštejn se vším příslušenstvím lantkraběti z Leuchtem- berka za 1450 hřiven stříbra, za kteroužto částku byly opět vydány králem Janem Lucemburským.31) Král Lud- vík pak dne 4. května r. 1321 zástavu rozšířil, připočítav lantkraběti leuchtemberskému dalších 1800 liber řezen- ských feniků, k nimž ještě přidal 400 liber za zásluhy, jichž si lantkrabě dobyl ve službách králových u Wies- badenu, Mühldorfu a Aschaffenburka.2) Podle úmluvy pavijské z roku 1329 obdrželi wittelsbasští falckrabové »Vlozz burch und marc, Parkstein die burch, Weiden, Vohendräzz und Lu die märcht«, totiž právo vyplatiti je pro sebe. Za deset let poté dne 20. března r. 1339 byl Floss i Parkštejn opětně zastaven králi Janu Lucem- burskému. Než ani tentokráte nepodržel zástavy na- dlouho, neboť již roku 1341 je zástavním věřitelem obou hradů saský vévoda Rudolf. Když nastoupil císař Karel IV. na trůn, uvázal se také v držení obou jmenovaných říšských zástav. Avšak již dne 31. října r. 1347 zastavil oba hrady purkrabím norimberským Janu a Albrechtovi. poněvadž potřeboval nezbytně peněz na válku s Wittels- bachy a na úhradu nákladné cesty po říši, jíž chtěl dojíti všeobecného uznání za krále římského. Norimberským purkrabím vyplatil císař Karel IV. obě říšské zástavy znovu dne 24. listopadu r. 1353 a to z peněz království Českého.3) Tehdy také se patrně dostaly zástavní listy na Floss a Parkštejn do českého archivu korunního, ne- 31) Originál této listiny, pocházející ze starého archivu leuchtem- berského, jest uložen v bavorském hlavním státním archivu v Mni- chově. 32) W. Bibra, Beiträge zur Geschichte der Landgrafen von Leuchtenberg. (Verhandlungen des historischen Vereines von Ober- pfalz und Regensburg, 50. Band, 1898. str. 149—150.) 33) Listina norimberského purkrabí o tom jest uložena v archivu české koruny. (Víd. rep. čís. 396.) Monumenta Zollerana III. (1857). str. 261, čís. CCCI.

Strana 118
118 stalo-li se to ovšem již dříve za některé předchozí zá- stavy obou říšských hradů králi Janu Lucemburskému. V archivu české koruny pak jest uložen kromě tří svrchu uvedených listin falekraběte Rudolfa a jeho choti, falc- kraběnky Matyldy, ještě také zástavní list na Floss a Parkštejn, vydaný králem Ludvíkem Bavorem dne 4. 34 května r. 1321 lantkraběti Oldřichovi z Leuchtemberka, jenž byl původně asi chován v archivu lantkrabat leuch- temberských. Leuchtemberský archiv (»briefgewölbe«) se dostal patrně po vymření lantkraběcího rodu leuchtem- 35 berského roku 1648 do archivu bavorských vévod." Nyní jest uložen v hlavním státním archivu mnichovském, avšak jeho organický celek jest úplně roztrhán podle po- 36) řadacích zásad archivních, dříve vládnoucích.“) 34) R. Koss, Katalog 2. 1. c. str. 84, čís. 100. 35) O rodu pánů z Leuchtemberka viz pojednání, jež napsali: W. Bibra, Beiträge zur Geschichte der Landgrafen von Leuchtenberg (Verhandlungen des historischen Vereines von Oberpfalz und Re- gensburg, 50. Bd, 1898, str. 123 a sl.); Wittmann, Geschichte der Landgrafen von Leuchtenberg (Abhandlungen der historischen Classe der königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften VI., 1852); Ig. Brunner, Geschichte von Leuchtenberg und der ehem. Landgrafen von Leuchtenberg, 1862. 36) Časté změny v držení obou hradů, Flossu i Parkštejna, jakož i města Weidenu, ležících při důležité obchodní cestě z Řezna na sever, byly zhusta předmětem pojednání, vyšedších v lokálně histo- rické literatuře bavorské: Jos. Adelmar Lindner, Chronik des Mark- tes Floss (1850); Jos. Sintzel, Versuch einer Chronik der Stadt Wei- den (1819); Fink, Geschichte des pfalzsulzbachischen Amtes Floss (Die geöffneten Archive für die Geschichte des Königreiches Bayern III. 3, 1823); Brenner-Schäffer, Geschichte der Stadt Weiden (1852); Pohlig, Flossenbürg (Bayerland, 25. Jhg., 1913—1914, str. 734). O pestrých osudech tohoto území nejlépe poučuje historická část předmluvy k devátému sešitu II. svazku publikace »Kunstdenkmäler des Königreichs Bayern« (okres »Neustadt an der Waldnab«, 1907) pořízená z největší části krajským sekretářem Drem Josefem Knöpf- lerem z Amberku. Avšak ani jediná z těchto prací se nezmiňuje o tom, že Floss a Parkštejn (jakož i Weiden a Luhe) byly zastaveny Nothaftům dříve, nežli byly zastaveny králi Janu Lucemburskému. Zástavní listy, adresované Nothaftům a uložené v archivu české ko- runy, byly totiž dosavad neznámy; odtud se také přihází, že ani jediný z nich nebyl posud otištěn. O vítané příležitosti, která se na- skytla Karlu IV., aby prohlásil říšskou zástavu Floss za bezprostřední vlastnictví království Českého viz více na str. 54. Pokud jde o další osudy obou hradů, byly králem Václavem IV. roku 1401 zastaveny Parkštejn a město Weiden lantkraběti Janovi z Leuchtemberka, který je roku 1406 postoupil vévodovi Ludvíkovi z Bavor-Ingolstadtu. Také městečko Luhe (ze slovanského »luh«, ležíc na soutoku potoka Luhe s Nabou, tvořilo nejjižnější výběžek veliké kotliny nabské), jež bylo

Strana 119
119 Zástavní list falekraběte Ludvíka na Pegnici,37) vy- daný dne 24. ledna 1313 v Norimberce, byl také původně v rukou lantkrabat leuchtemberských. Do archivu české koruny byl odevzdán asi o půl století později, pravdě- podobně teprve dne 16. listopadu r. 1357. Tenkráte totiž bratří Oldřich a Jan z Leuchtemberka prodali císaři Karlu IV. a české koruně za 900 kop pražských grošů město a tvrz Pegnici spolu se všemi lidmi, statky, vlast- nictvím, důchody i s dvorcem před městem, jejž koupili kdysi od dětí po Heřmanu Störovi. Listina ze dne 16. listo- padu roku 1357 jest posud uložena v korunním archivu 38) českém.“ původně králem I udvíkem Bavorem zastaveno falckraběti Rudolfovi, dostalo se do českého držení. Roku 1356 byl jeho zástavním věřite- lem Jan z Grünau, o tři leta později bylo Luhe v držení pražského arcibiskupa. Není správné tvrzení, že osada Luhe byla zastavena falekrabatům rýnským teprve roku 1331. Svrchu uvedená listina archivu české koruny ze dne 4. července 1310 (čís. 67) ukazuje jasně, že jim osada Luhe byla zastavena již před rokem 1310 (srov. co o tom praví »Bavaria, Landes- und Volkskunde des Königreichs Bayern« II. 2, str. 667). Hrad Floss, starý »Flossenbürg«, dříve nedo- bytný, jenž se týčil na vysoké skále, byl dobyt ve třicetileté válce. Tolikéž z mohutného Parkštejna, jenž patřil k nejstarším opevněným místům v krajině Nordgavské, se zachovaly podnes jenom zcela ne- patrné zbytky. 37) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 70, čís. 80. 35) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 528. Otiskl ji Lünig, Codex Germaniae Diplomaticus I., pag. 1183—1185 čís. 180; Pelzel, Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen II. (1781), str. 571; Looshorn, Geschichte des Bistums Bamberg III., str. 277; Archiv für Geschichte und Altertumskunde von Oberfranken XIII. 2, str. 70, čís. 21. Dne 29. listopadu r. 1357 pak propustili oba lantkra- bové z Leuchtemberka měšťany pegnické ze všech závazků a přísah vůči sobě a odkázali je na jejich nového pána. Listina o tom je rov- něž podnes uložena v archivu české koruny. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 529; Archiv für Geschichte und Altertumskunde von Oberfranken XIII. 2, čís. 23; Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 439, čís. 417. Posavad bylo známo, že roku 1269 odevzdal bamberský biskup Berthold hrabě z Leiningenu číš- nický úřad kostela bamberského spolu s lénem, k němu příslušejícím, jakož i s fojtstvím nad zbožím a lidmi v Pegnici rýnskému falc- kraběti Ludvíkovi. Viz také literaturu, již uvádí a co o věci praví Friedrich Wilh. Layritz v inaugurační disertaci »Pegnesiae urbis eiusque tractus historia« (Barnthi 1794). Avšak, kdy a kterak přešlo fojtství nad Pegnicí z falekrabat rýnských na lantkrabata leuch- temberská, nelze se poučiti z dosavadní literatury, o věci se zmiňu- jící. Proto také H. Bauer, pojednávaje r. 1909 o dějinách města Peg- nice v dile »Geschichte der Stadt Pegnitz und des Pegnitzer Be- zirkes«, prohlásil, že podle listin z doby před rokem 1357 shledává Pegnici vždy jenom v jiných rukou, nežli leuchtemberských. Listina

Strana 120
120 Skupina listin o zástavě hradu Adelburka císařem Ludvíkem Bavorem2) se dostala do českého archivu ko- runního patrně roku 1362, když císař Karel IV. z českých peněz vyplatil říšský hrad Adelburk a přivtělil jej k české koruně. Tehdy mu odevzdal Fridrich Auer z Brenn- berka**) listiny o říšské zástavě hradu Adelburka a to jak zástavní list krále Ludvíka Bavora, tak i schvalující listy (»willebriefe«) kurfirstské. Fridrich z Aue slíbil již dne 21. prosince r. 1355, že vydá císaři Karlu IV. hrad Adelburk, jakmile zaplatí jeho příbuzné, choti Jiřího z Aue, 2400 liber řezenských feniků.31) Kurfiřti pak dne 17. března r. 1362 svolili,22) aby císař Karel IV. vyplatil ze dne 24. ledna r. 1313 o zástavě pegnického fojtství lantkrabatům z Leuchtemberka, chovaná v českém archivu korunním, nebyla totiž ani jemu ani jeho předchůdcům známa, ježto posud nebyla otištěna. 39) Kromě zástavního listu Ludvíka Bavora ze dne 5. března r. 1335 (v Katalogu 2. 1. c. str. 138, čís. 173) jsou v archivu české koruny uloženy ještě některé schvalující listy (»willebriefe«) kur- fiřtské, jež se týkají zástavy říšského hradu Adelburka králem řím- ským: schvalující list mohučského arcibiskupa Jindřicha ze dne 18. července r. 1338 (v Katalogu 2, 1. c. str. 168, čís. 210); schvalující líst trevírského arcibiskupa Balduina ze dne 30. června r. 1335 (v Katalogu 2, 1. c. str. 141, čís. 177); dva schvalující listy saského vévody Rudolfa ze dne 12. března r. 1335 (v Katalogu 2. k c. str. 139, čís. 175) a dva schvalující listy krále Jana Lucemburského a to ze dne 22. října r. 1338 (v Katalogu 2, 1. c. str. 170, čís. 213) a ze dne 24. února r. 1341 (v Katalogu 2, 1. c. str. 184, čís. 232). Schvalu- jící list braniborského markraběte Ludvíka ze dne 12. března r. 1335 není již uložen mezi listinami archivu české koruny, kde býval dříve chován (Repertorium XII. A, archivní pomůcka čís. 389, čís. 166). Nyní jest uložen v berlínském státním archivu, když byl roku 1874 při výměně archiválií vydán státním archivem vídeňským bez jakéhokoliv zřetele na princip provenienční, což zcela odpovídalo tehdejšímu archivně technickému nazírání. 40) O rytířském a patricijském rodu Auerů, zejména pak o Fri- drichu z Aue, »proboštu a mocném biskupském rychtáři řezenském«, pojednává T. Ried, Genealogisch-diplomatische Geschichte des er- loschenen Rittergeschlechtes der Auer in Regensburg und Prennberg. (Historische Abhandlungen der kgl. baierischen Akademie der Wis- senschaften, V., 1823.) 41) Listina je podnes uložena v archivu české koruny; Pražské repertorium čís. inv. 180, čís. rep. 73. 22) Schvalující listy saského vévody Rudolfa a falckraběte Ruprechta jsou posud chovány v archivu české koruny. Pražské re- pertorium čís. inv. 264, čís. rep. 103; čís. inv. 265, čís. rep. 104. Jire- ček, Korunní archiv český (1896), str. 503, čís. 513. Grotefend, Die Erwerbungspolitik Kaiser Karls IV.; Zugleich Beitrag zur politischen Geographie des deutschen Reiches im 14. Jahrhundert (1909), str. 51.

Strana 121
121 hrad Adelburk z vlastních peněz a přivtělil jej k české koruně.:3) Když císař Karel IV. koupil dne 29. října r. 1353 od rýnského falckraběte Ruprechta staršího“) a dne 5. listo- padu téhož roku od Ruprechta mladšího“5) hornofalcké hrady, města a městečka, jež oba zdědili po zemřelém falekraběti Rudolfovi, nabyl spolu s novými hornofalcký- mi državami také hojně listin. Listiny ty byly původně vesměs uloženy v archivu zemřelého falckraběte Rudolfa. Avšak originály téměř všech listin, jež byly tenkráte císaři Karlu IV. vydány, nejsou již dnes v archivu české koruny; známe je toliko ze starého kopiáře českého ko- runního archivu.26) V archivu české koruny je podnes 47) uložen revers sulzbašského victuma Ruprechta Störa,7) vydaný dne 3. ledna r. 1341 rýnskému falckraběti Rudol- 43) Hrad Adelburk se prostíral u Klapfenberka na jihovýchod od Neumarktu v okrese parsberském. Ze starého hradu Adelburka se nám zachovala jen nepatrná zřícenina. O dějinách hradu Adelburka pojednal zevrubně podle nejnovějších badání Fr. Her. Hofmann »Be- zirksamt Parsberg« (str. 19 a sl.) ve IV. sešitu díla »Die Kunstdenk- mäler des Kgr. Bayern II., Regierungsbezirk Oberpfalz und Regens- burg«, jež vydal roku 1906 v Mnichově G. Hager. Pojednání to dluž- no však ještě doplniti údaji historickými, jež nám poskytují listiny archivu české koruny, ježto Hofmann neznal listin o zástavě hradu Adelburka císařem Ludvíkem Bavorem. Po smrti Konradinově dostal se Adelburk roku 1269, v držení dolnobavorského vévody Jindřicha XIII. Později byl majetkem Pauls- dorferů; dne 12. dubna r. 1332 získal Adelburk Ludvík Bavor od Jin- dřicha z Paulsdorfu. Tvrdí-li Hofmann (1. c.), že hrad Adelburk se dostal roku 1342 v držení rytířů ze Sinzenhofenu a od nich později v držení řezenského rodu z Aue, neodpovídá tvrzení to zcela sku- tečnému vývoji věci i dlužno je podle listin archivu české koruny doplniti na tolik, že Ludvík Bavor skutečně již roku 1335 zastavil Adelburk Auerům i Sinzenhoferům zároveň. Teprve dne 2. listopadu r. 1356 došlo mezi oběma rody k dělení, podle něhož se Sinzenhofe- rové vzdali Adelburka ve prospěch Auerů. (Listina o tom jest uložena v hlavním státním archivu mnichovském; viz též Freyberg, Regesta sive rerum Boicarum autographa e regni scriniis VIII., str. 359.) Po- sléze roku 1373 zastavil císař Karel IV. hrad Adelburk za 2400 kop pražských grošů vévodům hornobavorským. (Freyberg, Regesta sive rerum Boicarum autographa e regni scriniis IX., str. 302.) 44) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 385. 45) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 390. 46) Roudnický kopiář, pag. 376—390. Několik z nich (z doby po roce 1346) otiskl V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae II. (1928), str. 84, čís. 75; str. 89, čís. 79; str. 89, čís. 80; str. 90, čís. 81; str. 100, čís. 90; str. 131, čís. 112; str. 141, čís. 123; str. 194, čís. 146; str. 220, čís. 169. 47) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 183, čís. 230.

Strana 122
122 fovi a kvitance, kterou vydal falckraběti Rudolfovi dne 11. prosince r. 1348 Oldřich Chramer ze Sulzbachu.“) Zástavní list,9) vydaný králem Adolfem Nasavským pánům z Plavna na hrad Hirschberg nad Sálou, byl nepo- chybně nejprve uložen spolu s jinými písemnostmi o práv- ních nárocích fojtův a pánů z Plavna. Listiny pánů z Plavna byly chovány v archivu (»briefgewölbe«) na zámku schleizském. Na naléhání české kanceláře byl na sklonku 16. století prohlédnut reusský archiv ve Schleizu a pátráno po listinách, týkajících se císaře a české ko- runy. Část fondů archivu schleizského byla tehdy vyřa- 50 zena a některé z nich byly také odeslány do Prahy.“) Než zástavní list krále Adolfa nebyl z archivu fojtův a pánů Plavenských vyňat teprve tenkrát, nýbrž již mno- hem dříve. Císař Karel IV. totiž podle listiny, vydané dne 2. ledna r. 1359 ve Vratislavi,31) vyplatil z peněz králov- ství Českého za 1200 hřiven stříbra a 660 kop pražských grošů hrad Hirschberg, zkáze propadající a již velmi chatrný. Kurfirsti pak dali svolení, aby směl Karel IV. 52) držeti hrad Hirschberg jakožto českou zástavu.“ A tehdy, vypláceje zástavu, obdržel císař Karel IV. od pánů Plavenských zástavní list Adolfa Nasavského, jejž 53) dal uložiti do archivu české koruny." 48) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 298. — V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae II. (1928), str. 99, čís. 89. 49) R. Koss, Katalog 2. 1. c. str. 44, čís. 47. 50) Berthold Schmidt, Die kaiserliche Kommission wegen des burggräflichen Archivs zu Schleiz in den Jahren 1590—1593. Archi- valische Zeitschrift N. F. IV. (1893), str. 213—234. 51) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 573; originál je podnes zachován. 52) Schvalující listy kurfirstů jsou rovněž uloženy v archivu české koruny. Schvalující listy tří kurfirstů duchovních, totiž arci- biskupa mohučského, kolínského a trevírského ze dne 13. dubna r. 1359; Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 579, čís. 580, čís. 581, čís. 582, čís. 583. Schvalující listy falckraběte Ruprechta staršího ze dne 25. dubna r. 1359 a saského vévody Rudolfa ze dne 22. března r. 1359; Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 584, čís. 585, čís. 586. Schvalující list braniborského markraběte Ludvíka Rímana ze dne 1. února r. 1360; Repertorium XII. A (archiv- ní pomůcka čís. 389), čís. 606 a čís. 607. 53) Hrad Hirschberg ve Voigtlandu, ležící na pravém břehu řeky Sály, původně hrad říšský, kolísal později, jsa v držení rodu

Strana 123
123 Tolikéž listina durynského lantkraběte Dětřicha o prodeji Lužice ze dne 3. srpna r. 1301 spolu s jeho len- ním reversem, vydaným téhož dne,) nebyly uloženy v době předlucemburské v archivu českých panovníků. Obě listiny byly chovány až do roku 1371 v archivu arci- biskupství magdeburského; o tom svědčí listina, vydaná dne 15. srpna r. 1371 císaři Karlu IV. magdeburským arci- 55 biskupem Albrechtem spolu s magdeburskou kapitulou.) Magdeburský arcibiskup prohlašuje v listině ze dne 15. srpna r. 1371, že listina durynského lantkraběte Dětřicha o prodeji Lužice z roku 1301 nikdy nenabyla právní prů- kaznosti, poněvadž nebyly splněny jisté a to důležité pod- mínky, zejména, že durynský lantkrabí nikdy neodevzdal vlády nad Lužickou markou císaři a říši ve prospěch magdeburského arcibiskupa, a že také metropolitní kostel magdeburský vskutku nikdy nebyl uveden v držení Lu- žické marky. Mimo to durynský lantkrabě prodal později Lužici markrabatům braniborským, kteří ji zase potom prodali císaři Karlu IV.; avšak Karel IV. vrátil magde- burskému arcibiskupství 6000 hřiven, zaplacených lant- kraběti Dětřichovi za Lužici. Hledě k tomu, prohlásil magdeburský arcibiskup Albrecht smlouvu o koupi Lu- žice za zrušenou a listinu o ní z roku 1301 za neplatnou. Tenkráte také vydal metropolitní kostel magdeburský obě listiny lantkraběte Dětřicha z roku 1301 císaři Karlu IV., jenž je dal uložiti do archivu české koruny. Reussů, mezi českým lénem a podlénem, až se posléze roku 1664 stal rodovou državou reusskou. Auerbach, Geschichte der Reichs- feste Hirschberg a. S. bis zu ihrem Ubergang an die Reussen. (74. und 75. Jahres-Bericht des Vogtländischen Altertumsforschenden Vereins zu Hohenleuben (1905), str. 174 a sl.) Není tudíž správné, praví-li Sedláček, Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480 (1914) str. 321, že hrad Hirschberg nad Sálou byl »man- ství království Českého do r. 1769 doznávané«. 54) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 50, čís. 55 a str. 50, čís. 56. 55) Listina jest uložena v archivu české koruny; Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 887. Otiskl ji Balbín, Miscel- lanea historica regni Bohemiae. Decadis I. Liber VIII. Volumen I., str. 262, ep. II.; Dumont, Corps universel diplomatique du droit des gens etc. Tom. II. 1, str. 81; Hoffmann, Scriptores Rerum Lusaticarum antiqui et recentiores etc. IV. str. 207; Wilke, Ticemannus sive vita principis Theodorici quondam iunioris Thuringiae landgravii (1754), I., str. 248; Worbs, Inventarium diplomaticum Lusatiae inferioris str. 185, čís. 512.

Strana 124
124 Po nabytí marky Braniborské se uvázal císař Karel IV. také v držení braniborského archivu. Avšak listiny braniborského archivu nebyly tenkráte ihned uloženy spolu s ostatními listinami archivu české koruny. Císař Karel IV. totiž zamýšlel zříditi na hradě Tangermünde samostatný archiv markrabat braniborských.56) Ze zlom- ku starého seznamu listin,“7) jenž byl založen patrně roku 1374, se dovídáme, že na Tangermünde byly chovány braniborské listiny ještě roku 1374. Avšak brzy po roce 1374 byl starý archiv braniborských markrabat odvezen do Čech a sloučen s archivem české koruny. V 15. století byla z české strany většina archivu braniborských mar- krabat opět vrácena, třebaže něco listin markraběcího archivu braniborského zůstalo i nadále v českém korun- ním archivu. Braniborští markrabí však ani v pozdější době nepřestali usilovati, aby pro sebe získali zbytek braniborských listin, uložených na Karlštejně. Kurfirst Albrecht Achilles se snažil přiměti roku 1471 minstrber- ského vévodu Jindřicha, aby mu vymohl (na Jiřím z Po- děbrad) vydání těchto listin. Obtíže, spojené s vydáním braniborských listin byly tak veliké, že sami braniborští radové a hlavně Jindřich Howeck, jenž se obzvláště dobře vyznal v archivních věcech, nechtěli již ani věřiti, že v českém korunním archivu jsou vskutku ještě uloženy nějaké listiny braniborského původu. Howeck považoval dokonce »báchorku« o listinách markraběcího archivu braniborského na Karlštejně za holou smyšlenku českého sekretáře Jošta z Einsiedlu, jenž prý ji dal do oběhu z pouhých prospěchářských důvodů.9) Zevrubné pro- zkoumání provenience braniborských listin, uložených v českém korunním archivu, přesvědčí nás o tom, že po- dezření Howeckovo nebylo správné, a že Jošt z Einsiedlu 56) M. Klinkenborg, Geschichte des geheimen Staatsarchivs zu Berlin I. Die Begründung des markgräflich Brandenburgischen Ar- chivs im fünfzehnten Jahrhundert. Mitteilungen der k. Preussischen Archivverwaltung, Heft 18 (1911), str. 3. 57) Otištěn jakožto příloha čís. 1 v studii Klinkenborgově, svrchu citované, na str. 16—17. 58) Publikationen aus den preuss. Staatsarchiven Bd 59, str. 254.

Strana 125
125 měl skutečně pravdu. V archivu české koruny se totiž opravdu setkáváme se skupinou listin, pocházejících z doby před rokem 1374, jež byly původně uloženy v archivu braniborských markrabat na hradě Tanger- münde. Braniborské provenience jest především mírová smlouva pomořanských vévod Otty a Barnima s brani- borským markrabětem Ludvíkem, sjednaná dne 14. srpna r. 1338 a uložená podnes v českém korunním archivu.“) Tolikéž i listina pomořanského vévody Barnima ze dne 13. srpna r. 1338, osvobozující ode všech povinností města, jež mu zastavil braniborský markrabí Ludvík, jest nyní v archivu české koruny.“) Také nový mincovní řád, jejž pro marku Braniborskou vydal v Berlíně dne 4. září roku 1345 na přání stavů braniborský markrabě Ludvík, byl 61) ovšem původně v archivu markrabat braniborských.“1) Spolu s listinami markraběcího archivu braniborského se dostala do českého korunního archivu listina, vydaná dne 12. března r. 1350 v Mnichově císařem Karlem IV. a po- tvrzující, že markrabí Ludvík odevzdal Karlu IV. říšské klenoty. 2) Listina markraběte Ludvíka ze dne 12. března r. 1350 o vydání říšských klenotů císaři Karlu IV. jest uložena v archivu pražské metropolitní kapituly, kamž se dostala nejspíše z českého korunního archivu.3) Do- nedávna byly uloženy v českém archivu korunním ještě starší braniborské listiny, které posléze byly postoupeny roku 1874 vídeňským státním archivem tajnému státnímu archivu v Berlíně. Z nich dlužno vzpomenouti listiny po- mořanského vévody Barnima, vydané dne 1. června roku 1278 braniborskému markraběti Konrádovi, kterou se Barním zavazuje, že za zboží, jež přijal v léno od Kon- ráda a za slíbenou částku peněžitou bude mu sloužiti 59) R. Koss, Katalog 2. 1. c. str. 169, čís. 212. 60) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 169, čís. 211. 81) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 226, čís. 285. 62) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 311. Ori- ginál nebyl vydán rakouskou vládou republice Československé. 63) Otiskl ji V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae II. (1928), str. 195, čís. 147.

Strana 126
126 s jistým počtem ozbrojenců proti metropolitnímu kostelu magdeburskému.2) Kromě této listiny byla odeslána roku 1874 do Berlína listina braniborského markraběte Ludví- ka, vydaná dne 21. května roku 1327 berlínskému měšťanu Reineckerovi příjmím z Celendorpu.5) Mimo to byly vrá- ceny listina markraběte Ludvíka,“) vydaná dne 8. října r. 1345 faráři z Kýřic (Kyritz v braniborské provincii), listina meklenburských vévod Albrechta a Jana 7) ze dne 23. června r. 1350, listina Jindřicha z Billerbecka“s) ze dne 18. července r. 1352, listina zvěřínského hraběte Otty“9) ze dne 22. září r. 1356 a listina braniborského markraběte Otty ze dne 4. června r. 1373.7) Zato zůstala v archivu české koruny smlouva braniborského a lužické- ho markraběte Ludvíka"1) s míšeňským markrabětem ze dne 24. prosince r. 1351 a něco málo jiných listin brani- borské provenience. Obě exempční listiny krále Václava II., týkající se kláštera postoloprtského,2) nebyly zajisté původně ulo- ženy v archivu české koruny, než dostaly se tam teprve mnohem později. Není pochyby, že ihned po vydání byly uloženy v archivu kláštera postoloprtského.3) Postolo- prtský klášter však byl vypálen roku 1420 Husity, při čemž v moři plamenů vzaly za své i listiny o založení kláštera.4) Proto také jest vyloučeno, že by se byly obě 64) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389). čís. 18. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 132. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 264. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 315. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 356. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 485. Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 907. 71) Pražské repertorium českého korunního archivu čís. inv. 115, čís. rep. 38. 72) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 40, čís. 41 a str. 51, čís. 57. 73) Srov. též potvrzení privilegií, udělené klášteru postoloprt- skému králem Václavem II. a zachované ve sbírce formulářů Zdeňka z Třebíče. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II. (1882), str. 1068, čís. 2484. 74) P. Papáček, Postoloprty — Porta Apostolorum. Časopis mu- sea království Českého XCIII. (1919), str. 129. Již Balbín, pojedná- vaje o duchovenských archivech v Čechách, vyslovil domněnku, že listiny kláštera postoloprtského byly zničeny, ježto po nich neshle- 65) 66) 67) 68) 69 70)

Strana 127
127 postoloprtské listiny dostaly do českého korunního archi- vu podobně jako jiné listiny klášterních archivů až teprve ve vídeňském dvorním a státním archivu při provádění archivní koncentrace listin.75) Ostatně lze snadno dokázati, že obě listiny byly již ve druhé polovici 18. století cho- vány spolu s jinými listinami českého korunního archivu u zemských desk v Praze, odkudž byly potom odeslány roku 1773 do Vídně. Zabýváme-li se podrobněji osudy obou exempčních listin postoloprtského kláštera, dospějeme k jasnému po- znání, že obě listiny byly již ve 14. století uloženy v ar- chivu české koruny. Událo se to tehdy, když císař Karel IV. koupil od benediktinského kláštera postoloprtského osadu Voč.70) Karel IV. totiž vyměnil dne 17. října r. 1357 dvorec v Libočanech a několik mlýnů na předměstí a v okolí žateckém i s příslušenstvím za osadu Voč a voč- ské proboštství, jež odedávna náležely postoloprtskému klášteru. Listina o této směně zboží, vydaná opatem Dětřichem a konventem postoloprtského kláštera, jest po- dnes uložena v archivu české koruny.") O listinách, svrchu uvedených, jež byly vesměs adre- sovány »cizím příjemcům« a nikoliv českým králům, ne- lze zajisté tvrditi, že se dostaly do českého korunního dáváme ani stopy. Miscellanea historica regni Bohemiae. Decadis I., Liber VI., Appendix V. »De Archivis Sacris Bohemiae«, str. 111: »Coenobii Portae Apostolorum literas arbitror periisse; nullibi vesti- gium earum deprehendi.« 75) Jako na př. listina krále Václava I. ze srpna roku 1240. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 13, čís. 7. 76) Voč leží nad řekou Ohří u Klášterce v Čechách při cestě ve- doucí do Karlových Varů. 77) Repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 525. Otiskl ji L. Schlesinger, Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526, (Städte- und Urkundenbücher aus Böhmen II.), 1892, str. 25, čís. 88.. Tenkráte také, to jest roku 1357, obdržel Karel IV. od opata kláštera postoloprtského spolu s listinou o směně zboží i obě listiny exempční, týkající se osady Voče. V archivu české koruny zůstaly pak obě i tehdy, když Karel IV. dne 7. června r. 1360 připojil osadu Voč s příslušenstvím ke hradu Hauenšteinu, jejž vyňal z cúdy loket- ské a odevzdal Dětřichovi z Portic. V. J. Nováček, Dětřich z Portic, přední rádce Karla IV. (Časopis Musea království Českého LXIV), 1890, str. 507. Ke hradu Hauenšteinu náležela osada Voč až do roku 1587.

Strana 128
128 archivu čirou náhodou; nejsou to listiny, jež byly tu zcela libovolně seskupeny, buďsi pořadatelskou činností někte- rých archivářův anebo z důvodů náhodného uložení. Na- opak, všechny se dostaly do archivu české koruny, pro- vázejíce různá právní jednání za nabyvatelské politiky císaře Karla IV. Proto také organicky souvisí s českým korunním archivem a tvoří s ním jednotné těleso archivní.

Strana 129
VI. Nejstarší inventář českého korunního archivu. Inventář z doby Jiřího z Poděbrad. — Registrum desíti truhlic Matouše z Chlumčan. Inventář listin českého státního archivu se nám za- choval teprve z doby po válkách husitských, kdy již archiv české koruny byl uložen na Karlštejně pod dozo- rem purkrabího Menharta z Hradce. Inventář se počíná slovy: »Ista sunt reposita in Karlsstein in manibus domini Menhardi de Nova domo anno domini millesimo CCCCXXXVII feria IIIIa ante festum Nativitatis beate Marie Virginis.« Založen byl tudíž roku 1437 a pořízen velmi povšechně; 1) setkáváme se tu s uspořádáním ter- ritoriálním i věcným. Pokud jde o tehdejší úschovu listin, byly písemnosti ukládány v truhlicích a pytlících, které se lišily navzájem rozličnými znaménky. V první veliké a černé truhle byla uložena menší truhlice dřevě- ná, obsahující privilegia císařův a králů německých, především pak četné zlaté bully, které jsou v inventáři zvláště vyznačeny podle obsahu. Mimo to byly v první truhle uloženy v 19 pytlících listiny, vydané kurfiřty, ja- 1) Nejznámější je rukopis, chovaný ve Schwarzenberském ar- chivu v Třeboni, zn. Historica Nr. 395. Užil ho již Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého VI. (1889), str. 35. Srov. též, co o něm praví V. Chaloupecký v Českém časopise historickém roč. XVII. (1911), na str. 236. Inventář jest opsán též na fol. 495—498 rukopisu Nostické knihovny pražské, zn. Ms a 27. Ve vídeňském státním archivu jsou uloženy dva další opisy inventáře, z nichž prvý pochází ze 16. století (ze dne 16. září r. 1574) a byl opsán patrně k potřebě císařské kanceláře říšské; druhý byl pořízen poz- ději, teprve v 18. století (ex MS duriae Budvicensis). Srov. »Kur- rent-Akten« vídeňského státního archivu N° 49 ex 1750. 9

Strana 130
130 kož i listiny, týkající se knížetství slezských, českých lén v Bavořích a ve Voigtlandě; ve zvláštním pytlíku byly uloženy statní smlouvy, zejména smlouvy spojenecké, v jiném pytlíku byly chovány již nepotřebné listy na dluhy a kvitance. Druhá, veliká a bílá truhla měla čty- ři oddělení. V prvém oddělení byly uloženy listiny, týka- jící se Rakous, ve druhém Branibor, ve třetím českých lén, ve čtvrtém pak listy »non multum utiles... sed sunt bone propter memoriam rerum gestarum«. V třetí, dlouhé a železné, jakož i ve čtvrté a poslední truhle byla uložena registra berní a horská i registra jiných důchodů království. Mimo to byly tu uloženy »scripture papiree non multum utiles« jakož i »listové posielací neužiteční« (»inutiles«).2) 2) O úschově listin českých archivů klášterních ve 14. století a jejich roztřídění zpravuje nás zlomek inventáře, pořízeného v le- tech 1390—1394, o knihách, bohoslužebném náčiní, jakož i o listi- nách nejstaršího kláštera českého, kláštera na Břevnově u Prahy. Otiskl jej Emler, Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390—1394 ve Věstníku Královské České Společnosti Nauk (třída fi- los.-histor.-jazykozpytná) r. 1888, str. 280—305; viz výše na str. 76. Odtud se dovídáme, že listiny, jichž je zde značné množství (asi 400), byly roztříděny podle vydavatelů a zčásti též věcně podle ob- sahu. Listiny byly chovány v truhlicích a pouzdrech. Inventář ne- uvádí vůbec jednotlivých listin, nýbrž udává pouze, kolik listin toho kterého vydavatele bylo v truhlicích a pouzdrech uloženo; zvláště pak poznamenává, byly-li listiny psány na pergameně anebo na pa- píru. Pozorujeme též, že archiv břevnovského kláštera byl uspořá- dán podle téhož systému jako starý český archiv státní. Ve zvlášt- ních truhlicích byly uloženy listiny papežů, kardinálů, arcibiskupů, biskupů pražských, biskupů moravských a olomoucké kapituly, opatů i jiných osob duchovních. Za nimi následují listiny vydavatelů světských, císaře Karla IV. a jeho syna Václava, listiny ostatních králů českých, dále listiny vévodů, listiny a listy pánů, rytířův a měšťanů. Ve zvláštní schráně byly chovány písemnosti, týkající se odpustkův a ostatků svatých, kvitance, reversy, jakož i listy o vol- bě opatův. Mimo to byly zvlášt rozlišeny a zařazeny listiny a písem- nosti, které sice bezprostředně neměly pro klášter ceny po stránce právní průkaznosti, avšak mohly jí nabýti v budoucnu, od těch, kte- ré ani v budoucnu právní průkaznosti míti nemohly. V archivu kláštera břevnovského byly chovány na sklonku 14. století netoliko listiny, jejichž příjemcem byl klášter, anebo ty, jichž nabyl klášter na základě rozličných jednání právních, nýbrž i ony, o kterých in- ventář výslovně praví, že byly dány klášteru do úschovy »ad servandum ad fidelem manum«. V truhlicích a pouzdrech s listina- mi, danými klášteru do úschovy, se uvádějí listiny, které náležely řádovým spolubratřím, farářům i četným rodinám šlechtickým. Inventář kláštera břevnovského jest tudíž i po té stránce velmi

Strana 131
131 Z pozdějších inventářů archivu české koruny sluší se především vzpomenouti inventáře, pořízeného za panová- ní krále Jiřího z Poděbrad roku 1466, který se počíná slovy: »Léta Božího MCCCCLXVIo ve čtvrtek po svatém Remigii za krále Jiřího páni a zemané, k tomu vydaní, seděli jsou na ohledání práv a listuov a desk koruny České, což se svobod zemských dotejče, poučný, nebot nám objasňuje, jak asi vypadala deposiční činnost středověkých archivů. O deposiční činnosti viz též Bresslau, Hand- buch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien I. (1889), str. 148; Novák, Další úkoly zemského archivu (Zprávy zemského archivu království Českého V., 1918), str. 278. — Přední páni svět- ští však ukládali své listiny nejenom v klášteřích, nýbrž odevzdá- vali je do bezpečné úschovy i jiným mocným rodům šlechtickým. Dálo se to především proto, že za válečného nebezpečí ústavy du- chovní nebyly patrně s to poskytnouti jim dostatečné ochrany. Ně- kdy na počátku 15. století svěřili páni z Landštejna a z Hradce své listiny prostřednictvím kláštera zlatokorunského do úschovy moc- nému rodu pánů z Rožmberka; dovídáme se o tom z inventáře kláš- tera zlatokorunského, pořízeného roku 1418 o relikviích, klenotech, knihách a listinách, chovaných na zámku krumlovském. Inventář otiskl Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen (Fontes rerum Austriacarum, Diplomataria et acta XXXVII., 1872), 380—404. V inventáři zlatokorunském jest zaznamenán zcela stručně obsah asi osmdesáti listin ze starého archivu pánů z Rožmberka. Prohlížíme-li fondy starého archivu ro- dového pánů z Poděbrad, který se dostal později z Olešnice do stát- ního archivu vratislavského, shledáme, že uložení několika archivů šlechtických na jediném místě nebylo naprosto nic neobvyklého. (Viz Sedláček, Die altböhmischen Bestände des Oelser Archivs, Věstník Královské České Společnosti Nauk, třída filos.-histor.-filo- logická, 1887, str. 54—71). Poděbradský archiv byl uložen až do roku 1495 na hradě Litici; spolu s ním byly chovány archiv pánů z Častolovic, pánů z Bergova, z Lichtemburka, rodový archiv rytíře Čoucha ze Zásady, archiv hradu velišského a žlebského, rodový ar- chiv moravských Kunštátů, archiv kláštera ve Vyzovicích (Smilen- heim, klášter založený moravskými Kunštáty) a j. v. — Archivy jednotlivých měst českých byly, obdobně jako jinde, uzavírány v truhle, kterou v radní jizbě opatroval městský písař, dokud ne- bylo na archiv potřebí zvláštních místností, klenutých komor nebo sklepů. (Srov. Vojtíšek, O archivech městských a obecních a jejich správě, 1924, str. 16.) Z posledního desetiletí 14. století se nám za- choval zlomek seznamu někdejšího archivu Starého města Pražské- ho. (Otiskl jej Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV., Rozpravy České Akademie, ročník I., třída I., číslo 2, 1892, str. 269, čís. XVI.) Inventář ten nenese nijaké stopy po jakémkoliv třídění listin, ani podle vydavatele, ani podle obsahu. Pouze tolik lze z něho zjistiti, že listiny, v inventáři zaznamenané, byly chovány ve čtyřech schránách.

Strana 132
132 na Karssteyně co jest etc.«3) Založení inventáře se pojí ke sporu o svobody zemské, který vedla Jednota panská s králem Jiřím z Poděbrad již od roku 1465. Na sjezdu v Jindřichově Hradci, který se konal brzy po Hromnicích roku 1467, měl býti konečně rozhodnut spor králův s předními pány českými. Tam také předložili roz- hodčí, jmenovaní podle úmluvy ze dne 3. října r. 1466, seznam všech privilegií, chovaných v archivu zemském na Karlštejně. Na inventář upozornil Pelzel, uváděje jej4) o názvu »Inventarium privilegiorum regni Bohemiae consignatum an. 1466 Georgio regnante« mezi prameny, užitými k životopisu Karla IV. Také Jireček5) se zmiňuje o inventáři korunního archivu z doby krále Jiřího z Po- děbrad. Palacký otiskl poslední odstavce inventáře (po- čínajíc článkem »O berně zemské listové« a končíc člán- kem »O vejpisech z desk«) o názvu »Zpráva stavovské komise o svobodách zemských«.6) Jeden z několika ruko- pisů, v nichž se nám inventář dochoval, označuje omylem rok 1471 jakožto rok založení inventáře.7) To vedlo asi Čelakovského8) k tvrzení o seznamu zemských privilegií z roku 1471. Zdůraznil jsem již jindy, že takového sezna- mu (z roku 1471) není.?) Chaloupecký 10) se tehdy ohra- dil proti mému tvrzení. Nyní lze věc vysvětliti nespráv- ným datováním onoho rukopisu. Ježto se měšťané protivili Vladislavskému zřízení 3) Zachoval se ve třech rukopisech knihovny Národního musea v Praze: IA1 (Kodex Talmberský z doby okolo r. 1510) na str. 342—368 p. v., VC2 (rukopis někdy ze 17. století) na str. 2 p. v.—16 p. v., IIID 13 (»Přepisy rukopisů« od V. Krolmusa z polo- viny 19. století) na str. 404—473. Viz F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze, I. (1926), str. 2, čís. 1, str. 255, čís. 1352, str. 125, čís. 608. 4) F. M. Pelzel, Geschichte Kaiser Karls des Vierten, Königs in Böhmen, 1. (1783), Vorbericht. 5) H. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě v ti- sícileté době od konce IX. do konce XIX. století (1903), str. 305. 6) Archiv Český V. (1862), str. 362—364. 7) »Přepisy rukopisů« od V. Krolmusa, rukopis III D 13 Ná- rodního musea v Praze. Viz F. M. Bartoš, Soupis etc. I. čís. 608. 8) Čelakovský, Právo odúmrtné k zpupným statkům v Če- chách, str. 7. 3) R. Koss, Zur Kritik der ältesten böhmisch-mährischen Lan- desprivilegien (1910), str. 81. 10) Český časopis historický XVII. (1911), str. 237.

Strana 133
133 zemskému a trvali na svých požadavcích, zvolili páni a rytíři na sněmu o sv. Jeronymu r. 1500 ze sebe zvláštní komisi ku prohlédnutí a registrování všech na Karlštejně chovaných zápisův a privilegií zemských. V komisi té zasedali ze stavu panského Vilém z Pernštejna, nejvyšší hofmistr, Půta Švihovský z Riesenberka, nejvyšší sudí zemský, Jan z Šelmberka, nejvyšší kancléř, Albrecht z Kolovrat, hofmistr dvora královského, Bohuslav Hasi- štejnský z Lobkovic a Viktorin Křinecký z Ronova, ze stavu rytířského pak Albrecht Rendl z Oušavy, královský prokurátor, Zdeněk Malovec na Vimberce a Jan z Dubče na Průhonicích. Ti dali již dne 9. prosince r. 1500 za sou- hlasu krále Vladislava převézti do Prahy“1) z hradu Karlštejna všechny listiny, chované tam při jiných kle- notech zemských, a požádali učeného Matouše z Chlum- čan,12) aby je zregistroval. Hlavní příčinou tohoto počí- nání nebyl však pouze spor se stavem městským, nýbrž i záměr královského dvora prozkoumati dřívější stav veškerých lén a zboží, koruně české náležejících, aby bylo lze zahájiti jednání o revindikaci lén, jejichž držitelé po- sud opomenuli uznati lenní svrchovanost české koruny. Obnovení lenního slibu českých manů v říši Německé, požadované roku 1501, jest také úzce spiato s tímto zjišťováním bývalých českých lén zahraničních. Inventář listin archivu české koruny, pořízený Ma- toušem z Chlumčan13) roku 1510, má název14): »Re- 11) Fr. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Mo- ravě. V. 2 (1878), str. 16. 12) O původu Matouše z Chlumčan ze slovutné rodiny Chlum- čanské se obšírněji rozepisuje H. Jireček, Právnický život v Če- chách a na Moravě etc. (1903), str. 305. 13) Tvrzení Balbínovo, že autorem Registra desíti truhlic byl pan Bohuslav z Lobkovic, odmítl již právem Jireček (Právnický ži- vot 1. c. na str. 306), ježto postrádá jakéhokoliv základu. 14) Inventář archivu české koruny, pořízený Matoušem z Chlumčan, se zachoval v četných rukopisech. Připomínám pouze rukopisy pražské universitní knihovny, značky XVII E 26 a F VI 188, které zaznamenává Truhlář (Katalog českých rukopisů c. k. veřej- né a universitní knihovny Pražské str. 202, čís. 202 a str. 417, čís. 415). Srov. Jungmann, Historie literatury české (1849), str. 90, čís. 473. Tolikéž německý překlad Registra desíti truhlic se zacho- val v četných rukopisech. Sluší se vzpomenouti na př. rukopisu stát- ního archivu vratislavského, značky C 224 c-d (Depos. aus Oels), rukopisu městského archivu vratislavského, značky HsA1, a j. v.

Strana 134
134 gistrum všech deseti truhlic, do nichž jsau složena privilegia královstvie Čes- kého« etc. V předmluvě, kterou Matouš z Chlumčan za- hajuje své dílo15) (předmluva »na zřízenie privilegií ko- runy a královstvie Českého«), uvádí důvody, které vlast- ně daly podnět k pracím o inventáři archivu české koru- ny. »Od dávných časuov v tomto království slavném Českém«, praví Matouš z Chlumčan, oslovuje krále Vla- dislava, »v rozjímání častém jest bývalo, kterak táž ko- runa k umenšení a k súžení v svobodách svých přišla jest, a že bez řádu a spravedlnosti cizozemci mnohé spravedl- nosti od ní drží, toho užívají, tiem se posilují, škodu a lehkost zemi činí«. Cizozemci pak rozumí především četné držitele lén české koruny v říši Německé, kteří ob- mýšleli svůj lenní poměr potud zastříti, že nedostávali svým manským povinnostem. Výmluvnými slovy vykládá dále o významu českého archivu státního, v němž se zrcadlí sláva české koruny. »Nebo kterú poctivost naj- světější otcové, svatí papežové, činili sú koruně České, to bulle papežské okazují; kterú chválu najnepřemože- nější ciesařové a králové Římští okazovali sú, bulle zla- té a majestátové v sobě oznamují; které přátelstvie naj- jasnější a najkřesťanštější králové Franští, Uherští, Pol- ští s králi Českými i s korunú jmievali sú a podnes mají, na to majestátové a zápisové širocí jsú; co všecka kníža- ta Říše svaté i z jiných zemí okolních, duchovní i světští, hledajíce od nie přízni, činili sú, toho závazkové s mno- hými listy znamenitými jsú; co mnohá knížata a mocní páni, poddávajíce se koruně k lénu a v obranu, aby účast- ni byli moci a chvály koruny České, toho jsú zápisové mnozí i jistoty.« Listiny českého státního archivu byly tenkráte ulo- ženy v deseti truhlicích z javorového dřeva, železem po- bitých, které byly umístěny podél stěn v kapli svatého Kříže na hradě Karlštejně. Každá truhlice byla označena písmenem abecedy, pod nímž byl stručně udán její obsah. 15) Otiskl ji Karel Jaromír Erben, Výbor z literatury české, díl II. (1868), str. 1101 a sl.

Strana 135
135 O jejich uspořádání poučuje nás stručný přehled obsahu deseti truhlic, jejž Matouš z Chlumčan připojil k před- mluvě svého díla: V první truhlici A vloženi jsú listové privilegia země České a Moravské: na zemi Moravskú; na manstvie Česká a Moravská; na svobody České koruny; statuta země České; na hlas králuov Českých v Říši; na popravce po krajích v Čechách. V druhé truhlici B vloženi jsú listové na země Bavorské na zámky vdolepsané: na Sulcpach a zámky jiné; na Heršpruk a na zámky jiné; na zámek Flos a zámky jiné; na zámek Parkštein; na město Cheb. V třetí truhliciC vloženi jsú listové na zámky vdolepsané v zemi Bavorské: zámek Štauf; Pegnic, Pehmštein, Reichnek, etc.; Haidnfeld, Pernhaim, Prištat; Rotmberk zámek; manstvie zemí Bavorských; Pleištein, Reichštein.

Strana 136
136 V čtvrtétruhlici D vloženi jsú listové na zemi Míšeňskú a co k té zemi přísluší, na zámky dolepsané: na Plavno; na Altburk; hrabí prvé a již knížat z Virtmberka; na zámky v Loketště; na manstvie v zemi Míšeňské; na zámek Hiršperk. V páté truhlici E vloženi jsú listové na zemi Polsků a Slezské kní- žetstvie, a tu jsú dvě zlaté bulle, a při tom na zemi Lužickú: Slezské země; biskupuov Vratislavských; knížat Slezských všech; klášteruov některých listové; měst Slezských všech; na zemi Lužickú. V šesté truhlici F vloženi jsú listové na Bramburskú zemi a jsú všickni v jedné truhlici, a registr při tom každého listu rozum vepsán. V sedmé truhlici G vloženy jsú vdolepsané rozličné listy do té truhlici: Olomúcké smlúvy; manstvie rozličná v Říši; na zámky k koruně České přikúpené; pět listuov s bullemi papežskými a jiných pět listuov (list krale Jana Franského na trn hlohový z koruny božie).

Strana 137
137 V osmé truhlici H vloženi jsú listové všech závazkuov králuov, knížat, lantgrabí, hrabí i pánuov ze všech zemí okolních s korunú královstvie Českého. V deváté truhliciI na zemi Lucemburskú listové jsú v té truhlici slože- ni, a při těch listech jsú přípisové všech předešlých jednání za krále Václava, krále Ladislava, i potom všech jednání k veliké zprávě na tuto zemi. V desáté truhlici K na zemi Rakúskú vloženi jsú listové do té truhlice, i s tím registrum vypsaným z každého listu rozum. Matouš z Chlumčan nazývá svůj inventář desíti truhlic s listinami archivu české koruny na Karlštejně »registrem menším«. (Registrum toto přednie menšie jest sepsané na deset truhlic.) Pořídil tudíž ještě také nějaké »registrum větší«. Jde tu ne- pochybně o registrum, o němž již v úvodu praví, že chce obsáhnouti a zaznamenati všechna léna i závazky na otevření zámků k potřebě české koruny, jež vyhledal v knihách manských zvláštních a jiných knihách vůbec ( . . . »a nad to kniehy manské zvláštnie jiné a všecka manstvie i na odevření zámkuov v jiných zemích k po- třebě koruně, kteříž z povinnosti co činiti mají, také se- brav a sepsav zvlášť, čehož jest prvé nebylo, ješto i skrze to nevědomie mnohá manstvie neznáma sú byla a opuštěna«). Přehled písemností, týkajících se českých lén, jenž byl pořízen někdy na sklonku 15. století hlavně podle knih manských a starých register královských, chovaných buď při české kanceláři anebo v archivu české koruny, se nám sice nezachoval v původním znění,16) avšak známe 16) Že tu nejde o zlomek register, jak za to měl Sedláček a před ním již Čelakovský, vyplývá s dostatek z toho, že seznam ten

Strana 138
138 ho z několika pozdějších rukopisů, navzájem se do- plňujících.17) Již Čelakovský,13) otiskuje uvedený seznam lén, vy- slovil mínění, že byl pořízen někdy v devadesátých le- tech 15. století, když na královském dvoře českém, po navrácení zemí přivtělených ke koruně české, »snaženo se o to, aby byla obnovena práva královská ke všem stat- kům manským v zemích českých i v říši, jakož i k roz- zastaveným statkům korunním a církevním.«19) Sedláček jej otiskl později znovu, připojiv k němu četné doplňky, ježto zamýšlel podle něho rekonstruovati zbytky starých register říšských i českých.20) Podle mínění Sedláčkova byl seznam lén (z konce 15. století) napsán asi r. 1480 neb 1481 za kancléře Jana ze Šelmberka.21) Avšak již V. Hru- bý, referuje o díle Sedláčkově,22) ukázal spravně na to, že soudu Sedláčkovu nelze dáti za pravdu, poněvadž v sezna- mu jsou ještě zápisy z roku 1486. Hrubý se však zároveň netajil nadějí, že »tato a mnoho jiných otázek, jež se nám při prohlížení tohoto rejstříku namanují, mohou býti zod- pověděny teprve podrobnějším studiem«, a že »bude jed- nou jistě velmi zajímavým a důležitým úkolem sledovati není vlastním opisem starých register královských, nýbrž pouze stručným výpisem z nich, aby byl získán přehled všech českých korunních a lenních statků, pokud o nich byla zmínka v registrech. (»Tuto se pořád doleji podpisují zámkové a zboží, kteráž příslušejí k království a koruně České.« »Tuto se podpisují a znamenají zámci, města, městečka, vsi i jiné rozličné zboží, příslušné man- stvím anebo lénem ke koruně České etc.« »Tuto se podpisují zámci a zboží duchovní, kteréž jest zapisováno a zastavováno od mnohých klášterův zbořených v království Českém, válkami zkažených.«). 17) Seznam lén z konce 15. století se nám zachoval v několika rukopisech. Především dlužno uvésti rukopis č. 185 bývalého domá- cího, dvorního a státního archivu ve Vídni, jakož i rukopis č. 111 knihovny kláštera strahovského v Praze. Na doplněnou obou ruko- pisů lze ještě užíti rukopisů č. XXV. a č. XXXIII. archivu pražské metropolitní kapituly, což Sedláček vskutku také učinil. 18) J. Čelakovský, O domácích a cizích registrech, zvláště o registrech české a jiných rakouských dvorských kanceláří. Roz- pravy třídy filosoficko-historicko-filologické Královské České Spo- lečnosti Nauk z let 1889—1890, VII. řady svazek 3, str. 86—122. 19) J. Čelakovský, O domácích a cizích registrech, 1. c. str. 35. 20) A. Sedláček, Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480. (Historický Archiv I. třídy České Akademie, číslo 39, 1914, str. 1—374.) 21) A. Sedláček, Zbytky register, 1. c. str. 9. 22) Český časopis historický, XXI. (1915), str. 273, pozn. 1.

Strana 139
139 osudy registratury naší královské kanceláře z doby před- habsburské«. Matouš z Chlumčan zinventarisoval tudíž nejenom listinný archiv českého státu se zřetelem na právní náro- ky české koruny, nýbrž i zápisy o právních nárocích české koruny, pokud je shledal v registrech, která měl tehdy ještě po ruce. Zpracoval tedy po stránce archivní netoliko písemnosti, které do archivu českého státu došly, nýbrž i písemnosti, které z české kanceláře vyšly.

Strana 140
VII. Uložení stavovských listin v archivu české koruny. Povrchní pozorovatel byl by snad s to podle listiny papeže Honoria IV. ze dne 7. května r. 1286, chované v ar- chivu české koruny a adresované pánům, vladykům a vší obci šlechtické království Českého,1) souditi, že čeští sta- vové již na sklonku 13. století ukládali své listiny (t. j. stavům adresované) v českém korunním archivu. Pokud jde o uložení stavovských listin v archivu čes- ké koruny, byla vyslovena v literatuře domněnka, že v 15. století ještě nelze hledati mezi listinami českého korun- ního archivu listiny, adresované českým stavům. Teprve za vlády krále Vladislava Jagella se prý změnil ráz české- ho korunního archivu, kterýžto od sklonku 15. století se stal i archivem zemským, chovajícím též listiny českých stavů.2) Jestliže však se poohlédneme po listinách archivu české koruny, pokud se nám zachovaly, shledáme, že to- mu tak není, a že stavové jali se ukládati své listiny v čes- kém korunním archivu vskutku již v dobách mnohem dří- vějších. Nehledíme-li zprvu vůbec k listině papeže Honoria IV., dlužno míti za nejstarší písemné památky archivu české koruny, jejichž příjemci byli čeští stavové, listinu3) císaře Karla IV., vydanou dne 6. října r. 1355, kterou od- 1) R. Koss, Katalog 2 1. c. str. 28, čís. 28, (...»comitibus, ba- ronibus, magnatibus, nobilibus«). 2) V. Chaloupecký v Českém časopisu historickém XVII. (1911) na str. 237. 3) »Ideoque decernimus et auctoritate regia ex certa sciencia declaramus nos et omnes principes et barones nostros et regni ac corone Boemie antedictos nostrosque insuper et ipsorum heredes et

Strana 141
141 volává zákoník »Majestas Carolina« a slibuje »knížatům a pánům« království Českého, že je ponechá navždy při jejich starodávných a zvykových právech, jakož i listinu“) moravského markrabí Jana Jindřicha, vydanou téhož dne (t. j. 6. října r. 1355), kterou na sebe béře uvedený záva- zek císařův vůči knížatům a pánům království Českého, stane-li se jeho nástupcem v království Českém. Listina císaře Karla IV. se podnes zachovala v archivu české ko- runy o jedenácti eksemplářích,5) listina moravského mar- kraběte Jana Jindřicha se zachovala o deseti eksemplá- řích.6) Nutno zcela vyloučiti domněnku, že císař Karel IV. successores perpetuo ad dictorum jurium observanciam non esse ligatos quomodolibet vel astrictos, sed pocius solutos esse ac liberos ab eisdem necnon ab omnibus sentenciis, punctis et articulis, que et qui in dictis erant juribus comprehensi.«... »Nos enim princi- pibus et baronibus sepedictis eorumque heredibus et successoribus promittimus pro nobis et heredibus ac successoribus nostris, Boemie regibus, bona fide et auctoritate regia statuimus et hac presenti constitucione perpetuo duratura sanccimus, ut nos et predicti prin- cipes ac barones nostri et regni et corone Boemie subditi et fideles nostrique et ipsorum heredes et successores perpetuo antiquis et consuetis juribus omni impedimento cessante frui pacifice et perpe- tuis gaudere temporibus debeamus.« 4) »Nos igitur de cuius consilio, voluntate et coninvencia omnia predicta sic gesta sunt, prout expressantur superius, predictis omni- bus et eorum cuilibet, prout in litteris prefati domini nostri impe- ratoris et regis Boemie datis desuper, sicut predicitur, inveniuntur expressa, nostrum voluntarium consensum grato animo presentibus adhibemus gratum, ratum, firmum et incommutabile, volentes habere perpetuo, quidquid prefati domini nostri statuit vel sanc- civit auctoritas vel sua prudencia stabilivit et hocipsum bona fide ceteris principibus et baronibus regni Boemie prefati et ipsius corone fidelibus duximus promittendum, videlicet quod predicta omnia et ipsorum quodlibet sub eo modo, sicut continetur in litteris, in eum casum, ubi prefatum serenissimum dominum nostrum impe- ratorem et regem Boemie, quem deus custodiat, non relictis heredi- bus sexus masculini ab hac luce migrare nosque in regno et corona Boemie succedere contingeret, pro nobis heredibus ac successoribus nostris in perpetuum attendemus, observabimus et adimplebimus fideliter sine dolo, presencium sub nostro sigillo testimonio littera- rum.« 5) Pražské repertorium čís. inv. 153, čís. rep. 54, čís. inv. 154, čís. rep. 55, čís. inv. 155, čís. rep. 56, čís. inv. 156, čís. rep. 57, čís. inv. 157, čís. rep. 58, čís. inv. 158, čís. rep. 59, čís. inv. 159, čís. rep. 60, čís. inv. 160, čís. rep. 61. — Repertorium XIIA vídeňského stát- ního archivu (archivní pomůcka čís. 389), čís. 430 (tři eksempláře). 6) Pražské repertorium čís. inv. 161, čís. rep. 62, čís. inv. 162, čís. rep. 63, čís. inv. 163, čís. rep. 64, čís. inv. 164, čís. rep. 65, čís. inv. 165, čís. rep. 66, čís. inv. 166, čís. rep. 67, čís. inv. 167, čís. rep. 68. — Repertorium XIIA vídeňského státního archivu (archivní po- můcka čís. 389), čís. 431 (tři eksempláře).

Strana 142
142 ve vlastním zájmu dal uložiti v archivu česke koruny to- lik eksemplářů této listiny, aby ji uchránil před náhodnou ztrátou, když přece je známo, že odvolání zákoníka, na podnět Karlův pořízeného, bylo na něm českými pány for- málně vynuceno. Četné eksempláře listin (obou vydavate- lů) ze dne 6. října 1355 byly nepochybně určeny neméně četným příjemcům se strany stavů. Nelze se také spoko- jiti vysvětlením, že listiny ty nebyly vůbec vydány jednot- livým příjemcům, nýbrž že zůstaly nevyhotovené ležeti při kanceláři a odtud se později dostaly do archivu, neboť jsme zpraveni zcela určitě alespoň o jednom eksempláři, který se do rukou příjemcových dostal. Jde tu jak o eksemplář listiny Karla IV., tak i o eksemplář listiny moravského markraběte Jana Jindřicha, jež dali uložiti ve svém archivu páni z Rožmberka.7) Všecko nasvědčuje tomu, že jednotliví příjemci sami dali uložiti listiny ze dne 6. října r. 1355 v archivu české koruny ihned, jakmile jim byly vydány. Nejinak tomu bylo i s mincovním řádem Karla IV. a jeho syna Václava IV., vydaným dne 2. listopadu roku 1378.8) Příjemci této listiny byli tolikéž stavové. V escha- tokolu listiny praví Karel IV. výslovně, že dal listinu roz- množiti a pánům království Českého do úschovy odevzdati ( ... »presentes litteras multiplicari et baronibus regni Boemie reservandas tradi mandavimus«). Eksemplář chovaný v archivu české koruny, dali tam nejspíše uložiti sami čeští páni. Také tentokráte páni z Rožmberka podr- želi u sebe eksempláře, které jim byly vydány a dali je uložiti ve svém archivu.3) V archivu české koruny byl také 7) V inventáři kláštera zlatokorunského ze dne 4. března r. 1418 jsou zaznamenány obě listiny ze dne 6. října r. 1355 (listina císaře Karla IV., jakož i listina moravského markraběte Jana Jindřicha: »Johannis marchionis Morawiae super juribus regni«... ...»Impe- ratoris Karoli super iuribus regni.« (Srov. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron, Fontes rerum Austriacarum II. Abt. XXXVII. (1872), str. 397 a str. 398.) s) Repertorium XII A vídeňského státního archivu (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1019. 3) V inventáři klenotů a relikvií, chovaných roku 1418 na zám- ku krumlovském, o němž byla již svrchu zmínka, je mincovní řád Karla IV. a Václava IV. z r. 1378 zaznamenán slovy: »Imperatoris Ka[roli] et Wen[ceslai] super moneta, ut ad centum marcarum

Strana 143
143 asi uložen stavovský eksemplář mincovního řádu krále Václava IV. z počátku 15. století, o němž je zmínka v Re- gistru desíti truhlic hned za privilegiem z roku 1378 (»Na minci dělánie. Item krále Václavův list německý na tu minci, kterýž pokládá, že ke stu hřivnám stříbra holého LXIIII hřiven mědi přísady dáno býti má a k dobrým pe- nězům aneb haléřům ke stu hřivnám stříbra dobrého a holého půl druhého sta mědi přísady dáti«), a který je nyní nezvěstný. V archivu české koruny je také uložen značně po- škozený originál majestátu krále Václava IV., vydaný dne 30. května r. 1395 na Žebráce, kterým Václav IV. po- tvrzuje artikule, týkající se ústavy zemské, jež mu byly podány ke schválení členy Jednoty panské.19) O stavov- ském původu listiny té nelze dozajista vůbec pochybovati. Jiný eksemplář listiny Václavovy ze dne 30. května roku 1395 byl ještě na počátku 15. století chován v archivu pánů z Rožmberka.11) Nelze se zajisté domnívati, že sám král Václav IV. se postaral o to, aby byla chována v čes- kém korunním archivu listina, která zjevně na něm byla vynucena; její uložení v archivu české koruny lze přičísti jediné na vrub stavům. Avšak netoliko listiny, které byly vydány stavu pan- skému vůbec, nýbrž i ty, které byly adresovány jednot- livým pánům zvlášť, byly jejich příjemci ukládány v archi- vu české koruny. Proto také páni čeští, kteří byli jmeno- váni králem Václavem IV. dne 5. ledna r. 1405 popravci v jednotlivých krajích českých, dali své »jmenovací listy«, vydané králem Václavem IV. téhož dne (do nichž byly argenti puri duodecim marcarum de cupro et non plus apponatur et LXX grossi unam marcam legalem observent vel retineant, et sunt tales literae duae.« (Srov. Pangerl, Urkundenbuch des ehema- ligen Cistercienserstiftes Goldenkron, 1. c. F. r. A. XXXVII., str. 400.) 10) Pražské repertorium českého archivu korunního čís. inv. 361, čís. rep. 176. 11) V inventáři z roku 1418 jest označen slovy: »Wáczlaw z božie milosti etc. vyznáváme v tomto listu všem, ktož tento list čísti bude, že nám páni Češčí tyto kusy i artykly vydali jsú, jakož ty řádem v tomto listě psány stojie. In eadem litera est sigillum ducis Johannis appensum.« (Srov. Pangerl, Urkundenbuch des ehe- maligen Cistercienserstiftes Goldenkron, 1. c. F. r. A. XXXVII., str. 400—401.)

Strana 144
144 pojaty i známé nálezy panské z let 1402 a 1404), uložiti vesměs v archivu české koruny. 12) Podnes se jich zacho- valo v českém korunním archivu na 20.13) Případná ná- mitka, že se snad tyto listiny vůbec nedostaly do rukou jednotlivých příjemců a že jde tudíž o listiny, které zů- staly v českém korunním archivu jakožto nevyhotovené originály, ježto ke skutečnému jmenování popravců nikdy nedošlo, jest s dostatek vyvrácena okolností, že mandáty, jimiž byla jednotlivá města králem Václavem IV. vyroz- uměna o provedeném jmenování popravců, jsou uloženy v příslušných archivech městských.1) Dnes již nelze zjistiti, do kterých archivů se dostaly originály listin, adresovaných stavům, a to majestát Zik- mundův 15) na svobody a práva království Českého ze dne 20. července r. 1436, volebni kapitulace Albrechtova16) 12) Učinili tak Dětřich z Janovic, Jan Krušina z Lichtemburka, Jindřich z Rožmberka, Oldřich z Hradce, Jan Kamenický z Ústí, Zdeněk z Rožmitálu, Jan z Hradce, Vilém ze Zvířetic, Jan z Micha- lovic, Vítek z Lipnice, Mikuláš ze Zruče, Aleš Škopek z Dubé, Zdeslav ze šternberka, Ondřej z Dubé, Oldřich z Hasenburka, Her- bord z Kolovrat, Jan z Vartenberka, Berka z Hohensteinu; kromě nich pak ještě purkrabové hradecký a kadaňský. 13) Pražské repertorium čís. inv. 378, čís. rep. 187, čís. inv. 379, čís. rep. 188, čís. inv. 380, čís. rep. 189, čís. inv. 381, čís. rep. 190, čís. inv. 382, čís. rep. 191, čís. inv. 383, čís. rep. 192, čís. inv. 384, čís. rep. 194, čís. rep. 193, čís. inv. 385, čís. inv. 386, čís. rep. 195, čís. inv. 387, čís. rep. 197, čís. inv. 389, čís. rep. 196, čís. inv. 388, čís. inv. 390, čís. rep. 199, čís. inv. 391, čís. rep. 200, čís. rep. 198, čís. inv. 392, čís. rep. 201, čís. inv. 393, čís. rep. 202, čís. inv. 394, čís. rep. 203, čís. inv. 395, čís. rep. 204, čís. inv. 396, čís. rep. 205, čís. inv. 397, čís. rep. 206. Zaznamenal je a otiskl ukázkou jeden z nich B. Balbín, Miscellanea historica reg. Bohemiae, dec. I. lib. VIII., vol. I., str. 82, ep. LXV.; Pelzel, Diplomatische Beweise, dass der römische König Wenzel nicht dreimal, sondern nur zweimal gefangen worden (Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen IV., 1779, str. 66, čís. XI.); Jireček, Codex juris Bohemici II. 3 (1889), str. 88—90. »Panské nálezy« pak uvádí Archiv český II. na str. 359 a 363 o čís. 102 a 112 a J. Emler, Reliquiae tabularum terrae II. (1872) na str. 10. Již inventář českého korunního archivu z roku 1437 označuje »jmenovací listy« Václavovy slovy: Item una li- gatura multas eciamcontinens literas regis Wen- ceslai »panští nálezové«. Listina, vydaná Zdeňkovi z Rož- mitálu je zachována i v opise, pořízeném r. 1514 pražskou kapitu- lou metropolitní. Pražské repertorium čís. inv. 398, čís. rep. 295. 1) B. Rieger, Zřízení krajské v Čechách I., str. 52, pozn. 14. 15) Archiv český III. (1844), str. 446—449. 16) Archiv český III. (1844), str. 460—461.

Strana 145
145 z roku 1438 a Ladislava Pohrobka17) ze dne 1. května r. 1453, jakož i co se s nimi dálo později. Vskutku však ani jediný z nich není uložen v českém archivu korunním a nebyl tam také chován ani v 16. století, jak tomu nasvěd- čují inventáře z let »1501« a »1598«. Lépe známe osudy listiny krále Jiřího z Poděbrad, vydané dne 15. května r. 1461, kterou potvrzuje svobody a privilegia stavům království Českého.18) Listina, z valné části plísní poškozená, je nyní uložena v archivu české koruny, avšak dostala se tam stěží před počátkem 17. sto- letí.10) Stavovské privilegium toto bylo roku 1559 nale- zeno ve vévodském archivu v Olešnici, když tam bylo na příkaz arcivévody Ferdinanda pátráno po privilegiích české koruny, a odevzdáno císařským komisařům.26) Pů- vodně tedy byla listina ta, což jest zajisté velmi pozoru- hodné, chována v archivu vydavatelově, totiž ve starém archivu Poděbradském v Olešnici. Od doby krále Vladislava Jagella vzrůstá ovšem ne- tušenou měrou počet listin, chovaných v českém archivu korunním, jejichž příjemci byli čeští stavové. V inventáři listin českého korunního archivu z roku 1598, o němž bude ještě řeč níže, se shledáváme s početnou skupinou listin původu povýtce stavovského, kromě listin, které vydal stavům Vladislav Jagello, i ty, jež jim vydali Ferdinand I., Maxmilián II. a Rudolf II. Dozajista však není zcela správ- né, bylo-li řečeno, že v 16. století a tedy zejména v inven- táři z r. 1598 vedle starších oddělení českého korunního archivu, s nimiž se setkáváme již v kopiářích a inventá- řích 14. a 15. století, shledáváme se s novým oddělením, označeným: »Reversové a listové rozliční na obyva- tele království Českého se vztahující«, do něhož prý 17) Archiv český IV. (1846), str. 416—419. 13) Pražské repertorium čís. inv. 474, čís. rep. 255; otiskl ji J. Kalousek, České státní právo, 2. vyd. Přílohy, str. 568. 19) V inventáři českého archivu korunního z roku 1598 není ještě zaznamenána. 20) Pruský státní archiv ve Vratislavi: AA III 4 aa »Relation der kaiserl. Kommissarien an Erzherzog Ferdinand über ihre Reise nach Oels wegen Vermittlung von Privilegien aus denen Münster- bergischen Archiven.« 10

Strana 146
146 byly zaznamenány pouze listiny, jejichž příjemci byli stavové.21) Oddělení, označené v inventáři korunního ar- chivu z roku 1598 písmenou C, zaujímá, všimneme-li si ho podrobněji, pouze listiny, jež se týkají toliko jednotli- vých osob z řad stavovských, nikoli však obyvatelů jakožto celku, především reversy lenní českých pánův a rytířů, reversy jednotlivých měst o dodávání obilí, stavění ozbrojencův, jakož i uznání ná- stupnického práva na trůn; vesměs tudíž listiny, jejichž příjemci byli povýtce čeští králové. Listiny, které vydali králové češti českým stavům jakožto celku, jsou zaznamenány v odděleních A i B in- ventáře z roku 1598 o názvu: »Majestátové na králov- ství České.« Při zaznamenávání privilegií do těchto oddě- lení nebylo však vůbec dbáno rozdílu mezi listinami, které vydali němečtí císařové a králové českým králům a mezi listinami, jež vydali čeští králové stavům království Čes- kého. V oddělení A jsou uvedeny listiny, psané ponej- více latinsky, v oddělení B pak listiny, psané německy a česky. Mezi listinami, které vydali stavům českým krá- lové Vladislav II. Jagello, Ferdinand I., Maxmilián II. a Rudolf II., shledáváme i privilegia, jež udělili němečtí pa- novníci Fridrich III. a Karel V. království Českému. Myšlenka, tříditi listiny podle jejich provenience, k níž přece dospělo teprve moderní nazírání archivně vědecké, byla tehdejším primitivním požadavkům inventarisačním zcela cizí. Platila-li již tehdy vůbec nějaká zásada, tedy byla to zásada vztahová (territoriální). V inventáři čes- kého korunního archivu o sto let starším, zvaném »Regi- strum deseti truhlic«, shledáváme tolikéž v truhlici A pri- vilegia stavovská, promíšená s výsadami, jež udělili ně- mečtí panovníci králi a království Českému, nikoli však pouze stavům.22) 21) V. Chaloupecký v Českém časopise historickém XVII. (1911), str. 237. 22) Obě privilegia, udělená králem Vladislavem r. 1502 stavu panskému, jsou zaznamenána vedle listin, týkajících se odstoupení Kladska, jež ovšem nejsou nikterak stavovského původu. Všechny však byly vydány r. 1502, což dlužno zvláště podtrhnouti proti ob- vyklému datování »Registra deseti truhlic« k roku 1501.

Strana 147
147 Dlužno tudíž míti za jisté, že již za panování císaře Karla IV. ukládali stavové své listiny v archivu české ko- runy. Zato však se nesetkáváme v českém korunním ar- chivu s listinami stavovské provenience dob dřívějších. Reversy berní, které vydal českým stavům r. 1323 a r. 1339 král Jan Lucemburský, jakož i berní revers, vydaný r. 1369 císařem Karlem IV., nebyly tu chovány; ty byly uloženy již r. 1418 spolu s listinami starého archivu pánů z Rožmberka na zámku krumlovském, nyní pak jsou ve schwarzenberském archivu třeboňském.23) Již proto ne- lze míti mandát papeže Honoria IV. ze dne 7. května 1286, o němž byla zmínka výše, za listinu stavovské prove- nience. Listina ta se však dostala do českého korunního archivu patrně zcela jiným způsobem. Stavové totiž ne- byli vůbec příjemci této listiny. Jest obecně známé, že nebylo nutné, aby příjemcem listů papežských, opatřených bullou na konopném provázku přivěšenou (t. zv. »litterae de justitia«), byl vždy též adresát. Listy toho druhu byly často doručovány osobě, v jejíž prospěch byly vyhoto- veny, a jí dáno na vůli, aby je sama odevzdala anebo před- ložila adresátovi.24) Mandát papeže Honoria IV. z roku 1286 se tudíž zřejmě nedostal stavům do rukou, nýbrž byl odevzdán králi Václavu II., který jej dal uložiti do českého archivu korunního. Obdobně se dálo i s listinami téhož druhu, jež vydávali panovníci světští. Odtud toliko si lze vysvětliti, že v archivu rakouských vévod25) zůstala ulo- žena listina krále Václava II. ze dne 19. listopadu 1298, určená papeži Bonifáci VIII., kterou dává svůj souhlas k volbě rakouského vévody Albrechta za krále římského, provedené za nepřítomnosti Václavovy ostatními kur- fiřty.26) Listina Václavova nebyla tudíž doručena papeži 23) Jest zajímavé, že tu není ani stopy po originálech inaugu- račních diplomů krále Jana Lucemburského, což dozajista není bez významu pro kritiku těchto listin. 24) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien II. 1, str. 154, pozn. 2. 25) Originál jest uložen ve »všeobecném oddělení listin« stát- ního archivu vídeňského. Viz též inventář starého archivu rakous- kých vévod z poloviny 16. století: lib. III., pag. 319. 26) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae etc. II., str. 783, čís. 1822.

Strana 148
148 Bonifáci VIII., jakožto adresátovi, nýbrž odevzdána byla rakouskému vévodovi Albrechtovi, v jehož prospěch byla vydána, a u něho také zůstala.

Strana 149
VIII. Ztráty, jež utrpěl korunní archiv český na listinách, a to se zvláštním zřením k listinám, pocházejícím z doby před Karlem IV. Jakékoliv odstoupení územi anebo nemovitého ma- jetku přivodilo zpravidla v zápětí i ztrátu listin, jak jsme se o tom zmínili již výše v kapitole V. Zjistiti bez výjimky všechny listiny, které byly kdysi v českém korunním archivu uloženy a později po odstoupení kteréhokoliv území nebo majetku nemovitého odtud opět vydány, bylo by nyní zhola nemožné. Dlužno však připomenouti, že jakákoliv snaha, usilující o rekonstrukci fondů archivu české koruny, nesmí pouštěti s mysli pátrání po listinách českého archivu korunního, které se dostaly do archivů jiných, nýbrž naopak má se zvýšenou pozorností sledo- vati jejich vyhledávání. Poznámky rubní (dorsální), jakož i poznámky na ohbu (plice) listiny jsou tudíž i tu velmi vítanou pomůckou. V státním archivu pruském ve Vratislavi1) jest ulo- žena listina slezských vévod Jindřicha a Konráda, pánů na Hlohově, Zaháni a Olešnici, vydaná dne 25. března 1338 v belgickém městě Oudenaarde (franc. Audenarde),2) kte- rou odstupují českému králi Janu Lucemburskému Lubín, město i zemi. Již osoba příjemcova nasvědčuje tomu, že listina, dříve nežli se ocitla v archivu vévod lehnických a břežských, chována byla původně v archivu české ko- runy. Kromě toho se shledáváme na ohbu (plice) listiny 1) »Rep. 3. Urkunden des Herzogtums Liegnitz + Brieg und Wohlau, Nro 167.« 2) Codex diplomaticus Silesiae XXX. (1925), str. 12, čís. 6067.

Strana 150
150 s poznámkou: »Ponatur ad abrenunciaciones Polonorum.« Poznámka jest psána touže rukou jako ony četné poznámky archivářské na ohbu (plice) listin českého korunního archivu, o nichž byla zmínka již výše.3) Na zadní straně přehnutého okraje pliky čteme další po- známku: »Reg [istrata]«, psanou rukou registrá- tora Oldřicha (Schoffa). Tolikéž i rubní poznámka: »Do- nacio castri et civitatis Liban facta per ducem Slesie regi Boemie—XI.« — provedena byla rukou registrátora korunního archivu českého ve 14. století. Zato rubní poznámka, psaná německy rukou 17. století, byla již pořízena v archivu vévod lehnických a břežských, nejspíše r. 1603 dvorským sudím Adamem Grudtschreyberem, od něhož pocházejí tytéž záznamy rubní na četných listinách vévodského archivu lehnicko- břežského, chovaných nyní v archivu české koruny,4) které se sem dostaly ovšem teprve později. Do této sku- piny listin lehnicko-břežských náleží i listina, vydaná dne 22. srpna 1339 v Budyšíně, kterou český král Jan Lucem- burský a moravský markrabě Karel prodávají Bolesla- vovi, vévodovi slezskému a pánu lehnickému, Lubín, město i zemi.5) Avšak lze říci s jistotou, že listina vévod Jindřicha a Konráda ze dne 25. března 1338, chovaná nyní v pruském státním archivu ve Vratislavi,6) nebyla vy- dána lehnickým vévodům již roku 1339 při prodeji Lubína. Nehledíme-li totiž vůbec k registrační poznámce, psané rukou registrátora Oldřicha, jakož i k poznámkám, týka- jícím se archivního uspořádání a uložení listiny, které vesměs pocházejí teprve z doby panování Karla IV., shle- dáme, že listina (ze dne 25. března 1338) jest opsána též v t. zv. »větším« (vratislavském) kopiáři českého korun- ního archivu,7) jehož vznik dlužno datovati do doby mno- 3) Viz výše str. 81. 4) R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 77, čís. 90, str. 89, čís. 108, str. 129, čís. 162, str. 175, čís. 220, str. 177, čís. 222, str. 216, čís. 272. 5) R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 175, čís. 220. 6) Viz výše pozn. 2. 7) Rukopis Lobkovického archivu v Roudnici VI Fb 5, pag. 277; rukopis Nostické knihovny v Praze Ms a 27, fol. 217.

Strana 151
151 hem pozdější.“) Kdy však se dostala ona listina, Lubína se týkající, z archivu české koruny do archivu vévod leh- nicko-břežských, prozatím ještě říci nelze. O ztrátách, které postihly korunní archiv český, když fondy jeho byly uloženy společně s listinami metropolit- ního kostela pražského a později zase s listinami města Vratislavě, bylo již promluveno.9) K různým jednáním české kanceláře, jakož i hejtman- ství německých lén, bylo začasté potřebí listin z archivu české koruny. Leckdy se ovšem přihodilo, že listiny, vy- žádané k úřední potřebě z korunního archivu českého, ne- byly již později vráceny zpět, nýbrž dostaly se potom do registratury místodržitelské. Již Rosenthal vyřadil hojně listin českého archivu korunního z místodržitelské regis- tratury, o čemž se podrobněji zmíníme ještě později. Ježto však nebyl snad s to zjistiti bez výjimky původ všech listin, které prohlížel, anebo snad proto, že se mu některé z nich nezdály dost důležitými k jeho účelům, zůstavil Rosenthal přece ještě několik listin korunního archivu čes- kého v místodržitelské registratuře. Podnes ještě jest uložena v nynějším archivu mini- sterstva vnitra19) v Praze listina Heřmana z Ebersteina, vydaná dne 6. prosince 1328 v Hermannsberce, kterou dává své svolení, aby Jindřich starší, fojt z Plavna, držel napříště území Dobenské!1) (»Dobene«) lénem od českého krále Jana Lucemburského, kteréžto území měl až posa- váde lénem od Heřmana z Ebersteina.12) Na ohbu (plice) listiny čteme poznámku: »Registr[ata] per Ul- ricum«, známou nám již z listin českého korunního archivu, jakož i rubní záznam »X — De infeuda- cione bonorum Dobene«, psaný rukou jiného re- gistrátora korunního archivu českého. Nelze tudíž nikte- 8) Viz výše str. 91. Listina byla tudíž nepochybně ještě v šede- sátých letech 14. století v archivu české koruny. 2) Viz výše str. 44 a sl., str. 92 a sl. 16) Guberniální archiv, rep. čís. 63, skříň A 1. 11) Dobna, kraj blízko Plavna ležící. 12) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 794, čís. 2031 a B. Schmidt, Urkundenbuch der Vögte von Weida, Gera und Plauen, sowie ihrer Hausklöster Mildenfurth, Cronschwitz, Weida und zum heiligen Kreuz bei Saalburg I. (1885), str. 316.

Strana 152
152 rak pochybovati, že listina náleží fondům českého archi- vu korunního a to tím spíše, že jest také opsána ve vrati- slavském (»větším«) kopiáři českého korunního archivu.13) Sbírka listin bývalého archivu místodržitelského v Praze, všímáme-li si provenience jednotlivých listin a to povýtce těch, které byly vydány v době před rokem 1346, a nehledíme-li vůbec k listinám, pocházejícím ze zrušených klášterův českých a moravských, jež se sem dostaly teprve po převratu, zaujímá především listiny z let 1261—1325, náležející kommendě Řádu německých rytířů v Chomutově, celkem 10 originálů listin.14) Listina krále Jana Lucemburského ze dne 14. května 1315, kte- rou ustanovuje na dobu své nepřítomnosti v zemi správ- cem zemským15) pražského biskupa Jana IV. z Dražic, pochází asi také z archivu české koruny; je nasnadě, že se tam dostala z archivu metropolitního kostela praž- ského. Privilegium krále Jana Lucemburského, vydané dne 4. května 1341 manům loketským,16) bylo zprvu ne- pochybně chováno spolu s některými listinami českého archivu korunního při hejtmanství německých lén; na- svědčuje tomu i kodex, pořízený tolikéž při hejtmanství německých lén někdy v 17. století.17) Zcela nepochybně náleží archivu české koruny listina Wirada z Breiten- steina ze dne 25. prosince 1345, dosud netištěná (guber- niální listiny čís. 32), kterou prohlašuje, že jest dlužen rýnskému falckraběti Rudolfovi 1073 liber haléřů. Listina jest totiž opsána v Roudnickém kopiáři na pag. 379; patří 13) Rukopis Lobkovického archivu v Roudnici VI Fb 5, pag. 353; rukopis Nostické knihovny v Praze Ms a 27, fol. 304. 14) Listina Přemysla II. Otakara ze dne 1. února 1261, dvě lis- tiny ze dne 1. ledna 1281, listina Jany, dcery Chotěborovy a jejího chotě Beneše, řečeného z Doupova, patrně též z roku 1281, listina Adlety z Mostu ze dne 10. května 1290, dvě listiny ze dne 7. dubna 1295, listina rychtáře a přísežných města Loun ze dne 13. ledna 1314, listina krále Jana Lucemburského ze dne 22. března 1325 a listina kláštera postoloprtského ze dne 15. března 1325. Guberniální listiny čís. 3, 7, 8, 9, 12, 14, 15, 18, 21, 22. 15) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 106, čís 260; guberniální listiny čís. 19. 16) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 365, čís. 910; guberniální listiny čís. 28. 17) Rukopis A 45, dříve 62 C 16, chovaný v Archivu země České v Praze, pag. 731.

Strana 153
153 do skupiny listin českého korunního archivu, o nichž bylo řečeno již výše, že pocházejí z archivu rýnského falekra- běte Rudolfa a že se do korunního archivu českého do- staly po jeho smrti, když koruna česká nabyla bavorských držav Rudolfových.18) Jak ještě později uvidíme, listiny českého korunního archivu v 17. a 18. století dosti zhusta bývaly předkládány úřadu desk zemských, při němž byly potom i nadále cho- vány. Nelze se nám tudíž diviti, že leckteré z nich i po tolika velkých extradicích zůstaly tam až podnes. Jde tu sice pouze o několik listin, jež však vesměs pocházejí z doby po roce 1346. Jejich opisy v Roudnickém a Nostic- kém kopiáři nasvědčují tomu, že listiny tyto náležely fondu českého archivu korunního v době Karla IV. Zmiňuji se tu toliko o listině braniborského markraběte Ludvíka.9) ze dne 15. července 1353, kterou odevzdává rakouskému vévodovi Albrechtovi plnou moc, aby rozsoudil rozepři mezi ním a Karlem IV.20) Ze starších listin korunního archivu českého, chovaných u desk zemských, dlužno vzpomenouti alespoň jedné a to listiny míšeňského bi- skupa Bernarda21) ze dne 25. srpna 1294, kterou potvrzuje, že mu český král Václav II. za město a hrad Perno řádně zaplatil trhovou cenu v částce čtyř tisíc hřiven stříbra; listina se dostala později do archivu Národního musea v Praze a tam také jest i podnes uložena. Na jejím rubu jsou zaznamenány několikeré číslice jakož i poznámka: »Quitancia Misnensis episcopi«, jež byly napsány nepochybně registrátorem korunního archivu českého, neboť touže rukou byly též provedeny obdobné záznamy na velké skupině kvitancí, chovaných v archivu české koruny, které byly odeslány r. 1773 úřadem desk zemských do domácího, dvorního a státního archivu ve 18) Viz výše str. 121. 19) Originál jest uložen v archivu desk zemských, chovaném nyní v archivu ministerstva vnitra v Praze, o sign. K 33, čís. 6. 20) Rukopis Lobkovického archivu v Roudnici, sign. VI Fb 5, pag. 210, rukopis Nostické knihovny v Praze, sign. Ms a 27, fol. 171 p. v. 21) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 712, čís. 1660.

Strana 154
154 Vídni. Kromě toho bylo by snad ještě poznamenati, že jiná listina míšeňského biskupa Bernarda, posud netištěná, vydaná jen o několik dní později králi Václavu II., totiž lenní revers na Drážďany a Radeberg ze dne 2. září 1294, kterou zaznamenává ještě Registrum desíti truhlic a jež jest opsána v rukopise A 45, chovaném v českém zem- ském archivu v Praze,22) jest dnes již nezvěstná.23) Zmínil jsem se již dříve o tom,24) že některé listiny českého korunního archivu při výměnné akci v sedmdesá- tých letech minulého století z neznalosti principu prove- nienčního postoupeny byly ze státního archivu vídeňského výměnou státním archivům pruským a dotknu se otázky té znovu podrobněji, až budu líčiti osudy listin korunního archivu českého ve státním archivu vídeňském. Tolikéž jsem již zdůraznil, mluvě o osudech českého archivu státního z doby Přemysla II. Otakara,25) že vlast- ně originál nejstarší české státní smlouvy, sjednané pro- střednictvím vyjednavačů, není uložen v českém archivu korunním, nýbrž ve schwarzenberském archivu ve Tře- boni. Tu pak nelze opomenouti se zminiti, že ve schwar- zenberském archivu třeboňském jest chován také druhý exemplář26) listiny fürstenberského a javorského vévody Jindřicha ze dne 3. května 1329, kterou se vzdává Zhoře- lecka ve prospěch krále Jana Lucemburského.27) 22) Rukopis zn. A 45, dříve 62 C 16, pag. 728-729. 23) Listina ještě posud nebyla tištěna. Pouze H. Jireček, přihlí- žeje k záznamu v Registru desíti truhlic (»Na Drážďany město a dvuor a hrad Rademburk. Item list od biskupa míšenského Benhar- da, kdež vyznává, že králi Václavovi českému a jeho dědicóm, bu- dúcím králóm českým, Drážďany město a dvuor a Rademburk hrad pod manstvie dává. Datum MCCXCIIII.«), uvádí stručně její zá- hlavní regest; Codex juris Bohemici I., str. 250, čís. 89 a Korunní archiv český (1896), str. 7. 24) Viz výše str. 125 a sl. 25) Viz výše str. 49. 26) Pokud jde o prvý exemplář, srov. R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 119, čís. 150. 21) Kdy a kterak se druhý exemplář této listiny dostal do tře- boňského archivu, nelze říci. Nicméně jest hodné pozoru, že listina ta není ještě zaznamenána ve starém inventáři archivu pánů z Rožmberka z roku 1418, uveřejněném Pangerlem ve Fontes re- rum Austriacarum II. Abt., XXXVII. Band (1872), na str. 394—404. H. Jireček ji otiskl z archivu třeboňského; viz Korunní archiv český (1896), čís. 83, str. 88—90.

Strana 155
155 Vědeckým zájmům zúplna postačí zjistiti provenienci z korunního archivu u listin, jejichž původ nebyl jinak s do- statek znám. Rekonstrukce (teoretická) fondů českého korunního archivu nikterak nevyžaduje usilovati o skuteč- né spojení »zbloudilých« listin s ostatními listinami archi- vu české koruny. Hůře je tomu ovšem, pokud jde o četné listiny českého korunního archivu, které později odtud zmizely bez jakékoliv stopy a o nichž nejsme s to nijakých bližších údajů se dopátrati, jakož i pokud jde o listiny, jejichž obsah jest nám nyní znám toliko z kopiářů archivu české koruny. Dnes také nejsme již s to zjistiti, kdy byla ztracena většina těchto listin, zaznamenaných ještě v ko- piářích. V té věci lze pouze pronášeti dohady, že se tak stalo patrně v době bouří husitských, jimž také asi z valné části padly za oběť i jiné archivní poklady, v Čechách cho- vané. Právem ukázal na tyto těžké ztráty již prvý zemský archivář český Antonín Gindely, podávaje zemskému vý- boru českému zprávu o činnosti českého zemského archi- vu od jeho založení roku 1862 do r. 1874. Odtud si lze též vysvětliti, proč Čechy, pokud jde o bohatství listinného materiálu, podnes zachovaného, stojí daleko za většinou evropských zemí. Dozajista bylo by lze mluviti o šťastné náhodě, kdyby z oněch bouřlivých dob bez pohromy byl vyvázl právě archiv české koruny, který byl po dobu válek husitských mimo zemi a kromě toho ještě tehdy několikráte byl pře- vážen s místa na místo. Známe z vypravování Vavřince z Březové, že dne 9. června 1421 vyplenila pražská chátra strašlivým způsobem metropolitní chrám sv. Víta.28) To- likéž kaple svatováclavská spolu s hrobem patrona zem- ského sotva asi byla tehdy ušetřena plenící luzou. Z ná- pisu na votivním bronzovém svícnu sv. Václava sladov- níků pražských, chovaném v kapli svatováclavské, se do- vídáme, že byla zachráněna před zkázou pouze včasným zákrokem sladovníků Starého města pražského.29) Zmínil 23) Prameny dějin českých. V. (1894), str. 484. 29) »Hoc candelabrum fraternitas braseatorum maioris civita- tis Pragensis huic sacro loco ditavit; ob memoriam liberacionis templi huius sancti eorum industria e manu hostium erepti« etc.

Strana 156
156 jsem se již několikráte,30) že obdobně jako papežové uklá- dali nejdůležitější privilegia kostela a církve římské u hrobu knížat apoštolských Petra a Pavla, byla schránou privilegií království Českého dávno před válkami husit- skými kaple svatováclavská, chovající ve svém lůně tě- lesné ostatky patrona zemského. Vzpomínka na bývalé uložení archivu české koruny »na hradě pražském u hrobu sv. Václava« žila ještě té- měř o dvě stě let později, třebaže korunní archiv český v 15. a 16. století chován byl v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejně, když za vpádu Pasovských na počátku r. 1611 byl převezen opět na místo původního uložení.31) Hledíc k tomu, je velmi podobné pravdě, že také Karel IV. dal uložiti klenoty království (»thesaurus regni«) spolu s lis- tinami a výsadami v kapli svatováclavské dómu svatovít- ského v Praze, kterou znovu zřídil, svěřiv je pod ochranu patrona zemského. V době, kdy husité plenili chrám svatovítský, nebyl již patrně uložen archiv české koruny v kapli svatováclav- ské. Král Zikmund se totiž asi záhy po smrti svého bratra, krále Václava IV., postaral o to, aby korunu a ostatní kle- noty království spolu s archivem pokud možná brzy do- pravil do bezpečí. »Staří letopisové čeští« zpravují nás o tom, že desky zemské spolu s korunou a s jinými kle- noty byly chovány před rokem 1422 na hradě Křivoklátě a teprve, když hrad toho roku vyhořel, odvezeny byly do Plzně.32) Byl-li tenkráte s nimi zároveň převážen také archiv české koruny, zatím zcela bezpečně tvrditi nelze. Za jisté lze míti pouze, že Zikmund záhy se přesvědčil, že, Viz A. Podlaha - K. Hilbert, Metropolitní chrám sv. Víta v Praze. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. 1906, str. 276. 30) Viz výše str. 26, 47, 56 a sl. 31) J. B. Novák, Sněmy české. XV. 1, (1917), str. 107. 32) Scriptorum rerum Bohemicarum Tomus III. (1829), str. 52, odstavec 121. H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. VII., jakož i Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. století (1903), str. 305. V obou dílech vyslovuje Jireček domněnku, že »r. 1420 odvezen byl archiv zem- ský z Prahy na Křivoklát, spolu se dskami a s korunou i s jinými insigniemi královskými. Když pak r. 1422 Křivoklát ohněm byl na- vštíven, dána koruna, i dsky, i archiv se všemi klénoty do Plzně.«

Strana 157
157 pokud trvá husitská revoluce, není uvnitř země bezpečné schrány pro archiv české koruny, a že jest tudíž nutné se starati o to, aby byl pokud možná brzy odvezen ze země. Než i po té stránce nabyl patrně velmi brzy špatných zkušeností. Viděli jsme již shora, že korunní archiv český byl po nějakou dobu uložen ve Vratislavi, čemuž nasvěd- čují kopiář listin archivu české koruny, pořízený ve Vra- tislavi, jakož i některé listiny českého archivu korunního, které podnes zůstaly v městském archivu ve Vratislavi. Než ani archiv města Vratislavě, jak se zdá, neposkytoval záhy schrány zcela bezpečné, ježto Zikmund právem mohl se obávati, aby se snad neopakovalo povstání z roku 1418, za něhož vzbouřenci — jak se dovídáme z rozsudku, vyne- seného dne 19. února r. 1420 — vypáčili královskou truhlici, ve věži chovanou, knížecí listy z ní vytahali, roz- trhali, rozpíchali i odnesli.33) Proto se asi také král Zikmund záhy rozhodl, že dá dopraviti archiv české koru- ny ke svému zeti Albrechtu V. do Vídně a uložiti v klenot- nici (»Schatzgewölbe«) rakouských vévod. Ve Vídni byl chován korunní archiv český až do srpna roku 1436. Na sněmu v Jihlavě kladli si stavové čeští za podmínku při- jetí Zikmundova na trůn český, aby jim opět vrátil koru- nu a privilegia království, kteréž ze země byl vyvezl. Kancléř císařův Kašpar šlik přivezl dne 10. srpna 1436 ko- runu a privilegia království Českého do Jihlavy. Kroni- kář těchto událostí Jan de Turonis24) vypravuje o tom, kterak Zikmund vyhověl přání českých stavův a za pří- tomnosti kancléřovy a legátův ukazoval shromáždění ko- runu, jakož i četné listiny, týkající se království Českého, a to jak privilegia, tak i listiny všeho druhu (»multas 33) » ... das sie seynen kunyglichen casten im thorme haben ufgehowen, seyne furstliche briefe zuryssen, zuhawen, zustachen und weggetragin.« Listina toho se týkající, vydaná radou města Vratislavě dne 19. února 1420, jest uložena v archivu české koruny. Repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1223. Listinu otiskuje Codex diplomaticus Silesiae XI. (1882), str. 177, čís. 37, a to pouze podle zápisu ve vratislavské knize městské »Liber Mag.« I., fol. 49, chované v archivu města Vratislavě. 34) Johannis de Turonis, Regestrum actorum in legationibus a sacro concilio in Boemiam. Vydal E. Birk, Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti. Concilium Basiliense. Tom. I. (1857), str. 830.

Strana 158
158 literas concernentes regnum Boemie tam in privilegiis quam aliis«). Z listin korunního archivu českého, které byly tehdy ukazovány, upoutala ho zvláště listina fran- couzského krále, v níž dosvědčuje, že daroval králi čes- kému dva trny z koruny Páně, dále pak ještě listina o sjednání přátelské úmluvy mezi králem francouzským a králem českým. Avšak Kašpar šlik roku 1436 neodvezl z klenotnice (»Schatzgewölbe«) rakouských vévod všech listin české- ho archivu korunního. Některé z nich — a to namnoze listiny nikoliv bezvýznamné — zůstaly tam až podnes. Již Rosenthal byl si toho vědom, když psal svůj pamětní spis o uspořádání c. k. tajného domácího archivu v r. 1762.35) »Nicméně« — píše tam Rosenthal — »shledali jsme mezi rakouskými písemnostmi v Innsbrucku a ve Vídni množ- ství důležitých listin českého původu, které měl v době nepokojů husitských ve svých rukou král Zikmund a jež odevzdal svému zeti a nástupci Albrechtovi, vévodovi ra- kouskému, po jehož smrti se dostaly do rukou tehdejšího císaře Fridricha, jakožto poručníka nedospělého ještě syna Albrechtova, krále Ladislava Pohrobka, i zůstaly napo- tom přes tři sta let skryty v rakouských rukou až do ny- nějšího uspořádání archivního na převelikou újmu koruny České a jejích spravedlivých požadavků; kteréžto listiny byly tudíž nyní od ostatních odděleny a vráceny zase nazpět do českého archivu korunního.« Tehdy asi také uvízl ve Vídni t. zv. »pražský exemp- lář« Zlaté bully Karla IV., základního to zákona říšského v Norimberce dne 10. ledna 1356 vydaného,36) který byl 35) Taulow von Rosenthal, Denkschrift über die Einrichtung des k. k. geheimen Hausarchivs von c. 1762. Domácí, dvorní a stát- ní archiv ve Vídni: Kurrentakten, Karton VIII., čís. 40. Viz tamtéž i Karton V., čís. 21 z r. 1754 a Karton XII., čís. 1 z roku 1777, ja- kož i můj článek, Listiny z archivu markrabat Moravských ve ví- deňském státním archivu (Časopis archivní školy I., 1923), str. 10 a str. 11. 36) Otto Harnack, Das Kurfürstencollegium bis zur Mitte des vierzehnten Jahrhunderts. Nebst kritischem Abdrucke der ältesten Ausfertigung der Goldenen Bulle (Giessen, 1883), str. 159. — K. Zeumer, Die goldene Bulle Kaiser Karls IV. 2. Teil, Text und Ur- kunden zu ihrer Geschichte und Erläuterung (Wien, 1908), Band 2, Heft 1—2. — Th. Lindner, Die Goldene Bulle und ihre Originalaus-

Strana 159
159 určen králi českému, jakožto kurfiřtu říšskému, a napotom chován spolu s ostatními listinami českého archivu korun- ního.37) Na počátku 16. století byl však již uložen v kle- notnici (»Schatzgewölbe«) rakouských vévod v Inns- brucku. Maxmilián I. žádá r. 1507, aby »innsbrucký regi- ment« zaslal38) za ním na říšský sněm do Kostnice Zlatou bullu Karla IV. (»di Guldin Bull Carolino«), poněvadž se rozhodl doopravdy usilovati o nabytí koruny císařské.39) Někdy v polovici 16. století zaznamenává jej (totiž praž- ský exemplář Zlaté bully) Putsch v Innsbrucku.20) O dvě stě let později byl odvezen Rosenthalem z Innsbrucku do domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni.11) V stát- ním archivu vídeňském je chován i nyní, ježto po převra- tu r. 1918 nebyl vydán spolu s ostatními listinami archivu české koruny republice Československé. Ostatně již Gol- dast 2) i Ludewigi3) se zmiňují o českém exempláři Zlaté bully (»originale Bohemicum«), jehož existenci popřel později roku 1747 Senckenberg.44) Teprve r. 1855 byl Wat- fertigungen (Mittheilungen des Instituts für österreichische Ge- schichtsforschung V., 1884), str. 96 a sl. 37) Srov. rukopis Národního Musea v Praze VI F 12, fol. 52 p. v. 38) Místodržitelský archiv v Innsbrucku: »Missiven« z r. 1507, fol. 8 p. v. a kopiář »Gescheft von Hof« z r. 1507, fol. 115, fol. 137, fol. 167, z r. 1508, fol. 30. 39) H. Voltelini, Die Bestrebungen Maximilians I. um die Kaiserkrone 1518 (Mittheilungen des Instituts für oesterreichische Geschichtsforschung XI., 1890), str. 42. 40) Místodržitelský archiv v Innsbrucku: »Putsch« V., fol. 10. 41) Místodržitelský archiv v Innsbrucku: »Archivsachen« II. 6; »Hauptverzeichnis derjenigen Urkunden, Schriften- u. Bücher, wel- che auf allergn. Befehl dero nach Insprugg abgeschickte Rath u. geh. Hausarchivarius Rosenthal aus dem oberoesterr. Hof-Schatz- Archiv daselbst über die bereits unterm 12. Mai 1751 zu dessen Handen nacher Wien verabfolgte, und damals schon besonders ver- zeichnete Urkunden. Lit. A N° 77 (fol. 10 p. v.).« Viz též domácí, dvorní a státní archiv ve Vídni: »Kurrentakten« číslo 6 z r. 1751. 42) M. Goldast, Collectio constitutionum imperialium ab instau- ratione primae monarchiae Germanae usque ad Mathiam I., fol. 352. 43) J. P. Ludewig, Vollständige Erläuterung der Güldenen Bulla, worin viel unbekandte Wahrheiten aus dem alten Teutschen Staat entdecket und an das Licht gegeben werden I., str. 48. 4) H. Ch. Senckenberg, Neue und vollständigere Sammlung der Reichs-Abschiede, welche von den Zeiten Kaiser Conrads des II. bis jetzo, auf den Teutschen Reichs-Tägen abgefasset worden sammt d. wichtigsten Reichs-Schlüssen, so auf dem noch für- währenden Reichs-Tage zur Richtigkeit gekommen sind etc. (Frankfurt, 1747), str. 34, § 5.

Strana 160
160 tenbach45) s to zjistiti proti Hormayrovi,46) že »exemplář, odvezený Rosenthalem z Innsbrucku do Vídně lze míti je- diné za pražský originál Zlaté bully.« Mezi listinami, chovanými v klenotnici (»Schatzge- wölbe«) rakouských vévod, shledáváme skutečně značný počet těch, jež jak obsahem, tak i adresou nasvědčují to- mu, že došly do kanceláře krále Zikmunda. Ježto se do klenotnice rakouských vévod jinak dostati nemohly, lze si věc vysvětliti toliko tak, že listiny ty zůstaly tam i nadále, když již ostatní listiny českého archivu korunního byly r. 1436 odvezeny zase zpět do Čech. Po té stránce bude ještě nutno zevrubně prozkoumati fondy, chované v kle- notnici rakouských vévod. Pokud jde o listiny, zaznamenané v uherském reper- táři.7) státního archivu vídeňského, podle něhož pořídila nedávno M. Opočenskás) seznam slovenik domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni z let 1243—1490, dlužno vzpomenouti zejména listin, vydaných v listopadu a prosinci r. 1411, jež se týkají sjednání příměří mezi pol- ským králem Vladislavem II. Jagiellem a uherským krá- lem Zikmundem,29) jakož i vlastní mírové smlouvy lublín- ské50) ze dne 15. března 1412. Valná část těchto listin má na rubu značku archivního uložení, psanou rukou Putscho- vou, jež nasvědčuje tomu, že již před polovinou 16. století byly chovány v klenotnici (»Schatzgewölbe«) rakouských vévod. Za to však listina Benedikta z Makry (»de Macra«) ze dne 16. dubna 1413, kterou oznamuje králi Zikmundovi, jak pořídil u polského krále Vladislava a u velmistra Řá- du německých rytířů, byla teprve roku 1773 úřadem desk 45) W. Wattenbach, Iter Austriacum 1853 (Archiv für Kunde österreichischer Geschichts-Quellen XIV., 1855), str. 3. 46) J. Hormayr, Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst (Wien, 1810), str. 419. 47) Repertorium XVI. (archivní pomůcka čís. 398/1 a čís. 398/2) domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni. 4) M. Opočenská, Slovenika uherských listin v domácím, dvorním a státním archivu ve Vídni v období let 1243—1490 (Publi- kace archivu ministerstva zahraničních věcí, řada II., čís. 2), 1927. 49) M. Opočenská, Slovenika uherských listin 1. c. str. 36—37. 50) M. Opočenská, Slovenika uherských listin 1. c. str. 38.

Strana 161
161 zemských odevzdána do domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni.51) Tolikéž pověřovací listina2) anglic- kého krále Jindřicha V. ze dne 28. března 1419, určená králi Zikmundovi, jakož i notářský instrument53) ze dne 5. června 1422 byly teprve asi tou dobou (t. j. v druhé po- lovině 18. století) vyřazeny z archivu české koruny a při- pojeny k listinám z klenotnice (»Schatzgewölbe«) rakous- kých vévod ve Vídni. Naproti tomu listina korunního archivu, 4) vydaná dne 30. března 1423 v Kežmarku a ob- novující ustanovení mírové smlouvy lublínské, byla cho- vána patrně již v 15. století v klenotnici rakouských vévod. V době, kdy byl uložen korunní archiv český ve Víd- ni, byly transsumovány dne 20. března 1426 na příkaz krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta V. někte- ré listiny,55) týkající se Slezska. Podobá se pravdě, že transsumpty měly za účel podporovati jakési nároky ra- kouského vévody Albrechta V. na slezská území.56) 51) M. Opočenská, Slovenika uherských listin 1. c. str. 38—39. 52) M. Opočenská, Slovenika uherských listin 1. c. str. 40. 53) M. Opočenská, Slovenika uherských listin 1. c. str. 40. 54) M. Opočenská, Slovenika uherských listin 1. c. str. 40—41. 35) Transsumovány byly: listina opolského a bytomského kní- žete Kazimíra ze dne 10. ledna 1289 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 29, čís. 29), listina plockého a mazovského vévody Václava ze dne 29. března 1329 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 117, čís. 148), listina hlohov- ského a olešnického vévody Konráda ze dne 10. května 1329 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 123, čís. 154), listina fürstenberského a javor- ského vévody Jindřicha ze dne 6. ledna 1337 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 154, čís. 193), listina vratislavského biskupa Přeclava ze dne 1. července 1342 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 205, čís. 258), listina holdovací města Vratislavě Václavovi, synu Karla IV., ze dne 2. ledna 1351 (Repertorium XII A, archivní pomůcka čís. 389, čís. 333), listina o přivtělení knížetství slezských spolu s Kladskem a Hořejší Lužicí ke koruně České ze dne 9. října 1355 (Repertorium XII A, archivni pomůcka čís. 389, čís. 432), listina polského krále Kazimíra III. ze dne 1. května 1356 o vzdání se nároků na kní- žetství Svídnické a Javorské (Repertorium XII A, archivní pomůc- ka č. 389, č. 465), lenní revers vratislavského biskupa Přeclava ze dne 30. listopadu 1358 na města Vratislav, Středu, Frankenštejn a Namslav (Repertorium XII A, archivní pomůcka čís. 389, čís. 569), listina holdovací měst knížetství Svídnického ze dne 12. října 1369 (Repertorium XII A, archivní pomůcka čís. 389, čís. 858). 38) Právem se tak domnívají vydavatelé slezských Regest Wutke-Randt-Bellée, Codex diplomaticus Silesiae XXIX. (1923), str. 129, pozn. 2: »dass damit ein planmässiges polit. Interesse ver- bunden gewesen ist nämlich Schlesien für seinen Schwiegersohn auf alle Fälle zu sichern.« 11

Strana 162
162 Dozajista jest hodné pozoru, že právě v době, kdy český archiv korunní byl odvážen z Vídně do Jihlavy, ony proslulé listiny, jež tenkráte v Jihlavě vydali zástupcové koncilu basilejského pánům českým a moravským (»litterae dominis Boemis et Moravis per legatos datae«),57) nebyly uloženy do archivu české koruny, nýbrž do archivu vévod rakouských. Věc tu bude potřebí ještě blíže vysvětliti. Všechny tři listiny, vydané pánům českým a moravským legáty basilejského koncilu, byly totiž chovány zcela urči- tě již okolo poloviny 16. století v archivu rakouských vévod. Též moravští markrabí z panovnického domu Lucem- burského měli svůj vlastní archiv. Po smrti posledního po- tomka této linie byl sloučen58) archiv moravských mar- krabat s archivem moravských stavů. Tolikéž markraběcí archiv moravský obdobně jako korunní archiv český byl v době válek husitských nemálo ztenčen na svých fon- dech. Když rakouský vévoda Albrecht V. roku 1423 ob- držel zástavou markrabství Moravské a později se stal sám markrabětem moravským, vzal značnou část listin z archivu moravských markrabat s sebou do Vídně. Listi- ny ty byly uloženy v archivu rakouských vévod, kde jsou chovány spolu s ostatními listinami až podnes.59) Nebylo to ovšem po prvé, že se dostaly listiny původu 57) Ve zprávě o dokonání kompaktát z roku 1436. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419—1436,II. (1873), str. 456, čís. 964. Archiv český III. (1844), str. 444, čís. 19. Joh. de Turonis, Regestrum actorum in legationibus a sacro concilio in Boemiam (Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti. Concilium Basiliense, Tom. I. 1857), str. 820 a T. Ebendorfer tamtéž, Tom. I. (1857), str. 776. 58) P. R. Chlumecký-J. Chytil, Bericht über das mähr. ständ. Landes-Archiv dem hochlöblichen mähr. stand. Landesausschusse (Brno, 1858), str. 5. Listiny archivu moravských stavů byly cho- vány s počátku spolu s kvaterny desk zemských při kostele sv. Petra v Brně; od 16. století byly uloženy na radnici v Olomouci. Odtud byly potom r. 1658 odvezeny opět do Brna a tam spojeny s nejdůležitějšími částmi starého zemského archivu moravského. Srov. též B. Bretholz, Das mährische Landesarchiv, seine Geschichte, seine Bestände (Brno, 1908), str. 3—4. Ze starého archivu mo- ravských markrabat se ovšem zachovaly jenom nepatrné zbytky. 83) O listinách moravských v klenotnici vídeňské viz můj člá- nek, Listiny z archivu markrabat Moravských ve vídeňském státním archivu (Časopis archivní školy I., 1923), str. 1 a sl.

Strana 163
163 českého nebo moravského do archivu vévod rakouských. Zmínil jsem se výše, 0) že již o sto let dříve, když r. 1306 Jindřich Korutanský byl po prvé vypuzen z Čech a za krále českého zvolen byl Rudolf Habsburský, vzal císař Albrecht I., otec nově zvoleného panovníka, s sebou do Vídně značný počet listin, pocházejících ze starého archivu rodu Přemyslova, a dal je uschovati ve svém archivu. Listiny, odvezené císařem Albrechtem z Čech, byly ovšem z valné části patrně již za panování krále Jana Lucemburského vráceny opět do Prahy.“1) Podle kopiářů korunního archivu českého jsme s to zjistiti ztrátu alepoň těch listin archivu české koruny, jež byly vydány v době před šestým desetiletím 14. století. Podobá se pravdě, že valná většina listin, nyní pohřešova- ných, byla ztracena již v 15. století. Tu se hodlám do- tknouti pouze těch ztracených listin (»deperdit«), jejichž datum vydání spadá do doby, kterou se obírá Katalog listin (archivu koruny české) z let 1158—1346. Pokud jde o listiny, vydané císaři a králi německými, postrádáme nyní z té doby ve fondech korunního archivu českého celkem 9 listin, kteréž všechny ještě v době pano- vání Karla IV. byly zachovány. Jde tu především o dva lenní listy, jež vydali králi Přemyslu II. Otakarovi panov- níci němečtí Richard Cornwalliský 2) a Rudolf I. Habsbur- ský.33) Dále tu jde o lenní list krále Adolfa Nasavského,63) vydaný králi Václavu II., jakož i o zápis Adolfův ze dne 11. května 1292, vydaný Václavu II. na Plisensko a Cheb- 60) Viz výše str. 53. 61) H. Jireček, Korunní archiv český (Praha, 1896), str. 444, čís. 432. Dvě zlaté bully císaře Fridricha II., jak jsem se již zmínil na str. 54, byly teprve roku 1358 vráceny do Prahy a uloženy v ko- runním archivu českém. Viz též O. Stowasser, Das Archiv der Herzoge von Österreich (Mitteilungen des Archivrates III. 1, 1919), str. 19. 62) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 16, čís. 12. 63) Listina Rudolfa I. Habsburského ze dne 25. listopadu 1276 (Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 439, čís. 1052). Do- mácí, dvorní a státní archiv ve Vídni, archivní pomůcka čís. 333/3, oddělení »Beheim« p. 184. 64) Listina krále Adolfa Nasavského ze dne 13. května 1292 (Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 675, čís. 1575).

Strana 164
164 sko.35) Mimo to scházejí dvě listiny krále Albrechta I. a to listina ze dne 22. listopadu 1298 o koupi města Perna“s) v Míšni a listina ze dne 29. června 1300 o vyplacení mí- šeňských hradů Zavidova (Seidau) a Birkensteina7) Vá- clavem II., králem českým. Z listin, vydaných Ludvíkem Bavorem, dlužno míti tři za ztracené a to listinus) ze dne 20. října 1314, kterou králi Janu Lucemburskému zasta- vuje Chebsko, jakož i hrady Floss a Parkštejn za 20.000 hřiven stříbra, zástavní list9) na Bacharach ze dne 21. února 1320, posléze pak listinu ze dne 23. října 1323, posud netištěnou,70) o vyplacení hradu Hohenberka, za- chovanou pouze v transsumptě arcibiskupa trevírského ze dne 18. srpna 1335. Pokud jde o listiny, vydané Ludvíkem Bavorem a chované v korunním archivu českém, není bez zajímavosti, že právě roku 1335 a to dne 18. srpna bylo potřebí dáti transsumovati několik jeho listin.71) Celkem však bylo v korunním archivu českém dozajista mnohem více listin Ludvíka Bavora, nežli jich shledáváme v kopiá- řích tohoto archivu. Značný počet jich známe ze zachova- ných zlomků register Ludvíka Bavora, chovaných v ba- vorském hlavním státním archivu v Mnichově.2) Z listin papežských ztraceny jsou dvě bully73) papeže Jana XXII., vydané dne 14. září 1328 v Avignoně Kar- lovi (IV.), synu krále Jana Lucemburského, a to bulla, (5) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 676, čís. 1574. 66) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 783, čís. 1823. 67) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 799, čís. 1860. 68) Srov. »Seznam listin českého archivu státního c. 1356«, Tadra, Kanceláře a písaři 1. c. str. 266, č. 38. 69) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 235, č. 562. 70) Roudnický kopiář pag. 294. 11) Jde tu o listinu na Chebsko, Floss i Parkštejn ze dne 20. října 1314 (viz pozn. č. 68), o listinu na Chebsko, Floss i Park- štejn ze dne 4. prosince 1314 (Koss, Katalog 2, 1. c. str. 71, čís. 82), o listinu na Bacharach ze dne 21. února 1320 (viz pozn. č. 69), jakož i o listinu na Hohenberk ze dne 23. října 1323 (viz výše pozn. č. 70). 72) Otiskl je A. F. Oefele, Rerum Boicarum scriptores nusquam antehac editi I., str. 735—750 a str. 755—777. Srov. též G. Seeliger, Die Registerführung am deutschen Königshof bis 1493 (Mittheilun- gen d. Instituts f. oesterreichische Geschichtsforschung, III. Ergän- zungsband), str. 233—238. 73) Obě bully jsou zaznamenány v menším kopiáři korunního archivu českého, pořízeném za panování Karla IV.

Strana 165
165 kterou mu povoluje míti stále s sebou přenosný oltář,74) jakož i bulla, kterou dává svolení, aby pro Karla i rodinu jeho, bylo-li by toho potřebí, směla býti sloužena mše ještě dříve, nežli se rozední.75) Originály obou listů kurfiřtských, adresovaných krá- li Vaclavu II., jimiž byl zván k volbě krále římského?e) a to list mohučského arcibiskupa Gerharda"7) ze dne 7. listopadu 1291 a list falckraběte rýnského?8) ze dne 7. prosince 1291, jakož i originál známého listu mohučského arcibiskupa Gerharda79) ze dne 10. května 1292 o zvolení Adolfa Nasavského králem římským, jsou nyní tolikéž ztraceny. Pokud jde o listiny uherského krále Karla Roberta, zaznamenané v kopiářích českého korunního archivu, ztraceno jest nyní pět originálův. Postrádáme tu listiny80) ze dne 19. listopadu 1335, kterou ručí za závazek polského krále Kazimíra III., dále tří listin, vydaných dne 1. března 1338 na uherském Vyšehradě, a to spojenecké smlouvys1) s moravským markrabětem Karlem, úmluvy82) o sňatku Ludvíka, syna Karla Roberta, s Markétou, dcerou mo- ravského markraběte Karla, a posléze kvitance,83) vydané moravskému markraběti Karlovi na 3.000 kop grošů. Ko- 74) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 583, čís. 1490. — G. Mollat, Jean XXII., Lettres communes, tome VIII., p. 10, čís. 42.798. 75) J. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 583, čís. 1491. — G. Mollat, Jean XXII., Lettres communes, tome VIII., p. 10, čís. 42.799. 76) Viz vyše str. 86, pozn. 7. 77) Monumenta Germaniae historica, Constitutiones et acta pu- blica III., str. 455, čís. 468. 78) Monumenta Germ. historica, Constitutiones et acta publica III., str. 456, čís. 469. 7°) Mon. Germ. historica, Constitutiones et acta publica III., str. 463, čís. 475. 80) Roudnický kopiář pag. 541; Nostický kopiář fol. 253. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 88, čís. 224. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 134, čís. 119. 81) Roudnický kopiář pag. 97; Nostický kopiář fol. 78. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 206, čís. 518. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 174, čís. 155. 82) Roudnický kopiář pag. 94. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 208, čís. 519. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 171, čís. 154. 83) Roudnický kopiář pag. 482. Listina posud nebyla tištěna.

Strana 166
166 nečně listina84) ze dne 13. července 1341 o spojenecké smlouvě a vzájemné pomoci proti komukoliv, vyjímajíc svídnického vévodu Bolka, kterou mezi sebou sjednali uherský král Karel Robert a polský král Kazimír III., ne- byla posud ještě vůbec známa. Z listin polského krále Kazimíra III. a jeho vyjedna- vačů, pokud spadají do období, sahajícího do roku 1346, lze míti za ztraceny celkem patery listiny. Vydány byly vesměs roku 1335 a týkají se ujednání mezi králem čes- kým s jedné a králem polským s druhé strany. Jde tu o plnou moc,85) danou vyjednavačům dne 9. srpna 1335, o osvědčení vyjednavačůse) ze dne 24. srpna 1335, že se český král Jan Lucemburský i jeho syn Karel vzdali titu- lu a práv na království Polské, o listinu37) Kazimíra III. ze dne 12. listopadu 1335, kterou se zavazuje, že zaplatí králi českému Janu Lucemburskému částku 20.000 kop grošů za vzdání se titulu krále polského, o listinu88) Kazimíra III. ze dne 19. listopadu 1335, kterou prohlašuje, že dá zbořiti hrad Boleslavice, ležící na cestě do Vratislavě, ja- kož i o listinu99) Kazimíra III. ze dne 19. listopadu 1335 o sjednání svatební smlouvy mezi jeho dcerou Alžbětou a vnukem Jana Lucemburského Janem, synem Jindřicha II., vévody dolnobavorského. Pokud jde o listiny vévod rakouských, pocházející z doby před rokem 1346, ztracen je nyní dokonce celý tucet listin, o nichž dlužno se tu zmíniti. Ztracena jest listina90) vévody Fridricha Krásného ze dne 30. března 1311, kterou slibuje vrátiti zastavené markrabství Morav- 84) Roudnický kopiář pag. 107; Nostický kopiář fol. 89. 85) Roudnický kopiář pag. 527; Nostický kopiář fol. 245 p. v. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 635, čís. 1587. (U Emlera nesprávné datum.) 86) Roudnický kopiář pag. 540. — Patrně dosud netištěna. 87) Roudnický kopiář pag. 534; Nostický kopiář fol. 249 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 85, čís. 221. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 130, čís. 117. 88) Roudnický kopiář pag. 530; Nostický kopiář fol. 247. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 88, čís. 225. 89) Roudnický kopiář pag. 533; Nostický kopiář fol. 249. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 86, čís. 222. 90) Roudnický kopiář pag. 214; Nostický kopiář fol. 175. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 3, čís. 6. — H. Jire- ček, Korunní archiv český (1896), str. 23, čís. 12.

Strana 167
167 ské českému králi Janu Lucemburskému, jakož i listina"1) téhož vévody ze dne 19. listopadu 1311, posud netištěná, kterou žádá krále Jana Lucemburského, aby vyplatil ji- stou částku peněz hraběti Bertoldovi z Henneberka. Dále jest ztracena listina92) vévody Leopolda II. ze dne 26. února 1324, kterou se vzdává všech svých práv na králov- ství České. Mimo to ztracena je též listina93) vévod Albrechta II. a Otty ze dne 13. července 1332, kterou ozna- mují zasnoubení své neteře Alžběty s Janem Lucembur- ským, králem českým. Z četných listin, pojících se k mí- rovému vyjednávání v Enži z roku 1336, ztraceny jsou listina94) rakouských vévod Albrechta II. a Otty ze dne 9. října 1336, kterou se vzdávají hrabství Tyrolského, listi- na95) týchž vévod ze dne 9. října 1336, posud netištěná, kterou slibují králi Janu Lucemburskému, že mu vydají hrad Auffenstein i všecko, co držel rod Auffensteinský a Jan z Liebenberka v Tyrolích, a že se vzdají svého pan- ství v Tyrolích, posléze pak listina 96) týchž vévod ze dne 11. října 1336, kterou vyznávají, že jsou dlužni králi Janu Lucemburskému 5.000 kop pražských grošů. Netiš- těnou zůstala posud listina 7) rakouských vévod Albrech- ta II. a Otty ze dne 15. prosince 1336, chovaná kdysi v ko- runním archivu českém a nyní ztracená, kterou slibují králi Janu Lucemburskému, že mu vybaví z moci Konráda z Auffensteina a jeho dědiců zboží, podél řeky Adiže a v údolí Innu ležící. Tolikéž ztracena jest i listina8) ra- kouského vévody Albrechta II. ze dne 15. prosince 1341, 91) Roudnický kopiář pag. 479. 92) Roudnický kopiář pag. 213; Nostický kopiář fol. 173 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 372, čís. 961. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 54, čís. 50. 93) Roudnický kopiář pag. 205; Nostický kopiář fol. 169. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 744, čís. 1914. 94) Roudnický kopiář pag. 202; Nostický kopiář fol. 166 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., 135, čís. 338. 95) Roudnický kopiář pag. 204; Nostický kopiář fol. 168. 96) Roudnický kopiář pag. 215; Nostický kopiář fol. 175 p. v. Bohemiae et Moraviae IV., str. 138, čís. 343. Emler, Regesta 97) Roudnický kopiář pag. 203; Nostický kopiář fol. 167 p. v. 98) Roudnický kopiář pag. 217; Nostický kopiář fol. 176 p. v. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 421, čís. 1046. H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 214, čís. 203.

Strana 168
168 kterou slibuje moravskému markraběti Karlovi pomoc proti císaři Ludvíku Bavorovi. Posléze pak ztraceny jsou tři listiny rakouských vévod, pocházející z roku 1344 a tý- kající se chystaného sňatku Kateřiny, dcery moravského markraběte Karla, s Rudolfem, synem vévody Albrechta II., a to listina99) Albrechta II. z (května nebo června) r. 1344, kterou dává plnou moc Albrechtovi z Puchheimu ve věci sňatku Rudolfova, listina100) Albrechta z Puchheimu ze dne 14. července 1344 a listina191) Albrechta II. ze dne 9. prosince 1344 v téže věci. Z listin durynského lantkraběte Fridricha tři originály nejsou již po ruce. Jde tu o dvě přátelské smlouvy, sjed- nané s králem českým Janem Lucemburským, a to o listi- nu 102) ze dne 6. června 1332 a o listinu103) ze dne 20. září 1344, jakož i o dlužní úpis104) Fridrichův ze dne 5. ledna 1345, kterým se zavazuje zaplatiti Janu Lucemburskému dlužných tisíc kop pražských grošů. Poměrně velmi mnoho ztrát vykazují listiny slezských vévod. Z doby před rokem 1346 postrádáme neméně nežli 18 originálův. Pokud jde o listiny vévod lehnických, ztra- ceny jsou listina105) vévody Boleslava ze dne 11. dubna 1327, posud netištěná, kterou zprošťuje krále Jana Lu- cemburského všech závazkův a dluhův, listina106) téhož vévody ze dne 4. září 1341, kterou prohlašuje, že mu král Jan Lucemburský zaplatil všechny dluhy a pohledávky, 99) Roudnický kopiář pag. 218; Nostický kopiář fol. 177 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 571, čís. 1407. 100) Roudnický kopiář pag. 218; Nostický kopiář fol. 178. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 576, čís. 1420. 101) Roudnický kopiář pag. 216; Nostický kopiář fol. 176 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 599, čís. 1482. 102) Roudnický kopiář pag. 231; Nostický kopiář fol. 185 p. v. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 741, čís. 1906; (otištěn exemplář, vydaný králem Janem Lucemburským). 103) Roudnický kopiář pag. 232; Nostický kopiář fol. 186. — — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 585, čís. 1442. H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 243, čís. 234. 104) Roudnický kopiář pag. 231; Nostický kopiář fol. 185. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 604, čís. 1500. 105) Roudnický kopiář pag. 273. 106) Roudnický kopiář pag. 270; Nostický kopiář fol. 212. — Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens 1. c. I. (1881), str. 314, čís. 13.

Strana 169
169 jimiž mu byl povinován za Lubín, listina107) vévod Vá- clava a Ludvíka ze dne 30. července 1343, kterou přijímají své země od krále Jana Lucemburského v léno, jakož i lis- tina10s) vévody Václava ze dne 9. srpna 1345, kterou při- jímá od krále Jana Lucemburského v léno svůj podíl, totiž města Goldberk, Hajnov, Lubín a hrad Chocenov. Z listin vévod minstrberských jsou nyní ztraceny listina100) vé- vody Bolka ze dne 8. ledna 1337, kterou se zavazuje, že se neožení znovu bez předchozího svolení krále českého Jana Lucemburského, a listina110) téhož vévody ze dne 9. ledna 1337, kterou zastavuje králi Janu Lucemburskému město Střelín za 2.300 kop pražských grošů. Dále jsou ztraceny dvě listiny minstrberského vévody Mikuláše a to listina111) ze dne 14. října 1343, kterou se zavazuje, že nezcizí svých zemí nikomu než toliko králi českému a jeho dědicům, a listina112) vydaná téhož dne, kterou ozna- muje, že všichni jeho poddaní, páni, manové i města Minstrberk, Frankenštejn a Střelín složí přísahu věrnosti králi Janu Lucemburskému, markraběti Karlovi a jejich dědicům. Z listin fürstenberského a javorského vévody Jindřicha pohřešujeme tři originály a to listinu113) ze dne 22. září 1319, kterou se Jindřich zříká marky Budyšínské 107) Roudnický kopiář pag. 273; Nostický kopiář fol. 214 p. v. — Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens 1. c. I. (1881), str. 321, čís. 21. — Emler, Regesta Bohemiae et Mo- raviae IV., str. 526, čís. 1306. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 229, čís. 221. 108) Roudnický kopiář pag. 552; Nostický kopiář fol. 260. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 634, čís. 1586. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 257, čís. 245. 108) Roudnický kopiář pag. 556; Nostický kopiář fol. 262 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 152, čís. 378. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 155, čís. 142. 110) Roudnický kopiář pag. 553; Nostický kopiář fol. 260 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 153, čís. 380. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 155, čís. 143. 111) Roudnický kopiář pag. 287; Nostický kopiář fol. 225. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 538, čís. 1329. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 235, čís. 226. 112) Roudnický kopiář pag. 557; Nostický kopiář fol. 263. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 538, čís. 1330. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 237, čís. 228. 113) Roudnický kopiář pag. 267. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 218, čís. 529. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 41, čís. 36.

Strana 170
170 ve prospěch krále českého Jana Lucemburského, listinu114) ze dne 23. srpna 1331, kterou Jindřich zprošťuje rukojmí krále Jana Lucemburského všech závazkův ve věci území Zhořeleckého, a posléze listinu115) ze dne 4. ledna 1337, kterou Jindřich, obdržev v uživání Hlohovsko, propouští králi Janu Lucemburskému ze zástavy město žitavu a hrady Ojvín a Ronov. Z listin stinavského vévody Jana nedochovala se nám listina,116) vydaná v červnu r. 1337, kterou Jan slibuje, že dá holdovati svými many králi Janu Lucemburskému a markraběti Karlovi, jakmile mu vyplatí město Wschowou (Fraustadt) u jeho bratra Konráda, vé- vody olešnického, jež posud nebyla tištěna; za to lenní revers stinavského vévody Jana117) ze dne 27. srpna 1337, který se nám tolikéž nezachoval v originále a patrně již za panování Karla IV. chován byl v korunním archivu čes- kém toliko v konfirmaci, vydané dne 25. března 1338 krá- lem Janem Lucemburským olešnickému vévodovi Konrá- dovi, byl již několikráte otištěn. Posléze dlužno zazna- menati ztrátu originálů, známých nám nyní toliko z ko- piářů, a to listiny118) zaháňského vévody Jindřicha ze dne 29. března 1338, kterou promíjí dluh králi Janu Lucembur- skému, listiny113) opavského vévody Mikuláše II. ze dne 8. července 1339, kterou postupuje králi Janu Lucembur- skému městečka Cukmantl a Heřmanovice, osadu Arnolds- dorf a zámek Edelstein, jakož i dvou listin mazovského vé- vody Václava, vydaných dne 29. března 1329, (listiny,120) 114) Roudnický kopiář pag. 579; Nostický kopiář fol. 277 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 707, čís. 1814 (nesprávně datována k 30. srpnu 1331). 115) Roudnický kopiář pag. 579; Nostický kopiář fol. 278. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 147, čís. 365. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 146, čís. 133. 116) Roudnický kopiář pag. 282. 117) Roudnický kopiář pag. 564; Nostický kopiář fol. 267 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 215, čís. 533. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 177, čís. 156. 118) Roudnický kopiář pag. 280. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 217, čís. 542. 119) Roudnický kopiář pag. 292; Nostický kopiář fol. 229. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 278, čís. 710. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 192, čís. 172. 120) Roudnický kopiář pag. 549; Nostický kopiář fol. 258. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 602, čís. 1536.

Strana 171
171 kterou oznamuje, že ve všech rozepřích, jež má s vel- mistrem Řádu německých rytířů Wernerem, zvolil si za rozhodčího krále Jana Lucemburského, a listiny,121) kte- rou slibuje králi Janu Lucemburskému pomoc proti kra- kovskému králi Vladislavovi). Pokud jde o listiny pánův a velmožů, českých i říšsko- německých, chované někdy v archivu české koruny, po- hřešujeme nyní originály, jež tu uvádíme: Listinu122) Dět- řicha Spatzmanna ze dne 27. prosince 1283, kterou prohla- šuje, že přijal od krále Václava II. v župu statek Bor. Nedatovanou listinu123) Purkarda z Vimperka, kterou sli- buje věrnost králi Václavu II. Listinu124) Albrechta z Le- šan, vydanou dne 29. června 1285, kterou slibuje věrnost králi Václavu II. Dále listinu 25) Oldřicha z Hradce ze dne 25. července 1294, kterou ustanovuje, zemře-li bez muž- ských potomkův, dědicem svých statků krále Václava II. Listinu 26) Heřmana a Fridricha, bratří ze Šumburka, vy- danou dne 4. září 1294, kterou prohlašují, že budou věrně držeti Drážďany a jiné hrady i města sobě svěřená. Dvě listiny ze dne 28. dubna 1297 a to listinu127) Albrechta ze Žeberka, kterou se vzdává ve prospěch krále Václava II. hradu i města Tachova, jakož i listinu 28) Albrechta, pur- krabí leisnického, a Jindřicha, fojta plavenského, kterou se v téže věci zaručují za Albrechta ze Žeberka. Lenní revers 29) Albrechta ze Žeberka, vydaný dne 7. prosince 1310 králi Janu Lucemburskému. Listinu130) Štěpána a 121) Roudnický kopiář pag. 550; Nostický kopiář fol. 258 p. v. Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 602, čís. 1537. 122) Roudnický kopiář pag. 433. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 562, čís. 1304. 123) Roudnický kopiář pag. 423. — Dosud netištěna. 124) Roudnický kopiář pag. 427. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 582, čís. 1348. 125) Roudnický kopiář pag. 396. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 710, čís. 1656. 126) Roudnický kopiář pag. 357; Nostický kopiář fol. 306 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 713, čís. 1662. 127) Roudnický kopiář pag. 406. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 751, čís. 1750. 128) Roudnický kopiář pag. 407. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 751, čís. 1751. 129) Roudnický kopiář pag. 406. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 971, čís. 2242. 130) Roudnický kopiář pag. 440. — Dosud netištěna.

