Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XXIV. Řády selské a instrukce hospodářské 1698—1780. Vydal Josef Kalousek. V PRAZE 1908. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 25 dílův I.-XXIV. a XXVII. Archivu Českého, sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného v díle VI. str. 3, též v díle VII, str. IV. Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného Františka Palackého vl. 1840—1872. Počínaje dílem VII. od roku 1887 Archiv Český vychází redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní se vydavatelé mnozí. Jejich jména jsou v tomto přehledu uvedena při každém čísle neb sbírce pramenů. II. IIL IV. V. VI. » ber VII. VIII. x» n » n n n n n n n n n n n n » n A. Psaní poselací všelikého druhu: I. Palacký: Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . Dopisy bavorské z let 1440—1512 e. Dopisy Táborské 1441—1447 . . . e. Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . e .. Dopisy pana Alše Holického ze Šternberka 1436 —1451 . Psaní pana Viléma z PernSteina 1520—1521 . . . . . . + Dopisy Kašpara Slika z Holie 1445 —1448 . Dopisy Prokopa z Rabšteina 1444—1448 . Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem 1413 Dopisy pana Oldfieha z Rosenberka 1420—1453. Psaní rozličných osob 1396—1440 . . .. Dopisy rodu Svamberského 1400—1479 . Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . . Pfe Racka Kocovského s Budéjovskjmi 1472—1484 Příklady listüv holdovních z XV. stoleti . . . Dopisy Domailické 1450—1509 . . . . . . . . Dopisy pánův z Kolovrat 1446—1450 . . . . . Dopisy a zápisy pánů z Lobkovic 1433—1458 . Dopisy pana Jiřího z Poděbrad 1445 —1457 . Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 Psaní rozličných osob 1471—1475 . . Psaní krále Matyáše Korvína do Čech 1469 — 1487 . Psaní krále Vladislava 1471—1483 . e Psaní Hilaria Litomérického z roku 1467 . Psaní rozliénych osob 1471—1489 . . XXVII. Dvorský: Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1508 —1520 . PPPbPPPPPPBPP PP > PPPP>>"P>>> pa — ol n n n n n » 1520—1526 . . . À n » » n » n 1526, 3. bř. až 11. září n non » » » 1526—1528 n » n n n 1530 —1532 IX. X. XI strana 5—51 69—137 227—244 320—338 358—389 485—492 3—46 136—174 407 —426 421—443 518—531 3—64 285 —306 368 -—394 3—33 64-—98 165—172 230—235 386 — 297 398—412 267—271b . 272b —310 311—361 45—77 78—107 108—126 127—216 1—200 161—220 1—120 121—240 1—120 I* 

Strana IV
— < >>P pPPP>PPP PPP PPPPPPPPP B. I. Palacký: Král Václav a jednota panska 1394 — 1401 . I. B. II. » Zápisy Pražské obecní 1406—1429 . I. B. III. " Sněmovní věci české 1440—1446 . I. B. IV. » Sněmovní věci české 1446—1452 . . . II. B. V. » Akta vefejná i snémovní v Čechách iv Moravé 1414-1428. II. B. VI. p Akta veřejná i sněmovní v království Ceskóm 1432— 1439 III. B. VII. " Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463— 1468 . . IV. B. VII. , Zápisy Praźskć obecni 1401—1430 . . . . . IV. B. IX. ^ Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453— 1490 IV. B. X. " Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1466 —1500 . V. B. XI. » Akta vefejná i snémovní v Čechách 1500—1508 . VI. B. XII. Kameníček: Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 X. B. XII. » 1515—1527 XI. B. XIII. Rezek: Dopisy Tejv. hejtmanů království "Českého 1529—1531 . XII. B. XIV. Tomek: Artikule cechů Pražských 1425—1493 . .. 2... XIV. B. XV. Teige: Registra króle Vladislava 1498—1502 . . . 2... XVII. B. XVI. Dvorský: Tři vášnivé projevy z války 1467, 1468 a 1469 . XX. C. Listiny soukromé. C. I. Palackÿ: Zépisy rodu Sternberského 1386—1432 . . . I. C. II. n Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1454—1488 I. C. III. » Zápisy ve věcech selskych 1389—1499 . . . . . I. Přehled obsahu dílův 1.— XXIV. a XXVII. Archivu Ceského. XXVII. Dvorský: Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1532—1535 . » dodatky 1491—1520 XXVIII Rezek: Dopisy rodu Hradeckého a Rosenberského 1450 —1470 , » » » . » 1470—1475 » » » » » » 1476—1478 " » » » » » 1478—1506 » " » » » „ 1507—1519 » » » » » » 1519—1526 . XXVIII. Mares, Rezek, Kalousek: Dodatek k dopisüm rodu Rosenberského . ... . + . « 1411—1526 . XXIXa. Kópl: Dopisy úřadu podkomofského Budějovským 1412—1526 XXIXb. Sedláček: Listy Perchty Lichtenšteinské z Rosenberka 1440—1475 . XXIXc. Dvorský: Dopisy farářů Šimona Haberského a Jana Německo- Brodského o vife 1528 . . . . . . . llle sn XXX. Rezek, Mareš, Kalousek: Dopisy rodu Švamberského 1449—1526 . XXXI Dvorský: Dopisy pana Viléma z Pernsteina 1480—1520 . . . XXXI. " Dodavek k dopisüm Viléma z Pernáteina 1496 — 1511 . XXXIb. Schulz: Listy do Kourimé zaslaué 1422—1513 . . . . . . . . XVIII. XXXIb. » Listy do Kourimé zaslané 1513—1525 . . .. ... XXXII. Dvorský: Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1509— 1548 XX. XXXIIb. „ Dodavky k dopisim Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1514—1548 . . . . XXXIIe. Schulz: Listy do Budějovic zaslané 1405— 1526 HR . XXXIII. Dvorskj: Dopisy Karla z Zerotína 1591—1610 . . . . . . . XXVII. XXXIV. Gross, Antl: Druhý dodavek k dopisům rodu Rosenberského 1409—1528 . . . . .. . O B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. díl XII. XII. VII. VIII. IX. X. XI. XII. XIV. VIL XI. XIV. XV. XVI. XVII. XXI. XX. XXI. XXI. strana 112—173 173—189 201 —400 1—160 121—240 1—120 121—240 1— 111 1— 323 401—426 241—281 324— 367 1—170 1—72 541—547 401—560 1—185 1—276 526—535 186 —274 1—562 275—484 52—68 189—226 245—296 209—313 181—270 395—464 99—164 341—385 413—525 362—517 217—394 241—352 282 —405 190—410 431 —492 1— 289 541—563 138—158 297—319 339—357 

Strana V
ooooooooooooooonoooooooooonooonoo TILEELEEDEEEIIT Přehled obsahu dílův I.—XX1V. a XXVII. Archivu Českého. díl ‚ IV. Palacký: Výpisy z desk dvorských 1384—1456 . . . . ...... I. V. » Výpisy z desk zemskych 1391—1456 . . . .. . . «+ . e II. YL , Zápisy (Jindficho)-Hradecké 1884—1404 . . . . . . . .. II. VII. » Zapisy Kozelskć v Slezsku 1480—1571 . . . . ..... II. VII. , Zápisy rozliénych osoh 1898—1428 . . . . . . . . . . . IL IX. » Zápisy klástera Choté$ovského 1272—1597 . . . . . . .. IV. X. » Zápisy panství Pardubského 1357—1536 . . . . . . . . + IV. XI. n Zápisy Domažlické 1404—1526 . . . . . . . . . N. XII. » Zápisy města Horaždějovic 1417—1503 . . . . . . . . + + IV. XIII. , Zápisy české v Uhřích 1445—1490 . .. . . . . . . . . IV. XIV. , Výpisy z desk zemských 1471—1500 . . . ...... V. XV. Zápisy všeliké o věcech soukromých 1404—1439 . ..... . VI. XVI. Čelakovský : Registra hrabat Kladskych 1472—1491 . . . . . . . . VIII. XVI. Dodatky z register Kladskych 1493—1497 . . . . . . IX. XVII. Tischer: Listiny Jindřichohradecké 1388—1484 . . . . . . . IX. . XVII. » » » 1482—1508. .. ;. .... X. XVII. » n » 1509—1529 . . . Ре... XL . XVII. dodatky 1407— 1506 Ре... ЖФ. XVIII. Brandl: Listiny kláštera Žďárského 1409—1529. . . . .. IX XIX. Kalousek: Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—1541 . . . XIV. XX. Emler: Listiny archivu nékdy Oleániekého 1348—1414 . . . . . . XIV. XX. » 1415—1525 . . . . . . XV. XXI. Kalousek: Listiny Zvíkovské a Orlickć 1357—1549 |... .. .. XV. XXII. Dvorský: Listiny pana Vilćma z Pernsteina 1304—1501 . . .. . XVI. XXII. » » » » M 1501—1521 . . . . . XVII. XXII. » » dodavek 1472—1518 . . XVII. XXIIL Ant: Listiny "kláštera Starocelského 1272—1545 . .. . . « . . XVIII. . XXIV. Kollmann: Listiny Brozanské 1482—1515 . . . . .. . . . XVII. XXV. Dvorský: Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548 . XX. XXVb. » Dodavky k listinám Jana a Vojtécha z Pern&teina 1511—1546 XX. XXVI. Gross; Mikuláše Slepičky z Nažic závěť a její vykonání 1512. . . XXL XXVII. , Mikuláie Petrlika ze Stradova nadání, závét oc 1508—1525 XXI. XXVIIL , Rybniéná registra panství Krumlovského 1450—1524 . .. XXI D. Výpisy právní a dějinné. I. Palacký: Seznání svědkův (z desk dvorských) 1453— 1456 . . . . . . I. II. » Nálezy soudu dvorského 1454—-1465 . . . . .. . + + + I. III. n Kniha starého pána z Rosenberka . . . . . . . . . + + + I. W. Řád práva zemskóho, latinć a Gesky . . . ... II. V. » Výpisky právní a soudní z desk zemských 1287— -1437 ... IL VI. n Pana Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské . . . . . . . II. УП. , Majestas Carolina, latině a česky . . e; III. VIII. » Výpisky právní a soudní z desk zemských. 1321—1466 e. III. IX. » Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . . . . . IV. X. ^ Výpisky právní a soudní z desk zemskyjch 1389—1456 . . . IV. XI. Zřízení zemské krále Vladislava 1500, česky a latiné . . . . V. XII. Kalousek: Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464. . VII. . XIII. Čelakovský : Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . . . . VII XIII. » » » » „ .1482—1487. . . . VIII. XIII. » » » » » 1487—1491. . . . IX. . XIII. » » » » » 1481—1500. ... X. V strana 390—427 47—75 314—329 393—406 271—284 34—63 173—229 236—245 246—262 329—340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353—440 406—496 497—505 370—454 380—436 493 — 560 171—285 286—343 73—560 1— 283 548—563 290—308 309—521 277—525 536—540 485—504 505— 526 527—546 159—188 428 —446 447—484 176—135 330—392 481—517 65—180 307—367 263 — 328 526—560 5—266 427—445 446—568 396—480 455—560 441—560 

Strana VI
< = PSPSPYSEPSSPPS SP PPU PPP SS PPP VPPSPY BF i m mu i m Přehled obsahu dílův I.—XXIV. a XXVII. Archivu Českého. díl . XIII. Čelakovský: Registra soudu komorního, nál. 1500, 16. list. — 1501, 15. list. XI. XIII. » ^ ^ n „ 1501, 15. list. —1503, 4. kv. XII. XIII. n p » n úvod vydavatelův . . . . . XIII. XIII. n » n " nálezy 1503—1509 . . . . XIII XIII. » » » n svědomí 1510,22.ún.—20. dub. XIII. . XIII. n » » „ nálezy 1510, 10.—20. dubna . XIII. XIII. n n n n svědomí 1510, 1. kv.—16 list. XIII. XIII. n ^ » n nálezy 1510, 12.—16. listop. XIII. XIII. n » » n svédomí 1511, 2.1led.—20. list. XIII. XIII. » ^ » » nálezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. » n » n dodatky k nálezům 1502—1508 XIX. XIII. » ^ » n svédomí 1512—1513. . . . XIX. XIII. » ^ n » svédomí (ksoudu dv.) 1488-1494 XIX. XIII. » n ^ n nálezy soudu komorního 1515 XIX. XIII. ^ » n » nálezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. » » » n stanà pràva 1518 . . . . . XIX. XIII n n n n půhony nevyřízené 1513—1518 XIX. XIII. » n pühony 1519 . . . . . . . XIX. XIV. Patera: Poselství krále Jiřího do Říma k papeZi 1462 . . . . . . . VIII. XIVb. Brani: Registra ortelà horniho soudu v Hofe Kutné 1511—1514. XII XV. Nováček: Trutnovské desky manské 1455—1575 e... e... XV. XVI. » Vfpisy z knih vinniénych 1858—1461 . . . . . . . .. XV. XVI. n 1461—1583 . . . . XVIII XVII. Doorský: Urbář panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360—1506) XVII. XVIII. „ Pardubského a Kunétickohorského 1494 . . XVII. XIX. n Registra rybniéná na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panství Bydżovskóm 1516—1518 XVII. XIX. n O cídéni struh 1516—1520 . . . e... e... . XVII. XIX. n Smlouvy o vedeni vody 1517—1519 ... . 0. .... XVII XX. n Z register zápisů selských na Pardubsku 1508 e... . XVII. XXI. Čelakovský: Knížky nálezů soudu zemského a komorního . . . . . . XIX. XXII. Kalousek: Řády selské a instrukce hospodářské 1350—1626 . . . . XXII. XXII. » n » n n n 1627—1698. . . . XXIII. XXII. » » n» n n 1698—1780. . . . XXIV. E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. IL Palackj: Registra zápisü królovskych i obecnych 1453—1454 . . . . I. II. n n n n (pokračování) 1454 . . . . . . . IL III. ^ n (Копес) 1454 . . . . . . . . . IL IV. » Vjtahy z listin rozličných 1371—1471 . . e... e... Ш. VI. n Paběrky z písemností rozličných 1401—1420 . s.s. 4 A VII. p n všelikých 1421—1436 . . . . . . . . VI VII. „ Diplomatář Viléma z Pernšteina 1304—1519. . . . . . . . VL IX. n Zápisy o věcech Slikovskych 1480—1497 . . . . . . . . . VL X. n Výpisy z register královských 1498—1502 . . . .... VL XI. Emler: Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 .... VIL XH. , Výpisy z Geskych listin c. k. knihovny Praźskć 1391—1477 . VII. XII. n 1477—1526 . VIII. . XIII. Tomek: Popis odcizených statků " duchovenstva, postoupených komoře królovskó 1454 . . . . . . +. + + eee XIV. strana 506—560 463 —560 IIL.—XXIV. 1—215 216—278 279—324 325—374 375 —405 406—545 1—53 53—12 713—231 232—269 270—301 301—360 360—372 372 —436 437—175 321—364 411—462 344—508 509—560 322—400 284—374 315—458 459—527 527—532 533—534 535—538 539—540 476—651 1—565 1—564 1—564 493—546 175—208 444—481 465 — 579 5 —44 395—450 495—547 548—565 566—591 569—604 605—679 481—566 368—319 

Strana 1
D. XXII. ŘÁDY SELSKÉ A INSTRUKCE HOSPODÁŘSKÉ. Vydává Josef Kalousek. (Čísla této sbírky 1—193 z let 1350—1626 jsou tištěna v díle XXII., čísla 194—332 z let 1627—1698 v díle XXIII. Archivu Českého.) 333. 1698: Artikule Domaslavické z Těšínska. Otištěny jsou v Praskově Selském Archivě III. (1904) str. 133—135 pod novým nad- pisem: „Artikule Horních Domaslavic, Dobratic a Bukovic na Těšínsku z r. 1698;“ vsi tyto leží na východ od města Fridku. Artikulů jest 14, obsahu takového, jaký bývá v řádech ves- nických vydaných od vrchnosti. K tisku byly vypsány z register Domaslavských, jež se cho- vají v knihovním úřadě Těšínském. — V Selském Archivě 1902 I. str. 34 jest také vytištěn kratinký výtah ze 14 artikulů Horno-Domaslavských, a to z register dědiny H. Domaslavic, jež se tam kladou asi k letu 1698. Obsah obojích artikulů jest stejný, jen v rozdělení jest malý rozdíl. Výtah z rukopisu Domaslavického má nadpis „Artikule kostelní,“ ačkoli toliko první artikul týče se povinností náboženských. 334. 1699: Poddaným v Slezích a v Moravě zapovídá se stěhovati ze země bez pasu od vrchnosti. Císaři Leopoldovi byla od vrchního úřadu slezského dána zpráva, „was vor eine Un- ruhe unter dem gemeinen unterthänigen Volk entstehe, und welchergestalt einige derselben zu emigriren ihnen in die Gedanken kommen lassen wollen.“ Pročež císař 14. dubna 1699 naří- dil královskému vrchnímu úřadu slezskému vyhlásiti, a nejvyšší hejtman zemský, falckrabí František Ludvík, tak činí 23. dubna: „dass jedem Unterthan, wer der auch seie, bei Hab-, Leib- und Lebensstrafe verboten sein solle, ohne habenden Pass von seiner Erbobrigkeit sich ausser Landes zu begeben; und dass die Aufwickler und Höhler solcher entweichenden Unter- thanen eben dieser Strafe, wie der Unterthan selbst, unterliegen sollen.“ (Weingarten, Codex 1720 pg. 627 č. 571.) — Tento patent byl v Slezích znova vyhlášen, vždy po nejvyšším roz- kaze, dne 13. května 1709 a 21. června 1714; lidé stěhovali se nejvíce z krajin sousedících Archiv Český XXIV.

Strana 2
2 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: s Polskem, a to do Polska, a když jejich vrchnosti, od kterých utekli, dohlašovaly se o ně, nebývali jim z Polska vraceni. (Grünberg, Bauernbefreiung II. str. 11.) Moravský tribunal, obdržev k tomu rozkaz císařský z 8. května 1699, vydal patent 15. května 1699, podle něhož „die Unterthanen ihre Häuser und Höf zu verlassen, und mit Weib und Kindern in das Königreich Hungarn sich turmatim zu begeben und allda sesshaft zu machen beginnen;“ pročež nařizováno, že žádný poddaný bez vrchnostenského pasu nemá přes hranici býti pouštěn, poddaným zapovídáno pod trestem na majetku, na těle a na hrdle utíkati od vrchnosti a srocovati se, a dle potřeby tribunál měl užiti také vojska ad coërcen- dos tales impetus. — Roku 1712 vyšly od tribunálu tři podobné zápovědi proti stěhování usedlých poddaných z Moravy do Uher, vždy po císařském rozkaze, 25. ledna, 18. dubna a 1. srpna. (Grünberg, Bauernbefreiung II. 10.) 335. Instrukce daná hrabětem Šternberkem purkrabímu na statcích Radovesickém a Veltrubském u Kolína před r. 1700. Koncept této instrukce nachází se v registratuře nejvyššího purkrabství, jež jest nyní uložena v archivě zemském v Praze. Není datován, ani není určitě označena osoba, která tu instrukci psala nebo od níž vycházela. Ale není pochyby, že ty předpisy dával sám vlastník statku Radovesicko-Veltrubského, ježto ve dvojím nápise jmenuje tamějšího úředníka svým purkrabím. Ten vlastník držel zároveň panství Šternberské nad Sázavou; neboť dle článku 2., 20. a 21. hejtman nebo purkrabí z panství Šternberského chodil každoročně visitovat statek Radovesicko-Veltrubský, a podle článku 17. měla se sůl dávati ovcím na tomto statku tím způ- sobem, jaký byl v obyčeji na panství Šternberském. Tato spojitost statku Radovesicko-Veltrub- ského s panstvím Šternberským vede k dohadu, že přítomná instrukce byla psána při sklonku XVII. věku. Držitel hradu Šternberka hrabě Václav Jiří ze Šternberka koupil statek Rado- vesice roku 1651, a Veltruby přikoupil k němu r. 1677; zemřel pak roku 1681; po hraběti Václavovi Jiřím dědil statky jeho syn Jan Václav, s nímž roku 1712 vymřela linie Holických ze Šternberka, a statky jeho dostaly se skrze dceru jeho do jiných rodů (Vávra, Kolín 44, 442). Podle toho instrukce pro purkrabího na statku Radovesickém a Veltrubském mohla vzniknouti teprv po spojení těch dvou statečků roku 1677, a může pocházeti buď od hraběte Václava Jiřího nebo od Jana Václava ze Šternberka. Do registratury nejvyššího purkrabství dostala se nejspíš tak, že si ji vypůjčil od svého vzdáleného příbuzného hrabě Adolf Vratislav ze Štern- berka, jenž po otci zdědil Zásmuky a r. 1695 přikoupil Častolovice; ten byl nejvyšším pur- krabím od r. 1685 až do své smrti 1703, a zůstaly po něm v purkrabské registratuře v Praze některé písemnosti, jež se vztahují k jeho vlastním soukromým statkům. Kladu tedy vznik naší instrukce před rok 1703 do sklonku 17. století.

Strana 3
Instrukce purkrabova na statku Radovesickém a Veltrubském před 1700. 3 Přítomná instrukce liší se od jiných znamenitě tím, že jest původní, nejsouc napodobena po žádné jiné. Týče se sice lidu poddaného jenom v nemnohých článcích, ale dobře osvětluje, třeba po většině světlem jen nepřímým, jeho zlé postavení pod tehdejší správou. Ukazujeť v četných předpisích, jak nesnadno bylo hospodářskému úředníku, aby vyhověl vrchnosti, a zároveň jak daremní bývali někteří úředníci: vrchnost vytýká purkrabímu několik špatných vlastností, velice škodlivých a patrně nenapravitelných, hrozí mu krutě i slibuje, ale trpí jej pod sebou. Povšimnutí zasluhuje článek 7., kterak vesnický rychtář má býti při prodeji pan- ského obilí ku kontrole, a článek 18., podle něhož purkrabí má se raditi s rychtářem, jakoby byl úředníkem panským. Jak se jmenoval ten purkrabí Radovesický, jemuž ta instrukce byla vydána, nenacházím poznamenáno. Přiznavací tabule ze statku Radovesicko-Veltrubského pro katastr roku 1713 podepsal purkrabí Pavel Leopold Samuelis; vlastníkem statku byl r. 1715 hr. Jan Maximilián Götz. Instruktion vor meinen Purgrafen der beiden Güter Radowesnitz und Weltrub, wie sich selbtere bei Verwaltung deren zu verhalten haben. 1. Weilen aller Segen und alles Gutes von dem Allerhöchsten herfliesset, als wird der Purgraf ein gottsfürcht[ig]es ehrsames und exemplarisches Leben zu führen, auch alle ihm Untergebene hierzu anzuhalten nicht unterlassen. 2. In administratione justitiae tam distributivae quam commutativae, inso- weit als der Purgraf selbige meinen Unterthanen in rebus non tanti momenti sowohl in Abwesen- als Anwesenheit meiner zu ertheilen befuget ist, solle er Purgraf alle Zeit dieses beobachten, dass [er] sine omni passione, keinem zu Lieb noch zu Leid, einem jeden, der mag sein wer er wolle, die Gerechtigkeit administrire, wobei allen Hass und aus selbigem rührende Rach, weilen dergleichen Rachkirigkeiten forderist Gott höchst missfallig sein, und dann auch mir als seiner derzeit verharrenden Obrigkeit zu grössten Undienst ausfallen dörften, von sich setzen wird. In Sachen majoris momenti aber und wo eine Extraordinari-Ahntung und schärfere Straf erfordert sollte werden, solle er Purgraf, nachdem [er] sich mit dergleichen Delinquenten wohl versichert wird haben, zu mir ohne Anstand recurriren, und wann von mir oder in meiner Abwesenheit von meinem hiesigen Sterenbergerischen Beamten*) auf sein Anlangen die verlangte Resolution nicht erfolgen möchte, wird er schuldig sein, dessen *) Místo posledních tří slov stálo zde prvotně: Haubtmann. abermalige Erinnerung zu thun. 3. Solle der Purgraf sich der Eigennützigkeit und sonsten aller andern zu practiciren ersinnlichen Vorteln, so lieb als ihm seine Ehr ist, und die darauf unaus- bleibende Straf zu entgehen verlanget, hüten, hingegen mit aller schuldigen Appli- cation und embsigem Eifer sich dahin bemühen, wie seiner Obrigkeit mit zulässichen, christlichen und zulänglichen Mitteln die Renten steigern und vermehren könnte. 4. Weilen bishero in seinen geführten Raitungen grosse Ausgaben vor aller- hand Wirtschafts-Notdurften des Jahres verraitet worden, welche wohl, wann der Purgraf denen Maierhöfs-Bedienten besser nachsehen und auch mit allerhand Hand-

Strana 4
4 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: werksleuten genauer und wirtlicher tractiren thäte, mit guten Nutzen zu ersparen waren: als wird künftig der Purgraf darob sein, in Auslegung der Gelder und in fleissigerer Nachsehung auf die Maierbediente officium boni oeconomi zu machen, damit [sie] dasjenige, was ihnen zu der Notdurft verschaffet wird, nicht sogleich verderben und verwüsten, sondern wirtlich und behutsam damit umbgehen mögen; wie nicht weniger auch genauer mit denen Handwerksleuten dingen und pactiren. Und wann einer oder der andere von mehrgedachten Maierhöfsbedienten etwas mutwillig oder auch durch Fahrlässigkeit an dergleichen Hausrat, was ihm eingeantwortet worden, verterbet, verlieret und vernichtet, so solle der Purgraf einen solichen und solichen zu der Erstattung anhalten, und ihm soviel, als der Schad wert ist, von seiner Besolduug abziehen und darmit den Schaden ersetzen. 5. Anlangend des Breuhauses, solle der Purgraf zwar den Schlüssel vom Bierkeller diesem jetzigen Breuer lassen, doch wird dem Breuer nicht frei stehen, das Bier zu füllen oder einzuschroten, noch hinauszustossen ohne des Purgrafens, oder in Abwesenheit seiner, des Richters von Weltrub Beisein. Bei dem Einfüllen nach vollbrachtem Gebreu solle der Purgraf, ausser Gewalt Gottes und wirklicher Verschickung in h[errschaftlichen] Diensten, alle Zeit anwesend sein, umb ein scharfes Aufsehen zu haben, damit nichts mehreres, als was passirt wird, gefüllet werde; zu dem Ende auch öfter den Keller visitiren, die Fässer aufzählen, ob nicht vermittelst denen Brauern bekannter Behändigkeit nach dem Füllen in der Spilka etwan in dem Keller etwas Vortelhaftes zu finden sein möchte. Die Gersten (wann man keine taugliche einheimbische oder nicht soviel haben möchte, dass unumbgänglich der- selbigen anderwärts erkaufet müsste werden) solle gut und tauglich sein; dahero der Purgraf keinen Kreuzer Geld vor derlei Gersten auslegen solle, bis nicht zuvor den Breuer in Beisein des Richters solche Gerst gutgeheissen und vor tauglich erkennet; weliche, wann er [sie] einmal auf sein Malzhaus angenommen, zu seiner und nicht des Purgrafen Verantwortung sein wird. Sollte aber der Purgraf ohne des Breuers Gut- heissen einige Gerste erkaufen, so wird er darvor gut sein und den Schaden ersetzen müssen. 6. Solle der Purgraf jederzeit als ein embsiger Wirt darob sein, dass alle Gebäude in guter Tachung erhalten werden, zu dem Ende allezeit einen guten Vorrat an Stroh-Schäubeln und guten Schindeln, auch hierzu benöthigten Nägeln haben, damit, wann das geringste Loch irgendswo sich hervorthuet, selbiges zeitlich zuge- schlagen und zugemacht werde. Und weilen es die Erfahrnuss gibt, dass sehr mühesamb gute Schindeln zu bekommen sein, als gebühret dem Purgrafen auf das Geströh gute Obsicht zu haben, damit dessen wenigstens die Notdurft, wo nicht ein Ueberfluess, erschparet werde. Zu dem Ende ihme hiemit nachträglich und gemessen befehle, dass hinfüro weder die Schaflere, weder die Kühehirten, weder die Hofmenschen, weder

Strana 5
Instrukce purkrabova na statku Radovesickém a Veltrubském před 1700. 5 die Pferdknechte vor sich selbst das Stroh zu ihrer Notdurft nehmen sollen, sondern es solle der Schaffer alles das Stroh verschperrter halten, und einem jeden nach Erkanntnuss und Notdurft wirtlich ausgeben. Weliches zweimal die Woche wird ge- schehen können. Und auf dass der Schaffer mit Ausfolgung des Geströh treulich verfahre, solle der Purgraf womöglich selbst darbei sein oder wenigstens öfter zuschauen, weilen wann sodann ein Abgang am Stroh sein möchte, nicht so wohl zu ihm, als zu dem Schaffer meinen Anschpruch nehmen werde. — NB. Wann am Stroh aus Gottes Segen so viel sein möchte, dass vor die Oekonomie-Notduft kein Abgang zu besorgen, hingegen die armen Unterthanen an selbigem eine Not erleiden thäten, so ist dem Purgrafen alleindt, nicht aber dem Schaffer erlaubet, sienem Befund nach ihnen darmit zu helfen, doch aber allezeit darbei dieses beobachten, dass man, wann möglich, auch etwas entübrige, so zur Versilberung kommen könnte, gleich es ander- wärtig geschicht, wo man die Gaben Gottes nicht verschleudert, sondern selbige zu dergleichen Notfällen vorbehaltet. 7. Solle der Purgraf kein Körndel Getreid ohne Vorwissen deren Richtern und Schaffern verkaufen und denen Fuhrleuten ausmessen, wo er anderst nicht in Verdacht eines hierbei verübten Vortheils kommen und in grosse Ungnad bei seiner Obrigkeit fallen will. Ingleichen will ich nicht haben, dass das Messgeld hinfüro von meinen Renten solle abgeschrieben werden, sondern er Purgraf solle ihm selbiges von denen Fuhrleuten, wie von altershero von treuen Wirtschaftsbedienten practicirt ist worden, geben lassen; allermassen dieses ein alter Gebrauch ist, dass der Kaufer das Staubgeld dem Beamten oder Gosten-Schreiber [čti: Kastenschreiber] pro gratiale geben thuet, das Quantum aber des abgeredten Pretii bleibet vor voll der Obrigkeit. Weliches also der Purgraf bei Vermeidung 20 Thalern Straf, wo etwas solches über ihn ausprechen [ausbrechen] sollte, vollzuziehen hat. 8. Wann etwas dem Purgrafen von mir anbefohlen wird zu thun oder zu lassen, so solle er dieses ad amussim und ad literam gehorsambst befolgen, und sich nicht unterstehen, meine Verordnungen zu permutiren und in den Wind zu schlagen. Dieses ist aber cum grano salis zu verstehen, nemblichen von dergleichen Befelcheren, weliche von solcher Eigenschaft sein, dass alleweil ohne Schaden der Obrigkeit können bewirket, nicht aber von solchen zu verstehen, weliche zu gewisser Zeit zwar mit Nutzen, zu einer andern Zeit aber mit Schaden bewerkstelliget würden; dahero ob circumstantiam rerum, loci et temporis dergleichen Befelcher mit Bescheidenheit zu verstehen sein. Exempli gratia ich befehlete, man solle das Getreid vor 1 fl. verkaufen, und selbiges könnte höher verkaufet werden, so ist diesfalls das Nütz- lichere daraus zu nehmen. 9. Aus erheblichen Ursachen befehle hiemit meinem Purgrafen, dass dem jungen Jäger monatlich nicht mehr dann 1/2 Bier gegen der Gerste solle aus meinem

Strana 6
6 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Preyhaus ausgestossen werden, darzu er seine Gerste allezeit anticipando schütten solle. Weliche Anticipirung gegen allen zu practiciren, widrigens nichts auszufolgen ist. 10. Wird dem Purgrafen aus Gnaden zwar eine Kuhe zu halten erlaubet, dergestalt, dass selbige unter das [sic] h€errschaftliche] Vieh stehen solle. Zugleichen wird ihm hiermit aus Gnaden, damit desto fleissiger die Wirtschaft bereite, noch ein Ross zu halten erlaubet, doch auf diese Weis, dass [er] sowohl das harte als weiche Futter darauf erkaufe, und sich bei Verfallung selbigen Pferds nicht unterstehe, h[errschaftlichen] Haber und Heu darauf zu nehmen. Das wenige benöthigte Stroh vor Hackerling und unterzustreuen wird ihm vergünnet, ausgenommen Haber- und Gerst-Stroh, weliches ihm zu nehmen nicht frei stehen sollle. 11. Es solle der Purgraf weder sich selbst, noch andern Deputat-Habenden nicht das Geringste auf die hinauslaufenden Quartalen oder Monaten von Getreid und andern Zugemus voraus geben; und wann etwas künftig zu geben sich unter- stehen möchte, wird ihm solche Anticipation nicht passirt werden. 12. Wird auch dem Purgrafen obliegen, weilen ihm durchgehends alle die Wirtschaft meiner bäden Güter anvertraut ist, auch fleissiges Einsehen auf die sämmtlichen Kärtner und den Weyner zu haben, damit ihre Schuldigkeiten gebührend mit fleissiger Bearbeitung deren Gärten, Ausputzung deren Päumen, Uebersehung und Putzung deren verrichten, und in summa alles dasjenige beobachten sollen, was zu Unterhaltung deren Päumer und Kuchelgärten dienen kann, damit thunlich ein grosser Nutzen aus selbigen genommen kunnte werden. 13. Auf den Schaffer, damit [er] seinem Dienst ein Genügen leiste,*) auch die Knechte bei den Pferden und Ochsen fleissig in Wartung und Fütterung ihres Viehs sich erzeigen, und nicht zu meinem grossen Schaden viel Fohlen und Zug verderben mögen: als wird dem Purgrafen ernstlich befohlen, auf diese ihme Unter- gebene, wie auch auf alle anderes [sic] Hofgesindel beeder Güter embsiges Einsehen zu haben, auf dass ein jeder seinem Beruf und seiner obhabenden Botmässigkeit gemäss sich verhalte; allermassen wann mir per hanc omissionem und Nachlässigkeit des Purgrafens ein Schaden zugefüget werden würde, er zu einer schweren Verant- wortung und Ersetzung alles Schadens von mir angehalten wird werden. *) Začátek článku zněl prvotně: Und weilen bishero mit meinem grossen Missfallen der Schaffer seinem Dienst kein erforderndes Genügen geleistet, auch.. 14. Es solle der Purgraf sich nicht unterfangen, ohne Erlaubniss ausser meinen Gütern wohin zu verreisen und zu übernachten, sondern embsig die Wirtschaft abwarten, und allezeit, absonderlich des Nachts zu Haus bleiben. Dann sollte, so Gott darvor sein und gnädiglich behüten wolle, ein Schaden durch das Feuer oder sonsten andere Unfälle mir geschehen, und er sich nicht zu Haus einfinden thäte, würde er derlei Unglück nicht alleindt mit seinem Hab und Gut bezahlen, sondern

Strana 7
Instrukce purkrabova na statku Radovesickém a Veltrubském před 1700. noch darzu mit einer extraordinari schweren Straf wie Rechtens belegt werde. Dahero diesen Punct wohl in Acht nehmen, sintemalen wann auch kein Unglück erfolgen sollte, ich aber vernehmen möchte, dass über Nacht ausbleiben thut, so wird er einer gebührenden Straf nicht entgehen. [Tento článek jest celý přetržen, a jeho číslo bylo přenešeno na článek následující:] 14. Ueberall auf alle Feuerkaminen allezeit fleissige Obsicht haben, ob sie wohl ausgefeget sein, und ob nicht etwan ein Loch irgendwo in selbigen ist, wodurch ein unglückseliges Feuer entstehen könnte, damit zeitlich allem Unheil vorgekommen werde. Ingleichen die Unterthanen anhalten, dass ihre Rauchfäng wohl ausputzen und dick mit Lahm beworfener haben mögen, auf dass durch einen solchen Nach- lässigen mir kein unersetzlicher Schad verursacht werde. Wird solchemnach der Purgraf darauf scharf dringen, und wann bei einem oder andern Pauren ersehen möchte, dass auf seine Erinnerung seinen Kamin nicht in sicherem Standt erhaltet, selbigen alsogleich selbst zurichten lassen auf des Pauern Unkosten. 15. Solle der Purgraf die Pauern anhalten, dass sie ihre Höf und Chaluppen in guter Tachung erhalten, damit derentwegen keine Verantwortung auf sich lade, sondern vielmehr ihm einen Ruhm erwerbe. 16. Es wird dem Purgrafen hiemit verboten, ausser den zwei Pferden, einer Melkkuhe und einem Stück s. v. Schwein weiter nichts, weder in meinen Höfen, Schafereien, weder unter meinen Unterthanen das Geringste von Vieh, wie selbiges Namen haben kann, zu halten, auch von meinen Unterthanen nichts von Vieh noch Getreid ohne mein Vorwissen und gnädige Bewilligung zu erkaufen, viel weniger mit ihnen zu säen. Und dieses alles wird ihme verschränket bei Confiscirung aller dergleichen ihm verbotenen erkauften Mobilien, wann darüber betreten würde werden. 17. Auf beede Schaflere solle er Purgraf gute Aufsicht haben, damit das Schafvieh fleissig, als gute embsige Wirt, hüten und warten sollen, keinen Unter- schleif ihnen verstatten; öfters, absonderlich des Winters, ihnen unversehens das Vieh aufzählen, damit über die Zahl kein frembdes auf Herrn-Futter halten mögen. Auch dieses wohl allezeit zu untersuchen ist, ob sie nicht zu mehreren Mutterschafen die Stör zulassen, als ihnen anbefohlen worden, dann sie dieses kar meisterlich zu practiciren wissen, wann sie ein jähriges wohl gewachsenes Lampel haben, so man nach St. Wenceslai Jahrlinken nennet, dass sie selbiges unter die Stör laufen lassen und den Nutzen darvon ihnen zueignen. Anlangend den Leck, so man denen Schafen gibt, solle es gehalten werden, wie auf der Herrschaft Sterenberg, ausser dass der Purgraf oder der Richter allhier, zu Weltrub aber der Richter, bei Gebung der Leck womöglich allezeit sein sollen, umb zu sehen, wie ordentlich das Salz dem Schafvieh von ihnen gegeben wird.

Strana 8
8 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 18. Weilen nicht besser meine Wirtschaft befördert werden kann, als wann der Purgraf mit dem Schaffer und dem Richter sich unterredet, was nach Ausgang dieser wieder auf die eingehende Wochen oder nach Verfliessung dieses des andern Tages zu thuen seie: als solle, gleich wie es bei allen wohl administrirten Gütern von vernümbftigen erfahrnen und vorsichtigen Wirtschaftbeamten zu geschehen pfleget, der Purgraf von Wochen zu Wochen, ja nach Befund, absonderlich allhier zu Rado- wesnitz, indem er allda wohnhaft ist, auch täglich mit Zuziehung des Richters und des Schaffers den Befelch einrichten, damit also ein jeder Unterthan und das Hof- gesindel wissen möge, was durch die kanze Wochen zu thun und zu verrichten habe. Zu solchem Befelch sollen erscheinen auch der Gartner und der Weyner, in- gleichen der Müller, auf dass sie ihres Orts ihre Notdurft dem Purgraf erinnern und er ihnen die verlangenden Robotsleut und Gehilfen anschaffen könnte. 19. Nachdem zu meinem grossen Schaden bishero erfahren habe, dass viel Mandeln an dem Getreid abzugehen pflegeten, und sodann keiner an dem Abgang die Schuld tragen wollen; hingegen aber nichts billicheres, auch sonst landbräuchig ist, dass der Wirtschaftsbediente darauf, damit nichts veruntreut werde, Achtung gebe, und wann etwas sodann abgehet, ersetze : als wird ihm zu seiner Nachricht dieses angedeutet, dass ich, wann hinfüro (ausser etwas Weniges) im Fall was ab- gehen möchte, nichts passiren werde, weder dieses verstatten, dass [er] den Uberschuess an Körnern gegen den Abgang des Geströh compensire. Hingegen stehet ihm frei, sich an denen Tröschern, sofern zu mutmassen und zu probiren sein wird, dass etwas entfremdet haben, sich zu erholen; zu dem ich ihm alle Assistenz leisten solle. 20. Ich habe bishero missfällich von meinem Haubtman erfahren müssen, wie dass der Purgraf, wann der Haubtman die Wirtschaft zu visitiren anhero sich verfüget, und die Monatzettel und Entraten deren Anticipationen von ihm verlanget, er solche Monatzettel und Entraten kanz undeutlich und unverlässlich dem Haubt- mann einreichet, dergestalten, dass die Liquidation nach selbigen nicht recht auf- gesetzet werden kann, sintemalen wann ein Uberschuess oder Abgang laut denen eingereichten Zetteln an einem oder andern in der Liquidation dem Purgrafen aus- geworfen wird, weliches er oder ersetzen oder künftig in Empfang zu nehmen hat, er Purgraf alsdann mit unzulässigen Anticipationen hervorkommet, und solchemnach die Liquidation eludirt. Dieser Inconvenienz und üblem Verfahren des Purgrafens zu steuern, als ist mein nachtrucklicher Befelch an ihn, dass er hinfüro seine Richtigkeiten nachsinnlicher und embsiger mache, widrigens solle ihm ex post facto nicht das geringste von dergleichen Ausgaben, doch von ihm einzutragen ausgelas- senen, passirt werden, sondern ich werde ad literam der Liquidation in allem pro- cediren; dahero vonnöten, dass der Purgraf diesen Punct in gutem und frischem

Strana 9
Instrukce purkrabova na statku Radovesickém a Veltrubském před 1700. 9 Gedächtniss allezeit erhalten, wann anderst seinen eigenen Schaden vermeiden will.*) *) Předcházející článek jest přeškrtnut, a potom k témuž účelu napsán jiný, poněkud odchylný: 20. Weilen ihme Purgrafen wissend, dass wenigstens zweimal des Jahrs seine Amtsverwaltung von einem andern, von mir hier zu verordneten [sic] visitirt wird, als ist mein Befelch, dass wann selbiger dahin kommt, er unsaumbselig seine Zetteln schliesse, auch alle Notdurften oder Documente diesem Visitatori aushändige, und zwar also just und gerecht, damit sothanen Monatzetteln und eingereichten Wirt- schaft-Documenten zufolge eine verlässliche Liquidation verfasset könne werden; allermassen wann in der Liquidation von dem Visitatore ihme etwas zu ersetzen, oder ein Uberschuess findende, in Empfang zu nehmen ihme ausgeworfen sollte werden, und er sodann mit unzulässigen Anticipationen hervorkommen, und sodann die Liquidation eludiren wollte: ich dieses nicht attendiren, sondern ad literam der Liquidation in allem procediren werde. Dahero vonnöten sein wird, dass der Purgraf diesen Punct wohl in Obacht nehme und sich also verhalte, wie er instruirt wird. 21. Bei Vollziehung deren Visitationen, wie auch in allen andern Fällen, in welchen er Purgraf mit meinem Purgrafen [prvotně bylo psáno †Haubtmann†l, so meinen Dienst ansehen thut, zu thuen oder zu lassen hat, solle er demselben [†dem Haubtman†], als wenn mir selbsten [†als seinem vorgestellten Obmann†] gebührend respectiren, und seinen Anordnungen und Erinnerungen schuldigste Parition leisten, auch eher nicht vertriessen lassen, wann der Purgraf [†Haubtmant] etwan wegen der in der Wirtschaft befindlichen Unordnungen ihm eine Correction geben und ihm eines und anderes verweisen würde; weliches doch intra terminos der Bescheidenheit, und nicht modo iniurioso beschehen solle, weilen darumben ihm zu visitiren von mir verordnet wird, auf dass [er] anstatt meiner die Wirtschaft besichtige und allen Schaden hebe und verhüte. 22. Wie langsam und nachlässig er bishero in Verfassung und Abführung der Monatzetteln und halbjährigen Raitungen gewesen, ist ihme selbsten wohl be- kannt. Nun bin ich zwar bishero darumben diesfalls in Geduld gestanden, weilen [er Purgraf in dergleichen Raitungsführungen nicht erfahren gewesen. Sintemalen aber nunmehro in so langer Zeit sich hierzu genugsamb fahig hat machen können, also ist mein ernstlicher Will, dass fürohin seine Monatzetteln nach Verfliessung der vierwochigen Frist längstens inner 10 Tagen mir solche abführe, und darbei einen Extract, was nach Sliessung der Monatzetteln bis zur Abführung derselbigen an Geld einkommen und von Getreid abgetroschen worden, beifüge. 23. Wann ich allhier nicht zur Stelle bin, so will ich haben, dass der Pur- graf mir alle 14 Tag punctual seine Wirtschaftrelation mit Einschickung des Ab- trusches, was so binnen dieser 14 Tag in der Wirtschaft verrichtet und vorgefallen, ausführlichen überschreiben und nicht das Geringste auslassen solle. Archiv Český XXIV.

Strana 10
10 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 24. Es solle der Purgraf auch alle Jahr zwischen Weihnachten und neuem Jahr die Burggrechten [sic] bei beiden Gütern ordentlich, nicht weniger die Waisen- stellungen [und] Kirchenraitungen vornehmen und halten, und sowohl eines als des andern Erfolg mir ausführlich beschriebener, damit [ich] wissen möge, was ein jeder an Geld auf sein Grund bezahlt und was vor Waisen, wie auch wie viel Entloffene bei beiden Gütern sich befinden, mir übersenden. Dahero muess der Burggraf allen Unterthanen zeitlich anbefehlen, dass sie sich hierzue schuldigst einfinden, nicht weniger auch diejenigen zur selbiger Zeit citiren, damit sich einstellen, welche Er- laubniss haben da und dort zu dienen und ihre Nahrung zue suchen, auf dass auch dieselbigen sambt Weibern und Kindern in die Waisenbücher eingeschrieben werden*) und ihr Contingent der 3 fl. von der Erlaubniss entrichten; nicht minder bei Aus- gang des Jahrs ein Inventarium aller Wirtschaftsmobilien verfassen, und was darvon abgeht und von neuem zuerkaufet oder verschaffet worden, deutlich beschreiben. *) Až dotud jest tento článek 24. psán jinou rukou, ale opraven jest touž rukou, která psala ostatně celý koncept. 25. Auf den Prayer scharfe Obsicht haben, damit stetig ein gutes Bier braue; und zwar solle er von halben Mai anfahend bis halben oder längstens ult. August auf 8 Fass, von August aber bis wieder in den halben Mai auf 10 Fass und nicht anderst brauen; darauf der Purgraf, dass sich also verhalte, Achtung geben solle, und anderst zu prauen nicht verstatten. 26. Weilen die Unterthanen sich wider den Purgrafen höchlich beschweren, dass er selbige mit ungebührlichen Scheltworten tractiret, auch nicht die Gedult hat, sie in ihren Anliegenheiten mit ruhigem Gemüt und Bescheidenheit zu ver- nehmen, sondern ihnen in ihre Red springend, sie gleich mit Schelmen- und Tiebs- Titeln antastet; als weilen ein solches Verfahren kanz ungeziemend ist, und nur Gott dadurch hoch beleidiget wird, dahero umb so viel mehr nicht zu verstatten ist : wird sich der Purgraf fürohin solcher unzulässigen Procedur hüten wissen und sich befleissen, die Leut, die er zu dirigiren hat, gebührend zu begegnen, und ohne derlei injuriosen Scheltworten sie zu ihrer Schuldigkeit, christlichem Gebrauch nach, durch andere zulängliche Mitteln anzuhalten. 27. Und zwar letzlichen: Weilen die Wirtschaft von solcher Condition und Eigenschaft ist, dass unmöglich fallet, alles in einer Instruction zu verfassen und auszusuchen: also muess und solle ein jeder Beamter allen Zufällen, so wegen Unterschiedlichkeiten der Zeiten sich ereignen und entstehen können, dergestalt gottsfürchtig, vernümbftig, vorsichtig, nachsinnig, hurtig, unvertriesslich, embsich und bescheiden, absonderlich in Ertheilung derer Befelchen, vorkommen und sich verhalten, damit die ihm anvertraute Wirtschaft, ausser Gewalt Gottes, in dem Ge- ringsten per suam commissionem aut omissionem keine Verkürzung, Versaumnuss

Strana 11
Instrukce purkrabova na statku Radovesickém a Veltrubském před 1700. 11 und Schaden erleide. Solchemnach befehle meinem Purgrafen hiemit gemessen, sich, als einem ehrliebenden und wirtlichen Beambten zustehet, in Allem wie obange- zogen zu verhalten, meiner Wirtschaft embsich vorzustehen und selbige abwarten; das zu Collin und anderwärtig Herumbvagiren unterlassen; alle obige Puncten ad amussim observiren, und in summa alles dasjenige dergestalten zu beobachten, was ihm zu einem Ruhmb und zu keiner schweren Verantwortung ausschlagen möchte. Weliches wann gebührend seiner Pflichtschuldigkeit nach mit meinem gnädigen Wohl- gefallen vollziehen, und meine Renten vermehren wird, solle er hingegen versichert sein, dass gegen ihne und die seinigen mit Gnaden zugethan sein solle, meiner we- nigen Kraft nach zu seinen anderweitigen höheren Beförderungen ich nichts unter- lassen werde, was ihm dienlich und erschprieslich erzeigen werde können. [Nadpis na zadní straně z též ruky:] Instructionspuncten an meinen Rado- wesnitzer Purgraffen, auch dessen Puncta und Verantwortung. Původní koncept v registratuře nejvyššího purkrabství jest psán i opravován jedinou rukou (vyjma přední část článku 24.), sice dosti vypsanou, ale velice nedbalou, tak že rukopis čte se nesnadně, a mnohá písmena, zvláště v koncovkách, dlužno doplňovati z domyslu. Vyplňuje 4 archy a dva volné listy malého foliového formátu. Pravopis jest obtížen zbytečnými písmeny podle obyčeje doby okolo roku 1700, jež jsem v opise skoro všechny vynechal; zvláštností pravopisných podržel jsem málo, jako Purgraf, kteréžto slovo psáno v koncepté důsledně tak, že se může čísti PurGroff. 336. 1700, 28. září zavřeno bylo narovnání mezi vrchností a poddanými vesnickými na panství Vsetínském na Moravě o obapolné povinnosti a práva. Uveřejnil je s úvodem a s výtahem z urbáře Mat. Václavek v Časopise Matice Mo- ravské 1881 str. 162—171. Smlouva byla uzavřena na zámku Vsetínském mezi hrabětem Mikulášem Illešházym z Illešházu jakožto vrchností Vsetínskou, a mezi advokátem z Brna jakožto zástupcem 14 vesnic panství Vsetínského (městečko Vsetín nejmenuje se mezi nimi); prostředníky při tom byli dva kommissaři vyslaní soudem zemským, z nichž jeden byl hejt- manem kraje Hradištského. Smlouva narovnací jest rozdělena v 28 článků; první článek usta- novuje, že robotovati mají „sedláci tři dni, podsedníci dva dni, jak obyčej v markrabství Mo- ravském jest, totiž buďto potahy nebo pěší, hofeři pak jeden den do téhodne pěší;“ ostatní články týkají se velmi rozmanitých poddanských povinností i některých požitkův z panských pasek, lesů a javorníků. Vrchnost při tom slevila při některých požadavcích svých, od ně- kterých nedůležitých upustila. 337. Okolo 1700: Formule přísahy rychtářské a konšelské na panství Krumlovském v letech 1665—1710. Přísaha rychtáře. Já N. slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blaho slavené a od přirozeného hříchu nepoškvrněné Panně Mariji, matce boží i všem

Strana 12
12 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: milým božím svatým, též osvícenému knížeti a pánu mému milostivému, knížeti a pánu panu Janovi Kristianovi herzoku na Krumlově a knížeti z Eggenbergku (titul), pánu pánu mému milostivému, že chci věrný a pilný rychtář býti, všeckno to, co JMti knížecí užitečný a k lepšímu by bylo, s pilností říditi, předně ty mně svěřené konšely i celou obec k bázni a chvále boží pilně napomínati a dodržeti, vdovy a sirotky ochraňovati, všeliké poručení na pozor bráti a podle toho pokra- čovati; jednomu každému, bohatému i chudému, domácímu i přespolnímu dle po- vinnosti vyřízení učiniti, tejnosti raddy zamlčeti a nevynášeti; všeckno zlé a co by proti Pánu Bohu a přikázání božímu čeliti mohlo, přetrhovati, a o tom mé před- stavené vrchnosti časně oznámiti; a jináče nečiniti buďto pro přízeň neb nepřízeň, přátelství neb nepřátelství, dary aneb jinou vymyšlenou věcí. K tomu mně dopo- máhej Pán Bůh všemohoucí, blahoslavená a od přirozeného hříchu nepoškvrněná Panna Marija a všickni svatí. Amen. Přísaha konšela. Já N. slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blaho- slavené a od přirozeného hříchu nepoškvrněné Panně Marii matce Boží i všem milým božím svatým, též osvícenému knížeti a pánu, panu Janovi Kristianovi her- zogovi na Krumlově a knížeti z Eggenbergku (titul), pánu mému milostivému, že chci věrný, pilný a opatrný konšel býti, JMti knížecí, též celý obce užitečné a dobré vyhledávati, nad chvalitebnými řády a ctností ruku držeti, zlé kaziti, a dobré pří- kladné zvelebovati; mému představenému rychtáři ve všech případnostech na ruku jíti, tejnosti raddy zamlčeti a nevynášeti; jednomu každému dle povinnosti náležité vyřízení učiniti, vdovy a sirotky ochraňovati; a jináče nečiniti buďto pro přízeň neb nepřízeň, přátelství neb nepřátelství aneb jinou vymyšlenou věc. K tomu mně dopomáhej Pán Bůh všemohoucí, blahoslavená, od přirozeného hříchu neposkvrněná Panna Maria, i všickni svatí. Amen. Z archivu panství Krumlovského I. 5AU. 1 opsal Hynek Gross. — Jan Kristian kníže z Eggenberka vévoda Krumlovský, na nějž přísaha se vztahuje, ujal panství Krumlovské r. 1665, a † 1710. Ze zmínky o ne- poškvrněném početí P. Marie lze se domnívati, že ty přísahy byly tak upraveny spíš po roce 1791, než před tím rokem.

Strana 13
Soudní artikule a formule přísah na statcích jesuitské kolleje v Krumlově 1700. 13 338. Soudní artikule a formule přísah na statcích jesuitské kolleje v Krumlově okolo r. 1700. Jesuitská kollej v Českém Krumlově, založená panem Vilémem z Rosenberka r. 1584, držela v 17. a 18. století několik drobných statečků, kteréž ležely rozptýleně: Římov Dolní i Horní na levém břehu řeky Malše mezi Velešínem a Doudleby, Vrcov od Borovan na se- verovýchod, Dlouhá Ves Horní i Dolní u Myšlan (Malsching) na západní straně od řeky Vl- tavy, pak dílce v několika jiných vsích; o čemž lze se dočísti v Sommerově topografii kraje Budějovského str. 194, 198, a v Bílkových Statcích jesuitských str. 54—59. Opis následujících přísah a artikulů poskytl mi p. Hynek Gross z knížecího archivu Krumlovského (I. 5AU. 1). Datovány nejsou, a určitých známek časových v nich není, krom že v článku 6. vrchnost dovolává se Obnoveného Zřízení Zemského z r. 1627. Podle písma pan Gross klade tu písemnost do 18. století; ale že čeština jest v ní obstojná, a postavení rychtáře i konšelů podle přísah není ještě nejhorší, kladu ji přibližně k roku 1700; mohla by býti také o 50 let starší. Číslování článků nachází se již v starém rukopise. Český juramenta s některýma artikulemi, který se rychtářům, konšelům, hajným a společně všem poddaným kolleje Societatis Jesu Krumlovské přináležejícím každoročně opakovati mají. Jurament rychtářův. Já N. N. přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blaho- slavené Panně Mariji matce boží a všem božím milým svatým, též důstojnému a velebnému N. N., knězi kolleje tovaryšstva Ježíšova Krumlovské rektorovi ny- nějšímu a budoucímu, že se v povinnosti a ouřadu rychtářském, na mne od vrch- nosti mé milostivé vloženém, věrně a upřímně chci chovati a dobré zvelebovati; proti JMti pánu a vrchnosti mé milostivé v žádných raddách nesedati, nýbrž kdybych něco takového věděl, co by proti vrchnosti mé milostivé bylo, toho netajiti ani zamlčovati, ale ihned oznámiti; lidské pře, neohlídaje se na žádnou přízeň ani nepřízeň, dary neb nedary, domácím i přespolním spravedlivě souditi, a dobrého panského vyhledávati, vdovy a sirotky chrániti a jim ubližovati nedopouštěti; tak abych mohl předně Pánu Bohu všemohoucímu a vrchnosti mé milostivé z toho od- povídati. K tomu mně dopomáhej Bůh otec a Bůh syn a Bůh Duch svatý, blaho- slavená Panna Maria a všickni boží milí svatí. Amen. Jurament konšelův. . . . že se v povinnosti a ouřadu konšelském, na mne od vrchnosti mé milostivé vloženém, věrně a upřímně chci chovati, zlé rušiti a dobré zvelebovati; proti vrchnosti milostivé v žádných raddách nesedati, kdyby pak rychtář něco takového, co by proti vrchnosti mé milostivé bylo, zanedbal, toho netajiti ani

Strana 14
14 zamlčovati, ale ihned oznámiti; lidské pře, neohlídaje se na žádnou přízeň ani ne- přízeň, dary neb nedary, domácím i přespolním spravedlivě souditi, a dobrého pan- ského vyhledávati, vdovy a sirotky chrániti a jim ubližovati nedopouštěti, tak abych ... Jurament hajnýho. . . . že chceme věrnými, bedlivými a pilnými hajnými bejti a všechny věci k dobrému a užitečnému kolleje Krumlovské vyhledávati a opa- trovati, předně pak, co se dotejče lesův, luk, těch nijakž nedati kaziti, ani žádnýmu buď domácímu, ani cizopanským žádným vymyšleným spůsobem mimo vůli a poručení vrchnosti nyní dědičné naší sekati, ani sami co ustraňovati a prodávati, a toho se dopouštěti nemáme a nechceme, též i na porostliny sousedský pozor dáti. Item ani cizích myslivcův po lesích, polích myslivosti, jak s ručnicí, tak ani s žádnou jinou myslivostí zacházeti a ji provozovati dopustiti, nýbrž toho brániti a tu, kdež náleží, vznášeti, a toho tak k zalíbení vrchnosti naší dědičné vyšetřovati chceme, a toho jináč nečiniti pro přízeň nebo nepřízeň, přátelství neb nepřátelství, pro dary, strach, bázeň ani jakou jinou pod nebem vymyšlenou věc. Toho nám dopomáhej Pán Bůh a všickni svatí amen. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Artikulové, podle kterýchžto se poddaní kolleje Societatis Jesu Krumlovské přiná- ležející chovati a říditi mají, totiž: 1. Aby poddaní služeb božích pilni byli, mše svaté a kázání slova božího v neděli a v zasvěcené svátky a slavnosti nezanedbávali, a aby se to tím pilněji zachovávalo, z každého domu nejmíněj v neděli a v zasvěcené svátky do chrámu Páně pod pokutou a propadení jedné libry vosku k službám božím jíti povinni jste a budete. Pročež rychtář anebo konšelové, aby se to tak zachovalo, pilnej pozor dáti mají. Ta pak pokuta vosku má obrácena býti k záduší aneb kostelu, ku kterému náležejí. 2. Každej otec a matka, jak se jim děťátko, syn nebo dcera narodí, ihned o to největší starost jmíti mají, aby bez odkladu, co nejdřívěji může, křtu svatého došlo a z vody Ducha svatého vnově obrozeno bylo. Nebo věděti rodičové mají, že hrozný hřích a nápadně soud před Bohem jmíti budou, jestliže nemluvňátko ne- dbanlivostí jejich křtu svatého nedojde, a tudy věčného Boha vidění, v němž všeckno blahoslavenství záleží, zbaveno bude. 3. Žádný z poddaných k stavu manželskému se zakazovati, mnohem pak méněji ženiti a v stav manželství vstupovati nemá bez vědomí a dovolení své milostivé vrchnosti. Kdo by pak toto nařízení přestoupil, ten má o svou spravedlnost přijíti; jestli pak žádné neměl, má podle uznání své milostivé vrchnosti dobře strestán býti. 4. Žádný nemá cizích poddaných k sobě bez vědomí a dovolení své milostivé vrchnosti na grunty kollejské přijímati, mnohem pak méněji přechovávati aneb jim

Strana 15
Soudní artikule a formule přísah na statcích jesuitské kolleje v Krumlově 1700. 15 zakoupení dopouštěti, pro uvarování mnohých nesnáz a neřestí a neřádův, které by z toho mezi vrchnostmi pojíti mohly; načež rychtář a konšelové, aby se ničehož tako- vého nestalo, bedlivý pozor dáti mají. 5. Žádný z poddaných gruntu, statku neb bytu svého prodávati aneb kupovati nemá bez vědomí své milostivé vrchnosti. Kdo by se pak takového něco dopustil, ten takový s jednou prosticí soli spokutován býti má. 6. Žádnej poddanej bez vědomí a dovolení své milostivé vrchnosti a podle [Zlřízení Zemského nemá moc přes 3 m. se dlužiti. Jestli by se toho kdo dopustil, ten pokuty těch 3 � míš. ponese; věřiteli pak aneb tomu, kdo více přes 3 m. půjčuje, k dopomožení takovému dluhu vrchnost povinna nebude. 7. Rychtář a konšelové bedlivý pozor dáti mají, aby grunty na stavení ne- spouštěli, než časně stavěli a spravovali. Jestliže se pak některý na stavení spuštěný nachází, držitele takového gruntu k tomu přísně jměli, aby zase k vystavení a vy- zdvižení přišly. 8. Žádný nemá bez ohlášení neb opovědi své milostivé vrchnosti z gruntu svého se spouštěti a toho pustého zanechati. Dopustí-li se kdo toho, má o všechno přijíti a své milostivé vrchnosti v těžké trestání upadnouti. 9. Rychtář, konšelové, obzvláště hajní mají bedlivý pozor dáti na panské lesy, louky a řeky, aby se v nich žádné škody nedělalo. Jestliže by pak nějakou škodu znamenali aneb dostihli, to vše své milostivé vrchnosti neprodleně, od koho se taková škoda děje, oznámiti budou povinni; v panských lesích pak bez dovolení vrchnosti nikoliv nedáti pásti, pod pokutou bečky soli, kdo by v tom dostižen byl. 10. Rychtář a konšelové a ti všickni, kteří sobě o tom poručeno mají, na panský rybníky otevřené oko míti, aby se na nich žádná škoda nestala, vzláště když nějaký velký povodeň aneb příval přijde. Item aby v zimě nasazené rybníky každodenně aneb ob jeden den nejdéleji vysekávali. 11. Bedlivý pozor míti mají vobce na oheň, aby s nedbanlivostí vymítání komínův ohněm škoda se nestala. Protož ihned mezi sebou každá obec dva nechť nařídí, kteříž by každý štyry neděle k ohni a komínům dohlídali, pod jistou pokutou. 12. Od zlořečení, rouhání, lání a peskování, item od přílišného ožralství a opilství, sakramentování, hromování a přísahání, od cizoložstva, smilstva a všeli- jakého chlípného a nestydatého, nemravného a oplzlého mluvení a zpívání dokonce z moci přikázání božího zdržovati se máte; nebo z každého marného slova počet Pánu Bohu dáti musíte, co pak z nechutných, nemravných, rouhavých a oplzlých jakej hroznej počet vám dáti přijde! Pročež pod těžkou pokutou a trestáním od takových nešlechetností a nepravostí zdržovati se máte. Jestliže by pak někdo toho zoumyslně a z pouhé své zlosti dopustil, ten neprominutedlně jednu prostici soli dáti a s ní pokutován býti má.

Strana 16
16 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 13. Podezřelých lidí, zrádcův, zlodějův, vrahův, nákeřníkův, hráčův a těm podobných nešlechetníkův žádnej skutečně na gruntech těchto kollejských přecho- vávati nemá, nýbrž, jestliže by se něco takového vyskytlo, ihned tu, kdež náleží, věděti dáti máte. 14. Podezřelých žen, jako kuběn, nevěstek, souložných a jiných těm podobných láryň a lotryní každý se jakožto všeho zlého podnětu varovati má; a kdo by na gruntech kollejských něco takového zdržoval, přechovával, jim hověl a napomáhal aneb (čehož Bůh uchovej) činiti měl, ten každý pokutou těžkou a vězením přístným strestán býti má. 15. Rychtář, konšelové a hajný bedlivý pozor dáti mají, aby se v kollejských lesích žádná zvěř od cizích myslivcův nestřílela; a pakli by se někdo toho něčehož buď z myslivcův nebo pánův obyvatelův a sousedův dopustil, tehdy ihned jej jme- novitě k své milostivé vrchnosti donésti máte. 16. Piva aby nikdež krčmáři nebrali pod pokutou a jistým skutečným tre- stáním. Item aby rychtář anebo ti, kteří šenčí, nikdy bez piva nebyli, nýbrž pivo za pivem vždyckny jměli, a vždy, nežli jedno pivo dříve vyšlo, zase časně pro jinší pivo jezdili, pod pokutou 10 tolikrát, kolikrát by se to při kterém rychtáři aneb sousedu shledalo. 17. Toto se také rychtářovi a konšelům poroučí, aby žádný z poddaných, buď on kdo buď, žádné role, luka, paseky a trávníky žádnýmu cizopanskému svého neprodával a nezastavoval, ani aby žádný poddaný od cizopanských poddaných role, paseky, lúky a lesův sobě nenajímal, a to bez vědomí a dovolení obýstranný vrchnosti, skrze což mezi vrchností nesnáze, nesousedství a zaneprázdnění vznikuje, a to pod pokutou 10 m, kdo by se koliv z poddaných toho dopustil, složiti má. 18. Toto se též poroučí rychtářovi a konšelům, aby se na to hleděli pilně ptáti, jestli by někdo z poddaných role, luka, paseky a trávníky někde zastavené jměl, aby těch ihned vyplatil a ke dvoru svému zase připojili. 19. Naposledy též se všem poddaným zapovídá, aby bez ohlášení své vrchnosti ničehož od hovadů, totiž voly, krav, telat, sviň, ovcí, slepic, vajec, a co takového více jest, neprodávali. Nebude-li vrchnost to potřebovat, tehdy vedle své vůle a libosti komu koliv prodati mocti budou. A kdyby tato poručení kdokoliv přestoupil, bez O. A. M. D. G. trestání ujíti nemá. 339. (Po 1700): Soud výroční a řád poddanský na panství Polickém. L. Schlesinger v Mittheilungen d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen 1877, ročník XV. str. 183—191, uveřejnil z rukopisu 18. století písemnost, která se skládá ze dvou částek: 1. z poučení pro úředníka, kterak má držeti výroční soud na Policku (Ordnung des Politzer

Strana 17
z let 1700—1702. 17 Dreiding), a 2. z řádu poddanského čili z artikulů soudních na Policku (Dreidingspuncta vor die Politzer Dorfsassen). V první částce stojí napřed promluva, kterou zástupce vrchnosti (kláštera Broumovského) oslovil vesničany shromážděné v úřední kanceláři k soudu, jejž on zahájil, a učinil při tom několik otázek k rychtářům a konšelům; pak propustiv je a všechny osoby přísežné z přísah, vysvětloval, že při zahájeném právě jde o 3 věci, totiž aby se vyjevilo a potrestalo, hřešil-li kdo 1. proti Bohu, 2. proti vrchnosti, 3. proti jinému v obci (tím vysvětloval se název Dreiding). Zástupce vrchnosti učinil o tom trojí otázku (Hierauf geschieht dreimahlige Anfrag, wie im Böhmischen); potom znova dosadil rychtáře a konšely a přečetl artikule nařízené od vrchnosti. Tato druhá částka obsahuje řád poddanský o 30 článcích. Obsah jich věcný jest dosti obyčejný, ale stylisace rozdílná od jiných artikulů soudních zde tištěných; obsahem neoby- čejné jsou 3 artikule: Čl. 6. Kein Unterthan, es sei Pauer, Häusler oder Hausgenoss, soll auf zwei Nachtläger aus der Herrschaft fahren oder gehen ohne obrigkeitlichen Consens. Čl. 14. nařizuje rychtářům nedopouštěti, aby při prodeji statku ustanoven byl výměnek příliš veliký, jehož by nový držitel nemohl snésti. Ve čl. 18. vrchnost obnovuje zápověď nádhery v oděvích, jakž prý již poddaným oznámila patentem (rozuměj nařízením vrchnostenským) z 31. prosince 1697. Co se týče nápadu vrchnostenského po lidech zběhlých, článek 30. odvolává se na patenty, jež vydal opat Jan Benno r. 1626 a 1629 o tom, že nápad po poddaných zběhlých náleží vrchnosti, ale kdo by sloužil císaři ve vojště anebo kdo se vystěhoval s povolením vrch- nosti, jeho spravedlnost že má býti po 30 let spravována od poručníků pro něho, a pak teprv, když by se nevrátil, třetina připadne vrchnosti. — Podle uvedených letopočtů podobá se, že ten řád poddanský trval v platnosti od převratu Bělohorského a bez velkých proměn dočkal se věku 18. Ježto obyvatelstvo panství Polického jest většinou české, musel býti ten návod k držení soudu výročního a řád poddanský napsán také po česku, k čemuž ukazuje poznámka v první částce při zmínce o trojí otázce: wie im Böhmischen. 340. 1702, 24. května vydán jest řád svobodníkům v království Ceském. Nachází se otištěn v knize Františka X. Tvrdého: Pragmatische Geschichte der böh- mischen Freisassen, Prag 1804, str. 175—190. Vydán byl od královského úřadu fiskalního na hradě Pražském s podpisem královského prokuratora Felixa Hada z Proseče, a nadepsán jest: „Instrukcí starším svobodníkům, kterak se v ouřadech svých, jim na ten čas svěřených, vždy a každého času povinně, poslušně a neproměnitedlně chovati mají.“ Článkův jest 21; větším dílem týkají se svobodníků všech, netoliko starších, kteří byli k jich správě v jednotlivých čtvrtech zřízeni. Clánky 1—3 jednají o povinnostech náboženských, 4. o mravopočestnosti, 5. o opatrování vdov a sirotků, 6. o kontribuci, 7. aby osoby vyšších stavů, které drží grunty svobodnické, nevytahovaly se z povinností svobodnických; 8. o restantích; 9. a 10. svobodníci mají odváděti kontribuci starším a ti do berničného úřadu v Praze; 11. nemají děliti statků svých; 12. svobodníci neusazujte se v městech aniž se dávejte v poddanství bez listu zhost- ního od úřadu fiskálního; 13. smlouvy trhové o grunty jak se mají psáti; 14. věci porovnáním spokojené nebuďte zdvihány u úřadu; 15. stížnosti buďte skrze starší podávány k úřadu; 16. starší čiňte počet z kontribucí přijatých; 17. dávky svobodníků za práce král. prokurato- rovi, 18. úřadu fiskalnímu, 19. starším; 20. grunty svobodnické všechny buďte zapsány v knihách úředních; 21. starší oznamte tu instrukci svobodníkům. Archiv Český XXIV.

Strana 18
18 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 341. 1703 obnoven byl samodílný řád vsi Ludvíkovic (Losdorf) u Děčína. Uveřejnil jej L. Schlesinger v Mitth. d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen 1884, r. XXII. str. 311—319 pod dvěma čísly VII. a VIII., jež obě jsou nadepsána: Die Ruge von Losdorf. Číslo VII. str. 311—313 má starý nápis: „Der Einwohner zu Lossdorf Gemein- Ruge, so von neuen 1703 übersetzt worden;“ z úvodu potom následujícího se dovídáme, že obec Ludvíkovická umluvila se o vzájemné hranice s vrchností svou (tou byl 1471—1511 Sigmund z Wartenberka na Děčíně) již r. 1472, potom opět r. 1566 s Güntherem z Bínova pánem na Děčíně, který jim odňal něco pozemků, konečně též s hrabětem Maximilianem Thunem. Pak následují 3 články o hranicích, jež se opakují také v druhé delší písemnosti (str. 315) pod číslem VIII., jež byla přepsána nejspíš také roku 1703. Tato druhá písemnost str. 313—319 nazývá se „Der Einwohner zu Lossdorf Gemeindruge,“ adressována jest dů- chodnímu na místě Děčínské vrchnosti, a počíná se několikerými díky; jmenovitě děkují Bohu, že jim dal za vrchnost hraběte Maximiliana Thuna, c. k. komořího, (M. Thun se stal komořím 1665, pak tajným radou 1693, † 1701; bylo to tedy skládáno mezi lety 1665—1693). Články 8—27 popisují hranice obce Ludvíkovické, ostatní články 28—41 týkají se skoro vesměs jenom cest, které nemají se rušiti. 342. 1704, 1. ledna na panství Dymokurském byly vydány instrukce pojezdnému a vrchnímu šafářovi. Uveřejnil je F. J. Čečetka v Českém Lidu IX. 11—15. Pojezdný obdržel instrukci o 14 článcích; měl dohlížeti k mravopočestnosti, ke krčmám, k dobytku, k mlatcům, rybníkům, škodám, dělníkům, k ohni, k pozůstalostem, k robotě, k officírům (snad ti v čl. 5 slovou obři). Instrukce daná obršafářovi nad čtyřmi dvory dělí se v 15 článků; měl svěřené jemu dvory, lesy a rybníky nejméně za den jednou sjeti. Podepsán jest pod instrukcemi hejtman panství Dymokurského František Josef Olša. Panství náleželo tehdáž rodu hrabat Colloredů. 343. 1704, 4. dubna: Císařský reskript nařizuje českému místodržitelstvu vyhlásiti za stálý zákon, kterak o sporech mezi vrchnostmi a poddanými má se jednati u krajských úřadů a u místodržitelstva. Hoch- und wohlgeborne, wohlgeborne und gestrenge liebe Getreue! Demnach wir schon öfters allergnädigst observirt haben, dass die Strittigkeiten, so zwischen den Obrigkeiten und Unterthanen dann und wann entstanden, durch Einrathen eigennutziger Advocaten sehr kostbar und weitschichtig tractiret, mittelst aber so- wohl die Obrigkeiten, als arme Unterthanen dergestalt geschwächt und ruiniret worden, dass in praeiudicium zwischen Herrn und Unterthan das Odium je länger je mehr geheegt, vornemlich aber die praestationes dominicae dardurch ins Stocken gerathen ; als seind wir gnädigst bewogen, eine formam et normam procedendi in

Strana 19
z let 1703—1704. 19 denenjenigen Strittigkeiten, so sich zwischen der Obrigkeit und Unterthanen ereignen, in vim pragmaticae, wie es dann hiermit beschicht, allergnädigst zu resolviren. Und befehlen euch solchemnach hiermit gnädigst, dass ihr euch gleich an- fangs unsern [sic] königl. Kreis-Hauptmann sothane Strittigkeiten in der Güte und absque sufflamine litis hinzulegen und allen Fleiss hierzu anzuwenden gemessen mitgeben; da aber die Güte nicht verfangen wollte, sodann bei unserm königl. Kreis- Amt die Parthen utrinque summariter hören, ein ordentliches Protocollum darüber halten, und den ganzen Verlauf nebst denen meritis causae, auch probationibus per testes aut instrumenta, alles in forma probante euch beibringen lassen; da sodann uns ihr nebst Remittirung der Acten und Protocollen, wie ihr die Sach zu decidiren vermeinet, gutachtlich gehorsamst berichten. Und ist auch unser gnädigster Will, dass ihr diese unsere gnädigste Reso- lution in vim pragmaticae aller Orten publiciren und darauf feste Hand gehorsamst halten sollet. Hieran wird vollbracht unser gnädigster Will und Meinung. Geben in unserer Stadt Wien den 4. Monatstag Aprilis, im siebenzehen hundert und vierten, unserer Reiche des Römischen im sechs und vierzigsten, des Hungarischen im neun und vierzigsten, und des Böheimischen im acht und vierzigstem Jahr. Weingarten, Codex 1720, str. 646 č. 608. 344. 1704, 27. dubna: Klášter Plaský jako vrchnost se svolením všech šesti sousedův ve vsi Bykově převádí je na pozemky panského dvora Robšického do vsi nově tam zřízené, poskytuje jim rozmanitých výhod, a jejich bývalé pozemky v Bykově béře ke dvoru panskému. My Eugenius Tyttl oppat a praelat, Ferdinand Mayer prevor a Gerard Küntner suppřevor i na místě celého konventu královského kláštera Plaského sv. řádu Cistercienského, vzavše sobě v častější povážení, kterak bychom na statcích našich počet dvorův panských (jsouce některý malých vejsevkův, že sotva pro vy- chování čeládky stačují) umenšili a spojili, a tudy dvojnásobnímu nákladu a rozli- čnýmu vydání jak na stavení tak na čeládku uspořeno bejti mohlo; protož jsme hejtmana našeho k věrným jmilým poddaným našim Bykovským sedlákům a sousedům vyslali, jichž by se tázal, taky-li by tak náchylni a příznivi vrchnosti svej býti chtěli a svý sedlský grunty v Bykově ležící, jak v polích, lukách, tak lesích a jejich občinách pozůstávající, frejmarkem změniti chtěli, a to za grunty Robšický, jenž by se jejich všechny spravedlnosti, které v Bykově mají, na grunty Robšický přenesly, a ze dvora Robšice vesnice byla učiněna; naproti tomu jejich všechny grunty v By- kově ležící k našemu dvorci Bykov se připojily, a tím spůsobem z vesnice dvůr panskej učiněnej byl. Po dlouhým tehdy a kolikterým s nimi jednáním a dobrým 3.

Strana 20
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 20 jejich rozmejšlením volnost jejich dotčený hejtman náš nám oznámil, že by oni dobrovolně takovej frejmark s vrchností svou učiniti chtěli. Pročež považujíce my sobě tu jejich volnost a k nám upřímnost, následovním spůsobem jsme s nima na- rovnání učinili: Předně že jim všem šesti sedlákům, totiž Jakubovi Liškovi, Jiřímu Čejkovi, Jiřímu Fránovi, Adamovi Maškovi, Vítovi Horovi a Jakubovi Maršovi, všechny vorný i nevorný, ladem ležící aneb zarostlý pole, s háji, pahrbky, porostlinami, horami a lesy, in summa se vším, cokoliv ten dvůr Robšice gruntův v sobě obsahuje a od starodávna k němu přináleží, k užívání postupujeme, a tu všechnu spravedlnost a povinnost, kterou na svých dvořích v Bykově měli, na jich dvory do Robšic přenášíme; i taky komu co v Bykově na vejruncích vyplatili, toho na dvořích Rob- šických vyplaceno jmíti, a komu co ještě vypláceti povinni jsou, toho v Robšicích dopláceti mají. Za druhé dvůr jednomu každýmu se vším k němu náležejícím stavením na náš vlastní náklad vystavěti a krytinou opatřiti jsme dali, kromě Jakubovi Liškovi, kterej nejlepší grunt v Bykově nám zanechal, jemu dvůr panskej v dotčených Rob- šicích se vším stavením zanechali. Za třetí jsme jednomu každýmu skrz hejtmana pole a louky na šest dílů rovným dílem u přítomnosti a s vůlí jejich na šest lánů rozděliti dali, Jakubovi pak Liškovi, Adamovi Maškovi a Vítovi Horovi, poněvadž víceji a lepších polí a luk v Bykově než ostatní tři měli, jim ke třem chalupám, které sobě na svůj náklad vystavěti dáti mají, místo, kde ovčín stál, vykázali, a k jednej každej tej chalupě za čtvrt lánu polí a luk připojili; oni pak jak nejdříve možná takový chalupě vy- stavěti a hospodářma opatřiti povinni budou, tak že z těch třech čtvrtlánů polí a luk kontribucí, platův dávati a vojákův vychovati, i do obci ve všem trpící bejti musí; podělky pěší, když ty chalupě vystaveny a hospodářmi osazeny budou, vykonávati. Za čtvrtý aby budoucně (majíc však v horách Robšických rozličného dříví drahně) v nedostatku dříví k stavení kam se ucházeti věděli, ačkoliv sice byli jsme oumyslu jim jistý kus lesa vykázati dáti, kterejžto by se však po časích vysekal, a tak by nedostatek potom trpěti a těžce sobě objednati museli; načež k budoucímu jich a nápadníkův jejich opatření tuto milost jim činíme, že my a budoucí potomci naši kláštera našeho Plazského, jak mnoho by důležitě k stavení potřebovali, v lesích panských našich vykázati dáti chceme a vykázati dají, a to darmo bez zaplacení. Za pátý. Netoliko že jim všechny dvory vystavěti jsme dali, ale i k tomu aby sobě dvory ohraditi mohli, roboty potažní i pěší za tři leta, totiž ode dne prvního měsíce ledna leta tisícího sedmistýho a třetího, až do posledního dne měsíce prasince leta tisícího sedmistého a pátýho odpouštíme; též i kontribucí přes ty tři pravený leta za ně zaplatiti chceme, kteroužto teprv po vyjití těch třích let, co

Strana 21
Sedláci z Bykova převedeni na panskou půdu 1704. 21 v jinších vesnicích z lánu aneb usedlýho, též oni šest sedlákův v novej vsi Rob- šicích ze šesti lánů, a ty tři chalupě ze třích čtvrtlánů, Šindelářská chalupa ze čtvrt lánu, tak v summě ze sedmi lánů platiti budou. Za šestý, z ohledu jejich volnosti a přízni k vrchnosti tuto milost obzvláštní jsme jim učinili, že jak nynějším držitelům gruntův Robšických, tak budoucím po- tomkům z jejich rodu pošlým, kterým by posloupně spravedlivým nápadem takový dvory patřily, ospy obilní a ouroky peněžitý, který klášteru od starodávna z gruntův Bykovských každoročně platiti povinni byli, na věčnost odpouštíme; s tou však do- loženou vejminkou, kdyby se někdy stalo, že by na takovej grunt hospodář aneb hospodyně se dostali, z nichž by ani jeden ani druhý z jejich rodu nebyl, ten takový nemajíce k tomu žádného práva a zasloužilosti, té milosti neužije, ale ospy a ouroky platiti má; což i taky na ty tři chalupě ve všem se vztahuje; též taky kdyby někdy z milosti vrchnosti aneb jiným spůsobem zcela zdviženy byly, tehdy ty ospy obilný a peněžitý ouroky, jakž nyní ve vesnicích se dávají, i oni držitelové pravených gruntův Robšických, jak v tom čase někdy v Bykově zůstávajíc odváděli, klášteru odváděti se sporovati nemohli a dávati povinni byli. Naposledy i by tu milost ztratili, kdyby svej vrchnosti věrni nezůstali aneb nějakým jinším těžším spůsobem proti ní zhřešili. Pro víru toho a na věčnou památku jsme se vlastníma rukama podepsali, a pečetě naše oppatskou a konventskou přitisknouti dali. Jenž se stalo v král. našem klášteře Plazském dne dvacátýho sedmýho měsíce dubna, leta páně tisícího sedmistýho a čtvrtýho. (L. S.) (L. S.) F. Eugenius oppat. F. Ferdinandus Mayer p. t. prior, F. Gerardus Günter p. t. supprior, F. Eugenius Martinetz Sen., Fr. Josephus Jahn, nomine totius conventus. (L. S.) Peter Hynek Fragner, ten čas hejtman. Z opisu v archivě knížat Metternichů v Plasích, cista 6, custod. 12, Nr. 29, opsal dr. Nováček. — Od této proměny jest Bykov jenom dvorem poplužním na panství Plaském, mezi vsemi Hromicí a Oborou; starší popis vsi Bykova nachází se v urbáři panství Kaceřovského z r. 1558, z něhož výtah vydal Fr. Prusík ve Věstníku Kr. Č. Spol. Náuk 1896 č. II. str. 12, 26, kdež píše se Bikov. Ves Robšice, psaná v Palackého Popise 408 Robčice, stojí nad levým břehem řeky Mže naprotí hradu Libšteinu. 345. 1706, 1. ledna: Vrchnostenský předpis o robotách, pokutách a dávkách sedláka Václava Vonáska v Terešově. Spojené statečky Řešihlavy, Terešov a Prašný Újezd nedaleko řeky Mže v kraji Pl- zenském koupila r. 1706 (dle Sommera 329) hraběnka Barbora Fr. Barbová od Jana Tobiáše

Strana 22
22 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Běšína z Běšin; Terešov byl od toho odprodán roku 1716 (?) rytíři Václavovi Diviši Misero- nimu; děti hraběnky Barbové Jan, Petr a Josefa Leopoldina prodali r. 1724 také Řešihlavy a Prašný Újezd. Když roku 1717 visitační kommisse kraje Plzenského pracovala v té krajině, obyvatelé vsi Terešova, ač nebyli již poddanými Barbovskými, nýbrž Miseronskými, podali jí následující předpis na důkaz, jak těžká břemena jim byla ukládána, a visitační kommisse při- ložila ten původní předpis vlastnoručně podepsaný hrabětem Barbem ke své zprávě o hrozných útiscích, jež hrabě Barbo provozoval na statku Řešihlavském. Instruction, was Wenzel Wannaska, Bauer zu Tereschau, dero gn. Herrschaft durchs ganze Jahr roboten solle, als: 1. Solle der Herrschaft mit einem mit 2 Pferden bespannten Wagen oder Pflug wochentlich roboten drei Tag. 2. Item mit der Hand roboten zwei Tag. 3. Diese 5 Tage Robote sollen hingegen punctualiter gehalten werden, und sowohl Winter als Sommer bei Aufgang der Sonnen anfangen, bei Niedergang der- selben sich endigen, zu Mittag aber eine [sic] Stund füttern. 4. Von einem jeden Tag, in welchen die Robot mit denen Pferden versäumet wird, solle der Bauer der Herrschaft im Winter 36 kr., im Sommer aber 45 kr. zahlen; vor die Handrobot in Winter 15 kr., im Sommer 18 kr. Und die Straf- gelder sollen ohne weiters Anmelden von dem Beamten eingefordert und der Herrschaft verrechnet werden. Zu welchem Ende wochentlich ein Amtstag soll gehalten sein. 5. Im Heu- und Grommetmachen soll der Wannaska die ganze Wochen einen erwachsenen Kerl zum Mähen, und einen Menschen zum Heumachen schicken. Vor ein jeden Tag, der [der] Herrschaft versäumet wird, soll der Bauer der Herr- schaft Straf zahlen 36 kr. 6. In Schnittszeiten soll der Wannaska gleichfalls zu 2 erwachsenen Per- sonen die ganze Wochen schicken. Und wann ein Tag versäumet wird, so soll er vor 2 Personen 36 kr., vor eine Person aber die Hälfte Straf zahlen. Herentgegen soll in Heumachen und Schnitt denen Leuten von der Herrschaft das gewöhnliche Essen gereichet werden. 7. Wann der Wannaschoka in herrschaftlichen Diensten eine Reis mit den Pferden oder zu Fuss thun müsse, und über die gewöhnliche 5 Tage aussen bleiben müsse, so solls ihme in der künftigen Wochen an der Robot gut gemacht werden. 8. Soll der Wannaschokha einen toblten Kerbstock halten, wovon einer im Amt, der andere aber bei ihm sein soll, darauf täglich die Robot angeschnitten werden. 9. Wann der Wannaschokha in der Bauern Geschäften sollte verreisen müssen, dasselbe solle nicht in der herrschaftlichen Robot abgerechnet werden, und welches auch dero gn. Herrschaft nichts angehen thut.

Strana 23
Povinnosti sedláka v Terešově 1706. 23 10. Dem Wannaschokha wird hiemit von Amt wegen verboten, dass er in herrschaftlichen Waldungen keinen frischen Baum umbhauen solle unbewusst der Herrschaft. Sollte aber dasselbe geschehen, und der Jäger sollte ihn in währenden Abhauen ertappen, ist dem Wannaschokha zur Straf aufgetragen 1 fl. 30 kr. 11. Wann des Wannaschokha sein Pferd, Ochsen, Kühe, Schwein, Schaf, Gäns, Enten und Hüner sollten in den herrschaftlichen Wiesen und Getreiden durch den Schaffer ertappet werden, so ist dem Wannaschokha zur Straf auferleget wie folgt: von einem Pferd 1 fl. 10 kr. „ einer Kuh 1 fl. 10 kr. „ einem Schaf 30 kr. einer Ent 10 kr. „ „ Henne 6 kr. Diese Straf gehört der Herrschaft zu geben. 12. Item der Mannaschakha, so der Schaffer, wann er das Vieh aus der Wiesen oder aus dem Getreid wegnehmen thut, gebühret ihm 15 kr. zu geben [sic]. Specification, was der Wenzel Mannaschka, Bauer zu Tereschau, jährlich der Herrschaft in natura zinsen soll: Maurachen ohne Stingel gedörret 2 Seidl, andere Schwammen sauber gedörrt 1 Metzen, Haselnuss 1 Metzen, Holzbirn 1 Viertel, Eicherl 2 Strich, Gäns 4 Stuck, Hühner 2 Stuck, Eier 24 Stück. Spanferkel, so oft sie Jungen habe, 1 Stuck. Wacholter Beer 1/2 Metzen. Bäszen [Besen?] 4 Stuck. Wann specificirte Naturalien [von] dem Wenzel Mannaschka nicht sollten richtig ins Amt geliefert werden, so soll es nach Gutbefinden der gnädigster Herr� schaft mit baarem Geld bezahlen. It. weil des Wannaschka sein Haus und Hof nebst den zugehörigen Feldern und Wiesen von ihm noch nicht käuflich angenommen worden, als hat sich die gn. Grundobrigkeit solches käuflich anzuschlagen sich hiermit vorbehalten. von einem Ochsen 1 fl. 10 kr. „ Schwein 1 fl. 10 kr. einer Gans 15 kr. einem indianischen Hahn oder Henn 15 kr. „ „ Actum Rzessohlaw den 1. Jan. 1706. J. P. [?] Graf Barbo mp.

Strana 24
24 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Originál tohoto předpisu i pozdější jeho opis přiloženy jsou k číslu 4. z dne 22. října 1717 kata- strálních akt (nyní v archivě zemském) statku Terešovského. Sedlák, jehož se týče, psán jest v té písemnosti rozličné, ale jmenoval se Václav Vonásek. Předchůdce jeho na tom selském statku r. 1654 byl Jan Vonásek, druhý roku 1714 Adam Vonásek, ač katastrální kommisse r. 1736 psala je oba Wannasseck. Statek Vonás- kovský měl orné půdy r. 1654 19 strychů prostřední jakosti, 13 str. 1 věrtel špatné jakosti, a 1 strych ladem; tato míra vrchovatá byla později přepočtena na 43 strychy míry rovné; r. 1714 udáno také tolik, roku 1736 shledáno 46 strychů výměry; krom toho luk bylo při statku se 4 vozy sena a 1 vůz otavy. Na přiznavací tabelle Terešovské z dne 30. července 1714 jest podepsán Wenzel Dionys Missiron; jest tedy omyl v udaji Sommerově (Pilsner Kreis str. 329), dle něhož by byl Terešov teprv roku 1716 přešel z rodu Barbovského na Missironský čili Miseronský. 346. 1706, 18. ledna: Kolik se sráží z dědictví osobám propuštěným z Třeboňska na cizí panství nebo do jiné země. Vrchní hejtman Krumlovský nečitelně podepsaný tázal se hejtmana Třeboňského Ma- tyáše Traxlera, kterýž odpovídá: H. Oberhauptmann! Bei hiesiger fürstl. Herrschaft hat man a longaevo usu nichts anderes attendiret, falls ein Unterthan in andere in Land situirte Herrschaften manumittiret worden, von dessen auf hiesigen Gründen zu suchen habenden Erb- schaft bei Erhebung derer das Duplum, so sehr gering, das ist nur jedes Schock meiss. zu 2 gr., jeden ad 7 [d] und deren 6 ad 1 kr. reitend, zu postuliren. Gleiche Bewandnuss auch mit jenen, so in Mähren oder Unterösterreich mittelst ordentlicher Losbriefen manumittiret werden, dato observiret. Mithin wegen des Abzugs keine sondere Difficultät gemachet worden. Gestalten derlei casus zeit meiner 30jährigen hiesigen Dienerschaft sehr wenig sich begeben...Schloss Wittingau 18. Jan. 1706. Koncept v archivě Třeboňském IA. 6Gß. 5b. 347. 1706, 15. března: Kolik a kterak sedláci na Třeboňsku robotují. Vrchní hejtman Krumlovský poslal Třeboňskému hejtmanovi tento dotaz: Dem Wohledlgestrengen H. Mathie Träxler, der hochfürstl. Schwarzenbergischen Herr- schaft Wittingau bestellten Hauptmann.. Demnach man allhier eine Nachricht in puncto der Roboten bedarf, nemblichen wie man alldorten dieses halte, ob die Unterthane präcise auf 3 Tag mit Zug zu roboten pflegen, und wie es mit der Handrobot observirt werde, wie viel Handroboten auf ein Fuhrrobot gerechnet werden, und dergl. mehr, so mir nit beifallt: als bitte mir eine nachbarliche Information zu ertheilen... Schloss Crumaw den 12. Martij 1706. [podpis nečitelný] Oberhauptmann. Odpověď k tomu: Wohledlgeborner und Gestrenger! Hochgeehrt. H. Oberhauptmann! Hierorts verhält man sich in puncto der Roboten denen längst emanirten kais. allergn. Pa-

Strana 25
z roku 1706. 25 tenten gemäss, sintemalen wann ein Bauer in die Wochen mit dem Zug die herr- schaftlichen Frohndienste per 3 Tag gebührend persolvirt hat, man schon content ist. Ein Fussgänger aber, der muess die ganze Wochen dauern. So der Bauer selber aus Mangel des Gesinds auf die Robot erscheinet, da vermittelt mans, dass er über 3 Täg länger nit vom Haus ausbleibet, ausser zur Zeit des Schnitts, Heu- und Grumetmachens, und bei Zulangen denen Maurern, da muss alles durchgehends die ganze Wochen auf der Robot bleiben. Wann das Holz zu arbeiten kommet, ist ein jeder 3 Präger Klaftern zu machen schuldig. Und soviel habe ratione der hiesigen Robotobservanz in schuldigster Antwort nachbarlich notificiren sollen.. Wittingau den 15. Martij 1706. Koncept bez podpisu v archivě Třeboňském VI. Gß. 35. 348. 1706, 4. září: Kníže František Adam Schwarzenberg nařizuje na všechna svá panství: s kým svobodná obtěžkala, ten jest povinen si ji vzíti za manželku. Demnach mir glaubwürdig vorgebracht worden, dass bei meinen Herrschaften viele Weibs- von denen Mannspersonen darumben überredet und zum Fall gebracht werden, indeme sie ihnen die Ehelichung versprochen, hernach aber die geschwächte mit leeren Worten und etlichen Gulden Gelds abgefertiget, und entweder denen Eltern zu Unterhaltung anheimb geschickt oder sonst in elenden Stand gesetzt haben. Ist dahero höchstgedacht Ihro hochfürstl. Gnaden gn. Willen und Befehlich, umb dieses Laster und Unheil, dardurch zuweilen auch wohl abscheuliche Kinder- mord herauskommen, soviel möglich zu unterbrechen, denen gesammten Unterthanen anzudeuten: daferne künftighin ein oder andere ledige Weibsperson, es sei nun in Höfen, Mühlen, Schäflereien oder sonst andern herrschaftl. Gebäuen, auch Dorf- schaften, geschwocht werden sollte, derjenige Thäter ohne mannigliche Ausrede ver- bunden sein solle, selbige zu heiraten. Hingegen ist auch denen Weibspersonen zu sagen, damit sich selbige vor derlei Bösen hüten, und Niemanden, wann er ihr auch die Ehe verspräche, einwilligen; gestalten wann sie solche Winkelangelobniss nit klar erweisen kunnte, sie folgends keine Vertretung finden, sondern eine von jedermann verachte und ihres Glücks beraubte Person sein müsste. Schloss Frauenberg 4. Sept. 1706. [In dorso:] Auf alle Herrschaften exped. Frauenberg 8. Sept. 1706. Koncept v archivě Třeboňském A. 5BC. Archiv Český XXIV.