Strana 172
172 Allolda z Haunfeldu, vydanou dne 3. dubna 1313, kterou se zavazují, že budou i s hradem Břeclaví, koupeným od Arkleba (Hartleba) z Boskovic, státi věrně ke králi Janu Lucemburskému. Listinu,131) vydanou dne 5. května 1313, kterou se Jindřich z Lipé spolu s několika předními pány českými zaručuje králi Janu Lucemburskému za Arkleba z Boskovic. Listinu,132) vydanou dne 21. května 1318, kte- rou Břetislav z Riesenberka a někteří jiní páni čeští sli- bují věrnost králi Janu Lucemburskému. Listinu133) Be- neše z Michalovic ze dne 24. prosince 1318, kterou, ob- držev od krále Jana Lucemburského právo vybírati clo v Mladé Boleslavi, slibuje mu věrně sloužiti. Dále listinu134) Jindřicha z Lichtenburka, vydanou dne 15. ledna 1319, kterou slibuje státi věrně ke králi Janu Lucemburskému. Obě další listiny, nyní tolikéž pohřešované, jež posud ještě nebyly tištěny, známe pouze z kopiáře Roudnického. Lis- tinu135) Pertolda a Purkarda, hrabat z Hardeka a pur- krabí z Magdeburka, vydanou dne 27. června 1319, kterou se zavazují, že za 1.100 hřiven pražských haléřů vyplatí městečko Hersbruck, zastavené jim králem Janem Lu- cemburským. Tolikéž i listinutse) Jana z Choustníka, vy- danou patrně dne 23. listopadu 1325, kterou slibuje, že bude se svými hrady i tvrzemi státi vždy věrně ke králi Janu Lucemburskému. Tři lenní reversy z roku 1327, ve- směs již známé, a to revers137) Buška, řečeného Tluxy, ze dne 4. března 1327 na hrad Cheb, reversi3s) Pecolda ze Sparenberka ze dne 20. března 1327 na osady Blintendorf 131) Roudnický kopiář pag. 394. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 57, čís. 135. 132) Roudnický kopiář pag. 424. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 182, čís. 445. 133) Roudnický kopiář pag. 404. — H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 37, čís. 31 (regest). 134) Roudnický kopiář pag. 395. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 198, čís. 481. 135) Roudnický kopiář pag. 361. — Dosud netištěna. 136) Roudnický kopiář pag. 418. — Dosud netištěna. 137) Roudnický kopiář pag. 431. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 503, čís. 1285. — H. Jireček, Korunní archiv český str. 72, čís. 65. 138) Roudnický kopiář pag. 360; Nostický kopiář fol. 308 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 792, čís. 2029.

Strana 173
173 a Ulrichsreut, ke hradu Sparenberku náležící, jakož i re- versi36) Oldřicha z Leuchtemberka ze dne 30. května 1327 na hrad Betzenstein. Lenní reversi1o) Oldřicha Zajíce z Valdeka ze dne 13. září 1331 na hrad Valdek. Listinu141) Zbyňka Zajíce ze Žebráka, vydanou dne 21. prosince 1330 v Paříži a posud netištěnou, kterou prohlašuje, že přijal od krále Jana Lucemburského do zástavy městečka Jílové a Knín a v léno hrad Valdek. Listinu 42) vydanou dne 16. února 1333, kterou Lutze z Hohenlohe vydává a ote- vírá králi Janu Lucemburskému svůj zámek »Cropfsperg« (Kronberg?). Tolikéž i listinu4a) Boreše z Risenburka, vydanou dne 3. listopadu 1333, kterou slibuje přispěti na pomoc Chotěborovi z Herštejna ve věci hradu Kostomlat. Trhovou smlouvu124) ze dne 17. května 1335, kterou Cho- těbor z Herštejna prodává hrad Kostomlaty markraběti Karlovi. Lenní reversy Hildegara z Nassavy“5) ze dne 20. září 1336, Mikuláše Winklera148) ze dne 3. června 1339 na hrad Falknov a Krafta z Hohenlohe147) ze dne 30. čer- vence 1341 na hrad Seldeneck. Tolikéž marně bychom se pídili po originále dalších listin, chovaných kdysi v archi- vu české koruny; pohřešujeme tu kvitanci148) Petra 130) Roudnický kopiář pag. 350; Nostický kopiář fol. 303. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 519, čís. 1331. 140) Roudnický kopiář pag. 426. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae III., str. 712, čís. 1828. 141) Roudnický kopiář pag. 421. — Dosud netištěna. 142) Roudnický kopiář pag. 358; Nostický kopiář fol. 307 p. v. — H. Jireček, Korunni archiv český str. 117, čís. 104 (pouze struč- ný regest, jinak posud netištěna). 143) Roudnický kopiář pag. 414. — Dosud netištěna. 144) Roudnický kopiář pag. 413. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 61, čís. 159. 145) Knihy privilegií z roku 1547; rukopis archivu země České v Praze, III., fol. 295. — F. M. Pelzel, Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen I. (1780), Urkundenbuch str. 19. — Emler, Re- gesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 130, čís. 329 (pouze regest). — H. Jireček, Korunní archiv český str. 142, čís. 127 (regest). 146) Roudnický kopiář pag. 366; Nostický kopiář fol. 312. - Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 805, čís. 2061 (re- gest). — H. Jireček, Korunní archiv český str. 188, čís. 168 (regest). 147) Roudnický kopiář pag. 358; Nostický kopiář fol. 307 p. v. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 390, čís. 973 (toliko regest). 148) Roudnický kopiář pag. 392. — Dosud netištěna.

Strana 174
174 z Rožmberka, vydanou dne 12. listopadu 1344 králi Janu Lucemburskému na 12.000 kop pražských grošů, za něž mu byly zastaveny veškeré odúmrti královské v četných krajích českých, práva lovecká, kutání na zlato, veřejné cesty a j. v. Obdobně jest tomu i pokud jde o listiny, vy- dané ve věci prodeje hradu Krupky Těmou z Koldic, a to o listinu149) ze dne 20. prosince 1344, jakož i o nedatova- nou listinu150) bratří Jana a Těmy z Koldic z roku 1344; dále o listinu,151) vydanou dne 15. června 1345 norim- berskými purkrabími Janem a Albrechtem o zboží kláštera v Reichenbachu, posléze pak o listinu152) mohučského dě- kana Gerlacha z Nassavy, vydanou dne 4. dubna 1346, kterou přísahá, že bude zachovávati výroky církevní proti císaři Ludvíku Bavorovi vyslovené. Z listin, jejichž příjemcem nebyl panovník český, nýbrž falekrabě rýnský a vévoda bavorský Rudolf, pokud pocházejí z doby před rokem 1346 a byly později ulo- ženy153) v českém archivu korunním, zaznamenává Roud- nický kopiář celkem 8 originálův, jichž se nyní již nemů- žeme dopátrati. Vesměs posud ještě nebyly tištěny. Jde tu o lenní revers152) Jindřicha z Hollensteina, vydaný vé- vodovi Rudolfovi na Hollenstein dne 21. ledna 1341, o len- ní revers155) Jindřicha z Heinberka (Henneberka?), vyda- ný dne 5. února 1341, o lenní reversy Walrama Störa158) ze dne 7. února 1341 a Fridricha Störa157) z téhož dne, jimiž slibují, že budou many rýnského falckraběte Rudolfa, o lenní revers158) sulzbašského victuma Ruprechta Störa, vydaný dne 16. října 1342 falckraběti Rudolfovi, o lenní revers159) Kašpara Hanse Hausnera, vydaný dne 10. břez- na 1344 rýnskému falckraběti Rudolfovi na zboží, která 149) Roudnický kopiář pag. 419. — Dosud netištěna. Roudnický kopiář pag. 356. — Dosud netištěna. Roudnický kopiář pag. 325. — Dosud netištěna. Roudnický kopiář pag. 142 a pag. 299. — Dosud netištěna. Viz výše str. 121. Roudnický kopiář pag. 377. Roudnický kopiář pag. 387. pag. 378. Roudnický kopiář Roudnický kopiář pag. 378. Roudnický kopiář pag. 376. 159) Roudnický kopiář pag. 378. — Dosud netištěn. — Dosud netištěn. Dosud netištěn. — Dosud netištěn. — Dosud netištěn. — — Dosud netištěn. 150) 153 ) 151) 152) 154) 155) 156) 157) 158)

Strana 175
175 hodlá zakoupiti sobě v Bavořích, o listinu Oty ze Stei- nu,160) vydanou dne 6. října 1345, kterou se vzdává osady Viehberku, o listinu Fridricha Tedenreutera,161) vydanou dne 23. listopadu 1345, kterou prohlašuje, že dá otevříti tvrz Kurdenreut rýnskému falckraběti Rudolfovi, posléze pak o listinu Wirada z Breitensteinu102) ze dne 25. prosin- ce 1345, týkající se Turendorfu. Pokud jde o listiny, vydané obcemi městskými, po- hřešujeme nyní v archivu české koruny z období před rokem 1346 listinu města Freiberka,103) adresovanou králi Václavu II. a vydanou dne 11. srpna 1298, dále listinu1sa) Starého města pražského ze dne 19. června 1340, kterou slibuje zachovávati věrnost markraběti Karlovi a listi- nu165) slezského města Střelína ze dne 15. října 1343, kte- rou slibuje věrnost králi Janu Lucemburskému a morav- skému markraběti Karlovi. 180) Roudnický kopiář pag. 386. — Dosud netištěna. — Druhá listina Oty ze Steinu, téhož dne a v téže věci vydaná a tolikéž do- sud netištěná, zaznamenána jest v Roudnickém kopiáři na pag. 382. 161) Roudnický kopiář pag. 379. — Dosud netištěna. 162) Roudnický kopiář pag. 383. — Dosud netištěna. 103) Roudnický kopiář pag. 460. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae II., str. 778, čís. 1812. 164) Roudnický kopiář pag. 463. — Dosud netištěna. 165) Nostický kopiář fol. 351. — Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV., str. 539, čís. 1332.

Strana 176
IX. Knihy privilegií z r. 1547. — Inventář korunního archivu českého z r. 1598. — Vpád Pasovských. — Převezení korunního archivu českého z Karlštejna do Prahy r. 1619 a jeho nové umístění na hradě Praž- ském. — Osudy českých archivů šlechtických po bitvě na Bílé hoře; archiv pánů z Lipé. — Vyplenění praž- ských archivův a registratur Švédy a ušetření archivu české koruny. — Opatření císaře Leopolda I. ve věci korunního archivu českého. Papežský nuncius v Řezně Morone v dopise ze dne 15. června 1541, jímž byl zpravil kardinála Farnese o ve- likém požáru Pražského hradu, píše mimo jiné, že v Pra- ze shořely všechny desky zemské a privilegia království (»... son abbrusciati tutti gli registri et privilegii del regno«).1) Je nasnadě si vysvětliti, proč se po požáru roznesla pověst, že toutéž pohromou jako desky zemské postižen byl i druhý archiv státu českého — archiv listin- ný (»privilegia království«), archiv české koruny. Již ro- ku 1527 Ferdinand I., chtěje zjistiti práva královská, jež mu náležela, a hodlaje zabrániti jejich dalšímu oklešťová- ní, snažil se získati svolení stavův k tomu, aby byla pře- hlédnuta a seznamenána všechna privilegia království.2) O rok později byla zvolena v té věci na sněmu zvláštní ko- mise, jež obdržela instrukci3) přímo od krále Ferdinanda I. Měla-li býti seznamenána privilegia a vyhledána všechna 1) Nuntiaturberichte aus Deutschland. Erste Abteilung 1533— 1559. Band VII. (1912), čís. 30, str. 67. 2) Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu I. (1877), str. 181. 3) Sněmy české etc. I. (1877), str. 268.

Strana 177
177 práva králova, země i stavův, bylo nutno dopraviti valnou část listin korunního archivu českého z kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně do Prahy k úřadu desk zemských. Zdá se, že vlastní práce pořadatelské byly opětovně od- kládány, když tu znenadání ve čtvrtek před svátky svato- dušními — dne 2. června 1541 — došlo k požáru hradu Pražského a desk zemských, neslýchané a ojedinělé po- hromě v archivních dějinách, s níž lze měřiti toliko ne- dávný požár4) rakouského státního archivu vnitra a spra- vedlnosti ve Vídni z r. 1927. Staré desky zemské, chované ve sklepení pod velikou síní soudní na hradě Pražském, vzaly tenkráte šmahem za své. Privilegia, druhý »klenot království«, desky dvorské a registra soudu komorního unikly témuž osudu pouze proto, že byly uloženy včas do bezpečného sklepení pod »zelenou světnicí«.5) Požár zničil také klíče od kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně, jež byla vlastní schránou korunního archivu českého.8) Proto ta- ké, když po požáru desk zemských započaty byly opět- ně práce, spojené s registrací listin korunního archivu čes- kého, kterou Ferdinand I. již dříve nařídil provésti, a když bylo nutno vyšetřiti, nezůstaly-li snad při převážení listin archivu české koruny k úřadu desk zemských do Prahy některé výsady anebo »listy platné a potřebné« v kapli sv. Kříže na Karlštejně, byli nuceni členové komise sně- movní, k tomu volení, kteří se dostavili dne 24. srpna 1546 na hrad Karlštejn, vzíti s sebou dobrého zedníka a zámeč- níka, aby jim mocí otevřeli kapli sv. Kříže.7) Již na dubno- vém sněmu z roku 1543 jednáno bylo*) o bezpečné úschově korunního archivu českého; na lednovém sněmu z r. 1545 bylo usneseno, aby privilegia zemská »podle napomenutí J. M. Kr. a předešlého sněmovního svolení zregistrována a slovo od slova na dvé přepsána byla, tak aby J. M. Kr. jich jeden přípis dán a druhý při dskách zemských po- 4) B. Matouš, Rakouský státní archiv vnitra a spravedlnosti ve Vídni a jeho zkáza. Časopis archivní školy V. (1927), str. 160 a sl. 5) Vl. Klecanda, Obnovení desk zemských po požáru r. 1541, (1918), str. 12. Sněmy české etc. II. (1880), str. 27. 7) Sněmy české etc. II. (1880), str. 27. 8) Sněmy české etc. I. (1877), str. 568. 12

Strana 178
178 ložen byl.«*) Registrování a přepsání privilegií nemělo však sloužiti toliko pojištění práv královských a výsad stavovských, nýbrž mělo býti i jakýmsi jejich »vtělením do knih«, které by chránilo korunní archiv český před ja- koukoliv pohromou příští. Obdobně i usnesení sněmovní10) ze dne 30. dubna 1543, že mají býti vedeny dvoje desky zemské, »jedny aby byly na Karlštejn dodávány a druhé aby v témž sklepě (kdež jsou prvé, chovány byly) pro potřeby a pohodlí lidské zuostaly,« vedlo k témuž cíli. Nicméně sněm byl nucen ještě několikráte vyzvati komisi, volenou k sepisování a ke korigování privilegií království, aby již skončila své práce, ba dokonce i pohroziti jí zasta- vením dalších platů (»... jestližeby do toho času nevyřídi- li, tedy aby jim potom od berníkuov více vydáváno nebylo, než sami na svú útratu mají a povinni budou to všecko, jakž svrchu vyměřeno, vyříditi a vykonati«).11) Teprve roku 1547 byly práce potud hotovy, že bylo lze ihned po zavření srpnového sněmu bartolomějského přikročiti ke čtení obou řad knih privilegií a k jejich opravení podle originálův. S pracemi těmi také patrně souvisí, že některé listiny mají na rubu poznámku »přepsán a ko- rigován«,12) »přepsán a correctus«,13) »lecta — přepsán jest«,14) »přepsán, non correctum«,15) »přepsán nekorigo- ván«16) a pod. Nicméně však jest hodné pozoru, že některé listiny korunního archivu českého mají sice na rubu po- známku, že byly přepsány a korigovány, avšak v knihách 9) Sněmy české etc. I. (1877), str. 614. 10) Sněmy české etc. I. (1877), str. 563. 11) Sněmy české etc. II. (1880), str. 27. 12) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 30, čís. 30, str. 64, čís. 71, str. 66, čís. 73, str. 75, čís. 87, str. 82, čís. 98, str. 109, čís. 136, str. 120, čís. 151, str. 130, čís. 163, str. 138, čís. 173, str. 139, čís. 175, str. 141, čís. 177, str. 152, čís. 190, str. 156, čís. 195, str. 168, čís. 210, str. 170, čís. 213, str. 184, čís. 232, str. 193, čís. 243, str. 214, čís. 269, str. 220, čís. 277, str. 225, čís. 284, str. 226, čís. 285. 13) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 36, čís. 36, str. 65, čís. 72, str. 74, čís. 85, str. 110, čís. 137, str. 128, čís. 161, str. 151, čís. 189, str. 203, čís. 256. 14) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 6, čís. 2. 15) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 104, čís. 131, str. 148, čís. 186, str. 155, čís. 194, str. 223, čís. 281. 16) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 76, čís. 89, str. 105, čís. 132, str. 119, čís. 150, str. 174, čís. 218, str. 205, čís. 258.

Strana 179
179 privilegií opsány nejsou.17) Věc tu bylo by lze též spojiti s obdobnými pracemi registračními, které byly prováděny při jiné příležitosti. Jakmile listiny, do knih privilegií přepsané, byly pře- čteny, srovnány s originály a podle nich po případě též opraveny, byly obě řady knih privilegií — každá o třech svazcích, podle řeči listin (čes- kém, německém alatinském) — spolu s přísluš- nými »registry«, t. j. přehledným seznamem listin, svázány a zpečetěny; řada první, určená králi, byla zpeče- těna pečetí zemskou, řada druhá, určená k deskám zem- ským, byla zpečetěna pečetmi nejvyšších úředníkův zem- ských.18) Na prvém listu každého svazku knih privilegií čteme nápis: »Tito vejpisové z pryvilegií krále Jeho Milosti a království Čěského z orygináluov přepsáni, skorygováni a vyřízeni jsou z zvláštního o tom Jeho Mi- losti královské a stavuov panského a ry- tířského sněmovních poručení skrze nás Ladislava Popela z Lobkovic na Chlumci, krále Jeho Milosti dvoru v království Českém maršálka, Jana mladšího z Valdn- štejna na Točníce, Ludvíka Bezdružické- ho z Kolovrat na Buštěhradě, krále Jeho Milosti hajtmana Nového města Pražské- ho, Petra Bechyni z Lažan na Pičíně, Zyg- munda Robmhapa z Suché na Pacově, s po- depsáním rukounašich, Léta Buožíhotisí- cého pětistého čtyřidcátého sedmého vouterý posvatém Martině«; pod nápisem pak jsou podepsáni ti, kdož byli voleni sněmem k »přepsání a opravení privilegií kralovství«. Prvý svazek, do něhož pojaty byly výsady, psané jazykem českým, nemá nijakého zvláštního třídění listin. »Privilegia 17) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 42, čís. 44, str. 45, čís. 49, str. 67, čís. 74, str. 115, čís. 145, str. 135, čís. 169, str. 153, čís. 191, str. 157, čís. 196, str. 161, čís. 201, str. 167, čís. 208, str. 201, čís. 254, str. 204, čís. 257, str. 222, čís. 280, str. 224, čís. 283, str. 227, čís. 286. 18) Sněmy české etc. II. (1880), str. 503.

Strana 180
180 krále Jeho Milosti a království Čěského« zahajují vskutku výsady, udělené stavům panovníky čes- kými. Teprve za nimi jde skupina listin, nazvaná »Listové na popravce krajuov království Čěského« s několika drobnějšími shluky listin rozmanitého druhu (fol. 28 a sl.). Druhý svazek, do něhož byla pojata privilegia, psaná německy, řadí listiny do několika skupin. Pri- vilegia císařů německých jdou v čele; za nimi následují listiny, týkající se markrabství Moravského, knížetství slezských (Svídnicko-Javorska, Lehnicko-Břežska, Opol- sko-Ratibořska, Hlohovsko-Zaháňska, Těšínska a Grod- kova), obojích Lužic, Horní i Dolní, města Lokte a kraje Loketského, města Chebu a kraje Chebského, hradu Park- štejna i Karlswaldu a města Weidenu (se vším příslušen- stvím), Bavor, několika pohraničních tvrzí v Českém Lese, Frank, Saska, Míšně, Würtemberska a marky Branibor- ské. K nim se pojí reversy, vydané králům českým a čes- ké koruně, erbanuňky a spojenecké smlouvy panovníků českých s kurfiřty říšskými, markrabaty braniborskými a purkrabími norimberskými, knížaty saskými a arcivé- vody rakouskými. Potom jdou listiny, týkající se Rakous a jiných zemí, dále pak listiny na zámky, města a zboží v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Lužicích a v Říši ležící, kteráž příslušejí lénem ke království Českému. Na konci knihy jsou opsány listiny, týkající se vévodství Lucemburského. Třetí svazek, do něhož byly zařa- zeny listiny, psané latinsky, má zcela obdob- né třídění listin jako svazek druhý. Také v něm jsou na počátku opsány listiny německých císařů (a králův), ovšem latinsky psané, nejpočetnější ze všech skupin; za nimi jdou četné listiny českých měst, vydané panovní- kům českým v otázce nástupnické (synů českých králův na trůn), dále ve věci stavění ozbrojencův a dodávání obilí, jakož i ve věnných věcech královniných. K nim se poji listiny, týkající se několika lén v království Českém, dále markrabství Moravského a knížetství slezských (a to v pořadí: Vratislavsko, Lehnicko-Břežsko, Hlohovsko, Opolsko, Minstrbersko, Olešnicko, Opavsko, Stinavsko, Mazovsko, Plocko, Svídnicko-Javorsko, Kozelsko, Ne-

Strana 181
181 modlínsko (Falkenbersko), Osvětímsko a Těšínsko), obojí Lužice, Chebu, Bavor, Flossu (a jiných hradů), jakož i Mí- šeňska. Na konci knihy jsou umístěny spojenecké smlouvy králů českých s arciknížaty rakouskými, králi francouz- skými, císaři římskými, králi uherskými, králi polskými a vévody saskými, dále pak listiny, týkající se několika českých lén v Říši a českých lén na Moravě, jakož i listiny o zástavě hradu Adelburka. Poslední skupinou jsou tu — obdobně jako ve svazku druhém — listiny, týkající se Lucemburska. Řada knih privilegií, jež byla určena pro krále Ferdinanda I., byla odevzdána později české kanceláři dvorské. Je nasnadě, že zůstala při české kanceláři v Praze i nadále, a že nebyla odevzdána vídeň- ské expedici této kanceláře. Teprve po přesídlení české kanceláře dvorské z Prahy dostala se také spolu s ní do Vídně. Latinská kniha privilegií (třetí svazek) této řady ztratila se někdy v 18. století z rukou dvorního rady Demblina, působivšího při české kanceláři dvorské, a drahný čas poté nebylo lze ji nalézti.49) Později se dostala do knihovny prince Eugena Savojského a odtud do sbírky rukopisů domácího, dvorního a státního archivu ve Víd- ni.20) Oba ostatní svazky (prvý a druhý) této řady byly odevzdány s registraturou české kanceláře dvorské do archivu c. k. ministerstva vnitra ve Vídni, kde byly na- potom chovány až do konce světové války.21) Po pře- vratu z roku 1918 byly vydány všechny tři svazky téže řady knih privilegií rakouskou vládou republice Česko- slovenské a uloženy potom v archivu ministerstva vnitra v Praze.22) 19) R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském (Zprávy českého zemského archivu VI., 1924), str. 191, pozn. 50. 20) C. Böhm, Die Handschriften des kaiserlichen und königli- chen Haus-, Hof- und Staats-Archivs (1873), str. 77, čís. 193. 21) Inventare österreichischer staatlicher Archive I. Inventar des allgemeinen Archivs des Ministeriums des Innern, 1909, str. 33, čís. 7. 22) J. Opočenský, Archivní úmluva republiky Československé s republikou Rakouskou (Časopis archivní školy I., 1923), str. 90, čís. 32.

Strana 182
182 Řada knih privilegií, určená k deskám zemským byla odevzdána v sedmdesátých letech mi- nulého století (1869) zároveň s kvaterny t. zv. malého stavovského archivu — obdobně jako později (r. 1896) Karlštejnské kvaterny opisů desk zemských23) — české- mu zemskému archivu.24) Úmysl, získati peníze na vedení války s Turky opět- nou zástavou korunních statků českých a lén, v říši Ně- mecké ležících a porůznu zastavených, vedl roku 1598 k nové inventarisaci privilegií zem- ských, na hradě Karlštejně chovaných. Jakkoliv již roku 1593 byla zvolena sněmem25) zvláštní komise sta- vovská »k inventování a pořádnému vedle zřízení zem- ského purkrabím Karlštejnským privilejí zemských v spis uvedení« a komora dvorská několikráte na to naléhala, byla »jízda na Karlštejn« v té věci neustále odsunována. Dvorská komora neopomenula tehdy upozorniti, že, po- kud jde o zastavená léna česká, dlužno velmi pečlivě pátrati též v registraturách české kanceláře, české ko- mory a hejtmanství německých lén. Teprve dne 8. června 1598 se posléze dostavila na hrad Karlštejn sněmovní ko- mise, v níž bylo po sedmi zástupcích stavu panského a tolikéž i po sedmi zástupcích stavu rytířského.26) Když byli předložili mocný list, zpečetěný pečetí zemskou, obě- ma purkrabím karlštejnským, vstoupili komisaři, sněmem zvolení, s oběma purkrabími a pražským arcibiskupem do kaple a přilehlých komnat, kde tehdáž byly chovány ko- runa česká a ostatní klenoty korunovací, jakož i privilegia království Českého. Teprve poté, když koruna a ostatní klenoty korunovací byly vystaveny na oltáři v kapli sv. Kříže a ukázány lidu, shromážděnému za mřížemi, zahá- jeny byly vlastní práce inventarisační.27) Práce, spojené s inventarisací, si vyžádaly sedmi dní; dne 15. června 1598 23) J. Borovička, Královský český zemský archiv (1862—1912), (Zprávy zemského archivu království Českého IV., 1915), str. 113. 24) J. Borovička, Královský český zemský archiv etc., (Zprávy zemského archivu král. Českého IV., 1915), str. 104. 25) Sněmy české etc. VIII. (1895), str. 383. 26) Sněmy české etc. IX. (1897), str. 551 a str. 573. 27) Sněmy české etc. IX. (1897), str. 495.

Strana 183
183 byly skončeny. Komisaři, sněmem vyslaní, vzali s sebou na hrad Pražský k deskám zemským něco listin, jež si zvlášť vyhledali a jež se jim jevily obzvlášť důležitými ve věci opětné zástavy korunních statků českých za lepších podmínek. Je nasnadě, že v 16. století došlo k podstatným změ- nám v úschově a uspořádání korunního archivu českého, chovaného na Karlštejně. Listiny, jež na sklonku 15. sto- letí byly chovány v deseti truhlicích, vyplňovaly nyní čtrnáct truhlic, označených písmeny abe- cedy A—O. Obsah bývalé truhlice první, jež v době Ma- touše z Chlumčan zaujímala »privilegia země České a Moravské«, především pak listiny, týkající se českých lén (t. j. lén »infra curtem« ležících) a Moravy, vzrostl v 16. století do té míry — zejména pokud jde o privilegia sta- vovská — že musil býti rozdělen do čtyř truhlic, označe- ných písmenami A—D. Písmenem A označena truhlice s majestáty, týkajícími se království Českého a psanými latinsky, písmenou B truhlice s »majestáty a smlouvami na království České se vztahujícími, českou a německou řečí psanými«, písmenem C truhlice s »reversy a listy na oby- vatele království (Českého) se vztahujícími«,28) písmenou D truhlice s »listy a majestáty markrabství Moravského se dotýkajícími«. Listiny, slezských knížetství se týkající, jež dříve byly chovány v páté truhlici (označené tehdy 28) V posudku díla »Zur Kritik der ältesten böhmisch-mähri- schen Landesprivilegien«, (Český časopis historický XVII., 1911, str. 237), vyslovil Chaloupecký domněnku, že »v 16. stol. vedle star- ších oddělení (archivu karlštejnského), s nimiž se setkáváme v se- znamu z doby Karlovy a jm. v seznamu z r. 1437 a z r. 1511, nalé- záme oddělení nové: Reversové a listové rozliční na obyvatele království Českého se vztahující. Te- prve v 16. stol. korunní archiv stal se i archivem zemským, teprve v té době můžeme v seznamech zemských privilegií hledati di- plomy Janovy a jejich konfirmaci Karlem.« Chaloupecký však ne- přihlédl blíže k vlastnímu obsahu tohoto oddělení, jinak by byl zji- stil, že v oddělení tom byly chovány především lenní reversy, vy- dané panovníkům českým »obyvateli království Českého«, a že tudíž nikterak nesouvisí se skupinou stavovských výsad a listin, ukláda- ných v korunním archivu českém. Nelze ho tedy také užívati ja- kožto dokladu, že korunní archiv český se stal teprve v 16. století též archivem zemským. Listiny stavovské provenience byly uklá- dány v archivu české koruny již v době mnohem starší, nejpozději však ve druhé polovině 14. století.

Strana 184
184 písmenou E), zaujaly nyní pro sebe dvě truhlice. Písme- nou E označena byla truhlice, v níž uloženy listiny »na Slezskou zemi se vztahující, na knížetství Svídnický, Ja- vorský a Vratislavský«; písmenem F označena truhlice s listinami »knížetství Oppolského a Ratiborského« (zá- roveň s listinami ostatních knížat slezských). Tolikéž i listiny, jež byly chovány dříve v osmé truhlici (ozna- čené tenkráte písmenou H), totiž smlouvy králů českých s panovníky okolních zemí, musily nyní býti rozděleny do dvou truhlic, označených písmeny M a N. Truhlice, nade- psaná písmenou M, chovala »smlouvy všelijaké s okolními králi a arciknížaty«, truhlice, označená písmenou N, obsa- hovala »reversy knížat rozdílné o erbanuňky s království Čěském«. Naproti tomu listiny »na zámky v zemi Bavor- ské«, které dříve byly umístěny ve dvou truhlicích, druhé (B) a třetí (C), byly vloženy nyní společně do truhlice je- diné, označené písmenem K, jakožto »listové a věci kní- žětství Bavorského«. Obdobně byly spojeny nyní v jediné truhlici, označené písmenem G, listiny, týkající se Chebu, jež byly chovány dříve v pátém oddělení druhé truhlice (B), a listiny, týkající se Lužice, jež byly uloženy tehdy v šestém oddělení páté truhlice (E). Ve zvláštních truhli- cích byly chovány — obdobně jako již na sklonku 15. sto- letí — listiny, týkající se Rakouska, a to v truhlici, ozna- čené písmenou H, »na Rakouzskou zemi listové se vzta- hující« (dříve v truhlici desáté, označené písmenem K), listiny, týkající se Branibor, v truhlici, nadepsané písme- nem I »listové margkrabství Brandenburského se dotýka- jící« (tenkráte v šesté truhlici, označené písmenem F), listiny, týkající se Lucemburska, v truhlici označené pís- menou L »listové Luczemburský« (tehdy v deváté truh- lici, označené písmenem I), jakož i listiny, týkající se Sas, Míšně a Frank, v truhlici, nadepsané písmenem O »listové Saský, Míšenský a Franckenlandu se dotejkající« (dříve v čtvrté truhlici, označené písmenou D). Inventář »karlštejnského archivu« (korunního archi- vu českého) z roku 1598 jest méně podrobný a méně dů- kladný nežli Registrum desíti truhlic. Obsah valné části listin, nehledíme-li ovšem k privilegiím nejdůležitějším,

Strana 185
185 jest udán toliko zcela povšechně. Přesto však jest inventář z roku 1598 dilem, zasluhujícím dozajista vší úcty, uvá- žíme-li, že byl pořízen v době sedmi dnů. Pořizovatel in- ventáře není nám znám; sotva však byl jím některý z členů stavovské komise, na Karlštejn se dostavivší. Než není ni- jak pravdě nepodobné, že Petr Vok z Rožmberka, nejpřed- nější z členů komise, vzal s sebou na Karlštejn svého zku- šeného archiváře Václava Březana, osvědčivšího se již v inventarisačních pracích o starém archivu pánů z Rožm- berka, jenž zajisté jediné byl by byval s to poříditi inven- tář korunního archivu českého v době tak krátké. Po té stránce bude ještě nezbytně nutné prozkoumati zevrubně inventář korunního archivu českého z r. 1598 a srovnati jej, pokud jde o jeho rozvržení a o způsob udávání obsahu listin, s inventáři Václava Březana, podnes zachovanými. Dozajista jest hodné pozoru, že v inventáři korunního archivu českého z r. 1598 nejsou zaznamenány listiny a písemnosti, týkající se německých lén, příslušejících ke koruně České. Vždyť právě seznamenání českých lén v říši Německé a jejich závazků ke koruně České dalo podnět k vlastním pracím inventarisačním. Naproti tomu Registrum deseti truhlic vyhrazuje českým lénům zahra- ničním druhou a třetí skupinu listin v sedmé truhlici, na- depsané písmenou G: »manstvie rozličná v Říši« a »na zámky k koruně České přikúpené«. Nelze nám tudíž se spokojiti vysvětlením, že skupina listin, týkající se českých lén zahraničních, k níž se především poutala pozornost sněmovního jednání, byla při inventarisaci r. 1598 prostě přehlédnuta. Spíše bylo by lze uvěřiti, že nebyly zazna- menány v inventáři proto, poněvadž je dala stavovská komise odvézti do Prahy k úřadu desk zemských, aby mohly býti důkladněji prozkoumány. Nicméně již opětov- né usnesení sněmu českého z roku 1604, že mají býti vy- praveni na hrad Karlštejn komisaři, sněmem zvolení, aby v tamním archivu »pořádně« vyhledali »jistá snešení, sjed- nocení, smlouvy s některejmi zeměmi dědičnými J M Cské s královstvím Českým,2°) ... žeby statkové manští J M 2) Sněmy české etc. X. (1900), str. 567.

Strana 186
186 Cské jakožto králi Českému a koruně této náležející, ano i vzácní statkové od tohoto království v cizích zemích obyvateluom v skromných sumách penězích [sic!] zasta- veni byli«, nasvědčuje však tomu, že listiny, odvezené r. 1598 k úřadu desk zemských, nijak neposloužily za- mýšlenému cíli. Komise, sněmem zvolená, dostavila se vskutku v neděli dne 4. prosince 1604 na hrad Karlštejn a podle instrukce, již obdržela, pátrala netoliko po zápi- sech »na statky manské J M Cské jakožto králi Českému a koruně týto náležející«,30) nýbrž i po obranných smlou- vách království Českého s ostatními dědičnými zeměmi císařovými, které po přání cisařovu se zřením na společné nebezpečí měly býti obnoveny.31) Vše, co se na Karlštejně v té věci vyhledalo, bylo odesláno v opisech anebo in originali — »jakž se toho potřeba uznala« — na hrad Pražský k deskám zemským. Také ovšem v archivu desk zemských, v zelené světnici a v soudní síni na hradě Praž- ském bylo pátráno při té příležitosti po listinách toho druhu. Veškeren listinný materiál, takto vyhledaný, měl býti odevzdán k posouzení a k vyjádření několika osobám stavovským, sněmem k tomu zvoleným, jakož i komisa- řům, od císaře k tomu nařízeným, po případě též práva znalým.32) Než komise, zvolená k tomu již sněmem hrom- ničným r. 1605, nevykonala svého úkolu ani v tom roce ani v roce následujícím.33) Když roku 1611 vpadli do Čech ozbrojenci Pasovští, — musil býti narychlo dopraven korunní archiv český tentokráte všechny listiny a privilegia bez výjimky z Karlštejna na hrad Pražský.33) Stavové se totiž obávali, že Pasovští potáhnou na Karlštejn, aby uskutečnili králov- ský plán arciknížete Leopolda, chtějícího se zmocniti čes- ké koruny.35) Proto již navečer dne 7. února 1611, hledíc k hrozícímu nebezpečí, byly převezeny koruna česká, 30) Sněmy české etc. X. (1900), str. 579. 31) K. Krofta, Sněmy české etc. XI. 1, (1910), str. 31. 32) K. Krofta, Sněmy české etc. XI. 1, (1910), str. 101, čís. 11. 33) K. Krofta, Sněmy české etc. XI. 1, (1910), str. 31. 34) J. B. Novák, Sněmy české etc. XV. 1, (1917), str. 107, č. 84. 35) J. B. Novák, Sněmy české etc. XV. 1, (1917), str. XXXVI.

Strana 187
187 »slavná privilegia, majestáty a svobody zemské«, s prů- vodem 500 mušketýrů a 300 jezdců a u velikém počtu lidu na hrad Pražský do kaple svatováclavské.36) Tam byly uloženy koruna i privilegia zemská v kobce pod zemí, kde leží tělo svatého Václava; kobka pak byla zabezpečena silnými, železnými dveřmi a čtyřmi velikými visacími zámky.37) Ve dne i v noci konali v kapli svatováclavské strážní službu nejvyšší úředníci zemští8) se zástupci sta- vu panského a rytířského a s třemi sty mušketýry.36) Nebezpečí však ještě nebylo zažehnáno. Když Pasovští nechtěli odtáhnouti, nebude-li jim vyplacen žold podle jejich přání, jali se též vyhrožovati stavům, že jim odve- zou korunu českou se všemi privilegiemi a deskami zem- skými. Tenkráte však ku podivu zachovali stavové, jinak zajisté velmi úzkostliví o sva privilegia, jistou chladno- krevnost; odpověděli totiž Pasovským,20) že »byť krásně originálové byli jim pobráni, však že mají jich hodnověr- né výpisy, z kterýchž mohla by se zase poznovu přepsati a od toho, komuž by to vlastně náleželo, dostatečně obno- vena a potvrzena býti.«11) Jakmile Pasovští odtáhli, byl odvezen korunní archiv český opět na hrad Karlštejn; tam zůstal pouze osm let, kdy byl převezen znovu na hrad Pražský, aby se již nikdy na Karlštejn nevrátil. Stavové pod obojí zmocnili se roku 1618 hradu Karlštejna, kte- 36) J. B. Novák, Sněmy české etc. XV. 1, (1917), str. 122, čís. 95, pozn. 1. 37) ... »und eben in der kruft under der erden, da der leich- nam des heiligen Wenzeslai ligt, verwarter deponirt; die kruft mit ainer starken eisern tüer und 4 grossen fürlegschlossern verwahrt« etc. Srov. J. B. Novák, Sněmy české etc. XV. 1, (1917), str. 137, čís. 111. 38) J. B. Novák, Sněmy české etc. XV. 1, (1917), str. 151, č. 122. 39) Pavla Skály ze Zhoře Historie česká od r. 1602 do r. 1623, (Monumenta historiae Bohemica II., 1865), I. díl, str. 279. 40) V diariu, chovaném v domácím, dvorním a státním archivu ve Vídni o sign. 108/II (podle novějšího číslování 57), poznamenáno jest ke dni 4. března 1611: »obwol die cron, auch die privilegien nun mer in iren händen ist, hetten si noch allezeit sovil gold und edlgestain, ain andere machen zu lassen, so hetten si auch noch von allen iren privilegien, weliche sowol bei der cron als der landtafel vorhanden sein, abschrift, die man auch wol, wie vor zeiten oft ge- schechen, wider renovieren und umbfertigen könde«: srov. J. B. No- vák, Sněmy české etc. XV. 1, (1917), str. 342, čís. 284. 41) Pavla Skály ze Zhoře Historie česká od r. 1602 do r. 1623 (Monumenta historiae Bohemica II., 1865), I. dil, str. 291.

Strana 188
188 rýž byl — podle Skály — »zámek a pevnost nejbezpeč- nější a k chování koruny a klenotů královských, též všech privilegií zemských posvěcené a obranné místo, ssadivše z úřadu purkrabě jeho i jiné přísežné osoby.«12) Nicméně považovali stavové za nezbytné opatřiti hrad Karlštejn silnější posádkou pro větší bezpečí klenotů zemských, tam chovaných.43) Když však se jim zdálo, že ani toto opatření nestačí, dali direktoři dne 22. června 1619 přenésti »koru- nu s jinými klenoty a privilegiemi zemskými z hradu Karl- štejna na hrad Pražský«14) a dodati k deskám zemským; »což až posavad tam zůstává a skrze jistou vartu se opatruje a dále ještě opatrovati bude, dokudž by na jiné místo bezpečnější ty věci přenešeny nebyly.«45) Korunní archiv český i po bitvě bělohorské zůstal již trvale na hradě Pražském, ježto se ukázalo, že hrad Karlštejn při novém a pokročilejším válečnictví neposkytuje dostatečné ochrany k chování koruny a privilegií zemských.46) To se zajisté velmi dobře hodilo králi Ferdinandu II., poněvadž patrně i jinak hodlal zameziti jakýkoliv vliv stavů na ve- dení státního archivu. Po prvé, tuším, viceregistrátor desk zemských Josef Hasner v rozpravě, obírající se osudy stavovského archivu svatováclavského a posud nevyda- né,47) vyslovil domněnku, že záměr Ferdinandův z roku 1622 — zrušiti úřad purkrabí karlštejnských — nenechá- vá nás na pochybách, že za panování Ferdinanda II. kle- noty zemské a listiny korunního archivu českého, svěřené posud dozoru karlštejnských purkrabí, byly převezeny na hrad Pražský. Také stručný nástin osudů českého archivu korunního, jejž podává zpráva sněmovní komise o orga- 42) Pavla Skály ze Zhoře Historie česká etc. II. dil, str. 238. 43) Pavla Skály ze Zhoře Historie česká etc. II. díl, str. 359. 44) Pavla Skály ze Zhoře Historie česká etc. III. díl, str. 171. 45) Pavla Skály ze Zhoře Historie česká etc. III. díl, str. 190. 46) Aug. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého, VI. díl (1889), str. 67. 47) J. Hasner, Geschichte des ständischen Sct. Wenzels Archi- ves: »Der Umstand, dass König Ferdinand der Zweite in dem Jahre 1622 das Karlsteiner Burggrafenamt behob, lässt keinen Zweifel übrig, dass unter diesem Monarchen die Reichskleinodien und Ur- kunden die der Obhut dieses Burggrafenamtes anvertrauet waren, nach Prag übertragen liess.«

Strana 189
189 nisaci zemského archivu českého z r. 1865, uvádí 2s) — na- vazuje zřejmě na zpracování Hasnerovo — že korunní archiv český byl chován na hradě Karlštejně až do r. 1622, t. j. do té doby, kdy císař Ferdinand II. zrušil úřad purkra- bí karlštejnských. Datum převezení korunního archivu českého do sklepení nad kaplí svatováclavskou v dómě pražském prý bylo považováno tehdy za státní tajemství a proto prý také nelze zjistiti jeho přesný letopočet. Nej- spíše však se prý podobá pravdě, že přemístění korunního archivu českého bylo provedeno ještě před rokem 1625 a to proto, poněvadž císařská komise, dostavivší se dne 8. července 1628 na Karlštejn, aby pořídila seznam všech svršků, ježto totiž hrad Karlštejn byl zastaven dne 16. října 1626 Janu Kavkovi z Říčan, neshledala se tam již ani s klenoty říšskými ani s privilegiemi království. Ob- dobně se vyjádřil i Jireček,49) že teprve »po bitvě Bělo- horské archiv z Karlštejna přenešen do sklepení kostela Svatovítského vedle kaply sv. Vácslava, kdež po někte- rých proměnách pozůstal«. Posléze též Friedrich50) mínil, že bělohorský vítěz, který zrušil úřad karlštejnských pur- krabí a hrad Karlštejn kázal zastaviti, uchvátil korunní archiv český jediné do své moci, dav jej roku 1626 pře- vézti potají do Prahy a uložiti ve sklepení nad kaplí sva- továclavskou v katedrále svatovítské. Nicméně však dluž- no míti za jisté, jak výše bylo doloženo, že korunní archiv český byl uložen již ve dnech českého povstání na hradě 48) Stenografické zprávy sněmu Českého; II. sezení čtvrtého ročního zasedání, dne 25. listopadu 1865, str. 14: »Dieses Archiv wurde bis zum Jahre 1622, dem Zeitpunkte, wo Kaiser Ferdinand II. das Karlsteiner Burggrafenamt, mit welchem die Bewachung und Bewahrung der Landesprivilegien verbunden war, aufhob, in Karl- stein verwahrt. Der Zeitpunkt der Ubertragung dieses Archivs in das Gewölbe der St. Wenzelskapelle bei der prager Domkirche wurde dazumal als Staatsgeheimniss behandelt, und es ist der Zeit- punkt der Ubertragung nicht mit Genauigkeit festzustellen. Mit höchster Wahrscheinlichkeit erfolgte diese Übertragung jedoch vor dem Jahre 1625, weil, als die Burg Karlstein am 16. Oktober 1626 an Johann von Ričan verpfändet wurde, bei der am 8. Juli 1628 durch eine kaiserliche Kommission stattgehabten Inventur der dortigen Fahrnisse die Reichskleinodien und Landesprivilegien nicht mehr vorhanden waren.« 49) H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. VIII. 50) G. Friedrich, Korunní archiv český. K chystané výstavě listin vrácených z Vídně. II. České Slovo ze dne 11. června 1921.

Strana 190
190 Pražském, a že tudíž nebylo nikterak potřebí, aby jej te- prve Ferdinand II. dal převézti do Prahy.51) Porážka bělohorská a její následky, pokud jde o archiv českého státu, byly patrné pouze potud, že stavové čeští zúplna pozbyli svého dřívějšího vlivu na jeho vedení, a že král Ferdinand II. od té doby jal se jej neomezeně spravo- vati bez jakékoliv cizí účasti. K ztenčení anebo snad do- konce k poškození jeho fondů tenkráte vůbec nedošlo. Ne- poměrně hůře pochodily tehdy četné archivy české šlech- ty. Mnohé z rodin, které byly nuceny pro víru opustiti vlast, vzaly s sebou do ciziny také své archivy. O tom, jak veliké bohatství listinného materiálu chovaly tehdejší šlechtické archivy české, lze se poučiti, zkoumáme-li po- drobně prameny, jichž užil Bartoloměj Paprocký z Hlohol k svému Diadochu.32) Paprocký, Polák mazovského pů- vodu, konaje u nás na sklonku 16. století rozsáhlá studia genealogická, měl volný přístup do valné části šlechtic- kých archivů na území bývalého státu českého, z nichž se nám podnes zachovaly jenom nepatrné zbytky.53) Vůbec na sklonku 16. století lze hovořiti o rozkvětu domácích archivů šlechtických. Na dvoře Petra Voka z Rožmberka působil totiž tehdy Václav Březan, nad obyčej vynikající archivář té doby, který podle systematického plánu po- řídil roku 1598 — tedy téhož roku, kdy byl sepsán inven- tář korunního archivu českého, chovaného na Karlštejně, o němž byla řeč výše, — seznam regest všech listin, ulo- 51) Není totiž dokladu, že byl korunní archiv český po bitvě bělohorské odvezen zase zpět na Karlštejn. 52) Bartoloměj Paprocký z Hlohol a z Paprocké Vůle, Diado- chos id est successio, jinák Posloupnost knížat a králův českých, biskupův i arcibiskupův pražských, a všech třech stavův slavného království Českého, to jest panského, rytířského a městského, krátce sebraná a vydaná (v Praze 1602). Zejména kněh druhých kapitola první »O stavu panském a rozmnožení jeho, a odkud který rod a erb do tohoto království přišel« a knihy třetí »O stavu rytíř- ském a rozmnožení jeho, jak dávno a odkud který rod a erb do to- hoto království přišel.« 53) A. Sedláček, Listy ze ztracených archivů panských, kteréž se v Paprockého Diadechu připomínají, na pravý čas a pravé udání svedené. Snůška I. (Věstník Královské České Společnosti náuk, třída filos.-hist.-filol., ročník 1890, str. 386—409). — Snůška II. (Věstník Král. České Společnosti náuk, třída filos.-hist.-filol., roč- ník 1892, str. 47—78).

Strana 191
191 žených v archivu pánů z Rožmberka.54) Než tímto dílem ještě Březanovy práce archivářské nebyly ukončeny. Když po smrti Petra Voka z Rožmberka roku 1611 se stal Březan archivářem pana Jana Jiřího ze Švamberka, dě- dice domu Rožmberského, pořídil roku 1617 též podrobný inventář velmi bohatého rodového archivu pánů ze Švam- berka, chovaného ve sklepení (hořejším) v hlízavé věži (»Markomanské«) na hradě Zvíkově.55) V době českého povstání dal patrně Petr ze Švam- berka převézti podstatnou část archiválií, chovaných na Zvíkově, do Prahy a uložiti je do bezpečí ještě před pří- chodem císařských komisařů, kteří se vskutku roku 1622 na Zvíkov dostavili.56) Teprve roku 1695 byly zvíkovské archiválie švamberské náhodou opět nalezeny v zaplom- bovaných pivních sudech, uložených ve sklípku schwarzen- berského domu na Újezdě na Malé straně v Praze.57) Na několik stran byl rozvát starý archiv pánů z Var- temberka. Jan Jiří z Vartemberka byl roku 1622 všeho odsouzen a nucen prchnouti do Saska, poněvadž volil falckraběte Fridricha za krále českého a při jeho koruno- vaci vykonával úřad nejvyššího číšníka; v Sasku také později zemřel, neznámo však kdy. Skrovné zbytky jeho jmění, jakož i nepochybně starý rodový archiv pánů z Vartemberka zabral tehdy pro sebe braniborský kurfiřt. Odtud si lze též vysvětliti, proč několik listin z rodového archivu pánů z Vartemberka bylo přiřaděno k fondům pruského státního archivu v Berlíně. Zbytky rodového archivu pánů z Vartemberka, kdysi velmi rozsáhlého, se dostaly v prvé polovině 19. století z Berlína výměnou 54) Fr. Mareš, Vácslav Březan, (Časopis Musea království Čes- kého, ročník LII., 1878), str. 94. 55) Č. Zíbrt, Z dějin zámku a panství Zvíkova, (1908), str. 49. 56) Č. Zíbrt, Z dějin zámku a panství Zvíkova, (1908), str. 44. 57) A. Markus, Z osudů archivu švamberského, (Časopis Spo- lečnosti přátel starožitností českých v Praze, ročník XXII., 1914), str. 27: »... in zwei viereimrichen, in Ihro hochfürstl. Gnaden von Schwartzenberg (Titul) auf den Augezd in der königl. kleinern Re- sidenzstadt Prag situirten Landhaus, untenher in einen verschlos- senen Quel[bel in] denen zugenagelt gewesenen Bierfäs[sern unter] andern vielfältigen, von Mäusen zerb[issenen], und wegen Alters unleslichen Schai[ne]n,« etc.

Strana 192
192 archivu Národního musea v Praze. Dvě listiny z archivu pánů z Vartemberka zůstaly posud v státním archivu v Berlíně; ostatní, pokud nebyly odevzdány do Prahy, se beze stopy ztratily.58) Velmi pestré osudy postihly též archiv pánů z Lipé, jehož zbytky, jak uslyšíme ještě níže, okolo poloviny 18. století úsilím Theodora Antonína Taulowa z Rosen- thalu byly připojeny k listinám archivu české koruny, kde se s nimi podnes ještě shledáváme.50) Páni z Lipé byli z nejčelnějších rodů česko-moravské šlechty, zastávajíce dědičně úřad nejvyššího maršálka království Českého. Za panování Jana Lucemburského si získal zcela mimořádný význam Jindřich I. z Lipé (1296—1329) jakožto vůdce čes- ké šlechty. Ježto získali později rozsáhlá zboží na Mo- ravě, účastnili se veřejného života ponejvíce jako šlechta moravská. Čeněk VI. Hovora z Lipé (1631—1680), po- slední potomek svého rodu, zdědil po své matce Brandýs nad Orlicí v Čechách. Avšak pro své náboženské přesvěd- čení — byl totiž horlivým Českým bratrem — musil opustiti Čechy a usaditi se jako vyhnanec ve Slezsku, kde si zakoupil panství Schwentnig u Sobotky (Zobtenberg) na úpatí Sovích hor.0) Čeněk Hovora z Lipé se stýkal velmi přátelsky s děkanem pražské metropolitní kapituly a známým dějepiscem Tomášem Pešinou z Čechorodu. Pešina jej několikráte navštívil na jeho panství ve Slez- sku. Když byl po prvé návštěvou ve Schwentníku, sezná- mil se také s velkolepým rodovým archivem pánů z Lipé. Avšak archiv pánů z Lipé byl tak rozsáhlý a tolik bohatý památkami historickými, že si jej za svého tehdejšího po- bytu jen stěží mohl prohlédnouti. Osm dní a osm nocí prý 58) A. Sedláček, Listy ze ztracených archivů panských, kteréž se v Paprockého Diadochu připomínají, na pravý čas a pravé udání svedené. Snůška I. (Věstník Král. České Společnosti náuk, třída filos.-hist.-filol., ročník 1890), str. 399; II. Z pamětí pánův z Var- temberka. 59) R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském, (Zprávy českého zemského archivu VI., 1924), str. 204 a sl. 60) H. Brunner, Die Herren von Lippa, (Zeitschrift des deut- schen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens XV., 1911), str. 482.

Strana 193
193 ztrávil Pešina v archivu pánů z Lipé, jak sám přiznává, aniž se obeznámil alespon s dvacetinou jeho obsahu.21) Již tenkráte odvezl odtud s sebou domů něco listin. Když Pe- šina prodléval ve Schwentniku roku 1679 naposledy, ob- držel od Čeňka Hovory z Lipé darem hojně rukopisův. Tenkráte asi také, neučinil-li toho ovšem již dříve, odnesl si Pešina s sebou z archivu pánů z Lipé ony listiny, jež jsou nyní uloženy v archivu české koruny.82) Než osudy valné většiny fondů rodového archivu pánů z Lipé po smrti posledního potomka tohoto rodu roku 1680 nejsou nám blíže známy. Brunnere3) soudí, že rodový archiv pánů z Lipé zůstal ve Slezsku a byl odevzdán později pruskému státnímu archivu ve Vratislavi. Kromě bouří husitských způsobil největší pohromu archivům na území bývalého státu českého vpád švéd- ských vojsk za války třicetileté. Tehdy však nebyly ni- čeny archiválie jenom nahodile vandalismem švédské sol- datesky, nýbrž došlo dokonce i k plánovitému zabavování a vyvážení písemností ze země. Válečná kořist švédská na archiváliích obdobně jako jejich kořist literární, pokud jde o knihovny, jest z nejzajímavějších otázek kulturních dějin. Benediktin Beda Dudík v rozpravě o svém výzku- mu švédském k moravským dějinám, 4) vydané roku 1852, hájil mínění, že Švédové v českých zemích plenili toliko knihovny, neohlížejíce se nijak zvláště po archivech. Du- dík praví výslovně, že v Mikulově utrpěla ztráty jenom Dietrichštejnská knihovna a to pouze na rukopisech, ni- 61) T. Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus etc. I., 1677, str. 422: »Hoc igitur beneficio usus, quidquid per octo continuos dies, posthabitis aliis omnibus negotiis, lustrari et notari potuit, non intermisi, impendendo etiam noctes, quae mense illo solent esse sat breves: et tamen ultimo vix vigesimam partem eorum percurrere valui, tanta copia scriptorum fuit.« 62) Taulow z Rosenthalu v pamětním spise ze dne 3. března 1772, nadepsaném: »Auskunft über die aus den Böhmischen Archi- ven a. 1750 in das Hausarchiv überbrachten Urkunden und Schrif- ten,« (Kurrentakten des Haus-Hof- u. Staatsarchives in Wien, Staatskanzlei, Interiora, Archiv, ex 1772, N° 14). 61) H. Brunner, Die Herren von Lippa, (Zeitschrift d. deutschen Vereines für d. Gesch. Mährens u. Schlesiens XV., 1911), str. 486. 64) B. Dudik, Forschungen in Schweden für Mährens Ge- schichte, (1852), str. 21 a sl. 13

Strana 194
194 koli však na archiváliích, a že také kromě Mikulova ani odjinud není prý nijaké stopy po tom, že by byli Švédové vyvezli z Moravy kterýkoliv archiv anebo vůbec jaké- koliv listiny.35) Cílem švédského pátrání prý byly cenné předměty a nikoli staré papíry, zejména ne staré listiny.60) Avšak mínění Dudíkovo,7) že švédští generálové a voje- vůdcové nebažili nijak po archivní kořisti, není správné. Právě opak jest pravdou. Známe nyní instrukci, vydanou dne 21. ledna 1643 Gabrielem Gabrielssonem Oxenstiernou armádě Torstenssonově, jdoucí do Německa, jak si má vésti při zabavování důležitých písemností a listin v tam- ních archivech a registraturách,3) jež jest uložena v stát- ním archivu stockholmském. O. Walde“9) upozornil již na to, že po dobytí Prahy Švédy roku 1648 generál Königs- mark s obzvláštní horlivostí se obíral zejména státními archivy, v Praze umístěnými, a že dokonce vydal zvláštní pokyny, týkající se zabavování a odvážení archiválií z pražských archivův a registratur. Odvezeny měly býti všechny písemnosti, týkající se veřejných záležitostí říše Římské a království Českého, jakož i korespondence pa- nujících císařův a králů s cizími mocnáři anebo jejich ge- nerály a jinými vysokými hodnostáři, dále pak vše, co se týkalo komory a státních důchodů království Českého.70) 65) "Nikolsburg verlor allerdings die in der Dietrichsteinischen Bibliothek (wie unten gezeigt wird) aufbewahrten Handschriften, nicht aber Archivalien, und neben Nikolsburg findet man auch nicht die leiseste Spur, dass die Schweden ein Archiv oder gewisse Diplo- mata aus Mähren mitgenommen hätten." (B. Dudík, Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte, str. 31). 6s) »Also Kostbarkeiten, und nicht alte Papiere, besonders keine Urkunden, waren das Ziel der schwedischen Nachforschung.« (B. Dudik, Forschungen in Schweden etc., str. 37). 61) B. Dudík, Forschungen in Schweden etc. str. 33. 68) Riksregistraturet 21. Jan. 1643: »...huus Österrijkes pacta och alliancer giorde med andre konungar och rijken, jämval och elliest andre skrifftelige documenter, recesser och acter, som anten touchera War Stat eller elliest tiänte till historien.« 69) O. Walde, Storhetstidens litterära krigsbyten en kultur- historisk-bibliografisk studie, I., 1916, str. 22. 70) »... was den Publiquen Stat des Römischen Reichs undt Königreichs Böhmen, wie auch die Correspondence, so die daselbst residierende Keijser und Könige mit frembden Potentaten oder ihren Generaln undt andren hohen Ministris gehalten; was die Cam- mer-Sachen undt intraden des Königreichs Böhmen concerniret.«

Strana 195
195 Ze spisů soudních měly býti vybrány pouze ty, které se týkaly otázek veřejných a byly značné důležitosti (»pu- blique und von importantz«). Z korespondence říšského registrátora a správce německé říšské registratury v Pra- ze Leonarda Pipia 1) s říšským místokancléřem hrabětem Ferdinandem Zikmundem Kurzem, na niž jsem upozornil již jinde,2) vysvítá, že Švédové, pleníce pražské archivy a registratury, řídili se přesně podle pokynů Königsmarko- vých. Dovídáme se odtud, že vojenský president švédský Alexander Erskein si vyžádal klíče od jednotlivých praž- ských registratur, aby je mohl velmi často navštěvovati a vybírati si tam různé archiválie, jež si dával potom od- nášeti do svého bytu. Jakkoliv Erskein ujišťoval vždy znovu, že spisy, jež si vypůjčil, zase navrátí zpět, dával je stále odvážeti z Prahy. Týž osud, jaký postihl německou říšskou registraturu v Praze, byl údělem i jiným registra- turám pražským, zejména registratuře místodržitelské a registratuře české komory. Také ty byly Švédy zabrány a množství listin a spisův odtud odvezeno. O. Walde v díle, o němž jsem se zmínil již výše, vy- slovil domněnku, že Švédové, dobyvše roku 1648 Menšího města Pražského a Hradčan, zmocnili se též kaple svato- václavské a rozchvátili korunní archiv český, tam ulo- žený.73) K mínění tomu dospěl Walde především proto, poněvadž shledal v katalogu knihovny královny Kristiny rukopis, nadepsaný slovy »Römisch Kayserl. May. Hoff- statt, von den Jahren 1554—62, singulis voluminibus«; mimo to zjistil v státním archivu švédském ve Stockholmu (»Svenska Riksarkivet«) četné listiny a spisy ze »sbírky Erskeinovy«, i povšiml si toho, že mnohé z nich na sklon- 71) Korespondence jest uložena ve vídeňském domácím, dvor- ním a státním archivu, v oddělení »Reichshofkanzlei, Verfassungs- akten, Fasc. 42«. 72) R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském, (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 178, pozn. 14. 73) »En i katalogen öfver drottning Kristinas bibliotek uppta- gen handskrift med titeln »Römisch Kayserl. May. Hoffstatt, von den Jahren 1554—62, singulis voluminibus«, har möjligen tillhört det i Wenzelskapellet förvarade böhmiska kronarkivet, hvilket äfven plundrades« (O. Walde, Storhetstidens litterara krigsbyten etc. I., 1916, str. 327—328.)

Strana 196
196 ku 17. století (r. 1690) zakoupil rakouský vyslanec u švéd- ského dvora ve Stockholmu hrabě Jan Antonín Nostic a dal je skutečně později — jak ještě uslyšíme podrobněji — přiřaditi k fondům korunního archivu českého. Nicméně dlužno tu zdůrazniti, že rukopis, týkající se císařského dvora z let 1554—1562, nebyl zabrán Švédy v korunním archivu českém, nýbrž spíše v německé říšské registratuře v Praze. Z říšské registratury pochází také, jak se nejvíce podobá pravdě, valná většina archiválií, sdružených v stockholmské »sbírce Erskeinově«. Jisté je pouze tolik, že ani u jediné nelze naprosto bezpečně zjistiti provenienci korunního archivu českého. Přezkoumáme-li nyní prove- nienci archiválií, získaných nazpět hrabětem Nosticem, podle obou seznamů, pořízených kdysi Löwem z Erlsfeldu a připojených k inventáři korunního archivu českého71) z roku 1719, o němž bude ještě řeč, dospějeme tolikéž k závěru, že ani jediná písemnost, tam zaznamenaná, ne- byla vzata přímo z fondův archivu české koruny. Ze 130 čísel seznamu t. zv. Nostických anebo jinak též »švédských« listin75) pocházejí listiny, týkající se sjednání erbanuňků s královstvím Českým?8) a zazna- menané o číslech 2—6 a 27, dále listiny, týkající se lenních věcí saských vévod77) a zaznamenané o číslech 7—16, 26 74) »Soupis privilegií království Českého ze dne 26. října 1719,« chovaný v archivu Národního musea v Praze, B č. 946, sign. XVI. C 5. 75) »Lit. F, Consignation deren von Ihro Excell. dem königli- chen böheimbischen obristen landhofmeistern herrn grafen von Nostitz aus Schweden anhero überbrachten böheimbischen original- documenten.« 76) Obnovený erbanuňk kurfiřtů saských s panovníky český- mi, vydaný kurfiřtem Augustem dne 10. července 1571, (čís. 2); erbanuňk saského kurfiřta Augusta, sjednaný s českým králem Rudolfem II. dne 20. dubna 1579, (čís. 3); erbanuňk saských vévod Kristiána, Fridricha Viléma, Jana, jakož i Jana Kazimíra a Jana Arnošta, sjednaný s českým králem Rudolfem II. dne 24. října 1587, (čís. 4); plná moc saského vévody Mořice a stavů saských, daná k sjednání erbanuňku s králem českým dne 11. října 1546, (čís. 5); plná moc saského kurfiřta Augusta, daná dne 10. června 1571 k obnovení erbanuňku s králem českým Maxmiliánem II., (čís. 6); úmluva krále českého Ferdinanda I. se saským vévodou Mořicem, sjednaná dne 19. října 1546 o úpravě lenních poměrův a připojená k erbanuňku obou panovníkův, (čís. 27). 17) Plná moc saského vévody Jana Arnošta, daná dne 23. čer- vence 1543 poselstvu do Prahy, aby jeho jménem přijalo investituru na léna, jež drží od koruny České, (čís. 7); lenní revers saského

Strana 197
197 a 28, jakož i četné lenní reversy rozličných osob,73) zazna- menané o číslech 18,20,23—25, 29,31—44, ze staré regis- tratury české dvorské kanceláře, pokud zůstala při krá- vévody Jana Viléma, vydaný dne 30. června 1571 králi českému Maxmiliánu II., (čís. 8); lenní revers obou bratří a vévod saských Fridricha Viléma a Jana, vydaný dne 15. února 1587 českému králi Rudolfu II., (čís. 9); lenní revers saského vévody Fridricha Viléma, vydaný dne 15. července 1593 jménem tří nezletilých princů sas- kých, Kristiána, Jana Jiřího a Augusta, králi českému Rudolfu II., (čís. 10); revers saského kurfiřta Augusta, vydaný dne 12. červen- ce 1571 králi českému Maxmiliánu II., že investitura na česká léna, udělená kurfiřtovu poselstvu, nemá býti na újmu práv krále čes- kého, jakožto lenního pána, (čís. 11); lenní revers kurfiřta saského Augusta, vydaný dne 30. června 1571 českému králi Maxmiliánu II., (čís. 12); revers saského kurfiřta Augusta, vydaný dne 5. prosince 1578 králi českému Rudolfu II., že investitura českých lén, udělená poselstvu kurfiřtovu, nemá býti v budoucnu na újmu práv krále českého, jakožto lenního pána, (čís. 13); lenní revers saského vé- vody Fridricha Viléma, vydaný dne 15. července 1593 jménem tří nezletilých princů saských, Kristiána, Jana Jiřího a Augusta, králi českému Rudolfu II. na Sonwald, (čís. 14); lenní revers saského kurfiřta Kristiána II., vydaný též jménem obou jeho nezletilých bratří, Jana Jiřího a Augusta, dne 10. srpna 1603 králi českému Rudolfu II., (čís. 15); lenní revers saského kurfiřta Kristiána II. ze dne 10. srpna 1603, vydaný též jménem obou jeho nezletilých bratří králi českému Rudolfu II. na Voigtland a Plavensko, (čís. 16); lenní revers saského kurfiřta Kristiána I., vydaný dne 15. lis- topadu 1586 králi českému Rudolfu II., (čís. 26); lenní revers sas- kého kurfiřta Augusta, vydaný dne 5. prosince 1578 českému králi Rudolfu II., (čís. 28). 18) Lenní revers Kašpara Multze, vydaný též jménem jeho otce Jiřího dne 9. září 1549 králi českému Ferdinandu I., (čís. 18); listina ze dne 19. dubna 1540, kterou se Jiří z Waldova vzdává se svolením královým ve prospěch Wilibalda z Wirsberka zboží Schel- lenberka a Waldthurnu, jež držel lénem od koruny České, (čís. 20); listina ze dne 20. října 1548, kterou hejtman německých lén Jan z Lobkovic uděluje městu Norimberku lénem třetinu zámku a měs- tečka Gräfenberka, (čís. 23); lenní revers Jana Zehrera Rambsen- thala, vydaný dne 30. srpna 1537 českému králi Ferdinandu I., (čís. 24); lenní revers Gabriela z Flossu a Purgersreuthu (Burkhardsrie- du), vydaný dne 12. dubna 1537 českému králi Ferdinandu I., (čís. 25); lenní revers Jiřího ze Schönburka a z Gluchova, vydaný dne 22. června 1546 králi českému Ferdinandu I., (čís. 29); lenní revers Wilibalda z Wirsberka, vydaný dne 18. dubna 1548 českému králi Ferdinandu I., (čís. 31); vidimus dvou lenních listů českého krále Vladislava Jagiella z let 1485 a 1506, vydané dne 5. února 1539 štrassburským biskupem Vilémem, (čís. 32); lenní revers rýnského falekraběte Ludvíka VI., vydaný dne 9. září 1578 králi českému Ru- dolfu II., (čís. 33); lenní revers města Norimberka, vydaný dne 7. října 1545 králi českému Ferdinandu I. na česká léna ve Fran- cích, (čís. 34); lenní revers Jana Thima, vydaný dne 24. listopadu 1545 na příkaz Jiřího Grüdera králi českému Ferdinandu I., (čís. 35); lenní revers města Norimberka, vydaný roku 1549 králi čes- kému Ferdinandu I. na třetinu městečka Gräfenberka, (čís. 36); lenní revers města Norimberka, vydaný dne 24. září 1577 českému

Strana 198
198 lovské místodržitelské registratuře v Praze od té doby, kdy česká dvorská kancelář ještě byla umístěna v Praze. Z oddělení »Publica« německé říšské registratury v Praze odvezli Švédové písemnosti,) zaznamenané o číslech 22, 50, 52, 56, 62, 67, 68, 101, 102; z oddělení »Ju- dicialia« téže registratury pak vyvezli, jak patrné, písemnosti,80) zaznamenané v uvedeném seznamu o číslech 70, 71, 78 až 88. Tolikéž i čtyři listiny, 1) zaznamenané králi Rudolfu II. na česká léna ve Francích, (čís. 37); lenní revers Jiřího Multze, vydaný dne 26. srpna 1545 králi českému Ferdinan- du I., (čís. 38); lenní revers Jana z Biberštejna, vydaný dne 2. břez- na 1545 králi českému Ferdinandu I. na Fridland, Liberec a Zavi- dov, (čís. 39); lenní revers Wolfa z Wirsberka a na Vildštejně, vy- daný dne 25. července 1546 králi českému Ferdinandu I., (čís. 40); lenní revers Kryštofa ze Zedtwic, vydaný dne 14. srpna 1546 králi českému Ferdinandu I., (čís. 41); lenní revers Hanse Partnera, vydaný dne 30. srpna 1547 králi českému Ferdinandu I., (čís. 42); lenní revers Jana z Biberštejna, vydaný dne 6. září 1549 králi čes- kému Ferdinandu I. na panství Forst, (čís. 43); plná moc, kterou vydal dne 15. září 1545 Jeroným Holtzschür, lenník města Norim- berka, Hansi Lochingerovi ve věci přijetí českých lén pro město Norimberk od českého krále Ferdinanda I., (čís. 44). 79) Recess říšský, (usnesení německého sněmu říšského), vy- daný v Řezně dne 22. října 1613, (čís. 22); dlužní list císaře Rudolfa II., vydaný dne 29. září 1598 bratřím z Lichtenštejna na částku 25.000 zlatých, kterou mu půjčili na úhradu válečných výdajů, (čís. 50); revers Františka Tomáše Perrenota (Berenottiho) z Granvelly, hraběte z Cantecroy (Contecroy), vydaný dne 12. června 1610 ve věci smlouvy o věno, sjednané s císařem Rudolfem II. a Karolinou d'Austria, (čís. 52); listina císaře Rudolfa II. ze dne 14. dubna 1592, potvrzující smlouvu o věno, sjednanou mezi Zikmundem III., krá- lem polským, a Annou, dcerou rakouského arcivévody Karla, (čís. 56); smlouva o věno, sjednaná dne 5. prosince 1607 mezi císařem Rudolfem II., jménem Karoliny d'Austria s jedné, a Františkem Tomášem Perrenotem z Granvelly, markrabětem z Cantecroy (Con- tecroy) s druhé strany, (čís. 62); smlouva císaře Rudolfa II. se Zikmundem Báthorym, vévodou sedmihradským, sjednaná dne 2. července 1595, (čís. 67); plná moc, kterou dává císař Ferdinand I. dne 18. března 1563 vyjednavačům, vyslaným urovnati různice a spory s republikou Benátskou, (čís. 68); list multanského vojvody, psaný císaři Rudolfu II. jazykem rumunským (multanským) bez udání letopočtu, (čís. 101); přímluvný list, zaslaný císařem Ma- tyášem papeži o jmenování Octavia Rudolfa (Ridolfiho) kardiná- lem, bez udání data, (čís. 102). 80) Rozsudek dvorského soudu v Rottweilu, vynesený v rozepři žida Berlína, bez udání data, (čís. 70); zpráva o exekuci, provedené soudem v Rottweilu, ve věci žida Berlína, bez udání data, (čís. 71); otevřené listy — bez jakéhokoliv bližšího označení obsahu nebo le- topočtu — o rozličných rozepřích občanských, vedených v říši Řím- ské, (čísla 78 až 88). 81) Lenní list na hrad Thürheim (Dhörheimb), vydaný dne 12. března 1613 císařem Matyášem říšskému místokancléři Leopol- dovi ze Stralendorfu, (čís. 17); smlouva trhová o dva pozemky

Strana 199
199 o čísle 17, 59, 63 a 76, jejichž příjemcem byl přímo říšský místokancléř Leopold ze Stralendorfu, pobrali Švédové sotva kde jinde, leda jediné v říšské registratuře v Praze. Z vypleněného knížecího archivu Dietrichštejnského v Mikulově odvezli Švédové listiny, jejichž příjemci jsou moravská města Hranice a Drahotuše, a jež jsou zazna- menány92) v uvedeném seznamu o čísle 89, 90, 94, 95, 98, 113, 116 a 120. Kardinál František z Dietrichštejna, jenž roku 1622 získal obojí panství, Hranice i Drahotuše, odňal totiž oběma uvedeným městům jejich privilegia, jež jim udělili dřívější majitelé panství,33) a zabavené výsady dal uložiti ve svém archivu. Z archivu Dietrichštejnského vy- bral Erskein také listiny, 4) zaznamenané v seznamu o čís- le 58 a 112. Valná část listin, které dal hrabě Nostic pře- v Beyenrodě (Bayeroda), sjednaná dne 23. května 1594 mezi Leo- poldem ze Stralendorfu a Liboriem Roggenem, (čís. 59); listina cí- saře Rudolfa II., vydaná dne 1. září 1608 říšskému místokancléři Leopoldovi ze Stralendorfu, (čís. 63); notářský instrument, dosvěd- čující, že správy katedrálního kostela v Magdeburce se dostalo sy- novi Leopolda ze Stralendorfu, bez udání data, (čís. 76). 82) Listina Jana z Pernštejna a na Helfenštejně ze dne 12. říj- na 1524, kterou zprošťuje obyvatele města Hranic některých robot, (čís. 89); listina Jana Václava Mola z Modřelic ze dne 16. března 1615, kterou osvobozuje ode všech robot usedlost Jana Kořistky ve vsi Středolesí, (čís. 90); porovnání, sjednané dne 21. ledna 1610 mezi purkmistrem a radou města Drahotuší s jedné a panem Zdeň- kem žampachem z Potštejna s druhé strany, (čís. 94); listina nej- vyššího hofmistra království Českého Viléma z Pernštejna a na Helfenštejně, vydaná dne 4. července 1510 o prodeji dvora v Polou- vsí Janu Doubravovi, (čís. 95); listina Jana z Pernštejna a na Helfenštejně ze dne 14. července 1535, kterou se smírně vyrovnává s purkmistrem a radou města Hranic ve věci vrchnostenského past- viště v Drahotuších, poškozeného řekou Bečvou, (čís. 98); listina ze dne 7. září 1583, kterou Jan mladší ze Žerotína a jeho chot Anna, rozená Kropáčová z Nevědomí, propouštějí poddaným hranického panství sirotčí peníze, (čís. 113); listina ze dne 21. dubna 1489, kte- rou Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně postupuje za roční plat les Drahotuch měšťanům a obyvatelům města Hranic, (čís. 116); smlouva, kterou dne 5. března 1536 sjednal Jan z Pernštejna a na Helfenštejně s městem Drahotušemi o náhradu škod, způsobených řekou Bečvou na panském pastvisku, (čís. 120). 83) Vlastivěda moravská, II. Místopis, Hranický okres, (1909), str. 121 a str. 167. 84) List mocný, vydaný dne 23. dubna 1562 bratry Zikmundem, Jiřím a Adamem z Dietrichštejna k rukám svobodného pána On- dřeje Vogela z Reifensteinu ve věci administrace zastaveného pro- boštství Mautern ve štýrsku, (čís. 58); dlužní list, vydaný dne 25. dubna 1611 kardinálem Františkem z Dietrichštejna spolu s purkmistrem a vší obcí města Příbora Vladislavovi Jiříkovi Hara- sovskému z Harasova na částku 2.000 zlatých, (čís. 112).

Strana 200
200 vézti ze Švédska nazpět do Čech, a jež byly později při- řazeny k listinám korunního archivu českého, pochází ze systematického drancování archivů, jež kázal prováděti vojenský president švédský Alexander Erskein i v jiných zemích mimo Čechy, zejména v Německu. Ve svobodném říšském městě Erfurtě, hlavním městě Durynska, získal Erskein roku 1632 obrovskou kořist na archiváliích,85) jež zároveň dala základ k jeho veliké sbírce archiválií (»Ers- keinova sbírka«). Z archivův erfurtských byly vybrány listiny a písemnosti, zaznamenané88) v seznamu o číslech 46, 47, 49, 100, 111. Listina darovací, zaznamenaná o čísle 111 a vydaná dne 6. července 1325 bratry Ottou, Albrech- tem a Hartmanem, purkrabími na Kirchberce, ve prospěch kostela sv. Vavřince v Erfurtě, je chována posud mezi lis- tinami korunního archivu českého.87) Něco listin — a to písemnosti,88) uvedené v seznamu o číslech 107, 114, 115, 117, 123 a 126 — odvezli Švédové patrně z archivu klášte- ra ve Steině u Nörthenu.39) Z archivu cisterciáckého kláš- 85) O. Walde, Storhetstidens litterära krigsbyten etc. I., (1916), str. 169 a sl. 86) Dlužní list, vydaný dne 11. října 1537 městem Erfurtem klášteru v Halberstadtě, (čís. 46); listina mohučského arcibiskupa šebestiána, vydaná dne 4. prosince 1546, kterou uděluje Filipovi ze Stadheimu přednostní právo na kanovnické místo při katedrálním chrámu v Erfurtě, (čís. 47); výsady, udělené roku 1593 vévodou Wolfgangem, arcibiskupem a kurfiřtem mohučským, kovářskému cechu v Erfurtě, (čís. 49); presentace jakéhosi N. na uprázdněné místo kanovnické při katedrálním kostele v Erfurtě, bez udání data, (čís. 100); listina ze dne 6. července 1325, kterou purkrabí na Kirchberce daruji několik lánů polí kostelu sv. Vavřince v Erfurtě, (čís. 111). 87) R. Koss, Katalog etc. 2, 1. c., str. 100, čís. 125. 88) Listina, vydaná brunšvickým vévodou Erichem II. a opatem i konventem kláštera ve Steině u Nörthenu, jež se týká práva pat- ronátního, bez udání data, (čís. 107); notářský instrument, týkající se kostela ve Steině (u Nörthenu), bez udání letopočtu, (čís. 114); listina — bez data — mohučskeho arcibiskupa Jindřicha, potvrzující darování, učiněné klášteru ve Steině (u Nörthenu) za panování Kon- ráda III. roku 1143 vdovou po Heldeburgovi, (čís. 115); listina, tý- kající se kostelů, náležejících klášteru ve Steině (u Nörthenu), bez udání letopočtu, (čís. 117); listina, vydaná dne 1. května 1478 mo- hučským arcibiskupem a kurfiřtem Rudolfem (?), kterou spojuje kostely ve Steině a v Nörthenu, (čís. 123); bulla papeže Mikuláše V. ze dne 2. listopadu 1447, kterou potvrzuje zřízení kollegiátního chrámu kapitulního z bývalého klášterního kostela ve Steině u Nörthenu, (čís. 126). 89) Steina i Nörthen leží v Prusku, v obvodu hildesheimském, poblíž Gotinek (Göttingen).

Strana 201
201 tera v Altenzelle9°) pocházejí listiny,31) uvedené v sezna- mu o čísle 119 a 125; archivu farního kostela v Mün- denu92) náležejí listiny,3) zaznamenané o čísle 54 a 103. Pokud jde o 45 čísel seznamu t. zv. Nostických anebo jinak též »švédských« knih,4) pocházejí svazky z korespondencí kardinála Františka z Dietrich- štejna a jeho strýce Adama, zaznamenané v témže se- znamu o číslech 16,95) 18,96) 23,97) 24,9s) 26,90) 38,100) 39,101) z Erskeinova drancování Dietrichštejnského archi- vu v Mikulově.12) »Acta Caesarea Italica« z let 1553 až 1647, uvedená v seznamu o číslech 6,103) 7,102) 19,105) 90) Altenzelle (Altzella), původně benediktinský, od druhé po- lovice 12. století cisterciácký klášter v diecési míšeňské. 91) Listina krále Václava IV., vydaná dne 29. dubna 1395, kte- rou potvrzuje privilegia, udělená opatu a konventu cisterciáckého kláštera v Altenzelle, (čís. 119); listina krále Vladislava II. Jagella ze dne 25. října 1477, potvrzující výsady, jež udělili králové čeští cisterciáckému klášteru v Altenzelle, (čís. 125). 92) Münden, krajské město na soutoku Fuldy a Verry. 93) Bulla papeže Martina (V.?) ze dne 12. ledna, (bez udání roku), potvrzující výsady farního kostela v Mündenu, (čís. 54); listina Jana Mayse a Bertolda Schlichtinga o zřízení oltáře při far- ním chrámu v Mündenu, bez udání data, (čís. 103). 94) »Lit. G. Consignation deren jenigen büchern, welche bei letztern schwedischen einfall in Böhmen von ihnen Schweden hin- weg — und hinwiederumb durch S. Excell. dem jetzigen böheimbi- schen landhofmeister h. grafen von Nostitz (tit.) gelöst und anhero in hiessiges archivum regni gebracht worden.« 05) »Litterae ad cardinalem Franciscum Dietrichstein ema- natae ab anno 1627 usque 1629«, (čís. 16). 96) »Litterae cardinalis Francisci Dietrichstein ab anno 1610 usque anno 1616«, (čís. 18). 97) »Litterae cardinalis Adami Dietrichstein (!) ab anno 1571 usque ad annum 1594«, (čís. 23). 9s) »Litterae cardinalis Francisci Dietrichstein ab anno 1626 usque 1630«, (čís. 24). 99) »Unterschiedl. correspondenzbriefe an Franciscum cardinal Dietrichstein von anno 1622, 23, 24, bies 1625«, (čís. 26). 100) »Litterae cardinalis Francisci Dietrichstein ab anno 1616 usque 1622«, (čís. 38). 101) »Eodem modo litterae cardinalis Francisci Dietrichstein ab anno 1627 usque 1630«, (čis. 39). 102) O. Walde, Storhetstidens litterära krigsbyten etc. I., (1916), str. 247 a sl. 103) »Litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1621 usque 1647«, (čís. 6). 104) »Eodem modo litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1578 usque an. 1579«, (čís. 7). 105) »Litterae et acta Caesarea Italica ab an. 1607 usque an. 1613«, (čís. 19).

Strana 202
202 22,106) 28,107) 29,108) 30,109) 32,110) 33,111), 36,112) 42,113) 43,114) 45,115) pocházejí bezpochyby z německé kanceláře říšské v Praze. Téže provenience jsou také svazky, za- znamenané o číslech 1,116) 2,117) 4,118) 5,119) 11,120) 13,121) 14,122) 17,123) 21,124) 25,125) 34126) a 41.127) Zato svazek, 106) »Litterae et acta ad Caesaream Majestatem Italica ab anno 1616 usque 1624«, (čís. 22). 107) »Litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1591 usque 1596«, (čís. 28). 108) »Eodem modo litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1580 usque an. 1584«, (čís. 29). 109) »Eodem modo litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1604 usque 1606«, (čís. 30). 110) »Litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1597 usque 1599«, (čís. 32). 111) »Eodem modo litterae et acta Caesarea Italica de anno 1576 usque 1577«, (čís. 33). 112) »Litterae et acta Caesarea Italica ab anno 1553 usque 1569«, (čís. 36). 113) »Litterae et acta Caesarea Italica ab 1621 usque an. 1647«, (čís. 42). 114) »Eodem modo litterae et acta ab anno 1578 usque 1579«, (čís. 43). 115) »Litterae et acta Caesarea Italica a diversis dominis ab anno 1600 usque 1603«, (čís. 45). 116) »Vertragshaldung (sic!) zwischen Brandenburg und Nürn- berg, dann unterschiedl. kais. und churfürstl. schreiben, die succes- sion und union in der Chur-Pfaltz, item die einzihung der stifter, freistellung der religion, dann andere unterschiedl. correspondenz- briefe und motiva, warumb Savoyen nicht zum böhmischen könig zu erwöhlen (!), Regen[sburger] churfürstentag, Chur-Bayer[ische] belehnung in der Pfaltz, kais. citation in civilibus betreffend vom anno 1552 bies 1620«, (čís. 1). 117) »Abschrift der bindnus und einigung der fürsten von Sach- sen und Brandenburg aufgericht zu Nürnberg anno 1451«, (čís. 2). 118) »Der Vierwaldstädte bindnus, so anno 1332 aufgericht, dann die kais. freiheit, was Eydtgenossen zu handen des reichs ihnen nicht selbst zu eigen sollen und andere merkwürdige sachen mehr betreffend ab anno 1626«, (čís. 4). 119) »Klagen des haussen (sic!) Brandenburg in consilio sta- tuum die handlung betreffent de anno 1555«, (čís. 5). 120) »Die privilegia et confirmationes«, (čís. 11). 121) »Politicorum anonymi diversae relationes et manuscripta in italico«, (čís. 13). 122) »Acta, die reichstäge concernentia, ab anno 1600 usque ad annum 1643 in 4 part.«, (čís. 14). 123) »Königs Mathiae mandat hin- und wieder publicirt, die entschuldigung der bösen zulag, samb Ihre Mt mit dem kaiser einen heimblichen verstand hetten, auch andere unterschiedl. Pra- ger[ischen] zeitungen betreffend vom jahr 1611«, (čís. 17). 124) »Relation, was nach absterben churfürst Ludwigen pfaltz- grafen zwieschen herrn Georgen Friderichen marggrafen zu Bran- denburg, h. Ludowigen zu Würtenberg, h. Ludwigen landgrafen zu

Strana 203
203 zaznamenaný v seznamu o čísle 20 a označený slovy »Privilegia regni Bohemiae et ejus incolas concernentia«, (kopiář privilegií království Českého, latinskou řečí psaných), zabrali Švédové nepochybně v úřadě desk zemských na hradě Pražském. Jde tu o třetí svazek (t. j. svazek, zaujímající listiny korunního archivu českého, latinsky psané), oné řady knih privilegií z roku 1547, o níž jsem se zmínil již výše,128) že byla dána k des- kám zemským. Tolikéž i potvrzení privilegií, vydané 29) dne 21. března 1642 stavům českým králem Ferdinan- dem III. a chované tehdy u desk zemských, bylo asi od- tamtud, jak se nejspíše podobá pravdě, odvezeno Švédy.130) Švédové131) prý po dobytí Hradčan roku 1648 zamýš- leli odvézti z Prahy do Švédska také desky zemské a ně- kolik vozů, naložených knihami a kvaterny desk zem- ských, bylo prý skutečně již připraveno k odjezdu, avšak na žádost a prosbu tehdejšího kanovníka u sv. Víta Kryš- tofa Reinholda se podařilo přiměti švédského generála Königsmarka, že dal naložené kvaterny desk zemských s vozův opět snésti a dopraviti zpět k úřadu desk zem- ských. Pokud jde o rozsah švédské kořisti na archiváliích u desk zemských, bude nutno věc ještě zevrubněji vy- Hessen an einem, dann dem hertzog Johann Casimir pfaltzgrafen andern teils, bies auf Seiner kais. Mt tödlichen abgang der testa- mentarischen vormundschaft halben in- und ausserhalb rechtens sich verlofen (sic!) und viel andere brief mehr de anno 1609 usque 1671«, (čís. 21). 125) »Unterschiedl. schriften und zeutungenen (sic!), dann des röm. reichs und des hausses österreich zustand und verlauf be- treffend von anno 1620 bies 1627«, (čís. 25). 126) »Die erbeinigung deren pommerischen hertzogen de anno 1596, dann deren verbündnus de anno 1596 betreffend«, (čís. 34). 127) »Unions licens und andere religions-sachen, dann ferra- rische päbstliche verbündnus betreffend de anno 1552 bies 1618«, (čís. 41). 128) Viz výše str. 179. 129) Pražské repertorium čís. inv. 618, čís. rep. 339. 130) Listina byla označena jakožto číslo 132 v seznamu listin, převezených hrabětem Nosticem ze Švédska, a také v oddělení tom byla uložena (stará signatura F VIII. 132), třebaže v musejním rukopise inventáře korunního archivu z roku 1719 (sign. XVI. C 5) není uvedena. 131) J. Čelakovský, Desky, (Ottův slovník naučný, VII., 1893), str. 370.

Strana 204
204 šetřiti a zjistiti bližší podrobnosti. Dlužno tu pouze připo- menouti, že mezi archivy, jimž podle míru vestfálského132) Švédové byli povinni vrátiti jejich listinné fondy, jsou uve- deny vedle německé registratury říšské v Praze také des- ky zemské (..»und sollen restituiret werden, alle Archi- ven, Brieffliche Urkunden, Geschütz, und andere Immo- bilia, auch insonderheit, was nach allbereit geschlossenen und acceptirten Frieden-Schluss, aus Ihrer Kayserlichen Majestät Königlichen Kunst-Cammer, Reichs-Hoff-Cantz- ley-Registratur, Böhmischer Land-Tafel und andern Ar- chiven zu Prag hinweggeführet, und an andere Orte trans- feriret worden«). Badání, týkající se švédské válečné kořisti na archi- váliích a to zejména s hlediska archivní provenience jed- notlivých skupin odcizených archiválií, nejsou ještě na- dlouho ukončena. Též Walde133) měl za nutné upozorniti, že jeho práce, obírající se především švédským pleněním knihoven, nečiní si nijakého nároku na úplnost, pokud jde o archivy, a že drancování archivů si všímá jenom ten- kráte, když je toho nezbytně potřebí k dosažení celkového obrazu. Výzkum po té stránce bude nutné rozhojniti ze- jména zevrubným probadáním sbírky Alexandra Erskeina (»Alexandr Erskeins samling«), chované ve státním archivu (»Riksarkivet«) ve Stockhol- mu, stejně jako podrobným prozkoumáním Erskei- novy sbírky, chované kdysi v t. zv. říšském archivu ve Stade134) (»Stader Reichsar- chiv«) a uložené nyní ve státním archivu v Hanno- veru.135) Část sbírky Erskeinovy, chované ve státním archivu hannoverském, a to písemnosti, týkající se panu- jícího domu rakouského anebo zemí rakouského soustátí, 132) J. G. von Meiern, Acta pacis executionis publica oder Nürnbergische Friedens-Executions-Handlungen und Geschichte etc., 1736, I., § XI., str. 45. 133) O. Walde, Storhetstidens litterära krigsbyten etc. I., (1916), str. 2. 134) Stade, město ležící v pruské provincii hannoverské na řece Schwinge. 135) M. Bär, Geschichte des Königlichen Staatsarchivs zu Hannover, (Mittheilungen der k. Preussischen Archivverwaltung, Heft 2, 1900), str. 49.

Strana 205
205 byly roku 1874 odevzdány výměnou domácímu, dvornímu a státnímu archivu ve Vídni. Zběžné nahlédnutí do přejí- macího seznamu, tenkráte pořízeného a chovaného nyní v domácím, dvorním a státním archivu vídeňském, poučí nás o tom, že spisy, týkající se Čech a Moravy, pokud ne- pocházejí z archivu kláštera sv. Vincence ve Vratislavi anebo z registratury české kanceláře dvorské, vybral Erskein roku 1648 z registratury české komory.136) Kořist Švédů na spisech, pocházejících z registratury české ko- mory, dozajista nebyla nijak nepatrná a byla ještě dlouho citelně postrádána, takže i česká komora byla nucena či- niti podání císaři ve věci restituce svých archiválií.137) Obdobně jako za velikého požáru desk zemských roku 1541 také o sto let později za dobytí Hradčan Švédy byl šťastný los údělem archivu české koruny. Listiny ko- runního archivu českého zůstaly bez pohromy v kapli sva- továclavské; potkal je týž šťastný osud jako cenný chrá- mový poklad pražského katedrálního kostela svatovítské- ho, jehož se ku podivu Švédové, jinak velmi lační kořisti, tehdy vůbec nedotkli.138) Po těchto velmi pohnutých dobách upoutal k sobě ko- runní archiv český opět pozornost v osmdesátých letech 17. století a to císaře Leopolda I. a českých stavů. Císař Leopold I. vydal dne 18. prosince 1680 v Linci — za ně- kolik měsíců poté, kdy opustil Prahu, do níž se byl uchýlil z obavy před nákazou morovou, — příkaz pražským místo- držícím prostřednictvím české kanceláře dvorské, aby dali poříditi opisy a seznam privilegií království Českého, cho- vaných od roku 1643 v kapli svatováclavské dómu svato- vítského v Praze.139) Zelený v životopise Tomáše Pešiny 126) Podle přejímacího seznamu z roku 1874 čís. 230/12, čís. 231/13, čís. 232/14, čís. 233/15, čís. 239/21, čís. 240/22 a j. v. 137) Podání české komory čísaři Ferdinandu III. ze dne 13. čer- vence 1650 ve věci navrácení spisů české komory, odvlečených Švédy ze země. Archiv ministerstva financí ve Vídni (K. k. Reichs- Finanz-Archiv), odděl. Böhmen, 1650, Juli. 13) A. Podlaha-E. Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, (1903), str. 128. 130) List Leopoldův ze dne 18. prosince 1680 jest uložen v ar- chivu pražské metropolitní kapituly o zn. XCI, 26.

Strana 206
206 z Čechorodu vyslovil domněnku,140) že císař Leopold I. na- řídil provésti nové inventarisační práce v archivu české koruny z pietní vzpomínky na děkana pražské metropo- litní kapituly Pešinu, nedlouho před tím zesnulého, jemuž byl císař velmi nakloněn a jenž prý císaře o jejich prove- dení také vskutku prosil. Ježto postrádáme jakékoliv zprávy o tom, že chystané práce inventarisační skutečně také byly prováděny, zdá se nám spíše, že k jejich zahá- jení tehdy vůbec nedošlo, poněvadž se patrně nedostávalo pracovních sil, schopných k tomuto úkolu, obdobně jako tomu bylo i o několik let později. Avšak neuplynulo od té doby ještě ani sedm rokův, když otázka nové inventarisace korunního archivu českého byla opět uvedena na přetřes. Tentokráte šlo o řešení praktické otázky, totiž vyhledati závěť krále Jana Lucemburského, kterou dal poříditi dne 9. září 1340 ve svém stanu u mostu v Bouvines.111) Bezprostřední podnět k jejímu vyhledání dala asi otázka opětného pohřbu tělesných ostatků krále Jana Lu- cemburského, o níž bylo právě tehdy živě rokováno. Tě- lesná schránka Janova odpočívala do té doby v opatství neumünsterském v Lucemburku. Když roku 1684 oblehl město Lucemburk francouzský maršálek Créqui, dal teh- dejší velitel pevnosti spáliti benediktinský klášter neu- münsterský; požárem byl zničen náhrobek krále Jana Lucemburského a jeho ostatky, které by se byly málem staly kořistí plamenů, byly zachráněny tehdy toliko šťast- nou náhodou.112) Francouzský král Ludvík XIV. dal roku 1688 znovu vystavěti spálené opatství a tamním benedik- tinům byly opět vráceny kosti hrdinského krále. Závěť krále Jana Lucemburského ze dne 9. září 1340 mezi listinami korunního archivu českého nebylo lze na- lézti. Vskutku se také zdá, že tenkráte ještě — obdobně jako již v dobách dřívějších — nebyla chována spolu 140) V. V. Zelený, Tomáš Pešina z Čechorodu, (Časopis Musea království Českého, ročník LX., 1886), str. 578. 141) Bouvines, obec ve francouzském departementu Nord, po- blíž města Lille. 142) J. Schötter, Johann, Graf von Luxemburg und König von Böhmen, II. Band, (1865), str. 298.

Strana 207
207 s ostatními listinami korunního archivu českého; nyní jest ovšem uložena v archivu české koruny.143) K listinám ko- runního archivu českého byla závěť Janova z roku 1340 připojena patrně teprve v 19. století a to až ve státním archivu vídeňském; ve Vídni byla totiž vyřazena z archiv- ního fondu, zvaného »dolnolotrinský archiv« (»Nieder- lothringisches Archiv«) a přivtělena ke skupině listin, za- znamenané v Repertoriu XIIA (státního archivu vídeň- ského). Při pátrání po závěti krále Jana Lucemburského bylo zjištěno, že listiny korunního archivu českého jsou ne- jenom neuspořádány, nýbrž i vydány na pospas zkáze, ježto místnost, v níž byly chovány, totiž klenutá komora nad kaplí svatováclavskou, byla příliš prosycena vlhkem. Stavové čeští zakročili v té věci u české kanceláře dvor- ské ve Vídni. Podle reskriptu císaře Leopolda I. ze dne 5. července 1687 byly potom listiny českého archivu ko- runního »z dolejšího sklepení u kaple svatováclavské« vy- zdviženy a přeneseny do repositoria (»ad repositorium«) desk zemských. Listiny byly tehdy uloženy v pěti velikých a plných truhlicích; klíče od těchto truhlic byly odevzdány zemskému místopísaři českému. U desk zemských měly býti listiny především zbaveny plísně, očištěny a potom znovu zinventarisovány.44) Než ani tentokráte nebyly ještě zahájeny vlastní práce pořadatelské, jak vysvítá z obsahu písemnosti, pocházející z doby, kdy — téměř o dvě desítiletí později — šlo o to, ovšem ze zcela jiného důvodu, aby tyto práce byly opět obnoveny.145) 143) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 180, čís. 227. 14) Nařízení místodržících ze dne 4. září 1687 ve spisech ma- lého stavovského archivu, nyní v archivu ministerstva vnitra v Praze. 145) Zpráva nejvyššího purkrabí Heřmana Jakuba hraběte z Černína, zaslaná dne 10. listopadu 1706 císaři Josefu I. Fasc. 48 (číslo 3) malého stavovského archivu, nyní v archivu ministerstva vnitra v Praze.

Strana 208
X. Plány Jana Josefa Löwa z Erlsfeldu na rekon- strukci a nové uspořádání českého archivu korun- ního. — Listiny z archivů hornolužického Šestiměstí, uložené v archivu české koruny. Na počátku 18. století císařové Josef I. i Karel VI. a s nimi ovšem i česká kancelář dvorská počali se zajímati zcela mimořádně o listiny českého archivu korunního. Tehdy šlo totiž o readmisi českého voličského hlasu v říši Německé a kromě toho zvláště též o revisi vzájemného poměru jednotlivých oblastí hornofalckých ke království a koruně České. Doklady o tom byly hledány v letech 1706—1710 v listinách českého korunního archivu; pátrá- ním po těchto dokladech u zemských desk byl pověřen Jan Josef Löw z Erlsfeldu, tenkráte úředník úřadu pod- komořského, syn proslulého lékaře a profesora lékařské fakulty pražské university Jana Františka Löwa z Erls- feldu. O postupu prací posílal Löw z Erlsfeldu české kan- celáři dvorské ve Vídni několikráte své rozklady (»De- duktionen«) a s nimi též i opisy listin korunního archivu českého.1) Při pátrání po listinách, jež měl vyhledati, seznámil se Löw z Erlsfeldu dokonale s tuze ubohým stavem listin českého archivu korunního. V dopise, adresovaném české kanceláři dvorské, vyličuje Löw2) jeho žalostnou zanedba- 1) Spisy, týkající se činnosti Löwa z Erlsfeldu, jakož i nového uspořádání českého archivu korunního, jsou uloženy ve fasciklu 48 desk zemských (nyní v archivu ministerstva vnitra v Praze) a ve fasciklu 95 oddělení »Böhmen« státního archivu vídeňského (spisy české dvorské kanceláře). 2) Obdobně i v návrhu, předloženém císaři Josefu I. někdy po roce 1709; státní archiv vídeňský, oddělení »Böhmen-Mähren-Schle- sien«, III., fascikl 95, fol. 40—44.

Strana 209
209 nost. Četné listiny byly prý zubem času, zvláště však vlhkem, zle poškozeny; u mnohých byly prý již pečeti odtrženy. Dokonce prý byla pohřešována i jedna zlatá bulla. Místnost, v níž byly chovány listiny korunního archivu českého, byla prý do té míry prosycena plísní, že registrátor, pověřený pořádáním a opisováním jednotli- vých listin, ze zkaženého vzduchu onemocněl a dlouho se nemohl zotaviti. Listiny byly zpřeházeny, promíchány v pestré směsici a neuspořádány ani chronologicky ani podle zemí anebo jednotlivých oblastí. Nebylo prý tu již ani stopy po onom uspořádání, s nímž se shledáváme v Registru desíti truhlic z počátku 16. století anebo v kni- hách privilegií z roku 1547. Četné listiny, opsané ještě v knihách privilegií z r. 1547, nebylo prý lze již vyhledati a naopak zase mnohé listiny korunního archivu českého, které ležely porůznu pohozeny u desk zemských, v kni- hách privilegií vůbec zaznamenány nebyly.3) Žalostný stav listin korunního archivu českého vedl Löwa z Erlsfeldu k tomu, že se odhodlal předložiti císaři Karlu VI. návrh, kterak bylo by lze zjednati vhodnou ná- pravu, jakož i kterak bylo by lze řešiti dalekosáhlý plán, jak má býti archiv české koruny nově uspořádán.*) Ba, chtěl se dokonce i pokusiti o rekonstrukci všech listin- ných fondů korunního archivu českého a zamýšlel soustře- diti na jednom místě všechny listiny, pokud se jakkoliv týkaly království Českého a koruny České. Proto hodlal pátrati po listinách českého archivu korunního v rozlič- ných archivech: v archivu kapituly vyšehradské, v re- gistratuře pražského místodržitelství, v registratuře české komory, jakož i v některých archivech soukromých, na příklad v archivu pánů z Rožmberka.5) Listiny korunního 3) Srov. též R. Koss, Provenience českých archiválií ve stát- ním archivu vídeňském, Zprávy českého zemského archivu VI., 1924, str. 177. 4) Viz výše poznámku čís. 2. 5) »... dass soviel möglich, alle originalia, so abgängig auf- gesucht werden solten, selbte mögen in archivis quibuscunque ver- borgen sein, indeme mir bekandt, ich es auch zum teil gesehen, wie in E. Mt königl. schloss Wischehrad alhier in der dechendtai würk- liche originalia, die das land betreften vorhanden und zur zeit, da die wieschehrader dechenten böhm. cantzlere wahren, dahin mögen 14

Strana 210
210 archivu českého, jejichž originály se časem ztratily, měly býti nahrazeny opisy. Mimo to měly býti uloženy v archi- vu české kanceláře dvorské ve Vídni opisy všech listin českého archivu korunního. Obzvláštní péči však hodlal Löw věnovati inventarisaci a uložení listin; dokonce chtěl i poříditi ke všem listinám osobní, místní a věcný rejstřík. Návrhy, jež předložil Löw ve věci vyhledání, nového uspořádání a nové inventarisace listin korunního archivu českého, byly přijaty velmi příznivě českou kanceláří dvorskou ve Vídni. Již roku 1711 byly vydány pokyny místodržitelství v Praze, aby Löwovi byly otevřeny ve- řejné archivy, aby odtud mohl vyzdvihnouti písemnosti, jichž bylo potřebí. Tolikéž i registratura české komory byla vybídnuta, aby mu vyhověla, potřeboval-li by vyhle- dati písemnosti, které slouží k zjištění stavu českých lén. Posléze též dán byl příkaz, aby z archivu kapituly vyše- hradské, z archivu třeboňského, z archivu pražské metro- politní kapituly, z archivu Starého města Pražského, jakož gekommen sein, dergleichen befinden sich gleichfalls in E. Mt königl. cammerregistratur und seind vor der grausamen feuers- brunst anno 1542 (sic!), so die gantze übrige residenz in aschen gelegen, verschonet geblieben, wie nicht münder in denen rosen- bergisch Wittingau, hiesigen thumbcapitel, altstädter und zum teil privatarchiven, aus ursachen, weil derlei besonders die alte instru- menta in der zeit wohl fünfzehen und mehrmal ausgefertiget und mit fleiss in die vornehmbste geistl. herren und burgerstands- archiva derenthalben verteilet worden, damit, wan eines verloren gienge, das andere annoch in salvo wäre, zweifle auch gantz nicht, es wird in E. Mt österreichischen archivo eben dergleichen zufinden sein, weillen schon nach ausweiss lit. C in subductis hertzog Albrecht von österreich damahl der cron Böheimb succuriren und die in Böhmen verlohrne documenta aus seinen archivo subliren müssen, zugeschweigen, was in temporibus illis turbulentis die mächtige herren von Rossenberg und das nie spolirte, wohl aber andere städte öfters spolirende, altstädter rathaus durch die ihri- gen, von denen in feuer, feind und anderen gefahren zerstreitten originaldocumenten, besonders deren jenigen, so noch nicht in ihrer verwahrung, sondern etwan nur interimistice aufgehoben worden, bekommen haben, abermahlen zugeschweigen, was E. Mt geheimben rat und obristen landhofmeistern der hoch und wohlgebohrne Anton graf von Nostitz von denen jenigen originalien, die in den prage- rischen einfall wekgenohmen, zur zeit seiner in Schweden gehabten gesandtschaft umb sein eigenes geld eingeleset und falls er von denen ständen rambuchiret werden solte, gar gern herausgeben wird«; státní archiv vídeňský, oddělení »Böhmen-Mähren-Schlesien«, III., fascikl 95, fol. 40—44, viz též poznámku čís. 2.

Strana 211
211 i z jiných archivů soukromých byly vyzdviženy všechny písemnosti, týkající se českých lén. Löw z Erlsfeldu hodlal především zjistiti, které listiny korunního archivu českého jsou opsány v knihách privi- legií z roku 1547, a které nikoliv. Na rubu (in dorso) těch listin, jež jsou v knihách privilegií, poznamenal perem svazek i folio, na němž listina byla opsána. Knihy privi- legií z r. 1547 byly mu též základním vodítkem při jeho dalších pracích pořadatelských; ukládal listiny podle téhož pořádku, s nímž se tam shledal, zachovávaje přísně zejmé- na jejich rozdělení a jejich skupiny listin. Listiny, které nebyly pojaty do knih privilegií, uložil prozatím stranou. Pátraje po listinách českého archivu korunního, které se časem dostaly do jiných archivů a registratur, omezil se Löw, jak se zdá, pouze na listinne fondy staré registra- tury místodržitelské, jež důkladně prohlédl; vybral odtud skutečně nemalou skupinu listin,3) které měl za »vhodné« doplňky korunního archivu českého. Pokud jde o listiny, jež byly vyzdviženy z české registratury místodržitelské a přeneseny do korunního archivu českého, vybral Löw ponejvíce lenní reversy“) rozličných manů na léna, jež 6) Celkem 138 listin, které jsou pojaty do inventáře korunního archivu českého z roku 1719 a to do oddělení, označeného písmenou C: »Lit. C. Specification der bei der königl. statt- haltereiregistratur aufgesuchten lehens- und anderer documenten.« 7) Lenní revers, vydaný dne 1. dubna 1579 poručníky sirotků po Werneru Thürrüglovi (»der Werner-Thürrüglischen Waisen«) na ves Simmelsdorf, (čís. 2.); lenní revers Kryštofa z Reitzensteina, vydaný dne 18. dubna 1537 na tvrz Wildenau, osadu Schirnbrunn a jiná zboží, (čís. 3.); lenní revers Wolfharda Erlbeka ze dne 29. břez- na 1534 na pustinu »Hartenreuth« u Neunkirchenu, (čís. 5.); lenní revers Anärka z Wildenfelsu, vydaný dne 15. května 1538 na Schönkirch, Albernhof (»Alberndorf«), Slatinu, »Spatheimb« (sic!), Plössberg a »Wurmbsgeföll«, (čís. 6.); lenní revers Albrechta IV. ze Schwarzburka, vydaný dne 26. prosince 1588 na léna Rudolstadt a na zámek a město Käntze (sic!), náleževší ke zbořenému hradu Stainu, (čís. 8.); lenní revers Hanse Fridricha Fuchsa, vydaný dne 18. listopadu 1605 na zámky Frauenstein a Reichenstein, městečko Schönsee a osady Weiding, Pondorf, Geistthal (»Geissthall«), Schönau, Stadl (»Städl«) a Schwandt se všim příslušenstvím, (čís. 13.); lenní revers Jiřího, Jošta (»Jobst«) a Hanse, bratří Multzů z Waldova, vydaný dne 8. června 1601 na osady Vackov (»Wätzkenreuth«), Dürrengrün, Gossengrün (»Dokengrün«) a Schönbach s příslušenstvím, (č. 15); lenní revers Jana Taina, jejž vydal dne 5. listopadu 1554 jménem nedospělého Hannibala Geutera,

Strana 212
212 přijali od koruny České. Tyto lenní reversy byly původně chovány v registratuře české kanceláře dvorské v Praze. Na počátku 17. století zůstaly v Praze v české registratuře měšťana norimberského, na dvě léna v osadě Heuchlingen ležící, (čís. 18); lenní revers Jindřicha staršího, Reussa z Plavna, vydaný dne 18. prosince 1585 na panství, zámek a město Greiz, na město Zeulenrodu (»Seilenroda«), Pusterstein a několik osad, na panství Lobenstein, Schleiz a Saalburk (»Solburg«) se vším příslušenstvím, jež drželi kdysi purkrabí míšenští, (čís. 25); lenní revers Sebalda Hallera, plnomocníka Norimberských, vydaný dne 10. dubna 1537 na třetinu léna v Gräfenberce (»Gräfenburg«), (čís. 27); lenni re- vers Vavřince ze Sekendorfu (»Lorentz von Sekendorf«), vydaný dne 13. srpna 1528 na osadu Simmelsdorf, (čís. 32); lenní revers Wolfa Wilta na stříbrné doly ve Wildenreuthu z r. 1528, (čís. 36); lenní revers Jana Lochinera, vydaný roku 1542 ve Špýru jménem Hofmana z Lauffe na dvě léna v osadě Heuchlingen, (čís. 39); lenní revers Linharta Stokhammera (»Leonhard Stokhammers«) z Norimberka, vydaný roku 1528 na Hersbruck, Laufe, Reicheneck, Hohenstein, Stierberg, Betzenstein (»Petzenstein«), Velden (»Fel- den«), Hauseck, Wildenfels, fojtství kláštera v Bergenu a příslu- šenství, (čís. 41); lenní revers Hanse Schmieda, plnomocníka Kon- ráda z Geyeru, vydaný roku 1570 ve Špýru na čtvrtinu zámku Bilz- heimu (»Wiletzheimb«), (čis. 42); lenni revers Pertolda Waldstro- mera z roku 1530 na Brakenfels (sic!) a některá zboží mezi Bra- kenfelsem (»Prattenfels«) a klášterem Gnadenberkem ležící (čís. 45); lenní revers Karla z Limburka, vydaný v Augšpurce (bez udání roku a dne) na úřad dědičného číšnictví (čís. 46); lenní revers Jiřího Wolfa z Brandu, vydaný roku 1617 na zámek a zboží Žeberk (»See- berg«) s příslušenstvím, (čís. 48); lenní revers Konráda Bullenho- fera ze Schwarzenfeldu, vydaný roku 1542 na zboží Rothenstadt a čtyři dvorce ve Felsenriedu, (čís. 49); lenní revers Wolfa Holtz- schüra, vydaný roku 1528 na léna česká vůbec, (čís. 50); lenní re- vers Abrahama z Promnice na zboží Pless z roku 1591, (čís. 64); listina braniborského markraběte Jana Jiřího ze dne 20. dubna 1571, opravňující vyslané ke dvoru císařskému, aby složili císaři Maxmi- liánu II. lenní slib na knížetství Krosenské (»Grossen«), Züllichau (»Zeilig«), Landsberk (»Landigen«), Bobersberk (»Obersberg«), zámky a města Chotěbuz (»Cotbus«), Peitz (»Peutz«), Sommerfeld, Zossen (»Czossen«), Teupitz (»Teuptzig«), Beerwalde a Lübben (»Löbben«) s příslušenstvím, (čís. 73); lenní revers Niklwalda z Rothenwasseru, jejž vydal jakožto man Ludvíka z Gutštejna dne 25. dubna 1531 na Mühlberk, Schereuth (sic!), Raschau a Wurz, (čís. 78); lenní revers Linharta Stokhammera (»Leonhard Stock- hammers«), vydaný dne 23. května 1528 na polovinu zboží Esche- nau, (čís. 79); lenní revers braniborského markraběte Jana Jiřího, vydaný dne 26. března 1577 na knížetství Krosenské, Züllichau (»Zulich«), Bobersberk, Chotěbuz (»Gottbus«), Peitz, Sommerfeld, Teupitz (»Teibitz«), Beerwalde a Lübbenau (»Libenau«) a Zossen, (čís. 84); lenní revers Jana Schultesa, vydaný dne 13. října 1544 jménem Jindřicha z Wildenfelsu na osady Albernhof (»Altenhof«), Slatinu (»Sletein«), Plössberg (»Plersburg«), »Murmelsgefäll« a tvrz Schönkirchen, (čís. 89); revers Sebalda Recha z Rechenberka, vydaný dne 31. července 1542, že do osmi let očistí dluh, který vázne na léně v Prakenfelsu, (čís. 90); lenní revers bratří Mufflů, vydaný dne 29. srpna 1558 na čtvrtinu z poloviny zámku a městečka

Strana 213
213 místodržitelské i tenkráte, když česká kancelář dvorská natrvalo přesídlila do Vídně. Týž osud stihl i jinou velikou skupinu listin, do seznamu z r. 1719 pojatých, a to těch, Eschenau, (čís. 91); lenní revers míšeňského purkrabí Jindřicha, pána na Plavně, vydaný dne 12. února 1538 na osady Albenreuth (»Albernreuth«), Schönfeld, Arzberg, Pilz (»Biltz«), »Erkendorf«, Schwarzenbach, »Wohlfarthsgrün« (Valtířov?), Dobroše (u Kynš- perka), Haslach, polovinu Grafenriedu (»Grafenreuth«), »Leiber- denen«, Seidu, »Plikenstein«, »Mrokh«, Kammersgrün (»Cümmen- grün«), Arnoltov, Rudolec (»Rudolphsgrün«), Rottendorf, Erckners- reuth (»Eltzenreuth«), Jindřichovice, »Clupterin«, Krottensee, Schönficht, Vranov (»Fronau«), Ebmeth (»Ebeneth«), Milíkov, Tě- šov (»Teschau«), Brtnou (»Zeitelweidt«), Krásnou Lípu (»Schön- lind«), Chotíkov (»Gottigau«), Liboc (»Leibitsch«), Kaceřov (»Got- zengrün«), Pochlovice (»Bochelwitz«), Těšovice (»Teschenitz«), Steinhof, Rolessengrün (»Relassengrün«), Dvory (»Mayerhöffen«), Citice (»Lutitz«), Kloben, Perglas (»Pergleins«), Thurn, Mostov, Šabinu (»Scheben«), Březovou (»Bressa«), štampach (»Stein- bach«), Litrbachy (»Lauterbach«), Reichenbach, Tipessenreuth (»Trubeschenreuth«), Kageravu (»Kager«), Pirk, »Gubengrün« (Ha- gengrün?), Schönbrunn, Mülln (»Milden«), Dobrošov, »Pauschen«, Grün, Lobzy (»Lebe«), Werth, Rockendorf (»Rekendorf«), Poustku (»Oeden«), Libavu (»Lieba«), Markvarec (»Markartsgrün«), Kul- sam (»Kulssen«), Krainhof (»Granhofen«) a »Blenersfeldt« (Ebers- feld?), jež spolu se vším příslušenstvím přijal lénem od krále Fer- dinanda I., (čís. 107); lenní revers Jeronyma šlika, vydaný dne 10. května 1542, na zboží Litrbachy (»Lauterbach«), Thurn, Arnol- tov (»Arnsgrün«), Vranov (»Fronau«), Doubravu (»Tabrath«), Liboc (»Leibitsch«), Kulsam (»Kulssen«), Schönbrunn, Reichen- bach, Mülln (»Milden«), Markartov (»Markartsgrün«), Mostov (»Maschtschaw«), Chotíkov (»Kottigau«), Steinhof, Krottensee, Těšov (»Teschau«), Rockendorf (»Rottendorf«), Schönficht, Brt- nou (»Zeittelweyd«), Schwarzenbach, Milíkov (»Milikau«), »Erber- flos« (Ebersfeld?), »Weidach« (Weidmannsheil?), Kacéřov (»Göt- zengrün«), Tipessenreuth (»Trebessenreuth«), Pochlovice (»Pechel- wütz«), Citice (»Sititz«), Albenreuth, Perglas, Kloben (»Klabe«), Těšovice (»Tessenitz«), Šabinu (»Scheben«), Dürrengrün (»Tür- grauen«), Lobzy (»Loben«), Ebmeth (»Elbeth«), »Plikenstein«, Loch (»Lebk«), Dvory (»Mayerhof«), Krásnou Lípu (»Schönlind«), Werth, Březovou (»Bresa«), Arnoltov (»Armalsgrün«), Štampach (»Staubach«), Rolessengrün (»Pirlassengrün«), Kageravu (»Ka- ger«), Kytlice (»Wittitz«), Libavu (»Lieba«) a Verdu (»Wirk«) se vším příslušenstvím, jež přijal lénem od krále Ferdinanda I., (čís. 109); lenní revers braniborského markraběte Jáchyma Fridricha, vydaný dne 20. února 1599 na léna Krosno, Züllichau (»Zulich«), Bobersberk, Chotěbuz (»Gottbus«), Peitz (»Peiltz«), Sommerfeld, Teupitz (»Truptsch«) a Beerwalde, se vším příslušenstvím, (čís. 116); lenní revers braniborského markraběte Jana Jiřího, vydaný dne 8. března 1571 na léna Storkov a Beeskow, (čís. 118); listina braniborského markraběte Jana Zikmunda ze dne 11. ledna 1606, kterou dává plnou moc Filipovi Egererovi ve věci léna pánů ze Sparneka, (čís. 127); lenní revers rýnského falckraběte a kurfiřta Fridricha III., vydaný dne 31. července 1559 na léna Tennesberk, Hohenfels, Hartenstein (»Hertenstein«), Thurndorf, Hohenberk, Strahlenfels, Auerbach, Eschenbach, Rottenberk, Bernau, Hainberk,

Strana 214
214 jež Ferdinand I. dal roku 1547 vyjmouti z archivů měst Budyšína, Zhořelce, Žitavy, Lubije a Lubáně, a jež kázal zabaviti za účast hornolužického Šestiměstí na odboji.8) Hohenstein (»Hollenstein«), Freystadt (»Freyenstadt«) a Wolf- stein, (čís. 128); lenní revers, jejž vydal dne 14. července 1585 Achác z Tannberka jménem bratří Filipa, Ludvíka, Jana, Jindřicha staršího, Fridricha a Karla, falekrabat rýnských, na léno Heideck, (čís. 129); lenní revers Jiřího a Hanse Tobiášova z Waldova, vy- daný dne 7. května 1526 na zboží Waldthurn, Schellenberk a Rit- tenstadt, (čís. 133); lenní revers Adama z Zedtwitz, vydaný dne 25. května 1605 na polovici zboží Aše, (čís. 134). 8) Listina krále Vladislava Jagiella ze dne 14. února 1493, kterou potvrzuje obyvatelům města Lubije právo svobodně voliti městskou radu, jež jim bylo uděleno králem Zikmundem Lucem- burským dne 3. října 1420, (čís. 12); listina krále Ferdinanda I., vydaná dne 23. května 1538 hornolužickému Šestiměstí, kterou do- svědčuje, že mimořádná berně, hornolužickými městy povolená, ne- má býti na újmu jejich svobod, (čís. 16); listina krále Zikmunda Lucemburského ze dne 9. června 1434, kterou dává manům, rytířům a všem obyvatelům města žitavy výsadu, že ve věci zboží, v obvodu žitavském ležících, nemají býti poháněni před žádný cizí soud, (čís. 19); listina krále Václava IV. ze dne 23. března 1412, kterou uděluje městům Budyšínu, Zhořelci, Žitavě, Lubiji, Lubáni a Ka- menci právo voliti svobodně městskou radu a přísežné, kteréžto prá- vo jim byl kdysi odňal, (čís. 34); listina krále Matyáše Korvína ze dne 21. prosince 1474, kterou dovoluje městu Budyšínu, aby si za- koupilo roční činži z lenních statků v Budyšíně, Lubiji a Kamen- ci, (čís. 38); listina krále Jana Lucemburského ze dne 6. srpna 1335, kterou slibuje obyvatelům města Budyšína, že bez jejich svo- lení neudělí nikomu fojtských statků budyšínských, (čís. 51); lis- tina, vydaná dne 16. srpna 1322 radními, přísežnými a měšťany města Zhořelce, kterou vysvětlují, proč po smrti braniborského markraběte Valdemara složili slib věrnosti javorskému vévodovi Jindřichovi, (čís. 65); listina krále Zikmunda Lucemburského ze dne 20. července 1434, kterou potvrzuje radě města Zhořelce některé výsady, mezi jiným právo popravovati bez odkladu odsouzené zlo- čince, (čís. 70); listina krále Václava IV. ze dne 23. března 1412, kterou městu Zhořelci obnovuje právo voliti svobodně městskou radu, (čís. 71); listina krále Ludvíka Jagiella ze dne 10. března 1523, potvrzující městu Lubáni výsady, léna (Wünschendorf, Haus- dorf, Ullersdorf, Geiersdorf, Neuendorf, Klitschdorf, Schöndorf, Kammerau, Tschirnau, Rothwasser, Lichtenau, Schreibersdorf, Geis- sendorf etc.) a rozličné platy, (čís. 72); listina krále Václava IV. ze dne 31. března 1386, kterou potvrzuje městu Budyšínu některé vý- sady a činže, (čís. 77); listina krále Zikmunda Lucemburského ze dne 12. května 1434, kterou potvrzuje všechna privilegia, udělená městu Budyšínu, (čís. 81); listina krále Václava IV. ze dne 23. března 1412, kterou obnovuje městu Budyšínu právo voliti svobodně městskou radu, (čís. 83); listina krále Matyáše Korvína ze dne 9. února 1475, kterou dává městu Zhořelci některé výsady při odvá- dění berní, (čís. 85); listina krále Ferdinanda I. ze dne 15. září 1534, kterou potvrzuje úmluvu, sjednanou mezi pány, rytířstvem, šlechtou a městy hornolužického Šestiměstí o vzájemných právech a povinnostech, (čís. 87); listina krále Ludvíka Jagiella ze dne 9. března 1523, kterou potvrzuje výsady, udělené městu žitavě, (čís.

Strana 215
215 Obdobně jako nad odbojnými stavy českými, zasedl Ferdinand I. po vítězném skončení války šmalkaldské k přísnému soudu i nad hornolužickým šestiměstím. Rozsudek Ferdinandův podlomil navždy moc šestiměstí. Hornolužičtí byli obviněni z porušení věrnosti vůči králi a bylo s nimi naloženo jako se zrádci. Hornolužická města byla obeslána dne 9. srpna 1547 zvláštním půhonem, aby vyslala v určený den své zástupce do Prahy.3) Každé město mělo vypraviti osobně purkmistra, rychtáře a radní, jakož i zástupce nejstarších řemeslníků, kteří měli s sebou vzíti všechna privilegia městská i listiny a to pod hrozbou jich odnětí. Když pak zástupci hornolužických měst, počtem 81 osob, dospěli do Prahy a poddali se králi »na milost a nemilost«, byly jim dne 7. září 1547 oznámeny citelné tresty, jež je postihly. Mezi jiným musili vydati králi všechna privilegia, svobody, práva a řády, a spokojiti se pouze tím, co jim král milostivě vrátí anebo snad i jinak zařídí. Král Ferdinand I. pak, když se města nabídla, že zaplatí ustanovené peněžité částky, vrátil jim dne 1. října 92); listina krále Ferdinanda I. ze dne 15. září 1534, kterou po- tvrzuje ustanovení, sjednaná mezi pány, rytířstvem, šlechtou a městy hornolužického šestiměstí o vykonávání soudnictví, udržo- vání pořádku a vybírání berní, (čís. 98); listina císaře Maxmiliána II. ze dne 30. dubna 1565, kterou potvrzuje nález královských ko- misařů, vydaný dne 9. října 1564 ve sporu měst Zhořelce a Vrati- slavě o vybírání cla ze suken, (čís. 101); listina krále Vladislava II. Jagiella ze dne 18. září 1514, potvrzující výsady, udělené roku 1262 městu Budyšínu braniborskými markrabaty Otou a Konrádem, (čís. 108); listina krále Ludvíka Jagiella ze dne 3. června 1521, kterou dovoluje městu Budyšínu, aby si vystavělo mlýn, (čís. 110); listina krále Jana Lucemburského, vydaná dne 31. července 1339 obyva- telům města Budyšína, kterou prohlašuje, že nezcizí nikomu len- ních statků budyšínských, jež mají odúmrtí na něho spadnouti, bez výslovného svolení jejich dosavadních držitelů (čís. 111); nález krále Vladislava II. Jagiella, vydaný dne 7. června 1497 v rozepři klášterů Mariiny Hvězdy (»Morgenstern«, Marienstern) a Mariina Dolu (»Marienthal«) s rytíři a many zhořeleckého vikpildu, (čís. 112); listina krále Zikmunda Lucemburského ze dne 18. března 1437, kterou potvrzuje výsady, udělené městu žitavě, (čís. 113); listina krále Vladislava II. Jagiella ze dne 24. července 1496, kterou potvrzuje dohodu města Lubije s Hansem Schaffem z roku 1468, (čís. 132). 3) J. A. E. Köhler, Die Geschichte der Oberlausitz von den ältesten Zeiten bis zum Jahre 1815, (Görlitz, 1865), str. 165.

Strana 216
216 1547 některá privilegia.10) Restituční privilegia,11) vydaná dne 1. října 1547 českou kanceláří hornolužickému Šesti- městí, zaznamenávají výsady, které král Ferdinand I. vrátil jednotlivým městům. Město Budyšín obdrželo tehdy nazpět 14 privilegií, jež mu udělili kdysi askánští markrabí Otto a Konrád, král Jan Lucemburský, císař Karel IV., Václav IV., Zikmund, Ladislav Pohrobek, Matyáš Korvín a Vladislav II. Jagiello. Městu Zhořelci bylo vráceno 60 listin, z nichž nejstarší byla z roku 1314 a nejmladší, tý- kající se udělení městského znaku, byla vydána císařem Karlem V. a zpečetěna zlatou bulou. V restitučním privi- legiu pro Žitavu jest zaznamenáno 40 listin, které byly městu opět vráceny. Město Lubáň obdrželo nazpět pouze dvě privilegia, město Lubij získalo nazpět celkem 7 listin, městu Kamenci pak byla vrácena toliko tři privilegia. Stavovští zástupci budyšínského kraje předložili na sněmu roku 1549 králi žádost, aby jim vrátil privilegium krále Jana Lucemburského, vydané dne 31. srpna 1319 Budyšínsku (městu i zemi),12) které bylo posud chováno v Budyšíně (spolu s ostatními výsadami městskými), a jež při potrestání odboje městu bylo odňato. Zdůrazňovali při tom, že privilegium nebylo určeno jenom městu, nýbrž i ce- lému budyšínskému kraji, který nepodnikl ničeho proti králi a ničím se vůči němu neprovinil; prosili tudíž krále, aby originál privilegia z r. 1319 vrátil budyšínským stavům. Avšak Ferdinand I. se rozpakoval vyhověti jejich prosbě; listinou,i3) vydanou dne 11. prosince 1549, po- tvrdil jim toliko ustanovení, že stavové a obyvatelé marky Budyšínské nemají býti od koruny České nikomu zapiso- 10) Opravdu se zdá, že odnětí privilegií bylo nařízeno pouze k tomu cíli, aby mohly býti vymáhány postupně i další peněžité platy. 11) Chr. G. Käuffer, Abriss der Oberlausitzischen Geschichte, III. 1, str. 315 a sl.: »Beilage dasjenige betreffend, was die Sechs- städte nach dem Pönfall vom K. Ferdinand I. an Privilegien und Landgüthern zu verschiedenen Zeiten wieder bekommen haben.« 12) Listina ze dne 31. srpna 1319, kterou král Jan Lucembur- ský slibuje obyvatelům Budyšínska, že nikdy nezcizí jejich země, ani měst Budyšína, Kamence a Lubije. Viz R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 79, čís. 94. 13) Listina jest uložena v stavovském archivu v Budyšíně.

Strana 217
217 váni, zcizováni ani zastavováni, jakož i, že nemají býti za- vázáni k nijaké mimořádné pomoci ani berni, rytíři pak že nejsou povinováni sloužiti mimo zemi na vlastní útraty a pod.14) Pokud jde o listinu15) Janovu ze dne 31. srpna 1319, vydanou Budyšínsku a městům Budyšínu, Kamenci a Lu- biji, byla již roku 1482 transsumována kapitulou v Budy- šíně; transsumpt je podnes uložen v domácím, dvorním a státním archivu vídeňském. Do tohoto transsumptu (poří- zeného r. 1482 budyšínskou kapitulou), pojaty byly kromě uvedené listiny ještě dvě listiny další, a to listina krále Jana Lucemburského ze dne 8. června 1339 a listina císaře Karla IV. ze dne 9. května 1364. Obě listiny (z roku 1339 a 1364) nebyly již vráceny králem Ferdinandem I. městu Budyšínu, o čemž se lze přesvědčiti pouhým nahlédnutím do seznamu listin v restitučním privilegiu pro Budyšín z roku 1547, avšak nejsou chovány ani v českém archivu korunním, v němž jinak jsou uloženy ostatní listiny, které byly tehdy lužickému šestiměstí odňaty a nebyly mu již vydány. Pokud jde o vlastní osudy transsumptu z roku 1482, který byl dříve uložen v oddělení českých listin ví- deňského státního archivu,16) avšak se zřením k jeho archivní provenienci byl ponechán ve Vídni při přejímání listin českého archivu korunního Československem roku 1920, dlužno uvésti, že jej zaznamenává Vilém Putsch ve svém velikém, pětisvazkovém repertoriu vídeňské klenot- nice (»Schatzgewölbe«), takže již okolo poloviny 16. sto- letí byl chován ve starém archivu rakouských vévod.17) 14) ...» dass die Landstände und Inwohner der Mark Budis- sin von der Krone Böhmen nicht sollten verschrieben, versetzt oder verpfändet, zu keiner Bethe noch Steuer gedrungen werden, die Ritterschaft auch nicht schuldig sein sollte, ausserhalb des Landes auf eigne Kosten zu dienen, wie auch die Befreiung der Lehnleute des Schlosses zu Budissin und Bestätigung ihrer andern Privile- gien.« Srov. Chr. G. Käuffer, Abriss der Oberlausitzischen Ge- schichte III. 1, str. 221—222. 15) Viz výše poznámku čís. 12. 16) Repertorium XII A, (archivní pomůcka čís. 389), čís. 780. 17) Viz »Summarium etlicher brieflichen Urkunden das Kgr. Beheim betreffend, welche sich anno 1565 den 22. Feber zu Wien in der Röm. kaiserl. Mt. Unteroesterr. Archiv befunden haben«, (archivní pomůcka čís. 339 vídeňského domácího, dvorního a stát-

Strana 218
218 Známý dějepisec lužický Christian Adolf Pescheck, který si ve svých pracích povšiml otázky, odedávna důle- žité, jsou-li totiž v Praze ještě nějaké středověké listiny,18) týkající se lužických dějin, dal se po stopě listin, jež po- cházely z archivů lužického Šestiměstí, a jež roku 1547 byly zadrženy českou kanceláří. Pescheck ovšem neměl valné naděje, že jeho pátrání bude úspěšné a soudil, že jest nutno ponechati věc toliko šťastné náhodě, lze-li po té stránce vůbec ještě doufati v jakékoliv potěšitelné ná- lezy.19) Z dopisu, který mu na jeho dotaz zaslal Hanka, se dověděl pouze, že prý archivář Hulakovský viděl v místo- držitelském archivu v Praze četné listiny, týkající se ži- tavy a Ojvína, jež prý však vesměs pocházely teprve z do- by po roce 1534. Upřílišeným představám o ztrátách, jež tehdy Šesti- městští utrpěli na privilegiích, podlehl i Hermann Knothe,20) který měl za to, že král Ferdinand I. vrátil hor- nolužickým městům pouze nevýznamná a téměř bezcenná privilegia. Naproti tomu prohlásil zcela otevřeně R. Jecht,21) že, jak ukazuje inventář, tenkráte pořízený, ne- byl (Zhořeleckým) odňat bezmála ani jediný diplom. Po- dle mínění Jechtova, i kdyby prý tehdy vskutku Ferdi- nand I. nebyl býval vrátil městu Zhořelci některé privile- gium v originále, mají prý je Zhořelečtí zachováno zcela jistě v opise. Proto také bylo by prý lze určiti přesně roz- sah ztráty na privilegiích, ježto privilegia a listiny, o něž jde, byly již častokráte před odbojem z roku 1547 v kro- ního archivu; tam se uvádí o čísle 75: »Ein Vidimus der Mark- grafschaft Budissin und der Stadt Budissin, Camenz und Lubona Freiheiten ihnen von Kg. Johann von Beheimb etc. anno 1319 et 1339 und von seinem Sohn Kaiser Carolo IV. als böhmischen König gegeben." 18) Chr. A. Pescheck, Sind aus Prag zur lausitzischen Ge- schichte noch mittelalterliche Urkunden zu hoffen? (Archiv für sächsische Geschichte, 1843), str. 289—295. 19) Neues Lausitzisches Magazin, XXVIII. Band, (1851), str. 94. 20) H. Knothe, Urkundliche Grundlagen zu einer Rechtsge- schichte der Oberlausitz von ältester Zeit bis Mitte des 16. Jahr- hunderts, (Neues Lausitzisches Magazin, 53. Band, 1877), str. 394. 21) »...und das damals angelegte Verzeichnis beweist, dass kaum ein Diplom in Prag zurückgehalten ist.« R. Jecht, Quellen zur Geschichte der Stadt Görlitz bis 1600, (1909), str. 5.

Strana 219
219 nikách a jiných písemnostech uváděny. Přes to však praví Jecht výslovně, že ta věc a zejména otázka, jakou ztrátu utrpěly roku 1547 archivy lužického Šestiměstí na listi- nách, zasluhuje bedlivějšího vyšetření.2) Jechtovi23) bylo (roku 1909) známé toliko jediné privilegium, jež bylo vzato roku 1547 z městského archivu zhořeleckého, a to listina ze dne 23. března 1412, chovaná podnes v českém archivu korunním,24) kterou král Václav IV. vrací městu Zhořelci právo voliti si svobodně radu městskou. Všimneme-li si nyní ve fondech českého archivu ko- runního zevrubněji listin, jež pocházeji z archivů lužického Šestiměstí, dojdeme k těmto zjištěním. Z privilegií města Budyšína, která byla kdysi v jeho držení a jež jsou nyní chována v archivu české koruny, když mu byla roku 1547 odňata, dlužno uvésti za listinou krále Jana Lucembur- ského ze dne 31. srpna 1319,25) o níž byla již řeč výše, po- dle časového pořadí listinu budyšínského fojta Beneše z Dubé2) o přijetí žida Segasta spolu s příslušníky jeho rodiny do města Budyšína, vydanou dne 2. července 1383. Ježto král Ferdinand I. v trestních ustanoveních odňal na- vždy městům právo voliti svobodně městskou radu, není divu, že se v korunním archivu českém setkáváme s listi- nami, jež se týkají této výsady. Sem náleží především lis- tina27) krále Václava IV. ze dne 23. března 1412, kterou potvrzuje obyvatelům města Budyšína jejich vysady a vrací jim právo svobodně voliti přísežné i radu městskou. Kromě toho bylo tenkráte Budyšínským odňato i druhé 22) R. Jecht, Quellen zur Geschichte der Stadt Görlitz bis 1600, (1909), str. 5, pozn. 4. 2) Jecht se zmiňuje (na uvedeném místě) též o tom, že ten- kráte byly prý zcela jistě odvezeny také účty zhořelecké rady městské, pocházející z let 1491—1547; nicméně přes veškeré úsilí nepodařilo se mu zjistiti po nich nijaké stopy ani v Praze ani ve Vídni. Tolikéž zhořelecké cechy byly prý tehdáž (podle jeho mí- nění) připraveny o své výsady. 24) Pražské repertorium čís. inv. 411, čís. rep. 215. 25) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 79, čís. 94. — Srov. výše po- známku čís. 12. 26) Vídeňské repertorium XIIA (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1047. 27) Vídeňské repertorium XIIA (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1192.