Strana 26
26 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 349. O spravování lidí poddaných na statcích měst královských. Výtah z instrukce dané do Králové Hradce 10. prosince 1706. V městské knize Královéhradecké od roku 1532 (Liber documentorum primus, fol. 232—244) vepsána jest „instrukce a řád hospodářský král. věnného města Králového Hradce nad Labem;“ vydala ji pod datum v Praze 10. prosince 1706 zvláštní kommisse, jejíž členové jsou na konci podepsáni: hrabě František Karel Přehořovský, jenž od 29. května 1704 do 1705 byl presidentem nad appellacemi a od 20. července 1705 do 1717 nejvyšším sudím zemským, František Hynek Vratislav hrabě z Mitrovic, a Jan Rudolf Volbram Brandlínský pán ze Štěkře. Tato kommise byla zřízena po nařízení císaře Leopolda z dne 6. září 1704 „k uvedení nového řádu a způsobův řízení důchodův obecních měst královských, věnných a horních v tomto slavném a dědičném království Českém,“ při čemž výslovně jí uloženo, že správu obecních důchodů a hospodářství měst královských a věnných budoucně nemají již konati osoby konšelské, jak do té doby obyčejně se dálo, nýbrž zvláštní správcové (pouzí úředníci) k tomu zřízení a v hospo- dářství dobře zkušení, k jichž administraci by primasové nebo jiné osoby z obce na jich místě zřízené toliko dohlížely. Za takového správce důchodů a hospodářství byl dne 1. září 1706 z obce Hradecké navržen s dostatečnou kaucí Jindřich Ceyp, kteréhož Pražská kommisse po- tvrdila a do přísahy vzala, i vydala při tom přítomnou instrukci, aby v Králové Hradci byla vyhlášena, do knih vepsána a od jmenovaného správce i od úředníků jemu podřízených zacho- vávána. Naskytla-li by se hospodářská věc, kterou by správce s podřízenými svými netroufal si podniknouti na svou zodpovědnost, měl ji k rozhodnutí předložiti v městské radě (in pleno communitatis); v neodkladných pak případech měl to vznésti na primasa nebo na hospodářského inspektora jej zastupujícího a na pět osob v hospodářství zkušených a jinými úřady nezaměst- naných, kteréž k tomu z obce ustanoveny budou. Přítomná instrukce a řád hospodářský kromě úvodu, v němž jest zmínka o Hradci Králové a o dosazeném tam hospodářském správci Jindřichovi Ceypovi, obsahuje 34 číslované články, jejichž obsah má povahu všeobecnou a v ničem nedotýká se zvlášť města Hradce Králové; nepochybně ty 34 články byly tehdáž předepsány také v jiných městech krá- lovských a věnných. Německé znění instrukce z téhož dne, kteréž nalézá se v Trutnově, má jen některé menší odchylky (viz Čelakovského Úřad podkomořský 106—109). Lidu poddaného na statcích městských týkají se jenom články 23—29, kteréž znějí takto: Za 23té: A jsouce mezi jiným také i to důležité zaopatřiti, aby ouřad toho města jemu správci s svými spolusloužícími hospodářskými officíry vždycky k obci patřící lid poddaný k příslušilé paricí a poslušenství bezelstně vykázal a odevzdal: pročež s jakou on správce s svými spolusloužícími officianty hospodářskými pro- zřetedlností je říditi a spravovati, též mírně a pokojně s nimi nakládati a ode vší zbytečný a přílišné urputnosti, též nezasloužilého jich trestání pak se zdržeti, vzláštně pak kterak osiřalý děti poddaný, v jmění jich věrnými a upřímnými poruč- níky zaopatřené, v bázni boží vychované a k poctivým prácem hned z mládí vedené

Strana 27
O správě poddaných na statcích měst královských 1706. 27 býti mají: to již takto konferencí hospodářská suo modo jak zaopatřiti věděti bude. Nic však méně pokudž by kdo z poddaných neb jiných pod správu hospodářskou patřících lidí nějakého velkého zavinění a vejstupku se dopustil, má to na magistrát vznešené, a takový podle běhu právního a zasloužilé povahy příslušile jiným ku pří- kladu a vejstraze strestán býti. Za 24. Stavunkové všeho lidu podacího mají každoročně v určitou chvíli okolo času vánočního tu, kdež se lidé poddaní k tomu tím volněji uprázdniti mohou, na rathouze u přítomnosti inspektora a assessorův hospodářských, též správce i ostat- ních spolusloužících officírův předsevzíti, a to při tom se sbíhající všechno řízení a [v?] pořádné všeho popsání uvedeno, následovně pak též ty na to založené rejstra vedle jiných počtův hospodářských každoročně tu, kdež náleží, spolu složené býti. A tak jakož za 25té, oni lidé poddaní celou pospolitou obec toho města za svou vlastní a pravou vrchnost, dáleji pak JMCské královského rychtáře, purkmistra a radu za hlavu a přednější oudy toho města uznávati, ctíti a venerirovati mají: tak také z toho potomně jim představeného správce i jiné spolu jeho sloužící officírské osoby v náležité uctivosti a počestnosti míti a jim všelikou poslušnost zachovati povinni budou. Mezitím ale 26., pokudž pak někteří z nich lidí poddacích (po předcházejícím však dřívěji vybrání čeledi dvorské) někomu z sousedův městských do služeb propuštěni budou, nemá s nimi, tak jakž někdy se děje, zle a nekřesťansky, nýbrž mírně a pokojně se vždy příslušnou prozřetedlností nakládáno býti. Co se pak za 27. zhostění lidí poddaných dotýče, v tom má vždy magistrát podle před- cházející zprávy opačeného správce a jeho spolusloužících, též následujícího dobrého zdání a svolení konferencí hospodářské progredirovati; z strany pak ale těch, jenž by z poddanosti na svobodu pod jurisdikcí téhož města propouštěni býti měli, v tom takové zaopatření učiniti, aby ti a takoví nikdež jinde a krom při témž městu se osaditi a živiti povinni byli, jináče že jim pod tou znamenitou vejminkou udělená svoboda nijakž platná a sprospěšná, nýbrž oni vždy jako prve kdy neproměnitedlně v předešlé poddanosti pozůstaveni býti mají. Neméně za 28. povolování jim poddaným buďto někam jinam na službu neb řemeslo aneb k stavu sv. manželstva, nemá on správce bez předcházejícího vědomí a svolení konferencí hospodářské udělovati, tím pak méněji jaký koupě aneb prodaje effektův a gruntův hospodářských, nové stavení, smlouvy neb urovnání sám o své ujmě š svými spolusloužícími před sebe bráti, aniž jaký rychtáře v vesnicích obnovovati, zádušní a sirotčí věci rozpůjčovati aneb pronajímati, pozůstalosti dědičné rozdělovati oc, nýbrž v tom ve všem též jiných hlavnějších důležitostech hospodářských, tudíž pak k tím ubezpečlivějšímu svému z všeho odpovídání pokračovati. Obzvláštně pak za 4*

Strana 28
28 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 29té má sedlská kontribuční reparticí vždy dříveji inspektorovi a assessorům hospodářským poukázána, v ní všeliká volnost respektu jednoho každého jeho mož- nosti a obchodu spravedlivě pozorována, ano i takto sice tím ubezpečlivěji taková rychtářům vesnickým a obcím (tak aby tu jeden neb druhý z nich příčinu nerov- nosti své volně proukazovati a na tom k rozeznání spravedlivému přijíti mohl) před- nešena, pak od často jmenovaného inspektora a nejméně dvouch z tých assessorův hospodářských approbirovaná, a následovně jeden exemplář toho k direkcí téhož správce a jeho spolusloužících, druhý pak z předu jmenovaným revisorům městským pro jich důležitou k přehlížení a uvažování počtův kontribučních povědomost vydán býti. Z opisu archivu zemského v Praze. Za některé opravy a doplňky děkuji p. L. Domečkovi, městskému sekretáři v Hradci Kr. — Již 11. května 1628 a opět 27. srpna 1650 rady královských měst po Čechách dostaly instrukce, jak by sobě měly počínati v soudnictví a ve správě důchodů obecních; ale o správě lidu poddaného na statcích ty starší instrukce neobsahují nic. 350. 1707 pravidla o nápadech po poddaných, platná na panství Kumburském. Vypsal je pro mne r. 1889 p. učitel Josef J. Fučík z pozemkových knih, jež se tehdáž nacházely u okresního soudu v Lomnici nad Popelkou, nyní pak se chovají v archivě zemském v Praze. Zapsána jsou ta pravidla ve třech knihách, a sice v těch, kteréž byly založeny r. 1707 1. pro městys Libštat a vsi Svojek i Kruh, 2. pro vsi Košťálov neb Olešnici Košťálskou, Čik- vasku a Valdice, a 3. pro vsi Bělou a Tample. Ve všech třech knihách jsou psána při počátku v stejná slova a po stejném úvodě. Podobá se, že ta pravidla aneb punkta platila nejenom v obcích zde jmenovaných, ale i jinde na panství Kumburském neboli Jičínském, jehož přísluš- nosti vyčteny jsou v Palackého Popise str. 121—2. Toto panství dostalo se r. 1699 hraběti Janovi Josefovi z Trauttmansdorfa, jenž byl císařským skutečným komořím a říšským radou dvorským († 1713). Některá punkta a milosti, která pro lidi poddané k dobrému vysazené, za kteréžto jeden každý Jeho VHExcellenci v nejnižší poníženosti děkovati a jimi se spravovati věděti budou; totiž: 1. Z těch jistých poddaných, kteří od leta 1618 za časů té nešťastné re- bellie a na to následující české vojny z panství zběhli a zemřeli, připadá milostivé vrchnosti 3 díly, a ku kostelu tomu, jemuž službami božími připojeni byli, půl dílu. 2. Při takovém, který se JMti (tit.) za vojáka verbovati dal a po vyjití 12 neb 15 i více let zase se nenavrátil, nýbrž o grunt svůj přišel, milostivé vrchnosti připadá 1 díl, přátelům jeho 2 díly. 3. Po tom, kdo z rozpustilosti neb svévolně z panství zběhl, po 10 neb 15 letech se nenavrátil, všechno milostivé vrchnosti připadá; však navrátil-li by se zase na panství, vrchnost milostivá z pouhé milosti jemu buď všechno neb aspoň díl zase dáti v moci sobě zanechávati ráčí.

Strana 29
z roku 1707. 29 4. Po jedné ženské svobodné osobě, kteráž by s mužskou též svobodnou osobou ku pádu přišla, připsán býti má milostivé vrchnosti 1 díl, a jí s dítětem 2 díly. 5. Po zmrhalé vdově, která by podobně se svobodnou mužskou osobou něco podobného se dopustila, náležeti má milostivé vrchnosti 1 díl, a jí s dítětem 2 díly. 6. Při držaném soudu mezi selským lidem má se observirovati successio až do čtvrtého kolena. 351. Pořádek zachovávaný a artikule čítané při výročních soudech na panství Smiřickém podle přepisu z r. 17O7. Zemský archiv v Praze má nový opis těchto dvou písemností, jenž byl učiněn z kopie archivu města Náchoda pocházející z roku 1707. Na kterém panství bylo užíváno toho pořádku soudního a řádu poddanského, není v nadpisích poznamenáno, ale z 18. kusu artikulů soudních vysvítá, že to bylo na panství Smiřickém. V toto panství uvázal se r. 1696 hrabě Jan Josef ze Šternberka po své matce, a přikoupil k němu r. 1698 tvrz Ples se vsemi Plesem a Jasenou, zahynul však i se svou manželkou v řece Innu r. 1700. Dědičkou po Janovi Josefovi ze Štern- berka byla jeho jediná dcera Marie Terezie, kteráž r. 1715 provdala se za hraběte Jana Leo- polda z Paaru (Sommer, Königgrätzer Kreis 49; Ottův Slovník N. XXIV. 783). Hraběcí vrch- ností, která podle 18. artikule dala udělati novou cestu od Smiřic až na Ples, rozumí se hrabě Jan Josef ze Šternberka, nikoli jeho dcera a dědička, která r. 1707 byla ještě nezletilá. Podobá se, že tento poslední článek 18. byl složen v letech 1698—1700, t. j. po přikoupení Plesu ke Smiřicům a před smrtí hraběte Jana Josefa ze Šternberka. Soudě podle obsahu i podle jazyka obstojného, míním, žé přítomný pořádek soudní i artikule poddanské byly skládány asi o sto let dříve, jmenovitě před bitvou Bělohorskou, ač některé částky musily býti opravovány nebo doplňovány později, jako články [2] a 3. o víře katolické. Článek 9. o robotách se svou přísností a zároveň neurčitostí nejspíš vznikl po válce třicítileté, a zmínka o kouření tabáku v článku 13. ukazuje již na sklonek 17. věku. Spůsob aneb zpráva, jak se při držaných soudech říditi a zachovávati má. [1] Předně udělá se od obce hejtmanu vinš. Na to hejtman ke vší obci od- poví: „Za ten jak milostivé vrchnosti, tak i nám dobrý a upřímný vinš všem vám společně děkuji, a naproti, aby Pán Bůh všemohoucí vám všem svou svatou milost a božské požehnání uděliti a se vším vaším vás opatrovati a práce vaší požehnati ráčil, taky vinšuji a přeji. Při tom vám všem věděti dávám, že podle Jeho vys. hrab. Excellencí, naší vždy milostivé vrchnosti, milostivého poručení a starobylého

Strana 30
30 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: každoročního obyčeje dnešního dne sem povoláni jste, že soudy neb gruntovní po- řádnosti předsevzaté a konané budou. Poněvadž to všeckno, jak jedno nebo druhé držáno býti má, v jisté artikule pořádáno jest, které vám taky po vykonání [sic] přečtěny býti mají: napomínám vás tehdy, abyste všichni pokojně s náležitou ucti- vostí takové slyšeli, a ve všem tak poslušně se zachovali.“ [2] Nyní se učiní otázka, jak jsou se v tom čase v službách božích a kře- sťanském spůsobu chovali: „Rychtáři a konšelé! Na vaši přísahu dejte zprávu, jak se v tom čase lid váš obecní v službách božích a v křesťanských katolických mravích chovali, a taky-li všichni zpověď svou náležitou vykonali; nápodobně jak jsou se k vám v tom roce chovali, taky-li vždy všechnu poslušnost neb své povinnosti ná- ležitě zadosti činili?“ [3] Na to k obecnímu lidu se otázka činí: „Společně všechna obec má a jest povinna nyní tuto oznámiti, zdali rychtářové a konšelové v tom roce jsou se dle práva chovali, vás dobrým a chvalitebným příkladem předcházeli, něco slušného odepřeli aneb spravedlivého dopomožení nečinili, jako i proti slušnosti někoho po- kutovali a na něj něco ukládali?“ [4] Nyní starší obecní se předvolají, a celá obec se doptává: „Rychtáři, konšelé a celé obce, ptám se vás, jestli jsou přítomní starší obecní v svých povin- nostech se věrně chovali, nespravedlivé míry a váhy přehlíželi a to při kanceláři přednesli?“ [5] Zase budou hajní, rybáři neb jiní povinnost nějakou mající povoláni: „Nyní rychtářové dejte taky zprávu, zdali tito dvý [sic] povinnosti zadosti činili, buďto hajní proti zápovědi do lesův pouštěli a dříví sekati aneb vyvážeti dali?“ [6] A tak rychtáři, konšelové a všickni, pod povinností kteří zavázáni byli, budou optáni, zdali z té povinnosti chtějí propuštěni býti: „Rychtáři, konšelé a všichni, kteří jste posaváde vašich [sic] povinností zavázáni byli, ptám se vás, zdali takových sproštěni a osvobozeni býti žádáte?“ [7] Podle žádosti jejich budou propuštěni, a to takto: „Na žádost tehdy vaši z moci ouřadu mého hejtmanského, jmenem a na místě milostivé vrchnosti vás z vašich povinností zcela a zouplna propouštím.“ [8] Tu oni složejí svá práva. A poněvadž nyní všichni jsou propuštěni, učiní se k celé obci [sic]: „Společně všichni z obce, poněvadž nyní ti, kteří v jakých povinnostech byli, všichni propuštěni jsou, a snad z ohledu ouřadu jeden proti dru- hému nějakou stížnost v tom roce vésti nechtěl, nyní jsa jeden druhému roven, jednomu každému svou potřebu neb stížnost, však v pravdě, bez ourážky jeden dru- hého, přednésti se dovoluje. [9] Pokudž na to nějaké stížnosti neb žaloby jsou, to se ad notam vezme a k jinšímu času k vyřízení se zanechá. Na to se dá celé obci na vystoupenou,

Strana 31
Způsob soudů výročních na Smiřicku 1707. 31 a strany volení nového práva neb potvrzení starého ouřadu se snešení činí; a když se to vykoná, zase se celá obec povolá, a jim se toto přednese: [10] „Nyní všichni vědouce společně, že jedno každé tělo bez hlavy mrtvé jest, obce pak vaše bez práva a řádu býti nemohou: pročež pro zachování a fedro- vání dobrého pořádku a uvarování všeho zlého bude vám nyní zase nové právo představeno. Odkudžkoliv který by k jaké povinnosti zvolen byl, aby beze vší výmluvy pod pokutou 10 kop m. se postaviti a předstoupiti hleděl. [11] Rychtáři, konšelé budou zavoláni, a ti, kteří se zvolili, rejstříkem čtěni; a když takoví představeni budou, zeptání se učiní na obec: „Jsouce nyní zase nové právo představeno, ptám se vás všechny společně, jestli z vás kdo proti jednomu neb druhému z těchto osob něco víte, co by tak proti povinnosti jejich naproti bylo, abyste to nyní pod pokutou 3 kop m. oznámili; napotom ale žádný aby se [nejpokusil něco mluviti.“ [12] Dříve ještě, než by se jim závazky daly, řekne se: „A tak na jinším nepozůstává, než abyste vaše povinnosti každý přísahou stvrdili a je vykonali. A poněvadž všecka přísaha věc jedna jest, že každého dobrého a spravedlivého člo- věka ve všem potvrzuje, a duši k spasení jest; naproti ale který by, čině takovou, vedle ní živ [ne]byl a jí nezachoval, jak k časnému tak i věčnému trestu božímu přivádí: tak bude tehdy jeden každý to na bedlivém pozoru míti, aby tomu všemu zadosti učiniti hleděl.“ [13] Na to se jim přísaha vydá, aneb konfirmirování při předešlých přísahách zůstane. A po vykonání jich hejtman štěstí vinšuje: „Rychtáři a konšelé, též všickni, kteří jste nyní povinnost přijali, vinšuji vám štěstí k vašim novým ouřadům, a na- pomínám, abyste tyto nyní vykonané přísahy ve všem dle dobrého svědomí vždy náležitě zadosti činili, a z toho jak časně tak věčně odpovídati mohli. Vám pak obecnímu lidu nařizuji, abyste jim všechnu náležitou česť vedle jednoho neb druhého ouřadu činili, a co by oni tak jmenem milostivé vrchnosti vám poroučeli, ve všem ochotnou poslušnost bez odkladu neb vejmluvy vykonali. [14] Na to se jim přečtou artikule; a když se stane, toto se jim přednese: „Poněvadž jste z těchto všech artikulův vám přečtených vyrozuměli, jak se v jednom neb druhém chovati máte: pročež vás tuto napomínám a jmenem milostivé vrchnosti poroučím, abyste se vedle toho tak a ne jináče chovali a živi byli. Vy pak rych- tářové a konšelé nad tím vším, co tuto nařízeno, ruku držeti a to vše bedlivě po- zorovati hleděli. Kdyby pak něco, čemu byste vy zadosti učiniti nemohli, se přitrefilo, to dáleji na kancelář časně v známost uvésti nepomíjeli.“ [15] A tak posledně bude rychtářům zase právo odvedeno, a bude jim od hejtmana mluveno: „Rychtáři! Já tuto z moci ouřadu mého vám nyní toto právo zase odevzdávám, s kterým máte zlé přetrhovati, dobré hájiti a zastávati, též jed-

Strana 32
32 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: nomu každému za spravedlivé činiti, tak abyste jak časně před milostivou vrchností, tak taky věčně před pánem Bohem odpovídati a právi býti mohli.“ Artikulové, kteří se o soudech čítají lidu vesnickému. 1. Rychtáři, konšelové a jiní do povinnosti zvolení! Jest do vás ta naděje, že vedle přísah od vás vykonaných tak pokračovati, zlé rušiti, dobré zvelebovati, rozsudky spravedlivé činiti, a těm, jenž vám k správě poručeni jsou, dobrým a pří- kladným životem předcházeti budete. 2. Naproti tomu vám sousedům a pod právo patřícím se poroučí, abyste těmto představeným vašim všelijakou uctivost a poslušnost prokazovali, co se vám od nich k dobrému vrchnosti milostivé neb obce poručí, to beze vší protimyslnosti ochotně vykonali, do hromady neb společnosti sousedské pilně se najíti dávali, tam se ctně a pokojně chovajíc, co se vám přednášeti neb nařizovati bude, bedlivě po- zorovali a plnili. Který by se pak tak nezachoval, ten jiným ku příkladu přísně trestán býti má. Naproti tomu jestliže by se komu od ouřadních osob co ubližovalo, takovému cesta na kancelář k vedení stížnosti otevřena jest. Jakož také daremné obsílky, a při rozsuzování pří lidských zbytečné a na škodu stran se vztahující pití a cechování vám se skutečně zapovídá. 3. Poněvadž vše, co člověk k obživení svému potřebuje, ano i všeliké pože- hnání od Pána Boha všemohoucího pochází, a Bůh za takové dary prošen a vzýván býti má: pročež jest jednoho každého povinnost a tuto se skutečně poroučí, abyste vy na mši svatou a kázaní slova božího s manželkami, dítkami a čeledí vaší pilněji, nežli se posavád dálo, chodili, tam zanechajíc daremných rozprávek, skroušeně se modlili a kázání bedlivě poslouchali; děti a čeládku k pobožnému a cnostnému životu vedli, je do škol k cvičení jich vystavených a obraných pilně posílali, tak aby oni Pána Boha znáti a jeho svaté přikázaní plniti se učili, a vy z nich před Bohem někdy těžce odpovídati nemuseli. 4. A jakož se to v skutku vynašlo, že mnozí z vás zasvěcené svátky špatně světějí, nýbrž do lesa pro dříví jezdějí a jiné hmotné práce konají, skrze což Pán Bůh k hněvu a spravedlivému trestu se popuzuje: pročež na koho by co podobného shledáno bylo, takový přísně trestán býti a 5 kop pokuty k chrámu páně bez vší vejmluvy složiti má a musí. 5. Jest vůbec známo, že skrze hru v karty, kostky a jiné podobné štveření nic jiného, nežli různice, pranice, lání, zlořečení, proklínání, sakramentování a jiné hříchy povstávají; pročež se pod vejš psanou pokutou všeliké takové hry a lání skutečně zapovídají.

Strana 33
Řád poddanský na panství Smiřickém 1707. 33 6. Když čas stavení sirotkův přichází a rychtářům se věděti dá, mají všichni, jak sirotci, tak i živých rodičů děti, co by od desíti let stáří bylo, na kancelář pilně dostaveni býti, žádný zatajován, mnohem méněji od rychtáře nebo koho jiného bez vědomí hejtmanského v služby pro jednou [čti: projednán] býti nemá, a to pod přísným trestáním. 7. Lidí cizopanských bez listu fedrovního neb povolení od vrchnosti jeho majícího ať žádný do služby ani do podružství nepřijímá, pro uvarování pokuty sněmem a právy vyměřené; podobným také spůsobem povalečův, škůdcův zemských, zlodějův, lidí u víře podezřelých, osob ženských neřádně se chovajících, a jiných těm podobných žádný přechovávati nemá, nýbrž takové nepoddané lidi ven z panství puzeni, poddaní pak na kancelář dostavováni býti mají. 8. Ouroky, kontribuce a jiné povinné poplatky, též ouroční, poprutní a půjčo- vané obilí dobře vyčištěné časně odvozujte, a takových dluhův na sobě nezdržujte, vědouce o tom, že ten, který by nedbanlivost a váhavost na sobě ukazoval, skute- čného trestání neujde. 9. Roboty všeliké až posavad nedbanlivě vykonané byly, a snad bez snadu možnější ušetřováni bývali, a chudší dotahovati musili. Pročež budoucně v tom rovnost zachována býti, a jeden každý rychtář robotu na obec jeho uloženou časně a ten den, kdy se nařizuje, vše zouplna vypravovati, s sousedy sám jíti, aneb na místě svém jednoho konšela vyslati má. Jestli by se pak vynašlo, že by rychtář pro svůj vlastní zisk někoho ušetřoval, tehdy netoliko povinnosti zbaven, ale vedle velikosti a malosti provinění pokutován bude. Který by pak z sousedův povinné roboty ne- vykonal, ten podobně na penězích pokutován býti má. 10. Myslivostí všelikých na všechny spůsoby pod velikou pokutou prázdni buďte. Zvěři a ptactvu sami, ani skrze čeládku neškoďte, nýbrž když se slepice bažantní neb koroptve kde zanesou, a v čas klizení sena neb žní na ně se trefí, žádný ať hnízdem a vejci nehejbá, nýbrž nejbližšímu myslivci ihned věděti dá a místo ukáže. Kdyby pak kdo z cizích lidí buď vyššího neb nižšího stavu jakou myslivost na panství provozovati chtěl, toho nižádnému netrpte, nýbrž byl-li by z vyššího stavu, na jmeno jeho se ptejte, a aby na gruntech panských nic podobného nečinil, jeho napomeňte, jmeno pak jeho na kanceláři oznamte; byl-li by ale nižšího stavu, tako- vého jíti a na kancelář dostaviti hleďte. Psům také na polích a lesích běhati nedo- pouštějte, nýbrž je doma uvázané mějte. Jestliže by čí pes v poli neb lese postižen a od myslivce zastřelen, aneb čí jest byl, na kanceláři dokázáno bylo: tehdy jeden každý takový do důchodu 2 kopy, a myslivci od zastřelení 30 kr. pokuty složiti musí. 11. V rybnících, poltrubích, struhách, řekách a potocích chytáním ryb, rakův bobrův a vyder pod skutečnou pokutou žádný ať neškodí; struhy a příkopy, kterými voda do rybníkův jde, jeden každý v svém gruntu a kde povinen jest, když tomu 5 Archiv Český XXIV.

Strana 34
34 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: čas příhodný bude, ať náležitě vyprázdní a vycedí, tak aby se voda nevylívala a jim na gruntech jich škody nečinila. 12. Rolí, luk a všelikých případností zastavovati, odprodávati, na polovic neb třetí mandel bez povolení panského síti, se skutečně zapovídá; jestli by se toho kdo dopustil, ten přístně trestán bude. A kdo by co na roli neb louku půjčil aneb s některým co sel, ten o to přijíti má. 13. Věděti jest, že se v staveních s světlem velmi neopatrně zachází, takže kdyby Bůh obzvláštně nehájil, začasté by oheň byl vyšel. Pročež se přístně poroučí, aby jedna každá obec háky a řebříky velké spůsobila; sousedi pak, kteří komínův nemají, takové sobě vyzdvihli, je začasté vymetali a před ohněm ubezpečili, s loučí po marštalích, chlívích a stájích nechodili, tabáku v stavení nekouřili; neb příklady čerstvé jsou, že se ním zatrousilo a od ohně nenabyté škody staly. Kdyby pak (čehož Bože uchovej) od koho oheň vyšel, má se ihned pokřik státi a všichni sou- sedi hasiti a brániti spravedlivě pomáhati mají. Ten, který by při takové nešťastné příhodě krásti se opovážil, dle vyměření práv na hrdle bez milosti trestán býti má. 14. Jest věc téměř již zde navyklá, však nenáležitá a ohyzdná, že skoro jedné schůzky, posvícení neb svadby není, aby nějaká různice a pranice se nestala, zkrze což důchod panský skrze neodchod piva stenčuje, a šenkýř skrze smazání řádu ke škodě přichází. Pročež se rychtářům a šenkýřům i všem sousedům dosta- tečně poroučí, kdyby kdo, buď on kdo buď, jakou různici začíti chtěl, aby se jeho ihned zmocnili a do trestání obecního dali, následovně pak na kancelář dodali; co takového buřiče následovati bude, to on nejlépe zví. V čemž také i to rozuměti se má, kdyby kdo někoho na cti utrhal, lál a zlořečil. 15. Která tak obec jaké cesty neb mostky spravovati povinna jest, má rychtář na to bedlivý pozor dáti, a co k spravení zapotřebného jest, to časně a trvanlivě napraviti dáti; tak aby lidé přespolní na nesprávu jich co naříkati neměli. 16. Jest to již na některé šenkýře shledáno, že začasté ani piva, ani pá- leného nemívají, a jsouce z nich někteří na silnici, že odjinud takové berou, v do- mnění se uvádějí. Z té příčiny posledně se napomínají: který by koliv půl dne bez piva a páleného byl, aneb pivo falšoval, ten pokaždé jednu bečku soli pokuty dáti musí; a který by takové odjinud bral, trojnásobným spůsobem pokutován bude. 17. Ježto se skutečně vynašlo, že mnozí na cizopanství obilí do mlejnův vozejí a nosejí, skrze což mlynář škodu nésti musí: pročež na koho by co takového uznáno bylo, ten pokaždé 5 kop pokuty mlynáři ku pomoci nájmu jeho dáti, a k tomu trestán býti má. Kdyby pak mlynář někomu za spravedlivé neučinil, aneb jeho šiditi chtěl, ten sobě může na kanceláři stěžovati, má se mu náhrada slušná dáti. 18. Poněvadž JVHraběcí vrchnost milostivá k svému zalíbení a pro svou vlastní příležitost jednu novou cestu hned od Smiřic až na Ples s velikou prací

Strana 35
Řád poddanský na panství Smiřickém 1707. 35 a nákladem skrze lesy a pole udělati a spůsobiti, takovou pak lípama a jeřábkem vysaditi dáti jest ráčila: pročež aby taková s pokojem zůstávala, a žádný přes ni jiný, jedině sama vrchnost, nejezdila, méněji . . . již stalo, neškodil. . . se skutečně pod ve... Jestli by pak kdo se .. . azen neb dopadnut... trestán ale na jmění... býti má. Závěrek. Jsouce tehdy JVHMsti, vrchnosti milostivé a dědičné, dokonalá vůle, mínění a poručení, aby předně čest a chvála boží se rozmáhala, a důchody JVHMsti i vaše obecní se rozmnožovaly, mezi vámi rovnost, láska a náchylnost sousedská rostla, a všelijaké zlé přetrhováno bylo: protož se vám všem dostatečně poroučí, abyste to vše, co v sobě vejš psané artikule obsahují, skutečně plnili, a vedle nich pokračovati nepomíjeli; tak aby Bůh všemohoucí požehnáním svým božským vás obdařiti, a vrchnost milostivá nad vámi ruku ochrannou držeti příčinu míti ráčila. 352. 1707: Horská práva (řád viničný) vsi Rakvic na panství Hodonínském. Vepsána byla r. 1707 do „Knihy purkrechtní dědiny Rakvic k panství Hodonínskému přináležející,“ za Jana Adama Ondřeje knížete z Lichtenšteina, jenž r. 1692 byl koupil panství Hodonínsko-Pavlovické. Původem svým však jsou ta práva o mnoho starší. Jsou rozdělena v 66 článků; mnohé z nich počínají se jako samodílná pravidla: Také oznamujem, toto sobě za právo ustanovujem, a podobně. Uveřejnil je František Nosek v Časopise Matice Moravské 1900 str. 51—60, spolu s právy hotařů (s řádem hlídačů vinic) z roku 1606 a s přísahami hotařů hor vinohradních dědiny Rakvic, které rovněž byly r. 1707 vepsány do knihy Rakvické. 353. 1707, 1724: Špancedule městských služebníků v Tovačově na Moravě. Výtah z nich uveřejnil V. Houdek v Časopise vlastenského muzejního spolku v Olo- mouci 1899 č. 65 str. 32. Špancedule slouly služební smlouvy nebo dekrety, obsahující výminky, pod kterými kdo byl přijat do služby. Podán jest výtah ze špancedule městského servusa z r. 1707, který potom roku 1724 již slul konšelským. Z roku 1724 jsou tam dále vytištěny výtahy ze špancedulí posla právního (t. j. biřice), jenž opatroval vězení, též vodáka k opatrování kašny, hotaře a strážníka konského dobytka, strážníka dobytka rohatého, a strážníka dobytka černého. 5%

Strana 36
36 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 354. Deklarace císaře Josefa I. daná ve Vídni 30. června 1708 (k resoluci Ferdinanda III. z 20. července 1652, tištěné v AČ. XXIII. str. 285 č. 245) o tom, že dítě jest volné nebo poddané, je-li matka volná nebo pod- daná, a které vrchnosti náležejí děti poddaných narozené na půdě cizopanské. Joseph oc. Hoch- und wohlgeborne, würdige, wohlgeborne und gestrenge liebe Getreue! Wir haben uns ausführlichen vortragen lassen, was uns ihr auf unsern unterm 7. Decembris 1705 Jahrs ergangenen Befehl, wegen der von dem Daniel Michael Krauß und seinem Geschwistert suchender Freiheit, die ihme der hoch- und wohlgeborne, unser geheimer Rath, Kammerer, königl. Stadthalter, obrister Burggraf zu Prag und lieber Getreuer Heermann Jacob Tschernin Graf von Chudenitz, Herr auf Petersburg, Güsshübel, Neudeckh, Koßmonos und Schmiedberg, verneinen, und mithin denselben, samt gedachten seinem Geschwistert in die Unterthänigkeit ziehen wollen, gehorsamst berichtet habt; wie*) nicht weniger auch in reife Erwegung gezogen, was von Seiten unserer königl. Appellationskammer, sowohl wegen obigen Kraussischen Geschwisters, als auch ratione leuterationis der von weiland unserm hochgeehrtesten Herrn Grossvatern, Kaisers Ferdinando tertio, ergangenen Pragmaticae, auf obangeregtem unserm gnädigsten Befehl an Euch gutachtlich erinnert worden. *) U Weingartena tištěno mylně: Wir. Nun so viel es die von dem Krausischem Geschwistert suchende Freiheit anbelanget, weilen bei unserer königl. Appellationskammer einhellig befunden worden, dass der Daniel Michael Krauss mit seinen übrigen Geschwistern insgesambt von einer freien Mutter und aus einem, mit Vorwissen der Obrigkeit und mit ausdrück- lichen Vorbehalt ihrer Freiheit contrahirten Ehestand herkommen thun, de iure vor frei zu achten seie, und es auch ohnedeme eine ausgemachte Sach ist, quod partus, quoad statum sive libertatis sive servitutis, ventris seu matris conditionem sequatur: als declariren wir gedachten Daniel Michael Krauß samt seinen Geschwisterten hiemit für freie und der Unterthänigkeit von sich selbsten allerdings entbundene Leute, und sollen auch für frei von jedermann geachtet und gehalten werden. Soviel aber den in Eingangs erwähnten unserm allergnädigsten Rescripte mitanne- ctirten Befehl occasione der von weiland Ferdinando tertio glorwürdigsten Andenkens ergangenen Pragmaticae belanget, da ordnen wir hiemit allergnädigst, und zwar vors erste, wann eine notorie freie Weibsperson einen auderwärts unterthänigen Mann mit Vorwissen und Einwilligung dessen Obrigkeit heiratet, und diese so aus

Strana 37
Děti stavem jdou po matce 1708. 37 solcher Ehe erzeugte Kinder per expressum ihro nicht verbehaltet, dass sothane Kinder die Conditionem Matris folgen und vor freie Leute geachtet; da aber die Heirat mit Unwissen der Obrigkeit geschehete, die in solcher Ehe erzeugende Kinder für leibeigen gehalten werden sollen. Vors anderte, wann eine unstrittig freie Mannsperson eine Unterthanin, die sich vor eine freie Person ausgebete, heiraten thäte, kann zwar der Mann ob suam bonam fidem seine Freiheit keineswegs verlieren, doch werden hoc in passu die aus dieser Ehe erzogene Kinder, sie mögen an freien oder unterthänigen Orten geboren sein, sich der Freiheit nicht zu getrösten haben, immassen der Mann extra culpam nicht ist, quod cautius non sit mercatus, und dass er die Geburt seines Weibes nicht besser inquiriret habe; indeme ansonsten diejene regula juris, quod partus ventrem sequatur, ausser ihrer Kraft verbleiben möchte, anerwogen das unterthänige Weib durch ihre Simulation oder Verschwiegenheit ihrer Erbobrigkeit das ius quae- situm nicht benehmen kann. Vors dritte, dafern eine freiledige Mannsperson eine ihm bekannte Unter- thanin dolosis persuasionibus dahin verführete, dass selbe mit ihm extra regnum in frembde, sonderlichen lutherische Orte sich verfügen, und daselbst sich auch matri- monialiter copuliren lassen thäte; auf solchen unzulässlichen Fall, ob schon die erfol- gende Kinder je und allezeit iure ventris der Unterthänigkeit beihangen, so wollen wir doch zu billiger Bezichtigung derlei Verführer eine solche, wiewohlen sonst freie Mannsperson ipso facto zur wohlverdienten Straf von einen Unterthan des Weibs Obrigkeit*) hiemit allergnädigst erkläret haben, und zwar meistens von darumen wegen, damit durch dieses Mittel dergleichen Coruptelen abgestellet und die Herr- schaften bei ihren unterthänigen Leuten um so viel mehrers geschützter verbleiben möchten. Es solle auch eine freiledige Mannsperson, ehebevor er heiratet, inquiriren, ob diejenige, so er zur Ehe nehmen will, eine freie oder unterthänige Person seie; und da er ohne beschehener solcher Nachforschung, dannoch dergleichen unterthänige Person heiratet, selber des Weibes Obrigkeit eo ipso in die Unterthänigkeit ver- fallen solle. *) t. j. vor [für] einen Unterthan der Obrigkeit des Weibs. Vors vierdte, wann zwei einem Herren unterthänige Personen auf Einwilligung ihrer Obrigkeit und um derer Sachen willen, — dass er sie weiter nicht brauchen, ihrer auch sich zur Zeit nicht annehmen, sondern auf frembden Gut [sich] zu ernähren, ihnen die Gunst reichete, sich aber dabei nach Inhalt unserer Verneuerten königl. Landesordnung Q. 18. des iuris dominici weiter nicht begebete, — auf frembden unter- thänigen Boden in unserm Erbkönigreich Böheim sich niederlassen und daselbst Kinder zeugen thäten, in diesem Fall hat statt gedachte unsere Verneuerte königl. Landesordnung in Lit. Q. 19., nämlich dass diese erzogene Kinder dem domino fundi, wo sie geboren worden, zugehören sollen, in Erwägung, dass dem Herren des

Strana 38
38 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Grunds, bei welchem diese Leute gleichwohlen ihre Nahrung und Unterhalt gehabt, auch einiges Utile billig zu statten kommen muss. Wann aber ehebemeldte beide unterthänige Mann und Weib mit der Ordinari-Erlaubnus, anderwärts zu dienen, sich auf frembde unterthänige Gründe begeben, oder auch gar ohne Begehrung einiger herrschaftlichen oder Amts-Erlaubnus clandestine sich dahin verfügen thäten, oder auch eine frembde Unterthanin etwan auf der Reis et in transitu auf des andern Grund und Boden niederkäme: in solchen Fallen sollen die auf die Welt gebrachte Kinder nicht dem domino fundi, sondern ihrem rechtmässigen Erbherrn, als welcher deren citra ullam suam culpam nicht priviret werden kann, in alle Wege zugehören. Vors fünfte, wann zweierlei Herren Unterthane sich von ihren unterschiedenen beiden Herrschaften, wo sie geboren, vor selbsten auf freien Fuss setzen, und auf unterthänige Orte extra regnum, oder auch auf einen dritten unterthänigen Ort in unserm Erbkönigreich Böheim, Kinder gebähren und erziehen thäten, auf solchem Zufall und die daraus entspringende Frage, weme diese Kinder zugehören, nämlich ob die Obrigkeit der Mutter iure ventris allein den Vorzug haben und das domi- nium über diese Kinder erwerben, oder aber der Dominus des Vaters, welcher iure seminis auch am Kind einen Theil hat, und ex fuga absque*) delicto sui subditi nichts entbehren kann, hiervon participiren sollte, ist die decisio imperatoris Justiniani in iure communi, und zwar in Nov. 162. Cap. 3. ganz klar ausgemessen ;**) bei welcher wir es dann allerdings bewenden lassen, und euch zum Schluss dieser unserer Prag- matical-Resolution hiemit allergnädigst anbefohlen haben wollen, dass ihr solche nicht nur allein gewöhnlichermassen promulgiren, sondern auch darüber jedesmalen feste Hand halten, nebst der Promulgation aber das Annexum beipflichten sollet, dass die Verbündlichkeit zu dieser Pragmatik nach 6 Wochen a die publicati ihren Anfang nehmen und haben werde. Hieran beschicht unser allergnädigster Will und Meinung. Geben in unserer Stadt Wien den 30. Junii, im siebenzehen Hundert und achten, unserer Reiche des Römischen in neunzehenden, des Hungarischen in einund- zwanzigsten, und des Böheimischen im vierten Jahre. Weingarteu, Codex 1720 str. 660—1 č. 635. — *) Snad jest čísti: atque. **) Justinianova novella 162. cap. 3. zní: Si enim inscriptitia mulier ad inscriptitium alicuius praedii ad alium pertinentem venerit coniugium, quaesitum est de prole: si liberi ex his nascantur, utrum deceat ad dominum viri an dominum mulieris pertinere prolem? Sancimus igitur, si quid tale fiat et conveniant ad invicem diversorum dominorum adscriptitii, quando quidem ea, quae ad fortunam eorum pertinent, non sint in contro- versia posita, ventre non libero existente, sint quidem progeniti adscriptitii; non tamen omne dabimus matri, neque eius domino, sed siquidem unus genitus fuerit filius, venter semini praefertur, sitque dominii matris id quod erit progenitum. Sin duo forte contigerint filii, dividantur ambo, electione per sortem dirimenda. Sin impar sit liberorum numerus, maiorem obtineat matris sinus, ita ut si tribus existentibus, duo quidem sint matris, unus vero patris; et rursum si quinque, tres quidem ex genitis sint domini matris, duo vero patris; et secundum hoc incrementum numerus progrediatur, id quidem, quod in aequalitatem dividi potest, dividens ex aequo: quod vero exsuperat, tanquam gratiosius illud distribuens matri. Oportet enim ipsam dignari maiore studio, ut quae et parturierit et pepererit et nutrierit, supra eum, qui voluptatis superfluum pueri fecerit originem-

Strana 39
Čí jest dítě narozené na cizím panství 1708. 39 (Authenticae seu novellae constitutiones d. Justiniani, Genevae 1620 pg. 292—3, sign. knih. Č. Musea 6. B. 47.) — Podle toho když otec a matka byli poddaní rozličných vrchností, a počet jejich dětí byl sudý, měla každé vrchnosti připadnouti polovice dětí, a los měl rozhodovati; pakli počet dětí byl lichý, liché dítě připadlo vrch- nosti matčině. 355. 1708, 17. listopadu: Kníže Jan Kristian z Eggenberka nařizuje o zakládání pod- daných stavebními hmotami a penězi z kontribuční kassy. Unserm Hauptmann der Herrschaften Worlik, Klingenberg und Rothen-Augest, auch lieben Getreuen Johann Georg Praun in Worlykh. Von Gottes Gnaden Johann Christian Herzog zu Crumaw und Fürst zu Eggen- berg, des Heil. Röm. Reichs gefürsteter Graf zu Gradisca, Graf zu Adelsberg und Herr zu Aquilea, Ritter des Goldenen Flusses, der Röm. kais. Mt wirklich geheimber Rath und Cammerer. Lieber Getreuer! Demnach wir mit unsern empfindlichen Schaden zum öftern wahrgenommen, wasgestalten unterschiedliche, aus unsern Aemtern denen Unterthanen von Baumaterialien, auch Geld und andern Sachen darleihungsweis beschehene Hilfs- leistungen blos aus Mangel genugsamer Versicherung uns nicht guet gemacht, sondern unsern Intraden entgangen sein; dergleichen mehreren Schäden aber möglichst vor- zukommen uns obliegen will: als statuiren wir hiemit gnädigst, dass alle derlei geschehende Darlehen mit Realhypotheken, als da seind der Unterthanen Häusern, Gründen, Wiesen, Wahrungen und dergl. verschrieben und versichert, auch mit fleissiger Anmerkung in denen herrschaftl. Grundbüchern vermerkt werden sollen. Damit aber unsern robotmäs- sigen armen behausten Unterthanen, — welche eines gueten und nährsamben Wandl sein, und nicht aus Liederlichkeit, sondern durch Unglück in die Armuth ge- rathen, — noch besser geholfen, wir auch diesfalls nicht mehr gefähret sein dörfen, haben wir uns gn. resolvirt, diesen folgenden Modum zu introduciren, und ist hiemit unser gnädigster Befehl an euch: dass bei dem Contributionsamt mittelst Zurepartirung etwas wenigen Gelds eine solche Anstalt gemacht werde, dass solchen armen Unterthanen mit dem be- nöthigten Geld ohne Interesse auf ein Jahr lang geholfen, und das Vorgestreckte von dem Unterthan nach Gestalt der Sachen entweder auf einmal, oder in etlichen Terminen, oder auch hernach, wann etwan der Schuldner absterben oder sonsten den Hof weggeben thäte, wehrungweis wiederumben sammt den von Anfang des anderten Jahrs auflaufenden Interesse eingebracht werden solle. Würde sich dann endlich ereignen, dass ein und andere Post nit könnte wiederumben bezahlt werden, so wird solches tanquam in causa communi und die ganze Herrschaft betreffendes, (inmassen solches Unglück bald diesen, bald jenen Unterthan treffen kann, einfolglich alle Contri-

Strana 40
40 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: buirende und zugleich unsere herrschaftsrobotbare Unterthanen betrifft), in der Contribution-Rechnung in Ausgab gelegt werden; welches doch nicht leicht geschehen kann, weilen man bei denen Grundbüchern allezeit die Bezahlung suchen wird. Dieses solle jedoch vorhingedachtermassen bloss und allein auf soliche contribuirende und robotmässige Leut vermeint sein, welche ganz keine Mittel haben, sich zu helfen, und einige sichere Hoffnung von ihnen übrig ist, dass sie einen Wirth abgeben würden. In dem Widrigen und was die liederlichen Wirth anlangt, sollet ihr allzeit dahin bedacht sein, dass anstatt solcher guete Wirth auf die Hof kommen. Einigen andern Leuten aber, so sich auf andere Weg zu helfen wissen, sollen aus unsern Contributions-Amt, gestalten wir es hiermit per expressum verboten haben wollen, dergleichen Gelder nicht vorgestreckt werden. Deme ihr in allen schon recht zu thun wissen werdet. Und wir verbleiben euch mit Gnaden gewogen. Geben auf unserer herzoglichen Residenz Crumaw den 17. Nov. 1708. Johann Christian mp. Orig. v archivě Vorlickém 7. Gs. 1. 356. Artikule o převodech majetku poddanského, o právě dědickém a o robotě zapsané na knížecím Schwarzenberském panství Korn- hauském roku 1709. Mezi pozemkovými knihami, jež v posledních letech byly od okresních soudů odevzdány archivu zemskému v Praze k opatrování, nachází se pozemková kniha vsi Milého, jež stojí na bývalém panství Kornhauském v nynějším soudním okresu Novo-Strašeckém. Jest to mohutný foliant v prvotní vazbě dobře zachovaný. Na přední deštce na kůži jest vytlačen znak Schwarzen- berský a nápis: „Kniha gruntowni wsy Milyho, 1709.“ Po rejstříku a po hlavním titulu knihy (Nová kruntovní kniha panství Kornhauského v Slanským kraji ležícího, vsi Myllyho) následuje 17 nečíslovaných listů, na nichž jsou písmem na onen čas pěkným a ozdobným napsány texty, jež zde níže otiskujeme. Jest to 1. předmluva, v níž se oznamuje, že k nařízení knížete Adama Františka ze Schwarzen- berka (vládl na Kornhausku 1703—1732) přítomnou knihu složil správce panství Kornhau- ského Dusser (Dušek?), kterýž také podepsal se vlastní rukou, rozdílnou od opisovačovy. Datována jest ta předmluva 14. května 1709. 2. Osmnáctero článků o převodech majetku poddanského následkem smrti, nehospo- dářství, zběhnutí a nezachovalosti. Podobá se, že tyto články sepsal správce Dušer podle skutečné praxe, jaká se zachovávala za jeho správcovství na panství Kornhauském. Původu byly ty články asi rozmanitého; článek 13., kdež jmenuje se rok 1618, vznikl nejspíš za války třicítileté; článek 7. vyšel z knížecího rozhodnutí nejspíš v letech 1683—1703.

Strana 41
Kornhauský záznam o knize gruntovní 1709. 41 3. Třicatero článků o právě dédickém a kdy jde nápad na vrchnost, vzatých z re- soluce knížete Ferdinanda ze Schwarzenberka (otce Adamova), dané ve Vídni dne 17. července 1700. Srovnávají se největším dílem s 30 pravidly platnými toho času na panstvích komory královské v Čechách, jež tištěny jsou v Archivě Českém XXIII. 275—282; artikule Schwarzen- berské byly patrně kus za kusem přejímány nebo předělávány z artikulů komorních. 4. Devatero článků o robotách na panství Kornhauském, jež správce nepochybně sepsal podle skutečného obyčeje, jak byl okolo roku 1709 na Kornhausku zachováván. V písařské okrase na konci těchto článků vidí se letopočet 1710. Všechny články jsou v rukopise číslovány tak, jako v přítomném otisku. Po těchto záznamech následují v knize listy, jichž strany hned prvotně byly opatřeny čísly 1—394. Na straně 1. jest opět nápis „Wes Miley“ atd., za nímž následuje popis 13 selských statků v té vsi; každému hospodáři bylo zanecháno několik listů, na něž čas po čase zapisovány byly změny při každém hospodářství až do roku 1878. Prvotně r. 1709 popsán byl stav majetku, jaký byl při zakládání té knihy, kolik půdy k živnosti náleželo, jakou robotou a jakým úrokem byl hospodář povinen vrchnosti a jakým desátkem faráři Srbeckému; dále byly připisovány změny v držbě a splátky. Prvotně ta kniha mohla se na- zývati urbářem, avšak říkali ji kniha gruntovní. První písař její psal pěkně, ale s chybami; větší chyby opravil jsem v poznámkách; co v textu tištěno jest v závorkách [], to přidal jsem z domyslu. [Předmluva o vzniku a účelu gruntovní knihy./ Vůbec známo a povědomo jest, kterak k dobrému zachování nějakého krá- lovství, knížectví a jakéhokoliv panství, očež velikomocní knížata v ctnosti a mou- drosti vznešení nejvíce pečují, jakby neřkulic lid svůj při dobrejch a chvalitebnejch způsobech a obyčejích zachovati, je říditi a spravovati, ale i také jednomu každému, což jeho jest, dobrovolně uděliti mohli. Na kteroužto vysoce váženou ctnost a velmi chvalitebný způsob nápodobně Jeho vysoce osvícená knížecí Milost nyní dědičný a šťastně regirující kníže a pán, pan Adam František svaté Římské říše kníže ze Švarcenberku, landgraf v Klegavě, hrabě v Sulcu, pán na Gimborově, Muravě, Třeboni, Hlubokej, Postoloprtech, Vlčicích, Raifenštainu a Drahonicích, JMCské a svaté Římské říše dědičný dvorský soudce v Rothwaillu oc oc, jest obzvláštní zření a péči jmíti a milostivě resolvirovati a naříditi ráčil, by pro uvarování všelijakých omylův, též pro lepší pořádnost nápadův, pořádek let postoupně skrze upsání k lepšímu a pilněj- šímu fedrování spravedlnosti sebrán, potomkům pak a těm, kterymžto vůbec patří, zanechán a ukázán byl. I jsouce takovej pořádek k zhotovení novejch kruntovních kněh při tomto panství Kornhauském, — které slavné paměti vys. osv. kníže a pán, pan Adolf svaté Římské říše kníže z Švarcenberku, dědičný pán na Vysokém Landsperku, Gimborově, Muravě, Třeboni, Hlubokej, Kornhauzu a Vlčicích, JMCské zastaveného panství Křivoklátu, rytíř zlatého rouna, JMCské skutečná tejná radda, komorník Archiv Český XXIV. 6

Strana 42
42 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a říšský dvorský rady praesident, od vysoce urozené paní paní Eleonory Kateřiny hraběnky z Vysokého Ambszu, Gallera a Baduce, rozené hraběnky z Fürstenberku, v letu 1662 dne 1. Decembris dle kontraktu v Vídni učiněného koupiti ráčil, — mně jakožto nehodnému služebníkovi kommittirován, tak taky jsem tu práci se vší bedlivostí roku přítomného 1709 s pomocí boží začal, a taky téhož roku s dobrým vyšetřením, co [v] předešlých gruntovních kněhách a při rozdílných vesnicích [nJa omylu a pochybě bylo, zhlídnutím a popsáním všech polích a případnostech, v po- řádným způsobu vykonal, a do této knihy nové s bedlivým a prozřetedlným upsáním v dobrou formu a rozdíl uvedl; v kterejžto tak dobře pro odběžnou disposicí milostivé vrchnosti, jako i pro sirotčí kassu a in summa jednoho každého nápadníka náležitě vysvětlil. Kteroužto sprostou a chaternou práci dohotovenou nadepsané Jeho vys. osv. knížecí Msti v nejhlubší poníženosti dedikuji a připisuji. Za časů urozeného a sta- tečného pana Ondřeje Schwangka Fronkstatskýho, vysoce dotčené Jeho knížecí Msti ze Švarcenberku oc oc všech českých panství plnomocného inspektora a visitationis kommissaře; též za vedoucí správy Postelberského hejtmanství pana Mikoláše Krištofa Sontoka. Datum na zámku Kornhauským dne 14. máje anno 1709. Kašpar Ignatius Dušer, na ten čas téhož Kornhauskýho panství správce m. p. [18 článků o převodech majetku poddanského následkem smrti, nehospodářství, zběhnutí a nezachovalosti.] Nejprvé pak následují některé punkta neb pravidlo pro lidi poddané k dob- rému vysazené, za kteréžto jeden každý Jeho vys. osv. knížecí Msti nejponíženěj děkovati, ním se také vše říditi a souditi má. 1. Povědomo jest, že když který hospodář bez kšaftu umře, všelijaký hádky mezi vdovou a sirotky se vyskytujou; má tehdy jeden každý rychtář neb konšel týž vsi, když by se nebezpečnost smrti kterého hospodáře spatřila, jej skrze hodno- věrný lidé ke vší dobrej pořádnosti mezi svými dědiči vésti, po smrti všeliký ná- bytek inventirovati, a ku kněhám kruntovním a sirotčím pod přísahou a dobrým svědomím složiti. Ano i jak se kolikráte stává, že rychtář nedbalý málo sobě toho všímá, má se při důchodě aneb správcovství tím bedlivěji na to pozorovati, a na zapsání takových nábytkův schvální kniha držeti. 2. Na všelijaký způsob hleděti dvory selský dobytkem a jiným hospodářským nábytkem dotirovati; a k čemu kdy kterej hospodář na živnost přistoupil, a nechtěl by hospodařiti, aneb špatný hospodář by byl, to zase jest povinen, když živnosti [zanechá, při ní] zanechati, tak aby tudy tím lehčeji hospodář obstáti a své povi- nosti praestirovati mohl.

Strana 43
Kornhauské artikule o převodech majetku poddanského 1709. 43 3. Kdyby který hospodář umřel a po sobě ještě mladou a statečnou hospo- dyni s malými dětmi by zanechal, a ona se zase vdáti chtěla: tenkráte jest potřeba punkt první nejvíce na pozoru míti, a k tomu vdovu jen toliko s jejím věnem neb rovným dílem k statku s dětmi připustiti, a je z inventirovaného statku, však až by k zrostu přišly, poděliti a vybýti. Aby ale živnost s dobytky a nábytky se neroztrhla, bude ten a takový hospodář nový zavázán, to vše v celosti zachovati, ročně kaž- dýmu sirotku pomálu něco odstavovati, a je sirotky tak dlouho odbejvati, až by k tomu přišli, co jim jejich otec zachoval a po smrti jeho se inventirovalo. 4. Po kterém by zemřelém hospodáři syn starší k tomu schopný buďto od- kazem, nebo skrze mil. vrchnost na živnost byl dosazen, má se vše nadjmenovaným způsobem ostatních sirotkův a vdovy zaopatření státi. 5. Někdy taky rodičové staří svým synům dobrovolně pro sešlost věku starého živnost pouštějí, sobě k živnostem obzvláštní chalupy přistavují a všelijaké velký vejminky činí; v takovým způsobu na pozoru se má míti, aby ty a takový obzvláštně přistavující příbytečky na nebezpečnost ohně, stisknutí dvora staveny, vejminky pak nebyly na ujmu gruntův, když potom živnost tudy schudne, a nový hospodář obstáti nemůže a na zkázu jde. Nicméně jak slušnost a vděčnost synovská ukazuje, zpra- covaného otce a matku obživovati, to vše při postupování, aby někdy i nevděční synové na svou povinnost nezapomínali, pozorováno a upsáno býti má. 6. Kdyby který hospodář na živnosti obstáti, ji obsáhnouti a sobě více pomocti nemohl, tak žeby patrně vše na zkázu šlo, k té potom k restaurirování zase tako- vého kruntu mil. vrchnost na správu škodně sukkurirovati, robotu a kontribucí k ujmě jiných potom překládajících kontribuendův passirovati musí: na místě takého hospo- dáře při soudech gruntovních na všelijaký způsob se hleděti bude, čtvrtníka neb chalupníka, jenž mnohej více dobytka má, než velký hospodář, a na toho místo zase toho zašlého hospodáře, jakožto na menší živnost, zase dosaditi. — A pokudž by 7. tento prostředek k obsáhnutí takové na zkázu jdoucí živnosti nepostačoval, tehdy jest již prv od Jeho vys. osv. knížecí Msti slavné paměti*) sanktirováno, aby, kterej sedlák dobře mající**) dva neb tři syny k tomu schopný by měl, z nich jed- noho povinen byl na poručen mil. vrchnosti na tuž a takovou živnost dosaditi. — Kdyby ale *) Nepochybně se míní kníže Ferdinand ze Schwarzenberga, jenž panoval 1683—1703. — **) Výrazu „dobře mající“ porozumíme, když si jej přeložíme nazpět do němčiny: wohlhabender = zámožný. 8. i tento prostředek svůj průchod jmíti nemohl, tehdy od vrchnosti nákladem živnost se ta napraví, krunty se obsejou, a z toho užitku vše do způsobeného obydlí, obzvláštně bezpečnou kuchyni a komín, dvůr se ten uvede; pak tomu konferiruje, kderýby vědomě dobrým potom hospodářem byl. Coby ale naproti tomu mil. vrchnost byla vystavěla a naložila, anebo skrze tu lhůtu na robotě a kontribucí ušlo, to se 6*

Strana 44
44 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: oboum důchodům podle proporcí na vejrunku zase připsati hleděti, a něco i tu staří nápadníci (poněvadž z toho způsobu, když oni dědili, živnost již daleko ušla) ztratiti na svých dílích musejí; a protož i oni mají hleděti, aby raději dobrý, než zlý hospodář na takové živnosti se dosazoval, kde oni své dědictví by v celosti za- chovati mohli. 9. Sice ale hrubě s dobrým prostředkem se to prakticirovalo, že když se jako nespráva a ruina na stavení u jednoho neb druhého hospodáře spatřila, se na něj vždy tlačilo, jestlibyť ne všechno na jedenkráte opravoval, aspoň pomálu. Však zdaliž i to dělá, má sloužících officírův bedlivé a časté dohlížení býti; z notat svých si to častěji u visitirování vesnic připamatovati, vzláště, co se nebezpečných kuchyň a komínův, též střech dotýče, neb skrze nepřikrytí střech největší ruina postává. — A poněvadž 10. větším dílem takové změny hospodářův se při a po Vánocích a držání soudu purkrechtního vyskytují: tehdy jest povinen odstupující přistupujícímu hospo- dáři dva díly ozimního osení přepustiti, za týž pak třetí díl asi 1/4 leta odstupující kontribucí platiti, ostatek pak potomně všechno nový hospodář vybejvati. 11. Když se vynajde, žeby jeden neb druhej hospodář při kterém kruntě neb dvoře něco byl nalepšil, takové nalepšení má se jemu taxirovati, a jeho práce na budoucí nápady zapsati. 12. Pakli by kdo na tom neb onom dvoře jakou praetensi mněl, z chudoby anebo sobě pomocti moci, takovou by prodati chtěl: má k tomu 3tím neb 4tým pe- nízem předně ten hospodář přístup jmíti, na kterého dvoře taková praetensí se vy- nachází; potom pak může vrchnost s touž koupí jakkoliv disponirovati, buď takový nápad pro sebe, neb pro některé chudé záduší svrchu jmenovaným způsobem koupiti. 13. Z těch jistých poddaných, kteří od leta 1618, za časů té nešťastné rebellie a na to následující české vojny ze statků zběhli a zemřeli, připadá mil. vrchnosti z jejich spravedlnosti . . . . . . . . . . 3 4 [díly] k kostelu tomu, jenž s službama Božíma připojeni byli 1/2 Item k tomu nejchudšímu záduší . . . . . . . . . . . . 1/2 14. Po takovém, který se Jeho Msti císařské za vojáka verbovati dal, a po vyjití 12, 15 i více letech se zase nenavrátil, nýbrž o život svůj přišel, připadá mil. vrchnosti . . . . . . . . . 1 přátelům jeho . . . . . . . . . . 2 An by pak po dosti dlouhém čase zase se navrátil, anebo na vojnu mocí byl dán: tehdy taková jeho spravedlnost jemu v celosti propuštěna a připsána býti má. 15. Kterýby pak z rozpustilosti neb svývolně z panství zběhl, a po 10 neb 15 letech se nenavrátil: všechno mil. vrchnosti připadá; avšak navrátil-li by se zase, 3.

Strana 45
Kornhauské artikule o dědickém právé a odúmrtech z r. 1700 (1709). 45 mil. vrchnost z pouhé milosti jemu buď všechno aneb aspoň díl zase dáti v moci sobě zanechávati ráčí. 16. Po jednej ženskej nevdanej osobě, která by s mužskou též neženatou osobou k pádu přišla, připsán býti má mil. vrchnosti . . . . . . . . 1 jí s dítětem . . . . . . . . . 2 17. Po zmrhanej vdově připadne milostivé vrchnosti . . . . . . . . 1 jí s dítětem . . . . . . . . . . . 2 18. Po jednom v knížecím špitále Kornhauském zemřelém špitálníkovi připadá k témuž špitálu . . . . . . . . . 1 a jeho přátelům . . . . . . . . . 2 3 díly. 3. 3. /30 článků o právě dědickém a kdy nápad jde na vrchnost./ Dlužno srovnávati kus za kusem se články platnými na panstvích komorních, tištěnými v AČ. XXIII. 275—282. Další artikule byly též z Vídně leta 1700 dne 17. Julii milostivě vydané, kterýžto též tuto k správě tak daleko slujou, jak daleko případnosti tohoto panství k tomu slušně postačovati mohou. 1. Vdova nechť má děti, bratry neb sestry, chtějíc se podruhé vdáti, nemůže než třetím dílem svého jmění druhého manžela (neb tím dílem v rovnosti s dětmi bere) zanésti. 2. Poddaní nemají vůle za vlastní cizí děti přijímati, méněji je dědictví schopny učiniti; podobně též nemůže muž, jenž by sobě vdovu s dětmi pojal, ty děti za vlastní přijmouti a s svými vlastními k rovnému dědictví připustiti. 3. Vdova po svém manželu, kterejby děti, bratry, sestry neb jejich děti ne- zanechal, k třetímu dílu manžela jmění připuštěna býti má, dva díly ale připadají do důchodu mil. vrchnosti. 4. Věnem zaopatřená manželka, neb muž, má takového po smrti*) užiti, jináče ale 3 díl dědictví, 2 díly pak těm z jednoho rovného manželstva pocháze- jícím dětem, anebo kdyby žádných nebylo, bratrům neb sestrám zemřelé strany aneb jejich dětem jure repraesentationis; pokudž by ale i těch nebylo, tehdy mil. vrchnosti patřiti budou. Aby ale lepší bezpečnost a prozřetedlnost toho býti mohla, mají se smlouvy svadební, aby potomně ze**) pořádný uznány byly, při ouřadě hejtmanským pořádně proukázati. Leda žeby obouch pracně nabytý statek byl, toho bude vysvětlení pro zřetedlnost pana hejtmana až relací k Jeho vys. osv. knížecí Msti. *) Rozuměj: po smrti druhé strany. — **) Čti: za.

Strana 46
46 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 5. Pokudžby od otce neb mateře vybytý syn smrtí z tohoto světa sešel, ne- zanechaje žádných bratrův neb sester anebo jejich dětí, kromě jedinký manželky své, má se pozorovati, je-li taková manželka věnem opatřena neb ne: jináče má po svým muži přední díl, druhej pak rodičové zemřelého, nechť jest jeden neb oba na živě; třetí díl jakožto od smrti*) do důchodu pána připadá. I jsouce ale taková manželka věnem podělena, ostatní pak přátelé z rozvážlivých příčin by k dědictví připuštěné nebyli: s takovým se upokojí, a bude jeden díl rodičům zemřelého a 2 [díly] pánu. Pokudžby se ale trefilo, žeby poddaný zemřelej oba rodiče neb jednoſho] z nich s dětmi, totiž [s] bratřími a sestrami, by zanechal, a jeho manželka by s věnem zaopatřena byla, neb před mužem by [s] světa sešla: má se rodičům jeden díl, dětem ale, to jest bratrům a sestrám anebo jejich dětem, ty ostatní dva díly *) Čti: jakožto odoumrť. dědictví připustiti. — Neb 6. Jeho vys. osv. knížecí Mst ráčila ustanoviti, že kdy který poddaný umře, jehož manželka věnem neb třetím dílem zaopatřena jest: bratři a sestry jeho neb děti jure repraesentationis dva díly dědí. 7. Zemřelého pozůstalé sirotky, a sice byli[-li] by od jedné matky, od dvouch ale otcův, mají do otcovského dílu jedině ti po meči rovně přijíti; v nedostatku pak spravedlivých nápadníkův po sražení věna neb třetího dílu vdovy má do důchodu pána, a ne těm po přeslici, přicházeti, poněvadž oni bez toho dědictví otce svého očekávati mají. 8. Když poddaný mužského neb ženského pohlaví umře, a po sobě žádný přátele ani manželku nezanechá: pánu do důchodu vše, jakkoliv jmenováno býti může, připadá. 9. Po zemřelém otci pozůstalý vlastní nevybyté děti předně dědí; když ale 10. žádné takové děti obojího pohlaví nejsou, tehdy na ty vybytý syny neb dcery neb jejich děti připadá; podobně taky z jednoho odbytého bratra neb sestry, však pokudž na panství zůstávají, dědictví přichází. Články 9. a 10. srovnávají se s články 47b. a 47c. komorní instrukce z r. 1615, tištěnými v AČ XXII. str. 392. 11. Od otce oženěný syn, ačkoliv by díl k obživení svému, dcera pak vdaná svý zakázané věno byla dostala, oba pak od ostatního jmění by neodbyti zůstali, mají spolu s jinými dětmi [k] otcovskému, mateřskému dědictví (však s defalkací, co jsou pro před dostali) připuštěni býti; a rozumí se ale to jen na ty, kterýby na panství byli, jináče se vší praetensí odřícti musí. Předpis 11. srovnává se s Právy Městskými F. 56. 12. Kde po rodičích žádné syny neb dcery nebo jejich bratry neb sestry, poddaný však, nepozůstávají: jejich dědictví, jak v artikuli 4tém obmezeno, na žádný nahoru neb dolů vstupující přátelstvo více nepřipadá, nýbrž do důchodu pána.

Strana 47
Kornhauské artikule o dědickém právě a odúmrtech 1700 (1709). 47 13. Vdova, která se podruhý vdá, a od prvního manžela děti na živě má, jest povinna, nechce-li při tom svůj díl ztratiti, jim jejich otcovské vydati. 14. Neodbytý poddaný od otce neb matky umřel-li by a děti byl zanechal, takové jakožto vnučkové s otcem jejich, bratřími neb sestrami, jure repraesentationis rovným dílem dědí. 15. Vdova, která po svém manželu od dvouch neb třích matek by děti mněla, a od svého muže neb předcházejících matek by v mateřském podílu oddělena nebyla, bude mocti, jak dlouho [v] vdovském stavu zůstane a předce dobrej prostředek v rukách míti bude, svého muže děti sirotkům k lepšímu opatrovati a je odtud živiti. Pokudžby ale jeden neb druhý sirotek takový v mladosti umřel, tehdy jeho díl na matku a ostatní bratry a sestry připadá. Naproti tomu po matce [v] vdov- ském způsobu zemřelé děti nezletilé dědí; manželův a otcův pak statek na všechny sirotky k rozdělení přichází. 16. A jakkoliv Jeho vys. osv. knížecí Mst testirovati dovoliti ráčí, však se to jen na blízké přátelstvo a na panství utvrdilé a stabilirovaný poddaný srozumí- vati má; neb svoboda jedné osoby žádný poddaný grunt osvoboditi nemůž. Nápady však bez kšaftu mají se podle těchto artikulích říditi. 17. Kderýby poddaný bez dědičův umřel, a před svou smrtí by nevěděl, že všechna jeho pozůstalost pánu připadá, však nicméně by jeden neb více by dílů dědictví své ho] k kostelům a špitálům a jiným chudým lidem odkázal: nemůže se bez konsensu a potvrzení Jeho vys. osv. knížecí Msti státi. 18. Kdyby který poddaný z gruntu, ženu a děti zanechaje, zběhl, má sice žena svého věna aneb dílu užiti, ostatek pak vše do důchodu mil. vrchnosti připadne. Že pak ale děti za otce nemohou, dovoluje se jim, aby k Jeho vys. osv. knížecí Msti supplicirovaly, a pokudžby co dosáhly, to jen za milost vrchnosti seznaly. Kdyby ale takovej zběhlý poddaný na vandru umřel, a na panství dobře zachovalý bratry a sestry měl, jeden pak i druhej podobně i z těch by umřel: na takový způsob i děti zběhlého, pokudž by na panství byly, k takovému dědictví přistupují. 19. Podobná věc býti má s těmi dětmi, jenž by od svých rodičův zběhly se jeden neb více let bez dovolení na cizopanství zdržovaly a svobodný neb ženatý zemřely a děti zanechaly. Neb dokavadž zběhlí poddaní trvali, tehdy netoliko oni, ale i jejich děti spravedlnost k dědictví otce ztratily. 20. Kdyby kterej řemesník přes určitý čas na vandru zůstával, za tím pak otec, matka, bratr neb sestra by zemřeli: takový přichází o svou spravedlnost. 21. Pokudž by ale před vyjitíſm] 3 let takový poddaný zase na panství dobro- volně [se] navrátil, a byl oumyslu již stále se na panství držeti, má se skrze hejt- mana u mil. vrchnosti své o svou praetensí ohlásiti.

Strana 48
48 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské. 22. Ze sirotkův jeden neb druhý, své vůle užívaje, z panství by zběhl, z ostatních pak dobře zachovalých sirotkův na panství bez ženy aneb dětí jeden by před zběhlým umřel: k takovému dědictví tak dobře ostatní na živě zůstávající sirotci a jejich děti, jakého*) zběhlého děti, pokudž však panství se drží, připuštěni býti mají; jináče jich díl pánu do odběžný**) připadá. Kdyby se ale trefilo, že teprv po smrti toho zběhlého dobře zachovalý bratr by umřel, v takové případnosti má se *) Čti: jako. — **) Snad: za odběžné. rozdělení dědictví punkt 18. zachovati. 23. Kdyby sirotek v mladým věku mocně na vojnu vzat byl a po nějakým čase s proukázaným obšitem, byť i přes 3 leta bylo, se zase na panství navrátil a to dokázal: má svého zadrželého dědictví užiti. 24. Podobně mají toho užiti, kteří z dovolení vrchnosti studirují aneb po řemesle jdou, a dokázanlivě na vojnu mocně by vzati byli a se s obšitem navrátili; kdyby ale na takový způsob zahynuli, tehdy jejich dědictví na jejich přátelstvo ne- omylně připadá. 25. Všech nezachovalých poddaných, kterých provinění nepoctivosti*) přináší, spravedlnost jest ztracena. Vyjímá ale se taková nepoctivě zachovalá ženská osoba, kteráby s následujícím manželstvem pád svůj a děti v poctivosti**) uvedla. Taková též všeho dědictví užiti má. Ano i ti poddaní se nepoctivě zachovající mají dovoleno, o svou spravedlnost při mil. vrchnosti se ohlásiti, kteříby své živobytí zlepšili a na *) Čti: nepoctivost. — **) Čti: v poctivost. panství dáleji poctivě se živili. 26. Kdyby pak jednoho tak zachovalého poddaného provinění tak se vyna- cházelo, že mimo pokuty předce vyobcování poctivosti by trpěl: ztratí vši spravedlnost, jeho děti však předce po jejich otcích, bratřích a sestrách dědí; neb jest regula právní, že ani syn za otce, ani otec za syna, ani taky bratr za bratra nemůže. 27. Bez vůle Jeho vys. osv. knížecí Mti nemůže žádný na panství neb z panství svou spravedlnost prodati, jináče by grunt mil. vrchnosti připadl, a ten skutečný držitel, kterej půdu v nepřítomnosti prodavače by držel, nejlepší právo k tomu by měl. Kdyby ale ten grunt koupiti nechtěl neb nemohl, takový se k letům přicházejícímu sirotku z jeho v truhlici sirotčí majících peněz koupí. Kdyby ale i to se státi nemohlo, tehdy prodavač od samé Jeho vys. osv. knížecí Mti resolucí očekávati bude, vzdaliž a jakým způsobem svůj krunt a spravedlnost neb k důchodu Jeho vys. osv. knížecí Mti anebo svým přátelům na panství připustiti*) chce. *) Čti: přepustiti. — Článek 27. v AČ. XXIII. str. 280 jest srozumitelnější. 28. Co se ale rozdělení držících verunkův dotýče, jest vůle mil. vrchnosti, aby spravedlnosti pokaždý proportionaliter mezi všechny dědiče rozděleny byly, a ne, jak jinde zlej obyčej, k zaplacení podílův nejpřednějšího mezi dědiči přisouzeny byly. Kdeby roční verunkové nepostačovali, kolik by dílův dědických bylo, anebo žeby

Strana 49
Kornhauské články o právě dědickém, též o robotách 1709. 49 některej k držaní [sic] svého hospodářství nevyhnutelně svého nápadu by potřeboval: takový jemu taky beze škody jiných z těch teprv přicházejících terminův zaplacený býti má; a bude to vše na dobrým zdaní a rozsudku pana hejtmana, kterej taky podle způsobu té věci Jeho vys. osv. knížecí Mti o tom poníženou zprávu učiniti má. 29. Co se pustých, pohořalých a sice skrze vojnu zkažených gruntův dotýče, na kterých rozličný nápady by byly, kdyby takový grunt k prodaji přišel, má takový krunt hejtman spolu [s] správcem a rychtářem zešacovati a interessirovaných prae- tensí a nápady do jedné summy vtáhnouti, a viděti, vzdaliž nadjmenovaný nápady hodnost toho gruntu nepřevyšuje*); což kdyby se vynašlo, musí se seznati, kolik kterému od jeho praetensí sraženo býti má. To ale jen v levnějších nápadích; v těžších ale, jako jsou praetensí kostelův, dobrých skutkův, mezi věřiteli, má hejtman pří- padnost dobře rozvážiti, okolostojičně popsati a na to pánův konsulentův Pražských zdání požádati; však se toho Jeho vys. osv. knížecí Mti k milostivému vyrčení v poníženosti přednese. 30. Ačkoliv napřed jmenovaný punkta jen toliko o mužských anebo ženských zmínku činí, však nic méně podle povahy věci mohou společně na obě pohlaví svá rozumění a smysl míti. Ku tvrzení a stat**) toho jsou tyto artikuly dědictví bez kšaftu z Jeho vys. osv. knížecí Mti sekrytem vyhotoveny. Což se stalo v Vídni dne 17. Julii anno 1700. (L. S.) Kníž. Švarcenberský kancalář. *) Čti: nepřevyšují. — **) Zde písař něco přeskočil. /9 článků o robotách na panství Kornhauském:/ Ještě k správě tuto se ponavrhuje: 1. Dosaváte mil. vrchnost, — ačkoliv že poddaní Kornhauští v takovej podstatě a dokonalosti, jak JMti císařské patenty a mandata*) znějí, od slunce vej- chodu až zase do západu, a to 12 hodin, pro špatnost potahův svoje roboty nevy- konávají, — z pouhý milosti a přirozené dobrotivosti potažiti sedlák**) s potahem vespolek, mimo letní děl,***) toliko 3 dni, a chalupníky nápodobně 3 dni na pěší robotu potahovati jest ráčila. Aby však žádný z toho pohoršen nebyl, kdyby napotom, jak jinde v obyčej uvedeno jest, jim poddaným při vzniklém rozličném příběhu, buď v stavení aneb jinší práci jeden neb druhej den v týhodni, mimo těch 3 dnův, z svrchu dotknuté podstatné příčiny k vykonání roboty nařízeno a assignirováno bylo; nebo beztoho světlé a patrné Jeho Mti císařské dne 8.†) dne měsíce června leta páně 1680 na Pardubicích v tomto Českém království vydané patenty v sobě obsa- hují, že do těch k robotování vysazených 3 dnův času žně, sena sekání a klizení, rybníkův od škod hájení, též vrchnostem nenadále se přitrefující nebezpečný a žád- ného odkladu netrpící příběhy potahovány a rozuměny býti nemají. Nýbrž oni pod- Archiv Český XXIV.

Strana 50
50 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: daní při takovém příběhu pokaždé vedle uznání své vrchnosti bez odporu pracovati, robotovati a ku pomoci přispěti povinni budou. *) Rozumí se robotní patent z 28. června 1680. — **) Čti: potažité sedláky. — ***) Čti: díla. — †) Čti: 28. 2. Čas vorání a hnoje vození jsou chalupníci povinni, kteří potah mají, 2 dni s potahem robotu vykonávati. 3. V letní diela, když se obilí klidí a pilná potřeba toho ukazuje, od staro- dávna ten obyčej se zachovává, že potažití sedláci 2 robotníky na pole vypraviti povinni jsou; kterymžto i chalupníkům od mil. vrchnosti, po vykonání jejich dle urbáře vejsazenejch robotních dnův, strava a plat, a to od sekání 5 kr., žetí 4 kr. a vázání 3 kr., beze vší další konsekvencí z dobrý vůle každodenně se dává a na ouroky sráží. Aby však žádný pohoršen nebyl, kdyby po čase od mil. vrchnosti tento obyčej a plat, kterej toliko z milosti se passiruje, v jinší způsob aneb formu uveden a permutirován byl. — Nápodobně 4. jarního času před sv. Jiřím povinnost jest všech společně usedlných pod- daných, mimo kteříby plat za robotu dávali, po vykonání své obyčejné roboty všechny panský luka při dvořích náležitě vyčistiti a vykliditi; i ačkoliv že tato práce málo víc, než den trvá, nic však méně mil. vrchnost dosaváte jim poddaným po sklizení sen a votav beze vší konsequencí aneb povinností z dobré vůle a mil. náchylnosti dva sudy piva gratis passirovati ráčí. 5. Po svatej Trojici ten den, když se doušky drží, od starodávna v obyčej uvedeno jest, že jenom 2 dni robota se vykonává. Naproti tomu jedna každá obec obligirována a povinována jest, zlé cesty, kde toho potřeba ukazuje, napraviti, mezníky při jejich obci projíti, a co by na omylu aneb pochybě při týž obci bylo, to má rychtář s konšely u přítomnosti všech sousedův k místu a porovnání přivécti, a o tom na kanceláři, zdaliž takové in praejudicium aneb ke škodě mil. vrchnosti nečelí, ná- ležitou zprávu dáti. Při kterýmžto držení doušek do každý obce podle ourody a povahy let, jak do městys Kornhausu, tak taky do vesnic, pivo a pálený, na každý sud jedna pinta, se vydává, které oni mezi sebou pro rata possessorii rozděliti, a za takové hned po novým buď ječmen v tej toho roku na podzim trvající ceně, aneb hotové peníze, pokudž by mil. vrchnost ječmenův na pivovár nepotřebovala, do dů- chodu odvésti povinni jsou. 6. Na místě předešle odvozovaných lískovejch vořechův, jsouce nyní liščím porostlé grunty na větším díle vyplaněné, a taky pro častěji jich vpadlou neourodu, jednomu každému láníkovi dle mil. knížecí resolucí po 2 str., a chalupníkovi dle proporcí živnosti a usedlosti po 1 str. čistého popele do flusovny odváděti assigni- rováno jest.

Strana 51
z let 1709—1711. 51 7. Mlynáři a jinší na panství se zdržující řemesníci povinni jsou po 2 dni letního času statného čeledína na panský žně vypraviti. — Nápodobně 8. podruzi ženatí 2 dni, a na chmelnice aneb jinší díla. 8 dní, a tak společně celoročně 10 dní, svobodní však a neženatí toliko polovici, pěší robotu jak poddaný tak nepoddaný vybejvati, a z 16. míry, zimního času, když se nařídí, mlátiti po- vinni jsou. 9. V příčině rolí neb případností jedné neb druhé živnosti, že rozličně a differenter usedlost in modo contribuendi vysazena se vynachází, a mnohým proti předešlýmu odvozování víc, místy však míň na ten čas k placení přichází: v tom passu tuto se pro vědomost a zprávu an[njektiruje, že vše dle kvalitate et proportione fundi a příležitosti dle milostivé vrchnosti a rychtářův uznání s dobrým rozmyslem sortirováno, a do této knihy kruntovní vnešeno a vepsáno jest. 357. 1710 nejvyššími reskripty vyřízeny jsou spory mezi vrchností a poddanými měst- skými i vesnickými na panství Velkomeziříčském. Na počátku 18. věku vznikly rozmanité spory na panství Velkomeziříčském mezi vrchností baronem Dominikem Ugartem a poddanými jeho v městě i ve vesnicích; kommisse zemská k tomu zřízená r. 1708 vyšetřila různice, některé porovnala, a o všech podala zprávu ke dvoru. O sedmnácti sporných kusích mezi vrchností a městem Velikým Meziříčím rozhodl císař Josef I. dne 22. dubna 1710, a reskriptem ze 16. srpna 1710 v 26 kusích bylo rozhodnuto o sporu mezi vrchností a vesnicemi. Výtahy z obou reskriptů k moravskému tribunálu uveřejnil dr. Jan Reichert v Časopise Matice Moravské 1905 str. 368—375. Obecnou důležitost má článek 3. ve vyřízení stížností vesnických, kdež císař dal oznámiti vrchnosti, aby se mírnila v ukládání peněžitých pokut, a pokuty uložené aby nebrala z peněz kontribučních. 358. 1711, 24. ledna: Na statcích Eggenberských v Čechách pokuty za nevykonané roboty obracejí se k dobrému poddaných. Hejtman panství Vorlického Praun táže se vrchního hejtmana Krumlovského, co dělati s pokutami ukládanými za nevykonané roboty. Dem wohledlgeb. und gestrengen Herrn Johann Sebastian von Liebenhaus, Ihro hochfürstlichen Durchlaucht von Eggenberg Rath, wie auch über dero sammtliche Herrschaften im Königreich Böheimb wohlverordneten Oberhaubtmann.. in Crumaw.. Die vorhandene und künftig etwa einkommende, Ihro Dt gehörige Strafgelder werde grossgnädig anbefohlenermassen in der Rückrechnung per Empfang verrechnen lassen. Wie es aber mit denenjenigen Strafgeldern zu halten, welche wegen Versaumbung 7*

Strana 52
52 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: derer Roboten einkommen, werde eines ferneren Befehls gehorsamst gewärtig leben... Schloss Worlik 20. Jan. 1711. gehorsambister Diener Joh. G. Fr. Praun mp. K tomu dotazu odpovídá vrchní hejtman Krumlovský: An Hauptmann zu Worlik ddo Schloss Crumau 24. Jan. 1711. Mit denenjenigen Strafgeldern, welche wegen Versaumbung der Roboten ein- kommen, ist sich nach dem vorhin bei Lebzeiten des gnädigen Fürsten ergangenen Befehlch zu richten, nemlich dass diese Strafen zu Heilung der fürstlichen Unter- thanen zu appliciren sein.. První list jest originál, druhý koncept v archivě Vorlickém 7 Gß. 1. — Jan Kristian kníže z Eggen- berka, míněný v druhém dopise, zemřel r. 1710, načež na Krumlovsku, Vorlicku a jiných statcích Eggenberských v Čechách vládla jeho manželka Marie Ernestina rozená ze Schwarzenberka; po její pak smrti 1719 statky Eggenberské připadly jejímu synovci knížeti Adamovi Františkovi ze Schwarzenberka, a tudy veliký majetek dvou rodů se sjednotil. 359. 1711, 26. února: Na statku Bezském (a vůbec na Třeboňsku) stavějí se pazderny z nařízení knížete Adama Frant. ze Schwarzenberka. Správce statku Bezského Štika píše svému představenému vrchnímu hejtmanovi M. Träxlerovi v Třeboni. . . H. Oberhauptmann! Denen hiesigen Richtern und Geschwornen habe die gn. ergangene fürstl. Resolution und Euer Gestreng Befehl wegen Aufbauung der nöthigen Haarstuben vorgetragen, und ihnen anbefohlen, damit sie annoch dies Jahrs bei jedwedem grossen Dorf ein, bei denen kleinen 2 oder 3 Dorfschaften auch eine Haarstuben aufbauen sollen. Zu welchen sie zwar einen schlechten Lust zeigen, doch wird man den gn. ergangenen Befehl gehorsamst nachleben. Der Meinung, bei denen hiesigen Dorfschaften 8 solche Haarstuben aufsetzen zu lassen. Zu Aufbauung dessen wird an Bauholz 40 Tramen, 400 Wand, 160 Beleg und 160 Stamm Gespör, nebst 48 Stamm Eichbäumer zur Unterlegung oder Zaklady genannt, vonnöthen treugehorsamster sein . [??] Stika mp. Bzy 26. Febr. 1711. V kníž. archivě Třeboňském IA. VI. Gß. 4. — Nemnoho pozdější snad jest: Specification samment- licher Dorfschaften der Herrschaft Wittingau, welche ihre Haarstuben wirkl. aufgebaut, oder aber zu bauen bereits angefangen, oder zu dato keine aufgebauter haben. (Celkem) haben bereits aufgebaut 35 Dörfer, fangen an zu bauen 1, haben zu dato nichts erbaut 26. Jsou v tom vsi panství Třeboňského, ale ne statku Bezského, ani Hamerského, ani statku kláštera Třeboňského.

Strana 53
z roku 1711. 53 360. Otázky a zprávy o dědickém právě poddaných a o odúmrtném právě vrchnostenském v Čechách okolo r. 1711. V knížecím archivě Třeboňském pod signaturou IA. 6 Gp. 5a. leží pohromadě násle- dujících patero písemností: a) Reichenbach, nejspíše vysoký úředník při ústřední správě kní- žecích Schwarzenberských statků ve Vídni, žádá z Vídně 14. března 1711 vrchního hejtmana snad Třeboňského o zprávu, jak daleko sahá v Čechách vrchnostenské právo k majetku zběhlých poddaných a k odúmrtem po poddaných. — b) Zdání doktora Keila z roku 1704 o dědickém právě poddaných v Čechách, jež Reichenbach připojil k svému dotazu. — c) Zpráva o nápadích, které na panství Třeboňském jdou na vrchnost. — d) Zpráva o dědickém právě poddaných a o právě odúmrtném, jak se provozuje na panství Krumlovském. — e) Jiná zpráva o nápadích, které nejmenovaná vrchnost, snad klášterská, béře po poddaných svých. a) Otázky o vlastnickém právě zběhlých poddaných a vrchnostenském právu k odúmrtem. . . H. Oberhauptmann, hochverehrtester Patron. .. Wien den 14. Mart. 1711. .. gehorsamst ergebenster... Reichnbach. — Postscriptum: Dieser Tage ist mir allhier eine Quaestion gemacht worden: 1° Ob, wenn ein leibeigener Unterthan von seiner Herrschaft ohne Consens sich wegbegibt und anderweit bona industrialia über seine Erbsportion acquiriret, die Herrschaft ihme nicht nur dasjenige, was er an Erbsgerechtigkeit unter ihro Jurisdiction habe, sondern auch was er währender fuga anderwärts gewonnen, zur Strafe wegnehmen könne? 2° Ob, weil ein Subditus in Böhmen potestatem testandi nicht hat, die Herr- schaft jedesmal, exclusis omnibus agnatis, cognatis et collateralibus, ob sie gleich auch in Böhmen, ja sogar unter derselben Herrschaft unterthänig wären, die Erb- schaft wegnehmen könne und pflege? Was diese letztere Quaestion anlanget, habe zwar ein Gutachten von H. Dr. Keil zu Handen bracht, so pro informatione beischliesse. Allein das Mehreste kommet auf die Observanz an, welche mir Niemand besser, als mein hochverehrter Patron expliciren kann. Dahero dienstlich bitte, sich anstatt des Kegelspiels einmal eine juristische Recreation zu machen, und mir diese 2 Quaestiones ein wenige ausführlich ohnschwer zu resolviren, auch mit Präjudicatis zu illustriren. .