Strana 220
220 privilegium,28) vydané tolikéž králem Václavem IV. ze dne 23. března 1412 a povolující celému šestiměstí (Budyšínu, Zhořelci, Žitavě, Lubiji, Lubáni a Kamenci) právo voliti svobodně městskou radu. V radním archivu města Budy- šína, jakožto hlavního města celého Šestiměstí bývaly totiž před pokořením odboje z roku 1547 chovány také všechny listiny, jež se týkaly všech šesti měst, jakož i ostatních hornolužických stavů. Tolikéž obě další listiny, potvrzující městu Budyšínu všechna privilegia a výsady, které byly doposavad Budyšínským panovníky českými uděleny, a to listina krále Zikmunda,29) vydaná dne 12. května 1434 v Basileji a listina krále Vladislava Jagiella,30) vydaná dne 19. července 1491 v poli před Stoličným Bělehradem, byly roku 1547 v Praze zadrženy. Obdobně i listina krále Lud- víka Jagiella,31) vydaná dne 3. června 1521 a povolující městu Budyšínu vystavěti nový mlýn, jakož i dvě listiny krále Ferdinanda I.32) ze dne 15. září 1534, potvrzující úmluvy, sjednané mezi pány, rytíři a šlechtou hornolužic- kou se strany jedné a šesti hornolužickými městy se stra- ny druhé o vzájemném poměru, o vykonávání soudnictví, o udržování veřejného pořádku a o vybírání berní, zůstaly po roce 1547 v Praze. Týž osud postihl i revers,33) vydaný dne 23. května 1538 králem Ferdinandem I. hornolužické- mu Šestiměstí, že mimořádná pomoc, kterou mu šestiměst- ští povolili na válku proti Turkům, nemá býti na újmu je- jich privilegií. Pokud jde o listiny, které byly uloženy dříve v archi- vu města Zhořelce a jež roku 1547 Zhořeleckým byly od- ňaty, zůstaly z nich v českém archivu korunním podnes 28) Pražské repertorium čís. inv. 410, čís. rep. 214. 23) Pražské repertorium čís. inv. 437, čís. rep. 232. 30) Pražské repertorium čís. inv. 508, čís. rep. 273. — Podle Käuffera (Abriss der Oberlausitzischen Geschichte, III. 1, str. 9, pozn. 19) jest chován jeden exemplář této listiny v radním archivu města Budyšína. 31) Listina českého archivu korunního. Privátní repertorium čís. inv. 91, čís. rep. 80. 32) Pražské repertorium čís. inv. 566, čís. rep. 314. — Vídeň- ské repertorium XIIA (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1659. 33) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1672.

Strana 221
221 kromě privilegia33) krále Václava IV. ze dne 23. března 1412, potvrzujícího Zhořeleckým právo voliti svobodně městskou radu, na něž upozornil již Jecht, ještě čtyři listiny další. Jde tu především o listinu35) krále Zikmun- da, vydanou dne 20. července 1434 v Ulmu, kterou dává městu Zhořelci právo bez odkladu popravovati zločince, odsouzené k smrti, jakož i o listinu8) krále Matyáše Kor- vína, vydanou dne 9. února 1475 ve Vratislavi, kterou dává obyvatelům města Zhořelce výsady při placení berní z je- jich vesnic. Kromě nich pak zůstaly v Praze ještě dvě listiny krále Vladislava Jagiella, a to listina37) ze dne 7. června 1497, kterou rozsuzuje spor, vedený mezi kláš- tery Mariinou Hvězdou (Marienstern) a Mariiným Do- lem (Marienthal), jakož i rytířstvem zhořeleckého vik- pildu se strany jedné a městem Zhořelcem se strany dru- hé, a listina (Vladislavova),38) vydaná dne 3. listopadu 1513 v Budíně, kterou potvrzuje městu Zhořelci právo vy- bírati poplatek při vystěhování z města, jež mu udělil král Václav IV. listinou ze dne 17. ledna 1402. Z privilegií, jež byla zabavena roku 1547 zástupcům města Žitavy, jsou podnes v korunním archivu českém uložena tři. Shledáváme se tu především s dvěma listinami krále Zikmunda z let 1431 a 1434; listinou,3) vydanou dne 2. dubna 1431, svěřuje Zikmund zámek a klášter Ojvín, vypálený nedávno husity, pod zvláštní ochranu města Ži- tavy, a listinou,40) vydanou dne 9. června 1434, uděluje Zikmund manům, rytířům a obyvatelům města Žitavy i ži- tavského vikpildu výsadu, že ve sporech, jež se týkají je- jich statků, nemají býti poháněni před žádný cizí soud. 34) Pražské repertorium čís. inv. 411, čís. rep. 215. — Viz též poznámku čís. 24. 35) Pražské repertorium čís. inv. 438, čís. rep. 233. 36) Pražské repertorium čís. inv. 491, čís. rep. 268. 37) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1497. — Transsumpt této listiny, pořízený městskou radou v Bu- dyšíně, jest uložen v archivu města Zhořelce. Srov. Ch. G. Käuffer, Abriss der Oberlausitzischen Geschichte, III. 1, str. 17, pozn. 46. 38) Pražské repertorium čís. inv. 536, čís. rep. 328. 39) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1268. 40) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1276.

Strana 222
222 Kromě obou listin Zikmundových zůstala v korunním archivu českém též listina"1) krále Ludvíka Jagiella, vy- daná dne 9. března 1523 a potvrzující městu Žitavě různé výsady. Z privilegií města Lubáně jsou uložena v archivu čes- ké koruny dvě, a to listina 2) krále Zikmunda, vydaná dne 14. března 1437 a potvrzující všechna privilegia, udělená panovníky českými městu Lubáni, a listina3) krále Albrechta II. ze dne 8. prosince 1438, potvrzující tolikéž všechna privilegia, dosavadními panovníky českými a markrabaty braniborskými městu Lubáni udělená. Mimo to jsou v korunním archivu českém uloženy též dvě listiny krále Vladislava Jagiella, a to listina4) ze dne 14. února 1493, potvrzující výsady, udělené městu Lubiji králem Zikmundem dne 3. října 1420, a listina (Vladislavova)a5) ze dne 24. července 1496, potvrzující listinu, vydanou dne 30. října 1468 hornolužickým správcem zemským Jarosla- vem ze Šternberka o úmluvě Lubijských s Hansem Scha- fem, kteréžto obě konfirmace dozajista byly chovány dříve v archivu města Lubije. Zdá se tudíž předem nepravděpodobnou námitka, že listiny, hornolužického Šestiměstí se týkající a pocháze- jící z doby před rokem 1346, které zaznamenává Katalog listinae) z let 1158—1346, byly převezeny z archivu města Budyšína do archivu české koruny na základě nějakých územních změn za panování Karla IV. Ani přivtělení Bu- dyšínska k zemím české koruny nebylo zajisté toho příči- nou. Proti tomu svědčí zejména listiny nesporně budyšín- ského původu, chované tolikéž v archivu české koruny a pocházející z doby mnohem pozdější. Mimo to se v korun- ním archivu českém setkáváme, jak jsme právě viděli, se 41) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1607. 42) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1294. 43) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1301. “) Pražské repertorium čís. inv. 509, čís. rep. 274. 45) Pražské repertorium čís. inv. 511, čís. rep. 276. 46) Český zemský archiv I. Archiv koruny české. 2. svazek. Katalog listin z let 1158—1346.

Strana 223
223 skupinou listin, které pocházejí též z archivů ostatních měst hornolužického Šestiměstí, netoliko z Budyšína; nej- mladší27) z nich byla vydána roku 1538. Není tudíž pochy- by, že uložení hornolužických listin v českém archivu ko- runním lze vysvětliti pouze a jediné tím, že král Ferdi- nand I. po pokoření odboje Šestiměstských roku 1547 od- ňal jednotlivým městům jejich privilegia a podržel je pro sebe. Přes námitky místopísaře Löwa z Erlsfeldu proti trvalému uložení listin českého archivu korunního v nevy- hovujícím sklepení nad kaplí svatováclavskou v dómě sva- tovítském, bylo rozhodnuto, aby tam korunní archiv čes- ký zůstal i nadále. Na sklonku roku 1715 prohlížela skle- pení nad kaplí svatováclavskou zvláštní komise, složená ze zástupců všech čtyř stavů spolu s hradním stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem. Komise, hledíc k bezpečněj- šímu umístění listin korunního archivu českého, rozhodla se provésti některé opravy uvnitř sklepení. Stará podlaha měla býti odstraněna a nová podlaha poněkud zvýšena malým podklenutím, aby byla zmenšena vlhkost místnosti. Zřízením ventilace měl býti odváděn nadbytek vlhkého vzduchu, který se tu zvláště v zimě hojně srážel a v krů- pějích skapával se zdiva na podlahu, i mělo se tím zame- ziti, aby nevnikal do listin a jich nepoškozoval. Než Lö- wovi z Erlsfeldu nebylo dopřáno, aby se dočkal nové úpravy korunního archivu českého, o niž sám se nejvíce přičinil. Také valná část jeho pořadatelských a inventari- sačních prací nebyla jím dokončena. Více nežli 600 listin, ležících u zemských desk, vůbec ještě ani nezačal archivně pořádati. Rychlejšímu postupu prací pořadatelských pře- kážel patrně také mor, zuřící v Praze v letech 1712—1714. Löw z Erlsfeldu zemřel dne 13. listopadu 1716, podlehnuv neštovicím. Po smrti Löwa z Erlsfeldu byla svěřena další úprava korunního archivu českého dne 15. června 1717 nově jme- novanému místopísaři zemskému Františku Maxovi Alster- lovi z Astfeldu. Než ani Alsterle z Astfeldu nebyl s to se 1) Viz výše poznámku čís. 33 na str. 220.

Strana 224
224 zdarem ukončiti dílo Löwem z Erlsfeldu zahájené, neboť brzy poté byl povolán za dvorního radu při české kance- láři dvorské ve Vídni. Avšak ani stavové čeští nechtěli již déle čekati, nýbrž snažili se nějakým způsobem skonco- vati započaté práce o znovuzřízení českého archivu korun- ního. Alespoň část listin korunního archivu českého, a to těch, jež Löw již zinventarisoval podle pergamenových knih privilegií z roku 1547, měla býti uložena ve sklepení nad kaplí svatováclavskou, zatímně upraveném. Třebaže práce, spojené s inventarisací korunního archivu českého, ještě zdaleka nebyly ukončeny, naléhali stavové čeští na urychlení prací o jeho znovuzřízení. Sou- viselo to pravděpodobně s dalekosáhlými plány archivní- mi, jež byly tenkráte přetřásány ve Vídni, a které měly býti právě v té době uvedeny ve skutek. Tehdy totiž na- bylo převahy mínění, že archivy a registratury vídeňských úřadů dvorských jsou na tom mnohem hůře nežli který- koliv archiv jiný. Proto, aby se předešlo jejich záhubě, měly býti soustředěny všechny registratury v nové budo- vě kanceláře dvorské,28) jejíž stavba měla býti zahájena již roku 1717. Mimo to právě tehdy vydal Kristián Julius ze Schierendorfu, rodák z českého Doupova, zvláštní pa- mětní spis »Ohnvorgreifliche Reflexiones de archivo do- mus augustae«, doporučující soustředění všech archiválií v jediném, řádně vedeném archivu státním. Schierendorf ukazuje na značné výhody, jež hlavní domácí anebo vše- obecný státní archiv, dobře uspořádaný, poskytuje panu- jícímu domu ve všech otázkách praktické politiky. Schie- rendorfova práce překvapuje odbornými znalostmi v obo- ru archivním, na tehdejší dobu zcela neobvyklými. Pod- něty, které vyšly z péra tohoto státníka, byly s to přivo- diti nové období v dějinách rakouského archivnictví. Nic- méně tenkráte byli v rozhodujících kruzích vídeňských ještě daleci toho provésti archivní návrh Schierendorfův do důsledkův a dokonce již nepomýšleli na to, aby převá- 48) R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském. Zprávy českého zemského archivu VI. (1924), str. 187—188.

Strana 225
225 želi archiválie z jednotlivých zemí dědičných do Vídně. Úcta před státní svébytností zemí koruny české ještě na- tolik nepoklesla a nenastalo posud období násilných změn ústavních. Naopak, když se v letech 1710—1723 vypraco- vával návrh nového zřízení zemského, měl býti pojat do něho odstavec, uznávající zvláštní postavení českého státu. Stavům českým mělo se dostati ujištění, že Habsburkové, jakožto králové čeští, nevyzdvihnou bez nutných příčin královských klenotů, desk zemských a korunního archivu českého, uznávajíce tak lesk královského stolce pražského. Ve svém seznamu listin49) uvádí Löw z Erlsfeldu 57 listin českého archivu korunního, které nebyly zazname- nány v knihách privilegií z roku 1547. Zajímavé je, že mezi nimi zaznamenává též osm listin, adresovaných pá- nům ze Šumburka a z Lobkovic, jež byly chovány dříve v archivu na hradě Hasištejně. Listiny ty se dostaly do českého archivu korunního pravděpodobně teprve roku 1597, když lenního hradu Hasištejna nabyla královská ko- mora česká.50) Dále pojal Löw do svého seznamu 15 lis- tin, 1) které shledal v světnici soudu zemského, v níž se konaly výslechy svědkův, a jež dal přenésti k deskám zemským. Mimo to seznamenal též 16 listin,52) které byly uloženy u desk zemských ve skříni, v níž byly chovány knihy privilegií z roku 1547. Roku 1712 nařídil císař Karel VI., aby u zemských 46) V inventáři korunního archivu českého z roku 1719, cho- vaném v archivu Národního musea v Praze (o sign. XVI C 5) za- znamenány jsou o názvu: »Lit. B. Specification deren hin und her gesuchten und in libro latinorum privilegiorum dato nicht ein- geschriebenen original-documenten.« 50) F. Bernau, Hassenstein, (1893), str. 181. 51) V inventáři korunního archivu českého z roku 1719 (srov. též poznámku čís. 49) jsou uvedeny o názvu: »Lit. D. Consigna- tion deren jenigen instrumenten und privilegien, welche in der zeugenverhörstuben da und dort zusamben gesucht und zum ambt der königl. landtafel erhoben werden.« 52) V inventáři českého archivu korunního z roku 1719 (srov. výše poznámku čís. 49) jsou zaznamenány o názvu: »Lit E. Con- signation deren jenigen instrumentorum, welche dato in der allmer unter denen büchern deren privilegien unrevidirter sich befunden haben.« 53 ) Viz výše str. 196 a sl. a str. 201 a sl. 15

Strana 226
226 desk v Praze uloženy byly listiny a knihy,53) jež zakoupil ve Švédsku nejvyšší hofmistr království Českého hrabě Nostic. Löw z Erlsfeldu“4) byl vyzván, aby pořídil inven- tář také těchto t. zv. švédských nebo nostických listin a knih. Po ukončení prací pořadatelských a inventarisačních měly býti listiny korunního archivu českého uloženy opět do sklepení nad kaplí svatováclavskou (»... in den von uralter hergebracht — gewesten sichern beibehalt seu repositorium secretum maius ob der S. Wenceslai capellen in unserer dohmbkirchen S. Viti zu Prag, daselbst aber in wohlbewahrte steheschrainen oder allmer allerdings in gute ordnung geleget.«)55) Löwovi z Erlsfeldu bylo se sta- rati o vhodnou úpravu místností,36) v nichž měl býti cho- ván archiv české koruny. Místnosti ty se mu však nijak valně nezamlouvaly. Vytýkal jim zejména, že jest k nim velmi nepohodlný přístup po úzkých, točitých schodech. Komnata, v níž měl archiv býti uložen, zdála se mu ne- vhodnou také proto, že byla naprosto nepravidelná a velmi temná, neboť byla obklopena se všech stran masivním zdivem. Mimo to bylo tu kromě archiválií uloženo též roz- manité náčiní kostelní, jež bylo uschováno ve zvláštních skříních, jediné k tomu cíli pořízených, a které nemohlo býti bez značných obtíží přeneseno na jiné místo. Tu však se nebylo lze vyhnouti častější docházce kostelníků do místností, což způsobilo, že se Löw rozpakoval uschovati v této místnosti listiny, vesměs velice cenné. Ke konečné- mu uspořádání a trvalému uložení českého archivu korun- ního zdála se mu mnohem vhodnější jiná místnost chrámu svatovitského, do níž se vcházelo z kaple Sv. Trojice.57) Kaple Sv. Trojice sousedila totiž s kaplí svatováclavskou 34) Viz výše str. 196. 55) List císaře Karla VI. ze dne 7. října 1712. (Ve vídeňském státním archivu, oddělení česko-moravsko-slezské, fascikl 95, II. 4—5.) 36) A. Podlaha-K. Hilbert, Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, (Soupis památek historických a uměleckých v království Českém I. 1906), str. 64. 57) Srov. R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI.), str. 180.

Strana 227
227 a byla s ní téže výšky. Löw z Erlsfeldu ji doporučoval ze- jména proto, že měla též zvláštní vchod zvenčí a nikoli pouze z vnitřku kostela. Repositorium, jež bylo v jejím nejbližším sousedství, bylo s dostatek vysoké, dobře kle- nuté, zabezpečené proti ohni i proti vloupání a dosti světlé, takže tam bylo lze dobře čísti. V místnosti byly sice toli- kéž chovány paramenty i rozličné náčiní kostelní, avšak děkan kostela svatovítského slíbil Löwovi, jenž chtěl zís- kati tuto místnost pro archiv české koruny, že dá odtud všecko vykliditi. Pokud šlo o vlastní zařízení archivu, podal Löw z Erlsfeldu císaři roku 1715 nový návrh.58) Archiv měl býti složen z jednotlivých skříní, skladných, opatřených rukojetí a tak upravených, aby v době nebezpečí mohly dvě osoby odnésti co nejrychleji celý archiv a dopraviti jej do bezpečí. Uvnitř skříní měly býti četné zásuvky, upravené zcela podle vzoru schránek na medaile. V zá- suvkách pak měly býti podle přání Löwova v chronologic- kém pořádku uloženy jednotlivé listiny v obálkách, se správně označenými štítky. Jiného uspořádání listin nežli chronologického Löw prozatím nedoporučoval, a to proto, poněvadž nelze je provésti pro přílišné promíchání látky (»... wegen allzugroser vermischung der materien keine andere ordnung hierorts practicabl scheinet«). Archivní komnatu hodlal vyzdobiti buď osmi sloupy s anděly, ne- soucími na štítech znaky zemí české koruny a území při- vtělených, anebo sochami zemských patronů českých. Ná- klady, spojené s úpravou místností pro archiv české ko- runy, odhadl Löw na 3881 zlatých. Zemský sněm český zvolil roku 1719 zvláštní komisi, do níž vyslal každý stav dva zástupce. Úkolem komise bylo, aby, opírajíc se o pergamenové knihy privilegií z roku 1547, bez prodlení důkladně prohlédla listiny, ležící u desk zemských, a to dříve, nežli budou přeneseny do nově zřízeného repositoria korunního archivu českého při 58) Návrh Löwa z Erlsfeldu, podaný císaři dne 23. března 1715. (Ve vídeňském státním archivu, oddělení česko-moravsko-slezské, fascikl 95, II., 13, 14, 15.)

Strana 228
228 kapli svatováclavské. Jakmile listiny byly přeneseny a uloženy ve sklepení svatováclavském, nově zřízeném, do připravených zásuvek, byla archivní místnost pečlivě uzamčena. O klíče se rozdělili mezi sebou členové komise a to tak, aby mohli pouze všichni společně otevříti místnost. Když se počalo s prohlídkou listin, jež měly býti ulo- ženy ve sklepení při kapli svatováclavské, byl také pořízen nový inventář českého archivu korunního (roku 1719).59) Do něho byly pojaty o liteře 4 0) listiny českého archivu korunního, seřazené podle pořádku v per- gamenových knihách privilegií z roku 1547; o dalších li- terách B,e1) C,s2) D,e3) E,) Fre5) a Ge6) byly připojeny se- znamy, které pořídil kdysi Löw z Erlsfeldu. Literou H°7) označeny byly listiny a písemnosti, převzaté z pozůsta- losti Löwa z Erlsfeldu, literou 198) nadepsána skupina listin a písemností teprve dodatečně zjištěných, o liteře Ke9) zaznamenány reversy z let 1553—1718, uložené ve skříni místopísařově, posléze pak o písmeně L70) připojen 5) »Soupis privilegií království Českého ze dne 26. října 1719«, (rukopis archivu Národního musea v Praze, sign. XVI. C 5). 6°) »Lit. A. Extract listův, kteří se před tím v truhle pod Nro 1° vynacházeli a v český knize pergamenové privilegií dílem vepsáni a dílem vepsáni nejsou. — Teutsche documenta. Inventarium und extract derer vorhin in der sub num. 2 gezeichneten truchel ver- wahrt gewesten teutschen instrumenten und privilegien, so teils in dem teutschen pergamenen privilegienbuch eingeschriben, teils aber nur ausgezeichnet sein. — Latina documenta. Inventarium latinorum privilegiorum, olim in 4ta cista asservatorum.« 81) Viz výše v téže kapitole poznámku čís. 49. 62) »Lit. C. Specification der bei der königl. statthalterei- registratur aufgesuchten lehens- und anderer documenten." 63) Viz v téže kapitole poznámku čís. 51. 64) Viz v téže kapitole poznámku čís. 52. 65) Viz výše str. 196, pozn. čís. 75. 66) Viz výše str. 201, pozn. čís. 94. 7) Lit. H. Inventarium, so auf gnädigen befehl ihrer excell. und gnaden der königl. herren statthaltere in der behaussung des weiland herrn Johann Joseph Löw von Erlsfeld, gewesten viceland- schreibers, über die daselbst befundene landes documenta und andere schriften aufgerichtet worden." es) »Lit I. Consignation deren jenigen schrieften und docu- menten, so da bei der reponirung in vorschein gekommen, ohne dass solche in ein- oder andern vorgehenden consignation begrieffen." °) »Lit. K. Consignation über die in der allmer des (tit.) herrn vicelandschreibers aufbehaltenen reversen.«

Strana 229
229 soupis starších inventářův a rozličných specifikací, jichž bylo použito při pořizování seznamů A až H. Pokud jde o uspořádání inventáře korunního archivu českého z roku 1719, rozdělena jest každá skupina listin, sem pojatých, do pěti sloupcův. První sloupec udává stručný obsah listiny spolu s datem i místem vydání. Druhý sloupec poznamenává, zdali jest listina originálem a jak se nám vůbec dochovala. Třetí sloupec označuje arab- skými číslicemi fascikl, v němž listina jest anebo dříve byla uložena. Čtvrtý sloupec uvádí číslo folia toho svazku pergamenových knih privilegií z roku 1547, ve kterém listina jest opsána. Pátý sloupec římskými číslicemi udává čísla zásuvek a skříní, do nichž listiny v repositoriu byly ukládány a to ve fasciklech, označených ve třetím sloupci arabskými číslicemi. Sněmovní komise však zůstavila tehdy neméně nežli polovinu všech listin českého archivu korunního u zem- ských desk. Listiny korunního archivu českého, jež zů- staly u zemských desk, byly uloženy do tří skříní. Poté byly skříně zapečetěny, poněvadž po odchodu Alsterlově dosud nikdo nebyl pověřen, aby pokračoval v archivním uspořádání listin českého archivu korunního. Roku 1719 se dostalo postačující inventarisace a účel- ného uložení ve sklepení při kapli svatováclavské alespoň značné části archivu české koruny. Ba, dokonce tehdejší uložení listin českého archivu korunního bylo dáváno poz- ději i za vzor; zejména tenkráte, když se zřizoval cí- sařský archiv domácí ve Vídni, šlo o to, aby jeho listiny byly uloženy právě tak, jako listiny korunního archivu českého v Praze. Obzvláště důrazně na to upozornil právě Rosenthal, dokládaje, že, ačkoliv sklepení při kapli svato- václavské od úpravy k archivním účelům z roku 1719 až do roku 1750, tedy za 31 let, ani jedenkráte nebylo ote- vřeno a skříně v té době ani jednou nebyly provětrány, přece tu nebylo jediné listiny, poškozené prachem, vlhkem 7°) »Lit. L. Consignation deren vorigen inventariorum und specificationen, woraus die obige (!) consignationes sub lit. A, B, C, D, E, F, G et H formiret worden.«

Strana 230
230 anebo stuchlým vzduchem, když je roku 1750 prohlížel před převezením listin českého archivu korunního do Vídně; Rosenthal tehdy zjistil, že listiny prý nijak ne- neutrpěly, ba ani dost málo prý nezapáchaly plísní.

Strana 231
XI. Archivní centralisace za Marie Terezie; založení domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni. — Theodor Antonín Taulow z Rosenthalu. — Převezení listin českého archivu korunního do Vídně. — Archiv pánů z Lipé. — Registratura místodržitelská a registra- tura české komory v Praze. — Listiny, chované u úřa- du desk zemských a odvezené roku 1773 do Vídně. Rozklady, jichž bylo nezbytně potřebí proti útokům na pragmatickou sankci, poučily názorně Marii Terezii o tom, jak vhodný návrh podal již kdysi Schierendorf,1) když doporučoval, aby byl zřízen velký archiv ústřední jakožto nepostradatelná zbrojnice nároků každého panov- níka. Tenkráte tedy nadešla vhodná doba, aby návrh na zřízení jednotného archivu státního, podaný Schierendor- fem, skutečně také byl proveden. Konec koncův i centra- listická opatření, prováděná tehdy na poli státní správy, musila tolikéž vésti i k centralisaci v oboru archivnictví. Mimo to žil tou dobou muž, který byl nadobyčej schopný připraviti vhodné základy k vybudování navrhovaného archivu ústředního. Theodor Antonín Taulow z Rosenthalu,2) jehož císa- řovna Marie Terezie pověřila, aby se ujal úkolu vybudovati ústřední archiv dědičných zemí domu habsburského, ná- leží nepochybně do řady nejpřednějších dějepisců své doby. Seznámíme-li se s jeho pracemi, z nichž na 50, posud ne- 1) Kristián Julius ze Schierendorfu, Ohnvorgreifliche Re- flexiones de archivo domus augustae. 2) Životopis Rosenthalův podává Kratochvíl v Allgemeine Deutsche Biographie, 37. Band (1894), str. 465—467.

Strana 232
232 tištěných, jest chováno ve státním archivu vídeňském, ne- můžeme nežli nazvati jej prvním pěstitelem českých dějin právních, ústavních a správních. Kromě toho byl však Rosenthal i uznávanou autoritou v oboru české diploma- tiky a jakožto archivní úředník české kanceláře dvorské obeznámil se zejména s českými archivy a registraturami tak dokonale jako snad nikdo jiný v té době. Ze soudobých dějepisců nazývá jej Dobner »otcem kritického dějepisu«, Pelzel »velikým diplomatikem«, Ziegelbauer praví o něm, že byl »in rebus Bohemicis longe versatissimus«,3) a ar- chivář Klauser mluví o něm jakožto o svém »nedocenitel- ném učiteli«. Podle zvláštního příkazu (»Decretum instructivum«), jejž vydalo Direktorium in publicis et in cameralibus dne 13. září 1749, měl Taulow z Rosenthalu nejprve prohléd- nouti archiv české koruny a listiny v něm chované do tří skupin roztříditi.*) Do prvé skupiny měl vybrati listiny, týkající se panujícího domu, do druhé skupiny měl po- jmouti listiny, týkající se koruny a království Českého a do třetí skupiny měl zařaditi listiny, vydané stavům. Podle pokynu, jehož se mu dostalo, měl listiny skupiny prvé a druhé dáti odvézti do tajného domácího archivu ve Vídni, právě zřizovaného, a na místo originálův vydati stavům pouze opisy odvezených listin. Naproti tomu listiny sku- piny třetí měl vesměs zůstaviti na místě a jenom jejich opisy měl s sebou vzíti do Vídně. V reskriptech, které zaslala císařovna Marie Terezie dne 13. září 1749 nejvyššímu purkrabí5) a presidentu re- presentace a komory“) v Praze, uvádí důvody, proč se od- hodlala k tomuto opatření. Vlastní důvody, jež přiměly Marii Terezii k odvezení listin českého archivu korunního 3) J. Hanuš, Národní museum a naše obrození, I. (1921) str. 65. 1) G. Winter, Die Gründung des kaiserlichen und königlichen Haus-, Hof- und Staatsarchivs, (Archiv für österreichische Ge- schichte, 92. Band, 1903), str. 21. 5) »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, Nro 5/174G »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, Nro 6/174G 6) 13./9. 13./9.

Strana 233
233 do Vídně, byly zahaleny rouškou mimořádně veliké péče, kterou má císařovna o korunní archiv český, a jejíž ob- zvláštní starostlivost v té věci byla vyjádřena slovy, adre- sovanými nejvyššímu purkrabí Kolovratovi: »Tobě sa- mému je známé, kolika nebezpečenstvím byl vydán ko- runní archiv, chovaný při kapli svatováclavské, když ne- dávno královská města Pražská byla dobyta Bavory a Prusy, i lze se opravdu jen diviti tomu, že po příkladu někdejších vpádů švédských nadobro odtud nebyl odvlečen a že tudíž nebyl ztracen nenahraditelný poklad korunní. Nechceme se sice domýšleti, že by kdy opětně došlo k ne- bezpečí toho druhu, nicméně opatrnost velí, hledíc i k ne- předvídaným případům, soustřediti pospolu v jediném ar- chivu všechny listiny a písemnosti, týkající se našeho nej- jasnějšího arcidomu anebo jakkoliv jinak všech zemí i celé monarchie, tam, kde zeměpanské osoby vyvolily sobě sídlo.«7) Kdežto stavové uherští témuž záměru Marie Terezie kladli velmi houževnatý odpors) a úspěšně mařili všechna opatření císařovnina, týkající se centralisace archiválií, otevřeli stavové čeští Rosenthalovi velmi ochotně, téměř slavnostně, za přítomnosti četného shromáždění význam- ných hodnostářů zemských dne 12. února 1750 sklepení při kapli svatováclavské, v němž chován byl korunní archiv český. 1) "Dir selbsten ist bekannt, wie vieler Gefahr das in der St. Wenzeslai Capellen befindliche Cron�Archiv bei deren letzten Bayer- und Preyssischen Erroberungen deren königlichen Prager Städten ausgesetzt, und nur zu bewundern gewesen, dass solches ab exemplo deren ehemaligen Schwedischen Einfällen allda nicht gänz- lich hinweggeschleppt worden, und also ein unersetzlicher Cron- schatz verloren gegangen seye. Wir wollen zwar nicht hoffen, dass es auf derley gefahrlichen Umstande jemahlens mehr ankommen werde — die Vorsichtigkeit hingegen erforderet auch in un- erhofften Fällen alle und jede unser allerdurchleuchtigstes Erz- haus, oder sonsten die gesamten Staaten und Monarchie angehende Dokumenten und Schriften, do, wo die landesfürstlichen Personen Residenz aufgeschlagen, in einem Archivo beysammen zu halten.« s) R. Koss, Provenience českých archiválií ve státním archi- vu vídeňském, (Zprávy českého zemského archivu VI., 1924), str. 189, pozn. 40. — M. Opočenská, Slovenika uherských listin v domá- cím, dvorním a státním archivu ve Vídni v období let 1243—1490, (Publikace archivu ministerstva zahraničních věcí, řada II., č. 2, 1927), str. 10 a sl.

Strana 234
234 Několikerým přemístěním z Karlštejna do sklepení při kapli svatováclavské, odtud k deskám zemským a zase nazpět, korunní archiv český nepochybně značně utrpěl. Nyní však hrozila mu pohroma nejtěžší. Za celé téměř půl- tisíciletí, pokud archiv české koruny vůbec trval, byl posud ušetřen podobného osudu. Jako při odstoupení území bý- valy odevzdávány listiny, týkající se území odstupovaného z archivů přemožených do archivů vítězových, zcela ob- dobně se dálo nyní s listinami českého archivu korunního. Rozdělení korunního archivu českého a odvezení valné části jeho listin Rosenthalem do Vídně značí poslední člá- nek v řetězu postupného odstraňování státní samostat- nosti království Českého, jež provádějí Habsburkové od bitvy na Bílé hoře až do zrušení české kanceláře dvorské. Pořizuje podrobný seznam listin, jež si hodlal vyžá- dati, užil Rosenthal inventáře korunního archivu českého z roku 1719 jakožto základní pomůcky. Stavové dali listiny korunního archivu českého, chované ve sklepení při kapli svatováclavské, přenésti do místností, v nichž byly uloženy desky zemské, aby je bylo lze snáze prohlédnouti. Tam také započal Rosenthal za účasti stavovských zástupců s prohlídkou listin, jež mu byla nařízena císařovnou. V pra- cích, s prohlídkou listin spojených, odděloval Rosenthal listiny, jež náležely vlastnímu fondu českého archivu ko- runního, od listin, které k fondům archivu české koruny teprve později byly připojeny a neměly s ním vlastně nic společného.9) Do druhé skupiny zařazoval rozmanitá »acta et scripta feudalia, politica, publica und privata, auch ex- tranea«,10) dále listiny, jež kdysi zemský místopísař Löw z Erlsfeldu vyhledal v staré české registratuře místodrži- telské ke svým pracím o lénech českých i o uspořádání ko- runního archivu českého, kteréžto práce mu byly přiká- zány císařem Josefem I. a Karlem VI., posléze pak listiny, které hrabě Jan Nostic přivezl ze Švédska.11) 3) "...welche weder jemals in dem böhmischen cron- oder landesarchiv gewesen, noch auch dahin gehöret haben." 10) Hlavní relace Rosenthalova z 30. června 1750: »Kurrent- akten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750. 11) »... unter denen teils aus gelegenheit der zu weil. kaisers

Strana 235
235 Rosenthal pořídil (ve dvou exemplářích) podrobný seznam12) všech listin, jež vyřadil z archivu české koruny, a jež dal převézti do Vídně; seznam ten dal si ověřiti též podpisy členů stavovské komise, zvolené k »roztřídění a odevzdání« listin českého archivu korunního. Exemplář, od- vezený do Vídně, se doslova shoduje s oním, jejž Rosenthal zanechal v Praze stavům českým »in vim recognitionis«. Kromě toho pořídil Rosenthal týmž způsobem druhý seznam,13) do něhož pojal všechny autentické kopie a dále duplikáty těch listin, jež teprve později k archivu české koruny byly připojeny (t. zv. »documenta mixta«), kte- réžto obě skupiny zanechal v Praze. Další seznam,4) po- řízený Rosenthalem, zaznamenává všechny listiny, jež se týkají povýtce stavův a země, a které podle instrukce Ro- senthal vrátil do rukou stavů českých. I kopie těchto listin, které podle instrukce odvezl Rosenthal místo originálů Josephi und Caroli VI. zeiten dem damahligen böhmischen vice- landschreiber von Erlsfeld in lehens- und archivsachen aufgetra- genen arbeiten in der alten statthalterischen oder vormaligen böh- mischen hofcanzleiregistratur und sonsten hin und her zusammen- gesuchten, teils vor jahren durch den grafen von Nostitz aus Schweden zurückgebrachten documenten, schriften und büchern, eingetragen gewesen." 12) Seznam připojil Rosenthal k hlavní relaci z r. 1750 jakožto přílohu, označenou literou E. Viz poznámku čís. 10. 13) Seznam připojil Rosenthal o písmeně F k relaci z roku 1750 (viz poznámku čís. 10). — »Dann zeiget die auf gleiche art unterfertigte consignation sub F, was hingegen für copiae authen- ticae und von verschiedenen documentis mixtis befundene dupli- cata in gedachtem archiv von mir hinterlassen worden, worbei ratione duplicatorum allerunterthänigst anzuführen ist, dass ich nur die instrumenta eiusdem plane tenoris et idiomatis pro dupli- catis gehalten, jene aber, welche zugleich in mehrern sprachen aus- gefertiget worden, als zum exempl. die bullam auream Caroli IV. de incorporatione ditionum in Bavaria acquisitarum de a. 1355 und mehr andere, so zugleich in teutsch und lateinischer sprach zu fin- den waren, aus der ursach in beiden sprachen in originali mit anhero zu bringen nöthig erachtet habe, weilen die erfahrung gibt, dass in dergleichen instrumentis antiquis zum öftern ein anstand circa verum sensum sich ereugne(!), welcher in gegeneinander hal- tung beider sprachen desto leichter erläutert und clar gemachet werden kan.« 14) »Ferners enthält die lit. G, was für original-urkunden so die stände und das land in particulari betrefen, Euer Mt allergnä- digsten befehl gemäs denenselben in handen gelassen worden.« — Seznam, jejž Rosenthal připojil o písmeně G k hlavní relaci z 30. června 1750 (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 ex 1750).

Strana 236
236 s sebou do Vídně, byly pojaty do zvláštního seznamu.15) Seznam,16) jejž Rosenthal připojil o písmeně I k hlavní re- laci ze dne 30. června 1750, zaznamenává listiny, písem- nosti a knihy, chované kdysi u desk zemských (mezi nimi též písemnosti a knihy, přivezené hrabětem Nosticem ze Švédska), jež byly vydány stavy českými a převezeny do Vídně. Zajisté jest hodné pozoru, že si Rosenthal tenkráte nepovšiml oněch listin českého archivu korunního, které byly chovány jakožto »nezpracované« ve třech skříních u desk zemských již od doby Löwa z Erlsfeldu. Tolikéž z listin korunního archivu českého, chovaných při hejt- manství německých lén, si nevyžádal Rosenthal ani jediné. Při přejímání listin českého archivu korunního byly ovšem zjištěny citelné ztráty na listinách. Rosenthal uvádí ve svém seznamu17) na 80 ztracených listin; z valné části ovšem listiny ty byly postrádány již dříve a jejich ztráta byla poznamenána také v inventáři korunního archivu českého z roku 1719. V mnohých případech se zjistilo, že listiny byly pouze založeny; naproti tomu jiné listiny, které ještě v inventáři z roku 1719 byly zaznamenány, ne- byly již v době Rosenthalově na místě.18) 15) Seznam ten byl připojen k hlavní relaci Rosenthalově ze dne 30. června 1750 (viz poznámku čís. 10) o písmeně H. 16) »Weiters zeiget die consignation sub lit. I, was für acta, schriften und bücher der obengedachten 4. rubric von staatssachen und anderen publicis, feudalibus und sonsten diensamen nachrichten auch von reichssachen, zu meinen handen verabfolget und von mir mit anhero überbracht worden, worunter auch pag. 29 et 50 die von dem grafen von Nostitz aus Schweden zuruckgebrachte obbe- meldte documenta und bücher specificirt zu finden seind; darbei noch zu erinnern ist, dass die numeri 15, 27, 40 und 44 deren büchern in inventario nicht verzeichnet, weder von dem grafen Nostitz über- geben worden; die numeri 20 und 21 aber jene seind, so zuruck- geblieben und worüber weiter unten um den allerhochsten befehl allerunterthänigst gebetten wird." 17) V seznamu, připojeném o písmeně K k hlavní relaci ze dne 30. června 1750. — »Es erhellet hingegen aus der consignation sub lit. K, was für ein namhafter abgang an original documentis von etlich und 80 stucken bei durchgehung gedachter archivschriften und derselben übernehmung sich geäussert habe.« 18) »Diese defectus waren zwar gröstenteils in dem a. 1719 über die damals in das neu errichtete repositorium neben der capellen s. Wenceslai eingelegte cronarchiv-schriften verfasten in- ventario angemercket und seind also schon vorhero verspühret

Strana 237
237 Berounský hejtman krajský, svobodný pán Engel- fluss, zjistil roku 1720 za přítomnosti svého sekretáře v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejně v otevřené truhlici nablízku hlavního oltáře několik starých nepotřebných písemností a zlomky spisů, které podle jeho zprávy »zů- staly patrně (na hradě Karlštejně) po vyzdvižení krá- lovské koruny české a korunního archivu českého roku 1626.«19) Rosenthal, zvěděv o tom ze zprávy, vydané dne 13. prosince 1720 pražským místodržitelstvím, soudil, že snad přece nějaké zbytky českého archivu korunního posud jsou chovány na hradě Karlštejně; vypravil se tudíž ještě v prosinci roku 1749 z Prahy na Karlštejn. Avšak ani jemu se nepodařilo nalézti ve skříních a truhlicích, chovaných v kapli sv. Kříže, nějaké »tajné spisy«. Toliko na hospodářském úřadě panství karlštejnského vyšetřil, že asi před 30 lety na rozkaz ovdovělé císařovny Alžběty Kristiny byly odvezeny do Vídně k jejím rukám četné velmi staré listiny, psané na pergamenu.2°) Později také worden; doch waren deren teils noch mehrere aufgezeichnet, welche sich bei der sortirung unter unrechten oder zweifachen rubriquen gefunden, teils aber seind verschiedene, welche man unter denen ausgesetzten rubriquen vorhanden zu sein geglaubet, abgängig und an deren statt ganz andere documenta in die involucra hineingelegt befunden worden.« (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750). 19) R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), s. 202—203. 20) »Ich habe auch auf den erhaltenen allergnädigsten befehl in decembri vorigen jahrs die diesfällige nachsuchung in loco zu Carlstein vorgenommen; es ist aber weder in denen in der dortigen heil. Kreutzcapellen annoch vorhandenen allmern und truhern, noch sonsten wo, das mündeste mehr darvon anzutrefen, weder, wo solche hingekommen, bei der dortigen würtschaftscanzlei einige nachricht aufzufinden gewesen. Jedoch hat mir der eben zugegen gewesene jetzige kais. kön. würtschaftsbuchhalter über die könig- liche leibgedingstädte Martin Joseph Strnad die auskunft gegeben, sich noch von zeit der übernahm der herrschaft Carlstein nach dem tod weil. kaiserin Eleonorae, wo er damals als schreiber bei dem gewesenen Carlsteiner inspectore Dwořzačzek gestanden, wohl zu erinnern, dass diese geheime schriften, worunter er sehr alte auf pergamen geschriebene documenta selbsten gesehen zu haben ge- meldet, auf allergnädigsten befehl Ihro Mt der jetzo verwittibten kaiserin Elizabeth zu dero handen nach Wienn abgeschicket worden wären, worbei allerhöchst dero noch im leben befindlicher ambt- mann bei der kön. böheimischen landtafel Wentzl Clement von Saltza, nebst anderen schon verstorbenen personen, gegenwärtig gewesen seie.« (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750.)

Strana 238
238 zjistil Rosenthal i ze spisů, že tomu vskutku tak bylo. Avšak přes všechno důkladné pátrání, které v té věci na rozkaz císařovny Marie Terezie buď sám provedl anebo dal provésti, nebyl s to zjistiti, kam se ve Vídni poděly listiny, jež byly pojaty roku 1720 do zvláštního inventáře a uloženy tenkráte na Karlštejně. Než nebyly zjištěny ani mezi »karlštejnskými spisy« bývalé české kanceláře dvor- ské, kde podle mínění Rosenthalova nejspíše bylo lze se jich nadíti.31) Stýkaje se s P. Bonaventurou Pitrem, řeholníkem be- nediktinského kláštera sv. Markéty v Břevnově u Prahy, dověděl se Rosenthal o významné sbírce listin, v níž — podle jeho zjištění — kromě jiných byly chovány též četné listiny, které původně náležely fondům českého archivu korunního.22) Sbírka ta, zajisté hodná úcty, čítající na 120 listin rozmanité provenience (nejvíce z archivu vy- haslého již rodu českého, pánů z Lipé),23) byla tou dobou v soukromých rukou, náležejíc knížecímu fürstenberskému pokladníku Václavu Rochlitzerovi v Praze. Když dne 3. srpna 1680 zemřel kapitulní děkan pražský Tomáš Pe- šina z Čechorodu, zachvácen morovou nákazou, pozůsta- lost jeho a to i rukopisy a listiny, které měl u sebe bud z archivu pánů z Lipé anebo vůbec z cizích archivů,24) ku podivu nebyla odevzdána podle znění jeho závěti pavlán- skému klášteru v Obořišti, Pešinou založenému, nýbrž získal ji koupí pražský arcibiskup Bedřich hrabě z Vald- štejna. Rukopisy z pozůstalosti Pešinovy jsou ještě podnes uloženy v knihovně bývalých hrabat z Valdštejna v Duch- cově. Tam se také patrně dostala i část Pešinovy sbírky listin spolu s listinami z archivu pánů z Lipé. Druhá část 21) »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 37 z roku 1750 a čís. 2 z roku 1751. 22) »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750 (viz výše poznámku čís. 10). 23) H. Brunner, Die Herren von Lippa, (Zeitschrift des Deut- schen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, XV., 1911), str. 486 a sl. 24) Rosenthalův pamětní spis ze dne 3. března 1772: »Aus- kunft über die aus den böhmischen archiven a. 1750 in das haus- archiv überbrachte urkunden und schriften,« (»Kurrentakten« ví- deňského státního archivu, čís. 14 z roku 1772).

Strana 239
239 Pešinovy sbírky listin, zaujímající listiny z archivu pánů z Lipé a to právě ty, které nyní jsou chovány v archivu české koruny, byla odvezena v 18. století do Třebíče na Moravě, na tamní panství hrabat z Valdštejna. Tam byla uložena ve zpukřelé skříni a nikdo si jí nevšímal. Pešinova sbírka listin byla by tu zcela jistě propadla zkáze, kdyby se jí nebyl býval ujal hospodářský úředník třebíčský, Václav Rochlitzer; když byl Rochlitzer později přeložen do Prahy, vzal si listiny ty s sebou.25) Břevnovský benediktin P. Bonaventura Piter, který byl Rosenthalovi vydatně ná- pomocen při získávání četných důležitých listin (českého archivu korunního) ze soukromých rukou pro tajný do- mácí archiv ve Vídni,26) zpravil též Rosenthala, jak jsem uvedl již výše, o obsahu listin, jež byly v rukou Rochlitze- rových. O zajímavých osudech Pešinovy sbírky listin zvěděl Rosenthal též z úst soudobého kapitulního děkana vyšehradského Jana Tomáše Vojtěcha Berghauera, který kdysi spravoval archiv pražské metropolitní kapituly. Když Rosenthal v letech 1749—1750 pobýval v Praze, třídě listiny českého archivu korunního a připravuje převoz valné jejich části do Vídně, rozhodl se, že vezme s sebou do tajného domácího archivu ve Vídni také celou sbírku Rochlitzerovu, která kromě listin, pocházejících z archivu pánů z Lipé, obsahovala též listiny, jež podle jeho mínění byly uloženy kdysi v archivu české koruny.27) Rosenthal zamýšlel tyto listiny, jež byly tou dobou v rukou Roch- 25) »Dieser Rochlitzer gabe mir sofort ohne anstand die von denen mehresten instrumentis zur hand gehabte copias nacher haus ad perlustrandum mit und meldete, dass sich diese von dem aus- gestorbenen böhmischen geschlecht derer von Lippa oder Leippe herrührende collection oder privatarchiv auf der graf. Waldstei- nischen herrschaft Trebitsch in Mähren, alwo er sich vorhin auf- gehalten, in einem alten, ungebrauchten kasten gefunden, und er solche tanquam rem pro derelicto habitam amore et studio anti- quitatis et curiosorum zu sich genommen habe.« (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750.) 26) »... zur hereinbringung vieler wichtigen originalurkunden aus »privathänden für das geh. hausarchiv behülflich gewesen,« (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 9 z roku 1755). 27) Na př. listiny, týkající se poměru Lucemburska k Čechám v letech 1348—1455; Vídeňské repertorium XII A (archivní po- můcka čís. 389), čís. 272, čís. 406, čís. 1175, čís. 1176, čís. 1220, čís. 1329, čís. 1336, čís. 1339, čis. 1343 a čís. 1346.

Strana 240
240 litzerových, bez průtahu odvézti s sebou do Vídně, aby neupoutaly k sobě příliš mnoho pozornosti, ježto se právem obával, že by držitelé takových sbírek, jati ne- blahým tušením, nezřídka se snažili své sbírky, pokud možná, zatajiti. Avšak Rochlitzer se zdráhal vydati svoji sbírku bez jakýchkoliv okolků Rosenthalovi. Nezbývalo tudíž Rosenthalovi nic jiného, nežli požádati sněmovní ko- misi, která měla na místě stavů českých pečovati o vydání listin českého archivu korunního, aby v té věci zakročila. Sněmovní komise vyzvala poté Rochlitzera, aby všechny listiny, pocházející z archivu pánů z Lipé anebo z pozůsta- losti Pešinovy vůbec, pokud je chová u sebe, dal přenésti k deskám zemským; tam je Rosenthal podrobně prohlédl za účasti zvláštní komise, k tomu cíli volené. Tehdy však byly vybrány ze sbírky té pouze ty listiny, o nichž bylo lze se domnívati — ovšemže jenom podle měřítka soudobého primitivního nazírání archivního — že jakkoliv souvisely s archivem české koruny.28) T. zv. »soukromé písemnosti« (»Privatsachen«) a listiny, jež měly význam jenom pro dějiny Čech a veřejného práva v Čechách, než s korunním archivem českým neměly nic společného, byly odloženy stranou a uloženy prozatím u úřadu desk zemských. Část sbírky Rochlitzerovy, kterou tenkráte Rosenthal pře- vzal, dal ještě roku 1750 spolu s listinami českého archivu korunního dopraviti z Prahy do Vídně.29) Pokud jde o zbytky archivu pánů z Lipé, které zůstaly zatím v Praze 23) »Alle übrigen stücke dieser beiden verzeichnisse, num. 5 und 6, gehen weder das kronarchiv, noch die herren stände an; und ich bin vielmehr bedacht, sobald die zeit zu genauerer absön- derung solcher sämmtlichen schriften übrig sein wird, darauf unter- thänigst anzutragen, dass alle diejenigen, welche nicht nach den obigen bemerkungen hier zurückbleiben haben werden, in jene pri- vathände, aus welchen sie erhoben worden, zurückgestellt werden mögen.« Rosenthalův pamětní spis ze dne 3. března 1772; »Kur- rentakten« vídeňského státního archivu, čís. 14 z roku 1772. 29) »... und ich habe darauf bei einer subdelegirten commis- sion in loco bei der landtafel die perlustrirung dieser sammentlichen instrumenten vorgenommen, und darvon die in der beilage sub L specificirte stucke zu meinen handen erhoben, auch solche (ausser des einzigen numeri 14, so ich als ein duplicatum laut obiger beilag F ad finem, in dem archiv zu Prag zuruckgelassen) mit anhero überbracht.« (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750).

Strana 241
241 (mimo t. zv. »soukromé písemnosti«), snažil se Rosenthal, seč byl, aby i je dostal do tajného archivu domácího ve Vídni; dosáhl posléze, že císařovna Marie Terezie (záhy po převezení listin českého archivu korunního) vydala na- řízení, aby byly dopraveny do Vídně. Nejvyšší purkrabí pražský, splňuje rozkaz císařovnin, dal je také vskutku již dne 19. září 1750 odeslati do Vídně. S hlediska archivně vědeckého nelze zajisté nikterak podceňovati, nýbrž na- opak jediné vítati vděčný úkol, který se nám naskýtá, vy- hledati totiž na rozličných místech rozptýlené fondy to- hoto významného archivu starého rodu českého, obdobně jako jsem to učinil s onou skupinou listin archivu pánů z Lipé, která se dostala do českého archivu korunního.30) Úkol ten je tím důležitější, oč naléhavější je systematické probadání archivních fondů starých archivů českých. Kromě archivu české koruny upoutaly k sobě zvláštní pozornost Rosenthalovu registratura českého místodrži- telství a registratura české komory v Praze. Z pražské registratury místodržitelské vybral tehdy Rosenthal pro tajný archiv domácí ve Vídni celkem 46 listin.31) Valná většina těchto listin náležela kdysi fondům českého ar- chivu korunního. Tři z uvedených listin (z nichž dvě nyní opět jsou chovány v archivu české koruny),32) pocházejí ze 13. století. Ze 14. století pak pochází celkem 21 listin, v seznamu zaznamenaných;33) zbývající listiny, do se- znamu pojaté, byly vydány v 15. a 16. století.34) Z registratury české komory dal Rosenthal převézti do Vídně celkem 22 listin.35) Jde tu téměř výhradně o lis- 30) R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 204—209. 31) Podrobný jejich výčet podává zvláštní seznam, pořízený Rosenthalem: »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 49 z roku 1750, (fasc. I., karton čís. 2). 32) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 27, čís. 26 a str. 46, čís. 50. 33) V seznamu Rosenthalově čís. 4, 6—24, 28, 32: »Kurrent- akten« vídeňského státního archivu, čís. 49 z r. 1750, (fasc. I., karton čís. 2). 34) V seznamu Rosenthalově čís. 5, 25—27, 29—31, 33—46; »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 49 z r. 1750, (fasd. I., karton čís. 2). 35) Podrobný výčet podává zvláštní seznam, pořízený Rosen- thalem a připojený o písmeně P k jeho hlavní relaci z roku 1750: 16

Strana 242
242 tiny, které pocházejí z archivu držitelů hrabství Klad- ského a jež byly vydány panovníky českými Půtovi z Čas- tolovic, Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi, synům Jiřího z Poděbrad a vévodům minstrberským i olešnickým, ja- kožto hrabatům z Kladska, posléze pak Oldřichovi, hraběti z Hardeka. Listiny ty se dostaly do registratury české ko- mory patrně roku 1534, když král Ferdinand I. odkoupil hrabství Kladské od hraběte Jana z Hardeka, a nestalo-li se tak již tenkráte, tedy zcela jistě roku 1569, když císař Maxmilián II. byl nucen znovu hrabství Kladské vy- platiti.36) Rosenthal ovšem neměl kdy, aby provedl podrobný výzkum obou registratur (místodržitelské i české ko- mory), jenž by si byl vyžádal příliš mnoho času, ačkoliv zajisté byl přesvědčen o tom, že by v obou leccos vyhledal pro tajný archiv domácí ve Vídni. Byl tudíž nucen přestati pouze na tom, že úředníkům v obou registraturách zaměst- naným dal za úkol, aby na místě něho pokračovali ve vy- hledávání archiválií toho druhu. Poněvadž Rosenthal choval naději, že z obou registratur v Praze bude lze vy- brati ještě další listiny pro domácí archiv ve Vídni, měl za nezbytně nutné, aby obě registratury, a to jak registra- tura pražského místodržitelství, tak i registratura české komory, byly náležitě uspořádány. Registratury ty byly totiž tenkráte doopravdy ve stavu velmi ubohém, takže jakýkoliv přehled listinných fondů tam uložených byl zhola nemožný.37) Císařský dekret, vydaný dne 18. května 1754, nařizoval tudíž, aby v obou registraturách zahájeny byly práce pořadatelské, které měl prováděti Jan Josef Klauser3s) za dozoru Rosenthalova. Prvý archivář domá- "Specification verschiedener in der alten königl. cammerregistra- tur vorhandenen dienlichen originaldocumenten«, (»Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 30 z roku 1750). 36) Nejstarší listina z této skupiny byla vydána dne 4. čer- vence 1319 králem Janem Lucemburským Jakubu Rukerovi a jest podnes uložena v archivu české koruny. Srov. R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 79, čís. 93. 37) R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 210 a sl. 38) Jan Josef Klauser byl dříve úředníkem královského fiskál- ního úřadu; vypracoval podrobný návrh, kterak by obě registratury měly býti uspořádány.

Strana 243
243 cího, dvorního a státního archivu ve Vídni zabýval se vskutku, jak se zdá, již delší dobu dalekosáhlými plány o převezení spisů české kanceláře, pocházejících ze 16. sto- letí, jakož i starých spisů z registratury české komory do Vídně.30) Vyhovuje přání Rosenthalovu, zaslal mu Klauser skutečně též inventář listin, chovaných v regis- tratuře české komory, aby si z nich vybral některé pro tajný archiv domácí ve Vídni. Nicméně kořist, kterou si tenkráte Rosenthal vybral, byla jen nevalná. Nečetné lis- tiny, jež tehdy Rosenthal přikázal domácímu archivu ve Vídni, jsou uloženy nyní mezi listinami českého archivu korunního. Podle týchž zásad byly zahájeny i rozsáhlé práce po- řadatelské v archivech chebských, a to jak v archivu města Chebu, tak i v hradním archivu chebském, jichž se na doporučení Rosenthalovo ujal roku 1760 archivář Klauser.30) Ze seznamu listin městského archivu cheb- ského, jejž zaslal Klauser domácímu archivu ve Vídni, je patrné, že si Rosenthal pro domácí archiv vídeňský oprav- du vyžádal několik listin, pocházejících z archivu města Chebu, a že listiny ty vskutku byly odeslány do Vídně. I tyto listiny, provenience chebské, jsou chovány podnes mezi listinami českého archivu korunního.31) Posléze jest se též zmíniti, že i v archivu pražské uni- versity byly prováděny tehdy práce inventarisační. Po odchodu syndika Klimenta Priesterlicha byl pověřen Karel David Lohsius, aby uspořádal universitní archiv. Ve Vídni patrně doufali, že i při té příležitosti lze se na- díti nových přírůstků pro domácí archiv vídeňský. Víme též, že tenkráte i zakládací listina university Pražské, vy- 39) »Ohnmassgebigste reflexiones und unterthänigste anfragen die errichtung des k. k. geheimen hausarchivs betreffend.« 40) R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 226 a sl. 41) Z listin, vydaných před rokem 1346, dlužno uvésti listinu krále Jana Lucemburského ze dne 23. října 1322, potvrzující vý- sady města Chebu, dále listinu téhož panovníka ze dne 19. července 1335 o příslušnosti Selbu a Aše k městskému soudu chebskému, posléze pak tolikéž listinu krále Jana Lucemburského ze dne 21. ledna 1342 o osvobození města Chebu a kraje chebského od obecné berně. Srov. R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 91, čís. 110, str. 142, čís. 178, str. 199, čís. 250.

Strana 244
244 daná Karlem IV. dne 7. dubna 1348 a zpečetěná zlatou bulou,22) byla zaslána do Vídně »k nahlédnutí«, nicméně však zanedlouho poté byla opět vrácena kanceláři univer- sitní.43) Nehledíme-li k velikým skupinám listin, které v té době pohltil domácí archiv vídeňský, a o něž byly nelí- tostně ochuzeny archivy domácí, zejména archiv české koruny, prospělo období tereziánské v celku a vůbec po leckteré stránce veřejným archivům v Čechách, neboť byly tenkráte nařízeny a vskutku také provedeny rozma- nité práce pořadatelské, jichž bylo již nezbytně potřebí. Rosenthal již při příchodu do Prahy slíbil stavům českým, že jim za listiny, jež z archivu české koruny od- vezl do Vídně, dá náhradou ověřené opisy. Ještě za po- bytu v Praze odevzdal Rosenthal stavům hojně opisů listin, jež sám pořídil, srovnal s originály a ověřil svým podpisem.4) Po návratu do Vídně byl vyzván direktoriem in publicis et cameralibus, aby pořídil seznam listin, je- jichž opisy mají obdržeti čeští stavové. V Praze se Rosen- thal dohodl se zástupci českých stavů, že se spokojí ově- řenými opisy, vydanými říšskou kanceláří dvorskou, když je byl přesvědčil o tom, že by bylo naprosto nemožné žá- dati od císařovny, aby vlastní rukou ověřila tolik vidi- 42) V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae, II. 1928, str. 67, čís. 62. 43) Marie Terezie, jež se zvláště zajímala o zlatou bulu Karla IV., dala si ji poslati roku 1756 do Vídně. “) »Ich habe also die zu machen übrig gebliebene und indes- sen zum teil vorbereitete copias sofort in die arbeit genommen und die modalität darmit dergestalten beobachtet, dass ich von denen gröstenteils bei der königl. landtafel verwahrt gewesenen diesfälligen originalien, in einem daselbst vermög prothocolli oben sub C num. 3 mir eigends angewiesenen ort und in beisein deren zugegeben landtäflichen registratorum, Hibschmann und Hollan, wegen der beschwerlichen lesung der alten schriften und der er- forderlichen richtigkeit halber zuerst macularabschriften nehmen lassen und solche mit denen originalien aufs genaueste und ad lit- teram selbsten collationiret und corrigiret, sodann hiraus die copias pro authenticis gehörig mundiren lassen, folgends derenselben legale collationirung auf die in prothocollo num. 13 vermerckte art vor- genommen, und jene authentica, welche von denen mitzunehmen gehabten originalien zu hinterlassen gewesen, unter meiner unter- schrift ausgefertiget.« (»Kurrentakten« vídeňského státního archi- vu, čís. 30 z roku 1750.)

Strana 245
245 mátů. Seznamy, pořízené Rosenthalem, byly předloženy dne 22. srpna 1750 k nahlédnuti nejvyššímu purkrabí, aby mohly býti doplněny též se strany českých stavů; zároveň bylo oznámeno, že císařovna Marie Terezie hodlá sama stvrditi svým podpisem všechny vidimáty, poněvadž byly činěny námitky zejména proti tomu, aby ověřené opisy listin slezských byly vyhotoveny říšskou kanceláří dvor- skou. Stavové čeští žádali ovšem mnohem větší počet ově- řených přepisů listin českého archivu korunního. Pokud šlo o jejich požadavky, namítal Rosenthal, že prý by bylo zcela nadbytečné pořizovati nejslavnostnější formou ově- řené opisy tak velikého množství listin. V jednotlivostech pak dokonce někdy byl i na vahách, má-li stavům vůbec vydati opis listiny. Zejména hodlal z vidimátů vyřaditi »zlatou bulu sicilskou«, vydanou.5) dne 26. září 1212 cí- sařem Fridrichem II., jejíž text — podle seznamu — měl býti stavům slavnostně ověřen, a to proto, poněvadž je v ní ustanovení o svobodné volbě českých králů a ten, kdo prý nerozumí významu těchto slov a není obeznámen s tehdejšími poměry, snadno by prý mohl býti sveden k nesprávnému výkladu listiny, jako by snad nástupnictví na trůn v Čechách bylo závislé vždycky jenom na svo- bodné volbě. Tolikéž podle mínění Rosenthalova neměl býti pořizován stavům českým ověřený opis listiny“6) krále Ludvíka Bavora ze dne 4. prosince 1314, kterou sli- buje četné výsady králi Janu Lucemburskému za účinnou pomoc, již mu poskytl při nabytí královské koruny ně- mecké. Mimo to připomínal Rosenthal stavům, že v kni- hách privilegií z roku 1547 mají vlastně již ověřené opisy valné většiny listin, jež z korunního archivu českého od- vezl do Vídně, a pokud jde o zbývající listiny, upozorňoval stavy na to, že listiny ty původně nebyly uloženy v ar- chivu české koruny, a že se tam dostaly teprve dodatečně v pozdějších letech. Nicméně ani ověřené opisy těch listin, proti jejichž pořízení nebylo námitek, nemohly býti ihned 45) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 6, čís. 2. 46) Listina je zachována v korunním archivu českém pouze v transsumptu trevirského arcibiskupa Balduina ze dne 18. srpna 1335. — R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 71, čís. 82.

Strana 246
246 vyhotoveny, poněvadž Rosenthal se tou dobou zdržoval v archivech v Innsbrucku a ve Štyrském Hradci'7) a byl zcela zaneprázdněn přehlížením a přejímáním tamních listin pro domácí archiv vídeňský. Stavové čeští se v le- tech 1752 a 1753 opětně domáhali zaslání ověřených opisův, avšak Rosenthal se vždycky vymlouval na to, že listiny z Prahy do Vídně převezené posud nejsou vyba- leny, a že prý také ještě nikde nemá vhodného místa, kde by opisy mohl pořizovati. Teprve na nové stížnosti stavů a na důrazný zákrok direktoria in publicis et cameralibus zaslal Rosenthal roku 1754 žádané ověřené opisy, a to v pěti řadách, každou řadu vždy asi tak po uplynutí jed- noho měsíce. Stavové čeští ovšem ani zdaleka neobdrželi všech opisů, které požadovali, nicméně však opominuli ihned se proti tomu ohraditi. Teprve roku 1771 požado- vali vydání zbývajících opisů listin. Rosenthal, jemuž bylo tehdy podati dobré zdání o žádosti stavů českých, pro- hlásil, že stavové všechny opisy, pokud je ovšem vůbec dostati měli, vskutku také již obdrželi. Při té příležitosti vyslovil též přání, aby páni stavové své horlivosti, doza- jista hodné chvály, kterou na doplnění archivu české ko- runy vynakládají, dali raději průchod pečlivým výzkumem a zajištěním rozličných listin a písemností (téhož archi- vu), o nichž se porůznu děje zmínka, a které posud vězí v některých pražských archivech duchovenských i v čet- ných archivech soukromých, obzvláště v starých ar- chivech předních šlechtických rodů českých.as) Lze se opravdu jenom diviti tomu, že stavové čeští, "7) G. Winter, Die Gründung des kaiserlichen und königlichen Haus-, Hof- und Staatsarchivs. 1749—1762, (Archiv für österreichi- sche Geschichte, 92. Band, 1903), str. 34—37. 48) »Es wäre dagegen zu wünschen, dass den herren ständen, nach ihrem für die ergänzung des kronarchives geäusserten rühm- lichen eifer, den mitteln und wegen nachzudenken beliebig sein möchte, auf was weise verschiedene andere bei gewissen geistlichen stiftern in Prag selbst und in manchen privatarchiven, besonders der alten vornehmen geschlechter in Böheim vermutlich verbor- gen steckende ältere urkunden und schriften, auf welche hin und wieder die deutliche beziehung geschieht, erforschet und bei- gebracht werden könnten.« Rosenthalův pamětní spis ze dne 3. břez- na 1772; »Kurrentakten« vídeňského státního archivu, čís. 14 z roku 1772.

Strana 247
247 majíce již neblahé zkušenosti z vymáhání opisů listin, jež jim byly odňaty, nenamítali ničeho proti tomu, aby do tajného archivu domácího ve Vídni zaslány byly ihned a v celku (bez jakéhokoliv třídění) listiny českého archivu korunního, chované posud v truhlici při úřadě desk zem- ských v Praze, které tam roku 1773 byly zjištěny, celkem asi 400 listin. Stavové čeští i tentokráte dali se opět utě- šiti slibem, že jim budou zaslány ověřené opisy vydaných listin. Listiny korunního archivu českého, jež roku 1773 byly zjištěny u desk zemských v Praze, byly dozajista ony, jejichž inventarisaci kdysi Löw z Erlsfeldu nebyl s to ukončiti, a jejichž archivního pořádání se sice ujal nástupce Löwův Alsterle z Astfeldu, avšak úpravy té již neprovedl, poněvadž byl povolán do české kanceláře dvorské ve Vídni.29) Listiny ty byly považovány po dlouhou dobu za ztracené a proto také unikly Rosenthalovi při přejímání listin českého archivu korunního; teprve roku 1773 zá- sluhou nejvyššího písaře zemského (království Českého) Alsterla z Astfeldu byly opět nalezeny. Registrátoři desk zemských Stoll a Russ pořídili poté dva zvláštní se- znamy30) listin českého archivu korunního, roku 1773 u desk zemských v Praze zjištěných. Listiny korunního archivu českého, pojaté do seznamů, pořízených Stollem a Russem, mají na rubu zaznamenáno pořadové číslo, jímž jsou v seznamech označeny, jakož i krátký regest, podá- vající stručný obsah listiny.51) Reskript císařovnin ze dne 4) R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 184. 50) Státní archiv vnitra a spravedlnosti ve Vídni, II. B. 1: »Lit. A.: Consignation deren bei der königl. landtafel im königr. Böheim in einer truhe vorgefundenen auf pergament gefertigten alten origi- nalinstrumenten ab anno 1265—1556«, (No. 1—310); »Lit. B.: Con- signation deren bei der kgl. landtafel im kgr. Böheim fürgefunde- nen, und in den pergamentbüchern der privilegien nicht eingetrage- nen originalinstrumenten«, (No. 1—92; 1310—1642). 51) Z listin, převezených roku 1773 od úřadu desk zemských do Vídně, jsou posud chovány v archivu české koruny tyto listiny, vydané před rokem 1346, (R. Koss, Katalog 2, 1. c.): str. 14, čís. 8 (lit. A čís. 306), str. 22, čís. 21 (lit. A čís. 2), str. 28, čís. 28 (lit. A čís. 290), str. 38, čís. 38 (lit. A čís. 3), str. 39, čís. 40 (lit. A čís. 11), str. 40, čís. 41 (lit. A čís. 6), str. 41, čís. 43 (lit. A čís. 8), str. 42, čís. 44 (lit. A čís. 5), str. 46, čís. 51 (lit. A čís. 7), str. 51, čís. 57 (lit. A čís. 10), str. 52, čís. 58 (lit. A čís. 11), str. 59, čís. 63

Strana 248
248 14. ledna 1774 pak nařizoval, aby listiny českého archivu korunního, chované v Praze u desk zemských a zazname- nané v obou seznamech (označených písmeny A i B), byly odevzdány české a rakouské kanceláři dvorské ve Vídni pro tajný domácí archiv vídeňský; toliko listina Oldřicha z Hanavy ze dne 6. června 1372 (zaznamenaná v seznamu, označeném písmenou B, o čís. 42), kterou Oldřich z Ha- navy potvrzuje, že přijal od císaře Karla IV. čtyři tisíce zlatých, týkajíc se prý povýtce stavů, měla zůstati na místě.32) Podle reskriptu mělo býti též učiněno opatření, aby byly pořízeny a do Prahy zaslány přesné a ověřené opisy těchto listin (odevzdaných do Vídně), obdobně jako již byly provedeny u listin českého archivu korunního, od- vezených r. 1750 do tajného archivu domácího ve Vídni. (lit. A čís. 132), str. 62, čís. 67 (lit. B čís. 1), str. 63, čís. 69 (lit. A čís. 13), str. 67, čís. 74 (lit. A čís. 15), str. 69, čís. 78 (lit. A. čís. 16), str. 70, čís. 80 (lit. A čís. 17), str. 71, čís. 81 (lit. A čís. 18), str. 78, čís. 91 (lit. A čís. 49), str. 84, čís. 100 (lit. A čís. 27), str. 89, čís. 107 (lit. A čís. 20), str. 96, čís. 119 (lit. A čís. 21), str. 98, čís. 121 (lit. A čís. 22), str. 110, čís. 138 (lit. A čís. 24), str. 113, čís. 142 (lit. A čís. 26/2), str. 114, čís. 144 (lit. A čís. 25), str. 116, čís. 146 (lit. A čís. 26/1), str. 135, čís. 169 (lit. A čís. 28), str. 135, čís. 170 (lit. A čís. 29), str. 136, čís. 171 (lit. A čís. 31), str. 140, čís. 176 (lit. A čís. 30), str. 153, čís. 191 (lit. A čís. 34), str. 158, čís. 197 (lit. A čís. 33), str. 159, čís. 198 (lit. A. čís. 32), str. 160, čís. 199 (lit. A čís. 35), str. 164, čís. 204 (lit. A čís. 36), str. 173, čís. 216 (lit. A čís. 41), str. 176, čís. 221 (lit. A čís. 40), str. 183, čís. 230 (lit. A čís. 9), str. 183, čís. 231 (lit. A čís. 47), str. 185, (lit. A čís. 46), str. 196, čís. 234 (lit. B čís. 2), str. 187, čís. 236 čís. 247 (lit. A čís. 48), str. 197, čís. 248 (lit. A čís. 49), str. 199, (lit. A čís. 59), str. 201, čís. 251 (lit. A čís. 50), str. 201, čís. 253 (lit. A čís. 51), str. 208, čís. 254 (lit. A čís. 56), str. 204, čís. 257 čís. 261 (lit. A čís. 45), str. 208, čís. 262 (lit. A čís. 44), str. 209, čís. 264 (lit. A čís. 43), str. 210, čís. 265 (lit. A čís. 42), str. 215, čís. 270 (lit. A čís. 93). 52) Přesto se dostala do Vídně a teprve roku 1920 do Prahy; Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 902.

Strana 249
XII. Listiny českého archivu korunního ve Vídni; jejich další osudy. — Listiny slezských knížetství se týka- jící; listiny z knížecího archivu lehnicko-břežského. — Stavovské konfederace z let 1619—1620; erbanuňky. — Listiny z archivů zrušených klášterů českých, mo- ravských a slezských ve Vídni. — Listiny z lenní regi- stratury při apelačním soudu v Praze. — Osudy archivu české koruny v 19. století; jeho uložení v čes- kém archivu zemském a opětné sjednocení s listinami, odvezenými roku 1750 do Vídně. Rosenthal neuložil v tajném archivu domácím vše- chny listiny, jež dal převézti z pražských archivův a re- gistratur do Vídně. Nemalou část listin českého archivu korunního vyřadil totiž z tajného archivu domácího a při- kázal několika ústředním úřadům dvorským ve Vídni. Již dne 7. srpna 1750 odevzdal české listiny a spisy lenní ar- chiváři českých lén Antonínu Jindřichovi Purtscherovi, aby je umístil v archivu královských českých lén, kte- rýžto archiv byl právě tehdy odvezen z direktoria in pub- licis et cameralibus a uložen u nejvyššího soudního úřadu (Oberste Justizstelle). Z těchto lenních listin českých bylo lze posud zjistiti toliko část v rakouském státním archivu vnitra a spravedlnosti.1) Listiny, týkající se věcí říšských a obyvatelů říše Německé, odevzdal Rosenthal říšské kan- celáři dvorské, aby výměnou za ně obdržel jiné spisy, tam chované a »dědičných zemí« se týkající.2) 1) Srov. R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 207, pozn. 96 a pozn. 97. 2) Viz R. Koss, Provenience 1. c. (Zprávy čes. zem. archivu VI., 1924), str. 208, pozn. 98.

Strana 250
250 Za vpádu pruských vojsk do Slezska na sklonku roku 1740 byly narychlo odvezeny ze země kromě archivu krá- lovského vrchního úřadu slezského i některé jiné archivy slezské, a to archiv knížetství Břežského a spojených s ním knížetství Lehnického a Volovského; tolikéž i archiv kní- žetství Hlohovského a spisy z archivu knížetství Javor- ského podařilo se zavčas ze země odkliditi.3) Slezské ar- chivy, naspěch vyvezené, byly dopraveny nejprve na pev- nost Špilberk u Brna; odtud byly převezeny později do ar- chivu české kanceláře dvorské ve Vídni. Podle ustanovení mírové smlouvy berlínské ze dne 28. července 1742 byly vydány dne 16. srpna 1743 slezské archivy, umístěné pro- zatím v archivu české kanceláře dvorské, pruskému králi Fridrichovi II. Velikému.4) Celkem byly odevzdány ten- kráte do Pruska 53 bedny archiválií. Ježto času ku pře- vzetí slezských archiválií nebylo nazbyt, nebyly bedny vůbec otevřeny a tudíž ani jejich obsah nebyl přezkou- mán. Proto také se stalo, že Prusům tenkráte nebyly vy- dány všechny archiválie, které před blížícím se pruským obsazením Slezska ze země byly vyvezeny. Se strany pruské tudíž i později byly činěny nároky na archiválie, posud neodevzdané, a v té věci vedena byla četná jednání. Již Rosenthal, podávaje návrh na zřízení tajného archivu domácího ve Vídni, upozorňuje na rozličné listiny slezské provenience, které po odstoupení Slezska a odevzdání spisů, slezských knížetství se týkajících, Prusku, zůstaly nadále v české kanceláři dvorské, i doporučuje, aby byly uloženy v domácím archivu vídeňském.5) Ještě roku 1780 3) B. Krusch, Geschichte des Staatsarchivs zu Breslau, (Mit- teilungen der k. preussischen Archivverwaltung, Heft 11, 1908), str. 133. 4) Potvrzení pruského legačního rady Kryštofa Jindřicha šlechtice z Ammonu o jejich převzetí jest uloženo v domácím, dvor- ním a státním archivu vídeňském; archivní pomůcka XII A. 5) Taulow z Rosenthalu, Ohnmassgebigste reflexiones und unterthänigste anfragen, die einrichtung des kais. kgl. geheimen haus-archives betreffend: »Ad 3tium seind teils bekanntermassen, teils, wie zu vermuten, bei denen hiesigen registraturen derer kais. kgl. hofstellen verschiedene solche documenta zu finden, welche in das haubthausarchiv gehören und ordentlicher beisammen gehalten, auch genauer verwahret zu werden verdienten. In dem sogenann- ten archiv- oder registratura publicorum der vormahligen kgl.

Strana 251
251 měl ředitel státního archivu vídeňského abbé Michal Ignác Schmidt za vhodné upozorniti znovu na to, že při spojené česko-rakouské kanceláři dvorské jsou uloženy posud četné listiny, slezských knížetství se týkající, a to ze- jména těch, na něž si po smrti císaře Karla VI. činil nárok král pruský, a že tudíž nikterak nelze přehlížeti otázku, mohla-li by snad kdy opět tak či onak býti užita látka ta, vůbec ještě zúplna nevyčerpaná.*) Sedm listin,7) chovaných nyní v archivu české ko- runy a pocházejících z doby před rokem 1346, bylo pů- vodně dozajista uloženo v archivu slezském a to vévod lehnických a břežských a teprve v tajném archivu do- mácím ve Vídni přičiněním Rosenthalovým bylo připo- jeno k listinám českého archivu korunního. Nicméně, sou- dili-li bychom snad, že listiny ty se dostaly do archivu české koruny čirou náhodou toliko na základě pozdějšího zásahu archivářova, poučí nás jejich dřívější osudy, že listiny ty byly přece do jisté míry v příčinné souvislosti s českým archivem korunním, a že tudíž i po stránce pro- venienční sem vlastně náležejí. Původně byly listiny, o nichž je řeč, uloženy v archivu vévod lehnických a břež- ských. Listiny o právních pořízeních, pocházející z tohoto archivu, tedy vlastní archiv vévod lehnických a břežských, jsou nyní porůznu roztroušeny mezi rozličnými skupinami listinných fondů státního archivu pruského ve Vratislavi. Po zevrubné revisi archivus) vévod lehnických a břež- ských v letech 1606—1607 byl pořízen také jeho inventář, böheimbischen hofcanzlei liegen zum exempel 1. die original-acces- sions- und submissionsurkunden von denen böheimischen, mähri- schen, schlesischen und glatzischen ständen zu der pragmatischen sanction; 2. die obengedachte so genannte böheim. privilegien- bücher; 3. die bei abtretung Schlesiens an Preussen und übergebung deren »anhero salvirten schlesischen schriften, zuruckbehaltene verschiedene originalurkunden« etc. s) Zpráva Schmidtova jest uložena v domácím, dvorním a státním archivu vídeňském; »Kurrentakten« čís. 4 z roku 1780. 7) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 77, čís. 90, str. 89, čís. 108, str. 122, čís. 153, str. 129, čís. 162, str. 175, čís. 220, str. 177, čís. 222, str. 216, čís. 272. s) Rubní poznámka na těchto listinách, psaná německy, byla pořízena nejspíše roku 1603 dvorským sudím Adamem Grudt- schreyberem; viz výše str. 150.

Strana 252
252 který jest uložen tolikéž v státním archivu pruském ve Vratislavi.9) Jakmile roku 1675 zemřel poslední potomek lehnické větve rodu Piastova Jiří Vilém, vévoda lehnický a břežský, byl roku 1676 důkladně prohlédnut zvláštní císařskou komisí10) archiv vévod lehnických a břežských, aby odtud převzaty byly do Vídně nejdůležitější listiny. Tenkráte také byla vyřazena z archivu vévod lehnických a břežských skupina slezských listin, chovaná nyní v ar- chivu české koruny. Listiny ty byly odvezeny císařskou komisí do Vídně a tam byly uloženy v registratuře české kanceláře dvorské. Při české kanceláři dvorské byly totiž ukládány od 17. století ty listiny, jejichž příjemci byli Habsburkové jakožto králové čeští. Hledíc k tomu, lze míti listinný archiv, chovaný kdysi při české kanceláři dvorské ve Vídni, za pokračování českého archivu korun- ního. Když Rosenthal v prvém pamětním spise11) o zalo- žení tajného domácího archivu rodu Habsburského z roku 1749 se dožadoval, aby v archivu nově zřizovaném uloženy byly také listiny, pocházející z archivu vévod lehnických a břežských, jež byly chovány tehdy v registratuře české kanceláře dvorské ve Vídni, domníval se mylně, že tyto slezské listiny jsou částí oné skupiny listin, která byla roku 1742 »zachráněna« do Vídně před dobytím Vrati- slavě pruským králem Fridrichem II. Velikým, avšak poz- ději Prusku již nebyla vrácena. Rosenthal tehdy dozajista nebyl zpraven o tom, že listiny, pocházející z archivu vévod lehnických a břežských, byly chovány v registratuře české kanceláře dvorské již mnohem déle, byvše tam uloženy cí- sařskou komisí (t. zv. »Apprehensionskommission«) již roku 1677. V nejstarších repertoriích českých listin, cho- vaných ve státním archivu vídeňském, jest skupina slez- 2) Státní archiv pruský ve Vratislavi; Rep. 136, B. 46 (Brie- ger Urkunden-Revision 1606—7«). 10) Státní archiv pruský ve Vratislavi; »Verzeichnis derjenigen briefe und urkunden, so von der hochlöbl. kaiserlichen Apprehen- sionskommission der fürstentümer Liegnitz, Brieg und Wohlau, der auch hochlöbl. klägl. regierung des fürstenthums Brieg den 27. november 1677. jahres extradiert wurden«, (Rep. 28 F, Liegnitz I, 1 d, Acta betr. Liegnitz Fürstentums Apprehensions-Commissions- Sachen, besonders Extrakte und Inventarien). 11) Viz výše poznámku čís. 5.

Strana 253
253 ských listin, o niž jde, přičleněna po stránce archivně tech- nické k listinám českého archivu korunního. Lze míti za jisté, že tenkráte nebyly odevzdány do domácího archivu, nově zřízeného, všechny listiny, pocházející z této sku- piny. Několik jich, jak se zdá, zůstalo v registratuře české kanceláře dvorské i nadále, poněvadž později listiny ty byly postoupeny archivu bývalého c. k. ministerstva kultu a vyučování ve Vídni. Příkladem uvádím listinu, posud ne- tištěnou, která je zároveň nejstarší listinou této skupiny. Jde tu o listinu, vydanou dne 6. května roku 1293 vratislav- ským vévodou Jindřichem V. Tlustým velmistru řádu kři- žovníků s červenou hvězdou u sv. Matěje ve Vratislavi na zboží Borošov (Borazschaw)12) u Kreuzburka (Klucz- borku) v Horním Slezsku.13) Do Vídně byly převzaty cí- sařskou komisí (t. zv. »Apprehensionskommission«) roku 1677 i kopiáře,14) pocházející z archivu vévod lehnických a břežských. Kopiáře ty byly uloženy nejprve v registratuře české kanceláře dvorské a později až do převratu v archivu bývalého c. k. ministerstva vnitra ve Vídni.15) Pokusili-li bychom se o rekonstrukci starého listinného archivu vévod lehnických, břežských a volovských podle inventáře z let 1606—1607, dospěli bychom k poznání, dozajista žalost- nému, že totiž kromě listin, chovaných v pruském ar- chivu státním ve Vratislavi a v českém archivu korunním v Praze, shledáme ještě skupinu listin, nikoli nepatrnou, 12) Borošov (polsky Boroszów, německy Boroschau), město v Horním Slezsku ve vládním okrese opolském. 13) Pokud jde o další osudy této listiny, sluší se poznamenati, že po převratu podle archivní úmluvy československo-rakouské ze dne 18. května 1920 byla postoupena Československu archivem bý- valého c. k. ministerstva kultu a vyučování ve Vídni a jest uložena v archivu ministerstva vnitra v Praze o sign. V c 2. 14) Kopiáře byly označeny v seznamu, chovaném nyní v prus- kém státním archivu vratislavském, takto: 1. »Ein in weisleder ein- gebundenes buch, worinnen unterschiedene des fürstl. hauses privi- legia«; 2. »Allerlei privilegia des landes Schlesien, constitutiones aus denen fürstentags- und landesverträgen, wie ingleichen kais. resolutiones in landessachen«; 3. »Extrakt etlicher vornehmber handlung zwischen der cron Polen und Schlesien, anbei com- paktaten.« 15) Zaznamenány jsou v tištěném inventáři z r. 1909; Inven- tare österreichischer staatlicher Archive, I. Inventar des Allgemei- nen Archivs des Ministeriums des Innern, 1909, str. 36, čís. 34, str. 36, čís. 35 a str. 35, čís. 26.

Strana 254
254 kterou nyní dlužno míti za ztracenou. Lze míti za to, že z listin, vydaných před rokem 1348, jsou teď ztraceny ty, jež byly zaznamenány v inventáři16) z let 1606—1607 o čísle 1, 2, 4, 137, 189, 198, 323, 332, 334, 336, 346, 470 a 471. S listinami, pocházejícími z bývalého archivu vévod lehnických a břežských, o nichž byla právě řeč, dostaly se tenkráte do archivu české koruny i četné jiné listiny slez- ské provenience. Zmíniti se sluší o listinách, pocházejících z archivu kláštera svaté Hedviky v Břehu.17) Kopiář listin, pocházejících z tohoto klášterního archivu, se dostal později do bývalé Dvorní knihovny (Hofbibliothek) ve Vídni.18) Po smrti archiváře Purtschera byla odevzdána další skupina listin z archivu české kanceláře dvorské do taj- ného archivu domácího ve Vídni k rukám archiváře Rosen- thala, který je pak připojil k listinám českého archivu ko- runního. Především šlo tu o listiny, jimiž stavové čeští, moravští, horno- i dolnoslezští, chebští a kladští přistupují k pragmatické sankci a schvalují ji (t. zv. akcesní a sub- misní prohlášení k pragmatické sankci.19) Kromě těchto listin byly odevzdány tři exempláře20) konfederačních listin »nekatolických povstalců« v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Lužicích s odbojnými stavy v obojích Rakou- sích (Nad a Pod Enží), vydané dne 16. srpna 1619, dále spojenecká smlouva21) zimního krále Fridricha Falckého s Bethlenem Gaborem, sjednaná v Bratislavě dne 15. ledna 16) Pruský státní archiv ve Vratislavi, Rep. 135, fol. 28, B. 40: »Inventation der brieflichen urkunden bei der fürstl. Brieg'schen kanzlei. Darunter insonderheit der fürstl. häuser Liegnitz privilegia, 606 stück. Actum Brieg den 21. jan. 1607.« 17) Z listin, vydaných před rokem 1346 a týkajících se klášte- ra svaté Hedviky v Břehu, jsou uloženy v archivu české koruny dvě listiny; srov. R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 137, čís. 172 a str. 200, čís. 252. 18) Kopiář listin kláštera svaté Hedviky v Břehu je chován posud v Národní knihovně (bývalé Dvorní knihovně) ve Vídni. 19 ) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1934, čís. 1935, čís. 1936, čís. 1937, čís. 1938. 20 ) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1862. 21) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1867.

Strana 255
255 1620, posléze pak listiny,22) vydané dne 1. června 1743 princi královského rodu pruského, jimiž se podle mírové smlouvy, sjednané dne 28. července 1742 mezi císařovnou Marií Terezií a králem pruským Fridrichem II. Velikým, zříkají všech nároků vůči Marii Terezii a jejím dědičným zemím. Tehdy také Rosenthal nařídil vyhledati v registratuře direktoria in publicis et cameralibus t. zv. erbanuňky (Erbeinigungen), které byly uloženy před tím v archivu české kanceláře dvorské ve Vídni; erbanuňky ty dal poté přenésti do tajného archivu domácího ve Vídni a tam je připojil k listinám českého archivu korunního.23) Do oddělení českých listin státního archivu vídeň- ského a to do tamního t. zv. královského českého domá- cího a korunního archivu zařadil již Rosenthal skupinu listin, vybraných ze starého archivu vévod rakouských a týkajících se Čech a Moravy. Listiny jsou patrné již tím, že mají výrazné poznámky rubní, pocházející z poloviny 16. století a pořízené archivářem Putschem. Z období před rokem 1346 bylo připojeno tenkráte k listinám českého ar- chivu korunního 23 listin,24) uložených předtím v archivu rakouských vévod. Tu jest se zmíniti zejména o veliké sku- pině listin, které se dostaly v 15. století z archivu mar- krabat moravských do klenotnice (»Schatzgewölbe«) ra- kouských vévod, a jež potom Rosenthal ve státním ar- chivu vídeňském přiřadil k listinám korunního archivu českého.25) Dále jest upozorniti na skupinu listin, týka- jících se pánů z Klingenberka (z Klimberka), kterou pře- 22) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 1944. 23) Erbanuňky, o něž šlo, jsou popsány podrobněji v X. ka- pitole článku »Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském«; viz Zprávy čes. zem. archivu VI. (1924), str. 248 a sl. 24) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 15, čís. 16; Koss, Katalog 2, 1. c. str. 49, čís. 54; Vídeňské re- pertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 54, čís. 55, čís. 56, čís. 57; Koss, Katalog 2, 1. c. str. 60, čís. 65; Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 61, čís. 62, čís. 63, čís. 67, čís. 69, čís. 88, čís. 90, čís. 106, čís. 148, čís. 149, čís. 156, čís. 164, čís. 193, čís. 199, čís. 259. 25) Viz R. Koss, Listiny z archivu markrabat Moravských ve vídeňském státním archivu, (Časopis archivní školy I., 1923), str. 1—12.

Strana 256
256 vzali do svých rukou páni z Wallsee, získavše zboží pánů z Klingenberka, zejména Vratěnín (Fratting) v soudním okresu jemnickém.26) Avšak i listiny, pocházející z jiných archivů rakouských, byly přimíšeny ve státním archivu vídeňském k listinám českého archivu korunního. Uvádím tu pouze listinu krále Přemysla II. Otakara ze dne 17. pro- since 1253, kterou dovoluje zemskému písaři štyrskému Vítkovi (Witigo) a jeho bratru Rüdigerovi, aby prodali hrad Obrajnu (Halbenrain) u města Radgony (Radkers- burg) ve Štyrsku ležící.27) Toliko a jediné osoba vydava- telova dala nepochybně podnět k tomu, že právě tato lis- tina uvízla mezi listinami korunního archivu českého.28) K listinám českého archivu korunního ve státním ar- chivu vídeňském bylo připojeno později nemálo listin, vy- daných v různých stoletích a uložených předtím v císařské klenotnici (»Schatzkammer«) ve Vídni. I tyto listiny mají své signatury, označení zásuvek, v nichž byly chovány, i vlastní čísla pořadová a jsou též zaznamenány ve starém inventáři,29) pořízeném v polovici 17. století.30) S druhé strany však zase i listiny českého archivu ko- runního byly ve státním archivu vídeňském zařazeny do všeobecného (rakouského), po případě i do uherského od- dělení listin. Nezbytnou podmínkou chystané rekonstrukce korunního archivu českého jest zjistiti všechny jeho lis- tiny, rozptýlené po všech odděleních státního archivu ví- deňského. Jednotlivé skupiny listin státního archivu vídeňského dlužno zařaditi do kategorie t. zv. »smíšených provenien- cí«. Skupiny ty byly vytvořeny v době, kdy při pořádání archiválií platila zásada territoriální neboli obsahová (lát- ková). Roztřídění těchto archivních fondů podle jednot- 26) Z období před rokem 1346 jde celkem o čtyři listiny; Vídeň- ské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 88, čís. 106, čís. 193 a čís. 259. 21) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 15, čís. 11. 28) Na žádost státního archivu vídeňského byla listina, pře- vzatá roku 1920 s ostatními listinami korunního archivu českého do Prahy, opět vrácena Rakousku. 2) Inventář má název: »Specification der geheimen schriften, so sich in der kaiserl. Schatzkammer befinden.« 30) K. Krofta, Majestát Rudolfa II., (1909), str. 31.

Strana 257
257 livých proveniencí vyžaduje si obtížných prací, drahně dlouho trvajících, a mnohdy v leckterém případě jest již téměř zhola nemožné. Do skupiny archivních fondů »smí- šené provenience« náležely i listiny českého oddělení, jakož i písemnosti z oddělení »Čechy, Morava, Slezsko« (»Böh- men, Mähren, Schlesien«), chované ve státním archivu ví- deňském. České oddělení listin bylo pořízeno již Rosen- thalem, který do něho zařadil chronologicky za sebou lis- tiny, týkající se Čech, Moravy a Slezska, beze zření k je- jich archivní provenienci. V t. zv. českémarchivním repertoriu31) z let 1157—1781, pořízeném v prvé tře- tině 19. století a užívaném až do nedávna ve státním archi- vu vídeňském, jsou zaznamenány listiny velmi pestré ar- chivní provenience. Listiny archivu české koruny jsou pro- míchány s listinami, pocházejícími ze sbírky Pešinovy; listiny, chované kdysi v registratuře pražského místodrži- telství a v registratuře české komory, jsou uloženy vedle listin, převezených do státního archivu vídeňského od úřadu desk zemských v Praze. Mezi těmi skupinami pak jsou tu promíšeny četné listiny, pocházející z bývalého archivu vévod lehnických a břežských, z archivu města Chebu, z archivu české kanceláře dvorské, z archivů zru- šených klášterů jesuitských, z vídeňské i z innsbrucké klenotnice (»Schatzgewölbe«); uloženy tu byly i četné jiné listiny rozmanité provenience, které časem z rozličných stran byly získány. Ve zvláštním repertoriu92) státního ar- chivu vídeňského však přesto byly seznamenány podle provenience listiny, pocházející z českých, moravských a slezských klášterů, zrušených císařem Josefem II. Jedno- lité provenience jest také 181 listin, které byly odevzdány roku 1851 státnímu archivu vídeňskému z archivu dvor- ské komory.33) 31) Repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389); »Böh- misches Archivs-Repertorium 1157—1781.« 32) Repertorium XIII (archivní pomůcka čís. 393); »Reperto- rium über die in dem k. k. geheimen Hof- und Haus-Archive aufbe- wahrten Urkunden von den aufgehobenen böhmischen, mährischen und schlesischen Klöstern.« 33) Repertorium XII B (archivní pomůcka čís. 391); »Indices und Regesten 1527-1615, Urkunden in böhmischer Sprache.« 17

Strana 258
258 Podle VI. odstavce dvorského dekretu4) ze dne 23. září 1782 byly odevzdány listiny, pocházející z klášterů, zrušených císařem Josefem II., universitní knihovně v Pra- ze. Universitní knihovna pražská tudíž obdržela tehdy valnou většinu listin a to více nežli 2000 velmi důležitých originálů. Dvorní knihovna ve Vídni si vyžádala toliko ne- patrný zlomek listin. Jiná skupina listin byla přikázána pří- mo některým úřadům zemským; fiskálnímu úřadu v Pra- ze na příklad byly odevzdány listiny kláštera sedlecké- ho. V roce 1811 získal ředitel tajného, domácího, dvorního a státního archivu vídeňského Josef, svobodný pán Hor- mayr, soudobého rakouského ministra zahraničních věcí knížete Klimenta Metternicha pro myšlenku centralisace veškerého rakouského archivnictví; vskutku také již dne 5. května 1811 vydal císař František I. patent, podle něhož měly býti odevzdány státnímu archivu vídeňskému všechny důležité listiny, chované ve státních archivech a knihovnách jednotlivých zemí mocnářství Rakouského. Tehdejší biblio- tekář universitní knihovny pražské Dr. František Posselt se tuze zdráhal vydati zejména listiny, pocházející ze zru- šených klášterů, na jejichž vydání kladl obzvláštní důraz ředitel Hormayr. Posselt velmi rozhodně ukazoval na to, že listiny ty do Vídně nikterak nenáležejí i zasazoval se velmi horlivě o to, aby místo toho raději v Praze byl zřízen provinciální anebo národní archiv, v němž by byly uloženy všechny listiny, týkající se českých dějin. Třebaže návrh Posseltův na zřízení provinciálního archivu českého pod- poroval vydatně i nejvyšší purkrabí František Josef, hrabě z Kolovrat, setrvali ve Vídni na požadavku, prve stano- veném. A tak došlo k tomu, že dne 28. a 29. prosince 1811 bylo převezeno z universitní knihovny pražské do Vídně 774 listin, jejichž vydavateli valnou většinou byli králové čeští, císařové římští a papežové. Později, ještě v prvé po- lovici 19. století, dály se několikráte pokusy, aby vydané listiny z Vídně byly opět vráceny, avšak pokusy ty se skončily vždycky bez jakéhokoliv úspěchu. 31) A. Schubert, Urkunden-Regesten aus den ehemaligen Archi- ven der von Kaiser Joseph II. aufgehobenen Klöster Böhmens, (1901), str. XII.

Strana 259
259 Listiny, pocházející ze zrušených klášterů českých, moravských a slezských, jež byly převezeny do Vídně a uloženy ve státním archivu, nebyly sloučeny s ostatními listinami české provenience, tam chovanými, nýbrž tvořily vlastní skupinu se zvláštními repertáři.35) Shledáváme-li přesto mezi listinami českého archivu korunního, převeze- nými do Vídně, také listiny, pocházející z klášterních ar- chivů, značí to, že listiny ty se dostaly do Vídně již před rokem 1811. To platí o listině krále Václava I. z roku 1242, vydané klášteru chotěšovskému na vsi Dýšinu a Chrást,36) jakož i o listině, kterou vydal tolikéž král Václav I. dne 16. srpna 1253 křižovníkům špitálu svatého Františka pod mostem pražským na osadu Jeneč a kostel v Řevnicích.37) První listina patrně byla uložena původně v archivu kláš- tera chotěšovského, jak lze souditi i podle obsahu listiny i podle osoby vydavatelovy. Dříve ještě nežli císař Josef II. zrušil klášter premonstrátek v Chotěšově, dostala se listi- na ta — nevíme ovšem dobře proč — k deskám zemským do Prahy a odtud potom byla odvezena roku 1774 do státního archivu ve Vídni. Ve státním archivu vídeňském byla uložena k listinám českého archivu korunního a po- jata do českého archivního repertoria.38) Proto také se dostala listina ta po převratu (s ostatními listinami ko- runního archivu českého) do archivu země České, kdežto valná většina listin, pocházejících z archivu chotěšovského kláštera — celkem 103 listiny z let 1213 až 1761 — které po zrušení kláštera byly odevzdány universitní knihovně v Praze a roku 1811 převezeny do tajného, domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni, jest uložena nyní v archivu ministerstva vnitra v Praze. Druhá listina, o níž jsem se zmínil, byla chována až do 17. století v archivu 35) Repertorium XIII (archivní pomůcka čís. 393); »Reperto- rium über die in dem k. k. geheimen Hof- und Haus-Archive auf- bewahrten Urkunden von den aufgehobenen böhmischen, mäh- rischen und schlesischen Klöstern.« — Repertorium XIII (archivní pomůcka čís. 394), »Repertorium der Urkunden von den aufgeho- benen böhmischen, mährischen und schlesischen Klöstern.« 36) R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 14, čís. 8. 37) R. Koss, Katalog 2, 1. c., str. 15, čís. 10. 38) Repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 7.

Strana 260
260 rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Starý inventář,30) pořízený patrně v druhé polovině 16. sto- letí, zaznamenává listinu v oddělení, nadepsaném »Scatula quinta«, o čísle 13: »Privilegium juris patronatus a Wen- ceslao Bohemiae rege IV. super ecclesia in Rzewnicz et donatione villae Jenz concessum anno 1253.« Nyní ovšem nelze již bezpečně zjistiti, jak se potom později listina ta dostala mezi listiny českého archivu ko- runního, chované u úřadu desk zemských v Praze, zdali na základě nějakého řízení právního, či teprve sběratelskou horlivostí českého místopísaře zemského Löwa z Erls- feldu. Dozajista však jest hodné pozoru, že i originál kon- firmace této listiny, vydaný králem Přemyslem II. Ota- karem, jejž zaznamenává starý inventář, svrchu uvedený, o čísle 32 v oddělení, nadepsaném »Scatula secunda«, se později tolikéž vytratil z archivu křižovnického kláštera v Praze. Jinak se tomu má s třetí listinou krále Václava I., chovanou nyní v archivu české koruny,40) kterou obdržel v srpnu roku 1240 brněnský měšťan Oldřich »Černý« (Schwarz) a jeho bratři na některá zboží na Moravě. Lis- tina byla chována dříve v klášterním archivu herburských augustiniánek v Brně.31) Klášteru byla odevzdána a v klášterním archivu uložena patrně tenkráte, když brněnský měšťan Oldřich »Černý« (Schwarz) daroval klášteru herburskému zboží, v listině uvedené.42) Když císař Rudolf II. daroval roku 1578 brněnský klášter au- gustiniánek herburských se vším příslušenstvím jesuitské koleji v Brně, dostala se listina s celým archivem klášter- ním v držení brněnských jesuitů.43) Po zrušení jesuitské koleje v Brně roku 1773 byla odevzdána bývalé Dvorní 39) Inventář je nadepsán: »Inventarium privilegiorum hospi- talis sancti Francisci ad pedem pontis Pragensis et totius ordinis Crucigerorum cum rubea Stella.« 40) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 13, čís. 7. 41) Herburský klášter v Brně, zvaný též »Cella S. Mariae« anebo »Cella Castitatis«. 42) Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, III. (1841), str. 36, čís. XLIX. 43) G. Wolny, Die Markgrafschaft Mähren, II. 1, (1836), str. 48.

Strana 261
261 knihovně (Hofbibliothek) ve Vídni.“) Od roku 1811 byla chována listina Václavova napotom trvale v domácím, dvorním a státním archivu ve Vídni.45) Avšak ve státním archivu vídeňském nebyla připojena k ostatním listinám, pocházejícím z kláštera brněnských augustiniánek, jež byly pojaty do repertáře listin ze zrušených klášterů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nýbrž byla přiřazena k listinám českého archivu korunního.46) V 19. století byla připojena k listinám korunního ar- chivu českého, chovaným ve státním archivu vídeňském, také skupina listin, jež zakoupil místoředitel domácího, dvorního a státního archivu a významný dějezpytec ra- kouský Josef Chmel. Listiny ty jsou velmi rozmanité pro- venience; v dalších svazcích Katalogu bude lze ještě po- drobněji se o nich zmíniti. Nyní dlužno upozorniti toliko na skupinu listin, které původně uloženy byly patrně v ar- chivu farního kostela u svatého Petra v Praze na Poříčí.37) Ke skupině té, jak se zdá, náležely — podle starých signa- tur archivních, jimiž byly označeny — i obě listiny, vy- dané dne 27. května 1330 rychtářem i přísežnými Většího města Pražského, které se týkají prodeje dvou mlýnů na řece Vltavě (na Újezdě a pod Zderazem), a jež posud ne- byly tištěny.8) Zvláštní pozornosti zasluhují též privi- legia, jež pocházejí nepochybně z cechovního archivu pražských střelců.49) ") »Verzeichnis der Urkunden, welche für die k. k. Hof- bibliothek gewählt sind«; Collegium Brunense, Lit. Archivi F 3. 45) »Chronolog. Verzeichnis der in der kaiserl. Hofbibliothek zu Wien befindlichen Urkunden, verfasst von Abée F. Sensel a. 1780 bis 1790, welche den 22. April 1811 von der Hofbibliothek an das Wiener Staatsarchiv begeben wurden«, pag. 23, Lad. 4, No 23; státní archiv vídeňský, archivní pomůcka čís. 356. 46) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 61/2. 47) V repertoriu XII A státního archivu vídeňského (archivní pomůcka čís. 389), jsou zaznamenány v II. dodatku; příkladem uvádím tu listinu Staňka Němce, měštana Nového města Pražského, vydanou dne 24. září 1404, kterou se zavazuje platiti ročně 96 pražských grošů Oldřichovi, faráři u svatého Petra na Poříčí, a listinu Václava Mašťovce, měštana Nového města Pražského, vy- danou dne 27. října 1416, kterou se zavazuje platiti ročně půl kopy grošů pražských faráři u svatého Petra na Poříčí. 48) R. Koss, Katalog 2, 1. c. str. 126, čís. 157. 49) Vídeňské repertorium XII. A (archivní pomůcka čís. 389),

Strana 262
262 Přírůstek ten, o nějž byly rozmnoženy fondy českého archivu korunního ve státním archivu vídeňském, ovšem ani zdaleka nebyl s to vyvážiti ztrátu, kterou utrpěl ko- runní archiv český, když ředitel domácího, dvorního a stát- ního archivu vídeňského Alfred rytíř Arneth, nedbaje ni- kterak principu provenienčního, postoupil roku 1874 vý- měnou správě pruských archivů státních nemalou skupinu listin, chovaných dotud v archivu české koruny a týka- jících se marky Braniborské.50) Mezi vydanými listinami byly totiž nejenom ony, jež dal Karel IV. roku 1374 od- vézti do Prahy s archivem markrabat braniborských, cho- vaným do té doby na hradě Tangermünde, nýbrž i ty, jejichž příjemci byli přímo panovníci čeští.51) Zlomek listin českého archivu korunního, který zů- stal v Praze, byl obohacen o 242 listiny, chované tehdy v lenní registratuře hejtmanství německých lén při ape- lačním soudě v Praze, které byly dne 10. srpna 1798 ode- vzdány stavovským zástupcům a dne 19. listopadu téhož roku uloženy v archivu svatováclavském. Listiny ty, jak se zdá, byly vyhledány teprve nedlouho předtím ve spisech, pocházejících z činnosti úřadu desk zemských v Praze; alespoň jejich seznam, pořízený ve dnech 28. dub- na a 30. května 1787, jest nadepsán: »Verzeichnis über die zwischen den vormaligen Herzogen und Königen zu Böhmen, dann Reichs, und anderen Fürsten, oder Städten aufgericht, und bei Durchsuchen der Landtafelakten vor- gekommene Verträge, Vereinigungen und Lehnbriefe.«32) Spojená česko-rakouská kancelář dvorská nařídila roku 1802 novou revisi a inventarisaci stavovského ar- dodatek I. a II.: listina císaře Karla IV. ze dne 15. června 1360, listina krále Václava IV. ze dne 29. října 1390, listina krále Zikmun- da ze dne 29. září 1436, listina krále Jiřího ze dne 16. prosince 1461, listina krále Vladislava Jagiella ze dne 18. prosince 1475, listina císaře Rudolfa II. z dubna roku 1577 a listina krále Ma- tyáše ze dne 26. srpna 1611. 30) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 18, čís. 132, čís. 166, čís. 264, čís. 315, čís. 356, čís. 485, čís. 613, čís. 890 a čís. 907. 51) Vídeňské repertorium XII A (archivní pomůcka čís. 389), čís. 166. — Viz výše str. 120, pozn. 39. 52) Rukopis jest chován v archivu země České v Praze o znač- cе А 44, а 3.

Strana 263
263 chivu svatováclavského. Kanceláři dvorské šlo totiž ten- kráte o to, aby byly vyhledány listiny, které by byly k ruce zvláštní komisi, zřízené k odstranění rozporů mezi Bavorskem a korunou Českou ve věci českých lén a zástav v Horní Falci. K tomu cíli byly přeneseny listiny českého archivu korunního ze sklepení při kapli svatováclavské do t. zv. zelené světnice na hradě Pražském, střežené zvláštní vojenskou stráží. Nařízené práce revisní a inventarisační byly provedeny zvláštní komisí zemského výboru; ukon- čeny byly dne 18. srpna 1804. Nový inventář, tehdy poří- zený, byl odevzdán do úschovy k deskám zemským.53) In- ventář ten navazuje veskrze na inventář korunního ar- chivu českého, pořízený v roce 1719. Listiny českého ar- chivu korunního pak opět byly odneseny dne 1. prosince 1804 za přítomnosti opatrovníků klíčů korunního archivu nazpět do sklepení při kapli svatováclavské.34) Provádějíc revisi archivu svatováclavského, zjistila komise zemského výboru, že pokud jde o listiny českého archivu korunního, které podle nejvyššího nařízení roku 1750 byly vyzdvi- ženy a do c. k. tajného archivu domácího ve Vídni byly převezeny, posud ani v originálech nebyly vráceny, ani jejich transsumpty (do Prahy) nebyly zaslány.35) Hledíc k tomu, komise, jíž bylo provésti revisi listin, chovaných v archivu svatováclavském, vyzvala zemský výbor, aby v té věci zakročil u c. k. zemského gubernia, aby na do- plněnou korunního archivu českého buď originály, roku 1750 do Vídně odevzdané, nazpět byly vráceny, anebo ales- poň byly zaslány do Prahy jejich opisy.56) Avšak žádost 53) Zpráva komise, zřízené ku provedení revise svatováclav- ského archivu, ze dne 3. května 1805. Registratura zemského vý- boru českého: 1356/203 ze dne 3. května 1805. 54) Registratura zemského výboru českého: 4038/534 ze dne 31. prosince 1804. 55) »... dass von denen im jahre 1750 auf höchste anordnung aus dem kronarchiv ausgehobenen, und in das k. k. geheime haus- archiv nach Wien abgeführten urkunden, weder die urschriften noch transsumpta bisher zurückgesendet worden sein« etc.; viz výše pozn. 53. 56) "...höchsten orts einzuschreiten, damit zur ergänzung des k. k. kronarchivs, entweder die ausgehobene originalien oder die diesfälligen desumpta anher gesendet werden möchten«; viz výše pozn. 53.

Strana 264
264 zemského výboru českého, podaná v té věci ústředním úřadům vídeňským, nedosáhla nijakého kladného vý- sledku. Ve Vídni totiž nejevili nejmenší chuti žádosti té vyhověti a navrátiti do Prahy část korunního archivu čes- kého, odvezenou do Vídně. Dekretem kanceláře dvorské ze dne 16. srpna 1806 bylo oznámeno zemskému výboru českému, že podle vyjádření c. k. tajné, dvorské a státní kanceláře trvají ještě stále tytéž důvody, proč listiny, o něž jde, na výslovný a nejvyšší rozkaz ze svatováclav- ského archivu korunního dopraveny byly roku 1750 do tajného, státního a domácího archivu ve Vídni, a že tudíž žádosti o vrácení těchto listin — ať již v originále anebo v opise — nikterak nelze vyhověti.57) Seznamy listin čes- kého archivu korunního, zaslané při té příležitosti zem- ským výborem českým do Vídně, byly mu opět vráceny. Zbytek českého archivu korunního, chovaný ve skle- pení při kapli svatováclavské, trpěl v prvých desítiletích 19. století nadmíru vlhkem, jímž byla postižena jeho schrána. Zejména oddělení listin, psaných jazykem čes- kým, bylo zachváceno obzvláště silně vlhkem, takže hro- zilo i nebezpečí, že některé listiny se takřka rozpadnou v prach. Teprve roku 1838 bylo rozhodnuto, že stavovský archiv svatováclavský v každém případě musí býti pře- místěn někam jinam. Nejprve byly přeneseny listiny ko- runního archivu českého do zasedací síně stavovské, aby tam byly ošetřeny. Petr Vincenc Erben, stavovský regi- strátor, rozprostřel poté v zasedací síni jednotlivé listiny, aby lépe oschly; potom dal podlepiti plátnem listiny nej- hůře poškozené. Stavovský historiograf zemský, Fran- tišek Palacký, podjal se velmi obtížného úkolu, poříditi nový inventář listin, chovaných v archivu svatováclav- 57) ». . . dass — da nach äusserung der k. k. geheimen hof- und staatskanzlei die nämlichen ursachen noch fortdauern, wes- wegen die angeführten urkunden in den jahren 1750 und 1754 von Prag aus dem St. Wenzls kronarchiv in das geheime hof, staats- und hausarchiv nach Wien auf ausdrücklichen allerhöchsten befehl abgeliefert werden mussten — die gewünschte zurückgabe dieser dokumenten in ur- oder abschrift keineswegs statt haben könne.« Registratura zemského výboru českého: 3121/440 (A, Fasc. 1/6) ze dne 17. září 1806.

Strana 265
265 ském, odpovídající tehdejším požadavkům vědeckým. Pa- lacký upustil od dosavadního třídění listin podle řeči, kterou byly psány, podle jednotlivých území, jichž se tý- kaly i podle jejich obsahu věcného, s kterýmižto dělítky se setkáváme ve starších inventářích a kopiářích; seřadil pak za sebou chronologicky do jediné řady všechny origi- nály i opisy, odděliv toliko od »listin veřejných« něco »listin soukromých«, pro něž zřídil zvláštní oddělení, na- zvané »archiv privátní.«58) Každá listina,5) v inventáři zaznamenaná, byla označena pořadovým číslem inventár- ním a kromě toho ještě zvláštním číslem reposičním.“0) Inventář listin korunního archivu českého, pořízený Pa- lackým, jest do té míry vzorný, že se ho až podnes užívá v archivu země České jakožto pomůcky, a bude ho i nadále potřebí pro listiny českého archivu korunního, chované kdysi v Praze při kapli svatováclavské, pokud nebude hotov a dotištěn Katalog listin archivu koruny české."1) Ze zasedací síně stavovské byly odneseny listiny české- ho archivu korunního do komnat na hradě Pražském, v nichž byly chovány kdysi desky zemské; místnosti byly vybaveny novými skříněmi a zásuvkami pro úscho- vu listin archivu svatováclavského. Hodlaje napříště zameziti další ničení listin rozmáhajícím se vlhkem, naří- dil zemský výbor roku 1838, aby každého roku na jaře (v květnu) a na podzim (v říjnu) zvláštní komise pro- hlédla a vyšetřila stav archivu svatováclavského, ulože- ného v nových místnostech.2) Den, kdy se bude konati 58) V inventáři, roku 1838 pořízeném, označil je jakožto od- dělení »D, Privat-Archiv«, na rozdíl od hlavního oddělení »A, Kron-Archiv«. 59) Beze zření k tomu, jde-li o originál či o pozdní opis. 60) Pokud jde o uložení (reposici), listiny byly ukládány přes- ně chronologicky podle dne vydání; vidimáty a transsumpty podle data jejich pořízení. Proto také na příklad transsumpty Rosentha- lovy, třebaže se hlásí číslem inventárním k listinám 14. století, jsou zařazeny (číslem reposičním) mezi listiny 18. století. (1) Ve sbírce »Český zemský archiv. Katalogy, soupisy, regestáře a rozbory jeho fondů, řada I. Archiv koruny české«, vydávané archivem země České v Praze. 62) Registratura zemského výboru českého: 1638/418 (oddě- lení A, F 1/6) ze dne 27. května 1839.

Strana 266
266 komise, spojená s pochůzkou po místnostech archivních, měl stanoviti stavovský registrátor Petr Vincenc Erben, jmenovaný archivářem stavovského archivu svatováclav- ského, po úradě s komisařem, k tomu cíli zemským vý- borem zvlášť jmenovaným, který se měl opět dohodnouti v té věci s nejvyšším písařem zemským, jemuž podle ústavy příslušel dozor nad archivem české koruny. Avšak již roku 1840 zjistila komise při pochůzce po nových míst- nostech archivních znovu hnilobný zápach; bylo tudíž ne- zbytně nutné postarati se o lepší proudění vzduchu. Na radu Karla Ballinga,83) profesora chemie na stavovském ústavu polytechnickém v Praze, byl přidán kafr i kreosot do zásuvek a skříní, v nichž uloženy byly archiválie. Ar- chivář Erben upozorňoval vždycky na komisích, jež se opakovaly každého roku, že jenom větrání otevřenými okenicemi a déle trvající, jakož i větrání skříní bylo by s to pomoci proti vlhkosti, stále znovu pozorovatelné. Avšak náležitému větrání bylo na závadu ustanovení o do- zoru sedmi opatrovníků klíčů (k místnostem korunního archivu českého). Z toho důvodu nebylo lze také místnosti větrati, ani pravidelně ani v případě naléhavé potřeby. To- likéž i, jak se zdá, nebylo valně postaráno o zabezpečení místností, v nichž kdysi chovány byly desky zemské, proti požáru, neboť stěnou komnaty, v níž uloženy byly listiny českého archivu korunního, procházel komín z dolejšího naturálního bytu dozorcova.33) Změna v neblahém uložení listin českého archivu ko- runního nastala teprve tehdy, když Petr Vincenc Erben, dosavadní archivář svatováclavského archivu, odešel do výslužby, a když poté zemský výbor český přijal návrh Palackého, aby bylo zřízeno místo archiváře zemského, jímž jmenován Antonín Gindely. V obou zprávách,5) jež 63) Registratura zemského výboru českého: 2202/683 ze dne 30. června 1841 (oddělení A, F 1/6). 64) Registratura zemského výboru českého: 245/46 ze dne 17. ledna 1848 (oddělení A, F 1/6). 66) Zpráva zemského výboru království Českého, »kterak za- řídil archiv zemský a opatření učinil o rozšíření jeho«, ze dne 14. prosince 1863; čís. 27 sněm./čís. 19.538. — »Zpráva komise o upra- vení českého archivu zemského a návrhy, jak by se rozmnožoval« ze dne 12. května 1864; čís. 247 sněm.

Strana 267
267 zemský výbor království Českého předložil zemskému sněmu českému »o upravení českého archivu zemského a návrhy, jak by se rozmnožoval«, doporučuje se výslovně, aby t. zv. archiv svatováclavský byl odevzdán zemskému archivu, nově zřízenému, a zároveň se podrobně uvádějí důvody, které k tomu nabádají. »Nyní jest to věcí úplně rozhodnutou,« — praví see6) ve zprávě zemského výboru z roku 1863 — »že posavádní obstarávání archivu svato- václavského déle trvati nemůže, nechtí-li vláda a zastupi- telstvo zemské velkou vinu na sebe uvaliti. Archiv svato- václavský nemá — vzdor sedmeré závírce své, ani nejpo- vrchnějšího opatření. Neboť poněvadž listiny tamní v žád- ném spojení s nynějšími událostmi nejsou, není žádného podnětu, aby se častěji potřebovaly. Proto jsou podrobeny všem nehodám, které vlhko, vedro, prach a hmyz časem pergamenu a papíru přináší, když se jim pravidelného do- hlednutí nedostává. Ve všech řádných archivech chrání se listiny před zničením, netoliko uzavřením, ale i častěj- ším oprašováním, provětrováním a jinými uznalými pro- středky proti zlíhnutí se hmyzu.« Zpráva komise o upra- vení českého archivu zemského z roku 1864 praví ve věci archivu svatováclavského,7) že »doposavad zachovávaný, z předešlých časů pochodící způsob uschování i složitá zá- věra byla ale těmto historickým pokladům mnohdykráte již velmi na škodu. Právě proto, že musí být při otvírání tohoto archivu vždy tak znamenitý počet osob přítomno, stalo se, že se archiv ten velmi zřídka otvíral. Inventáře, z mnoha století pocházející, ukazují, že počet listin, které vlivem a nehodami času pokazu vzaly, se rozmnožoval a dokázalo se, že mimo jiné zejména nejstarší listiny, buď částečně neb úplně zkaženy jsou, a že tím historické do- kumenty právě z oněch dob přísnými formálnostmi uscho- vání zkázu svou vzaly, z kterých máme jen skrovné pa- mátky historické.« 66) Zpráva, již podal zemský archivář Antonín Gindely zem- skému výboru, a kterou zemský výbor dne 14. prosince 1863 před- ložil zemskému sněmu; číslo 27 sněm. čís. 19.538. 67) »Zpráva komise o upravení českého archivu zemského a návrhy, jak by se rozmnožoval« ze dne 12. května 1864; čís. 247 sněm.

Strana 268
268 Již z toho důvodu je prý zřízení archivu zemského nejvhodnější příležitostí, aby se do něho přenesl archiv svatováclavský a jednotlivé listiny se tam pečlivě uscho- valy. Od dosavadní dvojí dohlídky se strany vlády a bý- valých stavů, která je toliko neužitečným přežitkem dří- vějších zvyklostí, lze nyní upustiti a to, čím dříve, tím lépe. V 16. a 17. věku musívalo se arci v rozepřích mezi králem a stavy nahlížeti do listin archivu karlštejnského pro důkazy, a proto také bylo potřebí dbáti o jejich pečli- vou úschovu, aby se zabránilo jakémukoliv podvržení. Nyní však prý se již veřejné právo naprosto neopírá o ně- kolik psaných listin; všecko, co se jakkoliv týkalo důleži- tých zájmů veřejných, jest prý již dávno známé tiskem, takže z listin archivu svatováclavského jsou neznámé pouze ty, které mají význam toliko s hlediska historického, nikoliv však s hlediska státního práva. Dozajista však ne- smí již trvati déle dosavadní způsob úschovy, který pod pláštíkem přísné dohlídky vydává vskutku historické pa- mátníky minulosti bez jakéhokoliv dozoru na pospas roz- manitým pohromám. Přihlížeje k důvodům, právě uvede- ným, přijal zemský sněm 8) království Českého v XXX. se- zení čtvrtého ročního zasedání sněmovního od roku 1861, konaném dne 16. února 1866, návrh komise (o upravení českého archivu zemského) ve věci archivu svatováclav- ského. Podle přijatého návrhu bylo uloženo zemskému vý- boru království Českého, aby zahájil jednání s vládou a pokusil se o dosažení dohody, pokud jde o uložení archivu svatováclavského, jakožto zvláštního a nerozdílného oddě- lení českého archivu zemského, kteréžto uložení by odpo- vídalo době i věci; kromě toho měl se pokusiti o doplnění archivu svatováclavského alespoň natolik, aby mu vhod- ným způsobem vráceny byly listiny, které mu podle nej- vyššího nařízení roku 1750 byly odňaty a odvezeny do c. k. tajného, domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni. 68) Stenografické zprávy sněmu Českého. Stenografická zprá- va o XXX. sezení čtvrtého roč. zasedání sněmu českého od roku 1861, dne 16. února 1866, str. 12—15.

Strana 269
269 Ministerstvo vnitra ve Vídni, které vyhovělo89) požadavku zemského výboru království Českého o vydání malého sta- vovského archivu, zdrželo se nicméně zatím rozhodnutí, pokud jde o uložení archivu svatováclavského, a prohlá- silo pouze, že jest ochotné zahájiti jednání s ministerstvem zahraničních věcí o žádané doplnění českého archivu ko- runního. Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo zvláštní notou, vydanou dne 15. června 1869, že sice žádosti o vy- dání originálů nelze vyhověti, avšak že nemá námitek proti pořízení opisů, ovšem jenom tenkráte, dá-li je vyhoto- viti zemský výbor svým nákladem. Zemský výbor království Českého dopisem ze dne 22. června 1881 požádal znovu místodržitelství v Praze o vydání archivu svatováclavského. Vskutku také již dne 12. dubna 1884 pokročilo jednání mezi místodržitelstvím a zemským výborem českým natolik, že ministerský před- seda hrabě Eduard Taaffe, pověřený vedením minister- stva vnitra, dosáhl svolení císaře Františka Josefa I., aby při jednání o odevzdání archivu svatováclavského zemské- mu zastupitelstvu, archiv ten zatím, dokud nebude prove- dena revise listin, převzat byl do opatrování c. k. místo- držitelstvím a zemským výborem, a pokud jde o opatrov- níky klíčů, aby kníže arcibiskup pražský, metropolitní ka- pitula u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy této funkce byli zbaveni.0) Prohlídka listin svatováclavského archivu, k níž byl přizván též Václav Vladivoj Tomek, profesor rakouských dějin na universitě Karlo-Ferdinandově v Praze, aby na všecek způsob hájeny byly zájmy státní správy, konala se dne 5. června 1884. Tomek, skončiv prohlídku listin, vy- jádřil se ve zvláštním dobrém zdání, že archiv svatováclav- ský chová listiny toliko historické ceny a nikoliv takové, které svým významem týkaly by se zájmů státní správy, 69) Stenografické zprávy sněmu Českého. Stenografická zprá- va o XXX. sezení čtvrtého roč. zasedání etc. dne 16. února 1866, str. 14. 70) Rakouský státní archiv pro vnitro a spravedlnost (»Oesterreichisches Staatsarchiv des Inneren und der Justiz«) ve Vídni: 1838/M. J. z roku 1884.

Strana 270
270 a jež by tudíž nemohly býti vydány zemskému zastupitel- stvu království Českého. Pokud šlo o způsob odevzdání listin, bylo ustanoveno, že archiv svatováclavský má býti zvláštním oddělením archivu zemského o vlastní uzavírce. Zemské zastupitelstvo přejalo závazek, že bude vždycky pečovati o bezpečné uložení a neztenčené zachování archi- vu svatováclavského. Mimo to bylo ustanoveno, že jakou- koli změnu, týkající se úschovy anebo způsobu užívání archivu svatováclavského, lze provésti jediné se svolením místodržitelství. Vláda si též vyhradila právo kontrolovati kdykoliv stav svatováclavského archivu, nahlížeti do listin, tam chovaných, a v případě potřeby vyžádati si kte- rékoliv listiny na záruku, že opět budou vráceny. Dále bylo sjednáno, že cizím osobám — kromě povolaných orgánů vládních anebo zemského zastupitelstva — bude lze na- hlédnouti do listin svatováclavského archivu jenom ten- kráte, dostane-li se jim k tomu zvláštního povolení c. k. místodržitelství a zemského výboru. Povolení lze dosíci prostřednictvím zemského archiváře. Soukromé osoby smějí nahlédnouti do listin archivu svatováclavského je- diné pod dozorem zemského archiváře a toliko v místno- stech zemského archivu i nelze jim tudíž dovoliti užívání těchto listin mimo místnosti archivní. Od původního poža- davku, hájeného zástupci místodržitelství, aby totiž archiv svatováclavský byl uzamčen na dvojí uzávěru, (při čemž jeden klíč choval by stále zemský archivář jakožto zástup- ce zemského výboru a druhý klíč podržel by zástupce místodržitelství), bylo upuštěno, když zástupci zemského výboru názorně vysvětlili, že dvojí uzávěra mařila by vlastně záměr, otevříti archiv svatováclavský každému vážnému badateli, neboť v tom případě bylo by nutné, aby v zemském archivu meškal neustále úředník místodržitel- ství s klíčem od korunního archivu. Podle rozhodnutí zem- ského výboru království Českého bylo určeno, aby se staly budoucí schránou archivu svatováclavského místnosti čes- kého archivu zemského na Malostranském náměstí v Pra- ze, umístěné v domě čp. 259/III, náležejícím zemi České; místnosti byly prohlédnuty zvláštní komisí za účasti od- borného poradce technického a uznány byly za s dostatek

Strana 271
271 způsobilé k bezpečné úschově archivu svatováclavského. Jednání o převzetí archivu svatováclavského pokročilo takto značně kupředu. Císař František Josef I. schválil'1) dne 15. července 1884, aby archiv svatováclavský odevzdán byl zemskému zastupitelstvu království Českého, a to za podmínek, sjednaných zástupci pražského místodržitelství se zástupci zemského výboru českého, podle protokolu ko- mise ze dne 13. června 1884. Brzy poté dne 16. září 1884 byl odevzdán archiv svatováclavský zemskému výboru, lépe řečeno, zemskému zastupitelstvu království Českého, a při té příležitosti vydány byly také klíče k archivu svato- václavskému jediné zemskému výboru českému. Reperto- rium listin českého archivu korunního, pořízené roku 1838 Palackým a uložené dosud s listinami archivu svatováclav- ského, bylo dáno do úschovy místodržitelství v Praze.72) V novém stánku českého archivu zemského v přízem- ních místnostech velkolepé budovy Národního (Zemské- ho) musea na Václavském náměstí v Praze byly pořízeny pro pražskou skupinu listin českého archivu korunního nové skříně a zvláštní dřevěné krabice, opatřené dobrými zámky; listiny byly dány do nových obálek, jež byly na- depsány regesty podle inventáře Palackého z roku 1838. Podle téhož inventáře zahájeny byly roku 1916 přípravné práce o novém, příručním seznamu listin archivu svato- václavského. Teprve státní převrat z roku 1918 znamená podstat- nou změnu v dějinách archivu české koruny. Převrat umožnil totiž úplnou restituci fondů českého archivu ko- runního, převezených do Vídně, a zároveň dal podnět k to- mu, aby se přikročilo ku probadání archivu české koruny po stránce archivně vědecké. Na mírovém kongresu a v mírové smlouvě st.-germainské bylo vrácení listin korun- ního archivu českého, které na rozkaz císařovny Marie Terezie odvezl archivář Rosenthal do Vídně, hlavním poža- 71) J. Borovička, Královský český zemský archiv (1862 až 1912); Zprávy zemského archivu království Českého, sv. IV. (1915), str. 101. 72) Druhý exemplář téhož repertoria, pořízený tolikéž roku 1838, byl odevzdán českému archivu zemskému.

Strana 272
272 davkem reparace v oboru archivním. Požadavek ten byl zvláště vytčen v článku 195., příloze IV., odstavci 1. mí- rové smlouvy st.-germainské.73) Ve věci opětného a úplného sjednocení listinných fon- dů korunního archivu českého bylo nezbytně nutné zahá- jiti přípravné práce, při nichž bylo potřebí obzvláště se obírati velikými extradicemi listin v 18. století. Mimo to bylo zapotřebí vyhledati staré přejímací seznamy a studo- vati provenience jednotlivých listin, zaznamenaných v t. zv. českém repertoriu XII A státního archivu vídeňského; veškeré práce ty bylo lze provésti jediné po bedlivém pro- zkoumání osudů českého archivu korunního a jiných čes- kých archivů i registratur, věci té se týkajících, dále po probadání spisů, zvaných »Kurrentakten«, státního archi- vu vídeňského, a v neposlední míře i po zjištění starých archivních signatur i jiných poznámek, umístěných na rubu listin korunního archivu českého. Všech úkolů toho druhu se podjal český archiv zemský v Praze, který ovšem jakožto uschovatel korunního archivu českého se také o práce ty nejvíce zajímal. Prvních výtěžků těchto prací bylo lze s výhodou užíti již za jednání, jež vedli archivní odborníci českoslovenští s archivní delegací rakouskou v květnu roku 1920 v Praze o provedení jednotlivých usta- novení mírové smlouvy st.-germainské, týkajících se archi- vů a registratur. Proto také již do prvního odstavce"4) I. přílohy archivní úmluvy, uzavřené dne 18. května 1920 v Praze mezi republikou Rakouskou a republikou Česko- slovenskou, byla pojata vesměs ustanovení, jež byla s to sjednati nápravu korunnímu archivu českému i ostatním českým archivům a registraturám za ztráty, které utrpěly velikými extradicemi v 18. století. V prosinci roku 1920 došlo k vlastnímu odevzdání listin, které roku 1750 převezl archivář Rosenthal z archi- vu české koruny do Vídně, jakož i k vydání ostatních listin českého repertoria státního archivu vídeňského. Protokol 73) J. Opočenský, Archivní úmluva republiky Československé s republikou Rakouskou (Časopis archivní školy I., 1923), str. 66. 74) J. Opočenský, Archivní úmluva RČS s rep. Rakouskou (Čas. arch. školy I., 1923), str. 120—121.

Strana 273
273 o převzetí listin75) reparační komisí československou byl podepsán ve Vídni dne 18. prosince 1920. Zrána dne 21. prosince 1920 přibyl na Denisovo nádraží v Praze vlak, který ve 14 tresorech přivážel opět do Prahy listiny české- ho archivu korunního. Dozajistá historický okamžik, když »klenot« starého státu českého po dlouhém pobytu mimo zemi stanul opět na půdě otčiny v plném rozsahu, spojen jsa zase s ubohými troskami korunního archivu českého, které od dob Rosenthalových zůstaly v Praze. Chvíle za- jisté důstojná velikých událostí, které se tenkráte zběhly.76) 75) J. B. Novák, Zpráva o činnosti českého zemského archivu za léta 1918—1922 (Zprávy českého zemského archivu, VI. 1924), str. 310. 76) Podle rozhodnutí tří ministerstev, a to ministerstva škol- ství a národní osvěty, ministerstva vnitra a ministerstva zahra- ničních věcí ze dne 9. května 1921 bylo ustanoveno, aby zemský archiv český v Praze se stal schránou i té části korunního archivu českého, jež byla převezena z Vídně, jakož i všech ostatních listin, které v 18. a 19. století k listinám archivu české koruny ve stát- ním archivu vídeňském byly připojeny. Listinné fondy českého zemského archivu byly tudíž obohaceny o 2082 listiny — nepo- chybně nejdůležitější listiny české historie vůbec — mezi nimiž jest uloženo ne méně nežli 17 zlatých bul. 18

Strana 274

Strana 275
CONSPECTUS litterarum archivi coronae regni Bohemiae*), de quibus in hoc tomo mentio fit: Compendia et abbreviationes, quae in conspectu adhibentur: a. c. = archi- vum coronae (regni Bohemiae); an. = annotatio; c. r. = caesarius regius; nr. = numerus; or. = originale, pag. = pagina; r. p. = res publica; A. c. I. 1, II. = V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae; K. a. = H. Jireček, Korunní archiv český, (Codex iuris bohemici, tomus II., pars I.); Kat. I. 2 = R. Koss, Katalog listin archivu české koruny z let 1158—1346, (Český zemský archiv I. 2); Reg. = Regesta diplomatica nec non episto- laria Bohemiae et Moraviae: DRTA = Deutsche Reichstagsakten; Fejér = Fejér, Codex diplomaticus Hungariae; Glafey = Glafey, Anecdotorum sacri Romani imperii historiam ac ius publicum illustrantium collectio; Grün- hagen-Markgraf = Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schle- siens und seiner einzelnen Fürstenthümer; Worbs = Worbs, Inventarium diplomaticum Lusatiae inferioris. 1086, 29/IV.: Henricus IV., Rom. imperator, de antiquis termi- nis episcopatus Pragensis. (V. Hrubý, Archivum coronae I. 1, nr. 1.) — Or. deest; in copiariis**) M, U, R, P . pag. 99 (an. 67) 1158, 18/I.: Fridericus I., Rom. imp., Vladislao II., duci Bohe- miae, circulum aureum gestandum concedit. (Hrubý, A. c. I. 1, nr. 2.) — Or. (Koss, Katalog I. 2, nr. 1) . pag. 47, 56 (an. 70) *) I. e. litterae, quae aliquando — longo vel brevi tempore — in archivo regni Bohemiae repositae sunt. **) Copiaria archivi coronae regni Bohemiae: M — Musaei Nationalis Pragensis bibliothecae codex VI F 12. Universitatis Pragensis bibliothecae codex I C 24. U — Rajhradensis monasterii codex H i 1. R — P — Pragensis ministerii rerum internarum tabularii codex 2443. Rud. — Rudnicensis archivi et bibliothecae Lobkowicianae codex VIF b 5. N — Nostitzianae bibliothecae Pragensis codex Ms a 27. V — Vratislaviensis civitatis tabularii codex Hs A 3. S — Sommersbergi, Vratislaviensis tabularii rei publicae Borussi- cae codex Rep. 135 D 322. A — Annalium devolutionis Silesiae, Vratislaviensis civitatis ta- bularii codex Hs A 4. L — Ludewigii J. P. codex, nunc deperditus.

Strana 276
276 1212, 26/IX.: Fridericus II., Rom. imp. electus, Přemyslo Ota- karo I., regi Boh., regnum Bohemiae cum plurimis libertati- bus concedit. (Hrubý, A. c. I. 1, nr. 3.) — Or. (Katalog I. 2, nr. 2) . . . pag. 44 (an. 27), 53 (an. 60), 84 an. 25, 178 an. 14, 245 (an. 45) 1212, 26/IX.: Fridericus II., Rom. imp. electus, Přemyslo Ota- karo I., regi Boh., Floss et alia castra et bona donat. (A. c. I. 1, nr. 4.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 3) . . pag. 44 (an. 27), 54 (an. 61), 55, 116 (an. 29), 163 an. 61 1212, 26/IX.: Fridericus II., Rom. imp. electus, Vladislao Hen- rico, marchioni Moraviae, Mocran et Mocran concedit. (A. c. . . pag. 44 (an. 27) I. 1, nr. 5) — Or. (Kat. I. 2, nr. 4) 1216, 26/VII.: Fridericus II., Rom. rex, Venceslai I. electionem in regem Boh. confirmat. (A. c. I. 1, nr. 6.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 5) . . pag. 44 (an. 27), 53 (an. 60) 1231, m. Jul.: Fridericus II., Rom. imp., Venceslao I. regnum Bohemiae confirmat. (A. c. I. 1, nr. 7.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 6) . . pag. 44 (an. 28), 54 (an. 62), 55, 163 an. 61 1240, m. Aug.: Venceslaus I., rex Boh., Ulrico Nigro, civi Brun- nensi, quosdam agros prope Měnín et Pohořelice donat. (Bo- ček, Cod. dipl. Mor. II., nr. 325.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 7.) pag. 127 an. 75, 260 (an. 40, an. 42), 261 (an. 44, an. 45, an. 46) 1242, s. d.: Venceslaus I., rex Boh., monasterio Chotěšoviensi villas Dýšina et Chrast perpetuo possidendas confert. (Erben, Regesta I., nr. 1065.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 8) . . . pag. 247 an. 51, 259 (an. 36, an. 38) 1253, 16/VIII.: Venceslaus I., rex Boh., fratribus hospitalis s. Francisci apud pontem Pragensem villam Jeneč et ius pa- tronatus eccl. Revnicensis confert. (Erben, Regesta I., nr. 1343.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 10) . . . pag. 259 (an. 37), 260 (an. 39) 1253, 17/XII.: Přemysl Otakarus II., rex Boh., Witegoni, scribae suo, plenitudinem potestatis vendendi castrum Haldenrayn concedit. (Emler, Regesta II., nr. 6.) — Or. (Kat. I. 2, . . pag. 256 (an. 27, an. 28) nr. 11)***) 1254, 12/II.: Wilhelmus, Rom. rex, Heinrico, comiti Luxem- burgensi, comitatum Namurensem confirmat. (A. c. I. 1, . . pag. nr. 8.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, L. 78 (an. 1254, 3/IV.: Arbitratores Belae IV., regis Hungariae, super ordi- natione pacis et concordiae inter regem Bohemiae et regem Hungariae. (Emler, Regesta II., nr. 24.) — Or. in archivo . pag. 49, (an. 45), 50 Třebonensi (Schwarzenb.) . (an. 46), 154 (an. 25) 3) ***) Hoc diploma in archivo Vindobonensi »Haus-, Hof- und Staatsarchiv« asservatur.

Strana 277
277 1255, 20/VII.: Wilhelmus, Rom. rex, communitati villae Namu- rensis mandat, ut Heinrico, comiti Luxemburgensi, oboediat. (A. c. I. 1, nr. 9.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, L pag. 78 (an. 3) 1257, 14/VII.: Richardus, Rom. rex, Heinrico, comiti Luxembur- gensi, comitatum Namurensem confirmat. (A. c. I. 1, nr. 10.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, L . . . pag. 78 (an. 4) 1261, 1/II.: Přemysl Otakarus II., r. Boh., fratribus de domo Theutonica Chomutoviensi iudicium villarum forensium Mi- letín et Chomutov concedit. (Emler, Reg. II., nr. 303.) — Or. in archivo min. rerum internarum Pragae . . . pag. 152 an. 14 1262, 13/VII.: Otto et Conradus, marchiones Brandenburgenses, civitati Budissinensi privilegia confirmant; hoc diploma inser- tum est litteris Vladislai II., regis Bohemiae, 1514 Sept. 18 datis. Repertorium archivi coronae r. Boh. Vindobonense, nr. 1567. Litterae haec nunc in archivo secreto r. p. Beroli- nensi servantur . . pag. 215 an. 8 . 1262, 9/VIII.: Richardus, Rom. rex, Přemyslo Otakaro II. reg- num Bohemiae, marchionatum Moraviae, ducatum Austriae et marchionatum Stiriae in feudum imperii concedit (Hrubý, A. c. I. 1, nr. 11b); hoc diploma insertum est litteris con- firmatoriis Caroli IV., Rom. et Boh. regis, 1348 Apr. 7 datis. Repertorium a. c. r. Boh. Vindobonense, nr. 284 . . pag. . 163 (an. 62) 1268, 20/I.: Clemens papa IV. Přemyslo Otakaro II., regi Boh., in terra Litvaniae regni solium erigere concedit. — (A. c. I. 1, nr. 12.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 13 (a, b) . . . pag. 49 (an. 42) 1268, 26/I.: Clemens papa IV. Přemyslo Otakaro II., regi Boh., de terris Litvanorum libere disponere indulget. (A. c. I. 1, nr. 13.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 14 [a, b]) . . pag. 49 . (an. 42) 1268, 31/I.: Clemens papa IV. conventionem, inter fratres hospi- talis s. Mariae Theutonicorum in Prussia et regem Bohe- miae factam, confirmat. (A. c. I. 1, nr. 14.) — Or. (Kat. . I. 2, nr. 15) . pag. 49 (an. 42) 1268, 4/XII.: Ulricus, dux Carinthiae et dominus Carniolae, Přemyslum Otakarum II., regem Boh., heredem suum sta- tuit. (A. c. I. 1, nr. 15.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 16) . pag. 45 (an. 29), 46, 49 1270, 2/II.: Conradus, episcopus Frisingensis, omnia feuda eccle- siae suae, per mortem ducis Carinthiae vacata, regi Bohe- miae confert. (A. c. I. 1, nr. 16.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 17) pag. 45 (an 33), 46 (an. 33, an. 35), 47 an. 35, 48

Strana 278
278 1270, 3/II: Bruno, episcopus Brixinensis, universa feuda eccle- siae suae, per mortem ducis Carinthiae vacata, regi Bohe- miae confert. (A. c. I. 1, nr. 17.) — Or. in archivo metropol. capituli Pragensis . . . pag. 47 (an. 37) 1271, 2/VII.: Arbitratores Stephani V., regis Hungariae, condi- tiones pacis, inter regem Bohemiae et regem Hungariae con- ventas, observare promittunt. (A. c. I. 1, nr. 18.) — Or. (Kat. . I 2, nr. 18) . . pag. 49 (an. 44) 1271, 3/VII.: Stephanus V., rex Hungariae, articulos pacis, cum rege Bohemiae initae, ratos habet. (Emler, Reg. II., nr. 752.) — Or. deest . . . pag. 49 an. 44 1273, 17/VII.: Přemysl Otakarus II., rex Boh., Ulrico de Kapel- len (Chappell), duas curias in Tabra in feudum confert. (Emler, Reg. II., nr. 831.) — Repertorium a. c. r. Boh. Vindo- bonense, nr. 15; or. in archivo caes. r. aulico Vindobonensi pag. 255 an. 24 1273, 25/VII.: Conradus de Vocherestorf se cum Ulrico de Kapel- len (Chappell) super curiis in Tabra convenisse notum facit. — Repertorium a. c. r. Boh. Vindobonense, nr. 16; or. in archivo caes. r. aulico Vindobonensi . . . pag. 255 an. 24 1276, 25/XI: Rudolphus, Rom. rex, Přemyslum Otakarum II., regem Boh., de regno Bohemiae et marchionatu Moraviae investit. (A. c. I. 1, nr. 19.) — Or. deest; in copiariis M, U, . . pag. 50 (an. 48, an. 49, an. 50), 163 (an. 63) R, P, N . 1277, 6/V.: Rudolphus, Rom. rex, pacem cum rege Bohemiae factam, observare promittit. (Emler, Reg. II., nr. 1075.) — Or. deest . . pag. 50 (an. 51) 1278, 7/II.: Rulco de Biberstein regi Bohemiae cum castro Friedland, ab eodem rege empto, servire promittit. (A. c. . pag. 49 I. 1, nr. 20.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 20) . (an. 43) 1278, 1/VI.: Barnim, dux Slavorum, Conrado, marchioni Bran- denburgensi, ad servitia contra ecclesiam Magdeburgensem obligatur. (A. c. I. 1, nr. 21.) — Rep. a. c. r. Boh. Vindo- bonense, nr. 18; or. in archivo secreto r. p. Berolinensi pag. 125, 126 (an. 64), 262 an. 1281, 1./I.: Chotěbor (Chothoborius) de Řečice (Retschitz) fra- tribus s. Mariae Theutonicorum domus Chomutoviensis bona quaedam in possessionem donat. (Emler, Reg. II., nr. 1228.) — Or. in archivo min. rerum internarum Pragae . pag. 152 an. 14 1281, 1/I.: Fratres hospitalis s. Mariae Theutonicorum Chomu- toviensis Vratislaum de Mašťov (Bratizlaum de Maschaue) in confraternitatem recipiunt. (Emler, Reg. II., nr. 1229.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae . . 50 . pag. 152 an. 14

Strana 279
279 1281, s. d.: Johanna, filia Chotheborii, et Benesius de Doupov (Tuppowe) fratribus hospitalis s. Mariae Theutonicorum Chomutoviensis possessionem quorundam bonorum confir- mant. (Emler, Reg. II., nr. 1230.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae . . . pag. 152 an. 14 1282, 9/II.: Rudolphus, Rom. rex, obligationem villae Mainbern- heim Bertholdo Kehlholtz per Heinricum, comitem de Cas- tel, factam, confirmat. (A. c. I. 1, nr. 22.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 21) . . . pag. 113 (an. 19), 114, 247 an. 51 1283, 27/XII.: Theodoricus Spatzmann (Spachymannus) bona in Bor a Venceslao II., rege Boh., suppae nomine recipit. (A. c. I. 1, nr. 25). — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 171 (an. 122) 1285, 3/II.: Rudolphus, Rom. rex, Leopoldo de Northenberg, ma- gistro coquinae regiae, villam Mainbernheim titulo pigno- ris obligat. (A. c. I. 1, nr. 28.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 26) pag. 113 (an. 19), 114, 115 (an. 23), 241 (an. 32) 1285, 29/VI.: Albertus de Lešany Venceslao II., regi Boh., fide- litatem promittit. (A. c. I. 1, nr. 29.) — Or. deest; in copia- rio Rud. . . . pag. 171 (an. 124) 1286, 7/V.: Honorius papa IV. comites, barones, magnates ac nobiles regni Bohemiae hortatur, ut ad ea, quae prosperum statum regni respiciunt, intendant. (A. c. I. 1, nr. 31.) — . . pag. 140 (an. 1), 147, 247 Or. (Kat. I. 2, nr. 28) . an. 51 1289, 10/I.: Kazimirus, dux Opoliensis et dominus in Bytom, ducatum suum Venceslao II., regi Boh., subicit et ab eodem rege dictum ducatum in feudum recipit. (A. c. I. 1, nr. 32.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 29) . . . pag. 81 (an. 14), 82 (an. 15), 89, 90 (an. 21), 161 an. 1289, 6/II.: Fridericus, marchio Misnensis et Orientalis, mar- chionatus suos, terram Lusatiae ac specialiter terram Nise- nensem pro certis castris et munitionibus, in Bohemia et Moravia sitis, cum Venceslao II., rege Boh., permutat. (A. c. . . pag. 81 I. 1, nr. 33.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 30) . (an. 14), 82 (an. 16), 178 an. 1289, 4/III.: Rudolphus, Rom. rex, Venceslao II., regi Boh., et suis heredibus in Romano imperio ius et officium pincerna- tus nec non in Romanorum regis electione ius et vocem competere profitetur. (A. c. I. 1, nr. 34.) — Or. (Kat. I. 2, . nr. 31 a, b) . . pag. 84 an. 1289, 13/III.: Rudolphus, Rom. rex, Venceslao II., regi Boh., feuda imperii, sibi per Fridericum, marchionem Misnensem, resignata, concedit et permutationes amborum ratificat. (A. c. I. 1, nr. 35.) - Or. (Kat. I. 2, nr. 32 . 55 12 24 . pag. 84 an. 24

Strana 280
280 1290, 10/V.: Adilhedis, vidua, fratribus hospitalis s. Mariae Theutonicorum Chomutoviensis hereditatem et bona quae- dam in Běšvice (Beswitz) resignat. (Emler, Reg. II., nr. 1500.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae pag. 152 an. 14 1290, 22/VII.: Rudolphus, Rom. rex, Venceslao II., regi Boh., omnia feuda imperii, per mortem ducis Vratislaviae vacan- tia, titulo feudali confert. (A. c. I. 1, nr. 36.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 33) . pag. 84 an. 24 . 1290, 25/IX.: Rudolphus, Rom. rex, ordinationem Heinrici, ducis Vratislaviae, de terra et principatu Vratislaviae cum rege Bohemiae factam, ratam habet. (A. c. I. 1, nr. 38.) — Or. . . pag. 84 an. 24 (Kat. I. 2, nr. 35) . 1290, 26/IX.: Rudolphus, Rom. rex, Venceslao II., regi Boh., principatum Vratislaviae et omnia feuda imperii, ex morte ducis Heinrici vacantia, titulo feudali confert. (A. c. I. 1, nr. 39.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 36) . . . pag. 84 an. 24, 178 an. 13 1290, 26/IX.: Rudolphus, Rom. rex, regi Bohemiae officium pin- cernatus et vocem in electione regis Romanorum competere recognoscit. (A. c. I. 1, nr. 40.) — Or. (Kat. L 2, nr. 37) pag. 84 an. 24 1291, 17/I.: Mesco et Boleslaus, duces Opolienses, Venceslaum II., regem Boh., in iuribus, terris bonisque acquirendis et defen- dendis iuvare promittunt. (A. c. I. 1, nr. 41.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, 1341 Sept. 1 confecto, adest. (Kat. I. 2, nr. 38) . . . pag. 247 an. 51 1291, 7/XI.: Gerhardus, archiepiscopus Maguntinus, sacri im- perii per Germaniam archicancellarius, Venceslao II., regi Boh., terminum et locum electionis regis Romanorum assig- nat. (A. c. I. 1, nr. 43.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, . . pag. 86 an. 7, 165 (an. 77) P, Rud., V, N, S. 1291, 29/XI.: Albertus, dux Saxoniae et sacri Romani imperii marescalcus, de quibusdam promissis, regi Bohemiae occa- sione electionis Romanorum regis datis. (A. c. I. 1, nr. 44.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 40) . . . pag. 247 an. 51 1291, 7/XII.: Ludovicus, comes palatinus Reni et Bavariae dux, Venceslao II., regi Boh., terminum et locum electionis regis Romanorum assignat. (A. c. I. 1, nr. 45.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, Rud., V, N, S . . . pag. 86 an. 7, 165 (an. 78) 1292, 21/IV.: Venceslaus II., rex Boh., villam Voč (Both) mo- nasterii Portae Apostolorum ab officialium Cubitensium tudicio eximit. (Emler, Reg. II., nr. 1573.) — Or. (Kat. . I. 2, nr. 41) . . pag. 126 (an. 72), 247 an. 51 1292, 10/V.: Gerhardus, archiepiscopus Maguntinus et sacri im-

Strana 281
281 perii per Germaniam archicancellarius, modum electionis Adolphi, regis Romanorum, per procuratores regis Bohe- miae enuntiat. (A. c. I. 1, nr. 46.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, Rud., V. N. S . . . pag. 86 an. 7, 165 (an. 79) 1292, 11/V.: Adolphus, Rom. rex, Venceslao II., regi Boh., ter- ram Plisnensem et Egram civitatem et castrum inpignorat. (A. c. I. 1, nr. 48.) — Or. deest; in copiariis M. U, R, P, Rud., V, N, S. . pag. 163, 164 (an. 65) . 1292, 13/V.: Adolphus, Rom. rex, Venceslao II., regi Bohemiae absenti, feuda imperii transmittit. (A. c. I. 1, nr. 49.) — Or. deest; in copiariis Rud., V, N, S . . . pag. 163 (an. 64) 1292, 9/X.: Jacobus, archiepiscopus Gnezdnensis, Vladislaum, ducem Cuiaviae et Siradiae, iuri suo in Cracoviae et Sando- meriae terris renuntiasse et Venceslao II., Boh. regi, fideli- tatem promisisse testatur. (A. c. I. 1, nr. 50.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, 1341 Sept. 1 confecto, adest. . (Kat. I. 2, nr. 42) . . pag. 247 an. 51 1292, 13/X.: Vladislaus, Siradiae et Cuiaviae dux, cives de Brzez- nicz et cives de Brzestwie fideiussores super promissis, regi Bohemiae datis, facit. (A. c., I., nr. 52.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, 1341 Sept. 1 confecto, adest. (Kat. I. 2, nr. 43) . . pag. 247 an. 51 . 1292, 13/X.: Jacobus, archiepiscopus Gnezdnensis, Pragensis atque Olomucensis ecclesiarum episcopi aliique praelati ac nonnulli duces Vladislaum, ducem Cuiaviae et Siradiae, Venceslao II., Boh. regi, homagium praestitisse testantur. (A. c. L 1, nr. 51.) — Or. deest; diploma tantum in trans- sumpto, 1341 Sept. 1 confecto, adest. (Kat. I. 2, nr. 44) pag. 179 an. 17, 247 an. 1294, 20/VI.: Procopius, episcopus Cracoviensis, Venceslaum II., Boh. regem, suum et ecclesiae Cracoviensis dominum et pa- tronum esse recognoscit. (A. c. I. 1, nr. 53.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto. 1341 Sept. 1 confecto, adest. . (Kat. I. 2, nr. 45) . . pag. 179 an. 17, 247 an. 51 1294, 25/VII.—1298, 30/VII.: Ulricus de Nova domo Vence- slao II., Boh. regi, omnia bona sua confert, si heredibus legitimis non relictis moriretur. (A. c. I. 1, nr. 54.) — Or. desideratur; in copiario Rud. . . . pag. 171 (an. 125) 1294, 25/VIII.: Bernhardus, episcopus Misnensis, sibi ex parte regis Bohemiae pro venditione Pirnae civitatis 1350 marcas argenti Pragensis ponderis iam solutas et 2560 marcas in- super solvendas esse recognoscit. (A. c. I. 1, nr. 55.) — Or. in archivo Musaei Nationalis Pragensis . . pag. 153 (an. 21) 51 1294, 2/IX.: Bernhardus, episcopus Misnensis, Venceslao II., Boh. regi, Dresden civitatem et Radeberg castrum in feudum

Strana 282
282 confert. (A. c. I. 1, nr. 57.) — Or. deest; copia in codice A 45 (pag. 728—729) archivi terrae Bohemiae . pag. 154 (an. 22, an. 23) 1294, 4/IX.: Hermannus et Fridericus iunior de Schönburg Dresden, Radeberg aliaque castra et civitates Venceslao II., Boh. regi, fideliter servare promittunt. (A. c. I. 1, nr. 56.) — Or. deest; in copiariis Rud., V, N. S, L. . . pag. 171 (an. 126) 1295, 7/IV.: Fridericus et Theodoricus de Schönburg (Schonen- burch) fratribus hospitalis s. Mariae Theutonicorum Chomu- toviensis villam Otvice (Ottwitz) vendunt. (Emler, Reg. II., nr. 1683.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae pag. 152 an. 14 1295, 7/IV.: Borso de Risenburch venditioni villae Otvice (Oti- vitz) fratribus hospitalis s. Mariae Theutonicorum Chomu- toviensis annuit. (Emler, Reg. II., nr. 1684.) — Or. in ar- . chivo min. rer. internarum Pragae . . pag. 152 an. 14 1295, 11/VIII.: Venceslaus II., Boh. rex, episcopatui Pragensi quasdam villas in commutationem dat. (Emler, Reg. II, nr. 1692.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 46) . . . pag. 48 (an. 41) 1296, 20/III: Adolphus, Rom. rex, Heinrico, advocato de Plauen, castrum Hirschberg titulo pignoris obligat. (A. c. I. 1, . nr. 58.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 47) . . pag. 122 (an. 49) 1297, 28/IV.: Albertus de Seeberg Tachov civitatem et castrum ad Venceslaum II., Boh. regem, pertinere profitetur. (A. c. I. 1, nr. 59.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 171 (an. 127) 1297, 28/IV.: Albertus, burgravius de Leisnik, et Heinricus, advocatus de Plauen, Venceslao II., Boh. regi, pro Alberto de Seeberg satisfacere volunt. (A. c. I. 1, nr. 60.) — Or. . deest; in copiario Rud . . pag. 171 (an. 128) 1297, 18/XI.: Vladislaus, dux Maioris Poloniae, Venceslaum II., Boh. regem, in ducatibus Cracoviae et Sandomeriae plenius ius habere recognoscit. (A. c. I. 1, nr. 61.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, 1341 Sept. 1 confecto, adest. (Kat. I. 2, nr. 48) . . . pag. 247 an. 51 1298, 12/II.: Albertus, dux Austriae et Stiriae, se Venceslao II., Boh. regi, si in Rom. regem electus fuerit, litteras suas de obligatione terrarum Egrensis et Pilsnensis daturum esse promittit. (A. c. I. 1, nr. 62.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 49) . pag. 116 (an. 30), 179 an. 17 1298, 14/III.: Albertus, dux Austriae et Stiriae, se Venceslao II., Boh. regi, si in Rom. regem electus fuerit, litteras suas de regum Bohemiae absolutione ab omni onere servitiorum, imperio Romano debitorum, daturum esse recognoscit. (A. . pag. 241 an. 32 c. I. 1, nr. 63.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 50) .

Strana 283
283 1298, 11/VIII.: Freiberg, civitas Saxoniae, Venceslaum II., Boh. regem, in tutorem suum recipit. (A. c. I. 1, nr. 64.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 175 (an. 163) 1298, 30/VIII.: Chemnitz, civitas Saxoniae, Venceslaum II., Boh. regem, in capitaneum et vicarium generalem Misnensis et Orientalis et Plisnensis terrarum recipit. (A. c. I. 1, nr. 65.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 51) . . pag. 247 an. 51 . 1298, 22/XI.: Albertus, Rom. rex, Pirnam civitatem cum castro regno Bohemiae unit. (A. c. I. 1, nr. 67.) — Or. deest; alte- rum exemplar in archivo capitali r. p. Saxonicae Dresdensi asservatur. In copiariis M, U, R, P, Rud., V, N, S . pag. 164 (an. 66) 1299, 23/VIII.: Vladislaus, dux Maioris Poloniae, se ducatus suos a Venceslao II., rege Bohemiae, in feudum recepturum esse promittit. (A. c. I. 1, nr. 68.) — Or. deest; diploma tan- tum in transsumpto, 1341 Sept. 1 confecto, adest. (Kat. I. 2, nr. 53) — pag. 247 an. 51 . 1300, 29/VI.: Albertus, Rom. rex, Venceslao II., regi Bohemiae. quidquid sibi de terra Vladislai, ducis Maioris Poloniae sub- iugare poterit, in feudum Romani imperii concedit. (A. c. I. 1, nr. 71.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 54) . pag. 84 an. 24, 255 an. 24 1300, 29/VI.: Albertus, Rom. rex, Seidae civitatis et Birsenstein castri reemtionem per Venceslaum II., regem Bohemiae, factam confirmat. (A. c. I. 1, nr. 72.) — Or. deest; in co- piariis M, U, R, P, Rud., V, N, S. . . . pag. 164 (an. 67) 1301, 3/VIII.: Theodoricus iunior, landgravius Thuringiae, Orientalis et Lusatiae marchio, Burchardo, archiepiscopo Magdeburgensi, marchiam Lusatiae pro 6000 marcarum arg. vendit. (A. c. I. 1, nr. 73.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 55) pag. 123 (an. 54) 1301, 3/VIII.: Theodoricus iunior, landgravius Thuringiae, Orientalis et Lusatiae marchio, a Burchardo, archiepiscopo Magdeburgensi, marchiam Lusatiae in feudum recipit. (A. c. I. 1, nr. 74.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 56) . . pag. 123 (an. 54) 1301, 14/IX.: Venceslaus II., Boh. rex, monasterii Portae Apo- stolorum villam Voč (Botch) a iudicio et iurisdictione pur- cravii, iudicis et officialium Cubitensium eximit. (Emler, Reg. II., nr. 1894.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 57) pag. 126 (an. 72), 247 an. 51 1303, 7—13/I.: Boleslaus, Vratislaviae dux, Venceslao II., Boh. regi, partem ducatus Silesiae, ab illa parte Odrae fluvii iacentem, resignat. (A. c. I. 1, nr. 75.) — Or. (Kat. I. 2, . nr. 58) . . pag. 247 an. 51 1305, 18/VIII.: Albertus, Rom. rex, cum Venceslao III, rege

Strana 284
284 Bohemiae et Poloniae, concordiae init unionem. (A. c. I. 1, nr. 76.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 60) . . pag. 84 an. 24 . 1305, 20/VIII.: Albertus, Rom. rex, Venceslao III., Boh. et Polo- niae regi, omnia privilegia, feuda, iura, libertates, gratias- que confirmat. (A. c. I. 1, nr. 77.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 61) pag. 84 an. 24 1306, 23/X.: Johannes IV., episcopus Pragensis, aliique comi- tes et barones regni Bohemiae nec non universitas civium Pragensium ab Alberto, Rom. rege, alias litteras, gratias vel privilegia nec petivisse nec habere, nisi duas litteras Friderici II. imperatoris sub bulla aurea, a. d. 1212 Sept. 26 et a. d. 1216 Jul. 26 datas, notum faciunt. (Emler, Reg. II., nr. 2112.) — Repertorium a. c. Vindobonense, nr. 54; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi pag. 53 an. 60, 255 an. 24 1307, 31/VIII.: Johannes, episcopus Olomucensis, nec non uni- versitas nobilium terrae Moraviae, Friderico, Austriae et Stiriae duci, de privilegiis suis et de fidelitatis iuramento praestando notum faciunt. (Emler, Reg. II., nr. 2141.) — Repertorium a. c. Vindobonense, nr. 56; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi . pag. 255 an. 24 . 1307, 1/IX.: Fridericus, Misnensis et Orientalis marchio, Hein- rico, Boh. et Pol. regi ac duci Carinthiae, in subsidium venire promittit. (Emler, Reg. II., nr. 2142.) — Repertorium a. c. Vindobonense nr. 55; orig. in archivo c. r. aulico Vindo- bonensi . . pag. 52 (an. 58), 255 an. 24 1307, 10/X.: Heinricus, Boh. et Pol. rex, Fridlino de Oteless, civi Pragensi, solutionem sexcentarum et sexaginta et unius marcarum in moneta et urbura depurat. (Emler, Reg. II., nr. 2150). — Repertorium a. c. Vindobonense, nr. 57; or. in . archivo c. r. aulico Vindobonensi . . pag. 255 an. 24 1307, 4/XI.: Johannes de Klingenberg Heinrico, Boh. et Pol. regi, in omni necessitatis articulo et contra quoscunque assistere vult. (Emler, Reg. II., nr. 2156.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 63) . . pag. 247 an. 51 . 1308, 14/VIII.: Heinricus, Boh. et Pol. rex ac Carinthiae dux, pacem cum Friderico, duce Austriae, ordinatam confirmat. (Emler, Reg. II., nr. 2183.) — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi, (Kat. I. 2, nr. 65) . . pag. 255 an. 24 . 1309, 19/VIII.: Heinricus, Boh. et Pol. rex ac Carinthiae dux, quibusdam civibus Pragensibus officium dictum schrotampt in Montibus Chutnis obligat. (Emler, Reg. II., nr. 2193.) — Rep. a. c. Vindobonense, nr. 63; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi . . pag. 52 (an. 56), 255 an. 24 1309, 17/IX: Fridericus et Leopoldus, Austriae et Stiriae du- ces, Heinrico, Rom. regi, in acquirendo regno Bohemiae

Strana 285
285 assistere promittunt. (Emler, Reg. II., nr. 2196.) — Or. . (Kat. I. 2, nr. 66) . . pag. 79 (an. 5) 1310, 4/VII.: Rudolphus, comes palatinus Reni et Bavariae dux, Alberto et Engelharto, fratribus de Nothaft, villam Luhe titulo pignoris obligat. — Or. (Kat. I. 2, nr. 67) pag. 115 (an. 25), 116, 118, 119 an. 36, 248 an. 51 1310, 28/VII.: Ulricus de Lichtenburg (Luchtenburch) et Hein- ricus, filius eius, Heinrico, Boh. et Pol. regi ac Carinthiae duci, fidelitatem promittunt. (Emler, Reg. II., nr. 2230.) — . Or. (Kat. I. 2, nr. 69) . . pag. 248 an. 51 1310, 24/IX.: Fridericus iunior, Misnensis et Orientalis marchio, Heinrico, Boh. et Pol. regi ac Carinthiae duci, in subsidium venire promittit. (Emler, Reg. II., nr. 2236.) — Rep. a. c. Vindobonense, nr. 67; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi pag. 52, 255 an. 24 1310, 7/XII.: Albertus de Seeberg Johanni, Bohemiae et Polo- niae regi, fidelitatis iuramentum promittit. (Emler, Reg. II., nr. 2242.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 171 (an. 129) 1311, 30/III.: Fridericus, Austriae et Stiriae dux, Johanni, Boh. et Pol. regi, marchionatum Moraviae reddit. (Emler, Reg. III., nr. 6.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, L . pag. 166 (an. 90), 167 1311, 15/VI.: Heinricus VII., Rom. rex, tractatum inter Jo- hannem, Boh. regem, et Fridericum, Austriae ducem, de marchionatu Moraviae ordinatum approbat. (Emler, Reg. III., nr. 24.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, 1312 Jan. 28 confecto, adest. Repertorium a. c. Vindobonense, nr. 69; litterae in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vantur . pag. 255 an. 24 1311, 16/VI.: Judex, scabini atque universitas civitatis Opa- viensis Johanni, Boh. et Pol. regi, tamquam domino suo homagium praestitisse recognoscunt. (Emler, Reg. III., nr. 26.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 71) . . . pag. 178 an. 12 1311, 16/VI.: Judex, scabini atque universitas civitatis Krnov (Jegerdorf) Johanni, Boh. et Pol. regi, tamquam domino suo homagium praestitisse recognoscunt. (Emler, Reg. III, nr. 27.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 72) . . pag. 178 an. 1311, 16/VI.: Judex, scabini atque universitas civitatis Hlubčice (Lubeschiczensis) Johanni, Boh. et Pol. regi, tamquam do- mino suo homagium praestitisse recognoscunt. (Emler, Reg. III., nr. 25.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 73) . . pag. 178 an. 12 . 1311, 19/XI.: Fridericus, Austriae et Stiriae dux, Johannem, Boh. et Pol. regem, Bertoldo, comiti de Henneberg, certam summam pecuniae persolvere petit. — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 167 (an. 91) 13

Strana 286
286 1311, 7/XII.: Mathildis, comitissa pal. Reni et ducissa Bavariae, se Alberto Nothaft, vicedomino in Lengenfeld, iudicia Weiden et Floss nomine pignoris obligavisse recognoscit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 74) . . . pag. 116 (an. 26), 118, 179 an. 17, 248 an. 1312, 28/I.: Fridericus, episcopus Seckoviensis, litteras Heinrici VII, Rom. regis, a. d. 1311 Jun. 15 confectas, transsumit. Repertorium a. c. Vindobonense, nr. 69; diploma in archivo . c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . pag. 255 an. 24 1312, 25/VII.: Fridericus et Leopoldus, duces Austriae, se senten- tiam compromissi super XXX millibus marc. ad manus Hein- rici VII, Rom. imperatoris, contulisse pronuntiant. (Emler, . Reg. III., nr. 84.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 76) . . pag. 79 an. 5 1312, 27/VII.: Fridericus, dux Austriae, Heinrico VII., Rom. imperatori, certas summas pecuniae a Johanne, Boh. et Pol. rege, solutas defalcat. (Emler, Reg. III., nr. 88.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 77) . . . pag. 79 an. 5 . 1312, 19/VIII.: Fridericus, Austriae et Stiriae dux, Johanni, Boh. et Pol. regi, ducentas marcas defalcat. (Emler, Reg. III, nr. 95.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 78) . . . pag. 248 an. 51 1313, 24/I.: Ludovicus, comes pal. Reni et Bavariae dux, pro- prietatem suam in advocatia Pegnicensi, Ulrico, comiti de Leuchtenberg (Livkenperge), nomine pignoris obligat. — Or. (Kat. I. 2, nr. 80) . . pag. 119 (an. 37), 120 an. 38, 248 an. 51 1313, 3/IV.: Stephanus et Alloldus, fratres de Haunfeld, Jo- hanni, Boh. et Pol. regi, fideliter assistere promittunt. — . Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 171 (an. 130), 172 1313, 5/V.: Heinricus de Lipa, summus r. Boh. marescalcus, alii- que barones et nobiles Bohemiae ac Moraviae pro Artlebo de Boskovice Johanni, Boh. et Pol. regi, fideiussores esse promittunt. (Emler, Reg. III., nr. 135.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 172 (an. 131) 1314, 13/I.: Iudex et iurati civitatis Lunae super compromisso, coram iudicio civitatis cum fratribus hospitalis s. Mariae Theutonicorum Chomutoviensis facto, notum faciunt. (Em- ler, Reg. IV., nr. 1984.) — Or. in archivo min. rer. inter- . . narum Pragae . pag. 152 an. 14 1314, 8/VI.: Rudolphus, comes pal. Reni et Bavariae dux, Alber- to et Engelharto, fratribus de Nothaft, castra Floss et Parkstein nomine pignoris obligat. — Or. (Kat. I 2, nr. 81) . . pag. 116 (an. 26), 118, 248 an. 51 . 1314, 20/X.: Ludovicus, comes pal. Reni ac Bavariae dux, Jo- hanni, Boh. et Pol. regi, terram Egrensem, castra Floss et Parkstein obligare promittit. (Tadra, Kanceláře a písaři pag. 51

Strana 287
287 266, nr. 38.) — Copia, per Balduinum, archiepiscopum Treve- rensem, a. d. 1335 Aug. 18 vidimata, nunc desideratur. pag. 164 (an. 68, an. 71) 1314, 4/XII.: Ludovicus, Rom. rex, Johannem, Boh. et Pol. regem, in omnibus possessionibus et iuribus servare promittit eique terram Egrensem et castra Floss et Parkstein nomine pig- noris obligat. (Emler, Reg. III., nr. 232.) — Or. cum tabula- rio archiepiscoporum Treverensium in archivo r. p. Borussi- cae Confluentiae asservatur; conf. Kat. I. 2, nr. 82 . pag. 117, 164 an. 71, 245 (an. 46) 1315, 14/V.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Johannem, episcopum Pragensem, capitaneum regni Bohemiae instituit. (Emler, Reg. III., nr. 260.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae . . pag. 152 (an. 15) 1315, 25/XI.: Petrus de Rosenberg, summus r. Boh. camerarius, Johanni, Boh. et Pol. regi, fidelitatem promittit. (Emler, Reg. III., nr. 286.) — Or. (Kat. I. 2. nr. 83) pag. 81 an. 14 1316, 2/VI.: Potho de Fridland obligationem castri Veliš (We- luss) et civitatis Jičín a Johanne, Boh. et Pol. rege, sibi factam attestatur. (Emler, Reg. III., nr. 319.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 85) pag. 178 an. 13 1318, 21/V.: Brecislaus de Rysemberg aliique barones Bohemiae Johanni, Boh. et Pol. regi, fidelitatem promittunt. (Emler, Reg. III., nr. 445.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 172 (an. 132) 1318, 3/VII.: Nicolaus, dux Opaviae, ducatum Opaviensem a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 454.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 87) . . . pag. 90 (an. 29), 97 (an. 62), 178 an. 12 1318, 24/XII.: Benessius de Michalovice (Michelsberch) Jo- hannem, Boh. et Pol. regem, sibi theloneum in Minori Bo- leslavia cum iure forensi donavisse recognoscit. (Jireček, Kor. archiv, nr. 31.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 172 (an. 133) 1319, 9/I.: Heinricus de Kamýk (Kamnik) munitionem Kamýk (Kamnik) a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. . (Emler, Reg. III., nr. 479.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 88) . pag. 81 an. 14 1319, 15/I.: Heinricus de Lichtemburg (Luchtemburg) Johanni, Boh. et Pol. regi, fideliter adhaerere promittit. (Emler, Reg. III., nr. 481.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 172 (an. 134) 1319, 16/I.: Pesco de Střekov (Schrekow) munitionem Střekov (Schrekenstein) a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum

Strana 288
288 recipit. (Emler, Reg. III., nr. 483.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 89) . pag. 81 an. 14, 178 an 16 1319, 30/I.: Heinricus, episcopus Vratislaviensis, decimam par- tem in Dornbusch prope Lehnice (Legnyz) Nicolao, prae- posito ecclesiae S. Crucis Vratislaviae vendit. (Codex dipl. . Silesiae, XVIII, nr. 3886.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 90) . pag. 150 an. 4, 251 an. 1319, 4/II.: Sezema et Raczko de Bělá (Bel), Busco de Krašov (Chrassow) et Theodoricus de Krašovice (Crassowicz) Jo- hanni, Boh. et Pol. regi, fideliter adhaerere promittunt. (Emler, Reg. III., nr. 491.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 91) . pag. 81 (an. 14), 248 an. 51 1319, 3/V.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Johanni de Klingenberg villam Bladonowicz, in Moravia sitam, donat. (Emler, Reg. III., nr. 499.) — Repert. a. c. Vindobonense, nr. 88; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . . pag. 255 an. 24, 256 an. 26 1319, 27/VL.: Pertoldus et Purcardus, comites de Hardegg, Hers- bruck oppidum exsolvere promittunt. — Or. deest; in co- . pag. 172 (an. 135) piario Rud. 1319, 4/VII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Jacobo Rukero, iudici in Habelswerde, iudicium dictae civitatis donat. (Emler, Reg. III., nr. 505.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 93) . . . pag. 242 an. 36 1319, 31/VIII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, se marchiam Bu- dissinensem, praecipueque civitates Budissin, Camencz nec non Luboviam nunquam venditurum esse promittit. (Emler, Reg. III., nr. 519.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 94) . . . pag. 216 (an. 12), 217 (an. 15), 219 (an. 25) 1319, 22/IX.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Jauer et Fur- stenberg, provinciam sive marchiam Budissinensem Johanni, Boh. et Pol. regi, terramque Gorlicensem sibi et successori- bus suis remanere recognoscit. (Emler, Reg. III., nr. 529.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L. . . pag. 169 (an. 113), 170 1319, 22/IX.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Jauer et Fur- stemberg, Johanni, Boh. et Pol. regi, de omnibus iuribus in terris Lusicensi, Lubucensi, Budissinensi ac etiam in civi- tate Frankenford resignat. (Emler, Reg. III., nr. 530.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 97) . . . pag. 91 (an. 33) 1319, 22/IX.: Heinricus, dux Silesiae et dominus in Furstenberg, se Johanni, Boh. et Pol. regi, iura sua in terris Lusicensi, Lubucensi, Budissinensi et in civitate Franckenvort resigna- visse Rom. regi notum facit. (Emler, Reg. III., nr. 531.) — Or. desideratur; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1341 . . pag. 178 an. 12 Sept. 17 confecto, adest; Kat. I. 2, nr. 98 . 1320, 21/II.: Ludovicus, Rom. rex, Johanni, Boh. et Pol. regi,

Strana 289
289 mediam partem Bacharach civitatis nomine pignoris obligat. (Emler, Reg. III., nr. 562.) — Or. desideratur; in copiariis M, U, R, P . pag. 164 (an. 69, an. 71) . 1320, 13/IX.: Ludovicus, Rom. rex, Johanni, Boh. et Pol. regi, terram Budissinensem et civitatem Camencz in feudum con- fert. (Emler, Reg. III., nr. 613.) — Or. desideratur; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1339 Apr. 10 confecto, adest. . . pag. 84 (an. 27) Kat. I. 2, nr. 99 1321, 4/V.: Ludovicus, Rom. rex, Ulrico, comiti de Leuchtem- berg (Livkemberg), castra Floss et Parkstein nomine pig- noris obligat. (Emler, Reg. III., nr. 674.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 100.) . . pag. 117, 118 (an. 34), 248 an. 51 1321, 2/VII.: Hermannus de Zvířetice (Sweriticz) Johanni, Boh. et Pol. regi, omnes litteras, munimenta sive iura super bo- nis Žitomíř (Sythomir), Zamachy (Samach) et Vtelno (Tellen) dare atque assignare promittit. (Emler, Reg. III., . nr. 701.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 107) . . pag. 248 an. 51 1322, 22/V.: Bernhardus, dux Silesiae et dominus in Furstin- berg, se Němčí (Nympcz) civitatem a Boleslao, duce Silesiae et domino Legnicensi, nomine pignoris recepisse recognos- cit. (Cod. dipl. Silesiae, XVIII., nr. 4213.) — Or. (Kat. I. . pag. 150 an. 4, 251 an. 7 2, nr. 108) . . 1322, 16/VIII.: Consules, iurati atque universitas civitatis Gor- licensis de homagio Heinrico, duci Silesiae et domino in Jauer, facto notum faciunt. (Cod. dipl. Silesiae, XVIII., nr. 4231.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 109) . . . pag. 214 an. 8 1322, 23/X.: Johannes, Boh. et Pol. rex, cives Egrenses in omni- bus iuribus et privilegiis servare promittit. (Emler, Reg. III., nr. 814.) — Or. in tabulario civitatis Egrensis adest; transsumptum, a. d. 1571 Dec. 15 per Adamum Viethrum confectum, in archivo coronae r. Boh. asservatur. Kat. I. 2, . nr. 110 . pag. 243 an. 1322, 3/XI.: Johannes, Boh. et Pol. rex, villam Vratěnín (Vre- ting), in Moravia sitam, oppidum forense instituit. (Emler, Reg. III., nr. 818.) — Repert. a. c. Vindobonense, nr. 106; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . pag. 255 an. 24, 256 (an. 26) 1323, 20/VIII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, se omnes bernas ab incolis regni Bohemiae recepisse recognoscit. (Emler, Reg. III., nr. 893.) — Or. in archivo Schwarzenb. Třebonensi asservatur . . pag. 147 1323, 23/X.: Ludovicus, Rom. rex, de solutione castri Hohen- berg notum facit. — Or. deest; transsumptum, a. d. 1335 Aug. 18 per archiepiscopum Treverensem confectum, in co- piario Rud. (pag. 294) asservatur . . pag. 164 (an. 70, 41 an. 71) 19

Strana 290
290 1324, 26/II.: Leopoldus, Austriae et Stiriae dux, omnibus iuri- bus, quae in regno Bohemiae et terra Moraviae habere posset, renuntiat (Emler, Reg. III., nr. 961.) — Or. deest; in co- . . pag. 167 (an. 92) piariis Rud., N. S, V . 1324, 26/II.: Leopoldus, Austriae et Stiriae dux, Johanni, Boh. et Pol. regi, Laa et Weitra civitates nomine pignoris obligat. . (Emler, Reg. III., nr. 960.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 119) . pag. 248 an. 51 1325, 23/II.: Heinricus de Hertenstein Friderico, burggravio Nurenbergensi, homagii iuramentum praestat. — Or. (Kat. I. 2, nr. 121) . pag. 248, an. 51 . 1325, 15/III.: Abbas et conventus monasterii Portae Apostolo- rum quasdam villas fratribus hospitalis s. Mariae Theuto- nicorum Chomutoviensis vendunt. (Emler, Reg. III., nr. 1048.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae asservatur . . pag. 152 an. 14 . 1325, 22/III.: Johannes, Boh. et Pol. rex, contractum inter mo- nasterium Portae Apostolorum et commendatorem hospita- lis s. Mariae Theutonicorum Chomutoviensis factum confir- mat. (Emler, Reg. IV., nr. 2148.) — Or. in archivo min. rer. . internarum Pragae asservatur . . pag. 152 an. 14 1325, 25/III.: Heinricus, dux Silesiae et dominus Vratislaviae, privilegium piscaturae in fluvio Odera monasterio s. Clarae Vratislaviae concedit. (Cod. dipl. Silesiae, XVIII., nr. 4413.) Or. deest; in copiario A, N . . . pag. 96 (an. 58), 97 1325, 6/VIL: Otto, Albertus et Hartmannus fratres, burggravii in Kirchberg, ecclesiae s. Laurentii Erfordiae quosdam man- sus in villis Alkersleben et aliis conferunt. (Jireček, Kor. archiv, nr. 54.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 125) . . . pag. 200 (an. 86, an. 87) 1325, 23/XI.: Johannes de Choustník Johanni, Boh. et Pol. regi, semper fideliter assistere promittit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 172 (an. 136) . 1326, 18/VIII.: Wernherus, hospitalis s. Mariae Theutonicorum magister generalis, se Heinrico, duci Vratislaviae, contra Vla- dislaum, regem Cracoviae, opem esse laturum promittit. (Cod. dipl. Silesiae, XVIII., nr. 4561.) — Or. deest; in co- . . pag. 97 (an. 61) piariis Rud., N. S, V, A . 1327, 13/II.: Carolus, rex Hungariae, unionem cum Johanne, Boh. et Pol. rege, init. — (Emler, Reg. III., nr. 1274.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 129) . . pag. 84 (an. 26) 1327, 18/II.: Boleslaus (Polko), dux Opoliae et dominus in Fal- kenberg, terram Falkenberg (Valchenberch) a Johanne, Boh. et Pol rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III, nr. 1276.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 130) . . . pag. 90 (an. 22) 1327, 18/II.: Kazimirus, dux Thesschinensis, se terram Thes-

Strana 291
291 schynensem a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum rece- pisse recognoscit. (Emler, Reg. III., nr. 1275.) — Or. (Kat. . pag. 90 (an. 22), 97 an. 62, 178 an. 15 I. 2, nr. 131) . . 1327, 19/II.: Vladislaus, dux Coslensis, terram Coslensem a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. . . pag. 90 III., nr. 1279.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 132) . (an. 22), 97 an. 62, 178 an. 16 1327, 24/II.: Johannes, dux Osswencinensis et scholasticus Cra- coviensis, terram Osswencinensem a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 1284.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 134) . . pag. 90 (an. 22) 1327, 4/III.: Bussko, dictus Tluxa, Egram castrum a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 1285.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 172 (an. 137) 1327, 13/III.: Heinricus senior de Plawen et ipsius filius Hein- ricus senior se esse vasallos domini Johannis, Boh. et Pol. regis, notum faciunt. (Emler, Reg. III., nr. 1288.) — Or. . . pag. 81 (an. 14) (Kat. I. 2, nr. 135) . 1327, 15/III.: Heinricus, advocatus de Plawe senior, et Heinri- cus, ipsius filius senior, se dominium in Plawen a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recepisse recognoscunt. (Emler, . Reg. III., nr. 1292.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 136) pag. 81 (an. 14), 178 an. 1327, 20/III.: Petzoldus de Sparenberg villas Blintendorf et Ulrichsreut, ad castrum Sparenberg spectantes, a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. IV., nr. 2029.) — Or. deest; in copiariis N, Rud. . . . pag. 172 (an. 138), 173 1327, 5/IV.: Boleslaus, dux Opoliensis, terram Opoliensem a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. . . pag. 90 III., nr. 1302.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 137) (an. 22), 97 an. 62, 178 an. 13 1327, 11/IV.: Boleslaus, dux Legnicensis, Johanni, Boh. et Pol. regi, omnia debita defalcat. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 168 (an. 105) (р. 273) 1327, 21/V.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis, Reineckero de Celendorp, civi Berolinensi, quosdam census indulget. — Repert. a. c. Vindobonense, nr. 132; or. in archivo secreto r. p. Berolinensi asservatur . . pag. 126 (an. 65), 262 an. 50 1327, 30/V.: Ulricus de Leuchtenberg se castrum Betzenstein a Johanne, Boh. et Pol. rege, nomine pignoris recepisse re- cognoscit. (Emler, Reg. III., nr. 1331.) — Or. deest; in . . pag. 173 (an. 139) copiariis Rud., N. S, V . 1327, 31/V.: Johannes, Boh. et Pol. rex, fratribus de Lodburch, dictis de Bergow, Bečov (Peczschow) villam iure feodali 12

Strana 292
292 confert. (Emler, Reg. III., nr. 1332.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 138) . . . pag. 248 an. 51 1327, 7/VI.: Otto senior et Otto iunior, fratres de Lodburch, dicti de Bergow, se bona sua Antiquum et Novum Seeberg cum Bílina (Belyna) civitate a Johanne, Boh. et. Pol. rege, in feudum recepisse recognoscunt. (Emler, Reg. III., nr. 1336.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 140) . . . pag. 81 (an. 14) 1328, 11/II.: Johannes, comes de Sponheim, se Heinrico, duci Ca- rinthiae, pro debito Johannis, Boh. et Pol. regis, fideiusso- rem esse promittit. (Emler, Reg. III., nr. 1420.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 142) . . . pag. 248 an. 51 1328, 30/VII.: Nicolaus, dux Opaviae, se Heinrico, duci Carinthiae, pro debito Johannis, Boh. et Pol. regis, fideiussorem esse promittit. (Emler, Reg. III., nr. 1470.) — Or. (Kat. I. 2, . pag. 248 an. 51 nr. 144) . 1328, 3/VIII: Iudex, magister civium omnesque iurati civitatis Znoymensis ad mandatum Johannis, Boh. et Pol. regis, Hein- rico, duci Carinthiae, assistere promittunt. (Emler, Reg. III., . nr. 1472.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 145) . pag. 179 an. 17 . 1328, 18/VIII.: Ulricus, lantgravius de Leuchtenberg (Leuk- kenberch), se Heinrico, duci Carinthiae, pro debito Johannis, Boh. et Pol. regis, fideiussorem esse promittit. (Emler, Reg. III., nr. 1479.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 146) . . . pag. 248 an. 51 1328, 14/IX.: Johannes papa XXII. Carolo, filio regis Bohemiae, facultatem habendi secum altare portatile concedit. (Emler, Reg. III., nr. 1490.) — Or. deest; in copiariis M. U. R, P . . . pag. 98 an. 65, 164, 165 (an. 74) 1328, 14/IX.: Johannes papa XXII. Carolo, filio regis Bohemiae, concedit, ut sibi missam, antequam dies illucescat, facere celebrari possit. (Emler, Reg. III., nr. 1491.) — Or. deest; . in copiariis M, U, R, P . pag. 98 an. 65, 165 (an. 75) . 1328, 6/XII.: Hermannus de Eberstein cum Heinrico seniori, advocato de Plauen, de feudis in partibus Dobene componit. (Emler, Reg. IV., nr. 2031.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae asservatur . . pag. 151 (an. 10, an. 11, an. 12) 1329, 29/III.: Venceslaus, dux Mazoviae, se terram Mazoviensem cum dominio Ploczensi a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recepisse recognoscit. (Balbín, Miscell. Dec. I., lib. VIII., vol. I., pag. 239.) — Or. (Kat. I. 2. nr. 148) . pag. 90 (an. 24), 97 an. 62 1329, 29/III.: Venceslaus, dux Mazoviae, cum Johanne, Boh. et Pol. rege, concordat. (Jireček, Kor. archiv, nr. 81.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1426 Mart. 20 . confecto, adest. Conf. Kat. I. 2, nr. 148 . . pag. 161 an. 55

Strana 293
293 1329, 29/III.: Venceslaus, dux Mazoviae, se Johannem, Boh. et Pol. regem, super omnibus discordiis, cum Wernhero, ma- gistro generali ordinis s. Mariae Theutonicorum, habitis, ar- bitrum elegisse recognoscit. (Emler, Reg. III., nr. 1536.) — . . pag. 98 Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L, A . an. 62, 170 (an. 120), 171 1329, 29/III.: Venceslaus, dux Mazoviae, Johanni, Boh. et Pol. regi, contra Vladislaum, regem Cracoviae, assistere pro- mittit. (Emler, Reg. III., nr. 1537.) — Or. deest; in copia- riis Rud., N, S, V, L, A. . . pag. 90 (an. 24), 171 (an. 121) 1329, 29/IV.: Johannes, dux Silesiae et dominus Stinaviensis, terram Stinaviensem a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feu- dum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 1548.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 149) . . pag. 90 (an. 30), 97 an. 62 . 1329, 1/V.: Johannes, Boh. et Pol. rex, molendina monasterii s. Clarae Vratislaviensis in flumine Odera ab omni census onere liberat. (Cod. dipl. Silesiae, XXII., nr. 4835.) — Or. deest; in copiariis N, A . . . pag. 96 an. 58 1329, 3/V.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstenberg et in Jawer, se terram Gorliczensem Johanni, Boh. et Pol. regi, vendidisse notum facit. (Emler, Reg. III., nr. 1551.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 150) . . . pag. 91 (an. 33), 154 (an. 26), 178 an. 16 Alterum exemplar eiusdem diplomatis in archivo Schwar- zenb. Třebonensi asservatur . . . pag. 154 (an. 27) 1329, 3/V.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstenberg et in Jawor, se Johanni, Boh. et Pol. regi, civitatem Gorlicz vendidisse Romanorum imperatori indicat. (Emler, Reg. III., nr. 1550.) — Or. deest; diploma in transsumpto, a. d. 1341 Sept. 17 confecto, adest. Conf. Kat. I. 2, nr. 151 . pag. 178 an. 12 1329, 9/V.: Heinricus, dux Silesiae et Glogoviae ac dominus Saganensis, omnes terras suas, tam citra, quam ultra flu- vium, qui Odera dicitur, sitas a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 1557.) — Or. (Kat. . . I. 2, nr. 152) . pag. 91 (an. 32) 1329, 9/V.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Boleslao, duci Silesiae et domino Legnicensi, terram Legnicensem in feudum con- fert. (Emler, Reg. III., nr. 1556.) — Or. (Kat. I. 2, nr. . 153) . . pag. 251 an. 1329, 10/V.: Conradus, dux Silesiae et Glogoviae ac dominus in Olsna, se omnes terras suas, tam citra, quam ultra fluvium, qui Odera dicitur, a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recepisse recognoscit. (Emler, Reg. III., nr. 1558.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 154) . . pag. 90 (an. 31), 97 an. 62, 161 . 7 an. 55

Strana 294
294 1330, 27/V.: Iudex, iurati et consules Maioris civitatis Pragen- sis Thomam Wolflini, civem Pragensem, dua molendina in Újezd (Uygesd) videlicet et in Zderaz vendidisse recognos- cunt. — Or. (Kat. I. 2, nr. 157a, b) . . . pag. 261 (an. 48) 1330, 9/XII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Beatrici, ducissae Ca- rinthiae et comitissae Tirolensi, certam summam pecuniae obligat. — Repert. a. c. Vindobonense, nr. 148; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . . pag. 255 an. 24 1330, 18/XII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Beatrici, ducissae Ca- rinthiae et comitissae Tirolensi, quasdam summas pecuniae solvere spondet. — Repert. a. c. Vindobonense, nr. 149; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . . pag. 255 an. 24 1330, 21/XII.: Zbynko Zajíc (Lepus) de Žebrák (Mendico) se oppida Jílové et Knín titulo pignoris et caštrum Valdek in feudum a Johanne, Boh. et Pol. rege, recepisse recognoscit. — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 173 (an. 141) 1331, 23/VIII.: Heinricus, dux Silesiae, dominus Furstenbergen- sis et in Jawer, fideiussores pro Johanne, Boh. et Pol. rege, liberos et solutos esse dicit. (Emler, Reg. III., nr. 1814.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. S, V. L, A . . . pag. 91 (an. 33), 170 (an. 114) 1331, 13/IX.: Ulricus Zajíc (Lepus) de Valdek oppida Jílové (Eylow) et Knín (Knye) nec non castrum Valdek a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 1827.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 160) . . pag. 81 (an. 14) . 1331, 13/IX.: Ulricus Zajíc (Lepus) de Valdek castrum suum Valdek a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. III., nr. 1828.) — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 173 (an. 140) . 1331, 1/X.: Johannes, dux Silesiae et dominus in Stinavia, to- tum ius proprietatis ac dominii in civitate Glogow Johanni, Boh. et Pol. regi, vendit. (Emler, Reg. III., nr. 1836.) — . . pag. 90 (an. 30), 97 an. 62, Or. (Kat. I. 2, nr. 161) 178 an. 13 1331, 19/X.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Boleslao, domino Leg- nicensi, mille sexagenas gross. in pignore Němčí (Nympez) dimittit. (Emler, Reg. III., nr. 1840.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 162) . . . pag. 150 an. 4, 251 an. 1331, 13/XII.: Boleslaus, Venceslaus et Ludovicus, duces Sile- siae et domini Legnicenses, omnes terras suas a Johanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipiunt. (Emler, Reg. III., nr. 1862.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1426 Mart. 19 confecto, adest. Kat. I. 2, nr. 163 . pag. 90 (an. 25), 178 an. 12 1332, 6/VI.: Fridericus, landgravius Thuringiae, marchio Mis- 7

Strana 295
295 nensis et Orientalis, foedus amicitiae cum Johanne, Boh. et Pol. rege, contrahit. (Emler, Reg. III., nr. 1906, exemplar regis Johannis.) — Or. deest; in copiariis Rud., N . pag. 168 (an. 102) 1332, 13/VII.: Albertus et Otto, duces Austriae ac Stiriae, de sponsalibus Elisabethae sororiae cum Johanne, Boh. et Pol. rege, notum faciunt. (Emler, Reg. III., nr. 1914.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V . . . pag. 167 (an. 93) 1332, 6/XII.: Carolus, rex Hungariae, Johannem, Boh. et Pol. regem, super restitutione quorundam castrorum expeditum relinquit. (Emler, Reg. III., nr. 1965.) — Rep. a. c. Vindo- bonense, nr. 156; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi . asservatur . pag. 255 an. 24 . . 1333, 16/II.: Lutze de Hohenlohe castrum Cropfsberg a Jo- hanne, Boh. et Pol. rege, in feudum recipit. (Jireček, Kor. archiv, nr. 104.) — Or. deest; in copiariis Rud., N . pag. 173 (an. 142) 1333, 3/XI.: Borse de Rysenburg Chotheborio de Herstein assistere promittit. — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 173 (an. 143) 1333, 19/XII.: Borse de Rysenburg cum filiis suis bona Kosto- mlaty (Kostemlat) Chotheborio de Herstein vendit. (Emler, Reg. III., nr. 2070.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 169) pag. 179 an. 17, 248 an. 51 1333, 19/XII: Borse de Rysenburg cum filiis suis bona Ledvice (Ledewicz) Chotheborio de Herstein nomine pignoris obli- gat. (Emler, Reg. III., nr. 2071.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 170) . . . pag. 248 an. 51 1334, 19/III.: Heinricus, dux Silesiae et dominus Vratislavien- sis, insulam in Ransen monasterio s. Clarae Vratislaviensi concedit. (Cod. dipl. Silesiae, XXIX, nr. 5315.) — Or. deest; in copiariis N, A . . pag. 96 an. 58 . 1334, 20/III.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Gyskoni de Wid, civi Vratislaviensi, iudicium provinciale in Vratislavia donat. (Emler, Reg. IV., nr. 25.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 171) . pag. 248 an. 51 1334, 10/VI.: Boleslaus, dux Silesiae et dominus Legnicensis, Petro Kosmatken quosdam laneos in villa Pampicz con- cedit. (Cod. dipl. Silesiae, XXIX., nr. 5343.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 172) . . pag. 254 (an. 17) 1335, 23/II.: Carolus, marchio Moraviae, Ottoni, Austriae et Stiriae duci, Znojmo civitatem titulo pignoris obligat. (Em- ler, Reg. IV., nr. 133.) — Rep. a. c. Vindob., nr. 164; or. in . . pag. 255 an. 24 archivo c. r. aulico Vindobonensi . . 1335, 5/III.: Ludovicus, Rom. imperator, Adelburg castrum

Strana 296
296 Friderico de Awe et Conrado Sinczenhofer nomine pignoris . pag. 120 . obligat. — Or. (Kat. I. 2, nr. 173) . (an. 39), 178 an. 12 1335, 12/III.: Rudolphus, dux Saxoniae et s. Romani imperii marescalcus, de impignoratione castri Adelburg consen- tit. (Jireček, Kor. archiv, nr. 110.) — Or. (Kat. L 2, . nr. 175) . . pag. 120 (an. 39), 178 an. 12 1335, 12/III.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis et s. Rom. imperii archicamerarius, de impignoratione castri Adelburg consentit. (Jireček, K. a., nr. 110.) — Rep. a. c. Vin- dob. nr. 166; nunc in archivo secreto r. p. Berolinensi asservatur . . . pag. 120 (an. 39), 262 an. 50, an. 51 1335, 17/V.: Chotheborius de Herstein se Kostomlaty castrum Carolo, marchioni Moraviae, vendidisse recognoscit. (Emler, Reg. IV., nr. 159.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 173 (an. 144) 1335, 28/V.: Kazimirus, rex Poloniae, cum Carolo, marchione Moraviae, treugas init. (Emler, Reg. IV., nr. 164.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 176) . . . pag. 89 (an. 18), 96 (an. 59), 248 an. 51 1335, 30/VI.: Balduinus, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. imperii per Galliam archicancellarius, de impignoratione castri Adelburg consentit. (Jireček, K. a., nr. 110.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 177) . . . pag. 120 (an. 39), 178 an. 12 . 1335, 19/VII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, Selben et Asch oppida ab iudicio Egrensi nunquam abalienare promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 179.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 178) pag. 243 an. 41 1335, 6/VIII.: Johannes, Boh. et Pol. rex, se bona de advocatia civitatis Budissinensis sine consensu eiusdem civitatis nun- quam abalienaturum esse promittit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 179) . . . pag. 214 an. 8 1335, 9/VIII.: Kazimirus, rex Poloniae, legatos suos ad trac- tandam pacem cum Johanne, rege Bohemiae, constituit. (Em- ler, Reg. IV., nr. 1587, error in dato.) — Or. deest; in co- piariis Rud., N, S, V, L, Ar. . . pag. 89 (an. 18), 96 (an. 59), 166 (an. 85) 1335, 18/VIII.: Balduinus, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. imperii per Galliam archicancellarius, litteras Ludo- vici, Rom. imperatoris, a. d. 1314 Oct. 20 datas, transsumit. (Tadra, Kanceláře a písaři, pag. 266, nr. 38.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P . pag. 164 (an. 68, an. 71) . 1335, 18/VIII.: Balduinus, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. imperii per Galliam archicancellarius, litteras Ludovici, Rom.

Strana 297
297 imperatoris, a. d. 1314 Dec. 4 datas, transsumit. (Emler, . Reg. IV., nr. 191.) — Kat. I. 2, nr. 82 . . pag. 164 an. 71, 245 (an. 46) 1335, 18/VIII.: Balduinus, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. imperii per Galliam archicancellarius, litteras Ludovici, Rom. imperatoris, a. d. 1320 Febr. 21 datas, transsumit. (Emler, Reg. III., nr. 562.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, L . . pag. 164 (an. 69, an. 71) . 1335, 18/VIII.: Balduinus, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. imperii per Galliam archicancellarius, litteras Ludovici, Rom. imperatoris, a. d. 1323 Oct. 23 datas, transsumit. — In . pag. 164 (an. 70, an. 71) copiario Rud. . . 1335, 24/VIII.: Legati Kazimiri, regis Poloniae, Johannem, Boh. regem, nec non Carolum, primogenitum eius, omni iuri et titulo regni Poloniae renuntiavisse attestantur. (Emler, Reg. IV., nr. 195.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L . . . pag. 89 (an. 19) 1335, 24/VIII.: Legati Kazimiri, Pol. regis, Johannem, Boh. re- gem, nec non Carolum, Mor. marchionem, titulo regni Poloniae renuntiavisse notum faciunt. — In copiario Rud. . . pag. 89 (an. 19), 166 (an. 86) . 1335, 3/IX.: Carolus, rex Hungariae, cum Johanne, rege Bo- hemiae, unionem init. (Emler, Reg. IV., nr. 202.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 180) . . . pag. 84 (an. 26) 1335, 12/XI.: Kazimirus, Pol. rex, Johanni, Boh. regi, de summa XX millium sexag. gr. obligatus remanet. (Emler, Reg. IV., nr. 221.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, L . . . pag. 89 (an. 18), 166 (an. 87) 1335, 19/XI.: Kazimirus, Pol. rex, se Boleslavicz castro de- structo aliud castrum in eodem loco non esse reparaturum promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 225.) — Or. deest; in co- . . pag. 89 (an. 18), 166 (an. 88) piariis Rud., N, L . 1335, 19/XI.: Kazimirus, Pol. rex, sponsalia inter prognatam suam Elisabeth et inter Johannem, Bavariae ducis filium ac nepotem regis Johannis, contrahit. (Emler, Reg. IV., nr. 222.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L, A. . pag. 89 (an. 18), 96 (an. 59), 166 (an. 89) 1335, 19/XI.: Carolus, rex Hungariae, Johanni, Boh. regi, litte- ras super renuntiatione tituli regis Poloniae restituere pro- mittit, si Kazimirus VI millia marcarum in festo Paschae proximo eidem regi non solverit. (Emler, Reg. IV., nr. 224.) — Or. nunc in tabulario civitatis Vratislaviensis (EE3a) . pag. 89 (an. 20), 92, 93 (an. 42), 165 (an. 80) . adest . 1335, 19/XI.: Kazimirus, Pol. rex, pacis unionem cum Johanne, Boh. rege, ordinat. (Emler, Reg. IV., nr. 223.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 181) . pag. 81 (an. 14)

Strana 298
298 1335, 21/XI.: Vladislaus, dux Lancziciensis et Dobrinensis, Boh. regem et magistrum generalem cruciferorum domus Theu- tonicae de omnibus damnis quittos et solutos reddit. (Em- ler, Reg. III., nr. 2060.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 168; error in dato) . . . pag. 90 (an. 23) 1335, 23/XI: Kazimirus, Pol. rex, Johannem, Boh. regem, ro- gat, ut terram Dobrinensem Vladislao, Dobrinensi ac Lan- cziciensi duci, restituat. (Jireček, K. a., nr. 120.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 182) . . . . pag. 89 (an. 18), 96 (an. 59) 1336, 29/VIII.: Boleslaus, dux Silesiae ac dominus in Munster- berg, ducatum suum a Johanne, Boh. rege, in feudum ho- norabile recipit. (Grünhagen-Markgraf, II., pag. 128.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 186) . pag. 178 an. 15 . 1336, 20/IX.: Hildegerus de Nassau (Nazzow) bona sua a Johanne, Boh. rege, in feudum recipit. (Pelzel, K. Karl IV., I. Urkdbch., nr. XVIII.) — Or. deest; in libro privi- legiorum de anno 1547, t. 3° . . . pag. 173 (an. 145) 1336, 9/X.: Albertus et Otto, duces Austriae ac Stiriae, omni iuri in comitatu Tirolis renuntiant. (Emler, Reg. IV., nr. 338.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L. . pag. 167 (an. 94) 1336, 9/X.: Albertus et Otto, duces Austriae ac Stiriae, Auffen- stein castrum Johanni, Boh. regi, reddere promittunt. — Or. deest; in copiariis Rud., N . pag. 167 (an. 95) . 1336, 11/X.: Albertus et Otto, duces Austriae ac Stiriae, V millia marc. gr. Johanni, Boh. regi, solvere promittunt. (Emler, Reg. IV., nr. 343.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S pag. 167 (an. 96) 1336, 15/XII.: Albertus et Otto, duces Austriae ac Stiriae, so- lutionem quorundam bonorum Tirolensium Johanni, Boh. regi, promittunt. — Or. deest; in copiariis Rud., N. V . pag. 167 (an. 97) 1337, 4/I.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et in Javor, Johanni, Boh. regi, civitatem Gorleczensem con- cedit. (Emler, Reg. IV., nr. 367.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 189) . . . pag. 91 (an. 33), 97 (an. 62), 178 an. 13 1337, 4/I.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstemberge et in Javor, Johanni, Boh. regi, Luban civitatem cum non- nullis oppidis et castris assignat. (Emler, Reg. IV., nr. 336.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 190) . . . pag. 91 (an. 33), 178 an. 12 1337, 4/I.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et in Javor, se Glogoviam civitatem eiusque incolas in omni- bus iuribus servare promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 369.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 191) . . pag. 179 an. 17, 248 an. 51 . 1337, 4/I.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et in Javor, Johannem, Boh. regem, contra omnes adver-

Strana 299
299 sarios adiuvare promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 368.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 192) . . pag. 91 (an. 33) 1337, 4/I.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et in Javor, obligationem Zitaviae et castrorum Oybin et Rho- naw, per Boh. regem factam, relaxat. (Emler, Reg. IV., nr. 365.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, A . pag. 91 (an. 33), 170 (an. 115) 1337, 6/I.: Heinricus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et in Javor, cum Johanne, Boh. rege, et Carolo, Mor. mar- chione, unionem init. (Emler, Reg. IV., nr. 372.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1426 Mart. 20 con- fecto adest. Kat. I. 2, nr. 193 . . . pag. 91 (an. 33), 161 an. 1337, 7/I.: Boleslaus, dux Silesiae, dominus in Furstemberg et in Munsterberg, Frankenstein civitatem cum districtu Johanni, Boh. regi, titulo pignoris obligat. (Emler, Reg. IV., nr. 376.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 194) . . . pag. 90 (an. 26), 178 an. 15 1337, 8/I.: Boleslaus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et de Munsterberg, Johanni, Boh. regi, Richmbach castrum cum districtu exsolvere concedit. (Emler, Reg. IV., nr. 377.) — . Or. (Kat. I. 2, nr. 195) . pag. 90 (an. 26), 178 an. 12 1337, 8/I.: Boleslaus, dux Silesiae, dominus de Furstemberg et de Munsterberg, novum matrimonium tantum de licentia spe- ciali Johannis, Boh. regis, contrahere vult. (Emler, Reg. IV., nr. 378.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S. V, L. pag. 90 (an. 26), 169 (an. 109) 1337, 9/I.: Boleslaus, dux Silesiae et dominus de Furstemberg, Strelyn civitatem cum districtu Johanni, Boh. regi, obligat. (Emler, Reg. IV., nr. 380.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L, A . . pag. 90 (an. 26), 169 (an. 110) 1337, 10/I.: Boleslaus, dux Silesiae et dominus in Munsterberg, omnes vasallos et feodales suos civitatumque cives Johanni, Boh. regi, iuramentum facturos esse spondet. (Emler, Reg. IV., nr. 381.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 196) . pag. 90 (an. 26), 179 an. 17 1337, 10/I.: Johannes, Boh. rex, Mutějovice (Muthewicz) villam Heinrico de Kouffungen nomine pignoris obligat. (Emler, Reg. IV., nr. 382.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 197) . pag. 248 an. 51 1337, 9/III.: Theodoricus de Altenburg (Aldenborg), domus Theutonicae magister generalis, pacis foedera in castro Wy- zschegrad in Hungaria initiata ratificat. (Cod. dipl. Silesiae, . . pag. 97 XXIX., nr. 5850.) — Or. deest; in copiario A . (an. 61) 1337, 12/III.: Johannes, Boh. rex, et Kazimirus, Pol. rex, pacis 55

Strana 300
300 unionem ordinant. (Emler, Reg. IV., nr. 397.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 198) . . . pag. 89 (an. 18), 96 (an. 59), 248 an. 51 1337, 12/III.: Otto et Barnym, Stetinenses, Pomaraniae et Cassubiae duces, cum Johanne, Boh. rege, foedus amicitiae ineunt. (Emler, Reg. IV., nr. 396.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 199) pag. 248 an. 1337, 28/III: Heinricus, dux Silesiae, dominus in Furstemberg et in Javor, burggravios castri Kant Johanni, Boh. regi, fidelitatis iuramentum facere debere constituit. (Jireček, K. a., nr. 153.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 201) pag. 91 (an. 33), 98 an. 62, 179 an. 17 1337, 30/III.: Heinricus, dux Silesiae, dominus in Javor et Fur- stemberg, Johanni, Boh. regi, quandam summam pecuniae defalcat. (Emler, Reg. IV., nr. 408.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 203) . pag. 91 (an. 33) . 1337 Jun: Johannes, dux Silesiae et dominus Stinaviensis, Jo- hanni, Boh. regi, et Carolo, Mor. marchioni, fidelitatem iurare promittit. — Or. deest; in copiario Rud. pag. 170 (an. 116) 1337, 9/VII.: Johannes, Boh. rex, se Hinconi de Duba in causa debiti obligari recognoscit. (Emler, Reg. IV., nr. 444.) — . Or. (Kat. I. 2, nr. 204) . . pag. 248 an. 51 1337, 27/VIII.: Johannes, dux Silesiae et dominus in Stinavia, cum Heinrico et Conrado, fratribus suis, contractum init. (Grünhagen-Markgraf, I., pag. 147, nr. 24.) — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1338 Mart. 25 con- . fecto, in copiariis Rud., N, S, V, A, L adest pag. 170 (an. 117) 1338, 1/III.: Carolus, rex Hungariae, cum Carolo, Mor. mar- chione, foedus init. (Emler, Reg. IV., nr. 518.) — Or. deest; . in copiariis Rud., N pag. 165 (an 81) 1338, 1/III.: Carolus, rex Hungariae, se Margaretham, filiam Caroli, Mor. marchionis, in uxorem Ludovici, primogeniti sui, recepisse attestatur. (Emler, Reg. IV., nr. 519.) — Or. deest; . pag. 165 (an. 82) in copiariis Rud., N . 1338, 1/III.: Carolus, rex Hungariae, tria millia marc. gross. Carolo, Mor. marchioni, defalcat. — Or. deest; in copiario . . . pag. 165 (an. 83) Rud. 1338, 25/III.: Johannes, Boh. rex, Conrado, duci Silesiae et do- mino Olsniczensi, indulget, ut heredibus masculis non re- lictis filia eius succedere ei possit. (Emler, Reg. IV., nr. 532.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 205) . . pag. 90 (an. 31) . 1338, 25/III.: Johannes, Boh. rex, litteras Johannis, ducis Sile- siae et domini in Stinavia, a. d. 1337 Aug. 27 confectas con- firmat. (Emler, Reg. IV., nr. 533.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. S, V, A, L . pag. 90 (an. 31), 170 (an. 117) 51

Strana 301
301 1338, 25/III.: Heinricus et Conradus, duces Silesiae, domini Glo- goviae, Sagani et in Olsnicz, Johanni, Boh. regi, civitatem et castrum Lubin cum districtu perpetuo cedunt. (Grün- hagen-Markgraf, I., pag. 310, nr. 8.) — Or. in archivo r. p. Borussicae Vratislaviensi (Fürstenth. Liegnitz-Brieg-Wohlau, nr. 167) . . . pag. 149 (an. 1, an. 2), 150 (an. 6), 151 (an. 8) 1338, 29/III.: Heinricus, dux Silesiae, dominus Glogoviensis et Saganensis, Johannem, Boh. regem, ab omnibus debitis ab- solvit. (Emler, Reg. IV., nr. 542.) — Or. deest; in copiariis Rud., L . . . pag. 170 (an. 118) 1338, 9/IV.: Carolus, Mor. marchio, Johanni de Clingenberg omnes donationes, permutationes et concessiones confirmat. (Emler, Reg. IV., nr. 545.) — Rep. a. c. Vindob. nr. 193; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . pag. 255 an. 24, 256 (an. 26) 1338, 22/VI.: Heinricus, dux Silesiae et dominus Saganensis, Johannem, Boh. regem, de omnibus debitis absolvit. (Emler, . Reg. IV., nr. 566.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 208) pag. 97 an. 62, 179 an. 17 1338, 18/VII.: Heinricus, archiepiscopus Maguntinus ac s. Rom. imperii per Germaniam archicancellarius, de impignoratione castri Adelburg consentit. (Jireček, K. a., nr. 162.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 210) . . . pag. 120 (an. 39), 178 an. 12 1338, 13/VIII.: Barnim, Stetinensis, Pomeraniae et Cassubiae dux, Premizlow, Pasewalk et Angermünde (Angergemunde) civitates ab omnibus oneribus et debitis absolvit. (Jireček, K. a., nr. 160.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 211) . pag. 125 (an. 60) 1338, 14/VIII.: Otto et Barnim, Stetinenses, Pomeraniae et Cassubiae duces, cum Ludovico, marchione Brandenburgensi, pacis unionem ordinant. (Jireček, K. a., nr. 161.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 212) . . pag. 125 (an. 59) . 1338, 22/X.: Johannes, Boh. rex et s. Rom. imperii pincerna, de impignoratione castri Adelburg consentit. (Emler, Reg. IV., nr. 618.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 213) . . . pag. 120 (an. 39), 178 an. 1339, 9/II.: Kazimirus, rex Poloniae, se in ducatibus Silesiae nullum ius, proprietatem vel dominium, possessionem ac titulum habere protestatur. (Emler, Reg. IV., nr. 642.) — . pag. 96 (an. 59) . . Or. (Kat. I. 2, nr. 215) 1339, 14/III.: Ludovicus, Rom. imperator, Rudolpho de Andilo Eichelberg castrum in feudum confert. — Rep. a. c. Vindob., nr. 199; or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vatur . pag. 255 an. 24 . 1339, 20/III.: Ludovicus, Rom. imperator, Egram, Floss, Park. 12

Strana 302
302 stein et Bachrach Johanni, Boh. regi, titulo pignoris obligat. . . pag. 117 (Emler, Reg. IV., nr. 662.) — Or. desideratur . 1339, 10/IV.: Johannes, episcopus Olomucensis et Rudolphus, dux Saxoniae, litteras Ludovici, Rom. imperatoris, a. d. 1320 Sept. 13. confectas, transsumunt. (Emler, Reg. IV., nr. 669.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 99) . . pag. 84 (an. 27) . 1339, 28/V.: Johannes, Boh. rex, et Carolus, Mor. marchio, Heymanno de Nachod omnia debita solvere promittunt. (Emler, Reg. IV., nr. 689.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 216) . pag. 248 an. 51 1339, 1/VI.: Johannes, Boh. rex, se a nobilibus regni Bohemiae iam nullam bernam generalem recepturum esse promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 693.) — Or. in archivo Schwarzenb. . Třebonensi asservatur . pag. 147 . 1339, 3/VL: Nicolaus Winkler Falknov (Valkenaw) oppidum a Johanne, Boh. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. IV., . nr. 2061.) — Or. deest; in copiariis Rud., N pag. 173 (an. 146) 1339, 8/VI.: Johannes, Boh. rex, incolis Budissinensis civitatis privilegia confirmat. — Or. deest; diploma tantum in trans- sumpto, a. d. 1482 Mart. 1 confecto, adest. Rep. a. c. Vindob., nr. 201; nunc in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vatur. . . pag. 217 (an. 16, an. 17) . 1339, 8/VII.: Nicolaus, dux Opaviae, Johanni, Boh. regi, se omnes terrigenas ducatus Opaviensis in iuribus et privilegiis servare promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 709.) — Or. (Kat. . . pag. 178 an. 16 I. 2, nr. 218) . 1339, 8/VII.: Nicolaus, dux Opaviae, Johanni, Boh. regi, oppida Zuckenmantel et Hermanstat, villam Arnoldsdorf ac ca- strum Edelstein tradit. (Grünhagen — Markgraf, II., p. 469, nr. 11.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. S, V, L . pag. 170 (an. 119) 1339, 31/VII: Johannes, Boh. rex, se nulla bona feudalia in districtu Budissinensi transferre, concedere vel donare promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 719.) — Or. (Kat. I. 2, nr. .. . pag. 215 an. 8 219) 1339, 22/VIII.: Johannes, Boh. rex, et Carolus, Mor. marchio, Boleslao, duci Silesiae et domino in Lignicz, Lubyn civitatem vendunt. (Emler, Reg. IV., nr. 731.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 220) . . . pag. 150 (an. 4, an. 5), 251 an. 7 1339, 24/VIII.: Boleslaus, dux Silesiae ac dominus Legnicensis, et filii ipsius Lubin civitatem Johanni, Boh. regi, et Carolo, Mor. marchioni, reddere promittunt. (Emler, Reg. IV., nr. 732.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 221) . . pag. 90 (an. 25), 248 an. 51 1339, 24/VIII.: Johannes, Boh. rex, et Carolus, Mor. marchio,

Strana 303
303 Boleslaum, Silesiae ducem et dom. Legnicensem, ac filios eius capitaneos civitatis et terrae Glogoviae instituunt. (Emler, Reg. IV., nr. 733.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 222) . pag. 150 an. 4, 251 an. 7 1340, 19/VL: Iudex, iurati atque universitas Maioris civitatis Pragensis Carolo, Mor. marchioni, fideliter assistere pro- mittunt. — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 175 (an. 164) 1340, 9/IX.: Johannes, Boh. rex, testamentum sub forma pu- blici instrumenti declarat. (Emler, Reg. IV., nr. 819.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 227) . . . pag. 206, 207 (an. 143) 1341, 21/I.: Heinricus de Hollenstein castrum Hollenstein a Ru- dolpho, com. pal. Reni ac Bavariae duce, in feudum recipit. — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 174 (an. 154) 1341, 24/I.: Abbas, prior totusqus conventus monasterii in Pla- sy villam Řeporyje (Rzeporey) Elisabethae, relictae Rudlini Pillung, vendunt. (Emler, Reg. IV., nr. 866.) — Or. (Kat. . . pag. 248 an. 51 I. 2, nr. 231) 1341, 5/II.: Heinricus de Heinberg se esse vasallum Rudolphi, com. pal. Reni ac Bavariae ducis, recognoscit. — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 174 (an. 155) . 1341, 7/II.: Rupertus Stor, vicedominus in Sulczbach, se esse vasallum Rudolphi, com. pal. Reni ac Bavariae ducis, re- cognoscit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 230; error in mense et die, . recte Febr. 7) . . pag. 121 (an. 47), 248 an. 51 1341, 7/II.: Walramus Stoer se esse vasallum Rudolphi, com. pal. Reni ac Bavariae ducis, recognoscit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 174 (an. 156) 1341, 7/II.: Fridericus Stoer se esse vasallum Rudolphi, com. pal. Reni ac Bavariae ducis, recognoscit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 174 (an. 157) . 1341, 24/II.: Johannes, Boh. rex ac s. Rom. imperii pincerna, de impignoratione castri Adelburg consentit. (Emler, Reg. . . pag. 120 IV., nr. 875.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 232) . (an. 39), 178 an. 12 1341, 4/V.: Johannes, Boh. rex, feudalibus, vasallis et incolis districtus Cubitensis libertates confirmat. (Emler, Reg. IV., nr. 910.) — Or. in archivo min. rer. internarum Pra- . . pag. 152 (an. 16) gae . 1341, 12/V.: Jesco de Potenstein (Botensteyn) omnibus iuribus in oppido Choceň (Koczen) abrenuntiat. (Emler, Reg. IV., nr. 915.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 233) . . pag. 81 (an. 14), 83 an. 1341, 8/VI.: Rudolphus, dux Saxoniae, Perno (Pyrn) civitatem et castra Křivoklát (Burglins), Nižbor (Myesenburch) ac Königstein (Chunigstein) a Johanne, Boh. rege, et Carolo, 19

Strana 304
304 Mor. marchione, titulo pignoris recipit. (Emler, Reg. IV., nr. . . pag 248 an. 51 931.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 234) . 1341, 13/VII.: Kazimirus, rex Poloniae, cum Johanne, Boh. rege, et Carolo, Mor. marchione, ligam renovat. (Emler, Reg. IV., . pag. 248 an. 51 . nr. 957.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 236) . 1341, 13/VII.: Carolus, rex Hungariae, Kazimirum, Pol. regem, semper adiuvare promittit. — Or. deest; in copiariis Rud., N . . . pag. 166 (an. 84) 1341, 30/VII.: Kraft de Hohenlohe Seldeneck castrum a Jo- hanne, Boh. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. IV., nr. . . pag. 173 973.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S . (an. 147) 1341, 1/IX.: Drahusco Vojslai, quondam de Tisov, notarius pu- blicus, litteras Mesconis et Boleslai, ducum Opoliensium, a. d. 1291 Jan. 17 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, . pag. 247 an. 51 nr. 38) . . 1341, 1/IX.: Drahusco Vojslai, quondam de Tisov, notarius pu- blicus, litteras Jacobi, archiepiscopi Gnezdnensis, a. d. 1292 Oct. 9 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 42) . pag. 247 an. 51 1341, 1/IX.: Heinricus, quondam Cunssonis de Všetaty, notarius publicus, litteras Vladislai, ducis Siradiae et Cuiaviae, a. d. 1292 Oct. 13 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. . 43) . . pag. 247, an. 51 1341, 1/IX.: Heinricus, quondam Cunssonis de Všetaty, no- tarius publicus, litteras Vladislai, ducis Maioris Poloniae, a. d. 1297 Nov. 18 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, . nr. 48) . pag. 247 an. 51 1341, 1/IX.: Heinricus, quondam Cunssonis de Všetaty, nota- rius publicus, litteras Vladislai, ducis Maioris Poloniae, a. d. 1299 Aug. 23 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 53) . . pag. 247 an. 51 1341, 1/IX.: Ogerius Johannis, quondam de Ustrašín, notarius publicus, litteras Jacobi, archiepiscopi Gnezdnensis, a. d. 1292 Oct. 13 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 44) . . pag. 179 an. 17, 247 an. 51 1341, 1/IX.: Ogerius Johannis, quondam de Ustrašín, nota- rius publicus, litteras Procopii, episcopi Cracoviensis, a. d. 1294 Jun. 20 confectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 45) . . pag. 179 an. 17, 247 an. 1341, 3/IX.: Jenczik, Laurentius, Herbordus et Pesco, fratres de Janovice (Jenewicz), castrum in monte »uf der Gans«, ad Winterberch castrum pertinens, a Johanne, Boh. rege, in feudum recipiunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1000.) — Or. . (Kat. I. 2, nr. 240) . pag. 81 (an. 14), 83 an. 19 . 1341, 4/IX.: Boleslaus, dux Silesiae, dominus Lignicensis et 51

Strana 305
305 Bregensis, Johannem, Boh. regem, de omnibus et universis debitis absolvit. (Grünhagen-Markgraf, I., p. 314, nr. 13.) — Or. deest; in coplariis Rud. N, V . . . pag. 168 (an. 106), 169 1341, 7/IX.: Fridericus et Otto, dictus Heydn, nec non Heinri- cus de Buern, Donyn castrum a Johanne, Boh. rege, in feu- dum recipiunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1001.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 241) . . . pag. 81 (an. 14), 83 an. 1341, 17/IX.: Johannes, episcopus Olomucensis et Rudolphus, dux Saxoniae, litteras Heinrici, ducis Silesiae et domini in Furstemberg, a. d. 1319 Sept. 22 confectas transsumunt. — Or. (Kat. I. 2, nr. 98) . . . . . pag. 178 an. 12 1341, 17/IX.: Johannes, episcopus Olomucensis et Rudolphus, dux Saxoniae, litteras Heinrici, ducis Silesiae, domini de Furstemberg et in Javor, a. d. 1329 Maio 3 confectas . . pag. 178 an. transsumunt. — Or. (Kat. I. 2, nr. 151) . 1341, 17/IX.: Boleslaus, dux Silesiae, dominus Ligniczensis et Bregensis, Johanni, Boh. regi, promittit munitiones suas regi Poloniae aut duci Svidniczensi non aliter titulo pigno- ris obligare, nisi reservata sibi potestate easdem exsolvendi. (Emler, Reg. IV., nr. 1006.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 242) . pag. 81 (an. 14), 83 an. 19 1341, 20/IX.: Johannes, Boh. rex, Petro, dicto Plik, bona, quae quondam Conradus, dictus Plick, in districtu Cubitensi possedit, in feudum honorabile concedit. (Emler, Reg. IV., . . pag. 178 an. nr. 1007.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 243) . 1341, 30/IX.: Boleslaus, dux Mazoviae et dominus Ploczensis, se post mortem regis Johannis Carolum, Mor. marchionem, pro domino habiturum esse promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1013.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 244) . . . . pag. 88 1341, 30/XI.: Boleslaus, dux Silesiae et dominus Legniczensis, Carolum, Mor. marchionem, de omnibus promissionibus libe- rat. (Emler, Reg. IV., nr. 1037.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 247) pag. 248 an. 1341, 15/XII.: Albertus, dux Austriae ac Stiriae, cum Carolo, Mor. marchione, super renuntiatione ducatus Carinthiae nec non super decem millibus marcarum gross. prag. concordat. (Emler, Reg. IV., nr. 1047.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 248). pag. 248 an. 51 1341, 15/XII.: Albertus, dux Austriae, Carolum, Mor. marchio- nem, contra Ludovicum, Rom. imperatorem, adiuvare pro- mittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1046.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. L . . . pag. 167 (an. 98), 168 1342, 21/I.: Johannes, Boh. rex, bona Asch, Selben et Redwicz a civitate Egrensi et iudicio eiusdem ullo umquam tempore non alienare nec segregare promittit. (Emler, Reg. IV., . nr. 1067.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 250) . . pag. 243 an. 41 19 12 12 51 20

Strana 306
306 1342, 28/I.: Johannes, Boh. rex, et Carolus, Mor. marchio, se sal- larium septimanale Rudolphi, ducis Saxoniae, per hebdoma- das octo percepisse recognoscunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1074.) — Or. (Kat. I 2, nr. 251) . . . pag. 248 an. 51 1342, 3/III.: Boleslaus, dux Silesiae et dominus Legnicensis, cum filiis Venceslao et Ludovico bona Swoykow et Anti- quum Piskerow Johanni Engilgeri donat. (Cod. dipl. Sil., IX., nr. 107.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 252) . . . pag. 254 an. 17 1342, 6/III.: Carolus, Mor. marchio, Jesconi et Johanni, fratri- bus de Klucowicz, impignorationem duorum laneorum con- firmat. (Emler, Reg. IV., nr. 1091.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 253) . . . pag. 248, an. 51 1342, 11/V.: Kazimirus, Pol. rex, Carolo, Mor. marchioni, Bole- slao, duci Silesiae, ac Nicolao, duci Opaviae, civitates et mu- nitiones Namslaviam, Creucenburch, Byczinam et Chuncen- stat restituere promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1123.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 254) . . . pag. 89 (an. 18), 96 (an. 59), 179 an. 17, 248 an. 51 1342, 3/VI.: Johannes, dux Silesiae et dominus Stinaviae, cas- trum et civitatem Gor cum territorio et districtu Carolo, Mor. marchioni, nomine pignoris obligat. (Emler, Reg. IV., nr. 1130.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 255) . . . pag. 90 (an. 30), 97 (an. 62) 1342, 3/VI.: Johannes, dux Silesiae et dominus Stinaviae, cas- trum et civitatem Gor cum territorio et districtu Bertoldo de Lypa, praeposito Wissegradensi, nomine pignoris obli- gat. (Emler, Reg. IV., nr. 1131.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 256) pag. 90 (an. 30), 97 (an. 62), 178 an. 1342, 3/VI.: Johannes, dux Silesiae et dominus Stinaviae, Ca- rolo, Mor. marchioni, indulget, ut ipse oppidum Polkowycz cum territorio redimat et exsolvat. (Emler, Reg. IV., nr. 1132.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 257) . . pag. 179 an. 17, 248 an. 1342, 1/VII.: Preczlaus, episcopus Vratislaviensis, duces Silesiae terras suas regi Bohemiae resignasse, resignatas a Johanne, Boh. rege, in perpetuum feudum recepisse profitetur. (Em- ler, Reg. IV., nr. 1149.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 258) . pag. 161 an. 55, 178 an. 16 1342, 16/X.: Rupertus Stoer, vicedominus in Sulczbach, se esse vasallum Rudolphi, com. pal. Reni, recognoscit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 174 (an. 158) . 1342, 25/XI.: Carolus, Mor. marchio, Heynlino Eyloweri, iudici et urborario in Montibus Chutnis omnes gratias omniaque iura et bona approbat. (Emler, Reg. IV., nr. 1188.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 261) . . . pag. 248 an. 51 1343, 26/V.: Carolus, Mor. marchio, litteras Johannis, Boh. regis, 13 51

Strana 307
307 a. d. 1337 Jan. 10 (Kat. I. 2, nr. 197) datas confirmat. (Em- ler, Reg. IV., nr. 1268.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 262) . pag. 248 an. 51 1343, 3/VII.: Carolus, Mor. marchio, Heinlinum Eyloweri et Thomlinum Wolflini, urborarios Chutnenses, usque ad festum Nativitatis Domini ab universis gravaminibus dimittere pro- mittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1288.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 264) . . . pag. 248 an. 51 1343, 5/VII.: Carolus, Mor. marchio, Křivoklát (Burgleins) castrum Heinlino Eyloweri, urborario Chutnensi, obligat. (Emler, Reg. IV., nr. 1291.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 265). pag. 248 an. 51 1343, 30/VIL: Venceslaus et Ludovicus, duces Silesiae et domini Lignicenses, se omnes terras suas a Johanne, Boh. rege, in per- petuum feudum suscepisse recognoscunt. (Emler, Reg. IV., . nr. 1306.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, V, L. pag. 169 (an. 107) 1343, 14/X.: Advocatus, magister civium, consules totaque uni- versitas civium civitatis in Munstirberg Johanni, Boh. regi, et Carolo, primogenito eius, fidelitatis homagium promittunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1325.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 267) . pag. 98 an. 62 1343, 14/X: Advocatus, consules totaque universitas civitatis in Frankinsteyn Johanni, Boh. regi, et Carolo, Mor. mar- chioni, fidelitatis homagium promittunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1327.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 268) . . . . pag. 97. an. 62 1343, 14/X.: Abbas, prior et conventus monasterii Heynrichow Johanni, Boh. regi, nec non Carolo, ipsius primogenito, fide- litatis homagium praestare promittunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1328.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 269) . . pag. 90 (an. 28), 97 (an. 62), 178 an. 1343, 14/X.: Nicolaus, dux Silesiae et dominus in Munsterberg, se nullas civitates, munitiones seu terras suas vendere Johanni, Boh. regi, promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1329.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. L . . . pag. 169 (an. 111) 1343, 14/X.: Nicolaus, dux Silesiae et dominus in Munsterberg, se quosdam rebelles ad faciendum Johanni, Boh. regi, fideli- tatis homagium totis viribus subvenire notum facit. (Emler, Reg. IV., nr. 1330.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, A pag. 90 (an. 27), 169 (an. 112) 1343, 15/X.: Advocatus, consules totaque universitas civitatis in Strelin Johanni, Boh. regi, et Carolo, Mor. marchioni, fideli- tatis homagium praestant. (Emler, Reg. IV., nr. 1332.) — Or. deest; in copiariis N, A . . . pag. 175 (an. 165) 1343, 20/X.: Adamus de Strahlenfels (Strolnfels), advocatus Hersprucensis, de iuribus abbatissae monasterii Bergen (Per- 12

Strana 308
308 gen) testimonium reddit. — Or. deest; diploma tantum in transsumpto, a. d. 1359 Aug. 12 confecto, adest. Kat. I. 2, . nr. 270 . . pag. 248 an. 51 1343, 24/X.: Carolus, Mor. marchio, Boleslao, duci Silesiae et domino Bregensi, MCC sexag. gross. den. prag. solvere spondet. (Emler, Reg. IV., nr. 1342.) — Or. (Kat. I. 2, nr. . 272) . . pag. 150 an. 4, 251 an. 7 1344, 10/III.: Casparus Hans Hausner bona quaedam, in Bavaria sita, a Rudolpho, com. pal. Reni, in feudum recipit. — Or. . deest; in copiario Rud. . pag. 174 (an. 159), 175 . 1344, 30/IV.: Clemens papa VI. ecclesiam Pragensem ab omni iurisdictione ecclesiae Maguntinensis eximit ipsamque Pra- gensem ecclesiam in metropolitanam erigit et ei Olomucen- sem et Luthomusselensem ecclesias suffraganeas assignat. (Emler, Reg. IV., nr. 1398.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 274) . pag. 91 (an. 34), 98 an. 64, an. 65 1344, 5/V.: Clemens papa VI. indulget, ut archiepiscopus Pra- gensis reges Bohemiae inungere et coronare cum solemnitate debita valeat. (Emler, Reg. IV., nr. 1404.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 275) . . . pag. 91 (an. 39), 98 an. 64, an. 65 1344, m. Maio—Jun.: Albertus, dux Austriae, Alberto de Puch- heim, nuntio suo, plenam potestatem matrimonium inter Ru- dolphum, filium suum, et Catharinam, filiam Mor. marchio- nis, contrahendi confert. (Emler, Reg. IV., nr. 1407.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. S . . . pag. 168 (an. 99) 1344, 14/VII.: Albertus de Puchheim pactum de matrimonio inter Rudolphum, filium ducis Austriae, et Catharinam, filiam marchionis Moraviae, contrahendo convenit. (Emler, Reg. . IV., nr. 1420.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S . pag. 168 (an. 100) 1344, 20/IX.: Fridericus, landgravius Thuringiae, Carolo, Mor. marchioni, contra quemcunque assistere promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1442.) — Or. deest; in copiariis Rud., N . . pag. 168 (an. 103) 1344, 7/XI.: Petrus de Rosenberg iura quaedam a Johanne, Boh. rege, titulo pignoris recipit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 173 (an. 148), 174 1344, 23/XI.: Heinricus, dux Silesiae, dominus Glogoviae et Sa- gani, omnes terras suas a Johanne, Boh. rege, in feudum recipit. (Emler, Reg. IV., nr. 1472.) — Or. (Kat. I. 2, nr. . 277) . . pag. 91 (an. 32), 178 an. 1344, 23/XI.: Heinricus, dux Silesiae, dominus Glogoviae et Sa- gani, se post obitum Johannis, Boh. regis, omnes terras suas a Carolo, primogenito Boh. regis, in feudum receptu- rum esse promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1473.) — Or. (Kat. . I. 2, nr. 278) . pag. 91 (an. 32) 12

Strana 309
309 1344, 24/XI.: Preczlaus, episcopus Vratislaviensis, litteras de infeudatione oppidi Grothcow sigillo Vratislaviensis capituli sigillari promittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1476.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 280) . . . . pag. 81 (an. 14), 179 an. 1344, 9/XII.: Albertus, dux Austriae, cum Carolo, Mor. mar- chione, de matrimonio inter Rudolphum, filium suum et Catharinam, filiam Mor. marchionis, contrahendo pactionem facit. (Emler, Reg. IV., nr. 1482.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S . . pag. 168 (an. 101) . 1344, 20/XII.: Thiemo de Coldicz se castrum Krupka vendidisse recognoscit. — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 174 (an. 149) 1344, s. d.: Johannes et Thiemo, fratres de Coldicz, de venditione castri Krupka notum faciunt. — Or. deest; in copiario Rud. pag. 174 (an. 150) 1345, 5/I.: Fridericus, landgravius Thuringiae, se Johanni, Boh. regi, in mille sexag. gross. den. prag. teneri recognoscit. (Emler, Reg. IV., nr. 1500.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, L . . . . pag. 168 (an. 104) 1345, 15/VI.: Johannes et Albertus, burggravii Norimbergenses, super bonis monasterii Reichenbach notum faciunt. — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 174 (an. 151) 1345, 5/VIII.: Carolus, Mor. marchio, Heinrico de Klingenberg (Chlingberch) indulget, ut bona sua universa cuicumque le- gare et donare valeat. (Emler, Reg. IV., nr. 1578.) — Rep. a. c. Vindob., nr. 259; or. in archivo c. r. aulico Vindobo- nensi . . . pag. 255 an. 24, 256 an. 26 1345, 9/VIII.: Ludovicus, dux Silesiae et dominus Legnicensis, civitatem et terram Legniczensem a Johanne, Boh. rege, in feudum suscipit. (Emler, Reg. IV., nr. 1585.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 281) . . . pag. 178 an. 1345, 9/VIII.: Venceslaus, dux Silesiae et dominus in Goldberg, civitates Goldberg, Haynow, Lubin et Choczenow a Johanne, Boh. rege, in feudum suscipit. (Emler, Reg. IV., nr. 1586.) — Or. deest; in copiariis Rud., N. S, A, L . . . pag. 90 (an. 25), 169 (an. 108) 1345, 12/VIII.: Conradus, dux Silesiae et dominus Olsniczensis, mediam partem civitatis Gor et terrae Gorensis Johanni, Boh. regi, vendit. (Emler, Reg. IV., nr. 1591.) — Or. (Kat. . . pag. 90 (an. 31), 97 (an. 62) . I. 2, nr. 282) 1345, 12/VIII.: Johannes, dux Silesiae et dominus Stinaviensis, medietatem castri et civitatis Gor cum toto districtu Jo- hanni, Boh. regi, vendit. (Emler, Reg. IV., nr. 1592.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 283) . . . pag. 179 an. 17 1345, 1/IX.: Hynco de Žleby (Slewen) se castrum suum Podě- brady (Poydibrad) cum omnibus possessionibus a Johanne, 15 17

Strana 310
310 Boh. rege, in feudum secundum ius theutonicum suscepisse recognoscit. (Emler, Reg. IV., nr. 1602.) — Or. Kat. I. 2, . nr. 284) . . pag. 81 (an. 14), 178 an. 12 1345, 4/IX.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis, res mone- tarias in marchionatu Brandenburgensi ordinat. (Jireček, . pag. 125 . K. a., nr. 250.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 285) . (an. 61), 178 an. 12 1345, 6/X.: Otto de Stein super renuntiatione villae Viehberg notum facit. — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 175 (an. 160) 1345, 6/X.: Otto de Stein super renuntiatione villae Viehberg notum facit. — Allud exemplar de eadem re. Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 175 an. 160 1345, 8/X.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis, Petro, paro- cho Kyriczensi, quosdam census in villa Holzhausen donat. — Rep. a. c. Vindob., nr. 264; or. in archivo secreto r. p. Berolinensi . . pag. 126 (an. 66), 262 an. 50 . 1345, 23/XI.: Fridericus Tedenreuter se cum munitione Kurden- reut semper Rudolpho, comiti pal. Reni, assistere velle pro- . . pag. 175 (an. 161) mittit. — Or. deest; in copiario Rud. . 1345, 25/XII.: Wiradus de Breitenstein super infeudatione mu- nitionis Turendorf notum facit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 175 (an. 162) 1345, 25/XII.: Wiradus de Breitenstein certam summam pecu- nlae Rudolpho, comiti pal. Reni, solvere spondet. — Or. in archivo min. rer. internarum Pragae . . pag. 152, 153 . 1346, 14/II.: Otto, Reynczko et Nicolaus, fratres de Glaubicz (Glubos), se castrum Carpenstein cum iudicio provinciali seu hereditario in Landeck a Johanne, Boh. rege, in feudum recepisse recognoscunt. (Emler, Reg. IV., nr. 1659.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 286) . . . pag. 81 (an. 14), 82 (an. 17), 179 an. 17 1346, 4/IV.: Gerlacus de Nassau, decanus capituli metrop. Ma- guntinensis, se omnes sententias contra Ludovicum, Rom. imperatorem, latas observare iurat. — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 174 (an. 152) 1346, 6/V.: Clemens, papa VI., Johanni, Boh. regi, indulget, ut quilibet episcopus aut abbas in eius praesentia in pontificali- bus missam celebrare possit. (Emler, Reg. IV., nr. 1697.) — Or. (Kat. I. 2, nr. 287) . . . pag. 98 an. 65 1346, 30/V.: Johannes, primogenitus filius regis Franciae, se Carolum de Bohemia omnibus modis adiuturum esse pro- mittit. (Emler, Reg. IV., nr. 1715.) — Or. deest; in copiariis . M, U, R, P . pag. 99 an. . 1346, 18/XII.: Clemens papa VI. omnem periurii maculam, quae Carolo, Rom. regi, propter omissionem promissionum impingi 66

Strana 311
311 posset, abolet. (Hrubý, A. c. II., nr. 7.) — Or. deest; in co- piariis Rud., N. S, V, L. . . . pag. 91 (an. 34), 98 an. 64 1347, 4/VIII: Johannes, primogenitus regis Franciae filius, Ca- roli, Rom. et Boh. regis, honorem et profectum custodire promittit. (A. c. II., nr. 8.) — Or. deest; in copiariis M, U, Rud., V, N. S. L. . . pag. 99 an. 66 1347, 31/X.: Johannes et Albertus, burggravii Norimbergenses, se Floss (Vlosz) et Parkstein a Carolo, Rom. rege, titulo pignoris recepisse recognoscunt. (A. c. II., nr. 25.) — Or. deest; in copiariis Rud., V, N . . . pag. 117 1347, 18/XII.: Clemens papa VI. Carolo, Rom. et Boh. regi, indulget, ut sibi etiam in locis ecclesiastico interdicto suppo- sitis missam et alia divina officia celebrari facere possit. (A. c. II., nr. 39.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P . . pag. 98 an. 65 1348, 17/II.: Balduinus, archiepiscopus Treverensis, Carolo, Rom. et Boh. regi, comitatum de Rupe, comitatum Luxemburgen- sem, marchionatum de Arlune, sibi venditos, reemere per- mittit. (A. c. II., nr. 47.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 272) . . . pag. 239 an. 27 1348, 7/IV.: Carolus, Rom. et Boh. rex, litteras Friderici I., Rom. imperatoris, Ratisbonae 1158 Jan. 18 datas confirmat. (A. c. . . pag. 47 II., nr. 50.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 279) . 1348, 9/X.: Hiltpoldus de Stein cum Heinrico fratre suo Wich- berg villam a Rudolpho, com. pal. Reni, nomine pignoris reci- . pit. (A. c. II., nr. 75.) — Or. deest; in copiario Rud.. pag. 121 an. 46 1348, 14/X.: Boguslav, Barnim, Vratislav, duces Stetinenses, Carolo, Rom. regi, homagium praestare promittunt. (A. c. . II., nr. 76.) — Or. deest; in copiariis Rud., V, N, S . pag. 88 an. 12 1348, 28/X.: Ludovicus Schenk de Reicheneck in lite sua cum Rudolpho, com. pal. Reni, in Rupertum seniorem, com. pal. Reni et Bav. ducem, compromittit. (A. c. II., nr. 79.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 121 an. . 1348, 31/X.: Conradus, dictus Krieger, Ulricus, Petrus, Bartholo- maeus, fratres de Reicheneck, nec non Conradus et Erhardus, nepotes ipsorum, litem cum Rudolpho et Ruperto, com. pal. Reni, et cum Norimberga civitate arbitris componendam committunt. (A. c. II., nr. 80.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 121 an. 46 . 1348, 1/XI.: Arbitri litem inter Rudolphum et Rupertum, com. pal. Reni, ex una et Schenken de Reicheneck, fratres et ne- potes, parte ex altera componunt. (A. c. II., nr. 81.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 121 an. 46 1348, 12/XI.: Heinricus de Haugwicz Carolo, Rom. et Boh. regi, 46

Strana 312
312 Frankenstein civitatem cum districtu oppignorat. (A. c. II., nr. 82.) — Or. deest; in copiariis Rud., N, S, A . pag. 90 (an. 28), 98 an. 62 1348, 22/XI.: Kazimirus, Pol. rex, Carolo, Rom. et Boh. regi, amicitiam observare promittit. (A c. II., nr. 84.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 296) . . . pag. 96 . 1348, 11/XII.: Ulricus Chramer de Sulzbach Rudolphum, com. pal. Reni, de omni pecunia, sibi debita, quietum reddit. (A. c. II, nr. 89.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 298) . . pag. 122 (an. 48) 1348, 17/XII.: Conradus Stein Rudolphum, com. pal. Reni, de omni debito quietum facit. (A. c. II., nr. 90.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 121 an. 46 1349, 27/V.: Dietricus de Wildenstein iunior cum Rudolpho, com. pal. Reni, de officio vicedominatus in Bavaria convenit. (A. c. II., nr. 112.) — Or. deest; in copiario Rud. . . . pag. 121 an. 46 1349, 8/XI.: Hans Steinburger de Lichteneck castrum suum Lichteneck ad manus Rudolphi, com. pal. Reni, dimittit. (A. c. II., nr. 123.) — Or. deest; in copiario Rud. . pag. 121 an. 46 1350, 9/III.: Hans Steinburger de Lichteneck Rudolphi, com. pal. Reni, custodia dimissus, in curia eiusdem stare pro- mittit. (A. c. II., nr. 146.) — Or. deest; in copiario Rud. pag. 121 an. 46 1350, 12/III.: Carolus, Rom. et Boh. rex, se clenodia imperii Romani a Ludovico, marchione Brandenburgensi, rite re- cepisse attestatur. (A. c. II., nr. 147.) — Rep. a. c. Vindob., . nr. 311; in archivo c. r. aulico Vindobonensi . pag. 67 an. 119, 125 (an. 62) 1350, 12/III.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis, se Carolo, Rom. et Boh. regi, clenodia imperii Romani tradidisse attesta- tur. (A. c. II., nr. 147.) — Or. in archivo capituli metrop. Pragensis asservatur . . pag. 67 an. 119, 125 (an. 63) . 1350, 23/VI.: Albertus et Johannes, duces Mecklenburgenses, Ludovico et Ludovico, dicto Romano, et Ottoni, marchioni- bus Brandenburgensibus, feuda quaedam in marchia Bran- denburgensi remittunt. (A. c. II., nr. 158.) — Rep. a. c. Vindob., nr. 315; or. in secreto archivo r. p. Berolinensi asser- vatur . . . pag. 126 (an. 67), 262 an. 50 1350, 20/VIII.: Fricz Witolf de Schlammersdorf Rudolpho, com. pal. Reni, cum castro suo Tragmans servire promittit. . (A. c. II., nr. 169.) — Or. deest; in copiario Rud. pag. 121 an. 46 1351, 2/I.: Vratislavia civitas Venceslao, primogenito regis Bo-

Strana 313
313 hemiae, tamquam regi Bohemiae, homagium praestat. (A. c. II., nr. 179.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 333) . pag. 161 an. 55 1351, 12/IX: Guntherus, comes de Schwarzburg, Heinricum, quondam ducem Silesiae et dominum in Javor, ducatum suum a Ludovico, Rom. imperatore, in feudum accepisse attesta- tur. (A. c. II., nr. 201.) — Or. deest; in copiariis N, S, A pag. 98 an. 62 1351, 9/XI.: Nicolaus, dux Silesiae et dominus Munsterbergen- sis, Carolo, Rom. et Boh. regi, Frankenstein civitatem cum — districtu monasterii Camencz vendit. (A. c. II., nr. 212.) Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 349) . . . pag. 90 (an. 27), 98 an. 62 1351, 24/XII.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis, et Ludo- vicus Romanus et Otto, fratres sui, de modo, quo illi Ru- pertum iuniorem, com. pal. Reni, captivum liberent, consen- tiunt. (A. c. II., nr. 216.) — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 38) pag. 126 (an. 71) 1352, 18/VII.: Heinricus Billerbecke (Bilrebeke), rector eccle- siae Schoenhausensis, rectori ecclesiae Templinensi mandat, ut Conradum de Schluesungen in possessionem altaris s. Ca- tharinae eccl. Templinensis introducat. (A. c. II., nr. 224.) — Rep. a. c. Vindob., nr. 356; or. in archivo secreto r. p. . Berolinensi . . pag. 126 (an. 68), 262 an. 50 1353, 26/II.: Innocentius papa VI. Carolo, Rom. et Boh. regi, plenam remmissionem peccatorum in mortis articulo con- cedi indulget. (A. c. II., nr. 234.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, Rud., V, N, S, L. . . pag. 91 (an. 35), 98 an. 64, an. 65 1353, 14/III.: Carolus, Rom. et Boh. rex, Albertus, dux Austriae, Johannes, Mor. marchio, Rudolphus, Alberti ducis primo- genitus filius, inter se societatem coeunt. (A. c. II, nr. 235.) — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 41) . . pag. 91 (an. 37) . 1353, 1/VI.: Innocentius papa VI. Carolum, Rom. et Boh. regem, ut cum quacumque muliere, sibi etiam consanguineitatis ac affinitatis gradibus coniuncta, matrimonium contrahere va- leat, dispensat. (A. c. II., nr. 240.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P, Rud., N. V, S, L. . . pag. 91 (an. 35), 98 an. 64, an. 65 1353, 4/VII.: Laehn civitas Annae, Rom. et Boh. reginae, eiusque liberis homagium praestare promittit. (A. c. II., nr. 252.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 377) . . . pag. 98 an. 62 1353, 15/VII.: Ludovicus, marchio Brandenburgensis, in contro- versia sua cum Carolo, Rom. et Boh. rege, in Albertum, du- cem Austriae compromittit. (A. c. II., nr. 256.) — Or. in

Strana 314
314 archivo min. rer. internarum Pragae (in archivo tabularum terrae, K 33, nr. 6). . . pag. 153 (an. 19, an. 20) . 1353, 29/X.: Rupertus senior, com. pal. Reni et Bav. dux, Carolo, Rom. et Boh. regi, nec non coronae regni Bohemiae quaedam castra, civitates ac oppida terrae Bavariae vendit. (A. c. II., nr. 282.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 385) pag. 121 (an. 44) 1353, 5/XI.: Rupertus iunior, com. pal. Reni et Bav. dux, Carolo, Rom. et Boh. regi, nec non coronae regni Bohemiae quaedam castra, civitates ac oppida terrae Bavariae vendit. (A. c. II., nr. 292.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 390) pag. 121 (an. 45) 1353, 24/XI.: Johannes, burggravius Norimbergensis, Carolum, Rom. et Boh. regem, ab eo eiusque fratre Alberto Floss et Parkstein exsolvisse protestatur. (A. c. II., nr. 304.) — Or. . . pag. 54 (an. 65), (Rep. a. c. Vindob., nr. 396) 117 (an. 33) 1354, 20/III.: Carolus, Rom. et Boh. rex, comitatum Luxem- burgensem in ducatum erigit. — Diploma tantum in trans- sumpto, a. d. 1455 Sept. 28 confecto, adest. Rep. a. c. Vindob., nr. 406 . . . pag. 239 an. 27 1354, 31/III.: Innocentius papa VI. Herbipolensi et Spirensi episcopis concedit, ut Albertum, Bav. ducem, ab omnibus sententiis et poenis absolvant. (A. c. II., nr. 339.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P . . . . pag. 98 an. 65 1354, 31/III.: Innocentius papa VI. Herbipolensi et Spirensi episcopis mandat, ut cum Alberto, Bav. duce, et Margareta super matrimonio, irregulariter iam contracto, dispensent. (A. c. II., nr. 340.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P . pag. 98 an. 65 1355, 31/I.: Innocentius papa VI. Carolum, Rom. et Boh. regem, rogat, ut iuramentum, sedi apostolicae olim praestitum, post susceptum imperii Romani diadema renovet. (A. c. II., nr. 365.) — Or. deest; in copiariis M, U, R, P . . . pag. 91 (an. 39), 98 an. 64 1355, 5/IV.: Carolus, Rom. imperator, castra, civitates ac oppida, a comitibus pal. Reni empta, regno et coronae regni Bohe- miae incorporat. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 2.) — Or. (Rep. a. c. . Vindob., nr. 419) . . pag. 91 (an. 38), 235 an. 13 1355, 26/VIII.: Carolus, Rom. imperator, foedus cum Johanne, rege Franciae, innovat. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 101.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 426) . . . pag. 99 an. 66 1355, 24/IX.: Praepositus, decanus totumque capitulum ecclesiae Vratislaviensis, litteras Preczlai, episcopi Vratislaviensis, a. d. 1344 Nov. 23 confectas transsumunt. (Grünhagen-

Strana 315
315 Markgraf, II., p. 217, nr. 24.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 427) . . pag. 96 an. 60 . 1355, 6/X.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, omnes prin- cipes ac barones regni et coronae regni Bohemiae non esse ligatos quomodolibet ad observantiam iurium, in scriptis redactorum et fortuito casu igne consumptorum, declarat. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 143.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 430, tria exemplaria); (Rep. a. c. Pragense, nr. 54, nr. 55, nr. 56, nr. 57, nr. 58, nr. 59, nr. 60, nr. 61) . . . pag. 140 (an. 3), 141 (an. 5), 142 (an. 1355, 6/X.: Johannes, Mor. marchio, omnibus, prout in litteris Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, a. d. 1355 Oct. 6 confectis inveniuntur expressa, suum voluntarium consen- sum adhibet. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 144.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 431, tria exemplaria); (Rep. a. c. Pragense, nr. 62, nr. 63, nr. 64, nr. 65, nr. 66, nr. 67, nr. 68) . pag. 141 (an. 4, an. 6), 142 (an 1355, 9/X.: Carolus, Rom. imperator, principatus et ducatus Silesiae nec non marchiam Budissinensem et Gorlicensem auctoritate imperiali regno et coronae regni Bohemiae adiun- git et incorporat. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 148.) — Or. (Rep. . a. c. Pragense, nr. 69, Rep. a. c. Vindob., nr. 432) pag. 161 an. 55 1355, 13/XII.: Gerlacus, archiepiscopus Maguntinus et s. Rom. imperii per Germaniam archicancellarius, de incorporatione ducatuum Silesiae, marchionatuum Budissinensis et Gorli- censis terraeque Glacensis regno et coronae regni Bohemiae consentit. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 191.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 440) . . . pag. 99 (an. 71) 1355, 13/XII.: Gerlacus, archiepiscopus Maguntinus et s. Rom. imperii per Germaniam archicancellarius, de incorporatione quorundam castrorum ac oppidorum, a comitibus pal. Reni emptorum, regno et coronae regni Bohemiae consentit. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 192.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., . . pag. 99 (an. 71) nr. 444) . 1355, 21/XII.: Fridericus Awer de Brennberg Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, Adelburg munitionem assignat. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 211.) — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 73) . . . pag. 120 (an. 41) 1356, 10/I.: Carolus, Rom. imperator, constitutiones s. Romani imperii sub Bulla Aurea declarat. (Zeumer, Die Goldene Bulle K. Karls IV.) — Or. in archivo c. r. aulico Vindobo- . . pag. 71, 83, 99, 158 (an. 36), 159 nensi asservatur . (an. 41), 160 1356, 1/V.: Kazimirus, rex Poloniae, Byczin et Kreuzburg (Cru- cemburk) oppida Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, reddit. 7) 7)

Strana 316
316 (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 328.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 466) . . pag. 96 . 1356, 1/V.: Kazimirus, rex Poloniae, Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, ac coronae regni Bohemiae ducatus Svidni- censem et Javoriensem sponte ac liberaliter erogat. (Mendl, Reg. VI. 1, nr. 327.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 465) pag. 161 an. 55 1356, m. Maio: Johannes, rex Franciae, cum Carolo, Rom. impe- ratore et Boh. rege, foedus innovat. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 362.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 468) . . . pag. 99 an. 66, 158 1356, m. Maio: Johannes, rex Franciae, Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, duas spinas de corona spinea Salvatoris donat. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 363.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 469) . . pag. 136, 158 1356, 22/IX.: Otto, comes de Schwerin (Zwereneborch), cum Ludovico Romano, marchione Brandenburgensi, compromit- tit. — Rep. a. c. Vindob., nr. 485; or. in secreto archivo r. p. Boruss. Berolinensi asservatur . . . pag. 126 an. 69), 262 an. 50 1356, 26/IX.: Innocentius papa VI. Carolum, Rom. imperatorem et Boh. regem rogat, ut castrum Donaustauf (Tumstauffen) ecclesiae Ratisponensi restituat. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 449.) — Or. deest; in copiariis Rud., L . . . pag. 91 (an. 35), 98 an. 64 1356, 29/XI.: Rupertus senior, comes pal. Reni ac s. Rom. impe- rii archidapifer, de incorporatione Plauen oppidi regno et coronae regni Bohemiae consentit. (Mendl, Reg. VI. 2, . nr. 478.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 491) . pag. 88 an. 13 1356, 11/XII: Rupertus senior, comes pal. Reni ac s. Rom. imperii archidapifer, reges Bohemiae ius et vocem habere in electione Romani regis recognoscit. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 491.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 503) . . . pag. 88 an. 13 1356, 28/XII.: Carolus, primogenitus et locum tenens regis Fran- corum, summam quinquaginta millium florenorum auri Ca- rolo, Rom. imperatori et Boh. regi, reddere promittit. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 504.) — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 76) . . . . pag. 99 an. 66 1356, m. Dec.: Carolus, primogenitus regis Francorum, cum Carolo, Rom. imperatore et Boh. rege, unionem innovat. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 502.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 518) . . . pag. 99 an. 66 1357, 13/II.: Innocentius papa VI. litteras de recollectione de- narii s. Petri Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, re-

Strana 317
317 mittit. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 525.) — Or. deest; in copia- riis Rud, L . . pag. 91 (an. 35), 98 an. 64 . 1357, 3/VIII.: Iudex, iurati universitasque civitatis Tullnensis de inpignoratione eiusdem civitatis pro dotalitio Cathari- nae, ducissae Austriae, notum faciunt. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 626.) — Or. deest; in copiario Rud.. . . pag. 91 (an. 36) 1357, 3/VIII.: Iudex, iurati universitasque civitatis Klosterneu- burgensis de inpignoratione eiusdem civitatis pro dotalitio Catharinae, ducissae Austriae, notum faciunt. (Mendl, Reg. VI, 2, nr. 627.) — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 91 (an. 36) 1357, 3/VIII.: Iudex, iurati universitasque civitatis Laa de in- pignoratione eiusdem civitatis pro dotalitio Catharinae, du- cissae Austriae, notum faciunt. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 628.) — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 91 (an. 36) . 1357, 17/X.: Abbas, prior totusque conventus monasterii Portae Apostolorum bona quaedam cum Carolo, Rom. imperatore et Boh. rege, permutant. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 668.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 525) . . . . pag. 127 (an. 77) 1357, 16/XI.: Ulricus et Johannes, landgravii de Leuchtenberg, Pegnitz oppidum cum pertinentiis Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, ac coronae regni Bohemiae vendunt. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 693.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 527) pag. 119 (an. 38) 1357, 29/XI.: Ulricus et Johannes, landgravii de Leuchtenberg, civibus oppidi Pegnitz mandant, ut Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, ac coronae regni Bohemiae fidelitatis homa- gium praestent. (Mendl, Reg. VI. 2, nr. 697.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 529) . . . pag. 119 an. 1358, 2/IV.: Albertus, dux Austriae, duas litteras Friderici, Rom. imperatoris, a. d. 1212 Sept. 26 et a. d. 1231 mense Julio confectas, quae nuper in scriniis ducum Austriae inven- tae sunt, Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, deferendas assignat. (Jireček, K. a., nr. 425.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 538) . . . pag. 54 (an. 63) 1358, 30/VI.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, litteras Fri- derici, Rom. imperatoris, a. d. 1212 Sept. 26 et a. d. 1231 mense Julio confectas, quae nuper in scriniis ducum Austriae inventae sunt, confirmat. (Jireček, K. a., nr. 432.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 547) . . . pag. 54, 55 (an. 66) 1358, 29/XI.: Preczlaus, episcopus Vratislaviensis, praepositus, cantor totumque capitulum ecclesiae Vratislaviensis Grot- kow oppidum a Carolo, Rom. imperatore et Boh. rege, in feudum suscipiunt. (Grünhagen — Markgraf, II., p. 223, nr. 27.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 568) . . . pag. 97 an. 60 1358, 30/XI.: Preczlaus, episcopus Vratislaviensis, praepositus, 38

Strana 318
318 cantor totumque capitulum ecclesiae Vratislaviensis Carolum, Rom. imperatorem et Boh. regem, patronum suum princi- palem et dominum ecclesiae Vratislaviensis et bonorum ipsius esse profitentur. (Grünhagen — Markgraf, I., p. 14, nr. 6.) — Or. duo: (Rep. a. c. Vindob., nr. 569), (Rep. a. c. Pra- . . pag. 96 an. 60, 97 an. 60, 161 an. 55 gense, nr. 84) . 1359, 2/L: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, castrum Hirsch- berg (Hirsberg) super fluvio Sale, e manibus Friderici, mar- chionis Misnensis, redemptum, regno et coronae regni Bo- hemiae titulo pignoris obligat. (Jireček, K. a., nr. 449.) — . . pag. 122 (an. 51) Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 573) . 1359, 22/III.: Rudolphus, dux Saxoniae ac s. Rom. imperii sum- mus marescaleus, de inpignoratione castri Hirschberg con- sentit. (Jireček, K. a., nr. 449.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., . pag. 122 an. 52 nr. 577) . . 1359, 27/III.: Wilhelmus, archiepiscopus Coloniensis ac s. Rom. imperii per Italiam archicancellarius, de inpignoratione castri Hirschberg consentit. (Jireček, K. a., nr. 449.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 576) . . . pag. 122 an. 52 1359, 13/IV.: Gerlacus, archiepiscopus Maguntinus ac s. Rom. imperii per Germaniam archicancellarius, de inpignoratione castri Hirschberg consentit. (Jireček, K. a., nr. 449.) — Or. . (Rep. a. c. Vindob., nr. 579) . . pag. 122 an. 52 1359, 13/IV.: Böemundus, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. imperii per Galliam archicancellarius, de inpignoratione castri Hirschberg consentit. (Jireček, K. a., nr. 449.) — Or. (Rep. . a. c. Vindob., nr. 580) . . pag. 122 an. 52 1359, 25/IV.: Rupertus senior, comes pal. Reni ac s. Rom. impe- rii archidapifer, de inpignoratione castri Hirschberg consen- tit. (Jireček, K. a., nr. 449.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 584) . . . pag. 122 an. 52 1359, 12/VIII.: Heinricus de Oberndorf, parochus Hersprucen- sis, litteras Adami de Strahlenfels, a. d. 1343 Oct. 20 con- fectas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 270) . pag. 248 an. 51 1360, 1/II.: Ludovicus Romanus, marchio Brandenburgensis ac s. Rom. imperii archicamerarius, de inpignoratione castri Hirschberg consentit. (Jireček, K. a., nr. 449.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 606) . . . pag. 122 an. 1360, 27/III.: Ludovicus Romanus, marchio Brandenburgensis, cum Burchardo, episcopo Ravellensi, compromittit. — Rep. a. c. Vindob., nr. 613; or. in archivo secreto r. p. Boruss. Berolinensi asservatur . . pag. 262 an. . 1360, 16/V.: Rudolphus, dux Austriae, Ludovico, regi Hungariae, omnes litteras, ad regnum Bohemiae vel marchionatum Mo- 52 50

Strana 319
319 raviae spectantes, reddit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 617) . . . pag. 91 (an. 37) 1360, 7/VI.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, Theodorico, episcopo Mindensi, Hauenstein castrum vendit. (Glafey, pag. 133, nr. 84) . . . pag. 127 an. 77 1360, 15/VI.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, sagittariis Novae et Minoris civitatis Pragensis libertates quasdam con- firmat. — Copia in Rep. a. c. Vindobonensi; supplementum I. . . . pag. 262 an. 49 1360, 18/VIII.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, Francisco de Carraria, vicario Paduae, vicariatum civitatum Feltri et Belluni committit. — Or. deest. Transsumptum per Nico- laum, de Capite Istriae, filium Petri de Alexio, a. d. 1360 . . pag. 89 an. Oct. 28 confectum in copiario Rud. adest . 1360, 18/VIII.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, Johanni, legum doctori ac Ludovici, Hungariae regis, secretario fa- miliari, committit, ut Franciscum de Carraria, vicarium Pa- duae, in possessionem civitatum Feltri et Belluni inducat. — Or. deest. Transsumptum per Nicolaum, de Capite Istriae, fi- lium Petri de Alexio, a. d. 1360 Oct. 28 confectum in co- . piario Rud. adest . pag. 89 an. . 1360, 28/X.: Nicolaus de Capite Istriae, filius Petri de Alexio, notarius publicus, litteras Caroli, Rom. imperatoris de com- missione vicariatus civitatum Feltri et Belluni Francisco de Carraria, a. d. 1360 Aug. 18 datas, transsumit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 89 an. . 1360, 28/X.: Nicolaus de Capite Istriae, filius Petri de Alexio, notarius publicus, litteras Caroli, Rom. imperatoris, de in- troductione Francisci de Carraria in vicariatum civitatum Feltri et Belluni, a. d. 1360 Aug. 18 datas, transsumit. — Or. deest; in copiario Rud. . . pag. 89 an. 17 . 1360, 13/XIL: Rudolphus, dux Austriae, cum Carolo, Rom. impe- ratore et Boh. rege, convenit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., . pag. 91 (an. 37) . nr. 638) . 1360, 13/XII: Rudolphus, dux Austriae, se nullum principem, baronem, terrigenam, vasallum, militem, clientem vel sub- ditum regis Bohemiae in servitores vel familiares accipere . velle promittit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 637) . pag. 91 (an. 37) 1361, 14/VI.: Rudolphus, dux Austriae, titulo archiducis ducis- que Sueviae et Alsatiae renuntiat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 661) . . . pag. 91 (an. 37) 1361, 14/VI.: Rudolphus, dux Austriae, se litteras de renun- tiatione tituli archiducis, a. d. 1361 Jun. 14 confectas, cum maiori sigillo roborari velle promittit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 662) . pag. 91 (an. 37) 17 17 17

Strana 320
320 1362, 17/III.: Rudolphus, dux Saxoniae ac s. Rom. imperii sum- mus marescalcus, de incorporatione castri Adelburg coro- nae regni Bohemiae consentit. (Jireček, K. a., nr. 513.) — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 103) . . . pag. 120 (an. 42) 1362, 17/III.: Rupertus senior, comes pal. Reni ac s. Rom. im- perii archidapifer, de incorporatione castri Adelburg coro- nae regni Bohemiae consentit. (Jireček, K. a., nr. 513.) — Or. a. c. Pragense, nr. 104) . . . pag. 120 (an. 42) 1364, 9/V.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, civitatis Bu- dissinensis libertates confirmat. — Or. deest; diploma tan- tum in transsumpto, a. d. 1482 Mart. 1 confecto, adest. Rep. a. c. Vindob., nr. 780; nunc in archivo c. r. aulico Vindo- bonensi asservatur . . . pag. 217 (an. 16, an. 17), 255 an. 24 1366, 25/IX.: Carolus, Rem. imperator, Venceslao, Boh. regi, concedit, ut bona Heidingsfeld et Mainbernheim emere possit. R J, nr. 4390. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 807) . pag. 114 (an. 22) 1369, 12/X: Sweydnicz, Jawor, Strygon, Reychenbach, Nymptsch, Hayn, Landishut, Hirsberk, Lewemberk, Boncz- law, Czobothe, Vreyburg, Greyfemberg, Schonaw, Lehn, civitates. Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, fidelitatis homagium praestant. (Grünhagen—Markgraf, I., p. 518, . nr. 29.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 858) pag. 161 an. 55 1369, m. Oct.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, se bernam extraordinariam nullo modo accipere velle profitetur. (Jire- ček, K. a., nr. 600.) — Or. in archivo Schwarzenb. Třebo- nensi asservatur . . . pag. 147 1371, 15/VIII.: Albertus, archiepiscopus Magdeburgensis, to- tumque capitulum ecclesiae Magdeburgensis, marchio- natum Lusatiae Carolo, Rom. imperatori et Boh. regi, ven- dunt. (Woabs, I., nr. 512.) — Or. (Rep. a .c. Vindob., nr. 887) pag. 123 (an. 55) 1371, 21/XII.: Philippus, episcopus Caminensis, cum Ottone, marchione Brandenburgensi, compromittit. — Rep. a. c. Vindob., nr. 890; or. in archivo secreto r. p. Berolinensi asser- . vatur . . pag. 262 an. 50 1372, 15/III.: Vladislaus, dux Opoliensis, ducatum suum Sile- siae in antiquis metis et finibus servare promittit. — Or. . . (Rep. a. c. Vindob., nr. 897) . pag. 97 an. 62 1372, 23/V.: Ludovicus, rex Hungariae, se nunquam ad usurpan- dum regnum Bohemiae eiusque coronae aspirare promittit. (Jireček, K. a., nr. 629.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 901) pag. 98 an. 62 1372, 6/VI.: Ulricus de Hanauia Carolum, Rom. imperatorem et

Strana 321
321 Boh. regem, ab omnibus debitis absolvit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 902) . . pag. 248 (an. 52) . 1373, 4/VI.: Otto, marchio Brandenburgensis, Betko Dyrecken pratum, in villis Rudow et Buckow situm, in feudum con- fert. — Rep. a. c. Vindob., nr. 907; or. in archivo secreto r. p. Berolinensi asservatur . . pag. 126 (an. 70), 262 an. 50 1376, 4/IV.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, Gregorium papam XI. rogat, ut ad electionem Venceslai, Boh. regis, in Romanorum regem assensum sedis apostolicae exhibeat. (DRTA I., nr. 73.) — Or. deest; in copiariis Rud., N . pag. 89 (an. 16) 1376, [m. Maio?]: Venceslaus, Boh. rex, nuntiis et procuratori- bus suis, si in Romanorum regem electus fuerit, de iuramento sedi apostolicae et Romanis pontificibus praestando manda- tum dat. (DRTA, I., nr. 70). — In copiariis Rud., N . pag. 89 (an. 16) 1376, 10/VI.: Otto, comes pal. Reni ac s. Rom. imperii archi- camerarius, de electione Venceslai, Boh. regis, in regem Romanorum notum facit. (DRTA I., nr. 48.) — In copiariis Rud., N . . . pag. 89 (an. 16) . 1376, 10/VI.: Venceslaus, Boh. rex, nuntiis, procuratoribus et ambassiatoribus potestatem dat suo tamquam electi Roma- norum regis nomine a Gregorio papa petendi sibi gratias nec non inunctionem et consecrationem per apostolicas manus impendi. (DRTA I., nr. 77.) — In copiariis Rud., N . pag. 89 (an. 16) 1376, 10/VI.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, Gregorium papam de electione Venceslai, Boh. regis, in Ronanorum regem, promovendum in imperatorem, certiorem facit. (DRTA I., nr. 81.) — In copiariis Rud., N . . . pag. 89 (an. 16) 1376, 12/VI.: Ludovicus, archiepiscopus Maguntinensis ac s. Rom. imperii per Germaniam archicancellarius, Venceslao, Romanorum regi, fideliter assistere promittit. (DRTA I., nr. 49.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1006) . . . pag. 89 (an. 16) 1376, 12/VI.: Fridericus, archiepiscopus Coloniensis ac s. Rom. imperii per Italiam archicancellarius, Venceslao, Romano- rum regi, fideliter assistere promittit. (DRTA I, nr. 50.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1007) . . . pag. 89 (an. 16) 1376, 12/VI.: Cuno, archiepiscopus Treverensis ac s. Rom. impe- rii per Galliam archicancellarius, Venceslao, Romanorum regi, fideliter assistere promittit. (DRTA I., nr. 49.) — In copia- riis Rud., N . . . pag. 89 (an. 16) 1376, 12/VI.: Rupertus senior, comes pal. Reni ac s. Rom. 21

Strana 322
322 imperli archidapifer, Venceslao, Romanorum regi, fideli- ter assistere promittit. (DRTA I., nr. 49.) — In copiariis Rud., N . . . . pag. 89 (an. 16) 1376, 12/VI.: Venceslaus, dux Saxoniae ac s. Rom. imperii archimarescalcus, Venceslao, Romanorum, regi, fideliter assistere promittit. (DRTA I., nr. 49.) — In copiariis Rud., N . . . pag. 89 (an. 16) 1376, 12/VI: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, Ruperto seniori, comiti pal. Reni, cum rege Venceslao, filio suo, semper assistere promittit. (DRTA I., nr. 51.) — In co- piariis Rud., N . . pag. 89 (an. 16) . 1376, 6/VII.: Magistri consulum, scabini totaque communitas civitatis Aquensis Venceslao, tamquam Romano regi in im- peratorem promovendo, oboedire promittunt. (DRTA I., nr. 94.) — In copiariis Rud., N, S, L . . pag. 89 (an. 16) . 1378, 2/XI.: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, nec non Ven- ceslaus, Boh. rex, res monetarias in regno Bohemiae ordi- nant. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1019) . . . pag. 142 (an 8, an. 9), 143 (an. 1382, 27/V.: Administratores in spiritualibus et temporalibus nec non capitulum ecclesiae Vratislaviensis Venceslao, Rom. et Boh. regi, iuramentum homagii, fidelitatis et subiectio- nis praestare promittunt. (Grünhagen — Markgraf, II., p. . 231, nr. 34.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1031) . pag. 97 (an. 60) 1382, 24/XII.: Venceslaus, episcopus Vratislaviensis, Venceslaum, Rom. et Boh. regem, de certa summa pecuniae quitat et . absolvit. — Or. deest; in copiario A . . . pag. 97 (an. 60) 1383, 1/I.: Venceslaus, episcopus Vratislaviensis, litteras admi- nistratorum ac capituli ecclesiae Vratislaviensis a. d. 1382 Maio 27 confectas transsumit et confirmat. (Grünhagen — Markgraf, II., p. 235, nr. 36.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1036) . . pag. 97 (an. 60) 1383, 1/I.: Venceslaus, episcopus Vratislaviensis, nullam unio- nem contra Venceslaum, Rom. et Boh. regem, umquam inire promittit. (Grünhagen — Markgraf, II., p. 237, nr. 37.) — Or. deest; in copiario A . . pag. 97 (an. 60) . 1383, 6/I.: Venceslaus, episcopus Vratislaviensis, nec non ca- pitulum ecclesiae Vratislaviensis Grotkow civitatem cum districtu a Venceslao, Rom. et Boh. rege, in feudum susci- piunt. (Grünhagen — Markgraf, II., p. 237, nr. 38.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1039) . . pag. 97 (an. 60) 1383, 6/I.: Venceslaus, episcopus Vratislaviensis, Ludovicus, dux Bregensis, eiusque filius Heinricus, Rupertus et Boleslaus, domini Legnicenses, Venceslaum, Rom. et Boh. regem, do- minum ducatus Vratislaviensis, Svidnicensis atque Javorien- 9)

Strana 323
323 sis esse attestantur. (Grünhagen — Markgraf, I. p. 76, nr. 24.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1040) . . . pag. 97 (an. 60) 1383, 6/L: Ludovicus, dux Silesiae et dominus Bregensis, Ven- ceslao, Rom. et Boh. regi, iuramentum fidelitatis renovat. (Grünhagen — Markgraf, I., p. 347, nr. 46.) — Or. (Rep. a. c. Vindob., mr. 1041) . . . pag. 98 an. 62 1383, 6/I.: Rupertus et Boleslaus, duces Silesiae et domini Leg- nicenses, Venceslao, Rom. et Boh. regi, fidelitatis iuramen- tum renovant. (Grünhagen — Markgraf, I., p. 348, nr. 46.) Or. deest; in copiario A . . . pag. 98 an. 62 1383, 2/VII.: Benessius de Duba, advocatus Budissinensis, Se- gastum Iudaeum cum familia in civitatem Budissinensem . . pag. 219 accipit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1047) . (an. 26) 1386, 31/III.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Budissinensi civi- tati quasdam libertates et census confirmat. — In inventario archivi coronae r. B. a. d. 1719 confecto (codex archivi Mu- saei Nationalis Pragae, XVI C 5), Lit. C, nr. 77 . pag. 214 an. 8 1390, 29/X.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, litteras Caroli, Rom. et Boh. regis, a. d. 1360, Iun. 15 sagittariis Novae et Mino- ris civitatis Pragensis datas confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplementum I.) . . . pag. 262 an. 49 1395, 29/IV.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, litteras Caroli, Rom. et Boh. regis, monasterio Altenzellensi a. d. 1348 Dec. 7 da- tas confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1097) . pag. 201 (an. 91) 1395, 30/V.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, articulos quosdam comitibus et baronibus regni Bohemiae confirmat. — Or. . (Rep. a. c. Pragense, nr. 176) . . pag. 143 (an. 10, an. 11) 1402, 17/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, civibus civitatis Gor- licensis quosdam census concedit. — Diploma in transsumpto, a. d. 1513 Nov. 3 confecto, adest. Rep. a. c. Pragense, nr. . . pag. 221 (an. 38) 328 . 1404, 24/IX.: Staněk Němec, civis Pragensis, Ulrico, parocho apud sanctum Petrum, censum solvere promittit. — Or. (Rep. . a. c. Vindobonense, supplementum II.) . . pag. 261 an. 47 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Theodericum de Jano- vicz iustitiarium seu poprawczonem districtus Graecensis con- stituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 187) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, burggravium Graecen- sem poprawczonem districtus Graecensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 188) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Johannem, dictum Krussina de Leuchtenburg, poprawczonem districtuum Grae-