Strana 54
54 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: b) Zdání doktora Keila, založené na praxi práva dědického na Schwarzenberském panství Postoloprtském (1704). Auf die bei mir geschehene Anfrag, ob und inwieweit die Unterthanen ein- ander succediren können, bin ich der ohnmassgebigsten Meinung, dass ihnen die Succession nach Ausweisung der Stadtrechten auf alle Weis zu vergönnen sei, jedoch nicht so weit, als die freie Leut und Befreundte einander succediren, sondern blos in 1. et 2. gradu; also dass wann ein Vater oder Mutter stirbt, die Söhn und Töchter selbe erben, sambt denen aus einem oder andern verstorbenen Sohn oder Tochter hinterbliebenen Kindern. Stirbet aber ein Sohn oder Tochter ohne Kinder, so succediren die Schwestern und Brüder, sambt denen nach einem verstorbenen Bruder oder Schwester hinterbliebenen Kindern. Ist aber nach Absterben eines solchen Sohns oder Tochter nebst denen Brüdern und Schwestern auch noch ein Vater oder Mutter vorhanden, so succedirt der Vater und Mutter mit denen Brüdern und Schwestern und der verstorbenen Brüder und Schwestern Kindern, die jure repraesentationis kommen, in gleiche Theile. Wären aber nach einem solchen ver- storbenen Sohn allein der verstorbenen Brüder und Schwestern Kinder vorhanden, so succediren selbe allein, und zwar in capita. Die weiter unterthänige Agnaten und Cognaten aber werden zur Succession nicht zugelassen, sondern pflegt die Obrigkeit statt ihrer zu erben. In Fall aber ein Ehemann mit Tod abgehet, und hinterlasset Kinder, so erbet das Eheweib nach ihrem Ehemann ein Kindstheil; und da er keine Kinder hinterliesse, erbet das Eheweib das Drittel von ihres Ehemanns Verlassen- schaft. Und dergestalt ist, soviel mir annoch erinnerlich, der Unterthanen Succession auf der fürstlich Schwarzenbergischen Herrschaft Postelberg und andern eingerichtet worden. Welches beizubringen nicht ermanglen sollen, alles salvo melius scientium consilio. A° 1704. L. Keil Dr. mp. c) Kdo co dědí na Třeboňsku po lidech zběhlých nebo na vojně zabitých, pak po padlých ženštinách. Etwelche Notata und Gnaden, so zum Besten der Wittingauer Herrschafts- Unterthanen ausgesetzet worden, als: 1° Nach denen Unterthanen, welche von oder in der Zeit der unglücklichen Rebellion und darauf erfolgenden böhmischen Krieg von der Herrschaft entloffen und gestorben, fallet der gn. Herrschaft von ihrer Erbsgerechtigkeit anheim 3 Theil, und der Kirchen, allwo selbe angehörig gewesen, 1 Theil. 2° Nach einem, welcher sich zu Ihro k. k. Mt Kriegdiensten unterhalten lassen, und nach Verfliessung 12, 15 und mehrer Jahren nicht zuruckkehren, sondern all- dorten um das Leben kommen mochte, fallet der gn. Herrschaft 1 Theil, seinen

Strana 55
Zprávy o právě dědickém a odúmrtném 1711. 55 Freunden 3 Theil. Da ferner aber nach Verfliessung einer längeren Zeit solcher nacher Haus wiederumben kommete, so solle ihme seine Erbgerechtigkeit vollständig zugeschrieben werden. 3° Welcher aber aus lauter Frevel und Eigensinnigkeit von der Herrschaft entlaufet, und nach Ausgang 10 oder 15 Jahren nicht zuruck kommet, fallet alles der gn. Herrschaft zu. Doch wann solcher wiederumben auf die Herrschaft anlangen mochte, bleibet der gn. Herrschaft dero gn. Willkür, ihme entweder alles, oder doch einen Theil wiederumben hinzulassen. 4° Nach einer weiblichen, doch ledigen Perschon, welche mit einer männlichen auch ledigen Perschon zum Falle kommen mochte, fallet der gn. Herrschaft 1, der- selben und dem Kind 2, Summa 3 Theil. 5° Gleichergestalten nach einer zum Fall gebrachten Wittib der gn. Herr- schaft 1, ihr mit dem Kind 2, Summa 3 Theil. 6° Es finden sich auch auf denen wüsten Gründen von vielen Jahren her Erbsgerechtigkeiten, dass also wann sich einer anmeldte, und dass solche ihme recht- mässig gebühret, wirklich darweisete: solle jener erhöret und ihme aus Gnaden der Erkanntnuss nach gewillfahrt werden. 7° Nach einem in dem hochfürstl. Wittingauer Spital gestorbenen unterthänigen Spitaler fallet gedachtem Spital 1, und seinen Freunden 2, Summa 3 Theil. Takovéž předpisy, jako v předcházejících 7 artikulích Třeboňských, jsou vytištěny zde výše na str. 28 č. 350 z panství Kumburského od r. 1707, též na str. 44—5 čl. 13—18 z panství Kornhauského od r. 1709. d) O obvyklém dědickém právě poddaných na Krumlovsku, též o odúmrtech spadajících tam na vrchnost. Bei der hochfürstl. Eggenbergischen Herrschaft Crumaw, als: 1° Der Todtenfall macht den Unterthan unfähig, ein Testament oder andern letzten Willen aufzurichten. Dahero wann ein vermöglicher todtenfälliger Unterthan stirbt, sonderlich wo keine Kinder vorhanden, so gehet entweder der Waisenschreiber selbst oder dessen Schreiber hinaus zu inventiren; mehreren Theils aber, wo sich nach dem Verstorbenen Weib und Kinder befinden, wird die Inventur nur durch den Dorfrichter und seine Geschwornen vorgenommen, und solche zum Waisenamt schriftlich abgeleget. Sodann, wann sich wiederumb ein neuer Wirth entweder zu der hinterbliebenen Wittib verheiratet, oder ein hinterbliebener Sohn den Hof nach seinem verstorbenen Vater annehmen thut, wird ihme solcher beim Buch zugeschrieben, und das nach dem Verstorbenen hinterbliebenes inventirtes völliges Vermögen zum Hof zugeschätzet, und solches nebst dem bei Hof ausgezahlten Grundgeld auf das hinter-

Strana 56
56 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: bliebene Weib und Kinder zu gleichen Theilen völlig vertheilet, und hat die gn. Herrschaft weiter nichts darbei. Was aber 2° die Succession in der künftigen Erbschaft anbetrifft, werden die völlige aufsteigende Linea, das ist Vater, Mutter, Grossvater, Grossmutter und alle andere Ascendenten von der Succession ihrer Kinder, Enkel, Urenkel etc. völlig ausge- schlossen; desgleichen auch alle Seitenfreunde oder Linea collateralis, das ist Brüder, Schwestern, deren Kinder, und so fort alle, wie auch des Vaters und der Mutter Geschwistert, und in Summa alle nähere und weitschichtigere Freunde; dass also die Succession der Todtenfälligen allein in der absteigenden Linea, das ist bei denen Kindern nach ihren Eltern, Platz und Statt haben, jedoch allein folgendergestalt: Wann ein Vater stirbt und verlässt ein oder mehrere Söhne und Töchter, und neben diesen auch das Weib, so erben sie alle zugleich. Verlässt er aber auch nur einen Sohn allein, so erbt er alles. Und wann Söhn und Töchter ohne der Mutter nach dem Vater überbleiben, so bekommen sie ingleichen das völlige Vermögen. Wann ein Tochter oder Sohn von dem Vater mit dem Heiratgut völlig abgefertigt, nachgehend aber vor dem Vater gestorben und Kinder hinterlassen hat, so bekommen diese Kinder nichts mehr von dem grossväterlichen Vermögen. In dem widrigen aber, wann ihr Vater oder Mutter nit abgefertigt war, so treten sie in dessen Stelle, wann noch mehr Geschwistert ihres Vaters oder Mutter obhanden ist; sonsten aber komben sie inr [sic] Erbschaft des Grossvaters zu gleichen Theil aus eigenen Recht. Des- gleichen ein abgefertigter Sohn oder Tochter erben von ihren Eltern nichts mehr. Im Fall der Vater nur das Weib allein, oder eine Tochter allein verlassen, so be- kommt ein solches Weib oder eine solche Tochter blos nur die Hälfte des väter- lichen Vermögens. Wann aber mehr Töchter, oder nur eine Tochter und zugleich das Weib vorhanden seind, so erben sie alles zu gleichen Theil. Nach der Mutter, und um so viel mehr nach der Grossmutter, erben die Kinder weder mann- noch weiblichen Geschlechts nichts; wie auch wann ein lediger Bruder oder eine ledige Schwester stribt, so erbt das andere nachlebende Geschwistert, weder die Mutter, nichts nach ihnen. So oft nun ein solcher Casus sich ereignet, dass keiner von denen obbe- schriebenen Erben obhanden ist, so erbet die Obrigkeit entweder völlig, oder die Hälfte mit der allein verbliebenen Mutter oder Tochter. e) Kterak na nejmenovaném panství vrchnost vykonávala právo k odúmrtem mnohem zištněji, než na Krumlovsku. Auf die bewusste und gesetzte Puncten wird verlangtermassen zu einer Unter- richtung, doch allwo die Dörfer todtenfällig sein, folgendergestalt berichtet, als:

Strana 57
Zprávy o právě dědickém a odúmrtném 1711 57 1° Nach Absterbung eines Pauernwirths werden alle hinterlassene und ge- bliebene Mobilien, sowohl an Körnern, als im Stroh, wie auch alles Vieh, beschrieben, und solches alles sammt dem, was sich nach dem Abgestorbenen bei denen Grund- büchern ausgezahlte Prätension befindet, die Obrigkeit mit der hinterlassener Wittib und Kindern gleichen Theilen nach miterbet; es sei dann, dass die Obrigkeit auf Anhaltung der Wittib und Kinder, aus Ansehung etwan ihrer grossen Armut oder Bedürftigkeit, von dem gebliebenen Getreid etwan an Körnern oder im Stroh nichts verlanget (absonderlich wann’s nicht viel betrifft), überlasset, und sich mit demjenigen, was bei denen Grundbüchern bei beschehener gleicher rechtmässiger Austheilung" gerne begnügen will, oder aber auch von solchem Erbtheil denen hinterlassenen Waisen oder ihren Befreunden etwas gutwillig schenken will, stehet solches bei selbsteigener obrigkeitlicher Erkantnuss und beliebiger Disposition. *) Pridej asi: für die Obrigkeit ausfallt, 2 2° Die Obrigkeit ist in allem ein gleicher Erb mit der hinterbliebener Wittib und Kindern, ausser des angebauten Getreids im Feld, welches denen künftigen Wirthen, damit dieselbe bei Antretung der Höfen darauf desto leichter bleiben und wirtschaften können, absonderlich wann eine Wittib mit vielen unerzogenen Kindern wiederum heiraten thut. Was anbelanget an unterschiedlichen Wirtschafts-Sachen, als Pflug, Wagen, Eyden*) und andere gebliebene Wirtschafts-Nothwendigkeiten, die müssen jederzeit einem jedwedern neuen Wirth beim Hof auch ungetheilter verbleiben- Damit aber von dergleichen Wirtschaftssachen nach Absterbung eines Pauern nichts verloren oder auf die Seiten gethan werde, sollen die Richter und Geschworne fleis- *) Tak; nad y jsou dvě čárky. sige Obsicht darauf haben. 3° Wann ein Unterthan oder Pauer ohne Kinder stirbt, ist Grund-Herr oder Obrigkeit in allem mit der hinterlassenen Wittib ein gleicher Erb, darzu des Ver- storbenen, es sei Brüder, Schwestern oder Befreundte, nicht gehören, noch getaset [? werden sollen; sondern wann die Obrigkeit denenselben etwas gutwillig darvon über- lassen oder schenken will, stehet bei dero Belieben. 4° Wann eine Ehewittib nach Absterben ihres Manns oder Hauswirts in ihren Wittibstand mit den Kindern hausen will, soll, solang sie unverheiratet ist, unvertrieben und ungetheilt in den Erbtheil und Gütern bleiben, doch dass sie den Kindern ehrlich und wohl hause. Item wann sich eine Wittib nach Absterbung ihres Manns ohne Kinder be- findet, und dieselbe in grossen Alter, derentwegen sie nicht weiter wirthschaften können, befindet, kann die Obrigkeit nur dieselbe mit gewisser jährlicher Unterhaltung oder Ausnehmung bei dem Hof, so lang sie lebt, (doch ohne Beschwernuss des Wirths, damit derselbe darbei bestehen und wirthschaften könnte), versichert und versehen lassen. Archiv Český XXIV.

Strana 58
58 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 5° Nicht allein nach einer Wittib, sondern nach allen abgestorbenen Waisen ist der Grundherr und Obrigkeit allein der Erb in allen, und kein anderer; ausser wann die Obrigkeit jemanden gutwillig etwas überlasset oder schenket. 6° Wann ein Pauer wegen seines hohen Alters halben oder sonst anderer Ursachen zur Lebenszeit den Grund seinem leiblichen Sohn oder einem andern, doch mit Wissen und Bewilligung der Obrigkeit, zukommen lässt oder verkauft, so kommt das Erbtheil des Verkaufers nach dessen Tod allein der Obrigkeit. 7° Wann eine Wittib stirbt, und hat etwas bei denen Grundbüchern Recht- mässiges zu suchen, oder sonsten an unterschiedlichen Sachen, auch an Vieh nach ihrem Tod verbleibet, ist darzu allein die Obrigkeit befuegt. Diese alle obbeschriebene Puncten seind auf Begehren, zu keinem andern Ende oder Benachrichtigung beschrieben worden, als dass eine jedwedere Obrigkeit, nicht nach denenselben, sondern nach allerorten von Alters hero löblichen Gewohn- heiten und ihrer selbsteigenen Disposition in dergleichen Sachen sich gebrauchen oder bedienen kann. Na zadní straně této písemnosti e) jest poznamenáno: Jura mortualitatis. Tato latina a zároveň menší obratnost v němčině vzbuzují domnění, že snad prelat Krumlovský, na jehož statku platilo takové tvrdé právo odúmrtní (podle záznamu z 30. září 1732 níže položeného), anebo augustinianský klášter v Třeboni, byv po- žádán od knížecího úřadu Třeboňského, podal mu tuto zprávu o své odúmrtné praxi. Nechť to bylo na kterém koli panství, ze závěrečné poznámky vysvítá, že vrchnostenská správa nechtěla se chlubiti praxí, ku které se přiznává. 361. Svolení ke studiím kterak kníže Adam František ze Schwarzenberka 1711—1718 poddaným dával a někdy odpíral. Originály těchto listů leží v archivě Třeboňském IB. 5AU. 1d. pohromadě; čtvrtý kus (d) jest koncept. První tři dopisy a) b) c) psal kníže Adam František ze Schwarzenberka vrchnímu hejtmanovi panství Třeboň- ského Träxlerovi čili Dräxlerovi; dává v nich vrchnostenské svolení, aby jeho tři poddaní Bílý, Kasparides a Krejčí studovali. a) An Dräxler. Lieber Oberhauptmann! Auf des Czegkowitzer Schafmeisters Mathias Biley demüthigstes Suppliciren und euren darüber untern 27. elapsi erstat- teten Bericht und zugleich angeführte motiva consentiren wir hiermit gn., dass sein Sohn Martin, welcher mit unserer Erlaubniss die Humaniora zu Krumau bereits absolviret, auch das studium philosophicum prosequiren möge. Dessen ihr ihn zu verabschieden wisset. Sign. Wien 3. Oct. 1711. A. F. F. z. Schw. mp.

Strana 59
Dovolení ke studiím na panstvích Schwarzenberských 1711—1718. 59 b) Lieber Oberhauptmann! Gleich wie wir alle Zeit gerne sehen werden, dass unsere Unterthanen sich nach ihrer Capacität zu unseren Diensten qualificiren sollen, auch solches durch die Studia bei einem tauglichen Subjecto gar wohl geschehen kann: als wollen wir auch hierum dem Joseph Casparides in seinem unterth. Gesuch nicht zuwider sein, sondern verwilligen hiermit gn., dass er nacher Böhm. Krumau sich begeben, und seinem vorgegebenen Lust nach dem Studiren alldort obliegen; an dessen Stelle aber des Ginonitzer Schaffers Michl Wlczek Sohn Wenzel dem Burg- grafen vor einen Schreiberjungen gegeben werden möge. Sign. Wien 17. Sept. 1712. A. F. F. z. Schw. mp. c) Lieber Oberhauptmann : Uns hat der dortige Fischmeister Johann Kreytschi, wie euch vorhin bekannt sein wird, geh. supplicando belanget, wir geruheten seinem Sohne Georgen, als derzeit absolvirten Rhetori, um noch weiters studieren zu dörfen, die gn. Licenz zu ertheilen. Gleich wie nun ihr, dem Vernehmen nach, hierbei ganz kein Bedenken findet, also seind wir auch gn. zufrieden, dass selbiger seine Studia ferners prosequiren, und sich mittelst derenselben weiters qualificiren möge. Weshalb ihr dann den Supplicanten behörig zu verbescheiden schon wissen werdet. Sign. Frauenberg 13. Sept. 1714. A. F. F. z. Schw. mp. Kdo s povolením vrchnosti absolvoval humaniora, potřebuje k filosofii nového svolení. Hejtman Tře- boňský píše knížeti A. Fr. Schwarzenberkovi: d) An Seine Durchlaucht ddo Wittingau 22. Oct. 1716.. Bei EDt hat der hiesige Schlossbreuer Thomas Powolny in Dero jüngsten glücklichen Hiersein unterth. suppliciret, womit seinem Sohn Johanni, so anheuer mit gehabten gn. Consens nit allein zu Crumau die Humaniora absolviret, sondern die von EDt in dasigen Seminario von hiesiger Herrschaft Wittingau herrührende Fundation aus puren hohen Gnaden per 6 Jahre genossen, nun aber weiter zu dem studio philosophico, um sich hinkünftig zu dero gn. Befehlen und Diensten capacer zu machen, incliniren thäte, die gn. Licenz hiezu ertheilet würde. (V žádosti otcově, nejspíš v knížecí kanceláři dělané, též stojí to o přípravě ke službě knížecí, a že jíti do filo- sofie ohne ehebevor habenden fürstl. gn. Consens sich nicht unterstehen darf.) Er ist ein feiner sauberer Knab, so gut teutsch als böhmisch, und solle des Patris Regentis mir gethanen Bericht nach ziemlich wohl studirt haben, dass also zu hoffen wäre, dass solcher mit der Zeit zu gn. Herrschafts-Diensten wohl taugen möchte. . . Kníže Schwarzenberg synovi purkrabovu odepírá svolení k filosofii, že takoví pak vrchnosti neslou- žívají, a ona potřebuje úředníky s jiným studiem. Píše o tom Zelenkovi hejtmanovi Třeboňskému: e) An Zelenka. Lieber Hauptmann. Es wäre uns zwar schon lieb, wenn unsere böhm. Unterthanen, denen wir die Studia zu cultiviren erlauben, hierunter kein anderes Absehen, als die Beförderung unseres herrsch. Dienstes hegeten, gleich wie 8*

Strana 60
60 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské ihr uns dieses in eurem über des Wittingauer Burgrafens Alexander Thomas Ambro- žowsky bei uns eingereichtes Memoriale wegen Erlaubnuss vor seinen Sohn Joannem, um ad studium philosophicum gehen zu dürfen, unterm 10. curr. erstatteten geh. Bericht vorzustellen euch bemühet. Dieweilen wir aber bishero durch die Experienz ein ganz anderes, — und zwar dieses, dass jene Leute, welche ad philosophiam gehen, sich hernach quocunque modo aus ihrer angeborenen Unterthänigkeit loszumachen, und unser vor sie, über ihre Eltern angewendete Mühe, Sorge und Unkosten, durch solche Austretung unfruchtbar und vergeblich zu machen sich, soviel an ihnen ist, bemüheten, — genugsam erfahren, auch deshalb unserem Wirtschaftsrath bereits vor geraumer Zeit rescribiret haben, dass wenn diese junge Leute, wie sie gemeiniglich vorgeben, sich zu unsern Diensten zu qualificiren verlangen, sie hiezu ganz keine Philosophie, sondern vielmehr eines guten Lateins, sammt der Application zur Wirth- schaft, und allenfalls, wofern sie zu etwas höheren aspiriren, der Landesordnung, Stadtrechte und peinliche Halsgerichts-Ordnung vonnöthen hätten: so können wir auch, solang wir keine Ursach in contrarium sehen, von dieser Meinung umb so weniger abweichen, als wir ohnedem bishero an guten und ge- schickten, auch nur etwelche Latinität besitzenden Leuten bei der Wirthschaft notorie einen ungemeinen Abgang leiden. Dannenhero ihr erwähnten Burggrafen alle oberzählten Umstände geziemend vorzustellen, und ihme, dass er seinen Sohn in Ermangelung unsers nothwendigen Consensus zu seinem weiteren Studio alsofort davon abfordern; mithin, wann zumal seine aufrichtige Intention zu unsern Dienst gestellet ist, selben zur Schreiberei und Wirthschaft, worzu er jedesmal ceteris paribus unsere gn. Handbietung finden wird, mit Fleiss und Treue anhalten solle, von Amts wegen anzudeuten, auch damit weder diesfalls, noch sonsten etwas zum Gegentheil geschähe, selbst gute Obsicht darauf zu halten habet. Sign. Wien 20. Oct. 1717. A. F. F. z. Schw. mp. ƒ) Kníže odepíral žádané svolení, aby syn fišmejstrův mohl jíti ke stavu duchovnímu. Psal o tom z Vídně 3. list 1717 von Reichenbach, snad úředník při ústřední správě Schwarzen- berské, nejmenovanému patronovi, nejspíš do Třeboně, že sekretář knížecí dosud nemohl knížeti přednésti žádost za svolení pro syna fišmejstrova ke stavu duchovnímu, že však co možno nejdřive tak učiní und zu secundiren unermanglen wird, gestalten auch, wofern ich bei dem Referat zugegen bin, das Wenige, was in meinen Kräften stehet, — wiewohlen mein Patron weiss, dass man nicht viel thun kann, es auch vornehmlich mit dergl. Petitis sehr schwer hergehet, — beizutragen mich auf alle Weise befleissigen werde .. (Reichenbach tituluje adressáta Patron, Wirthschaftsrath und Gevatter). Kníže píše o témž hejtmanovi Třeboňskému: g) An Zelenka. Lieber Hauptmann ! Wasgestalt unser Fischmeister zu Wittingau Johann Kregczy durch ein, bei unserer letzten Anwesenheit in Böhmen überreichtes,

Strana 61
Dovolení ke studiím na panstvích Schwarzenberských 1711—1718. 61 und euch um Bericht hinterlassenes, sodann auch durch ein anderes jüngsthin anhero eingeschicktes Memoriale umb einen Losbrief für seinen Sohn und unsern fürstl. Consens, womit derselbe den Orden der Canon. Regularium Sti Augustini zu Wittingau amplectiren könne, supplicire, solches ist uns umständlich referirt worden. Nun haben wir unseres Missvergnügen darüber, dass unsere Unterthanen ihre Studia nur zum geistlichen Stand destiniren, schon öfters verspüren, und darumb den Verbot ergehen lassen, dass fürohin keiner ohne unsere Specialerlaubnis die höhere Studia fortsetzen; wir sehen aber, dass unserer Meinung zuwider gleichwohl unsere Unterthanen nach vollendeten Studiis gleich [zum] geistlichen Stande eilen; und mögen dahero in des Supplicanten Bitt um so weniger willigen, als seines Sohns Intention nur auf faule gemächliche Täge und ewigen Müssiggang gerichtet ist. Ihr habt also dem Supplicanten Fischmeistern zu bedeuten, dass ihme sein Petitum hiemit absolute abgeschlagen sei, und er fürohin mit dergl. uns zu importuniren sich nicht unterstehen soll, da sonst, wann er ferners einkommen sollte, euch hiemit anbefohlen wird, seinen Sohn beim Kopf zu nehmen und vor einen Recruten zu geben. Auch allenfalls, da dessen Sohn etwas unser jetzigen Resolution zuwider vornehmen sollte, werden wir den Vater dafür ansehen und hernehmen wissen. Deme ihr nachzuleben A. F. F. z. Schw. mp. haben werdet. Sign. Wien 6. Nov. 1717. Knížecí svolení ke studiu theologie dáno z toho důvodu, že kandidát málo umí německy a počítati. h) An Zelenka. Lieber Hauptmann! Obwohlen wir unsern Unterthanen die Fortsetzung der Studien zum geistlichen Stand ungern erlauben; dieweil ihr jedoch auf das euch zugestellt geweste Memorial geh. berichtet, dass des Supplicanten Thomae Czech von Niederbukowsko Sohn Johann Joseph der teutschen Sprach sowenig, als der Rechenkunst erfahren, und anbei zum Weltgeistlichen-Stand zu bequemen gedenket: so wollen wir ihm unsern gn. Consens, umb seine Studia theo- logiae an- und fortzusetzen, hiemit gn. ertheilt haben. Welches ihr dem Supplicanten zu seiner Consolation und Nachricht zu bedeuten habet. Sign. Wien 17. Nov. 1717. A. F. F. z. Schw. mp. Fišmeistrův syn Jiří Krejčí pomocí Třeboňského hejtmana Zelenky přece obdržel knížecí svolení k studiu práv, jakž vidno z následujících dvou dopisů, jež ten student poslal Zelenkovi: i) Uroz. a stat. panu Adalbertovi Wentzlowi Zelenka.. Ačkoliv by se mně od mnohých, zvlášť mně málo dobrého přejících, za zlé vykládati mohlo, že sem se nyní opovážil, beze všeho mé milostivé vrchnosti povolení v Praze zůstati: nicméně já tu naději mám, že v tej případnosti od ur. pana hejtmana. . vymluven budu. Neb já s takovým mém pozůstáním] a zdržení v Praze dokonce nic proti odeslanému JOKMti .. reskriptu jednati nechci, poněvadž tak dlouho, dokavad snad nějaká milostivější resolucí následovati nebude, ode všeho studirování

Strana 62
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 62 jak právního, tak taky duchovního, se zdržeti chci. Za tu tehdy jedinou milost nejponíž. sup- pliciruji . . aby [hejtman] tolik, co se jeho moc a možnost vztahuje, mně milostivě na ruku jíti si neobtěžoval, a k mému již od maličkosti mé majícímu intentu a povolání milostivým spomocníkem býti ráčil. Jestliby pak ale dokonce žádným jiným spůsobem mně se přispěti nemohlo, tehdy aspoň za nějakou moudrou. . radu poníženě žádám, zdaliž by pak nějakého vyššího stavu pána neb paní za intercessí u JKMti požádati za dobré se drželo. Neb mně možná nejní, ačkoli jsem již i Boha prosil i můj stav a náturu povážil, se k hospodářství časnému resolvirovati, ku kterému snad od mé mil. vrchnosti se applicirovati přinucuji.. . V Praze 18. Jan. 1718. . . nehodný služebník Jiřík Kregczy mp. j) [Týž témuž.] Já jsem sice té veliké milosti nikdy zasloužil, že urozený pán nejen strany mně a mého dalšího k studirování povolení tak velkou práci měl, nýbrž i takovou vin- šovanou žádost při JVOKMti skrze svou pomoc šťastně vymohl a obdržel. Což jsem já k mému největšímu potěšení z odeslaného mně od urozeného pána psaní, jako i z přiloženého extraktu milostivé knížecí resolucí radostně wigal [t. j. entnommen]. [Za to velice děkuje, bude se modliti]. . a dle téhož mně potřebného napomenutí tomu právnímu studirování s pilností a bedlivostí počátek učiním, abych tudy vůli a poručení JOKMti naplniti a sobě užitek spů- sobiti . . mohl . . . . . nejponíž. služebník V Praze 29. Jan. 1718. Jiřík Kregczy JUStudiosus mp. Kníže svoluje k studiím vedoucím k službě panské: k) An Zelenka. Lieber Hauptmann! Auf unseres Burggrafen Ambrožowsky eingereichtes Memoriale resolviren wir hiermit gn., dass er seinen ältern Sohn Joannem, welcher die Rhetoricam absolviret, ferner, und zwar Logicam, demnächst aber die jura studiren, sodann praxim bei ein oder andern Advocaten lernen könne, um dermalen zu unsern Diensten desto fahiger werden könne.. Wien 19. Nov. 1718. Viz list e) str. 59. A. F. F. z. Schw. mp. 362. 1712, 12. července: Reskriptem císaře Karla k tribunálu moravskému zapovídá se vrchnostem v Moravě, aby svým poddaným proti jich vůli nevnucovaly potravin a jiných výrobků hospodářských ke koupi. Carl oc. Liebe Getreue ! Wir mögen euch nicht verhalten, dass bei uns glaub- würdig und auch aus vielfältigen Beschwerden allerhand Unterthanen vorgekommen, wasmassen in unserm Erb-Marggrafthum Mähren fast insgemein bei denen Herr- schaften und Gütern der unbillige Missbrauch eingeführet seie, dass die Obrigkeiten ihren Unterthanen allerhand Wirthschafts-Effekten und Failschaften, welche sie ent- weder selbsten in ihren Territoriis erzeigten oder auch von anderwärts zusammen- kaufen, als da seind: Getraid, Bier, Wein, Brantwein, Vieh, Fisch, Butter, Schmalz, Wolle, Gefliegel-Werk und dergleichen Sachen mehr, wider Willen und Verlangen

Strana 63
Zákaz o vnucování potravin na Moravě 1712. 63 der Unterthanen denenselben um einen gewissen, oft unbilligen Preis und Wert vor- legen; mithin die Unterthanen gezwungen werden, dergleichen vielmalen gar ver- dorbene Failschaften, ob sie gleich solche öfters weder geniessen, weder weiter an das Geld bringen können, um den ausgesetzten Wert dannoch anzunehmen und der Obrigkeit zu bezahlen. Wann nun aber dieses wider die natürliche Billigkeit und alles Recht laufet, zumalen niemand, wann er nicht will noch brauchet, zu geschweigen etwa gar nicht geniessen kann, zu kaufen oder kauflich anzunehmen schuldig ist, wir auch unsers höchsten Amts wegen nicht zugeben können, dass die Armut auf eine solche fast unchristliche Weise getrucket, und der Unterthan zu Schaden des publici sowohl als der Obrigkeit selbsten entkräftet werde: Als resolviren und ordnen wir gnädigst hiemit, dass von nun an alle der- gleichen Vorlegungen derer Wirtschafts-Effekten und Failschaften, wie die immer Namen haben mögen, — gleichwie es auch also nach weiland unsers hochgeehrtesten Herren Vaters Leopoldi Majestät und Liebden glorwürdigsten Andenkens allschon unterm 28. Junii des längst verflossenen 1680ten Jahrs in unserm Erbkönigreich Böhmen eingeführet worden, — gleichergestalten in unserm Erbmarggrafthum Mähren völlig aufgehoben, ab- und eingestellet sein, mithin keine Obrigkeit daselbst führo- hin mehr befugt sein solle, ihren Unterthanen die Wirthschaftsfailschaften, bevorab wann dieselbe schon verdorben, wider ihren freien Willen, und was sie nicht selbsten freiwillig annehmen wollen, käuflich aufzudringen. Welches doch im überigen der Breu-Urbars- und Wein- auch Brantwein-Schancks-Gerechtigkeit einer jeden Herr- schaft, mithin das Bier wie auch Wein und Brandwein in die offene Kretscham, oder wo es sonsten Herkommens, auszustossen, auch kein fremdes Bier und Brand- wein auf obrigkeitlichen Grund und Boden einführen zu lassen, unpraejudicirlich seie; wie ingleichen hierunter nicht diejenige Failschaften anzunehmen verstanden sein sollen, welche bei einer und andern Herrschaft aus alten Vertragen in würklicher Ubung, mit Einwilligung der Unterthanen hergebracht seind. Und befehlen euch diesemnach hiemit gnädigst, dass ihr diese unsere ernstgemeinte Resolution im ganzen Land durch eigene, in unserm Namen teutsch und böhmisch in Druck bringende Patenten schleunig publiciren, auch in denen Kreisstädten affigiren lassen, und den Vollzug dessen mit Einschickung einiger Exemplarien ermeldten Patenten in Unter- thänigkeit berichten. Im übrigen aber, womit wider dieses Gebot von niemanden gehandelt, sondern die Ubertreter von unserm Cammerprocuratore bei gehöriger Instanz gerichtlich besprochen und nach Gestalt der Umstände zur Straf und ernst- lichen Einsehen gezogen werden, die fleissige Obsicht tragen sollet. Hieran oc. Pressburg den 12. Julii 1712 oc. Carl.

Strana 64
64 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Tištěno v knížce vyšlé v Praze u Lochnera bez roku: Continuatio Codicis Ferdinandeo-Leopoldini 1711—1719, str. 48—53 s nadpisem: Insinuat vom königl. Tribunal in Mähren de praes. 1. Sept. 1712 eines kaiserl. Rescripti inhibit. wegen der von denen Obrigkeiten ihren Unterthanen aufgetrungen[en] Failschaften. — Třetí článek robotního patentu z 28. června 1680 (AČ. XIII. str. 487-8) vyslovuje touž zápověď, ale slovy kratšími a méně určitými. Celý robotní patent z r. 1680 byl rozšířen na Moravu patentem z 26. května 1713. 363. 1712, 30. srpna: Poddaným v Čechách zapovídá se stěhovati do Uher. Resoluce císaře Karla daná ve Vídni 30. srpna 1712 k místodržitelstvu českému na- řizuje: ježto se po Čechách roztrušuje, jakoby poddaným bylo dovoleno stěhovati se ze země do Uher, aby místodržitelstvo proti tomu vydalo patenty v obojí řeči s doložením, dass nicht allein derlei wegziehen wollende Unterthanen ernstlich bestrafet, sondern auch, wann man einen solchen Aufwickler, der obiges denen Leuten in Wabrheit einzureden sich unterstehete, ertappen würde, derselbe an Leib und Leben bestrafet werden solle. (Weingarten, Codex 1720 str. 704 č. 712.) — Viz podobné zákazy v Slezích a v Moravě zde výše str. 1—2 č. 334. 364. 1713, 30. ledna: Císař Karel VI. doplňuje starší předpisy o nepoplatném pře- nášení svobodného majetku ze zemí českých do rakouských a naopak, i nařizuje, že při přenášení poddanského majetku mezi těmi skupinami zemí vrchnosti mohou z něho vybírati odchodné. Carl der Sechste oc. Liebe Getreue! Ihr werdet euch gehorsamst zurück erinnern, wasgestalten weiland unser hochgeehrtister Herr Vater noch vor ange- laster Kommunicirung durch unsere königliche Böheimische mit auch unserer Öster- reichischen Hof-Kanzlei wegen der vor damals noch übrig [čti: üblich] gewesten Abzuggelder sich dahin gnädigst resolviret, und erstlichen zwischen 1) unserem Erb- königreich Böheimb und denen dahin inkorporirten Ländern eines, dann unserer Erbgrafschaft Tyrol andern Theils, besage eines sub dato 26. Aprilis anno 1696 erlassenen Rescripti,2) sodann auch respectu unserer übrigen Österreichischen Landen unter dem dato 5. Monatstag Martii des 1700. Jahrs sothanes Abzuggeld cassiret und aufgehoben worden,3) dabei auch nichts anders, als ihro das ius regium, cam- merale, vectigale et alia, nec non das ius herile respectu unserer treugehorsamsten Ständen vorbehalten haben. Nun aber dieses letztern halber, in wie weit sich nemlich in ein und anderem Lande das ius herile und herrschaftliche Grundrecht erstrecken solle, sich abermalen einige Unvernehmen 4) ereignen wollen; dahero wir bemüssiget worden, zwischen anfangs gedachten unseren Hofkanzleien, wie nicht minder unserer kaiserl. Hofkammer, in so viel es die iura fisci belanget, eine weitere Communication pflegen zu lassen, und auf den uns hiernach gehorsamst beschehenen Vortrag gnädigst resolviret,

Strana 65
O odchodném 1713. 65 dass wann künftighin eine höhere Stands- oder eine andere unburgerliche, keinen unterthänigen Grund besitzende Person, aus unserem Erbkönigreich Böheim, Marggrafthum Mähren, Herzogthum Schlesien, wie auch der Grafschaft Glatz, in andere unsere Österreicherische Erbländer wurde abziehen oder etwas von Vermögen übertragen wollen, in solchem Fall weder von Seiten unsers landesfürstlichen Fisci, weder deren Ständen einiges Abfurthgeld gefordert, sondern die Freizügigkeit aus einem Lande in das andere samt dem Vermögen gelassen werden; dahingegen von denen unterthänigen Grund-Halden, und allen anderen, auch nichtunterthänigen Personen, so einiges der im Lande eingeführter Unterthänigkeit und respective Grundrecht unterworfenes Vermögen ausser Landes bringen wollen, dessen herr- schaftliche und gestalten Dingen nach Grund-Obrigkeit sich der etwan alt- und wohl-hergebrachten Gewohnheit nach des iuris detractus oder Abfahrt-Rechts ge- brauchen könne; mithin sowohl denen Ständen, als auch denen Städten, in so viel es das burgerliche, burgrechtlich[e] und unterthänige Vermögen angehet, sowohl in unserm Erbkönigreich Böheim, Marggrafthum Mähren, Herzogthum Schlesien, und der Grafschaft Glatz, als auch unseren überigen Österreicherischen Erbländern ein gleiches Recht zu statten kommen solle. Euch gnädigst befehlende, diese unsere gnädigste Erklärung obangezogener Pragmaticae zu männiglichen Wissenschaft und Verhalt dem Herkommen nach publiciren zu lassen; vollbringende hieran oc. Geben Wien den 30. Jan. An. 1713. Carl. Continuatio Codicis Ferdinandeo-Leopoldini 1711—1719, pg. 75—79. 1) V starém otisku následuje zde omylem in. 2) Reskript císaře Leopolda, daný ve Vídni 26. dubna 1696, jest tištěn ve Weingartenově Codexu 1720 str. 583 č. 531. Vypravuje se v něm, že do té doby dědictví z Čech a z Moravy do Tyrolu i naopak ne- bylo prostě propouštěno, nýbrž požadováno z něho odchodné, což císař mění, tak aby příště mezi Čechami, Moravou a Slezskem se strany jedné, a mezi Tyrolskem se strany druhé neplatilo se odchodné (jus detra- ctionis, Abzugsteuer) při přenešení domova ani při převážení dědictví, sondern einem jeden freien Einwohner das seinige, sonder Zumuthung einigen detractus, herüber und hinüber zu fuhren, salvo caeteroquin jure nostro regio, camerali, vectigalibus et aliis, nec non herili, erlaubt sein und bevorstehen solle. 3) Reskript císaře Leopolda k místodržitelstvu českému, daný ve Vídni 5. března 1700, nařizuje vy- hlásiti, dass [wie] wir bereits dieses Abfahrtsrecht Anno 1696 den 26. Aprilis zwischen unserm Erbkönigreich Böheim, Erbmarggrafthum Mähren und Erbherzogthum Oesterreich [sic], und unserer gefürsteten Grafschaft Tyrol allergnädigst aufgehoben haben, nunmehro solches auch respectu unserer andern sämtlichen österrei- chischen Erbländern passiret sein solle. Toto poslední rozhodnutí nebylo řádně provedeno; Rakousy nechtěly se mu podrobiti, a Morava byla z něho propuštěna reskriptem císařovny Eleonory vydaným k tribunálu Moravskému dne 11. srpna 1711, jejž jsem našel v knize patentů kláštera Žďárského, uložené v archivě Českého Musea. Císařovna Eeonora nařizovala: dass weilen bis daher von Seiten Oesterreich sothanes jus detractus, wie man dessen von Seiten der böhmischen Länder urbietig gewesen, nicht aufgehoben werden wollen, ihr darmit gleichergestalten ex parte des Markgrafthums Mähren fortfahren möget; wobei wir es untereinsten bei eurem geh. Vorschlag dahin bewenden lassen, dass von denen Verlassenschaften der versterbenden Oberstands-Personen 9 kr., von bürgerlichen Verlassenschaften 6 kr. von jedem Gulden nomine detractus genommen werden mögen. 4) V starém otisku stojí zde omylem Unternehmen. Archiv Český XXIV.

Strana 66
66 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 365. 1713, 10. února: O selském plavu dříví z panství Vorlického do Prahy, jejž správa panství hledí obmeziti. V knížecím archivě na Vorlíku pod signaturou 5. AU. 3. jsou mezi jinými následující písemnosti, jimiž osvětlují se několikeré zjevy souvislé s plavením dříví od poddaných obchodníků i neobchodníků z panství Vorlického do Prahy: a) Nedatovaný koncept nepodepsaného úředníka (Vorlického hejtmana Prauna), jenž vykládá kněžně, jaké škodlivé následky pocházejí z toho u sedláků, když plaví dříví do Prahy, a míní, že by plav měl býti obyčejným sedlákům a chalupníkům docela zapovězen, a dříví aby se prodávalo domácím obchodníkům, jichž jmena uvádí. Ursach, warum auf der Herrschaft Worlik die Holzflösserei nacher Prag, meines unter- thänigsten und unmassvorschreiblichen Erachtens, denen angesessenen Bauern und Chalupern (ausser denen Ordinari-Holzhändlern, so hierunten benennet sind), gänzlichen einzustellen wäre, und das etwa zu verflossen habende Holz denen Holzhandlern hier in loco verkauft werden könnte. 1° Ist erweislich und kann kein Unterthan in Abrede stellen, dass ein mittelmässiger Bauernfloss hier in loco wenigstens 2 fl. koste; welches aus folgendem erhellet : Erstlich werden hierzu wenigstens 6 Stammhölzer, so 2 Läng geben, erfordert, deren jeder Stamm werth ist 6 kr., thut also 36 kr. Von Niederfällen, Schälen, Zerschneiden mit der Saag und Machen derer Löcher in die Pämber, mithin von Verfertigung eines ganzen Floss Holzes von 12 Pämbern wird bezahlt wenigstens 24 kr. Von Ausführen eines Floss Holzes, erstlichen von Stock zum Weg, und folglich von dannen bis auf die Wälzstätt, auch wenigstens 30 kr. Denen Flössern wird von Machung eines Floss Holzes und Abflössung desselben nacher Prag auch wenigstens bezahlt zu 24 kr. Vor Widdan, welche aus denen schönsten Tännen und Fichten-Haincheln [?], woraus das schönste Holz wachsen möchte, gemacht werden, und vor die sog. Worziny, welche von denen jungen und schönsten Eichen sein müssen, wie auch vor die sog. Hwoždiege, wird nur auf ein Floss nur gerechnet 6 kr. An Maut kommet bis nacher Prag zu bezahlen 4 kr.; — facit 2 fl. 2° Nun kann aber auch nit widersprochen werden, dass die Unterthanen einen solchen hier in loco 2 fl. kostenden Floss Holz zu Prag gar selten um 2 fl. anbringen, hingegen fast für ordinari nur umb 1 fl. 30 kr., ja öfter gar nit einmal so theuer hingeben müssen, und also nicht nur allein einen grossen Schaden an Holz, sondern auch viel Versaumbnusse und Schaden an ihrer Wirthschaft zu Haus tragen, zumalen sich öfters ereignen thut, dass der Paur, bevor er solchen Pramb verkaufet, 2, 3, auch bisweilen 4 Wochen darmit zubringen und zu Prag auf Kaufleute warten, und währender dieser Zeit entweder das Holz selber oder durch einen andern umb Bezahlung wachten lassen muss, und also einen unwiederbringlichen Schaden hat. 3° Thuen die Prager Burgere einen solchen dahin flössenden Bauersmann 20, 30, 50, 100 und mehr Gulden auf einmal vorstrecken; aus welcher Ursach und weil derselbe der Meinung ist, noch einmal so viel bei solchem Gelde zu prosperiren, auch dahin verleitet wird, daselbsten zu Prag verschwenderischerweis zu zähren, vor das Weib und Kinder Spitzen,

Strana 67
O selském plavu dříví z Vorlicka do Prahy 1713. 67 Schleier und dergl. vor die Bauern kostbare Waaren einzukaufen und nacher Haus zu bringen, zu Hause aber das uberbleibende Geld zitzlweis andern wieder vorzustrecken, an welchen öfters sich nit weder wenig oder gar nichts zu erholen ist. Und folget sodann öfters daraus, dass dieser aus Besorg, arrestiret zu werden, nicht nacher Prag gehen darf, sondern thut seinem Prager Creditori diejenige, denen er etwas Geld vorgestreckt hat, namhaft machen Bei welcher Beschaffenheit die Prager, wenn ein solcher Schuldner dahin einiges Holz zu- flösset, selbigen anhalten, und ihm sowohl das seinige, als andern gehöriges Holz, so mit dem seinigen vermischt, hinweg nehmben, mithin auch andern ... und Schaden verursachen thuen. [Seznam 14 obchodníků ve dříví:] Georg Wolawka zu Zdiakow, Georg Laukotka am Ufer, Martin Berka zu Kosteletz, Jakob Klima zu Czernowir, Martin Trziska zu Kuczerz, Georg Rzežabek allda, Wenzel Maschek [?] zu Klingenberg, Johann Maschek zu Czerweny der Junge, Gregor Sauhrada zu Zahorzj, Franz Auziczka zu Sanik, Victorin Lylowetz [čti Jilovec], Sauhrada Schmied zu Jamney, Adalbert Kral zu Kwietow, Wenzel Kotrba allda. b) Marie Arnoštka kněžna z Eggenberka 10. února 1713 nařizuje, aby sedláci zanechali plavu do Prahy a odváděli dříví místo peněz na splácení daní a úroků knížecím úřadům, kteréž je prodají obchodníkům doma nebo v Praze. Von Gottes Gnaden Maria Ernestina verwittibte und regierende Herzogin zu Crumau und Fürstin zu Eggenberg.. Lieber Getreuer! Demnach es der Auge- schein gibt, dass auf unsern alldortigen Herrschaften die Bauernwalder gar sehr ausgeplündert werden und in kurzer Zeit völlig zu Grund gehen dörften; woran lediglich diejenige Bauern selbsten, welche lieber das [cti: der] Holz-Flösserei, als der Feldarbeit nachgehen, Ursach seind. Woraus dann folget, dass sie nicht nur allein ihre Wirthschaft zu Haus veransaumen, und allhier in Podskall grosse Schulden machen, sondern gar oft den entlehneten Geld zu Prag das mehriste verschlemmern oder es sonsten unnützig verwenden, bei Nichtzuhaltung mit der Bezahlung aber sich verschiedene Pfändungen und Repressalien durch die Podskaller zu ereignen pflegen. Warmit die Herrschaft selbsten nichts als vertriessliche Ungelegenheiten hat. Auf dass aber einem und dem andern annoch vorgebogen werde, so haben wir resolvirt und befehlen euch hiemit gnädigst, in der ganzen Herrschaft zu eines jeden Bauern Wissenschaft unverweilt kundzumachen: dass man künftighin von denenselben das Flössholz zu Handen der alldor- tigen Herrschaftsämter, absonderlich aber des Contributionsamts auf die Schulden annehmen, und es folglich entweder selbst nacher Prag verflössen und daselbst ver- silbern, oder denen in der Herrschaft sich befindlichen Holzhändlern verkeufen werde. Durch weliche Publicirung denen Bauern auch das Selbst-Holzflössen ernstlich untersagt und völlig eingestellet, mithin selbte lieber ihrer Wirtschaft nachzugehen 9*

Strana 68
68 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: und derer Feld besser zu arbeiten verwiesen, consequenter mit gedachten Bauern- wäldern noch [čti: auch] besser, als es bishero geschehen, zu wirthschaften ange- fangen, und darmit unaussetzlich continuirt werden solle. Weliches alles ihr ins Werk zu stellen und darüber fest zu halten wissen werdet.. Geben Prag 10. Febr. 1713. Maria Ernestina. P. S. Bei Publicirung dieser Verordnung werdet ihr auch denen Richtern a parte sagen, dass von besagter unserer Resolution keineswegs abweichen, sondern selbige exequirter sehen wollen ; dahero sie auch die Bauern selbsten erinnern sollen, uns allhier in Sachen mit keinen Memorialien, absonderlich haufenweis, wie es durch die Woslower Bauern beschehen, bei Vermeidung einer scharfen Bestrafung, ver- geblich zu überlaufen, dann sie werden nichts richten. Na kopii tohoto dekretu v archivě Vorlickém jest připsáno: Präs. 19. Febr. 1713. c) Vorlický hejtman Praun 10. března 1713 oznamuje kněžně, když vyhlašoval předešlý její rozkaz že obchodníci dřevní ukázali mu seznam dluhů, jež mají za sedláky a k nimž míní přijíti odebíráním dřív od nich; hejtman činí návrhy nové, aby sedláci mohli spláceti obchodníkům své dluhy dřívím, aby se ustano- vily pokuty na krádež dříví a na nedovolené kácení selských lesů, též aby domácí obchodníci s cizopanským dřívím vykazovali se vysvědčením o jeho původu, a dosavadním obchodníkům aby bylo dovoleno obchod dále provozovati. — Jest znamenati, že ku provedení rozkazu kněžnina nebylo učiněno skoro nic, a také nové ná- vrhy hejtmanovy od něho se odchylují. Unterth. geh. Bericht, die Holzhandelschaft auf der Herrschaft Worlik betreffend. Nachdem Euerer Durchlaucht gn. Rescript ddo 10. Febr. d. J., betreffend die neue Einrichtung wegen der Unterthanen-Flösserei, in der herrsch. Kanzlei allen Richtern und Unterthanen, so mit der Flösserei umgehen, publicirt worden: haben die Holzhändlere die in der Beilag [1713, 7. Mart.] specificirte und sich auf 2449 fl. 30 kr. 1 d. erstreckende Schulden, so selbte unter den Bauern haben, mir eingegeben, und darbei gebeten, weil das vorgestreckte Geld zum Theil in EDt Aemter zu Abstattung der Zinsen, Getreid- und anderer Schulden, auch der Contribution, zum Theil aber zu Beischaffung der Zueg verwendet worden ist, den- selben an die Hand zu gehen, damit sie nach und nach wiederum zu dem ihrigen kommen und also keinen Schaden tragen mögten. Nun ist zwar wahr, dass von den berührten Schulden ein ziemlicher Theil des Geldes in die Aemter kommen; hingegen aber auch nicht zu laugnen, dass öfters in der Herrschaft verboten worden, ohne obrigkeitl. Erlaubniss Niemanden über 7 fl. vorzustrecken, gestalten man im widrigen Fall zu solchen Schulden nicht verhelfen würde. Bei welcher Bewandnuss man dann auch fast nicht anders thun kann, als das gegebene Gebot selbsten zu halten, und durch dessen Brechung keine nachtheilige Folge auch in andern Sachen zu verursachen, mit- hin stillschweigend geschehen zu lassen, dass die Schuldner von selbsten und ohne obrigkeitl. Zwang doch der [cti: die] theils so namhaften Resten, — jedoch ohne dass selbte wider die habende Erlaubnis ein mehres von Flöss- oder Scheiderholz, dann Fischkörben verfertigen, und also der [čti: die] ehedessen an den mehristen Orten ganz ausgehaute Wälder gar inf Grund ruiniren sollten, — abtragen mögen.

Strana 69
O selském plavu dříví z Vorlicka do Prahy 1713. 69 Und sintemalen sonderlich unter denen mit der Flösserei umgehenden Unterthanen der Ungehorsam und die Holzdieberei am mehristen in Schwung gehet, mithin nothwendig ist, dass auf derlei Uebertreter eine, jedoch moderate und gewisse Straf gesetzt, folglich aber un- nachlässig auch exequiret, mithin keineswegs darvon abgewichen werde: dannenhero wäre ich der unterthänigsten und unvorschreiblichen Meinung, dass wann ein Bauer in EDt Wäldern sich in einer Holzdieberei betreten liesse, ein solcher erstlich in EDt Renten das Holz, was es werth sein möchte, bezahlen, und folglich noch zweimal soviel zur Straf zu erlegen schuldig sein soll. Und dieses könnte bei der ersten, bei öfterer Betretung aber eines und des andern duplicirt werden. Welches auch auf derer Gotteshäuser Wälder verstanden werden könnte. Sollte sich aber, wie es dann gar oft geschehen wird, ein oder der andere unter- fangen, in der Gemeinde oder seinen Grundholz etwas über die habende Erlaubnuss zu fällen und auf Wasser zu bringen, mithin mit Verachtung des obrigkeitlichen Verbots zu ruiniren: so könnte ein solcher zu Erlegung soviel Geldes, als ein solches Holz hier auf der Stelle werth sein möchte, angehalten werden. Und wann letztlich einer ohne habender Erlaubniss einiges auf obige unzulässige Weis verfertigtes Holz auch sogar aufs Wasser wälzen und heimlich verflössen möchte: ein solches Verbrechen wäre an EDt zu gn. Bestrafung unterthänigst zu berichten. Was EDt etwa auf diejenige, welche sich gelüsten liessen, entweder das eigene, oder aber von andern hiesigen Herrschafts Unterthanen erkaufende Holz vor fremdes, d. i als ob es von ein oder der andern fremden Herrschaft erkauft worden wäre, anzusagen, und die Obrigkeit also zu bevortheilen und zu betrügen: ein solcher wäre auch an EDt zu berichten. Damit aber dieser Betrug gestraft würde, so erfordert es die Nothdurft, den Holzhandlern über den ehedessen habenden Befelch annoch scharf einzubinden, kein fremdes Holz ohne habender Attestation von derjenigen Herrschaft, von welcher oder derer Unterthanen es er- kauft worden ist, bei 3 Schock Straf nicht zu verflössen, sondern ermeldte Attestation allezeit beim Schloss vorzuweisen. Schliesslich werde auch eines gn. Befehls unterthänigst gewärtig leben, ob EDt gn. erlauben werden, allen denjenigen, so in der hiebei verwahrten Specification begriffen, die Handelschaft mit dem Holz zu treiben; weil die mehristen Bierschänken, die übrigen aber Richter und sonsten vermöglichere Leute, die zugleich ihre Wirthschaften gar wohl abwarten können, seind, und hierdurch der Bierverschleiss ziemlich befördert wird. Die auch specificirte 4 Müllner bitten zwar eben, womit denselben erlaubt würde, den Holzhandl zu führen, u. zw. wenigstens mit fremden Unterthanen. Wessen EDt nun sich auch hierinfalls gn. resolviren werden, werde eben unterthänigst gewärtig leben. Actum Schloss Worlik 10. Mart. 1713. Joh. B. Fr. Praun mp., Hauptmann. K tomuto hejtmanovu konceptu jest připojen seznam 17 obchodníků ve dříví, jenž dosti se srovnává se seznamem dluhů ze 7. března 1713; vyčtení obchodníci jsou větším dílem šenkýři a při tom chalupníci nebo rychtáři. Krom toho jest poznamenáno: „Müller handlen bis dato solgende: Der Klingenberger, Saniker, Kwietower, Schimanower.“ K tomu jest připsáno jinou rukou: Indessen zu lassen, weilen selbte mittelst des Accises contribuiren.

Strana 70
70 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 366. 1713, 12. května obnoveny jsou artikule spojeného cechu kovářského, bednářského, kolářského a zámečnického v městečkách a vesnicích na celém panství Brtnickém v kraji Jihlavském. Hrabě Antonín Fratišek Collalto kovářům, bednářům, kolářům a zámečníkům z mě- stečka Brtnice Trhové, ze Staré Říše a z vesnic ku panství Brtnickému náležejících udělil dne 9. dubna 1665 artikule ke správě společného cechu. Nástupce pak jeho na panství Brtnickém, Antonín Rombald hrabě z Collalto, k žádosti cechmistrů a mistrů týchž čtyř ře- mesel na Brtnicku dne 12. května 1713 potvrdil ty cechovní artikule a přidal k nim čtyři nové kusy. Toto potvrzení s 25 artikuli cechovními jest uveřejněno Al. Jos. Pátkem v Časo- pise Matice Moravské 1903 str. 157—161. Podle článku 5. všichni mistři jmenovaných řemesel z celého panství Brtnického byli povinni vstoupiti do cechu Brtnického, tedy nejen z městeček, ale i z vesnic. Řemeslníkům vesnickým bylo dopuštěno jedno ulehčení, o němž stanoví čl. 4.: „Každý ten, jenž by pořádným mistrem býti chtěl, má se netoliko manželkou, nýbrž i bytem svým vlastním zaopatřiti; jináč za mistra držán aniž řemeslo své držeti moci nebude. Co však toliko na zdejší Brtnické a Staroříšské mistry, a ne na obývající ve vesnicích, se rozuměti má, poněvadž po vesnicích na vůbcích aneb podružství obejvati od starodávna dovoleno bylo a ještě jest.“ Vesnic bylo na panství Brtnickém přes 30. — Podle záznamu tištěného na str. 161 společný cech Brtnický r. 1765 rozdělil se na tolik cechů, kolik řemesel v něm bylo, při čemž jmenují se také truhláři. 367. 1714, 31. ledna: Poddaní statku Doupovského v Loketsku, zdráhavše se pleti obilí, museli se zavázati, že bude každý sedlák robotovati 3 dni v témdni buďsi s potahem nebo ručně. Archiv zemský v Praze má nový opis s poznámkou: Duppauer Grundbuch. Im Dürrmauler Grund- buch auf erstem Blatt steht folgende Eintragung: Demnach ao 1713 die sammentliche Bauern auf der Herrschaft, u. zw. in specie die Dürrmauler und Rednitzer Bauern, sich geweigert, auf Befehl des Haupt- mannes Johann Ignaz Schweizer das Gras und Unkraut aus dem Getreid zu raufen: als hat sothaner Hauptmann sich dessen im kgl. Kreisamt Tucherschitz*) beschweret; worauf ein kreisamtlicher Befehl (so im hiesigen Protokoll eingetragen zu finden) ergangen: dass die Bauern alle Robot, was ihnen vom Amt aufgetragen wird, gnädigster Herrschaft zu verrichten schuldig sind, u. z. jeder wochentlich 3 Tag, es sei mit dem Zuge oder mit der Hand. Als haben Ihro hochreichsgräfliche Gnaden der hoch und wohlgeborne Herr H. Gottfried des h. R. Reiches Graf von Lützau, Erb- und Grundherr der Herr- schaft Tuppau und Sachsengrün, alle Richter und Geschworne von denen 10 Dörfern in dero eigenes Zimmer auf den 31. Januarii 1714 citiren lassen; welche auch

Strana 71
z let 1713 a 1714. 71 erschienen, und in dero Tafelstuben gnädigst befragt worden, ob sie kunftighin gut- willig alle Robot, sowohl mit denen Geschirren, als auch mit der Hand, wie sie dann schuldig seind, thun wollen, oder ob sie was dagegen einzuwenden haben. So haben sie sich sammt und sonders gutwillig dahin verobligiret und an- gelobet, alle Roboten, es sei mit denen Geschürren oder mit der Hand, gehorsamst zu verrichten, u. zw. ein jeder die Wochen 3 Tag, wann man es begehren werde. Welch da waren als: Následují jmena rychtářů a konšelů v 10 vsech řečených Dürrmaul, Rednitz, Promuth, Jurau, Dörfles, Sachsengrün, Petersdorf, Totzau, Koslau, Oleschau. Tyto vsi tvoří statek Doupovský v kraji Loketském ještě v Palackého Pop. 422. Panství Doupovské bylo r. 1698 prodáno od hr. Viléma Františka Verduga hraběti Gottfriedovi z Lützowa. — *) Ves Tuchořice, 2 hodiny na jv. od Žatce, byla zvláštním statkem a později v 18. století připojena ku panství Dobříčanskému v Žatecku. 368. 1714, 20. září: Josef Ant. hr. Záruba nesvoluje k uvolnění tělesné poroby, povo- lenému Kosteleckým n. Orl. od jeho otce, leč že jim odpouští plat dávaný při vstupování v manželství. Otec hraběte Josefa Antonína Záruby z Hustiřan byl hr. František Karel. Ten měl s měšťany Ko- steleckými mnohé různice, jež císař Leopold rozsoudil reskriptem z 9. dubna 1696 skoro vesměs ve prospěch vrchnosti (Zoubek, Kostelec n. O. 1860 str. 35). Na tento rozsudek naráží začátek přítomného listu, a zároveň dává na srozuměnou, že hr. František Karel Záruba († 1714) někdy po onom rozsudku stal se laskavějším ke Kosteleckým a jmenovitě svolil, aby děti, dokud rodičové jich jsou na živě, nemusely (zároveň se sirotky) býti každoročně stavěny úřadu panskému (který si z nich vybíral k službě), i aby Kostelečtí mohli bez zvlášt- ního dovolení dávati své děti na učení, kam by chtěli, čímž by byli unikli dvěma podstatným důsledkům pod- danské nevolnosti čili člověčenství. Srovnej v AČ. XXIII. str. 459 list ze 14. ledna 1678. Nemajíce já posavád žádné příčiny, abych za to, co dosti s velikými outra- tami a promrzelostí můj respective v Pánu odpočívající pan otec dle císařského spravedlivého vejnosu sobě tak lechce vážil a zmařil, a od stavunku živých rodičův dětí, a bez ohlášení při mně aby obec Kostelecká mně dědičně poddaná děti své na cvičení, kde by se jim líbilo, vysílati mohli, čelící, toho učiniti nemohu. Nýbrž tu milost jim činím, aby od dnešního dne, kdyby který z dítek z mého dědičného města Kostelce k stavu sv. manželství o dovolení při mně aneb oficíru se ohlásil, žádný tou jednou kopou groš. míš. do důchodu mého platiti, a jak mně tak i bu- doucím potomkům mým a držitelům města Kostelce nad Vorlicí nyní i na časy budoucí a věčně skládati povinni nebyli, je tímto osvobozuji. A pro lepší toho stálost mou vlastní rukou jsem se podepsal a mou přirozenou pečeť vědomě při- tisknouti dal. Datum v zámku mém Kosteleckém dne 20. Sept. ao 1714. Jozeff Antonín Hrabě Zaruba Pan z Hustirzan m. p. Originál perg. v museu města Kostelce n. O., visí u něho pečeť na hedbávné šňůře barvy bílé, modré, červené a zelené.

Strana 72
72 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 369. Instrukce daná rychtářům a poddaným panství Novozámeckého u České Lípy od hraběte Jana Yiléma z Kounic dne 15. dubna 1715. Demnach vielfaltigmal missfällig wahrgenommen, dass sowohl bei den ange- setzten Richtern, als auch gesammten Unterthanen der Herrschaft Neuschloss ver- schiedene, höchst schädliche Unordnung und unverantworliche Missbräuche einge- schlichen, auch dermassen bereits überhandgenommen, dass mir solches ohne grossen Schaden und Nachtheil länger auszustehen unmöglich fallet: mithin zu gänzlicher Unterbrechung derlei höchst schädlichen Unordnung, und Abwendung des daraus leicht entspringen mögenden grösseren Ubels gegenwärtige Instruction, wornach sich ein jeder Unterthan fuhrohin zu richten, dann meine nachgehends bemeldte Ver- ordnung gehorsamst zu befolgen schuldig sein wird, himit aufzurichten gezwungen werde. Dannenhero verordne und solches von jedermänniglich künftig fest gehalten haben will, u. zw. förderst: 1. Damit ein jeglicher Unterthan, den göttlichen als Kirchengesetzen nach ein fromm- und tugendsammes Leben führe, alle Sünden und Laster meide, auch anderen verbotenen Sachen sich gänzlich enthalte, die Kinder zu allen Guten ziehe, selbe auch gütlich zur Schule und Kinderlehr anhalte, widrigenfalls derselbe eine Kirchenstraf zu gewärtigen haben wird. Und 2. sintemalen auch die Gotteslästerung, als Schelten, Fluchen und allerhand schädliches Zotenreissen, wodurch die frommen, besonders aber die blühende Jugend nicht wenig geärgert wird, bei manchen in solchen Schwung gekommen, dass fast hieraus eine tägliche Gewohnheit gemacht wird : als will ich hiermit einen und jeden mit hochsten Ernst gemahnet haben, von solchen lästerlichen Gewohnheiten führohin abzustehen und deren sich gänzlich zu enthalten, wo der Ubertreter am Leib und Gut nicht gestrafet werden will. Weilen auch 3. durch das Karten- und Würfelspiel, welches gar selten ohne Fluchen und Schelten ablaufet, forderst Gott der allmächtige beleidiget, die gute Einigkeit zer- trennt, die besten Freunde zum Feinde macht, die Jugend geärgert und zu allen Bösen veranleitet, endlichen auch der Unterthan ins Verderben gesetzt, ja sogar zu Verrichtung bürgerlicher als obrigkeitlicher Schuldigkeiten unfähig gemacht wird: dahero in Erwägung dieser so wichtigen Ursachen thun alle Karten- und Würfel- und andere unzulasslichen Spiel bei 1 Reichsthaler Straf, so ein jeder Spieler un-

Strana 73
Instrukce rychtářům a poddaným na Novozámecku 1715. 73 nachlässig wird erlegen müssen, hiermit aufs scharfste verbieten, denen Richtern und Geschwornen aber ernst anbefehlen, damit selbe keine Spielwinkel in der Gemeinde unter 2 Rthl. Straf, so der Spielhalter jedesmal zu erlegen haben wird, dulden sollen, widrigenfalls sie selbten in die jetzt besagte Straf belasten [?] werden. Ferner 4. wird sich ein jeder Unterthan am Sonn- und Feiertagen aller verbotenen Arbeit, sonderlich aber die Richter und Schanker der Abholung oder Einholung des Biers und Salzes (wie es bishero geschehen) bei hochster Straf enthalten; kein Richter auch, vielweniger ein anderer Unterthan die Obrigkeit oder meine Beamten, es sei denn, dass sich ein Nothfall ereignet, an Sonn- und Feiertägen überlaufen dürfen. Nach dem auch 5. nicht ohne grossen Missfallen öfters wahrgenommen, wie der meinem Wirth- schaftsbeamten jedermal zu leisten schuldige Gehorsam von meinen Richtern und gesammten Unterthanen nicht nur allein abgewichen, sondern sogar auch in eine Widerspänstigkeit dermassen sich verwandelt, dass in mehro [nunmehro] die münd- lichen als schriftlichen Amtsbefehle wenig oder gar nicht[s] ausgeben, vielweniger etwas anbefohlenermassen vollzogen wird; nun weilen derlei unverantwortliche Wider- spänstigkeiten viel Übeles nach sich ziehen und mir zum höchsten Schaden und Nachtheil gereichen: derohalben der Richter wie auch sämmtliche meine Unterthan von jetzt und allemal hiermit ernstlich ermahnet haben will, von solchen Ungehorsam, von derlei höchst strafbaren Widerspänstigkeiten führohin abzustehen, alle münd- lichen als schriftlichen Amtsbefehle, welche ohnedem im Namen der Obrigkeit ge- schehen (daran mein obrigkeitlicher Wille [und] Meinung vollbracht wird), besser als vorhin in Acht zu nehmen, befohlenermassen aber alles gehorsamst zu vollziehen, und hierdurch der exemplarischen Leib- und Gutstrafe zu entgehen. 6. Damit aber gedachte Amtsbefehle desto besser und verlässlicher befolget werden, damit [mit] der Unwissenheit auch sich keiner entschuldigen dürfe, wird also ein jeder Richter bei den wöchentlich angesezten Amtstagen um 10 Uhr vormittag jedesmal selbst persönlich erscheinen, und die Amtsbefehle vollständig vernehmen; sonsten derselbe des Aussenbleibens halber 22 Schock 3 d., wenn er aber zu spät kommt, 10 Schock 11/2 d. zur Strafe erlegen müssen. Jedoch soll auch dem Richter erlaubt sein, bei Vorfallung einer wichtigen Sache statt seiner den Geschworenen ins Amt zu schicken. Im Fall aber das Aussenbleiben nicht genugsam begründet wäre, der Richter in dieselbe Strafe gezogen werden soll. 7. In Eintreibung der kaiserlichen Contributionen werden die Richter einen besseren Eifer, als bishero geschehen, zeigen und Fleiss anwenden müssen, auch nicht mehr so grosse Restantien anwachsen lassen dürfen, sondern die Leute jedesmal in der Zeit ernstlich ermahnen, dann nach Verfliessung eines jeden Monats zu Er- legung der schuldigen Contribution mit aller Schärfe anhalten, widrigenfalls den Archiv Český XXIV. 10

Strana 74
74 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Richtern die Summe zugemessen und der sich etwa ereignen mögende Contributions- Rückstand allein an ihnen gefordert werden wird. Gleichermassen 8. in Eintreibung der obrigkeitlichen Rentgelder sollen die Richter besseren Fleiss als vorhin anwenden, und die Leute zur Abstattung der schuldigen Zinsen, auch andern Gelder nachdrucksam anhalten; wie nicht weniger vom ausgeschenkten Bier die eingenommenen Gelder alle Wochen ordentlich entrichten, und niemals über ein Fass Bier in grossen Gemeinden, in kleinen aber 1/2 Fass zu bezahlen schuldig verbleiben, sonsten sie eine grosse Verantwortung zu gewarten haben werden. 9. Wenn dann zu wissen nothig ist, auch die Billigkeit selbst erfordert, ob es in jeder Gemeinde mit deren Contributionsgeldern rechtsam hergehe, auch ob die Gemeinde-Einkünfte ordentlich verrechnet, und wo solche alsdann verwendet werden: als wird ein jeder Richter sowohl Contributions- als auch Gemeinderechnung zu erlegen nicht ermangeln und zu machen. 10. In Verrichtung der schuldigen Robot theils meine Unterthanen sehr nachlässig, theils auch mit Beiſseite]setzung alles Gehorsams sich widerspänstig also zeigen, dass man von dergleichen Unordnung weit und breit hören muss, mithin ich mir nichts anders einbilden kann, als dass etwa die Richter die von meinem Amte anbefohlene Robot den Leuten nicht genugsam bedeuten, vielweniger sie mit allen Ernst hierzu anhalten müssen: derowegen ist mein obrigkeitlicher Befehl, dass ein jeder Richter führohin erfordert ist, den Leuten die anbefohlene Robot genugsam andeuten, nachgehends aber, ob auch sie sodann die Robot mit tauglichen Personen an bestimmten Tagen auch wirklich verrichten, in Acht nehmen, die Häuser alle Morgen früh selbst visitiren, und den Ungehorsamen gebührend abstrafen oder aber, wenn es die Noth erfordert, selben zur exemplarischen Abstrafung ins Amt Neu- schloss gesammt liefern solle. Meine Unterthanen aber will hiermit ernstlichen ge- mahnet haben, die ihnen anbefohlene Robot mit keinen Kindern, wie der Zeit her in Gebrauch gewesen, sondern mit tauglichen Leuten, jedesmal am bestimmten Tag zu verrichten, zur Verrichtung derer frühzeitig zu erscheinen, den gottgefälligen Gehorsam besser als zuvor in Acht zu nehmen; in widrigen Fall ein jeder Be- spannter täglich mit 1 Thaler, Gärtner 30 kr., Häusler oder Hausmann 5 kr. des Aussenbleibens und Ungehorsams halber ohne einzigen Nachlass abgestrafet werden solle. Gestalten auch ofters zu geschehen pflegt, dass die bestimmten Robottage wenig oder gar nicht beobachtet werden, sondern ein jeder nach seiner Bequemlich- keit, wann’s ihm einfallet oder gelegen ist, die Robot verrichten will, mithin auch öfters nicht geringe Fehler, wohl aber grosse Unordnung bei meiner Wirthschaft daraus entstehen, wodurch ich öfters einen unvorsetzlichen*) Schaden leiden muss; also thue von jetzt und allemal diesen unverantwortlichen Missbrauch hiermit gänzlich einstellen und verbieten, zugleich aber ernstgemessen anbefehlen, dass ein jeder

Strana 75
Instrukce rychtářům a poddaným na Novozámecku 1715. 75 führohin die schuldige Robot am bestimmten Tage unweigerlich verrichte, wo er nicht in die Halfte der jetzt ausgemessenen Straf fallen will. Solches wird auch auf diejenigen ..., welche auf die Robot zu spät kommen, keine tauglichen Leute schicken, oder das Auferlegte nicht vollständig zu verrichten im Stande sind. Wann sich aber wider besseres Verhoffen ereignete, dass wegen Unfall des Viehes oder sonst andere zugestossene Unglücksfalle einem die angeordnete Robot zu verrichten un- möglich fallen möchte, wird also derselbe solch erlittenes Unglück gleich, u. z. noch vor Verfertigung der wöchentlichen Robot, an meine Wirthschaftsbeamten erstatten und nebst Vorzeigung einer wahrhaften Beglaubigungsschrift, welche der angesetzte Richter geben soll, um eine billige Nachsehung der Robot gehorsamst bitten müssen, nachgehends aber, in wie weit der Nachlass der Billigkeit nach geschehen konnte, mein Neuschlosser Amt schon wissen wird. Sonsten bei Unterlassung dessen keiner *) Snad: unersetzlichen. von oben benannter Straf befreiet worden solle. 11. Wird auch ein jeder Richter schuldig [und] verbunden sein, in der Ernte, dann bei anderen nothwendigen obrigkeitlichen Verrichtungen mit seinen Leuten frühzeitlich u. z. die bestimmte Stunde zu erscheinen, dafür derselbe, des Ausbleibens halber, mit einer Straf à 45 kr. täglich nicht belegt werden will. 12. Die Bespannten, mit der Zuführung des nach denen Ruthen ihnen zu- getheilten Holzes und Brettklötzern keineswegs säumen, sondern gedachtes Holz und Brettklötzer in der Zeit bei gutem Weg zu verführen, allmöglichsten Fleiss an- wenden sollen, wiedrigens sie für jede nicht verführte Klafter oder Brettklotz 1 Rthlr Straf unwidersprechlich erlegen müssen. 13. Die Gärtner, Hausler und Hausleute werden sich in Verfertigung des schuldigen Jahrholzes keines Vortheils, wie es bishero in Gebrauch gewesen, be- dienen, sondern eine jede Klafter 3 Ellen hoch und so viel breit verfertigen müssen, sonsten solches nicht angenommen werden, der Ungehorsam aber jeder rückständigen Klafter 15 kr. zu erlegen haben wird [sic]. 14. Nebstbei wird ein jeglicher Unterthan von allen, schon ziemlich in Schwung gekommenen Diebstählen, mögen solche in Feldern, Wäldern, Wiesen, Obst- und Hopfengärten, Teichen, Bächen, auch Gebäuden der Obrigkeit oder meiner Unterthanen zu Schaden laufen, sich zu enthalten, und vor einer unfehlbar erfol- genden schweren Leib- und Gut�Strafe sich zu hüten, hiermit ernst ermahnet. Zu- gleich auch 15. soll es allen Unterthanen insgesammt verboten sein, meiner Wildbahn einen Schaden, als mit Schiessen des Wildes, Abfangen der jungen Rehe und Hasen, Ausgraben der Füchse, Aufrichten der Vogelherde, Stellung der Dunnen oder Augen, Fasan- und Rebhühnereiern, wie auch mit dem Geschoss auf meinem Grund und Boden herum zu vagiren, widrigenfalls selbe in obrigkeitliche Strafe fallen würden. 10“

Strana 76
76 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 16. Alldieweilen anjetzt, zu etlichen malen sich ereignete grosse Winde in den Wäldern einen so unschätzbaren Schaden verursacht haben, also dass die Walder bei unser Lebzeiten in dergleichen guten Stand, wie solcher vorher gewesen, wie- derum bringen zu können unmöglich, mithin dem Wiederwachs des Holzes, damit wenigstens unsern Nachfolgern solcher zum Guten oder Nutzen kommen möchte, best möglichst zu beobachten und denselben vor allen schadlichen Anstoss zu be- wahren höchst nothig ist. Nun wird einem jedem Wirt mehr denn zu wohl bekannt sein, dass der von dem Samen erstlich herrührende Nachwuchs des Holzes wohl gehägt und von allen Anstoss des Viehes bewahrt werden muss, sonsten der heraus- schiessende Samen und das allererst zu wachsen anfangende Holz nicht aufkommen, wohl aber durch die Hütung des Viehes wiederum gänzlich vertrieben würde. Solchem- nach ist mein obrigkeitliche Anordnung, damit führohin in den obrigkeitlichen Wäldern, sonderlich aber in den Junghauen mit Vieh zu hüten bei Straf 1 Thaler sich keiner unterstehen solle. 17. Es hat sich zu ofters der hiesige Hof-Fleischhacker bei mir wahr be- schweret und glaubwürdig angebracht, welchermassen die Unterthanen das zu ver- kaufende allerhand Vieh nicht nur allein ihm erstlich jedesmal anzubieten sich weigern, sondern solches wider allen diesfalls ofters ergangenem Verbots den fremden Fleischern, da doch er so theuer, als sonst ein Fremder, bar zu bezahlen und nichts daran Geschenktes zu haben verlanget, ohne allen Abscheu verkauften, mithin dass vielfältiglich der Hof ohne taugliches Fleisch sei, ja gar auch Abgang leiden muss, verursachen thaten. Weilen aber billigst, dass der Hof-Fleischhacker den Vorzug vor allen andern fremden haben solle, dannenhero wird ein jeder Unterthan das zu verkaufende Vieh führohin ihm erstlich anbieten, und nicht ohne zuvor geschehene Anbietung solches einem Fremden zu verkaufen sich unterstehen, wo derselbe im Weigerungsfalle die Hälfte des darnach gelösten Geldes zur Strafe nicht verfallen haben will. Hingegen solle auch einem jeden Unterthan, wann der Hoffleischer nicht soviel, als ein Fremder, für sein Vieh geben, sondern nur ihnen abdrücken wollte, oder aber über die abgehandelte Zeit ihnen das Vieh zu ihren Schaden über den Hals stehen liesse, einem Fremden zu verkaufen unverwehrt sein. 18. Ferner wird einem jeden und jedem Wirt hochstens verboten, mit den hiesigen, viel weniger fremden Unterthanen ohne besondere schriftliche Erlaubnis des Amtes auf die Hälfte zu säen, oder gegen Erhöbung einiges Geldes die Grundstücke auf etliche Jahre zu verpachten, weilen solches viel übles nach sich ziehet und solcher Wirt, welcher hiervon sowohl die kaiserlichen als obrigkeitlichen Schuldig- keiten verrichten muss, nicht wenig entkräftet wird, wohl aber gar zugrund gehen kann. Hoffe also, dass ein jeder gehorsamer Unterthan dies heilsamme Verbot bester-

Strana 77
Instrukce rychtářům a poddaným na Novozámecku 1715. 77 massen in Acht nehmen, und solches bei Verlust deren darauf erbauten Früchten, auch erlegten Geldes zu übertreten sich keineswegs gelüsten lassen wird. 19. Testamente, Vergleiche, Käufe und allerhand Contracte sollen führohin ungiltig sein, wenn solche nicht in den Gerichten aufgerichtet, alsdann aber von dem Amte bekräftiget worden; wie nicht weniger alle Winkel-Kauf [und] Verkäufe, wie es meistens mit dem Hopfen zu geschehen pfleget, werden hiermit gänzlich eingestellt und bei Verlust des Hopfens aufs schärfste verboten. 20. Anbei ist auch mein ernstgemessener Befehl, dass in Zukunft ein jeder Unterthan, welcher seine Kinder studiren oder einiges Handwerk erlernen zu lassen gesinnt ist, zuvor sich bei meinem Amte gebührend anmelden, dann um die Erlaubnis und schriftlichen Consens gehorsamst anhalten, ohne habender Erlaubnis aber solches vorzunehmen bei 6 Rthl. Straf sich keiner unterstehen soll. Wird auch unter hoher Straf ohne habenden Consens auf fremden Herrschaften zu dienen oder sich alldort sesshaft zu machen allen und jedem hiermit verboten. 21. Was die Handwerksleut anbetrifft, will folgendes hiermit verordnet haben, dass ein jeder, so auf die Wanderschaft zu gehen in Willens ist, nicht nur allein den Amts-Consens erhebe, zwei taugliche Bürger vorstelle, sondern auch wiederum zurück zu kommen nicht ermangle. Wenn er aber länger, als der ihm gegebene Consens ausweist, ausbleiben wollte, wird also derselbe um fernere Erlaubnis (so jährlich geschehen muss) selbst persönlich, oder aber, dafern die Weite solches ver- hindern thät, wenigstens schriftlich gehorsam ansuchen müssen. Welcher aber dieser meiner Verordnung zuwiderhandeln wird, solle derselbe sein ganzes Erbtheil ver- lieren, auch dessen Eltern wohlempfindliche Strafe zu erwarten haben. Welches ebenermassen auch [auf] die Glas- und ander Handelsleute, so in die Fremde [zu] reisen gedenken, mitverstanden sein wird. 22. Habe auch öfters schmerzlich erfahren müssen, dass etwelche Unter- thanen, ungeachtet alles diesfalls vielfältig ergangenen scharfen Verbot, dem anjetzt in der Menge herumziehenden liederlichen, bösen, diebischen und Hurengesindel, mit Beiseitesetzung aller Furcht der göttlichen Strafe, u. z. nur blos und allein in Ansehung eines wenig, keineswegs aber ihnen gedeihenden Nutzens oder Gewinns, durch geraume Zeit Aufenthalt geben, auch allen Muthwillen, dann andere Laster zu verüben gestatten thäten. Diesemnach ergeht an alle meine Unterthanen noch- maliges Verbot, führohin solche[m] herumvagirenden bösen Gesindel keinen Aufenthalt zu geben, wenn der Ubertreter dessen Verbots nicht sein Haus und Hof verlohren haben will. 23. Es wird künftig ein jeder Richter und Bierschenker genugsam Bier ein- führen, und niemals (wie ofters geschehen) — zu grösseren Abbruch oder Abkürzung

Strana 78
78 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: meines herrschaftlichen Biernutzens, wodurch ich nicht wenig Schaden bishero er- litten, — ohne Bier sein, sondern jeglicher, besonders die an der Landstrasse liegenden Richter und Bierschenker, mit Bier, Branntwein, Fleisch, Brod, Heu und Hafer sich genugsam werden versehen müssen, um damit die durchreisenden und gehenden Fuhren und andere Leute nicht Ursache hätten, meine Herrschaft zu meiden und [sich] weiter zu verfügen, mithin mir den, durch ihre Zehrung sonsten verursachenden Biernutzen zu entziehen. Zugleich ist mein obrigkeitlicher Befehl, dass führohin ein jeder Richter und Schenker jedesmal mit dem Bier sich zeitlich versehe, und in den grossen Gemeinden niemals weniger als 1 Eimer, in den kleinen aber 1/2 Eimer habe; dann kein anderes Mass oder Biergeschirre, welches nicht in meinem Amt approbirt, auch mit dem Petschaft gezeichnet worden wäre, sich gebrauchen, sonsten bei Betretung ein oder des anderen hier deutlich enthaltenen Verbots jedermalen mit 3 Rthl. Straf beleget werden soll. Das leere Biergeschirre werden die Richter und Schenker allemal zeitlich zurückstellen sich befleissen, keines hiervon unter 5 Rthl. Straf zu zerschlagen oder zu ihrer Nothdurft vorzubehalten sich unterstehen dürfen; die in den Wirtshäusern bei der Bierbank sich öfters ereignende Zank- und Schlaghandel, wodurch die Gäste zum grossten Schaden und Nachtheil meines Bier- nutzens meistentheils vertrieben werden, bei Strafe von 2 Rthl., so jedesmal der Urheber dessen ohne allen Nachlass wird erlegen müssen, hiermit aufs schärfste verboten haben will. 24. Wann aber ferner kommen möchte, dass ein Unterthan fremdes Salz oder Bier einzuschleppen sich gelüstete, also solle das Salz oder Bier ihnen weg- genommen, derselbe auch zum allen Überfluss mit 6 Rthl. abgestraft werden. 25. Alldieweilen auch theils meine Unterthanen, ungeachtet alles öftermaligen Verbotes, das zu ihrem Haushalt benöthigte Getreide gleichwollen in die den fremden Herrschaften zugehörigen Mühlen führen und alldorten mahlen lassen, hierdurch nicht allein meinen unterthänigen Müllern das ihnen zustehende Metz-Getreide (welche davon ihren jährlichen Zins abstatten müssen) widerrechtlich entziehen und [sie] ins Verderben setzen, sondern auch mir meinen obrigkeitlichen Mühlnutzen nicht wenig schmälern. Dahero ist mein nachmaliger ernstlicher Verbot, dass keiner anjetzo und inskünftige auf fremder Herrschaft mahlen zu lassen sich unterstehe, sondern bei meinen unterthänigen Muhlen, wo er hin gehörig und zugeeignet ist, mahlen lasse, widrigenfalls derselbe eine Strafe von 7 Rthl. zu erlegen, und das Getreide verloren haben wird. Gleichermassen 26. wird auch allen und jeden Unterthan ohne Amtsbewilligung in fremde Bürgschaft oder Zeugenschaft sich einzulassen, dann einiges Geld auf fremder Herr- schaft sich auszuborgen oder dahin zu leihen bei hoher obrigkeitlicher Strafe ver- boten. Wie nicht weniger

Strana 79
Instrukce rychtářům a poddaným na Novozámecku 1715. 79 27. soll auch kein Unterthan einen Grenzbaum umfällen, Grenzsteine oder Zeichen versetzen, alte Wasserläufe eingehen und dargegen neue zu Schaden seines Nachbars oder der Landstrassen aufrichten lassen, bei Leib- und Geldstrafe sich unterfangen, sondern alles, wie es von uralters her gestanden, gelegen und ge- bräuchlich gewesen, unangefochten beruhen lassen. 28. Nachdem sich auch ofters ereignet hat, dass viele üble Wirte die zu ihrer Nahrung angehörigen wenigen Wälder und Büsche schlecht hegen, wohl aber mit Umfällen des Holzes ganzlich zugrunde richten, auch überdies das zu ihrer Haus- und Wirthschafts-Nothdurft brauchende Holz jährlich auch noch viel ver- kaufen; nun weil durch solche üble Wirthschaft nicht nur allein die Wälder und Büsche wesentlich vertrieben, sondern auch die Nahrungsen] nicht wenig geschwächet werden, auch solches den nachkommenden Wirten zum höchsten Nachtheil gereichet: derohalber hiermit aufs schärfste zu verbieten nicht ermangele, dass in Zukunft keiner ohne besondere Amtsbewilligung aus dem zu dessen Nahrung gehörigen Busch einiges Holz zu verkaufen sich gelüsten lassen solle, wenn der Ubertreter dieses Verbots Stammholz [sic] nicht mit 30 kr. abgestraft werden will. Und gestalten auch 29. einem jeden Richter obliegt, den kaiserlichen als auch obrigkeitlichen, wie auch Gemeinde-Nutzen bestmöglichst zu beobachten, hingegen die Schmälerung dessen zu verhindern trachten, solcher Nutzen aber durch die üblen Wirte nicht wenig geschmälert, ja sogar auch zu entgehen pfleget, mithin diesem Übel in der Zeit vorkommen zu können hochst nöthig: solchemnach wird ein jeder Richter, sofern er gewahr wird, dass ein Wirt das Gebäude eingehen, die Felder übel an- baut, die Nahrung verwüstet, Schulden macht, mit Abstattung der kaiserlichen als obrigkeitlichen Schuldigkeiten im Rückstande bleibet, solchen Wirt ohne Verlierung einiger Zeit beim Amt namhaft zu machen nicht ermangeln, damit diesfalls die nothige Vorkehrung in der Zeit geschehe und solche Nahrung mit einem anderen tauglichen oder besseren Wirt wieder besetzt werden konnte, widrigens der Richter bei Verschweigung dessen eine grosse Verantwortung, auch obrigkeitliche Strafe auf sich laden würde. Anbei auch zu jedermanns Wissen und künftiger Beobachtung wird hiermit beigerücket, dass führohin bei Verkaufung einer Nahrung, wann der Verkäufer wenig oder nichts darin bezahlet hat, mithin die Schulden den Wert solcher Nahrung übersteigen thäten, kein Ausgedinge gestattet werden soll. 30. Alle Richter werden hiermit ermahnt, alle Brücken der alten Gewohn- heit nach bessern, die Camine zur Verhütung alles Unglücks ofters fleissig visitiren zu lassen, dann alles in der Gemeinde nöthige veranstalten. 31. Was die täglich laufenden Streitigkeiten betrifft, und die Bosheit der Menschen täglich anwächst und bereits soweit gestiegen, dass nur meine Beamten fast die ganze Zeit mit Anhörung der Klagen und Ausmachung der strittigen Sachen

Strana 80
80 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: verziehen, mithin meine Wirtschaft zurücksetzen müssen, wodurch mir ein grosser Schaden erwächst; nichts desto weniger und damit gleichwolen ein jeder angehöret werden, dem Arme[n] als Reichefn], dem Einheimischen als Fremde[n] alle gottgefäl- lige Gerechtigkeit widerfahren [könnte] und der Reiche nicht die Gelegenheit hätte, den Armen widerrechtlich zu unterdrücken: deshalb habe zur besserer Bestreitung oder Vollziehung dessen 4 wohl verhaltene und bescheidene Männer zu Oberrichtern auf meiner Herrschaft Neuschloss zu jedermanns Beobachtung einzuführen entschlossen, a) damit ein jeder Unterthan, welcher etwas Beschwersames künftig anzu- bringen haben wird, den Gegentheil erst bei dessen angesetzten Richter gebührend verklagen [könnel, auch von dort aus den gerichtlichen Ausspruch vollständig erwarte und nicht eher bei Verlust seines Rechtes das Amt oder Oberrichter überlaufe. b) Wann aber einem oder dem andern Theil dieser gerichtliche Ausspruch nicht anständig wäre, soll also nachgehends den angehörigen Oberrichter anzugehen und die Beschwerde oder Klage zu erneuern,*) hingegen ohne Abwartung des Aus- spruches das Amt zu überlaufen ebenermassen bei Verlust des Rechts verboten sein. *) Přidej: erlaubt. c) Wann alsdann aber wider besseres Verhoffen der Kläger oder der Ge- klagte gleichwohl sich beschweret zu sein meint, dann mit den oberrichterlichen Ausspruch sich keineswegs begnügen wollte, mithin erst der Weg zum Amte er- öffnet und niemand verschrenket werden soll. Damit aber das Amt täglich nicht überlaufen und meine Beamten in der Wirtschaft nicht gehindert werden, wird also keiner ausser Mittwoch und Samstag das Amt anzugehen und seine Klage anbringen dürfen, sonsten derselbe nicht angehört, wohl aber als Ubertreter des Verbots ab- gestraft werden wird. d) Um damit auch alles verordnetermassen den ordentlichen Lauf haben möge, als wird ein jeder Richter der streitenden Partei, wenn selbe mit den Ge- richtsausspruch sich nicht begnügt, sondern bei dem Oberrichter weiter beschweren will, eine Beglaubigungsschrift, dass sie namlich ihre Klage bei ihnen ordentlich angebracht und hierüber den gerichtlichen Ausspruch gebührend ausgewartet habe, mitgeben müssen. In Ermangelung solcher Beglaubigungsschrift wird der Oberrichter keine Klage anhören dürfen. Gleichermassen wird es beim Amt auch beobachtet werden. fe] Die zeither misbräuchlich eingeschlichene, und bei Anhör dann Vergleichen der streitenden Partei in den Gerichten auflaufende grosse Unkosten, — zumalen ofters, ehe und bevor von beiden Seiten schwebende Streitsache zum Verhör kommen, nicht wenig verzehret, und soviel getrunken wird, dass hierdurch die Billigkeit ver- letzt, und alsdann mancher arme Mann bei den anjetzt ohne dem Geld [sic] keine Zechen zu bezahlen nicht vermag, sonderlich aber, weilen alle in den Gerichten

Strana 81
Instrukce rychtářům a poddaným na Novozámecku 1715. 81 vorkommende Klage nicht trunkener Weise, sondern bei guter Vernunft angehöret, reif- lich überleget und die strittige Partei gewissenhaft beschieden werden sollen — hiermit gänzlich abgestellt, hingegen anstatt dessen folgendes eingeführt haben will: Damit die Rechtsgebühr oder das sonst gemein genannte Hilfgeld nicht hoher als 7 kr., so jeder unweigerlich zu erlegen haben wird, von Einheimischen gefordert, nebst diesen aber den Gerichten für die habende Mehrleistung für 1 Tag 15 kr. auf ein Trinkbier, so der ungerechte Theil wird erlegen müssen, gerechnet werden. Bei dem Oberrichter aber werden solche Gebührnisse doppelt zu erlegen sein. Wird auch ein jeder Richter demjenigen Unterthan, welchen der Oberrichter zum Gericht fordert, also- gleich dahin zu bestellen nicht unterlassen; hingegen ein jedweder Unterthan den Ober- als seinen angesetzten Richter im allen und jeden Gehorsam zu leisten, dann auf geschehene Andeutung jedesmal im Gericht unweigerlich zu erscheinen schuldig sein, sonsten derselbe eine obrigktl. schwere Strafe auf sich laden würde. 32. Alldieweilen fast nicht möglich ist, all nothiges dieser Instruction bei- zurucken, als will ich hiermit aufs kräftigste verordnet haben, dass führohin alle Amtsgebote und Verbote, so wohl und gut, als wenn selbe von mir selbst angeordnet und hierein ausdrücklich enthalten worden wären, von jedermänniglich gehorsamst befolget; meinen Wirtschaftsbeamten, auch den angesetzten Ober- und Richtern alle geziehmende Ehre [gelgeben, der gottgefallige Gehorsam schuldigst geleistet, und keiner aus ihnen mit einiger Widerspänstigkeit oder sonst ungebührenden Reden bei Leib- und Gutstrafe von jedermann verletzt werden soll. 33. Schliesslich, damit ein jeglicher Unterthan diese meine obrigkeitliche Verordnung, auch Verbote desto besser wissen und vor allen ausgemessenen Strafen sich hüten möge, mit der Unwissenheit aber sich keiner entschuldigen dürfe: dannen- hero wird jeder Richter nicht nur allein gleich anjetzt, sondern auch monatlich einmal diese meine Instruktion den Unterthanen offentlich und deutlich in den Gerichten vorzulesen nicht ermangeln, wo derselbe für jedesmalige Unterlassung dessen 1 Thl€ Straf nicht erlegen will. Gestalten auch meine Unterthanen dem Vernehmen nach, ungeachtet dass ihnen von dem Richter angedeutet wird, ins Gebot zu gehen, ofters- mal unterlassen, ja sogar auch zu Zeiten sich verleugnen zu lassen unterstehen; nun wird fuhrohin solcher ungehorsame Unterthan, sofern er ohne genugsamer wich- tiger Ursache aussen bleibet und nicht erscheinen möchte, jedesmal mit 7 kr. zu bestrafen sein. Und wiewohl ich hoffe, dass ein jeder Unterthan diese meine so heilsame Verordnung bestermassen in Acht nehmen, deren gemäss auch, u. z. nach den buch- stäblichen Inhalt sich gehorsamst verhalten und vor den ausgeworfenen Strafen auf alle Weise sich hüten wird; nichts destoweniger, dafern doch wider besseres Verhoffen von jemanden ein oder das andere in dieser Instruction enthaltene Gebot 11 Archiv Český XXIV.