Strana 324
324 censis, Chrudimensis et Mutensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 189) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/L: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Heinricum de Rosen- berg poprawczonem districtus Bechynensis constituit. — Or. . . (Rep. a. c. Pragense, nr. 190) . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Ulricum de Nova domo poprawczonem districtus Bechynensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 191) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/L: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Johannem de Uzk, dictum Kamenický, poprawczonem districtus Bechynensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 192) . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Zdenkonem de Rosen- thal poprawczonem districtus Prachinensis constituit. — Or. . . pag. 143, 144 (an. 13) (Rep. a. c. Pragense, nr. 193) . 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Johannem de Nova domo poprawczonem districtus Prachinensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 194) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Wilhelmum de Zvieře- tic poprawczonem districtus Boleslaviensis constituit. — Or. . pag. 143, 144 (an. 13) . (Rep. a. c. Pragense, nr. 195). 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Johannem de Michels- berg poprawczonem districtus Boleslaviensis constituit. — Or. .pag. 143, 144 (an. 13) (Rep. a. c. Pragense, nr. 196) . 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Vitkonem de Lipnicz poprawczonem districtus Czaslaviensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 197) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Nicolaum de Zruč po- prawczonem districtus Czaslaviensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 198) . . pag. 143, 144 (an. 13) . 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Alsonem de Duba, dic- tum škopek, poprawczonem districtus Boleslaviensis consti- tuit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 199) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Zdeslaum de Sternberg poprawczonem districtus Chrudimensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 200) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/L: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Andream de Duba po- prawczonem districtus Kuřimensis constituit. — Or. (Rep. a c. Pragense, nr. 201) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Ulricum de Hasenberg poprawczonem districtus Lutomericensis et Plznensis consti- tuit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 202) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Herbordum de Kolo-

Strana 325
325 vrat poprawczonem districtus Lutomericensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 203) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Johannem de Vartem- berg poprawczonem districtus Lutomericensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 204) . . . pag. 143, 144 (an. 13) 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, Bercam de Hohenstein poprawczonem districtus Lutomericensis constituit. — Or. . pag. 143, 144 (an. 13) (Rep. a. c. Pragense, nr. 205) . . 1405, 5/I.: Venceslaus, Rom. et Boh. rex, burggravium Kadanen- sem poprawczonem districtus Zatcensis constituit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 206) . . pag. 143, 144 (an. 13) . 1406, 20/XL: Johannes, landgravius de Leuchtenberg, Venceslao, Rom. et Boh. regi, assistere ipsique castra Floss et Parkstein solvere promittit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1164) . pag. 118 an. 36 1408, 20/VII.: Procuratores regis Bohemiae et ducis Burgundiae matrimonium inter Antonium, ducem Lotharingiae, et Elisa- betham Johannis, ducis Gorlicensis, filiam contrahunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1175) . . . pag. 239 an. 27 1409, 21/V.: Procuratores Antonii, ducis Lotharingiae, de salvo conductu Elisabethae ducissae notum faciunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1176) . . pag. 239 an. 27 . 1411, 8/XI.: Vladislaus, rex Poloniae, nuntiis suis plenam potes- tatem cum Sigismundo, rege Hungariae, unionem ineundi dat. (Fejér, X./5, 153.) — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . . pag. 160 (an. 49) 1411, 8/XI.: Procuratores Vladislai, regis Poloniae, et Sigismundi, regis Hungariae, contractum pacis enuntiant. (Fejér, X./5, 120.) — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vatur . . . pag. 160 (an. 49) 1411, 27/XI.: Vladislaus, rex Poloniae, pacis unionem cum Sigis- mundo, Hungariae rege, per procuratores factam ratificat. (Fejér, X./5, 124.) — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi . pag. 160 (an. 49) . asservatur . 1411, 10/XII.: Sigismundus, rex Hungariae, pacis unionem cum Vladislao, rege Poloniae, per procuratores factam ratificat.— . Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . pag. 160 (an. 49) 1412, 15/III.: Vladislaus, rex Poloniae, et Alexander, magnus dux Lithuaniae, pacem et unionem cum Sigismundo, rege Hun- gariae, confirmant. (Fejér, X./5, 272.) — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . . pag. 160 (an. 50) 1412, 23/III.: Venceslaus, rex Bohemiae, civibus civitatis Bu- dissinensis libertatem consules eligendi concedit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1192) . . pag. 214 an. 8, 219 (an 27) . 1412, 23/III.: Venceslaus, Boh. rex, civibus civitatis Gorlicensis

Strana 326
326 libertatem consules eligendi concedit. — Or. (Rep. a. c. Pra- . . pag. 214 an. 8, 219 (an. 24), 221 (an. 34) gense, nr. 215) . 1412, 23/III.: Venceslaus, Boh. rex, civibus civitatum Budissin, Gorlicz, Sittaviae, Luboviae, Lubani, Camencz, libertatem con- sules eligendi concedit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 214) . . . pag. 214 an. 8, 220 (an. 28) 1413, 16/IV.: Benedictus de Macra Sigismundum, Hung. regem, de legatione sua ad partes regni Poloniae et magni ducatus Lithuaniae certiorem facit. — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . . . pag. 160, 161 (an. 51) 1416, 27/X.: Venceslaus Mašťovec (Massczowecz), civis Pragen- sis, censum de domo sua parocho apud s. Petrum Pragae sol- vere promittit. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplementum II.) . . pag. 261 an. 47 . 1419, 28/III.: Heinricus, Angliae et Franciae rex, ambassiatores et nuntios suos ad Sigismundum, Hungariae regem, mittit. — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur . pag. 161 (an. 52) 1419, 9/VI.: Johannes, comes pal. Reni ac Bavariae dux, accepto ducatu Luxemburgensi, iura et privilegia eiusdem ducatus incolis confirmat. — Copia in archivo coronae (Rep. a. c. Vindob., nr. 1220) asservatur . . . pag. 239 an. 27 1420, 19/II.: Iudex et iurati civitatis Vratislaviensis poenas ci- vium, qui tabularium regale Vratislaviae deleverunt, procla- mant. (Cod. dipl. Silesiae, XI., nr. 37.) — Or. (Rep. a. c. . Vindob., nr. 1223) . . pag. 157 (an. 33) 1420, 3/X.: Sigismundus, Rom. et Hung. rex, civibus civitatis Luboviae libertatem consules eligendi concedit. — Diploma in transsumpto, a. d. 1493 Febr. 14 confecto, adest. Rep. a. c. . pag. 214 an. 8, 222 (an. 44) Pragense, nr. 274 . . 1422, 5/VI.: Michael, filius quondam Nicolai de Elbingo, et Fran- ciscus, filius quondam Johannis Slawzer, notarii publici, pactum quoddam nuntiorum Vladislai, regis Poloniae, trans- sumunt. — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vatur . . . pag. 161 (an. 53) 1423, 30/III.: Vladislaus, rex Poloniae, et Alexander Vitoldus, magnus dux Lithuaniae, pacem cum Sigismundo, Rom. et Hung. rege, confirmant et ratificant. — Or. in archivo c. r. aulico Vindobonensi adest . . . pag. 161 (an. 54) 1426, 19/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, et Albertus, dux Austriae, litteras ducum Legnicensium, a. d. 1331 Dec. 13, 1343 Jul. 30, 1383 Jan. 6, confectas, transsumunt. — Or. (Kat. . I. 2., nr. 163) . pag. 90 (an. 25), 178 an. 12 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, et Albertus, dux Austriae, litteras ducis Opoliensis a. d. 1289 Jan. 10 confectas transsumunt. — Or. conf. Kat. I. 2, nr. 29 . pag. 161 an. 55

Strana 327
327 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, et Albertus, dux Austriae, litteras ducis Mazoviae a. d. 1329 Mart. 29 confectas transsumunt. — Or. conf. Kat. I. 2, nr. 148 . . pag. 161 an. 55 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, et Albertus, dux Austriæ, litteras Conradi, ducis Olsnicensis, a. d. 1329 Maio 10 confectas transsumunt. — Or. conf. Kat. I. 2, nr. 154. . pag. 161 an. 55 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, et Albertus, dux Austriae, litteras a. d. 1337 Jan. 6 et a. d. 1369 Oct. 12 con- fectas transsumunt. — Or. (Kat. I. 2, nr. 193) . pag. 91 (an. 33), 161 an. 55 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, nec non Albertus, dux Austriæ, litteras Preczlai, episcopi Vratislaviensis, a. d. 1342 Jul. 1 datas transsumunt. — Or. conf. Kat. I. 2, nr. 258 . . . pag. 161 an. 55 . 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, nec non Albertus, dux Austriae, litteras civitatis Vratislaviensis a. d. 1351 Jan. 2 datas transsumunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 333) . . . pag. 161 an. 55 . 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, nec non Albertus, dux Austriae, litteras Caroli, Rom. imperatoris, a. d. 1355 Oct. 9 datas transsumunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 432) . . . pag. 161 an. 55 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, nec non Albertus, dux Austriae, litteras Kazimiri, Pol. regis, a. d. 1356 Maio 1 datas transsumunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 465). pag. 161 an. 55 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, nec non Albertus, dux Austriae, litteras Preczlai, episcopi Vratislaviensis, a. d. 1358 Nov. 30 confectas transsumunt. — Or. (Rep. a. c. Vin- dob., nr. 569) . . . pag. 161 an. 55 1426, 20/III.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, nec non Albertus, dux Austriae, litteras civitatum ducatus Svidnicensis et Ja- vorensis a. d. 1369 Oct. 12 confectas transsumunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 858) . . . pag. 161 an. 55 1431, 2/IV.: Sigismundus, Rom. et Boh. rex, cives civitatis Sittaviae hortatur, ut Oywin (Oybein) monasterium et cas- trum contra haereticos defendant. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1268) . . . pag. 221 (an. 39) 1434, 12/V.: Sigismundus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, Budissinensi civitati omnia privilegia confirmat. — Or. (Rep. . pag. 214 an. 8, 220 (an. 29) . a. c. Pragense, nr. 232) . 1434, 9/VI.: Sigismundus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, incolis civitatis et districtus Sittaviensis privilegium de non evocando concedit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1276) . pag. 214 an. 8, 221 (an. 40)

Strana 328
328 1434, 20/VII: Sigismundus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, civitati Gorlicensi facultatem capite damnatos statim puniendi concedit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 233) . pag. 214 an. 8, 221 (an. 35) 1436, 5/VII.: Legati concilii Basileensis cum Bohemis et Moravis pacem componunt. (Palacký, Urk. Beiträge, II., nr. 964.) — Exempla tria in archivo ducum Austriae Vindobonae . pag. 162 (an. 57) 1436, 20/VII.: Sigismundus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Ar- chiv český, III., p. 446, nr. 21.) — Or. desideratur . pag. 144 (an. 15) 1436, 29/IX.: Sigismundus, Rom. imperator et Boh. rex, sagitta- riis Novae et Minoris civitatis Pragensis privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplementum II) . . pag. 262 an. 49 1437, 14/III.: Sigismundus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, Lubano civitati omnia privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1294) . . . pag. 222 (an. 42) 1437, 18/III: Sigismundus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, Sittaviae civitati libertates et privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1295) . . . pag. 215 an. 8 1438, 8/XII.: Albertus, Rom. imperator et Boh. rex, Lubano ci- vitati omnia privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1301) . . . pag. 222 (an. 43) 1438, s. d.: Albertus, Rom. imperator et Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Archiv český, III., p. 460, nr. 31.) — Or. desideratur . . . pag. 144, 145 (an. 16) 1447, 2/XI.: Nicolaus papa V. ecclesiam parochialem Steinae apud Noerthen in capitulum collegiatum erigit. — Litterae Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit F, nr. 126 pag. 200 an. 88 1453, 1/V.: Ladislaus, Hung. et Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Archiv český, IV., p. 416, nr. 2.) — Or. desideratur . pag. 145 (an. 17) . 1453, 8/IX.: Jacobus, archiepiscopus Treverensis, treugas inter Ladislaum, regem Bohemiae, et Philippum, ducem Burgun- diae, declarat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1329) . pag. 239 an. 27 1454, 11/VI.: Petrus Vasquez et Jacobus de Ostende, procura- tores Philippi, ducis Burgundiae, cum Ladislao, Boh. rege, treugas ineunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1336) . . pag. 239 an. 27 1454, 16/X.: Procuratores Ludovici, ducis Bavariae, treugas inter Ladislaum, regem Bohemiae, et Philippum, ducem Burgundiae, declarant. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1339) pag. 239 an. 27

Strana 329
329 1455, 25/III.: Ladislaus, Boh. rex, Georgium de Cunstat et Po- diebrad, gubernatorem regni Bohemiae, Vindobonam pacis ordinandae causa vocat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1343) pag. 239 an. 1455, 14/V.: Jacobus, archiepiscopus Treverensis, una cum duo- bus consiliariis Ludovici, ducis Bavariae, pacem inter Ludo- vicum, Boh. regem, et Philippum, ducem Burgundiae et Bra- bantiae, ordinat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1346) . pag. 239 an. 27 1455, 28/IX.: Erhardus, abbas Burgelensis, litteras Caroli, Rom. imperatoris, a. d. 1354 Mart. 20 datas transsumit. — Or. . . pag. 239 an. 27 (Rep. a. c. Vindob., nr. 406) . 1461, 15/V.: Georgius, Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Kalousek, České st. právo, p. 568.) — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 255) . . . pag. 145 (an. 18) 1461, 16/XII.: Georgius, Boh. rex, sagittariis Novae et Minoris civitatis Pragensis privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplementum II.) . . . pag. 262 an. 49 1468, 30/X.: Jaroslaus de Sternberg, capitaneus Lusatiae Su- perioris, pactum inter Johannem Schafgottsch (Hans Schof) et civitatem Luboviam factum confirmat. — Diploma tan- tum in transsumpto, a. d. 1496 Jul. 24 confecto, adest. (Rep. a. c. Pragense, nr. 276) . . . pag. 215 an. 8, 222 (an. 45) 1474, 21/XII.: Mathias, Hung. et Boh. rex, Budissinensi civitati facultatem censum de bonis feudalibus emendi concedit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 267) . pag. 214 an. 8 . . 1475, 9/II.: Mathias, Hung. et Boh. rex, civitati Gorlicensi quas- dam libertates concedit. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 268) pag. 214 an. 8, 221 (an. 36) 1475, 18/XII.: Vladislaus, Boh. rex, sagittariis Novae et Minoris civitatis Pragensis libertates quasdam concedit. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplementum II.) . pag. 262 an. 49 . . 1477, 25/X.: Vladislaus, Boh. rex, monasterio Altenzellensi omnia privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1434) pag. 201 (an. 91) 1478, 1/V.: Rudolphus, archiepiscopus Maguntinus, unioni eccle- siarum Steinae apud Noerthen factae consentit. — Litterae Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, (Lit. F, nr. 123) adest . pag. 200 (an. 88) . 1482, 1/III.: Capitulum ecclesiae Budissinensis litteras Johan- nis, Boh. regis, a. d. 1319 Aug. 31 et 1339 Jun. 8 atque litte- ras Caroli, Rom. imperatoris, a. d. 1364 Maio 9 datas trans- sumit. — Conf. Kat. I. 2, nr. 94; nunc in archivo c. r. aulico . . pag. 217 (an. 16, an. 17), 255 an. 24 Vindobonensi adest . 1489, 21/IV.: Wilhelmus de Pernsteyn civibus civitatis Hranice 27

Strana 330
330 silvam Drahotuch concedit. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 73) . . . pag. 199 (an. 82) 1491, 19/VII.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, Budissinensi civi- tati omnia iura et privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 273) . . pag. 220 (an. 30) 1493, 14/II.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, litteras Sigismundi, Rom. et Boh. regis, civitati Luboviae a. d. 1420 Oct. 3 datas confirmat. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 274) . pag. 214, an. 8, 222 (an. 44) 1496, 24/VII.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, litteras Jaroslai de Sternberg, capitanei Lusatiae Superioris, a. d. 1468 Oct. 30 confectas confirmat. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 276) pag. 215 an. 8, 222 (an. 45) 1497, 7/VI.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, discordiis inter mo- nasteria Marienstern et Marienthal parte ex una et inter nobiles incolasque districtus Gorlicensis parte ex altera ortis . finem facit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1497) pag. 215 an. 8, 221 (an. 37) 1502, 17/II.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, libertates quasdam baronibus regni Bohemiae indulget. — Or. (Rep. a. c. Pra- . pag. 146 an. 22 . gense, nr. 278) 1502, 23/III.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, privilegia quaedam in iudicio terrae baronibus regni Bohemiae indulget. — Or. . pag. 146 an. 22 (Rep. a. c. Pragense, nr. 280) . . 1509, 21/III.: Ludovicus, Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Kalousek, České státní právo, p. 572.) — Or. desideratur . . . pag. 36 an. 135 1510, 4/VII.: Wilhelmus de Pernsteyn curiam Polouvsí Johanni Doubrava vendit. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 79) pag. 199 (an. 82) 1513, 3/XI: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, litteras Venceslai, Rom. et Boh. regis, a. d. 1402 Jan. 17 civitati Gorlicensi datas confirmat. — Diploma tantum in transsumpto, a. d. 1560 Febr. 28 confecto, adest. Rep. a. c. Pragense, nr. 328 . pag. 221 (an. 38) 1514, 18/IX.: Vladislaus, Hung. et Boh. rex, litteras Ottonis et Conradi, marchionum Brandenburgensium, a. d. 1262 Jul. 13 civitati Budissinensi datas confirmat. — Rep. a. c. Vindob., nr. 1567; or. nunc in archivo secreto r. p. Berolinensi asser- vatur . . . pag. 215 an. 8 1514, 21/IX.: Capitulum ecclesiae metropolitanae Pragensis lit- teras Venceslai, Rom. et Boh. regis, a. d. 1405 Jan. 5 Zden- koni de Rozmital datas transsumit. — Or. (Rep. a. c. Pra- . gense, nr. 295) . . pag. 144 an. 13 1521, 3/VI.: Ludovicus, Hung. et Boh. rex, civitati Budissinensi

Strana 331
331 novum molendinum concedit. — Or. (Rep. a. c. Privatum, . pag. 215 an. 8, 220 (an. 31) nr. 80) . . 1523, 9/III.: Ludovicus, Hung. et Boh. rex, Sittaviae civitati omnia privilegia et libertates confirmat. — Or. (Rep. a. c. . Vindob., nr. 1607) . . pag. 214 an 8, 222 (an. 41) 1523, 10/III.: Ludovicus, Hung. et Boh. rex, Lubano civitati vil- las quasdam in feudum confert. — Or. desideratur; in inven- tario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 72 . . . pag. 214 an. 8 1524, 12/X.: Johannes de Pernsteyn quasdam libertates civibus civitatis Hranice concedit. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 81) pag. 199 (an. 82) 1526, 7/V.: Georgius et Hans de Waldau bona Waldthurn, Schel- lenberg, Rittenstadt, in feudum suscipiunt. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 133 . . . pag. 214 an. 7 1526, 15/XII.: Ferdinandus, Boh. rex, omnia iura et privilegia regni Bohemiae confirmat. — Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 310) . . . pag. 36 an. 135 1528, 23/V.: Leonhardus Stokhammer medietatem oppidi Esche- nau in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 79 . . . . pag. 212 an. 7 1528, 13/VIII.: Laurentius de Sekendorf villam Simmelsdorf in feudum accipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 32 . . pag. 212 an. 7 . 1528, s. d.: Wolf, dictus Holtzschuer, bona quaedam a corona regni Bohemiae in feudum suscipit. — In inventario, a. d. . pag. 212 an. . 1719 confecto, Lit. C, nr. 50 . 1528, s.d.: Leonhardus, dictus Stokhammer, nomine civium Norimbergensium bona quaedam (Hersbruck, Laufe, Rei- cheneck, Hohenstein, Stierberg, Betzenstein, Velden, Hauseck, Wildenfels) a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 41 . pag. 212 an. 7 1528, s. d.: Wolf, dictus Wilt, montana Wildenreuth a corona regni Bohemiae in feudum accipit. — In inventario, a. d. 1719 . confecto, Lit. C, nr. 36 . pag. 212 an. . 1530, s. d.: Pertoldus, dictus Waldstromer, bona Brakenfels a co- rona regni Bohemiae in feudum suscipit. — In inventario, . a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 45 . . pag. 212 an. 7 1531, 25/IV.: Niklwald de Rothenwasser se nomine Ludovici de Gutstein bona Mühlbeck, Schereuth, Raschau, Wurz in feudum recepisse recognoscit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 78 . . . pag. 212 an. 1534, 29/III.: Wolfhardus de Erlbek Hartenreuth apud Neun- kirchen in feudum suscipit. — In inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. C, nr. 5 . . pag. 211 an. 7 1534, 15/IX.: Ferdinandus, Rom. et Hung. et Boh. rex, pactum 7 7 7

Strana 332
332 statuum Lusatiae Superioris, a. d. 1534 Febr. 19 confectum, . confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1659) pag. 215 an. 8, 220 (an. 32) 1534, 15/IX.: Ferdinandus, Rom. et Hung. et Boh. rex, conven- tiones et pacta statuum Lusatiae Superioris confirmat. — . . pag. 214 an. 8, Or. (Rep. a. c. Pragense, nr. 314) 220 (an. 32) 1535, 14/VII.: Johannes de Pernsteyn pratum quoddam cum ci- vibus civitatis Hranice permutat. — Or. (Rep. a. c. Priva- tum, nr. 83) . . . pag. 199 (an. 82) 1536, 5/III.: Johannes de Pernsteyn cum civibus civitatis Hra- nice de damnis quibusdam convenit. — Or. (Rep. a. c. Pri- . vatum, nr. 84) . . pag. 199 (an. 82) 1537, 10/IV.: Sebaldus Haller civium Norimbergensium nomine tertiam partem Graefenberg (Graefenburg) oppidi in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 27 pag. 212 an. 7 1537, 12/IV.: Gabriel de Floss et de Burkhardsried (Purgers- reuth) bona Burgstall et Mohrenstein a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — Litterae Nostitzianae; in inven- tario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 25 . . pag. 197 an. 78 . 1537, 18/IV.: Christophus de Reitzenstein munitionem Wildenau in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 3 . . pag. 211 an. 7 . 1537, 30/VIII.: Johannes Zehrer, dictus Rambsenthal, bona quae- dam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum accipit. — In inven- tario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 24; (Lit. Nostitzianae) pag. 197 an. 78 1537, 11/X.: Civitas Erfordiensis certam summam pecuniae mo- nasterio Halberstadtiensi solvere promittit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit F, nr. 46; (Lit. Nostitzianae) . pag. 200 an. 86 1538, 12/II.: Heinricus, burggravius Misnensis et dominus in Plauen, bona quaedam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 107 pag. 213 an. 7 1538, 15/V.: Anaercus de Wildenfels bona quaedam in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 6 pag. 211 an. 7 1538, 23/V.: Ferdinandus, Boh. rex, se a civitatibus Lusatiae Su- perioris bernam extraordinariam recepisse attestatur. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1672) . . pag. 214 an. 8, 220 (an. 33), 223 (an. 47) 1539, 5/II.: Guilielmus, episcopus Argentoratensis, litteras duas Vladislai, Boh. regis, a. d. 1485 et 1506 confectas transsumit.

Strana 333
333 — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 32 . . pag. 197 an. 78 . 1540, 19/IV.: Georgius de Waldau bona Schellenberg et Wald- thurn, feuda coronae regni Bohemiae, Wilibaldo de Wirsberg cum consensu regis vendit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 20 . . . . pag. 197 an. 78 1542, 10/V.: Hieronymus Schlick bona quaedam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — In inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. C, nr. 109 . . pag. 213 an. 7 1542, 31/VII.: Sebaldus Rech de Rechenberg debitum suum in octo annis disbrigare promittit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 90 . . pag. 212 an. 7 . 1542, s. d.: Johannes, dictus Lochiner, nomine Hofmani de Lauffe bona Heuchlingen a corona regni Bohemiae in feudum sus- cipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 39 pag. 212 an. 7 1542, s. d.: Conradus Bullenhofer de Schwarzenfeld bona Rothen- stadt a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inven- tario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 49 . . . pag. 212 an. 7 1543, 23/VII.: Johannes Arnestus, dux Saxoniae, nuntiis suis potestatem, feuda a corona regni Bohemiae suscipiendi, dat. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 7 . . . pag. 196 an. 1544, 13/X.: Johannes Schultes Heinrici de Wildenfels nomine bona quaedam in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 89 . . . pag. 212 an. 1545, 2/III.: Johannes de Biberstein bona Fridland, Hammer- stein, Reichenberg, Seidenberg, a Ferdinando, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 . . pag. 198 an. 78 confecto, Lit. F, nr. 39 . 1545, 26/VIII.: Georgius Multz bona quaedam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 38 . . . pag. 198 an. 78 1545, 15/IX.: Hieronymus Holtzschuer nomine civitatis Norim- bergensis Johanni (Hans) Lochinger potestatem, omnia feuda a corona regni Bohemiae recipiendi, dat. — Lit. Nostitzia- nae; in inventario a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 44 . pag. 198 an. 78 1545, 7/X.: Civitas Norimbergensis bona quaedam a corona regni Bohemiae in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 34 . pag. 197 an. 78 1545, 24/XI.: Georgius Grueder ad mandatum Johannis Thim bona quaedam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 35 . pag. 197 an. 78 77 7

Strana 334
334 1546, 22/VI.: Georgius de Schoenburg et de Glauchow bona quaedam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 29 pag. 197 an. 78 1546, 25/VII.: Wolf de Wirsberg, dominus Wildensteinensis, bona quaedam a Ferdinando, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 40 pag. 198 an. 78 1546, 14/VIII.: Christophus de Zedtwicz mediam partem castri Liebenstein a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 41 . . . pag. 198 an. 78 1546, 11/X.: Mauritius, dux Saxoniae, nuntiis suis plenam po- testatem cum rege Bohemiae conveniendi dat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1706) . . pag. 196 an. 76 . 1546, 19/X.: Ferdinandus, Boh. rex, cum Mauritio, duce Saxo- niae, de feudis coronae regni Bohemiae convenit. — Or. (Rep. . . pag. 196 an. 76 . a. c. Vindob., nr. 1707) 1546, 4/XII.: Sebastianus, archiepiscopus Maguntinus, Philippo de Stadheim primariatum in capitulo Erfordiensi confert. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 47 . pag. 200 an. 86 . 1547, 30/VIII: Johannes (Hans) Partner curiam Gugelhof a Ferdinando, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzia- nae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 42 . pag. 198 an. 78 1548, 18/IV.: Wilibaldus de Wirsberg bona quaedam a Ferdi- nando, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 31 pag. 197 an. 78 1548, 20/X.: Johannes de Lobkowicz, praefectus feudorum co- ronae regni Bohemiae extra curtem sitorum, civitati Norim- bergensi tertiam partem castri Graefenberg (Graefenburg) in feudum confert. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 23 . . . pag. 197 an. 78 1549, 6/IX.: Johannes de Biberstein bona sua in Forst sita a Ferdinando, Boh. rege, in feudum recipit. — Lit. Nostitzia- nae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 43 . pag. 198 an. 78 1549, 9/IX.: Casparus Multz nomine suo et patris sui Georgii duas villas a Ferdinando, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 18 . . . pag. 197 an. 78 1549, s. d.: Civitas Norimbergensis tertiam partem oppidi Grae- fenberg a Ferdinando, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 36 pag. 197 an. 78

Strana 335
335 1554, 5/XI.: Johannes Tain nomine Hannibalis Geuter, civis Norimbergensis, feuda in villa Heuchlingen sita recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 18 . pag. 211, 212 an. 7 1558, 29/VIII.: Fratres dicti Muffl mediam partem castri et oppidi Eschenau in feudum suscipiunt. — In inventario, a. d. . . pag. 212, 213 an. 7 1719 confecto, Lit. C, nr. 91 . 1559, 31/VII.: Fridericus, comes pal. Reni, bona Tennesberg, Hohenfels, Hohenberg, Strahlenfels, Auerbach, Eschenbach, Rottenberg, Bernau, Hainberg, Hohenstein, Freyenstadt, — Wolfstein a corona regni Bohemiae in feudum accipit. In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 128 . pag. 213, 214 an. 7 1560, 28/II.: Magister civium, consules totaque civitas Budissi- nensis litteras confirmatorias Vladislai, Boh. regis, a. d. 1513 Nov. 3 civitati Gorlicensi datas transsumunt. — Or. (Rep. . a. c. Pragense, nr. 328) . pag. 221 (an. 38) . 1562, 23/IV.: Sigismundus, Georgius, Adamus, fratres de Die- trichstein, Andreae Vogel, comiti de Reifenstein, facultatem bona ecclesiae Mautern in Stiria sitae administrandi conce- dunt. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, . Lit. F, nr. 58 . . pag. 199 an. 84 1563, 18/III.: Ferdinandus, Rom. et Hung. et Boh. rex, nuntiis suis plenam potestatem cum re publica Venetorum conveniendi concedit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. F, nr. 68 . . . pag. 198 an. 1564, 9/X.: Legati regis Bohemiae causam civitatis Gorlicensis cum civitate Vratislaviensi iudicant. — Diploma in trans- sumpto, a. d. 1565 Apr. 30 confecto, adest. Rep. a. c. Priva- tum, nr. 95 . . pag. 215 an. 8 . 1565, 30/IV.: Maximilianus, Rom. imperator et Boh. rex, litte- ras legatorum regis Bohemiae, a. d. 1564 Oct. 9 datas, con- firmat. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 95) . pag. 215 an. 8 1570, s. d.: Johannes (Hans), dictus Schmied, nomine Conradi de Geyer quartam partem castri Bilzheim (»Wiletzheimb«) a corona regni Bohemiae in feudum accipit. — In inventa- rio, a. d. 1719 confecto, Lit. C. nr. 42 . . . pag. 212 an. 7 1571, 8/III.: Johannes Georgius, marchio Brandenburgensis, Storkow et Beeskow in feudum suscipit. — In inventario, . pag. 213 an. 7 a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 118 . . 1571, 20/IV.: Johannes Georgius, marchio Brandenburgensis, le- gatis suis plenam potestatem feuda a corona regni Bohemiae accipiendi dat. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, 1571, 10/VI.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii summus nr. 73 . . pag. 212 an. 7 79

Strana 336
336 marescalcus, legatis suis plenam potestatem dat cum Maxi- miliano, Rom. imperatore et Boh. rege, conveniendi. — Or. . . pag. 196 an. 76 (Rep. a. c. Vindob., nr. 1768) . 1571, 30/VI.: Johannes Wilhelmus, dux Saxoniae, Saalfeldt bona a corona regni Bohemiae in feudum suscipit. — Lit. Nos- titzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 8 pag. 197 an. 1571, 30/VI.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii sum- mus marescalcus, Sonnewald castrum et civitatem a Maxi- miliano, Boh. rege, in feudum recipit. — Lit. Nostitzianae; . in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 12 pag. 197 an. 77 1571, 10/VII.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii sum- mus marescaleus, cum Maximiliano, Rom. imperatore et Hung. et Boh. rege, convenit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1769) . . . pag. 196 an. 76 1571, 12/VII.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii sum- mus marescalcus, se iura regis Bohemiae ad feuda coronae regni Bohemiae in omnibus servare promittit. — Lit. Nos- titzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 11 pag. 197 an. 1571, 15/XII.: Adamus Viether, notarius publicus, litteras Jo- hannis, Boh. et Pol. regis, a. d. 1322 Oct. 23 civitati Egrensi datas transsumit. — Or. (Kat. I. 2, nr. 110) . pag. 243 an. 41 1577, 26/III.: Johannes Georgius, marchio Brandenburgensis, ducatum Crossensem aliaque bona a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 84 . . . pag. 212 an. 7 1577, m. Apr.: Rudolphus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, sagittariis Novae et Minoris civitatis Pragensis omnia privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplemen- . pag. 262 an. 49 tum II.) . . 1577, 24/IX.: Civitas Norimbergensis bona quaedam a Rudolpho, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzianae; in inven- tario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 37 . . . pag. 197, 198 an. 78 1578, 9/IX.: Ludovicus, comes pal. Reni, bona quaedam a Ru- dolpho, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 33 . pag. 197 an. 78 1578, 5/XII.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii sum- mus marescalcus, Voigtland, Plauen, Sonnewald, cum perti- nentiis a Rudolpho, Boh. rege, in feudum recipit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1787) . . pag. 197 an. . 1578, 5/XII.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii sum- 77 77 77

Strana 337
337 mus marescalcus, se iura regis Bohemiae ad feuda coronae regni Bohemiae in omnibus servare promittit. — Lit. Nos- titzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 13 pag. 197 an. 77 1579, 1/IV.: Tutores Werneri Thuerruegel pupillorum Simmels- dorf villam in feudum suscipiunt. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 2 . pag. 211 an. . . 1579, 20/IV.: Augustus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii sum- mus marescalcus, cum Rudolpho, Rom. imperatore et Hung. et Boh. rege, convenit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1788) pag. 196 an. 76 1583, 7/IX.: Johannes iunior de Žerotín cum uxore Anna sub- ditis dominiorum Hranice et Drahotuše gratias speciales in- dulgent. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 106) pag. 199 an. 82 1585, 14/VII.: Achatius de Tannberg castrum Heideck nomine Philippi, Ludovici, Johannis, Heinrici senioris, Friderici, Ca- roli, comitum pal. Reni, a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 129 pag. 214 an. 7 1585, 18/XII.: Heinricus senior Reuss de Plauen civitatem Greiz et alia bona a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 25 . pag. 212 an. 7 1586, 15/XI.: Christianus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii summus marescalcus, castrum Donin cum pertinentiis a Ru- dolpho, Boh. rege, in feudum suscipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 26 . . . pag. 197 an. 1587, 15/II.: Fridericus Wilhelmus et Johannes, duces Saxoniae, Saalfeld bona a corona regni Bohemiae in feudum recipiunt. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 9 . . . pag. 197 an. 1587, 24/X.: Christianus, Fridericus Wilhelmus, Johannes, Jo- hannes Kazimirus, Johannes Arnestus, duces Saxoniae, cum Rudolpho, Rom. imperatore et Hung. et Boh. rege, unionem contrahunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1796) . pag. 196 an. 76 1588, 26/XII: Albertus de Schwarzburg Rudolstadt castrum a corona regni Bohemiae in feudum suscipit. — In inventario, . . pag. 211 an. 7 . a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 8 . 1591, s. d.: Abrahamus de Promincz bona Pless a corona regni Bohemiae in feudum accipit. — In inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. C, nr. 64 . . . pag. 212 an. 7 1592, 14/IV.: Rudolphus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, pacta dotalitia inter Sigismundum, Pol. regem, et Annam, 7 77 77 22

Strana 338
338 filiam Caroli, archiducis Austriae, confirmat. — Lit. Nostitzia- . nae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 56 . pag. 198 an. 79 1593, 15/VII.: Fridericus Wilhelmus, dux Saxoniae, nomine Chri- stiani, Johannis Georgii, Augusti, ducum Saxoniae, bona Sonnewald a Rudolpho, Boh. rege, in feudum accipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F. nr. 14 . . pag. 197 an. 1593, 15/VII.: Fridericus Wilhelmus, dux Saxoniae, nomine Chri- stiani, Johannis Georgii, Augusti, ducum Saxoniae, Donin ca- strum et alia bona a corona regni Bohemiae in feudum reci- pit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 10 . . . pag. 197 an. 77 1593, s. d.: Wolfgangus, archiepiscopus Maguntinus, collegio aerariorum fabrorum Erfordiae privilegia confirmat. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 49 . . . pag. 200 an. 86 1594, 23/V.: Liborius Rogger Lipolto de Stralendorf agros et prata in villa Bayeroda vendit. — Or. (Rep. a. c. Privatum, . pag. 199 an. 81 nr. 108) . 1595, 2/VII.: Rudolphus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, cum Sigismundo Bathory, duce Transsylvaniae, convenit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 67 . . . pag. 198 an. 79 1598, 29/IX.: Rudolphus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, debitum suum Carolo de Liechtenstein et fratribus eius sol- vere promittit. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1809) . . pag. 198 an. 79 1599, 20/II.: Joachimus Fridericus, marchio Brandenburgensis, ducatum Crossensem et alia bona a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 116 . . . pag. 213 an. 7 1601, 8/VI.: Georgius, Jodocus (Jobst), Johannes (Hans), fratres Multz de Waldau, bona quaedam a corona regni Bohemiae in feudum suscipiunt. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 15 . . pag. 211 an. . 1603, 10/VIII.: Christianus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii summus marescalcus, nomine suo et fratrum suorum Jo- hannis Georgii et Augusti, ducum Saxoniae, bona quaedam a corona regni Bohemiae in feudum suscipit. — Lit. Nostitzia- nae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 15. . pag. 197 an. 1603, 10/VIII.: Christianus, dux Saxoniae et s. Rom. imperii summus marescalcus, nomine suo et fratrum suorum Jo- hannis Georgii et Augusti, ducum Saxoniae, Voigtland et Plauen cum pertinentiis a Rudolpho, Boh. rege, in feudum 77 7 77

Strana 339
339 recipit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. F, nr. 16 . . . pag. 197 an. 77 1605, 25/V.: Adamus de Zedtwicz mediam partem oppidi Asch a corona regni Bohemiae in feudum accipit. — In inventario, . a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 134 . . pag. 214 an. 7 1605, 18/XL: Johannes (Hans) Fridericus, dictus Fuchs, castra Frauenstein et Reichenstein ac civitatem Schoensee cum per- tinentiis a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 13 . . pag. 211 an. 7 1606, 11/I.: Johannes Sigismundus, marchio Brandenburgensis, Philippo Egerer plenam potestatem dat, bona dominorum de Sparnek a corona regni Bohemiae in feudum recipiendi. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 127 pag. 213 an. 7 1607, 5/XII.: Rudolphus, Rom. imperator et Boh. rex, nomine dominae Carolinae de Austria Francisco Thomae Perrenoti de Granvella, marchioni de Cantecroy, dotem confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1817; nunc in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservatur) . . . pag. 198 an. 79 1608, 1/IX.: Rudolphus, Rom. imperator et Boh. rex, Leopoldo de Strahlendorf, s. Rom. imperii vicecancellario, gratiam spe- cialem indulget. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 116) . pag. 199 an. 81 1609, 9/VII.: Rudolphus, Rom. imperator et Boh. rex, statibus regni Bohemiae sub utraque libertatem religionis indulget et confirmat. (Krofta, Majestát Rudolfa II.) — Or. (Rep. a. c. . Vindob., nr. 1832) . . pag. 256 an. 30 1610, 21/I: Magister civium et consules civitatis Drahotuše cum Zdenkone žampach de Potstein conveniunt. — Or. (Rep. a. c. Privatum, nr. 117) . . pag. 199 an. 82 . 1610, 12/VI.: Franciscus Thomas de Granvella, marchio de Can- tecroy, se a Rudolpho, Rom. imperatore et Boh. rege, dotis nomine bona Iglingen in Suevia sita obtinuisse attestatur. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1836; nunc in archivo c. r. aulico . Vindobonensi asservatur) . pag. 198 an. 79 . 1611, 25/IV.: Franciscus de Dietrichstein, episcopus Olomucensis et s. Rom. ecclesiae cardinalis, nec non civitas Příbor in Mo- ravia Vladislao Georgio Harasovský de Harasov duo millia florenorum solvere promittunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1838) . . pag. 199 an. 84 . 1611, 3/VI.: Mathias, Hung. et Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Kalousek, České státní právo, p. 586.) — Or. desideratur . . . pag. 36 an. 135 1611, 26/VIII.: Mathias, Hung. et Boh. rex, sagittariis Novae et Minoris civitatis Pragensis omnia privilegia confirmat. — Or. (Rep. a. c. Vindob.; supplementum II.) . pag. 262 an. 49

Strana 340
340 1613, 12/III.: Mathias, Hung. et Boh. rex, Dürrheim (Dhörheimb) castrum cum pertinentiis Leopoldo de Strahlendorf, s. Rom. imperii vicecancellario, in feudum confert. — Lit. Nostitzia- nae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 17 . . pag. 198 an. 81 1613, 22/X.: Recessus curiae sacri Romani imperii Ratisbonae. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 22 . . pag. 198 an. 79 . 1615, 16/III.: Johannes Venceslaus Mol de Modřelice curiam quan- dam in villa Středolesi ab omnibus oneribus liberat. — Or. . pag. 199 an. 82 . (Rep. a. c. Privatum, nr. 120) . 1617, s. d.: Georgius Wolf de Brand bona et castrum Seeberg a corona regni Bohemiae in feudum recipit. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 48 . . . pag. 212 an. 7 1619, 6/IV.: Ferdinandus, Bohemiae rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. (Conf. Kalousek, České st. právo, p. 270 an. 3.) — Or. desideratur . . pag. 36 an. 135 . 1619, 16/VIII.: Status regni Bohemiae, marchionatus Moraviae, ducatus Silesiae, marchionatuum Lusatiae Superioris ac Lu- satiae Inferioris cum statibus acatholicis Austriae conveniunt. — Or. (tria exempla); Rep. a. c. Vindob., nr. 1862 . pag. 254 (an. 20) 1620, 15/I.: Fridericus, Bohemiae rex et comes pal. Reni, nec non status acatholici regni Bohemiae, marchionatus Moraviae, du- catus Silesiae, marchionatuum Lusatiae Superioris ac Lusa- tiae Inferioris cum Gabrieli, duce Transsylvaniae, nec non cum statibus acatholicis regni Hungariae unionem ineunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1867) . . . pag. 254, 255 (an. 21) 1642, 21/III.: Ferdinandus, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, libertates et privilegia regni Bohemiae confirmat. — Or. . . pag. 203 (an. 129, an. 130) (Rep. a. c. Pragense, nr. 339) . 1720, 16/X.: Status regni Bohemiae se ad sanctionem pragmati- cam Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, anno 1713 pro- mulgatam accessisse attestantur. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1934); nunc in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vatur . . . pag. 254 an. 19 1720, 17/X.: Status marchionatus Moraviae se ad sanctionem pragmaticam Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, anno d. 1713 proclamatam accessisse recognoscunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1935); nunc in archivo c. r. aulico Vindo- bonensi asservatur . . . . pag. 254 an. 1720, 25/X.: Duces ac status ducatus Silesiae Superioris et In- ferioris se ad sanctionem pragmaticam Caroii, Rom. impe- ratoris et Boh. regis, a. d. 1713 enuntiatam accessisse notum faciunt. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1936); nunc in archivo . c. r. aulico Vindobonensi asservatur . pag. 254 an. 19 19

Strana 341
341 1721, 23/VII.: Status provinciae Egrensis se ad sanctionem prag- maticam Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, a. d. 1713 editam accessisse profitentur. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1937); nunc in archivo c. r. aulico Vindobonensi asserva- . tur . . pag. 254 an. 1721, 6/IX.: Status comitatus Glacensis se ad sanctionem prag- maticam Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, a. d. 1713 proclamatam accessisse testantur. — Or. (Rep. a. c. Vindob., nr. 1938); nunc in archivo c. r. aulico Vindobonensi asser- vatur . . pag. 254 an. . 1743, 1/VI.: Principes de domo regia Borussica omni titulo ac iuri regis Hungariae et regis Bohemiae perpetuo renuntiant. — Duodecim originalia; (Rep. a. c. Vindob., nr. 1944); nunc in archivo c. r. aulico Vindobonensi asservantur . 19 19 pag. 255 (an. 22) Litterae sine die et anno: [Saeculi XIII exeuntis]: Purchardus de Winterberg Venceslao. Boh. regi, fidelitatem promittit. — Or. deest; in copiario Rud. . . . . pag. 171 (an. 123) [Saec. XIII exeuntis]: Leopoldus de Northenberg, magister co- quinae regiae, Mainbernheim villam episcopo Herbipolensi ti- tulo pignoris obligat. — Diplomatis huius in litteris Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, a. d. 1366 Sept. 25 confectis mentio fit; Rep. a. c. Vindob., nr. 807 . . . pag. 115 [1298—1308]: Albertus, Rom. imperator, inpignorationi villae Heidingsfeld, episcopo et capitulo Herbipolensi factae, con- sentit. — Diplomatis huius in litteris Caroli, Rom. impera- toris et Boh. regis, a. d. 1366 Sept. 25 confectis mentio fit; Rep. a. c. Vindob., nr. 807 . . pag. 115 . [cca 1308]: Johannes, episcopus Pragensis, Heinrico, Boh. et Pol. regi, fidelitatem promittit. (Gebauer in: Věstnik král. české spol. nauk, 1908, pag. 11.) — Rep. a. c. Vindob., nr. 61; or. in . archivo c. r. aulico Vindobonensi . . pag. 51 (an. 53), 52 an. 54, 255 an. 24 [cca 1309]: Heinricus, Boh. et Pol. rex ac Carinthiae dux, Fri- derico, Misnensi et Orientali marchioni, contra quemeunque assistere promittit. (Emler, Reg. II., nr. 2143.) — Rep. a. c. Vindob., nr. 62: or. in archivo c. r. aulico Vindobo- nensi . . . pag. 52 (an. 56), 255 an. 24 [1314—1347]: Ludovicus, Rom. imperator, de inpignoratione advocatiae Mainbernheim Leopoldo de Northenberg consen- tit. — Diplomatis huius in litteris Caroli, Rom. Imperatoris et Boh. regis, a. d. 1366 Sept. 25 confectis mentio fit; Rep. a. c. Vindob., nr. 807 . pag. 115

Strana 342
342 [1314—1347]: Ludovicus, Rom. imperator, episcopo nec non ca- pitulo Herbipolensi Heidingsfeld et Mainbernheim titulo pignoris obligat. — Diplomatis huius in litteris Caroli, Rom. imperatoris et Boh. regis, a. d. 1366 Sept. 25 confectis mentio fit; Rep. a. c. Vindob., nr. 807 . . . pag. 115 . [1328—1346]: Heinricus, archiepiscopus Maguntinensis, donatio- nem a. d. 1143 monasterio Steinae apud Noerthen factam confirmat. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. F, nr. 115. . pag. 200 an. 88 . [cca 1355]: Johannes, Francorum rex, cum Carolo, Rom. et Boh. rege, unionem init. (Českou minulostí, Mendl, pag. 120—123.) — In copiariis Rud., U . . pag. 99 an. 66 . [1355 Oct.—1356 Jan. 6]: Johannes, rex Franciae, nuntios spe- ciales ad Carolum, Rom. imperatorem, super foederibus re- novandis destinare curat. (Mendl, Reg. VI, 1, nr. 161.) — In copiariis Rud., U . . . pag. 99 an. 66 [1368, 24/VIII. (?)]: Carolus, Rom. imperator et Boh. rex, ma- gistro civium et universae civitati Koeben mandat, ut Ven- ceslao, Boh. regi, fidelitatis iuramentum praestent. (Grün- hagen-Markgraf, I., p. 186, nr. 55, nota.) — In copiario A . . . pag. 98 an. 62 [Saec. XV. ineuntis]: Venceslaus, Boh. rex, res monetarias in regno Bohemiae ordinat. — Or. desideratur; in inventario, a. c. per d. Matthaeum de Chlumčany saec. XVI ineunte con- fecto, adest . . . pag. 143 [1417—1431], 12/I.: Martinus papa V. privilegia ecclesiae pa- rochialis Muendensis confirmat. — Lit. Nostitzianae; in in- . ventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 54 . . pag. 201 an. 93 1584]: Ericus, dux Brunsvicensis, ius patronatus mo- nasterii Steinae apud Noerthen confirmat. — Lit. Nostitzia- nae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 107 . pag. 200 an. 88 [Saec. XV—XVI]: Johannes Mays et Bertoldus Schlichting altare novum, ad ecclesiam parochialem Muendensem spec- tans, instaurant et fundant. — Lit. Nostitzianae; in inven- tario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 103 . . . pag. 201 an. 93 [Saec. XV—XVI]: Praesentatio cuiusdam N. ad vacans ecclesiae cathedralis Erfordiensis beneficium. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 100 pag. 200 an. 86 [Saec. XVI ex.—XVII in.]: Instrumentum publicum possessionem canonicatus nec non custodiae ecclesiae cathedralis Magde- burgensis in filium Leopoldi de Strahlendorf devolutam esse concernens. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 con- fecto, Lit. F, nr. 76 . . pag. 199 an. 81 L

Strana 343
343 [Saec. XVI ex.—XVII in.]: Vaivoda Moldaviae epistolam ad Ru- dolphum, Rom. imperatorem et Hung. et Boh. regem, mittit. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 101 . . . pag. 198 an. [Saec. XVI—XVII (Augustae Vindelicorum)]: Carolus de Lim- burg se officium pincernatus haereditarii in feudum rece- pisse attestatur. — In inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. C, nr. 46 . pag. 212 an. . [Saec. XVI—XVII]: Iudicatum iudicii curiae Rottweilensis in causa Iudaei Berlini. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. 1719 confecto, Lit. F, nr. 70 . . pag. 198 an. 80 . [Saec. XVI—XVII]: Executio iudicii curiae Rottweilensis in causa Berlini Iudaei. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. . pag. 198 an. 80 . 1719 confecto, Lit. F, nr. 71 . [1612—1619]: Mathias, Rom. imperator et Hung. et Boh. rex, Octavium Rudolphum (Ridolfi) ad cardinalatum summo pon- tifici commendat. — Lit. Nostitzianae; in inventario, a. d. . pag. 198 an. 79 1719 confecto, Lit. F, nr. 102 . 79 7

Strana 344
SEZNAM UŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ: Aeneas Sylvius de Piccolominibus, Historia Friderici III. Franco- furti, 1702. Ambros August, Der Dom zu Prag. Praha, 1858. Ambros August, Die Burg Carlstein. Oesterreichische Revue VI. 1863. Auerbach Alfred, Geschichte der Reichsfeste Hirschberg a. S. bis zu ihrem Übergang an die Reussen. Jahres-Bericht des Vogt- ländischen Altertumsforschenden Vereins zu Hohenleuben, 74—75. 1905. Franz, Beschreibung der k. k. Burg Karlstein. (1. vyd. 1812, 2. vyd. 1814, 3. vyd., přepracované, pořídil Ferd. Jitschin- sky r. 1841.) Baczko Ludwig, Geschichte Preussens. I.—VI. Königsberg, 1792— 1800. Bär Max. Das k. Staatsarchiv zu Danzig, seine Begründung, seine Einrichtungen und seine Bestände. Mitteilungen der k. preus- sischen Archivverwaltung 21. 1912. Bär Max, Geschichte des Königlichen Staatsarchivs zu Hannover. Mitteilungen d. k. preussischen Archivverwaltung 2. 1900. Bachmann Adolf, Beiträge zur Kunde böhmischer Geschichtsquel- len des XIV. und XV. Jahrhunderts. Mitteilungen des Ver eines für Geschichte der Deutschen in Böhmen XXXVI. 1898. Bachmann Adolf, Der erste Fortsetzer des Cosmas. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schle- siens X. 1906. Bachmann Adolf, Geschichte Böhmens. I. Gotha, 1899; II. Gotha, 1905. Balbín Bohuslav, Miscellaneorum Historicorum regni Bohemiae: Decadis I., Liber III. topographicus et chorographicus. Praha, 1681; Liber VI. archiepiscopalis. Praha, 1684; Liber VII. re- galis, seu de ducibus ac regibus Bohemiae. Praha, 1687; Li- ber VIII. epistolaris. Praha, 1688. Auge

Strana 345
345 Balzer Oswald, Skarbiec i archiwum koronne w dobie przedjagiel- lońskiej. Lwow, 1917. Baronius Caesar, Annales ecclesiastici. Tomus I.—XXII. Praha, 1721—1730. Bartoš František M., Soupis rukopisů Národního musea v Praze. I. Praha, 1926; II. Praha, 1927. Bauer H., Geschichte der Stadt Pegnitz und des Pegnitzer Bezir- kes. 1909. Baumann Franz Ludwig, Rückblicke auf das erste Jahrhundert des Königlich Bayerischen Allgemeinen Reichsarchivs. Korres- pondenzblatt 60. 1912. Below Georg, Der deutsche Staat des Mittelalters. Ein Grundrißs der deutschen Verfassungsgeschichte. I. Leipzig, 1914. Bernau Friedrich, Hassenstein. Ein Beitrag zur Geschichte des Erzgebirges. Česká Lípa, 1893. Bibra Wilhelm, Beiträge zur Geschichte der Landgrafen von Leuch- tenberg. Verhandlungen des historischen Vereines von Ober- pfalz und Regensburg 50. 1898. Birnbaum Vojtěch, Stavební povaha nejstarších českých basilik. Časopis společnosti přátel starožitností československých XXVII. 1919. Bittner Ludwig, Die zwischenstaatlichen Verhandlungen über das Schicksal der österreichischen Archive nach dem Zusammen- bruch österreich-Ungarns. Archiv für Politik und Geschichte. 3. (8. Jhg.), 1925. Franz, Der Schatz von St. Veit zu Prag. Mittheilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale XIV. 1869. Franz, Die Kronschatzcapelle zu St. Veit. Mittheilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale XIV. 1869. Boček Antonín, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Tomus I. (396—1199). Olomouc, 1836. — Tomus II. (1200—1240). Olomouc, 1839. — Tomus III. (1241—1267). Olomouc, 1841. — Tomus IV. (1268—1293). Olomouc, 1845. Böhm Constantin, Die Handschriften des kaiserlichen und königli- chen Haus-, Hof- und Staats-Archivs. Wien, 1873. Böhme J. Ehrf., Diplomatische Beyträge zur Untersuchung der schlesischen Rechte und Geschichte. Verzeichnis einiger Briefe, die auf Karlstein befindlich. 1774. Böhmer Joh. Friedrich, Regesta imperii inde ab anno MCXCVIII usque ad annum MCCLIV. Stuttgart, 1849. Böhmer Joh. Friedrich, Regesta imperii inde ab anno MCCXLVI usque ad annum MCCCXIII. Stuttgart, 1844. — Additamen- tum primum ad Regesta imperii inde ab anno MCCXLVI usque ad annum MCCCXIII. Stuttgart, 1849. Bock Bock

Strana 346
346 Böhmer Joh. Friedrich, Fontes rerum Germanicarum. I.—IV. 1843— 1868. Bojničič Ivan, Das kroatische Landesarchiv in Agram. Archivali- sche Zeitschrift, Neue Folge IV. 1893. Borovička Josef, Královský český zemský archiv (1862—1912). Zprávy českého zemského archivu IV. Praha, 1915. Brandenburg Arnold, Das rathäusliche Archiv der Stadt Stralsund. Zeitschrift für Archivkunde I. 1834. Brandl Vincenc, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. VII. (1334—1349). Brno, 1864. Brenner-Schäffer, Geschichte der Stadt Weiden im k. bayer. Re- gierungsbezirke der Oberpfalz u. v. Regensburg. Weiden, 1852. Bresslau Harry, Internationale Beziehungen im Urkundenwesen des Mittelalters. Archiv für Urkundenforschung VI. 1916. Bresslau Harry, Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien. I.2, II. 1. Leipzig, 1912, 1915. Bretholz Bertold, Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica, Scriptores, nova series. T. II. Berlín, 1923. Bretholz Bertold, Das mährische Landesarchiv, seine Geschichte, seine Bestände. Brno, 1908. Brunner Heinrich, Die Herren von Lippa. Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens XV. 1911. Brunner Ignaz, Geschichte von Leuchtenberg und der ehem. Land- grafen von Leuchtenberg. 1862. Cabrol Fernand, Dictionnaire d'archéologie chrétienne et de litur- gie. Paris, 1903. Casanova Eugenio, Archivistica. Siena, 1928. Czobor Alfred, Die Verhandlungen zur Errichtung eines Staats- archives im J. 1701 und die frühere Aufbewahrung der stän- dischen Akten. Levéltári Közlemények III. 1925. Čelakovský Jaromír, Desky zemské. Ottův slovník naučný, VII. Praha, 1893. Čelakovský Jaromír, O domácích a cizích registrech, zvláště o re- gistrech české a jiných rakouských dvorských kanceláří. Rozpravy Královské České Společnosti Náuk (třída filos.- hist.) z let 1889—1890, VII. řady sv. 3. Praha, 1890. Čelakovský Jaromír, Právo odúmrtné k statkům zpupným v Če- chách. Praha, 1882. Dahn Felic, Die Könige der Germanen. Das Wesen des ältesten Königthums der germanischen Stämme und seine Geschichte bis zur Auflösung des Karolingischen Reiches. VIII. Band. Die Franken unter den Karolingern. III. Abtheilung. Leip- zig, 1899. Denifle Heinrich, Die päbstlichen Registerbaende des XIII. Jahr-

Strana 347
347 hunderts und das Inventar derselben vom J. 1339. Berlin, 1886. Dersch Wilhelm, Staatsarchive und Gemeindearchive. Staats- und Selbstverwaltung, VII. Jhrg., No 15. 1926. Dessales, Le Trésor des Chartes. — Mémoires présentes à l'Acadé- mie des Inscriptions. I. 1884. Destouches Ernst, Münchens Stadtarchiv und Stadtchronik. Archi- valische Zeitschrift, Neue Folge 15. 1908. Dluhosch Erich, Das Mitbesieglungsrecht der Böhmischen Großen. Jahrbuch der phil. Fakultät der deutschen Universität in Prag. Praha, 1926. Dobner Gelasius, Monumenta historica Boemiae nusquam antehac edita. Tomus IV. Praha, 1779. Dogiel Mathias, Codex diplomaticus regni Poloniae et magni du- catus Litvaniae. IV. Vilno, 1764. Dudik Beda, Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte. Brno, 1852. Dumont J., Corps universel diplomatique du droit des gens, conte- nant un recueil des traitez, d'alliance, de paix, de tréve, de neutralité, de commerce, d'échange de protection et de garantie, de toutes les conventions, pactes, concordats et autres contrats, qui ont été faits en Europe, depuis le regne de l'empereur Charlemagne jusques a présent. Tome I., II. Amsterdam, 1726. Ehrle Franz, Die Frangipani und der Untergang des Archivs und der Bibliothek der Päpste am Anfang des 13. Jahrhunderts. Mélanges Chatelain. Paris, 1910. Emler Josef, Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokar II. und Wenzels II., und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher. Abhandlungen der königl. böhmischen Gesell- schaft der Wissenschaften (phil.-hist. Classe), VI. Folge, 9. Bd. Praha, 1878. Emler Josef, Kosmův letopis český s pokračovateli. Prameny dějin českých, vydávané z nadání Palackého, II. díl. Praha, 1874. Emler Josef, O kanceláři krále Václava II. Věstník Královské České Společnosti Náuk. Praha, 1876. Emler Josef, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars II. (1253—1310). Praha, 1882. — Pars III. (1311—1333). Praha, 1890. — Pars IV. (1333—1346). Praha, 1892. Emler Josef, Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum. I. Praha, 1870; II. Praha, 1872. Emler Josef, Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390— 1394. Věstník Král. České Společnosti Náuk. Praha, 1888. Erben Karel Jaromir, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bo- hemiae et Moraviae. Pars I. Praha, 1855.

Strana 348
348 Erben Karel Jaromír, Výbor z literatury české. I. díl. Praha, 1845; II. díl. Praha, 1868. Erben W.-Schmitz-Kallenberg L.-Redlich O., Urkundenlehre. III. Teil, Die Privaturkunden des Mittelalters. Handbuch der mittelalterlichen und neueren Geschichte. Berlín, 1911. Erhard H. Aug., Ideen zur Wissenschaftlichen Begründung und Ge- staltung des Archivwesens. Zeitschrift für Archivkunde I. 1833. Ficker Julius, Instruction für Archivare aus dem 14. Jahrhundert. Mittheilungen des Instituts für oesterreichische Geschichts- forschung I. 1880. Ficker Julius, Die Ueberreste des deutschen Reichsarchives zu Pisa. Sitzungs-Berichte der phil.-hist. Classe der Akademie der Wissenschaften in Wien, 14. Bd. 1854. Geschichte des pfalzsulzbachischen Amtes Floss. Die ge- öffneten Archive für die Geschichte des Königreiches Bayern, III. 3. 1823. Finke Heinrich, Acta Aragonensia. I. Berlin, 1908. Flieder Robert, »Corona regni Bohemiae.« Sborník věd právních a státních IX. 1909. Frensdorff Ferdinand, Zur Geschichte der deutschen Reichsinsig- nien. Nachrichten von der kgl. Gesellschaft der Wissenschaf- ten zu Göttingen (phil.-hist. Klasse). Göttingen, 1897. Freyberg Maxmilian Prokop. Regesta sive rerum Boicarum auto- grapha e regni scriniis. V.—XII. München, 1830—1849. Friedjung Heinrich, Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit. Wien, 1876. Friedrich Gustav, Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohe- miae. Tomus I. (805—1197). Praha, 1904—1907. — Tomus II. (1198—1230). Praha, 1912. Friedrich Gustav, Korunní archiv český. K chystané výstavě listin vrácených z Vídně. 1. Příběhy archivu v době předbělohor- ské. České Slovo (Setba) ze dne 4. června 1921. — 2. Pří- běhy archivu v době pobělohorské. České Slovo (Setba) ze dne 11. června 1921. Fuld Ludwig, Das Asylrecht im Altertum und Mittelalter. Zeit- schrift für vergleichende Rechtswissenschaft VII. 1887. Gebauer Jan, Některá akta z kanceláře Jindřicha Korutanského. Věstník Král. České Spol. Nauk (tř. fil.-hist.). Praha, 1908. Glassberger Nicolaus, Chronica seu Brevis annotatio ex diversis chronicis et scriptis exarata de omnibus generalibus minis- tris in ordine Minorum ac etiam de omnibus ministris pro- vincialibus provinciarum superioris Alamaniae ac Saxoniae. Analecta Franciscana II. Ad Claras Aquas, 1887. Fink, Glossarium mediae et infimae latinitatis, conditum a Carolo Dufres- ne, domino du Cange, auctum a monachis ordinis S. Benedicti

Strana 349
349 cum supplementis integris D. P. Carpenterii et additamentis Adelungii et aliorum, digessit G. A. L. Henschel. — Tomus I. Paris, 1848. — II. Paris, 1842. — III. Paris, 1844. — IV. Paris, 1845. — V. Paris, 1845. — VI. Paris, 1846. — VII. Paris, 1850. Goldast Melchior, Collectio constitutionum imperialium etc. To- mus I. Francofordiae a. M., 1615. Goldast Melchior, De Bohemiae regni incorporatarumque provincia- rum iuribus ac privilegiis, nec non de hereditaria regiae Bo- hemorum familiae successione commentarii in libros VI di- visi et inde a prima usque origine ad praesentem aetatem quam diligentissime et accuratissime deducti. Francofurdiae, 1627. Goldast Melchior, Zwo rechtliche Bedencken von der Succession und Erb-Folge des Königlichen Geschlechts und Stamms in bei- den Königreichen Hungarn und Böheim, auch Erb-Gerech- tigkeit zu deren beiden Cronen, und angehörigen Landen und Leuten, insonderheit von den Erb-Pacten mit dem hoch- löblichen Hause Oesterreich auffgericht. Franckfurt am Main, 1627. Gröll Joseph, Die Elemente des kirchlichen Freiungsrechtes. Kir- chenrechtliche Abhandlungen 75.—76. sv. Stuttgart, 1911. Groh Vladimír, Archivy u Řeků a Římanů. Časopis archivní školy II. 1924. Grotefend Siegfried, Die Erwerbungspolitik Kaiser Karls IV. Zu- gleich Beitrag zur politischen Geographie des deutschen Rei- ches im 14. Jahrhundert. Halle a. S., 1909. Grueber B., Die Kaiser Ludwig der Bayer, Karl der Vierte und die Gralsage. Mitteilungen d. Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen IX. 1871. Grünhagen C.-Markgraf H., Lehns- und Besitzurkunden Schle- siens und seiner einzelnen Fürstenthümer im Mittelalter. I. Leipzig, 1881; II. Leipzig, 1883. (Publicationen aus den k. Preussischen Staatsarchiven 7, 16.) Grünhagen C.-Wutke K., Regesten zur Schlesischen Geschichte, 1316—1326. Codex diplomaticus Silesiae XVIII. Breslau, 1898. — Regesten zur Schlesischen Geschichte, 1327—1333. Codex diplomaticus Silesiae XXII. Breslau, 1903. Guth Karel, Přehled stavebních dějin Karlštejna. Umělecké pokla- dy Čech I. Praha, 1913. Haldy B., Das Reichsdorf Heidingsfeld. Propyläen XX. 1922. Hall Hubert, Studies in English official historical documents. Cam- bridge, 1908. Hanuš Josef, Národní museum a naše obrození. I. Praha, 1921. Harnack Adolf, Aus Wissenschaft und Leben. 1907.

Strana 350
350 Harnack Otto, Das Kurfürstencollegium bis zur Mitte des vier- zehnten Jahrhunderts. Nebst kritischem Abdrucke der älte- sten Ausfertigung der Goldenen Bulle. Giessen, 1883. Hasner Josef, Geschichte des ständischen Sct. Wenzels Archives. Rukopis chován v archivu země České v Praze. Hastings James, Encyclopaedia of Religion and Ethics. Vol. X., 1918. Hatschek Julius, Englische Verfassungsgeschichte. Berlín, 1913. Heber Franz Al., Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser I. Praha, 1843. Heinrich Albin, Schlesien unter den Piastiden, bis zur freiwilligen Unterwerfung an Böhmens Könige vom Jahre Chr. 1165 bis 1327. Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schle- siens. III. 1829. Herain Jan, Karlštejn. Ottův slovník naučný XIII. Praha, 1898. Herain Karel V., Karlštejn. Národní čítanka. Praha, 1918. Herzberg-Fränkel S., Geschichte der deutschen Reichskanzlei 1246—1308. Mitteilungen d. Instituts f. öster. Geschichtsfor- schung I. Ergzbd. 1885. Hilbert Kamil, Nové poznatky o románské basilice na Hradě Praž- ském. Památky archeologické a místopisné XXVI. 1914. Hinschius P., Das Kirchenrecht der Katholiken und Protestanten in Deutschland. I. Berlín, 1869. Hoffmann Christ., Scriptores Rerum Lusaticarum antiqui et recen- tiores, seu opus, in quo Lusaticae gentis origines, res gestae etc. recensentur. Lipsiae et Budissae, 1719. Hofmann Fr. Hermann, Bezirksamt Parsberg. Kunstdenkmäler des Königreichs Bayern II. 4. München, 1906. Hofmeister Adolf, Die heilige Lanze, ein Abzeichen des alten Reichs. (Untersuchungen zur Deutschen Staats- und Rechtsgeschich- te, 96). Breslau, 1908. Hrubý Václav, Archivum coronae regni Bohemiae. Tomus II. Praha, 1928. Huber Alfons, Die Regesten des Kaiserreichs unter Kaiser Karl IV. 1346—1378. Aus dem Nachlasse Johann Friedrich Böhmer's. Innsbruck, 1877. Chaloupecký Václav, Archivy na Slovensku a ich organizácia. Slo- venský Denník, Kulturní príloha 31. marca 1921. Chaloupecký Václav, Jan z Dražic, poslední biskup pražský. Časo- pis společnosti přátel starožitností českých XVI. 1908. Chlumecký P. R.-Chytil J., Bericht über das mähr. ständ. Landes- Archiv dem hochlöblichen mähr. ständ. Landesausschusse. Brno, 1858. Chlumecký P.-Chytil J., Codex diplomaticus et epistolaris Mora- viae. VII. Bd, 1334—1349. I. Abtheilung. Brno, 1858; II. Ab- theilung. Brno, 1860.

Strana 351
351 Chyský Čeněk, Karlštejn. Právo lidu, Kulturní hlídka ze dne 2. června 1923, čís. 126. Chytil Karel, K datování maleb Karlštejnských. Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1923. Praha, 1924. Chytil Karel, Karlštejn. Čechy IX. Praha, 1897. Chytil K.-Podlaha A.-Vrba, Korunovační klenoty království České- ho. Soupis památek hist. a uměleckých král. hlav. m. Prahy, III. Hradčany. Praha, 1912. Inventare österreichischer staatlicher Archive I. Inventar des Allge- meinen Archivs des Ministeriums des Innern. Wien, 1909. Jecht Richard, Quellen zur Geschichte der Stadt Görlitz bis 1600. Görlitz, 1909. Jenkinson Hilary, A manual of Archive administration including the problems of war archives and archive making. Oxford, 1922. Jireček Hermenegild, Korunní archiv český. Sbírka státních listin koruny české z doby od r. 1306 do r. 1378. Codex juris Bohe- mici. Tomus II. Pars 1. Praha, 1896. Jireček Hermenegild, Codex juris Bohemici. Tomi II., pars 3, conti- nens scripta ad rempublicam administrandam spectantia saec. XIVmi. Praha, 1889. Jireček Hermenegild, Právnický život v Čechách a na Moravě v ti- sícileté době od konce IX. do konce XIX. století. Praha, 1903. Jungmann Josef, Historie literatury české. 2. vyd. Praha, 1849. Jungnitz Josef, Das Breslauer Diözesanarchiv. Zeitschrift des Ver- eines für Geschichte und Altertum Schlesiens. 39. Bd. 1905. Kadlec Karel, Dějiny veřejného práva ve střední Evropě. 2. vyd. Praha, 1921. Käuffer Christian Gottlieb, Abrißs der Oberlausitzischen Geschichte. I.—IV. Görlitz, 1802—1804. Kaiser Hans, Anleitung zum Ordnen und Beschreiben von Archi- ven, für deutsche Archivare. Leipzig, 1905. Kaiser Hans, Die Archive des alten Reichs bis 1806. Archivalische Zeitschrift 35. 1905. Kalousek Josef, České státní právo. 2. vyd. Praha, 1892. Kalousek Josef, Karel IV., otec vlasti. Praha, 1878. Kalousek Josef, Obrana knížete Václava Svatého proti smyšlen- kám a křivým úsudkům o jeho povaze. Praha, 1901. Karge Paul, Das russische Archivwesen. Korrespondenzblatt 58. 1910. Karge Paul, Das russische Archivwesen. Zeitschrift für osteuropäi- sche Geschichte I. 1911. Kasperlik Mathias, Kasimir, Herzog von Beuthen und Miecislaus, Herzog von Teschen. Schriften der hist.-statist. Sektion der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde XII. 1859.

Strana 352
352 Kehr Paul, Das spanische, insbesondere das katalanische Archiv- wesen. Archival. Zeitschrift 36. 1926. Kern Fritz, Recht und Verfassung im Mittelalter. Historische Zeit- schrift 120. 1919. Kestler, Geschichte der Stadt Heidingsfeld. Archiv des historischen Vereines für den Untermainkreis. II., III., V. Klecanda Vladimír, Obnovení desk zemských po požáru r. 1541. Praha, 1918. Klicman Ladislav, Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. I. Praha, 1903. Klinkenborg Melle, Geschichte des geheimen Staatsarchivs zu Ber- lin. I. Die Begründung des markgräflich Brandenburgischen Archivs im fünfzehnten Jahrhundert. Mitteilungen der k. Preussischen Archivverwaltung 18. 1911. Kneschke H., Neues allgemeines deutsches Adelslexikon I.—IX. Leipzig, 1859—1870. Knothe Hermann, Urkundliche Grundlagen zu einer Rechtsgeschichte der Oberlausitz von ältester Zeit bis Mitte des 16. Jahrhun- derts. Neues Lausitzisches Magazin 53. 1877. Köhler J. A. E., Die Geschichte der Oberlausitz von den ältesten Zeiten bis zum Jahre 1815. Görlitz, 1865. Körner Julius, Die Burg Karlstein, ihre Kirchen und Capellen. Aus Anlass der fünfhundertjährigen Gründungsjubelfeier ver- fasst. Praha, 1857. Koss Rudolf, Archiv koruny české 2. Katalog listin z let 1158— 1346. (Český zemský archiv I.). Praha, 1928. Koss Rudolf, Kritische Bemerkungen zu Friedrichs Codex diploma- ticus nec non epistolaris Bohemiae. Studien zum älteren böhm. Urkundenwesen. Prager Studien XVI. Praha, 1911. Koss Rudolf. Forschungen zur mittelalterlichen Gerichtsverfassung Böhmens und Mährens. Praha, 1919. Koss Rudolf, Listiny z archivu markrabat Moravských ve vídeň- ském státním archivu. Časopis archivní školy I. 1923. Koss Rudolf, »Mocran et Mocran«. Zprávy českého zemského ar- chivu VII. Praha, 1932; článek vytištěn separátně již roku 1927. Koss Rudolf, Provenience českých archiválií ve státním archivu vídeňském. Zprávy čes. zem. archivu VI. Praha, 1924. Koss Rudolf, Zur Kritik der altesten böhmisch-mährischen Landes- privilegien. Praha, 1910. Kratochvil V., Theodor Taulow von Rosenthal. Allgemeine Deut- sche Biographie, 37 Bd. Leipzig, 1894. Krofta Kamil, Majestát Rudolfa II. Praha, 1909. Krofta Kamil, Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. XI. 1. Praha, 1910.

Strana 353
353 Krofta Kamil, Zemský archiv království Českého. Česká revue, 1910; též samostatně v Praze. Krusch B., Geschichte des Staatsarchivs zu Breslau. Mitteilungen d. k. Preussischen Archivverwaltung 11. 1908. Kugler Franz, Kleine Schriften und Studien zur Kunstgeschichte. II., 1854. Kunstdenkmäler des Königreichs Bayern. II. 4, (Regierungsbezirk Oberpfalz und Regensburg). München, 1906. — II. 9 (Neu- stadt an der Waldnab). 1907. Layritz Friedrich Wilhelm, Pegnesiae urbis eiusque tractus histo- ria. Barnthi, 1794. Legis-Glückselig, Der Prager Dom zu St. Veit. Praha, 1855. Lehner Ferdinand, Dějiny umění národa českého. I. 1. Praha, 1903; I. 2. Praha, 1905; I. 3. Praha, 1907. Leitner Q., Die hervorragendsten Kunstwerke der Schatzkammer des österreichischen Kaiserhauses. Vídeň, 1870—1873. Lewinski, Die brandenburgische Kanzlei und das Urkundenwesen während der Regierung der beiden ersten Hohenzollerschen Markgrafen (1411—1476). Strassburger Dissertation. 1893. Lex Romana Visigothorum. Vyd. G. Haenel. Lipsko, 1849. Liebormann F., Die Gesetze der Angelsachsen. Rechts- und Sach- glossar. Halle, 1912. Lindner Josef Adelmar, Chronik des Marktes Floss. 1850. Lindner Theodor, Das Urkundenwesen Karls IV. und seiner Nach- folger (1346—1437). Stuttgart, 1882. Lindner Theodor, Die Goldene Bulle und ihre Originalausfertigun- gen. MIOG V. 1884. Lippert Julius, Die Wyschehradfrage. Mitteilungen d. Vereines f. Geschichte d. Deutschen in Böhmen 32. 1894. Lippert Woldemar, Die ältesten wettinischen Archive im 14. und 15. Jahrhundert. Neues Archiv für die sächsische Geschichte und Altertumskunde. XLIV. Löher Franz, Archivlehre. Paderborn, 1890. Löwe Viktor, Das Deutsche Archivwesen. Breslau, 1921. Looshorn J., Geschichte des Bistums Bamberg. I.—VII. München, 1886—1910. Ludewig P., Reliquiae manuscriptorum omnis aevi diplomatum ac monumentorum, ineditorum adhuc. V. Francofurti et Lip- siae, 1723. Ludewig Johann Peter, Vollständige Erläuterung der Güldenen Bulla, worin viel unbekandte Wahrheiten aus dem alten Teutschen Staat entdecket und an das Licht gegeben wer- den. I. Frankfurt, 1716. Lüders Wilhelm, Capella, die Hofkapelle der Karolinger bis zur Mitte des 9. Jahrhundertes. Archiv für Urkundenforschung II. 1908. 23

Strana 354
354 Lünig Johann Christian, Codex Germaniae Diplomaticus. I. Franck- furth—Leipzig, 1732; II. Franckfurth—Leipzig, 1733. Lünig Johann Christian, Des Teutschen Reichsarchivs VI. Band. Tomus III. Partis specialis Continuatio I. Leipzig, 1711. Luschin von Ebengreuth Arnold, Handbuch der österreichischen Reichsgeschichte. 1914. Mádl Karel B., K dějinám stavby dómu Pražského. Časopis spol. přátel starožitností československých XXIX. 1921. Mareš František, Vácslav Březan. Časopis Českého musea LII. 1878. Marignola Jan, Cronica Boemorum. Prameny dějin českých III. Praha, 1882. Markgraf H., Handschriftenverzeichnis des Breslauer Stadtarchivs. Státní archiv ve Vratislavi. Markgraf H. — Frenzel O., Breslauer Stadtbuch enthaltend die Rathslinie von 1287 ab und Urkunden zur Verfassungsge- schichte der Stadt. Codex diplomaticus Silesiae XI. Breslau, 1882. Markus Antonín, Z osudů archivu švamberského. Časopis spol. přá- tel starožitností českých XXII. 1914. Matouš Bohuslav, Rakouský státní archiv vnitra a spravedlnosti ve Vídni a jeho zkáza. Časopis archivní školy V. 1927. Mayer Béla, Beiträge zur Archivgeschichte. Levéltári Közlemé- nyek II. 1924. Meiern J. G., Acta pacis executionis publica oder Nürnbergische Friedens-Executions-Handlungen und Geschichte etc. I. Han- nover, 1736; II. Göttingen, 1738. Meissner August Gottlieb, Historisch-malerische Darstellungen aus Böhmen. Prag, 1798. Melichar Václav, Karlštejn. Ilustrovaný průvodce po hradě. 2. vyd. Mikovec Ferdinand Břetislav, Die königliche Burg Karlstein in Böhmen. Olomouc, 1858. Mitis Oskar, Studien zum älteren österreichischen Urkundenwesen. Wien, 1912. Mitteis H., Zur Berliner Papyruspublikation. Hermes XXX. 1895. Mollat G., Jean XXII., Lettres communes analysées d'après les registres dits d'Avignon et du Vatican. Bibliothèque des écoles françaises d'Athènes et de Rome, tome VIII. 1924. Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti. Concilium Basileense. Scriptorum tomus I. Vindobonae, 1857. Monumenta Germaniae historica. — Diplomata. — Constitutiones. — Leges. Mosbach Aug., Przyczynki do dziejów polskich z archiwum miasta Wrocławia. Poznaň, 1860. Mudrich Andreas, Das Salzburger Archivwesen. Mitteilungen des Archivrates II. 1. 1915.

Strana 355
355 Mühlbacher E., Deutsche Geschichte unter den Karolingern. Stutt- gart, 1896. Müller Hermann, Von Bibliotheken und Archiven. Leipzig, 1925. Muffat Karl August, Geschichte der älteren bayerischen Landes- archive. Muller S., Feith J. A. en Fruin R., Handleiding voor het ordenen en beschrijven van archieven. Ontworpen in odpracht van de vereeniging van archivarissen in Nederland. Groningen, 1898. Multz Jacob Bernhard, De iure cancellariae et archivi (1692). Vy- dal J. Wencker, Collecta archivi et cancellariae iura. Argen- torati, 1715. Neplacha, opata opatovického, Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae. Prameny dějin českých III. Praha, 1882. Neudegger M. J., Geschichte der bayerischen Archive. München, 1899, 1900. Neuwirth Joseph, Böhmens Kunstleben unter Karl IV. (Sammlung gemeinnütziger Vorträge No 153.) Praha, 1891. Neuwirth Joseph, Illustrierte Kunstgeschichte I. 1911. Neuwirth Joseph, Mittelalterliche Wandgemälde und Tafelbilder der Burg Karlstein in Böhmen. Forschungen zur Kunstge- schichte Böhmens I. Prag, 1896. Noerr P. C., Chronik des Marktsfleckens Burgbernheim. Würz- burg, 1844. Notthafft Franz, Auszüge aus dem Repertorium über die Urkun- den der freiherrlichen bezw. gräflichen Familie Nothaft. Verhandlungen des historischen Vereines von Oberpfalz und Regensburg, 57. 1905. Nováček Vojtěch Jaromír, Dětřich z Portic, přední rádce Karla IV. Časopis Českého musea XLIV. 1890. Novák Jan Bedřich, Další úkoly Zemského archivu. Zprávy české- ho zemského archivu V. Praha, 1918. Novák Jan Bedřich, Korunní archiv. Národní čítanka. Praha, 1918. Novák Jan Bedřich, Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. II. Praha, 1907. Novák Jan Bedřich, Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. XV. 1. Praha, 1917. Novák Jan Bedřich, Zpráva o činnosti českého zemského archivu za léta 1918—1922. Zprávy českého zemského archivu, VI. Praha, 1924. Novotný Václav, České dějiny, I. 1. Praha, 1912; I. 2. Praha, 1913; I. 3. Praha, 1928. Nuntiaturberichte aus Deutschland. Erste Abteilung 1533—1559. Bd VII. Cardauns L., Berichte vom Regensburger und Speierer Reichstag 1541, 1542. Nuntiaturen Verallos und Poggios. Sen- dungen Farneses und Sfondratos 1541—1544. Berlin, 1912.

Strana 356
356 Oefele A. F., Rerum Boicarum scriptores nusquam antehac editi. I. Vindobonae, 1763. Opočenská Marie, Slovenika uherských listin v domácím, dvorním a státním archivu ve Vídni v období let 1243—1490. Publika- ce archivu ministerstva zahraničních věcí, řada II., čís. 2. Praha, 1927. Opočenský Jan, Archivní úmluva republiky Československé s re- publikou Rakouskou. Časopis archivní školy I. 1923. Opočenský Jan, Ratifikační formule československá. Zahraniční po- litika III. 1924. Palacký František, Akta veřejná i sněmovní v království Českém od r. 1432 do r. 1439. Archiv český, III. Praha, 1844. — Akta veřejná i sněmovní v království Českém od r. 1453 do 1490. Archiv český, IV. Praha, 1846. — Akta veřejná i sněmovní v království Českém od r. 1466 do r. 1500. Archiv český, V. Praha, 1862. Palacký František, Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Praha, 3. vyd. I. 1, 1876; I. 2, 1877; II. 1, 1877; II. 2, 1877; III. 1, 1877; III. 2, 1877; III. 3, 1877; IV. 1, 1877; IV. 2, 1878; V. 1, 1878; V. 2, 1878. Palacký František, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hus- sitenkrieges in den Jahren 1419—1436. I. Bd. Praha, 1872; II. Bd. Praha, 1873. Palacký František, Výpisky právní a soudní ze starých desk zem- ských království Českého. Zbírka první. Archiv český, II. Praha, 1842. Palgrave Francis, The ancient Kalendars and Inventaries of the Treasury of His Majesty's Exchequer. 1836. Pangerl Mathias, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen. Fontes rerum Austriacarum, II. Abt., XXXVII. Bd. Wien, 1872. Papáček Pavel, Postoloprty — Porta Apostolorum. Časopis českého musea XCIII. 1919. Paprocký z Hlohol a z Paprocké Vůle Bartoloměj, Diadochos id est successio, jinák Posloupnost knížat a králův českých, bisku- pův i arcibiskupův pražských, a všech třech stavův slavného království Českého, to jest panského, rytířského a městské- ho, krátce sebraná a vydaná. Praha, 1602. Pekař Josef, K sporu o zakládaci listinu biskupství Pražského. Čes- ký časopis historický X. 1904. Pelzel František Martin, Diplomatische Beweise, dass der römische König Wenzel nicht dreimal, sondern nur zweimal gefangen worden. Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen. IV. Praha, 1779. Pelzel František Martin, Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen.

Strana 357
357 I. Theil (1316— 1355). Prag, 1780; II. Theil, (1355—1378). Prag, 1781. Pescheck Christian Adolf, Sind aus Prag zur lausitzischen Ge- schichte noch mittelalterliche Urkunden zu hoffen? Archiv für sächsische Geschichte. 1843. Pešina z Čechorodu Tomáš, Mars Moravicus. Praha, 1677. Peterka Otto, Rechtsgeschichte der böhmischen Länder. I. Reichen- berg, 1923. Piper Otto, Oesterreichische Burgen. I.—VIII. Wien, 1903—1910. Podlaha Antonín, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in ar- ohivio capituli metropolitani Pragensis asservantur. Praha, 1923. Podlaha Antonín, Povšechný katalog arcibiskupského archivu v Praze. Praha, 1925. Podlaha Antonín, Pozůstatky románského chrámu sv. Víta, zbudo- vaného na hradě Pražském Spytihněvem II. a Vratislavem II. Památky archeologické a místopisné XX. 1903. Podlaha Antonin, Sv. Václava hrob a ostatky. Časopis katolického duchovenstva LXXVII. 1911. Podlaha Antonín — Hilbert Kamil, Metropolitní chrám sv. Víta v Praze. Soupis památek hist. a uměleckých v král. Českém. I. Praha, 1906. Podlaha Antonín — Šittler Eduard, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze. Praha, 1903. Pösinger Bernhard, Das Stiftsarchiv Kremsmünster 1302—1912. 22. Programm d. k. k. Obergymnasiums der Benediktiner zu Kremsmünster. 1912. Pohlig, Flossenbürg. Bayerland 25. 1914. Příběhy krále Přemysla Otakara II. Prameny dějin českých II. Praha, 1876. Přibíka z Radenína, řečeného Pulkavy, Kronika česká. Prameny dějin českých V. Praha, 1893. Putsch Wilhelm, Summaria etlicher Urkunden Bohaim betreffend, welche sich 1565 zu Wien im unter.-oesterr. Archiv befun- den haben. Archivní pomůcka čís. 339 domácího dvorního a státního archivu ve Vídni. Ramingen Jakob, Von der Registratur. 1571. Rauscher Rudolf, Volební kapitulace a korunovační reversy panov- níků ve státech střední Evropy. Praha, 1925. Redlich Oswald, Regesta Imperii VI. 1, Die Regesten des Kaiser- reichs unter Rudolf, Adolf, Albrecht, Heinrich VII. (1273— 1313). Innsbruck, 1898. Redlich Oswald, Ueber bairische Traditionsbücher und Traditionen. Mitteilungen d. Instituts für oest. Geschichtsforschung V. 1884.

Strana 358
358 Regesta Habsburgica. Regesten der Grafen von Habsburg und der Herzoge von Oesterreich aus dem Hause Habsburg. Inns- bruck, 1905. Ried T., Genealogisch—diplomatische Geschichte des erloschenen Rittergeschlechtes der Auer in Regensburg und Prennberg. Historische Abhandlungen der kgl. Bayerischen Akademie der Wissenschaften V. München, 1823. Riedel A. F., Codex diplomaticus Brandenburgensis. I. Berlin, 1838. Rieder O., Aug. Kölners Archivbeschreibung. Rukopis čís. 68 hlav- ního státního archivu bavorského v Mnichově. Riedner Otto, Winke für die Benützung der staatlichen bayerischen Archive. Bibliothek für Volks- und Heimatkunde 93. Rieger Bohuslav, Zřízení krajské v Čechách. I. Praha, 1889; II. Praha, 1893. Riegger Jos. Ant., Allgemeine Beschreibung des Schlosses Karlstein aus Balbins Miszellaneen. Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen III. Prag, 1787. Rosenthal E., Geschichte des Gerichtswesens und der Verwaltungs- organisation Bayerns. I. Vom Ende des 12. bis zum Ende des 16. Jahrhunderts (1180—1598). Würzburg, 1889. Rothacker Erich, Logik und Systematik der Geisteswissenschaften. Handbuch der Philosophie. München—Berlin, 1926. Salomon Richard, Reiseberichte 1908—1909. Neues Archiv der Ge- sellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde 36. 1911. Scriptores rerum Bohemicarum. Tomus I. Pragae, 1783. — Tomus II. Pragae, 1784. Sedláček August, Die altböhmischen Bestände des Oelser Archivs. Věstník Královské České Společnosti Náuk, tř. fil.-hist. Praha, 1887. Sedláček August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, VI. Praha, 1889. Sedláček August, Listy ze ztracených archivů panských, kteréž se v Paprockého Diadochu připomínají, na pravý čas a pravé udání svedené. Snůška I. Věstník Král. České Spol. Náuk (tř. fil.-hist.). 1890. — Snůška II. Věstník Král. České Spol. Náuk (tř. fil.-hist.). 1892. Sedláček August, Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480. Historický archiv I. tř. České akademie, čís. 39; Praha, 1914. Seeliger G., Die Registerführung am deutschen Königshof bis 1493. Mitteilungen d. Instituts f. oest. Geschichtsforschung III. Ergzbd. 1890—1894. Seeliger Gerhard, Kanzleistudien II. Das Kammernotariat und der archivalische Nachlass Heinrichs VII. Mitteilungen d. Inst. f. oest. Geschichtsforschung XI. 1890.

Strana 359
359 Secher V. A., Das Archivwesen im skandinavischen Norden. Ar- chivalische Zeitschrift 6. 1881. Senckenberg H. Ch., Neue und vollständigere Sammlung der Reichs- Abschiede, welche von den Zeiten Kaiser Conrads des II. bis jetzo, auf den Teutschen Reichs-Tägen abgefasset worden, sammt d. wichtigsten Reichs-Schlüssen, so auf dem noch fürwährenden Reichs-Tage zur Richtigkeit gekommen sind. Frankfurt, 1747. Seton Watson, Nicholas Glassberger and his works. With the text of his »Maior Cronica Boemorum Moderna«. Manchester, 1923. Schaub Friedrich, Geschichte des Archivs der Universität Frei- burg i. Br. Finke—Festschrift; 1925. Scheffer—Boichorst P., Zur Geschichte der baierischen und der pfälzischen Kur. Sitzungsberichte d. phil.-hist. Classe d. kgl. Bayerischen Akademie der Wissenschaft zu München. 1884. Studie otištěna znovu v Historische Studien, Heft VIII., 1897. Schiaparelli Luigi, Alcuni osservazioni intorno al deposito archi- vistico della confessio S. Petri. Archivio storico italiano. 1904 Schierendorf Christian Julius, Ohnvorgreifliche Reflexiones de ar- chivo domus augustae. Domácí, dvorní a státní archiv ve Vídni. Rkp. Schirmer, Markt Burgbernheim. Jahresbericht des Historischen Vereins für Mittelfranken. XI. Schlesinger L., Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Städte- und Urkundenbücher aus Böhmen, II. Prag, 1892. Schmidt Berthold, Die kaiserliche Kommission wegen des burggräf- lichen Archivs zu Schleiz in den Jahren 1590—1593. Archiva- lische Zeitschrift, Neue Folge IV. 1893. Schmidt Berthold, Urkundenbuch der Vögte von Weida, Gera und Plauen, sowie ihrer Hausklöster Mildenfurth, Cronschwitz, Weida und zum heiligen Kreuz bei Saalburg. Bd. I. Jena, 1885; Bd. II. Jena, 1892. Schötter Joh., Johann, Graf von Luxemburg und König von Böh- men. Luxemburg, 1865. Schottky J. M., Die Burg Karlstein. Monatschrift des vaterländi- schen Museums in Böhmen, II. 1828. Schrauf Karl, Zur Geschichte des Wiener Universitätsarchivs. Mit- teilungen d. Inst. f. oest. Geschichtsforschung, VI. Ergzbd. 1901. Schröder Richard, Glaube und Aberglaube in den altfranzösischen Dichtungen. 1886. Schubert Anton, Urkunden-Regesten aus den ehemaligen Archiven der von Kaiser Joseph II. aufgehobenen Klöster Böhmens. Innsbruck, 1901.

Strana 360
360 Sickel Theodor, Acta regum et imperatorum Karolinorum digesta et enarrata I. Wien, 1867. Sickel Theodor, Beiträge zur Diplomatik II. — Die Urkunde Lud- wig d. Deutschen aus d. J. 859 und 876. Sitzungsberichte d. phil.-hist. Klasse d. Akad. d. Wissenschaften in Wien, 39 Bd. 1862. Sintzel Josef, Versuch einer Chronik der Stadt Weiden. 1819. Skála Pavel ze Zhoře, Historie česká od r. 1602 do r. 1623. (Monu- menta historiae Bohemica). I. (1602—1616). Praha, 1865; II. (1617—1618). Praha, 1866; III. (1619—1620). Praha, 1867; IV. (1620). Praha, 1868; V. (1621—1623). Praha, 1870. Smend Rudolf, Zur Geschichte der Formel »Kaiser und Reich« in den letzten Jahrhunderten des alten Reiches. Historische Aufsätze Karl Zeumer zum sechzigsten Geburtstag etc. Wei- mar, 1910. Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. I. (1526—1545). Praha, 1877; II. (1546—1557). Praha, 1880; III. (1558—1573). Praha, 1884; IV. (1574—1576). Praha, 1886; V. (1577—1580). Praha, 1887; VI. (1581—1585). Praha, 1890; VII. (1586—1591). Pra- ha, 1891; VIII. (1592—1594). Praha, 1895; IX. (1595—1599). Praha, 1897; X. (1600—1604). Praha, 1900. Sommersberg Friedrich Wilhelm, Silesiacarum rerum scriptores aliquot adhuc inediti, accedunt Codicis Silesiae diplomatici specimen et Diplomatarium Bohemo-Silesiacum sive diplo- mata Bohemiae, Moraviae et Silesiae res illustrantia et con- firmantia. I., II. Lipsiae, 1729. Spalová Kamila, K půlstoletému výročí záchrany rakovnického ar- chivu a památce zapadlého rakovnického kronikáře Fr. Ho- vorky. Věstník Musejního spolku král. m. Rakovníka a polit. okresu rakovnického. 1917. Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527, čili pokračování v kro- nikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic, z rukopisů sta- rých vydané. Scriptorum rerum Bohemicarum Tomus III. Praha, 1829. Stenografické zprávy sněmu českého o zasedáních z let 1861—1867. Sternfeld Robert, Vier verwandte Arelatische Diplome Konrads des III. Mit. d. Inst. f. oest. Geschichtsforschung XVII. 1896. Stieber Miloslav, Böhmische Staatsverträge. Forschungen zur in- neren Geschichte österreichs 8; Innsbruck, 1912. Stieber Miloslav, České státní smlouvy, I. Praha, 1910. Stieve Felix, Beitrag zur Entstehung der Münchner Archive. Allge- meine Zeitung, 1876 B 29; 1877 B 235. Stowasser Otto H., Das alte Archiv der Herzöge von Österreich. Mitteilungen des Archivrates III. 1919.

Strana 361
361 Strassmayer Eduard, Archivar Johann Adam Trauner. Sonderab- druck aus dem Jahrbuch des Oberösterreich. Musealvereines. 81. Bd. 1926. Stutz Ulrich, Geschichte des kirchlichen Benefizialwesens I. 1895. Šebánek Jindřich, Studie o kanceláři Dětřicha, biskupa olomouc- kého. Časopis Matice Moravské L. 1926. Šimák Josef Vítězslav, Kronika československá. I. 1. Praha, 1923; 2. Praha, 1924; 3. Praha, 1925. Šimák Josef Vítězslav, Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nos- titz a Rhienecka v Praze. Soupis rukopisů knihoven a archi- vů, vydáv. I. a III. tř. České akademie, číslo 2. Praha, 1910. Šimek Emanuel, Praha a Vyšehrad. Časopis pro dějiny venkova, XII. 1925. Šimon Antonin, Die ständischen Verhältnisse des Königreiches Böhmen. Leipzig, 1848. Štech V. V. — Wirth Zd., Pedagogická vyjížďka na Karlštejn. Osnova výkladu. Praha, 1914. Šusta Josef, Dvě knihy českých dějin. I. Poslední Přemyslovci a je- jich dědictví. 1300—1308. Praha, 1917; II. Počátky lucem- burské. 1308—1320. Praha, 1919. Šusta Josef, K volbě roku 1306. Sborník prací hist. k šedesátým narozeninám prof. Jar. Golla. Praha, 1906. Taddei Pietro, L'Archivista. Milano, 1906. Tadra Ferdinand, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1310 až 1419). Rozpravy České akademie, tř. I., roč. I., č. 2. Praha, 1892. Tadra Ferdinand, Summa cancellariae. Historický archiv I. tř. Čes- ké akademie čís. 6. Praha, 1895. Tangl M., Die Tironischen Noten in den Urkunden der Karolinger. Archiv für Urkundenforschung I. 1908. Taulow z Rosenthalu Theodor Antonin, Auskunft über die aus den böhmischen Archiven a. 1750 überbrachten Urkunden und Schriften. »Kurrentakten« domácího, dvorního a státního ar- chivu ve Vídni, oddělení »Staatskanzlei, Interiora (Archiv) ex 1772, No 14.« Rkp. Taulow z Rosenthalu Theodor Antonin, Denkschrift über die Ein- richtung des k. k. geheimen Hausarchivs (von c. 1762). »Kurrentakten« domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni, karton VIII., čís. 40. Rkp. Taulow z Rosenthalu Theodor Antonín, Notanda generalia wegen des böhmischen Kronarchivs. (Geschichtsbeschreibung des königl. Böheimischen Kronarchivs. Rukopis domácího, dvor-

Strana 362
362 ního a státního archivu ve Vídni, v oddělení »Böhmische Ak- ten«, fasc. 95. Taulow z Rosenthalu Theodor Antonín, Ohnmassgebigste Reflexio- nes und untertänigste Anfragen, die Einrichtung des kais. kgl. geheimen Hausarchives betreffend. Domácí, dvorní a státní archiv ve Vídni. Rkp. Teulet M. A., Layettes du Trésor des Chartes. — Inventaires et Do- cuments. Tome I. Paris, 1863. Thudichum Fr., Die ehemaligen deutschen Reichsarchive und ihre Schicksale. Archivalische Zeitschrift XII. 1887. Timon Akos, Ungarische Verfassungs- und Rechtsgeschichte. Ber- lin, 1909. Tomek Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy. I., 1892; II., 1892; III., 1893; IV., 1899; V., 1905; VI., 1906; VII., 1906; VIII., 1891; IX., 1893; X., 1894; XI., 1897; XII., 1901. Tomek Václav Vladivoj, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Památky archeologické a místopisné IV. 1860. Torelli Pietro, L'Archivio Gonzaga di Mantova. Pubblicazioni della R. Accademia Virgiliana di Mantova. Serie I. Monumenta, I. Ostiglia, 1920. Truhlář Josef, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny Pražské. Praha, 1906. Umělecké poklady Čech. Sbírka význačných děl výtvarného umění v Čechách od nejstarších dob do konce XIX. století. Řídí Zde- něk Wirth; I.—III. Praha, 1913—1915. Urbánek Rudolf, České dějiny. III. 1. Praha, 1915; III. 2. Praha, 1918. Urbánek Rudolf, K české pověsti královské. Časopis spol. přátel starožitností českých XXIV. 1916. Vavřince z Březové, Kronika husitská. Prameny dějin českých, V. Praha, 1893. Verkooren A., Inventaire des chartes et cartulaires du Luxem- bourg I. Bruxelles, 1914. Vittani Giov., Collezioni e musei negli archivi. Annuario del r. Archivio di Stato Milano. Milano, 1914. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Hranický okres. Brno, 1909. Vojtíšek Václav, O archivech městských a obecních a jejich správě. Praha, 1924. Voltelini H., Die Bestrebungen Maximilians I. um die Kaiserkrone 1518. Mitteilungen d. Inst. f. oest. Geschichtsforschung XI. 1890. Volz H., Die biblischen Altertümer. 1914. Waitz G., Deutsche Verfassungsgeschichte. I.—VIII. Berlin 1844— 1878.

Strana 363
363 Walde O., Storhetstidens litterära krigsbyten en kulturhistorisk- bibliografisk studie, I. Upsala, 1916. Walther Andreas, Kanzleiordnungen Maximilians I., Karls V. u. Ferdinands I. Archiv f. Urkundenforschung II. 1908. Wattenbach W., Das Schriftwesen im Mittelalter. Leipzig, 1871. Wattenbach W., Iter Austriacum 1853. Archiv für oest. Geschichte, XIV. 1855. Weitmile Beneše Krabice Kronika. Prameny dějin českých, IV. Pra- ha, 1884. Weizsäcker Julius, Deutsche Reichstagsakten unter König Wen- zel. Erste Abtheilung 1376—1387. München, 1867. Wencker Jacobus, Collecta archivi et cancellariae iura. Argentorati, 1715. Wilke Johann Georg, Ticemannus sive vita principis Theodorici quondam iunioris Thuringiae landgravii. 1754. Winter Gustav, Die Gründung des kaiserlichen und königlichen Haus-, Hof- und Staatsarchivs. Archiv f. oest. Geschichte, Bd. 92. 1903. Winter Zikmund, Kulturní obraz českých měst. I. Praha, 1890. Wirth—Štenc, Umělecké poklady Čech, II. Praha, 1915. Wittmann F. M., Geschichte der Landgrafen von Leuchtenberg. Abhandlungen d. hist. Cl. d. kgl. Bayerischen Akademie der Wissenschaften, VI. München, 1852. Wittmann P., Monumenta Castelana, Urkundenbuch zur Geschich- te des Fränkischen Dynastengeschlechtes der Grafen und Herren zu Castell (1057—1546). München, 1890. Wolf G., Einführung in das Studium der neueren Geschichte. Ber- lin, 1910. Wolny G., Die Markgrafschaft Mähren. II. 1, 2. Brno, 1836, 1837. Worbs J. G., Inventarium diplomaticum Lusatiae inferioris. I. Lüb- ben, 1834. Wutke K. — Randt E., Regesten zur Schlesischen Geschichte. 1338—1342. Codex diplomaticus Silesiae, XXX. Breslau, 1925. Wutke K.—Randt E.—Bellée H., Regesten zur Schlesischen Ge- schichte. 1334—1337. Codex diplomaticus Silesiae, XXIX. Breslau, 1923. Zap Karel V. (Gustav Friedrich), Dějiny panování Karla IV. Pra- ha, 1894. Zelený V. V., Tomáš Pešina z Čechorodu. Časopis Českého musea, LX. 1886. Zeumer K., Die goldene Bulle Kaiser Karls IV. Wien, 1908. Zibermayr Ignaz, Das oberösterreichische Landesarchiv im Bilde der Entwicklung des heimatlichen Schriftwesens. Linz, 1921. Zíbrt Čeněk, Z dějin zámku a panství Zvíkova. Praha, 1908.

Strana 364
364 Zpráva o obnově korunní komory při chrámě sv. Víta na hradě Pražském. Ročník Jednoty pro dostavění hlav. chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. května 1867 do 30. dubna 1868. S. a., Die Archive des fürstlichen Hauses Schwarzenberg ä. L. Bei- träge zur Geschichte und Statistik derselben. Wien, 1873. Výzkum archivní. Berlin: Geheimes Staatsarchiv. Budyšín: Staatsarchiv. Drážďany: Sächsisches Hauptstaatsarchiv. Mnichov: Bayerisches Hauptstaatsarchiv. Geheimes Staatsarchiv. Praha: Archiv hlavního města Prahy. Archiv Křižovníků s červenou hvězdou. Archiv ministerstva vnitra. Archiv Národního musea. Archiv země České. Nostická majorátní knihovna. Veřejná a universitní knihovna. Roudnice. Lobkowický archiv a knihovna. Třeboň: Schwarzenberský archiv. Videň: Haus-, Hof- und Staatsarchiv. Staatsarchiv des Innern und der Justiz. Vratislav: Staatsarchiv. Stadtarchiv. Zhořelec: Stadtarchiv.

Strana 365
RESUMÉ Die Geschichte des böhmischen Kronarchives. I. 1. Die Schriftlichkeit im Rechtsverkehre und weit mehr noch die schriftliche Geschäftsgebahrung der Behörden — die Vorbedingungen für die Entstehung von Archiven — sind erst das Produkt einer höheren Kulturstufe. Bedeutend später als bei den germanischen Völkern, erst um die Mitte des XII. Jahr- hundertes kommt es bei den Tschechen zur Ausfertigung von Urkunden und im Zusammenhange damit zur Archivbildung. Erst dadurch, daß auch hier das Siegel aus einem Erkennungs- zeichen zu einem Beglaubigungsmittel wurde, sind in Böhmen die Grundbedingungen für einen Urkundenschutz gegeben und eine sorgfältige Aufbewahrung der schriftlichen Zeugnisse über Rechtsvorgänge angebahnt worden. I. 2. Der hohe Nutzwert der Urkunden war durch den Cha- rakter des mittelalterlichen Rechtes gegeben. Daher kam auch die Fürsorge der mittelalterlichen Rechtsträger für einen mög- lichst vollständigen Urkundenschatz. Wie oft mußten damals die Herrscher und noch viel leichter die Untertanen in ihren subjektiven Rechten Schaden leiden, wenn sie den Urkunden der Gegenpartei keine eigenen Urkunden entgegenstellen konn- ten. Aus Sorge um die Erhaltung des Besitzstandes und der Privilegien wurde deshalb überall im Mittelalter der Aufbe- wahrung der Urkunden besondere Sorgfalt zugewendet. Einzig und allein waren es die Erfordernisse des praktischen Lebens, welche archiverhaltend wirkten, keineswegs irgendwelche gei- stige Interessen. Damit ist aber nicht gesagt, daß die mittel- alterliche Geschichtschreibung überhaupt ganz interesselos an den mittelalterlichen Archiven vorbeigegangen ist. Behalten wir nur böhmische Verhältnisse im Auge, so genügt es, auf den Chronisten Pulkawa hinzuweisen, der das böhmische Kron- archiv benützt und Urkunden aus ihm in seine Chronik auf- genommen hat. I. 3. Die mittelalterlichen Archive sind fast ausschließlich Urkundenarchive. Die Amtsgeschäfte wurden nur mündlich ab- gewickelt und man empfand auch keinerlei Bedürfnis, ein

Strana 366
366 authentisches Erinnerungsbild der Verhandlungen in ihren ein- zelnen Stadien festzuhalten. Einzig und allein die Resultate der Verhandlungen hat man schriftlich fixiert. Dem entsprechend haben auch die mittelalterlichen Archive nur kleine Bestände aufzuweisen. Die Renaissancebewegung hat dann nicht nur die große Umwandlung der Verwaltungsorganisation durch Aus- bildung wirklicher Behörden hervorgerufen, sondern auch Hand in Hand mit dieser eine ungeahnte Ausdehnung des schriftlichen Geschäftsverkehres angebahnt. In dem Masse, als man nun die Vorteile einer aktenmäßigen Grundlage für die Erledigung der Amtsgeschäfte erkannte, mußte man eine gesicherte Verwahrung der aus dem schriftlichen Verkehr sich ergebenden Akten ins Auge fassen. Die neuzeitlichen Kanzlei- archive (Aktenarchive) lösen die mittelalterlichen Schatz- archive (Urkundenarchive) ab. Von diesem Lose des Abster- bens wird auch das böhmische Kronarchiv ereilt; so werden die Lehenreverse seit dem 16. Jahrhunderte nicht mehr in das Kronarchiv, sondern zur böhmischen Hofkanzleiregistratur gegeben. Überall können wir die gleiche Caesur in der Ent- wickelung des Archivwesens beobachten. Die mittelalterlichen Archive erscheinen vielmehr in der Neuzeit als abgeschlossene Archive und erfahren nur mehr eine bescheidene Vermehrung; die weitere Entwickelung des Archivwesens setzt dagegen bei den Kanzleien der neuen Behörden ein. Den zweifellos beste- henden Unterschied zwischen den Urkunden- und Schatzarchi- ven einerseits und den Akten- und Kanzleiarchiven anderseits hat die bisherige archivkundliche Literatur nicht entsprechend gewürdigt. I. 4. Verfolgen wir den Begriff des Archives sowohl in dem Zeitalter der Schatzarchive wie auch in dem der Kanzlei- archive, so finden wir, daß ein Archiv jederzeit das Produkt einer Auswahl des Schriftenmaterials repräsentiert hat, wobei für die Zuweisung zum Archive der Wert der einzelnen Schrift- stücke als ausschlaggebend erscheint. Die mittelalterlichen Urkundenarchive sind das Produkt einer solchen Auswahl, indem in diese nur solche Urkunden aufgenommen werden, wel- che als »litterae utiles« gelten. In jener Zeit des Aufschwungs des Archivwesens, als man zu neuen Archivbildungen schritt, hat wiederum der rechtliche Wert der einzelnen Schriftstücke den Gegensatz zwischen Archiv und Registratur bestimmt. Der praktische Wert in juristischer Beziehung blieb bis ins 19. Jahr- hundert für die Zuweisung zum Archive maßgebend und wurde erst dann durch den historischen Wert bei der Auswahl ab- gelöst. I. 5. Die moderne Archivtheorie, welche jedes wahre Ar- chiv aus dem Geschäftsgange einer Kanzlei, beziehungsweise

Strana 367
367 deren Behörde, entstehen läßt, war erst recht dazu angetan zu zeigen, wie Kanzlei- und Archivgeschichte ineinandergreifen, weil man in dieser nun nur mehr den Niederschlag jener er- blicken wollte und in beiden nur mehr einen Teil der Verwal- tungsgeschichte sah. Diesem von der herrschenden Lehre statuierten Zusammenhang zwischen Archiv- und Kanzlei- geschichte entspricht auch die Deutung des Wortes Archiv, wie man sie heutzutage als allgemein giltig ansieht. Prof. Vla- dimir Groh, der sich zuletzt für die Deutung des Wortes Ar- chiv aus archium (= dozslov), Amtslokal, Amtssitz, ämtliche Versammlungsstätte, ausgesprochen hat, muß jedoch zugeben, daß dieses Wort erst in den ersten Jahrhunderten unserer Zeit- rechnung in der uns jetzt geläufigen Bedeutung in Erschei- nung tritt. Tatsächlich bedeuten die Ausdrücke ágyn oder dozelov, die einigemale in den Berliner Papyri auftreten, nichts anderes, als das ebendort vorkommende yoaqelov, eine Behörde, bei der die aegyptischen Kaufkontrakte auf einer Liste registriert wur- den, also eine Art Grundbuchsamt, keineswegs aber eine Sammelstätte von Urkunden. I. 6. Auf Grund einer vergleichenden Betrachtung der Archivverhältnisse nicht nur bei den Völkern des Mittelalters, sondern auch bei denen des Altertums, können unbestreitbare Tatsachen der älteren Archivgeschichte überhaupt festgestellt werden. Wir finden, daß die alten Archive keineswegs einen Bestandteil, ein bloßes Anhängsel der Kanzleien gebildet ha- ben. Wir sehen vielmehr überall im Mittelalter die Archive in Verbindung mit dem Schatze und mit Heiligenreliquien. Auf diese Tatsache ist eigentlich schon von Sir Francis Palgrave, einem der hervorragendsten älteren englischen Forscher auf dem Gebiete der englischen Archivgeschichte, hingewiesen wor- den. Denselben Brauch können wir auch bei den Römern beob- achten. In dem »aerarium«, im Saturnustempel auf dem Fo- rum Romanum, befand sich nicht nur die Staatskasse mit den Staatsgeldern und Edelmetallen, sondern hier wurde auch das römische Staatsarchiv verwahrt. Der »thesaurus publicus«, »fiscus«, wird in den römischen Inschriften des öfteren als »arca« bezeichnet. Arca bedeutet aber dann später auch bei den germanischen Stämmen den Schatz. Arca, beziehungsweise archa, ist aber nicht nur die Geldkiste, das Behältnis, in dem der Schatz verwahrt wird, sondern auch die Kiste, in welcher neben dem Schatz die Urkunden liegen. Das Wort »archa«, aus dem »archivium« wird, wird dann synonym mit anderen Archivbezeichnungen, wie »scrinium« oder »armarium«, ge- braucht. Am anschaulichsten tritt uns das Wesen einer sol- chen »archa« in der Bundeslade der Juden entgegen, die im Tempel von Jerusalem durch Vespasian eingeäschert wurde;

Strana 368
368 darin wurden die Gesetze Mosis, die Schriften des Pentateuchs neben anderen Heiligtümern verwahrt. Nicht mit Unrecht wurde deshalb in einem gewissen Sinne die Bundeslade der Juden von Hubert Hall als das Prototyp der Archive als ein »equivalent of the modern Archivs« hingestellt. I. 7. Es kann kein Zweifel darüber bestehen, daß in der Merowingerzeit der Kronschatz, dem damals eine so hohe Be- deutung beigemessen wurde, daß er geradezu das Reich selbst repräsentierte, und das Archiv untrennbar mit einander zu- sammenhiengen. Es wäre nun das Nächstliegende anzunehmen, daß man auch späterhin in der Karolingerzeit an diesem Brau- che festgehalten und die Urkunden in der capella xav'éoxiv, der Aachner Pfalzkapelle verwahrt hat. Hier in der Aachner Marienkirche lagen unter der Obhut der capellani neben ande- ren kostbaren und wichtigen Gegenständen die Reichsheilig- tümer, das sind der große Schatz an Reliquien, den die Karolin- ger allmählich gesammelt hatten. Wir besitzen einen Quellen- beleg, über den diejenigen, welche den Zusammenhang zwischen Kapelle und Archiv leugnen, nicht hinwegkommen können. Karl der Große ließ im Jahre 794 über die erfolgte letzte Verzicht- leistung Tassilos drei gleichlautende Aufzeichnungen ausferti- gen, von denen eine in dem Tassilo angewiesenen Kloster, eine andere in der Pfalz und die dritte »in sacri palatii capella« aufbewahrt werden sollte. I. 8. Der Zusammenhang zwischen Kapelle und Archiv läßt sich dann später nicht nur in Frankreich, sondern auch im Norden und Süden Europas, in England wie in Unteritalien, ganz deutlich verfolgen. Schon die Merowinger haben ihren Reliquienschatz, dessen Hüter die capellani waren, mit sich ge- führt. Der Verlust des Schatzes, der Reichsheiligtümer, war mit dem Verluste des Königreiches gleichbedeutend. Auch die Karolinger wie die französischen Könige haben ihren Schatz mit sich geführt. Philipp August soll nun im Jahre 1194 mit diesem Brauche (nach dem Verluste des großen Schatzes der französischen Könige) gebrochen und die Kapelle mit dem Schatze und dem Archive in Paris stabilisiert haben; von da ab wurde das französische Kronarchiv bei der Sainte Chapelle du Palais über der Sakristei verwahrt. Daß auch jetzt das Ar- chiv nur einen Teil des Schatzes bildete, ersehen wir aus seiner Bezeichnung: »Trésor des Chartes« = »Thesaurus chartarum et privilegiorum domini regis«. Mit einer Deutlichkeit, die nichts zu wünschen übrig läßt, tritt uns die Identität zwischen Kapelle-Reliquienschatz- und Archiv in der englischen Über- lieferung entgegen. In den thesauri des Königs zu Winchester erliegt nachweisbar seit Knut neben den Reliquien und dem Edelmetallwerk das alte Archiv der englischen Könige.

Strana 369
369 I. 9. Die Gepflogenheit der mittelalterlichen Herrscher, ihre Urkunden mit ihrem Schatze unter dem Schutze der Reli- quien auf ihren Wanderzügen überallhin mitzuführen, ja diese selbst in das Kampfgetümmel mitzunehmen, mußte sicherlich nicht selten für den Bestand der mittelalterlichen Archive ver- hängnisvoll werden. Unwillkürlich müssen wir da an das alte Archiv der deutschen Könige denken und die Tatsache, daß wir ein solches gegenwärtig nicht mehr besitzen, mit jener Gepflo- genheit in Zusammenhang bringen. Allerdings haben vor allem Bresslau und Löher die Existenz eines alten deutschen Reichs- archives geradezu in Abrede gestellt. Auch S. Herzberg-Fränkel erklärte den Bestand eines geordneten deutschen Reichsarchi- ves für fraglich. Demgegenüber hat schon Ficker und dann mit besonderem Nachdruck Seeliger darauf hingewiesen, daß die uns in Pisa erhalten gebliebenen Überreste, die bis auf Rudolf von Habsburg zurückgehen, trotz aller Dürftigkeit einen un- wiederlegbaren Beweis dafür bieten, daß es eine Verpflichtung gegeben hat, der zufolge die Privaterben eines deutschen Königs an dessen Nachfolger die Reichsarchivalien ebenso ausliefern mußten wie die Reichsinsignien. In dem »Inventarium de iocali- bus et clenodiis d. imperatoris« vom Jahre 1313 werden neben den Reichsinsignien, Juwelen, Gold- und Silbersachen auch Urkunden angeführt. Das deutsche Reichsarchiv wird wahr- scheinlich einer Katastrophe zum Opfer gefallen sein. Vorläufig vermag man über sein Schicksal nichts Näheres zu sagen; es ist sozusagen spurlos vernichtet worden. I. 10. Es kann keinem Zweifel unterliegen, daß auch das Kronarchiv von Aragon, eines der ersten Archive des Abend- landes, ursprünglich auch nur einen Teil des aragonesischen Kronschatzes gebildet hat. Wie innig der Zusammenhang zwi- schen Archiv und Schatz war, darauf deutet ganz besonders eine uns aus dem 14. Jahrhunderte erhalten gebliebene Instruk- tion für die Archivare des angiovinischen Königreiches Neapel hin. Bei den Archiven der slavischen Herrscher des Mittelalters können wir den gleichen Charakter wie sonst überall beobach- ten. Wie aus den ältesten Geschichtsquellen Kroatiens ersicht- lich ist, wurden in ältester Zeit die königlichen Urkunden in der Residenz des Königs in der sog. »eapella regia« verwahrt. Das Archiv der Arpadenkönige wird schon auf Wisegrad (in Un- garn) einen Teil des Schatzes gebildet haben. Gegen Ende der Herrschaft der Könige aus dem Hause Anjou wurden die unga- rischen Staatsurkunden im Hause des Tavernicus (»in domo thezauraria reginali«, »in domo tavernicali«) zu Buda unter- gebracht. Aber auch bei den nordischen Herrschern lagen der Schatz und die Briefe des Reiches (»rigens tresel [trésor] och brefve«) stets beisammen. In der ältesten Kirche Kiews, 24

Strana 370
370 welche dem heiligen Elias geweiht war, oder vielleicht in der Nowgoroder Sophienkathedrale haben bereits die Kiewer Groß- fürsten nicht nur ihre wertvollen Kostbarkeiten, sondern auch wichtige Urkunden wie z. B. die beiden berühmten griechisch- russischen Friedens- und Handelsverträge aus dem Jahre 911 und 945 in Verwahrung gehabt; dort muß sie der Verfasser der Nestorchronik vor Augen gehabt haben. Man kann darin den Einfluß von Byzanz erblicken, wo die Institution der Archive eine allbekannte Einrichtung war und wo in der Sophienkathe- drale zu Konstantinopel unter den Gegenständen des Staats- schatzes wertvolle Staatsurkunden verwahrt wurden. So wur- den auch in der Uspenskij Kathedrale im Moskauer Kremel, der alten Krönungskirche der russischen Zaren, die wichtigsten Moskauer Staatsurkunden unter dem Altar im Allerheiligsten aufbewahrt. I. 11. Die Päpste haben schon seit dem Pontifikate Gre- gors II. die wichtigsten Urkunden der römischen Kirche, wie die Schenkungen der römischen Kaiser u. a. mehr am Grabe des Apostels Petrus in der ihm geweihten Basilica verwahrt. In der Confessio beati Petri, an der Tumba des Apostelfürsten, finden wir auch Bücher hinterlegt. Doch auch der Charakter des zweiten päpstlichen Scriniums wird kein anderer gewesen sein. Hinsichtlich des letzteren werden wir auch eine Verbindung von Urkundensammlung und Bibliothek mit dem Schatze an- zunehmen haben. Und auch die päpstlichen Schatzverzeichnisse lassen dann keinen Zweifel über die Beziehungen von päpst- licher Urkundensammlung und dem Schatze aufkommen. So heißt es von den Privilegien und Registerbüchern der römischen Kirche, als sie im Jahre 1339 von dem päpstlichen Schatzmeister Joh. Amelio verzeichnet wurden, daß sie »in thesauro, qui con- servatur in archivis ecclesiae Romanae, existunt«. I. 12. Schon seit den ältesten Zeiten wurden die Urkunden der bischöflichen Kirchen und Klöster in den Kirchen selbst oder in besonderen Räumlichkeiten neben denselben, in den Sakristeien, bei dem Kirchenschatze verwahrt. Hier lagen sie oft in besonderen Schränken oder Truhen, Allmern (entspricht d. lateinischen armarium) neben den Heiligtümern, den Kost- barkeiten, kirchlichen Gewändern und Geldern. Bei den Kirchen gab es gewöhnlich zwei Sakristeien, die eine diente zum tägli- chen Gebrauch, die andere zur Aufbewahrung der Kostbarkeiten und der Kloster-, beziehungsweise Kirchengeräte. Die Schatz- kammer war gewöhnlich die »obere« Sakristei. Diese bildete in vielen Fällen einen gewölbten Raum über der eigentlichen, der Vorbereitung zu den kirchlichen Handlungen dienenden Sa� kristei. I. 13. Auch die Städte haben im Mittelalter ihre wertvollen

Strana 371
371 Urkunden in den Sakristeien der Kirchen verwahrt. Die Lü- becker Tresekammer oder Dreskammer (entstellt aus »trese- laria«, »thesauraria consilii«) befand sich in einem Gewölbe über der Ratskapelle der Marienkirche. So wurden auch die älteren Archivalien der oberhessischen Landstadt Alsfeld einst in der Sakristei der Walpurgiskirche zugleich mit denen der Kirche und des Hospitals aufbewahrt. Das alte Urkundenarchiv der Stadt Frankfurt a. M. wurde in den Türmen der Leonhards- kirche verwahrt. In den italienischen Städten stoßen wir auf die alte Institution der »sacristia communis«; einer solchen wird z. B. in Mantua in den letzten Dezennien des XIII. Jahrhunder- tes gedacht. Den gleichen Aufbewahrungsort finden wir auch bei den Universitätsarchiven. Schon Herzog Rudolf IV. ordnete in dem Stiftsbriefe der Wiener Universität vom Jahre 1365 an, für die Privilegien der Universität einen mit Eisen beschlagenen Schrein anzuschaffen, und bestimmte als Aufstellungsort dieses »Scriniums« die innere Sakristei der Allerheiligen (d. i. St. Ste- phans) Kirche. So wurde auch die »arca« mit dem Urkunden- schatz der Freiburger Universität dem dortigen Dominikaner- kloster anvertraut. I. 14. Über die Ursache, weshalb vornehme weltliche Per- sonen schon frühzeitig und dann später während des ganzen Mittelalters hindurch ihre Rechtstitel in den Kirchen hinterleg- ten, sind verschiedene Vermutungen geäußert worden. Einige Forscher waren der Ansicht, daß man den für weltliche Perso- nen ausgestellten Urkunden durch Verwahrung in kirchlichen Archiven volle Rechtssicherheit gewährleistet haben wollte. So hat Sickel auf die »loca credibilia« in Ungarn hingewiesen, die als geistliche Archive Depots für Privaturkunden gebildet hät- ten. Redlich glaubte, daß weltliche Personen in den kirchlichen Archiven eben rechtssichere Orte sahen und deshalb in diesen ihre Urkunden hinterlegten. J. B. Novák ist gleichfalls auf jene »depositäre Tätigkeit« der Archive zu sprechen gekommen. Neuestens hat Zibermayr diese Gepflogenheit durch den Hinweis darauf erklären wollen, daß die weltlichen Kreise damals noch nicht schriftkundig und die Mönche die einzigen Träger der Bildung waren. Zibermayr suchte aber auch geltend zu machen, daß lange Zeit fast nur in den Gotteshäusern feuersichere Ge- wölbe zur Verfügung standen, indem die landesfürstlichen Bur- gen im Innern fast ganz aus Holz und mit Schindeldächern ge- deckt waren. I. 15. Daß die Schriftkenntnis der Mönche die Ursache davon war, daß Laien ihren Urkundenschatz geistlichen Anstal- ten zur Verwahrung übergaben, kann deshalb nicht angenom- men werden, weil wir sehen, daß weltliche Personen auch mit anderen Teilen ihres Schatzes dasselbe taten. Sie haben ja auch

Strana 372
372 ihre Kostbarkeiten und sonstige Kleinodien in den Sakristeien der Kirchen hinterlegt. Es müssen deshalb für die Aufbewah- rung der Urkunden in den Kirchen dieselben Gründe ausschlag- gebend gewesen sein, welche zur Wahl eines solchen Aufbe- wahrungsortes des Schatzes überhaupt, d. i. aller seiner Teile führten. Aber auch die Feuersicherheit kann dabei keine ent- scheidende Rolle gespielt haben. Im allgemeinen kann man nicht sagen, daß die Burgen der weltlichen Herren weniger feuersicher gewesen wären als die Kirchen. Hiebei müssen wir noch einen weiteren Umstand in Erwägung ziehen. Wir sehen nämlich, daß schon im Altertum die Archivschätze überhaupt in Tempeln ihre Aufbewahrung fanden. Die Juden haben die Archive wie die Bibliotheken in ihren Tempeln verwahrt. Bei den Griechen wie bei den Römern waren die Tempel der eigent- liche Aufbewahrungsort der Archive. Dies ist eine wie für die Völker des Altertums so auch für die des Mittelalters charak- teristische Erscheinung. Der Aufbewahrungsort ist hier wie dort der gleiche — die Tempel und Kirchen. Die Religion bewid- mete die heidnischen Tempel wie später die christlichen Kir- chen mit dem Schirmdache der Unantastbarkeit. Bei allen Völ- kern führte die auf Scheu vor dem Heiligen beruhende Sitte dazu, daß Orte, welche der Gottheit und ihrer Verehrung ge- weiht waren, einen besonderen Frieden genossen. Dieser Sacral- friede erstreckte sich auf Sachen wie auf Personen. Die im Altertum wie im Mittelalter zu beobachtende Gepflogenheit, das Archiv in den Kultstätten aufzubewahren, ist demnach eine Folgeerscheinung des Institutes des Sacralfriedens. I. 16. Die vergleichende Methode vermag uns allein die ver- loren gegangenen Beziehungen in der Entwickelung des Archiv- wesens der älteren Zeit aufzudecken. Nur auf Grund verglei- chender Forschung können die verschiedenen Probleme der Archivgeschichte gelöst und eine allgemeine Archivgeschichte, über deren Notwendigkeit kein Zweifel bestehen kann, auf- gebaut werden. II. 1. Theodor Anton Taulow von Rosenthal, der sich mit der Geschichte des böhmischen Kronarchivs besonders in dessen Anfängen beschäftigt hat, vermag nicht mit voller Sicherheit zu sagen, an welchem Ort das böhmische Kronarchiv in den ältesten Zeiten verwahrt gewesen sei. Doch tritt er für den Vyšehrad ein, indem er behauptet, daß »der Anfang des böhmi- schen Kronarchivs nicht wohl eher als von den Zeiten Vrati- slavs I. hergeleitet werden könne, da vor den Zeiten dieses Kö- nigs keine anderen an die Landesfürsten ergehenden Briefe be- kannt seien.« Rosenthal meint deshalb, daß König Vratislav »den ersten Grund zum Kronarchiv gelegt habe.« Er mutmaßt weiter, daß König Vratislav »mit dem Vyšehrader Cancellariat

Strana 373
373 auch die Verwahrung seiner erlangten Briefe nach dem dama- ligen Zeitgebrauche verknüpft hätte.« Immerhin ist es höchst wahrscheinlich, daß zur Zeit König Vratislavs die ältesten, allerdings jetzt verloren gegangenen Urkunden, welche die böh- mischen Herrscher namentlich von den Päpsten empfangen hat- ten, auf dem Vyšehrad verwahrt wurden. Dies hat aber nichts mit dem Kanzleramte zu tun als vielmehr mit der Tatsache, daß sich in diesen Zeiten auf dem Vyšehrad die Schatzkammer der böhmischen Herzöge befunden hat. Niemand anderer als Kosmas ist uns der Gewährsmann dafür, daß auf dem Vyšehrad sich die »camera ducis« befand, in welcher unter anderem auch die Bastschuhe Přemysls als »Reliquie« verwahrt wurden. II. 2. Seit wann sich der Schatz des böhmischen Herzogs auf der Burg Vyšehrad befunden hat, ob er schon ursprünglich da gewesen oder erst später dahin gekommen ist, vermögen wir nicht zu sagen. In Anbetracht des Umstandes aber, daß der Vyšehrad eine bei weitem jüngere Burg als Prag-Hradschin ist, erscheint es nicht unwahrscheinlich, daß die Übertragung des Schatzes von der Wenzelsburg auf den Vyšehrad erst in den Tagen Vratislavs I. erfolgt ist, als letzterer in einen Gegensatz zu seinem Bruder, dem Bischof Jaromir gekommen war und seine Residenz dahin verlegt hatte. Ebenso wenig wissen wir, wie lange der herzogliche Schatz auf der Burg Vyšehrad ge- blieben ist und wann er in die von Spytihněv II. und Vratislav II. erbaute Basilika des heiligen Veit auf dem Hradschin geschafft wurde. Als ganz sicher muß es gelten, daß der Schatz der böh- mischen Herzöge, die »camera ducis«, sich noch in den Tagen des Kosmas auf dem Vyšehrad befunden hat. Von den Zeiten Vladislavs II. an scheint allerdings der Ruhm des Vyšehrad als Residenzburg dauernd geschwunden zu sein. Und da erscheint es nicht unwahrscheinlich, wenn überhaupt in dieser Beziehung Vermutungen gemacht werden können, daß damals der herzog- liche Schatz nach der Prager Residenz gebracht wurde, wenn auch einzelne Teile desselben wie die berühmten »Přemysl- reliquien« auf dem Vyšehrad auch späterhin zurückgeblieben sind. Direkte Zeugnisse für die Verwahrung des böhmischen Königsschatzes auf der Prager Burg besitzen wir erst aus der zweiten Hälfte des XIII. Jahrhundertes. Der unbekannte Ver- fasser der chronikalischen Aufzeichnungen über die Vorfälle nach dem Tode König Přemysl Otakars II., sicherlich ein Pra- ger Domherr, gibt uns Kunde über die näheren Umstände der Verwahrung des böhmischen Königsschatzes zusammen mit dem Domschatze in der Veitsbasilika auf dem Hradschin. Seine Schilderung der Plünderung des Domschatzes durch die bran- denburgischen Ritter im Januar 1279 ist zugleich ein untrügli- cher Beweis dafür, daß damals auch das Archiv der böhmischen

Strana 374
374 Königs beim Schatze in der Sakristei der Prager Domkirche verwahrt wurde. II. 3. Die Sakristei der Veitsbasilika befand sich allem An- scheine nach in der Nähe des östlichen Chores, des sogenann- ten Veits- und Wenzelschores, angebaut dem linken, nördlichen Seitenschiffe. Kosmas gedenkt ihrer als »camera, ubi eccle- siastica servabantur xenia« Sie scheint der am frühesten fertig- gestellte Teil des Spytihněvschen Baues gewesen, wie auch von dem Brande des Jahres 1091 verschont geblieben zu sein. Im Jahre 1252 sind die dort angehäuften Schätze derart angewach- sen, daß die Vergrößerung der Sakristei unausbleiblich er- schien. Sie wurde von dem damaligen Kapiteldekan Veit vor- genommen. Da an eine Erweiterung des Gebäudes der Länge nach offenbar nicht zu denken war, errichtete man oberhalb wie unterhalb der bisherigen Räumlichkeiten, in denen ein Altar zu Ehre des heiligen Michael aufgestellt wurde, zwei gewölbte Kammern. Der hier verwahrte Schatz Přemysl Otakars II., der Schatz des Domes wie die von einzelnen geistlichen wie welt- lichen Personen deponierten Schätze wurden dann am 7. Januar 1279 von den Brandenburgern gehörig geplündert. Unter dem Vorwande, er brauche einige dem König Přemysl Otakar II. er- teilte Privilegien, schickte Markgraf Otto von Brandenburg einige ihm ergebene Kanoniker der Prager Kirche, welche seine Kapläne waren, nach der Sakristei der Domkirche, damit sie diese dort ausfindig machen sollten. In Wirklichkeit handelte es sich ihm gar nicht um Urkunden als vielmehr um den anderen Teil des königlichen Schatzes, die Kostbarkeiten und Gelder, welche zusammen mit dem Archiv in der Sakristei und anderen Räumlichkeiten der Kirche verwahrt wurden. Er gab deshalb seinen Rittern, welche er den Kanonikern auf die Suche mit- sandte, diesbezüglich geheime Instruktionen. Die Schlüssel der Sakristei, der Wenzelskapelle und der Krypta wurden dem Sa- kristan unter Gewaltanwendung abgenommen, dem Markgrafen Otto übergeben und in die Kirche Wachposten gesetzt. Erst nach zwei Tagen holten sich die Brandenburger ihren Raub. Sie hatten es wohl vor allem auf Geld abgesehen. Inwieweit andere Teile des Schatzes, namentlich die Archivbestände, in Mitleiden- schaft gezogen wurden, vermögen wir heute nicht zu sagen. II. 4. Die geringen Reste des alten Přemyslidenarchivs, die wir besitzen, sind von ganz besonderem archivgeschichtlichen Interesse, da ihre Überlieferungsgeschichte auf ein ursprüngli- ches Beisammensein des königlichen Archivs und des Archivs der Prager Kirche hindeutet. Einige Urkunden des alten Pře- myslidenarchivs sind nämlich in der Sakristei der Prager Kirche zurückgeblieben, nachdem schon längst das böhmische Staats- archiv auf die Burg Karlstein gebracht worden war. Wir be-

Strana 375
375 sitzen ein altes Urkundeninventar des Prager Domkapitelarchi- ves aus dem Jahre 1551, welches von dem Prager Domdechanten Valentin angelegt wurde, nachdem ein Brand das alte Urkunden- archiv des Prager Domkapitels in Unordnung gebracht und eine Anzahl von Urkunden vernichtet hatte. In diesem Inventar ist für die Ermittelung der Überlieferungsgeschichte der einst im Prager Kapitelarchiv zurückgebliebenen Kronarchivsurkunden jene Gruppe von besonderer Bedeutung, welche sich dort unter dem Titel »Literae pro rege et regno Boemiae, non pro ecclesia« verzeichnet findet. Das Vorhandensein von Urkunden des böh- mischen Kronarchivs im Prager Kapitelarchive kann nur eine Folge des Umstandes sein, daß das böhmische Kronarchiv mit dem Kapitelarchive und dem Domschatze zusammen in der Sa- kristei der Prager Kirche verwahrt wurde. Anderseits finden sich noch jetzt unter den Urkunden des böhmischen Kronarchivs einige Urkunden, von denen es nicht als ausgeschlossen gelten kann, daß dieselben infolge des ursprünglichen Beisammenseins des Kronarchivs und des bischöflichen Archivs unter die Be- stände des ersteren gekommen sind. II. 5. Als der römische König Albrecht im Jahre 1306 als Sieger Heinrich von Kärnten aus dem Lande vertrieben hatte und sein Sohn Rudolf am 16. Oktober d. J. zum böhmischen Kö- nige gewählt worden war, da wurde das alte Archiv der Pře- mysliden einer durchgreifenden Revision unterzogen, wobei Albrecht zweifellos eine Reihe von Urkunden mit nach Wien nahm. Die böhmischen Stände mußsten damals diesem Beginnen ruhig zusehen und sich offenbar nur mit zwei der bedeutsamsten Privilegien der deutschen Könige (vom Jahre 1212 und 1216) begnügen, welche das Přemyslidenarchiv beherbergte. Welche Urkunden König Albrecht im Jahre 1306 dem alten Přemysliden- archiv entnommen und nach Wien gebracht hat, um sie in seinem »Schatzgewölbe« zu hinterlegen, diese Frage kann heute nicht mehr in ihrem ganzen Umfange beantwortet werden. Wahr- scheinlich ist es nur, daß alle von König Albrecht aus dem böh- mischen Kronarchiv erhobenen Urkunden wiederum an ihre Stelle zurückgelangt sind, als Johann von Luxemburg König von Böhmen wurde. Nur von zwei Urkunden können wir mit Be- stimmtheit behaupten, daß sie von Albrecht nach Wien genom- men wurden und tatsächlich auch einige Zeit in dem Archive der oesterreichischen Herzöge hinterlegt waren. Es sind dies zwei Goldbullen König Friedrichs II. vom 26. September 1212 (über Floß und Parkstein) und vom Juli 1231 (Confirmation König Wenzels I.) gewesen. Diese Urkunden waren bis zum Jahre 1358 in dem Archive der oesterreichischen Herzöge geblieben. Am 2. April 1358 schickte nämlich der oesterreichische Herzog die besagten Goldbullen König Friedrichs II. durch besondere Boten,