Strana 82
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 82 nicht gehalten und der Verbotübertreter würde, solches aber der angesetzte Richter bei Gewahrwerdung dessen alsogleich bei den Amte nicht andeuten, sondern verschweigen, vermanteln oder gar, dass es nicht ans Tagelicht kommen möchte, unterdrucken wollte: als solle derjenige Richter zumalen das rechte heilsame Verordnung [sic] das Gute zu fördern und zu belohnen, das Böse aber zu bestrafen, als Feind alles Guten und Freund alles Bösen jedesmal mit 5 Rthl. Straf beleget, auch, wenn es öfters geschehen möchte, des Richteramtes mit Schand und Spott entsetzt werden. Wornach sich zu richten und dem gemäss sich gehorsamst zu verhalten ist. Joh. Wilh. Graf von Kaunitz. Neuschloss den 10. April 1715. Na exempláři, z něhož opis mi daroval r. 1890 spisovatel Fridrich Bernau, jest na rubru nadpis a poznámka: Instruction, wornach die Richter und gesammte meine Unterthanen der Herrschaft Neuschloss (bei Leipa) fürohin sich zu richten haben. Der Gemeinde Pablowitz einzuhandigen Anno 1715. Pavlovice jest jedno ze čtyřiceti míst, jež náležela ku panství Novozámeckému v kraji Litoměřickém. Sv. pán Jan Vilém z Kounic zdědil panství Novozámecké po svých rodičích, totiž po otci panu Rudolfovi z Kounic († 1664) a po matce Alžbětě, dceři Albrechta z Waldšteina, vévody Fridlandského; roku 1704 dosáhl titulu hraběcího, a r. 1720 proměnil panství Novozámecké ve fideikommiss dosud trvající hraběcího rodu Kounického; zemřel r. 1721. 370. 1716, 1. srpna: Se svolením inspektora pronajatých a zastavených panství králov- ských zavřena jest smlouva o tom, kolik židé budou platiti za kůže ze zdechlin do- bytčích na Pardubsku. Contract mit denen Juden wegen den Lederhandel aus den gefallenen herr- schaftlichen Vieh. Heut zu endgesetzten Dato und Jahr ist mit Consens und Anordnung des wohledelgebornen Herrn Max Franz Ernst Wendt, derzeit der sammentlichen ver- pachteten und verpfändeten königl. Kammerherrschaften in Königreich Böheim ge- wohlmächtigten Inspectoren, mit denen hier zu End mitunterschriebenen Juden über den Lederhandel ein unwiderruflicher Contract dergestalten und also einhellig auf 3 Jahr lang beschlossen worden, u. zw. Es wird die nach den unlängst abgelebten seel. Pardubitzer Freimann Georg Zelinger hinterbliebene Wittib zuesamb ihren Söhnen, unter Vorbehalt einer willkürlichen Ambtsstrafe, ein für allemalen schuldig und verbunden sein, anstatt deren bis mit St. Georgi 1716 von ihrsem] sothanen seel. Ehemann in die hiesig herrschaftlichen Renten jährlich gezinsten 80 fl. die sammtliche Heut und Fehl [Häut und Fell], soviel deren von den sammtlichen herrschafts-dorfschaftlichen Unterthanern gross und klein umbstehenden Viehs, wie solches immer Namen haben mag, das Jahr hindurch, u. zw. von mit obigen Termin St. Georgi anfangend, zue- samben oder einkommen wird, kraft des zwischen der obbemelter Wittib und ihnen Juden grschliessenen [sic] besonderen Contract und demselben beigesetzter Zahlüngs-

Strana 83
Instrukce rychtářům a poddaným na Novozámecku 1715. 83 taxa, Niemanden anderst, als einzig und allein all und jedes sothanen Juden kauflich überlassen. Damit aber ein hiesig herrschaftliches Ambt sowohl wegen allvierteljährig richtiger Ab- und Ubernehmb-, dann der vollständigen Bezahlung halber, wie von ihnen Juden als auch von Seiten des Freimanns, der etwa unter ihnen entstehen mögenden Zankerei-Handeln niechs [sic] keine Ungelegenheit haben, sondern deren völlig enthoben sein möge: so wird auch zu solchem Ende eine unnachlässige Be- strafung, als welche Seite die umb Unruhigung dessen muthwillig verursachen möchte, auf den vorkommen mögenden Fall jedesmal per 30 RThir hiermit eingesetzt. Hinentgegen werden sie Juden von diesen ihnen auf ihr geziehmendes unter- thäniges Anflehen und Bitten eingangs ermeltermassen auf 3 Jahr lang vergönstigten Ueberlass, dann freien Handel und Wandel sothanen Leder- und Fellwerks, zur landsüblicher schuldiger Erkanntnuss mit Ausgang des halben Jahrs, ohne mindesten Anstand oder machende Ausflüchte, in die allhiesige obrigkeitliche Renten zue 65 fl., vors ganze Jahr also zuesamben 130 Gulden Rh. Und nachdeme auf gleichmässig obwohlerwähnten Herrn Inspectorns erlas- senen Befehl anstatt der vorherig dass [für das?] aus denen herrschaftl. Meierhöfen und Schafereien alljährlich überkommene Leder- und Fellwerk von den S. V. Abdecker in die hiesige Renten jahrlich per Pausch entrichten 60 fl. führohin, u. zw. a dato 1. Juli 1716 anfangend, erdeutes Leder- und Fellwerk, soviel immer dessen von 14 zue 1/4 Jahr einkommen, und vermög der Burggrafenrechnung richtig verrechnet, einfolglich dieses von Stuck zu Stuck von den S. V. Abdecker — da dann dessen Schuldigkeit sein wird, alles ohne weitern Entgeld nicht nur in denen Meierhöfen und Schafereien auf allmaliges Wissenlassen zeitlich abzudecken, sondern bis zue Abfuhr unterdessen vor Schaden zu bewahren — übergeben werden wird, vermög hernach folgender Taxordnung von halb zu halben Jahr jedesmal die betragende Gebühr, benantlich vor eine Rosshaut 1 fl., 2, 3 und 4jährige Fohlenhaut 30 kr., Jährling-Fohlenhäutl 15 kr., eine alte Ochsen- und Stierhaut 2 fl. 30 kr., Kuhhaut und vor ein Erstling 1 fl. 24 kr., 3 und 4jahrige Kalbenhaut 48 kr., halbjährig und abgesetzte Kalbfell 12 kr., altes Schaffell 8 kr., Zeitl. und Jahrlingfell 4 kr., Lämbl und Tschmossln à 2 kr., gleichfalls in die hiesige Renten baar und richtig zu bezahlen. 11.

Strana 84
84 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Zue deren fester Handhaltung aber ein für all, und alle für einen in erfor- dernden Zwangsfall guet zu stehen unverbrüchlich schuldig sein. Zue dessen Urkhundt ist dieser Contract in zwei gleichlautende Exemplarien verfertiget, eines den hiesigen herrschaftlichen Rentambt, und das andere denen Juden zugestellt worden. So geschehen königl. Schloss Pardubitz den 1. Augusti 1716. Podpisy scházejí. Zapsáno v Pardubické knize nadepsané: Instruction für den Oberamtmann 1673, nyní v archivě Českého Musea. Dál v té knize není nic psáno. Této smlouvě, psané ve vzorném kancelářském slohu, rozumím takto: Nebožtík Pardubský pohodný Zelinger dával do důchodu 80 zl. ročně za to, že si nechával kůže ze zdechlin dobytka poddanského a je prodával, komu chtěl. (Předchůdce jeho Ledvina od r. 1658 měl odváděti do důchodu 60 zl. ročně za kůže ze zdechlin dobytka poddanského i panského dohromady; A. Č. XXIII. str. 343.) Nepraví se, dával-li Zelinger co za ty kůže poddaným. Nyní vdova po tom pohodném a její synové budou přenechávati všechny ty kůže židům dle sazby ujednané ale zde nepoložené, a židé za to budou platit do důchodu 130 zl. ročně. Pohodný dříve za kůže ze zdechlin dobytka panského platil do důchodu 60 zl. ročně; příště pohodný ty kůže bude odváděti židům (zde nezmíněným), a židé budou za ně platit do důchodu dle taxy zde postavené. Tedy před tím obchod s kožemi ze zdechlin všech náležel pohodnému, a příště bude náležeti židům. Vrchnost za kůže poddanské bude dostávati od židů více, než dříve od pohodného, a tak nejspíš také plat za kůže panské vypadne příště větší, než byl dosud. Pohodný nejspíš bude míti ujmu; není zde nic o tom řečeno, jakou odměnu bude míti za svlékání zdechlin panských; jenom jest patrno, že za svlékání zdechlin poddanských podrží si peníze, které dostane od židů za kůže z nich. 371. Reskript daný ve Vídni 14. srpna 1716, kterým císař chválí vyhlášku místodržitelskou proti nepokojům selským, schvaluje úmluvu o robotě sjednanou mezi poddanými a vrch- ností na panství Drahonicko-Protivínském, připomíná však ustanovení patentu z r. 1680 o trojdenní robotě v témdni, schvaluje potrestání tří podněcovačů, a na- řizuje vyšetřiti rozbroje na panství Malešovském (pánů z Osteina 1710—1725) a Zručském (bratří Jana L. a Ferdinanda B. Serinsů z Eichenau). Carl oc. Liebe Getreue oc. Wir haben aus euerem untern 28. Julii jüngsthin in Unterthänigkeit erstatteten Bericht des mehrern gnädigst ersehen, wasmassen ihr die gesamte Kreishauptleute in unserm Erbkönigreich wegen Abhelfung des etwa sich ereignenden und von dem Bauersgesindel oder Vagabunden aufkommenden Tumults unserer euch durch das neulich unterm 24. Julii eröffneten Intention gemäss gehörlich instruiret, und den von dem Praginer (t. j. Prachenský) Kreisamt zwischen der Obrigkeit und gesamten Unterthanen der Herrschaft Drachenitz und Protiwin über das Robotwesen dahingetroffenen Vergleich, dass nämlich die letztere ausser der

Strana 85
Reskript ze 14. srpna 1716 o záležitostech robotních. 85 zweistündigen Futterung des Tages nur 9 Stunden roboten, und mit dem vierten Tag die abgängige Stunden ersetzen sollen, vor diessmal genehm halten, und was anbei sowol respectu Abstrafung deren unter sothanen Unterthanen sich befundenen dreien Aufwicklern, benanntlich des Paul Pryhowe, Thomas Hauser und Gregor Pod- leschack, als auch bei unseren königl. Hauptleuten des Czaslauer Kreises wegen Untersuchung deren von denen Maleschauer Unterthanen in puncto des von ihrer dermaligen Obrigkeit daselbsten zu Bestrafung eingeführten sogenannten holzernen Mandels und sonsten eingebrachten Beschwernisspunkten, wie auch der Grütscher [t. j. Zruč] Zwistigkeit wegen der durch die Heumachens-, dann Schniedes- und Fischereizeit deprecirten Robotsschuldigkeit verordnet habt. Gleich wie nun wir die von euch zu gehorsamster Folge unseres obigen aller- gnädigsten rescripti an die sämtliche Kreishauptleute wegen fleissiger Aufsichthaltung auf die Aufleinungen deren Unterthanen wider ihre Obrigkeit ergangenen Verordnung geloben; also lassen wir es auch bei dem, mit den Drachenitz und Prodiwiner Unterthanen deren schuldigen Roboten halber errichteten Abkommen dermalen zwar bewenden, jedoch die im Jahre 1680 den 28. Junii diesfall ergangenen Generalien dahin verstanden haben wollen, dass hinführo in Sonn- und Feiertägen alle Roboten völlig verboten, im übrigen aber ein jeder robotsamer Unterthan mehrers nicht schuldig sein solle, als 3 Tag in der Wochen, wann es die obrigkeitlich Wirtschaft erfordert, zu roboten und zu scharwerken, dergestalt, dass einem jeden aus ihnen die übrige 3 Tage zu Bestreitnng ihrer eigenen Nahrung und Wirtschaft anzuwenden frei stehen solle; jedoch in dem Verstand und auf solche Weise, dass die Unterthanen sich zu sothaner Robot von der Sonnen Aufgang bis zu derselben Untergang, ausser der zweistündigen Futterung, einfinden, die Arbeit der Gebühr nach verrichten, und sich deren ehender nicht, als, wie gesagt, zur Zeit des Unterganges der Sonnen zu entbrechen; denen hingegen diejenige Tage, so sie etwa zu viel in einer oder andern Wochen gearbeitet, oder aber zum robotbaren Fuhrwesen gebrauchet worden, hin- wider an ihrer Ordinair-Robot zu defalciren seind. Dabei aber auch die Obrigkeit befugt sein wird, die Unterthanen anzuhalten, diejenige Stunden, wo sie zu denen 3 Tagen zu spat kommen, wieder hernach in natura im demselben Monat zu ersetzen. Es sollen aber auch obige 3 Tage in der Wochen dahin verstanden werden, wann sie [čti: sich] nicht andere überhäufte Wirtschaftsnotdurften, als zur Zeit des Heumachens, Schnitt, Anbaues, auch andere, keine Noth leidende Fälle ereignen; dann in solchen Zeiten und Vorfallenheiten werden die Unterthanen, da es nothig, die ganze Wochen zu roboten schuldig sein. Imgleichen hat es bei der denen oberdeuten dreien sufflamatoribus andiktirten Straf des respective dreimonat- und vierwochentliche(n] operis publici in Eisen und Banden sein verbleiben. Dahingen seind wir zugleich gnädigst gewöllet, dass sie

Strana 86
86 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: sodann bei ihrer Entlassung künftighin der Obrigkeit allen geziemenden Respect und Gehorsam, auch ihre übrige Schuldigkeit unverweigerlich zu leisten, und aller ver- botenen Aufwicklerei bei Vermeidung scharfen Leibes- und dergestalten Dingeu nach Lebensstraf sich gänzlich zu enthalten, ernstlich und nachdrücklich anerinnert wird. Als haben wir euch diese unsere allergnädigste Resolution hiemit in Antwort bedeuten, annebst aber gnädigst anbefehlen wollen, dass ihr euch derselben gemäss verhalten, und hiernach das Weitere verfügen, auch im übrigen die von euch denen Czaslauer Kreishauptleuten mitgegebene Untersuchung deren Maleschau und Zwutscher Zwistigkeiten auf das schleunigste befördern lassen, und folgbar uns, wann solche beigelegt worden, den darüber behobenen Vergleich unverschieblich einsenden, oder aber die unausgemachte puncta cum rationibus gutachtlich berichten sollet. Hieran geschiehet oc. Geben Wien den 14. August 1716. Tištěno ve Weingartenově Codexu 1720 str. 721—2 č. 742. — Jmeno panství v kraji Prachenském tištěno sice dvakrát Drachenitz und Protiwin, ale nepochybuji, že mají se rozuměti Drahonice u Protivína, nikoli Drahenice u Březnice. Ves Drahonice koupil r. 1700 kníže Ferdinand Schwarzenberg, a když jeho syn kníže František Adam přikoupil r. 1711 Protivín, byly oba statky spojeny v jedno panství, jakž v tomto reskriptě se jeví (Herrschaft Drachenitz und Protiwin). 372. Reskript dany z Vídně 25. září 1716 po zprávě českého místodržitelstva z 12. t. m. o po- tlačení nepokojů poddanských na panství Haberském (hraběte z Pöttingu), v městečku Senožatech (kláštera Želivského) a v městečku Křivsoudově (knížete Jana Leopolda Trautsona); císař nařizuje některá obmezení útisků poddaných od vrchností, a svoluje, aby místodržitelstvo připravilo nový patent robotní. Karl oc. Liebe getreue oc. Uns ist mit allen Umständen dasjenige gehorsamst vorgetragen worden, was von euch wegen deren von denen Haaberer, Senotzater und Krzisaudower Unterthanen erweckten, nunmehro aber wieder gestillten Unruhen, und sonsten in eurem, unterm 12. dieses fortlaufenden Monats und Jahrs erstattetem Bericht in Unterthänigkeit angezeiget worden. Wann nun primo, so viel die Rädelsführer der Herrschaft Haabern anbe- langet, gar recht geschehen ist, dass ihr die Einziehung und verdiente Bestrafung dererselben, wegen der besorglich grössern Ungleichheit bis zur bequemeren Zeit dif- ferieret habt, wormit auch noch fernershin bis auf unsere weitere allergnädigste Resolution zu supersedieren ist ; jedoch werden unsere königl. Kreishauptleute indessen die Sache, wann die Haaber-Unterthanen sich ruhig verhalten, untersuchen und

Strana 87
Reskript z 25. září 1716 o záležitostech robotních. 87 [mit] Fleiss darob sein, damit sothane Rädelführer im Fall eine neue Zusammen- kunften und Auflehnungen hervorbrecheten, cum dexteritate et circumspectione beim Kopf genommen, und nacher Prag sicher und wohlverwahrter gebracht werden. — Ingleichem thun wir dies billigen, dass ihr den Grafen von Pötting als Obrigkeit ohnweit besagter Herrschaft Haabern vor euch gefordert, und denselben wegen des in dieser dortigen Unruhe einigermassen gegebenen Anlass einen Verweis geben wollen, auch die Untersuchung deren von ihme an sich gezogenen steuerbaren Grunden und daraus gemachten obrigkeitlichen 2 Vesten der darländigen Rectifications-Com- mission committiret habt. Darbei aber seind wir gnädigst gewöllet, dass die Rectifi- cations-Commission, wann sie in dem königl. Czasslauer Krais treten werden, alsogleich und Anfangs in diese Örter sich begeben, und wegen dieser fundorum einige genaud Nachricht, wann nämlich die Obrigkeit dieselbe an sich gezogen? ob solches vor oder nach der Visitations- oder Rectifications-Commission geschehen? und wie solche an die Obrigkeit oder an die Unterthanen gekommen? wie auch was solche Gründe getragen ? erheben, und folgbar an uns à parte einen ausführlichen Bericht über ihre diesfallige Verrichtung directe erstatten sollen; worauf wir uns sodann weiters, ob solche denen Unterthanen wieder zu geben, oder der Obrigkeit einzuraumen seind? wie zu resolvieren wissen werden. Bis dahin aber wird die Obrigkeit alle unterthanige Onera allein zu tragen schuldig sein. Welches alles jedoch in geheim gehalten werden solle, auf dass die Unterthanen keinen neuen Muth zu Verübung mehrer Inconve- nientien bekommen, oder andere Unterthanen in ihrem etwann übelgesinnten Vorhaben gestärket werden. Ferners secundo, quoad passum der zu dem Kloster Seelau angehörigen Senazuter Städter Unterthanen, hat es bei der respectu deren fünf Rädelführer, benanntlich dem Wenzel Matesa, Jacob Bombas, Jacob Spatscheck, Johann Krziwda und Wenzel Sewara fürgekehrten, an ihnen in flagranti bewirkten Bestrafung zwar sein Verbleiben; jedoch werdet ihr euch occasione dieser Unterthanen in conformitate dessen, was wegen deren Haabern unweit erwähnt worden, allerdings verhalten. Wie nicht minder, tertio, wir all dasjenige genehm halten, was ihr sowohl wegen Delogir- und etappenmässiger Vepflegung der unterm Commando des Haupt- manns Joseph von Stanmelmayer nacher Krzisaudow geführten Mannschaft, als auch wegen Zu-Stand-Bringen und nacher Prag Lieferung deren Urhebern und Anspin- nern der Krzisaudower Unruhe und sonsten vorgekehret habt, und annebst biemit gnädigst verordneter haben wollen, dass uns ihr hierinfalls das Weitere, nebst Ein- sendung deren Gravaminum mehr gemeldter Krzisaudower Unterthanen und des Fürst Trautsohnischen Amtmanns Exactionum berichten, auch dafern ein Anstand in Rich- nung [sic] obgedachter Rädelführer sich ereignete, und solcher mit der Miliz nicht gehoben werden könnte, uns sothanen Anstand unverweilter zu unserer weitern gnä-

Strana 88
88 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: digsten Entschliessung anzeigen, und bis zur Einlaufung der von uns hierüber schöp- fenden Resolution darmit supersediren sollet. Dann, quarto, finden wir bei der Delogirung und Eintheilung für die in dem Bechiner und Czaslauer Kreis zu bequartieren bekommende 2 Regimenter zu Pferd und der denen gesammten Quartiersständen geschehenden Publication dieser Ein- quartirung nichts zu erinnern, und dahero es darbei bewenden lassen; werden uns auch wegen der Miliz nach dem erforderlichen Zustand der Sachen wie zu resol- viren wissen. Uber dieses, quinto, seind wir keineswegs entgegen und euch hiemit in Gnaden erlauben, dass ihr die Robotspatenten einzurichten, und uns zu unserer allergnädigsten Ratification einsenden, alsodann solche drucken und allenthalben gewöhnlichermassen publiciren lassen könnet und sollet. Was aber, sexto, das Particulare der, bei der Herrschaft Haabern von denen daselbstigen Unterthanen geführten Gravaminum, und des mit ihren Unterthanen errichteten Vergleichs, und zwar in ordine das erste Gravamen anbelanget, hat es bei der, von dem Graf Pöttingischen Rentschreiber in puncto des Karl Kohauteckes geschehenen Exculpation sein Verbleiben. — Dahingegen quoad secundum et tertium punctum deren, in dem Schaker Hof [Žákyl verrichteten Roboten, weilen die Unter- thanen allda arbeiten, und dieses 2 Wochen nacheinander mit dem Zug und 2 Wochen respectu 3 Tag zu Fuss austräget: so erfordert die Billigkeit, damit ihnen die Ro- boten mit so vieler Zeit im Jahr wieder recompensiret, oder ja dafür eine Ergötz- lichkeit gegeben werde, und die Obrigkeit sich mit ihnen dessentwegen verstehe, auch sonsten sich in dem Robotwesen laut Pragmaticae de An. 1680 und der jüngst ergangenen Resolution verhalte. Betreffend den Salzhandel, wird die Obrigkeit nichts mehr auf eine Kufen zum Gewinn passiret, als was die hoc in passu emanirte Re- scripte in sich enthalten. Worbei wir künftighin die Verlegungen und unzulässliche Erpressungen, wie es schon per patentes anbefohlen worden, hiemit gänzlich aufge- hobener haben wollen; worauf ihr dahero ein wachtsames Auge haben, und öfters besagter Obrigkeit die Annehmung des Viehs um ein geringes Quantum, und die ihren Unterthanen aufbührende Wiederzurucknehmen dessen in einem grossen Werth völlig einschrenken und derselben, jedoch ohne Geschrei, nachtruksam einbinden; und zugleich dem Wenzel Ernst Marquard von Hradeckh, womit derselbe wegen der Verlegung de praeterito die Obrigkeit, ob sie davon gewusst oder die Beamten allein, und auf wessen Gutheissen solches geschehen, vernehme, mitgeben, und sodann uns nach Abstattung seiner Relation die eigentliche Bewandnüss dessen gehorsamst berichten werdet. Im übrigen es bei der quoad hunc passum secundum von Seiten der Obrigkeit geschehen[en] Erklärung verbleibet. — Und weilen der 4. Passus wegen der beklagten bishero Reichung des auf die Schänker gelegten Accis des

Strana 89
Reskript z 25. září 1716 o záležitostech robotních. 89 Malens*) nicht genugsam klar gesetzet worden, als ist unser gnädigster Befehl an euch, dass ihr von obmentionirten Marquard von Hradeckh die pflichtmässige Erkla- rung dessen, nebst der Nachricht, ob die Annehmung des Accis von Mahlen mit Wissen der Obrigkeit geschehen? abfordern, und uns hierüber euren fernerweitigen Bericht erstatten sollet. — Quoad quintum gravamen, ist schon öfters per Rescripta verboten worden, die Unterthanen, so viel möglich, nicht mit Geld zu bestrafen, und dahero wird die Obrigkeit deme gemäss von künftiger Belegung ihrer Unter- thanen mit einigen Strafgeldern sich soviel möglich, in Gegensatz aber von denen Defalcirungen deren militarischen Bonificationum an denen Strafen und anderen Resten in futurum gänzlich enthalten. Sonsten lassen wir es bei denen von dick bedeuten Haaber-Unterthanen der Obrigkeit von ihren Wiesen jährlich zu geben habenden drei Centner Heu und übriger von mehrbesagter Obrigkeit respectu dieses Puncti gethanen Erklärung unveränderlich bewenden. — Quoad sextum, thun wir zwar vor gut erkennen, dass die Unterthanen zu Haabern kein Holz in denen Waldern ohne obrigkeitlichen Vorwissen und Einwilligung nicht umhauen, weniger aus dem Wald wegführen sollen: jedoch wollen wir auch die Obrigkeit hiermit erin- nerter haben, dass sie ihren Unterthanen das benöthigte Holz nicht abschlage. — Quoad septimum haben wir kein Bedenken, es bei der von der Obrigkeit wegen deren Inwohnern Roboten erklärten Meinung beruhen zu lassen und zu gestatten, dass die von sothanen Inwohner[n] oder Mietern gebende Contribution zur Beihülf deren Unterthanen Contribution, von welchen diese Inwohner oder Mieter unter- schiedlicher Gutthaten geniessen, angewendet werden solle. — Quoad octavum werden die Unterthanen soviel, als die Schätzung eines jeden Grund austräget, am Geld abzuführen haben; nach welchem abgeführten Quanto oder Schätzung aber ihnen hin- gegen die abgeschätzte Gründe proprietario jure verbleiben sollen. — Und nachdeme, quoad nonum, zu dato nicht hervorkommet, wohin die in der Cassa, deren Unter- thanen Angeben nach, gehabte 700 fl. rheinisch verwendet worden, so seind wir gnädigst gewöllet, dass unsere königl. Kreis-Hauptleute dieses Contributions-Abrai- tungswerk binnen 14 Tagen ausmachen, darin aber nichts anders, als blos die Straf- gelder und andere Exactiones oder ausständige Schulden ziehen und mischen sollen. Quoad decimum wegen der Abschafung des Neudorfer Richters lassen wir es zwar vor diesmal also geschehener sein; jedoch wird inskünftige die Obrigkeit die Strafen denen Unterthanen nach Proportion eines jeden Vermögen und Verbrechen ausmessen, keinesweges aber ihnen wegen ihrer Ubertretuug das Vieh abnehmen. — Quoad undecimum ratione des auf dem gemeinen Grund neu erbauten Wirthshaus zu Melt- schin [Malšín] und deren dazu gezogen worden sein sollenden Bauerfeldern, bleibt die Sache bis zu Einlaufung des von der Rectifications-Commission obangeregter- massen zu erstatten habenden Berichts indessen ausgestellter, wo sodann auch uns Archiv Český XXIV. 12

Strana 90
90 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: hierinfalls wie zu resolviren wissen werden. — Quoad duodecimum, wann das Heu in dem obigen passu quinto Gravaminum anstatt der Viehehaltung gegeben wird. können wir nicht zulassen, dass solches von denen Unterthanen doppelt gefordert, und mithin dieselbe dardurch praegraviret werden; wann es aber diesfalls eine andere Bewandnus hat, so lassen wir es bei der obrigkeitlichen Erklärung verbleiben. 1) U Weingartena tištěno: desmalens, tedy jako dermalen; ale málo níže stojí Accis von Mahlen, tedy nějaký poplatek od mletí, Accis vom Mahlen? Nun, septimo, auf die Beschwerführungen Senozater Unterthanen zu gelangen, uud zwar was den primum passum Gravaminum concerniret, die wollen wir hiemit gnädigst verordneter haben, dass die Nothdurft in puncto des von dem vorigen Abten und Convent zu Selau sothanen Bauren ertheilten Privilegii zwischen ihnen und dem anjetzigen Abten schriftlich sub brevi termino gehandelt, nachgehends über diese beederseits verhandelte Nothdurft unsere königl. Appellation gutachtlich ver- nehmen, und endlich dieses von euch anhero zu unserer gnädigsten Entscheidung mit Beifügung euer Gutbedunken ohne Verzug gesendet, indessen aber alles in statu des Vergleichs gelassen werden solle. — Quoad secundum, befinden wir zwar billig, dass der Salzhandel bei der Obrigkeit noch fernershin (ausser des Stadels, welchen solches die Obrigkeit aus Gnaden verwilliget) verbleibe, jedoch dergestalten, dass die Obrigkeit keinen weitern und höhern Gewinn, als welcher laut der Rescripten und Patenten zugelassen wird, zu haben begehre. — Quoad tertium bat es bei der von Seiten der Obrigkeit wegen der im Jahr haltenden dreien Mark[t€tägen gesche- henen Erklärung ebenermassen seine Richtigkeit. — Und indem, quoad quartum, die Obrigkeit sich erkläret, ihnen Unterthanen den abgenommenen Gemeine-Teich hinwiederum zu restituiren, als werden unsere königl. Kreishaupleute darauf Acht geben, damit solches würklich befolget. — Und ferners, quoad quintum, sie Unter- thane führohin mit der Hutweide an ihren Gründen, der gleichförmigen obrigkeit- — lichen Erklärung nach, ein vor allemal ungekränkter und verschonet bleiben. Und nachdeme, quoad sextum, der [die] Obrigkeit wegen der Bonification der Marsch- und Einquartirungen vermeldet, dass solches bishero allezeit geschehen, auch vor heuer die Richtigkeit mit ihren Unterthanen zu pflegen, und die Ratam, welche auf dieselbe kommet, zu bezahlen urbitig: als seind wir hierinfalls gnädigst gewöllet, dass mehrbesagte Obrigkeit ihr factum de praeterito dociren, de futuro aber ihren Unterthanen solche Bonification unnachbleiblich jederzeit zu guten kommen lasse. — Letzlich, quoad septimum, lassen wir es bei der obrigkeitlichen Ablosung von der von denen Unterthanen für ihre Kinder einige Zeit her abgeforderten Zahlung bewenden. Welchem nach wir euch hiermit anbefehlen thun, dass ihr dieser unserer allergnädigsten Resolution gemäss euch verhalten, und hernach an die Gehörte [sic]

Strana 91
Robotní patent 1717. 91 das weitere respectu aller obigen Passuum mit Nachdruck unverzüglich vorkehren, und hieran unsern allergnädigsten Willen und Meinung gehorsamst vollziehen sollet. Geben in unser Stadt Wien den 25sten Septembris Anno 1716. Reskript tištěn ve Weingartenově Codexu 1720 str. 722—725 č. 743. 373. Robotní patent vydaný císařem Karlem VI. ve Vídni dne 22. února 1717 do Čech, vyhlášený též v Moravě 2. září 1717. My Karel Šestý, z boží milosti volený Římský císař, po všechny časy roz- množitel říše, v Germanii, Špaňhelský, Uherský, Český, též Dalmatský, Charvátský a Slovanský král, arcikníže Rakouské, markrabě Moravské, Lucenburské a Slezské kníže a Lužické markrabě oc, všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyr stavův království našeho dědičného Českého, jakého by ti koliv řádu, povolání neb vyvýšenosti byli, věrným milým milost naši císařskou a královskou, též všeckno dobré vzkazujeme. Věděti jim milostivě dávajíce, jak již bez toho prv vůbec známo a pověděno jest, kterak za času 1) našeho v Pánu odpočívajícího nejmilejšího pana otce [císaře] Leopolda slavné paměti, léta šestnáctistého osmdesátého do naddotče- ného království našeho dědičného Českého příjezdu [sic], někteří z věrných a po- slušných stavův našich poddací měšťané, též sedláci,2) a to v rozdílných krajích, k tomu ještě u velikým počtu a houfě s velikým pohoršením a roztržením obec- ného pokoje netoliko proti jejich vrchnostem se pozdvihli, nýbrž také okolní sousedy k takovému pozdvižení zbudili, a tak k svým vrchnostem, pak [jakož i] našim královským hejtmanům krajským povinný respekt a uctivost stratili, a daleko se vztahující a patřící svévolné a nevážné pozdvižení předsevzíti se opovážili; tak že naddotčený náš nejmilejší pan otec slavné paměti přinucen byl, takové pozdvižení nejen vší možnou pilností a opatrností uhasiti a přetrhnouti, alebrž také k uvaro- vání podobných budoucích rozptýlení a roztržitostí obecného pokoje v nadopačeným milým království našem dědičném Českém jistá nařízení a patenty k jednoho ka- ždého vědomosti dvacátého osmého dne měsíce června léta páně šestnáctistého osmdesátého prohlásiti a ve všech krajích zavěsiti dáti. My tolikéž příkladem našich veleslavných předkův všem a jednomu každému v důležitostech svých [jejich] spra- vedlivé zaopatření uděliti nakloněni býti ráčíme. Poněvadž ale taková prospěšná nařízení a poručení až potud ne tak, jakž milostivě nařízeno, na pozor vzata byla, následovně zase nové rozptýlení [různice] mezi našimi poddanými proti vrchnostem vyskytnouti se znamenaly; pročež za vysoce potřebné jsme milostivě uznati ráčili, 12*

Strana 92
92 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: nejen nadřečené v roku šestnáctistým osmdesátým prohlášený patenty k obyčejné zachovalosti3) (při nichž neporušitedlně pozůstavovati ráčíme) uvésti, je potvrditi, alebrž i je víceji k zachování obecného země pokoje vysvětliti a rozmnožiti. A poněvadž, 1) Aby se vystihl smysl německého originálu, mělo se zde říci: „při šťastném příjezdu,“ a měla od- padnouti slova „za času“ i doleji položené osamělé slovo „příjezdu“. — 2) Rozuměj: některých věrných a po- slušných stavův našich poddaní měšťané a sedláci. — 3) zur üblichen Observanz. primo, srocení a puntování poddaných obcí a sedlákův v Obnoveným Zřízení našem Zemským pod lit. S. 13 vysoce zapověděné jsou, a do stavu obecného do- brého neboližto in statum publicum čelí; pročež my takové vysoce nebezpečné roztržitosti pod ostrým trestáním, jak na těle, tak i dle povahy na hrdle zcela vypuditi,1) a milostivě též přísně poroučeti ráčíme, aby poddaní našich věrných a poslušných duchovních a světských stavův, domnívajíce se proti vrchnosti své neb ouředlníkům panským nějaké stížnosti vedsti,2) tehdy prostředkování takových z počátku bez pozdvižení a zapověděného srocení neb shromáždění na vrchnost jich, když táž vrchnost přítomná a in loco jest, v nepřítomnosti její pak písebně sup- plikou neb skrze odeslání z obce jich jedné neb na nejvýš dvouch osob se vší po- nížeností a uctivostí na tuž vrchnost jejiſch] vznésti a pohledávati; naproti tomu nad- dotčená vrchnost je poddané nejen volně slyšeti, nad stížnostmi jejími jejich] se informirovati a takové dobře a gruntovně vyšetřiti, pak jim poddaným vedle těchto generalií dle spravedlnosti správu uděliti, a takové stížnosti zameziti a přetrhnouti má. Kdyby pak od týž vrchnosti v šesti týhodnech pořád zběhlých žádného doko- nalého aneb sice slušného a právního vyřízení dosáhnouti nemohli, dáleji při našich zřízených královských hejtmanů krajských takové stížnosti slušně přednésti, a oni krajští hejtmané po vyrozumění [po vyslechnutí] v tom vrchnosti dle svědomí, zá- vazku a přísahy své (k čemuž my je tuto napomínati a k tomu zavazovati ráčíme) pilně, opatrně a bez strácení a prodlévání času ty stížnosti rozvážili [čti: vyšetřiti] a naleznouce oni hejtmané krajští, že by naddotčení poddaní, obce a lid sedlský neprávně stěžován, a proti těmto generaliím jednáno bylo, to ihned zastaviti a za- povědíti, též dle těchto generalií podotknuté stížnosti zdvihnouti a spraviti mají. A co tak v tom naši královští hejtmané krajští ustanoví a nařídí, dle toho zatím neomylně a nevyhnutedlně postupováno, vrchnosti však i poddaným dovoleno býti má, odtud outočiště neb rekurs svůj bez velikých outrat k místodržícím našim Pražským vzíti, kteřížto podobně nad takovými stížnostmi ještě jednou se informi- rovati a spraviti dáti, pak je uvážiti a dle těchto patentův v rozsudku jich pokra- čovati mají, při kterýmžto nařízení jich pozůstaveno býti má. Kdyby však proti vší naději jedna neb druhá strana s takovým nařízením jich spokojena býti nechtěla, tehdy jedné i druhé straně sice dovoleno býti má, outok neb rekurs svůj in passibus

Strana 93
Robotní patent 1717. 93 aneb stránkách a případlnostech, kdež by uražena býti se domnívala, na nás vzíti, však aby poddaní pro uspoření outrat se ku dvoru našemu ne, nýbrž na místo- držící naše ucházeli,3) a tam gravamina neboližto stížnosti své,4) jako i vrchnosti, písebně a slušně vznášeli; kterýžto stížnosti oni místodržicové ještě jedenkráte rozvážiti, a nám v tom jich gruntovné a dobré zdání dle odeslání stěžujícího spisu5 s příčinami proti aneb k tomu sloužícími k naší další milostivé decisí aneb roze- znání odeslati mají. Opovážil by se pak, 1) ab- und eingestellt wissen wollen. — 2) Rozuměj: když .. poddaní domnívají se stížnosti míti, — 3) k místodržícím přicházeli. — 4) Dodej: k nám řízené, an uns abgefasste Beschwerden. — 5) t. j. mají odeslati ke dvoru stížný spis se svým dobrozdáním atd. za druhé, jeden nebo víceji od nadpravených poddaných měšťanův neb se- dlákův proti tomuto milostivému nařízení našemu jednati, a nás s jich obtížnostmi, obzvláštně kdyby taková jich stěžování bez náležité pravdy a gruntu byly, bez před- cházejícího ohlášení se při vrchnosti své, pak [při] našich královských hejtmanův krajských, jako i na to při královských místodržících našich Pražských, a tak, jak vejš praveno, bez gradatim aneb posloupně žádaného udělení pomoci a tak directe a hned zrovna s zanecháním týchž prostředkův a stupňův ouřadních zaneprazdňovati: v té případnosti my proti takovým poddaným s nevyhnutedlným trestáním pokračo- vati chtíti ráčíme; k našim královským místodržícím a hejtmanům krajským v tom se milostivě důvěřujíce a jim poroučejíce, by oni se vynasnažili na původy a ty, jenž jim poddaným takové žádného gruntu nemající spisy a žaloby staví,1) a tudy týmž poddaným proti vrchnostem svým se svévolně pozdvihovati a na ně se dotírati příčinu podávají, pilný pozor a zřetel míti, po nich se ptáti, a je nám k přísnému trestání zjevné učiniti. A poněvadž, 1) auf die Aufwickler und Schriften-Stellere. za třetí, se pozoruje a znamená, že by podobná nedorozumění mezi vrch- nostmi a jich městma, městečkami, tvrzi a poddanými na mnohých místech za pří- činou privilegií a nadání a jich vejkladu svůj začátek vzíti měly, pročež my opáčlivě veřejně dle těch léta šestnáctistého a osmdesátého prošlých patentův nařizovati a tomu chtíti ráčíme, aby na žádná nadání poddaných obcí a sedlákův v království našem dědičném Českém, kterýchž by před časy minulého pozdvižení1) byli nabyli a užívali, reflexí a pozor činěn, nýbrž taková nadání zcela zdvižená a v nic obrácená a kassirovaná byla, lečby oni poddaní taková privilegia a nadání po nadpodotknutém minulém pozdvižení od svých vrchnostech aneb sice jinak na jeden neb druhý způsob znova nabytá míti a v užívání přivedená právně a bezpečně proukázali při kterýchžto okolostojičností při takových nadání spravedlivě chráněni, jinak pak a limine a od přístupku k nám hned odmrštěni a nikterak slýcháni býti nemají. A aby také, 1) der vormaligen Unruhe.

Strana 94
94 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: za čtvrté, věrní a poslušní poddaní vskutku seznati mohli, kterak my jim spravedlivou ochranou přispěti milostivě nakloněni jsme a je proti křesťanské lásce, právu a přirozené slušnosti příliš přísně1) (jakž od některých panství a vrchností se státi mohlo) obtěžovati dáti neráčíme; pročež z císařské a královské moci a do- konalosti2) nejmilostivěji resolvirovati a ustanoviti ráčíme, aby budoucně žádné vrchnosti dovoleno nebylo, své poddané u větší daně neboližto kontribucí, než jak jejich povinnost dle obecného sněmovního snesení sebou přináší, potahovati, nýbrž má ona vrchnost to, co na ni samou vedle teď podotknutého sněmovního snesení přijde, z vlastního měšce platiti a odvozovati; neméně i z těch na sebe bez ouplatku přivedených a užívajících,3) v kontribuční rolli ouřadu berničního obsažených pod- daných gruntů k odvedení přicházející daně zapravovati, a strany kvartýrův a maršův spravedlivě o to se porovnati; 4) při tom však vrchnostem na jejich vlastních panstvích a statkách subrepartici aneb kontribučné rozvržení až do naší další milostivé re- solucí dle až podnes trvalého obyčeje činiti dovoleno, a s berničníma knížkami tolikéž na ten od nás nařízený spůsob a ustanovenou míru v svým esse a stavu pozůstaveno býti má. A jakož, 1) allzu hart und streng. — 2) Vollmacht. — 3) ohne Entgeld entzogen und zu ihren Nutzen geniessen. 4) O neshodách mezi skladateli tohoto ustanovení viz výtahy z akt u Grünberga II. 17, 18. — za páté, až dosavád rozdílné žaloby nás dochází, že lidé poddaní nemírnými a téměř nesnesitedlnými, místem pak i přes celý týhoden trvajícími robotami tuze obtěžováni bývají; protož mají budoucně v nedělní a sváteční dni všecky roboty na konec zapověděné a tak nařízené býti, aby za příčinou jich v nedělní a sváteční dni pracovati poddaní zavázáni nebyli.1) V ostatku pak v těch a takových místech, kde žádné náležitě vyměřené a vysazené roboty od starodávna nejsou, aneb kde již z takového předešlého vysazení a vyměření jich sešlo, jeden každý robotní poddaný (což netoliko na poddaný potahem, alebrž i také hmotnou rukovní prací robotující se rozuměti má), co se jeho vlastní osoby a ne celé obci neb všech vespolek do- týče, více ne než toliko tři dni za tejden, a tak ne každý den, byť by jeden neb víceji svátků v témž týhodni se přitrefilo, a to tehdáž, kdyby to panského hospo- dářství a důležitost a potřeba pohledávala, vrchnosti své robotovati povinen, ostatní tři dni pak k snadnějšímu sebe, manželky a dítek svých obživení a obsáhnutí svého vlastního hospodářství obrátiti jemu svobodné býti má; však tak, aby oni poddaní k práci a robotám vrchností svých časně, to jest hned po vyjití slunce se dosta- vili,2) práci svou slušně a dle potřeby vrchnostlivého hospodářství mimo dvouch k potravě a odpočinutí potřebných hodin dobře konali, a od ní dřívěji ne, než až v náležitý čas, to jest při západu slunce, neodcházeli; těm však poddaným, kteří by víceji času přes ty tři dni v jednom neb druhým týhodni k fedrování práce neb k robotním fůrám vynaložili, to zase na jich ordinárních a obyčejných robotách

Strana 95
Robotní patent 1717. 95 defalcirováno a strhnuto býti. Však naproti tomu táž vrchnost také právo míti má, je poddaný přidržeti, aby oni ty hodiny, ku kterýmž se jeden neb druhý pod- daný v těch třech dní pozdě najíti dal, zase napotom in natura a v tý míře, jak se skutečně vykonávati mají, v týmž měsíci vynahradili, ostatní pak tři dni v témž týhodni k objednání jich vlastního hospodářství a živnosti obrátiti mohli. Jakož pak svrchu podotknuté pro vrchnostlivou práci vyvržené tři dni v týhodni tak dalece rozuměné býti mají, pokudž by mezi tím žádné jiné se rozmnožující a přemáhající3) hospodářský potřeby, jakožto v čas žní, sena sekání a téhož klízení, rybníkův pro- sekání a od škody hájení, též polní sítí, cizí ublížení oheň vyskytující4) a jiný ne- nadále se přitrefující nebezpečný a žádného odkladu netrpící příběhy nevyskytly a se nepřihodily; neb v takovém příběhu oni poddaní pokaždý vedle uznání své vrchnosti taky celý tejden bez odporu pracovati, robotovati a ku pomoci přispěti povinni budou. Naproti pak tomu vrchnost jich to na pozoru míti bude, aby jim za takovou vykonanou práci jich nějakou, buďto v starých knihách urbárních obsa- ženou, aneb pod tím skrze obyčej ustanovenou,5) a kdyby i toho nebylo, v slušnosti založenou náhradu,6) při které by oni obvyknouti mohli,7 činila a prokázala; což obzvláštně na ty místa se vztahovati a rozuměti má, kdežto poddaní v čas žních, sena sekání a jiných potřebných hospodářských věcích a pracech po dvouch osobách vedle starobylého a nepřetrženého spůsobu robotují. Ku kteréžto však teď na tři dni týhodně od nás nejmilostivěji vyměřené robotní povinnosti se nezavazují, ani v to potažené a srozuměné býti mají poddaní ti, u nichžto dle urburův, námluv neb starobylých až podnes neproměnitedlně trvajících obyčejův a zvyklostí jináče a méněji se v robotách konalo a za obyčej bylo; podobně, kde jisté vyměřené8) roboty ustanovené jsou, totižto kde poddaní skrze jistý čas v týhodni, měsíci neb roce robotovati povinni jsou, neb při takové až do nyní trvající navyklosti se slušně pozůstavuje, a takový vyměřený a ustanovený roboty tak respektu a co se tkne vrchnosti, jak poddaných, dle staré obvyklosti neb námluv konané a držané býti mají. Neméně i, 1) Německy doloženo: damit die gottgeheiligte Täge dem christlichen Gesätz und Gebrauch nach ge- feiert werden können. — 2) vor Sonnenaufgang sich einstellen. — 3) überhäufte, — 4) Beunruhigung und Feuersbrunst. — 5) oder in ununterbrochenen Gebrauch bestehende. — 6) Ergötzung — 1) Ta přídavná věta nestojí v něm. textě. — 5) gemessene Roboten. za šesté, nebude a nemá žádná vrchnost té moci míti, poddané své k tomu, aby od ní její hospodářské svršky neboližto užitky,1) jako piva, páleného, sejra, slaného neb přepouštěného másla, ryb, dobytkův, drůbeře a k tomu podobných věcí,2) obzvláště když by již zkažené a hrubě špatné byly, v vyšší ceně přijímati a s škodou jich zase prodávati měli, proti vůli jich nutiti; jakož my to tuto opá- člivě na konec zapovědíno míti chceme: však aby ostatně táž zápověď vrchnostem na žádnou ujmu urburu pivovarního ani práva jich jak ku šenku piva, vína a pá-

Strana 96
96 leného, tak i k vystavování téhož vína, piva a páleného do vejsadních krčem, aneb [co] kde sice za obyčej jest, majícího nebyla, aniž tudy na grunty jich cizí pivo, víno a pálený dovozovati dovoleno bylo; nápodobně aby také do této zápovědi potažené nebyly oné svršky hospodářské,3) které jim poddaným ne tak předložené,4) nýbrž v náležité ceně dle starobylých snesení a s svolením jich poddaných v sku- tečné zachování5) uvedené jsou. A poněvadž taková předložení6) poddaný velice obtěžují a sužují, tolikéž k zapravení obyčejných daní neschopné činí: pročež naši král. místodržící a hejtmané krajští, jako i náš král. prokurator na to ex officio bedlivý pozor míti mají. 1) die Wirtschafts-Feilschaften. — 2) auch frembde und dergleichen Feilschaften. — 3) Feilschaften. 4) Něm. výraz vorgelegt jest zde stejně nesrozumitelný, jako český; snad chtělo se říci: ukládány, vnuco- vany, aufgelegt. — 5) Uebung. — 6) Vorlegung. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Za sedmé, nemá žádná vrchnost poddaných svých dědictví, obzvláštně když děti před rukami jsou, skrze neslušné způsoby na sebe uváděti; od čehož však my ty gruntovní nápady a práva odoumrtí, které od starodávna při jednom neb druhém panství nebo statku za obyčej byly, obzvláštně vymiňovati a vyjímati ráčíme. Do- týkajíce se, za osmé, příliš dalekých fůr, tu kde za jeden a částečně i za více dní zpátkem se navrátiti nelze, které na některých místech poddaní na vlastní náklad vykonávati museli: takové my sice samy v sobě nezapovídáme, ani jich vykonání skutečně a in natura nezamezujeme, ale tu týchž seznalou nemírnost tak k slušnosti uvozovati ráčíme, aby při tom poddaní před škodou zachováni, a s potřebnou outratou a nákladem zaopatřeni, a když takové fůry přes noc na cestě zůstati musejí, od vrchnosti na jednoho koně mírka ovsa, a na pacholka sedm krejcarův denně, dle 1) zapravení mejtovních a maštalních outrat passirované býti mají. Dále a 1) nebst Bezahlung, t. j. kromě náhrady za mýta atd. za deváté, i to dokonce zapovídati ráčíme, aby platy gruntovní1) proti vy- sazení urburnímu a starobylému obyčeji (lečby zatím mezi vrchností a poddanýma dobrovolně a slušně něco jinšího narovnáno nebylo)2) dle vlastní vůle a libosti vrch- nosti se nezvejšovaly; nepochybujíce, že jedna každá vrchnost to, co za předešlých časův někde proti slušnosti se státi mohlo, sama k napravení přivésti hleděti bude. 1) die Zinsen, t. j. úrok z pozemků. — 2) es wäre dann .. verglichen worden. Za desáté, co se bírky chmele, lískových ořechů, kmína, hub a takových věcí dotýče, nemají poddaní proti přirozené nemožnosti 1) k zbírce takových zboží a svrškův, vzláště kdyžby se neurodily, a tak k větší částce, nežli by se in loco territorii aneb okršlku téhož panství neb gruntu vrchnostlivého nacházely, sine compensatione robottarum aneb bez náhrady robotní přidržáni býti. Co se platu za takové zboží aneb svršky dotýče, takový (když by naddotčené zboží a svršky in natura, to jest samé od sebe tak zrostlé se dáti a odvésti mohla)2) nikterak žádán

Strana 97
Robotní patent 1717. 97 býti nemá; leč by to dle starých urburův a námluv vyměřené bylo, tak při tom pozůsta- veno býti má. 1) uber die natürliche Möglichkeit = nad možnost. — 2) allwo dieselbe in natura zu prästiren sein. Za jedenácté budou naši věrní a poslušní obyvatelé a stavové při trestání, pokuto- vání a vězení poddaných svých takové mírnosti užívati, tak aby jim poddaným tudy na zdraví, méněji pak na životě ublíženo, aneb oni na živnostech svých zkaženi nebyli, leda by jeden neb druhý poddaný nějakého hrdelního přečinění se dopustil, kdežto my vše při vyměření našeho královského Obnoveného Zřízení Zemského, též každé panství a vrchnost při jejich pořádně nabytým hrdelním a vrchním právě ouplně a neproměnitedlně zanechávati, a tomu chtíti ráčíme, aby peněžitý pokuty nikoliv z kontribučních peněz brané, od ouředlníkův panských poddaní nikdá, od vrchnosti pak zřídka peněžitou pokutou trestáni nebyli.1) 1) die Obrigkeiten nicht leicht .. bestrafen sollen Za dvanácté, nemají lidé poddaní za hejtmany, ouředlníky neb správce a jiné sloužící osoby, tak jakž na některých místech se v obyčej uvozovati chtělo, ručiti neb také k jejich mzdě a ročnímu platu, neb k jiným k obecnému zemskému bře- menu nepatřícím věcem, jaké koliv pomoci z kontribučních kass neb jinak činiti poněvadž teď podotknuté kassy jedině k dobrému lidu poddaného ustanovené jsou mimo písaře kontribučního, kde by takový se nacházel, a mimo poslův krajských, jenž v důležitosti jich poddaných se vysílají, které oni poddaní z vlastních prostředkův 1) U Weingartena tento článek jest nesrozumitelný. zaplatiti mají.1) Kdyby ale, za třinácté, na daleko vzdálené statky nějakých robot neb fůr zapotřebí bylo, má se, mimo těch vejš podotknutých příhodách, dle § 5. za příčinou náhrady škod a outrat pokračovati. Za čtrnácté, oni poddaní k vrchnostem svým vši věrnost a poslušnost nezruši- tedlně prokázati, jako i své povinnosti volně vykonati, jináče nevyhnutedlného trestání jak na těle tak i dle povahy na hrdle očekávati mají. A poněvadž, za patnácté, tuto rozličné okolostojičnosti a vejhrady1) se přihoditi mohou, pročež takových prostředkování čas od času a od příběhu k příběhu sobě zanechávati ráčíme, jakož to vše také v naddotčených léta šestnáctistého osmdesátého prošlých pa- 1) Umstände und Absätze! tentův beztoho vyměřeno a zaopatřeno se nachází. A protož vůbec všechny naše věrný a poslušný obyvatele země, panství a vrchnosti*) milostivě napomínati, ano i k nim se v tom důvěřovati ráčíme, že na- potom a na budoucí všechny časy s poddanými svými křesťanským mírným a Bohu milým způsobem jednati, a s nimi tak nakládati a zacházeti budou, aby oni s man- želkami a dítkami svými také živi býti a k prospěchu a dobrému obecnému zacho- váni, tudy pak ze všech stran jak božské požehnání, tak také celé zemi vzrůst a zvelebení následovati a neproměnitedlnou stálostí upevněno býti mohlo. Pokudžby ale někdo z našich věrných a poslušných obyvatelův vedle toho nejmilostivějšího pa- tentu a nařízení živ nebyl, neb se proti témuž dočinil, tehdy náš královský proku- Archiv Český XXIV. 13

Strana 98
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 98 rator, kdyby se nějakého velkého oučinku dotýkalo, toho aneb takové na naše místo- držící Pražský vznésti, a oni to prostředkovati a strany potrestání jich k nám zdání své učiniti, a nad těmito patenty ex officio a dle povinnosti ouřadu svého ochrannou ruku držeti mají. Vedle čehož jeden každý se spraviti, též před škodou a nepří- ležitostí vystříhati a hájiti jak věděti bude. A v tom jest naše dokonalá a milo- *) Landesinwohnere, Herrschaften und Obrigkeiten. stivá vůle. Dán v městě našem Vídni dvacátého druhého dne měsíce února léta páně sedmnáctistého sedmnáctého, království našich Římského šestého, Špaňhelských čtr- náctého, Uherského a Českého též šestého. Karel. Leopoldus comes Schlick, regis Boh. supr. cancellarius. František hrabě Kinský. Ad mandatum sac. caes. regiaeque Maiestatis proprium Václav Rehoř z Hannl. Z původního tištěného exempláře v arch. Č. Musea, jakýž se chová též v kníž. archivé Třeboňském IA. 6G§. 35 spolu s německým originálem, který jest tištěn v plakátovém formátě a opatřen pečetí císařskou a vlastnoručními podpisy. — Německy tištěn Weingartenem, Codex 1720 str. 725—729; výtah u Grünberga II. str. 14.—17. Otisk Weingartenův má chyby, z nichž některé jsou v českém textě opraveny, ale za to český text má zase chyby jiné, na něž upozorňuji v poznámkách. — Že popud k vydání tohoto robotního patentu vyšel z místodržitelstva Pražského, jest vidno z reskriptu daného dne 25. září 1716, viz výše str. 88 quinto. (L. S.) 374. 1717, 11. března: královský reskript, že poddaní bez povolení vrchnosti své nemají býti přijímáni na učení do obchodu nebo na řemeslo. Carl oc. Liebe Getreue! Wir haben zwar schon verschiedentlich in denen allergnädigst bestätigten Zunft-Articuln ausgemessen und vorgesehen, dass kein Unter- than von denen Bruderschaften, Zunft und Zechen zu Erlernung der Handlung und Handwerken ohne schriftliche Bewilligung gütlich angenommen, weniger freigesprochen werden solle. Nachdeme aber gleichwohlen vorkommet, dass bei denen Zunften und Zechen deme zuwider gehandlet, und die Unterthanen gegen blosse Producirung der Geburts-Attestationen von den Pfarrern, oder auch von ihren unterthänigen Gemeinden, obgleich die Obrigkeit hievon nichts wisse, auf- und angenommen werden: so resol- viren wir agn. hiemit, dass ihr durch die Magistratus allen Bugerschaften, Zunften und Zechen anfügen, auch sonsten kundmachen lassen sollet, dass selbte ohne Pro- ducirung vorherig- schriftlicher Bewilligung derer Obrigkeiten eigene Unterthanen, als welche glebae adscriptitii seind und sich von Grund und Boden ohne Vorwissen derer Herrschaften nicht weg begeben sollen, zu Erlernung der Handlung und Hand- werken keineswegs annehmen, weniger solche frei zu sprechen sich unternehmen, widrigens deshalben zur Ahndung gezogen werden sollen. Geben Wien den 11. Martii Anno 1717.

Strana 99
Z urbáře Dolno-Břežanského 1717. 99 Weingarten, Codex 1720 str. 730 č. 748. — Grünberg, II. str. 18, 19 uvádí výňatky z generálního patentu o řemeslích a živnostech, vydaného do českých zemí dne 16. listopadu 1731, a z generálních artikulů cechovních vydaných 5. ledna 1739, kdež vysloveno jest totéž pravidlo o přijímání poddaných do učení na řemesla. 375. Z urbáře arcibiskupského panství Dolno-Břežanského, založeného 11. srpna 1717. U okresního soudu Jílovského mezi pozemkovými knihami choval se pod čísly 52—56 urbář panství Dolno-Břežanského, jenž ukazuje nové rozvržení pozemků i břemen vrchnosten- ských a kontribuce zeměpanské, jakéž k nařízení vrchnosti bylo provedeno r. 1717 ve všech vesnicích toho panství. Hrabě František Ferdinand z Kuenburka, kterýž r. 1710 stal se arcibiskupem Pražským a zemřel r. 1731, koupil r. 1715 od hraběte Františka Trauttmansdorfa Dolní Břežany, a vě- noval později to panství k arcibiskupství Pražskému. Koupil i jiné statky, z nichž učinil svě- řenství rodu Kuenburského; a sice držel tak od roku 1678 Mladou Vožici spojenou s Šellen- berkem a Šebířovem, k čemuž r. 1681 přikoupil Miličín. Na panství Břežanském, jež dostalo se k arcibiskupství, bylo posledně 26 vesnic, jež vyčítá Palacký v Popise str. 229. Zde se otiskují tři výpisy z urbáře Dolno-Břežanského od r. 1717: a) Předmluva, v níž se oznamuje o vadách dřívějšího urbáře z roku 1702, a kterak arcibiskup hrabě Kuenburg r. 1717 dal ve všech vsech na tom panství pozemky poddanské nově rozděliti, upraviti i popsati. b) Řád dědický o 22 článcích, jejž arcibiskup hrabě Kuenburg předepsal poddaným na panství Dolno-Břežanském, při čemž jejich intestátní právo dědické rozšířil a odúmrtné právo vrchnostenské obmezil; o kšaftech se v něm nemluví. c) Vzorec nového rozvržení pozemků a břemen poddanských ve vsi Dolních Břežanech, kdež se zřídily dvě třídy živností selských, totiž statky poloupotažnické po 3/4 lánu, a chalupy po 1/4 lánu. [Předmluva k urbáři s oznámením příčin k jeho založení.] Urbur nový panství Dolejších Břežan, kterýžto nejdůstojnější a vysoce osví- cené kníže a pán pan Ferdinand z boží milosti arcibiskup Pražský, svaté Římské říše kníže a hrabě z Künburku, Jeho císařské a královské Milosti skutečně tejná radda, pán na Mladý Vožici, Šemberku, Měšicí ch], Šebířově a Dolních Břežanech, svaté Římské apoštolské stolice rozený legát a v království Českém primas, též Karlo-Ferdinand[ské] universí Pražské stálý a ustavičný kanclíř oc oc, nejmilostvěj naříditi ráčil, by pro pořádnost jak svou vlastní, tak také památku svých budoucích possessorův, na čem by tohoto panství vevnitř jmenované vesnice, krčmy, hospody, mlejny, kovárny, gruntové sedlský, poplužný chalupy, z nich vycházející roboty, ou- 13*

Strana 100
100 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: roky a jiné poplatky záleží [sic], náležitě sepsati, a v tuto knihu jmenované vesnice, podle které ony se říditi, spravovati a regirovati míti budou, všecky grunty pod zápis uvésti a inkorporirovati. A ačkoliv v letu 1702 za regirunku slavného poručenstva pána pana Franc Josefa hraběte z Trauttmansdorfu a Weinsbergu (titul), jeho paní mateře, ovdovělé hraběnky z Trauttmansdorfu, rozené Šternbergové, paní na Litomyšli, Brandejse, Pečkách a Břežanech, jakožto plnomocné poručnice téhož panství, nové knihy grun- tovní (neb starý od mnoha let zašlý jsouce) skrze tehdejší jejich hospodářské officíry se založily; však přece považujíce nynější dědičná milostivější vrchnost a kníže pán (titul) v těch v nově založených knihách stálé šacunky a rozepsání spravedlností jak panskému důchodu, tak poddanejm patřících, vynašla, že velké nepovážení a křivdy od těch tehdejších správců se staly; neb chalupy, při kterých pod nějakých 10 neb 12 strychů vejsevku pole jest, prošacovali a v ty knihy uvedli za 50 kop. Naproti tomu statek neb grunt sedlskej, který předce pod 50 i přes 70 strychů vejsevku pole má, jen za 100 kop propustili. Roboty nesrovnali, neb jedni, jenž sotva pod 40 strychů pole mají, robotovat museli zároveň s těma, jenž přes 60 i 70 strychů pole užívají. Tudy grunty a právo milostivé vrchnosti zadávali, spravedlnosti neb pretensí lidem připsali tu, kde nepatří; tu kde patří, žádnému hospodáři za zlepšení neb vystavení gruntu nic neuznali; tady v ty v nově založené knihy gruntovní všechnu nepořádnost uvedli. Protož takovou jejich práci nanicovatou nyní milostivější vrchnost a kníže pán (titul) zavrhovati, docela kassirovati a takovou v lepší dokonalou pořádnost a vyšetření všeho toho, co jednomu neb druhému spravedlivého patří, v nové knihy urbární uvésti a plným právem na časy nynější i budoucí založiti milostivěj naříditi ráčil a ustanovil. Kterážto práce s pomocí pána Boha všemohoucího začata. Ku kterému cíli taky všecky grunty a chalupy v nově prohlídnuty, pole, luka, zahrady, též porostliny náležitě vyměřeny, rovnost v jedné každé obci učiněna, a jeden každý grunt obzvláště vyšacovaný jest; k čemuž všichni poddaní povoláni jsouce, s nimi o to též podle starých urburův za příčinou vyplacených vejrunkův, též v nově na svý náklady vy- stavených neb spravených gruntův pořádnost učiněna, a dle toho jednomu každému nápadníku pretensí náležitě připsána, též co milostivější vrchnosti k doplacení patří, o to s nimi smlouvy dobrovolné a nepřinucené držány byly. Kdež také na všem tom jednomyslně a pokojně s potvrzením a dolíčením, že jse jim v tom žádná křivda neděje, obvykli a k sobě dobrolíbezně přijali; vinšujíce své milostivější a dědičné vrchnosti štěstí a dlouhé panování. Jenž se stalo leta Páně 1717 dne 11. Augusty.

Strana 101
Z urbáře Dolno-Břežanského 1717: řad dědický. 101 [Řád dědický nově nařízený od vrchnosti.) Nejprve pak následují některé punkta a milosti pro lidé poddané k dobrému vysazené, za kteréžto jeden každý Jich vysoce důstojné knížecí Milosti v nejnižší pokoře děkovati, a nyní i na budoucí časy se tak spraviti věděti bude, jakž ná- sleduje: Jest všem vůbec vědomo, kterak při mnohých vrchností za tuhé právo bejvá, že dědictví gruntovní v nápadech odoumrtí vše vrchnosti připadalo, tak že tím způ- sobem nemnoho na ubohé sirotky, tím méněji na jinší nápadníky se dostalo. Tudy však ubohý poddaní špatnou chuť k hospodářství měli, a sirotci se rozběhli. Z té tehdy příčiny tato milostivá vrchnost (titul) k svým milým poddaným se ráčila tak milostivě nakloniti a takové právo odoumrtí napraviti, a níže psané právo v nápadech a dědictví milostivě naříditi: Za první. Otec majíce svůj grund ku příkladu za 200 fl. zaplacený, Bůh by z tohoto světa jeho pojal; zůstane po něm 4r dětí a pátá vdova, dostane se na každé a mateř (nejsou-li tu žádné spravedlivé dluhové, které sice napřed placené býti musejí) po 40 fl. Z těch dětí kolik jich koliv dřív oženění aneb vdání umře, padne díl jich na bratry neb sestry živé, na mateř ale z toho (majíce již svůj díl) nic; a byť někteří dřív oženěni neb vdáni byli, týmž způsobem vedle druhých bratrů neb sester děti [čti: děditi] mají po těch ze světa sešlých. Za druhý. Když ale již někteří ženatí a zdědilí jsou a z toho světa vykročí, po nich více ne bratří neb sestry, ale po linii dolů zstupující děditi bude. Za třetí. Kdyby však všechny ty děti z toho v prvním punktu jmenovaného otce pomřely a mateř toliko zůstala, tehdy všechno ze všech teprva na mateř padne. Za čtvrté. Kdyby ale po jednom toliko synu neb dceři, z těch čtyr vejš psa- ných dětí, jedno dítě neb vnouče zůstalo, tehdy to všechno a ze všech spravedlivost na to vnouče připadne, a na mateř nic. Za páté. Kdyby mateř po zdědění po všech dětech svých té spravedlnosti na vdovské stolici zůstávajíc umřela, po ní již žádných dětí ani vnúčat nezůstalo, tehdy teprva všechna ta spravedlnost odoumrtí na milostivou vrchnost připadá, a její bratří ani sestry jakožto z jinší linii z spravedlnosti té nic nemají. Za šesté. Kdyby mateř ale podruhý se vdávajíc a svůj díl po prvním muži oddělený majíc, pobudouce s mužem druhým některý rok, z toho světa v tom man- želstvu sešla: tehdy mají ty děti, kterým ona macechou byla, aneb po sobě zane chaný muž, třetí díl po ní děditi, ostatek pak těm živým dětem po prvním muži k rozdělení připadati má. Za sedmé. Jestli by pak s tím druhým mužem děti měla, tehdy ty děti ne- budou děditi z těch 2 dílů po prvním muži jí zůstalým nic, nýbrž po svým otci,

Strana 102
102 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a v tom třetím dílu po ní na otce přišlým; ale kdyby ona svou otcovskou sprave- dlnost měla, z té muž druhý třetí díl (jestliže s ním dětí nemá) po ní děditi bude; a pakli s ním děti má, tehdy všem dětem z břicha jejího pošlým ta její otcovská spravedlnost proportionaliter rovným dílem k rozdělení zůstane. Za osmé. Kdyby ta žena svou dědickou spravedlnost po svém otci vlastním, a ne po muži padající měla, a umřela, a dětí žádných nezůstalo, a toliko muž druhý, tehdy on po ní 3“ díl, a ostatek na sestry a bratry padati má; a kdyby jich ne- bylo, a proti tomu otec, matka, bába aneb prabába aneb někdo jinší v nahoru stu- pující linii v živobytnosti zůstávajíc, tehdy mají ty dva díly mezi ně rozdělené býti; kdyby pak také muž nebyl při živobytí, tehdy ten celý nápad úplně na přátele padnouti má. Za deváté. Po druhým pak muži spravedlnost připadá na vdovu a jeho sirotky, nechť jsou z první neb druhé ženy, rovným dílem. Ty však děti, který vdova s jejím prvním manželem zplodila, ty odtad nic nemají míti. Za desáté. Však kdyby ona mateř po druhým muži vdovou zůstala, a po něm s dětmi jeho díl zdědíc, s ním dětí žádných neměla, potom taky umřela: tehdy její díl po ní na děti prvního muže pozůstavené padne. Za jedenácté. Ale kdyby po druhém muži žádných dědičů dolů neb nahoru vstupujících linií nezůstalo, tehdy ona 3“ díl dosáhne, a ostatní dva díly milostivé vrchnosti odoumrtí připadnouti mají. Za dvanácté. Jak podobně dědíce žena po svým muži 3“ díl, a nemajíce dě- dičův dolů ani nahoru vstupujících linií, její spravedlnost na milostivou vrchnost úplně připadá, a sestry a bratří tu nic nemají; toliko bratří a sestry v otcovské spravedlnosti jeden po druhém děditi mají. Za třinácté. Otec maje svůj díl pro sebe zanechaný, aneb matka podle dětí podělena, s ním za živobytí může učiniti, jak se jí líbí, a odevzdati jej, kterému dítěti chce, pro ctné se k ní chování, pod jakými chce vejminkami. Avšak to tak platno bude, když to za živobytí rejstry purkrechtními ujistí. Za čtrnácté. Má-li který dítě nějaký odkaz od některého svého přítele, a potom umře, tehdy ten odkaz rodičové, a pokudž rodičů nejní, bratří a sestry dědí; a kdyby těch nebylo, na milostivou vrchnost připadnouti má, a zase na přátele neb na do- brodince zpátkem nepostupuje. Za patnácté. A jakož jeden každý otec neb matka při rozdílu něco pro sebe a své smrti dochování při sobě zanechávají, a také se to na gruntech pro jich vlastní disposicí rejstry jistí, aby též rodičové od svých dětí od jednoho přes dru- hého ctěni a šetřeni, též opatrováni byli: který z nich dětí buď otce neb mateř smrti dochová a je poctivě pohřbíti dá, vrchnost milostivá to právo vynésti a vy- pověděti ráčila, aby to dítě toliko, jenž svým rodičům podle božského přikázání

Strana 103
Z urbáře Dolno-Břežanského 1717: řád dědický. 103 dobře činilo, je smrti dochovalo a poctivě pohřbíti dalo, jejich díl po nich samo úplně dědilo. Vedle čehož jedno přes druhý dítě se vynasnažiti hleděti bude, (chtěje díl po rodičích děditi), dobře rodičům činiti a je poctivě smrti dochovati. Za šestnácté. Kdyby ale jedno dítě své rodiče smrti dochovalo, a vedle toho spravedlnost (neb co by více měli) právě nedědilo: pokudž z dobré vůle své z toho druhým bratřím svým neb sestrám zase něco pustiti a s nimi se zděliti chce, to při líbezné vůli jeho pozůstává. Za sedmnácté. Kdyby které dítě buď za živobytí, aneb po smrti rodičů z gruntu zběhlo a se nenavrátilo, po takovém každém milostivá vrchnost děditi a sobě práva zanechává. Za osmnácté. Kdyby se také které dítě nepoctivě chovalo, buď zlý život vedlo, neb se něco zlého proti Bohu neb vrchnosti dočinilo: proti tomu každému vrchnost pokutu a trestání jak najíti, i také pokudž by se nepolepšil, jeho nápad a spravedl- nost, dědictví k sobě přijíti a jemu vzíti sobě zanechává. Za devatenácté. Kdyby který v službu Jeho Mti císařské, králi a pánu pánu nás všech nejmilostivějšímu, na vojnu, na panství zůstávající se dal a zběhlý nebyl, potom na vojně zahynul: po takovém každým bratří a sestry plným právem děditi mají. Za dvadcáté. Však kdyby který z gruntu zběhnutý byl, a tam kdekoliv jinde se na vojnu dal, po takovém každém tím právem, jako po zběhlým, vrchnost mi- lostivá děditi bude. Za dvacáté první. Otec ožení-li syna neb dceru vdá za svého živobytí, a dřív rozdělení statku může ho vybýti veselím a vejpravou, dílem otcovským, když mu řekne, že mu to za jeho podíl dává k tomu cíli, aby z statku jeho tu nic více ne- měl, a statek ostatním dětem celý k dědictví zůstal; však kdyby otec umřel, a věděl ten odbytý syn, že se mu velká křivda stala, a tolik, co jiný, nedostal, nemaje žádný obzvláštní příčiny, položíce díl svůj vzatý mezi bratry, vrchnost milostivá ho k zpá- tečnému dědictví připouští. Srv. podobný předpis v Právech Městských F. 56. Za dvacáté druhé. Syn zůstávaje hospodářem v statku otce svého, maje bratry a sestry, kdyby oni k ženění a vdání přišli, jsouce sirotci, a prostředků nemají; tehdy bude povinen ten bratr v statku sedící vedle možnosti veselí jim přistrojiti; však za to podle uznání milostivé vrchnosti jistý díl spravedlnosti jich se jemu ode- psati a vymazati má.

Strana 104
104 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: /Schematický vzorec, kterak vrchnost nově rozvrhla poddanské pozemky a břemena ve vsi Dolních Břežanech./ [R. 1654 napočetlo se v D. Břežanech 8 živností selských po 30—35 str., 7 chalupnických po 3—18 str, dohromady 335 strychů rolí.] Ves Dolní Břežany. V ní se vynachází totiž: polousedláků 6; chalupníků 6; nájemníků 6; hospoda, mlejn, kovárně. Předně: K tomuto jednomu každému statku polovičního sedláka po vyměření a v rovnost uvedení zanechává se rolí, luk spolu s zahradou, dle apparte učiněného kus od kusu popsaní, a jak vysoko dle milostivého nařízení taková půda taxirována jest, následovně: Poloupotažníku: v prostřední půdě, lepší . . . 6 str. „ špatnější . 6 „ v špatný půdě, lepší . . . . 10 „ prostřední . . 16 „ „ 6 „ špatný. . . porostlin. „ za po 5 fl. po 4 fl. 30 kr. рo 4 fl. po 3 fl. 30 kr. po 3 fl. 30 fl. 27 " 40 " 56 „ 18 " 4 „ Činí 45 strychů Luk s zahradou otavních . . 1 str. 2 věrt. po 3 fl. . . 2 str. a na seno . . . . po 2 fl. 4 fl. 30 kr. 4 3 str. 2 v. Summa 183 fl. 30 kr. Chalupníkovi: po 4 fl. 30 kr. 13 fl. 30 kr. v prostřední půdě, v špatnější 3 str. 12 „ v špatný půdě, lepší . . po 4 fl. 3 str. . . prostřední . . 7 str. 2 věrt. po 3 „ 30 kr. 26 „ 15 kr. рo 3 „ 6 špatný . „ — 2 . 2 věrt. po 4 „ 2 „ porostlin Luk otavních na seno . . . Činí 16 strychů . . . . . . . 1 věrt. 2 čtv. po 3 fl. 3 věrt. . . . рo 2 1 „ 7 kr. 3 d. 1 „ 30 Summa 62 fl. 22 kr. 3 d. 1 str. 2 čtv. Za druhé: Na takovou summu budoucně při prodaji neb postoupení té živ- nosti jest závdavku, totiž: od polousedláka 30 fl., od chalupníka 10 fl. A ročního platu neb vejrunku, komu pak kdy náležeti a patřiti bude, při času svatého Martina skládati a bejti má, totiž: od polousedláka 3 fl., a od chalupníka 1 fl. 10 kr. Proti kterémužto závdavku při gruntě prodávající kupujícímu hospodáři zane- chávat má a bude:

Strana 105
Z urbáře Dolno-Břežanského 1717: norý rozvrh půdy. 105 Polousedlákovi: potahu 1 kus, hovězího dobytka 1 kus, svinského dobytka 1 kus, drůbeže pernaté kohouta 1 a slepice 2. Též od nářadí hospodářského: vůz, pluh, brány a řezačku s kosou. Chalupníkovi: hovězího dobytka 1 kus, svinského dobytka 1 kus, drůbeže pernaté slepici 1, a kosu hrabičnou. Za třetí: Povinností z téhož gruntu jest jeden každý týhoden: polousedlák párem koní tři dni, pěší jeden den, v senách a obilí klizení ale po dvouch pěších celý tejden milostivé vrchnosti vykonávati. Od chalupníka ale robotu každý tejden sám osobně tři dni, v senách a obilí klizení ale celý tejden. Při tom ouroku stálého všeho, jak peněžitého tak za slepice i za vejce, za termin Svatojirský a Svatohavelský ročně polousedlák 3 fl. 50 kr., a chalupník 1 fl. 16 kr. 4 d. do důchodu panského platiti. JMti císařské kontribuce na každý rozvrhnutý zlatý rejnský od polousedláka po 7 kr. 3 d., a chalupníka po 2 kr. 3 d. dávati a pilně každý měsíc platiti.*) *) Kontribuce činila by za celý rok u polousedláka 1 zl. 30 kr., u chalupníka 30 kr. „na každý rozvrhnutý zlatý;“ ta slova se opakují u každé vsi, ale nikde není vysvětleno, co znamenají. Desátku panu administrátorovi neb panu faráři každoročně obilného: od polousedláka —; od chalupníka —; a letníku již tak dle obyčeje z každé krávy po — kr. — d., a z jalový po polovici vypláceti. A poněvadž v této vesnici na žádným gruntě nic zádušního*) se nevynachází, *) t. j. železné krávy. tak také dosaváde tu nic povinného nejní. Za čtvrté a posledně: Jeho každého hospodáře povinnost bude, dobrým a be- dlivým hospodářem neb hospodyní býti, nic nespouštěti, nýbrž k svému dalšímu dobrýmu na všechen možný způsob lepšiti. V čemž toho s dostatkem opatřeno a rozuměno býti má, že nikdy a žádný hospodář neb hospodyně v moci jmíti nemá, tento grunt neb něco od něho, buďto role anebo luka, aniž co jiného bez obzvlášt- ního povolení panského někomu, ani k záduší neb svobodnému člověku odprodati neb odkázati, aniž na něj dluhy zdělávati, leč na to obzvláště a těmito knihami dobře ujištěné dovolení míti bude. Po těchto všeobecných předpisech v knize č. 52 následuje individuální popis vsi Dolních Břežan, tak jak bývá v jiných urbářích; popisuje se tam jednotlivě 6 poloupotažníků, 6 chalupníků a 6 nájemných chalup bez polí. V úvodní formuli vždy vrchnost odevzdává statek držiteli, jehož jméno se uvádí, a pak vyčítají se jeho nemovitosti se svou cenou, sta- vení i pozemky. Stavení obytné s hospodářskými staveními odhaduje se vždy šmahem jednou summou, ale v rozličné ceně, u sedláka od 47 zl. do 90 zl., u chalupníka za 20 až 40 zl. Pozemky kladou se v této vsi jednostejně u každého sedláka za 183 zl. 30 kr., tak jak jest v hořejším vzorci Dolnobřežanském vůbec ustanoveno. Součet ceny stavení a ceny pozemků činí cenu statku (nebo chalupy), kterou držitel má spláceti výročními vejrunky; tyto roční splátky skutečně byly menší, než hořejší vzorec předpisoval; v D. Břežanech spláceli polou- Archiv Český XXIV. 14

Strana 106
106 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: potažníci skutečně po 2 zl. (ne po 3 zl.), chalupníci po 1 zl. nebo jen po 50 kr. Složené roční splátky šly dílem do důchodu panského, dílem odevzdávaly se nápadníkům, jak vůbec byl obyčej. Úroky placené ročně k vrchnosti ani kontribuce splacená nezapisovaly se do urbáře, není tedy z této knihy viděti, zůstala-li ta břemena v té vsi tak rovnoměrně rozvržena, jako bylo r. 1717 předepsáno. Rovnost ve vejruncích neměla všude dlouhého trvání, jakž vidno jest z nepravidelných splátek zvláště pozdějších držitelů, jichž zápisy na živnosti též se zapi- sovaly do té knihy, a k nim opět připisovaly se roční splátky na trhovou cenu statku. V knize č. 52 jsou krom D. Břežan popsány ještě dvě vsi: na listě 201 počíná se popis vsi Lhotky, a na listě 315 vsi Ohrobce. Každá ves popisuje se podle stejného formu- láře, jenom číselné udaje jsou rozdílné. U desátků a letníků k faře všude scházejí cifry. Selské statky v každé vsi byly udělány mezi sebou stejné, ale v rozličných vsech byly roz ličně veliké, a také břemena peněžitá na ně vložená a roboty byly nestejné. Také pozemkové knihy č. 53, 54, 55 a 56 (jež vesměs dostaly se od okresního soudu Jílovského do archivu zemského) jsou vyplněny takovými popisy ostatních vesnic panství Dolno Břežanského. V každé knize napřed jest psán řád dědický doslovně stejný, za ním táž předmluva o vzniku toho urbáře r. 1717, pak schema jedné vsi, a konečně individuální popis té vsi V knize č. 53 na listě 57 počíná se popis vsi Vestce, kdež rolníci jsou podle velikosti rozděleni ve tři třídy; byloť tam 11 sedláků tříčtvrtních, 2 polousedláci a 3 chalupníci. Každý sedlák tříčtvrtní měl tam rolí vorných 70 strychů, všech pozemků za 301 zl., závdavku na takový statek mělo se při každém převodě položiti 40 zl., vejrunku měl držitel každoročně klásti 4 zl. (skutečně však spláceli s počátku po 3 zl. ročně), robotovati měl každý týden s třemi koňmi 3 dni (krom pěších robot), úroku měl odváděti ročně 6 zl. 21 kr. 1 d., kon- tribuce za měsíc 4 kr. 4/ d. Každý polousedlák měl přiměřeno rolí 35 strychů, všech pozemků za 150 zl. 30 kr., závdavek určen na 20 zl., vejrunku mělo se klásti ročně 2 zl. 30 kr., robotovati měl každý týden s párem koňů 2 dni (krom pěší roboty), úroku měl odváděti ročně 3 zl. 10 kr. 31/2 d., kontribuce měsíčně 2 kr. 21/16 d. Každý chalupník měl rolí orných 17 strychů, všech pozemků za 73 zl., závdavek měl činiti 10 zl., vejrunk roční 1 zl. 10 kr., robotovati měl pěšky 3 dni každý týden, úroku měl odváděti pro vrchnost ročně 1 zl. 35 kr. 2 d., na kontribuci sněmem uloženou týdně 1 kr. 1 /2 d. Podle toho ve Vestci rovnal se jeden tříčtvrtní sedlák co do majetku asi dvěma polousedlákům anebo čtyřem chalupníkům. — Na listě 269 počíná se popis vsi Štiměřic (u Palackého 229 Zdiměřice), kdež bylo 6 živností poloupotažnických a 6 chalupnických tak vyměřených, že jeden poloupotažník vyrovnal se třem chalupníkům; mělť tam poloupotažník rolí 58 strychů, všech pozemků za 206 zl., měl dávati vejrunku 3 zl. (kladli však skutečně s počátku jen 2 zl.), úroku 4 zl. 15 kr., kontri- buce měsíčně 7 kr. 3 d.; chalupník pak měl rolí 19 strychů, všech pozemků za 67 zl., měl klásti vejrunku ročně 1 zl. 10 kr, úroku 1 zl. 25 kr., kontribuce měsíčně 2 kr. 3 d. 376. 1717, 23. září: Při domku stojícím na obecní půdě v Mažicích nemá se nic při- stavovati. An Zalscher H. Burggrafen den 23. Sept. 1717 Aus dero Schreiben von 23. curr. zur Nachricht ohnverhalte, weilen die zu Mazitz stehende Chalupen auf

Strana 107
O provedení robotního patentu na Třeboňsku 1717. 107 der Gemeinde Grund stehet, als wüsste nicht, warum solche mehrers, als vorhero, zum Nachtheil der Gemein sich mehrs zubauen sollte, welches aber, wenn ich gegen Borkowitz komme, in Augenschein zu nehmen nicht unterlassen werde. Indessen aber solle nicht, wo vorhero nicht gewesen, weder zugebaut, noch zugezimmert werden. V knížecím archivé Třeboňském I. A. VI. Gß. 4. Koncept nepodepsaný. Kdo psal to naučení Zalš- skému purkrabovi, není s bezpečností na jevě. Statek Zalší, kdež stojí ves Mažice, též statky Dirná a Kaladý náležely tehdáž Františkovi Karlovi hr. Vratislavovi z Mitrovic, tedy sluší především mysliti na jeho hejtmana jakožto na představeného nad purkrabím Zalšským; také částečka vsi Borkovic náležela ke statku Zalšskému. Avšak několik domů ve vsi Mažicích posledně náleželo k panství Třeboňskému, tehdáž snad ke statku kláštera Třeboňského. Sousední ves a statek Borkovice byl tehdáž majetkem kláštera Třeboňského, krom dotčené již částečky vsi Borkovic, jež patřila k Zalší. Tedy mohl by ten list pocházeti od ředitele statku kláštera Třeboň- ského, a když po zrušení kláštera 1784 jeho statek byl koupen knížetem Schwarzenberkem a připojen ku panství Třeboňskému, mohl koncept dostati se do archivu knížecího. 377. Dopisy o provedení nového robotního patentu na panství Třeboňském a na jiných statcích knížat Schwarzenberků (od 6. října 1717 do 12. ledna 1718). Následujících 10 dopisů a)—k) nachází se v knížecím archivě Třeboňském pod signaturou VI. G p. 35; listy a, b, c, e jsou kopie, d, ƒ, h, i, k originály, g nejspíš koncept. Týkají se robotního patentu nedávno dříve (22. února 1717) vydaného. Knížecí Schwarzenberská správa se nadála, že dosáhne svolení poddaných svých k tomu, aby ten patent se neprovedl a roboty aby zůstaly takové, jaké trvaly pod malým nebo žádným účinkem prvního robotního patentu z 28. června 1680; s druhé strany ucházela se při nadřízených úřadech o některé změny nebo vysvětlení nového patentu. Ale snahy její v obojím směru minuly se účinku. Poddaní s počátku kolísali, ale konečně skoro všichni prohlásili přidržeti se nového patentu, že jim přinášel ně- které úlevy. a) 1717, 6. října: Knížecí Schwarzenberský právní konsulent míní, že sedláci i po novém robotním patentě mohou zůstati při staré robotě. Extract aus des H. Dr. Sontags Schreiben ddo Prag 6. Oct. 1717, das neue Robotpatent betreffend: Wegen des neuen Robotpatents habe mich erkundiget, und ist mir der Rath gegeben worden, welchen dann auch selbst vor sehr gut befinde: Womit Euer Durch- laucht gn. anbefehlen möchten, dass solche Patenten denen Unterthanen insgesammt, oder doch denen Richtern und Geschwornen bei den Landgebot möchten vorgehalten, und sie hierüber befragt werden. Wann nun selbige bei dem alten modo verbleiben wollten, so wäre ihnen an die Hand zu geben, dass sie bei Euer Dcht supplicando einkommeten, und zwar, soviel ihrer schreiben kunnten, sich unterschreibeten, die 143

Strana 108
108 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: übrigen aber ein Zeichen macheten, dass sie das Memoriale gesehen. Welches Me- moriale man alsdann entweder beim kön. Kreisamt, oder bei der kön. Statthalterei produciren, und also die Sach in statu pristino conserviren kunnte. Wessentwegen dann auch die mir gnädigst beigeschlossene Communicata hunc passum concernentia unterthänigst remittire, b) 1717. 13. října: Kníže Adam ze Schwarzenberka listem hospodářskému radovi Draxlerovi do Tře- boně poslaným schvaluje hořejší zdání svého konsulenta. Edler, insonders Lieber und Getreuer! Nachdeme der Frauenberger Haupt- mann Dworzak annoch unterm 24. Aug. jüngsthin ein gedrucktes Exemplar von einem, mit kreisamtlichen Verordnungen von 23. ejusdem circulirten abermaligen neuen Robotspatent, wovon ihr zweifelsohne eben dergleichen, — wiewohlen weder von euch, noch sonst von einer einzigen andern Herrschaft uns diesfalls etwas be richtet worden, gesehen und bei Handen haben werdet — zu unsern Händen ein- geschicket, wir aber solches sofort dem Dr. Sontag mit genugsamer Information von bisheriger Einrichtung besagter Roboten auf unsern böhmischen Herrschaften com- municiret, von dem letzteren jedoch allererst bei nächst voriger Post solches, mit der in copia extractiva hierbei gehenden Antwort, zurück erhalten haben: so befehlen wir hiermit gnädigst, ihr wollet diese Sach noch weiter wohl überlegen; und weilen wir des ermelten Consulenten Gutachten zu aller Sicherheit und Verwahrung vor gut befinden, die Vorsorge anwenden, womit die Unterthanen auf unsern Herrschaften fördersamst nach Inhalt dieses Gutachtens beim Landgebot ihrer Roboten halber gehörig befraget, ihre freiwillige Antworten und Erklärungen bei jedem Amt aufnotiret, und wann sie, wie wir vermuthen, bei dem bisherigen Robotsgebrauch zu verbleiben verlangen, dergleichen Memorialia an uns, wie der Consulent einrathet, zu verfertigen und an uns zu weiterer Besorgung einzuschicken veranlasset werden. Sign. Wien 13. Oct. 1717. A. F. F. z. Schwarzenberg. c) 1717, 23. října: Vesnice na Třeboňsku velikou většinou chtějí míti robotu dle nového patentu. Beschehene Erklärung der Wittingauer herrschaftlichen Unterthanen, der Robot wegen betreffend. 1. Suchenthal: bitten bei dem vorigen alten modo zu verbleiben. 2. Hrdlorzez: verlangen †dem alten modo nach zu roboten† [přeškrtnuto a nově psáno:] *vermög des neu ergangenen Patenten zu roboten.*) 3. Boor: gleichergestalten vermöge der neuen Patenten. 4. Czepp vermög der Patenten. 8. Radosticz dto. 5. Gilowicz wie das Patent erklärt. 9. Misletin dto. 10. Zborow dto. 6. Kogakowicz dto. 7. Kramolin wie das Patent lautet. 11. Baumgarten — [nevyplněno].

Strana 109
12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. O provedení robotního patentu na Třeboňsku 1717. Daudleb vermög d. Patenten. Widow wie die Patenten erweisen. Zwikow dto. Slawossowicz dto. Zallin dto. Hwozdeecz dto. Stiepanow dto. Slowieniez dto. Smrżow dto. Mazelow dto. Witin dto. Ssewetin dto. Neplachow dto. Drahotiessicz dto. Pellegicz dto. Sedlikowiez dto. Bossilecz dto. Dinin dto. Horusicz dto. Zissow dto. Rzipecz dto. Zahorzj dto. Mosteczna: gleich wie dieselbe zuvor die Robot verricht haben, wollen bei dem vorigen verbleiben.*) Wrzesna vermóg der Patenten. *) Guet Bzy und Źimuticz: [1.] Tuchoniez vermóg d. Patenten. [2.] Popowicz vermóg d. Patenten. [3.] Swozna dto. [4.] Hurka dto. [5.] Maly Porzizany dto. [6.] Gross Porzizan dto. [7.] Stipoklas dto. [8.] Horzegsska dto. 36. 3T. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 109 Poniedraž verm. d. Patenten. Poniedražko wie die Patenten erkláren. Frahelz dto. Klecz wie die Patenten lauten. Zablat dto. Lhota dto. Kollenecz dto. Neusatl dto. Mlaka dto. Lam dto. Einödere beim Dussak: gleich zuvor selbe die Robot verrichtet. Krezliczek: vermóg der Patenten [tak slove v Herdé jedna samota]. Kundraticz dto [dle pat.]. Luzniez dto. Przeseka dto. Kostelecz [nevyplnéno]. Lissnicz [nevyplnéno]. Neu-Lam vermóg d. kais. Patenten. Branna vermüg d. Patenten. Kosow dto. Neudorf dto. Swinny dto. Wlkowicz dto. wie [ 9.] Dolegsska dto. [10.] Zimutiez dto. [11.] Hartmanicz dto. |12.] Beczicz dto. [13.] Krakowczicz dto. [14.] Mażicz dto. [15.] Sobétiez dto. [16.] Bzy dto [dle patentu). *) Mosteéná i Viesnd byly r. 1666 piikoupeny ku panstvi Recickému (A. Ó. XXIIL 300), a také v první polovici 19. století náležely ku Kardašově Řečici (Sommer, Táb. 261). 

Strana 110
110 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Dass obige Erklärungen durch die von jeder Dorfsgemein abgeordnete Rich- tere und Geschworne in Gegenwart unserer in öffentlichen Landgebot von Wort zu Wort [výrazy jsou totiž trochu rozmanité, ale smysl stejný: dle patentu] beschehen, wird hiemit attestiret. So geschehen Schloss Wittingau den 23. Oct. 1717. A. W. Zelenka Hauptmaun [v Třeboni]. — Alex. Thom. Ambrožowský. — N. Ignatius Dworzak [hejtman v Hluboké] — Fr. Sstika Verwalter [ve Bzí]. — Kyster Ant. Ziabiczka. d) 1717, 10. listopadu: Ježto poddaní chtějí robotovati dle patentu, kníže Adam ze Schwarzenberka nařizuje o tom uředníkům, a že přestane přivařování piva poddaným pro vojsko. Lieber Hauptmann [Zelenka]. Uns ist aus eurem gehorsamsten Schreiben von 24. pass. umständlich vorgetragen worden, wasmassen die Unterthanen auf unserer dortigen Herrschaft Wittingau und denen dortigen Incorporationen bei be- schehener Publicirung im Landgebot derer neu ausgegangenen kais. und kön. Robots- patenten von jeder Dorfsgemeinde Richtern und 2 Geschwornen, auch beschehener Explication dererselben in böhm. Sprache, anstatt des vermutheten und ihnen vor- träglicher scheinenden bisherigen alten Gebrauchs, dennoch wider Verhoffen insgesammt, auser des Suchenthaler, Mosteczner und Einöder beim Dussaken, so bei dem alten modo geblieben, sich zu dem neuen gedencket und offentlich in Gegenwart euerer, dann aller Subalternen, selbe nach Inhalt erst erwähnter Patenten angenommen zu haben bekennt hätten. Allermassen nun, so viel das erst bemelte neue Robotpatent und deren meisten Unterthanen — (weilen die etliche wenige bei dem alten modo verbleiben wollende in keine Consideration kommen oder eximirt werden können, sondern dem grössten Theil gleich gehen müssen) — öffentliche Annehmung desselben belanget, hierbei nichts Amts zu thun ist, als dieselben darbei zu lassen und denn in einem wie in dem andern schuldigen Vollzug zu leisten: Also wird euch und euren Subalternen, insonderheit dem Burggrafen obliegen, die Unterthanen sammentlich zwar mit dem bisherigen modo der täglichen Robot zu verschonen, hergegen aber selbe zu der selbsterwählten 3tägigen Robot von Auf- gang der Sonnen bis zu Niedergang mit tüchtigen Zug und Leuten dergestalt mit Ernst und denen im Patent erlaubten Zwangsmitteln nachdrücklich anzuhalten; oder wofern sie dann und wann etwas versaumen, solches andere Tage erlaubtermassen wieder einbringen zu lassen; mit denen Unvermöglichen hergegen also zu verfahren, dass wenn sie ihre schuldige Roboten auf die gebührende patentmässige Art nicht bestreiten können, ihnen zwar hierunter nichts nachgesehen, darbei aber gleichwohlen, wo man die pure Unmöglichkeit siehet, selbigen eine andere herrschaftliche Robot,

Strana 111
O provedení robotního patentu na Třeboňsku 1717 111 so sie bestreiten können, auferleget, und diese von ihnen in der ausgesetzten Zeit richtig, ohne Fehler oder Abgang, prästiret, mithin dem kais. Robotpatent allent- halben stricte und genau nachgelebet, zugleich auch die herrschaftliche Arbeit einen Weg wie den andern gebührend verrichtet, und daran nichts zurückgelassen oder übersehen werden möge. Gestalten nicht allein euch selbst, sondern vornehmlich dem Burggrafen und übrigen Wirthschaftsbeamten, mit den Ueberreütern und Mousquetirern pflichtmässig gebühren und hiermit ernstlich anbefohlen wird, sich öfters, insonderheit zur Zeit der nothwendigen Robot bei denen Robotern zu befinden, und ob, auch zu welcher Zeit sie zu solcher Arbeit kommen, was sie vor Zug, Geschirr und Leute haben, wie dieselben verrichten, und zu welcher Zeit sie wieder abziehen, genau zu beo- bachten, jedesmal von denen mit untüchtigen Geschirren, Zug und Leuten, oder nicht zu bestimmter Zeit erscheinenden, oder auch vor der ausgemessenen Zeit wieder abziehenden und ihre Arbeit mit dem anbefohlenen Fleiss nicht verrichtenden Robotern eine gewisse und gewissenhafte Specification zu verfassen, und uns selbe wenigstens einmal in der Woche einzuschicken. Als welche exacte Beobachtung deren ofterwähnten Patenten sowohl von Seiten der Herrschaft, als den Unterthanen, wir euch und mehrgedachten euren Untergebenen hierdurch nachdrücklich anbefehlen, und uns des Erfolgs darauf gnädigst gänzlich versehen. Zumalen aber bei dieser, allem Ansehen nach zu ihrem eigenen Nachtheil von denen Unterthanen wider ihre vormalige Meinung gefasster Entschliessung eine nicht geringe und fast unerträgliche Undankbarkeit dererselben vor unsere so viele, ihnen in allerhand Gelegenheiten erzeigte und noch täglich erzeigende Gnaden augen- scheinlich zu spüren, und dahero auch uns, dass wir darinnen etwas sparsamer ins- künftige mit ein und andern sein werden, keineswegs zu verdenken ist: so wollen wir diesmal nicht mehr, als die einzige, uns ohnedem zum Missbrauch und Nach- theil eingeführte Erlaubnuss der Zubreu des Biers, so die Unterthanen denen in Quartier stehenden oder durchmarschirenden Soldaten zu reichen haben, abgestellet wissen ; und befehlen hierdurch gnädigst, dass ihr von nun an und führohin keine dergleichen Zubreu, weder bei der Herrschaft selbst, noch bei der Incorporation gestatten, sondern selbe also fort abstellen und verbieten, folglich deme allem ge- horsamst recht thun sollet. Sign. Wien 10. Nov. 1717. A. F. F. z. Schwarzenberg mp. Obsah toho reskriptu oznámil úřad poddaným po česku, kde též vysloveno: „poněvadž . . poddaní již patrně jejich nevděčnost skrze takové odporování k uznání dávají, pročež“ nebudou žádné přívarky piva více. — 13. Nov. A. W. Zelenka z Třeboně posílá to nařízení k zachovávání nejmenovanému Verwalter und Gevatter (správci Štikovi ve Bzí).

Strana 112
112 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: e) 1717, 1. prosince: Kníže Adam Schwarzenberg píše svému hospodářskému radovi do Třeboně, že patent robotní potřebuje vysvětlení od samého zákonodárce. [In dorso:] Copia fürstl. an H. Wirtschaftsrath Dräxler gelassenen gnädigsten Rescripts . . Edler, insonders Lieber und Getreuer! Allermassen ihr über die euch com- municirte Anfrage umb Belernung des Wittingauer Hauptmanns wegen einiger Anstände bei dem neuen kais. Robotspatent, in eurem darob unterm 24. pass. erstatteten gehors. gutachtlichen Bericht vor nöthig befindet, dass die Erläuter- und Erörterungen des nicht klar ausgeführten Inhalts respectu dererjenigen Unter- thanen, so von dem alten modo ab- und dem neuen in besagten Patenten enthaltenen beigetreten seind, umb der Sachen Bestandes willen von einem kön. Governo einzu- holen wären; und nun auch der Frauenberger Hauptmann in einem Bericht vom 23. ejusdem viele dergleichen, aus erwähnten Patenten gezogene und eine Erläu- terung brauchende Puncte anhero überschickt hat, woraus wir die Nothwendigkeit solcher Belernung ab ipso legislatore in mehreren erkennen: so befehlen wir hiermit gnädigst, dass ihr alle diese Dubia zusammen tragen, selbe bei denen Kreisämtern entweder auf einmal in eurem Namen, oder von jeder Herrschaft ihrem Hauptmanne besonders eingeben, durch die Kreisämter die Erklärung von der kön. Statthalterei auswirken, immittelst aber nach Inhalt sothaner Patenten mit denen Roboten sowohl zu Wittingau als Frauenberg stricte fortfahren lassen, dessen auch den Frauenberger Hauptmann zu seiner Nachricht bescheiden sollet; da wir nicht weniger, sobald nur von Postelberg derer dortigen und incorporirten Unterthanen Erklärung einkommet, als darumb wir schon vor 8 Tagen daselbstigen Hauptmann erinnert haben, die Memorialia dererjenigen Unterthanen, so bei dem bisherigen modo bleiben wollen, auf einmal durch den Dr. Sontag bei der kön. Statt- halterei pro approbatione einreichen lassen wollen. Sign. Wien den 1. Dec. 1717. A. F. F. z. Schwarzenberg. ƒ) 1717, 1. prosince: Správce Bezský oznamuje hejtmanovi Třeboňskému, jak tam lidé robotují a že začínají starou robotu uznávati za výhodnější. ... Die hiesige Zugbauern haben durch 2 Wochen aus denen verschwemmten Sstipoklaser Teichteln die Letten, von 9 Uhr frühe bis umb 5 Uhr Nachmittag in einem Futter, jeder mit 4 Ochsen oder Paar starken Pferden, dann einen grossen S. V. Mistkorb, führen müssen. Diese Wochen aber, damit das Vieh ausrasten könnte. habe einem jeden 3 Klafter Breuholz zu hauen und aufzustellen anbefohlen. Alsdann wann das Wetter so anhalten möchte, mit Ausführung obig benannten Teichteln con- tinuiren werde.

Strana 113
O provedení robotního patentu na Třeboňsku 1717. 113 Die meisten Bauern lassen sich hin und her hören, dass sie lieber bei dem alten modo bleiben, als die neue Robot (weilen ihnen solche härter, als die vorige, ankommet und Sommerszeit allererst ankommen wird) verrichten wollen. Solches Ihnen zu Dero beliebiger Wissenschaft gehors. berichte . . . Bzy den 1. Dec. 1717. S. Fr. Sstika mp. g) 1717, 3. prosince: Třeboňský hejtman Bezskému správci o pracovní době při robotě. A. W. Zelenka ddo Wittingau 3. Dec. 1717 [odpovídá] dem Verwalter und liebsten H. Gevatter... Dass aber ferners die dasige Unterthanere erst umb 9 Uhr frühe auf die Robot zu kommen, und von solcher wieder umb 5 Uhr Nachmittag wegzugehen sich verstehen wollen, beschiehet nicht nach Inhalt des diesfalls agn. emanirten Patents, sondern muss diesen dergestalten die schuldige Folge geleistet werden, dass sie Unterthanere von Auf- bis wieder Niedergang der Sonne roboten; wesshalben dann allhier zu dato bei dem vorherigen modo derer Roboten verbleibet, insolange man diesfalls von Sr Dcht weitere Belehrung nicht überkommen werde.— Wegen der Waisenstellung bleibt es bei neulicher Entschliessung. h) 1717, 5. prosince: Třeboňský hejtman správcovi Bezskému, aby otázal se poddaných, kterou robotu si vyvolili, starou-li či novou dle patentu. Monsieur Simon Françoy Stika... Es wird derselbe aldaige sammentliche Dorfs-Gemeinde nochmalen, u. zw. ehistens, zu sich berufen lassen und befragen, wessen sich selbige entschliessen wollen, ob sie nemlich bei dem vorherigen modo, oder aber vermög emanirten kais. agn. Patents ihre Robot künftighin zu verrichten gesinnet sein, umb mir solches auf negst kommenden Samstag vor gewiss anhero schriftlich avisiren zu können. Man thut die hiesige auch darüber annoch zum Ueber- fluss befragen . . . Wittingau 5. Dec. 1717. A. W. Zelenka. i) 1717, 9. prosince: Bezský správce odpovídá hejtmanovi Třeboňskému, že poddaní tvrdošijně chtějí se držeti nové roboty jakožto lehčejší. Wohledlgeborner... Hauptmann und Gevatter! Auf dero Befelch habe die hiesige sammentliche Dorfsgemeinde auf die Canzlei citiret, und in praesentia des H. Castners befraget, ob dieselben bei dem vorherigen modo bleiben, oder aber vermög emanirten kais. agn. Patenten ihre Roboten künftighin zu verrichten gesinnet sein. Welche einhellig ausgesagt, dass sie bei denen neuen Patenten verbleiben und ihre schuldig ausgesetzte Robot verrichten wollen. Ich habe ihnen genug dieses zu Gemüthe geführt und ausgelegt, dass die neue schwerer, als die alten, ihnen vor- 15 Archiv Český XXIV.

Strana 114
114 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: fallen werden; meine gute Ermahnung aber auf keine Weise bei ihnen nichts reussiren wollen, sondern bei ihren hartneckigten Köpfen verblieben, meldent, dass sie auf keine Weise gegen der gn. Obrigkeit nichts haben, und vermög dero Befelch nachleben wollen, ihnen aber einfallen lassen, wann Ihro Mt. die Roboten zu sub- leviren nicht gesinnet wären, dass keine gedruckte Patenten nicht im Lande hätten ergehen und publiciren lassen, vermög welchen sie sich halten und diesem Behelf nach[zulleben trachten werden. Actum Bzy den 9. Dec. 1717. S. Fr. Stika mp. k) 1718. 12. ledna: Kníže Adam Schwarzenberg Zelenkovi hejtmanovi Třeboňskému, aby upomenul krajský úřad o rozhodnutí předložených otázek v příčině nové roboty. . . . Sonsten haben wir mit diesem eurem Schreiben abermals den Extract der von den dortigen unsern Unterthanen verrichteten Robot erhalten; und weilen wir uns leicht einbilden können, dass solche, derer boshaften Leute Gewohnheit nach, ziemlich schlecht und am wenigsten denen Patenten gemäss abgestattet werden wird : so ist allerdings nothig, dass ihr sowohl als der Frauenberger Hauptmann die kreisamtliche Resolution auf die dieserhalb dahin eingereichte Anstände und Fragen mit guter Manier solicitiret und ehist auszuwirken trachtet, solche auch zu unsorer Nachricht anhero einschicket... Wien 12. Jan. 1718. A. F. F. z. Schwarzenberg mp. 378. 1717, 16. října: Císař Karel VI. resolucí k moravskému tribunalu rozhoduje roze- při mezi panenským klášterem sv. Kateřiny v Olomouci a jeho poddanými vesnicemi Kožušany a Tážaly a částkou vsi Posluchova o roboty, daleké fůry, akcidence úřednické a mletí. Carl der Sechste von Gottes Gnaden erwählter Römischer Kaiser, auch in Germanien, Hispanien, Hungarn und Böheimb König oc. Hoch- und wohlgeborener und gestrenge, liebe Getreue! Wir haben uns diejenige Beschwerden vortragen lassen, welche beede dem jungfräulichen Kloster Stae Catharinae in Olmütz unterthänige Gemeinden Kozussan und Tazal in verschiedenen Passibus allerunterthänigst vor- gebracht, ihr auch darüber unterm 15. Junii des 1715 den Jahrs allerunterthänigst gutächtlichen berichtet habet; und resolviren hierauf allergnädigst, dass gedachte unterthänige zwei Gemeinden, ad primum Gravamen wegen Leistung der Roboten zu Pferd und Fuss, ungeachtet ihres angegebenen nichtigen Privilegii, auf die im Land unlängst ergangene

Strana 115
Resoluce o poddanských povinnostech v Kožušanech o 1717. 115 allgemeine Robotspatenten gewiesen, und sich diesen Patenten gemäss zu verhalten haben, mit erstbesagt vorwenden wollender Begabnus der ausgemesenen Roboten aber hiemit gänzlich abgewiesen sein sollen. Worbei doch zu verordnen, dass die Halblahner nicht mit vier, sondern nur mit zwei Pferden zu roboten anzustrengen seien. Was secundo die geklagte übermässige Ausmessung der Ackerung und Schnitts betrifft, diesfalls wird sich jedesmals die Obrigkeit oder der Beamte, was einem jeden Unterthan nach Unterschied der Ganz- und Halblahner, item pro qualitate glebae anzumessen seie, billigmässig vernehmen und die Ausmessung also veranstalten, damit die Unterthanen nicht ad impossibile angestrengt werden, massen widrigens die Unterthanen ohne Ausmessung nach denen Patenten ihre Robot zu verrichten haben würden. Und weilen die Unterthanen bei übermässig ausgemessenen Schnitte bezwungen worden, frembde Leute aufzunehmen und sie mit Geld und Essen zu versehen: so wird die Obrigkeit gedachten Unterthanen hiervor eine billigmässige Ergötzlichkeit widerfahren lassen, und der Kreishaubtmann hierauf, dass es geschehe, die Obsicht tragen. Tertio die Holzfuhren belangend, welche die Bauern von Posluchow bis andert- halb Meil Wegs wochentlich zweimal thuen müssen, da lassen wir es bei der obrig- keitlichen Erklärung gnädigst bewenden, dass nämblich jede dieser Holzfuhren für zwei Tag angeschlagen werden sollen; wobei billig, dass die Halblahner nur mit zwei Pferden auch zu dieser Robot gezogen, und ihrer zweien, besonders bei üblen Weg, die Zusammenspannung zu diesen halben Fuhren gestattet, auch wann sie etwa wegen schlimmen Wegs keine rechte Ladung thuen, desswegen nicht gleich be- strafet ; da es aber muthwilligerweise geschehete, solchenfalls, jedoch nach Discretion, zur Straf gezogen werden sollen. Quarto ist die Robot wegen des Hanfs eben nach denen Patenten, es seie dann, dass die Noth ein anderes und mehreres erforderte, zu verrichten; und da zur Brechlung citra temporis necessitatem mehrere Personen aus einem Haus, als die Schuldigkeit ist, geforderet wurden, solle ihnen solches in defalcationem anderer Täge abgerechnet werden. Quinto, wann die Unterthanen weite Fuhren zu thuen haben, wo sie über Nacht nothwendig ausbleiben müssen, so ist denenselben für jeden solchen Tag auf ein Pferd ein Halbachtel Habern, für einem Knecht zur Fuhr 7 Kreuzer, nebst Bezahlung der Mauth und Stallgelds, wo sie eines geben müssen, zu reichen, und derlei Fuhren auch an der Ordinarirobot zu defalciren. Sexto, bleibet es bei deme, dass sie Unterthanen zur Ernt- und Heuzeite nach denen Robotspatenten die ganze Wochen zu roboten schuldig seind; und wann auch ausser dieser Zeit, wo die ganzwochentliche Roboten zu leisten kommen, in 15%

Strana 116
116 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářske der Wochen zwei oder drei Feiertäge einfallen, so bleiben doch die übrigen drei Täge obne Abbruch zur obrigkeitlichen Robot. Septimo, die Aussmessung des Schnitts nach denen Strickeln ist nach obrigen Punkt der Ackerung zu fassen, und wird die Obrigkeit sich mit denen Unterthanen für das an ihnen wegen verweigerter Schneidung nach der Ausmessung exequirte Geld billigermassen abfinden, oder ihnen solches nebst denen Executionsunkosten zurückgeben. Octavo verwilligen wir allergnädigst, dass denen Beambten und Gerichten vonwegen der bei dem Grundbuch habenden Mühe von Gulden ein Gröschel oder wenigst ein halber Kreutzer passiret werde. Nono, die Gartler seind zu Machung des Holzes über drei Täg in der Wochen zwar nicht anzustrengen, inner diesen drei Tagen aber werden sie ihre Schuldigkeit mit der Holzmachung, es möge das Holz dünn oder dick, lang oder kurz sein, verrichten. Decimo wegen des Mühlzinses der eilf Gulden funfzehn Kreuzer bleibet es bei diesem, in dem alten klösterlichen Register enthaltenen Quanto und bisheriger Eintheilung; doch wird demjenigen Unterthanen, so sich fremder Mühlen nicht gebrauchen, also diesen Zins zu zahlen ersparen wollte, freistehen, sich allemahl bei Anfang des Jahrs deshalben zu erklären. Undecimo den Habern, welchen die Obrigkeit denen Unterthanen wegen der Weinfuhren pro Annis 1713 und 1714 rückständig zu sein gestehet, wird selbte ihnen de praeterito erstatten und künftig behörig reichen. Duodecimo ist denen Unterthanen das zur Erntzeite sonst genossene Fass Bier, wann es eine in Urbario oder sonst althergebrachte Schuldigkeit wäre, weiter zu reichen ; wann es aber jetztgedachtermassen nicht fundiret wäre, so wird es in der obrigkeitlichen Willkür stehen, darmit zu continuiren. Decimo tertio lassen wir es dabei, dass dem Beambten wegen Führung der Contributionsrichtigkeit vom Gulden Ein Kreuzer für seine Bemühung von denen Unterthanen ferner gereichet werde; hingegen wird er für das, so ihme die Unter- thanen abführen, zu stehen, auch die Obrigkeit dahin zu sehen haben, dass die Unterthanen dabei nicht verkürzet werden. Decimo quarto lassen wir gnädigst geschehen, dass euerem unterthänigsten Vorschlag nach die in dieser Strittsache aufgegangene Unkosten gegen einander compensiret werden. Ubrigens werdet ihr die Unterthanen zum behörigen Gehorsamb und Respekt gegen die Obrigkeit anweisen, diese aber hingegen erinnern, die Unterthanen durch den Beambten bescheidentlich halten zn lassen. Wie ihr dann auch dem Advokaten der Unterthanen verweisen werdet, dass er den Beambten einer Corruption

Strana 117
Resoluce o poddanských povinnostech v Kožušanech oc 1717. 117 ad testificandum respectu des Thomas Kubacž ohne Beweis inculpiret habe. Deme gemäss ihr dann das weitere vorzukehren wissen werdet. Hieran wird vollbracht unser allergnädigster Will und Meinung. Geben in unserer Stadt Wien den sechszehnden Monatstag Octobris im siebenzehn Hundert siebenzehenden, unserer Reiche des Römischen im siebenden, derer Hispanischen in fünfzehenden und deren Hungarisch- und Böheimbischen auch im siebenden Jahre. Ad mandatum Sac" Caes“o Regiaeque Majestatis proprium Leopoldus Comes Schlick R' Bae Sus Cancell"s. Joseph Graf von Würben und Freudenthal. Joh. Christoph v. Freyenfels. Franz F. Graf Kinsky. Celá resoluce vepsána jest do potvrzení, jež císařovna Marie Trerezie ku prosbě vsi Kožušan a Tá- žal vydala ve Vídni 3. března 1747 „salvo jure regio et cujuscunque tertii, und insoweit besagte Gemeinde Kozussan und Tazal in derenselben usu et possessione seind, auch solche der jetzig- und künftigen Landes- verfassung nicht entgegenstehen.“ Na potvrzení, jehož original pergamenový s visutou pečetí chová se v archivě Českého Musea, jsou podpisy: Maria Theresia, Fridericus comes Harrach Rae Bae supr. cancellarius, ad mand. Rudolf Graf Korzensky, Joseph Ignatz von Stang. Vesnice, jichž se týče toto rozhodnutí, jmenují se po česku v katalogu kněžstva a v poštovském slovníku Kožušany, Tažal, na Šemberově mapě Kožišany, Tázaly, u Praska Kožušany, Tážaly; obě leží na jih od Olomouce, Kožušany 6 kilometrů, Tážaly 7 km. vzdáli. Ves Posluchov jenom částkou náležela klášteru sv. Kateřiny; stojí ta ves 11 km. od Olomouce na severovýchod. Český překlad listu Karlova i potvrzení Marie Terezie tištěn jest v Selském Archivě (1905) IV. str. CCXXXIV č. 240, 241; nejspíš si jej pořídili Kožušanští hned roku 1747; opis jeho chová se v obecní truhlici Kožušanské. Carl. 379. 1717, 10. prosince: Knížecí Eggenberská správa na panství Vorlickém zapovídá, aby poddaní bez vrchnostenského dovolení nestavěli nových domů. Unserm Hauptmann der Herrschaften Worlik, Klingenberg und Rothen Augest .. Daniel Joh. Eker, Worlik. Von Gottes Gnaden Maria Ernestina, verwittibte Herzogin zu Crumau und Fürstin zu Eggenberg, gefürstete Gräfin zu Gradisca und Frau zu Aquileia, ge- borne aus dem fürstlichen Haus zu Schwarzenberg. Lieber Getreuer! Wir befehlen euch hiemit gn., in der ganzen Herrschaft unverlängt kundzumachen, dass sich kein Unterthan unterstehen solle (wie es schon geschehen ist), ohne unsern obrigkeitlichen Consens ein neues Haus oder Chalupen aufzubauen. Worauf die Wirthschaftsbeamte, Richter und Geschworne ein wacht- sames Aug tragen; und wann ein soliches Geben irgendswo vorgenommen oder angelegt werden wollte, soliches euch gleich anzeigen, ihr aber es an uns berichtlich Maria Ernestina mp. gelangen lassen sollet .. Geben Wien 10. Dec. 1717. Orig. v archivě Vorlickém 7. G/s. 1.

Strana 118
118 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 380. 1718, 17. srpna: Knížete Adama Schwarzenberga nařízení poslané hejtmanovi Tře- boňskému: na panstvích Schwarzenberských majetek poddaného, jenž by neměl pří- buzných pod touž vrchností, spadni na vrchnost. An Zelenka. — Lieber Hauptmann! Alldieweilen öfters, wie unlängst auf der Herrschaft Postelberg, zu geschehen pfleget, dass ein Unterthan ohne Leibeserben und auf unserm Territorio wohnhafter Anverwandten verstirbet, mithin die Frage entstehet, wer in solchen Fall sich der nach ihme verbleibender Verlassenschaft als rechtmässiger Erbe anzumassen befugt sei? So haben wir diese Quaestion mit unseren Rechtsconsulenten reiflich überleget, und befunden, dass weilen ohnedem bekanntermassen es bei denen meisten dortländigen Herrschaften dergestalt beobachtet wird, dass wenn ein leibeigener Unterthan mit Hinterlassung einiger auf fremden Grund und Boden wohnender Anverwandten, Collaterales genannt, verstirbet, derlei Blutsfreunde zur Erbschaft nicht zugelassen werden, sondern die Obrigkeit sich solcher Erbschaften jure caducitatis annimmt; auch diese Caducität in Rechten dadurch gegründet ist, als kraft deren ein leib- eigener Unterthan ohne Consens und Einwilligung seiner Obrigkeit keine freie Dispo- sition über das seinige hat, folglich gleich wie derselbe durch ein Testament ohne Einwilligung seines Herrn, argumento Stadt-Rechte E. 6., seinen Befreundten etwas zu verschaffen nicht befugt, also auch ab intestato etwas zu transferiren unfähig ist; ja wenn man nach denen Rechten reden will, ein Unterthan nicht einmal inte- status oder ohne Testament, sondern intestabilis, das ist der ein Testament zu machen unbefugt ist, zu sterben gesagt oder genennet werden kann. Ob nun zwar auch auf einigen unseren Herrschaften von Alters hero passirt worden ist, dass denenjenigen Anverwandten oder Collateralibus, welche uns mit der Leibeigenschaft verpflichtet seind, derlei Erbschaften zu Gute gelassen wird:*) so können jedoch die auswärtige, auf fremden Grund und Boden wohnende Blutsver- wandte sich dessen um so weniger erfreuen, als denen eignen Unterthanen der Suc- cessionsanfall nicht von Rechtswegen, sondern aus purer herrschaftlichen Gnade, und gleichsam in Gestalt eines privilegii vergünstiget wird; welche Gnad aber von *) Čti: werden. einer Person auf die andere nicht erstrecket werden kann. Da nun vermög kgl. böhm. Stadtrechten F. 9., und eines hierüber anno 1658 den 2. Juni ergangenen agn. Rescripti, die Erbschaften denen ausserhalb der Stadt wohnenden Befreundten oder Nachfolgern abzufolgen nicht schuldig: umb so weniger ists eine Obrigkeit, die Erbschaft eines seiner leibeigenen Unterthanen denen auf fremden Grund und Boden wohnenden Befreundten zu extradiren, aus Ursachen, weilen gleichwie ein solcher Unterthan dem Grund und Boden gleichsam anklebet,

Strana 119
z let 1718, 1719. 119 also auch dessen Vermögen dermassen dahin angebunden ist, dass er solche ohne obrigkeitlichen Consens anderwärtshin nicht übersetzen kann. Welchem allen dann zuwider gehandelt würde, falls nach dem Tode eines so gestalten Unterthans die ausserhalb der obrigkeitlichen Gerichtsbarkeit befindliche Anverwandte hierzu einen Anspruch hätten. Und obwohlen obiges Gesatz derer kgl. Stadtrechte F. 9. dureh nachhin erfolgte Rescripte in Ansehung derjenigen Fremden, welche das Recht der Wiedervergeltung oder Retorsionis beweisen können, dahin erkläret worden, dass auch die ausserhalb deren Stadtmauern, ja sogar des Königreichs, sich aufhaltende Befreundte zu der Erbfolge zugelassen werden: so findet solche Erklärung und Er- streckung des Gesatzes dennoch keine statt, wo es um die Erbfolge derer Unter- thanen zu thun ist; denn in solchem Fall bleibet das Recht der Caducität oder Heimbfälligkeit denen Obrigkeiten einen Weg wie den andern unbenommen. In Erwägung nun aller dieser vorallegirter, auch anderer Gesatze und rechtlichen Befugnisse, statuiren und befehlen wir hiermit vor jetzo und inskünftige: dass ihr alle so beschaffene Verlassenschaften derer Unterthanen, an beweg- und unbeweglichen Stucken, sammt allem, was darzu gerechnet werden kann, uns als Grundherrn heimbziehen und verrechnen, mithin vor caduc erklären, und dieses also beständig observiren; oder wofern ja jezuweilen ein Anstand oder Zweifel sich darbei ereignete, solchen zu unserer Resolution anhero berichten sollet. Sign. Wien den 17. Aug. 1718. A. F. F. z. Schwarzenberg mp. Orig. archivu Třeboňského IA. 6Gß. 5a. 381. 1719, 11. října: Knížecím nařízením usnadňuje se stěhování poddaných uvnitř spojených panství Eggenberských a Schwarzenberských. Adam František kníže ze Schwarzenberka držel po svých předcích v Čechách panství Třeboňské, Hlubocké, Protivínské, Postoloprtské a j. v.; po smrti pak své tety Marie Arnoštky ovdovělé kněžny z Eggenberka, rozené kněžny ze Schwarzenberka († 6. dubna 1719), zdědil panství Eggenberská Krumlov, Netolice, Vimberk, Chýnov, Vorlík se Zvíkovem a j. v. Téhož hned roku usnadnil stěhování poddaných na tomto velikém souhrnu statkovém nařízením, 1. že hejtmané na statcích Eggenberských mohou sami svolovati k stěhování poddaného z je- dnoho panství na druhé, a 2. že také ke stěhování ze starších panství Schwarzenberských na panství dotud Eggenberská i naopak mohou hejtmané svolovati bez tax; k vrchnosti mají hejt- mané posílati návrh na svolení jenom tehdy, když poddaný chce přejíti ze vsi stížené bře- menem odúmrtním do místa osvobozeného od odúmrtí. Extract aus einem fürstl. Rescript an dero Oberhauptmann zu Crommau Sebastian von Liebenhaus ddo Wien 11. Oct. 1719. Wessen ihr euch in eurem geh. Bericht von 16. Sept. wegen der Los- und Ueberlassungen deren Unterthanen geh. beanfraget, darauf haben wir gn. resolvirt, dass

Strana 120
120 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 1° Wann die Unterthanen von einer Crumauerischen Herrschaft zu der andern, als e. g. von Crumau auf Netolitz, von Cheinow auf Winterberg, von einer Todtenfälligkeit in die andere, oder aus einem von der Todtenfälligkeit befreiten Ort in das andere auch befreites überzuziehen verlangen, darüber die Bewilligung eines jeden Orts Hauptmann, sowohl als ihr selbst auf der Herrschaft Crumau, er- theilen mögen. Wann aber einer aus einem dem Todtenfall unterworfenen Ort in ein freies überziehen will, solle uns darüber das Guetachten erstattet, und nach Befund der Losbrief ertheilet werden. 2° Wenn von unsern ererbten Eggenbergischen Herrschaften ein Unterthan auf unsere alte Herrschaften, e. g. von Crommau, Netoliz, Worlik &c, auf Wittingau, Frauenberg, Protiwin &c, u. zw. von einem freien Ort, oder vice versa von diesen auf die ererbte Herrschaften überzuziehen verlanget, so sollen jederorts Hauptleut die Bewilligung darüber ohne Entgeld und Abforderung einiger Kanzleitaxa zu geben befugt sein, um den Unterthan hiedurch die Unkösten der Memorialien und Taxen zu ersparen. Wann aber einer aus der Todtenfälligkeit hinüber zu gehen verlanget, solle darüber der Bericht erstattet, und der Losbrief, jedoch auch ohne Entgeld und Kanzleitax, genommen werden. Wornach ihr euch selbst zu richten, wie auch einem jeden Hauptmann zu seiner Nachricht hievon Copiam zu geben wissen werdet. Datum Wien 11. Oct. 1719. Adam Franz Fürst zu Schwarzenberg. Ze dvou kopií archivu Třeboňského, necelé 5AU. 1a, plnější 5AU. 2. Kterak toto nařízení provozovalo se ve skutečnosti, o tom stůj zde jeden příklad. Michal Aman, purkrabí na Krumlovsku, poslal 1. října 1722 hejtmanovi nepochybně Třeboňskému dopis, jehož originál leží v archivě Třeboňském IA. 6Gp. 5a, v němž oznamoval mezi jiným: . .. Die auf dasige Herrschaft in das Dorf Betschitz untern gestrigen dato überlassene hiesige Unterthanin aus dem Dorf Klenowitz, Namens Maria des Geörg Steinmacher eheleib- liche Tochter, ist zugleich auch dem Todtenfall unterworfen, davon zweifelsohne das Dorf Betschitz, folgbar auch ihr Liebster, den sie zu heiraten Willens ist, befreit sein wird. Und weilen einer solchen Person in ein von Todtenfall befreites Ort ohne fürst. gn. Losbriefs zu heiraten nicht erlaubet wird, als muss auch berührte Maria bevor von sothanen Todtenfall sich befreien und hierumben bei Sr. Dt. supplicando einkommen. Welches umb darnach wegen des Heiratsconsens sich richten zu können, hiemit nachrichtlich überschreibe, und nebst höfl. Empfehlung verbleibe .. geh. Diener Sign. Crumau den 1. Oct. 1722. Michael Ferd. Aman m. p. Ves Klenovice, odkud byla nevěsta, stojí na panství Krumlovském u Frauenthalu severně od Chrobol; vrchnost měla tam právo odúmrtné. Ves Bečice, kdež byl ženich a kam nevěsta měla býti propuštěna, leží na statku Bezském (na východ od Týna nad Vltavou), jenž stál pod vrchní správou hejtmana Třeboňského; podle mínění Amanova ves Bečice byla od odúmrtí osvobozena, pročež ku propuštění nevěsty z Klenovic do Bečic nestačilo dané již svolení hejtmanské, ale bylo potřebí svolení vrchnosti. Když později nařízení z 11. října 1719 bývalo překračováno, obnovil je kníže Adam 23. prosince 1725 a opět kníže Josef Adam ze Schwarzenberka 9. března 1748.

Strana 121
Řád poddanský města Poličky 1719. 121 382. Řád poddanský platný ve vesnicích poddaných král. věnnému městu Poličce, obnovený úřadem toho města r. 1719. Přítomný řád poddanský, jenž se sám nazývá také potaz, byl uveřejněn v Časopise Č. Musea 1846 str. 452—473 od Antonína Hájka, tehdáž lokálisty v Řetové, a to ze starého rukopisu, jejž Hájek obdržel o několik let dříve od P. J. Sedlického, kooperatora v Borové u Poličky. Hájek mínil, že ten potaz byl vydán r. 1719 vesnici Pusté Rybné, ale nepoznamenal, odkud ví, že patřil do té vsi. Možná, že to bylo napsáno v starém rukopise, anebo snad Sedlický Hájkovi pověděl, že ten rukopis má z Pusté Rybné; ta ves náleží farou do Borové, kdež Sedlický byl kooperatorem. Podle znění celého řádu není však pochyby, že byl vydán pro všechny vesnice na panství města Poličky; bylo těch vesnic 24, a Pustá Rybná byla mezi nimi. Podle závěrečného ustanovení měl ten řád v každé obci býti shromážděným sousedům čítán čtyřikrát do roka. Tedy každá obec měla svůj opis, a exemplář vsi Pusté Rybné dostal se do rukou Hájkových. Podle nadpisu byl ten řád r. 1719 opraven a obnoven; některé částky jeho mohou býti dobře o sto i více let starší; ukazuje k tomu výraz „korouhevní pán“ v článku 7, pak v úvodě zmínka, že konec světa se blíží, i slova přepouštěti a přepuštění místo připouštěti, připuštění, přejíti m. přijíti. Instrukcí aneb pravidlo, podle kteréhožto poddaní k obci královského věnného města Poličky ve vesnicích se říditi a neřádův všelijakých vystříhati mají, jinak slove: Potaz. Opraven a obnoven léta Páně 1719. Všem vůbec vědomo jest, a také toho všickni bez rozdílu čitelní jsme, kterak svrchovaný pán Bůh, stvořitel všech věcí, na nás tyto léta netoliko všeliké nemoce dopouštěti, anobrž morovou ránou, rozličnou válkou, neourodami nás trestati, při tom jiné domácí bídy, nedostatky, neřesti a všelijaké soužení na nás přepouštěti ráčí, a to všecko jediné proto, že my sami svými každodenními hříchy dobrotivého pána Boha popouzíme a k takovému trestání příčinu dáváme. Kdybychom však těch a takových hříchů více a více se dopouštěli, v nepravostech a zlých navyklostech, jako v nějakém kališti a bahně zoumyslně vězeti a trvati měli, životův svých ne- napravovali, pokání za ně nečinili, pobožností, almužnou a postem rozhněvaného pána Boha nekrotili: jistě že bychom jak zde časně požehnání božího na našem hospodářství očekávati nemohli, anobrž věčné zahynutí, a dílu s oným evangelickým boháčem v ohni pekelném účastni býti museli. I abychom raději téhož hněvu božího a jiných ještě těžších pokut, které by na nás z přepuštění božího dokročiti mohly, osvobozeni byli, kdež nám všem toho na času jest, poněvadž pro hříchy naše pán Bůh všemohoucí dnův lidských ukrátiti Archiv Český XXIV. 16

Strana 122
122 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ráčí; tak z toho poznati se může, že tento svět již na náklonku postavený jest a k skonání se přibližuje, což vše proroctvím se dokázati může, a k tomu se smě- řuje, že jeden pastýř a jeden ovčinec všech věřících brzo následovati bude; pročež čas jest, abychom neodkládali životův svých polepšiti, k pokání svatému přistoupiti, na poslední hodinu života neočekávajíce, nebo ta jista není, a jak kdo na světě živ byl, aneb jaký život vedl, taková také smrt obyčejně bývá. Časně tedy k tomu boji o věčnosti se přihotoviti máme, nebo spasení naše na té poslední hodince záleží. Z té tedy příčiny vám všem vůbec i jednomu každému obzvláště se přika- zuje a přísně poroučí, abyste všickni bez rozdílu, jak rychtář, konšelé, tak i sousedé podlé těchto vám vydaných artikulův se chovati a nimi se ve všem říditi, je zúplna zachovávajíce a podlé nich pokračujíce, jim zadosti činiti hleděli. Předně a nejprvé. Poněvadž na spasení duše celý zákon záleží, a tak v při- kázání božím třetím patrně se poroučí, aby člověk pomněl den sváteční světiti; pročež jednoho každého věrného křesťana povinnost jest: dny nedělní a sváteční od církve svaté římské katolické zasvěcené náležitě světiti, práce všechny hmotné se zdržeti, do chrámu Páně se pilně uchylovati, tam na modlitbách trvati, a když mše svatá se v kterém kostele koná, časně se dáti do chrámu Páně najíti, slova božího aneb kázání bedlivě poslouchati, je zachovávati, k modlitbám pobožným manželku, dítky a čeleď nabízeti. Modlitbu Páně, pozdravení angelské, věřím v pána Boha a desatero boží ch] přikázání jeden každý uměti má; a rodičové hned z mládí dítky své k tomu vésti, a do školy, kde jest, dáti se mají, aby časně pána Boha se báti a v cnostech křesťanských se cvičiti mohly. Ve dny nedělní a sváteční, když služby boží v chrámě Páně jejich se nevykonávají, mají doma na modlitbách trvati, písněmi katolickými pána Boha chváliti, za požehnání jak doma tak na poli horlivě žádati, růženec říkati, kněh luteránských nečítati, ani jich v domě chovati, míti a trpěti, méněji při schůzkách, kde by se proti samospasitelné římské katolické víře mluvilo aneb čítalo, se přítomni nevynacházeti, nobrž kdyby kdo v obci vaší jaké nekatolické knihy měl, povinen jest jedenkaždý toho a takového vzácnému magistrátu jakožto hlavě města přednésti; kdyby pak to kdo, věda o tom, zatajil, a takový ještě studený katolík v obci se vynacházel a vzácný magistrát se toho některaké domakal, ten a takový ku příkladu jiným strestán bude. Za druhé. Velikonoční zpověd a přijímání nejsvětější svátosti oltářní při témž čase jeden každý hospodář, manželka, děti a čeládka, které k tomu od vele- bného pana děkana za způsobny uznány budou, vykonati zavázány jsou; žádného pod pokutou neproměnitelnou nevypouštějíc, všechny poznamenati dáti. A k takovým svátostem s pobožností náležitou a horlivou srdce skroušeností jeden každý přistu- povati má; ten však den v pobožnosti a na modlitbách setrvati, hry, ožralství, tance a všeliké jiné rozpustilosti se vystříhati. A jakož to se přihází, že na okolních

Strana 123
Řád poddanský města Poličky 1719. 123 panstvích ještě starého nákvasu lidé se vynacházejí, kteří místo svátkův od církve svaté zasvěcených jakési jiné dny sobě zasvěcují, jako památku Martina Luthera, Jana Husi, Jana Buriana a jiných těm podobných kacířův a svůdcův, v nich od práce se zdržují, a raději třebas v dny nedělní (což začasto k uším vzácnému magistrátu přichází a stížnost od velebného p. děkana se přednáší) pracovati se osmělují. To se obzvláště a přísně zapovídá. Kdoby se pak toho dočinil, buď takové dny kacířské světil, aneb ve dny nedělní a od církve svaté zasvěcené svátky jakou- koliv práci konal, jich nesvětil, a na něj to provedeno bylo: za to jedenkaždý ná- ležitě a spravedlivě trestán býti má. I to se také zapovídá, aby všichni od všeli- jakých pověr, kouzlův, žehnání babských, koření ke zlému užívání a čar se varovali, jiných bohův mimo svrchovaného nevyhledávali, nýbrž jednoho pána Boha v Trojici nerozdílného vzývali, jemu sebe i všecko své poroučeli, a v něho samého věřili dle přikázaní prvního: Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. Třetí. Co se dítek a čeládky dotýče, jest sice v prvním artikulu podotknuto, kterak rodičové a hospodářové je k dobrému vésti skutečně mají. A to aby tím horlivěji zachováváno bylo, vždy dále se ostře nařizuje a poroučí, aby všickni bez rozdílu k tomu dítky i čeládku nabízeli, aby vstana ráno modlitbu Páně, pozdravení angelské a jiné modlitby katolické k pánu Bohu vysílali, za požehnání práce téhož vzývali; když spat jíti mají, nápodobně aby se pokleknouc na kolena pánu Bohu poroučeli, za skonání dne v dobrém zdraví děkovali. In summa aby všeho, co proti pánu Bohu, jeho přikázáním svatým a dobrému řádu čelícího by bylo, vystříhati se snažili, bližnímu svému v ničemž neškodili, na cti a dobrém jménu neutrhovali, oplzlosti, ožralství, smilstva, cizoložstva, zlého tovaryšstva, hry, tance bezbožného a jiných všech těm podobných rozpustilostí jak hospodářové, dítky i čeládka se nedopouštěli, mají rodičové a hospodářové na sobě dobrý příklad ukázati, a sami tak a nejináče se chovati, pána Boha se báti a jeho milovati. Nebo kdo se bojí pána Boha a přikázání jeho svaté plní, tomu se vše dobře vede, a konečně pože- hnání Boží obdrží, kdo v něho doufá a silně věří. Naproti tomu když jen jednou nějaká ohyzdnost na koho přijde, tu ani potomci tak lehce a snadně smazati ne- mohou; poněvadž čas nemlčí, a obecní rozprávka se spokojiti, ani lidé sobě úst zašiti nedají. Za čtvrté. A jakož lání, hromování, sakramentování, přísahání, čertování a jiná oplzlá zlořečení mezi lidmi tak vysoce vzrostlo, že sobě toho skoro žádný za hřích nepokládá, a ješto v pravdě před pánem Bohem hřích veliký jako i světem jest, nebo druhé přikázaní Boží to v sobě zavírá a patrně praví: Nevezmeš pána Boha tvého nadarmo; takový jeden každý přestupník a zlolajicný člověk království Božího nedojde, a vzácný magistrát jakožto představená vrchnost a soudcové toho přeslyšeti nemohou a nebudou, kdež takový mužský kládou, a ženská osoba trdlicí, 16*

Strana 124
124 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a k tomu peněžitou pokutou té obci, kde ten hřích se páchá, totiž 35 kr. sku- tečně potrestán býti má. Nápodobně i ten, kdo by to přeslejchal a hřešícího ne- pronesl, nebo povolující s činícím jednu záplatu berou. Neméně i ti, kteří by v karty a kostky v čase zapověděném hráti se osmělili, když při takových hrách časem největší vády, šarvátky, různice, zlořečení proti pánu Bohu se vyskytují a zmáhají; takový hráč pokaždé 2 m. do důchodův obecných městských odvésti povinen bude, ano i na těle jisté trestání podniknouti musí. A který by koli rychtář v obci to nepřetrhoval a skrze prsty prohlížel, takovým lidem nadržoval, ten a ta- kový sám takovou pokutu na sebe uvaluje a ji skutečně složiti musí a povinen bude. Za páté. Přitom také nemalá váhavost se na oko spatřuje, když tak jaké modlení aneb díkůvčinění od vyšší duchovní i světské vrchnosti se nařizuje a cedule od vzácného ouřadu purkmistrovského do vesnic odesílány bývají, aby poddaní po- vinni byli v jistý den do města se uchýliti, a buď při držaném díkůvčinění neb Te Deum laudamus, neb o svátku slavném drahého Božího Těla, aneb o výročních slavnostech neb na processích přítomni se vynacházeti, pánu Bohu za vítězství Jeho CKskou Milostí proti nepřátelům obdržané děkovati, a za jiné potřeby a důležitosti celého křesťanstva pánu Bohu se modliti, v malém počtě se najíti dávají. Pročež aby budoucně lépeji to zachováváno bylo, jeden každý rychtář má dostatečně všecky sousedy své napomenouti, sám na sobě příklad dobrý ukázati, aby, co nejvíce jich býti může, se do chrámu Páně v městě vynajíti dali; který by pak soused se tak nezachoval, tehdy jedenkaždý 6 kr. pokuty k chudému záduší městskému dáti po- vinen bude. Však ale staří a v nemoci postavení lidé do toho se nepotahují, nebo nemožnost jednoho každého vymlouvá. Za šesté. Přistupuje k tomu i to, že záduší málo se zvelebuje, a jedna každá vrchnost předně na to pozor dáti má, aby jednokaždé záduší rozmnožováno a ne ztenčováno bylo; protož i vám se přísně přikazuje, abyste hleděli rádce a nápo- mocni býti, záduší zvelebovati, od něho nic neodcizovati, umírající napomínati, aby pro odplatu boží a k spomožení duše své podle možnosti na chudé záduší pama- tovali; jako i peníze zádušní, jestli kdo jaké za sebou má, ať je nezadržuje, nobrž tu kde náleží, odvede; ano také gruntovní peníze, které k záduší patří, ať ochotně skládají, nebo ten a takový peníz jest boží, z kteréhožto zadržaného těžce před pánem Bohem odpovídati musí, a jest peníz do nebe volající. Za sedmé. Jakož vám dobře vědomo jest, jak veliké péče, starosti a práce vzácný magistrat o vás má a snášeti musí, tak že dnem nocí — zvláště když vo- jenské marche (pochody), každoroční výprava zemských rekrout (nováčků),*) též mnohé jiné a téměř nesnesitelné těžkosti následují — o to pečuje a se vynasnažuje, abyste jedenkaždý při svých chudých živnůstkách se zdržeti, manželky své s dítkami obživovati mohli, žádných nákladův nelitujíc, jen aby vám spomoženo bylo, a na to

Strana 125
Řád poddanský města Poličky 1719. 125 myslí a se stará, aby panství toto a vesnice na ruinu a k zpuštění nepřicházely. Naproti čemuž vy jak celou pospolitou obec tohoto královského věnného města Poličky za svou vlastní a pravou vrchnost, dáleji pak Jeho CKské Milosti pana rych- táře, pana purkmistra, pány obojí raddy za hlavu a přednější oudy uznávati, ctíti a všelikterak respektirovati máte, tak také i potomně vám představené hospodářské správce v náležité uctivosti a v počestnosti míti, jim všelikou poslušnost v hospo- dářských důležitostech a potřebách zachovati povinni budete. Neb o tom věděti máte, že kdo sobě představeným poslušnost nezachovává a jim se protiví, že se Bohu protiví, kdežto nevděčnost mezi ty nejtěžší hříchy se počítá; a tím ujištěni buďte, že městu a obci zdejší netoliko tak dobře poddaností zavázáni jste, jako kteréhokoli korouhevního pána poddaní, anobrž více. Nebo privátní páni se mění, panství a statky prodávají, ale tuto vždycky jedna nezměnitelná vrchnost pozůstává. Pročež budete věděti, jak Jeho CKské Milosti pana rychtáře, obojí raddu, a in summa všechny měšťany zdejší ctíti a je v uctivosti míti, tolikéž představeným hospodářským správcům poslušnost ve všelikých příčinách, důležitostech a potřebách dobrého obec- ného se týkajících zachovávati, dobromyslně vše splniti, v ničímž nejmenším se ne- protivujíce. Proti přestupníkům neposlušným a nevolným bude se věděti jak přikra- čovati; nebo služebník, věda vůli pána svého a neplně ji, mnohými ranami bit bývá. *) Slova v závorkách postavená (pochody, nováčků) nepochybně přidal vydavatel Antonín Hájek nebo redaktor Musejníka J. E. Vocel. Osmé. Také i ten zlý zvyk mezi vámi se nachází, že při novém létě, když se sirotci staví a rychtářům se dosti přísně nařizuje a poroučí, aby jeden každý pod správu sobě svěřené sirotky před vrchnost představiti hleděl, a když těch na mále se vynachází, tedy rodičové své děti, bez kterých však sami býti mohou, a ty k službě dostatečny jsou, představiti povinni býti mají, tak aby předně jak velebný pan děkan zdejší, pak dvory obecní, tak také Jeho CKské Milosti pan rychtář, páni konšelé, radní, páni starší obecní a při obci městské sloužící, též páni měšťané za- potřebnou čeládkou zaopatřeni byli; a potom, co by více čeládky se vynacházelo, dle nejvyšší možnosti poddaným robotným hospodářům připsati a přijednati se mohlo. Takové však k službě dostatečné čeládky velmi na mále představujete a vymlouváte, že z panství zběhli, o kterýchž že nevíte, dílem že chromí, na zdraví nestateční se vynacházejí; dílem sami sobě ve vsích čeládku bez vědomí vám představené vrch- nosti a připsání přijednáváte, a když taková čeleď představiti se má, sami toliko hospodáři předstupují. Pročež hleďte se v tom polepšiti, a čeládku všecknu i ty, kteří na jakékoliv řemeslo propuštěni jsou, byť i na cizopanství se zdržovali, vy- zdvihnouti a je představiti. Bez vůle a vědomí vzácného magistrátu čeládku na cizopanství k službě přijednávati, aniž jeden druhému takovou odluzovati nemá; kdež také se tím poddaní ujišťují, že mírně a pokojně se vší příslušnou prozřetel-

Strana 126
126 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ností s takovou čeládkou nakládati se bude a má. Jestli pak by kdo proti tomu artikulu provinil, a toho, co se tuto předpisuje, nezachoval, neb rychtářové to za- tajovali, čeládku všechnu nepředstavili, a to na některého shledáno bylo: tehdy ten skrze to skutečně trestán a pokutou peněžitou dle zasloužilosti k dobrému obce městské upokutován býti má. Deváté. Tím méněji sirotky aneb lidi cizopanské bez vůle a vědomí jejich vrchnosti aneb dovolení hejtmana na panství nepřechovávejte; kdo by se co po- dobného dopustil a takové cizopanské lidi buď jednoho neb druhého pohlaví u sebe zdržoval a přechovával, ten každý vedle [Z řízení Zemského v pokutu 50 kop grošův českých upadá a pánu takového poddaného odevzdati povinen jest. Podobně rekruty zemské zběhlé, kteří dostatečně své abschyty přednésti nemohou, nepřechovávejte, ale je dle patentův prošlých k slavnému krajskému ouřadu dodati hleďte, pokudž pokutě vyměřené ujíti chcete; sice vrchnost vaše vám v těch a takových případ- nostech pomáhati a vás zastávati nebude moci. Majíce tedy takovú výstrahu, hleďte se toho varovati, abyste v pokušení nevešli. Desáté. A jakož kde svornost přebývá, všecko se dobře vede a vzdělává, tak také skrze nesvornost z velkých věcí bývají malé a všecko nazpátek se vede; pročež s okolními nakládejte sousedsky a přátelsky, jim příčiny k nesousedství ne- podávejte, aby tudy vrchnosti s obojí strany také pokoj a dobré srozumění jmíti mohly; nebo skrze takové nesousedství někdy veliké škody nastávají, dle onoho přísloví: „Když se vrchnosti mezi sebou vadí, poddaní nastavte vlasův.“ Naproti kdyby vám jaké příkoří od lidí cizích se dálo, hleďte s pravdou před vrchnost vám představenou, totiž před vzácný magistrát předstoupiti, v čemž vás také zastati a ublížení k skutečné nápravě přivésti se přičiní. Jedenácté. Na cizopanství bez vůle a vědomí vám představené vrchnosti se nedávejte, aniž peněz přes 6 kop míšenských více nepůjčujte, sami také výš dluhův nevzdělávejte; nebo takoví dluhové bez vůle vrchnosti právy tohoto království Če- ského a [Z řízením Zemským dělati se zapovídají, aniž placeni bývají. Jestli kdo co podobného proti této zápovědi se dočiní, nemá žádného zastání od vrchnosti užiti, nobrž sám sobě to k vině přičítati musí. Jako i také žádný buď na spolek aneb z platu na roli své cizopanským síti povolovati nemá; jináče z každého korce vy- setého pokuty do důchodu obecného dvě kopy míš. nevyhnutelně složiti povinen býti má, a k složení takové pokuty vězením šatlavním přidržán bude. Dvanácté. A poněvadž jedno každé město řemeslníky osazováno býti má, a jedni od druhých se obživovati povinni jsou, tak také následovně žádní řemeslníci bez vůle představené vrchnosti ve vesnicích se zdržovati nemají, obzvláště pak řezníci, pekaři, ševci a těm podobní, tím méněji pak cizopanští, pod skutečným trestáním.

Strana 127
Řád poddanský města Poličky 1719. 127 Třinácté. Nápodobně ve vesnicích trhové žádní, jako i překupníci omastku, dobytka, lnu a jiných věcí býti nemají, nebo město takové obdarování na trhy má; jest tedy povinen jedenkaždý, kdo co na prodej má, do města na trh nésti, vésti aneb dodati. Ačkoli dosti přísně napomínáni býváte, však žádné platnosti aneb po- lepšení se nespatřuje; omastek na cizopanství i ven ze země se vynáší, leny ve vsích se prodávají, a z města brzo ves by se učinila. Bude jistě na jiný prostředek pomyšleno, obzvláště jsa na mnohonácteré*) nařízení v té případnosti od slavného královského úřadu podkomořského učiněno, podle kteréhož dokonale pokračováno býti má a musí, a žádnému výmluva postačovati moci nebude. Co se míry a váhy dotýče, ta, vedle mnohých v nově prošlých místodržických porůčení, Pražská, pod uvarováním, kdo by velké míry užíval a na takovou prodával aneb kupoval, 100 *) Zde snad vypadlo slovo: stížnosti. kusův dukátův pokuty, užívána býti má. Čtrnácté. I ten nepořádek v obcích vašich v zvyk přišel, že kšafty bez vůle představené vrchnosti, a ty ještě povrchně činěny bývají, ješto dle práv království tohoto Českého žádný poddaný bez vůle vrchnosti kšaftovati nemůže, a tím samým takový kšaft ničímž jest a platný není. Pročež kdyby který hospodář kšaft aneb svou poslední vůli činiti chtěl, má rychtář ihned vzácnému úřadu purkmistrov- skému dáti toho věděti, bude-li chtíti jisté osoby buď z prostředku raddy aneb pánův starších obecních [k] kšaftujícímu vypraviti, aneb rychtáři té vsi s konšely to poručiti; při vůli vzácnému úřadu to pozůstávati bude, aby se to rychtáři té osady zanechalo. A když jemu v tom vůle dána bude, má se v tom věrně a spravedlivě zachovati, kšaft nepronášeti, nýbrž jej ihned k úřadu dodati; jináče jestli jaká lest v tom nalezena bude, musí z toho těžce někdy před pánem Bohem a nyní před vrchností odpovídati a práv býti. Když se trefí, že osoby na kšaft vyslány bývají, nemají se žádné nábytky, svršky a peníze zatajovati, nebo tudy chudým vdovám a sirotkům ublížení se činí; k těm pak osobám vyslaným mají se také vlídně prokázati a dle možnosti za práci něco učiniti. Kdyby pak pilná potřeba toho následovala a času nezbývalo, tedy při rychtáři té osady má se ohlásiti a za sepsání takového kšaftu žádati; kterýžto tak a nejináče, jak nahoře podotknuto, ve všem vedle dobrého svědomí se věrně zachovati, a tak sepsaný kšaft k vzácnému úřadu purkmistrovskému ihned donešen býti má; však k spisování takového kšaftu žádný cizí poddaný se potřebovati nemá. Patnácté. Co se piva šenkování dotýče, poněvadž k tomu cíli a konci pi- vovár obecný ve vsi Kamenci dle JMCské ustanovené nejmilostivěji vysoce slavné kommissí mínění a vůle vyzdvižen a vštípen jest, aby tím prostředkem ubohým chudým kontribuentům jak městským tak vesnickým, obzvláště na extraordinární kontribucí, nějaká pomoc odtud učiněna byla; pročež jedenkaždý rychtář, podobně kde ve ves- nicech výsadní rychty aneb krčmy od starodávna bývaly, povinni jsou piva z téhož

Strana 128
128 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: pivováru, kdyby však obecného před rukama nebylo (kdež ale vždy na to se bedlivý pozor dá, aby důstatek piva každého času se nacházel), tedy od pánův nákladníkův z města, jakož i pálené a tabák obecný, a ne z jiných panství bráti; bez piva, páleného a tabáku nikdy nebýti, také aby lidé jak domácí, přespolní, tak světem pra- cující se při stavuňku občerstviti mohli. Pakliby se to kdy vynašlo, že by některý rychtář neb šenkýř, též také kterýkoli jiný poddaný zdejší pivo z obecného pivo- váru, a pálené z města od pánův sousedův nebral, a jiné cizopanské pivo, Lito- myšské neb jiné pálené, nechť jest to koupené neb darované, šenkoval aneb pil; podobně kdyby drážeji Pražský žejdlík piva, než by vysazené bylo, dával — kdežto jim másy a půlsudy náležitě obecným cejchem cejchované vydávány budou, však ale půlsudy, když se pivo vyšenkuje, mají zase časně na místo, kde vykázáno bude, dodávány býti; — jako i kdyby kdo pivo mantloval, [s] patokami neb něčím jiným míchal, aneb kdyby který rychtář, šenkýř a poddaný v čem tom, co v tomto arti- kulu obsaženo jest, se dočinil a v tom postižen a přednešen byl: takový jeden každý bude povinen pokuty tolikrát, kolikrát by to při něm shledáno bylo, jednu prostici soli, aneb na penězích, zač by ten čas sůl placena byla, od sebe odvésti, a nadto výše pivo a pálené cizopanské, pokudž by se u nich aneb kohokoliv jiného na panství vynalezlo, do kontrabantu vzato a k dobrému obecnému obráceno býti má. Nechť se tedy jedenkaždý toho varuje, ač chce-li trestání, škody a tak veliké po- kuty ujíti. Šestnácté. Že rychtářům a konšelům ve vsi představeným sousedé, chalupníci a podruzi špatnou poslušnost prokazují, těch a takových stížností od rychtářův dosti slyšeti jest; že na rozkaz málo cosi dávají, do hromady nečasto přicházívají: to jest věc nechvalitebná, a přísně se poroučí, abyste všickni od prvního až do po- sledního náležitou rychtářům poslušnost, konšelům uctivost prokazovati hleděli, do hromady se časně scházeli, tam poručení od vrchnosti, co byste vykonávati měli, poslouchali, a bez odtahův, též všelijakých výmluv, takové plnili a ku právu stáli, ničím se nezastírajíce, kromě nemoci aneb jiné hodné a slušné příčiny. Kdež rych- tářové sami od sebe nic neporoučejlí, jen toliko to, co sobě při správě nařízeno mají; a tak sousedé věděti nemohou, jaká kdy toho potřeba a pilná důležitost nastává, obzvláště nyní v tyto nepokojné časy, že mimo nadálost něco se nahodí a pilného zaopatření potřebuje; a potom snadno dosti veliká škoda panství skrze to by ná- sledovati mohla. Pročež se poroučí, kdo by buď z konšelův aneb sousedův, nemaje podstatné příčiny, do hromady se nepostavil, konšel 12 kr., soused neb chalupník 6 kr. k dobrému obce té neprominutelně složiti má, což nižádným spůsobem k pa- sirování přejíti nemá, aby aspoň tím prostředkem k poslušenství přivedeno býti mohlo. Rychtářové však nemají pro svůj nějaký užitek zbytečně sousedy do hro- mady dáti svolávati.

Strana 129
Řád poddanský města Poličky 1719. 129 Sedmnácté. V tom se také napomínáte, kdyby se kdy co soudného aneb jaká rozepře v které obci potrefila a od větší povahy byla, tak že by to rychtář s konšely svými porovnati a rozsouditi nemohl a sobě netroufal, má se to na vzácný magistrát vznésti, a na to odtud spravedlivého rozsouzení a výpovědě očekávati. Osmnácté. Jest také dokonalá vůle vrchnosti v tom, aby každý trh aneb v den čtvrteční k úřadu purkmistrovskému, k panu primatorovi jako i k pánům správcům (pokudžby u pana primatora se přítomni vynacházeli) s rychtářem zří- zeným buď konšel aneb jedna osoba z obce se vypravovala, z příčiny té, aby rych- tářové v nějakém zlém domnění a nedověře u sousedů svých nezůstávali, žeby snad něco bez vůle a nařízení vrchnosti na ně vkládali, pod uvarováním pokuty do dů- chodu obecného 1 � míš.: kdokolivěk by se tomu protivil a s rychtářem ve čtvrtek k správě s ním jíti nechtěl, ten a takový povinen bude túž pokutu beze všech od- kladův složiti. Devatenácté. I to se vám všem přísně přikazuje, poněvadž nyní každý rok výprava rekrut zemských na vojnu následuje, a vy rychtářové, když od vrchnosti své sobě nařízeno máte, abyste hleděli takové lidi, zvláště kteří v obci vaší k žádné platnosti nejsou, představiti, a v tom neupřímně se chováte, tajnost pronášíte a na přísahu vaši nepamatujíce, pro přízeň aneb pro nějaký snad váš užitek lidi ty, kteří od vrchnosti k takové vojně obráni jsou, propouštíte a neupřímně se v tom cho- váte: pročež jestliby kdy (čehož sice pán Bůh uchovati rač, an nad to nic těžšího býti nemůže, jako když otec a matka vlastní své dítě oželeti musí) něco podobného se přitrefilo a na vojnu lid vypravován byl, jsouc toho celého křesťanstva pro ob- hájení JMCské zemí dědičných potřeba, a vrchnost naše nejvyšší, kteréžto my, a vy zase této obci zdejší hrdlem i statkem zavázáni jste, to poroučeti a nařizovati ráčí, chtěj neb nechtěj takému nařízení zadosti činiti musíme. Vy také hleďte se na konec polepšiti, věrnost a tajnost zachovati, raddou ani skutkem, aby takoví zahaleči na stranu ustoupili, nenapomáhati, tím méně jich, jako i utíkancův aneb bez propuštění zběhlých vojákův a tulákův přechovávati. Na komkoliv by vina shle- dána byla, veliké jak na těle tak i na měšci trestání jeho následovati má, a žádná výmluva postačující nebude. Dvadcáté. Co se robot pěších aneb s koňmi dotýče, kterak se ty vykoná- vají, a jak časně na takové se přijíždí aneb přichází, to jest všem vědomo. Aby tedy na budoucí časy ti, kteří za robotu neplatí, dle povinnosti své takové roboty pilněji vykonávali, se všem přísně přikazuje, načež pan purkrabí nyní i budoucně bedlivý pozor dá a věděti bude takové nedbalé [s] vůlí [a] s vědomím pana prima- tora jak trestati a pokutovati; jako když rum z města se vyváží, jak se mnoho takového na jeden vůz bere, to se na oko spatřuje, že to za práci nestojí. Hleďte se tedy polepšiti a zbytečně čas nemařiti. Archiv Český XXIV. 17

Strana 130
130 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Dvadcáté první. Soli z města také na mále do vesnic se bere, a na to se přichází, že více cizí soli než zdejší požívají. Poněvadž ale dle Jich Excell. a Milostí královských pánův místodržících v království Českém milostivého nařízení na jede- nácte konsumentův do roku pořád zběhlého jedna prostice soli k strávení rozvržena jest, kdež na město a vesnice zdejší 400 prostic vzíti a stráviti vypadá: pročež povinni jste z města a ne odjinud sůl bráti. Také kdožkoli sůl přiveze, nemá sobě kdo co takové doma zanechávati aneb mezi sousedy děliti; anobrž všecku do města, a to do skladu obecného skládati, a odtud zase takovou vyzdvihovati, pod propa- dením té soli, kterou by tak doma zanechal aneb sousedům na rozdíl přepustil. Dvadcáté druhé. Stává se také někdy, že zlí lidé a škůdcové ve vsích lidem škodí, a buď ve dne neb v noci překáží: kdyby se [co] podobného přihodilo, a že by ve vsi pokřik se stal a takového škůdce by honili, jest povinen jedenkaždý takového škůdce honiti nápomocen býti, všeho všudy na straně zanechaje; kdoby pak toho zanedbal a věda o tom honiti nechtěl, ten každý v pokutu Zemským [Zlřízením vymě- řenou upadne; nebo právem světským i duchovním jedenkaždý jest povinen bližnímu svému ku pomoci přispěti. Dvadcáté třetí. Cla aneb mýta obecného velmi na mále se z vesnic odvádí, a na oko se vidí, že vozkové na vozích po vesnicech nakládají, k městu nepřijíždějíce; pročež jestliby kdo cestou neobyčejnou vyhýbal a náležitě se z koní a nákladu nevypravil, na takové, kteří k tomu zřízeni jste, bedlivý pozor dejte, a žádného nešetřte, anobrž takového zastavte anebo do města dodati hleďte; neb i JMCské důchod běh svůj má, a ti, kteří na to přísahu mají, nechť podle ní pokračují, aby duši své neublížili. Dvadcáté čtvrté. Co se provozování myslivosti dotýče, dosti se to pokaždé zapovídá, aby jeden každý, kdo k tomu nařízený není, pod hrdlem a statkem pokoj dal; však ta zápověď malý užitek až posavad přinesla, neboť vždy s ručnicemi poddaní se protulují, a nač přijdou to stříl[ejjí, tak že když jaká potřeba obecní na- stává, myslivci nic od zvěře dostati nemohou. Pročež vždy dále se přísně zapovídá, aby toho střílení se zdrželi, na zajíce žádné sklopce nekladli, ptačí vejce, zvláště koroptví aneb tetřeví, ani náhodou ani schválně nevybírali, nekazili; tím méně pa- stevci psy na pole brali a zvěř plašili. Jestliže by pak kdo proti této zápovědi vždy potajmo myslivost provozoval, má zajisté ztrestán býti, ručnice se jemu vzíti, a peněžitou ještě pokutou dle uznání vrchnosti zpokutován býti. Nebo nesluší žá- dnému mimo myslivce a hajné s ručnicí choditi. Také na takové [Z řízení Zemské A. 62, Q. 61. pokuty 10 � m. vyměřuje.*) Nechť tedy se jedenkaždý takového mysli- vosti provozování hledí varovati, chce-li té vyměřené pokutě ujíti. Nač myslivci a hajní bedlivý pozor povinni jsou dáti. *) Obnovené Zřízení Zemské 1627 jedná o myslivosti v článcích Q. 48—Q. 57; články Q. 61 a 62 ustanovují pokutu 10 kop gr. českých na toho z lidí obecných, kdo by byl postižen s ručnicí.

Strana 131
Řád poddanský města Poličky 1719. 131 Dvadcáté páté. Rybníky, kde se který vynachází, kdyby nějaká povodeň ne- bezpečná se přihodila, aneb něco pilného k zaopatření bylo, mají ihned všickni bez meškání se dáti najíti a hájiti, aby žádná škoda nenásledovala a skrze neposlušnost věc že by se zaopatřiti nemohla. Porybní pak, kteří k tomu ustanoveni jsou, mají lépeji, než až potud se dálo, v zimě k rybníkům, kteří nasazeni jsou, přihlédati, každý den led prosekávati, aby násada nehynula; jestliby však skrze nečasté do- hlédání a prosekávání ledu některým porybným co sešlo a škoda na rybnících se stala, ten jedenkaždý z toho těžce odpovídati a škodu tu platiti povinen bude; k tomu i trestání zasloužilého neujde. Dvadcáté šesté. A jakož z věcí nejpotřebnějších při hospodářství nejpřednější jest, pozor na oheň dáti, aby jak sám sobě hospodář předně skrze neopatrnost, tak také i jiným neuškodil: sluší tedy na světlo bedlivý pozor dáti, komíny časně vy- metati dávati, a opatrně s světlem zacházeti, obzvláště když nočně do chlévův k dobytku se přihlíží, jako i když na podzim lny se suší a tříti dávají, mají ta místa dobře zaopatřena býti, aby tudy žádného neštěstí se obávati nebylo. Kominíci k tomu zřízení bedlivě každé čtyry neděle k takovým místům, kde se ohněm nítí, dohlížejte. Kdyby pak z dopuštění božího oheň někde vyšel, k hašení takového všickni nápomocni budete a hasiti pomáhejte, a ne jako na divadlo přicházejte; jestli by pak (čehož pán Bůh uchovati rač) v městě oheň vyšel, blízké vesnice ne- prodleně k hašení takového ohně se najíti dejte a při ohni nic neberte; nebo právy městskými veliká pokuta na takové, kteří se toho dopouštějí a něco ustraňují, vy- měřena jest, kterouž skutečně k vyplacení přijíti mají. Dvadcáté sedmé. Jest i to s nemalým podivením, že na řeky a potoky od těch, kteří k tomu nařízeni jsou, velmi špatný pozor se dává a málo do města ryb se nosí; aby tedy pilnější hleděli býti. Vylévání řek, lapání ryb žádnému jinému, leč těm, kteří sobě to poručeno mají, se nedovoluje; jestli by pak toho prohlíželi*) a někomu buď z sousedův městských aneb jiných v řekách loviti dovolili, mají skutečně trestáni býti; obzvláště kdyby se kdo cizí osmělil do řek vstupovati a to *) přehlíželi? na vrchnost vznešeno bylo, dvojnásobní pokutou strestáni budou. Dvadcáté osmé. Klády k pilám, kde kteří voziti máte, časně to odbývejte, pokud saničná cesta jest, jako i k vápenici kamení, co na kterou ves složeno bude; když se kamení vápenné vozí, tehdy mnoho po cestě takového svévolně ležeti se nechává. Kdo by co podobného přečinil, bude se věděti jak k takovému přistoupiti. Dvadcáté deváté. Mlynáři povinni býti mají jednostejně řemeslem svým jak možným tak potřebným spravedlivě sloužiti; předně a nejprvé osobám v povin- nostech postaveným, pekařům i jiným všem měšťanům, i také následovně poddaným, obzvláště kdyby nedostatek vody se vynacházel, jak nyní toho zakoušíme, mají nej- dříve domácí odbýváni býti, potom přespolní. Měřičného více než náleží nepřijímejte, 17*

Strana 132
132 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a mouky po korci 5 věrtel, otrubů 1 věrtel ze mlýna povinni jste dávati. Ti, kteří přísahu vykonali, vědí jak se chovati a duši své neubližovati; kteří pak ještě zá- vazek nemají, má se jim také vydati, tak aby podle něho se chovali; jináče kdo proti svědomí a přísaze činí, Bohu i světu v pokutu upadá. Třidcáté. Koní a jiného dobytka straženého*) na obec nevyhánějte, aby jiným sousedům škoda podobná se nestala, a dobytek nakažen nebyl. Včely zlodějky nemáte přechovávati a pod žádným vymyšleným způsobem je trpěti, nýbrž je ihned zkaziti dejte, pod uvarováním přísného trestání, nebo nemá se vědomě blížnímu *) Snad zkaženého, nemocného. svému v tom nejmenším škoditi. Třidcáté první. Na hon sami osobně z každého gruntu, zahradníci i chalup- níci, též i podruzi aneb čeládka k tomu způsobná ať jest vypravena, a ne děti, které by v čas zimní se oznobiti mohly; kdo by se pak na takovém honě nevyna- cházel aneb na místě svém způsobného neodeslal, který by to zastati mohl, pokaždý ten a takový 10 grošů m. pokuty do důchodu obecného propadne, kterážto jemu prominuta nebude. Třidcáté druhé. Na cizopanství bez vůle vrchnosti nic nepropouštějte, ob- zvláště prodej dobytka, ten se pod pokutou propadení toho dobytčete zapovídá. Nebo sami toho čitelni jste a vrchnosti vaší o tom zprávu častěji činíte, že okolní páni sousedé nic sem z panství svých propustiti nechtí; proč bychom my měli něco po- dobného propouštěti? Jedna každá vrchnost má vůli na panství dle libosti rozkazo- vati. O tom prodaji dobytka dosti často rychtářové napomínáni bývají, aby v obcích svých to přednesli, že jsou povinni poddaní domácím řezníkům nejprvé, když co na prodej mají, toho přáti a je pobídnouti; kdyby se však domluviti nemohli, a poddaný poznával, že by jeho domácí utisknouti chtěl, teprva může přespolním buď hovězí neb telecí dobytek prodati. Toto se však také rozuměti má, aby pod- daný pod pláštěm aneb pod fortelem s cizími se smluvě, domácí drahotou svévolně neodháněl; na kom by to shledáno bylo, ten zajisté ty peníze propadá, a co za ten odprodaný kus dobytka utrží, takové peníze do důchodu obecného obráceny býti mají, načež obzvláštní pozor se dá. Třidcáté třetí. Míry na obilí, váhy a lokte velké moravské se na konec pod skutečnou a nevyhnutelnou pokutou zapovídají; má se všecko dle mnohého od slavné královské komory české milostivě prošlého nařízení na Pražskou míru, váhy a lokte měřiti; přestupující pokutou v tom poručení vysazenou trestáni budou. Třidcáté čtvrté. Hory obecní velice se hubí, vysekávají a planí, do důchodu obecného málo co se peněz za dříví schází; proto zapovídá se všem od prvního až do posledního, aby bez cedulky od pana primátora vydané a vyznamenání od pana polesného, též vůle a vědomí jeho žádný do hor nevkračoval, a když na jedno dřevo cedulku vyzdvihne, pět neb šest jich neporážel; na to hajní lepší nežli předešle

Strana 133
Řád poddanský města Poličky 1719. 133 pozor dávejte a vedle vašich těžkých závazkův pokračujte. Kdo by se pak toho dopustil a bez povolení v panských horách dříví sekal, má dle zavinění trestán býti neproměnitelně; a kdyby který hajný to zamlčel a zatajil, dvojnásobní pokutu na sebe očekávati má. Třidcáté páté. Škod žádných na polích, zahradách a lukách jeden druhému pasením, sekáním, jetím i jináče, obzvláště chalupníci, nečiňte; podruzi žádného do- bytka na škodu sedlákům nechovejte; průhonův, kde takoví od starodávna jsou, nezasívejte; louky městské svévolně nevyžinujte a škody pasením nedělejte. Jestli starý průhon zasetý bude, může svobodně po osení tom dobytek se hnáti, nebo nelze povětřím dobytku na pastvu se dostati. Průhon neporušený za svobodný má zůstá- vati. Vodotoky v nově mimo starobylého místa a příslušenství na sousedské role neb luka neuvozujte, ale jak od starodávna takový tok šel, přitom zcela zauplna i budoucně zanechávejte. Meze též jeden druhému neuvorávejte, ani mezníky bez vůle a vědomí souseda svého nezasazujte; tím méněji takové mezníky vykopati a přesazovati se neopovažujte, nebo na takového Právy Městskými jest pokuta pe- něžitá patrně dosti veliká vysazena, která se na jednom každém takovém dobývati bude. Branky při plotech od obce do pole, kudy průhony jdou, kdo otevře, jest povinen také po sobě zavříti, aby se v polích na obilí neb lukách od dobytka žá- dnému škoda nečinila; kdo by pak jináče se choval a škodu oumyslně buď skrze čeládku neb dobytkem jeden druhému činil, ten jeden každý, kdo by v tom postižen byl, podle velikosti a malosti pro výstrahu jiným, když škoda přísežnými obvedena bude, má skutečně trestán a pokutován býti. Třidcáté šesté. I také ten neřád v obcích vašich se vynachází, že jeden přes druhého na díle placením dělníkům přidává, a tudy sami sobě škodíte; an také na jídle jeden přes druhého dělníkům lepšíte, což se dokonce zapovídá. O plat jak mezi sebou snešení učiníte, ten jim dávejte, a stravu co náleží; tak aby i ten chudý ho- spodář dělníkův dosáhnouti mohl. Jestli by kdo to přetrhl, tehdy má skrze to ná- ležitě ztrestán býti; nebo všickni se živiti musejí, a obyčejně více se na chudého valí než na bohatého, obzvláště tedy na chudého zřetel míti sluší. Třidcáté sedmé. Ploty, ohrady, mosty, cesty a komu co podobného spravovati náleží, opravujte, stavení vaše nespouštějte; co nejlépe býti může, hospodařiti hleďte; role cizím neprojednávejte, nýbrž sami zasívejte, tak aby jste těžkosti své vybývati mohli. Svornost také mezi sebou zachovejte, vespolek se láskou křesťanskou milujte, a dle toho přirozeného nařízení pokračujte: co sám míti nechceš, nečiň jinému. Pročež všecky podotknuté navyklosti, nechvalitebné obyčeje, hříchové všeli- jací, obzvláště smilstvo, cizoložstvo, krádež, kouzly, hry, tance, podezřelé schůzky a jiné těm podobné nepravosti se vám přísně zapovídají. A k zvelebení dobrého se napomínáte, aby jste hleděli podle těchto vám vydaných artikulův tak a nejináče

Strana 134
134 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: se chovati, kteréž, když plniti budete, od pána Boha požehnání jak v domě tak na poli obdržíte, a od vrchnosti přízeň, lásku a zastání dosáhnete. Tento pak potaz aneb ti svrchupsaní artikuli, aby lépeji zachováváni býti a podle nich všickni od prvního až do posledního se chovati mohli a věděli, mají každé suché dny v hromadě jedné každé obce na hlas a rozvážlivě se čísti, tak aby sousedé je pochopiti a v paměti snášeti mohli, se přísně nařizuje. 383. 1720: Slanský výtah z hospodářské instrukce Fridlandské. Professor Jaromír Čelakovský našel v pamětné knize Slanské od r. 1636, o níž jsem něco poznamenal v AČ. XXIII. str. 152, některá pravidla hospodářská, jež tam jsou napsána na listech 53—56 pod nápisem „Všelijaká instrukcí hospodářská.“ Dal si je opsati, a připsal na opise datum „1720, 5. července“, tuším jenom z domyslu; nejspíš jest to vlastně datum nějaké písemnosti, vepsané v sousedství těch pravidel v knize Slanské. Pravidel jest asi 48 na počet, nejsou číslována. Podle obsahu i podle jazyka domnívám se, že byla sestavena ve druhé polovici 17. věku. Jsou ta pravidla vesměs vytažena z hospodářské instrukce Fridlandské od roku 1628, která jest vytištěna v AČ. XXIII. str. 28—98. Vypisovatel počínal si prostě tak, že v instrukci Fridlandské procházel po pořádku oddíly, jež jsem při otisku na stranách 39—46 a 57—60 poznamenal čísly XI, XII, XXIII, XIII a XIV, a opisoval z nich některé články, jež se mu líbily, jiných pak pomíjel. Čísla XII a XXIII jednají o pivovářích a sladovnách, z nich obou vybrány jsou některé články. V čísle XIV, jež jedná o rybnících, možno z ruko- pisu Slanského opraviti jedno slovo, jež v našem otisku na str. 46 v článku 15. ruší smysl; místo „uškoditi mohou“ má tam státi „uškoditi nemohou“, což se pak také srovnává s před- pisem obsaženým na str. 64 čl. 17. Nový předpis, jenž nenachází se v našem otisku instrukce Fridlandské, nalezám v in- strukci Slanské jeden; náleží do kapitoly o rybnících, a stojí v rukopise Slanském mezi články, jež jsem v AČ. XXIII. na straně 44 označil čísly 3. a 4. Zdá se to býti starý recept, a zní celý takto: Poznamenání, jak se kapry třecí nasazovati mají: Rybník plodový v měsíci Aprilis, a kapry třecí v měsíci Máji nasazovati se mají. Okolo sv. Filipa a Jakuba dáti do rybníka tolik kaprův, co by rybník snésti mohl, vždycky proti jednomu třecímu dva mlíčný; neb s kaprami jest jináč, nežli z jinejmi věcmi, a musí býti víceji mlíčných nežli jikrných. Když pak se nasazují, tehdy jim učiniti takto: Třecího kapra čistě ostrouhati, až by krev tekla okolo pupku; potom na to ostrouhání co nejkyselejším octem po třikráte políti; pak zase tekoucím medem na to ostrouhání pomazati, aby se ho plíseň nechytila; naposledy tři zrna pepře mu do huby dáti a do rybníka vhoditi. Mlíčného kapra, jak jej proti slunci vejchodu do ruky vezme, nečiníce mu nic jiného, jenom do huby tři zrna pepře tak celého vundati, a dobře potom, aby se vyndati nemohl, do huby zatlačiti, a hned do rybníka vhoditi.