Strana 376
376 Burghardt, Burggrafen in Magdeburg, und Albrecht von Puch- heim Kaiser Karl IV. Auch König Heinrich der Kärntner hat eine Reihe von Kopien, Konzepten und Originalurkunden, die sich damals offenbar in der Königskanzlei befanden, mit sich nach Tirol genommen. II. 6. Auch unter den Luxemburgern wurden die Urkunden, welche die Rechtstitel der böhmischen Könige und der Krone Böhmen betrafen, im Schatze des böhmischen Reichs verwahrt. In einer Note, die sich in einem Kopialbuche des böhmischen Kronarchivs, dessen älteste Vorlage aus der Zeit Karl IV. stammt, vorfindet, wird bemerkt, daß die »litterae antiquorum imperatorum et regum Romanorum super libertatibus, iuribus et honoribus regum et regni Boemiae .... iacent in thesauro regni penes litteras alias imperatorum et regum.« Auch jetzt bleibt die Sakristei der Prager Kirche der Aufbewahrungsort des böhmischen Kronschatzes. II. 7. Der Veitsdom war die Aufbewahrungsstätte des böh- mischen Kronschatzes, weil in dieser Kathedrale der Leichnam des heiligen Wenzel, das kostbarste Palladium des böhmischen Staates, ruhte. Es ist ein Zug der mittelalterlichen Welt- und Rechtsanschauung überhaupt, die Staatsgewalt wie den Staats- begriff durch Personen wie auch Sachen verkörpern zu lassen. Zweifellos hat in Böhmen das Přemyslidenhaus den Wenzelskult gefördert und da es ununterbrochen bei der Herrschaft blieb, ist hier dieser Kult auch zu einer weitergehenden Entwickelung gelangt. Unter Einfluß der ständischen staatsrechtlichen An- schauungen dient schon zu Beginn des XIII. Jahrhundertes die Person des heiligen Wenzel zur Personifikation der »terra« des böhmischen Staates. Das »sigillum sancti Wenceslai« ist iden- tisch mit dem »sigillum terrae«. Die Bezeichnung St. Wenzels- Archiv für das böhmische Kronarchiv ist, wenn wir sie auch nur für die allerspäteste Zeit belegen können, wohl eine äußerst zu treffende Bezeichnung, namentlich was den ursprünglichen Aufbewahrungsort dieses Archivs anbelangt. II. 8. Wie innig der »thesaurus regni« mit der St. Wenzels- reliquie verquickt war, ergibt am deutlichsten der Umstand, daß Karl IV. bezüglich der neuen böhmischen Königskrone, die er im Jahre 1346 noch als königlicher Prinz anfertigen ließ, die Verfügung traf, daß diese ständig auf dem Haupte des heiligen Wenzel zu ruhen hätte. Dem entsprechend hat Karl IV. die Wenzelskapelle des Veitsdomes mit dem Grabe des heiligen Wenzel nicht nur in der erlesensten Weise ausschmücken, son- dern auch für die Zwecke der Aufbewahrung des böhmischen Staatsschatzes besonders einrichten lassen. Vor allem war es jenes neben der Wenzelskapelle befindliche Gewölbe, das über der prachtvollen großen Pforte und Halle der Südseite liegt und

Strana 377
377 das von außen her durch das große Mosaikbild kenntlich ist. Es ist die »sacristia nova desuper«, von deren Errichtung uns Beneš von Weitmühl erzählt. Neben jenem Gewölbe oberhalb der Wenzelskapelle muß es noch ein anderes Gewölbe unterhalb derselben gegeben haben, welches dem gleichen Zwecke diente. Dieses letztere Gewölbe befand sich direkt beim Grabe des Staatspatrons. Für das Alter dieser Aufbewahrungsstätte spre- chen vor allem die eingangs gemachten Feststellungen allge- mein archivgeschichtlicher Natur, die zweifellos die Tatsache ergeben haben, daß man im Mittelalter die Aufbewahrung des Schatzes unter den Schutz von Heiligenreliquien stellte. Nach- dem später bereits durch zwei Jahrhunderte der böhmische Kronschatz mit dem Archiv auf der Burg Karlstein gelegen war, galt noch zu Beginn des XVII. Jahrhundertes die St. Wenzels- kapelle als der althergebrachte Aufbewahrungsort der Krö- nungskleinodien und des Kronarchives. Die Gruft, wo der Leich- nam des heiligen Wenzel liegt, erscheint immer noch als die eigentliche Aufbewahrungsstätte des Staatsschatzes. Das Ge- wölbe unter der Wenzelskapelle muß dann gegen Ende des XVII. Jahrhundertes, nachdem das Kronarchiv von da zur Landtafel gebracht worden war, vermauert worden sein. Dieses Gewölbe ist zweifellos identisch mit jenem Gewölbe, das im Jahre 1911 anläßlich der mit der Restaurierung des St. Wen- zelsgrabes vorgenommenen Ausgrabungen vom Architekten Hil- bert entdeckt wurde; dasselbe verläuft als Kellergewölbe längs der äußeren Umfassungsmauer der Wenzelskapelle und zeigt rechterhand tresorartige Vertiefungen, welche zur Aufnahme des Staatsschatzes dienten. II. 9. Der böhmische Staatsschatz hatte also seinen alt her- gebrachten, durch den Leichnam des Staatspatrons bestimmten Aufbewahrungsort in den Gewölben oberhalb und unterhalb der Wenzelskapelle des Veitsdomes. Für die hervorragendsten Be� standteile des deutschen Reichsschatzes, die am 21. März 1350 von dem Markgrafen Ludwig ausgeliefert worden waren, mußte Kaiser Karl IV. erst eine neue, würdige Aufbewahrungsstätte schaffen. Dies geschah durch die Erbauung der Burg Karlstein. Hier schuf Karl IV. in der Kreuzkapelle ein Gegenstück zur Wenzelskapelle, ein zweites »sacrarium gemmeum«. Wie im Mittelpunkte des böhmischen Staatsschatzes die Wenzelsreliquie stand, so bildete den Glanzpunkt des deutschen Reichsschatzes die damals in einem goldenen Kreuze verwahrte Passionsreli- quie, die heilige Lanze mit dem Nagel Christi — das Abzeichen des alten deutschen Reiches — und ein Stückchen Holz vom Kreuze Christi. Daß die Burg Karlstein nicht von dem Gesichts- punkte der gewöhnlichen Ritterburgen aus zu betrachten ist, darüber ist man immer einig gewesen. Dagegen sind die An-

Strana 378
378 sichten über die eigentlichen Beweggründe, welche Karl IV. bei der Anlage dieser Burg leiteten, bei den Historikern und Kunst- historikern geteilt gewesen. Es handelt sich um die Frage, ob die Burg Karlstein zur Verwahrung des böhmischen Staats- schatzes oder des Schatzes des deutschen Reiches errichtet wor- den war. II. 10. Die Verwahrung der deutschen Reichskleinodien auf der Burg Karlstein hat besonders Chytil hervorgehoben und ganz besonders betont, daß die böhmischen Kroninsignien, ins- besondere die Wenzelskrone, auf Betreiben Karls IV. in der Wenzelskapelle des Veitsdomes hinterlegt worden waren. Doch scheint er sich doch nicht über den eigentlichen Anlagegedanken völlig klar gewesen zu sein. Erst der Prager Bauarchivar Jo- hann Herain hat klar der Meinung Ausdruck verliehen, daß Karl IV. die Burg Karlstein zwecks Aufbewahrung der Krone des deutschen Reiches und zwar an der Straße, welche von Prag nach Deutschland führte, errichtet hat. Herain hat auch aus- geführt, daß in der Kreuzkapelle dieser Burg erst vom Jahre 1437 die wichtigsten Staatsurkunden der Länder der böhmi- schen Krone verwahrt wurden. Die Tatsache, daß auf dem Karl- stein die deutschen Reichskleinodien, die böhmischen Kroninsi- gnien dagegen im Veitsdome ihre Verwahrung gefunden haben, ist wiederholt von Podlaha betont worden. Die Ansicht, daß die sichere Aufbewahrung der deutschen Reichskleinodien den eigentlichen Anlagezweck der Burg Karlstein gebildet hat, ist dann die herrschende Ansicht bei den Kunsthistorikern gewor- den, sie wird K. Guth, V. V. Štech und Zd. Wirth vertreten. II. 11. Das Heiligtum, in dem die deutschen Reichsinsignien verwahrt wurden, benannte Karl IV. nach der hervorragendsten Insignie des deutschen Reiches, der Passionslanze, »capella pas- sionis et insigniorum ipsorum«. Als ihm die Reichskleinodien im Jahre 1350 von Ludwig dem Alteren von Baiern-Brandenburg übergeben wurden, befand sich das Eisen der Lanze mit den anderen Reliquien in einem großen kreuzförmigen Reliquiar von vergoldetem Silber. Wie man sich in dem Gralstempel der Burg Montsalvage den größten Schatz der Christenheit, die Schüßel aus Kristall dachte, aus der Christus seinen Jüngern das letzte Abendmahl gereicht haben soll, wurde in der Kreuzkapelle jene Lanze verwahrt, mit der Longinus die Hüften Christi geöffnet haben soll. Es erinnern demnach nicht nur äußerliche Anklänge wie die Ausschmückung der Kreuzkapelle an den Gralstempel. Beide dienen vielmehr ähnlichen Zwecken der Aufbewahrung von Gegenständen, welche mit der Passion Christi zusammen- hängen. Der Gralkultus stützte sich auf das Blut Christi. Wie die Gralsschüßel war aber auch die Longinuslanze eine durch das Blut Christi geheiligte Reliquie. Es mußten sich deshalb ganz

Strana 379
379 natürlich für Karl IV., als er Anstalten zu einer dauernden und würdigen Unterbringung der heiligen Lanze traf, Beziehungen zum Gralkultus ergeben. II. 12. Durch Karl IV. erfuhren die deutschen Reichsklein- odien durch die Art ihrer Aufbewahrung in einem eigens zu die- sem Zwecke geschaffenen Heiligtume eine besondere Verklä- rung. Im XIII. Jahrhunderte gilt die Reichsburg Trifels bei An- weiler als ihre dauernde Aufbewahrungsstätte, gleichsam als »Schatzkammer des Reiches«. Nur wer den Trifels mit dem Horte und der heiligen Lanze innehat, gilt als »rex verus«. Auch im XIV. Jahrhunderte ist die Bedeutung des »Hordes« nicht ge- sunken, er gilt auch fernerhin als Inbegriff der Reichsgewalt, ja als Herrschaft selbst, indem die Reichsinsignien selbst di- rekt als »imperium« bezeichnet werden. Aus der Anlage der Burg Karlstein ersehen wir, daß Karl IV. einen umso höheren Wert auf die Innehabung der Reichsinsignien gelegt hat. Ja wir sehen, daß Karl IV. diesem Zeichen eine geradezu mystische Kraft beigelegt haben muß. II. 13. Im Anschlusse an Frensdorff hat Hofmeister der An- schauung Raum gegeben, daß im XIV. Jahrhunderte die deut- schen Reichsinsignien ihre staatsrechtliche Bedeutung verlieren und den Charakter von Reliquien erhalten. Seit Karl IV. sei die alte Auffassung völlig in den Hintergrund gedrängt. Die Heilig- tümer des Reiches werden von da ab nur bei feierlichen An- läßen, an ihrer Spitze die heilige Lanze, in der ein Nagel vom Kreuze Christi befestigt war, dem gläubigen Volke gezeigt. Es ist namentlich darauf hingewiesen worden, daß das Reichs- grundgesetz Karl IV., die goldene Bulle vom Jahre 1356, keiner- lei Bestimmungen über die heilige Lanze und die anderen Reichskleinodien enthalte. Doch liegt gerade hiefür die Erklä- rung auf der Hand. Karl IV. hat offenbar aus politischen Rück- sichten die Frage der Reichskleinodien mit Stillschweigen zu übergehen alle Ursache gehabt. Denn dessen mußte er sicher sein, daß er niemals seitens der Kurfürsten die reichsgesetzliche Anerkennung Karlsteins, einer Burg außerhalb »deutscher Lande jenseits des Waldes«, als dauernder Aufbewahrungs- stätte der deutschen Reichsinsignien hätte erlangen können. Die Kurfürsten mußten doch in dieser Art der Aufbewahrung der Reichsinsignien eine Entfremdung, ja eine Entführung der Reichsinsignien erblicken und es wäre eher an ihnen gewesen, einen Passus in die goldene Bulle aufnehmen zu lassen, der einer solchen Entführung jener Abzeichen der Reichsgewalt, von de- nen das »heilige« Reich seinen Namen hatte, einen Riegel vor- geschoben hätte. II. 14. Es ist selbstverständlich, daß diejenigen, welche der Ansicht huldigten, daß die Burg Karlstein von Karl IV. in erster

Strana 380
380 Linie zwecks Aufnahme des böhmischen Kronschatzes errichtet wurde, auch daran glauben mußten, daß sich auf Karlstein auch schon ursprünglich das böhmische Kronarchiv befunden hat, doch die Ansicht, daß das böhmische Kronarchiv erst seit der Zeit der Hussitenkriege in der Kreuzkapelle der Burg Karlstein seine Aufbewahrung gefunden hat, ist jetzt zur herrschenden geworden. Krofta und Borovička haben sie in ihren Aufsätzen über die Bestände des böhmischen Landesarchivs vertreten, ebenso J. B. Novák und G. Friedrich in den kurzen Abrissen, die sie uns über die Geschichte des böhmischen Kronarchivs gelie- fert haben. Aus den schon angeführten Erörterungen ergibt mit Sicherheit, daß das böhmische Kronarchiv sich ursprünglich nicht bei der Königskanzlei, sondern bei dem Staatsschatze be- funden hat, daß es also um das Kronarchiv wie um alle anderen mittelalterlichen Schatzarchive bestellt war, die uns insgesamt als Schatzarchive erscheinen. Das böhmische Kronarchiv lag zu- sammen mit dem Staatsschatze, dessen integrierender Bestand- teil es war, bei dem Leichnam des heiligen Wenzel, also unter dem Schutze dieses Staatspatrons in der Wenzelskapelle des Veitsdomes auf dem Hradschin. Auch von diesem Reliquien- schutz konnten wir konstatieren, daß er eine allgemein archiv- geschichtliche Erscheinung ist, welche für die Aufbewahrung der mittelalterlichen Archive überhaupt typisch war. Auf die Burg Karlstein ist das böhmische Kronarchiv erst dann gekom- men, nachdem diese Burg infolge der Hinterlegung der deut- schen Reichsinsignien in Nürnberg im Jahre 1424 ihren ur- sprünglichen Zweck als deutsche Reichsschatzburg verloren hatte und zur böhmischen Kronschatzburg geworden war. II. 15. Wie die böhmischen Herrscher ihr Archiv in der Pra- ger Kathedralkirche hinterlegten, so übergaben auch die böhmi- schen Herren ihre Urkunden mit anderen ihnen gehörigen Wert- sachen zur Verwahrung an geistliche Anstalten. So lagen zu Anfang des XV. Jahrhundertes die Urkundenschätze der Herrn von Rosenberg, Landstein und Neuhaus in der Sakristei des Cisterzienserstiftes Goldenkron. In dem Kloster Břevnov wur- den in der Sakristei unter dem Kirchenschatze nicht nur jene Urkunden geborgen, welche das Kloster selbst betrafen, sondern auch solche verwahrt, welche dem Kloster von einer Anzahl von Adeligen »zu treuer Hand« zur Verwahrung übergeben worden waren. Auch die böhmischen Städte haben ihre Urkunden in den Sakristeien von Kirchen deponiert; neben der Sakristei gab es in den Kirchen nicht selten besondere Kellerräumlichkeiten, wo die Kleinodien unter mehrfachem Verschluß durch starke Schlösser verwahrt wurden. III. Als König Johann von Luxemburg in Böhmen zur Herr- schaft kam, da nahm er das alte Archiv seines Geschlechtes, der

Strana 381
381 Grafen von Luxemburg, nicht aus seinen Hauslanden nach Böh- men mit, er beließ es vielmehr auch weiterhin im Luxembur- gischen. Nicht anders taten es ja auch die Habsburger, als sie in Oesterreich zur Herrschaft gelangt waren. Das Archiv der Grafen von Habsburg blieb in den Vorlanden. Eine Anzahl von Urkunden muß aber damals König Johann doch dem Archiv der Grafen von Luxemburg entnommen und dem böhmischen Staats- archiv einverleibt haben. Doch sind diese Urkunden, welche noch um die Mitte des XIV. Jahrhundertes daselbst vorhanden gewe- sen sein müßen, insgesamt verloren gegangen. Im böhmischen Kronarchive finden sich aber auch einige Urkunden, als deren Empfänger der Vater König Johanns, der römische König Hein- rich VII. erscheint, deren Existenz in unserem Kronarchiv sich nur durch die Tatsache erklären läßt, daß diese Urkunden eigentlich Angelegenheiten König Johanns betreffen. In der Summa cancellariae (cancellaria Caroli IV.) ist uns eine förmliche von Kaiser Karl IV. ausgestellte Gründungs- urkunde des böhmischen Kronarchivs erhalten geblieben. Hier wird ein Staatsarchivar bestellt und ihm zugleich seine In- struktion gegeben. Er sollte die auf die Krone und das König- reich Böhmen lautenden Urkunden in sicherer Verwahrung halten, dieselben ordnen und in ein Kopialbuch eintragen, damit er solche rasch, wenn es die Notwendigkeit erheischen sollte, vorzeigen und über sie Auskunft geben könnte. Als Entloh- nung für seine Mühewaltung wird ihm ein Wochenlohn von 1 Mark auf den Silbergruben von Kuttenberg verschrieben. Der Name dieses ersten böhmischen Staatsarchivars und das Jahr seiner Bestellung wird uns infolge der Überlieferung jener Urkunde in einem Formelbuche nicht angegeben. Auf der Plica einzelner Urkunden des böhmischen Kronarchivs finden wir aber nicht nur solche Vermerke, welche auf eine Registrierung der Urkunden hindeuten, sondern auch solche, welche von der Herstellung einer archivalischen Ordnung um die Mitte des XIV. Jahrhundertes zeugen. Außerdem finden wir auf der Plica einiger Kronarchivsurkunden noch einen anderen Vermerk: »Registrata per Ulricum«, der zweifellos auf die erfolgte Ein- tragung der betreffenden Urkunde in ein Archivkopialbuch hin- deutet. Es ist nicht ausgeschlossen, daß die auf die archivalische Ordnung im Kronarchive bezüglichen Vermerke von derselben Hand geschrieben sind wie die Vermerke, welche sich auf die Registrierung der Urkunden beziehen, daß also beide auf der Plica übereinanderstehenden Vermerke von jenem Ulrich her- rühren. Wenn wir darnach fragen, wer wohl jener Ulrich ge- wesen sein mag, können wir uns nicht des Eindruckes erwähren, daß wir es hier mit einem Beamten der Kanzlei Kaiser Karls IV. zu tun haben, mit dem uns sonst als Registrator (1355—58) be-

Strana 382
382 kannten Ulricus Schoff. Dieser gehörte dem bekannten schlesi- schen Adelsgeschlechte der Schaffgotsche an; er hatte mehrere Praebenden inne, war Kanonikus von Olmütz, Propst von St. Egid in Breslau und war »clericus et familiaris Caroli IV. Ro- manorum imperatoris.« Wir können demnach jenen Ulrich Schoff als den ersten uns bekannten Archivar des böhmischen Kronarchives bezeichnen. IV. Entsprechend den in der erwähnten Bestellungsurkunde getroffenen Bestimmungen über die Amtsobliegenheiten des böhmischen Staatsarchivars wurden schon während der Regie- rungszeit Kaiser Karls IV. Kopialbücher der Urkunden des böh- mischen Staatsarchives angelegt. Überblicken wir die diesbezüg- lichen Handschriften, so kommen wir zu dem Ergebnis, daß wir es hier eigentlich mit zwei Gruppen von Kopialbüchern zu tun haben. Die eine Gruppe von Handschriften repräsentiert eine vollständigere Sammlung von Kronarchivsurkunden (bis 400 an der Zahl), welche von den einzelnen Handschriften in ver- schiedener Vollständigkeit wiedergegeben wird. Die andere Handschriftengruppe stellt nur einen Torso eines Kopialbuches des Kronarchives dar, in dem sich nur bis 60 Stücke verzeich- net finden. Die einzelnen Handschriften weisen nur geringe Ab- weichungen, Auslassungen und Umgruppierungen auf. Wir kön- nen somit von einem größeren und einem kleineren uns erhal- ten gebliebenen Kopialbuche des böhmischen Kronarchivs aus der Zeit Kaiser Karls IV. sprechen. Ein höherer Wert als allen anderen uns bekannten Handschriften muß zweifellos dem Co- dex sign. VI Fb 5 der Lobkowitzschen Bibliothek in Raudnitz zuerkannt werden. Dieser Raudnitzer Codex zeigt uns so recht anschaulich, wie das böhmische Staatsarchiv unter Karl IV. in einzelne Gruppen nach Ausstellern geordnet war. Auf pag. 292 dieser Handschrift lesen wir eine für die Frage nach der Her- kunft dieses Kopialbuches hochwichtige Notiz und zwar den Hinweis darauf, daß wir am Ende des vorliegenden Kopial- buches zahlreiche Urkunden schlesischer Fürsten wie anderer »souveräner« Personen (»communium personarum«) vorfinden sollen. Gehen wir dieser Sache nach, so finden wir, daß tatsäch- lich im Raudnitzer Codex von pag. 512 an die angekündigten Urkunden nachgetragen erscheinen. Der oberwähnten Notiz können wir entnehmen, daß die in der Raudnitzer Handschrift auf pag. 41—510 eingetragenen Urkunden aus einem bereits bestehenden Kopialbuche abgeschrieben wurden. Letzteres Ko- pialbuch muß, da die jüngste in ihm verzeichnete Urkunde zum Jahre 1361 datiert ist, erst nach diesem Zeitpunkte entstanden sein. Die Abschriftnahme dieses Kopialbuches wird im Bres- lauer Ratsarchiv erfolgt sein, wo damals sicherlich jene Urkun- den verwahrt wurden, welche der eben besprochene Nachtrag

Strana 383
383 verzeichnet. Im Breslauer Ratsarchiv ist also zweifellos jenes »Zusatzkopialbuch« entstanden. Wir können deshalb mit Fug und Recht unser Kopialbuch in der Gestalt, in der es uns vor- liegt, als das Breslauer Kopialbuch des böhmischen Kron- archivs bezeichnen. Die Notiz ist demnach nicht nur von Be- deutung für die Erkenntnis der Entstehung unseres Kopial- buches, sondern ganz besonders auch für die Geschichte des böhmischen Kronarchivs und seiner Bestände. Es kann kein Zweifel darüber bestehen, daß dieses in seiner Gänze oder we- nigstens ein Teil desselben sich im Breslauer Rathause in Ver- wahrung befunden hat. Leider sind wir nicht in der Lage mit Bestimmtheit sagen zu können, wann dies der Fall war. Viel- leicht ist das böhmische Staatsarchiv in die »altera sedes reg- ni«, wie Breslau in der Zeit Sigismunds bezeichnet wird, zur Zeit der Hussitenstürme geschafft worden. Die Tatsache, daß Urkunden des böhmischen Kronarchives zu einer gewissen Zeit im Breslauer Ratsarchiv lagen, wird auch durch den Umstand erhärtet, daß sich noch gegenwärtig im Breslauer Ratsarchive eine Urkunde befindet, welche hier nur aus jener Zeit des Zu- sammenseins von Kron- und Ratsarchiv zurückgeblieben sein kann. Es ist dies eine von König Karl von Ungarn für König Johann von Böhmen betreffs der Verzichtbriefe auf Polen am 19. November 1335 auf Wysegrad in Ungarn ausgestellte Urkunde. — Der Codex Ms a 27 der Nostitzschen Bibliothek in Prag, aus dem bereits Dobner und Pelzel zahlreiche Urkunden abgedruckt haben, zeigt dieselbe Anordnung der Urkunden wie der Raudnitzer Codex, nur daßs der Raudnitzer Codex weit voll- ständiger ist. Der Nostitzsche zeigt nämlich zahlreiche Aus- lassungen, die dadurch entstanden sind, daß der Abschreiber ganze Partien der Vorlage überschlagen hat. Auch die Hand- schrift des preußischen Staatsarchives in Breslau (Rep. 135, Sign. D 322) reicht nicht an den Raudnitzer Codex heran, auch sie hat, mit diesem verglichen, ein bedeutendes Minus aufzuweisen. Verschollen ist weiterhin die von J. P. Ludewig 1715 in Nürnberg aufgefundene Handschrift, aus der er in dem V. Bande seiner »Reliquiae manuscriptorum« zahlreiche Urkunden des böhmischen Kronarchivs abgedruckt hat. Die dürftigste Handschrift des sog. Breslauer Kopialbuches ist die um 1500 geschriebene Papierhandschrift A 3 (früher 28) des Stadtarchivs zu Breslau; hier erreichen die Auslassungen das höchste Maß. Ein besonderes Kopialbuch schlesischer Urkun- den des böhmischen Kronarchivs wird durch die Handschrift A 4 (709) des Breslauer Stadtarchives repraesentiert; auf de- ren alten Pergamentdeckeln lesen wir folgende Aufschrift: »Liber annalium devolutionis Slesie ad regnum et coronam Bo- hemie libere facte variorumque ordinationum ab anno domini

Strana 384
384 MCCCmo tricesimo quinto inchoatarum«. Neben dieser »größe- ren« oder auch »Breslauer« Handschriftenreihe von Kopial- büchern des böhmischen Kronarchivs besitzen wir noch eine andere, »kleinere« Handschriftenreihe, die nur einzelne Urkun- dengruppen, so die Privilegien der deutschen Könige, die Papst- urkunden und die Urkunden der französischen Könige aufzu- weisen hat. Es handelt sich hier offenbar nur um einen Torso eines Kopialbuches. Die aus dem XV. Jahrhunderte stammende Handschrift (I C 24) der Prager Universitätsbibliothek ver- zeichnet 64 Urkunden des böhmischen Kronarchivs von Jahren 1086—1356. Den gleichen Wert hat die Handschrift (Sign. VI F 12) des böhmischen Nationalmuseums in Prag; auch sie bringt 64 Urkundenabschriften. In der dritten Handschrift, die nach dem Umsturze in das Archiv des Ministeriums des Innern in Prag aus dem ehemaligen Archiv des Ministeriums des In- nern in Wien (Sign. 107) gekommen ist, vermissen wir die Gruppe der Urkunden der französischen Könige gänzlich. V. Mit dem Provenienzprinzip, wie es die moderne Archiv- theorie namentlich in Bezug auf die Behördenregistraturen aus- gebildet hat, wird man bei Betrachtung der Archivzugehörig- keit einzelner Urkunden kaum sein Auslangen finden können. Der Kreis jener Urkunden, welche organisch zu einem mittel- alterlichen Urkundenarchiv gehören, ist ein größerer als ihn der Auslauf und Einlauf der Kanzleien, der Geschäftstätigkeit einer Behörde, einer juristischen Person oder Einzelperson bil- det. Wie in allen anderen Urkundenarchiven finden wir auch in dem böhmischen Kronarchive einen nicht unbedeutenden Prozentsatz solcher Urkunden, welche nicht durch die Ge- schäftstätigkeit der Kanzlei, sondern auf Grund von Rechts- handlungen in das Kronarchiv gekommen sind. So haben wir im böhmischen Kronarchiv eine beträchtliche Anzahl von Urkunden, welche für verschiedene »fremde Empfänger« aus- gestellt wurden und im Zuge der Erwerbungspolitik Kaiser Karls IV. in das böhmische Staatsarchiv gekommen sind. Alle diese Urkunden sind nicht gleich nach ihrer Ausfertigung, son- dern erst später ins böhmische Kronarchiv gelangt. Es war ein im Mittelalter allgemein beobachteter Grundsatz, bei Veräuße- rungen gleichzeitig mit einem Objekt (Land, Herrschaft, Ein- künfte, Renten) die auf dieses Objekt bezüglichen Rechtstitel, die man darüber besaß, sowie auch die aus der Verwaltung der- selben hervorgegangenen Urkunden und Akten mit auszulie- fern. Es lassen sich aus den Schicksalen der Urkunden in zahl- reichen Fällen geradezu Schlüsse auf die Schicksale der Be- sitzungen ziehen, von denen die Urkunden handeln. Eine allseits befriedigende archivwissenschaftliche Behandlung des gesamm- ten aus einem alten Urkundenarchive stammenden archivali-

Strana 385
385 schen Stoffes kann nur auf Grund einer genauen Kenntnis der Geschichte des betreffenden Archives erfolgen. Diese läßt sich aber nicht auf Grund irgendwelcher Verwaltungsakten des Archives verfolgen, da es solche damals nicht gegeben hat. Man darf aber auch nicht glauben, daß sich Archiv- und Kanzlei- geschichte vollkommen decken, wie sehr dies auch die gang- baren Anschauungen über das Provenienzsystem eine solche Annahme nahe legen könnten. Die Archivgeschichte ist nicht nur der Niederschlag der Kanzleigeschichte, sondern auch daneben noch der Niederschlag einer anderen Tätigkeit des Landesfürsten, nämlich seiner Besitzerwerbungen. Diese ver- setzen uns in die Lage, die Archivzugehörigkeit der sogenann- ten »fremden Provenienzen« im Archiv des Landesfürsten zu erfassen und deren organischen Zusammenhang mit dem Archiv- körper festzustellen. Die im oesterreichischen Schatzgewölbe verwahrten Urkunden, welche für den mährischen Markgrafen Johann Heinrich und Jodok ausgestellt worden waren, sind im Jahre 1423 dem Herzog Albrecht von Oesterreich zugleich mit der Markgrafschaft Mähren, mit der er belehnt worden war, übergeben worden, der sie in seinem Archive hinterlegte, wo sie auch geblieben sind. Die im böhmischen Kronarchive erliegen- den zwei Königsurkunden Rudolfs I. betreffend die Verpfän- dung von Main-Bernheim (vom Jahre 1282 und 1285) sind ent- schieden nicht aus der Tätigkeit der Kanzlei der böhmischen Könige erwachsen. Beide bildeten nicht den Einlauf dieser Kanz- lei in den Jahren 1282 und 1285, kamen somit nicht nach ihrer Ausfertigung nach Prag. Beide Urkunden kamen vielmehr gleich nach ihrer Ausfertigung in die Hände der Herrn von Castell beziehungsweise der Herrn von Nortemberg. Archivalisch ge- nommen sind sie also aus der Tätigkeit dieser beiden Adels- geschlechter, für die sie ausgestellt worden waren, erwachsen. Später kamen sie an die Würzburger Bischöfe, um in deren Archiv verwahrt zu werden, bis sie schließlich im Jahre 1366 in das böhmische Kronarchiv gelangten, nachdem Kaiser Karl IV. durch den Kanzler des Königreichs Böhmen, Burchard, Propst von Vyšehrad, die beim Bistum Würzburg befindlichen Reichspfandschaften, nämlich die Dörfer Mainbernheim und Heidingsfeld für seinen damals erst fünfjährigen Sohn Wenzel vom Bischof Albert um 6334 Pfund Heller einlösen ließ. Der von dem Rheinpfalzgrafen Rudolf über Floß und Parkstein für die Nothafte ausgestellte Pfandbrief vom 4. Juli 1310 wie die folgenden zwei Urkunden des Pfalzgrafen Rudolf bei Rhein und Herzogs in Bayern und seiner Gemahlin Pfalzgräfin Mechthild müssen sich ursprünglich in den Händen der Familie Nothaft befunden haben. In das böhmische Kronarchiv sind diese für die so wechselvolle Territorialgeschichte von Floß, Parkstein, 25

Strana 386
386 Weiden und Luhe belangreichen Urkunden in jenem Zeitpunkte gekommen, als dieses Gebiet an die Krone Böhmen kam. Der Pfandbrief auf Pegnitz vom Jahr 1313 befand sich ebenfalls ursprünglich in den Händen der Landgrafen von Leuchtenberg und ist erst später, mehr als ein halbes Jahrhundert nach seiner Ausfertigung in das böhmische Kronarchiv gekommen. Der be- treffende Pfandbrief wurde offenbar erst am 16. November 1357 von den Brüdern Ulrich und Johann von Leuchtenberg Kaiser Karl IV. übergeben, als diese ihm und der Krone Böhmen die Stadt und Feste Pegnitz mit Leuten, Gütern, Gilten, Gefällen und dem Hofe vor der Stadt, den sie von den Kindern Herrmann Störs gekauft hatten, verkauften; die diesbezügliche Urkunde erliegt im Kronarchiv. Die ganze Gruppe der auf die Verpfän- dung der Feste Adelburg an König Ludwig den Bayern bezügli- chen Urkunden gelangte in das böhmische Kronarchiv, als Kaiser Karl IV. im Jahre 1362 das dem Reiche gehörige Schloß Adelburg mit böhmischen Geldern loskaufte und der böhmischen Krone zugeeignet hat. Als König Karl IV. am 29. Oktober 1353 von dem Rheinpfalzgrafen Ruprecht dem Alteren und am 5. No- vember 1353 von Ruprecht dem Jüngeren jene oberpfälzischen Festen, Städte und Märkte erkaufte, welche diese von dem ver- storbenen Pfalzgrafen Rudolf geerbt hatten, erhielt er von ihnen eine Reihe von Urkunden zugleich mit den oberpfälzischen Besitzungen ausgefolgt. Die Urkunde König Adolfs vom Jahre 1296 für die Herren von Plauen über die Feste Hirschberg an der Saale muß sich ursprünglich unter den Rechtstiteln der Vögte und Herren von Plauen befunden haben; diese wurde in dem »Briefgewölbe« des Schlosses zu Schleiz verwahrt. Anläßlich der Auslösung des Schlosses Hirschberg mit Geldern des König- reiches Böhmen im Jahre 1359 wurde Kaiser Karl IV. der vor- liegende Pfandbrief von den Herrn von Plauen ausgefolgt und kam so ins Kronarchiv. Auch die Urkunde des Landgrafen Theo- dorich von Thüringen wie auch dessen Lehenrevers vom Jahre 1301 betreffs der Mark Lausitz gehörte nicht zu den Beständen des Archivs der böhmischen Könige der vorluxemburgischen Zeit. Beide Urkunden müssen sich vielmehr bis zum Jahre 1371 im Archiv des Magdeburger Erzstiftes befunden haben. In dem- selben Jahre erklärte der Magdeburger Erzbischof Albert, nach- dem die Magdeburger Kirche 6000 Mark vom Kaiser Karl IV. erhalten hat, den im Jahre 1301 geschlossenen Kaufvertrag für null und nichtig. Bei dieser Gelegenheit wurden damals seitens der Magdeburger Kirche die beiden Urkunden des Landgrafen Theodorich vom Jahre 1301 Kaiser Karl IV. ausgefolgt und von diesem im Kronarchiv hinterlegt. Nach der Erwerbung der Mark Brandenburg kam Kaiser Karl IV. auch in den Besitz des bran- denburgischen Archivs. Doch hat man damals die Urkunden

Strana 387
387 dieses Archivs nicht sofort mit den Urkunden des böhmischen Kronarchivs vereinigt. Karl IV. plante vielmehr die Gründung eines besonderen Archivs der Markgrafen von Brandenburg auf der Burg Tangermünde. Hier müssen sich denn auch die bran- denburgischen Urkunden noch im Jahre 1374 befunden haben, wie wir dies aus dem Bruchstücke eines alten Urkundenverzeich- nisses entnehmen können, das offenbar in diesem Jahre ange- legt wurde. Bald nach dem Jahre 1374 wurde jedoch das alte Archiv der Markgrafen von Brandenburg nach Böhmen ge- bracht und mit dem Archiv der böhmischen Krone vereinigt. Die beiden im böhmischen Kronarchive verwahrten Postelber- ger Exemptionsurkunden König Wenzels II. (vom Jahre 1292 und 1301) können sich auch nicht schon ursprünglich unter den Kronarchivsurkunden befunden haben; sie sind in dem Zeit- punkte dahin gekommen, als Kaiser Karl IV. am 17. Oktober 1357 das Dorf Boč (Wotsch) von dem Benediktinerkloster Po- stelberg im Tauschwege erworben hat. VI. Das älteste Inventar der Urkunden des böhmischen Staatsarchivs ist uns erst aus der Zeit nach den Hussitenstür- men erhalten, als sich dieses bereits auf der Burg Karlstein unter der Obhut des Burggrafen Meinhard von Neuhaus be- fand; es wurde im Jahre 1437 angelegt und ist sehr summa- risch gehalten. In ihm kommt bereits eine Ordnung nach Terri- torial- und Sachbetreffen zur Geltung. Was die damalige Auf- bewahrung der Urkunden anbelangt, so geschah diese in 4 Tru- hen und Säckchen, welche durch verschiedene Zeichen kennt- lich gemacht waren. Von späteren Inventaren des böhmischen Kronarchivs wäre vor allem ein während der Regierungszeit König Georgs von Poděbrad und zwar im Jahre 1466 verfertigtes namhaft zu machen. Die Anlage dieses Inventars hängt mit dem Streite zusammen, den der böhmische Herrenbund mit Kö- nig Georg von Poděbrad um die Landesfreiheiten seit dem Jahre 1465 führte. Eine Handschrift dieses Inventars führt irr- tümlich das Jahr 1471 als das Jahr seiner Anlage an. Dieser Umstand hat offenbar Čelakovský dazu bewogen, von einem Verzeichnisse der Landesprivilegien aus dem Jahre 1471 zu sprechen. Die auf dem Hieronymuslandtage im Jahre 1500 er- wählte Landtagskommission, die alle auf Karlstein befindlichen Reverse und Landesprivilegien durchsuchen und registrieren sollte, ließ alle in Betracht kommenden Urkunden von der Burg Karlstein nach Prag schaffen und ersuchte den gelehrten Ma- touš von Chlumčan, diese zu registrieren. Das von Matous von Chlumčan im Jahre 1510 angelegte Inventar der böhmischen Kronarchivsurkunden trägt die Überschrift: »Registrum všech deseti truhlic, do nichž jsou složena privilegia královstvie Čes- kého« (Registrum aller zehn Truhen, in denen die Privilegien

Strana 388
388 des Königreichs Böhmen verwahrt sind). Die Urkunden des böhmischen Staatsarchives wurden damals in zehn aus Ahorn- holz gefertigten, mit Eisen beschlagenen Truhen verwahrt, wel- che längs der Wände der Kreuzkapelle auf der Burg Karlstein aufgestellt waren. Jede dieser Truhen war durch einen Buch- staben des Alphabetes kenntlich gemacht, unter dem dann kurz der Inhalt angegeben war. Matous von Chlumčan bezeichnet selbst das von ihm angelegte Inventar der zehn Urkunden- truhen des Karlsteiner Archives als das »kleinere« Register. Er muß daher noch ein »größeres« Register verfaßt haben. Es ist dies offenbar jenes Register, von dem er sagt, daß es sämmtli- che Lehen und Verpflichtungen zur Offenhaltung der Schlösser zu Gunsten der böhmischen Krone verzeichnet enthält und von ihm auf Grund besonders geführter Lehenbücher und anderer Bücher verfaßt wurde. Dieses Verzeichnis der böhmischen Lehenstücke, verfaßt auf Grund der am Ende des XV. Jahr- hundertes in der böhmischen Kanzlei oder im Archiv noch er- haltenen Lehen- und Pfandregisterbüchern, ist uns, wenn auch nicht in der Urschrift, so doch in einigen einander ergänzenden Handschriften erhalten geblieben. Vor allem muß man dabei auf die Handschrift Nro 185 des Haus-, Hof- und Staatsarchivs in Wien und auf die Handschrift Nro 111 der Bibliothek des Strahover Stiftes in Prag verweisen, zu deren Ergänzung kann man noch die Handschriften Nro XXV und XXXIII des Prager Metropolitankapitelarchives benützen. VII. Sehen wir von der Urkunde Papst Honorius IV. vom 7. Mai 1286, als deren Adressaten die böhmischen »Grafen, Herrn und Ritter« erscheinen, vorläufig ab, so muſs die be- kannte Urkunde vom 6. Oktober 1355, in welcher Kaiser Karl IV. die »Statuta regni« (Majestas Carolina) wiederruft und den »Fürsten und Baronen« des böhmischen Königreiches ver- spricht, sie bei den alten Rechten und Gewohnheiten zu belas- sen, sowie eine weitere Urkunde des Markgrafen Johann von Mähren von gleichem Datum, in welcher dieser für den Fall seiner Nachfolge auf dem böhmischen Königsthrone das glei- che Versprechen bekräftigt, für die ältesten Urkunden des böh- mischen Kronarchivs gelten, als deren Empfänger die böhmi- schen Stände anzusehen sind. Von der ersteren Urkunde werden noch jetzt im böhmischen Kronarchive 11 Originalexemplare, von der letzteren 10 solche verwahrt. Es erscheint ganz aus- geschlossen, daß Kaiser Karl IV. diese Urkunden in eigenem Interesse in soviel Exemplaren für den eventuellen Fall ihres Verlustes im Kronarchiv niedergelegt hätte, wo doch, wie be- kannt, der Wiederruf des auf seine Veranlassung verfaßten Gesetzbuches von den Baronen förmlich erzwungen wurde. Die zahlreichen Exemplare müssen für ebenso zahlreiche ständische

Strana 389
389 Empfänger bestimmt gewesen sein. Daß sie den einzelnen Emp- fängern nicht ausgehändigt worden, vielmehr unausgefertigt in der Kanzlei liegen geblieben und auf diese Weise dann ins Ar- chiv gekommen sind, kann nicht gut angenommen werden, da wir von dem Exemplar, welches die Herrn von Rosenberg in ihrem Archive niedergelegt haben, ganz bestimmt wissen, daß es in die Hände des Empfängers gekommen ist. Alles spricht dafür, daß die Deponierung dieser Urkunden im böhmischen Kronarchiv gleich nach ihrer Aushändigung durch die einzelnen Empfänger selbst erfolgt ist. Nicht anders steht es mit der »Münzordnung« Kaiser Karls IV. und seines Sohnes König Wen- zels IV. vom 2. November 1378. Im böhmischen Kronarchiv wird das stark beschädigte Original des vom König Wenzel IV. am 30. Mai 1395 ausgestellten Majestätsbriefes verwahrt, in dem König Wenzel IV. die ihm von den Mitgliedern des Herrenbundes vor- gelegten, die Landesverfassung betreffenden Artikel zu beobach- ten versprach und bestätigte. Uber den ständischen Charakter dieser Urkunde kann wohl nicht der geringste Zweifel bestehen. Aber nicht nur Urkunden, welche auf die Gesammtheit der Ba- rone lauteten, sondern auch solche, welche für einzelne Barone namentlich ausgestellt worden waren, wurden von ihren Emp- fängern im Kronarchiv hinterlegt. So haben die böhmischen Barone, welche am 5. Januar 1405 vom König Wenzel IV. zu »popravcen« in den einzelnen Kreisen Böhmens ernannt wurden, die ihnen vom König Wenzel an diesem Tage ausgestellten »Ernennungsdekrete« sämmtlich ins Kronarchiv gegeben; jetzt werden ihrer noch 20 an der Zahl in diesem Archive verwahrt. Von der Regierungszeit König Vladislavs II. ab mehrt sich die Zahl der im Kronarchiv verwahrten Urkunden, deren Emp- fänger die böhmischen Stände waren, allerdings ganz auffal- lend. Es ist aber sicher unzutreffend, wenn behauptet wurde, daß im XVI. Jahrhunderte und speciell in dem Inventar vom Jahre 1598 neben den älteren Abteilungen des böhmischen Kron- archivs, eine neue Urkundenabteilung erscheine, betitelt: »Re- verse und verschiedentliche auf die Bewohner des Königreiches Böhmen bezüglichen Urkunden«, wo nur Urkunden verzeichnet wären, deren Empfänger die Stände waren. Die unter C im Kronarchivsinventar vom Jahre 1598 angeführte Urkunden- abteilung enthält, wenn wir näher zusehen, lediglich solche Urkunden, welche nicht für die Bewohner als Gesammtheit, son- dern nur von einzelnen Personen der Stände ausgestellt worden waren, vor allem Lehenreverse der böhmischen Barone und Re- verse einzelner Städte in Bezug auf Lieferung von Getreide, Stellung von Bewaffneten und die Anerkennung der Thron- folge. Es sind also alles Urkunden, deren Empfänger ausschließ- lich die böhmischen Könige waren. Es kann also als erwiesen

Strana 390
390 gelten, daß schon während der Regierungszeit Kaiser Karls IV. die Stände ihre Urkunden im böhmischen Kronarchiv deponiert haben. Das oberwähnte Mandat Papst Honorius IV. vom Jahre 1286 kam offenbar gar nicht in die Hände der Stände, sondern wurde König Wenzel II. eingehändigt und von ihm in das Kron- archiv gegeben, da solche Justizbriefe regelmäßig demjenigen ausgehändigt wurden, zu dessen Gunsten sie ausgestellt waren. VIII. Besitzabtretungen zogen gewöhnlich einen Urkunden- verlust nach sich. Alle diese Urkunden restlos zu eruieren, wel- che sich einstens im böhmischen Kronarchiv befunden haben und aus diesem auf jene Weise weggekommen sind, wäre ein Ding der Unmöglichkeit. Es muß aber zugegeben werden, daß die auf eine Rekonstruktion der Bestände des Kronarchivs hin- zielenden Bestrebungen an der Frage der Ausfindigmachung sol- cher, in andere Archive geratener Urkunden nicht vorbeigehen dürfen, vielmehr gerade ihr eine erhöhte Aufmerksamkeit zu- wenden müssen. Dabei kann man nur auf den Urkundenverlust, der dem böhmischen Kronarchiv aus seiner gemeinsamen Ver- wahrung mit Urkunden der Prager Kirche und später dann mit solchen der Stadt Breslau erwachsen ist, hinweisen. Für ver- schiedene Verhandlungen der böhmischen Hofkanzlei, der deut- schen Lehenhauptmannschaft und der Lehenschranne wurden überdies nicht selten Urkunden aus dem böhmischen Staats- archiv benötigt. Und es mag vorgekommen sein, daß solche zu diesem Zwecke aus dem Kronarchive behoben und nicht wieder dahin zurückgegeben wurden, sondern daß sie auf diesem Wege in die Statthaltereiregistratur gekommen sind. Die Urkunden- sammlung des ehemaligen Prager Statthaltereiarchives enthält noch heute einige Urkunden, die allem Anscheine nach aus dem Kronarchive stammen. Im XVII. und dann im XVIII. Jahrhun- derte sind Kronarchivsurkunden wiederholt zur Landtafel ge- bracht und daselbst verwahrt worden. Es kann uns deshalb nicht wundernehmen, daß solche auch noch nach den großen Extraditionen daselbst bis auf den heutigen Tag zurückgeblie- ben sind. Einige der böhmischen Kronarchivsurkunden befin- den sich auch im Schwarzenbergschen Archiv zu Wittingau. Der Wissenschaft genügt es, die einzelnen zerstreuten Kron- archivsprovenienzen zu eruieren. Schlimmer steht es mit vielen Urkunden des böhmischen Kronarchivs, die aus diesem Archive verloren gegangen sind, ohne daß wir über sie etwas Näheres ermitteln können, oder mit jenen, deren Inhalt uns nur mehr aus den Kopialbüchern bekannt ist. Wir können heutzutage auch gar nicht mehr bestimmen, wann der Großteil der letzte- ren verloren gegangen ist. Es läßt sich nur vermuten, daß dies wahrscheinlich während der Zeit der Hussitenstürme geschehen ist, denen doch der größte Teil der archivalischen Schätze Böh-

Strana 391
391 mens zum Opfer gefallen sein muß. Sicher ist nur das eine, daß Sigismund bald einsehen mußte, daß das Kronarchiv an- gesichts der hussitischen Revolution im Innern des Landes kei- nen sicheren Aufbewahrungsort mehr biete, und er mußte da- her dafür Sorge tragen, daß es außer Landes geschafft werde. Doch auch da ist er offenbar bald übel belehrt worden. Das Breslauer Stadtarchiv scheint bald auch nicht hinlängliche Sicherheit geboten zu haben, da Sigismund doch leicht eine Wiederholung des Aufstandes vom Jahre 1418 befürchten konnte. So muß3 denn König Sigismund zu dem Entschlusse ge- kommen sein, das Kronarchiv nach Wien zu seinem Schwieger- sohne Albrecht in das Schatzgewölbe der oesterreichischen Herzöge schaffen zu lassen. Hier blieb es bis in den August des Jahres 1436. Auf dem Iglauer Landtage stellten nämlich die böhmischen Stände Sigismund als Bedingung seiner An- nahme zum Könige, daß er die Krone und die Privilegien des Königreiches, welche er außer Landes gebracht hatte, wieder zurückstellen möge; am 10. August 1436 wurden Krone und Pri- vilegien von dem Kanzler des Kaisers Kaspar Schlick nach Iglau gebracht. Kaspar Schlick hat aber im Jahre 1436 nicht alle Urkunden des böhmischen Kronarchivs aus dem oesterrei- chischen Schatzgewölbe zurückgebracht. Einige von diesen — und darunter nicht unwichtige — sind bis auf den heutigen Tag dort zurückgeblieben. Damals ist offenbar in Wien das so- genannte »Prager Exemplar« der »Goldenen Bulle Kaiser Karls IV.«, des großen Reichsgesetzes vom 10. Januar 1356, das für den böhmischen König als Kurfürsten bestimmt war, und bis dahin sich unter den Urkunden des böhmischen Kron- archivs befunden hat, zurückgeblieben. An der Hand der Kopialbücher des böhmischen Kronarchivs vermögen wir we- nigstens den Verlust jener Originalurkunden des Kronarchives festzustellen, welche vor den 60ger Jahren des XIV. Jahrhun- dertes ausgestellt worden waren. Es sind dies unter anderem deutsche Königsurkunden, Papsturkunden, Einladungsschrei- ben und Anzeigebriefe der Kurfürsten, Urkunden König Karls von Ungarn, Urkunden König Kazimirs III. von Polen und seiner Abgesandten, Urkunden der oesterreichischen Herzöge, Urkunden der Landgrafen von Thüringen, Urkunden der schle- sischen Herzöge (von Liegnitz, von Münsterberg, von Fürsten- berg und Jauer, von Steinau, von Oels, von Sagan, von Trop- pau), Urkunden der Herzöge von Masowien, Urkunden der böh- mischen und der deutschen Großen, Urkunden, deren Empfän- ger der Pfalzgraf Rudolf von Bayern ist, wie auch Urkunden einzelner Städte. IX. Schon im Jahre 1527 hat König Ferdinand I., um seine königlichen Rechte feststellen zu lassen und deren weitere Min-

Strana 392
392 derung zu verhindern, die Stände dazu bewogen, eine Perlustrie- rung sämmtlicher Privilegien zu veranlassen. Ein Jahr darauf wurde eine besondere Kommission zu diesem Zwecke gewählt, welche von König Ferdinand eine eigene Instruktion bekam. Zum Zwecke der Perlustrierung der Privilegien und Feststel- lung der Gerechtsamen des Königs, des Landes und der Stände mußte der Großteil der Urkunden des Kronarchivs aus der Kreuzkapelle der Burg Karlstein nach Prag zum Amte der Landtafel geschafft werden. Die eigentliche Perlustrierungs- arbeit scheint immer wieder hinausgeschoben worden zu sein, bis es vor dem Pfingstfeste des Jahres 1541 zu dem Landtafel- brande kam. Die in den Kellerräumlichkeiten unterhalb des großen Landgerichtssaales der Prager Burg untergebrachten Quaterne der alten Landtafel sind bekanntlich damals sämmt- lich vernichtet worden. Die Privilegien, das andere »Kleinod des Königreiches«, die Hoflehentafel und die Register des Kammer- gerichtes sind nur dadurch dem gleichen Schicksale entgangen, daß sie rechtzeitig in das sichere Gewölbe unterhalb des »grü- nen Zimmers« gebracht wurden. Auf dem im Jänner des Jahres 1545 gehaltenen Landtage wurde dann bestimmt, daß sämmtli- che Privilegien in zwei Exemplare von Pergamentbänden abge- schrieben werden sollten, deren ein Exemplar dem König über- geben, das andere bei der Landtafel hinterlegt werden sollte. Erst im Jahre 1547 war die Arbeit so weit fertig, daß man nach dem Schlusse des Augustlandtages darangehen konnte, beide Exemplare der Bücher der Privilegienabschriften und die Ori- ginale zu lesen und zu korrigieren. Nachdem die Urkunden vor- gelesen, mit den Originalien verglichen und gegebenenfalls kor- rigiert worden waren, wurden die beiden Exemplare der Pri- vilegienbücher, von denen jedes aus drei Bänden bestand, in denen je die in böhmischer, deutscher und lateinischer Sprache abgefaßten Urkunden eingetragen waren, mit den zugehörigen Registern, d. i. den übersichtlichen Verzeichnissen der Urkun- den gebunden und besiegelt und zwar wurde das für den König bestimmte mit dem Landessiegel, das für die Aufbewahrung bei der Landtafel bestimmte mit dem Siegel der Landesbeamten versehen. Die Absicht, die im Reiche liegenden verpfändeten Kron- güter und Kronlehen wieder zu versetzen und so Geld für die Führung des Türkenkrieges zu gewinnen, führte im Jahre 1598 zu einer neuen Inventarisierung der auf Karlstein erliegenden Landesprivilegien. Am 8. Juni 1598 kam die Landtagskommis- sion, die aus sieben Mitgliedern des Herren- und sieben des Ritterstandes bestand, auf die Burg Karlstein. Die eigentlichen Inventarisierungsarbeiten nahmen sieben Tage in Anspruch ; am 15. Juni war die Arbeit beendet. Das Inventar des Karlsteiner

Strana 393
393 Archivs vom Jahre 1598 ist weniger gründlich und ausführlich als das »Register der zehn Truhen« des Matous von Chlumčan. Der Inhalt der meisten Urkunden ist abgesehen von dem der wichtigsten Privilegien nur sehr summarisch angegeben. Immer- hin erscheint dieses Inventar, wenn man bedenkt, daß es in sieben Tagen hergestellt wurde, als eine ganz ansehnliche Lei- stung. Der Verfasser dieses Inventars ist uns unbekannt. Ein Mitglied der Kommission wird es kaum gewesen sein. Es ist aber nicht unwahrscheinlich, daß Peter Vok von Rosenberg, der hervorragendste unter ihnen, seinen in derartigen Inventarisie- rungsarbeiten erprobten Archivar Wenzel von Březan mit nach Karlstein genommen hat, der offenbar nur allein im Stande gewesen sein wird, jene Inventarisierung in so kurzer Zeit durchzuführen. In dieser Beziehung wird es notwendig sein, das Karlsteiner Inventar des Jahres 1598 und die auf uns gekomme- nen Inventare Wenzel Březans in Bezug auf Anlage und Form der Inhaltsangaben einer vergleichenden Betrachtung zu unter- ziehen. Als die Passauer Söldner im Jahre 1611 im Lande einfielen, mußte das böhmische Kronarchiv in seiner Gänze von Karlstein nach Prag geschafft worden. Die Stände befürchteten nämlich, daß die Passauer gegen Karlstein ziehen würden, um sich dort im Sinne des Königsplanes Erzherzogs Leopold der böhmischen Krone zu bemächtigen. Am 7. Februar 1611 abends wurde des- halb angesichts der drohenden Gefahr die Krone mit den "be� rühmten Privilegien, Majestätsbriefen und Freiheiten«, von 500 Musketieren und 300 Reitern eskortiert, unter einem großen Auflaufe des Volkes auf die Prager Burg in die Wenzelskapelle gebracht. Hier wurde die Krone mit den Landesprivilegien »in der kruft under der erden, da der leichnam des heiligen Wenzes- lai ligt, verwarter deponiert«. Tag und Nacht hielten hier die Landesoffiziere mit Mitgliedern des Herrn- und Ritterstandes und 300 Musketieren Wache. Als die Passauer nicht ohne Sold abziehen wollten, drohten sie den Ständen, ihnen die böhmische Krone mit allen Privilegien und der Landtafel wegzuführen. Da befiel merkwürdiger Weise die sonst um ihre Privilegien so sehr besorgten Stände eine gewisse Gleichgültigkeit. Sie erklär- ten, »wenn man ihnen auch schön die Originale wegnehmen möchte, so hätten sie auch noch von ihren Privilegien, welche sowohl bei der Kron als bei der Landtafel vorhanden sein, Ab- schriften, die man auch wohl, wie vor Zeiten oft geschehen, wieder renovieren und umfertigen könnte«. Nachdem die Passauer abgezogen waren, wurde das alte böhmische Staats- archiv wieder nach der Burg Karlstein zurückgebracht, um daselbst nur noch 8 Jahre zu bleiben und nie wieder dahin zu- rückgebracht zu werden. Am 22. Juni 1619 ließen die Direkto-

Strana 394
394 ren die Krone mit den anderen Kleinodien und den Landes. privilegien nach der Prager Burg zur Landtafel schaffen und diese daselbst so lange bewachen, »bis man diese Sachen auf einen anderen sicheren Ort überführen könnte«. Das böhmische Kronarchiv blieb auch nach der Schlacht auf dem Weissen Berge auf der Prager Burg, da es sich gezeigt haben muß, daß die Burg Karlstein angesichts der neueren fortgeschritteneren Kriegskunst der Krone wie den Landesprivilegien nicht mehr die hinreichende Sicherheit bieten konnte. König Ferdinand II. kam dieser Umstand nur zugute, da es ohnedies seine Absicht war, jede Ingerenz der Stände auf das Staatsarchiv zu be- seitigen. Die Schlacht auf dem Weißen Berge und ihre Folgen äußerten sich in Bezug auf das Archiv des böhmischen Staates nur insoferne, als die Stände ihre frühere Ingerenz auf dieses gänzlich verloren und König Ferdinand II. nun die ausschließ- liche Verfügungsgewalt darüber erlangte. Zu einer Minderung oder sonstigen Schädigung der Bestände des Archivs ist es da- mals nicht gekommen. Dagegen ergieng es zahlreichen Archiven des böhmischen Adels weit schlimmer. Viele Familien, welche des Glaubens wegen ihre Heimat verlassen mußten, nahmen auch ihre Archive mit in die Fremde. In alle Winde verschlagen wurde das Archiv der Herren von Wartenberg. Johann Georg von Wartenberg wurde bekanntlich im Jahre 1622, weil er den Pfalzgrafen Friedrich gewählt und bei dessen Krönung das Amt eines Oberstmundschenken versehen hatte, verurteilt und mußte nach Sachsen fliehen, wo er, unbekannt wann, gestorben ist. Seinen spärlichen Nachlaß und mit diesem offenbar das alte Familienarchiv der Wartenberge muß der Kurfürst von Bran- denburg an sich genommen haben. Daher kommt es auch, daß ein Teil der Urkunden des Wartenbergschen Familienarchivs unter die Bestände des Berliner Staatsarchivs gelangt ist. Die Reste des einst großartigen Wartenbergschen Familienarchives wurden von da in der ersten Hälfte des XIX. Jahrhundertes im Tauschwege an das Archiv des böhmischen Nationalmuseums abgetreten. Nicht weniger bewegt waren die Schicksale des Archives der Herren von Lipa. Čeněk Hovora von Lipa (1631—1680), der letzte Sprosse seines Geschlechtes, mußte we- gen seines Glaubensbekenntnisses Böhmen verlassen und ließ sich als Exulant in Schlesien nieder. Hier erwarb er unweit des Zobtenberges die Herrschaft Schwentnig. Čeněk Hovora von Lipa stand in freundschaftlichen Beziehungen zu dem Prager Domdechanten und Historiker Thomas Pešina. Letzterer be- suchte ihn öfters auf seiner Herrschaft in Schlesien. Als er das erstemal nach Schwentnig kam, hatte er auch Gelegenheit, das großartige Lipasche Familienarchiv kennen zu lernen. Doch

Strana 395
395 war dieses Archiv so reich an historischen Schätzen, daß er es während seines damaligen Aufenthaltes kaum übersehen konnte. Als Pešina dort zum letztenmale im Jahre 1679 weilte, erhielt er von Čeněk von Lipa eine Anzahl von Handschriften zum Geschenke. Damals muß er auch, wenn dies nicht schon früher geschehen war, jene Urkunden aus dem Lipaschen Ar- chive mitgenommen haben, welche jetzt im Kronarchiv erlie- gen. Was mit dem Großteil der Bestände des Lipaschen Fa� milienarchivs nach dem Tode des letzten Sprossen dieses Ge- schlechtes im Jahre 1680 geschehen ist, ist nicht näher be- kannt. Neben der Zeit der Hussitenstürme brachte der Einfall der Schweden während des 30jährigen Kriegs unseren Archiven den größten Schaden. Damals wurden aber nicht bloß durch den Vandalismus der schwedischen Soldateska Archivalien ver- nichtet, es kam vielmehr darüber hinaus zu deren planmäßigen Beschlagnahme und Entführung. Die archivalische Kriegsbeute der Schweden bildet ebenso wie die aus den Bibliotheken stam- mende literarische, eine der interessantesten Fragen der Kultur- geschichte. Wir wissen jetzt aus einem Aktenstücke, das im Stockholmer Reichsarchiv verwahrt wird und auf das neuer- dings O. Walde aufmerksam gemacht hat, daß nach der Erobe- rung Prags durch die Schweden im Jahre 1648, die in Prag befindlichen staatlichen Archive die besondere Aufmerksamkeit des Generals Königsmark erregt haben, so daß dieser sich ver- anlaßt sah, in Bezug auf die Beschlagnahme und Wegführung der in den Prager Archiven und Registraturen erliegenden Archi- valien ganz besondere Weisungen ergehen zu lassen. Es sollte alles genommen werden »was den Publiquen Stat des Römischen Reiches und Königreichs Böhmen, wie auch die Corespondenz, so die daselbst residierenden Kaiser und Könige mit fremden Potentaten oder ihren Generalen und anderen hohen Ministern gehalten«, dann alles »was die Cammersachen und intraden des Königreiches Böhmen concerniert«. Der schwedische Kriegs- praesident Alexander Erskein forderte die Schlüssel zu den einzelnen Prager Registraturen und stattete diesen sehr häufig Besuche ab, um daselbst bestimmte Archivalien zu suchen und diese dann in seine Wohnung schaffen zu lassen. Trotz seiner immer wieder gegebenen Versicherungen, die entnommenen Akten wieder zurückzubringen, ließ er sie von Prag wegführen. Dasselbe Los wie der Prager Reichsregistratur wurde auch den anderen Prager Registraturen, der Statthalterei- und der Kam- merregistratur zuteil. Auch sie wurden von den Schweden be- schlagnahmt und eine Menge von Urkunden und Akten aus ihnen weggeführt. Prüfen wir die Provenienz der vom ehema- ligen österreichischen Gesandten in Stockholm, Grafen Johann

Strana 396
396 Anton Nostitz, seinerzeit zurückerworbenen Archivalien an der Hand der beiden Verzeichnisse, wie sie von Löw von Erlsfeld hergestellt wurden, so kommen wir zu dem Resultate, daß kei- nes der hier angeführten Stücke direkt den Beständen des Kron- archivs entnommen wurde. Von den 130 Nummern des Ver- zeichnisses der sogenannten Nostitzschen oder »schwedischen« Urkunden stammen die Erbvereinigungen der sächsischen Her- zöge, wie auch die zahlreichen Lehenreverse verschiedener Per- sonen aus der alten böhmischen Hofkanzleiregistratur, wie sie bei der königlichen Statthaltereiregistratur in Prag seit jenen Tagen zurückgeblieben war, als sich die böhmische Hofkanzlei noch in Prag befand. Andere Stücke wurden der Abteilung »Publica« wie auch der Abteilung »Iudicialia« der Prager Reichs- registratur, dem fürstlichen Dietrichsteinschen Archiv in Nikols- burg, den Erfurter Archiven in Thüringen, dem Archive des Klosters Steina bei Nörthen, dem Archive des Cisterzienser- klosters Alt-Zelle und dem Archive der Mündener Pfarrkirche entnommen. Was das 45 Nummern zählende Verzeichnis der so- genannten Nostitzschen oder »schwedischen« Bücher anbelangt, so rührt die Korrespondenz des Kardinals Franz Dietrichstein und seines Oheims Adam von der Erskeinschen Plünderung des Dietrichsteinschen Archivs in Nikolsburg her. Die »Acta Caesa- rea Italica«, umfassend die Jahre 1553—1647, wie auch andere Kopialbücher sind zweifellos Prager Reichskanzleiprovenienz. Dagegen werden der lateinische Band der Privilegienbücher vom Jahre 1547 und die für die böhmischen Stände von König Ferdi- nand III. im Jahre 1642 ausgestellte Privilegienkonfirmation aller Wahrscheinlichkeit nach sich damals bei der Landtafel befunden haben und von den Schweden hinweggenommen worden sein. Wie bei dem großen Landtafelbrande vom Jahre 1541 hat also auch ein Jahrhundert später bei der Eroberung Hradschins durch die Schweden über dem alten böhmischen Staatsarchiv ein Glückstern gewaltet. Die Urkunden des böhmischen Kron- archivs sind in der Wenzelskapelle unangetastet geblieben. Nach dieser so sehr bewegten Zeit wurden die Aufmerksam- keit Kaiser Leopolds I. und der böhmischen Stände in den 80ger Jahren des XVII. Jahrhundertes auf das böhmische Kronarchiv gelenkt. Einige Monate, nachdem Kaiser Leopold Prag ver- lassen hatte, wo er sich wegen der Pestgefahr aufhielt, ließ er von Linz aus am 18. Dezember 1680 im Wege der böhmischen Hofkanzlei den Befehl an die Statthalter in Prag ergehen, sie möchten Abschriften und ein Verzeichnis der Privilegien des Königreiches Böhmen anlegen lassen, welche seit dem Jahre 1643 in der St. Wenzelskapelle des Veitsdomes verwahrt wur- den. Da uns jede Nachricht darüber fehlt, daß solche Inventa- risierungsarbeiten auch tatsächlich vorgenommen wurden, so

Strana 397
397 hat es den Anschein, daß es überhaupt nicht zur Vornahme sol- cher gekommen ist, da es offenbar an den entsprechenden Arbeitskräften jetzt wie auch einige Jahre später noch fehlte. Es dauerte aber kaum 7 Jahre und die Frage einer neuerlichen Inventarisation des Kronarchivs war wiederum akut geworden. Damals handelte es sich um eine praktische Frage, um die Auffindung des Testamentes König Johanns von Luxemburg, das der König am 9. September 1340 in seinem Zelte an der Brücke von Bouvines verfaßt hat. Bei der Suche nach dem Testamente König Johanns machte man die Wahrnehmung, daß die Urkun- den des Kronarchivs nicht nur nicht geordnet, sondern auch wegen der feuchten Beschaffenheit ihres Verwahrungsortes, des bei der St. Wenzelskapelle befindlichen Gewölbes, dem Verder- ben preisgegeben waren. Die böhmischen Stände wurden deshalb bei der böhmischen Hofkanzlei in Wien vorstellig. Mittels Hof- entschließung vom 5. Juli 1687 wurden hierauf die Urkunden des Kronarchivs »aus dem unteren Gewölbe der St. Wenzels- kapelle« erhoben und »ad repositorium« der böhmischen Land- tafel gebracht. Die Urkunden lagen damals in »fünf angefüllten großen Truhen«. Die Schlüssel zu diesen Kisten wurden dem Vicelandschreiber übergeben. Bei der Landtafel sollte man die Urkunden vor allem von dem Schimmel reinigen, und dann neu inventarisieren. X. Zu Beginn des XVIII. Jahrhundertes zeigten Kaiser Josef I. und Karl VI. und mit ihnen die böhmische Hofkanzlei ein ganz besonderes Interesse für die Urkunden des böhmischen Kronarchivs. Es handelte sich nämlich damals um die Read- mission der böhmischen Kurfürstenstimme im Reiche und da- neben insbesondere um die Revision des Verhältnisses einzelner Gebiete der Oberpfalz zur böhmischen Krone. Die entsprechen- den Belege wurden in den Jahren 1706—1710 unter den Urkun- den des böhmischen Kronarchivs gesucht und mit den Nach- forschungen bei der Landtafel Johann Josef Löw von Erlsfeld, damals Unterkämmerer�Amtmann, ein Sohn des berühmten Arztes und Professors an der Prager medizinischen Fakultät Johann Franz Löw von Erlsfeld, betraut. Der traurige Zustand der böhmischen Kronarchivsurkunden bewog Löw, in einer be- sonderen Eingabe an Kaiser Karl VI. eine entsprechende Ab- hilfe vorzuschlagen, wie auch darüber hinaus weitgehende Vor- schläge in Bezug auf eine Neueinrichtung des böhmischen Kron- archives zu unterbreiten. Ja er trug sich mit dem Gedanken an eine Rekonstruktion sämmtlicher Bestände dieses Archivs und beabsichtigte alle Urkunden, soweit sie auf die Krone Böhmen Bezug hatten, an einem Orte zu vereinigen. Zu diesem Zwecke wollte er sogar in verschiedenen Archiven, so dem Vyšehrader Kapitelarchiv, der Prager Statthalterei- und Kammerregistra-

Strana 398
398 tur, wie in einzelnen Privatarchiven, so z. B. in dem Archiv der Herren von Rosenberg nach Kronarchivsurkunden suchen. Die von Löw erstatteten Vorschläge betreffs Aufsuchung und Inven- tarisierung der Kronarchivsurkunden fanden bei der böhmi- schen Hofkanzlei großen Anklang. Im Jahre 1711 ergiengen die Weisungen an die Statthalterei, dem Löw »die Ingressierung zu den Archivis publicis zu eröffnen, damit er die Instrumenta erheben könne«. Auf seiner Suche nach Kronarchivsurkunden, die im Laufe der Zeit in andere Archive und Registraturen ge- kommen sein sollten, hat er allem Anscheine nach nur die Urkundenbestände der königlichen alten Statthaltereiregistra- tur einer Perlustrierung unterzogen und auch tatsächlich eine Reihe ihm als »geeignet« erscheinender Urkunden behufs Er- gänzung des Kronarchives erhoben. Was die von Löw aus der böhmischen Statthaltereiregistratur in das Kronarchiv gebrach- ten Urkunden anbelangt, so bilden unter diesen die Lehenreverse über den Empfang von Lehen der böhmischen Krone seitens der verschiedensten Lehenträger eine größere Gruppe. Diese Lehen- reverse sind ursprünglich bei der böhmischen Hofkanzleiregistra- tur in Prag hinterlegt worden und blieben nach der dauernden Übersiedelung der böhmischen Hofkanzlei nach Wien zu Beginn des XVII. Jahrhundertes in der böhmischen Statthaltereiregi- stratur zurück. Ebenso verhält es sich mit einer anderen großen Gruppe von Urkunden, welche König Ferdinand I. im Jahre 1547 anläßlich des »Pönfalles« der Oberlausitzer Sechsstädte, dem Archiv der Städte Bautzen, Görlitz, Zittau, Löbau, Kamenz und Lauban entnehmen und konfiszieren ließ. Löw sollte jedoch die von ihm größtenteils ins Werk gesetzte Neueinrichtung des Kronarchivs nicht mehr erleben. Auch mußte er einen großen Teil der Ordnungs- und Inventierungsarbeiten unerledigt zu- rücklassen. Mehr als 600 bei der Landtafel erliegende Urkunden sind von ihm keiner archivalischen Behandlung unterzogen worden. Am 13. November 1716 beschloß Löw, an Blattern erkrankt, sein Leben. Nach dem Tode Löws wurde am 15. Juni 1717 der neu ernannte Vicelandschreiber Franz Max Alsterle von Astfeld mit der Einrichtung des Kron- und Landesarchives betraut. Doch konnte dieser die von Löw begonnenen Arbeiten nicht zu einem gedeihlichen Abschlusse führen, da er binnen kurzem zum Hofrat bei der böhmischen Hofkanzlei in Wien bestellt wurde. Im Jahre 1712 traf Kaiser Karl VI. die Verfü- gung, es möchten die durch den böhmischen Obersthofmeister Grafen Nostitz in Schweden ausgelösten Urkunden und Bücher der Landtafel in Prag zur Verwahrung übergeben werden. In Bezug auf die Archiveinrichtung hatte Löw folgenden Plan ent- worfen: Die Einrichtung des Archivs sollte aus einzelnen zu- sammensetzbaren Kästen bestehen, welche mit Handhaben ver-

Strana 399
399 sehen, derart eingerichtet sein sollten, daß im Augenblicke der Gefahr zwei Personen in kürzester Zeit das Archiv wegtragen und in Sicherheit bringen könnten. Im Innern dieser Schränke sollten sich Schubladen befinden, die nach Art der Medaillen- kästen eingerichtet wären. In diese Schubladen gedachte dann Löw die einzelnen Urkunden in Umschlägen mit wohlverfaßten Rubriken in chronologischer Ordnung einzulegen. Der Archiv- raum sollte entweder durch acht Säulen mit Engeln, welche auf Schildern die Wappen der Länder der böhmischen Krone und der ihr inkorporierten Gebiete hielten, oder durch Statuen der Landespatrone eine besondere Ausschmückung erfahren. Die Kosten der Adaptierung selbst hatte Löw mit 3881 Gulden ver- anschlagt. Im Jahre 1719 wurde von dem böhmischen Land- tage eine eigene Kommission aus je zwei Mitgliedern eines jeden Standes erwählt, welche ungesäumt daranzugehen hatte, die bei der Landtafel erliegenden, zur Übertragung in das neu- hergerichtete Repositorium bestimmten Urkunden an der Hand der Privilegienbücher zu perlustrieren. Nach erfolgter Übertra- gung dieser Urkunden in das Gewölbe bei der St. Wenzels- kapelle und ihrer Hinterlegung in die dort bereit stehenden Schubladen wurde der Archivraum gut verschlossen und die Schlüssel derart unter die Kommissionsmitglieder verteilt, daß sie diesen nur gemeinschaftlich öffnen konnten. Bei Gelegen- heit der Perlustrierung der in das Gewölbe bei der St. Wenzels- kapelle zu übertragenden Urkunden wurde auch ein neues Inven- tar angelegt. Nicht viel weniger als die Hälfte aller Urkunden des Kronarchivs wurde aber von der Kommission bei der Land- tafel zurückgelassen. Diese Urkunden wurden hier in drei Schränke getan und diese versiegelt, da bis dahin noch niemand nach dem Abgange Alsterles mit ihrer archivalischen Bearbei- tung betraut worden war. XI. Die infolge der Anfechtung der pragmatischen Sank- tion notwendig gewordenen Deduktionen zeigten Maria There- sia, wie zutreffend die Ausführungen Schierendorfs waren, in denen dieser Staatsmann ein Universalarchiv als die unerläß- liche Rüstkammer eines jeden Monarchen hingestellt hatte. Letzten Endes mußten doch auch die zentralistischen Maß- nahmen, die damals auf dem Gebiete der Staatsverwaltung ge- troffen wurden, auch zu einer Zentralisierung auf dem Gebiete des Archivwesens führen. Theodor Anton Taulow von Rosen- thal, der von der Kaiserin Maria Theresia mit der Durchführung dieser Aufgabe betraut wurde, gehörte zweifellos zu den her- vorragendsten Geschichtsforschern seiner Zeit. Dem von dem Direktorium in publicis am 13. September 1749 ausgestellten »Decretum instructivum« zufolge hatte Rosenthal das böh- mische Kronarchiv zu perlustrieren und die dort erliegenden

Strana 400
400 Urkunden vor allem in drei Gruppen zu scheiden. Der ersten Gruppe sollte er die eigentlichen Familiensachen, der zweiten die Urkunden, welche die Krone und das Königreich betreffen, und der dritten Gruppe die für die Stände ausgestellten Urkun- den zuweisen. Er bekam den Auftrag, die Urkunden der beiden ersten Gruppen nach Wien in das zu gründende k. k. geheime Hausarchiv zu überführen und nur Abschriften von diesen den Ständen zurückzulassen. Dagegen sollte er die Urkunden der dritten Gruppe an Ort und Stelle belassen und nur Abschriften von diesen mit nach Wien nehmen. Während die ungarischen Stände einem gleichen Ansinnen Maria Theresias den heftigsten Widerstand entgegensetzten und alle von ihr auf dem Gebiete der Archivalienzentralisation getroffenen Maßnahmen erfolg- reich zu vereiteln suchten, öffneten die böhmischen Stände mit einer gewissen Feierlichkeit in Beisein einer stattlichen Ver- sammlung von Würdenträgern des Landes am 12. Februar 1750 sehr bereitwillig das Kronarchivsgewölbe bei der St. Wenzels- kapelle. Als Grundlage für die Aufstellung seines Anforderungs- verzeichnisses diente Rosenthal das Kronarchivsinventar vom Jahre 1719. Behufs bequemerer Perlustrierung ließen die Stän- de die in dem Gewölbe bei der St. Wenzelskapelle verwahrten Urkunden in die Räume der Landtafel übertragen. Hier wurde die angeordnete Perlustrierung von Rosenthal im Beisein stän- discher Delegierter vorgenommen. Rosenthal schied bei dieser Perlustrierung solche Urkunden, welche zu den eigentlichen Be- ständen des Kronarchivs gehörten von solchen, welche erst spä- ter unter die Bestände des Kronarchivs gekommen waren und »mit diesen eigentlich nichts zu tun hatten«. Uber die ihm aus dem Kronarchive ausgefolgten und von ihm nach Wien über- führten Originalurkunden hat Rosenthal eine ausführliche Kon- signation verfaßt, welche von der »zur Sortierung und zur Übergabe« bestellten Kommission zu seiner Legitimation unter- schrieben wurde. Dieses Verzeichnis stimmt vollkommen mit einem zweiten überein, das Rosenthal »in vim recognitionis« den Ständen zurückließ. In einer zweiten auf gleiche Art unter- fertigten Konsignation ließ Rosenthal alle authentischen Ko- pien und Dupplikate verzeichnen, welche er von verschiedenen »documentis mixtis« im Kronarchiv vorgefunden und daselbst zurückgelassen hatte. Ein ferneres Verzeichnis enthielt alle Originalurkunden, welche die Stände und das Land »in particula- ri« betrafen, und die Rosenthal seiner Instruktion gemäß in den Händen der Stände zurückließ. Auch die Kopien, welche Rosen- thal von diesen Urkunden nach Wien genommen hatte, wurden besonders verzeichnet. Durch den Verkehr mit dem Benedikti- ner aus St. Margareth bei Prag P. Bonaventura Piter wurde Rosenthal auf eine Urkundensammlung aufmerksam, in der sich

Strana 401
401 unter anderem eine Reihe von Urkunden vorfand, die ursprüng- lich zu den Beständen des böhmischen Kronarchivs gehört ha- ben müssen. Die ganze recht ansehnliche Kollektion von mehr als 120 Stück Originalurkunden verschiedener Provenienz, zu- meist aus dem Archive des ausgestorbenen böhmischen Herren- geschlechtes derer von Lipa stammend, befand sich damals in privaten Händen und zwar bei dem fürstlichen Fürstenberg- schen Kassier Wenzel Rochlitzer in Prag. Im Jahre 1680 am 3. August war der Prager Domdechant Pešina von der Pest dahingerafft worden und sein Nachlaß an Handschriften wie auch an Urkunden, welche er aus dem Archive der Herren von Lipa bekommen oder aus anderen Archiven bei sich hatte, fiel sonderbarerweise nicht, wie er es in seinem Testamente be- stimmt hatte, dem von ihm gegründeten Paulanerkloster in Obořiště zu, sondern wurde von dem Prager Erzbischofe Fried- rich Grafen Waldstein käuflich erworben. Die Handschriften finden sich noch heute in der Waldsteinschen Bibliothek zu Dux. Dahin muß aber auch ein Teil der Urkundensammlung Pešinas mit den Urkunden aus dem Lipaschen Archiv gekommen sein. Ein anderer Teil der die Lipaschen Urkunden enthaltenden Urkundensammlung des Domherren Pešina und zwar jene Urkunden, welche jetzt im Kronarchiv erliegen, wurden im XVIII. Jahrhunderte nach der Waldsteinschen Herrschaft Tře- bíč in Mähren gebracht. Hier lagen sie unbeachtet in einem morschen Kasten und wären sicherlich der Vernichtung anheim- gefallen, wenn sich ihrer nicht ein dortiger Wirtschaftsbeamter Wenzel Rochlitzer angenommen hätte. Dieser nahm dann auch die Urkunden mit nach Prag, als er dahin versetzt wurde. Roch- litzer weigerte sich, diese Urkunden so ohne weiteres an Ro- senthal abzutreten. So sah sich Rosenthal genötigt, an die land- tägliche Kommission heranzutreten, welche mit dem Geschäft der Extradierung der Urkunden des Kronarchivs seitens der Stände betraut war. Die Kommission brachte nun den Roch- litzer dazu, alle in seiner Verwahrung befindlichen Urkunden des Lipaschen Archivs, wie des Nachlasses Pešinas überhaupt, zur Landtafel zu bringen, wo sie Rosenthal einer genauen Durch- sicht in Gegenwart einer besonderen Kommission unterzog. Die ihm damals verabfolgte Sammlung wurde von Rosenthal gleich im Jahre 1750 mit den Urkunden des Kronarchivs von Prag nach Wien überführt. Neben dem böhmischen Kronarchiv hat Rosenthal in Prag sein besonderes Interesse der alten königli- chen böhmischen Statthaltereiregistratur und der Kammer- registratur zugewendet. Aus der Statthaltereiregistratur hat Rosenthal damals für die Zwecke des Hausarchivs im ganzen 46 Urkunden erhoben. Die überwiegende Mehrzahl dieser Urkun- den gehörte einstens zu den Beständen des Kronarchivs. Aus 26

Strana 402
402 der Kammerregistratur wurden von Rosenthal 22 Urkunden zur Uberführung nach Wien bestimmt. Auf Grund der von Johann Josef Klauser an das Wiener Hausarchiv eingesendeten Ver- zeichnisse der Urkunden des Egerer Stadtarchives muß über- dies von Rosenthal eine ganze Reihe von Urkunden dieses Archivs für das Wiener Hausarchiv angefordert und auch wirklich an dieses abgegeben worden sein. Auch diese Urkun- den Egerer Provenienz finden sich heutzutage unter den Urkun- den des böhmischen Kronarchives. Rosenthal hat den böhmischen Ständen versprochen, ihnen für die von ihm aus dem böhmischen Kronarchiv erhobenen Urkunden beglaubigte Abschriften zukommen zu lassen. Schon während seines Prager Aufenthaltes hat Rosenthal den Stän- den eine Reihe von ihm selbst beglaubigter Abschriften zurück- gelassen. Nach seiner Rückkehr nach Wien wurde er vom Di- rektorium aufgefordert, ein Verzeichnis jener Urkunden anzu- legen, von denen die böhmischen Stände Abschriften erhalten sollten. In Prag waren die Vertreter der Stände im Hinblick darauf, daß man unmöglich der Kaiserin zumuten könnte. so- viele Transsumpte eigenhändig zu unterfertigen, mit Rosenthal übereingekommen, die beglaubigten Abschriften von der Reichs- hofkanzlei ausfertigen zu lassen. Die Rosenthalschen Verzeich- nisse wurden bereits am 22. August 1750 dem Oberstburggrafen zur Einsicht und behufs Ergänzung seitens der Stände vorge- legt, wobei gleichzeitig bemerkt wurde, daß die Kaiserin Maria Theresia selbst die Unterfertigung sämmtlicher Transsumpte vollziehen werde, da namentlich hinsichtlich der Anfertigung beglaubigter Abschriften schlesischer Urkunden seitens der Reichskanzlei Bedenken aufgetaucht waren. Die böhmischen Stände verlangten von einer weitaus größeren Anzahl von Urkunden Abschriften. Diesem Verlangen gegenüber erklärte Rosenthal hinsichtlich einer ganzen Reihe von Urkunden, daß es überflüssig wäre, Abschriften in solch feierlicher Form her- stellen zu lassen. In Bezug auf einzelne äußerte er sogar Be- denken, den Ständen überhaupt Abschriften ausfolgen zu lassen. Trotzdem konnte die Abschriftnahme der »bewilligten« Urkun- den nicht sofort erfolgen, da Rosenthal mittlerweile in den Archiven zu Innsbruck und Graz mit der Perlustrierung und Übernahme der dortigen Urkunden vollauf beschäftigt war. Die böhmischen Stände urgierten in den Jahren 1752 und 1753 wiederholt die Zusendung der beglaubigten Abschriften, woge- gen Rosenthal sich immer wieder darauf berief, daß die von Prag nach Wien überführten Archivalien noch nicht ausgepackt wären und sich auch noch kein Platz gefunden hätte, wo die Abschriften hergestellt werden könnten. Erst auf eine neuerliche Beschwerde der Stände und ein energisches Einschreiten des

Strana 403
403 Direktoriums hin wurden von Rosenthal im Jahre 1754 die ver- langten beglaubigten Abschriften und zwar in 5 Serien, jede Serie nach Ablauf ungefähr einer Monatsfrist geliefert. Die Stände bekamen bei weitem nicht alle Abschriften, die sie ver- langt hatten, sie unterließen es jedoch, sofort dagegen zu re- monstrieren. Erst im Jahre 1771 verlangten sie die Ausfolgung der noch ausstehenden Urkunden. Rosenthal, der sich damals über die Eingabe der Stände gutächtlich zu äußern hatte, er- klärte, daß die Stände bereits alle Abschriften, soweit sie solche zu bekommen hatten, bereits auch tatsächlich erhalten haben. Bei den schlimmen Erfahrungen, welche die böhmischen Stände mit der Ausfolgung der Abschriften der ihnen weggenommenen Urkunden machten, muß es uns sicherlich wundernehmen, daßs die Stände im Jahre 1773, als bei der böhmischen Landtafel in Prag in einer Truhe nicht weniger als 400 Kronarchivsurkun- den, welche seinerzeit Löw von Erlsfeld nicht mehr inventari- sieren konnte, vorgefunden wurden, keinen Anstand machten, jene Urkunden unverzüglich und en bloc an das geheime Haus- archiv in Wien abzugeben und sich wiederum damit vertrösten ließen, daß man ihnen die diesbezüglichen Abschriften ausfolgen werde. Mittelst Reskriptes vom 14. Januar 1774 wurde ange- ordnet, daß die in den zwei von den Landtafelregistratoren Stoll und Russ hergebrachten Konsignationen beschriebenen in Prag bei der Landtafel befindlichen alten Dokumente wohlverwahrt zu Handen der böhmisch-österreichischen Hofkanzlei für das geheime Hausarchiv eingesendet werden sollten. XII. Rosenthal hat nicht alle aus den Prager Archiven und Registraturen nach Wien überführten Urkunden im geheimen Hausarchive hinterlegt. Er hat vielmehr eine Anzahl von den übrigen Urkunden des Kronarchivs ausgeschieden und sie ein- zelnen Hofstellen in Wien zukommen lassen. So übergab er am 7. August 1750 böhmische Lehensurkunden und Schriften dem böhmischen Lehensarchivarius Anton Heinrich Purtscher für das königliche böheimische Lehensarchiv, das gerade damals vom Direktorium zur Obersten Justitzstelle übertragen wurde. Die Urkunden, welche Reichssachen und Reichsinwohner be- trafen, hat Rosenthal der Reichshofkanzlei übergeben, um für diese im Tauschwege andere daselbst befindlichen »erbländische Schriften« zu bekommen. — Nach dem Tode des Herzogs Georg Wilhelm von Liegnitz und Brieg, des letzten Sprossen des Lieg- nitzer Herzogshauses aus dem Geblüte der Piasten, wurde das Liegnitz-Brieger Archiv im Jahre 1676 von der kaiserlichen Apprehensionskommission einer Perlustrierung behufs Entnah- me der belangreichsten Urkunden unterzogen. Damals wurden auch einige jetzt im böhmischen Kronarchive erliegenden Urkun- den dem Liegnitz-Brieger Archive entnommen. Die Urkunden

Strana 404
404 wurden von der Kommission nach Wien gebracht und daselbst in der böhmischen Hofkanzleiregistratur hinterlegt. Auf das Betreiben Rosenthals sind sie erst im geheimen Hausarchive in Wien unter die Urkunden des böhmischen Kronarchivs gekom- men. Mit den Urkunden des Liegnitz-Brieger Archivs kamen damals auch noch andere Urkunden schlesischer Provenienz in das böhmische Kronarchiv, so die Urkunden des St. Hedwig- klosters in Brieg; das Kopialbuch dieses Klosterarchivs gelang- te in die Wiener Hofbibliothek. Nach dem Tode des Archivars Purtscher ist eine weitere Reihe von Urkunden aus dem Archiv der böhmischen Hofkanzlei an das geheime Hausarchiv zu Handen des Archivars Rosenthal übergeben worden, der sie unter die Urkunden des böhmischen Kronarchivs eingereiht hat. So vor allem die Urkunden, welche die Accessions- und Submissionserklärungen der Stände der böh- mischen Länder zur pragmatischen Sanktion betreffen. Dann unter anderem die Konföderationsurkunden der akatholischen Stände in Böhmen, Mähren, Schlesien und der Lausitz mit den akatholischen Ständen in österreich Ob und Unter der Enns vom 16. August 1619, weiters der Bündnisvertrag des Winter- königs Friedrich von der Pfalz mit Bethlen Gabor vom 15. Jänner 1620 und die von preußischer Seite ausgestellten Ver- zichtbriefe bezüglich aller Ansprüche an Maria Theresia und ihre Staaten zufolge des zwischen ihr und dem Könige von Preußen am 28. Juli 1742 geschlossenen Friedenstraktates. Da- mals ließ auch Rosenthal in der Registratur des Direktoriums in publicis et cameralibus die Erbeinigungen, die ehedem im Archive der böhmischen Hofkanzlei erlagen, heraussuchen und diese in das geheime Hausarchiv übertragen, wo er sie unter die Urkunden des böhmischen Kronarchivs reihte. In die böh- mische Urkundenabteilung des Wiener Staatsarchives, das dorti- ge sogenannte königliche böhmische Haus- und Kronarchiv, wurde schon von Rosenthal eine Anzahl von Böhmen und Mäh- ren betreffender Urkunden aus dem alten Archiv der Herzöge von österreich eingereiht. Von diesen sei hier auf eine große Gruppe jener Urkunden hingewiesen, welche aus dem Archiv der Markgrafen von Mähren im XV. Jahrhundert in das öster- reichische Schatzgewölbe gekommen waren und dann von Ro- senthal in die böhmische Urkundenabteilung eingereiht wurden. Weiters auf eine Reihe Klingenbergscher Urkunden, welche nach dem Erwerb des Klingenbergschen Besitzes namentlich Frattings in die Hände der Herren von Wallsee gekommen sind. Aus späteren Jahrhunderten gelangte dann eine nicht unbe- trächtliche Anzahl von Urkunden aus der kaiserlichen »Schatz- kammer« unter die Wiener Bestände des böhmischen Kron- archivs. Unter die böhmischen Kronarchivsurkunden im Wiener

Strana 405
405 Staatsarchiv gelangte dann im Laufe des XIX. Jahrhundertes eine Anzahl von Urkunden, welche von dem Staatsarchivvice- direktor Josef Chmel erkauft worden waren. Diese Urkunden sind von verschiedenster Provenienz. Hier sei nur auf eine Grup- pe von Urkunden aufmerksam gemacht, welche sich ursprüng- lich offenbar im Archiv der Pfarrkirche St. Peter in Prag be- funden haben muß. Besonderes Interesse beanspruchen auch jene Privilegien, welche zweifellos zu dem Archiv der Prager Bognerzunft gehören. Dieser Zuwachs, den die Bestände des böhmischen Kronarchivs im Wiener Staatsarchiv erfahren ha- ben, konnte bei weitem nicht jenen Verlust aufwiegen, den das böhmische Kronarchiv dadurch erlitten hat, daß im Jahre 1874 der Direktor des Wiener Staatsarchives Arneth unter Nicht- achtung des Provenienzprinzipes eine Reihe von auf die Mark Brandenburg bezüglichen Urkunden des böhmischen Kron- archivs im Tauschwege an die Verwaltung der preußischen Staatsarchive abgetreten hat. Im Jahre 1798 wurde der in Prag zurückgelassene Torso des böhmischen Kronarchivs um 242 Urkunden vermehrt, wel- che von der beim Appellationsgerichte in Prag befindlichen königlichen Lehenschranne den ständischen Repraesentanten übergeben und im geheimen St. Wenzelsarchive niedergelegt wurden. Diese Urkunden waren nicht lange zuvor am 30. Mai 1787 bei der Landtafel erhoben worden, wobei ein Verzeichnis derselben angelegt worden war. Die vereinigte böhmisch-öster- reichische Hofkanzlei hat im Jahre 1802 eine neuerliche Revi- dierung und Inventarisierung des ständischen St. Wenzels- archivs angeordnet. Zu diesem Zwecke wurden die Urkunden aus dem Gewölbe bei der St. Wenzelskapelle in das von einem Militärposten bewachte »grüne« Zimmer der königlichen Burg geschafft. Das aufgetragene Revisions- und Inventarisierungs- geschäft wurde von einer besonderen Landesausschußkommis- sion durchgeführt und am 18. August 1804 für beendet erklärt. Das neue Inventar wurde der Landtafel zur Aufbewahrung über- geben. Der in dem Gewölbe bei der St. Wenzelskapelle verwahrte Rest des böhmischen Kronarchivs hatte in den ersten Dezennien des XIX. Jahrhundertes unter der Feuchtigkeit der Verwah- rungsstätte ungemein zu leiden. Vor allem die Abteilung der Urkunden in böhmischer Sprache wurde von der Feuchtigkeit besonders stark angegriffen, so daß einzelne Urkunden beinahe in Moder zu zerfallen drohten. Erst im Jahre 1838 entschloß man sich unbedingt das ständische St. Wenzelsarchiv anderswo unterzubringen. Vorerst wurden die Urkunden in den ständi- schen Sitzungssaal gebracht, um hier konserviert zu werden. Der ständische Registrator Peter Vincenz Erben breitete da- selbst die einzelnen Urkunden aus, um sie trocknen zu lassen.

Strana 406
406 Hierauf unterklebte er die am meisten beschädigten mit Lein- wand. Der ständische Landeshistoriograph Franz Palacký unterzog sich der mühevollen Arbeit, ein den damaligen wissen- schaftlichen Anforderungen entsprechendes neues Inventar der Urkunden des St. Wenzelsarchives anzulegen. Er ließ die alte Einteilung der Urkunden nach ihrer Sprache und den einzelnen Territorial- und Sachbetreffen fallen und faßte sämmtliche Originalurkunden und Abschriften in einer einzigen chronolo- gischen Reihe zusammen, indem er nur von den öffentlichen Urkunden eine Anzahl von Privaturkunden (als besondere Ab- teilung »Privatarchiv«) trennte. Jede Urkunde bekam eine Nummer des Inventars und nebst dem auch eine besondere Re- positionsnummer. Aus dem ständischen Sitzungssaal wurden die Urkunden des Kronarchivs in die ehemaligen Räume der Landtafel auf dem Prager Schlosse gebracht, welche auch mit Schränken und Schubladen für die Aufbewahrung der Urkun- den des St. Wenzelsarchivs versehen wurden. Damit künftighin ein Fortschreiten der Vernichtung der Urkunden durch Feuch- tigkeit verhindert werde, wurde im Jahre 1838 festgesetzt, daß alljährlich im Frühjahr und im Herbst eine kommissionelle Überprüfung des St. Wenzelsarchives in den neuen Räumen stattfinden sollte. Ein Wandel in den Aufbewahrungsverhältnissen des St. Wenzelsarchivs wurde erst durch die Pensionierung des Archi- vars dieses Archives Peter Vincenz Erben und die darauf auf Veranlassung Fr. Palackýs durch den böhmischen Landtag er- folgte Bestellung eines eigenen Landesarchivars in der Person Anton Gindelys angebahnt. In den beiden Berichten, welche der Landesausschuß dem böhmischen Landtage »über die Orga- nisierung des böhmischen Landesarchivs und die Vorschläge seiner Erweiterung« vorgelegt hat, wird das St. Wenzelsarchiv ausdrücklich für das neu gegründete Landesarchiv reklamiert. Der Landtag des Königreiches Böhmen hat in der XXX. Sitzung der Landtagssession am 16. Februar 1866 den böhmischen Lan- desausschuß zu beauftragen beschlossen, sich mit der Regierung ins Einvernehmen zu setzen, um eine Vereinbarung dahin zu erzielen, daß eine zeit- und fachgemäße Verwahrung des St. Wenzelsarchives als besondere unteilbare Abteilung des böh- mischen Landesarchivs ermöglicht werde. Durch eine Eingabe vom 22. Juni 1881 hat dann der Landesausschuß das Ansuchen um Extradierung des St. Wenzelsarchives erneuert. Tatsächlich waren auch schon am 12. April 1884 die Verhandlungen zwi- schen der Statthalterei und dem böhmischen Landesausschuß so weit gediehen, daß der mit der Leitung des Ministeriums des Innern betraute Ministerpräsident Graf Eduard Taafe auf Grund eines a. h. Vortrages vom Kaiser Franz Josef I. die Ermächti-

Strana 407
407 gung erwirkte, »daß anläßlich der Verhandlungen wegen Über- gabe des St. Wenzelsarchives an die Landesvertretung dieses Archiv behufs Perlustrierung der Archivsurkunden vorläufig in die Obhut der Statthalterei und des Landesausschusses über- nommen werde«. Zu jener Perlustrierung, welche am 5. Juni 1884 stattfand, wurde der Professor der österreichischen Ge- schichte der Prager Universität Wenzel Wladiwoj Tomek be- hufs allfälliger Wahrung der Regierungsinteressen zugezogen. Was die Modalitäten der Übergabe betrifft, wurde bestimmt, daß das Wenzelsarchiv »eine besondere unter einem eigenen Verschlusse befindliche Abteilung des Landesarchivs« zu bilden habe. Die Landesvertretung übernahm die Verpflichtung, für die sichere Aufbewahrung und ungeschmählerte Erhaltung die- ses Archivs stets angemessene Sorge zu tragen. Als künftiger Aufbewahrungsort des Wenzelsarchives wurde von dem böhmi- schen Landesausschusse eine Lokalität des Landesarchivs in dem am Kleinseitner Ring in Prag gelegenen, dem Lande gehö- rigen Hause N. C. 259/III. bestimmt, welche unter Heranziehung eines technischen Sachverständigen kommissionell besichtigt und zur sicheren Aufbewahrung des St. Wenzelsarchives als vollkommen geeignet befunden worden war. Hierauf genehmigte am 15. Juli 1884 Kaiser Franz Josef I. die Übergabe des St. Wenzelsarchives an die Landesvertretung des Königreiches Böh- men unter den in dem Kommissionsprotokoll vom 13. Juni 1884 enthaltenen mit dem böhmischen Landesausschusse vereinbar- ten Modalitäten. Am 16. September 1884 erfolgte dann die defi- nitive Übergabe des St. Wenzelsarchivs an den Landesausschuß, beziehungsweise die Landesvertretung des Königreiches Böh- men, wobei die Schlüssel des Archivs allein dem Landesaus- schusse übergeben wurden. In dem neuen Heim des böhmischen Landesarchivs in den Souterrainlokalitäten des prächtigen Mu- sealpalastes auf dem Wenzelsplatze wurden dann für die Urkun- den des St. Wenzelsarchivs neue Schränke mit gut verschließ3- baren Holzschachteln angeschafft, die Urkunden in neue Um- schläge gegeben und die einzelnen Umschläge mit den Regesten des Palackýschen Inventars vom Jahre 1838 versehen. Erst der staatliche Umsturz des Jahres 1918 sollte einen entscheidenden Wendepunkt in der Geschichte des böhmischen Kronarchivs bedeuten. Dieser ermöglichte eine vollständige Re- stitution der von Rosenthal nach Wien entführten Bestände dieses Archivs und bot zugleich die Gelegenheit, an eine Durch- forschung dieses Archivs vom archivwissenschaftlichen Stand- punkte zu schreiten. Zur eigentlichen Übergabe der von dem geheimen Hausarchivar Rosenthal im Jahre 1750 aus dem böh- mischen Kronarchiv nach Wien überführten Urkunden wie auch der anderen Urkunden des böhmischen Repertoriums des Wie-

Strana 408
408 ner Staatsarchives kam es im Dezember 1920; das diesbezüg- liche Übernahmsprotokoll wurde am 18. Dezember 1920 unter- zeichnet. Am 21. Dezember 1920 in der Früh kam der Zug auf dem Prager Denisbahnhofe an, welcher in 14 Tresors die Urkun- den des böhmischen Kronarchivs wieder nach Prag zurück- brachte. Es war dies sicher ein historischer Augenblick, als das »Kleinod« des alten böhmisches Staates nach so langer Ent- fremdung mit dem kümmerlichen Reste des Kronarchivs, wel- cher in Prag seit den Tagen Rosenthals zurückgeblieben war, in seiner Gänze auf dem Boden seines Heimatlandes wieder vereint wurde. Ein Augenblick würdig der gewaltigen Ereig- nisse, die sich damals abspielten.

Strana 409
Adelburg — Altenzelle REJSTŘÍK OSOB A MÍST A Adelburg, Altbwrk, hrad v již. Némecku 120, 121, 136, 181, 295, 296, 301, 303, 315, 320 Adilhedis, vidua 280 „Adiże, Teka v sev. Italii 167 Adolf Nassavsky, Adolphus, kral německý (1292—1298) 86, 116, 122, 163, 165, 281, 282 Adolphus v. Adolf Aisch, feka v Bavorsku 114 Albenreuth Stary, Albernreuth, osada v s. okr. chebském Eger 213 .Alberndorf v. Albernhof Albernhof, Alberov, Alberndorf, Altenhof, osada v s. okr. lo- ketském-Elbogen 211, 212 Albernreuth v. Albenreuth Alberov, Albernhof, Alberndorf, Altenhof, osada v s. okr. lo- ketském — Elbogen 211, 212 Albertus v. Albrecht Albrecht, Albertus, arcibiskup magdebursky (1368—1371) 123, 320 „Albrecht, biskup würzbursky (1350 —1372) 114 Albrecht (1.), Albertus I., vé- voda rakousky, pozdéji král némecky (1298—1308) 20, 53, 54, 69, 115, 116, 147, 148, 163, 164, 282, 283, 284, 341 Albrecht II., Albertus, král fim- ský (1437 až 1439), dříve vé- voda rakouský Albrecht V. 112, 144, 157, 158, 161, 162, 222, 326—328 Albrecht II., Albertus, vévoda rakousky (t 1358) 54, 153, 167, 168, 210, 295, 298, 305, 308, 309, 313, 317 409 Albrecht, Albertus, dux Bava- riae (1354) 314 Albrecht Achilles, braniborský markrabí a purkrabí norim- bersky (nar. 1414, ft 14860) 72, 124 Albrecht I. Albertus, vévoda meklenbursky (t 1379) 126, 312 Albrecht, Albertus, dux Saxo- niae et sacri Romani imperii marescalcus (1291) 280 Albrecht, Albertus, burggravius in Kirchberg (1325) 290 Albrecht, Albertus, purkrabí leisnicky, z Lyzneka (1297) 171, 282 Albrecht, Albertus, purkrabi norimbersky (1347) 117, 174, 309, 311, 314 Albrecht IV. ze Schwarzburka, Albertus de Schwarzburg, (1588) 211, 337 Aldenborg v. Altenburg Alexander Vitoldus, magnus dux Lithuaniae (t 1430) 325, 326 de Alexio Petrus 319 Alkersleben, osada ve středním Německu 290 Alsasko, Alsatia 319 Alsatia v. též Alsasko 319 Alsfeld v Horních Hessích, kraj- ské město na řece Schwal- mě 29 — archiv m. A. v sakristii koste- la sv. Valpurgy 29 Alsterle z Astfeldu v. z Astfeldu Altburk viz Adelburg de Altenburg, Aldenborg Theo- doricus, domus Theutonicae magister generalis (1337) 299 Altenhof v. Albernhof Altenzelle, Altzella, Altenzellen- se monasterium, cisterciácký 

Strana 410
410 klášter v diecési 200, 201, 323, 329 — archiv kláštera 201 Altzella v. Altenzelle Alžběta, Elisabeth, dcera Kazi- míra III. (1335) 166, 297 Alžběta Kristina, Elizabeth, cí- sařovna (Ť 1750) 237 Alžběta, Elisabetha, neter ra- kouskych vévod Albrechta II. a Otty (1332) 167, 295 Al£zbéta, Elisabetha ducissa, uxor ducis Lotharingiae (t 1451) 325 Alibéta, Elisabetha, relicta Rud- lini Pillung (1341) 303 Amberk, Amberg, okresní měs- to v bavorském okrese hor- nofalckém, na řece Vilse 118 Ambros August Vilém, význam- ný hudební historik (+ 1876) 59, 63 Ambrož, notář a písař olomouc. biskupa Dětřicha 82 Amelio Jan, thesaurář papež- ský 27 Ammergau, osada v Horních Bavořích 68 2 Ammonu šlechtic Kryštof Jindřich, legační rada prus- ký 250 Anagni, mésto v italské provin- cii římské 106 — archiv papežský 106 de Andilo Rudolphus (1339) 301 Angergemunde v. Angermůnde Angermünde, Angergemunde, město v Prusku 301 Angličané 18 Anglie — archivy 18, 19, 20, 101; — król 19, 88, 161, 326 — poklad 18, 19 2 Anjou Karel L, král neapol- ský (t 1285) 19 — Jana I. královna (1343 az 1381) 24 Anjouovci v Uhrách 24 Anna Falcká, královna římská a česká, druhá manželka Karla ТУ. (+ 1353) 313 Anna, dcera arcivévody rak. Karla 198, 337, 338 Anna, choť Jana mladšího ze žerotína (1583) 199, 337 Ansbach, hl. město bavorského vl. obvodu Střední Franky 114 míšenské Rejstřík osob a míst Antiguum Piskerow v. Piskerow Antiguum Seeberg v. Seeberg Antonius, dux Lotharingiae (t 1415) 325 Anweiler, místo leZíci záp. od Landau 68 Apostolorum Porta (v. též Po- stoloprty) 280, 283, 290, 317 Aquensis civitatis (v. též Cá- chy) magistri consulum 322; scabini 322; communitas 322. Aragonie, býv. království Ara- gonské 24 — archiv korunní 23, 24, 80 — král 24 — poklad 24 Argentoratensis, Argentinensis episcopus | Guilielmus |. (1506€ aZ 1541) у. 16% Strassburk 332 Arlon, de Arlune, markrabství a město, ležící v Belgii 311 de Arlune v. Arlon Armalsgrün v. Arnoltov Arneth rytíř Alfred, ředitel do- mácího, dvorního a státního- archivu vídeňského (+ 1897) 262 Arnold, probošt vyšehradský a. kancléř království českého (t 1240) 38 Arnoldsdorf, osada v pruském. Slezsku v okr. opolském 170,. 302 Arnoltov, Armalsgrün, Arnsgrün, ném. Arnitegrün, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Arnsgrůn v. Arnoltov Arpád, praotec panovnického rodu uherského 24 Arzberg, městys v Bavořích 213 Asch oppidum (v. téZ AS) 296, 305, 339 Aschaffenburk, | Aschaffenburg, okresní mésto v bavorském vl okresu dolnofranckém 117 2 Assisi sv. František (zemř. 1226) 27 z Astfeldu Alsterle František Max, místopísař zemský (r. 1717) 223, 229, 247 — Alsterle, nejvyšší písař. zem- ský království Českého (1773) 247 Aš, Asch, město v pol. a s. okr. ašském — Asch 214, 243, 296, 305, 339 

Strana 411
Altenzelle — Bavorsko Audenarde, vlámsky Oudenar- de, mésto v Belgii ve vych. Flandrech 149 £ Aue páni v. též z Brennber- ka — Jiří 120; jeho choť 120 Auer Fridrich z Brennberka (Fridrich z Aue), biskupský rychtář řezenský (1355) 120 Auerbach, mésto v Sasku v krajském hejtmanství zví- kovském 123, 213, 335 Auerové v. též z Brennberka Aufenštein v. Auffenstein z Aufensteina páni 167 — Konrád 167 Auffenstein, | Aufenstein, v Tyrolích 167, 298 Auge Fr., feditel karlätejnského panství 63 Augśpurk, Augsburg, Augusta Vindelicorum, město v Bavo- řích 212, 343 August, Augustus, kurfiřt sas- ký (1553—1586) 196, 197, 335, 336, 337 August, Augustus, princ saský (1593 nezletilý) 197, 338 Augusta Vindelicorum (v. též Augšpurk) 343 Augustus v. August Austria (v. též Rakousy) 277, 282, 284, 285, 286, 290, 295, 298, 305, 308, 309, 313, 317, 318, 319, 326, 327, 328, 338, 340 d'Austria Carolina (1607) 198, 339 2 Avesnes Jan (t 1257) 78 Avignon, mésto v dep. Vauclu- se ve Francii, někdejší sídlo papežské 164 de Awe Fridericus (v. z Brennberka) 296 Awer Fridericus de Brennberg (v. též z Brennberka) 315 hrad též Babenberkové, panovnický rod — archiv v Klosterneuburce 47, 109 Babylon, království Babylonské 14 — král babylonský 14 Baczko Ludvík, něm. historik 97 Bacharach. Bachrach, město 411 v Prusku v okr. koblenckém 164, 289, 302 Bachrach v. Bacharach Bachmann Adolf, něm. historik (t 1914) 43, 64 Balbín Bohuslav, český jesuita a historik (t 1688) 02, 85, 123, 126, 133, 144 Balduin, Balduinus, arcibiskup trevírský (1308—1354) 120, 245, 287, 296, 297, 311 Balduinus v. Balduin Balling Karel, profesor chemie na stavovskem üstavu poly- technickém v Praze 266 Baleer Oswald, polský historik (t 1933) 47, 48, 106 Bamberk, Bamberg, mésto v Ba- vofich 47 — biskup 47 — úřad číšnický kostela v B. 119 — léno kostela v B. 119 Barcelona, hl. město krajiny katalánské ve Spanëlich 24 — kláštery 24 — archiv aragonský 24 Barnim I., Barnym, vévoda po- mořanský (1224—1278) 125, 278 Barnim III. Veliký, Barnym, od r. 1321 spoluvládce svého otce Otty, od r. 1345—1368 vévo- da štětínský a pomořanský 88, 125, 300, 301, 311 Baronius Caesar, církevni his- torik (1538—1607) 9 Basilej, hl. mésto basil. kantonu ve Śvycafich 69, 220 — koncil, concilium Basileense 162, 328 Báthory Zikmund, Sigismundus, vévoda sedmihradsky (11613 v Praze) 198, 338 Bauer H., historik města Peg- nice 119 Bavaria (v. téZ Bavorsko) 308 — officium vicedominatus in B. 312 — terra 314 Bavorsko, Bavaria, Bayern 99, 108, 114, 115, 135, 153, 175, 180, 181, 184, 263, 308, 312, 314 — archiv 23, 104, 107, 113, 118 — archiv státní bavorsky, hlav- ní v Mnichové — München 107, 108, 115—118, 121, 164 

Strana 412
412 Bavorsko, archiv tajný, domácí, státní v Mnichově — Mün- chen 107, 108 — léna česká 130, 235, 263 — registratura 104 — vévodové 88, 104, 105, 107, 116, 118, 121, 174, 175, 280, 285, 286, 297, 303, 311, 314, 326, 328, 329 z Bavor-Ingolstadtu Ludvik 1406 118 Bavori 233 Bayeroda villa (v. téZ Bayers- ried) 338 Bayersried, Baiersried, Bayero- da, Bayreuth, osada v Bavo- fich 199, 338 Bayreuth, Bayeroda v. Bayers- ried Beatrix, comitissa Tirolensis 294 2 Bebenburku Leopold 115 Bečov nad Teplou, Peczschow, něm. Petschau, okresní město v polit. okresu tepelském — Tepl 291 Bečva, řeka ve vých. Moravě 199 Beerwalde, město v Prusku v okr, kóslinském 212, 213 Beeskow, mésto v Prusku v okr. postupimském 213, 335 Beheimb v. Gechy Bechyné, okresni mésto v pol. okr. milevském 48 Bechyně Petr v. též z LaZan 179 Bechynensis districtus, Bechyň- ský kraj 324 Bel v. Bělá Bela IV., uherský král (1235 až 1270) 49, 276 Bělá (Bel), dvůr v s. okr. bo- chovském — Buchau 288 de Bélá Sezema et Raczko (1319) 288 Bělehrad Stoličný, město v záp. Uhrách 220 Belgie — vývoj archivní 20 Belluno, město v sev. Italii 89 — B. civitatis vicariatus (1360) 319 Belyna v. Bílina Benátky, město v sev. Italii 198 Beneventum, Benevento, v jižní Italii 18 ducissa Carinthiae et (1330) město Rejstřík osob a míst Benhard, biskup míšenský, v. Bernard, biskup míšeňský Berenotti viz z Granvelly Bergen, Pergen, osada a klášter v Bavořích 307 — fojtství kláštera B. 212 Berghauer Jan Tomáš Vojtěch, děkan kapituly vyšehradské 239; správce archivu pražské metropolitní kapituly 239 2 Bergova, de Bergow, páni 131, 291, 292 de Bergow v. z Bergova Berlín, Berlin, hl. město říše Ně- mecké 14, 73, 125, 126 — tajný archiv státní 14, 73, 120, 125, 191, 192, 277, 278, 291, 296, 310, 312, 313, 316, 318, 320, 321, 330 Berlín, Berlinus Iudaeus v Rott- weilu 198, 343 Bernard, Benhard, Bernhardus, biskup míšeňský (1293 až 1296) 153, 154, 281 Bernard, Bernhardus, dux Sile- siae et dominus in Furstin- berg (+ 1326) 289 Bernau, osada v Bavořích v okr. rosenheimském 213, 335 Bernhardus v. Bernard Bernheim, Pernhaim, město v Ba- vořích 114, 115, 135 Beroun, okresní město v pol. okr. hořovickém 237 — hejtman krajský sv. p. En- gelfluss. 237 Beřkovský Volf v. ze Šebířova Beswitz v. Běšvice Bóeśvice, Beswitz, osada chomu- tovskć komendy Řádu němec- kých rytířů v 13. stol. 280 Bethlen Gábor, Gabriel, vévoda sedmihradský (Ť 1629) 254, 340 Betzenstein, Petzenstein, hrad a město v Bavořích v okr. peg- nickém 173, 212, 291, 331 Bezdružický Ludvík viz z Kolo- vrat de Biberstein v. z Biberštejna e Biberstejna, de Biberstein, Jan, Johannes 198, 333, 334 — Rulek, Rulco 49, 278 Bílá hora 234 Bílina, Belyna, něm. Bilin, okr. město v pol. okr. duchcov- ském — Dux 292 

Strana 413
Bavorsko — Bouvines z Billerbecka Jindrich, Biller- becke, Bilrebeke Heinricus (1352) 126, 313 Bilrebeke v. z. Billerbecka Biltz v. Pilz Bilzheim, Wiletzheimb, osada v hornoalsaském kraji geb- weilerském 212, 335 Birkenstein, Birsenstein, v Miśni 164, 283 Birsenstein v. Birkenstein Blenersfeldt, patrně Ebersfeld v S. okr. falknovském — Fal- kenau an der Eger 213 Blintendorf, osada v Prusku ve vl. okr. erfurtském 172, 291 Bladonowicz villa in Moravia, snad Mladoňovice v s. okr. jemnickém 288 Blume, něm. historik 27 Bobersberk, Bobersberg, Obers- berg, město v Prusku, ve vl. okr. frankfurtském 212, 213 Bock František, něm. historik uméní (t 1899) 56, 59 Boheim v. Cechy Bóhme J. E., ném. historik 82 Böhmer J. F., vydavatel Regest imperii (1 1863) 69, 70, 71, 78, 83, 86, 88, 91, 114 Boemi 81 Boemia, v. téZ Čechy 81 Bóemundus, archiepiscopus 'Tre- verensis ac sacri Romani im- perii per Galliam - archican- cellarius (1354— 1362) 318 Boguslav v. Bohuslav Bohemi 328 Bohemia v. též Čechy 72, 260, 275—343 Bohuslav, Boguslav, vévoda ště- tínský a pomořanský (1348) 88, 311 Bochelwitz v. Pochlovice Boisserée Sulpice, historik umé- ní (1783—1854) 68 Bolek v. Boleslav Boleslaus v. Boleslav Boleslav II., Bolek II., Boleslaus, vévoda fürstenbersky a min- strbersky (1 1341) 90, 169, 298, 299 Boleslav III., Boleslaus, vévoda lehnicko - bfeZsky (t 1352) 150, 168, 283, 289, 293, 294, 295, 302—306, 308 hrad 413 Boleslav, Boleslaus, Bonclav, vé- voda lehnicko-bfeZsky (zemr. 1394) 98, 322, 323 Boleslav III., Boleslaus, vévoda mazovsky a pán plocky (ze- miel 1351) 88, 305 Boleslav, vévoda opolsky, syn Kazimíra II. (ft 1329) 82 Boleslav 1., Boleslaus, vévoda opolsky (t 1313), syn vévody Vladislava 280 Boleslav II., Bolek II., Boleslaus, Polko, vévoda opolský (ze- mřel 1356), syn vévody Bole- slava I. 90, 97, 290, 291, 304 Boleslav II., Bolek II., Boleslaus, vévoda svídnicky (t 1368), syn vévody Bernarda 166 Boleslav, Bonczlaw, ném. Bunz- lau, mésto v Prusku ve vl. okr. lehnickém 320 Boleslav Mladá, Boleslavia Mi- nor, okr. město v Čechách 172 Boleslavia Minor v. Mladá Boleslavice, Bolesławice, Bole- slavicz, hrad a město v Pol- sku v kraji kališském 166, 297 Boleslavicz v. Boleslavice Boleslaviensis districtus, slavský kraj 324 Bonczlaw v. Boleslav Bonifác VIII., papež (1294 až 1303) 147, 148 Bor, statek Dětřicha Spatzman- na (r. 1283) 171, 279 Borazschaw v. Borošov Boris Godunov, car moskevský (1598—1605) 25 Boroschau v. Borošov Boroszów v. Borošov Borošov, Borazschaw, polsky Bo- roszów, něm. Boroschau, měs- to v Horním Slezsku ve vl. okr. opolském 253 Borovička Josef, český historik 74 2 Boskovic Arkleb (Hartleb), de Boskovice Artlebus (1313) 172, 286 Botensteyn v. Potenstein, Pot- Stejn Both v. Voé Boteh v. Voé Bouvines, osada ve franc. de- part. Nord 206 Boleslav Bole- 

Strana 414
414 Brabantia v. Brabantsko Brabantsko, Brabantia, býv. vé- vodství v Nizozemí 329 Brakenfels, Prakenfels, Pratten- fels, statek v již. Německu 212, 331 Bramburská země v. Branibory de Brand v. z Brandu Brandenburgensis marchio, mar- chionatus v. Braniborská marka Brandenburské markrabství v. Branibory z Brandu Wolf Jiří, de Brand Georgius Wolf (1617) 212, 340 Brandýs nad Orlicí, město v s. okr. Vysoké Mýto 192 Braniboři 41, 42, 43, 44 Bramiborská marka, Branibory, Bramburská země, Branden- burské markrabství, Bran- denburgensis marchia 67, 124, 125, 130, 136, 180, 184, 191, 202, 262, 277, 278, 291, 296, 301, 310, 312, 313, 316, 318, 320, 321, 330, 335, 336, 338, 339 — archiv markrabat 67, 105, 124, 125, 262; — na hradě Tangermůnde 124, 125, 262; — ve Frankfurtě nad Odrou 105; — v Praze 105 — kurfiřt 191 Bratislava, Posonium, hl. město Slovenska 49, 254 Bregensis dominus, dux (v. též Břežsko) 305, 308, 322, 323 2 Breitensteina Wirad, de Brei- tenstein Wiradus (1345) 152, 175, 310 z Brennberka Awerové 120, 121, 315 —, 2 Aue Fridrich, de Awe Fri- dericus (1335) 120, 296 — Auer Fridrich, Awer Fride- ricus (1355) 120, 315 —, 2 Aue Jiří (1355) 120 Bresa v. Březová Bressa v. Březová Bresslau Harry, něm. historik (* 1926) 14, 16, 17, 20, 21, 26, 27, 34, 39, 103, 131, 147 Brieg v. Břeh, Břežsko Brixen, ital. Bressanone, město v Italii v již. Tyrolích 47, 278 Rejstřík osob a mist Brixen, archiv kla$tera 109 — biskup Bruno 47, 278 Brno, hl. město Moravy 111, 162, 250, 260, 261 — archiv zemský, moravský 111, 162 — Herburky, klášter (Cella Castitatis, Cella s. Mariae) 260, 261; archiv kláštera herb. 260, 261 — kolej jesuitská 260 — kostel sv. Petra 162 — Špilberk 250 Brtná, Zeiteľweidt, Zeittehveyd, ném. Zeidlweid, osada v s. o. kynZvartském — Konigswart 213 Brunner H. něm. historik 193 Bruno, episcopus Brixinensis (1250—1288) 278 Brunsvicensis dux v. téZ Brun- švík 342 Brunšvík, Braunschweig, hlavní město býv. vévodství Brun- švického 200 —- vévoda Erich II. (i 1584) 200, 342 Brussel, hl. mésto Belgie 109 de Bryestie miles Sezema, český rytíř 77 Brzestwie, Břešt, město v Pol- sku 281 Brzeznicz, Březnice, v Polsku 281 Břeclav, něm. Lundenburg, hrad a město na řece Dyji 172 Břeh, Brieg, hl. město kraje v Prusku, býv. vévodství Břežského 254 — klášter sv. Hedviky 254; ar- chiv klášterní 254 Břevnov, klášter sv. Markéty, nejstarší mužský klášter v Čechách 76, 130 — archiv kláštera 76, 77, 130 — listiny svěřené klášteru Bř. do úschovy >»k věrné ruce« 76, 77 — P. Bonaventura Piter 238, 239 Březan Václav, archivář rožm- berský, po r. 1611 švamber- Sky (t 1618) 185, 190, 191 Březová, Bresa, Bressa, ném. Prósau, osada v s. okr. Falk- nov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 mésto 

Strana 415
Brabantia — Cařihrad a Březové Vawvřinec, kronikář český 155 Břežské knížetství, | Břežsko, Bregensis ducatus, Brieg ve Slezsku 88, 98, 180, 250, 251, 252, 322, — archiv kn. Bř. 250, 251, 252 Buckow, též Bukow, osada v Prusku 321 Budapest (Budín), hl. město Maďarska 24, 72, 112, 221 Budín v. Budapešť Budissin v. Budyšín Budyšín, Budissim, něm. Bautzen, mésto v hornoluZickém Sesti- mésti 150, 214—221, 223, 277, 288, 289, 296, 302, 320, 323, 325—327", 329, 330, 335 — archiv mésta B. 214,.220, 222, 223 — archiv stavovsky v B. 216, 220 kapitula 217, 329 — privilegia 214, 215, 219, 220 -— rada městská (konšelé, purk- mistr) 214, 219, 220, 335 — fojt 214, 219, 323 Budysinsko, BudySinsky kraj 84, 169, 216—218, 222, 288, 289, 302, 315 de Bwuern Heinricus (1341) 305 Bullenhofer Konrad ze Schwar- zenfeldu, Bullenhofer Conra- dus de Schwarzenfeld (1542) 212, 333 Burgbernheim, osada a zamek v Bavofich ve Středních Francich 113, 114 Burgbernheimskÿ hvozd v Ba- vorsku 113 Burgelensis abbas, opat klášte- ra v Bůrgelu u Výmaru (viz též Erhardus) 329 Burgleins v. Křivoklát Burglins v. Křivoklát Burgstall, osada v Bavofich v Horních Francích 332 Burgundia, Burgundsko, byv. vé- vodstvi (ve vých. Francii) 56, 325, 328, 329 Burchard, probošt vySehradsky a kancléř království Českého 114 Burchard, purkrabí magdebur- ský 54 Burchardus, archiepiscopus Mag- deburgensis (1296—1305) 283 415 Burchardus, episcopus Ravellen- sis (1360) 318 de Burkhardsried (Purgersreuth) et de Floss Gabriel (1537) 332 Busek, Bussko, řečený Tluksa (1327) 172, 291 Buštěhrad, město v s. okr. kla- denském 179 Byczin v. Pičín Byczina v. Pičín Bytom, něm. Beuthen, město v Prusku, hl. město býv. vévodství Bytomského 82, 279 Bytomské vévodství v horním Slezsku 82, 90 Byzantská říše 25; její archivy 25 c de C'acaria v. z Carrary Cáchy, Aquensis civitas, ném. Aachen, mésto v Prusku 16, 322 — kaple P. Marie 16 Cambrai, město ve franc. depar- tementu Nord 15 Camencz v. Kamenec Camenz v. Kamenec Caminensis episcopus Philippus (1370—1385) 320 2 Cantecroy, Contecroy hrabě, marchio, Franciscus Thomas Perrenoti | de | Granvella (1607) 198, 339 de Capite Istriae Nicolaus, filius Petri de Alexio, notarius pu- blicus (1360) 319 Carinthia v. též Korutany 277, 278, 284, 285, 292, 294, 305, 341 Carlstein v. Karlštejn Carniola v. též Krajina, Kraň- sko 277 Carolus v. Karel Carpenstein v. též Karpenštejn 310 2 Carrary Frantisek, de Carraria, C'acaria (v Sedláčkově roz- pisu rukopisu Roudnického, v textu téhož rukopisu čteme »de Carracia«), vikář v Pa- due roku 1360 89, 319 Cařihrad, hl. město říše By- zantské 25 

Strana 416
416 Cařihrad, katedrála sv. Sofie schrána byzantských státních listin a pokladu) 25 Casanova Eugenio, archivni teo- retik italsky 11 Cassubia v. též Kašubsko 300, 301 de Castel (1282) 279 Catharina v. Kateřina z Celendorpu Reinecker, de Ce- lendorp Reinecker(us), ber- línský měšťan 126, 291 Cella Castitatis v. Brno Cella S. Mariae v. Brno Citice, Lutitz, Sititz, nem. Zie- ditz, osada v s. okr. Falknov nad Ohfi — Falkenau an der Eger 213 s. Clarae monasterium Vralisla- viae v. též Vratislav 290, 293, 295 i Clemens v. Kliment Clement Vdclav (Wentzl) ze Salzy (von Saltza) úředník král. českých desk zemských (1720) 237 de Clingenberg Johannes (v. též z Klingenberka) 301 Clupterin, snad Littengriin, osa- da v s. okr. Falknov nad Onti — Falkenau an der Eger 213 de Coldicz (v. téZ z Koldic) Jo- hannes 309, Thiemo 309 Coloniensis archiepiscopus Wil- helmus (1349—1362), F'ride- ricus (1370—1414) viz též Kolín n. R. 318, 321 Comeranen v. Kammern Confluentia v. téZ Koblenc 287 —- archivum 287 Conradus v. Konrád Contecroy v. z Granvelly Coslensis terra v. téZ Kozelsko 291 — dux 291 Cotbus v. Chotébuz Cottbus v. Chotébuz Cracovia v. Krakov Crassowicz v. Krašovice Creucenburch v. Kreuzburg 306 Crégui Francois, maršálek fran- couzský za Ludvíka XIV. 206 Cropfsberg, Cropfsperg, snad Kronberg, zámek Lutze z Ho- henlohe 173, 295 comes Heinricus Rejstřík osob a míst Crossensis ducatus v. též Kro- sensko 336, 338 Crucemburk v. Kreuzburg S. Crucis ecclesia Vratislaviae v. též Vratislav 288 Cubitum v. též Loket — districtus 303, 305 — judex 283 — officiales 280 — purcravius 283 Cümmengrün v. Kammersgrün Guiavia v. též Kujavsko 281, 304 Cukmantl, Zuckenmantel, něm. Zuckmantel, okr. mésto v po- litickém okr. Fryvaldov — Freiwaldau 170, 302 Cuno, archiepiscopus Treveren- sis ac sacri Romani imperii per Galliam archicancella- rius (1362—1388) 321 de Cunstat et Podiebrad Geor- gius, gubernator regni Bohe- miae (v. téZ Jiří z Poděbrad) 329 Czaslaviensis districtus (v. též. Cáslavsko) 324 de Czeycowycz Petrus 77 Czobothe, Sobotka, něm. Zob- ten, město v Prusku ve vl. okr. vratislavském 320 Czossen v. Zossen È čáslavsko, čáslavský kraj, Cza- slaviensis districtus, kraj v Čechách 324 # Častolovic páni, archiv pánů a Ć. 131 — Puta 242 z Cechorodu Pešina Tomáš, dě- kan pražské metropolitní kapituly a český historik (zemř. 1680) 45, 46, 192, 193, 205, 206, 238, 239, 240, 257 — jeho sbírka 238, 239, 257 čechy, Boemia, Bohemia, Be- heimb, Böheim, Böhmen 7, 38, 41, 46, 47, 52, 55, 57, 71 až 73, 78—81, 87, 92, 93, 107, 124, 126, 127, 135, 140—142, 160, 163, 180, 183, 186, 192, 200, 205, 210, 232, 239, 240, 254, 255, 257, 261, 270, 275 až 343 

Strana 417
Cařihrad — Donín Cechy, král. České, regnum Boemiae, Bohemiae 48, 53, 55—57, 64, 65, 71, 75, 79, 80, 114, 117, 118, 122, 123, 134, 137, 138, 140—142, 144 až 146, 155—158, 167, 179, 180, 182—186, 192, 194, 196, 199, 203, 205, 208, 209, 226, 232, 234, 239, 240, 247, 266 až 271, 275—279, 283, 284, 286, 287, 289, 290, 302, 314 až 318, 320, 322, 323, 328 až 331, 333—340, 342 — stät Gesky 56—58, 61, 71, 85, 87 — země Česká, terra Bohemiae 41, 57, 65, 135, 270, 282 Celakovsky Jaromir, právní historik český (+ 1914) 132, 137, 138 ae Černína hrabě Heřman Jakub, purkrabí nejvyšší království českého (1706) 207 Cerny (Niger, Schwarz) Oldřich, měšťan brněnský 260, 276 Česká koruna v. koruna Česká Česká země, v. též Čechy 41, 57, 65, 135, 270, 282 Československo, býv. Ceskoslo- venská republika 217, 253, 272 — archivy 53, 111 Cesky les, pohoří mezi Šumavou a Smrčinami 180 Dahn Ludwig Julius Felix, histo- rik a básník německý (1834 až 1912) 17 Dánsko, království Dánské 25, 101 — archivy 101 Degenberg, hrad v Bavofich 105 — archiv degenberský 105 Demblin, dvorní rada v české kanceláři dvorské v 18. st. 181 Dersch Wilhelm, německý archi- vář a historik 20 Dětřich z Portic v. z Portic Dětřich, biskup olomoucký (1281—1302) 82 Dětřich, opat postoloprtský 127 417 Dětřich 111., mladší, Diezmann, Theodoricus iunior, lantkra- be durynsky (1260—1307) 123, 283 Dhörheimb v. Dürrheim Dienzenhofer Kryštof, hradní (1715) 223 de Dietrichstein fratres viz z Dietrichštejna 2 Dietrich3tejna (de Dietrich- stein) bratří Adam, Adamus 199, 201, 335; Jiří, Georgius 199, 335; Zikmund, Sigismun- dus 199, 335; Frantisek, Franciscus, kardinál a biskup olomoucky (1599—1636) 199, 201, 339 — archiv v Mikulové 199, 201 — knihovna v Mikulově 193, 194 Dionysius, svatý, papež (259 až 269) 15 sv. Diviš, biskup pařížský (226 až 250) 26 — jeho hrob v schránou listin 26 Dluhosch Erich, něm. historik 79 Dobene v. Dobenské území Dobenské území, Dobene, Dob- na, kraj blízko Plavna ležící 151, 292 Dobna v. Dobenské území Dobner Job Felix Gelasius, čes- ký historik (1719—1790) 94, 232 Dobrinensis dux (v. též Dobřín- sko) 298 — terra 298 Dobroše, něm. Dobrassen, osada v s. okr. chebském — Eger 213 Dobrošov, ném. Tobiesemreuth, osada v s. okr. chebském — Eger 213 Dobrínsko terra), 90, 298 Dogiel Maciej, historik polský (1715—1760) 97 Dokengrün v. Gossengrün Dol Mariin, Marienthal, klášter v hornoluZickém Šestiměstí, 215, 221, 330 Donaustauf, Tumstauffen, osada v Bavofich v Horni Falci, 316 Donín, Donin, Donyn něm. Doh- na, hrad v Miśni 305, 337, 338 27 stavitel Saint-Denis (Dobrinensis dux, vévodství v Polsku 

Strana 418
418 Rejstřík osob a míst Donyn v. Donín Dornbusch, osada u Lehnice ve Slezsku 288 Doubrava Jan, Johannes (1510) 199, 330 Doubrava, Tabrath, něm. Tau- brath, osada v s. okr. cheb- ském — Eger 213 Doupov, Tuppowe, ném. Duppau, okr. město v pol. okr. kadaň- ském — Kaaden 224, 279 2 Doupova Beneš (de Doupov, Tuppowe Benesius) (1281) 152, 279 Drahotuch, les na panstvi hra- nickem 199, 330 Drahotuše, město v s. okr. hra- nickém 199, 339 — consules 339 — magister civium 339 — dominium 337 Drahusco Vojslai, guondam de Tisov, notarius publicus (1341) 304 | Drážďany, Dresden, hl. město býv. království Saského 154, 171, 281, 282, 283 Dresden civitas v. též Drážďany 281, 282, 283 de Duba v. z Dubé e£ Dubče Jan na Průhonicích 133 2 Dube, de Dubá, Aleš, Also, ře- čený Škopek, popravce kraje boleslavského (1405) 144, 324 — Beneš, Benessius, fojt budy- šínský (1383) 219, 323 — Hynek, Hinco (1337) 300 — Ondrej, Amdreas, popravce kraje kouřimského (1405) 144, 324 Dudik Beda, benediktin a český historik (1815—1890) 193, 194 Dürrengrün, Türgrauen, osada v S. okr. vildétejnském — Wildstein 211, 213 Dürrheim, | Dhórheimb, | Thür- heim, osada v Badensku 198, 340 Duchcov, něm. Dux, město 238 — knihovna hrabat z Valdštejna 238 Duchesne Louis Msgre, církevní historik (+ 1922) 26 Durynsko, nem. Thüringen, lant- krabství ve středním Němec- ku 88, 200 okresní Dvory, Mayerhóffen, Mayerhof, něm. Meierhófen, osada v s. okr. Fa!knov nad Ohr — Fal- kenau an der Eger 213 Dvořáček, Dwořzačzek, inspek- tor karlštejnského panství na poč. 18. století 237 Dwořzačzek v. Dvořáček Dyrecken Betko (1373) 321 Dýšina, osada v s. okr. plzeň- ském 259, 276 Ebendorfer Tomáš z Haselbachu, kronikář rakouský 162 Ebeneth v. Ebmeth Ebersfeld, v textu Erberflos, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 2 Ebersteina Heiman, de Eber- stein Hermannus (1328) 151, 292 Ebmeth, Ebeneth, Elbeth, osa- da v s, okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Edelstein, zámek ve Slezsku (na Opavsku) 170, 302 Hgerer Filip, Philippus, zplno- mocnénec branib. markrabé- te (1606) 213, 339 Egra, Eger, Egrensis (v. též Cheb) — terra 282, 286, 287 Egypt, země v s. Africe — trhové smlouvy 14 Ehrle Frantisek, jesuita a kar- dinál, ředitel vatikánské knihovny (1845—1934) 22, 105 Eichelberg, hrad ve Středních Francích v Bavořích 301 & Hinsiedlu Jost, sekretáf krále Jiřího Poděbradského (zemř. 1524) 124 Ekkehard, německý kronikář (1260—1327) 68 Elbeth v. Ebmeth de Elbingo Nicolaus 326 Eleonora, císařovna, třetí man- želka Leopolda IL (f 1720) 237 Elisabetha v. Alžběta Elizabeth kaiserin v. Alžběta Kristina 