Strana 135
z roku 1720. 135 384. 1720. Kníže Adam ze Schwarzenberka obtížemi při svolování ke sňatkům mezi ne- usedlými poddanými hledí docíliti, aby nepřibývalo podruhů na jeho panstvích po Čechách. a) 1720, 26. ledna. Neusedlým poddaným hejtman nedává svolení k ženitbě bez dovolení knížecího; příště bude hejtman oznamovati knížeti také usedlé ženichy. Extract eines an mich Wirthschaftsrath vom Protiwiner Hauptmann Duscher ddo. 26. Jan. 1720 abgelassenen Antwortschreibens : Dero unter 19. d. an mich abgelassenes, nebst denen mir in copia beigelegten 2 fürst- lichen Rescripten, u. zw. primo ratione Ertheilung der Eheconsensen und diesfalls ergangenen gn. Generalien [zuwider?] nicht eingeschickten Berichten..., worauf auf das erstere geh. berichte, dass ich bishero der gänzlichen und festen Meinung gewesen, dass sothane Gene- ralien einzig und allein auf die unpossessionirte Leute, die keine Nahrung haben und sich anderster nicht, als mit der Taglöhnerarbeit zu ernähren wissen, um dadurch die grosse Ueber- häufung derer Inleute, welche sowohl den angesessenen Dorfsgemeinden, als auch der Herr- schaft, da sie sich in Mangel anderer Nahrung auf die Dieberei und andere böse Stuck ver- legen, nach und nach zu minuiren, sich extendiren; — und obschon deren viel das verflossene Jahr sich insinuirt und heiraten wollen, so ist doch keinem von solchen unpossesionirten Leuten, als ihrer 2, jedoch mit Consens Sr. Dt., (u. zw. dem Adalbert Brzehowsky, einem blinden Mann von Radomilitz*), den 10. Jan., dann dem Martin Zak Krzeschtiowitzer Unter- than von Dobieschiz, so die Annam Churfürstin von Klauk**) geschwächt, den 9. Oct. 1719), die Bewilligung zum Heiraten ertheilt worden. Und weil SDt von allen und jeden, auch von den possessionirten Wirthen, denen die Weiber absterben und diese andere zu heiraten adigirt sein, so ich bishero zu Ersparung der Mühe und des Papiers unterlassen, den Bericht gn. haben wollen: so soll von heutigen Dato an diesem gn. Befehl in Unterthänigkeit geh. nach- gelebt werden. Kopie v knížecím archivě Třeboňském A. 5 AU. 1 a. — V podobném smyslu téhož času odpovídali hospodářskému radovi (Lužickému) hejtmané jiných panství Schwarzenberských v Čechách, a to hejtman Dvořák v Hluboké, Frei v Postoloprtech, Ettl ve Vlčicích (u Trutnova); Ettl psal, že knížecí generalie o tom obdržel 27. Dec. 1718. Tyto 4 odpovědi poslal Luschitzky ddo. Wittingau 11. Febr. 1720 knížeti, řka o nich: gleich wie nun aber auch wegen der Angesessenen künftighin ein jeder Hauptmann seinen unterthänigsten Bericht vor Ertheilung des Heiratsconsenses EDt geh. einzusenden verspricht. *) Statek Radomilice, na jv. od Vodňan, koupil 1671 kníže Jan Adolf ze Schwarzenberka a připojil k panství Protivínskému. — **) Statek Chřešťovický, východně od Písku u řeky Vltavy, koupil 1711 kníže Adam ze Schwarzenberka a dal jej spravovati z Protivína; tam jsou vsi Doběšice a Kluky, což německy se píše Klauk. b) 1720, 17. února. Kníže obmezuje ženitbu podruhů, aby bylo méně krádeží. An Luschitzky .. Was wir schon ehedessen in unsern Generalwirtchafts- Resolutionen und auch noch letztlich am 10. verflossenen Monats Januar pcto der auf gewisse Mass und Weis eingeschränkten Heiraten rescribiret, das thun wir dahin verstehen, dass solche Heiraten blos und allein denen unpossessionirten, als da seind die Inleute, zu Vermeidung deren Diebereien und anderen Incovenientien, mit Nichten aber denenjenigen Leuten, so entweder wirklich possessionirt, oder doch Hoffnung

Strana 136
136 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: haben, ihrer Väter Gründe nach deren Absterben zu besitzen, verwehret werden solle. Welche unsere gn. Erläuterung ihr dann unseren sammentlichen Hauptleuten bekannt zu machen, und dass sie hierüber feste Hand halten, zu bedeuten habet. A. F. F. z. Schwarzenberg. Sign. Wien 17. Febr. 1720. Collationirt mit dem .. Original, so bei der Oberhauptmann-Registratur verbleibet. Luschitzky m. p. Sign. Wittingau 23. Feber. 1720. Kopie v kníž. archivě Třeboňském I. B. 5AU. 1. c) 1720. 7. srpna: Knížecí nařízení hejtmanovi Vorlickému, že on bez knížecí resoluce může dávati svolení k ženitbě ovdovělým podruhům jenom tehdy, mají-li z dřívějšího manželství děti. Worlik. Lieber Hauptmann ! Wessen ihr euch ratione Verehelichung verwittibter Inleuten geh. beanfraget, ein solches haben wir aus eurem Bericht und respektive Anfragschreiben vom 17. passo des mehreren vernommen; warüber wir euch auch hiemit zur künftigen Richtschnur gn. verbescheiden: dass ihr zwar denenjenigen verwittibten Inleuten, so mit Kindern versehen seind, den Heiratsconsens ohne dass unsere Resolution ihr hierüber einholet, ertheilen; denen anderen hingegen, so keine Kinder haben, unterlassen, uns aber wegen der letzteren, wann sich einer verheiraten wollte, den Bericht und Gutachten erstatten. Geben Wien 7. Aug. 1720. A. F. F. zu Schwarzenberg m. p. Originál v kníž. archivě Vorlickém 5AU. 2. 385. 1720, 27. února: Císař Karel pragmatikou do Čech zapovídá, aby nepodávaly se přímo k dvorské kanceláři žádosti a jiné spisy, které náležejí napřed k nižším instancím, a obnovuje nařízení, že na všech podáních činěných ke dvorské kance- láři má býti podepsán také právní přítel. Carl der Sechste oc. Hoch- und wohlgeborene oc. Wir haben aus denen bei unserer königl. löbl.*) Hofkanzlei täglich einlaufenden Schriften schon von einigen Zeiten her wahrgenommen, wasgestalten viele unnöthige und zur ersten Instanz gehörige Anbringen darunter stark einzuschleichen beginnen, und theils von der Partei selbst, oder ihrem Sachwalter, nur zu dem End an uns immediate dirigiret werden, damit sie Zeit gewinnen, den ordentl. Richter irre zu machen, die Gegenpart umzu- treiben und desselben Activität unrechtmässigerweise zu hemmen, Gelegenheit über- kommen möchten; woraus dann erfolget, dass die Instantien confundiret, wir selbsten unnöthig behölliget, auch die Entscheidung anderer wichtigen Sachen gehindert, mithin das Justizwesen und dessen rechter Lauf nur in Unordnung und Unverlässigkeit *) Čti: böhm. verleitet wird. Wie wir nun zwar einerseits in billichen Dingen keinen, den allerunterthä- nigsten Recurs zu uns zu verschränken oder schwer zu machen gnedigst gemeinet

Strana 137
Stížnosti budte podávány pořadem instancí 1720. 137 seind, hingegen aber auch anderseits den zu weit einreissenden Missbrauch mit er- forderlichen Ernst gesteuert wissen wollen: Als haben wir gnädigst für gut befunden, in unseren königl. Böhmischen Erblanden publiciren zu lassen, dass keiner, wer der auch seie, die behörige erstere und übrige vorgesetzte Instanzien, weder gleich Anfangs vorbeigehen, noch nach- gehends, da die Sache rechten Orten bereits anhängig gemacht wäre, unterbrechen und sich anhero zu unserer königl. Böhmischen Hofkanzlei wenden solle; es seie dann das Gesuch zu uns entweder unmittelbar oder sonsten per viam revisionis, appel- lationis aut alterius recursus legalis et devolutivi, (worunter auch die querelae de denegata aut protracta iustitia wider die Amter, wo der Zug gerad*) an uns hergebracht, zu verstehen), gehörig, mithin der Recurs anhero rechtlich geöffnet und *) V starém tisku: zu gerad. verstattet wäre. Weilen aber es dabei auch vornehmlich auf die patronos causarum und die zu denen Instanzien geschworne Schriftensteller ankommet, allermassen selbte die Parten von sothanen unbefugten oder frühzeitigen recursibus abhalten und nicht vielmehr dazu verleiten sollten: Als wollen wir förderist die von weiland unseren hochgeehrtesten Herren Vatern, christmildesten Andenkens, zu verschiedenenmalen und absonderlich sub dato Linz den 25. Junii 1684 ergangene allergnädigste Pragmaticam dahin, dass über die nöthige Unterschrift der bei unserer königl. Böhmischen Hofkanzlei bestellten Agenten, auch die im Lande befindliche geschworne Advocati und Procuratores (worunter einige denen miserabilibus personis ex officio zu dienen haben) alle bei uns oder unserer königl. Böhmischen Hofkanzlei in quacunque materia einreichende oder zum Uberreichen einschickende Anbringen, Satz- oder andere Schrifften, Recursus und Supplicationes jedesmal selbst mitunterschreiben, hauptsächlich aber auch sich in denen Schriften der unnöthigen Weitläufigkeiten in alle Weg enthalten sollen, hiemit erneuert und erfrischet haben; und wird ihnen ferners anzudeuten sein, dass wir wider diejenige, so unserer obstehenden Verordnung nicht nachkommen würden, mit scharfen Einsehen unnachbleiblich verfahren, anbei die einreichende und anhero nicht gehörige, oder von denen Rechtsfreunden und hiesigen Agenten ununterschriebene Schriften allemal wieder zurückstellen lassen werden. Welchemnach ihr die Publication dieser unserer allergnädigsten Resolution zu jedermanns Wissenschaft und Warnigung aller benöthigter Orten, sowohl per patentes, als mit Vorrufung der Advocaten und Procuratoren dem Herkommen nach zu veranlassen; wann solches jeden Orts beschehen, anhero zu Handen unserer königl. Böhmischen Hofkanzlei zu berichten, und auch eueres Orts, damit derselben gehörig nachgelebet werde, veste Hand darauf zu halten wissen werdet. Geben Wien den 27. Febr. 1720. Carl. Archiv Český XXIV. 18

Strana 138
138 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Tištěno v knížce: Continuatio codicis Ferdinandeo-Leopoldini 1720—1724, v Praze u Lochnera bez roku, str. 3—8, s nadpisem: Extract aus der kön. Landtafel im Königreiche Böheimb unterschiedlicher Pra- gmaticarum, sub Lit. N. 7. Zmíněná v textě pragmatika císaře Leopolda z 25. června 1684 jest tištěna ve Weingartenově Codexu 1720 str. 477 č. 379, ale netýká se přeskakování nižších instancí, nýbrž obnovují se v ní jenom starší předpisy, že podání ke kanceláří dvorské mají býti spolupodepsána od advokáta; nezachováváním těch předpisů císař Leopold viděl se pohnuta, die allbereit im 1641 Jahr gefast- und wiederholter Anno 1657 ergangene Pragmaticam, dass keine Schrift oder Suppliciren bei gedacht unserer kön. böhmischen Hofkanzlei, einfolglich auch bei anderen Gerichtsstellen in unserem Erbkönigreich und Landen eingereicht werden solle, es seie dann in derselben nebst dem Principalen auch ein geschworner Advocat unterschrieben, gnädigst zu erneuern. Čeští poddaní v 18. století často podávali ke dvoru supliky a stížnosti, které překračovaly nařízení Karlovo z 27. února 1720 v obojím směru: nižší instance bývaly pomíjeny, a scházíval podpis advokáta. 386. 1720, 16. března: Výňatek z řádu panství Kosmonoského o dalekých fůrách, o dělbě velkých selských statků, zápověď nápolnického užívání polí. Panství Kosmonoské nad Jizerou náleželo v letech 1650—1738 hrabatům Černínům z Chudenic. Od Františka Josefa hraběte Černína, jenž zároveň byl držitelem Jindřichova Hradce a četných jiných panství, vydáno bylo dne 1. ledna 1719 všeobecné zřízení všem pan- stvím jeho, o němž jest zmínka v této písemnosti; a dne 16. března 1720 týž hrabě vydal panství Kosmonoskému partikulární zřízení, kteréž chová se v hraběcím Černínském archivě v Jindřichově Hradci. Z něho daroval mi následující výtah p. Josef Bayer, někdy obecní ta- jemník v Kosmonosích: Zehnde Punct. Von gesambten Unterthanen und deren Verrichtung zu erklären. Und weilen mein treugehorsamstes Ambt Kosmonos schon gleich Eingangs vernohmen, dass die Robothen gemäs der allergnädigst ergangenen Roboths-Pragma- tique verrichtet werden sollen, so thue auch hiemit vor die weiten, außer der Herr- schaft von den Unterthanen in erfolgenden Fall beschehen müssenden Fuhren, das in erwähnte[r] kais. Pragmatica vor die Knecht und Pferde ausgesetzte, als nemblich vor ein Knecht 7 Kr., vor ein Pferd aber 1 Masel Haber, denen Unter- thanen aus meinem Ambt zu reichen in Gnaden erlauben; doch mit dieser wohl zu observiren kommenden Anmerkung, dass zu zwei Pferden nur ein Knecht, zu vier zwei, zu 6 drei, und nicht so viel Knechte, als Pferde sein, passiret werden, folglich auch à proportione der passirten Personen die täglich angeordnete 7 Kr. zu geben kommen; und solle diesen überall nachgelebet, und wann es auf meiner Kosmonoser Herrschaft noch nicht so ordiniret wäre, ohne Verzug gemäss allergnädigst kais. Patent, doch à proportione deren mehr oder weniger besitzenden Gründen einge- richtet werden. Es solle auch mein treugehorsambstes Ambt, umb die Gleichheit in den Robothen einzuführen, dahin bedacht sein, dass nach Absterben des Besitzers eines

Strana 139
z roku 1720. 139 zwei-, auch wohl mehrhübigen Bauerngrundts, in Fall selbter mehr als ein Kind hinterliesse, solches Guth in gleiche Huben unter sie getheilt werde. Doch wird in dergleichen Fallen allzeit mein treugehorsambtes Ambt vor erfolgender Zertheilung das Gutachtliche an mich vermittelst eines ordentlichen Ambts-Bericht gewissenhaft gelangen lassen. Ubrigens ist die in meiner General-Einrichtung de dato 1. Januarii abge- Iebten Jahres statuirte Rubrique von Obsicht auf sammentlicher Unterthanen Wirth- schaft bestermassen zu observiren, nebst noch weiter beigefügter Erklärung, womit denen Unterthanen nicht gestattet werde, ihre Felder umb den halben Theil mit andern zu besäen, oder das auf den Feldern noch stehende Getreide zu verkaufen; sondern es solle mein treugehorsambtes Ambt in dergleichen Begebenheiten, wann die Unterthanen durch Unglücksfälle, nicht aber durch ihre Liederlichkeit ausser Stand gesetzt werden, sich zu helfen, das benöthigte mit einen gewissenhaft, nach vorhero wohl untersuchter Sach, verfassten Bericht an mich einschicken, umb sollcher- gestalt die Nothleidende zu retten und wiederumb emporzubringen. 387. 1720, 4. prosince: Na přímluvu Třeboňského hejtmana kníže Adam Schwarzenberg dovoluje dávati poddaným Bezským chléb při robotě, kterou konají větší, ale ne přivářeti pivo pro vojáky. An Se hochfürstl. Durchlaucht expedirt den 13. Oct. 1720: Mit Bestreitung der Arbeit bei denen zu dem Gut Bzy angehörigen 5 Maierhöfen gehet es zwar, aus Mangel der robot- baren Unterthaner, schwer her, weshalb sie bei nothwendigen Arbeiten aus einem Haus aus alter Gewohnheit zu 2 Personen auf die Robot schicken müssen, wo bei der Herrschaft Wittingau zu Verrichtung derlei Robot nur eine Person zu erscheinen pfleget. Bei diesem Unterscheid nun und in Betracht, [dass] die Bzier Unterthaner zur Prästirung mehrer Arbeit als die Wittin- gauer angehalten werden, auch arme Leute seind, bewendet bei Sr. Durchlaucht unbeschränkter Willkür, ob deroselbe geruhen möchten, wegen bemelter Ursach jeder Person täglich zu 1 Pfund den Sommer hindurch, Winterszeit aber nur wochentlich zu 2 Pfund Brot gn. passiren und reichen zu lassen. Gestalten die von besagten Bzier Unterthanen mit tiefester Demuth suchende Bierzubreuung bei denen Durchmarchen gegen Schüttung des Getreids und Ent- richtung 1 fl. kais. Biertazes, von hochbesagt Sr. Dcht. mildester Resolution dependiret. Schloss Wittingau 13. Oct. 1720. Extract aus verschiedenen fürstlichen gn. Resolutionibus, dato Wien den 4. Dec. 1720, wovon die Originalia wieder die [nach der?] Materie nicht haben separiret werden können, unter besonderer Rubrique befindt: Ferners ad 3. erlauben wir gnädigst, dass denen Bzyerischen Unterthanen, zumalen sie, eurem Bericht nach, sehr arme Leute seind, überdies auch zu grösserer Arbeit, als die Wittingauer, nemlich aus jedem Haus zu 2 Personen, anstatt der 18*

Strana 140
140 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: von andern Dörfern dasiger Herrschaft gewöhnlich nur einen Person, angehalten werden, den Sommer hindurch einer jeden Person täglich, so lange sie wirklich arbeiten, zu 1 Pfund, im Winter aber nur 2 Pfund Brod wochentlich gereichet werden möge. Die zugleich von ihnen gebetene Zubrauung des Biers hergegen können wir ihnen um desto weniger gestatten, als nur daraus denen andern ein übles Exempel und sonst eine nachtheilige Consequenz erfolgen würde. Koncept z 13. října 1720, nejspíš z ruky Třeboňského hejtmana Zelenky, a výpis z knížecí resoluce dané 4. prosince 1720 leží v knížecím archivě Třeboňském VI. G ß 35. — Kdy a proč bylo odvoláno dřívější dovolení, aby poddaní Schwarzenberští mohli si přivářeti pivo v panských pivovářích pro vojáky, o tom viz výše str. 111 (1717, 10. listopadu). 388. Obecní řád vsi Žeretic u Jičína, jejž si obec okolo r. 1720 sama obnovila. V Českém Lidu XII. 1903 str. 260 jest uveřejněn obecní řád Žeretický o 25 článcích, jejž vydavatel V. Janoušek klade do počátku 18. století. Přál jsem si ohledati rukopis, v kterém ten pamětihodný řád se zachoval, abych se dověděl něco určitějšího o jeho původu; to mi usnadnil bibliothékář Českého Musea dr. Zíbrt, jenž rukopis vypůjčil k tomu cíli do Českého Musea do Prahy. Jest to kniha obce Žeretické, do kteréž v letech 1727—1785 byly zapisovány obecní účty; nyní jest majetkem musea Jičínského. Nápis čte se na straně 38: „Makulář aneb počet pro všeliký příjem i také vydání pro obec Žeretickou, od roku jsouce založený 1727.“ Makulář to není, nýbrž z pravidla po každém prošlém roce najednou byly do té knihy vpisovány obecní příjmy a výdaje za celý rok, někdy také za několik let najednou, a tak od strany 38 jsou tam psány účty obecní až do konce knihy (str. 177) z let 1727—1785, ač z některých let scházejí. Když r. 1727 začali vpisovati účty do této knihy, nechali strany 10—37 prázdné, neboť jsou tam pozdější záznamy o chaloupkách nejvíce z druhé polovice 18. věku, troje narovnání z let 1745—1773, a na stranách 10. a 11. paměť o pořízení zvonce obecního r. 1779. To, na čem nám zde záleží, psáno jest na prvních devíti stranách, a sice na stra- nách 1.—6. jest řád o 25 článcích, již uveřejněný v Českém Lidu. Mezi stranami 6. a 7. jest u hřbetu zbytek listu, který někdy byl také popsán, jakž dokazují zbylé konečky dvou čar, ale byl potom vystřižen, a to nejspíš záhy, poněvadž číslování stran, kteréž bylo provedeno neumělou rukou, tuším nemnoho vzdálenou od roku 1800, neukazuje tam žádnou mezeru, bylo tedy děláno po vystřižení listu. Domnívám se, že na ztraceném listě ještě pokračovaly články řádu obecního, totiž články 26 a další. Neboť na straně 7. stojí krátký předpis ve čtyřech článcích o slouhovi, a pak na straně 7. a 8. závěrečné poznámky k řádům předcházejícím (což níže všechno otiskuji), a konečně na str. 8.—9. mravoučné rýmování; a to vše, co stojí na stranách 1—9, psáno jest rukou jednou, rozdílnou ode všech ostatních ruk, které do té knihy vpisovaly účty a jiné záznamy. Písmo této ruky není běžný švabach, nýbrž jest to písmo

Strana 141
Obecní řád vsi Žeretic (1720). 141 větší a ozdobnější; podobným písmem ostatní písaři v této knize psávali nadpisy. Také inkoust na prvních 9 stranách jest všude jednostejný a černější, než u ostatních záznamů. Ze závěrečné poznámky se dovídáme, že to psal kantor Jan Hilšar, a které osoby byly tehdáž rychtáři, konšely a obecními. Datum schází. Za závěrečnými poznámkami o řádech na str. 8. podepsal se vlastní rukou Franciscus Kus Soc. Jesu; písmo jeho jest zcela jiné, než Hilšarovo, a také inkoust měl jiný, nyní zrezavělý. Ves Žeretice náležela tehdáž ke statku nazývanému Tuří a Zběř, kterýž byl majetkem jesuitského semináře sv. panny Rosalie v Jičíně. Podle nahodilých zmínek v kníze pozemkové toho statku od r. 1675 byli regenty toho semináře r. 1706 Pater Maximilian Pech, 1716 P. Jan Capetius, 24. dubna 1719 P. František Kus, 1726 P. Fr. Stařinský, 1729 P. Jan Vernier. Střídali se tedy regenti semi- náře dosti často, a ti na statku Tuřském představovali vrchnost. Pater František Kus zjištěn jest v tomto úřadě 24. dubna 1719, a možná že v něm zůstával některý rok před tím i potom. Podpisem svým pod řády žeretickými chtěl nepochybně osvědčiti, že jakožto vrchnost nic nenamítá proti jich obsahu. Podle toho kladu náš zápis řádův Žeretických do času okolo roku 1720, a může při tom býti chyba nanejvýš o 4 leta do zadu nebo o 6 let do předu; najisto byly ty řády vepsány do přítomné knihy Žeretické dříve než roku 1727, kdy do ní začali psáti účty obecní. Jména rychtářů, konšelů a obecních, jež kantor Hilšar napsal vedle jména svého, neodporují tomuto určení času. Dle akt katastrálních r. 1713 Tobiáš Lochman, Vít Slanina a Jiřík Šimon byli sedláci v Žereticích, Jan Najmon a Václav Novotný řezník byli chalupníky. V účtech Žeretických vyskytají se Václav Novotný řezník v letech 1727—1757, Jan Najmon 1734—1758, Tobiáš Lochman 1727—1736, Jiřík Šimon 1748 jako již zemřelý; později ta jména v účtech nepřicházejí. V úvodě k řádu obecnímu mluví se, že obec Žeretická všichni společně se snesli a tyto řády nařídili. V závěrečné poznámce zmiňuje se kantor, že k žádosti obce ty řády vypsal; škoda že neřekl, odkud. Domnívám se, že některé články tohoto obecního řádu pocházejí pů- vodem svým z časů o mnoho starších, z 16. nebo i z 15. století, a že obec Žeretická nejednou si je dávala a je podle příležitosti předělávala, je rozmnožovala a jich ujímala, a že také při tomto posledním obnovení v první čtvrtině 18. století byly co do obsahu i co do formy nově upraveny. Že obecní řád Žeretický jest původu starého, na to ukazuje hned způsob, kterým se v něm určují pokuty: v článcích 3. a 25. počítají se na groše české, v čl. 5., 10., 19. a 23. jmenují se groše bílé (albi); groše české nebo bílé jmenují se v zákonech v druhé polovici 15. věku a až do bitvy Bělohorské, ač v 16. stol. počítalo se již nejvíce na groše míšenské, kteréž potom zůstávaly ve smlouvách, i když účty se již vedly ve zlatých rýnských a krejcařích, jakž také v knize Žeretické 1727—1785 jsou vedeny. Ostatně jest nemožno najisto rozeznati, co v řádech Žeretických jest starého a co nového; krom českých grošů nic v nich není za- staralého, co by se nehodilo do 18. století; účty v knize vepsané řádům se neprotiví, ač jich také vesměs nepotvrzují; ku př. v příjmech obecních nezahlédl jsem nikde pokuty, jež podle několika článků měly se k obci platiti; ale kláda byla v obci Žeretické k trestání výtržníků, mezníky každoročně se ohledávaly, jakž v řádě nařízeno, a nařízené opatrování ohně jeví se v účtech ohledáváním komínů a pořizováním náčiní hasičského. Obecní starší v této obci sluli také růtmany, a měli v té obci postavení pod konšely (čl. 14. a 19.), tak že dohlíželi na pořádek a na konání obecních prací, a měli za to po 15 krejcařích celoročního platu. Ježto v otisku 25 článků obecního řádu Žeretického v Českém Lidu jsou některé ne- dostatky, tiskne se zde ten řád znova celý, a připojuji dodavky, které dosud nebyly uveřejněny.

Strana 142
142 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Rychtářové, konšelé a všeckna obec Žeretická začasto [z] slova božího to slej- chajíc, že všecko slušně a vedle řádu se díti má; protož s zdravým rozmyslem pilně pováživše mezi sebou toho, na tom sme přišli: Poněvadž všelijací neřádové jak předně proti Pánu Bohu všemohoucímu, proti vrchnosti, řízení božímu, i ano také proti nařízeným na místě vrchnosti, totiž právu, naposledy proti vší pobožnosti zhusta se děje, nad čímž pobožní lidé srdečnou lítost mají; uradivše se společně všickni, aby z mnohých neřádův zvlášť v naší obci sjíti mohlo, a neřádové jmenovaní zastaveni aby byli, na ta pak místa svatá pobožnost a řádové chvalitební do obce s pomocí boží aby uvedeni býti mohli, mezi sebou společně všichni na tom sme se snesli, a řády dole oznámené, pobožnost dobrým oumyslem nařídili. Kterýžto kdyby kdo jak předně z sousedův, tak podruhův a čeládky, sumou ze všech obyvatelův obce naše spolu s námi držeti, jich zachovávati nechtěl, jim se protivil, a tak proti dobrému řádu tomuto se na odpor postavovati chtěl a postavoval: ten dá bez vej- minky jedné každé osoby v též obci spolu trpící pokuty v této instrukci nařízené, chtěj neb nechtěj, žádné vejmluvy v tom neužívajíc, ten, kohož by se dotýkalo, pod- stoupiti musí a povinen bude. Nejprve. Kdo s námi těchto řádův zachovávati a povinnosti, jak předně vrchnosti čím sme povinni, tak také k obci, s námi zastávati [byl nechtěl, s vůlí vrchnosti nemá v obci trpen býti. Za druhé. Což nejpřednějšího jest, aby všickni rádi do kostela k službám božím chodili, a jeden každej hospodář v svém domě sám se dobře příkladně chovaje, ku pobožnosti všecky v domě svém aby napomínal a vedl, obzvláštně když se podle starodávna na modlení zvoní v času moru, hladu, vojny, drahoty, přílišného sucha aneb mokra, podobně v čas škodných mrazův, jakž by dále o tom od správce du- chovního slovem božím vedeni a napomínáni bývali, pod pokutou od práva bez milosti trestán býti má. Za třetí. Na pohřby z jednoho každého domu jedna osoba (bude-li muž, to lépe) aby se vypravila, pod pokutou dva český groše k obci; neměl-li by peněz a nechtěl by dáti, by pršelo, den v kládě seděti povinen bude. Za čtvrté. Kdo by uctivosti před právem nezachoval, od vrchnosti zřízených osob, rychtáře a konšelův v ušetření neměl, podle provinění právo jej tresce, a on za to povinen bude právu poděkovati. Za páté. Všecka lání, zlořečení se zapovídají pod pokutou [podle] velikosti provinění od práva usouzenou. Item žádnej řezník v neděli v kázání [sic] masa aby neprodával, pod pokutou od práva. Za šesté. Který by hospodář neb soused v příbytku svém v karty hrál, aneb hráti o peníze dopouštěl, pokuty dá 5 gr. alb.

Strana 143
Obecní řád vsi Žeretic (1720). 143 Za sedmé. Žádný soused čeládky cizí aby nepřechovával ani loudil neb jinému ji šikoval. Kdo by se toho dopustil, k obci 10 gr. pokuty dáti povinen bude. Do- pustil-li by se toho podruhý, k obci pokuty 15 gr. dáti, den a noc v kládě. Za osmé. Kdož by koliv tak dobře z sousedův jako z podruhův od cizí če- ládky kradené věci jakéž koliv bez vědomí jejich hospodářův kupoval, s povolením vrchnosti ven z obce býti má. Za deváté. Žádný soused žádného podruha k sobě do obce přijímati nemá, ani od sebe propouštěti bez povolení obce, pod pokutou k obci 10 gr. alb. Za desáté. Který by podruh v týto obci chtěl býti, odtud, kde prve byl, vysvědčení o svém chování ukázati povinen bude, jinak obec jej nepřijme; leč by povědomý byl, a obec na přímluvu jej přijíti chtěla. Za jedenácté. Do obce žádných dobytkův žádnej aby bez povolení obce nepřijímal. Za dvanácté. Chalupník každej, který svých rolí a luk nemá, přes jeden kus hovězího dobytka mimo vůli obce chovati nemá. Za třinácté. Podruh žádnej bez povolení obce žádného hovězího dobytka chovati nemá. — Kdo by chtěl z těchto třích artikulův] vejš jmenovaných kterýho užiti, povinen bude obce za to žádati, jináč sic pokuty právem nalezené neujde. Za čtrnácté. Obecní aneb růtmané, kdyby povolání svého náležitě nevykonávali, od konšelův ztrestáni býti mají. Za patnácté. Sedlák na obecní díla, kdyby toho potřeba byla, s koňmi a s vozem, s kolečkem a lopatou, chalupník [s] sekerou a motykou, podruh s lopatou povinni jsou vycházeti. Za šestnácté. Vohrady kdo by komu bral, pálil, a na něj to shledáno bylo: den a noc v kládě seděti, a zase takové vohrady tomu, komuž pobral neb popálil, nový udělati má. Za 17té. Kdo by koliv do svatého Jiří vohrady sobě nezdělal, vezme-li jakou škodu, žádného z ní nebude viniti moci. Za 18té. Uhlí žádným skotákům aby se na pole nedávalo. Kdo by se toho dopustil, dá 5 gr. pokuty, a den v kládě seděti. Za 19té. Ohňův doma aby šetřili, a žádný doma aby přediva nesušil, než všickni do pazdeřně vézti neb nésti mají, pod pokutou 5 gr. alb. k obci. Růtmané na to pilný pozor dáti mají pod pokutou od práva. Za 20té. Kdo by bezelstně mohl vodu po svým poli hnáti, aby na jiné pole jí nepouštěl, pod pokutou k obci 5 gr.; o škodu se umluví. Za 21ní. Mezníky každého roku při sv. Jiří aby se obnovovaly, právo na to samo pilný pozor dáti má.

Strana 144
144 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Za 22hé. Po zápovědích, kteréž se činívají při sv. Jiří nebo po sv. Jiří, jak pastvami, tak žetím a trháním trávy na lukách, na paloucích, mezech a vobilích (leč by kdo komu odpustil) škody aby se nečinily. Kdo by se toho dopustil, ten podle velikosti škody, komuž ji učinil, bez odporu náhradu učiniti a den v kládě seděti povinen bude, a na rukojmě z klády vyručen býti má, že toho více činiti nebude. 23tí. Co se dotýče sadů, zahrad, ano také i na poli řípy, zelí a jiného vaření: jestli by kdo zastižen byl, noc a den, by pršelo, v kládě zůstávati povinen bude, a 5 gr. k obci složiti. Byla-li by pak škoda větší, nežli za pět bílých, právo [k] škodě, komuž učiněna, o náhradu dopomůž. Za 24té. Cesty, mosty, průjezdy časně aby se opatrovaly, na to růtmané pilný pozor dáti jsou povinni, pod pokutou od práva. Za 25té. Do hromady každej soused sám choditi jest povinen pod pokutou českýho groše; vdova sama, leč by bezelstně nemohla. O slouhovi. Předně a nejprve. Slouha u přítomnosti vší obce přijímán i také propuštěn býti nemá [sic]. Za druhé. Slouha na poli na sousedy broukati, s nima se vaditi a bíti nemá, ale jich sobě jakožto svých hospodářův vážiti a v poctivosti je míti má. Za třetí. Slouhovi nemá žádnej ubližovati. A ublížil-li by [někdo jemu], on slouha sám sobě náhrady nečině [sic], ale na růtmane [sic] to znes, růthmané na právo, a oni slouhu jakožto svého služebníka přichrániti mají. Za čtvrté. Za touž službu jeho plat, jakejž koliv podle obyčeje té obce, pěkně každej jej odbýti povinen jest; a on s poděkováním od nich přijíti má vděčně. Item nelíbilo-li by se komu co do slouhy, ten u přítomnosti práva, růthmanův a vší obci oznámiti má; a právo je hned, neodcházeje odtud, porovnati má a povinno jest. Instrukcí aneb řádové od rychtáře, konšelův a vší obce Žereticské uvedené, a k žádosti jich od Jana Hilšara v ten čas kantora vypsané, za rychtářův Václava Novotnýho a Jana Najmona, konšelův Víta Slaniny a Jiříka Krczka [?], obecních Jiříka Šimonovýho, Tobijáše Lochmana. Řádové v obci nic jiného nejsou, než metla, kterou by se bezbožní a nepo- slušní v té obci trestati měli. Řádové bez trestání pokut sou neřádové. Naposledy nad těmito řády rychtář a právo ruku držeti povinni jsou a budou, aby se jich neujímalo, ani proti nim nečinilo. Pakli by to sami přehlídali, tedy obec všecka svobodně se na ně pro to domlouvati moci bude, a oni pro takovou nepilnost slušně trestáni býti mají. Franciscus Kus Soc. JESU mp.

Strana 145
z let 1720—1723. 145 Následuje 29 rýmovaných mravokárných veršů, kteréž se obracejí hlavně proti klení. Jsou psány touž rukou a týmž inkoustem, jako předcházející řády. Obsahem jsou jalové, až na tyto dva: „Pokuty na zlolejce přísluší — Dvě neb tři lžíce kolomasti.“ 389. 1722, 25. září ve Vídni: Kníže Adam Frant. ze Schwarzenberka potvrzuje osvo- bození od odámrtí, jež obyvatelé desíti vesnic okolo Cerveného Ujezdce obdrželi 29. září 1629 od Jana Viléma ze Švamberka. Von Gottes Gnaden Wür Adam Franz des heiligen Römischen Reiches Fürst zu Schwarzenberg &c. Vesničané žádali knížete za potvrzení privilegia na kšaftování, obdrženého od Švamberka r. 1629; kníže je cituje celé německy dle výpisu z knih Píseckých, a potvrzuje těmito slovy: Dahero Wir dieses von weiland obengedachten Herrn von Schwamberg ver- liehenes Privilegium hiemit nicht allein gnädigst confirmiren, ratificiren und appro- biren, sondern auch darüber sie mit diesem begnaden wollen: dass obschon die Freunde ausser der Herrschaft zu succediren nicht befugt seynd, Wür dannoch aus besonderer Gnad, — und zwar insolang uns und unseren Nachkommenden gefallig sein würd, — bei der bisher eingeführten Observanz, insonderheit aber in Betrach- tung und der ausdrücklichen Bedingnuss, dass auch die Augezder Unterthanen anderwärtig zur Succession admittirt werden und das Jus reciprocationis diesfalls mittler Zeuth durch die althergebrachte Gewohnheit genüssen, darbey gnädigst beruhen lassen. Hingegen würd das oben bemeldete Gericht die Robothen nach dem allge- meinen Brauch des Lands, und wo das Gericht selbige anjetzo und von langer Zeuth verrichten thuet, ohne aller Widerred zu verrichten; und was wegen der zwei extrabemelten Tägen unsere und unsern Nachkommenden Beamte der Nothdurft nach, wie schon davon oben erwähnt worden, anordnen werden, fleissig nachzukommen hiemit angewiesen ... Geschehen Wien 25. September 1722. Adam Frantz Fürst zu Schwarzenberg. Ad mandatum celsissimi domini principis proprium Joseph Venc. Pelican, secretarius. Opis v archivu Vorlickém V. AU. Nr. 3. — Privilegium Švamberkovské z 29. září 1629 zde potvr- zované jest tištěno v A. Č. XXIII. str. 99—101 č. 201 s poznámkou o statku Červeném Újezdci. — Z let 1629—1722 jest v archivě Vorlickém asi 70 písemností, ježto se vztahují k této záležitosti. 390. 1723, 2. ledna: Některé povinnosti a práva městečka Horního Jelení. Antonín Ignatius hrabě z Bubna a z Litic vydal na zámku Jelenském 2. ledna 1723 poddaným svým Horno Jelenským na jejich poníženou žádost, a pro uvarování všelikých až posavad mezi officíry jeho a nimi povstalých mrzutostí, psaní od sebe mocí vrchnostenskou; Archiv Český XXIV. 19

Strana 146
146 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: v něm vypočítávají se v 9 článcích povinnosti sousedů Jelenských (v příčině úroka, kontribuce, odbírání sýrů a ryb panských, platu z luk zádušních; za palivo a trávu z lesů panských dávali korec popela nebo 10 kr. ročně; o robotách, přádle, dříví hvozdovém a žaludech), pak v 6 článcích milosti aneb výhody, jichž jim za to má vrchnost poskytovati dřívím k palivu a travou z lesů panských, též stravou a pivem při robotách. — Otiskl Václav Koďousek v Monografii Doudleb 1877 str. 123—126. 391. 1723, 31. ledna: Smlouva mezi vrchností a veškerými poddanými na panství Brandejském n. O., podle které selské pozemky zabrané ke dvorům panským zůstanou při nich za náhradu poskytnutou odepsáním dluhů; kontribuci budou z nich platiti sedláci. Handfeste-Vergleich de anno 1723 zwischen der Obrigkeit und sammentlichen Unterthanen der Herrschaft Brandeis ob der Orliz. Leta po narození syna božího 1723 dne 31. Januarij, a to jmenovitě na den sv. Petra z Nolasku, mezi vysoce urozeným pánem panem Františkem Fridrichem Svaté Římské říše hrabětem z Trauttmannsdorfu, panem pánem panství Brandejského (tit. pl.) jakožto dědičnou vrchností z jedné, též purkmistrem a radou, rychtářemi a konšely téhož panství Brandejského jakožto věrnými poddanými, i na místě celého panství, následující dobrovolné celé dokonalé a nezrušitedlné porovnání nyní i na časy budoucí a věčné jednomyslně jednosvorně učiněno a zavřeno jest, a to takové: Jakož se praví, že by někdejší držitelové a vrchnosti téhož panství jistých poddacích 120 strychů k dvoru panskému Bohousovskému, ke dvoru Volešenskému 40 str., pak ke dvoru Lhoto-Sudlicovskému 78 str., v sumě 238 str. vesměs míry Pražské v sobě obsahujících, do kalkulu sedlské kontribuce potažených rolí byli připojili a sobě přivlastnili, břemeno ale placení ordinární kontribuce z týchž rolí jim zůstati mělo, tím pak spůsobem znamenitá příčina k všelikému jak pokoutnímu tak veřejnýmu reptání a obtížnostem se vyskytla. Z kterýchžto však rolí těch předepsaných 120 str. u dvora Bohousovského sice tak mizerné a špatné jsou, že když se častým hojným mrvením a náležitou vorbou nepřemáhají, na nich ani tráva, mlčíc o nějakém zrní, růsti nechce. Strany těch ale při dvoře Volešenském do pochybnosti potažených 40 str. žádné gruntovní paměti a svědectví se domakati nemůže, aby takové ode vsi Volešný kdy odňaté a k témuž panskému dvoru připojené by býti měly. Jakož i posledně co se těch při dvoře Lhoto-Sudlicovském 78 str. dotýče, naproti takovým bezpochyby hned tenkráte se kompesancí a 43 korci vesnici jmenované Němče státi musela, poněvadž tam před generální rectificationis commissí jeden panskej dvůr se vynacházel, a tako- vých 43 str. nyní oni Němčičtí poddaní užívají.

Strana 147
Smlouva o zabrané pozemky na Brandejsku n. O. 1723. 147 A protož jsouce tyto realitates na pochybnosti záležející, které nejináče jedině prostředkem přátelské smlouvy zmístněné, tudy pak z jedné i z druhé strany všeli- které jiskry, nesnázi a nedorozumění umořené a udušené býti mohou; jest tehdy mezi vejš titulirovanou vrchností Trauttmannsdorffskou z jedné, též purkmistrem a radou, rychtářemi a konšely i na místě všech obcí téhož panství Brandejského k ouplnému vynahražení a kompensací předešlých, nynějších i budoucích pretensí, které by týmž poddaným respectu těch 238 str. vejsevu, z nich placené, platící a platiti mající kontribuce ordinární a užitkův někdy byly patřily, patřící neb bu- doucně patřiti by mohly, takto věc pod titulem smlouvy handfestovní dokonána, zmístněna, a to sice Předně: Upouští dotčená vrchnost ode všech a všelikterých pro liquidis uznalých rozličných, vedle přiležející specifikací sig. O na 3510 fl. peněz hotových do důchodu vrchnostenského od týchž poddaných, jakž nájmův, ourokův, též za všeliké effekty z důchodu vzaté,*) spravedlivě povinovaných dluhův peněžitých, pak do důchodu obročenského in natura pšenice 6 str. 1 v. 3 č., žita 216 str. 2 v., ječmena 10 str. 2 č., směšního 40 str. 1 v. 3 č., hrachu 2 v, ovsa 938 str. 2 v. 3 č.; což na peníze uvedeno podle taxy a času stalé půjčky vynáší 1095 fl. 5 kr. 11/2 d.; dále sobě a dědicům svým budoucím respective týchž 3510 fl. peněz, 6 str. 1 v. 3 č. pšenice, 216 str. 2 v. žita, 10 str. 2 č. ječmene, 40 str. 1 v. 3 č. směšního obilí, 2 v. hrachu a 938 str. 2 v. 3 č. ovsa žádné pretensí na nich pod- *) Rkp. vzatých. daných, dědicích a budoucích jejich nepozůstavuje. Jsouce za druhý oni společně celého panství poddaní v dluzích kontribučních zna- menitě zabředeni, z kterýchžto v tyto obtížné leta bez své znamenité zkázy ne tak snadno sobě pomocti spůsobni jsou; k sražení takových restův kontribučních má se jim společným poddaným celého panství jeden tisíc zlatých vydati a vysázeti. A jakž na[d] to vejš za třetí při gruntě Vorlickým tak řečeným 36 str. vejsevu, a při chalupách Perenských 8 str., v summě 44 str. rolí vrchnostenských ab onere contribuendi in ordinario vyňatých se vynachází, z takových často jmenovaná vrchnost Trauttmanns- dorffská na budoucí a věčné časy pro rata usedlosti [s] poddanými ordinární kon- tribuci platiti od týchž gruntův držitelův se uvoluje, v tom ve všem, co se tuto nadpisuje, dědice a budoucí téhož panství držitele nezměnitedlně zavazujíce. Kte- roužto mil. vrchnostenskou deklaraci společně poddaní celého panství vyrozuměvše, netoliko k sobě volně a poslušně přijali, ale také za takovou milost una viva voce, totiž jednosvorně živým hlasem poddaně se poděkovavše. Naproti tomu zase za čtvrté jak oni přítomní i nepřítomní, tak na místě dědicův a budoucích nahoře jmenované quaestionirované 238 str. vejsevu vynášející podací rolní případ- nosti nyní na budoucí a věčné časy z moci tohoto handfestu milostivé vrchnosti 19*

Strana 148
148 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Brandejské, dědicům a budoucím dědičně a plným právem pro quieto usu et posses- sione dominicali, to jest k budoucímu pokojnému vládnutí, vrchnostenskýmu possessu a užívání netoliko dobrovolně, jednosvorně a jednomyslně postupují, anobrž za páté co by se těch tak tuto postoupených rolí břemena placení ordinární kontribuce dotejkalo, od pretendirování takové za předešlá a nynější leta dokonale upouštějí, na budoucí časy ale — respectu té od milostivé vrchnosti jim touto smlouvou handfestu darované, a i s cenou obilnou na 5605 fl. 5 kr. 11/2 d. se vztahující summy, která by milostivé vrchnosti každoročně ourokův 6 pro cento 336 fl. 18 kr. fruktificirovati mohla — z těch ad calculum contribuendi v 3. klassi pojatých 238 str. rolí pro rata ordinární kontribucí beze všeho odporu a kontra- dikcí platiti se zakazují, jak sebe, tak také dědice a budoucí své na časy budoucí a věčné v tom zavazujíce. Kteréžto tak dobrovolné, dokonalé a nezrušitedlné po- rovnání, za šesté, jedna ani druhá strana v moci sobě nepozůstavuje v nejmenším invalidirovati, tím méně takové revocirovati, aneb jakou koliv vymyšlenou lstí lidskou, ignorantiae, doli, rei non sic sed aliter gestae, totižto nevědomostí, ošemetností, aneb že by se věc jináče a ne tak jednati byla měla, se hájiti, neb tuto per ex- pressum a vejslovně všem podobným excepcím a námítkám od obojí strany odřek- nuto jest. Kterážto handfestní smlouva k delšímu nezměnitelnému stvrzení jest předně od mil. vrchnosti vlastní rukou podepsána a pečetěna, pak podpisem purkmistra, konšelův a přísežných toho panství nomine tenus přiznalá, ve dva stejné exempláře, — z kterýchž jeden v rukách vrchnostenských, a druhý při rychtě Brandejský zů- stávati, a slovo od slova do urbáře městys Brandejského, též kancelářského na věčnou památku ingrossirována býti má, — sepsána a vyhotovena. Vše věrně a upřímně. A bude v libosti mil. vrchnosti pozůstávati, takovou smlouvu pro super- abundancí při slavném ouřadě krajským kraje Hradeckého, na vlastní však náklad vrchnostenský, buď u přítomnosti neb nepřítomnosti jedné neb druhé strany produ- cirovati a sollenisirovati, neméně v čas nastalé potřeby k vysoce slavné rectifica- tionis kommissí ad ratificandum podati dáti. Čehož jest datum leta a dne svrchu psaného. (L. S.) Frantz Friedrich Graf zu Trauttmannsdorff mp. (L. S.) Purkmistr a rada v městys Brandejse nad Orlicí, též na místě celé obce. Jiřík Perníček rychtář Lhoto-Zářecký, Jan Smejkal konšel. Václav Kvasnička rychtář Skrovenský. Václav Dostál rychtář Kerhartický, Václav Bartoš konšel. Bohuslav Kubů rychtář Sudislavský, Václav Dostál konšel. Martin Zeman rychtář Auczmanský, Jan Dvořák konšel.

Strana 149
z roku 1723. 149 Pavel Hlut rychtář Lhoto-Sudlicovský, Jan Blaczel konšel. Jan Hájek rychtář z Dobrý Vůdy, Pavel Jareš konšel. Jan Blažek rychtář Liphavský, Jakup Knipl konšel. Jan Brigl rychtář Sv. Jirský. Jiřík Tomašů rychtář Rvišt[s]ký, Marek Dostál konšel. Lukáš Jindra rychtář Mostecký, Jakub Diviš konšel. Jan Hájek rychtář Bohousovský, Matěj Kulhavý konšel. Jan Vilím rychtář Němčiský, Mikoláš Dudek konšel. Že zpředu psané porovnání při král. ouřadu krajském od obou stran dobrovolně se stalo, a též do král. [krajského] protokolu od slova k slovu vnešeno bylo, to my od král. ouřadu kraj. tuto attestirujem. Actum v Studnici*) dne 23. Junij 1723. Jeho Mil. cís. a král. rada, soudce zemský a nařízený král. hejtmani kraje Kralohra- deckého: (L. S.) Sigmund Joachim Schmidl H. von Schmiden (L. S.) Carl Ferdinand Dobrzensky von Dobrzenitz Opis psaný snad asi v polovici 18. věku, po smrti spisovatele Pešky, rady magistrátu Pražského, dostal se do archivu Českého Musea; některá slova jsou v něm opravována. Na obálce jest několik signatur registraturských či archivních. — *) Ves Studnice u Náchoda náležela 1683—1729 pánům Schmidlům, později ku panství Náchodskému. 392. (1723—1732?) Formule přísahy rychtářské a konšelské na panstvích Schwarzen- berských. Přísaha rychtáře. Já N. N. slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené a od počátečného hříchu nepoškvrněné Panně Marii Matce Boží i všem milým Božím svatým; též jeho osvícené knížecí milosti ze Schwarzenbergku, vej- vodu na Krumlově, mému milostivějšímu [sic] knížeti a pánu panu (titul). Tak jakož já rychtářem při rychtě N. zvolen jsem, že chci poslušný, věrný a bedlivý rychtář býti, všeckno to, co Jeho Osvicené Knížecí Milosti užitečněj a k lepšímu by bylo, s pilností říditi; předně ty k mej rychtě patřící konšele, obytný a celé obce k bázni a chvále Boží, též k službám Božím a cvičení křesťanskému pilně na- pomínati a dodržeti; naproti [tomu] všechno zlé a co by proti Pánu Bohu a jeho svatému přikázání čeliti a činiti se mělo, vší mocí přetrhovati, pak mé představené vrchnosti časně a neomylně oznamovati; vdovy a sirotky ochraňovati a jim na ruku jíti; kdyby nějaké malé handle a neporozumění, které bych já směl urovnati, se v rychtě vyskytly, jednomu každému jak bohatému tak chudému, domácímu neb přespolnímu, dle slušnosti a spravedlnosti vyřízení a zadosti učiniti; tajnosti mně svěřené zamlčeti a nevynášeti; vrchnostlivé poručení pilně na pozoru míti, podle toho se říditi a věrně vykonati dáti; kontribucí a jiné platy, též také roboty spravedlivě

Strana 150
150 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: rozvrhovati, takové jakož i ouroky a jiné daně pilně a spravedlivě zvyupomínati a tam, kam náležejí, odvésti, jakož i roboty v pilnosti a spravedlivě vykonávati dáti; nicméně po zemřelých sedlácích a jiných poddaných inventáře a šacunky věrně a spravedlivě sepsati, a při tom nic nezamlčovati neb stranou přijíti dopustiti, jakož na takový způsob kšafty neb poslední vůle, kdo toho právo činiti jmá, vyhotoviti, pak bez prodlení do knížecího sirotčího ouřadu složiti dáti; a nic taky nedopouštěti, aby nějaký fortel se činiti mohl, nýbrž o všem správnou a věrnou zprávu mej před- stavenej vrchnosti chci učiniti, a nic také nedopouštěti nechci, aby se rychtě nějaké nepořádné a nesprávné outraty činily neb činiti se měly. Nicméně s Jeho Vysoké Osvícené Mti knížecími myslivci, konšely a sousedy se srozuměti, aby žádný v ob- činách neb z gruntovních lesův žádného dříví bez naší vědomosti ke škodě sekati se nedopouštěl. Pak jináče činiti nechci, buďto pro přízeň neb nepřízeň, přátelstvo neb nepřátelstvo, dary aneb jinou vymyšlenou věc. Ostatně ale taky slibuji při samé spasitedlné katolickej víře nejen sám pevně setrvati, ale také moje domácí, jakož i obyvatele všech obcí v mejm rychtářství k takové bedlivě míti a přidržovati pak na to pozorovati, aby žádné kacířské bludný knihy mezi obyvatele se nevloudily a netrpěly, nýbrž jak by proti někomu nejmenší důmění se vyskytlo, to ihned bez meškání mé představené vrchnosti oznámiti; a tak všechno to činiti chci a sli- buji, co jedině k obdržení a k věčnému zvelebení svaté římské samospasitedlné víře katolické by býti mohlo, pak co jednomu správnému a věrnému rychtáři a křesťanu přísluší. K tomu mně dopomáhej Pán Bůh všemohoucí, blahoslavená a od počáteč- ného hříchu nepoškvrněná Panna Marija a všichni Boží svatí. Amen. Přísaha konšela. Já N. N. slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené a od počátečného hříchu nepoškvrněné Panně Mariji matce Boží i všem milým Božím svatým, též J. V. O. Kn. Milosti z Schwarzenbergku, vejvodu na Krumlově, mému milostivějšímu knížeti a pánu pánu (titul), že chci věrný, pilný a opatrny konšel býti, chválu a čest Boží všemožně zvelebovati, a jak moje domácí, tak také celou obec k pilnému slyšení služeb Božích, kázání a cvičení křesťanského snažně se vší mocí dodržovati; při tom na pozoru míti, aby se žádné neřádné schůzky, aniž jaké hříchy a nevole při obci nečinily, anebo proklínání se trpěly. J. O. Kn. Milosti, též celý obci užitek a dobré vyhledávat; mně představeného (titul) pana hejtmana a pány officíry v náležitý uctivosti míti, vrchnostlivé nařízení pilně pozo- rovati a vyplniti; mému představenému rychtáři ve všech případnostech dnem i nocí na ruku věrně, správně a ochotně jíti; mně svěřené věci od vrchnosti zamlčeti a nevynášeti; jednomu kažlému dle povinnosti náležitě vyřízení učiniti, vdovám a sirotkům na ruku jíti; kontribucí, ouroky a jiné daně v příslušný rovnosti pilně

Strana 151
z let 1723, 1724. 151 a spravedlivě vyupomínati, a takové v místo patřící náležitě odváděti, a roboty v mírnosti a dle spravedlnosti s rychtářem v rovnosti rozvrhovati, a k vybejvání takových věrně dopomáhati; při testamentích, svatebních smlouvách, kde jaké mohou činěné býti, též při šacunkách a zákupech ve všem se spravedlivě a bez fortele zachovati, a nedopouštěti, aby se něco ustranilo a zamlčelo; pak při mej vrchnosti, když toho třeba jest a já vyslán budu, ne omylnou, ale věrnou zprávu učiniti, a nic nedopouštěti chci, aby se něco nespravedlivě činilo a nějaké nesprávné outraty na rychtě se zdělati měly, nýbrž chci to vše mej představenej vrchnosti oznámiti; jakož také pozor míti, aby v obecních neb gruntovních lesův [sic] žádného dříví bez vrchnostlivé vědomosti a dovolení ke škodě sekati se nedopustilo. A jináče činiti nechci buď pro přízeň anebo nepřízeň, přátelstvo neb nepřátelstvo, neb jinou vymyšlenou věc; ostatně ale netoliko při samospasitedlné svaté římsko-katolické víře pevně se- trvati, nýbrž také moje domácí, též ostatní obyvatele a celou obec k takové bedlivě napomínati a přidržovati, aby žádné bludné a zapovězené knihy do obce se ne- vloudily, bedlivě pozor jmíti; kdyby však něco podobného se vyskytlo, to hned mej představenej vrchnosti oznámiti; a všechno činiti mám a chci, co věrnému, boha- bojnému křesťanu přísluší a patří, pak co by k zvelebení svatořímské katolické samospasitedlné víře prospěšné býti mělo. K tomu mně dopomáhej Pán Bůh vše- mohoucí, blahoslavená, od přirozeného hříchu nepoškvrněná Panna Marija i všickni Boží svatí Amen. Z opisu psaného rukou 18. století v archivě panství Krumlovského I. 5 AU. 1. vypsal Hynek Gross. — Přísahy obě svědčí knížeti ze Schwarzenberka vévodovi Krumlovskému. Panství Krumlovské s jinými statky Eggenberskými připadlo Schwarzenberkům r. 1719, a sice nejprve Adamovi Františku knížeti ze Schwarzen- berka, jenž potom roku 1723 obdržel titul vévody Krumlovského a zemřel r. 1732; po něm nastala správa poručenská až do roku 1741, kdy jeho syn Josef Adam dospěv uvázal se ve statky zděděné. Domnívám se, že tyto formule byly psány za vlády knížete Adama Františka 1723—1732, sotva později. 393. 1724, 9. února byly potvrzeny cechovní artikule řemesel zednického, kamenického a tesařského v poddaném městě Kunžaku na panství Telečském. Potvrdil je držitel panství Telečského František Antonín hrabě z Lichtenšteina v zámku na Telči k žádosti mistrů v městé Kunžaku, aby se jimi spravovali řemeslníci jmenovaných tří řemesel „v městech, městečkách a po vesnicích se vynacházející,“ kteříž všichni měli býti cechovně přivtěleni do městečka Kunžaku. Kteří by dohrovolně k cechu nepřistoupili a konali dílo své při vesnicích anebo kdekoli jinde, ti měli býti trestáni, nad čímž hejtman Telecký měl ochranlivou ruku držeti. Za tu ochranu každý zedník, kameník a tesař byl povinen odváděti dvakrát do roka po 18 kr. do důchodů Teleckých. Artikulů jest 30; otiskl je dílem celé, dílem u výtahu Jaroslav Janoušek v Časopise Matice Moravské 1896 str. 300—311. — Některé tyto artikule cechu Kunžackého byly přejaty z artikulů pořádku zednického a kamenického v Starém Městě Pražském, jež dne 13. prosince 1586 potvrdil purkmistr s radou Staroměstskou; Praž- ských artikulů jest 23; uveřejnil je K. B. Mádl v Památkách archaeol. XVI. 649—654.

Strana 152
152 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 394. 1724, 24. dubna: Hrabě Karel Breda dal do knih vepsati nové stejnější rozdělení pozemků i břemen selských a chalupnických na panství Kácovském. Decretum. Já Karel Joachimb svaté Římské říše hrabě z Breda, dědičný pán v Špandově, pán na panství Tach[lovským, Litovicském, Červeného Oujezdu, Jenči, Dobrý, Kácova, Čestína, Peček, Žleby, Chotěboři, Věže, Květenova a Radboři, Jeho Cís. a Král kat. Milosti skutečná tejná rada, komorník, královský místodržící, většího soudu zemského přísezný v království Českém oc. Známo činím vůbec a ob- zvláštně tu, kde by toho zapotřebí bylo: Maje toho náležitou povědomost, kterak na panství mém Kácovském moji poddaní předešle v veliké nerovnosti svých živ- nostech zůstávali, tak že které mají mnoho, zároveň jim, jako které mají málo robo- tovati, daně JCís. Mti jako i jiné onera vybejvati mínil [sic], tudy jeden druhého hubil a do chudoby přiváděl, a proto všelijaké roztržitosti a zaneprázdnění, i taky různice mezi nima častěji povstaly. Pročež Vi Justitiae jsa pohnut, schválně hoc in passu měřiče zemského na poníženou žádost mých poddaných v letu 1718 jsem nařídil, aby on předně vše spravedlivě dle učiněné napřed přísahy jednomu každému jeho pole, luka a všechnu případnost vyměřil, nápodobně jednu každou ves v Bohu milou rovnost uvedl. Což i také se stalo. Naproti tomu také stálé platy neb ouroky léta 1721 v rovnost uve- dené jsou. A poněvadž jak v polích, i také jiných platech dokonalá rovnost učiněna jest, tuto per decretum nařizuji a to míti chci, aby taky v knihách gruntovních všechny zápisy obnovené byly, a tomu, co od svých případnostech odňato, zlechčení se učinilo, a zase jemu, kterej k svý živnosti víceji co přijal, dle uvážení a šacuňku ouřadního se připsalo, aby nápadníci neb sirotci svou spravedlnost věděli kde po- hledávati, a skrze odňaté pole a luka aby držitelové gruntův sobě nenaříkali, že pole odňaté mají, a jim v tom že žádné zlechčení se nestalo, nemyslili [sic]. Také dálej nařizuji, aby každoročně gruntovní soudy se držely, a vejrunky, co dle uznání a zápisův vypadá, náležitě a spravedlivě, zapraveny byly. Nad sirýma vdovama a sirotky pro zachování jich na panství všelijakou assistencí od mých představených správcův zachován i držán býti má [sic]. I také když se přitrefí, který držitel gruntu svého by zemřel, má ihned jeho odkaz, co on za živobytí komu při přítomnosti hodnověrných svědků, dle uznání však mého a budoucích mých jakožto dědičné vrchnosti, vyplněno býti; jakož jsou pia legata, které ale bez vůle a ratitikací mé, též budoucích mých, dříve státi se nemůže, (grunty ale poddací k záduším odkazovati se zamezuje). Pozůstalost všechnu od ouřadu městys Kácova neb městys Čestína skrze deputýrovaný z mého kanceláře náležitě a spravedlivě popíšou. A pokudž děti neschopné k hospodářství, nad nima

Strana 153
Statky selské na Kácovsku ustejněny 1724. 153 poručníky, kteří by je v dobrém vedli a spravovali, se nařídějí. A zůstala-li by tu nějaká mohavitost, aby sirotci budoucně nač očekávati měli, vše skrze mý správce se zaopatří, a na to sirotčí počet se povede; jejich užitky a všechny jiné jim patřící věci spravedlivě v mém důchodě k opatrování jich a k zachování jejich spravedlnosti v příjem se uvedou, a jejich peníze v kasse sirotčí do zrostu jich býti mají. Nápodobně který kolivěk by ze statku pro neposlušnost z gruntův mých zběhl a nad vrchností zradil, má jeho celej na tom mající podíl ztratiti, a takový pro učiněný vejstupek mně a budoucím mým připadnouti. Což i se rozuměti má o všech nápadnících, kteří by nad svou vrchností zradili. Zemřel]-li by ale některej nápadník, an majíce svou spravedlnost na gruntech rozličných pohledávati, anž by tu žádnej z přátelstva nebyl: ten a takový podíl připadá mně a budoucím mým po- dobným způsobem k vlastní disposici; načež obojí mí ustanovení správcové a řiditelé toho mýho panství Kácovského bedlivě pozorovati povinni budou. Pro vyšetření pak vše té spravedlnosti a obnovení těchto kněch gruntovních ustanovuji mého ten čas toho panství řídícího a pod správou svou majícího pur- krabího Václava France Suchomela, aby on vedle dobrého vědomí a závazku svého, majíce tu celou povědomost, dokonale vyšetřil, a jednomu každému bez mé nejmenší ujmy za spravedlivě učinil, a v té práci všemožně s dobrou radou předně primasa a konšelův mého městys Kácova, též s mýma ustanovenejma společnýma rychtáři sobě to poručeno měl, pro ode mně zase k očekávání mající milosti. K potvrzení toho, že vědomím mým tyto knihy renovirovati jsem dal, to ad perpetuam rei memoriam vlastní mou rukou podpisem vedle přitisknutí mé hraběcí pečetě stvrzuji. Čehož jest datum v Kácově nad Sázavou dne 24. Aprilis Ao 1724. Carl Graf (L. S.) von Breda mp. [Hned za předcházejícím dekretem zapsáno ustanovení o robotách.] Povinnosti při tomto panství Kácovském jsou následující, totižto sedlákův potažných: Aby jeden každý milostivé vrchnosti robotu týhodně s párem potahem tři dni, a přitom v těch 3 dnech jednoho pěšího, ve žněch pak skrze celej tejden dva žence, též na jaře a zimní setí s potahem skrze celej tejden vybejval; jako i přádlo panské dal přísti, a když takový k předení by se nedalo, za ně 10 kr. ročně platiti. Item smrže, houby a ořechy lískový, tak jak se urodějí, dle nařízení s kanceláře odváděl. Chalupníkův: By též jeden každý mil. vrchnosti týhodně tři dni pěší robotu vybejvati, v sena sklízení ale skrze celej tejden, buď na sekání sen anebo k hrabání, jako i ve žních nápodobně skrze celej tejden buď na sekání ječmenů, ovsů a votav nebo na žetí jednu osobu, a taky když toho potřeba jest pro pilnost klizení sen a obilí, i taky dva robotíře posílali; pak přádlo panské přísti, a kdyby se k předení Archiv Český XXIV. 20

Strana 154
154 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: nedalo, za ně ročně po 5 kr. platiti; a strány odvedení smržů, houb a ořechů, jak nahoře při sedlské povinnosti obmezeno jest, taky pozorovati povinni jsou. Tato nařízení čtou se na prvních listech pozemkové knihy panství Kácovského, která od okresního soudu Uhlířsko-Janovického (č. 18.) dostala se do archivu zemského v Praze. Popisují se v té knize tři rychty, Zlivská, Polipeská a Vlkovská, celkem 21 vesnic. Rovnost v roz- dělení pozemků a břemen, jakou tam zavedl hrabě Breda, jest podobná té, kterou zavedl Bredův švakr arcibiskup hr. František Kuenburg r. 1717 na panství Dolno-Břežanském (viz výše str. 104—106), ale není tak úplná a nepozná se tak snadno jedním pohledem, poněvadž v knize Kácovské scházejí schematické vzorce, jaké v knihách D. Břežanských stojí při všech vesnicích. Hrabě Breda na Kácovsku hleděl k tomu, aby v jedné každé vsi statky selské měly stejnou výměru rolí orných; ku př. ve Zlivi a v Holšicích jsou zapsány statky po 45 stryších polí, v Čižově po 42 str., ve Psárech po 37 str. Z jednotlivých zápisů jest viděti, že který sedlák měl dříve více polí, tomu se kousky ubraly a přidaly se jiným sedlákům, kteří dříve měli méně polí, a tito měli potom oněm spláceti ustanovenou cenu za pole nově obdržené Při tom však není poznamenáno, že by role náležité k jednomu statku měly touž cenu, jako u jiných statků v též vsi, a docela nic nedovídáme se o tom, měly-li také ostatní pozemky, louky, zahrady a lesy u každého statku stejnou výměru nebo stejnou cenu; snad se na to ani nepomýšlelo. Ceny jednotlivých statků ve vsi jsou zapsány dílem v kopách míš., dílem v zlatých, a jsou nestejné, již proto, že v sobě zahrnují také cenu stavení, výstavnost pak zůstala rozdílná. Úrok ze statku k vrchnosti měl se dávati skoro všude stejný, ve Zlivi po 2 zl 50 kr. 51/4 d., v Holšicích a v Čižově po 2 zl. 55 kr. 1/2 d. V některých vesnicích krom statků byly též chalupy s 15 nebo 16 strychy polí. Hrabě Karel Breda dal také na panství Pečeckém r 1725 založiti nové knihy pur- krechtní čili pozemkové. Takovou jest kniha č. 16 z okresu Uhlířsko-Janovického v archivě zemském. Na počátku stojí v ní také dekret hraběte Bredy, ale psaný německy, datovaný v Červených Pečkách (Schloss Petschkau) 23. prosince 1725; vytýká nepořádek v starých knihách pozemkových a nařizuje určité pořádky při nových knihách a v účtech panských, ale nic se nezmiňuje o rovnosti mezi statky selskými; zápisy v té knize obsažené ukazují velikou rozmanitost ve výměrách pozemků při jednotlivých statcích, jaká byla tehdáž v Čechách obyčejná. 395. 1725, 27. srpna město Benešov u Prahy obdrželo řád městský předepsaný od vrchnosti. Uveřejnil jej se svým úvodem a vysvětlivkami F. A. Slavík v Časopise Č. Musea 1905 str. 64—76. Prvotní nadpis jeho zní: „Instrukcí aneb pravidlo, podle kteréhožto město mé Benešov in politicis, judicialibus et oeconomicis budoucně se říditi a vše poslušně zachovávati míti bude.“ Vydal jej Jan Josef hrabě z Vrtby pán na Konopišti, Benešově, Týnici a Nuslích, tehdáž nejvyšší purkrabí. Řád dělí se ve 28 článků; přidány jsou dvě formule přísah, jež noví obyvatelé musili činiti, předně císaři, druhou pak vrchnosti a purkmistrovi i radě.

Strana 155
z roku 1725. 155 396. 1725, 23. prosince: Kníže Adam ze Schwarzenberka opětovně zapovídá hejtmanům bráti kancelářské poplatky za svolení ku přestěhování poddaných z jednoho panství Schwarzenberského na druhé. Kníže Adam již dne 11. října 1719 (viz výše str. 119 č. 381) nařídil hejtmanům Schwarzenberských panství starších i nově zděděných po Eggenbercích, aby sami dávali svolení a nebrali za to akcidencí, když Schwar- zenberský poddaný chtěl se stěhovati z jednoho panství na druhé a nepolepšil sobě tím v právním postavení svém; žádosti za výhost na jiné panství Schwarzenberské neměly se předkládati knížeti než tehdy, když poddaný přestěhováním by se zbavil břemene odúmrtného, povinnosti robotní, dostal se do města nebo na svobodu, a v těchto případech poddaný měl platit taxy knížecí kanceláři dvorské za vyhotovení výhostu i hejtmanovi a jeho písařům za zprávu a přímluvu ku knížeti. V prvějších případech zápověď akcidencí zůstala do r. 1725 bez účinku, jakž vidno z následujících pěti písemností, jichž originály nebo koncepty nacházejí se v knížecím archivě Třeboňském B. 5AU. 2. a) 1725, 22. srpna: Přes knížecí zápověď hejtmané berou akcidence od poddaných stěhujících se z panství na panství Schwarzenberské, písaři též za přímluvy k propuštění cizopanské nevěsty. Třeboňský hejtman Zelenka zpravuje o tom jiného nejmenovaného hejtmana: .. H. Hauptmann: Auf dero beliebte Anfrag diene hiemit zur schuldigsten Antwort, dass zwar bishero der alte Brauch gewesen, auch ohne Zweifel mit den fürstlichen gn. Instructionen übereinstimmt, von den von einer auf andere fürstliche Herrschaft überlassenden Unterthanen eben diejenige Kanzleigebühr zu beheben, als es in denen auf andere Herr- schaften Manumissionsfällen zu beschehen pfleget, näml. von einer Person 2 fl., wovon der Hauptmann 11/2 fl. und die Kanzlei 1/2 fl. participirt. Was nun den Brauch auf andern Herrschaften anbelanget, und wie man mit einem Unvermöglichen umzugehen hat, ist eine Sache, die man der Scienz gerne nimmt. Ich habe hier, wann auch ein Vater mit der Mutter und Kindern auf eine andere fürstliche Herrschaft hinumbgelassen worden, niemals, wie es alle bezeugen können, ein Mehreres gefordert und genommen, als von dem Stamm ohne Zweigen; allein wiewohl ich auch vernommen, dass man anderwärtig es nach den Personen anzustrengen nicht unterlassen hat. Was übrigens die Intercessiones anbelangt, so habe ich meinen Vorfahren gleich nie- mals, ausser vor den Heiratsconsens, wann die Herüberlassung erfolgt, was begehrt, weder genommen; denen Schreibern mögen solche Leute wohl was gegeben haben, gleichwie auf theils Herrschaften eben die Hauptleute wegen der Interventionen mit was geniessen. So ich zu dero beliebigen Wissenschaft unverhalten . Wittingau 22. Aug. 1725. A. W. Zelenka mp. b) 1725, 12. prosince: Krumlovský hejtman táže se někoho při dvoře knížecím, sluší-li bráti akci- dence od poddaných stěhujících se na jiné panství Schwarzenberské. . . H. hoher Patron ! Wiewohl ungern, so muss doch aus Antrieb meines Gewissens eine Sache hiemit berichten, welche zwar scheint mittelst gn. fürstlichen Rescripts, wovon eine Abschrift hiebei folgt, ausgemacht zu sein. Weilen aber sie anderst hergebracht, auch dem vorigen Gebrauch nach zu dato und nicht nach dem fürstl. Rescript observirt wird; als stehe billig an und ist mir nöthig zu wissen, auf welche Seiten ich mich schlagen solle. Bisher, um die Sache zu expliciren, hat sowohl H. v. Liebenhaus, ehe der H. Duscher anhero kommen ist, als auch gleichgedachter H. Duscher, wie auch die übrige HH. Hauptleute auf andern 20*

Strana 156
156 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Herrschaften dasjenige Accidenz von den von ein- zu der andern Herrschaft in die Unterthä- nigkeit übergelassenen Unterthan[en] gezogen, wie dessen der Inschluss mit mehreren bezeugt. Ich habe auch selbsten keinen Anstand gehabt, solches Accidenz mit diesser Meinung sowohl vor mich, als auch vor die löbl. Hofkanzlei zu ziehen, weilen wir allesambst eine gleiche Mühe mit demjenigen Unterthan, so auf die andere fürstliche oder frembde Herrschaften überlassen wird, haben. Zu dem haben diese Unterthanen freiwillig solches gerne erlegt. Da ich aber dieser Tagen eine Abschrift von gemelten fürstlichen Rescript erblickt, so ist mir ein Scrupel eingefallen, ob ich fernerhin gemeltes Accidenz ziehen soll. In diesem meinen Anstand weiss ich nichts anderes, als mein Refugium zu meinem hohen Patron zu nehmen, dieselbe hiemit geh. bittende, wann Sie es vor gut befindeten, derlei Ihro Dcht vorzutragen, und weitern Bescheid hierüber auszuwirken. Ich habe hierüber Herrn Oberhauptmann befraget, welcher der Meinung ist, dass weilen im Lande derlei Accidenz gewöhnlich ist, die Interessenten solches auch gerne entrichten, übrigens auch deren Haupt- leute eine Mühe ist, die Expedition vor eine fürstliche oler andere frembde Herrschaft zu thun, man, wie jetzt gewöhnlich und in usu ist, derlei ferner einnehmen könne. Ich will jedoch, weil ich einen Scrupel herausgeschöpft, meines hohen Patrons gütige Meinung hierüber gewärtig sein . . . — Crumau 12. Dec. 1725. D. J. Löbel mp. c) [1725, 23. prosince:] Kníže obnovuje a vysvětluje zápověď, aby nebraly se akcidence od poddaných knížecích, stěhujících se z panství na panství. An Oberhauptman Esser zu Crumau. Bei uns ist von anderweit her vor gewiss angebracht worden, samb unsere Hauptleute ein von uns vermög eines an euren Vorfahrer unter 11. Oct. 1719 [gerichteten Auftrags] gänzlich aufgehobenes Accidenz von denen von einer zu der andern Herrschaft in die Unterthänigkeit übergelassenen Unterthanen bishero gezogen hätten. Nun obwohl diese Gebührnussen von den Unterthanen, dem sichern Vernehmen nach, nicht mit einer unzulässigen Exaction ausgepresst, sondern solches von ihnen jedesmal ganz willig gegeben worden, so sind wir dannoch geneigt, dieser einmal von uns gefassten Re- solution um so mehr zu inhäriren, als ja wider alle Billigkeit laufet, dass man von solchen Unterthanen, welche e. g. von Crumau auf Netolitz, von Cheinow auf Winter- berg, et vice versa, überziehen, und ihnen dadurch kein Beneficium zu statten kommet, sondern sie einweg mit der unterthänigen Leibeigenschaft uns beigethan verbleiben, eine bishero bezogene Tax oder Accidenz abfordern solle. Damit jedoch in[s]künftige dieser eingeschlichene Abusus abgestellet, und eine gleichmässige Richtschnur auf unsern unter eurer Obsicht stehenden Herrschaften eingeführt werde, und unserm eines jeden Orts Hauptmann zu seinem Verhalt dienen möge: so thun wir uns noch- malen auf die obangeführte Resolution nicht allein beziehen, sondern annebenst auch selbige dahin erläutern, dass wenn die Unterthanen von einer aus unsern neu ererbten Herrschaften zu der andern, von einer Todtenfälligkeit in die andere, oder aus einem von der

Strana 157
O stěhování na panstvích Schwarzenberských 1725. 157 Todtenfälligkeit befreiten Ort überziehen, darin solle zwar unser jedes Orts Haupt- mann den Consens, um den Unterthanen hiedurch die Unkösten wegen Schreibung der Memorialien zu ersparen, gewöhnlichermassen ertheilen, doch aber solchen ohnentgeltlich dem hierumben sich anmeldenden Unterthan abfolgen. Hingegen wenn der Unterthan auf freien Fuss losgelassen, der Todtenfälligkeit oder Robotmässigkeit befreiet zu werden, dann in die Stadt- oder Marktfreiheit zu kommen verlanget: darumben solle bei uns jedesmalen supplicirt, der hauptmannliche Bericht darüber erstattet, mithin von dem diesfalls gefertigten Losbrief sowohl vor unsere Hofkanzlei, als auch vor den Hauptmann und den Kanzleischreiber, der her- kommentlichen Observanz nach das Accidenz abgefordert, und durch den supplici- renden Unterthan ohne aller Widerred entrichtet werden. Belangend übrigens diejenige Unterthanen, welche von unsern neu ererbten auf unsere alte Herrschaften, e. g. von Crumau, Netoliz, Worlik &c. auf Wittingau, Frauenberg oder Protiwin &c., u. zw. von einem freien, dem Todtenfall nicht unter- worfenen Ort zu überziehen verlangen: da sollen jeden Orts Hauptleute die Bewilli- gung darüber ohne Abforderung einiger Tax ertheilen. In andern casibus aber, welche wir oben angeführt haben, jedesmalen an uns den Bericht abstatten, und die ge- wöhnliche Tax geniessen. Wornach ihr an die sämmtliche Hauptleute in dieser Con- formität die behörige Verfügung ergehen lassen .. , Koncept není datován. Že to knížecí nařízení vyšlo 23. prosince 1725, viděti jest z následujícího do- pisu Esserova d), i také z listu daného 9. března 1718, jenž chová se též v archivě Třeboňském. d, 172, 29. prosince: Vrchní hejtman Krumlovský ujišťuje knížete, že jeho zápověď akcidencí se vykoná. Durchleuchtigster Herzog .. EDt gn. Befehl von 23. d., diejenige Accidenzen betref- fend, welche die Hauptleute von den Unterthanen, so von einer EDt zugehörigen auf die andere gleichfalls fürstliche Herrschaft überlassen werden, einzunehmen gepflogen, lasse also- gleich copiren, und thue solche allen Hauptleuten hiesig mir gn. anvertrauten Herrschaften zu ihrer künftigen Nachricht und Verhaltung communiciren, damit die nur von denjenigen, welche entweder aus der Todtenfälligkeit und Robotmässigkeit in befreite Oerter, oder gar auf freien Fuss oder sonst auf fremde Herrschaften überlassen werden, als worüber sie den Bericht an EDt zu erstatten haben, sowohl für die Hofkanzlei, als vor sich die Taxas et accidentia einfordern; von den übrigen aber, welche auf EDt Herrschaften von einer zu der andern überlassen werden, und einweg als den andern EDt mit derselben Unterthänigkeit verbunden bleiben, kein Accidenz einnehmen, sondern die Consens-Zetteln ohnentgeltlich ertheilen sollen. . . . unterth. treugehorsamster Krumau 29. Dec. 1725. Wilhelm Esser mp. e) Koncept knížecí odpovědi. An Esser exped. Wien 5. Jan. 1726. Gleichwie wir ab euren geh. Schreiben von 29. Dec. mit gn. Zufriedenheit ersehen haben, dass zu Befolgung unserer an euch ergangenen Resolution in pcto

Strana 158
158 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Einforderung der Accidentien von denen hin und her entlassenden Unterthanen, ihr sogleich das Behörige an die euch unterstehende Hauptleute, ihres Verhalts halber, zu verfügen nicht ermanglet habet: also versehen wir uns auch weiters gn., ihr werdet weniger nicht allenthalben darob fest zu halten und erstgemäss [sic] da- rauf Acht zu tragen beeifert sein, damit sothane unsere Verordnung mit allen ge- hörigen Effect vollzogen, und nicht etwa hinwiederumb so schlechterdingshin, gleich wie die vorige, schon diesfalls ergangene, beobachtet werden solle. 397. 1726: Ze dvora Ohrazenského udělána nová ves Německé Ohrazení; jaké měla povinnosti. Anno 1726 ist der Baumgartner Hof cassirt worden. Darauf wurden Neu- stiftlere, neml. 3 Halb-, und ein Viertel-Lahner gesetzet; dargegen dieselbe jährlich Hauszins zu S. Georgi & Galli vor beede Termin, als ein Halblahner zu 46 kr. 4 d., und der Viertler die Hälfte dessen, in einem aber 2 fl. 43 kr. 2 d., in die fürstliche Renten, nicht weniger statt der Robot die ersteren zu 30 fl., der letztere aber nur 15 fl. entrichten thun. Welche Geldpost in der 1729 Weihnachtsrechnung das erste mal per Empfang gehet. Kníž. archiv v Třeboni IA. VI. Gß. 9. — Ves Německé Ohrazení (Deutsch Baumgarten) stojí na býv. panství Třeboňském západně od Ledenic. 398. 1727, 19. listopadu: Knížecí Schwarzenberské svolení ke studiu filosofie na Hlubocko. Příště ať studují synové poddaných úředníků, ne sedláků a řemeslníků. An Olbricht . . . Gleich wie wir ab eurem über das von des Frauenberger Breuers Sohn Wenzel Simon Stromek eingereichtes Memoriale untern 10. d. erstat- teten gutachtlichen Bericht ersehen, dass dieser Supplicant, als bereits absolvirter Rhetor, ein gutes Subjectum und dermalen zu nichts andern zu appliciren sei, hin- gegen aber eine besondere Lust, weiter zu studieren, bezeige: also lassen wir auch hiermit gn. geschehen, dass derselbe die Philosophiam sofort hören, und nach deren Absolvirung sich um unsere weitere Befehle geh. melden solle. Gestalten wir hergegen im Uebrigen euren ferneren Vorschlag hiemit gleich- falls approbiren, und gn. wollen, dass fürs künftige denen unterthänigen Bauern und Handwerkern keineswegs erlaubet werde, ihre Kinder studiren zu lassen, weiln sie sich nur dadurch ihrer Mittel erschöpfen, und zurletzt entweder sehr wenig der Herrschaft nutzen, oder gar der Unterthänigkeit sich zu entziehen trachten, zumal ohnedem die unterthänige Beamte [Olbricht psal srozumitelněji v návrhu: weilen EDt ohnedem die meisten Beamten unterthänig sein u. ihre Kinder mit dero gn.

Strana 159
z let 1726—1729. 159 Erlaubnuss studieren lassen] ihre Kinder mehren Theils studiren lassen, und dahero besser ist, dass die unterthänige Handwerks- und Bauernsleute ihre Kinder zu Er- lernung anderer nützlicher Professionen oder Künste appliciren sollen; worzu ihr auch selbige, wann fürohin ein oder der andere um derlei Erlaubniss zum Studiren einkommen möchte, anzuweisen, und ihnen solchenfalls gleich voraus zu bedeuten habet, dass sie von uns die Erlaubniss nicht erhalten würden. Inmassen wir auch bei unserer Hofkanzlei anbefohlen, dass wenn gleichwohlen einige derlei Memorialia von andern Herrschaften dahier eingehen möchten, man ebenfalls darauf reflectiren, und uns bei derer Referat darauf erinnern solle . . Sign. Wien 19. Nov. 1727. A. F. F. z. Schw. mp. Originál v knížecím archivě Třeboňském IB. 5AU. 1d. Tam leží také kopie, v jejímž nadpise Olbricht slove Oberhauptmann, a týž Aug. Olbricht ověřuje tu kopii ddo Protiwin 2. Dec. 1727. — Při tom jest pozdější knížecí vyřízení v jiném podobném případě: An Olbricht .. Nachdeme wir über jenes, eurem Bericht vom 31. Mart. annectirte Supplicatum des alldortigen Rentschreibers Wilhelm Erben uns gn. resol- viret, dessen demüthigsten Gesuch mit Erlaubung, dass er seinen Sohn ad studia nacher Crumau abschicken könne, zu deferiren . . . Wien 9. Apr. 1729. A. F. F. z. Schwarz. mp. Dále v tom archivním fascikule není nic podobného, než až r. 1753, 12. Nov. 399. 1729, 1. července vydána instrukce úředníkům o hospodářství a správě panství Vintířovského v Žatecku. Vydal ji Adam Filip Losy hrabě z Losymthalu, jakmile r. 1729 uvázal se ve zděděné panství Vintířovské. Zprávu o té instrukci podal Fr. Bernau v Geschichte der Herrschaft Winteritz und der Schutzstadt Radonitz (Komotau 1877) str. 32—37; zejmena učinil výtahy z ní o platech a deputátech úředníků a čeládky panské, o způsobu roboty, a kolik vynášely z každé vsi úroky peněžité i dávky naturálné; 17 článků otiskl Bernau doslovně, z nichž ně- které vztahují se k soudnictví, jež vykonával na tom panství hejtman, ale o důležitějších pří- padech měl podávati své dobrozdání vrchnosti; pokuty peněžité hejtman neměl ukládati leč u přítomnosti obročního a s vědomím vrchnosti. Celá instrukce má 178 článků. 400. 1729, 5. listopadu: Na panství Třeboňském nemá již přibývati jednot (samot) ani domků na samotách. Vavřinec Slibka, měšťan ve Veselí nad Lužnicí na panství Třeboňském, chtěl si při- stavěti novou chalupu na své jednotě. Hejtman Třeboňský skrze Horusického rychtáře vzkázal primatorovi do Veselí, že vrchnost to zapovídá. Slibka podal žádost k magistrátu města Veselí, že Práva Městská měšťanům dovolují stavěti, když to neškodí sousedům, a jeho za- mýšlená stavba že nikomu neškodí, nejméně Horusickým, a že nemá jiného účelu, než aby při

Strana 160
D. XXII. Rády selské a instrukce hospodárské: 160 povodni mohl se do ní uchrániti z dosavadního příbytku svého, a aby byl bezpečnější před zlými lidmi na jednotě. Magistrát Veselský 3. Nov. 1729 přimlouvá se u hejtmana za Slibku. Hejtman odpověděl: Veselským dne 5. Nov. 1729. Jakož JVOKn. Mst . . zapovědíti ráčili, aby na panství žádnému víc jednoty rozmnožovati nebo nějaké chalupy na samotě vy- stavěti dovoleno bylo: tak taky Vavřina Slibka, jejich spolusoused, dokonce se ne- opováží, tu žádající chalupu vystaviti; což také jemu od ouřadu na sobě majícího tímto přísně zapovídám. A poněvadž on Slibka k týž chalupě potřebné dříví od zdejších poddaných již sobě nakoupil, dotčeným poddaným ale takové ne k tomu cíli a konci odprodáno bylo, aby s ním handlovali, nýbrž své sešlé stavení spra- vovali: pročež takové forotní dříví nadjmenovaný Slibka zase těm poddaným, od kterých takové koupil, zpátkem vrátiti má . . 1729, 16. Nov. purkmistr a rada města Veselí odpověděli hejtmanovi, že tu zápověď, jejíž důvody sic nevidí, na ten čas poslušně přijímají, dokud nenahlednou do samého textu zápovědi knížecí, za jehož sdělení žádají. Adresováno Olbrichtovi, vrchnímu hejtmanu českých panství v Třeboni. Knížecí archiv Třeboňský IA. VI. Gp. 4. Víc o tom jsem nenašel. 401. 1730, 2. srpna: Kníže Adam ze Schwarzenberka zapovídá, aby bez obzvláštního jeho svolení nedopouštělo se již stavěti jakékoli baráky, zvláště ne výměnkářské, na jeho horních (t. j. jihočeských) panstvích. An Olbricht. Edler, insonders lieber! Inmassen uns auch unter andern ge- horsamst referiret worden, welchergestalten auf unsern dortländigen Herrschaften die Chalupner und in specie die Ausnehmer sich stark vermehren und anwachsen sollen, da doch gleichwohl dieselbe weder der Herrschaft, noch übrigen Unterthanen einiger- massen nutzbarlich, sondern vielmehr diesen letzteren in allerhand Weg sehr be- schwerlich fallen, zudem auch nur andurch fast allerhand diebischen Gesindel der Unterschleif und Aufenthalt gegeben wird: als ist unser gn. Befehl hiermit, dass hinfüro auf dasigen oberen Herrschaften ohne unsere Specialerlaubniss keine der- gleichen Chalupen oder Ausnehmerstuben mehr erbauet, mithin unsere dortige Beamte auf die fernere diesfällige Beobachtung angewiesen werden, auch mit affirmativer Einrathung in ein so andern ihren künftigen Bericht ohne sonderer Ursach sich nicht also facil bezeigen sollen. Welches ihr demnach an euer Subalterne auf besagt unsern 3 oberen Herrschaften zu ihrer Nachachtung zu verfügen, mithin hieran unsern gn. Willen zu befolgen ohnermanglen sollet. . . Wien 2. Aug. 1730. A. F. F. zu Schwarzenberg mp. Originál archivu Třeboňského IA. VI. Gß. 4.

Strana 161
Nové domky a robotní peníze na Schwarzenbersku 1729—1731. 161 402. 1731, 12. května: Plat místo roboty na panstvích Schwarzenberských nemají povo- lovati úředníci bez svolení vrchnostenského, a mají v tom díti se proměny. Copia eines an mich Oberhauptmann Augustin Ferd. Olbricht ergangenen fürstlichen gn. Rescripts . . Edler, insonders lieber Getreuer! Wir vernehmen ab eurem gehorsamsten Bericht vom 3. labentis, zeigt es auch ein durch uusere Hof-Buchhalterei verfasster Extract des mehreren, dass bei der Herrschaft Frauenberg nicht allein anjetzo, sondern schon von geraumen Jahren her die Specificationes derer Unterthanen, welche die Naturalrobot bezahlen mögen, durch die Beamte zwar verfasset, niemalen aber zu uns ad approbandum eingeschickt worden seien. Nachdeme nun aber unsere gn. Ratification hierüber nicht allein bei denen neuen Herrschaften, sondern auch von der Herrschaft Prottiwin selbsten gebührend eingeholet wird, solches auch an sich um so billiger ist, als durch derlei Concessionen öfters üble Sequelen zu entstehen pflegen, indeme die diesfalls befreite Unterthanen, sonderbarlich wann niemals unter denenselben, gleich wie es seithero in Frauenberg geschehen, eine Abwechslung vor- genommen wird, hieraus gar bald eine Berechtigung sich machen pflegen, und da- hero es keinem Beamten zustehen will, nach seinem Gefallen von diesen oder jenen Unterthanen die Bezahlung vor die Naturalrobot eigenmächtig und ohne Consens der Herrschaft anzunehmen: als befehlen wir euch hiermit, dass ihr ein solches nicht allein zu Frauenberg, sondern auch bei andern unter eurer obern Direction stehenden Herrschaften gänzlich abstellen, und eure Subalternen dahin anweisen sollet, dass selbte hinfüro allemal derlei Specificationes uns ad approbandum bevor einsenden, dabei auch aus obge- regter Ursach unter denen zur Robotbezahlung angemerkten Unterthanen jährlich eine Aenderung machen und darmit abwechslen sollen. Sign. Wien 12. Mai 1731. A. F. F. z. Schwarzenberg. Kopie archivu Třeboňského VI. Gß. 35. — Snad následkem toho psal Třeboňský hejtman 31. ledna 1732 knížeti: Was vor das 1732 Jahr auf der Herrschaft Wittingau von einigen, theils von denen Meierhöfen sehr entlegenen Bauern, theils wegen unterschiedlichen Zufällen, als durch Absterben des Wirths, oder langwierige Krankheit oder verunglückten Zugvieh, zur Sublevation der Wirthe und besseres Aufnehmen, an Robotgeld ausgeschrieben worden, so in Summa 556 fl. 30 kr. thut, beiliegende Consignation zur gn. Approbation gehorsamst beischliesse, und um gn. Appro- bation demüthigst bitte . . Archiv Český XXIV. 21

Strana 162
162 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 403. 1731: v Doudlebích nad Malší, v Nové Vsi pod Zborovem a v Kosově na panství Třeboňském vrchnost Schwarzenberská opomíjela provozovati svoje právo odúmrtní. Extract aus der Anno 1731 auf der Herrschaft Wittingau gehaltenen Visita- tions-Commisssion. Weilen aber vermög der nemlichen Specification das Dorf Daudleb, soviel es die diesseitige Unterthanen anbetrifft, und Neudorf unterhalb Zborow, item das mit dem Gut Zborow erkaufte Dorf Koszau, als welches mit dem Todtenfall per 100 Schock in der Taxa per express in Anschlag gekommen, — gestalten die übrigen, id est Böhmisch Plan nacher Budweis, Untermiletin, Doniow und ein Theil von Slawoscho- witz dem Wittingauer Kloster gehören, — zu dato mit keiner Todtenfalls-Befreiung versehen, mithin dieser Last zwar noch wirklich unterworfen seind, gleichwohlen noch zur Zeit die hierunter versirende Gerechtsame in gedachten Dörfern nicht exer- cirt, sondern vielmehr dieselbe bei eben denen Freiheiten, welche die specialiter darauf privilegirte Oerter geniessen, und dies entweder durch nicht zulänglich ge- habte Wissenschaft, was der Todtenfall sei, oder aber durch Connivenz deren Be- amten belassen worden: als wäre zwar billich, dass obspecificirte Dörfer wenigstens ins künftige, weil das Vergangene nunmehro schwerlich zu redressiren ist, dem dar- über der Obrigkeit competirenden Recht gemäss gehalten werden möchten. Wann ich aber in Erwägung ziehe, dass ein solches unter den Leuten als eine vermeintlich neue Sache nichts anderes als eine Schwierigkeit erwecken, und über dieses die sammentliche so arm seind, dass sie kaum ihr Leben durchbringen können, mithin auch von denselben nicht viel Einkommens diesfalls zu hoffen sein würde: als stelle Euer hochfürstl. Dt gn. Belieben anheimb, ob höchst dieselbe aus obigen Umständen es bei dem Vorigen gn. beruhen, oder aber benannte Dörfer, in specie das Dorf Koszow, weilen dieses mit dem Todtenfallrecht erkauft worden, in die Todtenfälligkeit ziehen zu lassen gn. gefällig sein wolle. Kopie v knížecím archivě Třeboňském IA. 6Gß. 5a. — Podobá se, že vrchní hejtman panství Schwar- zenberských konal tu visitaci a podal o ní zprávu knížeti Adamovi ze Schwarzenberka. 404. 1731—1733: Selský plav dříví z panství Vorlického do Prahy a jaké nesnáze měli při něm poddaní i správa panství. O tom poučují již písemnosti tištěné výše str. C6—69 pod číslem 365 z roku 1713. Čas po čase opakovalo se takové jednání, vždy s výsledkem málo určitým. Roku 1731 někdy před 6. srpnem tři vesnice bývalého panství Zvíkovského, spojeného s panstvím Vorlickým pod jednou správou, (Rukavec, Branice a Jetětice), stěžovaly si u vrchního hejtmana panství Schwarzenberských, že hejtman Vorlický jim pobral dříví a zapovídá jim

Strana 163
Právo odúmrtní. Plav dříví 1731. 163 sekati na prodej v obecních lesích. Hejtman Vorlický, byv vyzván od vrchního, vysvětlil mu v dopise z 13. srpna 1731 stav věcí, jakou měrou dovoluje se káceti a kterak poddaní ji překračují. Stížnost vesničanů ze Zvíkovska nedatovaná: H. Oberhauptmann! . wienach wir in unsern Dorfgemein-Wäldern von alters her alljährlich einige Quantität sowohl Flöss- als auch etwelche Schock Scheiterholz zu verfertigen und nacher Prag abzuflössen berechtigt sein. Und ohner- achtet zwar wir es bishero alle Jahr unverhinderlich practicirt haben, so ist uns doch anheuer sothanes, zum Abflössen zubereites Holz nicht nur völlig benommen, sondern auch hinfüro von solchem Holzfällen und Abflössen abzustehen mit aller Schärfe verboten und eingestellt worden. Wann nun aber diese Holzhandlung sowohl zu unserer Erhaltung, als auch zur Auftrei[bung] und Entrichtung deren kaiser- und hochobrigkeitlichen Gaben das einzig zulänglichste Mittel ist, also dass wir ohne fernere Gestattung dessen uns mit Weib und Kindern — bevörderist anheuer, wo leider an der lieben Winteraussaat ein dergestaltiger Abgang sich hervorgethan, dass mancher aus uns nicht einmal den der Erden anvertrauten Saamen zuruck be- kommen wird, — ernähren und die schuldigen Prästanda entrichten zu können uns keineswegs in Stand zu sein befinden werden. Diesemnach [prosi za] eine hoch- vermögende Vermittelung, um bei diesen von uraltershero je- und alleweil frei ge- statt[eten Holzhandel uns zu erhalten, von Amts wegen unvorschriftlich zu machen, und darmit uns in Stand, unsere schuldige Prästationes bei jetzigen so geldkleinen Zeiten fernerweiter auftreiben zu können, hochgünstig zu conserviren Geschworne und sammentliche Unterthanen der Dörfer Rukawetz, Branitz und Jetietitz, zur Worliker Herrsch. gehörig. An den Wohledelgeb. H. Geörg Lorenz von Escherich, Ihro hochfürstlichen Durchlaucht Rath und Oberhauptmann Vrchní předkládá tu stížnost hejtmanovi Vorlickému k vyjádření: H. Hauptmann ! Was die Rukawezer, Branizer u. Jetietizer dasig fürstliche Unterthanen wegen der ihnen vorgeblich eingestellten Holzflösserei an mich bittlich gelangen lassen, ein solches wird der H. Hauptmann ob der hiebei gefügten Original- supplik des mehreren Umstandes ersehen. Gleichwie mir aber nicht erinnerlich, dass das Holzflössen gänzlichen verboten, sondern nur die Verordnung ergangen sei, womit hierunter etwas mässiger zugegangen, und die Wälder gleichwohl mehrer geschonet werden sollen: also wird der H. Hauptmann mir der Sachen Beschaffenheit und sein diesfalls führende gutächtliche Meinung demnächst cum restitutione communicati einzuberichten wissen ... dienstschuldiger Diener Wittingau 6. Aug. 1731. G. L. v. Escherich mp. 21*

Strana 164
164 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Koncept odpovědi hejtmana Vorlického: An H. Oberhauptmann v. Escherich den 13. Aug. 1731.. gehorsamst nit verhalte, wie dass 1° vermög der Waldordnung verboten ist, ausser der gewöhnlichen Zeit und ohne Ausweis oder Zeichnung des Holzes, weder in herrschaftlichen und Gemein- Wäldern, noch eigenen Grundhölzern etwas zu hauen, und sonderlich das junge Holz zu schonen. 2° Haben Se hf. Dt auf meines Vorfahrer H. Amons Einrathen das Flössen untern 2. July 1729 lit. A. völlig eingestellt. Weil ich aber gesehen, dass denen Leuten dardurch gar zu hart beschehe, so habe Ihro Dt soliches unterthänigst vor- gestellt, welche auch untern 6. Aug. 1729, wie die Beilage B. soliches zeigt, dahin gn. relaxiret haben, dass denen grossen und alten Handelsleuten auf vorzeigende glaubwürdige Attestationes, woher sie das Holz haben, die Flösserei erlaubet sei. Ad 1. Punctum haben nit nur obige 3 Dörfer, als Rukawetz, Branitz und Jetietitz, sondern auch die Woseker und Hregkowitzer gleich in Anfang des Monats Juni a. c. in ihren Gemeinwäldern, wo die Wälder gesperrt oder verboten sein, über 400 Stamm, lauter junges Gesperr- und kleines Wandholz, ohne Anmelden und Zeichnen des Forstamts, über vielfältig ihnen publicirte Verbote, eigenmächtig ab- gehauen. Welches Holz auf Anzeigen des allhiesigen H. Waldbereiters, soviel möglich war, wegnehmen und in die Meierhöf zu herrschaftlichem Gebrauch führen habe lassen. Und weil die zween Geschworne, als Matieg Schacha von Rukawetz, und Giraussek von Branitz, sehr schlimme Mäuler in allhiesiger Amtsstuben gehabt und die Anfanger dessen waren, so [habe ich] Ihro hf. Dt soliches Verfahren lit. C. untern 27. Juny a. c. unterth. berichtet ; welche, wie die Beilag D. unter 11. July zeuget, die Wegnehmung des Holzes nit nur allein gn. approbirt, sondern auch die 2 Geschworne als Radlführer nach gelegener Zeit in das Ratiborzitzer Bergwerk zu schicken anbefohlen haben. ad 2um habe nit nur allein denen grossen alten Handelsleuten, sondern auch denen, [an] welche hochgedacht Ihro hf. Dt von darumben, dass sie ihre sehr namhaft schuldig gewesten Zehenthabern bezahlen und sich etwas verdienen könnten, per 300 fl. Holz aus den obrigkeitlichen Wäldern verkaufen lassen, und unter diesen auch andern, wo man gesehen, dass es nit gestohlen, sondern von seiner Hausnothdurft erspart, geforscht oder von seinen eigenen Grundholz ausgezeugter gehackt habe, das Flössen moderate; ein und andern aber, welche Erz-Holzdieb waren, ihre Grund- hölzer völlig ruinirt und aus dem herrschaftlichen Tag und Nacht gestohlen haben, nit erlaubt. Aus welichem Euer Hochedelgeboren die Beschaffenheit der Kläger mit mehreren erkannt werden haben.

Strana 165
O selském plavě dříví z Vorlicka do Prahy 1731, 1733. 165 Nun bin ich so hart nicht, dass nit zulassen sollte, damit sie Unterthanere sich auf die Contribution und andere Gaben etwas verdienen möchten, zumalen es auch nit allein selbst betrifft, wann die Leute ihre Schuldigkeiten nit abstatten können, sondern auch der gn. Herrschaft ein Schaden wäre, massen weder Ufergeld, Maut, noch der 8. Pfennig des Holzpreises von theils Orten einkommen würde. Wie denn das Flössregister zeigen thut, dass ich denjenigen, welche ein gerechtes Holz zum Flössen gehabt, soliches erlaubt; nit weniger diesen Klägern, welche sich gegen den allhiesigen H. Waldbereiter beschwert, dass sie schon zeitiges Holz in dem ihrigen hätten, und er ihnen es nit ausmarchen wölle, versprochen habe, selbst hin in die Wälder zu gehen, soliches auszuschen, damit es ihnen in der gebührenden Zeit gezeichnet werde, und der H. Waldbereiter, welcher wohl etwas hart ist, sie nit trucken könne. Allein solich eigenmächtige Verfahren, wie diese Kläger gethan, werden Euer Hochedelgeboren vielleicht auch von selbst nit billigen.. O osmém penízi, o němž jest zmínka v posledním odstavci, a o selských lesích slyšel jsem 1888 od tehdejšího archiváře Vorlického, již zesmulého P. Františka Tyla, toto vysvětlení: Poddaní na Zvíkovsku, když prodávali dříví ze svých selských nebo obecních lesů, museli vrchnosti odvádětí napřed jeho osmý díl, později osmý díl jeho ceny. Soudili se o to mnoho s vrchností, nechtíce to platiti. Archivářovi Tylovi nebyl znám původ a začátek toho, ani konec. Že by z vlastního Vorlicka též byli platili tu dávku, nebylo mu v paměti. Na Vorlicku jest málo selských a obecních lesů, snad jim sotva stačily k vlastní potřebě; některé vsi na Vor- licku nemají dokonce žádných obecních lesů. Ale na Zvíkovsku vesnice mají znamenité selské a obecní lesy, vždy hned za svými polnostmi do kruhu. Jest to dobře viděti na exkursní mapé panství Vorlického, vydané k návštěvě České Lesnické Jednoty roku 1877 i 1890. Opět na začátku roku 1733 sedmnáct plavců podalo stížnost k vrchnímu hejtmanovi Escherichovi, že jim Vorlický hejtman překáží v obchodě dřevním; stěžovatelé byli vesměs z bývalého panství Zvíkovského: 2 z Husího (t. j. ze vsi Osí neb Vůsí), 1 z Červeného, 3 z Jickovic, 1 z Podhradí Zvíkovského, 4 z Květova, 3 z Oseka, 3 z Velké. Vrchní Escherich dopisem daným v Krumlově 8. února 1733 požádal hejtmana Vorlického za zprávu o věcech té stížnosti. Vorlický hejtman Mikuláš Josef Teichl dne 14. února poslal vrchnímu obšírný výklad, v němž vyličuje škodlivost onoho obchodu pro samé podnikatele v týž smysl, jako jeho předchůdce r. 1713 (viz str. 66), a na konec míní, že veliké krádeže panského dříví ne- mohou býti potlačeny jinak než obecnou zápovědí plavu, při čemž by plav dříví měl býti dovolen jenom několika zámožným obchodníkům, kteří kupují dříví z jiných panství. Brzo potom vyžádal si hejtman Teichl od vrchního obecné zmocnění, aby některým podnikatelům mohl dávati povolení ku plavu dříví, jakž ukazují tyto dva dopisy: Hejtman Vorlický píše vrchnímu Euer Hochedelgeboren wird zweifelsohne noch in grossgünstigen Andenken be- harren, was E. HEGeb. ich untern 14. Febr. auf der [über die] Podhrader und Kwie- tower 17 Gerichtsunterthaner und Flösser geh. berichtet habe. Und weil ich die Flösserei besonderlich aus den hiesigen herrschaftlichen Waldern bereits völlig eingestellet; da aber das Wasser offen worden, so bin von den Leuten wegen Erlaubnuss zum

Strana 166
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 166 Flössen täglich geplaget und überloffen; und geben vor, dass sie sonsten die Contri- bution, und die Schänker ihre Bierschulden zu bezahlen nicht im Stand sein. Als habe bei E. HEGeb. mich geh. anfragen wollen, ob nicht zuweilen ein und andern ver- möglicheren, so keine Schulden in Prag machet, besonders denen Bierschänkern, welche das Holz auf die Bierschulden annehmen, zum Flössen Erlaubnuss geben könnte. Dahero E. HEGeb. grossgünstige Resolutiou erwarten.. Schloss Worlik 26. Mart. 1733. Nicol. Jos. Teichl mp. Koncept odpovědi vrchního: An H. Hauptmann zu Worlik 28. Mart. 1733. Gleichwie die Holzflösserung denen Unterthanen, ohne sowohl ihren als herrschaftlichen Nachtheil, nicht wohl gänzlich eingestellt werden mag, wohl aber es darauf ankommet, wem ein zeitlicher Hauptmann selbte seinem pflichtlichen Gutbedunken nach solcherdings zugestatte, dass solche nicht allzu excessiv getrieben, und andurch die Gemeindholzungen allzu- stark beschädigt werden: als bin ich auch nicht entgegen, dass der H. Hauptmann ein und andern, welcher dieser am mehristen bedurftig, oder aber der Herrschaft oder auch an den Landsprästandis ein Namhaftes schuldig ist, jedoch kein Ver- schwender und Schuldenmacher ist, um sich andurch etwas zu verdienen, hierunter die Erlaubniss ertheile. Všechny písemnosti leží v knížecím archivě Vorlickém 5. AU. 3. 405. 1731, 1739: Z generálních cechovních artikulů, vydaných od císaře Karla VI. jakožto krále Českého v dědičných zemích českých. a) V generálních cechovních artikulích, vydaných patentem pro české země ve Vídni 16. listopadu 1731, tyto kusy týkají se také lidí vesnických: IV. Byvše již v Policii Svaté Římské říše v létu 1548 tit. 37, a 1577 tit. 38, strany jistých osob zaopatřeno, že jich synové od ouřadů, pořádků, cechů, a řemesel vyvrženi byti nemají; pročež se pevně při tom pozůstavuje, a budoucně vesměs k bedlivému pozorování nařizuje, že v tom i děti těch a takových lidí, kteříž ku krevnímu právu aneb při žalářích posluhují, na věžích, polích neb u dřeva hlídají, na žebrání pozorují, ulice, toky aneb žlaby čistí, též ponocných, hrobníků, ovčáků a těm podobných, summou jakéhožkoli obchodu a živnosti by byli, s vynímáním jen toliko pohodných samých až do druhého kolena (jestli v prvním stupni, to jest synové a dcery jich, jiné poctivé živnosti již se uchopili a v takové spolu i s svými nejmíněji třicet let setrvali) srozuměni a při řemesle bez odporování připuštěni býti mají.

Strana 167
Z generálních artikulů cechovních 1731 a 1739. 167 IX. Primo: Jedné každé vrchnosti svobodno býti má, svý poddaný do po- řádného učení řemesla, jenž se jí zdá, však bez ujmy poddacího práva dáti, aneb to pohledávajícímu poddanýmu odepříti, i také jiné nepoddané tovaryše řemeslnické do služby, jak vejš dotčeno, bez překážky jich budoucího práva mistrovského vzíti, a pro sebe i přináležející, byť také táž vrchnost v městech bydlela, potřebovati. Však ale Secundo: nemají ti v panských službách se vynacházející řemeslníci ven z hospodářství panského, a do těch s pořádnými cechy zaopatřených mist, svůj obchod vésti aneb nějaké zhotovené dílo tam k prodaji přinésti právo míti. Naproti tomu Tertio: všichni jiní nepořádní a postranní dělníci a řemeslníci, kteří vlastní poddaní aneb sloužící nejsou, jestli by v pořádných cechách vtěleni nebyli, od vrch- nosti ani v krajích, ani na svobodných gruntech, v městech a předměstích, aniž také od magistrátů na gruntech a domích městských trpeni; nýbrž Quarto: těm podobní neprávní a nevtělení řemeslníci, kdeby dopadeni byli, s slušnou pomocí řádné instancí do vězení jati, a s pobráním nástrojů aneb dle okolostojičností s konfiscirováním díla a na jiný spůsob potrestáni byti mají. Při čemž ale Quinto: na žádný spůsob pořádkům uznání aneb potrestání, nýbrž, jak vejš obmezeno, samé pořádné instancí, jakož i také arbitrium, kam takové uznané pokuty aneb cena těch konfiscirovaných nástrojů a zboží, totiž ad pias causas, jak v před- cházejícím artikulu osmým již dotčeno, obrátiti příslušeti má. Aby však Sexto: k postranímu vedení řemesla tím menší příčina dána byla, tedy má jednoho každého místa vrchnost na tom býti, aby těm, jenž v svém řemesle umělí jsou a jej vedsti chtějí, vtělení do práva mistrovského neobtěžováno, nýbrž dle okolostojičností víceji ulehčováno býti mohlo . . . XIII. Octavo. . . Posléz poddaní, jak již nahoře obmezeno, nemají sice od učení řemesla nikoli opovrhnuti, ale i také jináče ne, než na dosvědčené dovolení vrchnostlivé přijati býti [do cechu za učedlníka]. b) V generálních cechovních artikulích, vydaných patentem pro dědičné české země ve Vídni 5. ledna 1739, důsledky poddanosti jeví se následujícími předpisy o přijímání do cechu za učeníka, za tovaryše a za mistra: I. Kdo chce do učení přijat býti . . . jestli poddaný jest, vrchnostlivé povolení do cechovní pokladnice složí . . . X. [Tovaryš vyučený, když vandrovati chce, dostane od cechu vysvědčení . . .Pokudž ale on poddaný jest, musí ještě od své vrchnosti dovolující ceduli k vandrování sobě vymocti, pak může do ciziny, aby tam svou professi provozovati a k lepší dokonalosti přijíti mohl, se odebrati. . .

Strana 168
168 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: XXV. [Když tovaryš mistrem býti žádá] . . . Neméně, byl-li by on poddaný a v jiným nepoddacím místě mistrem býti chtěl, [má] od své vrchnosti vejhostný list, jakož i attestací svého zcela vykonalého vandru proukázati, následovně při spo- lečným pořádku náležitě se ohlásiti, mezi tím při témž magistrátu o městské právo, pokudžby od pořádku za mistra přijat byl, se obstarati, a takové vejmičné [sic] po- volení ukázati; kdyžby ale on v poddacím místě mistrem a měšťanem býti chtěl, vrchnostlivý konsens neb povolení sobě vymocti. Tištěné patenty z r. 1731 i 1739 v archivě Českého Musea. 406. 1732, 30. září: Jaké právo odúmrtné provozoval prelát Krumlovský. Extract aus der Zinsungs-Consignation, so die Prälatur Crumau bei Ver- kaufung derer Dörfer Lometz und Hurka abgeleget hat, die Todtenfalls-Gerechtigkeit betreffend. 1° In Dorf Lometz befinden sich 6 Bauern mit 41/16 Angesessenen, in Dorf Hurka 3 Bauern mit 23/4 Ansässigkeit. 3° Seind sie todtenfällig, und zwar dergestalten, dass die Obrigkeit, wann ein Wirth stirbt, mit Weib und Kindern gleichen Theil hat ; sonsten aber, und da kein Weib noch Kinder vorhanden, fallet alles der Obrigkeit zu. 4° Nach einem Waisen fallet der Obrigkeit alles anheim. 5° Devolution wegen Schwängerung und entgangenen Unterthanen, verfallet das Erbtheil zwar der Obrigkeit, doch ist denen ersteren mehrern Theils aus Gnaden etwas gelassen worden. — Prälatur Crumau den 30. Sept. 1732. (L. S.) Sign. Augustin Heübner, Präl. Kopie v kníž. archivě Třeboňském IA. 6Gß. 5a. — Zpráva o právě odúmrtném stejně rozsáhlém z r. 1711 tištěna jest výše na str. 56—58 e). 407. 1732: Klášter Hradisko u Olomouce vydal svým poddaným vesnicím řád požárový. Zachoval se celý v knihách obce Březecké a Nákelské; v knize obce Mezické jest několik článků vytrženo, nápis zní: „Pořádek a naučení proti vyskytnutí ohně dáno od slav- ného kláštera Hradiska obci dědiny Mezic v roce 1732.“ Řád rozdělen jest v 13 článků. Uveřejněn byl v Praskově Selském Archivu 1905 IV. 131—134. Podle poznámky vydavatelovy str. 134 bývaly na panství kláštera Hradiska čtyři nebo pět vsí spojeny v jeden požárový okres. 408. 1733, 3. června: Město Touškov nade Mží obdrželo řád městský. Předepsal jej obyvatelům městečka Touškova Josef Sieber opat kláštera Kladrubského jakožto vrchnost, o 30 článcích, jazykem německým. Výtah z několika článků, jež nejvíce se

Strana 169
z let 1732, 1733: o podruzích na Schwarzenbersku. 169 týkají věcí méně obyčejných, uveřejnil Mayer v Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen XXXX str. 364—369. 409. 1733, 28. listopadu: Podruzi na starých panstvích Schwarzenberských příště platte vrchnosti po 7 krejcařích daně z hlavy, jakž jest tomu na nových panstvích (dříve Eggenberských); krom toho konají robotu anebo platí 1 zl. 30 kr. místo ní. Kněžna Eleonora ze Schwarzenberka píše Olbrichtovi vrchnímu hejtmanovi v Třeboni: Edler, insonders lieber und Getreuer! Es ist euch ebenso bekannt, als von der mit euch bei eurer letzteren Anwesenheit dahier gepflogener Unterredung er- innerlich, dass auf denen neuen fürstlichen Pupillar-Herrschaften die unterthänige Inleute bei der zu Weihnachten üblichen Waisenstellung sich zum Amt nicht allein persönlich gestellen, ihre Kinder richtig verschreiben lassen, sondern auch nebst Prästirung gewisser und von Alters eingeführeten Roboten oder anstatt deren 1 fl. 30 kr. pro aequivalenti, in die Renten an einer sogenannten und hergebrachten Kopfsteuer jährlich 7 kr. zahlen und erlegen müssen. Wie zumahlen nun unser fürstlicher Pupill auf denen alten Herrschaften von besagten Inleuten bisanhero ausserhalb derer ohnedeme schuldigen Roboten kein Emolumentum percipiret, die Inleute hingegen ihre Nahrung ebenso gut, als andere, herrschaftlichen Grund und Häuser possedirende Unterthanen, so doch nebst denen Roboten annoch andere praestationes dominicas zu entrichten haben, ohn- gehindert treiben thun : als haben wir aus solcher Beweg-Ursach uns entschlossen, der Orten auf denen alten Herrschaften ebenmässig kurz bevor gedachte sogenannte Kopfsteuer mit jährlicher Erlegung 7 kr. zu introduciren, und den Anfang bei nächst anheuer vornehmender Waisenstellung machen zu lassen, und zwar folgender- gestalten, dass 1° diejenige Inleute, so Armuth, Alters, auch sonsten anderer erheblichen Ursach halber solche zu entrichten nicht vermöchten, nach eines jeden Hauptmanns Befund und Erkanntnus hievon auch gänzlich befreiet bleiben sollen; 2° aber bei denenjenigen Inleuten, welche ohnehin 12 kr. bezahlen, und solche die Hauptleute mit dem Burggrafen participiren, gleichwie solches aus der eingeschickten Protiwiner Tabell abzunehmen ist, es dabei sein Verbleiben haben, jedoch hiervon zu denen fürstlichen Pupillarrenten 7 kr. genommen und unter einer besonderen Rubrik nebst Beilegung derer diesfälligen summarischen Consignationen, von wieviel Paar Inleuten im jeden Dorf solche eingegangen, als eine sogenannte Kopfsteuer verrechnet; der Ueberrest von 5 kr. aber alsdann erst dem Hauptmann und Burggrafen, zumalen dieses Accidenz in der hauptmannlichen Instruction nicht Archiv Český XXIV. 22

Strana 170
170 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: begriffen, sondern allem Ansehen nach bloss per abusum eingeschlichen ist, zufallen solle. Wo hingegen 3° der Inmann bishero nur 6 kr. an sothaner Kopfsteuer entrichtet, da solle die Zahlung ebenfalls auf 12 kr. introduciret, und es also, wie im gleich vorher- gehenden § gedacht und es mit denen 7 und respective 6 kr. observiret wird, in Acht genommen werden. Ferner seind 4° diejenige Inleute, so bishero gar nichts, weder 6 noch 12 kr. an mehr erwähnter sog. Kopfsteuer bezahlet, nunmehro 7 kr., daferne nach der § 1 enthal- tenen Mass dieselbe aus erheblichen Ursachen davon nicht zu befreien wären, jährlich bei der Waisenstellung zu erlegen schuldig, und weiter ohne unserer Special-Verordnung und Befehl zu Erlegung eines mehreren, dann der 7 kr., welche laut § 2 der gn. Herrschaft zu verrechnen kommen, nicht anzuhalten. Und gestalten diese unsere Verordnung einzig und allein auf die Vermehrung des fürstlichen Pupillarnutzen in Absicht gerichtet, und annebens an sich billig ist, dass derlei unsesshafte Unterthanen, so gleichwohlen, nebst Geniessung des Schutzes, ihre Nahrung nach eigenem Belieben auf denen Herrschaften gewinnen, gleich denen andern sesshaften ebenmässig ein Proportionirtes jährlich der gn. Grundherrschaft abführen und entrichten thun: als befehlen wir, dass ihr diese unsere Verordnung nicht allein bei der euch gn. anvertrauten Herrschaft Wittingau zu ihrer abgezielten Wirkung und Effect bringen, sondern auch denen Hauptleuten auf denen sammen- tlichen alten Herrschaften, mit Anschliessung copeilicher Abschrift gegenwärtigen Befehls, gemessen mitgeben sollet, dass dieselbe auch ihres Orts auf denen ihnen anvertrauten Herrschaften dieser unserer Resolution recht zu thun so schuldig als pflichtig sich angelegen lassen sein sollen... Sign. Wien den 28. Nov. 1733. E. F. zu Schwarzenberg. Kopie vid. v knížecím archivě Třeboňském IA. 6Gß. 6; správnost opisu potvrzuje Aug. Olbricht Wittingau 3. Dec. 1733. — Po smrti knížete Adama ze Schwarzenberka † 11. června 1732 na místě nezleti- lého syna jeho Josefa vládla poručenská správa, jmenovitě vdova po knížeti Adamovi kněžna Eleonora ze Schwarzenberka rozená z Lobkovic. Správce statku Bezského Mikuláš Pramhofer listem daným ve Bzí 29. Dec. 1733 dotazuje se hejt- mana Třeboňského, co mají řemeslníci platit vrchnosti: Zu Drahotieschitz befindet sich auf der Geimeinchalupen ein allhiesiger Wagner, und beim Krakowerhof auf der Chalupen ein Wittingauer Weber; und weilen, wie mir wissend, keiner nichts hat, also habe mich gehorsamst anfragen wollen: ob ein oder der andere auch zu 1 fl. 30 kr., oder nur als ein anderer Inmann 7 kr., und wohin erlegen solle. Die Gemeinhüter aber werden vielleicht von Bezahlung der 7 kr. Kopfsteuer befreit sein...

Strana 171
Ó podruzích na Schwarzenbersku; o bezrobotných na J. Hradecku 1733. 171 [In dorso:] An den Bzyer H. Verwalter den 2. Jan. 1734 wird anbefohlen, dass von den Handwerkern nebst denen 7 kr. Kopfsteuer annoch 1 fl. 30 kr. ver- mög Rescripts eingetrieben werden solle. [2. Jan. 1734 koncept odpovědi hejtmanovy:] . . . Der Drahotieschitzer Wagner und der Krakower Weber müssen als Handwerker gleichwohlen nebst denen 7 kr. Kopfsteuer laut des Rescripts 1 fl. 30 kr. statt der Robot bezahlen... Z kníž. archivu Třeboňského 6. Gp. 35. — Statek Bezský, koupený 1672 knížetem Schwarzenberkem, měl svého správce, jenž byl podřízen hejtmanovi Třeboňskému. Ves Drahotěšice stojí jižně od Bzí na panství Třeboňském, patrné však byla také pod správou správce Bezského. Dvorem Krakovem snad se rozumí dvůr Korákov, jenž stojí na statku Bezském nedaleko vsí Krakovčic a Hrušova. 410. (1733): Kdo jest na panství J. Hradeckém od roboty osvobozen zcela nebo částečně, a povinnosti rychtářů a jiných nerobotujících plně. V hraběcím archivě Jindřichohradeckém (1273, 84) při aktech z roku 1770 leží neda- tovaná kniha s nadpisem: „Beschreibung deren auf der Herrschaft Neuhaus befindlichen Bauern, und wie selbte in der Robot stehen.“ Jest dělána trochu nedbale. Udává: kolik půdy má sedlák na lány a na korce, jeho příjmení, platí-li za robotu, je-li osvobozen (v té rubrice často stojí miserabl, ale ten robotuje), robotuje-li s potahem a rukou (ale počet dní neudán), též zahradníci. A tak jest popsáno celé panství. Vzadu jsou tyto poznámky: Die Richtere bei denen Robotern, sonderbar in Schnitt, Heumachungszeit, Brach, Zwybrach, in der Saat, Tungführen, Teichtfischerei und bei Abführung des Breu- oder Grundholz bei Straf erscheinen sollen, damit alles wie gebührend ver- richtet würd. Deswegen sie der andern Robot befreiet seind. Alle Amtstäg die Richtere selbsten persönlich auf der Kanzlei in der be- stimmten Zeit bei Straf 30 kr. erscheinen, und die Robot selbsten abnehmben, und keine Amt- oder andere Leute schicken solle, dann diese öfters die Robot unrecht ausrichten und in solcher Confusion machen. Die ältern Amtleute nach der alten Schuldigkeit wie ein anderer Bauer die Robot verrichten sollen. Die Schänker seind vermög Urbarium die halbe Robot zu verrichten schuldig. Die Müllere, welche nicht roboten, sondern zahlen wollen, seind schuldig, alle Weizen-, Fisch- und andere weite Fuhren zu verrichten, auch das Fuhrgeld zu bezahlen, wie auch nach der alten Einrichtung, so ein urbarische Sach ist, das Breu- oder Grundholz zu machen, auch das Frauen-Gspinnst zu spinnen; sonsten aber wegen Bezahlung aller andern fahrenden und Handrobot befreit sind. Die andern Bauern, so die Bezahlung leisten, seind schuldig, eben alle Weizen-, Fisch- und andere weite Fuhren, Fischerei, auch Breuholz machen und führen; dann nach der alten Einrichtung beim Hof das Brachen, Zwybrachen, Saat- 22*

Strana 172
172 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ackern und Tungführen zu verrichten, auch in Kornschnitt und Weizenschnitt zu arbeiten. Die Pfarrer-Halter[?] seind diejenige, die in Urbario mit der ganzen Robot denen H. Pfarrern ausgesetzt, sonsten keine [?] zu befreien; jedoch die Pfarrhalter seind schuldig, nach der uralten Einrichtung das sog. Grund- oder Breuholz zu machen und zu führen, dann alle weite Fuhren ausser der Herrschaft zu verrichten. Es seind auch einige Bauern, die denen Pfarrern nur den Zehent und Zins vermög Urbari geben, allein ihnen mit keiner Robot nicht verbunden, sondern der gn. Obrigkeit solche zu verrichten schuldig seind; deswegen die bisherige üble ein- geschlichene Gewohnheit nicht passirt wird. Dass die Kirchenväter frei, und denen HH. Pfarrern roboten sollen, ist in Urbario nicht fundirt, desswegen auch nicht zu gestatten. Alle Inleut, welche die Robot bezahlen wollen, das ist jährlich 3 Schock und in der Stadt 4 Schock, künftigen Mittwoch alle anhero sich gestellen sollen. Bei der Herrschaft Neuhaus ist gebräuchlich, dass die Richtere das Bier schänken sollen; da es aber beim Richter keine Gelegeheit ist, so pflegens die alteren Amtleute oder aber ein anderer Bauer zu schänken, und seind derlei vermög Urbari die Hälfte der Robot schuldig zu verrichten. Die Schänker, so Amtleute seind, müssen alles, wie Eingangs bemeldet, ver- richten, und jedesmal mit denen Robotern, es sei in fahrend oder Handrobot, zum Nachsehen mitgehen; von darumben mit denen Bauernschänkern, welche nicht nach- stehen dörfen, ein Unterschied ist, welche letztere also zu mehrer Robot anzu- halten wären. Zu denen Hauptroboten alle Richtere selbsten gehen müssen. Při Lodhéřově (Riegerschlag) jest poznamenáno u sedláka Merta: a 1. Jan. 1733 fanget an weite Fuhren zu verrichten oc. — Také v Radouni (Wenkerschlag) jest poznámka: Andrusch Müller a 1. Jan. 1733 fanget an wieder die Weizen-, Fisch- und andere weiten Fuhren zu verrichten, und das Fuhrgeld zahlen muss, auch das Grundholz. — Podobá se tedy, že ta kniha byla psána roku 1733. 411. 1734, 17. července: Kněžna Schwarzenbergová nařizuje na Vorlicko, aby poddaní stavěli od kamene; důchodenské nedoplatky za pohořelými aby se zatím kryly z kontribučenské kassy až do jich zapravení; zlodějům lesním ať se pohrozí odsadou. An von Escherich... Es hat von einigen Jahren her die leidige Erfahren- heit nur allzuviel gezeigt, wie sehr auf der Herrschaft Worlik die Unterthanen durch die entweder von Ungewitern oder ihrer eigenen Nachlässigkeit entstandene viele Feuersbrunsten in die Armut gerathen, die Wälder aber mit Wiedererbauung der Brandstätte geödet werden. Gleichwie nun bei solchen vorliegenden Umständen,

Strana 173
z panství Vorlického 1734. 173 wo die Wälder ohnedies allenthalben sehr schütter zu werden beginnen, auf deren Conservation nach Ihro kais. Mt specialer ah. Willensmeinung bestmöglichst fürzu- denken ist: also wird es auch darzu nicht wenig contribuiren, wann besagte Unter- thanen hinfüro nicht allein derlei Brandstätte, sondern auch alle andere neue Ge- bäude, soweit es sich thuen lasset, von Stein aufführen werden. Und habt ihr da- hero solches dem Hauptmann mit dem gemessenen Anfügen zu bedeuten, dass er in hac conformitate es denen sammentlichen Unterthanen bei öffentlichen Landgebot durch die Richtere und Geschworne kund machen solle. Und halten wir im voraus dafür, dass sie sich eveniente casu darzu um so ehender und leichter bequemen werden, indeme nicht nur die Steine der Orten allenthalben in der Nähe genüglich zu haben seind, sondern auch durch derlei Erbauungen von Stein die schädliche Feuersgefahr mit guter Sicherheit abgehalten werden kann. Was aber die von sothanen Abbrändlern in der letzt abgelegten Rentamts- Liquidation ausgewiesene namhafte Resten anbelanget, da solle der Rentschreiber diese, wann es nach der mündlich hinterlassenen Anordnung noch nicht geschehen ist, aus denen Contributions-Mitteln, in Ansehung dass solche sich dermalen in er- giebigem Stande befinden, dahin bar ersetzen, dargegen jene in der Contributions- rechnung per Empfang nehmen und von denen Debenten successive eintreiben. Und weilen übrigens die Holzdieberei auf mehrerwähnter Herrschaft Worlik noch immer stark im Schwung geht, auch die Holzdiebe, ohnangesehen sie auf jedem Betretungsfall deswegen empfindlich abgestrafet werden, dannoch darvon nicht ab- lassen wollen : so wird es, um selbte einmal mit ausgiebigem Ernst abzuschrecken, wohl am räthlichsten sein, dass man bei dem Landgebot mit allem Nachdruck diese angewohnte Entwendung mit der Warnung untersage und einbinde, dass wofern ein so anderer Unterthan wider so öfters ergangene verschärfte Verordnung zu handlen sich unterfangen sollte, derselbe gewiss und ohnfehlbar andern zum Exempel und Abscheu, weilen die bisherige Bestrafung nichts verfangen wollen, von seinem Grund abgestiftet, und sofort gestalten Umständen nach von der Herrschaft weggeschaffet werden solle. Wornach ihr dann dem Hauptmann seines diesfälligen Verhalts halber untereinstens behörig zu instruiren wissen werdet .. Sign. Crumau 17. Jul. 1734. E. F. zu Schwarzenberg mp. Originál v kníž. archivě Vorlickém 7Gs. 1. — Při tom leží koncept (Escherichovy) intimace tohoto rozkazu an Worliker Hauptmann ddo 4. Aug. 1734; dále z též ruky koncept listu ke kněžně z dne 8. Aug. 1734: Ich habe zwar die Erbanung der Brandstätten und Häuser bei den Unterthanen zu Worlik von Stein ohnedies bereits in Werk gehabt und hierwegen die gehörige Verfügung gethan; werde es aber in Gefolg Eures hf. gn. Befehls vom 17. d. neuerdings wiederholen, [nařídí též hejtmanovi o schodcích a lesních krá- dežích], und zweifle ich ganz nicht, dass dieses heilsames Expediens bei erwähnten Holzhandlern [?] den ver- langenden Effect nach sich ziehen werde.

Strana 174
174 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 412. 1734, 17. září: Hejtman Třeboňský obecnímu úřadu městečka Ledenic zapovídá stavěti domek. Ouřadu Ledenickýmu dne 17. Sept. 1734... Sice také doslejchám, že vedle domku téhož Wolfa (jenž panským forám rybním na hráz rybníka Lazny u svého domku jeti diffikultiroval, že by mu poškodily pažit) proti splavu u nadjmenovaného rybníka Lazny nová chalupa se stavěti míní. Poněvadž ale od mil. vrchnosti ta- kovejch postranních chalup stavěti generaliter zapovězeno jest, a kdyby ta chalupa v tom místě vyzdvižena býti měla, potom s tý strany k řečenému splavu s po- třebným dřívím nikoliv přijíti by se nemohlo: z té příčiny tehdy tímto se vám přísně zapovídá, abyste na žádnej spůsob v tom místě, aniž jinde, bez mého vědomí a vrchnostlivého povolení žádný nový domky stavěti se neopovažovali; sice ouřad, kdyby se tak nezachoval a mimo, nadání tu zápověď přestoupil, příkrou pokutu peněžitou sem do kníž. důchodu složiti nevyhnutedlně přidržen bude. Koncept v kníž. archivě Třeboňském IA. 6. Gp. 4. 413. 1736, 1. května: Severin Remigius z Dlouhé Vsi osvobozuje poddaným svým ve vsi Petrkově (u Něm. Brodu) užívání obecních rolí, luk, lesů a rybníků ode všech vrchnostenských platů, s jistými výminkami. Já Severin Remigi z Dlouhé Vsi a řádu Kristové ho] rytíř, fidalgo*) v Por- tugalích, pán dědičný na Petrkově a Lippí v Čechách, i na Mlejncích v Moravě, známo činím to, kde by zapotřebí následovati mohlo, že dnešního dne mí věrní po- slušní poddaní ze vsi Peterkova přede mě předstoupili a v poníženosti prosili, abych jim ty jistý lesy, rybníky a vůbce, který oni až posavad stále a nepokojně [sic užívali, též ty jistý, který sem já jim při posledním urovnání a transakcí přidával, na budoucí časy ode všech vrchnostenských daní neb platův, jakkoli by se jmeno- vati mohly, vysvobodil. Tak z ohledu toho, že rychtář Pavel Vencovský, konšelé i všichni poddaní v tejto vsi Peterkovský mně po všechny časy věrnost a poslušnost proukázali, kterou věrnost podobně mejm dědicům a potomkům pánům na Peterkově a na Lippě bez přestání .... ač skrze dlouhý leta ... stížnosti, velký kontribuce dávali [? konali?], silný marche vojákův .. jinší těžký zemský uložení a truchlivý časy; vysvobodím a potvrdím na budoucí časy, a dávám jim tu milost, aby oni mí věrní poddaní Peterkovský jejich obecní role i obce, luka, rybníky a lesy beze všech vrchnostenských ourokův, jak by se jmenovati mohly, pokojně užívali, spo- lečný pastvy, vrchnostenský a obecní, jak od starodávna obyčej byl, když na panským neb obecním poli obilí sklizené jsou, první den panskej dobytek, pak druhý den

Strana 175
z let 1734—1737. 175 obecní na tom pásti se má, jakožto u..., k Svatýmu Kříži, kde se lázně panská stavěti má, a z... pro pasení potahů zůstane. Podobně mohou oni poddaní Peter- kovský jejich obecní a sedlský lesy k jejímu dobrýmu užívati, však ne bez vrch- nostlivé vědomosti a dovolení, aby k zahubení nepřišly. K čemuž milostivá vrchnost a pán na Peterkově sobě .. vrchnostenský právo a dohlížení, aby s dřívím neho- spodařili, za .. na ten spůsob, když poddaní jaký dříví, buď k palivu nebo na ... potřebujou, aby pokaždý s vrchnostenským dohlížením a .... rychtáře se to vzalo. Proti tomu oni poddaní panským l...., totižto Hikanu, kterej les proti polednímu a proti západu slujnce až na Michalovský hranice od ... ských luk až .. cestu pod Hlubočím rybníkem leží, pak panským lesem u Křížního rybníku ve všem po- koji .., a ode všeho škodlivého činění se jich dokonce pod skutečným vrchnost- livým trestáním varovali. Ty dvě obecní luka, totiž jedna jmenovaná v Huncgruntu, a druhá v Štulle, ty obě oni mně a mejm dědicům a descendentům proti ročnímu záplatu sedmi zlatých zanechati] se zavazujou; který luka mý potomky a budoucí páni na Peterkově nikterak sobě přivlastňovati neb .. Peterkovským poddaným bez vůle jejich vzíti nemají, poněvadž oni takoví při velkých maršech a kvartyro- vání ..., jak urbář při kanceláři Peterkovským, který jsem já znovu vyhotoviti dal, mou vlastní rukou podepsal a mým rytířským sekritem potvrdil, vykazuje. Pročež k jistému držení a utvrzení toho sem já to milostivý nadání netoliko mou vlastní rukou podepsal, anobrž rytířskou pečetí potvrdil. Jenž se stalo na zámku Severin Remigi z Dlouhé Vsi. Peterkovském dne 1. Maji anno 1736. Na kopii archivu zemského poznamenáno: „Orig. listina pergamenová, majetek rustikalistů v Petr- kově. Zachovaly se známky pečeti visuté, která však schází.“ Ves Petrkov, kteréž týče se tato listina, stojí hodinu cesty od Německého Brodu na jih, západně od farské vsi Svatého Kříže. Ves Lípa leží čtvrt hodiny cesty od Petrkova na jihozápad. Michalovice jest sousední obec od Petrkova na západ. Petrkov a Lípa psány jsou na mapě gen. štábu Peterkow a Linden. Jsou to vsi české; někdy tvořily statek, jejž dle Sommera (Čásl. 151) roku 1755 pan Severin z Langendorfu prodal ku panství Střítežskému (Schrittens), s nímž pak zůstaly spojeny. — Mlejnce, kteréž roku 1736 měly téhož pána, jsou dvě německé vsi v Moravě u hranic českých, jižně u vsi Červené Vody; nyní jmenují se německy Dorflenz a Hoflenz, v českých knihách Mlýnice. Podle Volného (kraj Olom. 275) pan Severin Re- migius Langer z Langendorfu koupil tam r. 1712 některý majetek od Liechtensteinského panství Rudského (Eisenberg); po Severinovi prý dédil Ferdinand Otto Langer z Langendorfu, jenž prý r. 1739 prodal statek Mlýnický se sklárnou opět ku panství Rudskému, při němž pak zůstal. V některém z těch letopočtů jest nejspíš omyl. — *) Fidalgo, španélsky hidalgo, šlechtic menšího řádu. 414. 1737, 17. srpna: Vrchnost Schwarzenberská propouští vesnickou poddanou z pod- danství se spravedlností. Von Gottes Gnaden wir Eleonora Amalia, des H. R. Reiches verwittibte Fürstin zu Schwarzenberg, gefürstete Landgrafin in Kleggau, Grafin zu Sulz, Herzogin zu Krumau, geborne Herzogin zu Sagan und Fürstin von Lobkowitz, testamentarisch

Strana 176
176 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ernannt und landtäflich confirmirte Vermundschafts-Administratricin derer samment- lichen Pupillar-Herrschaften Murau, Wittingau, Frauenberg, Postelberg, Wildschitz, Reifenstein, Drahonitz, Protiwin, Worlik, Winterberg und Cheynow, thun auf unter- thänigstes Anlangen und Bitten die zur Herrschaft Worlik ins Dorf Wescze ange- hörige Unterthanin Rosina, des Johann Picha eheleibliche Tochter, derjenigen Unter- thänig- und Botmässigkeit, wormit sie bishero verbunden gewesen, sammt all ihrer Erbgerechtigkeit, im Fall sie deren was habhaft, entlassen und kraft dieses befreien. Urkund unserer vormundschaftlichen Fertigung. Geben Frauenberg den 17. Aug. 1737. (L. S.) E. F. zu Schwarzenberg mp. Originál výhostu v archivě Vorlickém 5. AU. 4. 415. 1737, 26. října. Kněžna Eleonora Schwarzenbergová nařizuje, kdy jaké odchodné (lytrum, výkupné) poddaný má platit při odchodu z panství Postoloprtského. An Chladek. Wir haben ab euren geh. Bericht vom 6. decurr. vernommen, welchergestalten ihr die Ueberlassung der Maria nach Todes Adam Seemann Bauers zu Schissglock hinterlassenen Tochter, an den Abbten des Klosters Ossegg, uns zwar zu Belieben stellet, jedoch anbei dafür haltet, dass wir, — nachdem gedachte Unter- thanin wohl bemittelt ist, und derlei Leute bishero öfters von der Herrschaft weg- gelassen worden, woraus nichts anderes folgen thäte, als dass nur die ärmere ver- bleibeten, und am Ende manche Höfe und Häuser wüst stehen müssen, — zu Einhal- tung dieses Wegzuges vermöglicher Unterthanen von unserer dortigen Pupillar- in auswärtige fremde Herrschaften einen Befehl und Verordnung erlassen möchten, kraft dessen derlei abziehende Leute allemal einen Theil ihres Vermögens in herrschaft- lichen Händen zurücklassen, folglich dieses pro Lytro erlegen sollten. Nun seiet ihr hieran gar wohl, und haben wir auch schon öfters erinnert, dass ihr jedesmal in eueren diesfälligen Berichten auf ein Lytrum gutächtlich an- tragen sollet, zumalen es benebens auch an sich darumb billig ist, weil derlei Leute auf unserer Herrschaft ihre Mittel und Vermögen erworben haben. Damit nun hiebei eine Ordnung gehalten werde, so statuiren und verordnen wir hiermit, dass von nun an, bis auf anderweiten Befehl, folgende Mass gehalten werden solle, u. zw. 1° Wann Unterthanen auf ganz freien Fuss losgelassen werden, solle allezeit derselben Vermögen in quanto in dem hauptmannlichen Gutachten angezeigt, bene- bens angefügt werden, was ein derlei Unterthan a proportione seines Vermögens nomine lytri, ausser der gewöhnlichen Kanzleigebühr, erlegen könne; gestalten wir uns in diesem casu die weitere Determination circa quantitatem lytri vorbehalten. So es aber

Strana 177
Odchodné na Postoloprtsku 1737. 177 2° Loslassungen auf vorgehende Interventionsschreiben, und wo der Unterthan von unserer Pupillarherrschaft und dortigen Incorporationen weg, hingegen in eine andere fremdherrische Unterthänigkeit wieder eintritt, da solle, wann dessen Ver- mögen sich über 200 fl. erstreckt, 10 pro cento nomine lytri abgefordert und den herrschaftlichen Renten verrechnet werden. Wäre aber 3° des losbegehrten Unterthans Vermögen nur etwa à 100 fl., so können zwar solche und geringer vermögliche Unterthanen in diejenige fremde Herrschaften, welche auch die ihrige zu unserer euch anvertrauten Herrschaft und incorporirten Gütern gratis überlassen, eben ohne Lytro weggelassen werden. Stehet derer Ver- mögen aber über 100 fl. bis auf 200 fl., oder aber die intervenirende Herrschaft über- lässt ihre Unterthanen uns auch nicht ohne Lytro, so solle alsdann von so weit bemittelten Leuten 5 pro cento als ein Lytrum, ausser der Kanzleigebühr, welche allezeit neben dem Lytro insbesondere zu erlegen ist, von itzo an abgefordert, und der Anschlag des Losgeldes nach dieser Proportion genommen werden. Es waltete dann dabei ein so andere billige Umbstände — gleichwie wann vor einiger Zeit ein vermöglicher Unterthan von der intervenirenden Obrigkeit zu uns übergelassen worden — ob welche uns bewegen können, noch für diesmal oder weiter den weg- begehrten Unterthan gratis zu überlassen, und dadurch dem intervenirenden Theil die Gleichheit vor das Vergangene wiederfahren zu lassen. Darauf ihr in euren künftigen Berichten reflectiren, und uns davon die Anzeig ausdrücklich thun sollet. Im Uebrigen könnet ihr der Eingangs gedachten Maria Seemannin beibringen, wie selbte sich wohl auch auf unserer Herrschaft anständig verheiraten, und dadurch das obstehend ausgemessene Lytrum ersparen könne... Wien 26. Oct. 1737. Koncept v kníž. archivě Třeboňském A. 5AU. 1a. — Ves Třískolupy, německy Schiessglock, odkudž byla nevěsta, stojí na panství Postoloprtském; z čehož dlužno souditi, že to nařízení bylo vydáno na panství Postoloprtské, a Chládek že tam byl hejtmanem; bylo-li vztaženo také na jiná panství rodu Schwarzenber- ského, není v něm naznačeno. — O odchodném na Třeboňsku 1706 viz výše str. 24 č. 346. 416. Robotní patent císaře Karla VI. pro království České a markrabství Moravské vydaný dne 27. ledna 1788. Popud k vydání tohoto již třetího patentu robotního vyšel od císaře Karla VI, jejž dojímalo, když dovídal se o zlém zacházení s poddanými na mnohých panstvích. Rytíř Zahrádka z Eulenfelsu, pán na Pa- vlově u Rynarce, byl r. 1731 zavražděn od svých služebníků, s nimiž tvrdě zacházel; jeho manželka byla s vrahy srozuměna. Když císaři Karlovi byl předložen návrh, aby té ženě udělil milost, panovník projevil nevoli svou nad tím, že některé vrchnosti nenáležitě nakládají s poddanými, a nařídil české kanceláři dvorské, aby Archiv Český XXIV. 23

Strana 178
178 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: vypracovala osnovu zákona, který by v tom pomohl. Kancelář pak 26. ledna 1736 přednesla císaři obecnou zprávu o bídném stavu poddaného lidu, a navrhla, aby dvě kommisse, jedna v Čechách a druhá v Moravě, ohledaly některá panství a vyšetřily, jaké povinnosti se kde ukládají poddaným. Obě kommisse vykonaly svůj úkol během roku 1736. Potom kancelář dvorská vypracovala osnovu nového robotního patentu, jejž dne 19. prosince 1737 předložila císaři se svým odůvodněním Císař po dvojdenní poradě schválil patent beze změny dne 27. ledna 1738. Grünberg, Die Bauernbefreiung, II. díl, 1893, str. 20—30 podává výtah z některých úředních akt, str. 30—38 z patentu. Zde se otiskuje text plný. Obnovený robotní patent a vyměření jiných případností a stížností mezi vrchností a poddanými v království Českém a markrabství Moravském leta 1738. My Karel Šestý, z boží milosti volený Římský císař, po všecky časy roz- množitel říše, v Germanii, Špaňhelský, Uherský, Český, též Dalmatský, Charvátský a Slovanský král oc, arcikníže Rakouské, markrabě Moravské, kníže Lucemburské a Slezské, též markrabě Lužické oc oc. Vzkazujem všem a jednomu každému ze všech čtyr stavův království našeho dědičného Českého a markrabství Moravského, našim milým obyvatelům a poddaným, milost naši císařskou a královskou, též vše dobré. A jest jim prvé povědomo, kterak tak někdy náš nejmilejší pan otec, Leopold císař a král slavné paměti, pod datum 28. dne měsíce června 1. 1680, pak my sami respective 22. měsíce února a 2. měsíce září r. 1717 jisté patenty a vyměření z strany robot a jinších povin- ností, též dalšího zachování mezi vrchností a poddanými, jsme milostivě projíti dali: a jakož od toho času nové roztržitosti a nedorozumění zase se vyskytly, pročež jsme za potřebné býti uznali, k zachování všeobecného zemského pokoje takové patenty vysvětliti a rozmnožiti. Především ale, poněvadž v těch patentích až posavade stalé vyměření, jakby poddaný v svých stížnostech náležité spravedlivé dopomožení a vyřízení dosáhnouti mohl, rozličné nesrozumění jak od strany vrch- nosti tak i poddaných spůsobilo, tehdy v tom patrnou a vysvětlenou míru a cíl ustanoviti chtíti ráčíme, a předně, beztoho vše spolčení, srocení, puntování a pozdvižení poddaných obcí a lidu sedlského, krásně by spravedlivé stížnosti měli, vždy všeobecnému pro- spěchu a pokoji napříč čelí; protož také v naším Obnoveným královským Zřízení Českým Zemským pod literou S. XIII, a Moravským Zřízení Zemským fol. 221, nanejvejš se zapovídá, a mají téhož přestupníci jak mocí předešlých nařízení a pa- tentův, tak ještě dálejic na všechen spůsob netoliko ostře na těle, alebrž i dle povahy věci na hrdle neprominutedlně potrestáni býti. Neb když našich věrnopo- slušných duchovních i světských stavův poddací obce, lid sedlský a poddaný proti své vrchnosti neb hospodářským sloužícím nějaké stížnosti míti se domnívají, ne s kvaltem, pozdvižením a spolčením to pohledávati, nýbrž dle ustanoveného nařízení u soudce své právo žádati, a to na ten spůsob, jak my v přítomným novým pa- tentu pravidlo, podle kteréhožto by vrchnost a poddaný pokračovati měl, vysazujeme

Strana 179
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 179 a patrně vysvětlujeme: tehdy se taky milostivě důvěřovati ráčíme, že každá vrchnost tohoto patentu smysl dobře pováží, pak podle téhož míry a na ruku dání dobrý řád a slušnost v zachování svých poddaných ustanoví, následovně vyskytnouti se mohoucí nesnáze a stížnosti sama vyšetří a napraví, též budoucně téhož patentu vyměření nijakž nepřestoupí. Pokudž by ale předce něco protivného se přihodilo, mají poddaní především, a to vždy, své domnělé stížnosti u své vrchnosti skrze po- slušnou žádost bez všeho pozdvižení, s náležitou ponížeností a rozšafností, nebo oustně, když by vrchnost na místě byla, neb v její nepřítomnosti písebně, neb také skrze odeslání jedné neb dvouch osob oustně přednésti, pak na to v prvním pří- běhu přítomnosti 14 dní, v druhém pak příběhu nepřítomnosti šest neděl, dobroti- vého prostředkování očekávati; naproti tomu však vrchnosti zavázané býti, netoliko své poddaný volně vyslyšeti, jejich žalobu náležitě vyšetřiti, jim vši slušnost dle tohoto patentu prokázati, nýbrž také svým poddaným zstrany toho ohlášení a sup- plicirování nic obtížného, jaké by to koliv jmeno mělo, v tom nejmenším dopustiti dáti, jenžto sice od nás a našeho královského gubernium ostře a příkladným trestem neprominutedlně stíženo bude. Kdyby ale za druhé, těch 14 dní aneb šest neděl bez slušného vrchnostlivého dobro- tivého prostředkování proběhlo, tehdy poddaným svou žalobu našemu královskému úřadu krajskému přednésti se neodjímá; krajského ouřadu ale povinnost bude, ža- lující poddaný zatím, aby jim dálejic nic neslušného od jejich vrchnosti neb slou- žících se nestalo, pod svou ochranu vzíti, pak v takové případnosti dle uznání vrchnosti písebně neb s povoláním též oustně to předstírati, neb tam na místo jeti, a přednešené stížnosti dle svého svědomí a ouřadní přísahy, (k čemuž my jej tímto napomínati a zavazovati chtíti ráčíme), pilně, náležitě a bez všeho průtahu vyšetřiti, též dle právního uznání prostředkovati a náhradu učiniti. Za třetí, kdyby jedna neb druhá strana skrze krajské ouřadní zaopatření a vejpověď předce se stíženou býti mínila, tehdy má to poručení nic však méně zatím bez odporování dozajista se zachovávati, však ale obtížené straně svobodno býti, naproti tomu k našemu královskýmu gubernium, tak jakž předtím nařízeno jest, non ad effectum suspensivum, sed solummodo devolutivum, své outočiště (však bez těch sice při odvolání předepsaných právních slavností) vzíti, zstrany takového při královském úřadě krajským náležitě se ohlásiti, pak nato v svém na naše krá- lovské gubernium znějícím stížným spisu ty puňkta, v kterých ona outok beroucí strana stíženou býti se míní, jakož i příčiny a důkazy, proč jiné vyměření se doufá a žádá, potřebně a vejslovně předestříti, pak takový stížný spis při našem králov- ským gubernium podati. Náš královský ouřad krajský ale, jak brzo odvolání ozná- meno jest, bez prodlévání a ex officio okolostojičnou zprávu na naše královské gubernium učiniti, též jestli nějaké spisy neb důkazy před rukami jsou, takové spolu 23*

Strana 180
180 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: odeslati. Královské gubernium naproti tomu jak krajskou zprávu se všemi spisy, tak s odvolávající strany podaným stížným spisem zase ex officio ihned té, zstrany poddaných nadání a stížností schválně ustanovené kommissí*) odevzdati dáti, tato ale v tom dle pohledávající potřeby, však co se dá dělat v krátkosti jednati, poddaným, když by věc zmotána byla, právního přítele ex officio dáti, následovně podle důsta- tečně stalého vyšetření to, co by za pravé uznala, našemu královskému gubernium skrz své zdání vyjeviti, toto pak, když by tu věc dosti povážilo, náležitou vejpověď na to učiniti, a to vypověděné provisorie k exequirování přivedsti dáti. *) an die wegen deren Unterthanen Privilegien und Beschwerden eigens angestellte Commission. Za čtvrté, kdyby také při tomto vyměření jedna neb druhá strana při jednom neb druhým puňktu přestati nechtěla, tehdy se dovoluje další a poslední outok k nám,* však zase bez všech právních slavností, též cum effectu tantum devolutivo, a bez odeslání nějakých k tomu cíli deputirovaných poddaných, vzíti, následovně odvolání beroucí strana má svůj stížný na nás znějící spis našemu královskému gubernium odevzdati, ona pak ta při kommissí a královským krajským ouřadu zašlá acta cum copia protocolli et rationibus decidendi, tolikéž nový stížný spis ihned ex officio *) Recurs an uns. k našemu nejvyššímu rozsudku odeslati. Pokudž by ale za páté, proti tomuto našemu nejmilostivějšímu vyměření poddací obce a lid sedlský s svými stížnostmi podle předepsaného řádu, totižto předně při své vrchnosti, potom při naším královským úřadu krajským, pak při naším královským gubernium, se ohlásiti a tam dopomožení vyžádati zanedbali, nýbrž zupříma aneb s přeskročením jednoho neb druhého pomocného místa nás zaneprazdňovati se opovážili: tehdy chceme proti takovým s neprominutedlnou příkladnou pokutou pokračovati. Dálejic pak a poněvadž za šesté, nedorozumění mezi vrchnostmi a jich městma, městečkami a pod- danými na mnohých místách za příčinou privilegií a nadání, též také jich vejkladu svůj začátek vzalo; pročež my respectu království našeho dědičného Českého pře- dešle v letách 1680 a 1717 prošlé patenty tak a na tento spůsob vysvětlené míti chtíti ráčíme, aby na žádná nadání poddanýjch obcí a sedlákův v teď praveném království našem dědičném Českém, kterýchž by před časy minulého pozdvižení byli nabyli neb užívali, pozor učiněn,*) nýbrž taková nadání zcela zdvižena a v nic obrácena a kassirována byla, leč by poddaní taková privilegia a nadání po nadpodotknutém minulém pozdvižení od svých vrchností, neb sice jinak na jeden neb druhý spůsob znova nabytá míti a v užívání přivedená právně proukázali; v kterýmžto příběhu při takových nadáních] spravedlivě chráněni, jinak pak ihned odmrštěni a nikterak *) Reflexion zu machen. slyšáni býti nemají. Jakož po vyměření předešlých patentův žaloby a to nejvíc v tom pozůstá- valy, že od té neb oné vrchnosti, neb raději od těch sloužících poddaní s robotami

Strana 181
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 181 a prácmi přes příliš obtěžováni, a tudy v takový stav posazeni byli, že svou živnost a prostředky k zapravování svých břemen a povinností sobě vyzejskati nemohli; aby ale věrní a poslušní poddaní v skutku seznati mohli, kterak my jim s spravedlivou a slušnou ochranou přispěti nakloněni jsme, a je proti křesťanské lásce, právu a přirozené slušnosti obtěžovati dáti nemíníme: tehdy z císařské a královské moci a dokonalosti následující ustanovení a nařízení naše ve všem zachovávánu býti vě- děti chtíti ráčíme, a to sice za sedmé, předně nedělní a sváteční dni, kterýžto dle obyčeje křesťanského se slaviti mají, od všech robot zcela se osvobozují. Pokudž by ale při dalekých fůrách se přihodilo, že by na cestě sem a tam nedělní neb sváteční dni se zběhly, tehdy ty tak dobře, jak sice na cestě strávené všední dni poddanýmu k dobrému přicházeti, a od následující roboty se sraziti mají. Nápodobně v těch časích a příbězích, kdežto k bezelstnému hospodářskému zaopatření, jak dálejic dole následuje, poddaný také dle potřeby skrze celý týhoden k robotě přidržán býti může, tolikéž při těch panství[ch] a statcích, kdežto podle právního a dobře zachovalého obyčeje neb ná- ležitých urbářův porovnání neb vejpovědi po čtyr neb pěti dnech týhodně se robo- tuje, když v takových případnostech sváteční dni v týhodni se scházejí, tehdy takové sváteční dni poddaným k dobrému na tento spůsob přicházejí, že on k dalšímu do- sazení těch svátečných dnův přidržán býti nemůže. Naproti tomu kdo jenom tři neb míněji dni v týhodni robotovati povinen jest, ten má takové, krásně by sváteční dni do toho padly, zcela a zouplna vykonati. Za osmé, která poddaná města, městečka, vsi a poddaní mocí právních urbářův, smluv, vejpovědí neb dobře zachovalého obyčeje, ne k naturální robotě, nýbrž místo té k jistým platům neb jiným povinnostem, neb sice také k naturální robotě, však ale jenom na jisté dni v roce, neb na jeden neb dva dni v týhodni, neb k jistým vyměřeným robotám při té neb oné práci aneb při tom neb oném dvoru, poli, louce a těm podobným zavázáni jsou: ti mají při svém právě na všechen spůsob zanecháni, nijakž ale přes to víceji obtěžováni býti. Za deváté, naproti tomu kteří k nápodobným menším robotám právo nemají, ti mají v obyčejných panských hospodářských důležitostech a potřebách skrze celé tři dni, a nic víc, robotovati, a to skrze tolik času a hodin každého dne, jak by respective při potahu hovado, a při rukovní práci člověk vystáti a pořád od dne k dni vytrvati mohl. A poněvadž zstrany toho, jak z království našeho dědičného Českého, tak dědičného markrabství Moravského, učiněné zprávy skoro jednostejně dokonale potvrzují, že robotní potah přes deset hodin v jednom dni, s dovolením mezi tím dvouch hodin k odpočinutí, krmění neb pasení, přidržeti se nemůže; pročež my na vrchnosti zstrany robotních potahův cíl a míru tímto milostivě ukládati chtíti ráčíme, aby oni sice rozeznání a slušné povážení — co by tak hovado udělati

Strana 182
182 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: mohlo, a kdy by takové na robotu přijíti a zase odtud vykročiti mělo, ohledajíce se na to, že některé silnější neb mdlejší jest, též lepší neb špatnější vobrok má — měli; však takový robotní potah v jarních a letních dlouhých dnech dýlejic ne, než nej- vejš deset hodin každého dne přidrželi, a tak podle toho před a po poledni ve všem v desíti hodinách vykonávati mající práci, též ty mezi tím, však bez ujmy těch desíti hodin, přicházející polední dvě hodiny ku krmění a pasení rozdělili; při tom ale ještě toto, jak ode všech slušnost zachovávajících vrchností až posaváde se dělo, tak pozorovali, aby zdáleným poddaným ten při vyjetím [sic] na robotu a zpátky navrácením strávený čas do roboty potažen byl. Z druhé strany naproti tomu ale slušné jest, oné poddaný, kteří z své vlastní viny a nedbánlivosti v vysazených třech dnech některou hodinu zameškali, k vynahražení takové a dosazení takové ještě v tom neb následujícím týhodni, neb na nejmenším v tom měsíci zase in natura přidržeti. Při tom však ještě toto k pozorování jest, že v čas beztoho tak dlouho netrvajícího klízení sena a obilí tehdáž těch obyčejných deset hodin nemůže se tak ostře bráti, nýbrž jestli by pro nestálost času skrz některé dni neobyčejné pilnosti zapotřebí bylo, aby obilí a seno se nezkazilo, alebrž suché se sklidilo: v takovým příběhu slušnost [s] sebou přináší, aby v této potřebě potahy dle možnosti před rukami byly, vzláště pak když hovado při na- a skládání vždy sobě odpočinouti může, též k jeho posilnění něco od suchého vobroku se jemu dává, a po vykonalém sklizení proti tomu delšímu přidržání k robotě zase delší odpočinutí se připouští. A to, jak mnoho, robotních potahův se tejká. Mohouce ale při rukovní práci robotíř něco dýl než hovado vytrvati, tak má on při bezelstné a času dalšího nepřipouštějící hospodářské potřebě, jakožto při žni a dělání sena a těm podobným, s svou pomocí dle své možnosti přispěti. Za desáté, s touto obyčejnou třídenní robotou srovnává se ten na rozličných místech dle starobylého obyčeje ustanovený robotní spůsob, že totižto poddaní, kteří by s dvojím potažním hovadem sice skrze tři dni robotovati měli, jenom s jedním kusem; oni pak, kteří by čtyrmi kusmi robotovati museli, jenom s dvouma skrze celý týhoden se najíti dávají; nápodobně kde místo celých třích dnův každodenně jen toliko po půl dni buď ráno neb spoledne se robotuje; neméně když, jak na mnohých místech obyčej jest, místo třídenního ranějšího za- a pozdějšího vypřažení robotní potahy skrze čtyry neb pět dní týhodně teprv okolo jedenácté hodiny na pole přicházejí, a o čtvrté neb páté hodině zase se propouštějí: neobsahujíce ale tyto z urbářův neb jiných dobrovolných smluv a srozumění mezi vrchností a pod- danými pocházející, však třídennímu robotování podobný obzvláštní spůsoby v sobě nic neslušného, tehdy také při nich na všechen spůsob se zanechati může. Za jedenácté. Při mnohých panstvích a statcích netoliko v sekání, dělání, též vození dříví a mrvy a těm podobných, alebrž i také v polní práci, vzláště

Strana 183
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 183 v zdělávání polí, tento obyčej jest, že se nejde na denní čas, nýbrž na denní dílo, též jednomu každému robotnímu tažení jedna jistá vyměřená práce od tolik zá- honův, honův neb sáhův, neb tolik vejsevku, ku příkladu dle proporcí těžší neb lehčí půdy a k tomu potřebujících koní neb mdlého hovězího dobytka, od jednoho neb půldruhého českého korce, neb od jedné, půl druhé neb dvouch měřic morav- ských, respective také víc a míň, se ukládá a vykazuje, tak že poddaný po takové dobře vyřízené práci na tento den od dalšího přidržení k robotě se osvobozuje; kterýžto spůsob sice od dobře zkušených hospodářských lidí jak pro vrchnost, tak pro poddaného proto za dobrý a užitečný se drží, poněvadž vidíce poddaný a jsa ujištěn, že přes tu vyměřenou práci k další robotě potažen nebude, on lepší chuť a vzbuzení dostává, lépejic k sobě přijíti, dobrá a schopná hovada sobě vychovati, s dobrou a potřebnou přípravou se zaopatřiti, pak s takovou robotu dobře a spěš- nějic vykonati, následovně ostatní a vybejvající čas pro sebe užitečně vynaložiti a sobě něco zejskati, nikoliv ale, jak sice obyčejně se dělo, den a v něm vyměřené hodiny s váhavou a špatnou prací stráviti, a sebe, svou čeleď a dobytek těžce a bídně den ode dne vychovati. Podle čehož nedadouce se tato věc tak lehce vesměs vyměřiti, jedné každé vrchnosti k povážení se zanechává, zdaliž by na nápodobný spůsob, však vždy s dobrovolným dorozuměním poddaných, z jedné strany panské hospodářství dobře a dle slušnosti uvedeno a fedrováno, z druhé strany pak pod- daný k pilnějšímu provozování své živnosti a k lehčejšímu zejskání, mimo obecných daní a břemen, svého potřebného vyživení vzbuzen býti mohl. Jakož ostatně každá vrchnost, aby poddaný chvapnou a špatnou prací podle odměření nevykonal, skrze své k tomu postavený lidi a sice jinák již důstatečně dohlídnouti dáti věděti bude. Za dvanácté. Robotování skrze tři dni týhodně v vrchnostlivých hospodář- ských obyčejných případnostech tuto se vyrozumívá. Co se ale nyní neobyčejné roboty, jakož při těch k zejskání pohodlnějšího času a povětří ochotnou pomoc i skončení potřebujících hospodářských příbězích, jmenovitě při zimním a letním setí a k tomu potřebného posledního připravení a zdělání půdy, při žni, to jest při řezání, sekání a klizení všelikého obilí, při dělání a klizení sena a votavy, a při lovení rybníkův, též při jiných nenadálých nebezpečných a žádné prodlevání ne- trpících případnostech, jakožto při potrhání rybníkův, nebezpečenství ohně, kvalt- ního zanepráždnění a těm podobných dotýče: tu jest na všechen spůsob za slušné, aby poddaní své vrchnosti, od které své vyživení a ochranu požívají, s společnou prací vespolek přispěli a na ruku šli, následovně jak dlouho nápodobná neobyčejná důležitost trvá, týhodně skrze víceji než tři dni, i také když by vrchnost zapotřebí uznala, stále skrze celý tejden robotovali a nápomocni byli. Při kteréžto neobyčejné stálé robotě však dvojnásobná věc od vrchnosti dle přirozené slušnosti se pozoro- vati má, a to sice

Strana 184
184 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: za třinácté, aby vrchnost své hospodářství a k tomu potřebnou stálou ro- botu tak zaopatřila a rozdělila, by skrze to poddaný také své vlastní hospodářství, z kteréhožto on svá všeobecná břemena a vrchnostlivé povinnosti skoro jedině nésti musí, zdělati a zaopatřiti, následovně na něj vypadající kontribucí platiti, v stavu se zachovati mohl a tak nikoliv zkažen nebyl. Tuto pak žádné těžkosti není a pod- danýmu již dosti spomoženo jest, při oných panstvích a statcích, kdežto starý ne- zrušený právní obyčej jest, skrze neobyčejný roční hospodářský čas jenom po jednom, dvouch, třích neb čtyr dní týhodně, neb naskrz jenom po půl dni, neb místo dvouch neb třech potažních kusův jenom s jedním, a místo čtyr jenom s dvouma skrze celý týhoden robotovati; nápodobně při oných panstvích a statcích, kdežto poddaný majíce důstatečných rolí a luk, mimo robotního potahu ještě jiný potah pro sebe a své hospodářství držeti v stavu jest a skutečně drží; naproti tomu ale v takových místech, kde ani jedno, ani druhé předřečené se nevynachází, na ničemž jiným ne- pozůstává, než co u spravedlivých a přirozené slušnosti místo dávajících vrchností za obyčej jest, totižto jenom skrze tři dni v týhodni potažní, ostatní tři dni pěší, aneb jeden den přes druhý, neb také posledně jeden týhoden přes druhý potažní, a na- proti tomu samotně pěší robotu požádati, a skrze to poddanýmu takovou příležitost dáti, aby on tolikéž v svým malým, však k svému zachování potřebným hospodářství pohodlnost času, povětří a půdy užiti mohl, a přinucen nebyl, při minulém čase a zatvrzelé půdě své připravení a klizení zanedbati. Podle čehož všem a jedné každé gruntovní vrchnosti nanejvejš přísně tuto poroučíme a nařizujeme a konečně chtíti ráčíme, aby oni svým poddaným potřebný čas k obstarání svého vlastního hospodářství dopřáli a udělili, následovně v tom přirozenou slušnost, pak křesťanskou lásku a otcovskou pečlivost jim v skutku prokázali, a skrze to většího božského požehnání oučastni býti mohli. Při tom jest za čtrnácté, v předešlých patentích již vyměřeno, poddaným v čas neoby- čejné celytýhodné roboty slušnou náhradu prokázati,*) s tímto dalším doložením, že taková sama v sobě neb dle vysazení starých urbářův anebo podle nezrušeného obyčeje, aneb když nic podobného před rukama nejní, dle slušnosti se pozorovati má, obzvláště pak při těch místách, kde poddaní při nápodobné neobyčejné robotě po dvouch osobách se najíti dávají. Poněvadž ale na mnohách místách tento slušný obyčej také jest, že poddaní, kteří dle svých gruntův a živností čeleď držeti v stavu jsou a skutečně držejí, neb zrostlé děti neb také bratry, sestry a jiné s nimi při jednom hospodářství stojící přátele místo čeledi potřebují, namístě jednoho ve žni a sena dělání nepotřebujícího potahu dvě pěší osoby na robotu dostaviti mají. Jest také naproti tomu za slušné, aby nápodobní přes obyčejnou třídenní povinnost panské práci ku pomoci přicházející poddaní za to náhradu dostali; v čem ale táž náhrada vlastně pozůstávati má, taková jest podle rozdílu míst také rozdílně uve-

Strana 185
Robotní patent cisaře Karla VI. 1738. 185 dena a ustanovena. A to sice podle dostalých zpráv na nejvíc místách robotíři v čas žní a sena dělání dílem jednou, dílem dva- i třikrát za den jídlo dostávají; jinde pak denně jenom chleb, a k posledku jistá částka piva se jim předkládá; v jiných místech naproti tomu jim se denně nic nedává, nýbrž neb pro všechny obce a pro celé panství společně, neb pro každou obec neb každý dvůr vzláště něco jistého od chleba, žita, hráchu a jiného vaření, od masa, másla, soli, piva a těm podobné potravy najednou neb oukolem jim se vysazuje a vydává. Což my při těch v roce 1717 prošlých patentích dle jich vlastního smyslu také tak zane- cháváme, že taková náhrada, jestli ona dle urbářův neb právního obyčeje na něco jisté vysazena jest, podle toho také budoucně zachována; kde ale na ten spůsob nic vyměřeno neb od starodávna ustanoveno jest, podle přirozené slušnosti — z ohledu, že poddaní přes svou třídenní povinnost víc neb míň k robotě se pota- hují, neb víc neb míň osob z jednoho domu postaviti, následovně ten čas své vlastní živnosti ku pomoci své gruntovní vrchnosti stráviti musejí — jim udělena *) eine Ergötzlichkeit widerfahren zu lassen. býti má. Za patnácté, nedá se sice k jistému pravidlu přivedsti, jak mnoho a koli- kerami potahy jeden celý, tříčtvrtní, půl- neb čtvrtní sedlák neb láník k robotě potažen, a jak mnohými polmi a příslušenstvím, aby on obstáti mohl, zaopatřen býti [by] měl; kdežto pro velký rozdíl menšího neb většího vejnosu půdy a země, též tu neb tam luk a pastvy, následovně dobytka chování důstatek aneb naproti tomu nedostatek jest, některý sedlák, obvzláštně kdežto ještě na ovoci, dříví a na po- dobným užitku, neb také na rozličných věcích skrze svou pilnost sobě zejskající přirážky má, ten rovně tak dobře a lépeji s polovicí, než druhý jinde ještě jeden- kráte tolik polí mající, obstáti může; však kde se vesměs a pro celou zem usta- noviti nedá, tu každá vrchnost na svém panství neb statku to dobře napraviti a v řád uvedsti může, kdežto jí, jak ty neb oné grunty k pozorování jsou, dobře povědomo býti může a musí; tolikéž gruntovní vrchnost jestli tento neb onen sedlák proti druhému sobě rovnýmu daleko špatnější grunty a živnost má, takovou rovnost neb v uložení menší roboty neb ušanování při subreparticí menší kontribucí a skrze jiné spůsoby podle přirozené slušnosti již napraviti věděti bude, k čemuž my také ji nejmilostivějic a přísně poukázati chtíti ráčíme. Ostatně sice zase při tom pozů- stává, že v vyměření, zdaliž větší s čtyrma neb třemi, prostřední s dvouma, a menší neb čtvrtný sedlák [s] jedním kusem potahu neb také jenom pěšky robotovati po- vinen jest, tu vždy platný urbářové, právní smlouvy a starodávní obyčejové se po- zorovati mají. Za šestnácté, zdaliž při potahu a k témuž potřebných lidí ještě jeden neb víc pěších robotířův se postaviti mají; tu zase podle došlých zpráv hlavně a vzláště na ten v urbářích založený obyčej přichází. Což tehdy právní urbáři, smlouvy Archiv Český XXIV. 24

Strana 186
186 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a starodávní obyčeje v sobě obsahují, při tom také pozůstati má. Sice ale mimo toho v čas skutečně provozující potažní práce nemají poddaní s obvzláštní hmotnou rukovní robotou obtěžováni býti. Za sedmnácté. Jakož v předešlých patentích, kdežto poddaní na mnohách místách při dalekých fůrách na své outraty tráviti museli, již mírnost v tom usta- novena jest; tak také dálejic při tom se zanechává, aby na jednu dalekou fůru, to jest která by jednu neb víceji nocí na cestě sem a tam potřebovala, — když by taková z roboty, a ne, jak na některým místě proti urbářnímu vyměřenému neb sice zjednanému fůrnímu platu se stala, — od vrchnosti denně pro každýho koně jedna mírka ovsa, a pro každýho k fůře potřebného pacholka za den sedm krejcarův, též snad na cestě potřebující marštalní a mejtní outraty vydané býti mají. Nic však méně v tom podle na mnohách místách dobře zachovalého spůsobu neb smluv a vej- povědí ustanovený obyčej skoro za jedno jest, zdaliž toto patentní vyměření neb naproti tomu jiné rovně tak veliké vynahražení a od škody zbavující mírnost se zachovává. Kde tehdy zstrany urbářův, smluv, vejpovědí a dobře zachovalého obyčeje takové rovně platné vynahražení a od škody zbavující mírnost své již vyměření má, při tom také zcela se zanechává; kde ale nic podobného nejní, tehdy má pravené patentní vyměření na všechen spůsob pozorováno býti. Ostatně pak při tomto článku netoliko dle došlých zpráv obyčejně, ale také samo v sobě dle vší slušnosti k pozorování jest, aby poddaní s dalekými, častějic tak k své zkáze, jak k vrchnosti vlastní škodě přicházejícími fůrami, obvzláště ale při potřebným hospo- dářským čase, jakožto setí a klizení, aby oni v své živnosti a práci skrácení ne- trpěli, všemožně a podle svědomí ušanováni byli. Napodobně všechny dni, které na cestě, počítajíc do toho neděle i svátky, se strávějí, poddanýmu zouplna a s nějakým odpočinutí m], jest-li zapotřebí, obvzláště pak při zlých a těžkých cestách, neboližto dvojnásobným sem a tam nákladem, na obyčejné robotě k dobrému přijíti a sražené býti mají. A ačkoli vesměs za jeden den cesty jednoho sedlského potahu od sv. Jiřího až do sv. Václava v delších dnech čtyry, v kratších pak od sv. Václava až do sv. Jiřího tři prostřední míle sem a tam jeti k počítání přicházejí; nic však méně pro změnění povětří, chvapný přívaly, dlouho trvající deště a tudy spůsobující velmi zlé cesty, též také jiný obtížnosti, obvzláště při hornatých neb bahnivých cestách, dobrému svědomí a outrpnému uznání jedné každé vrchnosti se zanechává. Za osmnácté. Roboty z jednoho panství na druhé a z jednoho statku do druhého následujícím spůsobem napravené a vysvětlené míti chtíti ráčíme: Primo: Fůry z jednoho panství neb statku do druhého mají pod dalekýma fůrami podle předcházejícího článku se rozuměti, a s nima zcela nápodobným spů- sobem se zachovávati. Co se ale jiných obyčejných robot tejká, k těm

Strana 187
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 187 Secundo: poddaní můžou potaženi býti, když druhé panství, statek neb dvůr blízko položený anebo ne příliš, a to jmenovitě ne přes půl druhý míle cesty vzdálený jest. Při tom Tertio: nápodobně onen příběh, jenž častěji státi se může, své vyměření má, když totižto vrchnost robotní povinnost požádati právo má, jisté vsi neb poddaný ale při tom panství neb statku zstrany tam dosti nemající vrchnostlivé práce zouplna podle jich povinnosti užívati nemůže, a tak by se přihodilo, že by ona vrchnost nablízko ležící statek neb jinší grunt přikoupila: tehdy mají takové vesnice a pod- daní se nespečovati, ale povinné býti k tomu přikoupenému statku aneb gruntu roboty k vyplnění jich povinnosti vykonávati. Přes vejš vysazené půl druhý míle naproti tomu Quarto: nemá poddaný od svého příbytku jinam k robotě na žádný spůsob potažen býti. Leda že by on Quinto: mocí právních urbářův, smluv, vejpovědí a od starodávna dobře za- chovalého obyčeje obzvláště k tomu zavázán byl; neb Sexto: že by dokonce neobyčejná a žádného prodlévání, nýbrž velkého ne- bezpečenství trpěti mohoucí příhoda, jakožto při potrhání rybníkův a jiných těm podobných se vyskytla, kdežto náhlé a bezelstné pomoci odevšud pohledávati za- potřebí jest. Nic však méně zase má se ve všech takových příhodách, kde daleké roboty se dovolují, vše ono, což předešlý článek zstrany škody zbavení, jakož i od- ražení toho na cestě sem a tam stráveného času, tolikéž nejmožnějšího šanování poddaných a co sice vyměřuje, pozorovati a zachovávati. Však ale v tom času pod- daným, když oni mimo panství v robotě jsou a několik dní se tam zdržují, oves dávati zapotřebí nejní, pokudž se jim na panských gruntech své potahy pásti ne- zbraňuje. Za devatenácté. Zstrany přípřeží při marších, odvážení mundur, a zstrany potažních robot, k přivážení potravy k vychování vojska, též potřebných příprav k zlepšení cest a silnic, a co ještě víc nápodobných všeobecných důležitostí jest, předně v těch příbězích, kde poddaní za svou přípřež, jakožto při marších, bonifi- kací neb vynahražení na každého koně neb jiný potažní hovado, neboližto od celé země neb od marširujících officírův dostává, vrchnost nejní povinna, něco poddanýmu na robotě přehlídnouti; když ale on žádného takového vynahražení nedostává, tehdy se až posaváde podle došlých zpráv rozličně zachovávalo, že některé vrchnosti takovou přípřež na své panské robotní povinnosti zcela, jiné ale jenom dílem, neb také když to obzvláštně ne často a skrz spoluspřežení jen toliko po jednom koni se stává, nic sobě na robotě odrážeti nenechávají. Poněvadž ale v této důležitosti nelze vesměs v tom vyměření ustanoviti; pročež tuto gruntovným vrchnostem se zanechává, podle jich rozšafnosti a outrpného uznání při nápodobných příbězích takové zaopatření 24*

Strana 188
188 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: učiniti, aby poddaný při svým vlastním hospodářství zkázu netrpěl neb dokonce do miziny nepřišel. Po tomto, od sedmého článku až podsuď, zstrany poddacích robot, co se nej- hlavnějších omylův dotýče, stalém jednání, nyní následují ostatní články, kdež by mimo skutečné roboty ještě poddaní obtíženi býti mohli; a to sice za dvacáté, zanechává se ouhrnkem zstrany gruntovních platův a ourokův, jak starý urbáře, právní smlouvy neb vejpovědi a staré a dobře zachovalé obyčeje sebou přinášejí, zcela při tom, a to tak, že přes to žádná vrchnost něco dle své libosti přirážeti a zvejšiti, moc a právo míti nemá. Co se ale naproti tomu vzláště robotních platův dotýče, tu se nápodobně podle urbářův, smluv a vejpovědí na všechen spůsob pokračovati má. Kde ale něco podobného vyměřeno se nevynachází, tu sice vrchnosti se nezbraňuje, nýbrž dovoluje, zbytečné roboty v nějaký peněžitý plat proměniti; však při tom zapotřebí jest to předně pozorovati, aby pod vyko- náním] skutečné roboty stojící poddaný na žádný spůsob k ničemu více, než co jeho povinnost sebou přináší a jak v vejš pravených článkách obmezeno jest, při- držán nebyl; nebo on v takovým příběhu, že jeho spolupoddaný z skutečné roboty proti platu propuštěn jest, nic proti tomu řícti nemá, nýbrž jenom svou povinnost, a víceji nic, vykonává. Dálejic také slušnost sebou přináší, takovou peněžitou částku neb ročně k zapravení mající vejnos tak snesitedlně a mírně vyvrhnouti, aby platu podrobený poddaný takový plat zase sobě skrze zjednanou mzdu neb skrze rozličné na týhodní neb jiné trhy k prodaji a zisku vezoucí věci, neb skrze své vlastní hospodářství a jiné spůsoby, důstatečně vynahraditi příležitost měl, ne ale naproti tomu snad přinucen byl, robotní plat bez vlastního užitku ledajak ztratiti; pročež také poddaný k takovému robotnímu platu s nucením přidržeti se nemá, a jináče ne, než s jeho dobrou vůlí, ustanovení platu dovolené bude. Pokudž by ale poddaný bez důležité příčiny, a tak jenom z samé tvrdošijnosti, snesitedlný plat na sebe převzíti nechtěl, mají to naše královský ouřadové krajský a královská gubernia prostředkovati, a slušné vyměření v tom učiniti, následovně pak jeho k tomu při- držeti. Při čemž my pak ostatně ještě všechny vrchnosti tuto napomenouti chtíti ráčíme, svým sloužícím, když by oni pod fochem neslušného zalíbení a na oko se býti zdajícího, však ale v skutku jen k zkáze poddaných na ruku dávajícího hospo- dářského zlepšení, neb častějic dokonce pohledávajícího svého vlastního užitku k takovým platům radili, ne tak lehce sluch dáti, nýbrž vždy přirozenou slušnost a zachování svých poddaných obvzláštně před očima míti. Za jedno a dvadcáté. Co se pak povinnosti přádla, které větším dílem při horních statcích, neboližto in natura, neb také v snesitedlným platu obyčejně se dává: takové má podle vysazení a vyměření právních urbářův, smluv, vejpovědí

Strana 189
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 189 a starobylého spůsobu, a ne jinak, se říditi, a nejináč se pokračovati, následovně poddanýho proti tomu nikoliv obtěžovati. Za dvadcáté druhé. Nápodobně srozumívá se s tou na některých místech uve- denou zvyklostí, jisté kusy vrchnostlivého hovězího jalovýho dobytka, volečkův, jalovic neb ovčího dobytka při celé obci neb při svobodných dvořích neb také jiných pod- daných do obecné pastvy a jiné vychování na jedno neb víc let, neb přes leto, s platem neb bez platu přijímati, však jen toliko to, co v právních urbářích, smlou- vách, vejpovědích a v dobře zachovalým obyčeji jak v rozdílu dobytka tak také téhož počtu upevněno a vysazeno jest, se pozorovati má. Za dvadcáté třetí. Tolikéž při tom na některých místech obyčejným zbí- rání chmele, lískových ořechů, kmínu, hub a těm podobných věcí, jestli tato po- vinnost v právních urbářích, smlouvách, vejpovědích, a sice nešť jest in natura neb v jistý plat uvedena, se zanechává. Však při sbírání in natura, obvzláštně když by nápodobné zrostliny se nepodařily, nemají poddaní přes přirozenou možnost k ni- čemu víc, než co in loco territorii, to jest na panství neb statku, k dostání jest, tolikéž místo sbírání nejináč k platu, leč by takový, jak již praveno, se od staro- dávna právně zachovával, na žádný spůsob přidržáni býti. Za dvadcáté čtvrté, má ta předešlá, na mnohých místách bývalá a k záhubě poddanýho směřující zvyklost, rozličné hospodářské svršky neboližto užitky,*) jako pivo, pálený, sejr, slané neb přepouštěné máslo, ryby, dobytek, drůbeř a těm po- dobné věci vlastní a také cizí proti jistému za ně vyměřenému peněžitému platu předkládati, zcela a bez vší vejmínky zdvižena a zapověděna býti; však tímto vej- slovným smyslem, že tato zápověď ostatně vrchnostem v pivovárním urbáři, jakož i vína a pálenýho šenku, tolikéž v vystavování piva, víná a pálenýho do vejsadných krčem aneb hospod, neb kde sice za obyčej jest, k žádné ujmě, aniž tudy na grunty jich cizí pivo, víno, pálený dovážeti dovoleno býti nemá. *) verschiedene Wirthschafts-Feilschaften. Za dvadcáté páté. Též až posaváde na mnohách místách častějic se zname- nalo, že poddaní vzláště hospodářským sloužícím svoje svršky,*) koně a jiný dobytek v malé ceně, ano i takměř darmo odprodati přinuceni, a tudy utlačeni bývali; pročež my to vše tímto nejostřejic zapovídáme, a jak vrchnosti, tak i sloužící přísně na- pomínáme, též dokonale chtíti ráčíme, poddaným, co jich jest, nechati, a to nejinak, než podle přirozené slušnosti a práv, bez všeho skrácení a fortele na se přivísti. *) ihre eigene Feilschaften. Za dvadcáté šesté: Poněvadž tolikéž při soli poddaní skrze přílišné přirážení fůrní mzdy a v vyměřování, skrze vyvýšenou cenu skráceni a obtíženi býti mohou, kdežto však ty v té případnosti leta 1706 prošlé patenty světlé a patrné vyměření dávají, že vrchnost přes solní cenu a fůrní mzdu od nejbližší solnice na každou

Strana 190
190 bečku soli nic víc, než třidcet, a nanejvýš čtyrydcet pět krejcarův za outraty a zisk přirážeti má; a jsouce sůl jedna k lidské živnosti velmi potřebná věc, tehdy také dokonale chtíti ráčíme, aby netoliko prošlé solní patenty ve všem se konečně zacho- vávaly, a proti tomu čelící vejstupky, obvzláště pak proti patentům zvejšené vymě- řování, nešť jest již pod jakým koli fochem zstrany vyměřování soli sloužícímu vy- vrhnutého přídavku, neb sice na jinší spůsob, ostře se zapověděly. Při tom ale ona poddací místa, kterážto solní handl právně nabyly a právo k tomu mají, na všechen spůsob se zanechaly. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Za dvadcáté sedmé: Nemá žádná vrchnost poddaných svých dědictví, obvzláště když děti před rukama jsou, skrze neslušné spůsoby sobě přitáhnouti usilovati. Od čehož mi pak ty gruntovní nápady a práva odoumrti, kterážto od starodávna při některých panstvích neb statcích právně nabyta byla, tuto vejslovně vyjmuté míti chceme. Též za dvadcáté osmé, milostivě a přísně poroučeti ráčíme, poddaný v kontribučné a všeobecného přispění a daní se tejkající důležitosti ničímž nikoliv obtěžovati. A to sice předně ku kontribucí patří a odtud k zapravení přichází, co od země in militari ordinario, a co pod tím in camerali, fortificatorio a sice obsaženo jest, též v recroutním a rimontním požádání neb jiných sněmovních svoleních, jakož i in domestico, na outraty k vychování v zemi v kvartýru ležícího neb naskrz marširujícího vojska, a vesměs ve všech obecných zemských důležitostech na poddanýho se rozvrhuje; dálejic také co k proportionirovanému a nepřílišnému platu pro jednoho zstrany poddací kontribucí snad schválně ustanoviti zapotřebného kontribučního písaře, neb ku přídavku platu pro oného sloužícího, který při své jiné službě také poddaných kontribucí vede a zaopatřuje; tolikéž k placení těch v podobných kontribučních pří- padnostech vysílajících krajských poslův zapotřebné jest. Naproti tomu jsou jiná rozdílná vydání, která sice až posaváde na některých místech poddaným se přirážely, taková však sama v sobě neslušná a zapověděna jsou: totižto když při vykázaných vojenských kvartýřích a marších přes to, co mocí těch pod dvadcátém dni měsíce října 1733 a devátým měsíce března 1735 prošlých regulamentův, a dálejic na to následovaných poručeních vyměřeno jest, vojsku, též také zemským vojsko provádějícím a jiným kommissařům neb panským sloužícím, neb těm při nápodobných důležitostech se potřebovati dávajícím rychtářům a kon- šelům, odplaty a dary na penězích neb vychování a jiné obdarování in natura se dávají; nápodobně když při ročním kontribučním oučtu panský sloužící neb také rychtáři a konšelové neb obce něco jistého na penězích neb vychování dostávají; neméně když některé vrchnosti pro své hospodářský sloužící, tak nazvané zámecké musquetýry neb jiné osoby, plat, pomoc a vychování z poddanýho měšce vykazují,

Strana 191
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 191 následovně tyto a nápodobné samým vrchnostem příslušející outraty a vydání od sebe na poddané uvrhují, neb také poddaný k ručení za panské sloužící se přidržují. Dálejic ale jsou také některé outraty a vydání, které sice v sobě samé slušné, však nemají se z poddaných kontribuční kassy, nýbrž na jinší spůsob vy- bírati: totiž sbírka z masa a z muziky nemá na poddaný podle usedlosti se roz- vrhnouti, nýbrž masitý krejcar od těch, kteří na prodej neb k vlastnímu požívání bijou neb bíti dávají, žádného odtuď, kdo by ten byl, nevynímajíc; ball-impost pak od šenkovních domův, a kde muzika se drží, zapraviti se musí. Na podobný spůsob nemají sirotčí ouřadní outraty z kontribuční, nýbrž z sirotčí kassy se bráti; a třebas by také celé obce neb společní poddaní jistým gruntovným, strážným a jiným platům dle urbářův, smluv a vejpovědí podrobeni byli, nemají takové z kontribuční kassy se vzíti, nýbrž obvzláštně a skrze jiné spůsoby se vybírati. Podle čehož my milostivě poroučíme, aby kontribuční kassa všudy oddělena a ne zmíchána se držela, též z ní nic jiného, než co tam, jak již ponavrhnuto, vlastně přísluší, se nevydalo, následovně poddaní s takovým jim nepříslušejícím vydáním nikoliv se obtěžovali. Za dvadcáté deváté. Co na ten spůsob poddaní k všemu obecnému přispění a těm kontribucí se tejkajícím, též tam patřícím a dovoleným potřebám povinni jsou, na to přísluší vrchnosti subreparticí neb kontribučné rozvržení, jak mnoho k tomu každé poddací město neb vesnice a obec, tolikéž i každý obyvatel takové obce a poddaný měsíčně neb týhodně přispěti má, a to sice jakž naše v tom respectu království našeho dědičného Českého pod sedmým dni měsíce září 1730, a respectu markrabství našeho dědičného Moravského pod témž datum, pak dálejic vysvětlujícím spůsobem pod třináctým dni měsíce září 1731 prošlé nejmilostivější resolucí sebou přinášejí, že totižto vrchnostem dle rozdílu vyskytujících příhod netoliko chudší parti- culares a poddaní v jedné obci skrze možnější, jenž tam se nacházejí, alebrž také celé chudší obce skrz jiné možnější a při jednom panství neb statku lépejic stojící obce přenésti dáti; následovně na možnější poddaný a obce také přes jich mající usedlost neb respective lány a komíny podle slušného a mírného uznání uložiti a přiraziti mocti se připouští a dovoluje. Naproti tomu ale města bez rozdílu, nešť jsou privilegirované neb také špatnější a robotní městečka, odsuď se vyjímají, a ani ulehčení vesnic skrze města, ani ulehčení měst skrze vesnice, nýbrž takové ulehčení při každém městě jenom jedině respectu svých individuorum ne[b] partikulárních oby- vatelův se povoluje a pozanechává; však ale to ulehčení od jednoho panství k dru- hému, neb od jednoho v zemský berni odděleným statku k druhému, a ačkoliv by takové panství neb statkové jedné vrchnosti náležely, konečně zapověděno býti má. Dle čehož toto vše, a to [co?] sice ještě při tom vrchnostem, královským krajským úřadům, kommissím in re tributaria a našim královským guberniis pozorovati předepsáno jest, tímto potvrzujeme. Ostatně pak vrchnosti mimo té při pravené subreparticí neb kon-

Strana 192
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 192 tribučním rozvržení vesměs pozorovati mající slušnosti obvzláště ještě v tom napo- mínáme, aby žádného, jenž kontribuirovati může a kontribuční grunty užívá, snad k rozmnožení panských důchodův nešanovaly, nýbrž každého dle slušnosti do vše- obecného přispění potáhly, a mezi tím také zvláště na ty, jenž dobytek držejí, a obecný pastvy a tak něčeho kontribučního spolu užívají, byť by žádný grunty neměli, dle proporcí užívající pastvy nikoliv nezapomenuli. Za třidcáté. Co vrchnostem mocí sněmovního snešení zapraviti přináleží, to mají z vlastního měšce platiti, nikoli ale na poddaný uložiti. Jakož oné vrchnosti, které nějaké v zemským catastro, to jest v berniční kontribuční rulle v Čechách, v Moravě pak v lánovým visitatorním instrumento potažené poddací grunty, bez slušného vynahražení neb bez navrácení poddaným za to v podobné dobrotě a pod- statě rovně tolik panských gruntův, k sobě přitáhli a svým dvorům přivlastnili, neb s nima k panskému užitku a užívání jináč disponirovali, mají zatím a až ku konci nové usedlosti rectifikatorní v království našem dědičném Českém, a až do další tam a v našem dědičném markrabství Moravském následující nejmilostivější resolucí, všechny sic od poddaných povinované daně, břemena a povinnosti, jaká] koliv takové jmena mají, a jestli in natura býti nemůže, aspoň s slušným peněžitým přispěním jak za zašlý čas, tak i budoucně nésti povinny býti; načež naše královské krajské hejtmany pečlivý pozor ex officio míti budou. A aby za jedno a třidcáté, poddaní sami také věděti a viděti mohli, jaká jich po vinnost v kontribuirování jest a co jsou na to od času k času odvedli, následovně co ještě odvésti mají, pak aby oni od své vrchnosti neb též sloužících a oných, kteří kontribuční peníze vyupomínají a vybírají, přes jich povinnost se neobtěžovali; tehdy jsou v našem dědičném království Českém již leta 1710, pak zase roku 1714 v markrabství našem dědičném Moravském, dle vejš podotknuté nejmilostivější resolucí de dato sedmého měsíce září 1730 jisté tištěné tak nazvané berničný knížky,*) od kterýchžto po všechny leta každá obec jeden exemplář k tam zaznamenání celoročné povinnosti od měsíce k měsíci, a na to od času k času stávajícího placení, dostati má, ustanovené byly, při čemž také dále neproměnitedlně pozůstává. Přes to ale v markrabství našem dědičném Moravském dle naše nejmilostivější resolucí od dvadcátého dne měsíce máje 1737 již toto ustanoveno jest, i nápodobně v království našem dědičném Českém při mnohých panstvích a statcích, kdežto v kontribuirování pořádnost se zachovává, též v příležitosti kontribuirování města Plzně od našich královských místodržících pod datum desátého dne měsíce ledna 1736 všem královským úřadům krajským nařízeno, pak na to zase v té pod datum dvadcátého šestého měsíce března 1736 přes týž nový patent učiněné zprávě ponavrženo bylo, aby mimo nadpravených berničných knížek, jenžto pro jednu celou obec patřejí, také jednomu každému zvláštnímu kontribuentu v každé obci jistý tak

Strana 193
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 193 nazvaný obzvláštní rejstřík se dal, a v němž jeho povinnost, a zase to, co odvedl, neb s pořádným zapisováním, neb kde psáti neumělí lidé se vynacházejí, aspoň s tak nazvanými sedlskými ciframi zaznamenáno bylo: poněvadž ale toto k obzvlášt- nímu dobrému řádu, pořádnosti a bezpečnosti každého kontribuenta čelí, tehdy milostivě chtíti ráčíme, aby tento chvalitebný a dobrý obyčej tu, kde takový již jest, pevně se držel a dálejic zachovával, v jiných místách ale, jak jenom brzo se činiti *) Steuer-Büchel. dá, nápodobně se ustanovil. Za třidcáté druhé. A poněvadž z došlých zpráv se spatřuje, kterak mocí té již skrze předešlé patenty stalé zápovědi s peněžitými pokutami, jenž poddaného zcela hubějí a do nespůsobného kontribučního stavu přivádějí, na málo místech, nýbrž místo těch s jinými mírnými pokutnými a trestandlivými spůsoby se pokra- čovalo; tehdy my také takové peněžité pokuty sice ne ledajakž a vesměs zdvihnouti, alebrž napomínati ráčíme, aby budoucně ctní a sice dobře zachovalí poddaní, když by oni — mimo však hrdelních příběhův,*) v kterýchžto Jozefinský hrdelní právní řád se zachovávati má — z křechkosti neb nerozvážení nějakého trestuhodného skutku se dopustili, a dobrou naději budoucího polepšení na sebe ukázali, ne hned s příliš ostrým, vzláště ale čest a dobré jmeno urážejícím trestem se sužovali, nýbrž dle povahy věci neb s citedlnou domluvou, mírným arrestem, s neobyčejnou rukovní prací k užitku vrchnosti neb obce, neb skrze jiné čest šanující spůsoby, aneb také, pokudž by poddaní možní byli a skrze to v své živnosti škodu netrpěli, s snesitedlnou peněžitou pokutou se trestali. Však ale mimo teď pravené možnosti a neškodlivosti ještě jiné dvě výjmínky při takových peněžitých pokutách dokonale a konečně pod uvarováním přísného nahlídnutí zachovávané míti chtíti ráčíme: aby předně žádný panský sloužící, nešť on jaké koli jméno a službu na sebe má, z své vůle a uznání podobné peněžité pokuty ukládati se neopovážil, nýbrž jenom nad tím samotná vrchnost vyměření měla; za druhé pak takové peněžité pokuty ne k rukoum vrch- nosti, ménějic ale správcův, nýbrž na vychování chudých při každý obci, panství neb statku vynaložené, a na ně pořádné počty držané byly. Při čemž ale tento smysl jest: pokudž by peníze od vrchnosti poddanýmu uložené ne tak pokuta, nýbrž slušná a mírná náhrada té jí vrchnosti od poddanýho učiněné škody byly, že tím spůsobem dovoleno bude, takové k rukoum vrchnostlivým a jejímu užitku obrátiti; ale když žádná škoda vrchnosti, a jen toliko zameškání, které se ještě napraviti může, se stalo, tehdy nemá to zameškání s peněžitou pokutou se trestati, nýbrž taková za- *) ausser deren Criminal-Fallen. nedbaná práce s jinou in natura zase vynahraditi, Důvěřujíce my se nyní, až posavád přednější články netoliko zstrany ro- botních, alebrž i také jiných stížností důstatečně podotknuté býti, kterážto jsme dílem podle předešlých patentích a spravedlnosti s vlastním vyměřením] a pravidlem zaopatřili, dílem na starý právní urbáře, smlouvy, vejpovědi a dobře zachovalé Archiv Český XXIV. 25

Strana 194
194 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: obyčeje poukázali, dílem pak v stížnostech, kteréžto vesměs pospolu vzíti se nedaly, přirozenou slušnost a obyčej těch v tom se přičinějících spravedlivých vrchností, ku příkladu a následování jiných, představili; však při tom také vrchnostem dobré mínění a uznání dle těch tu a tam k povážení přicházejících obzvláštních okolo- stojičností, přirozenou slušnost na ten neb jiný podobný spůsob zcela neodňali. Nyní však ještě k vyměření zůstává, jak tyto naše nejspravedlivější a nej- milostivější nařízen k exekucí přijíti mají. A jakož my v tom předně a vesměs za třidcáté třetí, všechny naše věrný zeměobyvatele a vrchnosti nejmilosti- vějic tuto napomenuté míti chtíti ráčíme, své poddaný (jak naši důvěrnost beztoho na ně skládáme) křesťansky dobrotivě a víceji takměř otcovsky držeti, a s nima tak zacházeti, aby oni spolu s svými ženami, dětmi a čeládkou také obživeni a k prospěchu všeobecného dobrého zachováni býti mohli, a tak skrze to ze všech stran božské požehnání a země prospěšnost se zejskala a pevně ustanovila; tehdy budou vrchnosti také pokutování, vězení a potrestání svých poddaných hleděti tak zaopatřiti, aby jim na zdraví, méněji na samým životě se neuškodilo, neb jim v jich živnosti skrácení se nedělo; sice bychme přinuceni byli, proti takovým přestupujícím vrchnostem se vší přísností a ostrostí, také dle povahy věci s subhastýrováním statkův a deklarirováním neschopnosti jinších statků držení nevyhnutedlně pokra- čovati. Přihodilo-li by se pak, že by jeden neb druhý poddaný hrdelního neb sice veřejný trest po sobě táhnoucího oučinku se dopustil, tu při tom vyměření našeho Obnoveného královského Zemského Zřízení, a jednu každou vrchnost při svém ma- jícím hrdelním právě neporušitedlně zanechati chtíti ráčíme, a beztoho dává v tom Jozefinské hrdelní právní zřízení již další cíl a míru, jak v podobných kriminálních případnostech pokračovati se má. Za třidcáté čtvrté. Všem našim královským úřadům krajským v království našem dědičném Českém a dědičném markrabství Moravském, neméně respectu našich královských měst Pražských (v kterýchžto rovně od přebývajících vrchností proti svým tam majícím poddaným neslušné přísnosti se provozovati mohou) našim královským městským hejtmanům milostivě a ostře nařizujeme a poroučíme, aby oni nad těmito našimi znova posazenými patenty pilný a dokonalý pozor a zřetel měli, při tom ale ne tak dlouho, až by žaloby je došly, očekávali, nýbrž ex officio dohlíželi, vzláště ale k tomu cíli a konci veřejnou pověst pozorovali, následovně dle okolostojičností vyšetření před se vzali; a když by něco protivného vynašli, to, co tyto patenty [s] sebou přinášejí, ihned zaopatřiti hleděli, pokudž sice jinak za to netoliko při Pánu Bohu těžké odpovídání a naši nemilost, nýbrž také ještě při tom přísné stížení a trest na sebe uvaliti nechtějí. Za třidcáté páté. Podle čehož taky zapotřebí jest, pokuty proti přestupníkům těchto našich patentův, vzláště pak proti panským správcům,*) jenžto oni větším

Strana 195
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 195 dílem mnohých obtížností, jestli ne přednější, aspoň nejméně velikou příčinou**) bývají, pořádně a jmenovitě vysaditi. Pročež my tuto ustanoviti chtíti ráčíme, že když by panský sloužící zstrany obtížnosti poddaných vinu nesl a téhož přesvědčen byl, mají naši královský krajský úřady tu moc míti, podobné sloužící podle povahy věci k peněžité pokutě od padesáte až do sta říšských tolarův přidržeti. Pokudž by ale vrchnost sama spolu neb jenom samotně vinu měla, tehdy má náš královský krajský úřad takový příběh s důstatečnými důkazy okolostojičně na naše královské gubernium vznésti, to pak potom, když by na to ta za příčinou poddacích stížnosti a privilegií ustanovená kommissí své dobré zdání vyjevila, podle povahy věci pe- něžitou pokutu od sta až do dvouch set dukátův vyměřiti a exequirovati, násle- dovně pak nám zstrany takového stalého potrestání svou nejpoddanější zprávu po- každé učiniti. A poněvadž také častějic panský regenti, inspektoři, puchalteři a vrchní hejtmané skrze jich zlé radění k takovým obtížnostem příčinu dávají; pročež ta nedaleko pro obyčejný hospodářský sloužící vysazená peněžitá pokuta také a ještě větší na podobné raditelové [sic], neméně i na všechny jiné, jenž by na takové neslušnosti díl měli, se srozumívá. My také dálejic tímto resolvirovati ráčíme, že podobné peněžité pokuty ku pomoci těch již nyní se vynacházejících a budoucně ještě víc k ustanovení přijíti mohoucích trestných a kázných domův***) zachované a obrácené býti mají. Když by ale takový příběh byl, kdež by vrchnost neb také sloužící tak dalece se stratil, že by ta věc nějaký oučinek ukrutnosti †) sebou přinášela, a tak s peněžitou pokutou důstatečně potrestána býti nemohla: tehdy má se respectu vrchnosti od příběhu k příběhu nám, abychme my sami lépeji dohlídnouti a takovou tak ostře a nekřesťansky s svými poddanými zacházející vrchnost dle podstaty okolostojičností s subhastýrováním statkův a s vyřknutím ne- spůsobnosti vše budoucí nemohovité usedlosti nejspravedlivěji pokračovati mohli, okolostojičně a se vším důkazem přednésti; naproti tomu ale na ten spůsob slou- žící ††) skrze náš královský krajský úřad tolikéž dle velkosti provinění s arrestem v železích a poutech, a podle podstaty věci, jak by se vidělo, také s obecným dílem na čas nevyhnutedlně potrestati. *) obrigkeitliche Beamte. — **) wenigstens doch eine grosse Mitursache. — ***) Zuchts- u. Arbeits- Häuser. — †) speciem saevitiei. — ††) so soll der Beamte vom Kreisamt .. bestraft werden. Za třidcáté šesté. Poněvadž všechné případnosti, skrze kteréžto poddaný ne- slušně se obtěžuje, v tomto našem patentu obmezené býti nemohou; tehdy tuto ještě vesměs resolvirovati ráčíme, že kdož by proti těmto patentům v těch tam vy- měřených článkách neb sice také skrze jiné spůsoby proti slušnosti poddaný obtě- žoval, takový nápodobně tak dobře do těch vysazených pokut upadnouti má. Za třidcáté sedmé. Naproti tomu a když my v těchto našich patentích z jedné strany poddaný k tomu, co přirozená slušnost od nich k své gruntovní 25*

Strana 196
196 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: vrchnosti míti chce, poukazovati, z druhé strany pak od všeho obtěžování je chrániti a k jich pomoci a vyřízení pořadní a právní cestu předepsati, následovně všechno, co jenom k jich slušnému dopomožení býti může, činiti ráčíme; tehdy také my od nich nanejvejš ostře a přísně dobrovolné a stálé zachovávání tohoto našeho nej- vyššího ustanovení a nařízení, tolikéž všechnu neporušenou věrnost, lásku, povinnost a poslušnost k svým vrchnostem, od kterýchžto své vyživení a zachování požívají, prokázanou míti chceme. Pokudž by ale poddaní tuto naši nejvyšší milost vděčně neuznati, a všechny své povinnosti dobrovolně nevykonávati, nýbrž snad od takových bez právní pomoci a vejpovědi sami se odtrhnouti, následovně do tvrdošínosti a od- porování, nepokoje, svévolnosti, nadutosti, neb dokonce srocení a pozdvižení se pu- stiti osmělili: tehdy mají takoví ihned bez všeho průtahu k nevyhnutedlnému jak na těle, tak i dle povahy věci na životě ostrému trestu dle tuto udělující moci a práva potaženi býti. Sice ale, jestli by při podobném provinění proti těmto pa- tentům dokonce nějaký příběh veřejný neb hrdelní se přihodil,*) má královský krajský úřad zstrany toho ihned královskému zemskému gubernium zprávu učiniti, toto ale dle rozdílu věci neb samo to, co slušné jest, zaopatřiti, aneb v kriminálních případnostech naší královské appellatorní komoře k inquisici odevzdati. *) in einen casum publicum vel criminalem einschlagete. Za třidcáté osmé. Zanecháváme sice při tom, aby poddaní své právní a slušné stížnosti v oných případnostech, kde se jim takové písebně představiti, skrze první, druhý, třetí a čtvrtý článek těchto nejmilostivějších patentův dovoluje, skrze rozšafného, však ale s příslušející uctivostí a vší počestností, též s uvaro- váním všech nepravdivých vymyšlených a křivých přídavkův, na papír uvedsti dáti mohli; a to sice aby spisu skladatel, když by on dle povinnosti a počestnosti se zachoval, následovně v jednom nezapověděným, nýbrž raději chvalitebným a slušným skutku osvobození svýho bližního od neslušných obtěžování se potřebovati dal, od žádného pod uvarováním ostré pokuty zaneprázdněn neb pronásledován, nýbrž v tom proti vše neslušnosti od našich královských úřadův krajských a královských gubernií náležitě a dostatečně přichráněn byl. Naproti tomu ale když by královský úřady krajský a královská gubernia uznaly, že žaloby a stížnosti větším dílem neb zcela bez gruntu a slušnosti představené, a poddaní k protivenství proti své vrch- nosti a k zaneprázdnění instancí nepotřebně popuzeni a zavedeni jsou: tedy mají netoliko podobní spisů skladatelové,*) alebrž také ostatní nejvíc vinní hlavní pů- vodové, podvodníci a buřiči**) ihned pevně se saditi, a jestli by žádné hrdelní právo na místě se nevynacházelo, k nejbližšímu se dodati, tam jim dle přísnosti process učiniti, tělesně, neb dle povahy věci i hrdelně***) k obvzláštnímu příkladu a odstrašení jiných nezdařilých a nepokojných poddaných se potrestati. A poněvadž častěji hloupí a sprostní poddaní skrze nerozumné nepokojné, rozepře a sváry

Strana 197
Robotní patent císaře Karla VI. 1738. 197 milující a při podobných příležitostech s jiných lidí škodou a s motáním obecnýho pokoje a prospěchu,†) hlavně zvláštní užitek a interesse vyhledávající radiči pod- vedeni bývají: pročež tímto ještě nařizujeme a konečně tomu chtíti ráčíme, aby poddaných žalobný spisy při našich královských krajských a vyšších úřadův [sic nikterak jináč se nepřijímaly, nýbrž hned se odmrštily, leda by v nich patrně a s jmenem ten, který takový spis udělal, zaznamenán a podepsán byl. *) derlei Schrift-Stellere. — ‘*) Haupt-Rädelsführere und Aufwicklere. — ***) eine wohlgeschärfte respective Leib- oder nach Gestalt der Sachen Lebens-Straf. †) mit Verwirrung der gemeinen Ruhe und Wohlstands. Za třidcáté deváté. Zanecháváme sobě předně veřejně, dle rozdílných v po- dobných poddaných stížnostech k napravení vyskytnouti se mohoucích okolostojič- ností od času k času, též od příběhu k příběhu, prostředkování a vyměření učiniti a zříditi mocti. Posledně a za čtyrydcáté: Jsouce všechno to, co v předešlých patentích zstrany poddaných stížností se obsahovalo, do tohoto patentu potaženo a respective jmenovitě potvrzeno anebo přejinačeno, vysvětleno a rozmnoženo; pročež milostivě poroučíme a chtíti ráčíme, aby s celým a dokonalým zrušením a vyzdvižením pře- dešlých tyto nynější nové nejspravedlivější patenty za jedinké samotné pravidlo se držely a zachovávaly, pak netoliko tam, kdež náleží, se vyhlásily, a pro jednoho každého vědomost se vyvěsily, alebrž i také od takových při každém panství neb statku jeden exemplář k vždy potřebnému jak poddaných, tak vrchností a sloužících při hospodářské kanceláři se zachovával, neméně poddaným obcem na jich žádost potřebné exempláře se vydaly a rozdaly. Vedle čehož tedy jeden každý se jak spraviti, též před škodou a nepříle- žitostí vystříhati věděti bude. A v tom jest naše dokonalá a milostivá vůle. Dán v městě našem Vídni dvadcátýho sedmýho dne měsíce ledna, leta Páně sedmnáctistého třidcátého osmého, království našich Římského dvadcátého sedmého Špaňhelských třidcátého pátého, Uherského a Českého též dvadcátého sedmého. Filipp hrabě Kinsky. Karel. (L. S.) Guil. comes Kollowrat ab Ugezd, Ad mandatum Sacrae Caesareae reg. Boh. Sup. Cancellarius. Regiaeque Majestatis proprium Rudolf hrabě Kořenský. Jozef Hynek z Štangu. Z exempláře tištěného v Praze v královské dvorské impressí ve větším foliu, jenž mně byl z měst- ského archivu Kutnohorského zapůjčen prostřednictvím prof. Ot. Hejnice. V archivě Českého Musea jest dvoje české vydání, hlavní chyby jazykové jsou v obojím stejné; vydání ve větším foliu má chybné datum 20. ledna; české vydání v malém foliu má správné datum 27. ledna, jako vydání německé, z něhož jsem v poznámkách uvedl některé německé výrazy, jež někdy neuměli dobře do češtiny překládati. Vynechal jsem okrajné po- známky, v nichž udává se krátce obsah; za to jsem některá slova dal tisknouti ležatě.