Strana 419
Donyn — Felsenried Eltzenreuth v. Erkersreuth Emler Josef, český historik (1836 až 1899) 76, 87, 130 Eneáš Sylvius Piccolomini viz Piccolomini Engelfluss, svobodný pán, kraj- ský hejt. berounsky (1720) 237 Engilgeri Johannes (1342) 306 Enže, něm. Enns, mésto v Hor- ních Rakousích při vtoku ře- ky Enže do Dunaje 167 — mírová jednání z r. 1336 167 Erben Karel Jaromír, český básník a historik (15811 až 1870) 134 Erben Petr Vincenc, stavovský registrátor v prvé polovině 19. stol. 264, 266 Erberflos, patrné osada Ebers- feld v. tamZe 213 Ercknersreuth v. Erkersreuth Erfordia, Erfordiensis, v. též Erfurt 290, 338 Erfurt, Erfordia, mésto v Prus- ku, 200, 290, 332, 338 — klášter sv. Petra, armarium sive sacristia 28 — archivy 200 — cech kovářský 200 — chrám katedrální 200, 342 — kapitula 334 — kostel sv. Vavřince 200 Erhardus, abbas | Burgelensis (1455) 329 Erich II., Ericus II, vévoda brun$vicky (t 1584) 200, 342 Erkendorf, české léno r. 1538 213 Erkersreuth, Eltzenreuth, Erck- nersreuth, osada v Horních Francich v Bavofich 213 Erlbek Wolfhard, Wolfhardus (1534) 211, 331 z Erlsfeldu Low Jan František, profesor lékařské fakulty na universitě v Praze na počát- ku 18. století 208 2 Erlsfeldu Low Jan Josef, syn Jana Františka, mistopisaf zemský království Českého (t 1716) 40, 196, 208—211, 223—228, 234—236, 247, 260 Erskein Alexander, švédský vo- jenský president v Praze r. 1648, 195, 196, 199, 200, 201, 205 419 Erskein Alexander, jeho sbírka 195, 196, 200, 204 Eschenau, zámek a osada ve Středních Francích v Bavo- řích 212, 213, 331, 335 Eschenbach, město v Horní Falci v Bavořích 213, 335 2 Eschenbachu | Wolfram, né- mecky básnik (1170—1220) 68 Etal, klášter na horské cestě u Partenkirchen 68 Eugen Savojský, generalissimus císafsky (t 1736) 181 — jeho knihovna 181 Evropa 18, 23, 35, 155 — severní 18 — jižní 18 — západní 23 Eydtgenossen v. Švýcarsko Eylow v. Jílové Eyloweri Heynlinus, iudex et urborarius in Montibus Chut- nis (1342, 1343) 306, 307 Ezra, starozákonní kniha biblic- ká 14 F Faber František, vratislavský městský písař 96 Falc Horní, Oberpfalz, krajina a vl. okr. v Bavořích, souse- dící s král. českým 121, 208, 263 — hrady a zámky 91 Falc Rynskd, Churpfaltz, ném. Kurpfalz, krajina po obou březích Rýna, bývalé kurfir- ství 202 Falkenberg, Valchenberch, Ne- modlín, město v Horním Slez- sku ve vl. okr. opolském 290 Falkenbersko, Falkenberske kni- žetství v Hor. Slezsku (viz též Nemodlínsko) 180, 181 — terra Falkenberg 290 Falknov nad Ohří, Valkenaw, něm. Falkenau an der Eger, hrad & okr. mésto 173, 302 Farnese, de Farnesio, Alexander, kardinál (t 1589) 176 Feith J. A., holandský archivář a teoretik archivní 11, 101 Felden v. Velden Felsenried, české léno r. 1528 212 

Strana 420
420 Feltre, město v italské provincii Beiluno 89, 319 — wicariatus civitatis F. 319 Ferdinand I., Ferdinandus I., král český a uherský, císař římský (T 1564) 36, 145, 146, 176, 177, 181, 196—198, 213 až 220, 223, 242, 331—335 Ferdinand II., Ferdinandus II., král český a uherský, císař fimskÿ (+ 1637) 36, 188 az 190, 340 Ferdinand III., Ferdinandus III., král český a uherský, císař fimsky (1 1657) 203, 205 Ferdinand Tyrolsky, arcikniZe rakouský, syn Ferdinanda I. (1529—1595) 94, 145 Ferrara, hl. město italské pro- vincie ferrarské v Emilii 203 — sloučení církve řecké s církví latinskou 203 Ficker Julius, německý právní dějepisec (1826—1902) 21, 22 Filip, Philippus, episcopus Ca- minensis (1370—1385) 320 Filip II. August, král francouz- Sky (1180—1223) 18 Filip, Philippus, dux Burgundiae et Brabantiae (t 1467) 328, 329 Filip, falckrabě rýnský (1585) 214, 337 Flarchheim, osada v Prusku ve vl. okr. erfurtském 58 — bitva u FI. r. 1080 58 Floss, Vlosz, Vlozz, hrad a měs- tys v Horni Falci 54, 55, 116—119, 135, 164, 181, 276, 286, 287, 289, 301, 311, 314, 325 Flossenbiirg, osada v Horni Fal- ci v Bavofich 119 2 Flossu a Burkhardsriedu, Pur- gersreuthu, de Floss et de Burkhardsried Gabriel (1537) 197, 332 Fontaninus Justus, archivni teo- retik 17. stol. 28 Forst, město a panství v Prusku ve vl. okr. frankfurtském na Nise Zhořelecké 198, 334 Forum Romanwm, náměstí ve starověkém Římě 14 — chrám Saturnův 14 Francie, Francia, Gallia, zemé a stát 296, 297, 318, 321 Rejstřík osob a míst Francie, archivy 18, 20, 101 — ostatky svatých, poklad a archiv 18 — panovník, rex Fr., Franco- rum 18, 32, 68, 88, 98—100, 134, 136, 158, 181, 206, 310, 311, 314, 316, 326, 342 s. Francisci apud pontem Pra- gensem hospitale 276 Franciscus v. František Franckenland v. Franky Franckenvort v. Frankfurt nad Odrou Francorum rex v. též Francie 316, 342 Frankenford v. Odrou Frankenfort v. Frankfurt nad Mohanem Frankenstejn, Frankenstein, Frankinsteyn, mésto v Prus- ku ve vl. okr. vratislavském 161, 169, 299, 307, 312, 313 Frankfurt nad Mohanem, Fran- kenfort, Frankfurt am Main, mésto v Prusku ve vl. okr. wiesbadenském 17, 29, 72, 86, 89, 114, 116 — archiv městský (v kostele sv. Linharta) 29 — kostel sv. Linharta, schrána městského archivu 29 — synoda ve Fr. r. 794 17 Frankfurt nad Odrou, Francken- vort, Frankenford, Frank- furt an der Oder, město v Prusku v provincii brani- borské 288 — archiv markrabat branibor- ských ve Fr. 105 Frankinsteyn civitas v. t. Fran- Frankfurt nad kenštejn; — advocatus civi- tatis 307; — consules civita- tis 307; — universitas civita- tis 307 Franky, Franckenland, území v jižním Německu 180, 184, 197 — léna česká ve Fr. 197, 198 František z Assisi, světec (zemř. 1226) 27 Frantisek z Dietrichštejna viz z Dietrichštejna František I., císař rakouský, král český (1792—1835) 258 František Josef I., císař rakous- ky (1848—1916) 269, 271 

Strana 421
Feltre — Furstemberg Frantisek Tomáš Perrenoti z Granvelly v. z Granvelly František, | Franciscus, filius quondam Johannis Slawzer, notarius publicus (1422) 326 Fratting v. Vraténín Frauenstein, osada v Prusku ve vl. okr. wiesbadenském 211, 339 Fraustadt v. Wschowa Freiberg, Freiberk, Freyberg, město v Sasku v kraji dráž- danskem 175, 283 Freiburg Breisgavsky, V Badensku 30 — archiv university Fr. 30 Frensdorff | Ferdinand, ném. právní historik 70, 71 Freyenstadt v. Freystadt Freystadt, Freyenstadt, město v Horní Falci v Bavořích 214, 335 Fridericus v. Fridrich Fridland v. Frýdlant de Fridland Potho (1316) 287 Fridlinus de Oteless, civis Pra- gensis (1307) 284 Fridrich, Fridericus, archiepisco- pus Coloniensis ac sacri Ro- mani imperii per Italiam ar- chicancellarius (1370—1414) 321 Fridrich, Fridericus, episcopus Seckoviensis. Secoviensis (1308—1318) 286 Fridrich I., Barbarossa, Frideri- cus I., císař Fimsky (t 1190) 47, 56, 275, 311 Fridrich II, Fridericus II, cisaï římský (t 1250) 44, 53, 54, 116, 163, 245, 275, 276, 284, 317 Fridrich III. Sličný, vévoda ra- kouský a král římský (zemř. 1330) 69, 166, 167, 284—286 Fridrich III., císař římský (+ 1493) 22, 146, 158 Fridrich III., Fridericus III. Pius, falckrabě rýnský a kurfiřt (f 1576) 213, 335 Fridrich IV., Fridericus IV., falc- krabé rýnský a kurfiřt (t 1610) 214, 337 Fridrich V., Fridericus, falckra- bě rýnský a kurfiřt, od roku 1619 král český (+ 1632) 191, 254, 340 mčsto 421 Fridrich II. Veliký, král pruský (t 1786) 250, 252, 255 Fridrich starší, Pokousaný, Fri- dericus senior, lantkrabč du- ký a markrabě míšenský (f 1324) 52, 82, 270, 284, 341 Fridrich mladší, Fridericus iu- nior, lantkrabé durynsky a markrabě míšenský (7 1315) 52, 285 Fridrich Vážný, Fridericus, lant- krabě durynský a markrabě míSensky (t 1349) 168, 294, 308, 309 I'ridrich. III. Prfísng, Fridericus, lantkrabé durynsky a mar- krabé míéensky (t 1381) 126, 318 Fridrich Vilém I., Fridericus Wilhelmus I., vévoda sasko- altenburský a kurfiřt (zemř. 1602) 196, 197, 337, 338 Fridrich, Fridericus, burggravius Nurenbergensis (1325) 290 Friedjung Heinrich, rakouský historik (+ 1920) 64 Friedland v. Frydlant Friedrich Gustav, český historik 38, 39, 74, 84, 189 Frisingensis episcopus Conradus (1258—1278) 277 Frisinky, Frisingen, ném. Frei- Sing, mésto v Bavofich na řece Isaru 45—48 — biskup 45, 46, 48, 49, 277 — léna kostela fr. 45 Fronau v. Vranov Fruin Robert, holandský histo- rik a archivní teoretik 101 Frýdlant, Fridland, Friedland, ném. Friedland, mésto v s. okr. frydlantskóm — Fried- land 198, 278, 333 Fürstenberk v. F'ürstenbersko Fiirstenbersko, Furstemberg, Furstemberge, Furstenberg, Furstinberg, kniżetstvi ve Slezsku 88, 90, 91, 97, 98, 154, 161, 169, 288, 289, 293, 294, 298, 299, 300, 305 Fuchs Hans Fridrich, Johannes Fridericus (1605) 211, 339 Fulda, řeka v Německu, přítok Vesery 201 Furstemberg, Furstemberge v. Fürstenbersko 

Strana 422
422 Furstenberg, Furstenbergensis v. Fürstenbersko Furstinberg v. Fürstenbersko G Gábor Bethlen v. Bethlen Gabriel, dux Transsylvaniae viz Bethlen Gallia v. téZ Francie 296, 297, 318, 321 Gans, »uf der Gams«, mons ad Winterberch castrum perti- nens, v. též na Husi 304 Gebauer Jan, český historik (ze- mřel 1908) 52 Geiersdorf, osada v Horní Lužici 214 Geissendorf, osada v Horní Lu- žici 214 Geissthall v. Geistthal Geistthal, Geissthall, zámek a osada v Dolních Bavořích 211 Georgius v. Jiří Gerhard, Gerhardus, arcibiskup mohučský, archiepiscopus Maguntinus, sacri imperii per Germaniam archicancellarius (1289—1305) 86, 165, 280 Gerlacus v. Gerlach Gerlach, Gerlacus, arcibiskup mohučský (1346—1371) 99, 310, 315, 318 Germáni, národové germámnští 7, 15, 18 Germania v. též Německo 280, 281, 301, 315, 318, 321 Geuter Hannibal, měšťan no- rimberský 211, 335 de Geyer Conradus, z Geyeru Konrád (1570) 212, 335 Gindely Antonín, český historik (t 1892) 155, 266, 267 Glacensis comitatus v. téZ Klad- Sko — terra 315 de Glace Johannes v. téZ z Klad- Ska Jan, registrátor cís. Kar- la IV. 84 Glassberger Mikuláš, středově- ký kronikář 9 z Glaubic bratří, de Glaubicz, Glubos, fratres (1346) 82, 310 — Nicolaus 3iv — Otto 310 Rejstřík osob a míst z Glaubic Reynczko 310 de Glauchow et de Schoenburg Georgius (1546) 334 Glogovia, Glogoviensis, Glogow v. též Hlohov, Hlohovsko — terra 303 Glogow v. Glogovia Glubos v. Glaubic z Gluchova v. ze Schónburka Glückselig-Legis Gustav Thor- mund, německý historik (ze- mřel 1867) 59 Gnadenberk, Gnadenberg, kláš- ter v Bavorích 212 Gneezdnensis, Gneznensis, archi- episcopus Jacobus Swinka (1283—1313) 281, 304 Goss, klášter a osada ve Styr- sku 109 — archiv kláštera 109 Göttingen v. Gotinky Gótzengrün v. Kacefov Goldast Melchior, feceny von Haimisfeld, švýcarský histo- rik (1 1635) 85, 86, 159 Goldberg, mésto v Prusku ve vl. okr. lehnickém 169, 309 Gor, Góra, Gorensis, némecky Guhrau, mésto ve Slezsku ve vl. okr. vratislavském — castrum et civitas cum terri- torio et districtu 306, 309 — terra 309 Gorice, hrabství Gorioké 108 — archiv hrabat gorických 108 Gorleczensis v. Gorlicensis Gorlicz, Gorlicensis, Gorliczen- sis, Gorleczensis viz Zhoře- lec, Zhofelecko Gossengriin, patrn6 osada, zva- ná v inventdfi »Dokengriing, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 211 Goswinus capellanus 21 Gotinky, ném. Gottingen, mésto v Prusku v býv. knížetství Gotinském 200 Gottbus v. Chotěbuz Gottigau v. Chotíkov Gotzengrůn v. Kaceřov Graecensis burggravius v. též Hradec Králové 323 — districtus 323, 324 Gräfenberg, Gräfenberk, Gräfen- burg, město a hrad v Hor- nich Francich v Bavořích 197, 212, 332, 334 

Strana 423
Furstenberg — de Hardegg Gräfenburg v. Gräfenberg Grafenreuth v. Grafenried Grafenried, Grafenreuth, osada v S. okr. poběžovickém- Ronsperg 213 sv. Grál, mísa, z níž jedl Kristus o poslední večeři 67, 68 Granhofen v. Krainhof de Granvella, z Granvelly Per- renot nebo też Perrenoti František Tomáš, markrabě 2 Cantecroy, Contecroy, man- žel Karoliny d'Austria (roku 1607, 1610) 198, 339 Greifenberg, Greyfemberg, měs- to v Prusku ve vl. okr. leh- nickém 320 Greiz, sídelní město býv. kní- žetství Reusského v Němec- ku 212, 337 Greyfemberg v. Greifenberg Grodkov, Grothcow, Grotkow, něm. Grottkau, město v Prus- ku ve vl. okr. opolském 180, 309, 317, 322 Groh Vladimír, 13 Grossen v. Krosenské knížetství Grothcow v. Grodkov Grotkow v. Grodkov Grudtschreyber Adam, dvorský sudí lehnicko-břežský na poč. 17. stol. 150, 251 Grueder, Grüder Jiří 197, 333 Grün, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 2 Griinau Jan (1356) 119 Griinhagen Colmar, německý historik a archivář (Ť 1911) 82, 95 Gubengrün v. Hagengrün Gugelhof, dvür Hanse Partnera r. 1547 334 Guilielmus v. Vilém Guntherus, comes de Schware- burg et de Spremberg (1351) 313 Guth Karel, český historik umě- ní 66 z Gutstejna Ludvik, de Gutstein Ludovicus (t* 1542) 212, 331 Gysko de Wid, civis Vratisla- viensis (1334) 295 český historik (1545) 423 H Habelswerde, něm. Habel- schwerdt, česky Bystřice, město v Prusku v býv. hrab- ství Kladském 288 e Habsburka hrabata 78 — jejich archiv 78 Habsburkové, rod Habsburský, starý rod panovnický 78, 225, 234, 252 — domácí archiv rodu H. 252 Hagengriin, osada zvaná v tex- tu Gubengrün v s. okr. vild- štejnském — Wildstein 213 Haidnfeld v. Heidingsfeld Hainberg, Hainberk, české léno v Bavořích 213, 335 Hajnov, Haynow, něm. Hainau nebo též Haynau, město v Prusku ve vl. okr. lehnic- kém 169, 309 Halbenrain v. Obrajna Halberstadt, město v Prusku ve vl. okr. magdeburském 200 — klášter tamže 200, 332 Haldenrayn v. Obrajna Hall Hubert, archivní teoretik anglický 15, 19 Haller Sebald, Sebaldus, plno- mocník Norimberských (1537) 212, 332 Hamburk, něm. Hamburg, svo- bodné a hansovní město v Německu 29 — archiv listinný, trese 29 Hammerstein v. Hamrštejn Hamrštejn, Hammerstein, osada v S. okr. chrastavském -— Kratzau 333 de Hanauia Ulricus v. z Hanavy 2 Hanavy Oldřich, de Hamawuia Ulricus (1372) 248, 320 Hanka Václav, český slavista (f 1861) 218 Hannover, město v Prusku, býv. sídelní město království Han- noverského 204 — archiv státní v H. 204 — provincie pruská 204 2 Harasova Harasovsky Vladi- slav Jiřík, de Harasov Vla- dislaus Georgius (1611) 199, 339 Harasovský v. z Harasova dc Hardegg v. z Hardeka 

Strana 424
424 Rejstřík osob a míst a Hardeka, de Hardegg, hrabata 43 — Pertold, purkrabí z Magde- burku (1319) 172, 288 — Purkard, purkrabí z Magde- burka (1319) 172, 288 — Jan (1 1535) 242 — Oldřich (Ť 1522) 242 Harnack Adolf, něm. ev. boho- slovec a historik (+ 1930) 35, 86 Hartenreuth, pustina u Neun- kirchenu v Horní Falci v Ba- vořích 211, 331 Hartenstein, Hertenstein, osada v Horni Falci v Bavofich 213 Hartmannus, burggravius in Kirchberg (1325) 290 de Hasenberg Ulricus v. z Ha- senburka z Hasenburka Oldřich, de Ha- senberg Ulricus, popravce kraje litoměřického a plzeň- ského (1405) 144, 324 Hasištejn, nem. Hassenstein, zbořený hrad u Kralup 225 Haslach, patrně Haselbach v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Hasner Josef, viceregisträtor, později ředitel desk zem- ských (+ 1850) 188, 189 Hauenstein, Hauenstein, Haun- štejn, hrad a osada v s. okr. jächymovskem — Sankt Joa- chimsthal 127, 319 a Haugvic Jindřich, de Haug- wicz Heinricus (1348) 90, 98, 311 de Haunfeld, z Haunfeldu bratří — Allold, Alloldus (1313) 172, 286 — Stépán, 171, 286 Hausdorf, osada v Sasku v kraji budyšínském 214 Hauseck, osada ve Středních Francích v okr. hersbruckém 212, 331 Hausner Casparus Hans, Kaśpar Hans (1344) 174, 308 Hayn, správné Bolkenhain, més- to v Dolním Slezsku ve vl. okr. lehnickém 320 Haynow v. Hajnov Stephanus (1313) Heber Frantisek Alexandr, čes- ky archeolog (7 1849) 63 Heideck, město a hrad v Horní Falci v Bavořích 214, 337 Heidingsfeld, Haidnfeld, mésto v Dolních Francích v Bavo- fich 114, 115, 135, 320, 341, 342 & Heinberka, de Heinberg (z Henneberka?) Jindřich (1341) 174, 303 Heinricus v. Jindřich Heinrich Albín, moravský spi- sovatel a historik (+ 1864) 82 Heldeburg, 200 — vdova po něm r. 1143 200 Helfenštejn, Helfštein, Helfštýn; Helštýn, zbořený hrad u Lip- níka 199 z Henneberka, de Henneberg, hrabě Bertold či Pertolt (ze- mřel 1340) 167, 285 Henricus IV., Romanorum im- perator v. Jindřich IV. Herain Jan, stavební archivář hl. m. Prahy (ft 1914) 65 Herain Karel Vladimír, český historik umění 65 Herbipolense, Herbipolensis viz teZ Würzburg — capitulum 341, 342 — episcopus 314, 341, 342 Herburský klášter v Brně, zva- ný též Cella s. Mariae anebo Cella Castitatis, v. též Brno 260 Hermannsberg, osada ve Střed- ních Francích v Bavořích 151 Hermanstat v. Heřmanovice Hersbruck, Hersprucensis, Her- špruk, město ve Středních Francích v Bavořích 135, 172, 212, 288, 307, 318, 331 Hersprucensis v. též Hersbruck — advocatus 307; — parochus 318 de Herstein v. z Herštejna Heršpruk v. Hersbruck æ Herstejna, de Hersteim, Cho- tébor, Chotheborius ( 1335) 173, 295, 296 de Hertenstein Heinricus (1325) 290 Hertenstein v. Hartenstein Hereberg-Frünkel S., némecky historik 20 

Strana 425
z Hardeka — Hradec Jindřichův Heřmanovice, Hermanstat, něm. Hermannstadt, osada v s. okr. cukmantlském — Zuckman- tel 170, 302 .Heuchlingen, osada ve Würtem- bersku 212, 333, 335 Heyden, Heydn, fratres (1341) — Fridericus 305 — Otto 305 Heynlinus Eyloweri, iudex et urborarius in Montibus Chut- mis (1342, 1343) 306, 307 Heynrichow v. Jindřichov Hibschmann, registrátor desk zemských (1750) 244 „Hilbert Kamil, stavitel dómu svatovitského (+ 1929) 61 Hildesheim, kraj v Prusku v pro- vincii hannoverské 200 Hinschius Paul, cirkevní histo- rik némecky (t 1898) 26 Hirsberg, Hirsberk v. Hirsch- berg Hirschberg, Hirsberg, Hirsberk, Hiršperk, hrad nad řekou Sá- lou ve Voigtlandu 122, 123, 136, 282, 318, 320 Hirsperk v. Hirschberg z Hlohol Bartoloměj Paprocky a z Paprocké Vůle, český ge- nealog 17. stol. 190 Hlohov, Glogovia, ném. Glogau, mésto v Prusku a byv. sídel- ní město kníZetstvi Hlohov- ského 149, 294, 298, 303 Hlohovské knížetství, Hlohovsko, knížetství v Dolním Slezsku 149, 170, 180, 303 — archiv knizetstvi HI. 250 — vévodové 88, 91, 161, 293, 301, 308 Hlubcice, Lubeschiczensis civitas, německy Leobschiitz, mé&sto v Prusku ve vl. okr. opolském 285; — iudex 285; — scabini 285; — universitas civitatis 285 „Hofmann František H., bavor- Sky historik uméní 121 Hofmeister Adolf, némecky his- torik 70, 71 Hohenberg, Hohenberk, hrad a osada v Horních Francích v Bavořích 164, 213, 289, 335 .Hohenfels, osada v Horní Fal- ci v Bavořích 213, 335 425 z Hohenlohe, de Hohenlohe — Kraft (1341) 304 — Lutze (1333) 295 Hohenstein, téZ Hollenstein zva- ny, hrad a osada ve Stred- nich Francích v Bavofich 212, 214, 331, 335 2 HohenSteinu Berka, de Hohen- stein Berca, popravce kraje litoměřického (1405) 144, 325 Holandsko, království Holand- ské — archivy 20, 101 Hollan, registrátor desk zem- ských (1750) 244 Hollenstein, hrad a osada v Dol- ních Rakousích 174, 303 de Hollenstein Heinricus, z Hol- lensteina | Jindřich (1341) 174, 303 Holtzschuer, Hotzschür — Hieronymus, Jeroným, leník města Norimberka (1545) 198, 333 — Wolf (1528) 212, 331 Holzhausen, osada v Prusku ve vl. okr. postupimskem 310 Honorius papa IV., Honorius IV. papež (1285—1287) 140, 147, 279 Hora Kutná v. Kutná Hora Hormayr Josef, svob. pán, ředi- tel státního archivu vídeň- ského a rakouský historik (f 1848) 160, 258 de Hoveden Roger, středověký kronikář francouzský 18 Howvora, poslední potomek pánů z Lipé ($ 1680) v. též z Lipé 46, 192, 193 Howeck Jindřich, braniborský rada markraběte Aubrechta Achilla 124 z Hradce (Jindřichova) páni 75, 131 — Jan, Johannes, popravce kra- je prácheňského (1405) 144, 324 — Menhart, purkrabí karlštejn- ský (1437) 129 — Oldřich, Ulricus (1294) 171, 281 — Oldřich, Ulricus, popravce kraje bechyüského (1405) 144, 324 Hradec Jindřichův, okresní měs- to v jižních čechách 132 

Strana 426
426 Hradec Králové, okresní město v severovýchodních čechách — purkrabí, burggravius Grae- censis 144, 323 — districtus Graecensis 324 Hradec štyrský, něm. Graz, hl. město býv. vévodství štyr- ského — archivy 246 — klenotnice 108 Hranice, okresní město v seve- rovýchodní Moravě 199, 329 — cives civitatis 329, 331, 332 — dominium 337 Hrubý Václav, český historik (t 1933) 74, 75, 138 Hwulakovský Jan, archivář a český historik (j 1877) 218 Hungaria v. též Uhry 299 na Husi, »uf der Gans«, vrch a hrad, náležející ke hradu Vim- perku 304 Husité 156, 221 Huus Osterrijkes, dim Rakous- 323, ky 194 Hvězda Mariina, Marienstern, Morgenstern, cisterciácký klášter v Homí Lužici 215, 221, 330 Hynek, vévoda minstrberský a olešnický, hrabě z Kladska, syn Jiřího z Poděbrad (zemř. 1492) 242 CH Chaloupecký Václav, český his- torik 51, 74, 132, 183 Chappell v. de Kapellen Cheb, Egra, něm. Eger, okresní město a hrad 135, 172, 180, 181, 184, 257, 281, 289, 291, 301, 305, 336 — archiv městský, 289 —— archiv hradní 243 — berně 243 — soud městský 243, 296, 305 — stavové 341 — výsady mésta Ch. 243 Chebsko, Chebský kraj, Egren- sis terra 163, 164, 180, 243, 282, 286, 287 Chemnitz, civitas Saxoniae v. t. Kamenice Saská 283 243, 257, Rejstřík osob a míst Childebert III. (t 711) 15 Chlingberch v. z Klingenberka 2 Chluméan Matous, de Chlum- cany Matthaeus (t 1505) 133—135, 137, 139, 183, 342 Chlumec Vysoký , městys v s. okr. sedlčanském 179 Chmel Josef, ředitel státního archivu vídeňského a histo- rik rakousky (t 1858) 261 Chocenov, Choczenow, ném. Ko- tzenau, hrad a osada v Prus- ku ve vl. okr. lehnickém 169, 309 Choczenow v. Chocenov Choceň, Koczen, město v s. okr. Vysoké Mýto 303 Chomutov, něm. Komotau, okr. město — Chomutoviensis domus Theu- tonica, hospitale s. Mariae Ch. 277—280, 282, 286, 290 — kommenda Řádu německých rytířů 152 — rychta 277 Chorvatsko, panovníci chorvat- ští 24 — »capella listin 24 Chotěbor, Chotheborius, Chotho- borius (1281) 152, 278, 279 Chotëbuz, Cotbus, Cottbus, Gott- bus, něm. Kottbus, město v Prusku ve vl. okr. Frank- furt n. Odrou 212, 213 Chotěšov, Chotěšoviense mona- sterium, něm. Chotéschau, osada v s. okr. stodském -— Staab — klášter premonstrátek 259, 276, — archiv kláštera 259 Chotheborius, Chothoborius viz Chotčbor Chotíkov, Gottigau, Kottigau, něm. Kotigau, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falke- nau an der Eger 213 de Choustník, z Choustníka Jan, Johannes (1325) 172, 290 Chramer Ulricus de Sulzbach, Oldfich ze Sulzbachu (1348) 122, 312 Chrassow v. Krašov Chrást, osada v s. okr. plzeň- ském 259, 276 Christianus v. Kristián král francký regia« úschovnou 

Strana 427
Hradec Králové — Jan Chrudim, okresní město ve vý- chodních Čechách — districtus Chrudimensis 324 Chuncenstat v. Konstadt Chunigstein v. Königstein Churpfaltz v. Falc Rynskä Chutnensis urborarius v. t. Hora Kutná 307 Chutni Montes v. též Hora Kut- ná 284, 306 Chytil Karel, český historik uméní (t 1934) 65, 66 Iglingen, osada v Bavofich 339 Inferior Lusatia v. též Lužice Dolní 340 Inferior Silesia v. též Slezsko Dolní 340 Inn, řeka, pravý přítok Dunaje 167 Innocenc VI. papež, Innocentius papa VI. (1352—1362), 69, 83, 91, 98, 313, 314, 316 Innsbruck, hl. město bývalého hrabství Tyrolského 158, 159, 160 — archiv místodržitelský 159 — archivy 246 — klenotnice 108, 159, 257 Iphofen, město ve Středních Francích v Bavořích 114, 115 Italia v. též Italie 318, 321 Italie, Italia, království Italské 22, 101, 318, 321 — archivy 101 — jižní 18 — města 29 J Jacobus Swinka, archiepiscopus Gnezdnensis (1283—1313) 281, 304 Jacobus, archiepiscopus Treve- rensis (1439—1456), 328, 329 Jacobus de Ostende, procurator ducis Burgundiae (1454) 328 Jacobus Rukerus, iudex in Ha- belswerde (1319) 288 Jagellonci v Polsku 48 Jáchym Fridrich, Joachimus PFridericus, markrabě brani- borský (+ 1608) 213, 338 427 Jan XXII. papež, Johannes XXII. (1316—1334) 164, 292 Jan IV. z Dražic, biskup praž- ský, Johannes IV., episcopus Pragensis (1301—1343), 51, 52, 152, 284, 341 Jan VI., Johannes VI., episcopus Olomucensis (1302—1311) 284 Jan VII., biskup olomoucký, Jo- hannes, episcopus Olomucen- sis (1334—1351) 84, 302, 305 Jan Tas z Rychmburka, probošt vysehradsky (1328) 44 Jan Lucemburský, král český, Johannes, rex Bohemiae, Jo- hann von Beheimb (t 1346) 22, 54, 55, 78, 79, 84, 89, 90, 92, 117, 118, 120, 147, 149 až 152, 154, 163, 164, 166—175, 183, 192, 206, 207, 214—218, 219, 242, 243, 245, 285—310, 329, 336 Jan II., král dánský, švédský a norský (t 1512) 25 Jan II., Dobrý, král francouzský, franský, Johannes, rex Fran- ciae (t 1364) 136, 310, 311, 314, 316, 342 Jan Jiří, markrabě braniborský, Johannes Georgius, marchio Brandenburgensis (t 1598) 212, 213, 335, 336 Jan Zikmund, markrabé brani- borský, Johannes Sigismun- dus, marchio | Brandenbur- gensis (t 1619) 213, 339 Jan, syn Jindřicha II., vévody dolnobavorského, vnuk Jana Lucemburského, Johannes, fi- lius ducis Bavariae ac nepos Johannis, Boh. regis (1335) 166, 297 Jan, vévoda meklenburský, Jo- hannes, dux Mecklenburgen- sis (1350) 126, 312 Jan Jindřich, markrabě morav- ský, Johannes, marchio Mo- raviae (t 13975) 111, 141, 142, 313, 315 Jan II., purkrabí norimberský, Johannes, burggravius No- rimbergensis (t 1357) 54, 117, 174, 309, 311, 314 Jan I., vévoda osvétimsky, Jo- hannes, dux Osswencinensis et scholasticus Cracoviensis (t pfed rokem 1373) 90, 291 

Strana 428
428 Jan, Johannes, comes palatinus Reni ac Bavariae dux (ze- mfel 1428) 326 Jan, falckrabě rýnský, Johannes, comes palatinus Reni (1585) 214, 337 Jan Kazimír, falckrabě rýnský (+ 1652) 203 Jan, vévoda saský, Johannes, dux Saxoniae (1587) 196, 197, 337 Jan Arnošt, vévoda saský, Jo- hannes Arnestus, dux Saxro- niae (1543) 196, 333 Jan Arnošt, vévoda saský, Jo- hannes Arnestus, dux Saxo- niae (1587) 196, 337 Jan Jiří, vévoda saský, Johan- nes Georgius, dux Saxoniae (t 1656) 197, 338 Jan Kazimír, vévoda saský, Jo- hannes Kazimirus, dux Saxo- niae (1587) 196, 337 Jan Vilém, vévoda saský, Johan- nes Wilhelmus, dux Saxoniae (1571) 197, 336 Jan, vévoda stinavský, Johan- nes, dux Silesiae et dominus Stinaviensis (t 1361) 90, 97, 170, 293, 294, 300, 306, 309 Jan, Johannes, doctor legum ac Ludovici, Hwngariae regis, secretarius familiaris (1360) 319 Jan, Teeny Saxo Mule, regis- trátor Karla IV. 83 Jan, vévoda zhořelecký, Johan- nes, dux (Gorlicensis), syn Karla IV (+ 1396) 143, 325 Jan ze Středy v. ze Středy Jana I., královna neapolská 2 ro- du Anjou (t 1381) 24 Jana, dcera Choteborova, Jo- hanna, filia | Chotheborii (1281) 152, 279 z Janovic, de Janovice, de Jano- vicz, de Jenewicz — Dětřich, Theodoricus, iustitia- rius seu poprawczo districtus Graecensis (1405) 144, 323 — Herbordus 304 — Jenczik 304 — Laurentius 304 — Pesco 304 Jaromír, biskup pražský (1068 až 1089) 38, 40 Jauer v. Javor Rejstřík osob a míst Javor, Javorensis, Javoriensis ducatus, Javorské knížet- ství, Javorsko, Jauer, Jawer, Jawor, mésto a kníZetstvi ve Slezsku Dolním 88, 91, 154, 161, 169, 180, 184, 214, 288, 289, 293, 294, 298, 300, 305, 313, 316, 320, 322, 327 — archiv 250 — civitas 320 Jawer v. Javor Jawor v. Javor Jayme I., Jakub I., král aragon- sky (t 1276) 24 Jednota panská: — 2 roku 1395 143 — 2 roku 1465 132 Jegerdorf v. Krnov Jecht Richard, n6m. historik hornoluZicky 218, 219, 221 Jemnický okres soudní na Mo- ravě 256 Jeneč, Jenz, osada v s. okr. un- hošťském 259, 260, 276 Jenewicz v. Janovice Jenz v. Jeneč Jerusalém, hl. město Palestiny: — chrám 15, 33 — králové 88 — úschova archy úmluvy (ar- chivu a pokladu) 33 Jičín, okresní město v severový- chodních čechách 287 Jihlava, něm. Iglau, okresní město na jihozáp. Moravě 92, 157, 162 Jílové, Eylow, okresní město ve středních čechách 173, 294 Jindřich z Virneburka, arcibi- skup mohučský, Heinricus, archiepiscopus Maguntinus (1328—1346) 120, 200, 301, 342 Jindřich, Heinricus, episcopus Vratislaviensis (1802—1319) 288 Jindřich IV., císař římský, Hen- ricus, Rom. imperator (ze- mřel 1106) 99, 275 Jindřich VII, císař | římský, Heinricus VII., Romanorum imperator (1 1313) 22, 79, 116, 284, 285, 286 Jindřich V., král anglický, Hein- ricus V., rex Angliae et Franciae (t 1422) 161, 326 

Strana 429
Jan — Kadaň Jindřich Korutanský, král český (1307—1310), vévoda koru- tansky, Heinricus, rex Bohe- miae et Poloniae, dux Carin- thiae (+ 1335) 51—53, 116, 163, 284, 285, 292, 341 Jindřich, Heinricus VIII., Ludo- vici I., ducis Bregensis, filius (t 1399) 322 Jindřich II.. vévoda dolnoba- vorský (+ 1339) 166 Jindfich (XIII.,) vévoda dolno- bavorský (1269) 121 Jindřich I., Heinricus I., vévoda fiirstenbersky a javorsky (t 1346) 91, 97, 98, 169, 170, 214, 288, 289, 293, 294, 298, 299, 300, 305 Jindfich, Heinricus, quondam dux Silesiae et dominus in Javor (1351) 313 Jindřich IV., Heinricus IV., vé- voda hlohovský a zaháňský (+ 1342) 91, 97, 149, 170, 293, 300, 301 Jindřich V., Heinricus V., vévo- da hlohovsky a zaháňský (t 1369) 91, 293, 301, 308 Jindřich V., Plav$9, Heinricus, hrabě lucemburský (+ 1281) 78, 276, 277 Jindřich, Heinricus, vévoda minstrberskÿ a oleśnicky, hrabě z Kladska, syn Jiřího 2 Podébrad. (t 1498) 124, 242 Jindřich, fojt plavenský, Heinri- cus, advocatus de Plauen (1297) 171, 282 Jindřich, Heinricus senior, advo- catus de Plawe, Plawen (1327, 1328) 291, 292 Jindiich, Heinricus senior, fili- us Heinrici senioris, advocati de Plawen (1327) 291 Jindřich, pán na Plavně, purkra- bi misensky, Heinricus, burg- gravius Misnensis et domi- nus in Plauen (1588) 213, 332 Jindřich starší, Reuss z Plavna, Heinricus senior Reuss de Plauen (1585) 212, 337 Jindřich starší, falckrabě ryn- sky, Heinricus senior, comes palatinus Reni (1585) 214, 337 Jind¥ich IV., Heinricus IV., dux Vratislaviae (t 1290) 280 429 Jindřich V. Tlustý, vévoda vrati- slavsky (t 1296) 253 Jindrich VI., Heinricus VI., dux Silesiae et dominus Vratisla- viae, Vratislaviensis (t 1335) 290, 295 Jindfich, Heinricus, quondam Cunssonis de Všetaty, nota- rius publicus (1341) 304 Jindřichov, Heynrichow, ném. Heinrichau, klaster a osada ve Slezsku ve VI. okr. vrati- slavském 90, 97, 307 JindTichovice, ném. Heinrichs- grün, mésto v s. okr. kraslic- kém — Graslitz 213 Jirecek Hermenegild, právní his- torik český (t 1909) 73, 74, 132, 133, 154, 156, 189 Jiří z Poděbrad, král český, Ge- orgius de Cunstat et Podie- brad, gubernator, rex Bohe- miae (+ 1471) 94, 124, 131, 132, 145, 242, 262, 329 — archiv rodový 94 Jiří Fridrich, Georg Friderich, markrabě braniborský (ze- mřel 1603) 202 Jiří Vilém, vévoda lehnický a břežský (i 1675) 252 Joachimus v. Jáchym Johann von Beheimb v. též Jan Lucemburský 218 Johanna v. Jana Johannes v. Jan Josef I., císař římský (+ 1711) 207, 208, 234, 235 Josef II., císař římský (t 1790) 257, 258, 259 Jošt, markrabě moravský (ze- mřel 1411) 111 Justinián I., císař byzantský (t 565) 28 K Kacerov, Gotzengrün, Gôtzen- grün, ném. Katzengrün, osa- da v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Kadaň, město — purkrabí, Kadanensis burg- gravius, poprawczo distric- tus Zatcensis (1405) 144, 325 něm. Kaaden, okresní 

Strana 430
430 Kadlec Karel, právní historik český (+ 1928) 57 Küntze, zámek a mésto nále- ževší ke zbofenému hradu Stainu 211 Kager v. Kagerava Kagerava, Kager, něm. Koge- rau, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Kaiser Hans, německý historik a archivní teoretik 17 Kalousek Josef, český historik (t 1915) 64, 145 Kallundborg, město a zámek v Dánsku — archiv králů skandinávských 25 Kamenec, Camencz, Camenz, něm. Kamenz, město a klášter v Horní Lužici v Sasku 214, 216—218, 220, 288, 289, 326 —- klášter 313 Kamenice Saska, Chemnitz, město v Sasku 283 Kamenický de Uzk Johannes, poprawczo districtus Bechy- nensis (1405) v. též z Ustí 324 Kamin, ném. Kammin, město v Prusku ve vl. okr. štětín- ském — biskup Filip, Philippus (1370 aż 1385) 320 Kammerau, osada v Prusku ve vl. okr. vratislavském 214 Kammern, | Comeranen, hrad v Bavofich v okr. landavském 104, 105 Kammersgriin, Cümmengrün, osada v s. okr. Nejdek — Neudek 213 Kamnik v. Kamÿk Kamÿk nad Labem, Kamnik, zbořený hrad u Litoměřic 287 de Kamýk Heinricus, z Kamýka Jindřich (1319) 287 Kant v. též Kenty 300 de Kapellen (Chappell) Ulricus (1273) 278 Karel Veliký, císař římský (ze- mřel 814) 13, 17, 28, 56 Karel IV., Carolus IV., císař římský a král český (zemř. 1378) 47, 50, 54, 55, 56, 58, 59, 61—74, 80, 81, 83, 84, 87 az 89, 91, 94, 95, 98, 99, 102, 113—115, 117—125, 127, 128, Rejstfik osob a mist 130, 132, 156, 158, 165, 183, 244, 248, 307, 308, 341, 342 — markrabě moravský, marchio Moraviae 150, 165, 166, 168, 169, 170, 173, 175, 295—297, 299, 300—309 — rex Romanorum et Bohemiae, 277, 310—314 — imperator | Romanorum et Bohemiae rex 314—323, 327, 329, 341, 342 Karel V., císař římský (+ 1558) 146, 216 Karel VI., Carolus VI., císař římský (+ 1740) 208, 209, 225, 226, 234, 235, 251, 340, 341 Karel, Carolus, primogenitus et locum tenens regis Franco- rum (1356) 316 Karel I., král neapolský 2 rodu Anjou (t* 1285) 19 Karel Robert, Carolus, král uherský (+ 1342) 89, 92, 93, 165, 166, 290, 295, 297, 300, 304 Karel, Carolus, arcivévoda ra- kouský (+ 1590) 198, 338 — jeho dcera Anna (1592) 198, 337, 338 Karel, Carolus, falckrabě rýn- ský (1585) 214, 337 Karge Paul, něm. historik 25 Karlovci, dynastie francká 16, 17, 18 — archiv říšský 16 Karlovy Vary, ném. Karlsbad,. okresní město 127 Karlsruhe, býv. hl. město Ba- denska 89 Karlswald, hrad v Horní Falci v Bavořích 180 Karlštejn, Carlstein, Karlsteinen- sis arx, Karssteyn, hrad a osada v s. okr. berounském 45, 59—68, 70—75, 92, 93, 99, 124, 129, 132, 133, 134, 156, 177, 178, 182, 183, 185—190, 234, 237, 238 — archiv korunní, archiv státní český na K. 45, 59, 60, 64, 72, 73, 75, 99, 137, 156, 177, 178, 183, 187, 189, 190, 234, 237 140—142, 147, 159, 161, 163, 216, 217, 222, 262, 277, 292, 310—323, 327, 153, 164, 235, 297, 329, 

Strana 431
Kadlec — z Klukovic Karlštejn, desky zemské 62, 178 — kaple sv. Kříže, kaple Utrpe- ní a odznaků Krista 61, 65 až 68, 73, 74, 134, 156, 177, 182, 237 — klenoty říšské, německé na K. 62, 64—67, 71 — koruna česká a poklad český na K. 62, 64, 72, 75 — poklad dómu svatovitského na K. 92 — purkrabí na K. 182, 188, 189 — úřad hospodářský 237 Karlstejnské kvaterny, opisy českých desk zemských 182 Karpenštejn, Carpenstein, zbo- řený hrad v Prusku ve vl. okr. vratislavském 82, 310 Karssteyn v. Karlštejn Kasperlik Matyáš, slezský his- torik 82 z Kastela, zu Castell, de Castel, páni (1282) 113, 279 — jejich archiv 113 — comes Heinricus (1282) 279 Kasubsko, Cassubia 300, 301 Katerina, Catharina, dcera Kar- la IV., manZelka rak. vévody Rudolfa IV. (t 1386) 168, 308, 309, 317 2 Kaufunku Jindfich, de Kouf- fungen Heinricus (1337) 299 Kavka Jan z Říčan v. z Říčan Kazimír III., Veliký, Kazimirus, král polský (+ 1370) 89, 92, 96, 161, 165, 166, 296—299, 301, 304, 306, 312, 315, 316, 327 Kazimír II., Kazimirus, vévoda opolský a bytomský (+ 1312) 82, 90, 161, 279 Kazimír I., Kazimirus, vévoda těšínský (t 1358) 90, 97, 290 Kehlholiz Bertholdus (1282) 279 Kehr Paul, něm. historik a ar- chivář 105 Kenty, Kanth, město v Prusku ve vl. okr. vratislavském 300 Kežmark, Kežmarok, okresní město na Slovensku 161 Kijev, město na Ukrajině, býv. hl. město velkovévodství Ki- jevského — kostel sv. Eliáse 25 Kirchberg, Kirchberk, hrad a mésto v Sasku 200, 290 431 Kirchberg, purkrabá, burggravii: Albrecht, Albertus 200, 290 Hartmann, Hartmannus 200, 290 Otto 200, 290 Klabe v. Kloben 2 Kladska hrabata: — Jan, Johannes de Glacz 84 — Půta 2 Castolovic 242 — Viktorin, Jindřich a Hynek 242 — Oldřich hrabě z Hardeka 242 Kladské hrabství, Kladsko, co- mitatus Glacensis, ném. Glatz, kdysi součást Čech 146, 161, 242, 315, 341 — archiv 242 Klapfenberk, Klapfenberg, osada v Horní Falci v Bavořích 121 Klášterec n. Ohří, něm. Kloster- le an der Eger, město v s. okr. kadaňském — Kaaden 127 Klauser Jan Josef, úředník král. fiskálního úřadu a archivář, vrstevník Rosenthalüv 232, 242, 243 z Klimberka v. z Klingenberka Kliment IV., papež, Clemens pa- pa IV. (1265—1268) 49, 277 Kliment VI., papež, Clemens pa- pa VI. (1342—1352) 91, 98, 308, 310, 311 2 Klingenberka, 2 Klimberka, de Chlingberch, de Clingenberg, de Klingenberg: — páni 255, 256, 284, 288, 309 — Heinricus 309 — Johannes 284, 288, 301 Klinkenborg Melle, n&m. histo- rik a archivář 73, 105, 124 Klitschdorf, osada v Prusku ve vl. okr. lehnickém 214 Kloben, Klabe, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falke- nau an der Eger 213 Klosterneuburg, Klosterneubur- gensis civitas, mésto v Dol- ních Rakousích 47, 91; — iu- dex 317; — iwrati 317; — universitas civitatis 317 de Klucowicz v. z Klukovic Kłuczborek v. Kreuzburk z Klukovic, de Klucowicz frat- res (1342): — Jesco 306 — Johannes 306 

Strana 432
432 Rejstřík osob a míst Knín, Knye, město v s. okr. dob- Konrád, Conradus, markrabě říšském 173, 294 braniborský († 1304), syn Jana I. 125, 215, 216, 277, Knöpfler Josef, krajský sekre- 278, 330 tář v Amberku 118 Konrád I., Conradus, vévoda Knothe Hermann, hornolužický slezský a hlohovský a pán- historik 218 olešnický († 1366) 90, 97, Knye v. Knín 149, 150, 161, 170, 293, 300, Knut Veliký, král dánský a an- 301, 309, 327 glický († 1035) 19 Konradin, poslední mužský po- Koblenc, Koblenz, Confluentia, tomek hohenštaufský († 1268) město v Prusku v provincii 121 rýnské 89, 287 Konstadt, Chuncenstat, město archiv arcibiskupů trevír- v Prusku ve vl. okr. opol- ských 287 ském 306 archiv státní 89, 287 Konstantin Veliký, císař západo- Koczen v. Choceň římský († 337) 56, 57 Koeben, město v Prusku ve vl. Korutany, Carinthia, slov. Ko- okr. vratislavském 98, 342 roško, něm. Kärnten, vévod- — magister civium 342 ství Korutanské 45, 46, 48, Kölner Augustin, bavorský archi- 49, 277, 278, 284, 285, 292, vář († 1549) 104 294, 305, 341 Königsmark Jan Kryštof, švéd- klášter svatopavelský 109 ský generál a polní maršálek vévoda, dux 45, 48, 277, 278, († 1663) 194, 195, 203 284, 285, 292, 341 Königstein, Chunigstein, zámek Kořistka Jan ve vsi Středolesí a město v Sasku 303 (1615) 199 Körner Julius, karlštejnský dě- Kosmas, nejstarší kronikář čes- kan v 2. pol. 19. stol. 63 ký († 1125) 39, 41, 42 z Koldic de Coldicz, bratři: Kosmatken Petrus (1334) 295 — Jan, Johannes (1344), 174, Kostemlat v. Kostomlaty 309 Kostnice, něm. Konstanz, město Těma, Thiemo (1344) 174, 309 v Badensku 159 Kolín nad Rýnem, Köln am — sněm říšský (1507) 159 Rhein, město v Prusku v pro- Kostomlaty, Kostemlat, osada a vincii rýnské 32 hrad v s. okr. nymburském archiepiscopus Coloniensis 173, 295, 296 318, 321 Kottigau v. Chotíkov Schreinskarten 32 de Kouffungen Heinricus (1337) Kolovrat Albrecht, hofmistr v. též z Kaufunku 299 dvora královského († 1510) Kozelsko, knížetství Kozelské ve 133 Slezsku 90, 97, 180 Filip, nejvyšší purkrabí čes- Coslensis terra 291 ký († 1773) 233 Kraft de Hohenlohe (1341) v. František Josef, nejvyšší též Hohenlohe 304 Krainhof, Granhofen, osada v s. purkrabí český († 1825) 258 okr. Falknov nad Ohří — Herbord, Herbordus, popraw- czo districtus Lutomericensis Falkenau an der Eger 213 (1405) 144, 324, 325 Krajina, Kraňsko, Carniola, něm. Krain, slov. Kranjsko, vévod- Ludvík Bezdružický na Buš- ství Kraňské 277 těhradě, hejtman Nového města pražského († 1555) 179 Konrád, Conradus, biskup fri- sinský (1258—1278) 45, 46, 277 Konrád III., král německý (1152) 20, 200 Krakov, Cracovia, pol. Kraków, město v záp. Haliči v Polsku 48 archiv města K. 47 archiv korunní polský v K. 48 — 2 — —

Strana 433
Knin — Kyritz Krakov, kapitula 48 — úřad kanclérsky 48 — ducatus 282 — ecclesia 48, 281 — episcopus Procopius (1293— 1295) 281, 304 --- rex Viadislaus (t 1333) 2090, 293 — scholasticus Johannes, Osswencinensis 291 — terra, 281 Krásná Lípa, Schonlind, v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 de Kra$ov, Chrassow, Busco (1319) 288 de Krašovice, Crassowice Theo- doricus (1319) 288 Kreml, někdejší sídlo moskev- ských carů 25 — Uspenský sobor 25 Kressenbrunn, místo u Marcheg- gu 58 — bitva u K. r. 1260 58 Kreuzburk, Kreuzburg, Crucem- burk, Creucenburch, polsky Kluczborek, město v Horním Slezsku, ve vl. okr. opolském 253, 306, 315 Krieger Conradus de Reicheneck (1348) v. též z Reichenecku 311 Kristián I., Christianus, kurfiřt saskÿ (1 1591) 196, 197, 337 Kristián II., Christianus, kurfiřt sasky (t 1611) 197, 338 Kristina Augusta, královna švéd- ská (t 1689) 195 — její knihovna 195 Krnov, Jegerdorf, nèm. Jägern- dorf, okresní město v opav- ském Slezsku, býv. hl. město kniżetstvi Krnovského; — iudex 285; — scabini 285; — wniversitas civitatis 285 2 Krnova Pavel, biskup krcky 83 Krofta Kamil, český historik 74 Krolmus Václav, český archeo- log (t 1861) 132 Kronberg, Cropfsperg, zámek Lutze z Hohenlohe (v roce 1333) 173, 295 Kropáčová z Nevědomí Anna, choť Jana mladšího ze Zero- tína (1583) 199, 337 dux 433 Krosenske knizetstvi, Krosensko, Grossen, ném. Krossen, kni- Zetství v Dolním Slezsku 212 — QCrossensis ducatus 336, 338 Krosno, ném. Krossen, město v Prusku, hl. město kníZet- ství Krosenského 213 Krottensee, též Grottensee, osa- da v Horní Falci v Bavořích 213 Krumlov Český, něm. Krummau an der Moldau, zámek a okr. město 50, 76, 131, 142, 147 — archiv pánů z Rožmberka 147 — archiv Schwarzenberský 76 Krupka, něm. Graupen, město a hrad v s. okr. Teplice-Šanov — Teplitz-Schônau 174, 309 Krušina 2 Lichtemburka Jan, Krussina de Leuchtenburg Johannes (1405) 144, 323 Křivoklát, Burgleins, Burglins, zámek a okr. město v pol. okr. rakovnickém 73, 156, 303, 307 Kugler František, něm. historik uméní (t 1858) 63, 68 Kujavsko, Cuiavia, kniZetstvi Kujavské, část Velkopolsky 281, 304 — dux Cuiaviae 281, 304 Kulsam, Kulssen, osada v s. okr. chebském — Eger 213 Kulssen v. Kulsam ae Kunštátu páni (moravští) 131 Kurdenreut, tvrz nékdy Fridri- cha 'Tedenreutera v Horni Falci 175, 310 Kurz Zikmund Ferdinand, hrabě, říšský místokancléř (v prvé polovině 17. století) 195 Kuřimensis districtus, Koufim- ský kraj 324 Kutná Hora, Montes Chutni, okresní město v čechách 52, 80, 284, 306, 307 — doly 80 — úřad šrotéřský 52 — urborarius Chutnensis 307 Kynšperk nad Ohří, ném. KOó- nigsberg an der Eger, město v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau a. d. Eger 213 Kyriczensis parochus Petrus (1345) v. též Kýřice 310 Kyritz v. Kýřice 28 

Strana 434
434 K4rice, Kyritz, mésto v Prusku ve vl. okr. postupimském 126, 310 — faráf, parochus Petrus (1345) 126, 310 Kytlice, Wittitz, n6m. Kitlitz- dorf, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 L Laa, město v Dolních Rakou- sich 91, 290, 317; — iudex civitatis 317; — iurati civi- tatis 317; — universitas civi- tatis 317 Ladislaus v. Ladislav Ladislav Pohrobek, Ladislaus, král český a uherský (+ 1457) 72, 137, 145, 158, 216, 328, 329 Laehn, Lehn, město v Prusku ve vl. okr. lehnickém 98, 313, 320 Lancziciensis dux Vladislaus (1335) v. též Lenčicko 298 Landau, město a pevnost ve Falci v Bavořích 68 Landeck, město v Prusku ve vl. okr. vratislavském 310 — iudicium provinciale seu he- reditarium 310 Landeshut, Landishut, mésto v Prusku ve vl. okr. lehnic- kém 320 Landigen v. Landsberk Landishut v. Landeshut Landsberk, Landsberg, Landi- gen, město v Prusku ve vl. okr. postupimském 212 Landštejn, hrad a osada v s. okr. novobystfickém — Neu-Bi- stritz 75 z Landštejna pdni 75, 131 Laterán v Římě 27 — archiv papežský na L. 2717 Laufe, Laufen, město a hrad v Horních Bavořích 212, 331 2 Lauffe Hofman, Hofmanus (1542) 212, 333 Lauterbach v. Litrbachy 2 Lażan Petr Bechyně na Pičíně (1547) 179 Lebe v. Lobzy Lebk v. Loch Ledewicz v. Ledvice Rejstřík osob a míst Ledvice, Ledewicz, něm. Lado- witz2, město v s. okr. duch- covském — Dux 295 Legis-Glückselig v. Glückselig Legnicenses, Legnicensis v. Leh- nice Legniczensis v. Lehnice Legnyz v. Lehnice Lehn v. Laehn Lehnice, Legniczensis civitas, Legnyz, ném. Liegnitz, mésto v Prusku, hl. město býv. kní- žetství Lehnického 288, 309 Lehnické kniżetstvi, Lehnicko, Lignicz, Ligniczensis, Lieg- nitz, kniZetstvi dolnoslezské 88, 90, 98, 149—151, 168, 180, 251—254, 257 — archiv 250, 251, 252 — kníže, vévoda, dominus, dux Legnicensis 88, 90, 98, 149 aZ 151, 168, 251—254, 257, 289, — terra Legnicensis, Legniczen- sis 293, 309 Leiberdenen, české léno v r. 1538 213 Leibitsch v. Liboc 2 Leiningen Berthold, biskup bamberskÿ (1259—1285) 119 von Leipe v. z Lipé 2 Leisniku, de Leisnik, purkrabi v. téZ Lyznek — Albertus, Albrecht (1297), 171, 282 Lenéické knížetství, Lenčicko, část Velkopolsky 298 — Lancziciensis dux Vladislaus (1335) 298 Lengenfeld, osada v Horni Falci v Bavořích 286 — vicedominus Albertus Not- haft (1311) 286 Leopold I., císař římský (+ 1705) 205—207 Leopold, biskup pasovský a arci- kníže rakouský (+ 1633) 186 Leopoldus I., dux Austriae et Stiriae (11326), 284, 286 Leopoldus II., Leopold II., vćvo- da rakouský (1+ 1344) 69, 167, 290 Lepus Zbynko de Mendico (1330) v. též ze Zebräka 294 — Ulricus de Valdek (1331) 294 Lesonice, Leisnik, Lyznek, Ly- ženice, něm. Leisnig, město v Sasku 282 

Strana 435
Kýřice — Litoměřice z Lešan, de Lešany: — Albrecht, Albertus (1285) 171, 279 de Leuchtemberg, Leuchtenberg, Leukkenberch, Livkemberg, Livkenperge, 2 Leuchtember- ka, z Leuchtenberka lantkra- bata 117—120 — archiv L. 117, 118 — Jan, Johannes (1357), 317 — Jan, Johannes (1406) 119, 325 — Oldrich, Ulricus (1313, 1321, 1327, 1328), 118, 173, 286, 289, 291, 292 — Oldfich, Ulricus (1357) 119, 317 Leuchtemberské hrabstvi v Hor- ni Falci v Bavofich 116 de Leuchtenburg v. z Lichtem- burka Leukkenberch v. Leuchtemberg Lewemberk v. Lówenberg Lewinski, ném. historik 23 Liban v. Lubín Libava, Lieba, ném. Liebau, ósa- da v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Libenau v. Lübbenau Liberec, něm. Reichenberg, okr. město 198, 333 Liboc, Leibitsch, osada v s. okr. Falknov nad OhH — Falke- nau an der Eger 213 Libocany, ném. Libotschan, osa: da v s. okr. Zateckém — Hopfenstadt Saaz 127 Liborius Rogger (1594) 338 Lieba v. Libava 2 Liebenberka Jan (1336) 167 Liebenstein, osada v Horní Falci v Bavorích 334 Liegnitz v. Lehnické kníZetství de Liechtenstein Carolus (1598) v. též z Lichtenštejna 338 Lignicensis dominus v. Lehnice Lignicz, Ligniczensis dominus v. Lehnice 2 Lichtemburka, de Leuchten- burg, de Lichtemburg, de Lichtenburg, z Lichtenburka, de Luchtemburg, de Luchten- burch, páni 131 — Jan Krušina, Johannes Krus- sina, popravce kraje hradec- 119, 435 kého, chrudimského a mýt- ského (1405) 144, 323 — Jimdrich, syn Oldfichüv, Hein- ricus (1310, 1319) 172, 285, 287 — Oldřich, Ulricus (1310) 285 Lichtenau, osada v Prusku ve vl. okr. lehnickém 214 z Lichtenburka v. z Lichtembur- ka Lichteneck, hrad v Horni Falci v Bavofich 312 de Lichteneck Hans Steinburger (1350) 312 z Lichtenštejna, de Liechtenstein, bratří 198 — Carolus (1598) 338 Lilienfeld, cisterciácký klášter v Dolních Rakousích 20 Lille, hlav. mésto dep. Nord ve Francii 206 2 Limburka Karel, de Limburg Carolus 212, 343 Linec, ném. Linz, byv. hl. mésto Horních Rakous 205 de Lipa v. z Lipé Lípa Krásná, Schónlind, osada v S. okr. Falknov nad Ohří, Falkenau a. d. Eger 213 z Lipé, Leippe, de Lipa, von Lip- pa, de Lypa, páni 45—47, 192, 193, 238—241 — jejich archw 45—47, 192, 193, 238, 239, 240, 241 — Bertoldus, praepositus Wisse- gradensis (1342) 306 — Cenék VI. Hovora (# 1680) 46, 192, 193 — Jindfch I., Heinricus (t 1329), nejvyšší: maršálek království českého 172, 192, 286 2 Lipnice Vitek, de Lipnicz, po- pravce kraje čáslavského (1405) 144, 324 de Lipnicz v. z Lipnice von Lippa v. z Lipé Lippert Woldemar, ném. histo- rik a archivár (t 1937) 105 Lithuania v. Litva Litice, zbofeny hrad v s. okr. pizeńskóm 131 Litoměřice, ném. Leitmeritez, okresní mésto 38 — kostel 38 — probošt kapituly a kancléř 38 — districtus Lutomericensis 324, 325 

Strana 436
436 Litomyśl, okr. mósto v čechách — archiv kapituly 46 — ecclesia Luthomusselensis 308 Litrbachy, Lauterbach, mésto v s. okr. loketském — Elbo- gen 213 Litva, Lithuania, Litvamia, vlast národa litevského 277, 325, 326 — Litvani 277 Litvania v. Litva Livkemberg v. Leuchtemberg Livkenperge v. Leuchtemberg 2 Lobdeburka, de Lodburch, bra- tří v. též z Bergova 291, 292 — Otto starší a Otto mladší (1327) 292 Loben v. Lobzy Lobenstein, město a zámek v kní- žetství Reusském 212 2 Tobkovie, de Lobkowicz, páni 22 — Bohuslav Hasištejnský (f 1510) 133 — Jan, Johannes, hejtman ně- meckých lén (1548) 197, 334 — Ladislav Popel na Chlumci, J. M. króle maršálek (1547) 179 Lobzy, Lebe, Loben, něm. Lobs, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 de Lodburch fratres, dicti de Bergow v. též z Lobdeburka 291, 292 Löbben, Lübben v. Lubín Löher Franz, něm. archivní teo- retik 13, 20, 73 Lów z Erlsfeldu v. z Erlsfeldu Lów Loewe Viktor, něm. archivní teo- retik 13 Lowenberg, Lewemberk, město v Prusku ve vl. okr. lehnic- kém 320 Lohsius Karel David, pořadatel universitního archivu praž- Ského v druhé pol XVIII. století 243 Loch, Lebk, osada v s. okr. Falk- nov nad Ohří — Falkenau an der Eger 213 Lochiner Jan, Johamnes (1542) 212, 333 Lochinger Hans, Johannes (1545) 198, 333 Rejstřík osob a míst Loket, něm. Elbogen, okresní město 180 Loketsko, Loketský kraj, Cubi- tensis districtus 136, 180, 280, 283, 303, 305 Longinus, světec 67 Lotharingia v. Lotrinsko Lotrinsko, Lotharingia, vévod- ství ve východní Francii — dux L. 325 Louny, Luna, okresní město v severozáp. čechách 152, 286 Lu v. Luhe Lubań, Luban, n6m. Lauban, město v hornoluZickém Sesti- méstí 214, 216, 220, 222, 298, 326, 328, 331 — archiv 214 — rada městská 214, 220 Lwubeck, ném. Lübeck, svobodné hansovní mésto 29 — klenotnice nad kaplí kostela P. Marie 29 Lubeschiczensis civitas v. Hlub- čice 285 Lubij, Lubona, Lubovia, něm. Lobau, město hornoluZického Šestiměstí 214—218, 220, 222, 288, 326, 329, 330 — archiv 214, 222 — rada městská 214, 220 — statky lenní 214 — terra Lubucensis 288 Lubin, Lubin, Lubyn, Liban, něm. Liben, město v Prusku ve vl. okr. lehnickém 149, 150, 151, 169, 301, 302, 309 — země, civitas cum districtu 149, 150, 151, 301, 302 Lubin, Lobben, ném. Lübben, mésto v Prusku ve vl. okr. Frankfurt n. Odrou 212 Lublín, město ve vých. Polsku 160, 161 — mírová smlouva 2 r. 160, 161 Lubona v. Lubij Lubovia v. Lubij Lubucensis terra, v. též Lubij, 288 Lubyn v. Lubín Lucemburk, Luxemburg, hlav. město velkovévodství Lucem- burského 206 — benediktinské opatství neu- münsterské 206 1412 

Strana 437
Litomyšl — Lužice Lucemburkové, rod Lucembur- ský, panovnický dům Lucem- burský 55, 68, 71, 79, 95, 162 — archiv hrabat z L. 78 Lucembursko, Lucemburské hrabství, (od r. 1354) vévod- ství 78, 137, 180, 181, 184, 239, 276, 277, 311, 314, 326 — comitatus Luxemburgensis 311, 314 — ducatus Luxemburgensis 314, 326 Ludewig Johann Peter, něm. his- torik (t 1743) 85, 95, 159, 275 Ludovicus v. Ludvík Ludowig zu Würtenberg v. Lud- vik II., vévoda würtenberskÿ Ludvik, Ludovicus, archiepisco- pus Maguntinensis ac sacri Romani imperii per Germa- niam archicancellarius (1374 az 1379) 321 Ludvík I. Pobožný, císař římský (t 840) 13 Ludvik Bavor, Ludovicus, falc- krabě rýnský a vévoda ba- vorský, císař římský (1+ 1347) 68, 70, 84, 115—121, 164, 168, 174, 245, 286—289, 295—297, 301, 302, 305, 310, 313, 341, 342 Ludvík Jagello, Jagiello, Ludo- vicus, král český a uherský (t 1526) 36, 214, 215, 220, 222, 330, 331 Ludvík XIV., král francouzský (+ 1715) 206 Ludvík I. Veliký, Ludovicus, král uherský (+ 1382) 83, 98, 165, 300, 318—320 Ludvík II. Přísný, Ludovicus, falckrabě rýnský a vévoda bavorsky (t 1294) 86, 119, 165, 280 Ludvík VI., Ludovicus, Ludwig, falckrabě rýnský (i 1583) 197, 202, 336 Ludvík, Ludovicus, falckrabě rynsky (1585) 214, 337 Ludvík, Ludovicus IX., dux Ba- variae (+ 1479) 328, 329 Ludvík Starší, Ludovicus, mar- krabě braniborský (t 1361) 61, 67, 69, 71, 120, 125, 126, 153, 291, 296, 301, 310, 312, 313 437 Ludvík Říman, Ludovicus Ro- manus, markrabě branibor- sky (1 1365) 122, 312, 313, 316, 318 Ludvík V., Ludwig, lantkrabdé hessensky (t 1626) 202, 208 Ludvík I. Ludovicus, vévoda lehnicky a bfeZsky (t 1398) 98, 169, 294, 306, 307, 309, 322, 323 Ludvík III., Ludowig, vévoda würtenbersky (t 1593) 202 Ludwig v. Ludvik Lübben, Lóbben v. Lubín Lübbenau, Libenau, Lubńov, m8s- to v Prusku ve vl. okr. frank- furtském 212 Lüders Wilhelm, 17 Limig Johann Christian, něm. historik 85 Luhe, Lu, Lue, osada v Horní Falci v Bavořích 116—119, 285 Luhe, potok v Bavořích, ústící do řeky Náby 118 Luchtemburg v. Lichtemburk Luchtenburch v. Lichtemburk Luna civitas v. téZ Louny; — iudex 286; — iudicium 286; — iurati 286 Lusatia, marchia, marchionatus v. též Lužice 279, 283, 320 Lusatia Inferior v. též Lužice Dolní 340 Lusatia Superior v. též Lužice Horní 329, 330, 332, 340 Luschin von Ebengreuth Arnold, právní historik rakouský 79 Lusicensis terra v. též Lužice 288 Lutomericensis districtus, Lito- měřický kraj 324, 325 Luthomusselensis ecclesia v. též Litomyšl 308 Lutitz v. Citice Lutze de Hohenlohe (1333) 295 Luxemburgensis comes v. t. Lu- cembursko 276, 277 — comitatus 311, 314 — ducatus 314, 326 Lužice, Lusatia, Lusicensis terra, Lausitz, kdysi země koruny svatováclavské 99, 123, 136, 180, 181, 184, 254, 279, 283, 288, 320 — markrabí, marchio 126, 283 — terra L. 288 něm. historik 

Strana 438
438 Lužice Dolní, Inferior 180, 340 — Horní, Superior, Šestiměstí 161, 180, 214—220, 222, 223, 329, 330, 332, 340 — archivy hornolužické 218, 219, 223 de Lypa v. z Lipé Lyenek, Leisnik, Lesomice, ném. Leisnig, mésto a zámek v Sasku na fece Muldé 171, 282 — purkrabí Albrecht, Albertus (1297) 171, 282 Mabillon Jean, francouzsky be- nediktin, první védecky pés- titel diplomatiky (t 1707) 28 de Macra Benedictus (1413) v. též z Makry 326 Mähren v. Morava Magdeburg, Magdeburgensis, Magdeburk, město a vl. okr. v Prusku 123, 126, 199, 278, 283, 320, 342 — archiv arcibiskupský 123 — kapitula 123, 320 — kostel metropolitní 123, 126, 278, 320, 342 — Albertus, Albrecht, arcibis- kup (1368—1371) 123, 320 — Burchardus, | archiepiscopus (1296—1305) 283 z Magdeburka purkrabi Pertold a Purkard, Burchard, hrabata 2 Hardeka (1319) 54, 172 Maguntium, Maguntinus,Magun- tinensis, město Mohuč, něm. Mainz 280, 301, 308, 310, 315, 318, 321, 329, 334, 338, 342 — capitulum metropolitanum M. 310 — decanus capituli metropoli- tani Gerlacus (1346) 310 — ecclesia M. 308 Maguntinus, Maguntinensis ar- chiepiscopus Gerhardus (1289 aZ 1305), Heinricus (1328 aZ 1346), Gerlacus (1346 až 1371), Ludovicus (1374 aż 1379), Rudolphus (1478), Se- bastianus (1546—1555), Wolfgangus (1582—1601) viz též Mohuč Rejstřík osob a míst Mainbernheim, město v Dolních Francích v Bavořích 113 až 115, 279, 320, 341, 342 Maior civitas Pragensis v. též Větší město Pražské; — con- sules 294; — iudex 294, 303; — iurati 294, 303; — univer- sitas 303 2 Makry, de Macra, Benedikt (1413) 160, 326 Malá strana, Men&i mésto Praz- ské, Minor civitas Pragensis 77, 319, 323, 328, 329, 336, 339 — kostel sv. Mikuláše 77 Mantova, Mantua, mésto v sev. Italii 29 — archivář městský, v M. 29 Margaretha v. Markéta s. Mariae Theutonicorum Chomu- toviense hospitale v. též Řád německých rytířů 278, 279, 280, 282, 286, 290 s. Mariae Theutonicorum in Prussia hospitale v. též Řád německých rytířů 277, 290, 293, 298, 299 — magister generalis Wernherus (1326, 1329) 290, 293 — magister generalis Theodori- cus de Altenburg (1337) 299 Marie Terezie, královna česká a uherská (t 1780) 112, 231, 232, 233, 238, 241, 244, 245, 255, 271 Marienstern, cisterciácký kláš- ter v Horní Lužici, v. též Hvězda Mariina 215, 221, 330 Marienthal, cisterciácký kláš- ter v Horní Lužici v. též Dol Mariin 215, 221, 330 Marignola Jan, kronikář středo- věký 40 Mariin Dol v. Dol Mariin, Ma- rienthal Mariina Hvězda v. Hvězda Ma- riina, Marienstern Marini, italský historik 105 Marka Východní, marchionatus Orientalis 279, 283—285, 294, 295, 341 Markartov, Markartsgriin, nśm. Markusgriin, osada v s. okr. Lázně Kynžvart — Bad Kó- nigswart 213 Markartsgrün v. i Markartov sacrista, Markvarec 

Strana 439
Lužice — Mikuláš Markéta, Margaretha, dcera Karla IV. (1338) 165, 300 Markéta, Margaretha, uxor Al- berti, ducis Bavariae (1354) 314 sv. Markéty klášter v. Břevnov u Prahy Markgraf Hermann, historik 82, 93, 95 Markvarec, Markartsgrün, nem. Marklesgrün, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falke- nau an der Eger 213 Martin V., papež, Martinus papa V. (1417—1431) 201, 342 de Maschaue Bratizlaus v. de Mašťov Vratislaus Maschtschaw v. Mostov Massczowecz v. Mašťovec de Mašťov Vratislaus, Bratizlaus de Maschaue (1281) 278 Mašťovec Václav, Massczowecz Venceslaus, měšťan Nového města Pražského (1416) 261, 326 Mathias v. Matyáš Mathildis v. Matylda Matouš z Chlumčan v. z Chlum- čan Matyáš, Mathias, císař římský, král český a uherský (+1 1619) 36, 198, 202, 262, 339, 340, 343 Matyáš Korvín, Mathias, král uherský (Ť 1490) 214, 216, 221, 329 Matylda, Mathildis, Mechthild, falcekrabénka rýnská, dcera Adolfa Nassavského (Ť 1323) 116, 118, 286 Maunitius v. Mořic Mautern, probostství ve Styrsku u Lubna 199, 335 Maximilianus v. Maxmilián Maxmilián I. císař římský (ze- mřel 1519) 159 Maxmilián II., Maximilianus, císař. římský a král český (t 1576) 145, 146, 196, 197, 212, 215, 242, 335, 336 Mayerhóffen v. Dvory Mayerhof v. Dvory Mays Jan, Johannes 201, 342 Mazovia, Mazoviensis terra v. Mazovsko Mazovsko, Mazovia, Mazovien- sis terra, vévodství Mazovské slezský 439 88, 90, 97, 161, 170, 171, 180, 292 — kníže, vévoda, dux 88, 90, 97, 161, 170, 171, 292, 293, 305, 327 Mecklenburg, Mecklenburgensis, vévodství Mecklenburské 126, 312 — vévodové, Albrecht, Albertus (Ť 1379) a Jan, Johannes (* 1392) 126, 312 Meissner Alfred, německý bás- ník (t 1885) 62 Meissner August Gottlieb, pro- fesor estetiky na univ. Kar- lové (t 1807) 62, 63 de Mendico Zbynko Lepus, Zby- nék Zajíc ze Zebráka (1330) 294 Měnín, městys v s. okr. Zidlo- chovickém na Moravě 276 de Mercato Bernardus, autor in- ventäfe »Registrum informa- tionis« 21 Meroveovci, dynastie franckä 16, 17, 18 Mesco, dux Opoliensis (+ před 14. III. 1316), jinak též Mě- šek I., vévoda opolský a tě- šínský 280, 304 Metternich Kliment, kníže, ra- kouský státní kancléř a před- seda ministerských konferen- ci (+ 1859) 258 Mety, franc. Metz, město v dep. alsasko-lotrinském ve Fran- cii 32 — skříně úřední 32 Michael, filius quondam Nicolai de Elbingo, notarius publicus (1422) 326 2 Michalovic, de Michelsberch, de Michelsberg, Beneš, Be- nessius (1318) 172, 287 — Jan, Johannes (1405) 324 de Michelsberg, Michelsberch v. z Michalovic Mikovec Ferdinand Břetislav, český dějepisec (t 1862) 603 Mikuláš V. papež, Nicolaus pa- pa V. (1447—1455) 200, 328 Mikuláš, Nicolaus, praepositus ecclesiae s. Crucis Vratisla- viae (1319) 288 Mikuláš, Nicolaus, vévoda minstr- berský (Ť 1358) 90, 98, 169, 307, 313 144, 

Strana 440
440 Mikuláš II., Nicolaus, vévoda opavský (T 1365) 90, 97, 170, 287, 292, 302, 306 Mikuláš, Nicolaus de Capite Istriae, filius Petri de Ale- zio, notarius publicus (1360) 319 Mikulov, něm. Nikolsburg, okr. město 193, 194 — archiv Dietrichštejnský 199, 201 — knihovna Dietrich3tejnska 193, 194 Milden v. Mülln Miletín, město v s. okr. hořic- kém 277 Milikau v. Milíkov Milíkov, Milikau, něm. Miltigau, osada v s. okr. Lázně Kynž- vart — Bad Königswart 213 Millstadt, osada v Korutanech v okr. špitálském 109 — archiv kláštera M. 109 Minden, Mindensis, město v Prusku ve Vestfálsku 319 — episcopus Theodericus (1353 aż 1362) 319 Minor civitas Pragensis v. též Malá strana 319, 323, 328, 329, 336, 339 Minsterberk, Minstrberk, Mun- stirberg, nëm. Münsterberg, město v Prusku, hl. město býv. kmnížetství Minsterber- ského 98, 169, 307 Minstrbersko, Minstrberské kní- žetství 88, 90, 98, 124, 169, 180, 242 — kníže, vévoda, dux Munster- bergensis, in Munsterberg 88, 90, 98, 124, 169, 242, 298, 299, 307, 313 Misna, Misnensis terra v. též Míšeň 283 Míšeň, Míšeňsko, Misna, mar- krabství Míšeňské, něm. Meissen 136, 164, 180, 181, 184, 283 — biskup Bernard, Bernhardus (1293—1296) 153, 154, 281 — diecése 201 — markrabata 52, 82, 88, 126, 168, 279, 284, 285, 294, 295, 318, 341 — purkrabí 212, 213, 332 Rejstřík osob a míst Mnichov, něm. München, býv. hl. město Bavorska 29, 73, 125 — archiv městský 29 — archiv státní bavorský, hlav- m 73, 107, 108, 115—118, 121, 164 — archiv tajný, 107, 108 Mocran, ném. Moóckern, mésto v Prusku ve vl. okr. magde- burském 276 z Modfrelic Mol Jan Václav, de Modrelice Mol Johannes Ven- ceslaus (1615) 199, 340 Moháč, město v již. Maďarsku 23, 112 — bitva u M. r. 1526 23, 112 Mohrenstein, léno české r. 1537 332 Mohuč, Maguntium, něm. Mainz, město v Hessensku 86, 174, 200 — arcibiskup 86, 122 — arcibiskup Gerhard, Gerhar- dus (1289—1305) 86, 165, 280 — arcibiskup Jindřich, Heinri- cus (1328—1346) 120, 200, 301, 342 — arcibiskup Gerlach, Gerlacus (1346—1371) 99, 122, 315, 318 — archiepiscopus | Ludovicus (1374—1379) 321 — arcibiskup Rudolf, Rudolphus (1478) 200, 329 — arcibiskup Sebestian, Sebas- tianus (1546—1555) 200, 334 — arcibiskup Wolfgang, Wolf- domácí, státní gangus (1582—1601) 200, 338 — děkan kapitulní Gerlach 2 Nassavy, Gerlacus (1346) 174, 310 Mojžíšovy zákony 15 Mol de Modřelice Johannes Ven- ceslaus, Jan Václav (1615) v. též z Modřelic 340 Moldavia, Moldava, Multany, rumunské knížetství 343 — Vaivoda (Michal) 343 Montes Chutni v. též Kutná Ho- ra 284, 306 Montsalvage, hrad, v němž se choval sv. Grál 67, 68 — chrám sv. Grálu 67 

Strana 441
Mikuláš — de Náchod Morava, Moravia, Můhren, mar- krabství Moravské 112, 135, 162, 166, 167, 180, 181, 183, 192, 194, 205, 239, 254, 255, 257, 260, 261, 276—279, 284 až 286, 288, 289, 290, 295, 296, 297, 299, 300—309, 313, 315, 318, 319, 339, 340 — archivy 111, 112, 162, 255 — markrabí moravští 88, 111, 112, 141, 142, 150, 162, 165, 168—170, 173—175, 255, 276, 295—297, 299, 300—309, 313, 315 Moravi, obyvatelé markrabství Moravského 328 Moravia v. Morava Morgenstern v. Hvězda Mariina Mornberg Řehoř, městský písař vratislavský 96 Morone Joannes Hieronymus, papežský nuncius v Řezně (1541) 176 sv. Mořic, světec a mučedník ve IV. stol. po Kr. 56, 57 — patron říše Německé 57 Mořic, Mauritius, vévoda saský (t 1553) 196, 334 Moskva, hl. mésto Ruska 25 — Kreml 25 — Uspenský sobor, schrâna-stât- nich listin moskevských carů 25 Mostov, Maschtschaw, něm. Mostau, osada v s. okr. cheb- ském — Eger 213 2 Mostu Adléta, Adilhedis (1290) 152, 280 Mrokh, české léno r. 1538 213 Mudrich Andreas, rakouský archivář 28 Mihlbacher Emil, rakouský dě- jezpytec 16 Mühlbeck, české léno (patrně v Horní Falci) 212, 331 Mühldorf, město v Horních Ba- vořích 117 Müller Hermann, něm. archiv- ní teoretik 13 Mülln, Milden, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falke- nau an der Eger 213 Münden, Muendensis, město V Prusku na soutoku Fuldy a Werry 201, 342 — archiv farniho kostela 201 — kostel farm, ecclesia paro- chialis 201, 342 441 Muffl, Mufflové, bratří (1558) 212, 335 Mulc z Valdova v. z Valdova Muller Samuel, nizozemský ar- chivní teoretik 101 Multansko, Moldavia, rumunské kniżetstvi 198, 343 — vojvoda (Michal), 198, 343 Multz Jakub Bernard, archivni odborník 17. stol. 7 Multz de Waldau, fratres (1601) 338 — Jiří, Georgius (1545, 1549) 197, 198, 333, 334 — Kašpar, Casparus, syn Jiřího (1549) 197, 334 — Jiří, Georgius (1601) 211, 338 — Jodocus, Jobst (1601) 211, 338 — Johannes, Hans (1601) 211, 338 Multzové z Waldova v. z Valdova Munsterberg v. téZ Minstrbersko 298, 299, 307 — Munsterbergensis 313 Munstirberg, v. też Minstrberk vaivoda dominus 307; — advocatus 307; — consules 307; — magister civium 307; — universitas civium 307 Murmelsgefáll, české léno (ro- ku 1544) 212 Museum Národní, Musaeum Na- tionale, Museum Zemské v Praze na Václavském ná- městí 271, 275, 281 Mussato Albertino, středověký kronikär italsky 70 Mutéjovice, Muthewicz, osada. v s. okr. rakovnickém 299 Mutensis districtus v. též Mýto 324 Muthewicz v. Mutějovice Myesenburch v. Nižbor Mýto, Mwutensis districtus 324 — kraj 324 Nába, něm. Naab, levý přítok Dunaje 116, 118 — kotlina nábská 118 de Náchod Heymannus 302 (1339) 

Strana 442
442 Rejstřík osob a míst Namslav, Namslavia, něm. Nam- slau, město ve Slezsku ve vl. okr. vratislavském 161, 306 Namslavia v. Namslav Namur, město ve střední Belgii 277 — communitas villae N. 277 Namur, Namursko, hrabstvi Na- murské v Belgii 78, 276, 277 — comitatus Namurensis 276, 277 Národní museum v Praze 271 de Nassau v. z Nassavy 2 Nassavy Gerlach, de Nassau Gerlacus, kapitulní děkan mohučský (1346) 174, 310 2 Nassavy Hildegar, de Nazzow Hildegerus (1336) 298 Nazzow v. z Nassavy Hildegar Neapol, království Neapolské 24 — archiv pojízdný 19 — archiváři 24 — král, královna 19, 24 Němčí, Nympcz, Nymptsch, ně- mec. Nimptsch, město v Prus- ku ve vl. okr. vratislavském 289, 294, 320 Němec Staněk, měšťan Nového města Pražského (1404) 261, 323 Německo, říše Německá, svatá říše Římská německého ná- roda, Germania 20, 22, 23, 56, 57, 61, 64, 65, 66, 68, 71, 79, 103, 115, 117, 133—136, 138, 180, 181, 182, 185, 194, 198, 200, 203, 208, 249, 279, 280, 282, 283, 296, 297, 301, 303, 312, 314—316, 318, 320—322, 329, 334—340, 342 — archiv říšskoněmecký 20, 22, 79, 103, 194 — císař římský v. rejstřík věcný — kancelář dvorská říšská 22, 50, 244, 245, 249 —- knížata 23, 134 — král německý v. věcný — kurfiřti v. rejstřík. věcný — poklad říšský (koruna, kle- noty) 61, 62, 64—73, 75 — registratury 194 — sněm říšský v Řezně 198 — vikdrstvi říšské 22 Nemodlinsko, Falkenbersko, üze- mí hornoslezské (ve vl. okr. opolském) 180, 181 rejstřík Neplach, opat opatovický a kro- nikár (t 1368) 40 Nestor, letopis Nestorüv 25 2 Neuburgu, z Neuenburka Ma- těj, středověký kronikář ně- mecký 69, 71 Neudegger M. J., bavorsky his- torik a archivář 23 Neuendorf, osada v Dolní Lužici v kraji lukovském 214 Neumarkt, osada v Horni Falci v Bavořích 121 Neunkirchen, osada v Horni Falci v Bavofich 211, 331 Neuwirth Joseph, něm. historik uméní (ft 1934) 64, 65, 68 2 Nevědomí Kropáčová Anna, choť Jana ml. ze Žerotína (1583) 199, 337 Nicolaus v. Mikuláš Niger Ulricus, civis Brunnensis, (1240) v. též Černý, Schwarz 276 Niklwald de (1531) 331 Nisenensis terra, Nissko, území hornolužické 279 Nižbor, Myesenburch, osada v 8. okr. křivoklátském 303 Noerthen, | Nórthen, osada v Prusku v okr. hildesheim- Ském 200, 328, 329, 342 Nord, departement v severpí Francii 206 Nordgavsko, krajina v Horní Falci v Bavořích 119 Norimberga, Norimbergensis, v. Norimberk Norimberk, Norimberga, Norim- bergensis, Nürenberg, Nuren- berg, ném. Nürnberg mésto ve Stfedních Francích v Ba- vofich 72, 75, 95, 99, 114, 115, 117, 119, 158, 180, 197, 198, 202, 212, 311, 331—336 — archiva 22 — špitál sv. Ducha 72 2 Norimberka purkrabí 54, 117, 174, 180 — purkrabi, burggravii Norim- bergenses, Jan, Johannes et Albertus (1345, 1347, 1353), 54, 309, 311, 314 — burggravius Nurenbergensis Fridericus (1325) 290 Norimberstí, | měšťané Norimberka 212 Rothenwasser města 

Strana 443
Namslav — Olomouc Norsko, království Norské 25 — král 25 Nortemberk, Northenberg, hrad, ležící v s. okr. rottenburském v Bavořích 113 2 Nortemberka, de Northenberg, páni 113, 115 — Leopold, Leopoldus, magister coquinae regiae (1285) 114, 115, 279, 341 de Northenberg v. z Nortem- berka 2 Nostic Antonin Jan hrabé, vy- slanec ve Stockholmu, nej- vyšší hofmistr (1 1730) 196, 199, 201, 203, 210, 226, 234 az 236 Nostitziana bibliotheca Pragen- sis, knihovna Nostická v Praze 275 2 Nothaftu, de Nothaft, Nott- hafft, páni 116, 118 — jejich archiv 116 — Albertus, vicedominus in Len- genfeld (1310, 1311) 285, 286 — Engelhartus (1310, 1311, 1314) 285, 286 — Franz (1905) 116 Notthafft v. z Nothaftu Nova civitas Pragensis v. Nové město Pražské de Nova domo Johannes, po- prawczo districtus Prachi- nensis (1405) v. též z Hrad- ce 324 — Ulricus (1294— 1298) 281 — Ulricus, poprawceo districtus Bechynensis (1405) 324 Novák Jan Bedřich, český hi- storik, ředitel českého zem- ského archivu ($ 1933) 31, 74 Nové město Pražské, Nova civi- tas Pragensis 261, 319, 323, 328, 329, 336, 339 Novgorod Veliký, město v seve- rozápadní Rusi 25 — katedrála sv. Sofie 25 Novotný Václav, český historik (t 1932) 39 Novum Seeberg v. Seeberg Nürenberg v. Norimberk Nurenbergensis burggravius viz z Norimberka Nympcz v. Němčí Nymptsch v. Němčí 443 o de Oberndorf Heinricus, paro- chus Hersprucensis (1359) 318 Obersberg v. Bobersberk Obofiśt€, osada v s. okr. dobfi$- skóm 238 — klášter pavlánský 238 Obrajna, Haldenrayn, něm. Hal- benrain, hrad u města Rad- gony ve Styrsku 256, 276 Octavius Rudolphus, jinak též Ridolfi zvaný, kardinál na poč. 17. století 343 Odera v. Odra Odra, Odera, řeka ve východním Německu 283, 290, 293 Oeden v. Poustka Ogerius Johannis, quondam de Ustradin, motarius publicus (1341) 304 Ohře, řeka, levý přítok Labe 127 Ojvin, Oybein, Oybin, Oywin, něm. Oybin, hrad a klášter v Horní Lužici, 170, 218, 221, 299, 327 Oldfich, Ulricus, farář u sv. Petra v Praze na Poříčí 261, 323 Oldřich, Ulricus, vévoda koru- tansky (f 1269) 45, 46, 49, 277 — jeho testament 46, 49, 277 Olešnice, něm. Oels, hl. město býv. knížetství Olešnického v Dolním Slezsku 94, 131, 145, 149 — archiv vévodský v Ol. 94, 131, 145 Oleśnicko, Olsna, Olsnicz, kní- žetství Olešnické v Dolním Slezsku 88, 90, 97, 161, 170, 180, 242, 327 — kníže, vévoda, dominus, dux Olsnicensis, Olsniczensis 88, 90, 97, 161, 170, 242, 293, 300, 301, 309, 327 Olomouc, Olomucensis ecclesia, okresní město na sev. Mora- vě 82, 83, 130 — biskup, episcopus 82, 84, 281, 284, 302, 305, 339 — ecclesia 308 — kapitula 130 — radnice (archiv a desky zem- ské moravské) 162 

Strana 444
444 Olomouc, smlouvy (mírové z r. 1479) 136 Olomucensis ecclesia, episcopus v. Olomouc Olsna v. Olešnicko Olsnicensis dux v. Olešnicko Olsnicz, Olsniczensis dominus v. Olešnicko Opatovice nad Labem, osada v s. okr. pardubickém 39 — klášter 39 Opava, Opaviensis civitas, něm. Troppau, hl. město býv. kní- žetství Opavského 285; — — iudex 285; — scabini 285; — Aniversitas civitatis 285 Opavia, Opaviensis ducatus viz Opavsko Opavsko, Opavia, Opaviensis ducatus, kníZetství Opavské v Horním Slezsku 88, 90, 97, 170, 180 — ducatus 287, 302 — knize, vévoda, dux 88, 90, 97, 170, 287, 292, 302, 306 Opočenská Marie, archivářka Matice Slovenské 160 Opolia, Opoliensis dux v. Opol- sko Opolsko, Opolia, Opoliensis terra, knížetství Opolské v Horním Slezsku 82, 89, 90, 97, 180, 184 — ducatus 320 — kníže, vévoda, dux 82, 89, 90, 97, 279, 280, 290, 291, 304, 320, 326 — terra 291 Opolský okres vládní v Horním Slezsku 253 Orientalis marchionatus, terra v. též Marka Východní 279, 283 — marchio 279, 283—285, 294, 295, 341 Osswencinensis terra viz też Osvětimsko 291 de Ostende Jacobus, procurator ducis Burgundiae (1454) 328 Osvětimsko, Osswencinensis ter- ra, kníZetstvi Osvčtimské v Horním Slezsku 90, 181, 291 — kníže, vévoda, dux 90, 291 — terra 291 Ota v. Otto Otakar štýrský, zvaný též Hor- neck, kronikář z konce XIII. a počátku XIV. věku 69 Rejstřík osob a míst de Oteless Fridlinus, civis Pra- gensis (1307) 284 Otivitz v. Otvice Otto, biskup würzbursky (1333 až 1345) 115 Otto IV., Ota, markrabě brani- borský, marchio Brandenbur- gensis (t 1309) 215, 216, 277, 330 Otto V. Dlouhý, markrabě bra- miborský (+ 1298) 43 Otto, markrabě braniborský, marchio | Brandenburgensis, comes palatinus Reni ac s. R. imperii archicamerarius (ze- miel 1379) 126, 213, 313, 320, 321 Otto I., vévoda pomofansky, dux Stettinensis, Pomaraniae, Cas- subiae (+ 1344) 125, 300, 301 Otto, vévoda rakouský, dux Au- striae et Stiriae (t 1339) 167, 295, 298 Otto, hrabě zvěřínský, comes de Schwerin, de Zwereneborch (1356) 126, 316 Otto, burggravius in Kirchberg (1325) 290 Ottonove, panovníci saské dynastie 15, 20 Ottwitz v. Otvice Otvice, Otivitz, Ottwitz, ném. Udwitz, osada v s. okr. jir- kovském — Görkau 282 Oudenaarden, Audenarde, město ve vých. Flandrech v Belgii 149 2 Ousavy Rendl Albrecht, krá- lovský prokurátor (1500) 133 Oxenstierna Gabriel Gabrielsson (1643) 194 Oybein v. Ojvin Oybin v. Ojvin Oywin v. Ojvin němečtí P Pacov, okresní město v pol. okr. pelhřimovském 179 Padova, Padua, město v sever- ní Italii 89, 319 Padua v. Padova Palacký František, český histo- rik a politik (t 1876) 41, 44, 63, 64, 72, 87, 132, 264—206, 271 

Strana 445
Olomouc — Palgrave Sir Francis, anglicky historik (f 1861) 14 Pampicz, Pampitz, osada v Prus- ku ve vl okr. vratislavském 295 Pangerl Matyáš, něm. historik 50, 76, 131 z Paprocké Vůle v. z Hlohol Paprocký Bartoloměj z Hlohol v. z Hlohol Parkstein v. Parkštejn Parkštejn, Parkstein, hrad a osada v Horní Falci v Bavo- řích 54, 116—119, 135, 164, 180, 286, 287, 289, 301, 302, 311, 314, 325 Parsberk, Parsbersky okres, v Horní Falci v Bavofich 121 Partenkirchen, osada v Hornich Bavofich 68 Partner Hans, Johannes (1547) 198, 334 Paříž, hl. město Francie, 18, 89, 173 — kaple s pokladem a archivem, 18 — Národní (císařská) knihovna 89 Pasewalk, město v Prusku ve vl. okr. štětínském 301 Pasovští ozbrojenci 186, 187 — vpád do Čech т. 1611 156 Раззеуа Pablo, archivář ara- gonský ve XIV. stol. 80 Paulsdorferové, šlechtický rod německý 121 2 Paulsdorfu Jindfich (1332) 121 Pauschen, české léno v roce 1538 213 sv. Pavel, apoštol (+ 67) 156 — jeho hrob 156 Sv. Pavel, St. Paul, osada a kláš- ter v Korutanech 109 — archiv svatopavelského kláš- tera 109 Pavia, Pavie, mé&sto v sev. Italii 117 — úmluva pavijská z r. 1829 117 Peczchow v. Bečov Pegnic v. Pegmice Pegnice, Pegnic, Pegnitz, město v Horních Francich v Bavo- fich 119, 120, 135, 286, 317 — fojtství 119, 120, 286 Pegnitz v. Pegnice Piccolomini 445 Pehmštein, hrad a léno české v Bavořích 135 Pechelwütz v. Pochlovice Peiltz v. Peitz Peitz, Peutz, Peiltz, město v Prusku ve vl. okr. frank- furtskóm 212, 213 Pelcl, Pelzel, František Martin, český historik (+ 1801) 62, 94, 132, 232 Pelzel v. Pelcl Pentateuch, řecký název t. zv. pěti knih Mojžíšových 15 Pergen v. Bergen Perglas, Pergleins, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau a. d. Eger 213 Pergleins v. Perglas Pernhaim v. Bernheim Perno, Pirna, Pyrn, něm. Pirna, město a hrad v Sasku 153, 164, 281, 283, 303 de Pernsteyn v. z Pernštejna 2 Pernštejna, de Pernsteyn, a na Helfenštejně Jan, Johannes (1524, 1535, 1536) 199, 331, 332 — Vilém, Wilhelmus, nejvyšší hofmistr král. českého (1489, 1510) 133, 199, 329, 330 Perrenoti de Granvella Francis- cus Thomas, marchio de Can- tecroy (1610) v. též z Gran- velly 339 Pertoldus, comes de Hardegg (1319) v. též z Hardeka 288 Pertz Georg Heinrich, ném. his- torik (f 1876) 105 Pescheck Christian Adolf, déje- pisec luZicky 218 Pešina Tomáš v. z Čechorodu Peterka Otto, něm. právní his- torik 73 sv. Petr, Petrus, apoStol (t 67) 26 — jeho hrob 26, 156 Petrus, parochus Kyriczensis (1845) 310 Petzenstein v. Betzenstein Peutz v. Peitz Philippus v. Filip Piastüv rod 252 — lehnická větev, (f 1675) 252 Piccolomini Eneás Sylvius, déje- pisec a kardinál, potomní pa- pez Pius II. (t 1464) 22 Jiří Vilém 

Strana 446
446 Pičín, osada v s. okr. příbram- ském 179 Pičín, Byczin, Byczina, něm. Pitschen, město ve Slezsku ve vl. okr. opolském 306, 315 Pillung Rudlinus (1341) 303 Pilsnensis terra v. též Plisen- sko 282 Pilz, Biltz, 1538 213 Piper Otto, 64 Pipius Leonard, správce říšské registratury v Praze (v ro- ce 1648) 195 Pirk, osada v s. okr. chebském — Eger 213 Pirlassengrün v. Rolessengrün Pirna v. Perno Pisa, město v Italii 21, 22 — archiv říšský 21 Piskerow Antiquum, nëm. Peis- kerau, osada v Prusku ve vl. okr. vratislavském 306 P. Piter Bonaventura, benediktin a český dějepisec 238, 239 Pius II., papež v 1. 1458—1464, omylem uveden Pavel II. v. též Piccolomini 22 Plasy, osada a klášter v s. okr. kralovickém 303 Plauen v. Plavno de Plauen v. z Plavna Plavensko, Plauen, Plawen, kra- jina v jihozápadním Sasku 122, 136, 151, 197, 213, 282, 291, 336, 338 2 Plavna, de Plauen, de Plawe, de Plawen, páni a fojti 122 — Jindfich, fojt, Heinricus, ad- vocatus (1297) 171, 282 — Jindřich starší, Heinricus se- nior (1327, 1328) 151, 291, 292 — Heinricus senior, filius Hein- rici senioris (1327) 291 — Jindřich starší Reuss, Heinri- cus senior (1585) 212, 337 Plavno, Plauen, město v Sasku 316 de Plawe, de Plawen v. z Plavna Pleištein, Pleistein, město v Hor- ni Falci v Bavořích 135 Pless, mésto v Prusku ve vl. okr. opolském 212, 337 Plick, Plik Conradus (1341) 305 — Petrus (1341) 305 Plikenstein, české léno v roce 1538 213 české léno v roce německý historik Rejstřík osob a míst Plisensko, Pilsnensis, Plisnensis terra, üzemi v severozäpad- nim Sasku 163, 281, 282, 283 Plisnensis terra v. Plisensko Plock, Plocko, Floczense domi- nium, území Plocke, část Velkopolsky 180, 292 — vévoda 161, 305 Ploczense dominium v. Plock Plóssberg, Plersburg, osada v Horní Falci v Bavořích 211, 212 Plzeň, okresní město v záp. če- chách 156 — Nový (= Plzeň 73 — kraj plzeňský, districtus Plz- nensis 324 Plenensis districtus v. Plzeh Poděbrady, Poydibrad, okresní město ve vých. čechách 46. 309 2 Poděbrad páni 131 — archiv rodový 94, 131 — Jiří v. Jiří z Poděbrad de Podiebrad et Cunstat Geor- gius, gubernator regni Bohe- miae v. též Jiří z Poděbrad Podlaha Antonín, svět. biskup a Cesky déjepisec (t 1932) 65 Pohořelice, něm. Pohrlitz, okres- mí město v polit. okr. miku- lovském — Nikolsburg 276 Pochlovice, Bochelwitz, Pechel- wütz, n&m. Pochlowitz, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — YFalkenau a. d. Eger 213 Polko II. v. Boleslav II. Polkovice, Polkowycz, něm. Pol- kowitz, osada v Prusku ve vi. okr. vratislavském 306 Polkowycez v. Polkovice Polonia, regnum Foloniae v. též Polsko 81, 297, 326 — Maior 282, 283, 304 Polouvsí, ném. Halbendorf, osada v s. okr. Nový Jičín — Neu- Titschein 199, 330 Polsko, Polonia, království Pol- ské 57, 71, 81, 88, 89, 92, 106, 136, 166, 282—299, 301, 304 až 306, 312, 315, 316, 325, 326, 327, 336, 337, 341 — archiv korunní 47, 48, 97, 106 — corona, regni 5T — král 88, 89, 92, 96, 106, 134, 160, 161, 165, 166, 171, 181, 198, 284—299, 301, 304—306, Nová), nynější 

Strana 447
Pičín — Fraha 447 312, 315, 316, 325—327, 336, 341 Pomarania v. Pomofany Pomerania v. Pomofany Pomorany, Pomarania, Pomera- nia, Pommerisch, Pommern, vévodství Pomofanské 88, 203, 300, 301 — vévodové 88, 125, 203, 300, 301 Pondorf, osada v Horni Falci v Bavofich 211 Popel Ladislav z Lobkovic, mar- šálek král. českého (1547) 179 Porta Apostolorum v. též Posto- loprty 280, 283, 290, 317 2 Portic Dětřich, Theodoricus, episcopus Mindensis (1353 až 1362), arcibiskup magdebur- sky (1361—1367) 127, 319 na Poříčí v Praze, kostel sv. Petra 261 Posonium v. Bratislava Posselt Frantisek, bibliotekář universitní knihovny pražské (1811) 258 Postoloprty, Porta Apostolorum, něm. Postelberg, okr. město v pol. okr. žateckém — Hop- fenstadt Saaz 126, 127, 152, 280, 283, 290, 317 — archiv kláštera 126 — klášter 126, 127, 152, 280, 283, 290, 317 — konvent 127, 317 — opat Dětřich 127, 317 de Potenstein, Potstein v. z Pot- štejna z Potstejna, de Botensteyn, de Potenstein, de Potstein 303, 339 -— Jesco (1841) 303 — Zdeněk žampach (1610) 199, 339 Poustka, Oeden, něm. Oed, osa- da v s. okr. Lázně Kynžvart — Bad Königswart 213 Poydibrad v. Poděbrady Prag v. Praha Praga v. Praha Praha, Prag, Praga, arx Pra- gensis, hlavní město Čech 51, 65, 72, 95, 122, 130, 133, 156, 163, 188, 189, 190, 191, 194, 195, 196, 203, 205, 215, 218, 219, 220, 221, 226, 229, 232, 233, 235, 237, 238, 239, 240 až 242, 244, 246—248, 253, 256—259, 260—266, 269, 271 až 273, 275, 276, 278, 279, 280—282, 284, 286, 287, 290, 292, 303, 310, 314, 323, 326 arcibiskup, archiepisc Pragensis 119, 238, 269, 308 archivy (všeobecně) 194, 195, 246, 249 archiv arcibiskupský, biskup- ský 45, 47, 48 archiv kapituly metropolitní, capituli metropolitani Pra- gensis archivum 9, 45—48, 56, 67, 125, 138, 151, 152, 205, 210, 239, 278, 312 archiv kostela farniho u sv. Petra na Poříčí 261 archiv markrabat branibor- ských 105 archiv městský 131, 210 archiv ministerstva vnitra, mistodräitelskÿ, ministerii re- rum internarum tabularium Pragense 100, 151, 152, 153, 181, 207, 208, 253, 259, 275, 277, 278, 279, 280, 282, 286, 287, 290, 292, 303, 310, 314 archiv Národního musea, Mu- saei Nationalis Pragensis ar- chivum 153, 192, 196, 225, 228, 281, 323 archiv pánů ze švamberka na Ujezde 191 archiv řádu křižovníků s čer- venou hvězdou 259, 260 archiv university 243 archiv země České 74, 95, 152, 154, 155, 173, 182, 189, 259, 262, 265—268, 270—273, 282 beneficiarii Pragenses 32 biskup pražský, episcopus Pragensis 38, 40, 48, 51, 52, 130, 281, 284, 287, 341 biskupstvi, episcopatus Pra- gensis 99, 275, 282 desky zemské, úřad desk zemskych 32, 127, 156, 176, 177, 183, 185, 186, 188, 203, 204, 226, 234, 236, 240, 247, 248, 257, 259, 260, 262, 265 diecése 48 hrad (sv. Vdclava) 40, 41, 52, 60, 65, 74, 156, 176, 177, 183, 186, 187, 188, 190, 203, 263, 265 

Strana 448
448 Praha, Hradčany (basilika, chrám svatovitskÿ) 39—45, 47, 48, 56, 58—61, 65, 66, 74, T5, 77, 92, 151, 155, 195, 203, 205, 226 — Hradčany (kaple sv. Václava) 43, 58, 59, 60, 61, 65, 74, 75, 77, 155, 156, 187, 195, 205, 223, 224, 226, 228, 233, 234, 263, 264, 265 — Hradčany (sklepení nad kaplí svatováclavskou, sacristia no- va desuper) 59, 60, 61, 77, 189, 207, 233, 234, 263, 264 — Hradčany (sklepení pod kaplí svatováclavskou) 60, 61, 77, 187, 207 — kancelář česká 181, 182, 198 — kapitula metropolitní u sv. Víta, capitulum metropolita- num ecclesiae Pragensis 40 až 43, 46, 144, 151, 269, 330 — knihovna Národního musea, bibliotheca Musaei Nationalis Pragensis 99, 132, 225, 228, 275 — knihovna Nostická, bibliothe- ca Nostieziana Pragensis 93, 150, 152, 153, 275 — knihovna universitni, biblio- theca, Universitatis Pragensis 87, 99, 133, 258, 259, 275 — kostel, ecclesia Pragensis 38, 45, 47, 56, 75, 308 — Malá strana, Menší město, Minor civitas Pragensis 77, 195, 319, 323, 328, 329, 336, 339 — ministerstvo školství a národ- ná osvěty 273 — ministerstvo věcí zahranič- ních 273 — ministerstvo vnitra 273 — místodržící, | místodržitelství 210, 269, 271 — Nové město, Nova civitas Pragensis 179, 261, 319, 323, 328, 329, 336, 339 — poklad svatovítský 41—43, 56 — primátor 269 — probošt a kancléř 38 — registratury (všeobecně) 194, 195, 249 — registratura hejtmanství ně- meckých lén 262 — registratura české kanceláře dvorské 212 ( dvorská) Rejstřík osob a míst Praha, registratura místodržitel- ská 195, 198, 209, 212, 213, 228 — registratura říšská německá 195, 196, 198, 199, 202, 204 — Staré město, Větší město, Maior civitas Pragensis 131, 303; — consules 294; — iudex 294, 303; — iurati 294, 303 — wuniversita Karlova (Karlo- Ferdinandova) 243, 244, 269, 275 — úřad fiskální 258 — ústav polytechnicky, stavov- sky 266 Prâcheñsko, kraj Prácheňský districtus Prachinensis 324 Prachinensis districtus v. Prá- cheňsko Prakenfels v. Brakenfels Prattenfels v. Brakenfels Pražský hrad v. Praha Preczlaus v. Pfeclav Premizlow, ném. Prenzlau, més- to v Prusku 301 Preussen v. Prusko Priesterlich Kliment, syndik, po- fadatel universitního archi- vu pražského 243 Prištat, něm. Freystadt, město v Horní Falci v Bavořích 135 Procopius, episcopus Cracovien- sis (1293—1295) 281, 304 de Promincz v. z. Promnice 2 Promnice Abraham, de Pro- mince Abrahamus (1591) 212, 337 Prosico v. PruSenk ze Stetten- berka Prussia v. též Prusko 277 Prusko, Borussia, Preussen, Prussia, království Pruské 101, 200, 250, 251, 252, 277 — archivy 101, 154, 262 — král 250—252, 255 Prusové 233, 250 Prusenk, Prosico, ze Śtetten- berka, správce pokladu krále Přemysla II. Otakara 43 Přeclav, Preczlaus, biskup vra- tislavskÿ (1342—1376) 161, 306, 309, 314, 317, 327 Přední země rakouské v. Ra- kousko Přemysl Oráč, podle pověsti za- kladatel rodu Přemyslova 39, 40, 41 

Strana 449
Praha — z Reifensteinu Přemysl I. Otakar, Přemysl Ola- karus I., král český (+ 1230) 44, 54, 116, 276 Přemysl II. Otakar, Přemysl Otakarus II., král český (ze- mřel 1278), 41, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 50, 51, 152, 154, 163, 256, 260, 276, 277, 278 Přemyslovci, panovníci čeští 2 rodu Přemyslova 8, 44, 49, 51, 57 — archiv 53, 54 Příbor, Freiberg, okresní město v polit. okr. Nový Jičín na Moravé — Neu-Titschein 199, 339 de Puchheim Albertus, z Puch- heimu Albrecht (1344, 1358) 54, 168, 308 Pulkava, Přibík 2 Radenina, kronikář Cesky (j 1380) 8, 40 Purcardus, comes de Hardegg, v. též z Hardeka (1319) 288 Purgersreuth v. Burkhardsried Purtscher Antonin | Jindřich, archivář českých len (cca 1750) 249, 254 Pusterstein, osada v Německu (v býv. Míšeňsku) 212 Půta z častolovic v. z Častolovic Putsch Vilém, rakouský archi- vář z prvé pol. 16. století, 51, 52, 104, 159, 160, 255 Pyrn v. Perno Radeberg, Rademburg, v Sasku 154, 281, 282 Rademburg v. Radeberg Radgona, nem. Radkersburg. mésto ve Styrsku 256 Radkersburg v. Radgona Rajhrad, monasterium | Rajhra- dense, kláSter a méstys v s. okr. Zidlochovickém 275 Rakousko, mocnářství Rakous- ké, republika Rakouská 52, 53, 103, 111, 125, 137, 181, 184, 204, 256, 258, 272 — dům Rakouský 204; — Haus Österreich 203; — huus Österrijkes 194; město 449 Rakousy, Österreich, vevodstvi Rakouske, ducatus Austriae 78, 130, 180, 277, 282, 284 až 286, 290, 295, 298, 305, 308, 309, 313, 317—319, 326—328, 338, 340 — Nad Enżi 254 — Pod Enżi 254 — Přední země rakouské 78 — vévoda rakouský 30, 50, 52, 53, 54, 69, 79, 88, 91, 104, 108, 111, 112, 116, 147, 148, 153, 157—163, 166—168, 180, 181, 217, 255, 282, 284—280, 290, 295, 298, 305, 308, 309, 313, 317—319, 326—328 — gemé Rakouzskd, Raküská 23, 108, 137, 184 Rakovník, město v severozip. čechách, okres soudní i poli- tický 77 — kostel sv. Bartoloměje 77 Rambsenthal Zehrer Jan, Johan- nes (1537) 197, 332 Ramingen Jakub, něm. archiv- ní teoretik 16. století 9 Randt Erich, německý archivář a historik 161 Ransen, osada v Prusku ve vl. okr. vratislavském 295 Raschau, osada v Sasku, v kraji cvikovském 212, 331 Ratibořsko, vévodství Ratiboř- ské v Horním Slezsku 180, 184 Ratisbona, ném. Regensburg, mésto v Horní Falci v Bavo- řích v. též Řezno 311, 340 — ecclesia Ratisponensis 316 Ratisponensis ecclesia v. Ratis- bona Ravellensis episcopus Burchar- dus (1360) 318 Ravenna, mésto v severovýchod- ní Italii 106 — archiv 106 Redlich Osvald, rakouský his- torik 30, 31, 50 Redwicz, něm. Redwitz, osada v Horních Francích v Bavo- řích 305 Rech v. z Rechenberka 2 Rechenberka Rech Sebald, de Rechenberg Rech Sebaldus (1542) 212, 333 2 Reifensteinu Vogel Ondiej, de Reifenstein comes Andreas Vogel (1562) 199, 335 29 

Strana 450
450 Reichenbach, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falke- nau a. d. Eger 213 Reichenbach, klášter v jižním Německu 174, 309 Reichenbach, Reychenbach, Ri- chmbach, město v Dolním Slezsku 299, 320 — districtus 299 Reichenberg, Liberec, okresní město (pol. i soudní okres) 333 Reicheneck, Reichnek, osada ve Würtembersku 135, 212, 331 de Reicheneck Schenk fratres (1348) 311 — Bartholomaeus (1348) 311 — Conradus, dictus Krieger (1348) 311 — Ludovicus (1348) 311 — Petrus (1348) 311 — Ulricus (1348) 311 — mnepotes ipsorum: Conradus (1348) 311 — Erhardus (1348) 311 Reichenstein, Reich$tein, osada ve Wirtembersku 135, 211, 339 Reichnek v. Reicheneck Reichstein v. Reichenstein Reinecker z Celendorpu, Rei- neckerus de Celendorp, més- tan terlínský (1327) 126, 291 Reinhold Kryštof, kanovník u sv. Víta v Praze (1648) 203 2 Reitzensteina Kryštof, de Reitzenstein Christophus (1537) 211, 332 Rekendorf v. Rockendorf Relassengrün v. Rolessengrün de Retschitz v. de Řečice Reuss z Plavna, de Plauen 123 — Jindřich Starší, Heinricus senior (1585) 212 Reychenbach v. Reichenbach z Rheinfeldenu Rudolf v. Rudolf Rhonaw v. Ronov Ribics Rudolf Jiří, archivář uherský za Marie Terezie 112 Ridolfi Octavius v. též Rudol- phus Octavius, chráněnec cí- saře Matyáše 198, 343 Riegger Josef Antonín, rakous- ký právník a historik (ze- mřel 1795) 62 Rejstřík osob a míst 2 Riesenberka Břetislav, de Ry- semberg Brecislaus (1318) 172, 287 2 Riesenberka Půta Švihovský, nejvyšší sudí zemský (1500) 133 2 Riesenburka Boreš, de Rysen- burg Borse (1333) 173, 295 Richard Cornwallsky, Cornwal- liský, Richardus, král římský (t 1272), 78, 163, 277 Richmbach v. Reichenbach de Risenburch Borso (1295) 282 Rittenstadt, ¢eské léno v r. 1526 214, 331 Robmhap ze Suche na Pacove (1547) 179 Rockendorf, Rekendorf, Rotten- dorf, osada v s. okr. Lázně KynZvart — Bad Kónigswart 213 Roger II., 1154) 18 — jeho archiv 18 Roger de Hoveden v. Hoveden Rogger Liborius (1594) 199, 338 Rochlitzer Václav, knížecí fiir- stenberský pokladník v Pra- ze (v prvé polovině 18. sto- letí) 238, 239, 240 Rolessengrün, Relassengrün, Pir- lassengrün, osada v s. okr chebském — Eger 213 Romani pontifices v. též pape- žové 321 Romanorum imperator v. císa- řové římští Romanorum regina Anna (i 1353) 313 Romanorum reges v. římští Romanum imperium, svatá říše Římská, v. též Německo 279, 280, 282, 283, 296, 297, 301, 303, 312, 314—316, 318, 320 až 322, 335—339, 340 Ronov, Rhonaw, hrad Rumburk, něm. Rumburg, v s. okr. rumburském — Rumburg 170, 299 z Ronova Viktorin Krinecky (1500) 133 de Rosenberg v. z Rožmberka Rosenthal Eduard, bavorsky hia- torik 23 vévoda sicilsky (t králové 

Strana 451
Reichenbach — Ruker 2 Rosenthalu Theodor Antonin Taulow, rytíř, první ředitel domácího, dvorního a státní- ho archivu ve Vídni (ft 1779) 12, 37—39, 40, 45, 46, 48, 74, 112, 151, 158—160, 192, 229, 230—240, 241—247, 249, 250 az 252, 254, 255, 257, 265, 271—273 de Rosenthal v. z Rožmitálu de Rossi Giovanni Battista, ital- ský archeolog (Ť 1894) 105 Rothenstadt, české léno z roku 1542 212, 333 2 Rothenwasseru Niklwald, de Rothenwasser Niklwald, man Ludvíka z Gutštejna (1531) 212, 331 Rothwasser, osada v Horní Lu- Zici, ve vl. okr. lehnickém 214 Rotmberk v. Rottenberg Rottenberg, Rotmberk, Rotten- berg, město ve Středních Francích v Bavořích 135, 213, 335 z Rottenberka hrabata 113 Rottenburg, Rothenburg, město ve Středních Francích v Ba- vořích 113 Rottendorf v. Rockendorf Rottweil, mésto ve Würtember- sku 198, 343 — soud dvorský, curia 198, 343 Roudn:ce, okresní město (soud- ní a pol. okres) 87, 150, 152, 153, 275 — archiv, archivum Rudnicense 87, 275 — bibliotheca Rudnicensis 275 z Rožmberka páni, de Rosenberg 75, 131, 142, 143, 147, 154, 185, 191, 209, 210 — jejich archiv 50, 142, 143, 147, 154, 185, 191, 209, 210 — Jindřich, Heinricus 144, 324 — Oldřich (1418) 76 — Petr, Petrus (t 1347), 174, 287, 308 — Petr Vok '+ 1611) 185, 190, 191 z. Rožmitálu Zdeněk, de Rosen- thal Zdenko, poprawczo dis- trictus Prachinensis (1405) 144, 330 (1405) 451 Rudlinus Fillung (1341) 303 Rudnicense archivum v. Roud- nice Rudnicensis bibliotheca Lobkowi- ciana v. Roudnice Rudolec, Rudolphsgrün, ném. Ru- ditegriin, osada v soud. okr. Falknov nad OhH — Falke- nau a. d. Eger 213 Rudolf, Rudolphus, arcibiskup mohučský (1478) 200, 329 Rudolf z Rheinfeldenu, vzdoro- král Jindřicha IV. (t 1080) 58 Rudolf I. Habsburský, Rudolphus I., král fímsky (t 1291) 21, 50, 51, 113, 163, 278, 279, 280 Rudolf II., Rudolphus II., císař římský, král český etc. (1 1612) 145, 146, 196—199, 260, 262, 336—339, 343 Rudolf I., král český (t 1307) 53, 163 Rudolf, Rudolphus, vévoda ba- vorský a falckrabě rýnský (t 1319) 116, 118, 119, 285, 286 Rudolf, Eudolphus, vévoda ba- vorský a falckrabě rýnský (Ť 1353) 121, 122, 152, 153, 174, 175, 303, 306, 308, 310 až 312 Rudolf IV., Rudolphus, vévoda rakousky (t 1365) 30, 91, 168, 308, 309, 313, 318, 319 Rudolf 1I., Rudolphus, vévoda sasky (ft 1356) 84, 117, 120, 296, 302, 303, 305 Rudolf II., Rudolphus, kurfirt a vévoda sasky (1 1370) 120. 122, 318, 320 Rudolphus, | Ridolfi, Octavius, chráněnec císaře Matyáše 198, 343 Rudolphsgrün v. Rudolec Rudolstadt, mésto v Némecku na řece Sále 211, 337 Rudow, osada v Prusku ve vl okrese postupimském 321 Rüdiger, bratr zemského písare Styrského Vítka (1253) 256 Ruker Jakub, Rukerus Jacobus, iudex in Habelswerde (1319) 242, 288 

Strana 452
452 de Rupe comitatus, hrabstvi La Roche v jihových. Belgii 311 Rupertus v. Ruprecht Ruprecht I. starší, Rupertus se- mior, falckrabě rýnský a vé- voda bavorsky (t 1390) 88, 120, 121, 122, 311, 314, 316, 318, 320—322 Ruprecht II. mladší, Ewpertus iunior, falckrabě rýnský a vé- voda bavorsky (t 1398) 121, 313, 314 Ruprecht, Rupertus, vévoda leh- nicky a breZsky (1 1409) 98, 322, 323 Rus Kijevskd 25 Russ, registrátor desk zemských v druhé pol. 18. století 247 2 Rychmburka Tas (1328) 44 de Rysemberg Brecislaus v. z Rie- senberka Bretislav de Rysenburg Borse v. z Riesen- burka Boreš Rzeporey v. Řeporyje Rzewnicz v. Řevnice Ř de Řečice Chotěbor, Chothoborius de Retschitz (1281) 278 Řehoř II., papež (715—731) 26 Řehoř X., papež (1273—1276) 49 — jeho registra 49 Řehoř XI., Gregorius XI., papež (1371—1378) 89, 321 Řekové, národ řecký 7, 33 Řeporyje, Rzeporey, městys v s. okr. Praha-západ 303 Revnice, Rzewnicz, městys v s. okr. zbraslavském 259, 260, 276 — kostel 259, 260 Řezno, Ratisbona, Ratispona, ně- mecky Regensburg, město v Horní Falci v Bavořích 118, 120, 176, 198, 202, 311, 316, 340 — ecclesia R. 316 — probošt a biskupský rychtář 120 a Říčan Jan Kavka (1626) 189 Řím, Roma, hl. město Ttalie, 57, 68 Římané 7, 13, 14, 33 Rejstfik osob a mist S Saalburk, Solburg, Saalburg, město na řece Sále u Reussu 212 Saalfeld, Saalfeldt, město v Du- rynsku 336, 337 Sagan, Saganensis v. Zaháň Saint Denis, město na řece Sei- ně ve Francii 26 Sála, Sale, řeka v Německu, levý přítok Labe 122, 123, 318 Salcpurk, nem. Salzburg, hlav. město Solnohradska 28, 108 — archiv arcibiskupský 28, 108 — archiv kapitulní 108 Sale v. Sála Salomon Richard, něm. historik 87, 88 von Saltza v. ze Salzy Clement Václav ze Salzy, von Saltza, Clement Václav, úředník král. českých desk zemských 237 Samach v. Zamachy Sandomeriae ducatus, vévodství Sandoměřské 282 — terra 281 Sarzana, mésto v severozápadní Italii 106 — archiv 106 Sasko, Saxonia, Sachsen, vévod- stvi Saské 84, 88, 117, 120, 122, 180, 181, 184, 191, 196, 197, 202, 280, 283, 296, 302, 303, 305, 306, 318, 320, 322, 333—338 Saturnüv chrám na forum Ro- manum v Rim& 14 Savojsko, Savoyen, Savojské, 202 Saxonia v. Sasko Sebastianus v. Šebestián Seckoviensis episcopus Frideri- cus (1308—1318) 286 Sedláček August, český historik (t 1926) 63, 67, 123, 129, 137, 138 Sedlec, klášter sedlecký u Kut- né Hory 258 Sedmihradsko, Transsylvania, vévodství Sedmihradské 198, 338, 340 Seeberg v. Zeberk Seeberg Antiquum v. téZ Zeberk 292 Seeberg Novum v. téZ Zeberk 292 vévodství 

Strana 453
de Rupe — de Seeberg Albertus v. též ze žeberka (1297, 1310) 282, 285 Seeliger Gerhard, německý hi- storik 21, 22 Segast, Segastus, žid v Budy- šíně 219, 323 Seida, Seyda, osada v Sasku 213, 283 Seida, Saida město v Sasku 283 Seidau v. Zavidov Seidenberg, město v Horní Lu- žici ve vl. okr. lehnickem 333 Seilenroda v. Zeulenroda ze Sekendorfu Vavřinec, von Sekendorf Lorentz, de S. Lau- rentius (1528) 212, 331 Sekov, Seckau, klášter a sídlo biskupské ve Styrsku 109 — archiv kláštera s. 109 — episcopus Fridericus až 1318) 286 Selb, Selben, město v Horních Francích v Bavořích, 243, 296, 305 Seldeneck, 173, 304 Senckenberg Heinrich Christian, německý právník (t 1768) 159 Sensel F., abée 261 Schaff Hans, Schaf Hans (1468) v. t& Schaffgottsch 215, 222 Schaffgottsch, Schafgottsch, Schaffgotsch, šáfgoč, slezský rod šlechtický 83 — Johannes, Hans Schof, Hans Schaf, Schaff (1468) 215, 222, 329 — Ulricus (v polovině 14. sto- letí) 83 Scheben v. Šabina Scheffer-Boichorst Paul, ně- meckÿ historik (t 1902) 86 Schellenberg, Schellenberk, měs- to a panství v Sasku v kraji zvíkovském 197, 214, 331, 333 Schenk Ludovicus de Reicheneck (1348) 311 €chenken de Reicheneck frat- res (1348) 311 Schereuth, české léno v roce 1531, 212, 331 Schiaparelli Luigi (italsky pa- leograf a diplomatik (t 1934) 26 (1308 léno české r. 1341, Schönlind 453 ze Schierendorfu Kristián Ju- Kus, rakouský archivář na poč. 18. století 224, 231 Schirnbrunn, české léno v roce 1537, 211 de Schlammersdorf Fricz Witolf (1350) 312 Schleiz, město a zámek v území Reusském 122, 212 — archiv reusský 122 Schlesien v. Slezsko Schlesinger Ludwig, historik 127 Schlick Hieronymus (1542) 333 Schlichting Bertold, Bertoldus 201, 342 de Schluesungen Conradus (1352) 313 Schmidt Michal Ignác, abbé, ředitel státního archivu ví- deňského (1780) 251 Schmied Hans, Johannes (1570) 212, 335 Schónau, Schonaw, Slezsku ve vl. okr. ckem 320 Schönau, osada v Horni Falci v Bavořích 211 Schónbach, osada v s. okr. vild- Stejnském -— Wildstein 211 Schönbrunn, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falke- nau a. d. Eger 213 ze Schónburka a z Gluchova, de Schoenburg et de Glauchow, de Schonenburch, páni 197, 282 — Hermannus (1294) 282 německý město ve lehnic- — Fridericus | iunior (1294, 1295), 282 — Jiří, Georgius (1546) 197, 334 — Theodoricus (1295) 282 Schondorf, osada v Horní Luži- ci ve vl. okr. lehnickém 214 Schönfeld, osada v Horních Francích v Bavořích 213 Schonficht, osada v s. okr. Laznś Kynżvart — Bad Kó- nigswart 213 Schoenhausen, osada v Prusku ve VI. okr. postupimskóm 313 — ecclesia 313 Schónkirch, Schónkirchen, osa- da v Horni Falci v Bavofich 211, 212 Schónkirchen v. Schónkirch Schónlind v. Lípa Krásná 

Strana 454
454 Rejstřík osob a míst ——— Schónsee, m6sto v Horni Falci v Bavofich 211, 339 Schof, Hans v. Schaffgottsch Schoff Ulricus, registrátor v 1. 1355—1358, v. též Schaff- gottsch 83 Schonaw v. Schonau Schonenburch v. Schönburg Schottky Johann Max, německý historik a místopisec (zemř. 1849) 63 Sohreibersdorf, osada v Horni Lužici ve vl. okr. lehnickém 214 Schrekenstein v. Střekov Schrekow v. Střekov Schultes Jan, Johannes (1544) 212, 333 Schwandt, osada v Horní Falci v Bavofich 211 Schwarz Oldfich, Ulricus Niger, Oldřich černý, měšťan brněn- ský, 260, 276 ze Schwarzburka Albrecht IV. de Schwarzburg Albertus (1588) 211, 337 ge Schwarzburka Günther, de Schwarzburg Guntherus, co- mes (1348, 1351) 69, 98, 313 Schwarzenbach, osada v Horni Falci v Bavorich 213 ze Schwarzenberka, von Schwartzenberg, knížata 191 ze Schwarzenfeldu Bullenhofer Konrád, de Schwarzenfeld Conradus Bullenhofer (1542) 212, 333 Schwentnig, Schwentnik, osada a panství u Sobotky (Zob- tenberg) ve Slezsku 46, 192, 193 de Schwerin comes Otto, de Zwereneborch (1356) v. též ze Zvěřína 316 Schwinge, levý přítok Labe 204 Sicilie, království 18, 88 — archiv 18 — král 18, 88 — vévoda 18 Sickel Theodor rytíř, rakouský historik (t 1908) 16, 30 Sigena, kláSter ve Spanélich 24 Sigismundus v. Zikmumd Silesia, Slezsko, kmížetství slez- ská 45, 46, 89, 283, 301, 315, 320, 340 — ducatus 283, 301, 340 315, 320, Silesia Inferior, Slezsko Dolni 340 Silesia Superior, Slezsko Horni 340 Simmelsdorf, osada ve Středních Francích v Bavofich 211, 212, 331, 337 Sinczenhofer v. Sinzenhoferové Sinzenhoferové, ze Sinzenhofenu, Sinczenhofer, rytíři 121 — Conradus (1335) 296 Siradia, Sieradz, v6vodstvi Sie- radzskć 281, 304 — dux 281, 304 Sititz v. Citice Sittavia, něm. Zittau, v. též ži- tava, město a obvod 326 až 328, 331 Skála ze Zhoře Pavel v. ze Zhoře Skandinavie 25 — archiv a poklad 25 Slatina, Sletein, něm. Schlada, osada v s. okr. cheoském — Eger 211, 212 Slavia, dux Slavorum, vévod- ství Slovanské, (štětínské a Pomořanské) 278 — dux 278 Slawzer Johannes (1422) 326 Sletein v. Slatina Slewen v. Żleby Slezsko, Schlesien, Silesia, kni- žetství slezská 45, 46, 47, 80, 88, 89, 90, 91, 93, 94, 96, 97, 99, 130, 136, 149, 150, 161, 168, 180, 183, 184, 192, 193, 250, 251, 253, 254, 257, 261, 283, 288—290, 293—295, 298—309, 313, 315, 320, 323, 340 — archivy slezských knizetstvi a úřadů 250, 251 — úřad vrchní, královský, Ober- amt 250 Slezsko Dolní, 340 Slezsko Hormí, Silesia Superior, kmížetství hornoslezská 253, 340 Slované 24, 79 — panovníci 24 Smilenheim v. Vyzovice Soběslav I., kníže český (zemř. 1140) 41 Sobotka, Czobothe, něm. Zobten, město v Dolním Slezsku v kraji svídnickém 46, 192, 320 Silesia Inferior 

Strana 455
Schönsee — Strahlenfels Solburg v. Saalburk Sommerfeld, mésto v Prusku ve vl. okr. frankfurtském 212, 218 Sommersberg Friedrich Wilhelm, slezský dějepisec (Ť 1756) 85, 94, 275 Sonnewald v. Sonwald Sonwald, Sonnewald, Sonnen- walde, město v Prusku ve vl. okr. frankfurtském, 197, 336, 338 Soví hory, Soví pohoří, něm. Eulengebirge, pohoří ve Slez- sku 192 Spachymannus v. Spatzmann Sparenberg, Sparenberk, hrad © a osada v Prusku ve vl. okr. erfurtském 173, 291 ze Sparenberka Pecold, de Spa- renberg Petzoldus (1327) 172, 291 ze Sparneka páni, de Sparnek domini (1606) 213, 339 Spatheimb, české léno v roce 1538 211 Spatzmann Dětřich, Spachymuan- nus Theodoricus (1283) 171, 279 Spirensis episcopus | Gerhardus (1350—1363) 314 de Sponheim comes Johannes (1328) 292 Spytihněv II., kníže český (ze- mřel 1061) 40, 42 — basilika 42 Stade, město v Prusku v pro- vincii hannoverské 204 — archiv říšský, Reichsarchiv 204 ze Stadheimu Filip, de Stadheim Philippus (1546) 200, 334 Stadl, Städl, osada v Hornich Bavořích 211 Städl v. Stadl Stain, zbořený hrad na řece Sále 211 Staněk Němec, (1404) 323 Staré město Pražské 155 Staubach v. Štampach Steina, klášter u Noerthenu 200, 328, 329, 342 — archiv kláštera 200 — ecclesia parochialis 328, 329 — kapitulní chrám kolegiátní, capitulum 200, 328 civis Pragensis 455 Stein ze Steinu Conradus (1348) 312 — Heinricus (1348) 311 — Hiltpoldus (1348) 311 — Ota, Otto (1345) 175, 310 Steinbach v. Stampach Steinburger Hans de Lichteneci: (1349) 312 Steinhof, osada v s. okr. Falk- nov nad Ohfi — Falkenau a. d. Eger 213 Stephanus v. štěpán de Sternberg v. ze Šternberka Stetin, Stetinensis dux, v. též Stétinsko 300, 301, 311 Stierberg, osada v Horních Francich v Bavofich 212, 331 Stinavia v. Stinavsko Stinavsko, Stinavia, Steinau, vé- vodství Stinavské 88, 90, 97, 170, 180, 293, 294, 300, 306 — dominus Stinaviensis 293, 300, 309 Stiria, marchionatus Stiriae, viz téZ Styrsko 277, 282, 284 aZ 286, 290, 295, 298, 305, 335 Stockholm, hlavní mésto Svéd- Ska 194, 195, 196, 204 — archiv státní, Svenska Riks- arkivet 194, 195, 196, 204 Stoer Fridericus, Fridrich (1341) 174, 303 — Heřman 119 — Rupertus, Ruprecht, victum sulzbaśsky (1341) 121, 174, 306 — Walram, 174, 303 Stokhammer Linhart, Leonhar- dus (1528) 212, 331 Stolieny Bélehrad, mésto v zá- padních Uhrách, v. též Běle- hrad 220 Stoll, registrátor desk zemských v 18. století 247 Stor Rupertus, vicedominus in Sulczbach (1341) v. též Stoer 303 Storkow, mésto v Prusku ve vl. okresu postupimském 213, 335 Stowasser Otto, rakousky archi- váf 104, 105 Strahlendorf v. Stralendorf Strahlenfels, české léno v roce 1559, 213, 335 Walramus (1341) 

Strana 456
458 de Strahlenfels, Strolnfels, Ada- mus, advocatus Hersprucen- sis (1843) 807, 318 Strahov, klášter strahovský v Praze 138 — knihovna 138 ze Stralendorfu, de Strahlendorf, Leopold, Leopoldus, Lipol- tus, říšský máístokanclér (1594, 1608, 1613) 198, 199, 338, 339, 340 — jeho syn 199, 342 Stralsund, mésto v Pomoranech 29 — archiv 29 Strelin v. Stfelin Strelyn v. Stfelin Strnad Joseph Martin, písař hospodářského úřadu karl- štejnského v 18. století 237 Strolnfels v. Strahlenfels Strygon v. Střihom Středa, něm. Neumarkt, ve Slezsku ve vl. okr. slavském 161 ze Středy Jan, kancléř IV. (t 1380) 83 Středolesí, něm. osada v s. okr. 199, 340 Střekov, Schrekenstein, Schre- kow, něm. Schreckenstein, osada a hrad v s. okr. Ústí nad Labem — Aussig 287 de Střekov Pesco (1319) 287 Strelin, Strelin, Strelyn, něm. Strehlen, mésto ve Slezsku ve vlád. okr. vratislavském, 169, 175, 299, 307; — advo- catus 307; — consules 307 Stfihom, Sirygon, ném. Strie- gau, mésto ve Slezsku ve vl. okr. vratislavském 320 Suevia, Svábsko, vévodství Svábské 339 — dua 319 ze Suché Robmhap a na Pacové, Zigmund (1547) 179 Sulcpach, Sulczbach v. Sulzbach Sulzbach, Sulcpach, Sulczbach, město v Horní Falci v Bavo- řích 122, 135, 303, 306 — victum Ruprecht Stoer (1341) 174 de Sulzbach Chramer Ulricus (1348) 312 město vrati- Karla Mittelwald, hranickém Rejstřík osob a míst Svídnice, Sweydmnicz, něm. Schweidnitz, mésto ve Slez- sku ve vl. okr. vratislav- ském, 161, 320 Svidnicko, ducatus Svidnicensis, knížetství Svídnické v Dolním Slezsku 161, 166, 180, 184, 316, 322, 327 — dux Swidniczensis 305 — města 161 Sweriticz v. Zvířetice Sweydnicz v. Svídnice Swidniczensis dux v. Svídnicko Swoykow, něm. Schwoike, osa- da ve Slezsku ve vl. okr. vra- tislavském 306 de Swrkyn Czenko 77 — Paulus 77 Syghenus Mikuláš 28 Sylvius Eneáš v. Piccolomini Sythomir v. Zitomif $ Sabina, Scheben, něm. Scha- ben, osada v s. okr. Falknov nad Ohfi — Falkenau a. d. Eger 213 Šebestián, Sebastianus, arcibis- kup mohučský (1546— 1555) 200, 334 ze Šebířova Volf Beřkovský, ze Ssebirowa Wolf Berzkoffsky, 1594, 87 ze Šelmberka Jan, nejvyšší kancléř král. českého (ze- mřel 1508) 133, 138 Šestiměstí hornolužické (Budy- šín, Zhořelec, Zitava, Lubań, Kamenec a Lubij) 214, 215, 216, 217, 218, 219, 220, 222, 223 — archivy 218, 219, 223 — berně (vybírání) 215, 220 — právo voliti městskou radu 220 — vykonávání 220 Šimák Josef Vítězslav, historik 41, 64, 67 Skopek de Duba Also, škopek 2 Dubé, poprawczo distric- tus Boleslaviensis (1405) 144, 324 Slik Jeronym (1542) 213 šlik Kašpar, kancléř krále Zik- munda (t 1449) 157, 158 soudnictví 215, český 

Strana 457
de Strahlenfels — Těšovice španěly, království Španělské 20 Špilberk, pevnost u Brna 250 špýr, Spirensis, něm. Speier, město v Rýnské Falci 212 — episcopus Spirensis 314 Stampach, Steimbach, Staubach, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau a. d. Eger 213 Stauf, zámek a osada v Horní Falci v Bavořích 135 štech Václav V., český historik umění 66 štěpán V., Stephanus, král uher- sky (t 1272) 49, 278 ze Sternberka Jaroslav, de Sternberg Jaroslaus, správ- ce zemský, hornoluZicky (1468) 222, 329, 330 ze Šternberka, de Sternberg, Zdeslav, poprawczo districtus Chrudimensis (1405) 144, 324 Stétinsko, vévodové štětínští 88, 300, 301, 311 ze Śtettenberka | Prušenkové z rodu hrabat z Hardeka 43 — Prušenk, Prosico, správce po- kladu krále Přemysla II. 43 Strassburk, Argentinensis civi- tas, hl. mésto Alsaska, 197 — biskup Vilém, Guilielmus (1506—1541), 197, 332 Styrsko, Stiria, vévodství Styr- ské 109, 199, 256, 277, 282, 284—286, 290, 295, .298, 305, 335 — zemský písař Vítek (1253) 256 Štyrský Hradec v. Hradec ze Šumburka páni 225 — Fridrich (1294) 171 — Heřman (1294) 171 Šusta Josef, český historik 53 ze Švamberka páni 191 — Jan Jiří (Ť 1617) 191 — Petr (t 1620) 191 — jejich archiv 191 Švédové 193—196, 198, 199, 200, 201, 203—205 Svédsko, Schweden, království Svédské 25, 200, 203, 210, 226, 234, 235, 236 — král 25 Svÿcarsko, Eidgenossen, Ewydt- genossen, republika Svycar- ská, 202 — der Vierwaldstädte bindnus 202 T Taaffe Eduard, hrabě, minister- ský předseda rakouský (ze- mřel 1895) 269 Tabra, rak. léno v roce 1273, 278 Tabrath v. Doubrava Tadra Ferdinand, český histo- rik (t 1910) 64, 80, 98, 99, 131 Tagányi Károly, maďarský hi- storik 112 Tachov, něm. Tachau, hrad a okresní město (soudní i pol. okres) 171, 282 Tain Jan, Johannes (1554) 211, 335 Tangermünde, hrad a město v Prusku ve vl. okr. magde- burském 124, 125, 262 — archiv markrabat branibor- ských 124, 125, 262 Tangl Michael, německý histo- rik (+ 1921) 17 z Tannberka Achdc, de Tann- berg Achatius (1585) 214, 337 Tas z Rychmburka v. z Rychm- burka Tassilo, vévoda bavorský 17 Taulow z Rosenthalu v. z Ro- senthalu Tedenreuter Fridrich, Fridericus (1845) 175, 310 Teibitz v. Teupitz Tellen v. Vtelno Templin, mésto v Prusku ve vl. okr. postupimském 313 — ecclesia Templinensis 313 Tennesberk, Tennesberg, Tin- nesberg, městečko v Horní Falci v Bavofich 213, 335 Teschau v. Těšov Teschenitz v. Těšovice Tessenitz v. Těšovice Těšínsko, kniżetstvi Těšínské v Homím Slezsku 90, 97, 180, 181, 290, 291 — dux Thesschinensis 290 — terra Theschynensis 290, 291 Těšov, Teschau, osada v s. okr. Lázně Kynžvart — Bad Kč- nigswart 213 Těšovice, Teschemnitz, Tessenitz, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau a. d. Eger 213 

Strana 458
468 Teupitz, Teuptzig, Teibitz, Truptsch, město v Prusku ve vl. okr. postupimském 212, 213 Teuptzig v. Teupitz Theodoricus v. Détrich Thesschinensis dur Kazimirus (Ť 1358) v. též Těšínsko 290 Theschynensis terra v. též Tě- šínsko 290, 291 Thim Jan, Johannes (1545) 197, 333 Thomas Wolflini, civis Pragen- sis (1330) 294 Thomlinus Wolflini, urborarius Chutnensis (1343) 307 Thudichum Friedrich, historik německý 103 Thürheim, Dhörheimb, Dürrheim, hrad a osada v Badensku 198 Thürrügl Werner, Wernerus (1579), poručníci jeho sirotků 211, 337 Thuringia, Thüringen, land- krabství Durynské 283, 294, 308, 309 právní — landgravius 283, 294, 308, 309 Thurn, osada v s. okr. cheb- ském — Eger 213 Thurndorf, osada v Horni Falci v Bavofich 213 Timon Akos, madarsky právní historik 24 Tipessenreuth, Trubeschenreuth, Trebessenreuth, osada v s. okr. chebském — Eger 213 Tirolensis | comitissa Beatrix (1330) v. též Tyroly 294 de Tisov Drahusco Vojslai, no- tarius publicus (1341) 304 Tluxa, Tluksa, Bušek (1327) 172, 291 Tobiáš z Bechyně, biskup praž- ský (1279—1296), 48 Točník, hrad a osada v s. okr. hořovickém 179 Tomek Václav Vladivoj, český historik (t 1905) 269 Torstenson Lennart, $védsky vo- jevüdce (t 1651) 194 Tragmans, léno rynského falc- kraběte Rudolfa z roku 1350, 312 Rejstřík osob a míst Transsylvania, vévodství Sedmi- hradské 338, 340 — dux 338, 340 ÜTrebessenreuth v. Tipessenreuth Trebitsch v. Třebíč Treverensis archiepiscopus viz Trevír Trevír, ném. Trier, město v záp. Némecku na fece Mosele, 67, 120, 164, 245 — arcibiskup, archiepiscopus Treverensis 120, 164, 245, 287, 289, 296, 297, 311, 318, 321, 328, 329 Trifels, hrad říšský u Anweile- ru 68, 69 Trubeschenreuth v. reuth Truhlář Josef, literární historik 6esky (t 1914) 133 Truptsch v. Teupitz Třebíč, Trebitsch, okresní město na Moravě (pol. a soudní okres) 239 — archiv pánüà z Lipć 239 z Třebíče Zdeněk, v. též sbir- ka formulářů 126 Třeboň, Wittingau, okres. město (pol. i soudní okres) 49, 129, 147, 154, 210 — archw pánů z Rožmberka 147, 210 — archiv Schwarzenberský, Trebonense archivum Schwarzenbergense 49, 129, 147, 154, 276, 289, 293, 302, 320 Tschirnau, osada v Horní Lužici ve vl. okr. vratislavském 214 Türgrauen v. Dürrengrün Tulln, město v Dolních Rakou- sich 91, 117; — civitas Tull- nensis 317; — iudex 317; iurati 317 Tumstauffen v. Donaustauf Tuppowe v. de Doupov Turci 22, 112, 182, 220 Turendorf, tvrz rýnského falc- kraběte Rudolfa 175, 310 2 Turlingern páni 104, 105 de Turomis Jan, kronikář středo- věký 157, 162 Tyroly, hrabství 52, 167, 298 — comitatus Tirolis 298 Tipessen- Tyrolske, 51, 

Strana 459
Teupitz — z Valdova 459 U »Uf der Gans«, »na Husi« 304 Uhry, Hungaria, království Uherské 30, 57, 71, 79, 299 — archiv 22, 24 — biskupové 49 — corona, regni 51 — loca credibilia 30, 31 — regnum 340 — król 22, 24, 49, 83, 84, 88, 89, 92, 93, 98, 112, 134, 160, 165, 166, 181, 276, 278, 290, 295, 297, 300, 304, 318—320, 325 až 332, 335—341, 343 Ujezd, na Ujezdé, v Praze III. 261, 294 — Uygesd 294 Ullersdorf, osada v Horni Lużi- ci ve vl okr. vratislavském 214 Ulm, mésto ve Würtembersku 221 Ulricus v. Oldfich Ulrichsreut, osada náležející ke hradu Sparenberku 173, 291 Universitas Pragensis viz též Praha 275 2 Ustí Kamenický Jan, de Uzk Johannes, dictus Kamenický, poprawezo districtus Bechy- nensis (1405) 144, 324 de Ustrašín | Johannes 304 Uygesd v. Ujezd de Uzk v. z Ustí hrad, řečený (1341) V Vackov, Wdtzkenreuth, něm. Watzkenreuth, osada v s. okr. vildStejnském — Wildstein 211 sv. Václav, Venceslaus, kníže Cesky (j 929), 8, 56, 57, 58, 60, 61, 75, 155, 156, 187 — jeho hrob 56, 58, 61, 75, 155, 156 — jeho kopí 58 — jeho kult 57, 58 — jeho lebka 58, 65 — jeho ostatky 56, 58, 60, 61, 156, 187 — na minci 57 — na pečeti 57 — symbol českého státu ST Václav I., Venceslaus I., Wen- ceslaus I., král český (zemř. 1253) 44, 53, 54, 127, 259, 260, 261, 276 Václav II., Venceslaus II., král český (t 1305) 48, 86, 116, 126, 147, 153, 154, 163 az 165, 171, 175, 279, 280—283, 341 Václav III., Venceslaus III., rez Bohemiae (t 1306) 283, 284 Václav, Venceslaus, primogeni- tus regis Bohemiae (t 1351) 312 Václav IV., Venceslaus IV., král římský a český (+ 1419) 68, 73, 74, 89, 93, 95, 114, 115, 118, 130, 137, 142—144, 156, 161, 201, 214, 216, 219, 220, 221, 262, 320—326, 330, 342 Václav, Venceslaus, episcopus Vratislaviensis (1382—1417) 322 Václav I., Venceslaus, vévoda lehnický (Ť 1364) 169, 294, 306, 307, 309 Václav, Venceslaus, vévoda ma- zovský a plocky (t 1338) 90, 97, 161, 170, 292, 293 Václav, Venceslaus, dux Saazo- niae ac sacri Romani imperii archimarescalcus (1376) 322 Vaivoda Moldaviae, knize mul- tanský na počátku 17. století 343 Valdek, zřícenina hradu u Malé Vísky 173, 294 2e Valdeka Oldřich Zajíc, de Val- dek Ulricus Lepus (1331), 173, 294 Valdemar, markrabě branibor- ský (1319) 214 z Valdova Mulc, de Waldau Multz, 197, 214, 331, 333, 334, 338 — Hans Tobiášův (1526) 214, 331 — Jiří starší, Georgius (1540, 1549) 197, 198, 214, 331, 333, 334 — Jiří mladší, Georgius (1601) 211, 338 — Jodocus, 338 — Johannes, Hans (1601) 211, 338 Jobst (1601) 211, 

Strana 460
460 2 Waldova Ka3par, (1549) 197, 334 z Valdnštejna v. z Valdštejna a Valdštejna, Valdnštejna, Wald- stein, hrabata 238, 239 — jejich knihovna v Duchcově 238 2 Valdštejna Bedřich, hrabě, arcibiskup pražský (1675 až 1694) 238 — z Valdnštejna Jan mladší na Točníce (1547) 179 Valentin, děkan pražské metro- politní kapituly (1551) 46 Valchenberch v. Falkenberg Valkenaw v. Falknov Valtifov, Wohlfarthsgriin, pa- trné jde o osadu Waltersgriin v S. okr. pobéZovickém — Casparus Ronsperg 213 2 Vartemberka, de Vartemberg, páni 191 — jejich archiv 191 — Jan, Johannes, poprawczo districtus Lutomericensis (1405), 144, 325 — Jan Jiří, nejvyšší číšník Fridricha Falckého (T po r. 1231) 191 Vary Karlovy, něm. Karlsbad, okr. město (pol. a soudní Okres) 127 Vasquez Petrus, procurator du- cis Burgundiae (1454) 328 Vatikán 49 — archiv 49 a Veitmile Beneš Krabice, kro- nikář český 59 Velden, Felden, město ve Střed- nich Francich v Bavorích 212, 331 Veliš, Weluss, hrad a osada v s. okr. jičínském 131, 287 — archiv hradu velišského 131 Venceslaus v. Václav Venetorum res publica, blika Benátská 335 Verda, Wirk, něm. Wóohr, osada v s. okr. Falknov nad Ohří — Falkenau a. d. Eger 213 Verona, mésto v sevemi Italii 109 — archiv kláštera sv. Zena 109 Verra, pravý přítok řeky Vese- ry 201 Vespasián Titus Flavius, císař římský (+ 79) 15 repu- Rejstřík osob a míst Větší město Pražské 261 — rychtář 261 — přísežní 261 Vídeň, Vindobona, Wien, Wienn, býv. hl. m. Dol. Rakous, 45, 46, 50, 52— 54, 92, 112, 127, 157, 158, 160, 162, 163, 217, 219, 224, 225, 230, 233—256, 258, 259, 261, 263, 264, 268, 269, 271—273, 328, 329 — archivy a registratury úřadů dvorských 224, 249 — archiv domácí, dvorní a stát- ni, archivum c. r. aulicum, Haus, Hof- u. Staatsarchiv 45, 46, 51—53, 67, 73, 108, 138. 147, 153, 154, 158—161, 163, 181, 187, 195, 205, 207, 208, 210, 217, 218, 226, 227, 229, 232, 239, 241—244, 246—259, 261—264, 268, 272, 273, 276, 278, 284—286, 288, 289, 294, 295, 301, 302, 309, 312, 315, 320, 325, 326, 329, 339—341 — archiv české kanceláře dvor- ské 12, 210, 250, 252, 255, 257 — archiv dvorské komory 257 — archiv ministerstva financí 205 — archiv ministerstva kultu a vyučování 253 — archiv ministerstva vnitra a spravedlnosti, Archiv des Mi- nisteriums des Innern und der Justiz 100, 177, 181, 247, 249, 253, 269 — archiv university 30 — kancelář česká dvorská 181, 207, 208, 210, 213, 224, 247, 250, 252, 255 — kancelář česko-rakouská, dvorská 248 — klenotnice, Schatzgewólbe, Schatzkammer 51, 108, 157, 161, 217, 256, 257 — knihovna dvorni, dvorni bi- bliotéka, Hofbibliothek 51, 254, 258, 261 — knihovna Národní 254 Viehberg, Viehberk, osada rýn- ského falckrabéte Rudolfa v Bavořích 175, 310 Viether Adamus, notarius publi- cus (1571) 289, 336 Viktorin, vévoda minstrberský a olešnický, hrabě z Klad- ska (t 1500) 242 

Strana 461
z Valdova — Vratislav Viktring, klášter a osada v Ko- rutanech 109 — archiw kláštera v. 109 Vildštejn, Wolf z Wirsberka a na V. (1546) 198 Vilém, Wilhelmus, archiepiscopus Coloniensis ac s. Romani im- perii per Italiam archicancel- larius (1349—1362) 318 Vilém, Guilielmus, biskup Strass- burskÿ (1506—1541) 197, 332 Vilém Holandsky, Wilhelmus, král římský (+ 1256) 78, 276, 277 Vimberk, Zdeněk Malovec na V. (1500) 133 2 Vimperka Purkard, de Win- terberg Purchardus 171, 341 Vindelicorum Augusta, město Augsburg v Bavorsku 343 Vindobona v. též Vídeň 328, 329 —- archivum | ducum Austriae 328 2 Virtmberka hrabata, ta 136 Vít, děkan metropolitní kapituly pražské v 13. stol. 42 Vítek, Wilego, Witigo, zemský písař štyrský (1253) 256, 276 Vitoldus Alexander, magnus dux Lithuaniae (t 1430) 326 Vittani Giovanni, italskÿ archi- vář 109 Vladislaus v. Vladislav Vladislav I.. jako vévoda Vla- kníža- dislav II., Vladislaus, král český (7 1174) 38, 41, 56, 275, 277 Vladislav II. Jagiello, Vladislaus Jagello, král český (t 1515) 133, 134, 140, 145, 146, 197, 201, 214—216, 220—222, 202, 277, 329, 330, 332, 335 Vladislav Lokytek, Vladislaus, král krakovský, polský (ze- mřel 1333) 171, 281—283, 290, 293, 304 Vladislav II. Jagello, Vladislaus, král polský (t 1434) 160, 325, 326 Vladislav, | Vladislaus, vévoda dobfínsky, (1335) 90, 298 Vladislav, Vladislaus, vévoda kozelsky (t pfed 16. IX. 1355) 82, 90, 97, 291 461 Vladislav Jindřich, | Vladislaus Henricus, marchio Moraviae (t 1222) 276 Vladislav, | Vladislaus, vévoda opolsky (t 1401) 97, 320 Vlosz v. Floss Vlozz v. Floss Vitava, levy pfítok Labe 41, 261 Voé, správné Boó, Both, Botch, ném. Wotsch, osada v s. okr. kadańskóm — Kaaden 127, 280, 283 Vogel Andreas, comes de Rei- fenstein (1562) v. též z Rei- fensteinu 335 Vohendräzz, Vohenstrauss, osa- da v Horni Falci v Bavoñich 117 de Vocherestorf | Conradus (1273) 278 Voigtland, üzemí v jihozápadním Sasku 122, 130, 197, 336, 338 — léna česká 130 Vojslai Drahusco, quondam de Tisov, notarius publicus (1341) 304 Volovsko, kmnížetství Volovské v Dolním Slezsku 250, 252, 253 — archiv 250, 252, 253 Vranov, Fronau, něm. Frohnau, osada v s. okr. Falknov nad Ohří —- Falkenau a. d. Eger 213 Vraténin, Vreting, ném. Frat- ting, méstys v soud. okresu jemnickém na Moravě 256, 289 Vratislav I., 'ako vévoda Vra- tislav II., první král český (t 1092) 37—441, 58 Vratislav, dux Stetinensis, vé- voda Stétinsky a pomofan- Sky (1348) 88, 311 Vratislav, | Vratislavia, něm. Breslau, hl. město slezské provincie v Prusku 89, 92 až 96, 122, 150, 157, 161, 166, 193, 205, 215, 251—254, 275, 288, 290, 295, 301, 312, 3260, 327, 335 —— administratores in spirituali- bus et temporalibus 322 — archiv pruský státní, archi- vum rei publicae Borussicae, tabularium rei publicae Bo- russicae, tabularium regale 94, 131, 133, 145, 149, 150, 

Strana 462
462 193, 251—254, 275, 297, 301, 326 -— archiv městský, radní, tabu- larium civitatis Vratislavien- sis 91—93, 95, 96, 133, 151, 157, 275, 297 -— archiv české koruny ve V. 92 — archiv kláštera sv. Vincence 205 — biskup, episcopus 161, 288, 306, 309, 314, 317, 322, 327 — biskupství 97 — cantor ecclesiae viensis 317, 318 —- capitulum ecclesiae Vratisla- viensis 309, 314, 317, 318, 322 — decanus ecclesiae V. 314 — dux 280, 283, 290 — iudex civitatis V. 326 — iurati civitatis V. 326 — kláster Klarisek 96 — s. Crucis ecclesia 288 — k#iZovnici s červenou hvězdou u sv. Matěje 253 — monasteriwm s. Clarae 290, 293, 295 — patronus principalis ecclesiae Vratislaviensis 318 —- praepositus ecclesiae Vrati- slaviensis 314, 317 — probošt kostela sv. Jiljí 83 — rada městská 157 — radnice 89, 91—93 Vratislavia v. Vratislav Vratislavsko, kmizetstvi Vrati- slavské v Dolním Slezsku 180, 184, 280, 322 Vreting v. Vratěnín Vreyburg, správně Freiburg, mésto ve Slezsku ve vl. okr. vratislavském 320 de VSetaty Heinricus, quondam Cunssonis, notarius publicus (1341) 304 Vtelno Mélnické, Tellen, osada v S. okr. mélnickém 289 Vyšehrad, hrad a město na pra- vém břehu Vltavy 37—41, 48, 74 — archiv české koruny na V. 37—39, 48, 74 — archiv kapitulní 40, 209, 210 — kapitula 38—40, 239 — komora a poklad 39, 40 Vratisla- Rejstřík osob a mist Vyšehrad, kostel 39 — probošt a úřad kanclérsky 38, 40, 44, 48, 209, 306 — neznámý kanovník, pokračo- vatel Kosmův 41 Vyšehrad Uherský, Wyzsche- grad, maď. Visegrád, měs- tečko v pešťské ž. v Uhrách 24, 72, 92, 165, .299 — archiv královský na V. 24 Vyzovice, Vizovice, něm. Smi- lenheim, okr. město a kláš- ter v pol. okr. zlínském 131 — archiv kláštera v. 131 W Wützkenreuth v. Vackov Waite Georg, ném. právni histo- rik (f 1886) 16 de Walaau v. z Valdova Walde O., S$védsky literární hi- storik 194, 195, 204 z Waldova, de Waldau v. z Val- dova Waldstein v. z Valdštejna Waldstromer Pertold, Pertol- dus (1530) 212, 331 Waldthurn, osada v Horni Falci v Bavořích, 197, 214, 331, 333 2 Wallsee hrabata, 256 — archiv hrabat z W. 108 Wattenbach Wilhelm, něm. dě- jezpytec (t 1897) 16, 27, 28, 86, 160 Weidach, Weidmannsheil, lovec- ky zámek v Reussku u Saal- dorfu, 213 Weiden, mésto v Horní Falci v Bavofích 116—118, 180, 286 Weiding, osada v Horní Falci v Bavoñich, 211 Weidmannsheil, Weidach, lo- veckÿ zámek v Reussich u Saaldorfu 213 Weitra, Vitoraz, město v Dol- ních Rakousích 290 Weizsäcker Julius, něm. histo- rik 89 Weluss v. Veliš Wenceslaus v. Václav St. Wenzelskapelle v. kaple svatováclavská páni 108, Praha, 

Strana 463
Vratislav — Würzburg Wernberk, Wernberg, zämek a osada v Horni Falci v Bavo- řích 116 Werner, Wernherus, velmistr Řádu německých rytířů (1326, 1329), 171, 290, 293 Werth, osada v s. okr. Falknov nad Ohfi — Falkenau a. d. Eger 213 de Wid Gysko, civis Vratisla- viensis (1334) 295 Wienn v. Viden Wiesbaden, hlavní město Hes- sensko-Nassavska 117 Wichberg, asi Viehberg, osada rynského falckrabéte Ru- dolfa v Bavorích, 311 Wildenau, osada v Horní Falci v Bavofich 211, 332 Wildenfels, osada v Horních Francích v Bavořích 212, 331 2 Wildenfelsu Anárk, de Wilden- fels Anaercus (1538) 211, 332 — Jindřich, | Heinricus 212, 333 Wildenreuth, osada a stříbrné doly v Horní Falci v Bavo- řích 212, 331 de Wildenstein Dietricus iunior (1349) 312 Wildensteinensis dominus Viz též z Wirsberka 334 Wiletzheimb v. Bilzheim Wilhelmus v. Vilém Wilt Wolf (1528) 212, 331 Windeck | Eberhard, německý kronikář (7+ 1440) 72 Winchester, město v Anglii 19 — thesauri regis 19 Winkler Mikuláš, (1339) 173, 302 Winter Gustav, rak. archivář a dějepisec 73, 74 Winter Zikmund, český histo- rik (t 1912) 77 de Winterberg Purchardus viz též z Vimperka, 341 Winterberch, Vimperk, něm. Winterberg, hrad a okresní město v pol. okr. prachatic- kem — Prachatitz 304 Wirk v. Verda 2 Wirsberka, de Wirsbera, Wili- bald, Wilibaldus (1540, 1548) 197, 333, 334 (1544) Nicolaus 463 г Wirsberka a ma Vildstiejné Wolf, Wolff, dominus Wil- densteinensis (1546) 198, 334 Wiirtembersko, | Virtembersko, něm. Wirtemberg, hrabství, později království 180 — vévoda 202 Wirth Zdeněk, uméní 66 Wissegradensis praepositus Ber- toldus de Lypa (1842) viz též Vyšehrad 306 Witego v. Vítek, zemský písař štyrský Witolf Fricz de Schlammersdorf (1350) 312 Wittelsbachové, dům W. 117 Wittitz v. Kytlice Wittmann P., bavorský historik 113 Wohlau v. Volovské knížetství Wohlfarthsgrün, Valtirov, jde patrně o osadu Waltersgrün v s. okr. poběžovickém — Ronsperg 213 Wolf G. německý historik 23 Wolf Jiří z Brandu, Georgius de Brand (1617) 212, 340 Wolf de Wirsberg, dominus Wil- densteinensis (1546) v. též z Wirsberka 334 Wolf, dictus Holtzschuer (1528) 331 Wolf, dictus Wilt (1528) 331 Wolfgang(us), archiepiscopus Maguntinus, arcibiskup a kurfiřt mohučský (1582 až 1601) 200, 338 Wolflini Thomas, civis Pragen- sis (1330) 294 Wolflini Thomlinus, urborarius Chutnensis (1343) 307 Wolfstein, městečko v Dolních Bavořích 214, 335 Wschowa, něm. Fraustadt, měs- to v Dolním Slezsku 170 Winschendorf, osada v Horní Lužici ve vl. okr. lehnickém 214 Würzburg, Würzburk, Herbipo- lensis civitas, mésto v Dol- ních Francich v Bavorich 113 až 115 — archw biskupský 113 — biskup 115 — biskupství 114, 115 — kapitula 113, 115 český historik 107, 

Strana 464
464 Wurmbsgeföll, české léno z ro- ku 1538, 211 Wurz, osada v Horní Falci v Ba- vořích 212, 331 Wwutke Konrád, slezský historik 93, 95, 161 Wyzschegrad castrum im Hun- garia v. též Vyšehrad Uher- ský 299 Z Zahdn, Zahdnsko, Sagan, kni- žetství Zaháňské 91, 149, 180 — dominus Sagani, Saganensis 91, 97, 170, 293, 301, 308 Zaháňsko v. Zaháň Zajíc Oldřich z Valdeka (1331) v. též z Valdeka 173, 294 Zajíc Zbyněk ze žebráka (1330) v. též ze Zebráka 173, 294 Zamachy Velké, Samach, osadu v s. okr. mělnickém 289 ze Zäsady Couch, rytíř 131 — archiv rodový 131 Zatcensis districtus v. též ža- tec, kraj žatecký 325 Zavidov, Seidau, osada v Sasku 164, 198, 283 Zbraslav, okr. město v pol. okr. Praha-venkov 48 Zderaz, klášter v Praze 261, 294 — mlýn pod Zderazem 261, 294 ze Zedtwic, ze Zedtwicz, Adam, Adamus (1605) 214, 339 — Kryštof, Christophus (1546) 198, 334 Zehrer Jan, Johannes, dictus Rambsenthal (1537) v. teZ Z Rambsenthalu 197, 332 Zeilig v. Züllichau Zeitelweidt v. Brtnä Zeittelweyd v. Brtnä Zelený Václav V., (+ 1892), li- terární historik český 205 sv. Zeno v. Verona Zeulenroda, Seilenroda, město v Reussích 212 ze Zhoře Skála Pavel, dějepisec český 188 Zhořelec, Gorlicz, ném. Görlitz, město homolužického Šesti- méstí, 214—216, 218—221, 289, 293, 298, 323, 325, 326, 328—330, 335 — archiv městský 214, 219 až 221 Rejstřík osob a míst Zhořelec, cechy 219 — rada městská 214, 219—221 — znak městský 216 Zhořelecko, kraj Zhofelecky, marchionatus Gorleczensis, Gorlicensis 154, 170, 288, 293, 315, 330 — districtus 330 — dux 325 — incolae, nobiles 330 Zibermayr Ignaz, hornorakous- ky archivár 32, 33 Ziegelbauer Magnoald, historik český (1+ 1750) 232 Zikmund, | Sigismundus, císař římský, král uherský a čes- ky (t 1437), 72, 92, 112, 144, 156—158, 160, 161, 214—210, 220—222, 262, 325—328, 330 Zikmund III., Sigismundus, král polský (ft 1632) 198, 337 Zikmund, Sigismundus Báthory, vévoda sedmihradský (zemř. 1613) 198, 338 Zitavia v. Zitava Zlatá Koruna, Goldenkron, Gul- den Cron, v býv. s. okr. Čes- ký Krumlov 75, 76, 131, 142 — klášter 75, 76, 131, 142 Znojmo, civitas Znoymensis, něm. Znaim, okr. město (pol. i soudní okres) 292, 295; iudex civitatis 292; — iurati civitatis 292; — magister ci- vium civitatis 292 Znoymensis civitas v. Znojmo Zobten, Zobtenberg, Sobotka, město ve Slezsku ve vl. okr. vratislavském 46, 192 Zossen, C2zossen, mésto v Prus- ku ve vl. okr. postupimském 212 ze Zruče Mikuláš, de Zruč Ni- colaus, poprawczo districtus Czaslaviensis (1405) 144, 324 Zuckenmantel v. Cukmantl Züllichau, Zeilig, Zulich, mésto v Prusku ve vl. okr. frank- furtském 212, 213 Zulich v. Züllichau ze Zvérina, de Zwereneborch, de Schwerin, comes Otto (1356) 126, 316 de Zviefetice v. ze Zvifetic Zvíkov, hrad nad Otavou a Vlta- vou v s. okr. píseckém 191 — archiv pánů ze Švamberka 191 

Strana 465
Wurmbsgeföll — de žleby 465 ze ze Zvířetic, de Zvířetice, Zvie- řetice, Sweriticz Hermannus (1321) 289 Vilém, Wilhelmus, poprawczo districtus Boleslaviensis (1405) 144, 324 Zwereneborch v. ze Zvěřína ž žampach Zdeněk z Potštejna Zdenko de Potstein (1610) v. též z Potštejna 199, 339 žatec, něm. Hopfenstadt Saaz, okr. město (polit. a soudní okres) 127 districtus Zatcensis 325 Žeberk, Seeberg, Seeberg Anti- quum, Novum, zámek a osada v s. okr. chebském — Eger 212, 285, 340 Žeberka Albrecht, de Seeberg Albertus (1297) 171, 172, 282, 285 Žebrák, město a hrad v s. okr. hořovickém 143 ze žebráka Zbyněk Zajíc, Zbyn- ko Lepus (1330) 173, 294 ze žerotína Jan mladší, de žero- tin Johannes iunior (1583) 199, 337 Židé, národ židovský 33 — archiv a bibliotéka 15, 33 Žitava, Zitavia, Sittavia, něm. Zittau, město hornolužického Šestiměstí 170, 214—216, 218, 220—222, 299 archiv 214 obvod, vikpild 214, 221 — rada městská 214, 220 Žitomíř, Sythomir, Štolmíř, osa- da v s. okr. Český Brod 289 žleby, hrad a městys v s. okr. čáslavském 131 archiv hradu 131 de žleby, Slewen, Hynco (1345) 309 30

Strana 466
466 Rejstřík věcný REJSTŘÍK VĚCNÝ A aerariwm římské 15 akce výměnná mezi státním ar- chivem vídeňským a státní- mi archivy pruskými 154, 262 akty správní 12, 102, 110 Annales devolutionis v. též Li- ber Annalium devolutionis 93, 94, 275 Annály Baroniovy 9 Apprehensionskommission | viz téZ komise císafská z roku 1676 252, 253 arca 15, 25 — Basilicae sancti Dionysii 15 — regni, archiv panovnikû skan- dinávskych 25 arcibiskup, archiepiscopus, v. t. rejstřík: jmenný — Gnezdnensis 281, 304 — kolinsky, Coloniensis 318, 321 — magdeburskÿ, Magdeburgen- sis 123, 283, 320 — mohučský, Maguntinus, Ma- guntinensis 86, 99, 120, 122, 165, 200, 280, 301, 315, 318, 321, 329, 334, 338, 342 — pražský, Pragensis 48, 119, 130, 182, 238, 269, 308 — salcpurský 28 — trevírský, | Treverensis 120, 122, 164, 245, 287, 289, 296, 297, 311, 318, 321, 328, 329 arcibiskupství Magdeburské 123 — Salcburské 108 arcidům rakouský 233 arcikaplan 16 arcikníže 181, 184 arcivévoda 145, 180, 198 archa 15 — et caxia 24 — úmluvy židovská 15, 33 122, archarius Mantuae v. též archi- vář města Mantovy 29, 30 archaion, áoyatoy. 13 arche, żoxń 13, 14, 15 archeion, à xeľov 13, 14 archium 13 archiv, archivy: archiv, archivy (všeobecné) 7—9, 11—14, 19, 20, 28, 31, 35, 38, 101, 103, 104, 107 až 109, 114 archivy aktové 10, 11 archivy centrální (v Anglii, Bel- gii, Francii, Holandsku, ve státě papežském a ve Spané- lích) 20 archiv a kancelář 9—14, 23, 75, 101, 102 archiv a kaple dvorská, paláco- vá 16—18 archivy listinné 9—12, 29, 102, 107, 109—111 archiv novovék 10, 11, 102, 109 archiv a ostatky svatých 14 archiv pojízdný 19 archiv a poklad 9—11, 14, 16, 18, 19, 22—25, 29, 33, 75, 77 archiv středověký 8—11, 12, 14, 19, 26, 33, 52, 53, 75, 102, 106, 107, 109, 131 archivy církevní, duchovenské: 30—32, 103, 126 archiv papežský 20, 22, 26, 27, 105, 106 — papežský a confessio s. Petri 26, 156 — papežský, lateránský 26 — papežský a poklad 27 — anaňský 106 — ravennský 106 — sarzansky 106 — vatikánský 49, 105 

Strana 467
aerarium — archivy archiv biskupství, arcibiskup- ství Pražského 48 — arcibiskupství Magdeburské- ho 123 — arcibiskupstvi Salcpurskóho 28, 108 archivum, tabularium, archiepis- coporum Treverensium, Con- fluentiae 287 archiv biskupi | würgzburskgc'^ 113 — Lapituly metropolitní kovské 47 — kapituly litomyšlské 46 — kapituly metropolitní praž- ské, kostela metropolitniho v Praze, archivum metropo- litami capituli Pragensis 9, 45—48, 56, 67, 75, 125, 138, 151, 152, 205, 210, 239, 278, 312 archiv kapitulní v Salcpurku 108 kra- — kapituly | vyšehradské 40, 209, 210 archivy klášterní 28, 32, 108, 127, 130 — zrušených klášterů jesuit- ských 257 archiv kláštera cisterciáckého v Altenzelle 201 — kláštera brixenského 109 — augustiniánek herburských v Brnč 260, 261 — kláštera sv. Hedviky v Bře- hu 254 — — břevnovského 76, 77, 130 — — Góss ve Štýrsku 109 — — chotěšovského 259 — rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze 259, 260 — kláštera millstadtského 109 — — svatopavelského (Sv. Pav- la) v Korutanech 109 — — postoloprtského 126 — — sekovského 109 — — ve Stein€ u Nórthenu 200 — — sv. Zena ve Veroně 109 — — viktrinskóho 109 — — ve Vyzovicích, Vizovicích (na hradé Litici) 131 — — sv. Vincence ve Vratislavi 205 archivy kostelní 28 archiv farního kostela v Min- denu 201 467 archiv kostela u sv. Petra v Praze 261 — — wu sv. Víta v Praze 56 archivy zeměpanské: 104 archiv v Anglii, královský an- glický 18—20, 101 — anglických králů ve Win- chesteru 19 — korunní aragonský, Archivo general de la Corona de Ara- gon 23, 24, 80 — babenbersky v Klosterneu- burce 47, 109 archivy bavorskć, archiv stary vévod bavorských 23, 104, 107, 118 | archiv hlavní státní bavorský, všeobecný | říšský archiv v Mnichově — Miinchen 107, 108, 115—118, 121, 164; (od- dělení hlav. státního archivu s listinami o českých věcech: Bergen Kloster, Böhmische Schuld, Fürstensachen, Für- stenselekt, Haus u. Familien- sachen; Leuchtenberg Land- grafschaft, Nürnberg Reichs- stadt, Passau Hochstift, Re- gensburg Reichsstadt, Wald- sassen) 107 archiv tajný, domácí, státní v Mnichově — Minchen 107, 108 archiv v Belgii 20 — braniborských markrabat 67, 105, 124, 125, 262; — v Fra- ze 105; — ve Frankfurte 105; — ma hradě Tamger- miinde 124, 125, 262 archivy v říši Byzantské 25 archivy české 111, 232, 241, 272 archivum coronae regni Bohe- miae, archiv české koruny, korunní archiw český, archiv karlštejnský, archiv svato- václavský, archiv královský, archiv český říšský, archiv český státní, archiv českých panovníků, archiv rodový Přemyslovský, archiv stavov- ský svatováclavský, archiv zemský český (ve významu archivu korunního), Böhmi- sches Kronarchiv 8—10, 36 až 41, 43—56, 58, 60, 61, 64, 67, 72—75, T8—83, 85—88, 91—93, 95—100, 102, 104, 108, 112—134, 137, 139—117, 

Strana 468
468 149—165, 167, 170, 171, 173 až 178, 183—190, 192, 193, 195, 196, 200, 201, 203, 205 až 211, 217, 219—230, 232—249, 251—257, 259—273, 275—343 archiv české kanceláře dvorské ve Vidni 12, 210, 250, 254. 255, 257 archiv českých lén královských při soudě apelačním 95, 96; — při direktoriu in publicis et in cameralibus 249; — při Oberste Justizstelle 249 archiv desk zemských českých 153, 186 archiv malý stavovský český, kvaterny malého stavovského archivu 182, 207, 208, 269 archiv ministerstva | vnitra v Praze, archiv místodržitel- ský v Praze, archivum, tabu- lariwm | ministerii rerum in- ternarum Pragae 100, 151 az 153, 181, 207, 208, 218, 253, 259, 275, 277—280, 282, 286, 287, 290, 292, 303, 310, 314 — guberniálni 151, 152 archiv Národního musea v Praze, archivum Musaei Nationalis Pragensis 153, 192, 196, 225, 228, 281, 323 archiv provinciální český anebo národní v Praze, navrhovaný Posseltem (1811) 258 archiv země České, archiv český zemský, archiv zemský, čes- ký, archivum terrae Bohe- miae 74, 95, 152, 154, 155, 173, 182, 189, 259, 262, 265 aZ 268, 270—273, 282 archiv degenbersky 105 archiv dolnolotrinský, Nieder- Lothringisches Archiv 207 archiv ve Francii, archivy fran- couzske 18, 20, 101 — korunní francouzských králů 18 archivy holandské 20, 101 archiv hrabat gorických 108 — hrabat z Habsburka 78 — — z Kastela 113 — — lucemburskych 78 — — z Wallsee 108 — hrabství Kladského 242 — leuchtemberský 117, 118 Rejstřík věcný archivy moravské 111 archiv markrabat moravských 111, 112, 162, 255 — zemský moravský v Brně 111, 162 — stavů moravských 162 archivy | TíSsko-némecké 103, 194 archiv říšský karolinský 16 — říšský německý 19—22, 79, 108; — na Karlštejně 64; — ve Stade, Stader, Reichs- archiv 204 archiv Nothaftsky 116 archiv olešnický 94, 131, 145 archiv korunní polský, archiv polský státní 47, 48, 97, 106 archivy státní pruské 154, 262 archiv státní, tajný, v Berlíně, archivum secretum r. p. Be- rolinense 14, 73, 120, 125, 191, 192, 277, 278, 291, 296, 310. 312, 313, 316, 318, 320, 321, 330 — v Hannoveru 204 — v Koblenci, Confluentiae 89, 287 — ve Vratislavi, archivum, ta- bularium rei publicae Borus- sicae Vradislaviense, tabu- larium regale Vratislaviae 94, 131, 133, 145, 149, 150, 193, 251—254, 275, 301, 326 100, archivy rakouské, rakousko- uherské (jejich likvidace) 103 archivy zemí rakouských 108, 256 archiv rakouský státní, starý, archiv vévod rakouských, ar- chivum, scrinia ducum Au- striae, das österreichische Schatzarchiv 10, 11, 23, 50 až 54, 79, 104, 108, 111, 112, 147, 162, 163, 210, 217, 255, 317, 328 archiv komory dvorské ve Vídni 257 archiv ministerstva financi ve Vidm 205 — ministerstva kultu a vyučo- vání ve Vídni 253 — — vnitra a spravedlnosti ve Vídni 100, 177, 181, 247, 249, 253, 269 

Strana 469
archivy archiv státní vídeňský, domácí a dvorní, archiv rodu Habs- burského, archivum c. r. — aulicum | Vindobonense, das geheime | Haus, Hof- und Staatsarchiv 12, 45, 46, 51, 52, 67, 73, 108, 109, 111, 112, 120, 125, 127, 129, 138, 147, 153, 154, 158—161, 163, 181, 187, 195, 205, 207, 208, 210, 217, 218, 226, 227, 229, 232, 234, 235, 237—239, 240—244, 246 az 259, 261—264, 268, 272, 273, 276, 278, 284—286, 288, 289, 294, 295, 301, 302, 309, 312, 315, 320, 325, 326, 329, 339—341 archiv Rudolfa, vévody bavor- ského a falckraběte rýnského 121, 153 archivy řecké 33, 34 archivy římské 15, 33, 34 archiv státní římský 15 archivum capitale r. p. Saxoni- cae Dresdensis 283 archiv královský panovníků skandinávských 25 archivy slezské 111, 250; — v ar- chivu české kanceláře dvor- ské ve Vidm 250; — na pev- nosti Špilberku 250 archiv knížetství Břežského 250, 251, 252 — — Hlohovského 250 — — Javorského 250 Lehnického, vévod lehnic- kých a břežských 149—151, 250—254, 257 — —- Volovského 250 archiv královského | vrchního úřadu slezského 250 archivy | luZického | Sestimésti 218, 219, 220, 223; — archiv stavovsky v Budyšíně 216, 220 archiv státní švédský ve Stock- holmu, Svenska Riksarkivet 194, 195, 204 archiv tyrolskÿ, mistodräitelsky v Innsbrucku 159, 246 archiv státní uherský 112 — králů uherských 22, 24, 112 — na Uherském Vyšehradě 24 — palatinův (jádro uherského archivu) 112 — uherské komory 112 — uherských stavů 112 archivy wettinské 105 469 archiv wiittelsbaśsky 104 archiv židovský, archa úmluvy 33 archivy šlechtické 190 — šlechtické bavorské 113 — — české 190 — — uherské 112 archiv pánà z Bergova na Liti- ci 131 — pánů z Častolovic na Litici 131 — rodový rytíře Óoucha ze Zá- sady na Litici 131 — Dietrichstejnsky v Mikulově 199, 201 — rodový moravských Kunstóiti na Litici 131 — pánü 2 Lichtemburka na Li- tici 131 — pánů z Lipé, archivum baro- num de Lipa 45—47, 192, 193, 238 aZ 241; — v Praese 240; — ve Vídni 240, 241 archiv Lobkovický v Roudnici, archivum Rudnicense 87, 150, 152, 153, 275 archiv pánů z Plavna, Briefge wolbe, na zámku ve Schleizu 122 — rodový pánů z Poděbrad 94, 131, 145; — na Litici 131; — v Olešnici 131; — ve Vrati- slavi 131 archiv reusský ve Schleizu 122 archiv pánů z Rožmberka 50, 131, 142, 143, 147, 154, 185, 191, 209, 210; — w Třeboni 210 archiv Schwarzenberský, archi- vum Schwarzenbergense, v Krumlově 76 — Schwarzenberský «v Tieboni, Třebonense 49, 129, 147, 154, 276, 289, 293, 302, 320 archiv pánů ze Švamberka 191 — pánů z Vartemberka 191, 192 archiv na hradě Hasištejně 225 — hradní v Chebu 243 — hradu velisského ma Litici 131 — — žlebského na Litici 131 archivy městské 29, 31, 32, 77, 131, 144 — měst českých 77, 131 archiv města Alsfeldu 29 archiv města Budyšína (Baut- zen) 214, 220, 222, 223 archivy erfurtské 200 

Strana 470
470 archiv města Frankfurtu nad Mohanem 29 — města Hamburku 29 — — Chebu, tabularium civita- tis Egrensis 243, 257, 289 archivy v Innsbrucku 246 archiv v Klosterneuburce 47 archiv města Lubáně (Lauban) 214 — — Lubecku 29 — — Lubije (Löbau) 214, 222 — — Mnichova 29 archiva Norimbergensia 22 archiv města Prahy 210 — Starého města Pražského 131, 210; — archiv cechovní střelců pražských 261 — městský v Rakovníce TT archivy ve Štyrském Hradci 246 archiv městský ve Vratislavi, tabularium civitatis Vratisla- viensis 91, 92, 93, 95, 96, 133, 151, 157, 275, 297; — archiv radni ve Vratislavi (Breslau) 91—93 archiv města Zhořelce (Gorlitz) 214, 218—221 — města žitavy (Zittau) 214 archivy universitni ve středo- věku 30 archiv university v Breisgavském Freiburce 30 — — v Praze 243 — — ve Vídni 30 archivář 23, 24, 128 — aragonský P. Passeya 81 — český státní 80, 81, 83, 84, 87 — lén českých Antonín Jindřich Purtscher 249, 254 — města Mantovy 29 — místodržitelský, český, Hula- kovský 218 — rakouský Pwutsch 255 — domácího, deorního a stát- ního archivu ve Vídni Rosen- thal 242, 243, 254, 271, 272 — rožmberský Václav Březan 185, 190, 191 — stavovského archivu svato- václavského Petr Vincenc Erben 266 — švamberský Václav Březan 191 — zemský český 266, 267, 270; — Antonín Gindely 155, 266, 267 archiváři holandští 11, 101 Rejstřík věcný archiváři v království Neapol- ském 24 archivium 15 archivnictví 11, 37, 231 — antické 34 — moderní 107, 108 — německé 13 — rakouské 224, 258 — středověké 32, 34, 76 archivum 13, 15 archivum imperii (v listinách Konráda III.), poklad 20 archivum regni et coronae regni v. též archiv české koruny 80 Ark of the Judism, židovská archa úmluvy 15 armaria, armarium (= archivi- um) 15, 27 armarium Pragense, sakristie kostela svatovítského v Pra- ze 42 armarium sive sacristia 28 arx Karlsteinensis 75 arx Pragensis 75 asyl 34 beneficiarii Pragenses 32 berně, berna generalis 147, 215, 217, 220, 221, 243, 289, 302 — mimořádná, extraordinaria 214, 220, 320, 332 berníci zemští 178 Bethe 217 bible 14 bibliotéka, v. též kmihovna 9, 25 — v Kijevské Rusi 25 — papežská 22, 26 bibliotheca Nostitziana Pragen- sis 275 bibliotheca Lobkowiciana Rudni- censis 275 biskup, episcopus, v. též rejstřík jmenný — bamberský 47, 119 — brixenský, Brixinensis 47, 278 — Caminensis 320 — frisinsky, Frisingensis 45, 46, 48, 49, 277 — krakovsky, Cracoviensis 281, 304 — krcky 83 — Mindensis 319 — míšeňský, Misnensis 153, 154, 281 

Strana 471
archivy — činže biskup moravský, Olomucensis 84, 284, 302, 305, 339 — pražský, Pragensis 38, 40, 48, 51, 52, 130, 152, 281, 284, 287, 341 — Ravellensis 318 — Seckoviensis 286 —- Spirensis 314 — 3trassbursky, Argentinensis, Argentoratensis 197, 332 — vratislavský, | Vratislaviensis 96, 97, 136, 161, 288, 306, 309, 314, 317, 322, 327 — wiirzbursky, | Herbipolensis 113, 114, 115, 314, 341, 342 biskupstvi Praëské, episcopatus Pragensis 48, 99, 275, 282 biskupství Vratislavské 97 biskupstvi Wiirzburské 114, 115 Briefgewólbe bavorské 23, 104 Briefgewólbe, archiv leuchtem- bersky 118 bula papežská 49, 69, 91, 98, 134, 136, 147, 165, 200, 201 bula, buly zlaté, bulla aurea 44, 53, 54, 55, 71, 83, 99, 129, 134, 136, 158, 159, 160, 163, 209, 216, 235, 244, 245, 273, 315 olomoucký, 130, 281, Cc camera, archiv arcibiskupský v Salcpurku 28 camera ducis, komora českých panovníků ma Vyšehradě 39, 41 camera, ubi ecclesiastica serva- bantur xenia, sakristie chrá- mu svatovítského v Praze 42 camerarius v. komornik cancellaria Caroli IV. 80 cancellaria specialis et capella, kostel vySehradsky 39 capa s. Martini 18 capella katexochen, kaple cášská 16 capella passionis et insigniorum, kaple sv. Kříže na Karlštejně 66 capella regia, v residenci králů chorvatských 24 — regia regis Franciae 18 capella sacri palatii 1'7 capella. s. Venceslai ecclesiae s. Viti in arce Pragensi, kaple palácová 471 sv. Václava na hradě Praž- ském 75 capellanus v. též Goswinus 21 carové moskevští 25 cartae regis Franciae 18 castellum firmissimum, 68 caxia, schrána listin 24 církev římská, ecclesia s. Roma- na 7, 26, 27, 339 císař římský, německý, impera- tor Romanorum 21, 26, 44, 47, 54—58, 61, 64, 70, 73, 79, 83, 84, 87, 89, 98, 99, 100, 102, 112, 113, 115—130, 134, 140, 141, 142, 146, 147, 157, 158, 163, 168, 174, 180, 181, 186, 189, 194, 198, 199, 202, 205, 206—209, 212, 215—217, 225, 226, 234, 242, 245, 248, 251, 257, 258, 260, 262, 269, 271, 275, 276, 284, 286, 293, 295— 297, 301, 302, 305, 310, 311, 313—322, 327—329, 335 az 343 císařovna, kaiserin | 231—234, 237, 238, 241, 244, 245, 247, 255, 271 clavus, clavi Jesu Christi V0 clericus et familiaris Caroli IV. v. téZ Schoff 83 clo, theloneum 172, 287 — ze suken 215 Codex Udalrici 18 comes capellae regiae, strâzce chorvatských listin králov- ských 24 comites, páni čeští 8, 140 -— regni Bohemiae 279, 284, 323 confessio sancti Petri, schrána archivu papežského 26 confessio s. Venceslai 58 Consignation v. inventáře (kon- signace) corona regni 57, 70 — regni Bohemiae 71, 79, 80, 140, 141, 275, 277, 314—318, 320, 323, 331, 333—340 corona spinea Salvatoris 316 cda loketská 127 Trifels È činže roční z lennich statkü v Budyšíně, Lubiji a Kamen- ci 214 

Strana 472
472 Rejstřík věcný číšnictví dědičné 212 číšník nejvyšší království české- ho 191 dějiny archivní 9, 12, 14, 36, 60, 75, 102, 104—107, 110, 177 dekret císařovny Marie Terezie 2e dne 18. května 1754 o uspo- řádání registratury pražské- ho místodržitelství a registra- tury české komory 242 dekret dvorský ze dne 23. září 1782 o odevzdání listin, po- cházejících ze zrušených kláš- terů českých, umniversitní knihovně v Praze 258 dekrety, instrukce, patenty, pro- tokoly, reskripty a rozhod- nutí, týkající se archivu čes- ké koruny: dekret císaře Karla IV. (ne- známého data) o zřízení čes- kého archivu státního 80 dekret, instrukce Ferdinanda I. z roku 1528 o pořízení sezna- mu privilegií 176 — relace císařských komisařů ez roku 1559 o rodovém archivu Jiřího z Poděbrad v Olešnici 94 — reskript císaře Leopolda I. ze dne 18. prosince 1680 o poří- zení seznamu privilegií krá- lovství českého 205 — reskript Leopolda I. ze dne 5. července 1687 o přemístění listin z dolejšího sklepení u kaple svatováclavské 207 — nařízení místodržících v Pra- ze ze dne h4. září 1687 o in- ventarisaci korunního archi- vu 207 — list nejvyššího purkrabí Heř- mana Jakuba z Óernina ze dne 10. listopadu 1706 císaři Josefu I. o úpravě korunního archivu 207 — zpráva pražského místodrži- telství ze dme 13. prosince 1720 o spisech a písem- nostech korunního archivu, zjištěných na Karlštejně svob. pánem Engelflussem 237 dekret, reskript císařovny Marie Terezie, vydaný dne 13. září 174,9 nejvyššímu purkrabí pražskému o převezení ko- runního archivu do Vídně 232 — reskript císařovny Marie Te- rezie, vydaný dme 138. září 1749 presidentu representace a komory v Praze o převeze- ní korunního archivu do Víd- ně 232 decretum instructivum direkto- ria in publicis et in camera- libus, vydané dne 13. záři 1749 pro Rosenthala 232 dekret, reskript císařovny Marie Terezie ze dne 14. ledna 1774 o odevzdání listin korunního archivu, r. 1773 u desk zem- ských zjištěných, do Vídně 247, 248 dekret kanceláře dvorské ze dne 16. srpna 1806 o uložení listin korunního archivu ve státním archivu vídeňském 264 —, patent císaře Františka I. ze dne 5. května 1811 o ode- vzdání listin z archivů a knihoven státních státnímu archivu vídeňskému 258 —, usnesení sněmu zemského království Českého ze dne 16. února 1866 o uložení archivu svatováclavského v zemském archivu král. českého 2686 —, žádost zemského výboru krá- lovství českého ze dne 22. června 1881 o vydání archivu svatováclavského 269 —, rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 12. dubna 1884 o převzetí archivu sva- továclavského do opatrování místodržitelství a zemského výboru v Praze 269 —, protokol komise zástupců pražského místodržitelství se zástupci zemského výboru ze dne 13. června 1884 o pře- vzetí archivu svatováclav- ského 271 —, rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 15. července 1884 o odevzdání archivu svatováclavského zemskému zastupitelstvu království českého 271 

Strana 473
číšnictví — fojt dekret, odevzdání archivu svato- václavského dne 16. září 1884 zemskému zastupitelstvu království českého 271 —— protokol ze dne 18. prosince 1920 o převzetí listin korun- ního archivu, odvezených ro- ku 1750 do Vídně 272, 273 — rozhodnutí ministerstva škol- ství a národní osvěty, mini- sterstva vnitra a minister- stva věcí zahraničních ze dne 9. května 1921 o uložení listin korunního archivu, pře- vezených z Vídně, v českém archivu zemském v Praze 273 denarius s. Petri 316 depositio ad corpus beati aposto- li Petri 26 depositio ad corpus b. Venceslai 58 desky dvorské 177 desky zemské české 31, 32, 61, 62, 73, 127, 131, 153, 156, 160, 161, 176—179, 182, 183, 185 až 188, 203—205, 207—209, 223, 225—227, 229, 234, 236, 240, 244, 247, 248, 257, 259, 260, 262, 263, 265, 266 — na Karlštejně 62, 131, 178 desky zemské moravské 162 diadema, imperii Romani 314 Diplomatarium | Bohemico-Sile- siacum 94 diplomatika česká 232 diplomy 15 — inauguraëni krâle Jana 147, 183 direktorium in publicis et in ca- meralibus 232, 244, 246, 249, 255; — archiv královských českých lén (při direktoriu) 249; — registratura direkto- ria 255 direktoïi stavoviti 188 doly kutnohorské 80 doly stříbrné ve Wildenreuthu 212 domus thezauraria reginalis, do- mus regia tavernicalis, dim taverniküv 24, 112 dozor nad archivem české koru- ny (nejvyšší písař zemský) 266 dozor sedmi opatrovníků klíčů k místnostem korunního ar- chivu českého 266 473 Dreskammer, klenotnice v Lu- becku 29 dvorní knihovna, Hofbibliothek ve Vídni 254, 260, 261 dvůr císařský 212 dvůr královský český 138 edikt císaře Justiniána I. z ro- ku 538 o ukládání listin 28 electio idonea 70 — in regem Bohemiae 276 — Romanorum regis 279—281, 316, 321 electores imperii 70 erbanuňky, Erbeinigungen 180, 184, 196, 203, 255 — v archivu české koruny 255 — v archivu české kanceláře dvorské 255 — v archivu státním, domácim a dvorním ve Vídni 255 — v registrature direktoria in publicis et in cameralibus 255 Erbeinigungen v. erbanuüky F falckrabě rýnský, comes palati- nus Reni 86, 88, 116, 118 až 122, 152, 153, 165, 174, 175, 191, 197, 202, 203, 213, 214, 280, 285, 286, 303, 306, 308, 310—316, 318, 320—322, 326, 335—337, 340 falckrabénka rynskd 116, 286 falckrabové wittelsbasti 117 farago rerum utilium 96 farář, parochus, u sv. Petra v Praze na Poříčí, apud sanc- tum Petrum 261, 323, 326 — Hersprucensis 318 — z Kýřic, Kyriczensis 126, 310 feniky řezenské 117, 120 fiscus 15 fojt, advocatus, budyšínský, Bu- dissinensis 214, 219, 323 — civitatis in Frankinsteyn (Frankenstein) 307 — civitatis Hersprucensis 307 — civitatis in Munstirberg (Miinsterberg) 307 118, 

Strana 474
474 fojt plavensky, de Plauen, de Plawe 122, 151, 171, 282, 291, 292 — civitatis in Strelin ( Strehlen) 307 fojtské statky v. statky fojtstwi, advocatia, v Bergenu 212 —. civitatis Budissinensis 296 — mainbernheimské, Mainbern- heim 115, 341 — v Pegnici, Pegnicensis 119, 120, 286 fraternitas braseatorum v. sla- dovníci pražští kláštera G garderoba domini, komora s cen- nými předměty 21 grafeion, yeagetors egyptsky úřad deskový 1 groš pražský 93, 119, 121, 122, 143, 165—169, 174, 261 gubernator regni Bohemiae 329 gubernium zemské (v Praze) 263 H habitaculum dei, dům boží 35 hajtman v. hejtman haléře 143, 152, 172 haligdome, anglický archiv krá- lovský 19 hasta s. Wenceslai, Václava 58 hejtman krajský, berounský 237 hejtman lén německých, praefec- tus feudorum coronae regni Bohemiae exira curtem sito- rum 197, 334 hejtman, hajtman Nového města Pražského 179 hejtmanství lén německých 151, 152, 182, 236, 262 historiograf stavovský, zemský, český 264 hlas králů českých wv říši Ně- mecké, hlas český voličský v říši Německé, vox in electi- ome regis Romanorum 135, 208, 279, 280 Hof- und Staatskanzlei, k. k. geheime v. též kancelář dvor- ská 264 kopi sv. Rejstřík věcný Hofbibliothek, v. knihovna dvor- ní ve Vídni hofmistr nejvyšší zemský krá- lovstvi českého, obrister Landhofmeister 133, 196, 199, 201, 210, 226 hord, hort, poklad u Germánů 18, 69 hrabata, comites, hrabě z Can- tecroy 198 — gorická 108 — 2 Habsburka T8 — 2 Hardeka, de Hardegg 172, 242, 288 — 2 Henneberka, de Henneberg 167, 285 — z Kastela, de Castel 113, 279 — 2 Kladska 242 — & Leiningenu 119 — 2 Léuchtemberka, de Leuch- temburg, de Leuchtenberg 119, 286, 289 — 2 Lucemburka, Luxembur- genses 78, 276, 277 — 8 Reifensteina, de Reifenstein 199, 335 — 2 Rottenberka 113 — fí$skonémecká 88 — ge Schwarzburka, de Schwarzburg 98, 313 — de Sponheim 292 — = Valdstejna 238, 239 — 2 Virtmberka 136 — &g Wallsee 108 — hrabě zvěřínský, de Schwe- rin 316 hrabství, comitatus, Kladské, Glacensis 242, 841 — Leuchtemberské 116 — Luxemburgensis 311, 314 — Namurské, Namurensis T8, 276, 277 — de Rupe, Laroche 311 — Tyrolské, Tirolis 167, 298 hřeb Kristův 61, 71 — Páně 69 hřivna haléřů pražských 172 hřivna stříbra 80, 117, 122, 123, 143, 153, 164 CH chirograf z roku 1053 19- chór svatováclavský v katedrá- le svatovítské v Praze 42 — svatovitskÿ v dómu svatovít- ském v Praze 42 

Strana 475
fojt — inventáře chrámy pohanské 35 chrámy starověké, schrána ar- chivu a pokladu 33 chrámy a kostely ve středověku, schrána archivu a pokladu 34 imperium, klenoty říšské 69 imperium Romanum 279, 280, 282, 283, 296, 297, 301, 303, 312, 314—316, 318, 320—322, 335—340 infractio ecclesiae 35 insignia, quae imperium dicun- tur, klenoty říšské 69 — quae regnum dicuntur, kle- noty fíSské 69 insignia tenentes, ministeriálové porynsti 69 insignie královské české 59, 156 insignie říšské 21, 22 instrukce archiváře koruny Ara- gonské z roku 1346 80, 81 instrukce pro státního archivá- ře českého za Karla IV. 80, 81 instrukce Ferdinanda I. o sezna- menání priwilegií král. Čes- kého z r. 1528 176 instrukce pro archiváře králov- ství Neapolského ze 14. sto- letí 24 instrukce náčelníkům královské- ho fisku v království Neapol- ském ze 14. století 24 instrukce ze dne 21. ledna 1648 pro armádu Torstenssonovu 194 instrument notářský 89, 161, 199, 200 Inventar v. inventář inventarium v. inventář inventář, inventáře, Inventar, inventarium, Inventation, konsignace, Consignation, re- pertáře, repertoria, seznamy, soupisy, specifikace, Specifi- cation, Verzeichnis: inventář, inventáře (všeobecně) 129, 265, 267 — systematický 108 inventáře archivu české koruny 131, 145 inventář, »seznam listin českého archivu státního c. 1356«, po- řízený Tadrou z rukopisu 475 universitní knihovny v Pra- ze, sign. I C 24 (rozpis men- šího kopiáře) 98, 99, 164 inventář nejstarší českého ko- řunního archivu z roku 1437, pořízený Menhartem z Hrad- ce 129, 144, 183 inventář. archivu české koruny, pořízený roku 1466, inventa- rium privilegiorum regni Bo- hemiae consignatum an. 1466 Georgio regnante, seznam všech privilegií, chovaných v archivu zemském na Karl- štejně, předložený na sjezdě v Jindřichově Hradci r. 1467 131, 132 inventář. archivu české koruny, pořízený Matoušem z Chlum- čan r. 1510, registrum desíti truhlic, inventarium archivi coronae regni Bohemiae per d. Matthaeum de Chlumčany saec. XVI. confectum 135, 134, 137, 143, 145, 146, 154, 183—185, 209, 342 inventář, knihy pergamenové privilegií z r. 1547 v. knihy privilegií inventář. korunního archivu čes- kého z roku 1598 145, 146, 182, 184, 185, 190 inventář korunního archivu čes- kého z roku 1719, soupis pri- vilegií: království českého ze dne 26. října 1719, inventa- rium archivi coronae regni Bohemiae a. d. 1719 confec- tum 196, 203, 211, 213, 225, 228, 229, 234, 236, 263, 323, 328, 329, 331—340, 342, 343 (inventář z roku 1719) — Lit. A: Extract listüv, kteří se před tim,v truhle pod Nro 1? vynacházeli à v český kni- ze pergamenové privilegii dí- lem vepsáni & dilem vepsáni nejsou. — Teutsche docu- menta. Inventarium und ex- tract derer vorhin in der sub num. 2 gezeichneten truchel verwahrt gewesten teutschen instrumenten und privilegien, so teils in dem teutschen per- gamenen privilegienbuch ein- geschrieben, teils aber nur auszugezeichnet sein. — La- tina documenta. Inventarium 

Strana 476
476 latinorum privilegiorum, olim in 4. cista asservatorum 228 (inventář z roku 1719) — Lit. B: Specification deren hin und her gesuchten und in libro latinorum privilegiorum dato nicht eingeschriebenen original-documenten 225, 228 (inventář z roku 1719) — Lit. C: Specification der bei der königlichen statthaltereiregis- tratur aufgesuchten lehens- und anderer documenten 211, 228, 323, 331, 332, 333, 335 až 340, 343 (inventář z roku 1719) — Lit. D: Consignation deren jeni- gen instrumenten und pri- vilegien, welche in der zeugenverhörstuben da und dort zusamben gesucht und zum ambt der königl. land- tafel erhoben werden 225, 228 (inventář z roku 1719) — Lit. E: Consignation deren jeni- gen instrumentorum, welche dato in der allmer unter de- nen büchern deren privilegien unrevidirter sich befunden haben 225, 228 (inventář z roku 1719) — Lit. F: Consignation deren von Ihro Excell. dem Kkönigli- chen böheimbischen obristen Jandhofmeistern herrn grafen von Nostitz aus Schweden anhero überbrachten böheim- bischen original-documenten, seznam t. zv. Nostickych ane- bo jinak též »švédských« listin, Litterae Nostitzianae 196, 203, 226, 228, 235, 236, 328, 329, 332—340, 342, 343 (inventář z roku 1719) — Lit. G: Consignation deren jeni- gen büchern, welche bei letztern schwedischen ein- fall in Bóhmen von ihnen Schweden hinweg- und hin- wiederumb durch S. Excell. dem jetzigen bóheimbischen landhofmeister h. grafen von Nostitz gelóst und anhero in hiesiges archivum regni ge- bracht worden, seznam t. zv. Nostickych anebo jinak též Rejstřík věcný »švédských« knih 201, 226, 228, 235, 236 (inventář z roku 1719) — Lit. H: Inventarium, so auf gnä- digen befehl Ihrer Excell. und Gnaden der königl. her- ren statthaltere in der be- haussung des weiland herrn Johann Joseph Löw von Erls- feld, gewesten viceland- schreibers, über die daselbst befundene landes documenta und andere schriften aufge- richtet worden 228 (inventář z roku 1719) — Lit. I: Consignation deren jeni- gen schrieften und docu- menten, so da bei der repo- nirung in vorschein gekom- men, ohne daß solche in ein- oder andern vorgehenden con- signation begrieffen 228 (inventář z roku 1719) — Lit. K: Consignation über die in der alimer des (tit.) herrn vicelandschreibers aufbehal- tenen reversen 228 (inventář z roku 1719) — Lit. L: Consignation deren vori- gen inventariorum und spe- cificationem, woraus die obige[n] consignationes sub lit A, B, C, D E, F, G et H formiret worden 228, 229 inventáře, seznamy listin korun- ního archivu českého, jež po- řídil, případně dal poříditi Taulow z Rosenthalu 234 až 238, 240—248, 255 —, hlavní relace Rosenthalova ze dne 30. června 1750 s při- pojenými seznamy listin ko- runniho archivu českého (spolu s převzatými listinami z archivu pánů z Lipé, z re- gistratury českého místodrži- telství a z registratury české komory) 234—242, 244, 245 — inventář korunního archivu, pamětní spis Rosenthalův ze dne 3. března 1772, 45, 238, 240, 246 — inventář písemnosti a listin korunního archivu českého, chovaných r. 1720 na Karl- štejně 238 

Strana 477
inventáře inventáře, inventář listin, chova- ných v registratuře české ko- mory, zaslaný Klauserem do Vídně 243 — inventář, seznam listin měst- ského archivu chebského, za- slaný Klauserem do Vídně 243 inventáře, seznamy listin korun- ního archivu českého, zjiště- mých roku 1773 u desk zem- ských, pořízené registrátory desk zemských Stollem a Russem a to: Lit. A: Con- signation deren bei der kó- nigl. landtafel im kónigr. Bóheim in einer truhe vorgefundenen auf perga- ment gefertigten alten origi- nalinstrumenten ab anno 1265—1556 247, 248; Lit. B: Consignation deren bei der kgl. landtafel im kgr. Bó- heim filrgefundenen und in den pergamentbiichern der privilegien nicht eingetrage- nen originalinstrumenten (1310—1642) 247, 248 inventář, seznam 242 listin, cho- vaných v lenmí registratuře hejtmanství německých lén při apelačním soudě v Praze a odevzdaných 19. listopadu 1798 do archivu svatováclav- ského, pořízený dne 28. dubna a 30. května 1787 262 inventář listin archivu svato- václavského ze dne 18. srpna 1804 263 inventář, repertorium, listin ar- chivu svatováclavského, poří- zeny roku 1838 Františkem Palackým 264, 265, 271 inventář, repertorium XII A (ar- chivní pomůcka čís. 389) státního archivu vídeňského (>Böhmisches Archivs-Reper- torium 1157—1781«) z prvé třetiny 19. století 207, 257, 259, 272 inventář, seznam příruční listin archivu svatováclavského, pořízený roku 1916 271 inventář »Registrum informa- tionis« Bernarda de Mercato 21 477 »inventarium de iocalibus et cle- nodiis d. imperatoris« z roku. 1313 21 inventář Kölnerüv bavorského Briefgewólbe ze 16. stolett 104, 105 inventář archivu markrabat braniborských 105, 124 inventář archivu hrabat lucem- burských 78 inventář archivu nothaftského, Repertorium über die Urkun- den des Archives der frei- herrl. bezw. gräflichen Fami- lie Nothaft v Mnichově 116 inventář listinnćho archivu pa- pežského, Pertzův otisk »pa- řížského imventáře« z roku 1820 105, 106 inventář polského korunního ar- chivu z roku 1682 106 inventáře archivů rakouských: inventář, repertorium Putschovo archivu rakouských vćvod a poloviny 16. století 51, 52, 104, 147, 217 — císařské klenotnice (Schatz- kammer) ve Vidni z polovice 17. stoleti, Specification der geheimen Schriften, so sich in der kaiserl. Schatzkam- mer befinden 256 inventáře, repertoria českých listin, chovaných ve státním archivu vídeňském 252 inventář, repertorium XII B (ar- chivní pomůcka čís. 391) státního archivu vídeňského (>Indices und Regesten 1527 bis 1615. Urkunden in böh- mischer Sprache«) 257 inventář, repertorium XIII (ar- chivní pomůcka čís. 393 a čís. 394 státního archivu viden- ského (»Repertorium über die in dem k. k. geheimen Hof- und Haus-archive aufbewahr- ten Urkunden von den auf- gehobenen böhmischen, mäh- rischen und schlesischen. Klöstern«) 257, 259 inventář, repertorium XVI (ar- chivní pomůcka č. 398/1 a čís. 398/2) uherských listin ve státním archivu viden- ském 160 

Strana 478
478 inventář, verzeichnis der ur- kunden, welche für die k. k. hofbibliothek gewählt sind 261 inventár, chronolog. verzeichnis der in der kaiserl. hofbiblio- thek zw Wien befindlichen urkunden, verfasst von Abée F. Sensel a. 1780 bis 1790, welche den 22. April 1811 von der hofbibliothek an das Wiener staatsarchiv begeben wurden 261 inventář, seznam přejímací lis- stin, vydaných r. 1874 prus- kými archivy do Vídně 205 inventář archivu vévod lehnic- kých a břežských z počátku 17. století, chovaný ve stát- ním archivu ve Vratislavi, Inventation der brieflichen urkunden bei der fürstl. Brieg'schen kanelei 251—254 inventär, verzeichnis derjenigen briefe und urkunden, so von der hochlöbl. kaiserlichen apprehensionskommission der fürstentümer Liegnitz, Brieg und Wohlau, der auch hoch- lôbl. Klägl. regierung des fürstenthums Brieg den 27. november 1677. jahres extra- diert wurden, chovanÿ ve státním archivu ve Vrati- slavi 252 inventár archivů | wettinskgch 105 inventář, zlomek seznamu ně- kdejšího archivu Starého města Pražského z poslední desetiny 14. století 131 inventář archivu zhořeleckého 218 inventáře staré pražského ar- chivu arcibiskupského 48 inventář archivu pražské metro- politni kapituly z roku 1551 46, 47 inventář archivu kláštera na Břevnově u Prahy z let 1390 až 1394 76, 130 inventář archivu rytířského řá- du křižovníků s červenou hvězdou v Praze z druhé poloviny 16. století, inven- tarium privilegiorum hospi- talis sancti Francisci ad. pe- dem pontis Pragensis et to- Rejstřík věcný tius | ordinis Crucigerorum cum rubea Stella 260 imventdr kláštera elatokorun- ského ze dne 14. března 1418, inventarium uber allerhandt pretiosa des closters Gulden Cron 76, 131, 142, 143 inventář archivu pánů z Rožm- berka z roku 1418 (v in- ventáři kláštera zlatokorun- ského) 50, 131, 142, 143, 154 inventář archivu pánů z Rožm- berka, pořízený roku 1598 Václavem Bfezanem 190, 191 inventář archivu pánů ze Svam- berka, pořízený roku 1617 Václavem Březanem 191 inventáře archivů, pořízené Václavem Březanem 185, 190, 191 investitura na léna české koru- ny 196, 197 ius patronatus v. právo patro- nátní J jízda na Karlštejn 182 Justizstelle, Oberste v. soudní nejvyšší úřad K kancelář: kancelář (všeobecné) 10—14, 17, 21—23, 28, 75, 101, 102, 110 — bavorská 23 — císařská (za Karlovců a Me- roveovců) 16; — (za Karla IV. a Václava IV.) 74, 83, 95 kancelář českých knížat 38 kancelář česká královská 38, 44, 48, 49, 51—53, 74, 75, 102, 104, 113, 114, 122, 137, 139, 142, 151, 160, 216, 218, 243 kancelář. česká dvorská 10, 12, 181, 182, 197, 198, 205, 207, 208, 210, 212, 213, 224, 232. 234, 238, 243, 247, 250—255, 257; — v Praze 181, 182, 198; — ve Vídní 181, 207, 208, 210, 224, 247; — její archiv ve Vídní 210, 224, 250, 252, 254, 255; — její expedice ví- 

Strana 479
inventáře — kláštery deńska 181; — její registra- tura 212, 253 kancelář česká a rakouská dvor- ská ve Vídni, kancelář česko- rakouská, dvorská, spojená 248, 251, 262, 263 kancelář. dvorská a státní, taj- ná (ve Vídni) 264 kancelář dvorské říšská (ve Vídni) 224, 244, 245, 249 kancelář moravská markraběcí 111 kancelář papežská 26, 27, 106 kancelář rakouských vevod 23, 91, 112 kancelář říšská 22, 50, 129, 202 kancelář uherských králů 24 kancelář university | Pražské 244 kancléř 17, 23, 83, 157 — český, království | českého 38, 39, 48, 114, 133, 138, 209 kanovník Vyšehradský, neznámý pokračovatel Kosmův 41 kapitula, capitulum, v Budyšíně, ecclesiae Budissinensis 217, 329 -— Erfordiense 334 — metropolitni krakovská 47, 48 — ltomyšlská 46 — magdeburská, ecclesiae Mag- deburgensis 123, 320 — metropolitanum Maguntinen- se 310 — olomoucká 130 — metropolitní u sv. Víta, capi- tulum | metropolitanum Pra- gense 40, 45, 46, 47, 67, 75, 125, 138, 144, 192, 205, 206, 210, 239, 269, 278, 312, 330 — salcburská 108 — Kollegiâtni, collegiatum Stei- nae apud Noerthen 200, 328 — Vratislaviense, ecclesiae Vra- tislaviensis 309, 314, 317, 318, 322 — wvyšehradská 38, 39, 40, 209, 210 — würzburská, Herbipolense 113, 115, 341, 342 kaplani dvorští 16, 18, 22 kaple 18, 19 — dvorská krále francouzského 18 — královská ve středověku 39 — krále Neapolského 19 479 kaple sv. Kříže na Karlštejně, v. Karlštejn, kaple utrpení a odznaků Krista — palácová, cášská, karolinská 16, 17, 26 kardinál, kardinálové 136, 176, 198, 199, 201 klášter, kláštery : klášter, kláštery. (všeobecně) 24, 27, 28, 30, 32, 33, 131, 136, 138 — české, zrušené 152, 257—259, 261 — jesuitské, zrušené 257 — moravské, zrušené 152, 257, 259, 261 — slezské 80; — zrušené 259, 261 klášter v Altenzelle, monaste- rium Altenzellense 200, 201, 323, 329 — v Barceloně 24 — Bergen 212, 307 — brixensky 109 — augustinidnek herburskich v Brné (Cella S. Mariae, Cel- la Castitatis) 260, 261 —, kolej jesuitská v Brné 260 — sv. Hedviky v Bfehu (Brieg) 254 — sv. Markéty v Břevnově u Prahy 76, 77, 130, 238, 239 —, monasterium Camencz 313 — petrsky v Erfurté 28 — Etal 68 — dominikánský ve Freiburce Breisgavském 30 — Gnadenberg 212 — Göss 109 — halberstadtský 200, 332 — chotěšovský 259, 276 — jindřichovský, Heynrichow 90, 97, 307 — lilienfeldskÿ 20 — neumiinstersky v Lucembur- ku 206 — Mariin Dol, Marienthal 215, 221, 330 — Mariina Hvězda, Marienstern 215, 221, 330 — millstadtský 109 — pavlánský v Obořišti 238 — Ojvín 221 — opatovicky 39 — svatopavelsky, St.-Paul v Ko- rutanech 109 — Plasy 303 257, 

Strana 480
460 klášter postoloprtskÿ, monaste- rium | Portae | Apostolorum 126, 127, 152, 280, 283, 290, 317 —, monasterium | Rajhradense 275 — Reichenbach 174, 309 — sedleckÿ 258 — sekovsky 109 — v Sigené 24 — ve Steiné u Noerthenu 200, 342 — strahovský 138 — sv. Zena ve Veroně 109 — viktrinsky, Viktring 109 — klarisek, s. Clarae, ve Vrati- slavi 96, 290, 293, 295 — zlatokorunský 75, 76, 131, 142 klenot, klenoty 19—21, 23, 33 klenoty korunovační české 36, 59, 60, 64—66, 71, 182, 188, 189 -— království Českého 64, 133, 156, 225 klenoty | říšské, | korunovační, clenodia imperii Romani 16, 62, 64—73, 75, 125, 312; — jejich schrána 69, 71; — v kapli P. Marie v Cáchách 16; — jejich převezení do Prahy roku 18350 67, 71, 125; — na Karlštejně 62, 64—66; — jejich převezení do Budi- na 72; — do Norimberka 72 klenoty korunovační v Polsku 71 klenoty korunovační v Uhrách 71 klenotnice 15 — císařská, Schatzkammer, ve Vídni 256 — chrámová, sakristie 28 — lubecká 29 —— papežská 217 — rizacy, kosteli a klášterů Kijevskć Rusi 25 — fise, Schatzkammer des Rei- ches 69 — vévod rakouských, Schatz- gewölbe 51, 54, 104, 111, 112, 157—162, 217, 255 — imnsbrucká 108, 159, 257 — štyrskohradecká 108 — vídeňská 108, 162, 257 klíče od místnosti, v níž chován korunní archiv český 228, 263, 266, 269, 271 klíče od kaple sv. Kříže na Karl- štejně 177 klíče od registratur pražských 195 Rejstřík věcný klínoty v kostele u sv. Mikuláše na Malé straně 77 kniha Ezra ve Starém zákoně 14 knihovna Dietrichštejnská v Mi- kulove 193, 194 — dvorní, Hofbibliothek, ve Vidni 51, 254, 258, 260, 261 — hrabat z Valdštejna v Duch- cově 238 — kláštera strahovského 138 — královny Kristiny 195 — Lobkovická v Roudnici 87, 275 — Národní v Paříži 89 — Národního musea, bibliotheca Musaei Nationalis Pragen- sis 99, 132, 275 — Nostická v Praze 150, 152, 153, 275 -— prince Eugena Savojského 181 — universitní v Praze, bibliothe- ca universitatis | Pragensis 99, 133, 258, 259, 275 knihy manské zvláštní 137 knihy městské 32 knihy pozemkové 32 knihy privilegii — pergamenové z roku 1547, privilegienbi- cher v. též kopiáře 173, 178 až 182, 203, 209, 211, 224, 225, 227, 228, 229, 245, 251 knížata břežská 88 — Knize bytomsky 161 — česká 7, 38, 40, 41 — fürstmberská 88 — hlohovská 88 — javorská 88 — lehnická 88, 90 — minstrberska 88, 169 — oleśnicka 88 — opavská 88 — opolska 161 — říšská, německá, svaté říše 23, 134 — saská 180 — slezská 88—91, 93, 136, 184 — stinavská 88 — z Virtmberka 136 knížetství Bavorské v. Bavor- sko knížetství Břežské v. knížetství knížetství Hlohovské v. Hlohov. ské knížetství knížetství Javorské v. Javorské knížetství Břežské 

Strana 481
kláštery — kopi knížetství Krosenské v. Krosen- ské knížetství knížetství Lehnické v. Lehnické knížetství knížetství Oppolské v. Opolsko knížetství Ratiborské v. Ratiboř- sko knizetstvi slezská, principatus Silesiae v. též Slezsko 93, 130, 136, 161, 180, 183, 184, 251, 315 knížetství Svídnické v. Svídnic- ko knížetství Volovské v. Volovské kniZetstvi kmížetství Vratislavské v. Vra- tislavské knížetství kolej jesuitská v Brně v. též kláštery 260 kolokvia 8 komisař zemského výboru čes- kého k prohlídce místností stavovského archivu svato- václavského 266 komisaři císařští 94, 145 komise, zvolená r. 1500 sně- mem k registrování privile- gií zemských na Karlštejně 133 —, 2volend r. 1528 sněmem k registrování privilegií zemských na Karlštejně 176 —, zvolená r. 1545 sněmem ku přepsání privilegií zemských 177, 178 —, zvolená r. 1593 sněmem k inventarisaci zemských pri- vilegií českých 182, 185 —, zvolená r. 1604, sněmem k jízdě na Karlštejn 186 —, zvolená r. 1605 sněmem hromničným ku prohlídce privilegií zemských 186 — císařská, konaná dne 8. čer- vence 1628 na Karlštejně 189 — císařská z roku 1676 a 1677 t zv. »Apprehensionskom- mission der Fürstentümer Liegnitz, Brieg und Wohlau« 252, 253 — stavovská z roku 1715 o ulo- žení korunního archivu čes- kého 223 — stavovská, zvolená r. 1719 sněmem k uspořádání archi- vu České koruny 227—229 481 komise stavovská česká z r. 1750 k vydání listin korunního ar- chivu českého do Vídně 235, 240 —, zřízená r. 1802 ve věci čes- kých lén a zástav v Horní Falci 263 —, zařízená r. 1804 zemským vý- borem českým ku provedení revise archivu svatováclav- ského 263 —, zařízená zemským výborem českým r. 1838 k prohlídce archivu svatováclavského 265, 266 — o upravení českého archivu zemského (z šedesátých let 19. století) 188, 189, 266—268 — sněmovní z roku 1865 188, 189 — pražského místodržitelství a zemského výboru českého r. 1884 o převzetí svatovác- lavského archivu 271 —, zřízená zemským výborem českým r. 1884 k prohlídce domu čp. 259-III. na Malé straně v Praze 270 komora, garderoba 21 — arcibiskupská, | arcibiskupü salcpurských 28 — česká, královská 39—41, 182, 194, 205, 209, 210, 225, 241 až 243, 257 — dwvorská 114, 182, 257 — uherská, královská 25, 112 komorník, camerarius 25, 28 — arcibiskupství salcpurského 28 —, camerarius Bohemiae 287 kompaktáta basilejská =z roku 1436 162 koncil basilejsky 162 konfederace stavovské 254 kongres mezinárodní archivářů a bibliotekářů v Bruselu ro- ku 1910 109 kopa grošů pražských 93, 165 kopí králů německých 56, 57 — Konstantina Velikého 57 — sv. Longina 67 — sv. Mořice 57 — Páně 57, 67, 68 — posvátné, svaté s hřebem Kristovým 61, 67, 69, 71, 72 — sv. Václava 58 Summus regni 31 

Strana 482
482 kopiáře: kopiáře korunního archivu čes- kého 74, 80, 81, 83—87, 97, 100, 145, 155, 163—165, 170, 265 kopiář menší korunního archi- vu českého (rukopis pražské universitní knihovny I C 24, rukopis knihovny Národního Musea VI F 12, rukopis ar- chivu ministerstva vnitra v Praze č. 2443), pořízený po r. 1355 47, 50, 56, 87, 98 až 100, 164 kopiář větší korunního archivu českého, Кора? ^ vratislav- ský (rukopis Lobkovického archivu a knihovny v Roud- nici VI Fb 5, rukopis Ms a 27 knihovny Nostické v Praze, rukopis státního archivu pruského ve Vratislavi Rep. 135, D 322, ztracený rukopis Ludewigův, rukopis A3 měst- ského archivu vratislavské- ho, rukopis A 45 archivu ze- mě České), pořízený v še- desátých letech 14. století 50, 55, 87, 88, 89, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 98, 99, 121, 129, 150, 152, 153, 154, 157, 164—175 kopiář. dodatkový, opsaný ně- kdy po r. 1361 na radnici ve Vratislavi 91, 93 Кора? slezských listin korun- ního archivu českého, Anna- les | devolutionis (rukopis Hs A 4 méstského archivu vratislavského) 93—95, 275 kopiář, knihy privilegií perga- menové 2 roku 1547, 173, 178—182, 203, 209, 211, 224, 225, 227—229, 245, 251 kopiáře z archivu vévod lehnic- kých a břežských, převzaté r. 1677 do Vídně 253 kopiář z archivu kláštera sv. Hedviky v Břehu 254 kopidr falcký ve Frankfurté 89 — v Karlsruhe 89 kopiář (B II.) ve státním archi- vu v Koblenci 89 topiář. Leopolda 2 Bebenburka, založený v letech 1346—1348, v hlavním st. archivu v Mni- chově 115 koruna Aragonská 24, 80 Rejstřík věcný koruna Česká, Cron Beheimb, Krone Bohmen, země koruny české 52, 55, 57, 65, 79, 80, 93, 94, 99, 100, 114, 116, 119 až 122, 131, 133—139, 140, 141, 145, 153, 158, 161, 180, 185, 186, 196, 197, 208 až 210, 212, 216, 217, 222, 225, 227, 232, 263 koruna česká, královská, svato- václavská 36, 58—62, 64, 65, 156, 157, 182, 186—188, 237 — v chramu svatovitskćm 61, 65, 187, 188 — na Karlštejně 60, 62, 64, 182, 188, 237 koruna kláštera, klášterní 80 koruna německá, královská 245 koruna říšská, německá 65 korunovace císařů v Římě 57 korunovace králů českých 59, 191 kostel, kostely 16, 27, 28—30, 33—35 kraje české 135, 143, 174, 180 kraj, districtus Bechynensis 324 —, districtus Boleslaviensis 324 — budySinsky 216 —, districtus Ceaslaviensis 324 —, districtus | Graecensis 323, 324 — chebsky, provincia Egrensis 180, 243, 341 —, districtus Chrudimensis 324 —, districtus Kurimensis 324 — loketsk$, districtus Cubiten- sis 180, 303, 305 —, districtus Lutomericensis 324, 325 —, districtus Mutensis 324 — , districtus Plenensis 324 —, districtus Prachinensis 324 —, districtus Zatcensis 325 král, králové anglicti, rex Angli- ae 88, 161, 326 — aragonsky 24 — babylonsky 14 — český, králové čeští, rex Bo- hemiae 32, 36—41, 43— 56, 59, 62, 72, 75, 78, 79, 84, 86, 90, 92, 114, 116, 117, 118, 120, 127, 130—135, 137, 140, 141, 143, 145, 146, 147, 149, 150, 151—161, 163, 164—169, 170 aZ 176, 179—181, 183, 184, 186, 188, 190, 191, 194, 196 aZ 198, 201, 202, 203, 206, 207, 213—223, 225, 242, 245, 252, 

Strana 483
kopiáře — léna 254, 256, 258, 259, 260, 262, 268, 276—343 —- dánský 25 — francký 15, 16 — francouzský, králové fran- couz3ti, rex Franciae, Fran- corum 18, 32, 68, 88, 98—100, 134, 136, 158, 181, 206, 310, 311, 314, 316, 326, 342 — králové jerusalemští 88 — krakovský v. král polský — neapolský 19 — německý, římský, králové ně- mečtí, rex Romanorum - 20, 21, 50, 53, 55, 57, 69, 70, 72, 78, 86, 88, 89, 98—100, 114, 116—119, 120, 122, 123, 129, 134, 146, 147, 163, 165, 180, 181, 186, 194, 202, 245, 276 aZ 289, 310—314, 316, 321—327, 330—332, 335 — norský 25 — polský, krakovský, rex Craco- viae, rex Poloniae 88, 89, 92, 96, 106, 134, 160, 161, 165, 166, 171, 181, 198, 284—299, 301, 304—306, 312, 315, 316, 325—327, 336, 337, 341 — pruský 250—252, 255 — sicilský 88 — švédský 25 — uherský, králové uherští, rex Hwungariae 22, 24, 49, 83, 84, 88, 89, 92, 93, 98, 112, 134, 160, 165, 166, 181, 276, 278, 290, 295, 297, 300, 304, 318 až 320, 325—332, 335—340, 341, 343 královna, regina Bohemiae 313 královna neapolská 24 —, regina Romanorum 313 království České, regnum Bohe- miae 48, 53, 55—57, 64, 65, 71, 75, 79, 80, 114, 117, 118, 122, 123, 134, 137, 138, 140, 141, 142, 144—146, 155—158, 167, 179, 180, 182—186, 192, 194, 196, 199, 203, 205, 208, 209, 226, 232, 234, 239, 240, 247, 266—271, 275—279, 283, 284, 286, 287, 289, 290, 302, 314—318, 320, 322, 323, 328 az 331, 333—340, 342 —, regnum Hungariae 340 — Neapolské 24 —, Polské, regnum Poloniae 166, 297, 326 kronika Marignolova 40 483 kronika Neplachova 40 kronika Pulkavova 8, 40 kronika rymovand Otakara Styrského 69 kříž Kristův 61, 67, 71, 72 křižovníci s červenou hvězdou v. řád kuchtik říšský, magister coqui- nae aulae regiae, aulae im- perialis 113, 115, 341 kult sv. Graalu 67, 68 kult sv. Mořice 57 kult svatováclavský 57, 58 kurie papežská 20, 48, 83, 106 kurfiřt, kurfiřti 71, 86, 88, 89, 120, 122, 124, 129, 147, 159, 180, 191, 196, 197, 200, 213 kutání na zlato 174 kvaterny desk zemských mo- ravských 162 kvaterny karlśtejnskć opisů desk zemských 182 kvaterny malého stavovského archivu 182 kvitance 88, 122, 130, 153, 165, 173 L lancea Domini, lancea passionis Domini v. též kopí Páně 66, 67, 70 lantkrabí, lantkrabata durynská, landgravius, landgravii Thu- ringiae 88, 123, 168, 283, 294, 308, 309 — hessenský 202, 203 —, lantkrabé z Leuchtenberka, landgravij, landgravius de Leuchtenberg 117—120, 292, 317, 325 legáti 157, 162 léna, léno, feudum, feuda 112, 113, 119, 125, 151, 168, 173, 211—214, 281, 283, 284, 287, 289—295, 298, 301—305, 308 až 310, 312, 313, 317, 321, 322, 331—340, 343 —, feudum honorabile 298, 305 —, feudum perpetuum 306, 307 léna česká, království Českého, feuda coronae regni Bohe- miae 95, 96, 123, 130, 133, 134, 137, 138, 180, 182, 183, 185, 196—198, 210, 211, 212; — jejich archiv 95, 96, 249 

Strana 484
484 Rejstřík věcný léna infra curtem 183 zahraniční, feuda coronac regni Bohemiae extra curtem sita 133, 185, 334 v Bavořích 130 v Horní Falci 263 ve Francích 197, 198 na Moravě 181 v Říši 181, 182, 185, 197 ve Voigtlandě 130 léna kostela, feuda universa ecclesiae Brixinensis 278 — kostela frisinského, feuda ecclesiae Frisingensis 45, 277 léna říšská, feudum, feuda im- perii 113, 114, 277, 279 až 281, 283 letopis Nestorův 25 Liber annalium devolutionis Slesie ad regnum et coronam Bohemie libere facte etc. v. též annales devolutionis 93, 95, 96 list odříkací vévody Tassila 17 listina volební cara Borise Go- dunova 25 listina vratislavského vévody Jindřicha V. ze dne 6. května 1293 na zboží Borošov v Hor- ním Slezsku 253 listina zakládací university Praž- ské ze dne 7. dubna 1348 243. 244 listy darovací císařů římských 26 listy jmenovací na popravce ze dne 5. ledna 1405 143, 144 listy lenní 163, 197, 198 listy manské 52 listy na dluhy 130 listy nepotřebné 130 listy posélací 130 listy schvalující kurfiřtské, willebriefe 88, 99, 120, 122, 165 litterae de iustitia 147 litterae utiles 12 loca credibilia v Uhrách 30, 31 M magistri coquinae aulae impe- rialis 113 — coquinae regiae 341 magistri rationalibus, náčelníci královského fisku v králov- ství Neapolském 24 — — — — — Maiestas Carolina, zákoník Kar- la IV. 141, 142 majestátové na království Čes- ké 134, 146 majestáty městské 77 manové čeští 133, 211 loketští 152 lucemburští 78 minstrberští 169 rýnského falckraběte 174 stinavští 170 manství bavorská 135 česká 135, 137 míšeňská 136 moravská 135 v říši Německé 136, 185 marka, marchia, marchionatus de Arlune 311 Braniborská, markrabství marchia, Brandenburské, marchionatus Brandenbur- gensis 67, 124, 125, 130, 136, 262, 277, 180, 184, 191, 202, 296, 301, 278, 291, 310, 312, 316, 318, 320, 321, 330, 335, 336, 338, 339 Budyšínská, marchia, mar- chionatus Budissinensis, Mark, Markgrafschaft Budissin 84, 169, 216, 217, 218, 222, 288, 289, 302, 315 marchia, marchionatus Gor- licensis 315 marka Lužická, marchia, marchionatus Lusatiae 123, 283, 320 „ marchionatus Lusatiae In- ferioris 340 marchionatus Lusatiae Su- perioris 340 marchionatus Misnensis 279 markrabství Moravské, mar- chionatus Moraviae 112, 162, 166, 180, 277, 278, 285, 318, 340 — marchionatus Orientalis 279 —, marchionatus Stiriae 277 markrabí, markrabata askánští 216 braniborský, markrabata braniborská, marchio Bran- denburgensis 43, 61, 67, 69, 71, 72, 105, 120, 122—126, 222, 212- 153, 180, 202, 215, 277, 278, 262, 291, 296, 301, 310, 312, 313, 316, 318, 320, 321, 330, 335, 336, 338, 339 — — — — — ——,

Strana 485
léna — obvod markrabí, marchio de Cantecroy 198, 339 —, lužický, 126, 283 — míšeňská, marchio Misnensis 52, 82, 88, 126, 279, 284, 285, 294, 295, 318, 341 — moravští, markrabata mo- ravská, marchio Moraviae 88, 111, 112, 141, 142, 150, 162, 165, 168—170, 173—175, 255, 276, 295—297, 299, 300 až 309, 313, 315 —, marchio Orientalis 279, 283 až 285, 295, 341 marchio | Lusatiae maršálek nejvyšší | království Ceského, marescalcus summus regni Bohemiae 179, 192, 286 — archimarescalcus, marescal- cus summus sacri Romani imperii 280, 296, 318, 320, 322, 335—338 massarius librorum communis, archivář města Mantovy 30 město, města, civitates terrae Bavariae 314 — česká, zemí českých 88, 180 — hornolužická 214, 215, 218, 220, 223 — slezská 97, 136 — středověká 29 — Svidnického knizetstvi 161 metropolis Boemiae 41 mince českých panovníků 57 mince německé 57 ministeridlové porýnští, stráž- cové hradu Trifelsu 69 mir 8, 34, 35, 57 — sakrdlni 34, 35 — sv. Václava 8 místodržící čeští 205, 207, 210, 228 místodržitelství české, pražské 209, 210, 211, 213, 218, 234, 237, 241, 242, 257, 269—271 místokancléř říšský, vicecancel- larius sacri Romani imperii 195, 198, 199, 339, 340 mistopísať zemský království českého 207, 223, 228, 234, 235, 260 mlýny, molendina, na fece Vlta- vě 261, 294 — monasterü s. slaviensis 293 — v okolí Zateckém 127 mor v Praze 205, 223, 238 Clarae Vrati- 485 museum Národní, Zemské, v Praze 271 mušketýři 187 nález, nálezy 144, 215 —, nálezy panské z let 1402 az 1404 144 nárok, nároky 8, 9, 12, 30, 55, 62, 93, 95, 103, 111, 122, 139, 161, 250, 251, 255 —, nároky právní 8, 9, 12, 30, 55, 62, 93, 95, 103, 122, 139 nástupnictví na trůn v čechách 245 návrh archivní Schierendorfün 224, 231 ndvrh Lowa z Erlsfeldu z roku 1715 o úpravě archivu české koruny 227 návrh Palackého, aby bylo zfi- zeno místo archiváře zem- ského 266 návrh Posseltüv z r. 1811 ma zřízení provinciálního archi- vu českého 258 návrh Rosenthaliw na zřízení tajného archivu domácího ve Vidni 250 nejvyšší soudní úřad v. úřad soudní nejvyšší notáři 27 noty tironské 17 nuncius 83, 176 — Karla IV. 83 — papěžský 176 O obec stavovská 79 Oberste Justizstelle v. úřad soud- ní nejvyšší obvod budy3insky, districtus, provincia Budissinensis 288, 302 —, districtus | monasterii mencz 313 —, districtus civitatis Franken- stein 299, 312, 313 —, districtus castri et civitatis Gor 306, 309 —-, districtus Gorlicensis 330 —, districtus civitatis Grotkow 322 Ca- 

Strana 486
486 obvod, districtus civitatis et castri Lubin 301 —, districtus castri Richmbach in Silesia 299 —, districtus civitatis Strelyn 299 — &itavsky, | districtus Sitta- viensis 214, 327 odevzdání slezských archivů Prusku dne 16. srpna 1743 250, 251 okres soudní jemmicky v. též Jemnice 256 okres vládní opolský v. t. Opol- ský okres 253 opati 88 opatrovníci klíčů korunního ar- chivu českého 263, 266, 269 ostatky svatých, relikvie 14, 18 až 20, 25, 26, 27, 35, 58, 60, 62, 64, 65, 73, 75, 76, 130 P palác 17 palatin uherský 112 páni 8, 32, 130, 131 — čeští, comites regmi Bohe- miae 8, 53, 72, 75, 79, 84, 88, 132, 133, 140—143, 146, 162, 171, 172, 279, 284, 323 — hornolužičtí 214, 215, 220 — moravští 162 — říšskoněmečtí 88, 171 panovník, panovníci, český S, 32, 37, 39, 40, 75, 104, 174, 180, 183, 196, 220, 222, 242, 262 — slovanský 24 —, panovníci západoevropští 20 —, pamovmici skandinavští 25 —, panovníci | východoevropští 20 panství karlstejnskć 237 — v Třebíči 239 papež, papežové, papa, pontifex summus, pontifex Romanus 22, 26, 27, 38, 39, 48, 49, 83, 89, 91, 98, 100, 105, 106, 130, 134, 136, 140, 147, 156, 164, 198, 200, 201, 258, 277, 279, 292, 308, 310, 311, 313, 314, 316, 321, 328, 342, 343 —, stát papežský 20 papyry berlínské 14 patrocinia sanctorum 18 pax, pax sancti Wencezlai 8 Rejstřík věcný pečeť 7, 8, 38, 209 — autentická, sigillum dutenti- cum 31, 32 — českých »comites« 8 — českých knížat 7 — českých panovníků 57 — Jana, vévody zhořeleckého, sigillum ducis Johannis 143 — Jana Jindřicha 141 — krále českého Vratislava I. 38, 39 — krále wherského Karla Ro- berta 93 — soudu dvorského, českého 8 — soudu zemského, stavovského, českého 8, 57 — pečeť svatováclavská, zem- ská, sigillum terrae, s. Wen- ceslai 8, 32, 57, 79, 179, 182 —, sigillum maius Rudolphi, du- cis Austriae 319 —, sigillum | capituli viensis 309 pečeti nejvyšších úředníků čes- kých 179 písař městský 96, 131 písař zemský, nejvyšší, králov- ství Českého 247, 266 písař zemský, štyrský 256 podléna česká 123 poklad 7, 10, 11, 14—16, 18—22, 24, 33, 35, 42, 63 — anglický, v Anglii 18, 19 — aragonské koruny 24 — archivní 34 — břevnovského kláštera 76 — byzantský, v říši Byzantské 25 — český, státní, českých panov- níkú a České koruny 40, 41, 43, 44, 55, 56, 58, 59, 60, 61, 62, T2, T5 — francouzských Francii 18 — chrámový 27 — kostela metropolitniho praž- ského 47, 56, 92, 205 — listinnÿ 8, 28 — města Alsfeldu 29 — města Rakovníka 77 — německý, říšský 16, 18, 21, 22, 61, 62, 67 — pánů z Hradce 75 — pánů z Landštejna 75 — pánů z Rožmberka 75 — papežský 26, 27, 106 — polských panovníků 106 Vratisla- králů, ve 

Strana 487
obvod — purkrabí poklad říšský panovníků skan- dinuvskych 25 — ve Stralsundè 29 — vevod rakouských 23 — zlatokorunsky T6 pokladna městská, trese 29 pokladnice královská na Hrad- čanech 74 — králů franckých 16 pokuta, placená im archivium 15 popravci po krajích v Čechách, poprawczo districtus 135, 143, 144, 180, 323—325 poručník sirotků 211 pořádek veřejný v Šestiměstí 215, 220 pozůstalost Lowa =z Erlsfeldu 228 pozůstalost Pesinova 45, 238, 240 požár desk zemských českých r. 1541 177, 205 — hradu Křivoklátu r. 1422 73 — hradu Pražského r. 1541 176, 177, 210 — chrámu svatovítského roku 1091 42 — rakouského státního archivu vnitra a spravedlnosti ve Vídni roku 1927 177 právo, práva královská česká 138, 144, 176—178 —, práva lovecká 174 — majetkové 8 — mezinárodní 103 — mincovní 114 — nástupnické 146 — objektivní 8 — obyčejové 8 — patronátní, ius patronatus 200, 260, 276, 342 — popravovati odsouzené zlo- lince 214, 221 — státní 268 —, práva stavů českých 177 — středověké 8 — subjektivní 8 — tržní 114 — veřejné (v čechách) 240, 268 — wvoliti svobodně radu městskou 214, 219—221 —, práva země České 177 — 2vykové 141 president representace a komo- ry v Praze 232 primdtor hlavniho mésta Prahy 269 487 princip provenienéní v. zásada provenienéni princové krdlovského rodu prus- kého 255 princové saští 197 privilegia 8, 18, 19, 28, 29, 43, 77, 199, 261 — Budyšína, civitatis Budissi- nensis 214, 215, 277, 302, 330 — česká, zemská 60, 63—65, 92, 94, 132—135, 145, 146, 156 až 158, 176—180, 182, 183, 186 až 189, 205, 210 — císařů a králů německých 98, 129 — ecclesiae parochialis Muen- densis 342 — klástera v Altenzelle 201 — kostela a církve římské 156 — městská hornolužického Šestiměstí 215, 216, 218, 223 — moravská, zemská 183 — restituční hornolužického Šestiměstí 216, 217 — rodová (vévod rakouských) 20 — stavovská 36, 146, 183 — střelců pražských 261 — universitm 30 privilegienbiicher v. knihy privi- legii z r. 1547 privilegium de non evocando 327 — iuris patronatus 260 proces 7 prohlášení akcesní a submisni k pragmatické sankci 254 prohlídka listin archivu svato- václavského, provedená dne 5. června 1884 prof. V. V. Tomkem 269, „(0 prokurátor královský 133 provenienca archivná 102, 107, 109, 204, 217, 257 přehled písemností, týkajících se českých lén, pořízený někdy na sklonku 15. století 137, 138 Příběhy krále Přemysla II. Ota- kara 41—44 půhon na hornolužická města 215 purkrabí, burggravius, hradec- ký, Graecensis 144, 323 — kadaňský, Kadanensis 144, 325 —, burggravti castri Kant 300 — karlštejnský 182, 188, 189 

Strana 488
488 Rejstřík věcný purkrabí na Kirchberce, burg- gravii in Kirchberg 200, 290 —, leisnicky, burgravius de Leismk 171, 282 — magdebursky 54, 172 — misensky, burggravius Mis- nensis 212, 213, 332 — nejvyšší, český, pražský 207, 232, 233, 241, 245, 258 — norimbersti, burggravii No- rimbergenses, | burggravius Nurenbergensis 54, 117, 174, 180, 290, 309, 311, 314 readmise českého hlasu volič- ského v říši Německé 208 recess říšský, usnesení němec- kého sněmu říšského 198 regiment innsbrucký 159 registra berní 130 — horská 130 — královská, česká 137—139 — papežská, církve římské 27, 49 — říšská 138; — Ludvíka Ba- vora 164 — soudu komorního 177 registrátor kanceláře Karla IV. 83 — korunního archivu českého 150—153, 209 — říšský Leonard Pipius 195 — stavovský 264, 266 registrátoři desk zemských 244, 247 registratura, registra- tury 12, 13, 28, 102, 110, 194, 211, 232, 249 — registratury české 232, 272 — registratury pražské 195, 249 — registratury vídeňských úřa- dů dvorských 224, 250 registratura direktoria in publi- cis et in cameralibus 255 — hejtmanstvi německých lén v Praze 182, 262 — české kanceláře (dvorské) 10, 12, 139, 182, 197, 205, 212, 235, 243, 252, 253; — ve Víd- ni 181, 250 — české komory v Praze 182, 195, 205, 209, 210, 241— 243, 257 — mistodr3itelskd v Praze 151, 195, 198, 209, 211—213, 228, 234, 235, 241, 242, 257 — říšská německá v Praze 195, 196, 198, 199, 202, 204 — zemského výboru českého 263—266 Registrum desíti truhlic v. též inventáře archivu České ko- runy 133, 134, 143, 146, 154, 184, 185, 209 Registrum informationis 21 regnum et corona regni Bohe- miae 79, 80, 140, 141 Rechthaus v Mnichově 29 Reich, das heilige, klenoty říš- ské 69, 70 relikviář 67, 72 relikvie 15, 16, 19, 20, 22, 70 — Páně 61, 66, 67 — Přemyslovy 39, 41 — říšské 18, 62 religuiae, klenoty říšské 62, 69, 70 repositorium českých desk zem- ských 207 repositorium | secretum | maius ob der S. Wenceslai capellen 226, 227, 236 res sacrae 35 respect des fonds 101 reversy berní 147 reversy lenní 10, 78, 82, 88, 89, 90, 93, 123, 146, 170—174, 183, 196—198, 211—214 revindikace lén české koruny 133 rex verus 69, 70 riche, klenoty říšské 69 rizacy, klenotnice kostelů a klášterů Kijevské Rusi 25 roboty 199 rolle berní 16 rukojmí krále Jana Lucembur- ského 170 rytiri 130 — braniborsti 41, 43 — čeští 133, 146 — hornolužičtí 214, 215, 220 — říšskoněmečtí 88 Ř řád, řády archivní 101 — archivní Karla Velikého 13 — archiwní Ludvíka Pobožného 13 

Strana 489
purkrabí — slib lenní řád kancelářský 22 řád křižovníků s červenou hvěz- dou špitálu sv. Františka pod mostem pražským v Praze 259, 260, 276 řád křižovníků s červenou hvěz- dou u sv. Matěje ve Vratisla- wi 253 řád mincovní z roku 1345 pro marku Braniborskou 125 — mincovní z roku 1378 Karla IV. a Václava IV. 142, 143 — mincovní z počátku 15. sto- letí krále Václava IV. 143 řád německých rytířů 97, 152, 160, 161, 171 — německých rytířů, komenda v Chomutově 152 řád právní 58 říše Byzantská v. též Byzant- ská říše 25 říše Německá v. Německo, Ně- mecká říše řízení písemné 7, 9 — právní 260 — soudní 7 — üredm 9 — ústní 9 S sacrarium gemmeum 61 sacrista, archivář města Man- tovy 29 sacristia communis v italskych méstech 29 sakristán kostela svatovitského v Praze 43 sakristie 23, 27—30, 33, TT — dolejsi 28 — hořejší 28, 59; — u sv. Fran- tiška z Assisi 27 — klášterů 33, 75—77 — kostela svatovitského v Pra- ze 41—45, 47, 48, 56, 59, 92 — kostela sv. Valpurgy v Als- feldu 29 — kostela Všech Svatých (sv. Stépána) ve Vídni 30 sanctuarium Pragensis ecclesiae, sakristie chrámu svatovítské- ho v Praze 42 sankce pragmatická, sanctio pragmatica 231, 251, 254, 340, 341 489 sbírka Erskeinova 195, 196, 200, 204 sbírka formulářů Zdeňka z Tře- bíče 126 sbírka listin bývalého archivu mistodräitelského wv Praze 152 sbírka Pešinova 238, 239, 257 sbírka Rochlitzerova 239, 240 scrinia, scrinium, archiv 15, 30, 54 — scrinium papeZské 26, 27 scrinia viatoria, pojízdný archiv 19 scriniarii 19, 26 seznam českých lén z konce 15. století 137, 138 Schatz, poklad, města Alsfeldu 29 Schatzarchiv, das österreichische 10, 51 Schategewóolbe v. též klenotni- ce vévod rakouských 51, 54, 104, 111, 112, 157—162, 217, 255 — innsbruckd 108, 257 — štyrskohradecká 108 — vídeňská 108, 257 Schatzkammer, v. též klenot- nice císařská ve Vídni 256 Schatzkammer des Reiches v. též klenotnice říšská 69 Schrein, skříně úřední v Kolíně nad Rýnem a v Metách 32 Schreinskarten, soukromé listi- ny v Kolíně nad Rýnem a v Metách 32 sigillum autenticum v. též pe- čeť autentická 31 sigillum terrae, sigillum commu- ne terrae, v. též pečeť zem- ská 57, 79 sigillum s. Wenceslai v. též pečeť svatováclavská, zemská 57 sjezd v Hradci Jindřichově o- ku 1467 132 sklepení nad kaplí svatováclav- skou v Praze 59, 60, 61, 189, 207, 223, 224, 226, 228 — pod kaplí svatováclavskou 60, 61, 207 — při kapli svatováclavské v Praze 189, 229, 233, 234, 263, 264 sladovníci pražští, braseatorum 155 slib lenní 82, 133, 212 fraternitas 

Strana 490
490 smlouva, smlouvy mírové 103 — o věno 198 —, smlouvy obranné království českého 186 —, smlouvy | spojenecké 165, 166, 180, 181 —, smlouvy trhové egyptské 14 —, smlouvy řecko-ruské z let 911 a 945 25 — mírová lublínská z roku 1112 160, 161 — smlouvy olomoucké, smlúvy Olomůúcké (z r. 1479) 136 — spojenecká krále Fridricha Falckého s Bethlenem Gabo- rem z 15. ledna 1620 254, 255 — mírová berlínská ze dne 28. července 1712, 250, 255 — mírová st. germainská (z r. 1919) 271, 272 sněm český 176, 178 — «v Jihlavě r. 1436 157 — český o sv. Jeronymu z roku 1500 133 — český z roku 1528 176 — český, dubnový z r. 1543 177, 178 —, lednový z r. 1545 177 —, bartolomëjsky г т. 1547 178 — 2 roku 1549 216 — 2 roku 1598 182 — 2 roku 1604 185 —, hromniény 2 г. 1605 186 —, zemský z r. 1719 227 —, zemský český (z let 1861 až 1865) 189, 267—269 sněm říšský, německý 114, 198, 202 — říšský v Norimberce r. 1356 99 — říšský v Kostnici r. 1507 159 sochy zemských patronů českých 227 soud apelační v Praze 95, 262 — dvorský v Praze 8 — dwvorský v Rottweilu, iudicium curiae Rottweilensis 198, 343 — komorní 177 — královský, český 32 — méstsky, iudicium civitatis in Habelswerde 288 — městský v Chebu, iudicium Egrense 243, 296, 305 — městský, iudicium civitatis Lunae 286 —, iudicium provinciale in Lan- deck 310 —, iudicium in Vratislavia 295 130, Rejstřík věcný soud, iudicłum purcravii, iudicis et offocialium Cubitensium 280, 283 —, iudicium villarum forensium Miletín et Unomutov 277 — vikpildu, obvodu žitavského 214, 221 —, iudicia Weiden et Floss 286 — zemský, český, iudicium ter- rae regni Bohemiae 8, 57, 225, 330 soudnictví v Sestimésti 215, 220 správa pruských archivů stát- ních 262 správce zemský 152 — zemský, hornolužický. 222 Staatsarchiv ^ Oesterreichisches des Innern und der Justitz v. archiv rakouský státní vnitra a spravedlnosti Staří letopisové čeští 156 stát český v. též království Čes- ké 225, 273 statky fojtské města Budyšína 214, 215 — korunní a církevní, české 48, 138 — korunní a lenní, české 138, 182, 183 — krále českého a koruny české 186 — qmanské v zemích českých 138, 186 statuta zemé Óeské 135 stav městský 133 — panský 133, 143, 182, 187 — rytířský 133, 179, 182, 187 stavové, status 31, 32 — braniborsti 125 — dCesti, status regni Bohemiue 32, 36, 53, 60, 92, 140—147, 157, 176, 177, 179, 180, 186 aZ 188, 190, 203, 205, 207, 215, 224, 225, 232—236, 240, 244 aż 248, 251, 254, 262, 268, 340 —, status acatholici marchiona- tus Lusatiae Inferioris 340 — hornoluziéti, status Lusatiae Superioris 220, 332, 340 — chebśti, status provinciae Egrensis 254, 340 — kladští, status comitatus Gla- censis 251, 254, 341 — lużićti kraje Budysinského 216, 217 146, 179, 

Strana 491
smlouvy — úřad stavové moravští, status mar- chiomatus Moraviae 162, 251, 254, 340 — odbojni v obojich Rakousich (Nad a Pod Enzi), status acatholici Austriae 254, 340 — podoboji 187 — říšští 79 — saští 196 — slezsti, status ducatus Silesiaz 251, 340 — dolnoslezśti, status ducatus Silesiae Inferioris 254, 340 —, hornoslezsti, status ducatus Silesiae Superioris 254, 340 — uherśti, status acatholici re- gm Hungariae 112, 233, 340 stavovstvi 79 — v čechách TO — v Uhrách 79 střelci pražští, sagittarii Novac et Minoris civitatis Pragen- sis 261, 319, 323, 328, 329, 336, 339 střevíce lýčené Přemysla Oráče 39 sudí dvorský vévod lehnickych a břežských 150, 251 sudí zemský, nejvyšší 133 Summa cancellariae 80, 83 svátosti říšské, klenoty říšské 64, 72 svobody zemské, české 131, 132, 134, 135, 144, 145, 186 synoda frankfurtská z r. 794 17 $ šlechta česká 192 — hornolužická 214, 215, 220 — moravská 192 špitál svatého Františka pod mostem pražským v. řád kři- žovníků Svdbské zrcadlo 86 T tabelliondt králů francouzských 32 tabularium capituli ecclesiae Pra- gensis v. archiv pražské me- tropolitní kapituly taverník, strážce královské ko- mory uherské 24, 112 491 theorie archivní, moderní 11, 12, 101, 102, 146 — holandských | archivárü 11, 101 thesauraria consili, klenotnice v Lubecku 29 thesaurarius, stráZce kostela 28 thesaurář papežský (dozor nad pokladem a archivem) 27 thesauri regis krále anglického ve Winchesteru 19 thesaurus ecclesiae metropolita- nae Pragensis v. téZ archiv metropolitniho kostela praž- ského 56 thesaurus magnus regis Fran- ciae (Z r. 1194) 18 thesaurus chartarum et privile- giorum domini regis, trésor des chartes krälü francouz- ských v Paříži 18 thesaurus publicus 15 thesaurus, qui conservatur in archivis ecclesiae Romanae 21 thesaurus, thezaurus regni et co- ronae v. téZ archiv české ko- runy 55, 56, 58, 156 trese, archiv listinny v Hambur- ce 29 —, die gemeine, pokladna mést- ská v némeekych zemích 29 Tresekammer, klenotnice v Lu- becku 29 tresel rigens och brefve, poklad říšský a listinný králů skan- dinavských 29 treselaria, klenotnice v Lubecku 29 trn hlohový z koruny Kristovy 136, 158 truhla (s pokladem a listinami) 15, 129, 130 truhlice (s listinami a písem- nostmi) 27, 29, 30, 129, 130, 134, 135—137, 157, 183, 184, 207, 237, 247 U uložení archivu svatováclavské- ho v českém archivu zemském 266—271 úmluva pavijská ze dne 4. srpna 1329 117 úřad 7, 10, 11, 12, 13, 14, 32, 101, 102, 104, 109, 110, 113 

Strana 492
492 úřad číšnický kostela bamber- ského 119 — číšnictví dědičného v Aug- špurce 212 — deskový 14 — desk zemských českých 153, 160, 161, 177, 185, 186, 203, 240, 247, 257, 260, 262 — fiskální, královský fiskální v Praze 242, 258 — hospodářský panství štejnského 237 — kancléřský, český 38, 39 — kancléřský, polský 48 — knihový 14 — královský vrchní ve Slezsku 250 — (dědičný) nejvyššího maršál- ka království Českého 192 — podkomořský 208 — purkrabí karlštejnských 188, 189 — soudní nejvyšší, Oberste Jus- tizstelle 249 — šrotéřský, schrotampt 52, 284 ürady Gesko-moravsko-slezskć 53, 111 — papežské 27 — ústřední dvorské ve Vídni 249, 264 úředníci zemští, čeští, nejvyšší 179, 187 ústav polytechnický, stavovský, v Praze 266 ústava zemská, česká 143, 266 korl- V velmistr řádu křižovníků s čer- venou hvězdou w sv. Matěje ve Vratislavi 253 velmistr řádu německých rytířů 97, 160, 171 věřitel zástavní 115, 117, 119 vestiarium, garderoba 21 vévoda, vévodové, dux Alsatiae 319 — bavorstí, dwr Bavariae 88, 104, 105, 107, 116, 118, 121, 174, 175, 280, 285, 2806, 297, 303, 311, 314, 326, 328, 329 — brabantsky, dux Brabantiae 329 — brunśvicki, dux Brunsvicen- sis 200, 342 — bfeżsky, dux Bregensis 98, 322 Rejstřík věcný vévoda burgundský, dux Bur- gundiae 325, 328, 329 — český, dux Bohemiae 58, 275 — dobřínský, dux Dobrinensis 90, 298 — dolnobavorský 121, 166 — fürstenberskÿ, fiirstmbersky 90, 91, 97, 98, 154, 161, 169 —, vévodové hornobavorsti 116, 121 — hlohovsky, dux Glogoviae 91, 161, 293 — javorsky 91, 154, 161, 169, 214 — kašubský, dux Cassubiae 300, 301 — korutanský, dux Carinthiae 45, 46, 49, 277, 278, 284, 285, 292, 341 — kozelský, 97, 291 — krajinský, dux Carniolae 277 — kujavský, dux Cuiaviae 281, 304 —, vévodové lehničtí a břežšlií, dux, duces Legnicenses 90, 98, 149—151, 168, 251—254, 257, 291, 326 — lenëickÿ a dobřínský, dux Lancziciensis et Dobrinensis 298 — litevský, dux magnus Lithua- niae 325, 326 — lotrinský, dux Lotharingiae 325 —, vévodové mazovští, dux Ma- zoviae 88, 90, 97, 161, 170, 171, 292, 293, 305, 327 — mecklenbursky, dux Mecklen- burgensis 126, 312 — minstrberský, vévodové min- strberští 90, 98, 124, 169, 242 dux Coslensis 90, — multansky, Moldaviae 198, 343 — oleśnicki, dux Olsnicensis 90, 97, 161, 170, 242, 327 — opavský, dux Opaviae 90, 97, 170, 287, 292, 302, 306 — opolsky, dux Opoliensis 82, 89, 90, 97, 279, 280, 291, 304, 320, 326 — osvétimsky, dux Osswencinen- sis 90, 291 — plocky 161 -—, vévodové pomořanští, dux Pomaraniae, Pomeraniae 88, 125, 203, 300, 301 

Strana 493
úřad — zástavy 493 vévoda, vévodové rakouští, dux Austriae 30, 50, 52, 53, 54, 69, 79, 88, 91, 104, 108, 111, 112, 116, 147, 148, 153, 157 až 163, 166—168, 180, 181, 217, 255, 282, 284—286, 290, 295, 298, 305, 308, 309, 313, 317 až 319, 326—328 — vévodové saští, dux Saxoniae 84, 88, 117, 120, 122, 180, 181, 196, 197, 202, 280, 296, 302, 303, 305, 306, 318, 320, 322, 333—338 — sedmihradský, dux Transsyl- vaniae 198, 338, 340 — sicilský 18 — sieradzsky, dux Siradiae 281, 304 —, vévodové slezští, dux, duces Silesiae 88, 89, 91, 96, 97, 136, 149, 150, 168, 184, 288—290, 293—295, 298—309, 313, 323 — duces Silesiae Superioris et Inferioris 340 — slovanský, dux Slavorum 278 — stinavský 90, 97, 170 — svídnický, dux Swidniczen- sis 166, 305 — štětínský dux Stetinensis 88, 300, 301, 311 — štyrský, dux Stiriae 282, 284 až 286, 290, 295, 298, 305 — švábský, dux Sueviae 319 — těšínský, dux Thesschinen- sis 90, 97, 290 — velkopolský, dux Maioris Po- loniae 282, 283, 304 virtmbersky, wiirtembersky 202 —, vévodové volavští 253 — wvratislavský, dux Vratislaviae 253, 280, 283, 290 — zaháňský 91, 97, 170 — zhořelecký, Gorlicensis 325 vévodství Bytomské 82 — Javorské, ducatus Javoren- sis, Javoriensis 316, 322, 327 — Korutanské, ducatus Carin- thiae 305 — Krakovské, ducatus Cracoviae 282 — Krosenské, ducatus Crossen- sis 336, 338 —, velkovévodstvi Litevské, du- catus magnus Lithuaniae 326 — Lucemburské, ducatus Lu- xemburgensis 180, 326 — Opavské, ducatus Opavien- sis 287, 302 vévodství Rakouské, | ducatus Austriae 277 — Sandomérské, ducatus San- domeriae 282 — Slezské, ducatus Silesiae 283, 301, 315, 320, 340 — Svidnicke, ducatus Svidnicen- sis 316, 322, 327 — Vratislavské, ducatus Vrati- slaviensis 322 viceregistrátor desk zemských 188 victum, vicedominus in Lengen- feld 286 — sulcbadsky, vicedominus in Sulczbach 121, 174, 303, 306 vicedominatus in Bavaria 312 vikdr, vicarius Paduae 319 —, vicarius generalis Misnensis et Orientalis et Plisnensis terrarum 283 vikářství, «vicariatus | civitatum Feltri et Belluni 319 — říšské v Němcích 22 vikpild, obvod, zhořelecký 215, 221 — žitavský 221 volba krále římského 86, 89, 114, 147, 165 volba svobodná krále českého 245 vpád švédský 233 výbor zemský, český v. zemský výbor český výměna archiválií (mezi stát- ním archivem vídeňským a ar- chivy pruskými r. 1874 pro- vedená) 262 Z zákon říšský, základní, zlatá bula z r. 1356, di Guldin Bull Carolino 71, 83, 99, 158—160 zákony Mojžíšovy 15 zásada původu, princip prove- nienční, Provenienzprinzip 48, 53, 101—105, 108—111, 113, 120, 154, 262 zásada territoriální, látková, ob- sahová, wvztahovd, Betreffs- prinzip 103, 146, 256 zástava korunních statků čes- kých a lén 182, 183 zástavy říšské 54, 55, 113, 114, 115, 117, 118, 120 

Strana 494
494 zástavy — župa zástavy koruny České v Horni Falci 263 zastupitelstvo | zemské, 267, 269—271 závěť krále Jana Lucemburské- ho 206, 207 země dědičné císařovy 186, 225, 249 — domu Habsburského 231, 255 — Bavorská, terra | Bavariae 135, 184, 314 — Bramburská, Braniborská 136 — Budysinská, terra, Budissinen- sis 216, 288, 289 — (Ceska, terra Bohemiae 41, 57, 65, 135, 270, 282 — české, České koruny 65, 88, 138, 193, 222, 225, 227 — Dobřínská, terra Dobrinensis 298 — Falkenberská, berg 290 — Gorská, terra Gorensis 309 — Hlohovská, terra Glogoviae 303 — Chebská, terra Egrensis 282, 286, 287 — Kladská, terra Glacensis 315 — Kozelská, terra Coslensis 291 — Krakovská, terra Cracoviue 281 — Lehnickd, terra Legnicensis, Legmiczensis 293 309 — Litevská, terra Litvaniae 277 — Lubijska, terra Lubucensis 288 — Lucemburská 137 — Lužická, terra Lusatiae, Lusi- censis 136, 279, 288 — Mazovskd, terra Mazoviensis 292 české terra Falken- — Míšeňská, terra Misnensis 136, 283 — Moravská, terra Moraviae 135, 284, 290 — německé 23, 71 — Ni$anská, terra Nissenensis 279 — Opolská, terra Opoliensis 291 — Osvětimská, terra Osswen- cinensis 291 — Plisenská, terra Pilsnensis, Plisnensis 281—283 — Polská 136 — rakouské, Rakouzskd, Rakus- ká 23, 108, 137, 184 země Sandoměřská, terra Sando- meriae 281 — Slezská 184 — Stinavská, terra Stinaviensis 293 — Těšínská, terra Theschynen- sis 290 — Vratislavskd, terra Vratisla- viae 280 — Východní, 283 — Zhořelecká, terra Gorlicensis, Gorliczensis 288, 293 zemský výbor český v Praze 155, 263—271 znak, znaky zemí České koruny a uzemi privtélenych 227 — České koruny T2 — českého lva 114 —, znaky korunovační, klenoty korunovační české 73 — říšský 72 — říšského orla 114 — města Zhořelce 216 zpráva komise stavovské o svo- bodách zemských z r. 1466 V. též inventář z r. 1466, 132 apráva ředitele státního archivu vídeňského Michala Ignáce Schmidta z roku 1180 o uloże- mni slezských listin při spoje- né česko-rakouské konceláři dvorské 251 zpráva zemského výboru králov- ství Českého, kterak zařídil archiv zemský a opatření učinil o rozšíření jeho ze dne 14. prosince 1863 266, 267 zpráva komise o upravení čes- kého archivu zemského a ná- vrhy, jak by se rozmnožoval ze dne 12. kvetna 1864 266, 267 zpráva Antonína Gindelyho o čin- nosti českého zemského archi- vu od jeho založení roku 1862 do r. 1874 155 zfizeni fimskć 34 zfizeni zemskć, české 182 — zemské Vladislavské 132, 133 — zemské, návrh z let 1710 až 1723 225 terra Orientalis Ž župa, suppa 171, 279 

Strana 495
Na str. У У У У v > » > > > > > > > > > > > OPRAVY 11, f. 5 zdola (v poznámce): Muller. 12, 13, 22, 47, 54, 63, 63, 64, 64, 69, 69, 70, 71, 78, 88, 89, 89, 91, 91, 91, 91, 96, 96, 97, 98, 4 shora: litterae. . 15 shora: ápyalov. . 19 shora: Pius II. (místo Pavel II.). 8 zdola (v poznámce): 1270 Februarii 3 (místo 1273 Februarii 5). . 16 shora: z měsíce července 1231 (místo ze dne 7. července 1231). . 8 shora: v neveliké vzdálenosti. . 10 zdola (v poznámce) dopli: Die kónigliche Burg Karlstein in Bóhmen. . 20 shora: Karla IV. . 15 shora: Matéj z Neuenburku, . 19 shora: Matéj z Neuenburku. 9, 10 a 16 shora: Mussatus. . 6 zdola: Matéj z Neuenburku, Ý 17 shora: ze dne 14. července 1257 (místo ze dne 13. července 1257). . 16 zdola: na pag. 293 (místo 292). . 10 zdola: transsumující listiny. 8 zdola za »de C'acaria« doplň: v Sedláckové roz- pisu; ve skutečném textu kodexu Roudnického čteme na. pag. 523 »de Carracia«. 1 shora za slovy: »hJohovského a zaháünského vé- vody« vypust »Jindficha« a doplň takto: a to jednu listinu Jindřicha IV. a dvě listiny Jindři- cha V. 7 shora za slovem »vévody« doplň: Albrechta a Rudolfa. 8 zdola (v poznámce čís. 36) doplň: Mendl, Re- gesta VI. 2, čís. 626, 627 (místo »dosud netiš- těny«). 7 zdola vypust: »H. Jireček, Korunní archiv český (1896), str. 366, čís. 330« a místo toho doplň: »G. Dobner, Monumenta Boh. historica IV., str. 341, čís. 224<. ř ř r r r ř ř ř ř. 10 zdola (v poznámce) vypusť tečku za slovem Zap. r r r r r r r r ř. 17 shora: z let 1335—1356 (misto z let 1335— 1342). ř. 4 zdola (v poznámce) za čís. 254 doplň: Hrubý II., čís. 84 a Mendl, Regesta VI. 1, čís. 326. ř. 24 zdola (v poznámce čís. 62) za slovy »olešnické- ho vévody« doplň: Konráda. ř. 15 shora: z nichž toliko 4 se shodují (místo: »z nichž toliko 5 se shoduje«). 

Strana 496
496 Na str. 98, ř. 25 zdola (v poznámce čís. 62): ze dne 12. září 1351 (místo ze dne 12. března 1351). » » 98, ř. 3 zdola (v poznámce čís. 65): 1310—1419 (místo 1310—1429). » » 109, ř. 13 zdola: (v poznámce čís. 11): Congrès. » » 113, ř. 5 shora: krále Rudolfa I. (místo císaře). » » 115, ř. 1 a ř. 19 shora a ř. 9 zdola: král, krále Rudolfa I. (místo císař, císaře). zdola (v poznámce čís. 38): čís. 527 (místo 528). » 119, ř. 24 » » » 121, ř. 15 shora: vydaný dne 7. února 1341 (místo 3. ledna 1341). zdola (v poznámce čís. 52) oprav a doplň: » » 122, ř. 10 arcibiskupa mohučského a trevírského ze dne 13. dubna 1359, jakož i arcibiskupa kolínského ze dne 27. března 1359 (místo: arcibiskupa mo- hučského, kolínského a trevírského ze dne 13. dubna 1359). » » 122, ř. 8 zdola vypust: čís. 581, čís. 582, čís. 583 a místo toho doplň řadu čís. 576. » 122, ř. 6 zdola: 27. března r. 1359 (místo 22. března). 5 zdola vypust »čís. 585, čís. 586« a doplň: čís. 577. » 122, ř. » 122, ř. 3 zdola se končí »čís. 606«; ostatní vypust. » 129, ř. 2 zdola (v poznámce čís. 1): curiae. shora: de iustitia. 147, ř. 18 » » 198, ř. 3 zdola (v poznámce čís. 81) za slovem »Thür- heim« doplň: správně Dürrheim. » 205, ř. 8 zdola (v poznámce čís. 137): císaři. » 213, ř. 14 shora (v poznámce čís. 7): Erkersreuth (místo Ercknersreuth). » 303, ř. 15 shora: totusque. 320, ř. 14 shora: Rom. (místo Rem.). » 329, ř. 6 a ř. 7 shora: inter Ladislaum (místo Ludovi- » » cum). » » 332, ř. 2 zdola: Argentinensis (misto Argentoratensis). » » »

Strana 497
OBSAH Předmluva . Předmluva k prvému dílu . I. Středověké archivy a jejich poměr k panovníkovu pokladu a k ostatkům svatých . . . 1. Období bez archivů . Cena listin podle středověkého práva . Archivy listinné a archivy aktové. Archivy, jež tvořily původně část pokladu a archivy, jež vznikaly z činnosti jednotlivých kanceláří Pojem archivu v různých dobách . Souvisel vždycky archiv s osudy kanceláře ? Výslecky srovnávací metody ve starších archiv- ních dějinách . . . Archiv v palácové kapli za Karlovců . Ostatky svatych, poklad a archiv ve Francii a v Anglii . Existence starého německého říšského "archivu Spojení archivu s pokladem u ostatních středo- věkých států . . Papezsky archiv v t. zv. Confessio Sancti Petri Jakym zpüsobem byly opatrovány listiny v kos- telich a klaStefich . Uložení středověkých městských a universit- ních archivů . Proč byly listiny ukládány v kostelích ? Střet archivů antických a středověkých, pokud jde o uložení archivního pokladu . . Význam srovnávací metody při řešení důleži- tých problémů z oboru starších archivních dějin n. Nejstarší schrána českého korunního archivu. — Původní určení hradu Karlštejna 1. ле 9g B» om Rosenthalova domnénka o nejstarší schráně čes- kého korunního archivu . . Vévodská komora a poklad na Vyšehradě Poklad a archiv českých králů v svatovítské katedrále a jejich rozchvácení Braniborci O listinách českého korunního archivu, které zůstaly v archivu pražské metropolitní kapituly Osudy českého korunního archivu po vymření Přemyslovců »Thesaurus regni et coronae« za Lucemburků Uložení českého státního archivu pod ochra- nou hrobu svatého Václava e; Strana 3—6 7 — 36 7 8—9 9 — 11 11 — 12 12. — 14 14 — 15 16 — 17 18 — 19 19 — 23 23 — 25 26 — 27 27 — 28 29 — 30 30 — 33 33 — 35 35 — 36 37 — TT 37 — 40 40 — 42 42 — 44 44 — 51 51 — 55 55 — 56 56 —58 

Strana 498
498 432 VIII. 8. Sklepení českého korunního pokladu nad a pod kaplí svatováclavskou při svatovítském dómu v Praze . 9. Starší mínění o püvodnim určení hradu Karl- štejna . . 10. Novější mínění historiků umění . 11. Karlštejn hradem německého pokladu říšského 12. Význam německých klenotů říšských . . 13. Mylné mínění o poklesnutí významu němec- kých klenotů říšských v polovině 14. století 14. Hrad Karlštejn a český korunní archiv 15. české archivy šlechtické, klášterní i městské ve středověku tvoří součást pokladu Listiny z archivu hrabat z Lucemburka. — Zalo- žení státního archivu českého Karlem IV., zřízení státního archiváře a jeho prvé práce pořadatelské Kopiáře českého korunního archivu z doby Karla IV. Provenienční princip a listiny, určené cizím pří- jemcům, jež se později za mocenské politiky císaře Karla IV. dostaly do českého korunního archivu Nejstarší inventář českého korunního archivu. — Inventář z doby Jiřího z Poděbrad. — Registrum desíti truhlic Matouše z Chluméan Uložení stavovských listin v archivu české koruny Ztráty, jež utrpěl korunní archiv český na listi- nách, a to se zvláštním zřením k listinám, pochá- zejícím z doby před Karlem IV. Knihy privilegií z r. 1547. — Inventář korunního archivu českého z r. 1598. — Vpád Pasovských. — Převezení korunního archivu českého z Karlštejna do Prahy r. 1619 a jeho nové umístění na hradě Pražském. — Osudy českých archivů šlechtických po bitvě na Bílé hoře; archiv pánů z Lipé. — Vy- plenění pražských archivů a registratur Svédy a ušetření archivu české koruny. — Opatření císaře Leopolda I. ve věci korunního archivu českého Plány Jana Josefa Lówa z Erlsfeldu na rekonstruk- ci a nové uspořádání českého archivu korunního. — Listiny z archivů hornolužického Šestiměstí, ulo- žené v archivu české koruny Archivní centralisace za Marie Terezie; založení domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni. — 'I'heodor Antonín Taulow z Rosenthalu. — Převe- zení listin českého archivu korunního do Vídně. — Archiv pánů z Lipé. — Registratura místodržitel- ská a registratura české komory v Praze. — Listi- ny, chované u úřadu desk zemských a odvezené roku 1773 do Vídně Listiny českého archivu korunního ve Vídni; jejich další osudy. — Listiny slezských knížetství se týka- jící; listiny z knížecího archivu lehnicko-břežského. — Stavovské konfederace z let 1619—1620; erba- nuňky. — Listiny z archivů zrušených klášterů čes- kých, moravských a slezských ve Vídni. — Listiny z lenní registratury při apelačním soudu v Praze. Strana 58 — 61 61 — 64 64 — 66 66 — 68 68 — 70 70 — 72 72 — 75 75 — 77 78 — 84 85—100 . 101—128 . 129—139 140—148 . 149—175 ‚ 176—207 . 208—230 ‚ 231—248 

Strana 499
499 Strana — Osudy archivu české koruny v 19. století; jeho uložení v českém archivu zemském a opětné sjed- nocení s listinami, odvezenými roku 1750 do Vídně Conspectus litterarum archivi coronae regni Bohemiae, de quibus in hoc tomo mentio fit . Seznam užité literatury a pramenů Resumé (německé): Die Geschichte des böhmischen Kron- archives Rejstřík osob a míst Rejstřík věcný Opravy . 249—273 275—343 344—364 365—408 409—465 466—494 . 495—496

Strana 500