Strana 198
198 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 417. 1738: O vedlejších robotách a tabáku ve vsech města Litomyšle. Výtah z knihy města Litomyšle: Protocollum Economicum 1738. Sessio dne 11. Februarii 1738: Nro. 7. Rychtáři vesničtí i se svýma konšely předvoláni a s nimi kontra- hirováno aneb zavřeno, a oni k tomu přistoupili: Předně na místě vožení soli do důchodův obecních ročně platiti všechny vesnice po 200 fl. Za druhé za hon, jak dlouho se honiti nebude, ročně po 90 zl. A na místě přádla, poněvadž při dvořích len více se síti nebude, ročně sedlák kr., zahradník 6 kr., a chalupník po 3 kr. Sessio 10. Septembris 1738: Nro 1. Rychtáři vesničtí s svýma konšely jsou se přihlásili, že budou tabák in natura bráti a peníze podle usedlosti odváděti; naproti tomu svobodný handl obcím vesnickým jest propuštěn, aby mohli mezi sebou tabák rozděliti aneb pro- dávati. Taxa tabáku má se jim pokaždé při městě kommunicirovati. Sessio 22. Octobris 1738: Num. 9. Poddaní že jsou měli za hon platiti, a to za rok 1736 a 1737, na místě roboty, kterou při těch honech vykonávati museli; z takového platu ale oni poddaní propuštěni býti poddaně žádali, že robotu in natura praestirovati chtěj. Snešeno, aby po jedné sáze jedenkaždý sedlák dříví přivezl, zahradníci ale a cha- lupníci aby po jedné sáze dříví udělali. Za letošní rok aby se hon exerciroval, není za užitečné uznáno, nýbrž poddaní budou na místě honu robotu po 1 sáze odbejvati. Sessio 15. Decembris 1738: Num. 5. Pronajímání robot má vostati při předešlém spůsobu, aby důchod na extraordinarium stačiti mohl. Vypsal Antonín Tomíček, poštovský úředník v Litomyšli, jenž mi poskytl výpisy i z jiných pramenů místních; jeho prostřednictvím byla mi půjčena z musea města Litomyšle smluvní kniha z 16. století, z níž v předešlých dvou dílech Archivu Českého dal jsem vytisknouti několik vzácných kusů. рo 12 418. 1738, 5. srpna a 30. září: Jaké roboty konaly se dosud na statku Bezském (u Třeboně). Bezský správce hejtmanovi Třeboňskému podal o tom zprávy dvě, nezcela spolu srovnalé. S nimi dlužno srovnati zprávu o robotě na statku Bezském z roku 1717, tištěnou výše str. 112 f. a) Robotschuldigkeit, wie solche bei dem hochfürstlich Schwarzenbergischen Gut Bzy von uralters bis anhero verrichtet worden. Die Zugrobot belangend, hat ein jeder Bauer, so ganze, 34 und halbe Lahner seind, in der Wochen durch 3 Tage entweder mit 2 Pferden oder 4 Ochsen, ausser

Strana 199
Roboty u Litomyšle, též na statku Bezském 1738. 199 der gar schlechten zu 2 stärkern Ochsen gearbeitet; pflegen aber erst umb die 9. Stunde fruhe zu erscheinen. In der nöthigsten Heu- und Schnitts-, auch Grummetmachen-Zeit aber 2 Hand- roboter, worunter der eine ingemein kaum den Rechl oder Sichel ertragen, zu ge- schweigen regieren kann, zu schicken, gestalten sowohl das Heu, als auch Getreid und Grummet mit herschaftlichen Zügen eingeführt wird. Winterszeit pfleget ein solcher Bauer in der Wochen entweder 3 Täge mit dem Zug täglichen ein Füderle Holz aus dem eine halbe Meil entlegenen Wald ab- zuholen, oder ja jeder in der Wochen 3 Klafter Brennholz zu machen. Dahingegen wird bei einfallenden heiligen Christ-, Oster- und Pfingstferien, wann sonsten keine gar nothwendige Arbeit ist, ein Tag in solcher Wochen passirt, auch alle Vorspann, vor welche sie doch die erfolgende Ponifikation richtig geniessen, in der Robot nachgesehen. So bekommt auch in Heumachen jede Person 1 Pfund Brod, und nach voll- brachter Heufechsung insgesammt 2 Fass gutes Bier zur Ergötzlichkeit; im Schnitt aber neben dem Brod auch täglich ein Mittagsessen, worauf nebst namhafter Quan- tität Getreid über 300 Pfund Fleisch passirt werden, wie dann auf den Schnitt auch 11 Fass Schnitterbier, so aus 11 Strich Malz gebrauet wird, den Arbeitsleuten zur Erquickung gn. passiret werden. Die Chalupner, so Viertel-Lahner seind, pflegen von Johanni bis Michaeli die ganze Wochen, übrigens aber nur 3 Tage mit der Hand zu roboten. Nun befinden sich laut der Grundbücher von uralters ansässige Bauern, Chalupner und Gärtlere, als 11/2 Lahner 1 1 11/ Lahner 1 Lahner 36 18 Lahner 26 1/2 Lahner 58 haben mit der Hand vergangen [sic]; 1/ Lahner Gärtlere 15 zahlen jährlich 26 fl. Wann man aber vormög der Patenten stricte gehen sollte, so müssten laut Schluss des 15. Punctes die Bauern mit ihren Schaden erfahren, und der erste mit 6, der andere mit 5, die 3. mit 4 Stück, die 4. mit 3, die 5. mit 2, die 6. mit 1 Stück Zugvieh roboten. Dieses wollen aber die hiesigen Bauern nicht verstehen, dann sie wollen nur den 10. Punct nachgehen, und legen diesen noch anderst aus, als er in sich selbsten lauten thut. Bzy 5. Aug. 1738. diese haben bishero mit 2 Pferden oder 4 Ochsen die Robot verrichtet: Martin Paul Hayny mp.

Strana 200
200 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: b) Gehorsamster Bericht, welchemnach die hochfürstlich Schwarzenbergische Bzier Guts-Unterthanen die Naturalrobot von Alters verrichtet, und annoch ver- richten, benanntlichen: Bzy, Viertellahner 6, Chalupner zu 2 Tag 6. Hartmanitz, 19 ganze Lahner. Sobětitz, 7 Halblahner, 4 Viertellahner. Summa: seind ansässig: 41 ganze Lahner, 16 3/4Lahner, 20 1/2Lahner, 69 1/4Lahner; — [k osedlým nepočítá]: 7 Chalupner zu 2 Tag. Sowohl die ganze, 34, als auch halbe Lahner roboten Winterszeit 3 Tag mit dem Zug, nur dass man die starkeren auch zu härterer Arbeit zu nehmen pfleget. Die 1/4 oder Chalupner gehen von Michaeli bis Johani wochentlich 3 Tag zu Fuss. Sommerszeit hingegen thun die Bauern durch die ganze Wochen, ausser deren Sobietitzer, zu 2 Personen zu Fuss; die Sobietitzer aber gleich denen Chalupnern zwar durch die ganze Wochen, doch nur zu einer Person zu Fuss schicken, und bekommen jede Person alltäglich 1 Pfund Brod, im Schnitt aber auch neben dem Brod das gewöhnliche Essen. Bzy 30. Sept 1738. Originály v kníž. archivě Třeboňském VI. Gß. 35. Martin Paul Hayny mp. 419. 1738, 18. srpna: Královští místodržící čeští po císařském nařízení z 13. t. m. napomínají poddaných robotou povinných, aby zanechali neposlušnosti a robotovali, sice že by nový robotní patent byl zase odvolán. My N. N. Jeho Milosti Římského císaře, též v Germanii, Špaňhelského, Uherského a Českého krále oc respektive skutečné tejné i jiné rady, komorníci, královští místodržící a nejvyšší úředlníci zemští v království Českém oc: známo či- níme vůbec všem a jednomu každému, jakého by ten koliv stavu, důstojenství neb povolání byl, obvzláštně pak pod robotou stojícím obcím a poddaným tuto na vě- domí dáváme, kterak nejvejš pravené JCské a Kské Mti zemské otcovské pečování sice tam se směřovalo, jednomu každýmu poddanýmu, který by proti spravedlnosti a slušnosti obtěžován byl, nějakého mírného a slušného ulechčení dopřáti dáti. Po- něvadž ale JMt s největší nelibkou vyrozuměti jest ráčila, jak někteří poddací, též robotní lidé sem a tam vlastní smysl těchž k dobrému poddaných nově prošlých patentův skrze nabádání bezbožných původův oumylně sobě vykládati, následovně spravedlivé vysvětlení dotčených patentův od královských krajských úřadův nepři- jímati, též v příběhu nějakého skutečného obtěžování předepsaný odvolání zane-

Strana 201
Místodržitelské napomenutí k poddaným 1738. 201 chati, anobrž vrchnostlivým robotním nařízení m] se protiviti a takové nejenom podle své vůle, obvzláštně pak při nyní trvajících žněch a jiných hospodářských potřebách k největší jak vrchnosti, tak jich poddaných vlastní nevyna]hraditedlné škodě vyko- návati jsou se opovážili, kdežto jednomu věrnému a poslušnému poddanýmu nikoliv nepřísluší ani nepatří, nejvyšší ustanovení a vyměření v veřejných spolčení ch], sro- cení ch] a pozdviženích] svývolně sobě vykládati. Pročež nejvejš nadjmenovaná JCská a Kská Mt prostředkem svého na nás pod datum třináctého dne tohoto běžícího měsíce srpna pro- a sem šestnáctého téhož došlého nejdobrotivějšího nařízení nejmilostivějic poručiti jest ráčila, v celé zemi v JMti nejvyšším jmenem neprodleně vyhlásiti dáti, že všichni a jeden každý poddaný každého místa dotad, až by ty snad mající dom[nJělé stížnosti gruntovně vy- šetřené byly, své roboty podle urbářův a starobylého obyčeje každého místa vyko- návati; pokudž by ale oni v něčemž mimo lepší naděje někde přece obtěžováni byli, proto nikoliv svývolně se protiviti, anobrž slušné a vyměřené patentní odvolání, totižto předně k svým vrchnostem, pak k královským úřadům krajským, posléz k nám pozorovati, též na to slušného vyměření na všechen spůsob v pokoji oče- kávati, následovně tomuto všemu dokonale tím jistějic se podrobiti mají, jenž sice v protivným příběhu JMt by přinucena byla, ty nově vyhlášené patenty zase zcela zničiti a vyzdvihnouti, též přestupníky dle okolostojičnosti tělesně a hrdelně po- trestati dáti. Aby ale tato nejmilostivější resolucí v povědomost jednoho každého uvedena, pak taková pod robotou stojících obcích a poddaných*) ve všem konečně nejposluš- nějic pozorována a zachovávána býti mohla: z té tehdy příčiny společným krá- lovským úřadům krajským tímto přísně poroučíme, aby oni bez všeho prodlévání, — by přítomný patent netoliko v městech, alebrž i také při jedné každé hospodářské kanceláři veřejně ihned zavěšen, a takový nadřečeným poddacím obcím k téhož pozorování a zachovávání vejslovně vyhlášen, pak každé obci jeden exemplář vydán byl, — naříditi neopomenuli. Na čemž JMCské a Kské nejmilostivější a dokonalá vůle poslušně naplněna bude. Dán na královským hradě Pražským osmnáctého dne měsíce srpna léta páně sedmnáctistého třidcátého osmého. Tištěný exemplář v archivě Českého Musea. Pod textem v jedné vodorovné řadě jest do papíru vtlačeno 9 pečetí; pod nimi v pravo jediný podpis: Vojtěch Václav z Umlauff mp. *) To jest: od obcí a poddaných pod robotou stojících. Archiv Český XXIV. 26

Strana 202
202 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 420. Sleva roboty povolená kněžnou Eleonorou Schwarzenberkovou na statku Hamerském a Valském dne 20. října 1738. Statek Hamerský a Valský leží v úhlu mezi řekami Lužnicí a Nežárkou jižně od jich stoku; náležely k němu tři vesnice: Hamr (původně jenom hamr na ostrově řeky Nežárky), Val a Vlkov u řeky Lužnice. Poddaní na tom statku vystáli v první polovici 18. století obzvlášť mnoho svízelů. Koupil jej r. 1676 císařský nejvyšší strážmistr Václav Marek de Gerard, pán na Seeberce a Načeraci; syn jeho Leopold Jakub de Gerard, spustlý a výstřední ukrutník, prodal statek Hamersko-Valský 18. prosince 1714 rytíři Václavu Antonínovi Goltzovi, jenž také utiskoval poddané. Od jeho vdovy Kateřiny rozené z Frankenfeldu koupila zadlužený statek 26. března 1729 kněžna Eleonora Schwarzenberková, a prodala jej 20. listopadu 1731 svému manželovi knížeti Adamovi ze Schwarzenberka, jenž jej přivtělil ku panství Třeboňskému. (Sommer Bud. 66; Sedláček III. 185.) Že i potom břemena poddanská byla tam přílišná, o tom svědčí písemnosti, jež se zde otiskují z knížecího archivu Třeboňského (VI. Gp. 35). Po vydání nového robotního patentu r. 1738 poddaní Hamerští prosili o slevu robot; vrchní hejtman Olbricht uznával sice nesne- sitelnost roboty na Hamersku, obvyklé od časů předešlých vrchností, ale navrhoval kněžně úlevu jenom malou, tak že robota na Hamersku měla také ještě budoucně přesahovati míru vymě- řenou v novém robotním patentě. Kněžna mínila, že by se měly poskytnou i větší úlevy a vý- hody poddaným, nejen na Hamersku, ale i jinde, kde jim bylo křivděno, zůstavila to však na uznání úředníků. a) Poddaní na statku Hamerském prosí kněžnu za slevu robot. (Před 9. říjnem 1738). Durchleuchtigste Herzogin. EDcht. Milde erlaubet uns sammentlichen Unterthanen des Guts Hammer und Wall unsere unterthänigste Bitt. [zminka o novém patentě robotním]. Wann nun wir durch die ganze Wochen, sowohl mit Zug als auch zu Fuss, roboten müssen, dass diesemnach für uns nichts als die Nacht übrig haben, und weiters ein solches zu thun nicht entgegen wären, wann wir unsern gänzlichen Untergang nicht verseheten, dessen Zeugnuss die hochfürstlichen Contri- butionsrenten sattsam geben können. Es ist zwar nicht ohne, dass man [wir] solche Robot unserer vorigen Obrigkeit auch verrichtet haben; allein es war uns dargegen eine Ergötzlichkeit zugelassen worden, man hat nemlich unser Vieh in denen Wäldern weiden, auch das Holz zu unserer Brenn- und Bau-Nothdurft fällen dörfen. Und seind ihrer noch viele, ihr Haus und Hof verlassende ins Mähren durchgegangen. Wohingegen anjetzo uns nicht ein Schritt in die Wälder gestattet wird. Als gelanget an Euer herzogliche und hochfürstliche Durchlaucht unser treu- unterthänigst gehorsamst fussfalliges Bitten: Deroselben geruhen sich unser bei diesen

Strana 203
Sleva roboty na statku Hamerském 1738. 203 schweren und harten Zeiten gn. zu erbarmen, und diese hohe Gnad denen kaiser- lichen Patenten gemäss angedeihen zu lassen, damit wir auch mit unsern armen Weibern und Kindern länger leben könnten, und nicht gar zu Grund verdorben wurden. sammentliche Unterthanen des Guts Hammer und Wall. [Na kopii vzadu připsáno]: Dieses Memorial ist in den Privilegienquatern de A° 1751 pag. 95 & 96 von Wort zu Wort zu denen übrigen diesfalligen Actis eingetragen den 19. Sept. 1751 von mir P. Swieteczky mp. b) Zpráva o dosavadní robotě na statku Hamerském (z 9. října 1738). Beschreibung, was auf dem Gut Hammer an Robot Zeit der vorigen Herr- schaften zu verrichten schuldig gewesen, und solche bis auf den heutigen Tag noch verrichten thun. Zu der Robot befinden sich Bauern: 1/2 Lahner 28, 1/4 Lahner 1, Chalupner 6. Die mit dem Zug verrichten im Winter die Robot jeder 3 Tag, und die Handrobot auch jeder 3 Tag. Im Frühling und im Herbst bei Anbauung des Getreids mit dem Zug verricht jeder 5 Tag, und 3 Tag die Handrobot. Beim Gras-Hauen und Heu-Abdörren, wie auch im Getreidschnitt, so lang als nothig ist, zu 2 Person die ganze Wochen. Die Viertler-Bauern aber verrichten nur die Hälfte gegen einen Halblahner. Die Chalupner-Verrichtung: beim Gras-Hauen, Heu-Abdörren und im Getreid- Schnitt, so lang es nothig ist, jeder zu 1 Person die ganze Wochen, die übrige Zeit aber nur wochentlich 3 Tag. Wittingau den 9. Oct. 1738. c) Vrchní hejtman Olbricht posílá kněžně Schwarzenbergové zprávy o dosavadní robotní praxi na starších panstvích Schwarzenberských, a přimlouvá se za slevu roboty na statku Valském, neb tam nikdo nechce pustého gruntu přijmouti, leda z donucení. (9. října 1738.) An Ihro Dcht 9. Oct. 1738. Zu unterthänigster Folge EDcht ddo Crumau 16. Aug. an mich erlassenen gn. Befehlich habe gleich wegen der in Anno 1716 [sic] damals ergangenen Robotspatenten, und wie es bei der Herrschaft Wittingau, Frauenberg und Protiwin in Robotsachen gehalten worden, in der diesfalls gepflogenen Correspondenz besagten Jahrs und 1717 nachsuchen lassen. Was nun hierwegen gefunden, und wie auf obbemelten 3 Herrschaften und denen jederseits incorporirten Gütern die Roboten von denen unterthänigen Bauersleuten bis anhero verrichtet worden : hierüber thue EDcht die diesfallig verabfasste capeiliche Acta von der Herr- schaft Wittingau und incorporirten Gut Bzy, dann Hammer, sammt denen Robots- beschreibungen in 11 Stucken, von Frauenberg u. Ziernau in 3 Stucken, dann von 26*

Strana 204
204 D. XXII. Řály selské a instrukce hospodářské: Protiwin und denen Gütern Przetschin und Krzesstiowitz in 8 Stucken, zusammen aber in 22 Stucken, zur gn. Erseh- und respektive Beibehaltung unterthänigst einsenden. Auf dem Gut Hammer die Unterthaner, inhaltlich ihrer diesfälligen Supplik, sich sehr beschweren, dass selbte bei ihrer bishero sehr grossen verrichtenden Robot fernershin ohnmöglich bestehen könnten.*) Als thuen EDcht selbte um fürstmildest gn. Minderung ihrer Robot, umb damit selbte bei diesen schweren Jahren desto leichter bestehen und die übrige Robot besser verrichten könnten, demüthigst anflehen und bitten. Welches denn auch — in Anbetracht der mühseligen Zeiten und fürgewesten Missjahren, ja auch durch die dieser Jahren her erlittenen grossen Wassergüssen, wordurch selbte, insonderheit das Dorf Wlkow, einen ziemlichen Schaden leiden müssen, und ohnedeme auch noch ein oder Bauernhof mit einem Wirth zu besetzen kommet. worauf keiner gehen will, — an besagt ihrer bishero verrichtenden Robot fernershin eine Minderung, ohne gehorsamster Massgebung, geschehen könnte, wor- durch sie alsdann als arme Unterthanere besser im Stande sein würden, die übrige Robot um so leichter zu verrichten, auch die sowohl kaiserlichen als andere herr- schaftlichen Gaben zu prästiren. Als wäre der gehorsamsten, jedoch in alle Weis unvergreiflichen Meinung, damit sie von S. Galli bis S. Georgij 4 Tag mit dem Zug, im Schnitt aber die ganze Wochen theils mit Zug, theils mit der Handrobot ihre Schuldigkeit verrichten möchten. Sonsten dörften die meiste vom Grunde durchgehen, dann die Armuth ist hier gross bei ihnen, und muss [ich] die Wirthe mit grosser Gewalt ersetzen, weilen freiwillig keiner nicht annehmen will. Und wiewohlen übrigens sich bei Publicirung der neuen Robotspatenten einige unterthänige Bauernsleute anmassen wollen, ihre schuldige Robot laulich zu ver- richten, so haben nichts desto weniger selbte nach all angewender Praecaution und glimpflicher Explicirung der erwähnten neuen Robotspatenten sich zu dem alten Gebrauch gewendet, und auch ihre Robot, gleich wie vorhin, also fernerhin zu prästiren angelobet. Ein welches auch zu Frauenberg und Protiwin beschiehet. Koncept nepodepsaný. — *) K tomu později poznamenáno: NB. Diese Materia ist unter besonderen A° 1743 verneuerten Actis zu finden. d) Kněžna Schwarzenbergová dovoluje navrženou slevu roboty na Hamersku, i třeba větší. (20. října 1738.) Extract eines an Oberhauptmann Augustin Ferd. Olbricht ergangenen fürst- lichen gn. Rescripts ddo Wien 20. Oct. 1738. Ansonsten da die Hammersche und Wlkower Unterthanen von ihrer ehemaligen Herrschaft das Beneficium der Hutweide in denen Wäldern und des Holzschlages genossen haben, macht uns solches [sic], und da es mit ihrer Robotschuldigkeit per 5

Strana 205
Sleva roboty na Hamersku; propouštění nevěst 1738. 205 Täge mit dem Zug in der Wochen noch nicht seine volle Richtigkeit zu haben scheinet, wie ihr in eurem Bericht ganz recht anführet, dieselbe nothwendig zu Grunde gehen müssen: derenthalben thuen wir nicht allein euren gethanen Vorschlag, vermög dessen dieselbe von Galli bis Georgi nur durch 4 Tag mit dem Zug, im Schnitt aber die ganze Wochen, theils mit dem Zug, und zum Theil mit der Handrobot ihre dies- fällige Schuldigkeit verrichten sollen, nicht allein genehm halten, sondern ihr könnet auch, nachdeme ihr es für billig und recht ansehet, die- selbe noch mehrer darin subleviren, und uns davon berichten, auch denenselben ein so andern Vortheil angedeihen lassen, wordurch dasjenige, daran ihnen eurem Er- achten nach vorhin zuviel geschehen, pro praeterito hinlänglich ersetzet und com- pensiret werden möge. So auch respectu aliorum, die gleichmässig üher die Gebühr mit der Robot etwan angesehen worden sein mögen, zu verstehen ist; welches wir dann gleich alles eurer und deren Subalternen äquitablen Betracht- und Ueberlegung anheimb- stellen. El. F. zu Schwarzenberg. [Na kopii vzadu připsáno]: Dieser Extract ist in dem Privilegien-Quatern de A° 1751 pag. 97 & 98 von Wort zu Wort eingetragen worden den 19. Aug. 1751 von mir P. Swieteczky mp. 421. 1738, 29. listopadu: Marie Františka hraběnka Krakovská z Kolovrat, paní na Drahenicích a poručnice na Březnici, hodlala o propouštění nevěst dávati jednati se sousedy jen hospodářským úřadem; poručenská správa Schwarzenberská k tomu nepřistupuje. Copia Schreibens von dem Graf Kollowratischen Oberhauptmann zu Dra- henitz H. Johann Franz Erben ddo 12. Sept. 1738 an den Brzeznitzer Hauptmann. Es wird demselben zur vorkehrenden Notiz bedeutet, welchergestalten ... Exc. Frau Gräfin mittelst Rescript wegen zur Ersparung der Postspesen in materia matrimonii zuruck behaltende Memorialien, jedannoch dessen unausbleiblicher Be- schleunigung eingerichter haben [sic]: 1° Wann ein Pupillar-Kolowratischer Unterthan eine fremde, d. h. ander- weitighin mit der Leibeigenschaft verbundene Unterthanin zur Ehe anverlangt, und wegen der Loslassung an IExc. das gewöhnliche Memorial bei dem Amt erlegen, oder sonst directe nacher Wien befördern wollte: als ist SExc. ansinnende Ein- richtungsmeinung, damit hochselbten von sich ein diesfallig Interventionalschreiben nicht ergehen lassen dörfen, wohl aber die Sache durch beederseitig Wirthschafts- kanzleien dergestalt ausgemacht würde, dass in casu matrimonii anverlangende Ueberlassung eben nicht directe von dem Grundherrn der Herrschaft oder Guts"

Strana 206
206 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: sondern immediate von dessen Wirthschaftsamt mit Anschliessung des diesseitigen Memorials durch die Pupillar-Kolowratische Wirthschaftskanzlei möchte und könnte begehrt werden. Und wann 2° dieses ein gewünschten Stand und Statt finden dörfte, wird der benach- barte Hauptmann oder sub alio titulo eingesetzter Officiant seiner Herrschaft nur soviel berichten können, dass einer von und zu der Herrschaft angehöriger Unter- than diese oder jene fremde Unterthanin zur Ehe verlange, er Hauptmann aber habe schon diesfälliges Memoriale mit gewöhnlicher Requirirung der fremden Herr- schaft Wirthschaftskanzlei überschickt, und erwartet die nachbarliche Ueberlassung, 3° Dann gleichwie Se Exc. mit Expedirung erwähnten Interventions-Schreiben[s sich nicht belästigen, sondern die Intervenirung durch die Wirthschaftsämter be- wirken lassen wolle: als prätendire auch nicht, dass ein jeder Herr und Obrigkeit bei deroselben um ein oder andere Unterthanin selbst intervenire, sondern kann es gleichfalls durch seine Wirthschaftskanzlei bei der Brzeznitzer anbegehrt werden. In quo casu sodann der H. Hauptmann das Petitum an Ihro hochgräfliche Exc. nacher Wien folgendermassen [in] der Kürze wird geh. zu relationiren haben: „Der H. Baron oder Graf oder geistlicher Stand verlangt ihnen [= ihm] in puncto matri- monii für seinen aus dem Dorf N. angehörigen Unterthan NN. die aus EExc. an- gehörigen Dorf N. gebürtige Unterthanin Namens NN. nachbarlich zu überlassen; so ist eine solche Person (und was weiter zu erinnern wäre, kann mit mehren verbis gesetzt und gutachtlich referirt werden); mithin geh. überschicke den Losbrief zur Ausfertigung. Kraft welcher gnädigen und hochobrigkeitlichen Resolution und resp. In- struction wird also H. Hauptmann dessen sich fügender Occasion einen Anfang machen, und hiedurch sehen, mich dann folglich zwar jedesmal berichten, ob hoc in puncto mit den benachbarten Oertern man übereins kommen könne. Vrchní hejtman Escherich ddo Crumau 19. Nov. 1738 kněžně Schwarzenberkové posílá tuto před- cházející kopii listu, jejž Březnický hejtman dem Hauptmann zu Worlik in Abschrift communicirt, ale pochy- buje, že by kněžna k tomu přistoupila; prosí za rozhodnutí. [Koncept kněžnina dopisu] an Oberhauptmann von Escherich zu Crumau, exped. Wien 29. Nov. 1738. . . . was die diesseitige fürstliche Pupillarherrschaften anbelangt, wir diesen modum nicht räthlich erachten, weder thunlich finden, hierunten von dem vormund- schaftlichen Administrations-Systemate abzuweichen: also wollet ihr den Worliker Hauptmann dahin instruiren, auf dass solches in obiger Conformität dem Brzeznitzer Hauptmann zu seiner nachrichtlichen Direction in Antwort überschreibe . . Wien 29. Nov. 1738.

Strana 207
Roboty na Třeboňsku (po 1738). 207 Z knížecího archivu Třeboňského B. 5AU. 2. — Úřední jednání o výhost trvávalo dlouho. R. 1737 dva hospodářští úředníci Krumlovští (poddaní) prosili kněžnu za svou manumissi; svolila, pak svolil 1738 též poručník hrabě Šternberk, její svat, listem z Prahy kněžně poslaným, pod výminkou, že oba úředníci svo- bodou obdaření zůstanou ve službě knížecí, což se rozumělo u nich samo sebou. Zatím prošlo 11 měsíců. 422. (Po 1738): Vrchnostenské vysvětlení o mimořádných robotách na panství Třeboňském. V knížecím archivě Třeboňském (6. Gp. 35) leží nedatovaný koncept dodavků k nějakému vrchno- stenskému předpisu o robotách, jenž se mi nedostal do ruky; předpis byl rozdělen na články, a ty se dělily dále na punkty; odvolával se na robotní patent z r. 1738, a byl tedy vydán po tom roce. Přítomné dodavky k němu týkají se nejvíce robot mimořádných, požadovaných v čas větší potřeby hospodářské správy panské. In die Robotsextracten kommt denen Dorfschaften, welche bisher ausser der ordentlichen Robot bei der Fischerei die Fischfuhren die ganze Wochen hindurch zu gestellen schuldig gewesen, die finale Anmerkung beizurucken, nemblich: Konečně ale nadjmenovaní potažní sedláci dle v článku 8. přivtěleným punktu 4., kterej spolu na patent roku 1738 prošlej a v něm znějící punkt 12. se odvolává, jsou ještě povinováni při času lovení, jak z jara tak na podzim, mimo obyčejné roboty dle potřeby i také ostatní dni v týhodni rybní fůry tam, kam vrchnost takové potřebuje, dostaviti. Jinou rukou, než psala oboje hořejší: Též všichni ti sedláci jsou povinováni, v čas vorání a hnoje vožení s třema kusy volma, s pacholkem a pohůnkem, robotu zapraviti. Pokudžby N. N. z důležité příčiny konskej potah chovati v stavu nebyl, tak tehdy v takovým případnosti jest on povinovanej, v čas vorání a hnoje vožení s — volma, pacholkem a pohůnkem robotu vykonati. Ještě jiná zase ruka: Ostatně ale to a takové, které předjmenovaný patent v článku 5. punktu 13.,*) obzvláštně při nebezpečenství vohňů a velkých povodních vykazuje a obšírněji vyjadřuje, jsou vesměs zavázáni plniti. *) Tu snad jest odvolání na vrchnostenský předpis, a nikoli na patent robotní z roku 1738, neboť patent jedná o robotě povinné při ohni a povodni ve článku 12. a články jeho nemají subdivisí. 423. 1740, 16. března: Opat Broumovský potvrzuje výsady rychtáře Suchodolského u Police, jenž jest roboty prost, ale platí úroky. Originál perg. ze Suchodola byl 1895 na výstavě národopisné v Praze; opis z něho v archivě zem- ském v Praze. My Benno z boží opatrnosti řádu sv. Benedikta a starodávného svobodného privilegirovaného královského kláštera Břevnovského na Broumově opat, a toho sv. řádu

Strana 208
208 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: český i moravský generalis a visitator perpetuus oc, známo činíme listem tímto vůbec přede všemi, že jest před nás předstoupil a v poníženosti nás prosil Václav Ticháček, rychtář a poddaný věrný náš ze vsi Suchéhodola panství našeho Polického, abysme jemu, dědicům a budoucím jeho skrze list hamfestní ty privileje a artikula, s kte- rýma jeho předkové a držitelé statku jeho od našich pánův předkův a opatův, jakožto Jan Holinka od pána a opata Havla 1. P. 1461, i taky Václav Holinka od pána a opata Wolfganga a všeho konventu v klášteře Broumovském l. 1608 per usum liberalis concessionis vobdarováni byli, vše v sobě obšírněje obsahujíce, znova dáti, a v nich položené svobodství upevniti a potvrditi chtěli. Kteréhožto snažně žádosti a poníženě [sic] prosbě jsouc přikloněni, i taky považujíc, že se on Václav Ticháček v své povinnosti poddaně a poslušně vždycky choval, a že tento od staro- dávna k opatský tabuli náležející statek od našich předkův s jistýma vejminky [sic in jus emphyteuticum vysazenej a obrácenej byl; protož s dobrým rozmyšlením a jistým vědomím tímto listem naším jmenovanému Václavovi Ticháčkovi, poddanému našemu, dědicům a budoucím jeho takový od našich předkův dané hamfestové [sic], a jakž někdy Adam Ticháček od pozůstalých sirotkův po nebožtíkovi Mikulášovi Holinkovi, sousedu a rychtáře bejvalého [sic] ve vsi Suchémdole, tento statek koupil, a on Václav Ticháček toho nyní [v] držení a užívání jest, na ten a takové spůsob obnovujem a konfirmirujem, aby on, jeho dědicové a budoucí tento statek bez robot, a k němu od starodávna náležejícím příslušenstvím, totiž rolem [sic], lesem, vodou, lukami, a v těch mezech a hranicích, jakž jsou jeho předešlí držitelé byli užívali a possedirovali; též při něm s mlejnem o jednom kole a kovárnou tu na obci dle na ni daného hamfestu vystavenou, bez překážky svobodně držeti, i taky panského piva podle platu vysazeného šenkovati mohl. Nicméně on Václav Ticháček, dědici a budoucí jeho se v ty povinnosti a v tom poslušenství, s kterým on, jeho před- kové a držitelé statku toho nám a našemu konventu zavázané byli, se zachovati, a platu ročního, totiž při každém sv. Jiří 1 kopu m. 35 kr., a sv. Havle též 1 kopu m. 35 kr. s vobcej, též od vody o sv. Jiří 2 kopy m. a o sv. Havle 2 kopy m., a mimo to činže za vinnou fůru 5 kop m. 35 kr., do důchodův klášterských odváděti, a kdyby tento statek zasej k prodeji přišel, ze summy kupujicní desátej peníz platiti povinni budou oc. Tomu na svědomí pečet naši rozkázali jsme při- věsiti k tomuto listu; jehož jest datum v klášteře našem Broumovském dne 16. měsíce března roku 1740, Benno Abbt idem qui supra. P. Philippus p. t. prior suo et conventus nomine. V táž slova opat Fridrich 3. února 1755 dal hamfest Matěji Ticháčkovi, synovi Václava Ticháčka v něm též jmenovaného; spolupodepsal převor Vitáliš Mařík.

Strana 209
Z urbáře statku Přímského 1740. 209 424. Z urbáře statku Přímského o soudech purkrechtních, o záduších a příjmech farských i jiné poznámky za jesuitské správy r. 1740. Statek Přímský a s ním spojený Popovický, jež leží na severozápad od Hradce Krá- lové, dostal se odkazem Rudolfa Ferdinanda z Vinoře r. 1677 jesuitské kolleji v Hradci Krá- lové, kteráž jej držela a spravovala až do zrušení řádu 1773. V městském museu Královéhra- deckém chová se urbář toho statku (folio), zhotovený r. 1740; kromě obyčejného popisu vesnic a poddaných v nich s jich majetkem a povinnostmi k vrchnosti, nacházejí se v něm při konci také rozličné jiné záznamy, kteréž bedlivé správě statku mohly býti užitečny; jesuité v té stránce byli vzorem zevrubného pořádku. Když ta kniha r. 1904 nacházela se půjčkou v ar- chivě zemském v Praze, dal jsem si ty mimořádné záznamy z ní opsati k uveřejnění. Nadpis na počátku knihy zní takto: Urbář statku Přím a Popovic za času velebnýho patera Jana Lamberta Brevery, kolleje Kralohradecké Soc. Jesu rektora, též za času patera Maximiliana Pernekra, jmenované kolleje prokuratora, založený a z rozličných pamětních spisův, starobylých obyčejův, cedulí dílčích a kněh purkrechtních s pilností sebraný, v po- řádek uvedený a zepsaný v roku od narození Páně 1740 skrze Karla Trojana, tovaryšstva Ježíšového nehodného slouhu. Následující záznamy psány jsou na listech 143—155: O soudech a oučtích purkrechtních. Soudy každý rok držeti věc nevyhnutedlně potřebná jest, při kterých oby- čejně ouřady v obcích se obnovují neb potvrzují, jak toho potřeba ukazuje; což na spůsob následující obyčejně se vykonává. Předně každý rychtář a konšelové s svou obcí od jinších se oddělí a po- hromadě pořádně pospolu na kanceláři se postaví; a když již všichni v svém po- řádku postaveni jsou, začne se jednati, zdaliž poddaní mezi sebou aneb s cizo- panskými nějakou rozepři mají, buď stranu nářkův cti se tejkajících neb stranu statkův a mezí, též stranu nápadův a jinších nedorozumění. Obvzláště se jedná o takových rozepřích, které skrz ouřad k rozsouzení právnímu neb k přátelskému porovnání přivedené býti nemohly. Jedná se také, zdaliž ve všech a jedné každé obci všichni, jak na dobré katolické křesťany náleží, poctivě a chvalitebně se cho- vají, zdaliž v jednom neb druhém statku neb příbytku něco nechvalitebného bud proti Bohu neb blížnímu se děje, a zdaliž tu neb jinde nějaké buď v kacířstvu Archiv Český XXIV. 27

Strana 210
210 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: neb jinších nepravostech podezřelé lidi se nezdržují a nepřechovávají, aneb také od domácích nějaké hříchy se nepřehlížejí. Za druhé jedná se, zdaliž ouřad s svou svěřenou obcí aneb obec s ouřadem ve všem spokojeni jsou, aneb zdaliž jeden proti druhému něco má, což by napravení potřebovalo, též jak se s obecníma věcma hospodaří. Nezapomene se také na sirotky, vdovy a chudé lidi, jak se s takovejma zachází, a se zastávají. Na to se rychtá- řové, konšelové a jinší přísežní osoby buď v ouřadě veřejně potvrzují neb z něho propouštějí, a jinší k ouřadu zvolejí, pak veřejně před obcema Bohu a vrchnosti přísahu skládají. Na to celé obce a všichni poddaní vyznání víry činí. Pak rych- tářům práva, které při začátku soudu složili, zas od vrchnosti v ruce dané jsou, a ouřad obcím se představí; konečně ouřadu, jak by se dle své přísahy chovati a spravedlnost zastávati, a obcím, jak by se k ouřadu poslušně chovati a ve všem chvalitebně a ctnostně živi býti měli, jadrné naučení se dá. Na to artikule všem se veřejně přečtou. A pak odevřou se knihy a rejstra purkrechtní, v kterých jeden grunt po druhým pořádně se přehlíží a veřejně čtou. Na to peníze gruntovní vrch- nosti patřící se skládají, pak i jinším spravedlivým nápadníkům (kterým bud hned aneb v jistej termín držitel gruntu týž gruntovní nápad složí) se pouštějlí, což vše v zápisích a kněhách purkrechtních pilně se zapíše, by tak žádnému křivda uči- něna nebyla. Tuto znamenati sluší, že nápady jdou toliko z rodičův na vlastní děti, a kdyby dětí nebylo, tehdy na bratry a sestry, ne pak na jiné postranní přátele. Matka vždy s dětmi po svém manželu rovný díl dědí, leč by od manžela jináč opatřena byla. Chtěl-li by kdo z mohovitých věcí svých něco k záduší neb krevním a jinším přátelům svým odkázati, to učiniti může, však ale takoví přátelé ať jsou vždy pod- *) Čti: ne pak. daní a na panství ať zůstávají, neb pak*) ale cizopanští. Odoumrtí přicházejjí nápady na vrchnost, to jest: kdyby někdo nezanechajíc po sobě ani manželky ani dětí, ani bratrův ani sester, bez kšaftu umřel, všeckno, což by jemu náležeti mělo, na vrchnost připadá. Kdyby pak samou manželku za- nechal, a ona s ním v statku společnost měla, tehdy na ni celý nápad půjde. Pakli s ním na statku společnosti neměla, tehdy toliko věna, a co k němu přinesla, užívá, leč by ji těhotnou byl zanechal. Nápady aneb peníze gruntovní vždy od nejstarších nápadníkův nejdřív vy- bírané býti mají. Kdyby pak někdo na tom neb jiném gruntu i spravedlivý nápad majíc, jej odprodati chtěl, ten se u vrchnosti ohlásiti má, a vrchnost bude mocti sama koupiti aneb jej jinému odprodati povolení dáti. Kdyby pak poddaný bez povolení takový

Strana 211
Z urbáře statku Přímského 1740: o soudech. 211 nápad komu prodal, taková prodaj a koupě nic neplatí, nýbrž vrchnosti, protože se proti vůli její stalo, tím samým všechno připadne. Gruntu svého bez obvzláštního povolení vrchnosti žádný jinému odprodati, s jiným prohandlovati a změniti a jinému postoupiti nesmí, nýbrž taková prodaj neb vexl aneb jinému postoupení vrchnosti se přednese, ona pak k tomu dle do- brého uznání buď dovolení dáti neb jináč dle náležitého usouzení změniti aneb do- konce zrušiti může. NB. Časté hospodářův měnění malý užitek, ale velké škody při gruntech činí, a protož ne z ledajakés příčiny špatné a nedokonalé hospodářové z gruntův bráti a se měniti nemají. Soudy nejlépe držeti jest při začátku měsíce Novembr., protože tenkráte lid nejsnáz k penězům přijíti může, a takové vrchnosti a jinším nápadníkům v ten čas mnohem lechčejic než jindy držiteli gruntu spláceti a zapravovati přijde; ty pak soudy a oučty gruntovní žádný rok opustiti se nemají, neb mnozí staří nápadníci v těch časích zemřouc, svého spravedlivého nápadu by užiti nemohli; a protož také přede všemi takovým starým vždy nápady pouštěny býti mají. O posudkách. Posudky nic jiného v sobě nezavírají, než toliko skončení soudu a oučtův gruntovních vejš předepsaných. A protož jedná se tu o věcech, které při soudu dokonati se nemohly aneb z slušných příčin odložené jsou, vzláště také když ně- jakého dělení mezi nápadníky se dotejče, a takové pro krátkost času při soudech státi se nemohlo, aneb něco k zapomenutí přišlo. Podruhé drží se posudky proto, že ne všichni při soudech peníze gruntovní skládají a na hotově mají; a protož kdo by koliv při soudích peníze pro nemožnost nesložil, ten při posudcích takové nápadníkům spravedlivým nevyhnutedlně složí. Za třetí mají při posudcích (jestli se při soudě nestalo) všichni starší obecní ze všech důchodův obecních vrchnosti počet skládati, by tak poznati se mohlo, jak při které obci se hospodaří. Za čtvrté přečtou se jim zase jako při soudech jejich artikule, podle kterých oni se chovati a říditi mají. O počtech sirotčích. Takové sirotčí počty vždy při posudcích držené býti mají, a všeliké inter- esse a nápadní peníze do kasse sirotčí se skládají, kdež také rychtářům a konšelům velmi jadrně a přísně se nařídí, by oni se sirotkův opravdově a náležitě ujímali, a kdyby někomu otec umřel, aby hned sirotkům skrz ouřad jejich věci zaopatřené byly a jim dokonce nehynuly. Jestli nějaké peníze by zůstaly, takové se podle za- 27*

Strana 212
212 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: psání ihned do kassy sirotčí vloží; jiné pak věci, jako dobytek oc z jistého platu se najmou, a důchod z toho též do kassy sirotčí skládati se bude. Z té pak kassy žádnému sirotku nic se nevydá, leda by toho náležitá potřeba ukazovala, jako jest nemoc aneb dospělá již léta, by tak sirotci k svým létům přijdouc, něco v rukou svých měli a tak své živnosti lépe začíti a zastávati mohli. O kostelích a záduší. Nachází se na tom statku ve vsi Probluzi ecclesia commendata neb před časy kostel farní pod titulem Všech božích svatých, jenž nyní na ten čas panu fa- ráři Nechanskému poručený a pod správu odevzdaný jest; však kostel tento má a zcela zachovává všechno právo kostela farního a za takový kdykoliv vyzdvižen býti může. Jus patronatus zde se vším právem má a zachovává pan pater rektor kolleje Kralohradecké Societatis Jesu, kterýž takové jus nižádným spůsobem ani zadati ani prohlídnouti [sic] nemůže. Tento chrám páně Všech božích svatých i se zvonicí dle pobožného ustano- vení a z poslední vůle kšaftem urozeného a statečného rytíře pana Rudolfa Ferdi- nanda z Vinoře nařízený, nákladem kolleje Kralohradecké Societatis Jesu v roku páně 1691 za času velebného patera Jana Kolovratského, též jmenované kolleje rektora, z gruntu nový ode zdi (protože prvé toliko dřevěný byl) zcela vystavený jest; kdež pro pamět při zakládání téhož kostela gruntův vnitř v týchž gruntech aneb pro ně v vykopaný jámě drželi tři kopy Josef Brzytský z Probluze a Václav bratr jeho, kterýmž velebný pan pater rektor každému po housce a po šestáku dáti ráčil. Zvony při tom chrámu páně jsou tři, kteréž v létu páně 1699 dne 21. Mai od důstojné veleb. JMti pana vicaria generalis et officiala Matheidesa sede vacante [posvěceny] jsou, jimž jméno dáno jest, prvnímu velkému sv. Václava, druhému pro- střednímu sv. Ignatiusa, a třetímu malému sv. Aloisiusa, kteréž proti mračnům a zlému povětří velmi dobré jsou. Vesnice, z nichž se mrtvá těla při tomto chrámu páně kladou a pochovávají, k kollatorství tomuto přináležející jsou tyto: první ves Probluz, druhá ves Přím Níský, třetí ves Přím Vysoký, čtvrtá ves Štěžírky, pátá ves Charbuzice, šestá ves Popo- vice, sedmá ves Střezetice; patří sem také mlejn Jehlickej. NB. Patřívala též k tomu kollatorství ves Sobětuše, což až do roku 1667 oučty záduší Probluzkého dokazují, v nichž v rubrice od zvonění a pohřbu z též vsi Sobětuše peníze za příjem brané a kladené jsou; což podobně kontrakty authenticky dokazují, z nichž první v létu páně 1677 dne 17. měsíce dubna mezi velebným panem paterem Honoriusem Fassainem řádu sv. Františka menších bratří kláštera

Strana 213
Z urbáře statku Přímského 1740: o záduších. 213 sv. Anny v Králové Hradci toho času guardianem (jenž tehdáž páni patres z téhož kláštera na Probluzi služby boží vykonávali a ve všech k témuž kollatorství pa- třících vesnicích svátostmi přisluhovali) z strany jedné, pak mezi Její Mtí urozenou paní Annou Kateřinou Stařimskou rozenou Dohalskou z Dohalic a na Sobětuši, též s urozenými a statečnými rytíři panem Hendrychem Janem Strakou z Nedabylic na Střezeticích a Hořenich Malobračicích (titul), a panem Rudolfem Ferdinandem z Vi- noře na Popovicích, Rosnicích a Přímě jakožto kollatorem učiněný z strany druhé. Pak zas druhý kontrakt, jenž v létu páně 1678 dne 1. března mezi veleb. p. pa- terem Antonínem Cimburkem předřečeného kláštera guardianem z strany jedné, a nadopáčenou uroz. paní Annou Kateřinou Stařimskou, též naddotknutým panem Hendrychem Janem Strakou, posledně veleb. panem paterem Janem Radvanovským kolleje Kralohradecké Soc. Jesu rektorem, jakožto již v ten čas statku Přím- a Po- povského dědičným držitelem a téhož chrámu páně Všech svatých skutečným panem kollatorem na místě celé kolleje zavřený z strany druhé, což oba předřečené kon- trakty zřetedlně vysvětlují, že v týchž časích táž uroz. paní Anna Kateřina Sta- řimská, jsouc paní na Sobětuši, k jmenovanému klášteru sv. Anny za konané v Pro- bluzi služby boží a přisluhování v témž kollatorství svátostmi ročně na penězích 6 �P míš. a 6 věrtel ovsa jest dávala; z čehož všeho patrný důkaz vyplejvá, že ves Sobětuše k kollatorství Probluzkému patřila, nyní ale k faře Nechanské potažena jest; což s jakým právem a zdaliž NB. s povolením JMti biskupské (pl. tit.) neb slavné konsistoře Hradecké, i také s vědomostí pana patera rektora jakožto kolla- tora se stalo, bedlivého vyšetření a dokonalého důkazu potřebí jest. K tomu chrámu páně Všech božích svatých nachází se případlností, z nichž důchod záduší pochází a se množí, tyto: Předně krav zádušních nachází se 7 kusů, z nich k chrámu páně Probluz- kému každoročně nájmu po 35 kr. se platí, a takové nyní skutečně zůstávají, totiž: za vrchností Střezeckou ve dvoře 2 kusy, na Pečenkovým gruntě v Probluzi 1, na gruntě Vrbovým v Vysokým Přímě 1, na gruntě Sitkovým v Vysokým Přímě 1. Dvě jsou na živě, totiž: za Janem Danšem v Popovicích 1, a za Josefem Brzytským v Probluzi 1. Facit 7. krav, z nichž po 35 kr. vynáší ročně 4 fl. 5 kr. Rolí zádušních nachází se pod 13 strychů, 1ní kus role jest u Probluzské obce mezi Havlovskou a Pečenkovskou rolí pod 3 str.; 2hý kus role pod souvratí při týž obci pod 4 str.; 3. kus v jilmí za Pečenkovskou loukou pod 11/2 str.; 4. kus nad Karasovským rybníčkem pod 3 str.; 5. kus u Štěžírek nad zádušní loukou pod 11/2 str.; facit pod 13 str. Tyto všechny role užívají poddaní Přímští, a z nich zá- duší 3tí mandel užitku dávají. Luk k tomu chrámu Páně patřících jest 4 kusy: 1ní jest u Štěžírek asi na 3 vozy sena; platí se z ní ročně 3 fl. 20 kr.; 2. u Střezeckýho jilmoví na 2 vozy

Strana 214
214 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské? sena; z ní ročně se dává 2 fl. 20 kr.; 3. u Střezeckýho lesa u mostku na 1/2 vozu sena; z ní se platí ročně 35 kr.; 4. dvě pasečky u dálky asi na vůz sena; z nich se ročně platí 40 kr. Summa platu ročního z luk 7 fl. 5 kr. Lesů zádušních nachází se 6 kusů: 1ní kus lesa jest za Probluzí, pod rolí Boučkovou za cestou, začínající se od role téhož Boučka, mezující s lesem obce Probluz. Dlouhost jeho dobíhá až k lesu Brzytskýho, a odtud jest dub hraničný zas mezující dolů podle lesa Brzytskýho zároveň s jeho lesem. Širokost jeho, co by mohl kamenem dohodit, jistí mezníci dokáží. — Málo odtud jest zase 2hý kus lesa dubovýho mezující s lesem Brzytskýho a Boučkovým; půdy jeho velikost jest asi pod 3 str. — 3tí kus lesa osykového a něco dubového pod Karasovským rybníčkem, mezuje s lesem obce Probluzké z jedné, a z druhé strany s lesem panským. Velikost půdy jeho jest tak hrubá, jako kusu lesa druhého. — 4tý kus lesa mezuje s lesem obce Probluzké, lesem Brzytskýho a lesem panským. Velikost půdy jeho jest tak hrubá, jako ty svrchupsané všechny tři kusy; větším dílem dubový. — 5. kus lesa leží na východ i na západ mezi lesem Ondráčkovským, lesem obce Probluzké a lesem Brzytskýho; větším dílem vosykový, krom některého dubu. — 6. kus lesa pod Czy- glovou neb Boučkovou rolí podle lesa obce Probluzké. NB. Z těchto lesů nesmí se nic odprodati, leč by k tomu pan pater rektor jakožto kollator přivolil, kdež za takové odprodané dříví peníze do kassy zádušní se skládají; při čemž pozorovati zapotřebí, aby takové lesy skrz nemírné prodávání se nehubily. Služby boží v tomto chrámu páně s kázáním vykonávají se každou čtvrtou neděli skrze faráře Nechanského tak dlouho, dokud jemu kostel svěřený bude. Každý vejroční svátky v první den, jakož i na den Všech božích svatých a na pa- mátku všech věrných Dušiček konají se zde služby boží s kázáním od pánů paterů z kolleje Hradecké, pro kteréž poddaní k tomu chrámu páně patřící vždy čtyry koně po pořádku mimo roboty odesílají a je zas zpátkem do kolleje dovážejí. Pan farář mimo čtvrté neděle v každé vejroční svátky druhý den služby boží zde koná. V křížové dni v pondělí drží zde obyčejnou processí páni patres kollejští, v outerej pan farář a ve středu zas kollejští páni patres. V třetí neděli po veliké noci vede z tohoto chrámu páně do kaple sv. Františka Xaveria na Přím, kdež tenkráte slavnost se drží, processí pan farář. Když se ale trefí, že podobně v ten den na Hrádku slavnost jest, tehdy místo pana faráře jeden z pánův paterů kollejských ta- kovou processí vede. Po narození panny Marie ten pátek konají se v Probluzi od pánů paterů kollejských zpívané requiem za neb. JMt pana Rudolfa Ferdinanda z Vinoře, kdež tenkráte 8 bílejch svic z kolleje do téhož kostela se dává.

Strana 215
Z urbáře statku Přímského 1740: o záduších a desátcích. 215 O kaple sv. Františka Xaveria. Tato kaple sv. Františka Xaveria na Přímě jest kaple veřejná. a v létu páně 1713 za času veleb. pana patera Františka Kues, kolleje Kralohradecké S. J. rektora, z gruntu nová vystavena jest s povolením slavné konsistoře Kralohradecké, což authentická fakultací té slavné konsistoře dokazuje. Kaple ta při samé residenci vystavena jest, nad kterouž sama toliko kollej správu má, a žádnej jinej. O faře Probluzké a případlnostech k ní patřících. Co se této fary dotejče, bejvala ona před časy vystavena ode dřeva nedaleko od kostela, kteráž do gruntu zbořena a zkažena jest; a nachází se nyní, kde fara stávala, toliko ohražené pusté místo, na němž stodola pro zádušní a farářovo obilí postavena jest; však nic méně, tak jako kostel všechno právo kostela farního za- chovává, tak i fara na svém místě každého času znovu vyzdvižena a postavena býti může. K této faře nachází se případlnosti tyto: Předně nachází se k té faře patřících rolí pod 28 strychů 2 věrtele, a to: lní kus role začíná se od rybníčků polních, a běží až k obci Probluzké, jejížto ve- likost držeti má pod 12 str. 2 věrt.; 2. kus role leží u Střezetického průhona za Probluzkou obcí pod 13 str. 2 věrtele; 3. role kus leží pod pasekama pod 2 str, a 2 věrtele. Tyto role užívají nyní poddaní Přímští, a z nich užitku panu faráři třetí mandel dávají. Luka farské nachází se 2: 1ní louka od obce Probluzké běží až k Třeset- skýmu průhonu, na 5 vozů sena, z níž poddaní Přímští faráři ročně platí 3 fl. 45 kr. — 2. louka za Procházkovy jmenuje se paseka, na jeden vůz sena; platí se z ní ročně 45 kr. Summa ročního platu faráři z luk 4 fl. 30 kr. Item z sadu farského ročně za trávu 18 kr. Škola se zde posavad ode dřeva vystavena nachází, kterouž farníci spravovati a zachovati povinni jsou. K té škole patří jeden kus lesa asi pod 11/2 str., mezuje s lesem Vyčítalovským z Pro[b]luze a s rolí krčmáře Probluzkého. Item hned vedle téhož lesa patří kus role k té škole pod 4 strychy, což vše kantor Probluzký stále užívá. Ročního platu neb desátku panu faráři se schází, totiž: Z Přímu Níského od každého chalupníka dostává po 12 kr., v summě za rok 1 fl Z Přímu Vysokého od sedláka dostává 36 kr., od chalupníků po 12 kr. 1 fl. 48 kr., summa 2 fl. 24 kr.

Strana 216
216 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Z Probluze od 7 sedláků po 36 kr., a od 6 chalupníků po 12 kr.; [summa] 5 fl. 24 kr. Z Popovic od 9 chalupníků po 12 kr. 1 fl. 48 kr. Ze Štěžírek a Charbuzic od 3 sedláků po 36 kr., od 10 chalupníků po 12 kr.; [summa] 3 fl. 48 kr. Ze mlejna Jehlického O. Ze Střezetic k Libčanům poddaných chalupníků platí faráři Probluzkému ročně po [sic] v summě [později připsáno] 7 fl. Uvádí se zde též na paměť, pod kterou faru ostatní poddaní Přímští patří, a co faráři ročně odváděti povinni jsou, totiž: k faře Šestarský patří Rosnice a Bříza. Z Rosnic platí ročně: z gruntu Václava Danše žita 1 strych, ječmene 2 věrt.; z gruntu Jana Košťále žita 1 str., ječmena 2 věrtele; z gruntu Jana Danše žita 1 str., ječmene 2 věrt.; z gruntu Petra Petrovýho žita 1 str., ječmene 2 věrt.; z krav letníků všichni spolu 1 fl. V summě z Rosnic žita 4 strychy, ječmene 2 strychy, peněz 1 fl. Ze vsi Bříze: z gruntu Matěje Vondráčka žita 1 str. 2 věrt., ječmene 1 str. 2 věrt.; z gruntu Jiřího Polívky žita — [sic], ječmene 2 věrt.; z krav letníků všichni spolu 30 kr. V summě z Břízy žita 1 str. 2 věrt., ječmene 2 str., peněz 30 kr. K faře Nechanské k chrámu páně sv. Jiří na Hrádek patří ves Jehlice, kdež 9 chalupníků všichni spolu ročně 1 str. žita vrchovaté míry, též 1 str. ovsa, a z jedné každé krávy po 3 kr., z prvnice pak toliko po 1 kr. 3 d. faráři odvádí. K faře Hněmčovské [rozuměj Hněvčeveské] patří Hoření Černůtky, a platí ročně: Ze dvorce pšenice velké míry 1 strych, což na ordinarní míru 5 věrtel vy- náší. Žita také tolik vrchovaté míry. Kantorovi 1 věrtel pšenice a 1 věrtel žita vrchovaté míry. — Ze statku Švábového a Macháčkového tolik jako ze dvorce se dává, jak faráři tak také kantorovi. — Ze statku Hipiusova faráři pšenice 3 věrt. 3 čtv., a žita též 3 věrt. 3 čtv. vrchovaté míry. Kantorovi pšenice 3 čtv., žita 2 čtvrtce vrchovaté míry. — Ze statku Kolbabového faráři pšenice 3 věrt. 2 čtv., žita též 3 věrt. 2 čtv. míry vrchovaté. Kantorovi pšenice 2 čtv. a žita 3 čtv. — Ze statku Boučkova jak faráři tak také kantorovi tolik jako ze statku Kolbabo- vého se dává. — Z chalupy Hipiusovy faráři pšenice 1 věrtel a žita též 1 věrtel. Kantorovi pšenice 1 čt., žita 1 čt. — Z krčmy faráři pšenice 1 věrt. a žita též 1 věrt.; kantorovi pšenice 1 čt. a žita 1 čt. — Z chalupy Kyselové, Kopeckýho a Jírunkové spolu ze všech třech dává se faráři pšenice 1 věrt. 2 čt., a žita též 1 věrt. 2 čtv. Kantorovi 1 čt. pšenice a 1 čt. žita. — Z chalupy Vychánkové faráři pšenice 2 čt., a žita též 2 čtvrtce. Kantorovi toliko 1 čt. žita. — Platu pe-

Strana 217
Z urbáře statku Přímského 1740. 217 něžitého ročně nedává se panu faráři neb děkanu žádného; krom letníků z každé krávy, cokoliv se jich mimo dvorce ve vsi nachází, po 3 kr. každoročně se odvádí. Observací rozličná. První a nejpřednější observací jest tato: že kollej Kralohradecká S. J. od statku Přím- a Popovského, též kolleji od slavné paměti uroz. a statečného rytíře pana Rudolfa Ferdinanda z Vinoře mocí kšaftu z poslední vůle odkázaného, nic dokonce pod nižádným vymyšleným spůsobem a praetextem, buď indultem neb vyžá- danou dispensací prodati, odprodati, změniti aneb přehandlovati (tak jak kšaft neb. JMti pana z Vinoře zní) nemůže a moci nemá; neb kdyby něco takového státi se mělo, tím samým kollej statek ten by stratila, kterýž by ihned na dědice paní sester JMti pana z Vinoře, jak kšaft zní, eo ipso facto připadl. Ty pak paní sestry byly jsou následovní: Paní Barbora Kateřina z Vlkaňova, paní Francelína Veronika Kreyštanová, a paní Benigna Felicitas Raufová, jejichž potomci a dědičové dosavad před rukama jsou. Druhá observací jest, by při tom statku role nanejvejš dobře mrviti a zdě- lávati se hleděly; neb to největší regalie, z kterýchž důchod svůj užitek má, při tom statku jsou. Třetí observací jest, by se zde pivo vždy dobré vařilo, by tak lidé k dobrému trunku se táhli, neb z piva živej krejcar v důchodě jest. Po čtvrté myslivost v lesích špitálských k klášteru sv. Anny patřících, jakož i po všech našich kollejských gruntech v Plotišti, ať se na něj vejš [t. j. nanejvejš] pro zachovávání práva myslivosti pilně koná a nezanedbává. Za páté v Plotišti jest u mlejna Budínského kus obce, která rovným dílem obci Předměřské a obci Plotištské kollejské patří. Jak velká ta společná obec jest, to mezníky kamenné vykáží. Byly pro tu obec před nedávnýma časy dost velké handle a časté mezi vrchnostmi a poddanými nesrozumění, až konečně vrchnosti z obouch stran se urovnaly a takovou mezníky kamennými ohradily; protož poddaní kollejští ať tu obec stále pastvou užívají, a že k ní právo rovně jako Předměrští mají, tím ať dokáží. Za šesté v lukách Plotištských, též i Malšovských bedlivý pozor na správu vodní dáti se musí, neb v Plotišti řeka Labe, v Malšovicích pak řeka Orlice v lukách velmi tuze břehy ryje, zvláště když z druhé strany řeky nesousedsky se jedná a voda na stranu kollejskou se sráží. Stalo se již před několika léty, že bezbožný soused nočního času v místě ouzkém mezi řekou se nacházejícím louku naši jest prokopal, nepochybně toho oumyslu jsouc, by řeka tudy svůj běh vzala a jemu na jeho stranu zadní velikej díl louky kollejské (poněvadž řeka stále mezovati má) přivrhla. Archiv Český XXIV. 28

Strana 218
218 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Za sedmé nedaleko pode dvorem kollejským v Plotišti jest skrz náhon, kterým na mlejn Kydlinovský voda se žene, položena trouba, kterou obyčejně požeračka jmenují, skrz kterou troubu voda z Plotiště jak ze strany městské tak i ze strany kollejské do staré strouhy pryč odchází; kteroužto požeračku jak městská tak i kol- lejská strana v dobrém stavu společně zachovávati má. Pročež zde se pozorovati má, by taková se nezanášela, nýbrž pod ní příkop, skrz který z té požeračky do staré strouhy voda se vede, vždy vyčištěna byla [sic], neb ta voda, která tady pryč od- cházeti má, lechce na pastviště kollejské z nedostatku odpadu svého zedmouti se může. Ostatní observací dobrým hospodářům napadne. Za osmé jest při mlejně městským Kydlinovský jmenovaným nad mostkem v náhoně, kterým voda na mlejn běží, vbitý dubový kůl, na kterémž cejch s erbem městským přibitý bejval, nyní ale neví se, skrz koho odtržený jest; však ale před dvouma léty, to jest v roku 1738 d. 22. Juni, když se při tom mlejně hlavní práh nový kladl, konkludirovala jak z městské tak i z kollejské strany přítomná kom- missí, při čemž sem sám také přítomen byl, že takový cejch znovu vyrytý a při- bitý býti má, a že se to od strany městské učiní; posavad ale nestalo se nic. Pročež strana kollejská ať na to nastoupí, by se stalo. Jest pak vejška téhož kolu s cejchem znamení, jak vysoko vodu mlynář držeti má; neb když se voda vysoko drží, snadno do dvoru Plotištského kollejského (obzvláště když v zimě skrz nepo- zornost mlynářův strouhy se zamrazí) voda vystoupí a škodu činí; v čemž by se chyba nestala, bedlivě se pozorovati, a mlynářové napomenouti mají. NB. Mlynář Předměřský a Budínský mají vodu vždy stejně náhonem na mlejn Kydlinovský, vzláště času zimního, hnáti, pod pokutou 10 míš. Za deváté jest též při tom Kydlinovským mlejně u mostu šrank, který mlynář vždy zavřený míti má, neb tady Předměřští pro kratčí cestu do Hradce a do mlejna rádi jezdí; nejní pak tady žádná cesta, ale se škodou přes kollejská a jinší luka se tady jeti musí, a protož týž Kydlinovský mlynář pod pokutou 5 míš. žádného tady pouštěti nemá. O krámech masných. Nacházejí se při tom statku krámy masné dva panské, totiž první v Níském Přímě a druhý ve Bříze, z nichž ročně, jakož i spolu z příbytků řezníkův, jenž také panské jsou, do důchodu kollejského se platí následovně: Z krámu a příbytku v Níském Přímě hotových peněz ročně 12 fl.; loje pře- pouštěného 20 liber; jazykův hovězích 12 kusů. Z krámu a příbytku v Bříze na penězích 12 fl.; loje přepouštěného 20 liber; jazykův hovězích 12 kusů.

Strana 219
z let 1740, 1741. 219 Mimo toho povinni tito oba řezníci jsou z masných krámů všeliké daně cí- sařské bez ujmy nájmu panského zouplna vybejvati a zapraviti. Jsou též povinni dobytek panský (když vrchnost nějaký k prodaji míti bude) bráti a zpeněžiti. 425. Ustejnění živností selských a chalupnických, kterak zavádělo se na panství Kosmonoském podle smlouvy mezi vrchností a poddanými ujednané dne 8. a 11. září 1741. Roku 1892 pan Josef Bayer, tehdáž obecní tajemník v Kosmonosích a později okresní tajemník v Benátkách, daroval mi opisy některých akt z obecního archivu Kosmonoského, kteréž vztahují se k podobnému pokusu agrárnímu, jakéž se staly na panství Dolno-Břežanském r. 1717 a na panství Kácovském r. 1724, o čemž uveřejněny jsou zprávy zde výše na stranách 99—106 č. 375 a str. 152—154 č. 394. Také Kosmonoská vrchnost chtěla toho docíliti u svých poddaných, aby sedláci — ne sice na celém panství vesměs, ale v jedné každé vsi zvláště — měli stejnou výměru pozemků a konali stejné povinnosti, a rovněž chalupníci v každé vsi aby mezi sebou byli rovni co do pozemků, robot i co do platů peněžitých (v jakéž se měly zároveň proměniti dřívější dávky naturálné). Pokus ten provedl se na Kosmonosku jenom částečně. Panství Kosmonoské u Mladé Boleslavě náleželo před rokem 1738 hrabatům Černínům z Chudenic (viz výše str. 138 č. 386); jmenovaného roku přešlo koupí do rodiny hrabat Hrzanů z Harasova. V tištěných knihách jmenuje se r. 1740 jeho vlastníkem hr. Zikmund Hrzan; smlouvu níže otištěnou uzavřela r. 1741 hraběnka Marie Anna Hrzanová, roz. baronka Putzova z Adlersthurnu, kterou tištěné knihy jmenují manželkou (od r. 1719) hraběte Ferdi- nanda Hrzana, bratra Zikmundova. Od ní dostalo se panství Kosmonoské r. 1760 v exekuční dražbě Johanně Nep. rozené hraběnce z Martinic, ovdovělé hraběnce z Bolzy, kteráž je roku 1804 prodala hraběti Fridrichu Mirbachovi. Zde se otiskuje text smlouvy z roku 1741 podle starého opisu, nejspíš souvěkého, jejž mi tajemník Bayer daroval. Na některých místech scházejí v něm číslice, což jsem v otisku označoval pomlčkou (—). Sekretář Bayer měl před rukama také originál smlouvy, a v něm shledal méně těchto nedostatků, ač i tam scházejí některé číselné udaje. Podle toho, jakož i podle zmýlené, která se písaři přihodila ku konci při výkladu o panských polích zanechaných sousedům Bukovenským, podobá se, že můj starý opis nebyl opisován z originálu, nýbrž z ně- jakého konceptu ještě nezcela hotového, a pak opatřen datem a podpisy podle originálu. Řeč jest ve smlouvě velice schátralá; ohavný pravopis jsem opravil k tomuto otisku, jen v ně- kolika jmenech nechal jsem ho na ukázku. Známo se činí vůbec přede všemi, obvzláště i tu, kde by toho potřeba byla a navstávala, kterak já Maria Anna hraběnka z Hrzan a Haras, rozená z Putz a Adlersthurn, paní na Kosmanosích, od společných poddaných již po mnohýkráte 28*

Strana 220
220 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jak oustně tak písebně (jakož z dekretů protokol[u] od roku 1739 listu 59, 60 a 71 patrně vyplejvá) poddaně přednášeno a poníženě žádáno, též představeno jest bylo, kterak mezi nima velká v držících kontribučních gruntech nerovnost se na- chází, naproti tomu jak malý tak větší při marších a robotách a jiných podobných povinnostech do jednostejnosti se potahují, tudy jim velké bezpráví se působí, které dále vystáti nemohou. Aby mezi nimi stejná srovnalost, tejkající se jejich společně pod kontribucí držících gruntův a živností, učiněna býti mohla, z té příčiny taky to pořádné rozměření a srovnalé rozdělení z milosti povoleno, též skutečně — jakož přítomná ode mně jejich vrchnosti, tak taky od obou přísežných zemských měřičův, totiž pana Jana Glockspergra a pana Ignatiusa Hötzla, neméně i od vrch- ních a jiných rychtářův též na místě jich obcí zůstavených přísežných podepsaná zde se spatřující tabella v sobě obšírně obsahuje a zavírá — k vinšovanému konci v dobré obestrané [sic] uvyklosti a bohujmilé srovnalosti uvedeno jest, jakož to dě- kující poddaných memorial a v přípomním [přítomném] roce udělaný v dekretův knize fol. — vložený dekret, též sign. O, jich poddaných podpisy ukazujou. Podle toho nyní velmi zapotřebí jest, jako již od společných poddaných po- slušně vyžádáno bylo, aby mezi nimi taková učiněná srovnalost strany rozličných níže jmenovaných se skládati majících stálých, též naturálních neb viktuálních potřeb, robot a jiných povinností uvedena a zachována býti mohla. Kterážto však slušná žádost na žádný jinší spůsob, jak sami poddaní za dobré uznali, učiněna a rozdílena býti nemohla, nežli dokudbi [rozuměj: než když] dříveji strany roz- ličných jejich povinností, stálých rozličných naturalných odvodův — protože při tom naturálním odvodu rozdílné nepříležitosti, jak strany dobroty, tak vyčištění obil- ného zrna mnohýkráte nedorozumění a hádky neb nevole povstávaly, k tomu také obilí mezi individua se rozvrhující na čtvrtce, žejdlíky odváděti by přišlo, kteréžto však tím spůsobem nepříležitě jak poddaným odváděti a rozměřovati, tak taky zase obročnímu přijímati za těžko by přišlo — na hotové peníze podle ceny rozvrženo, smluveno a spořádáno bylo; když tehdy z vesnic rozličné naturální effekty a vi- ktualie, totižto od jednych vesnic na některých sortech obilí, od jiných na cibuli. houbách, krmných husách, vejcích, kuřatech, slepicích, kapounech, a těm podobných záležejících věcech pro vrchnost potrava v tom čase, když vrchnost žádá, tvrdě k odvádění přicházely, poddaní takovou pernatou drůbež skrze celý rok chovati a při dosáhlém poručení odváděti měli, skrze to nemalou outratu nesli. Totižto v následujících vesnicích na pronajatých tak řečených železných hu- sákách, ves Kosmanosy dvě husy, Bezděčíně 1, Hrdlořes 1, Malý Vobrubce 1, Velký Vobrubce 1, Lidkovice 1, Skyšice 1, Martinovic 1, Dalovic 1, Bukovno 7, Němčic 1, Libichov 1, Podláska a Michalovice (protože již dokonale chalupníci učiněni jsou, jakož tabela sign. O dokazuje) taky 1 husáka, item Nová Chmelná Vesnice [t. j.

Strana 221
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 221 Malá Panská Ves] 1, od kterýchžto jeden mezi těma železných husákův z jednoho každého podle stalého odhadu každoročně 1/4 libry prachu, 34 libry nedraného peří in natura odvésti se mělo, mocí toho listu smluveno a nezměnitedlně zavrženo [roz- uměj: zavřeno] jest, aby všechny takové jmenovaný viktualní a ouroční povinnosti v slušný ceně na peníze vraženo, a to sice obilná cena, vedle vlastního od pod- daných daného ponavržení neb navrhnutí, z jednoho od král. krajského města Bo- leslava Mladého na 6 let od roku 1736 až do r. 1741 inclusive vyzdvihujícího vejtahu, co pravené obilí v svých sortech platilo, kalkulirována, do jedné summy stáhnuta, pak skrze šestý díl rozvržena, a co na jeden šestý díl vypadne, z toho vzata byla. Kterýžto šestý díl poddaní na penězích promyti [proměniti] mohoucí, mezi sebou rovně rozdělený zaplatiti se uvolili, a z té příčiny to žádali, že v jejich polích neb gruntech podobně jedna rovnost se vykonává, skrze co vrchnosti, jako i sedlákům též chalupníkům, žádná křivda by se nestala. Pročež taky takový od poddaných učiněný navrhnutí ode mně jakožto jejich milostivé vrchnosti přijatý a povolený, následovně ten sub signo C od vzácného Mladoboleslavského magistrátu s podpisem purkmistra a rady, spolu též předního městského písaře pana Josefa Tomáše Lipavského pod jich pečetí městskou vyhotovený extrakt in originali vy- zdvižen jest, a zde přítomně v sobě jedno neb druhé obilí v těch 6 jminulých letech v trhu se platívalo, a jak takové obilí dle toho od poddaných učiněného vlastního navrhnutí a žádost i] umluveným spůsobem dle vypadající v jednem a druhém sortu ceny, jakož hned následovati bude, se počítalo. Podobně taky za druhé, že jednostejná rovnost v stálých ourokách, drůbeři a jiných nad- rozepsaných naturálních odvodův jináč ne, než když na hotovinu peněžitou se vrazí, učiněna býti nemohla, poněvadž husy, kuřata, kapouni, vejce a podobné věci na kusy neb díly rozdvojené, jak při rovném rozdělení vypadají, nemožné by dá- váno, a od sedlákův neb chalupníkův odve[dejné býti nemohly. Kdežto jednomu by křídlo, druhému noha, třetímu prsa odvésti přicházelo. Tím samým taková podo- tknutá ouroční drůbeř, jako taky houby, cibule, peří a těm podobný věci, aby mezi poddanými v dokonalou rovnost a stejnost, by jeden jako druhý netto svůj odvod činil, uvedené býti mohly, jest všechno do peněžité hotovosti vzato a společními poddacími [t. j. s veškerými poddanými] následujícím spůsobem akkordirováno, že totiž za 1 krm[nou tučnou husu 45 kr., za 1 starou krmnou slepici 15 kr., za 1 zrostlý tučný kuře 6 kr., a za 1 dobrého krmného kapouna 24 kr., za 1 kopu vajec 45 kr., za 1 libru prachu peří 51 kr., za libru nedraného peří 18 kr., za 1 věrtel suchejch hub, též cibule 1 zl. a 10 kr. umluveno jest. Dálejic

Strana 222
222 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: za třetí, zřetedlně při tom vymíněno jest, kdyby se trefilo, že milostivá vrchnost takovou ouroční drůbeř a těm podobný věci in natura míti a chtíti by ráčila, aby sedláci a chalupníci v tej zpředjmenovanej vystavenej a ode mně v mi- losti přijatej ceně, aniž drážejic, proti hotové záplatě takové věci opatřiti a odvésti povinni býti mají. Podobným spůsobem za čtvrté, podle té od společných poddaných podávané memoriali, na které oni de dato 1. Augusti a de dato 20. Septembris pominulého 1740. roku své odpo- vědi] dosáhli, a v protokolu dekretův folio 76 et 82 k nalezení jsou, se spatřující na místě povinnovaného ročního předení jeden potažní sedlák 36 kr., chalupník 18 kr., a menší chalupník, co bez polí jest, 7 kr. stálého ročního platu ukládati se obětovali. Jakož také předestřené jejich offertum a quantum dle jejich vlastního se ucházení ode mně jakožto mil. vrchnosti, ačkoliv že za to povinnost přediva by in natura o mnoho více vynášela, nicméně ode mně z milosti přijato a povoleno jest; a to tím spůsobem, aby od nyní až na věčné časy oni společní moji poddaní, mocí svých přijatých dekretův, též mocí toho přítomného narovnání, tak dobře od povin- ného příze předení, jak od jiných nahoře i níže specificirovaných mělých naturál- ních odvodů tím spůsobem osvobozeni jsou [čti: byli], že já neb moje dědičové bu- doucí a následovně jejich vrchnosti více moc a právo míti nemají a nebudou, pří- tomné stálé dobrovolné obou stran a ne přinucené srovnání v jinší spůsob promě- niti, ménějic převrátiti, takové přediva a jiné naturální povinné odvody aniž co v nově vymyšleného jakým spůsobem požádati a na ně ukládati, ale samotně, co zde vejslovně doloženo jest a dále následovati bude, s tím se upokojiti musí, též jeden každý jest povinen a zavázaný vedle toho porovnání, tak dobře vrchnost jak sedláci, ad literam držeti. Ku kterémužto cíli na to, co nahoře v jedné neb druhé specificirované a jmenované, akkordirované ceně na místě viktualií společní poddaní, co jedna neb druhá vesnice od starodávna a dle bejvalého práva, jako i co na hotových penězích skládati měla, zde z té příčiny specietenus postaveno jest, aby sedláci a každý vi- děti mohl, že nic více nového přidáno nejní; následovně nic jiného než za nynější a na budoucí věčné časy všechno na hotové peníze sráženo, a každoročně to splá- ceti povinni jsou a býti mají. Podle čehož co každá ves ročně na penězích dávati míti bude, jest následujícím spůsobem s tím smyslem vystaveno, poněvadž termín sv. Jiří neb půl léta jest prošel, oni poddaní na letošní rok jen toliko za termín sv. Havla jednu roční polovičku spláceti budou. Totiž předně ves Kosmanosy, kterážto předešle každoročně stálých peněži- tých a jiných ourokův odvést povinna byla, jsou tyto, totiž: k sv. Jiří 41 fl. 9 kr., k sv. Havlu 41 fl. 9 kr.

Strana 223
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 223 Dálejic, co tak předešle in natura odváděti povinna byla, nyní pak dle uči- něné smlouvy z nadepsaných příčin na peněžitý odvod uvedeno jest, jsou rozdílné viktualia tyto následovně: Starých slepic 145 kusů, vynáší na penězích . . . 36 fl. 15 kr. — d. . . . . . . . 8 „ 37 „ Vajec 11 kop 30 kusů, na penězích 3 Ovsa 20 str. 2 věrt. 2 čfv., vynáší dle sig. C . . 41 „ 33 „ 51/ „ Item za železný dva husáky, totižto husího prachu/2 libry — „ nedraného peří 11/2 libry . . . . . . . . . . . . . — „ Místo povinného přediva od sedláka po 36 kr., a od chalupníka po 18 kr., spolu na penězích . . . 14 „ 42 Summa . . . — fl. — kr. — d. Vypadá tehdy dle učiněné stejnosti (v čemž taky nadepsaný in natura platy a ouroky [se] potahují) na jednoho usedlého sedláka každoročně stálého platu neb ouroku skládati, totiž na jednoho sedláka při sv. Jiří —, Havle —. Jeden chalup- — ník při sv. Jiří —, sv. Havle Dálejic od starodávna ves Kosmanosy každoročně povinna jest: konopí trhati 75/8 záhonů vynáší 221/8 záhonů, od kaž- prosa vyplejti 75/s dého záhonu 30 kr. řípy kopati 75/8 Takové dílo na věčné časy se dzvihá; naproti tomu každoročně [ves] bude stálý plat povinna skládati, totiž: každý sedlák při sv. Jakubě 17 kr. 47/8 d., sv. Mar- tinu 17 kr. 5 d.; každý chalupník při sv. Jakubě 4 kr. 23/4 d., sv. Martinu 4 kr. 25/8 d. Ves druhá: Hoření Stakora, která předešle každoročně platu na hotově od- váděla, totiž při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 fl. 47 kr. 1/4 d. . . . . . . . 7 „ 47 „ 1/4 „ . . . „ „ Havle . . . . . . . ovsa 14 str., a učiní dle učiněné srovnalosti aneb sig. C na penězích . . . . . . . . . . . . . . . 21 „ 51 „ 2 při tom za předivo . . . . . . . . . . . . . . 4 „ 12 v summě . . . 41 fi. 37 kr. 21/2 d. Nyní tehdy vypadá dle učiněné srovnalosti na každého chalupníka za všechno, kdežto oves i předivo v tom [se] potahuje, každoročně stálého platu dávati, totiž: při sv. Jiří 1 fl. 29 kr. 11/8 d., sv. Havle 1 fl. 29 kr. 11/8 d. Vesnice třetí: Aucz (Ouč) předešle každoročně peněžitého stálého úroku od- váděla, totiž:

Strana 224
224 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 fl. 35 kr. 5 d. při sv. Jiří . . 3 „ 35 „ 5 . . . . . . . . . . „ „ Havle . . . . . . „ K tomu tak na rozličných viktualiích, totiž kapounův 10 kusův, vynáší dle hořeního narovnání na pe- nězích . . . . . . . . . . . . . . 4 „ — vajec 2 a půl kopy, vynáší za . . . . . . . . . . . 1 „ 52 „ 3 ovsa 3 str. 3 věrt., činí . . . . . . . . . . . . . . 5 „ 51 „ 11/2 „ . 4 item místo povinného přediva . . . . . . . . . . 12 „ v summě . . . 23 fl. 7 kr. 21/2 d. Nyní pak přichází na jednoho sedláka za všechno (neb se do toho všechny taky viktualia již potahují) platiti, totiž: při sv. Jiří 2 fl. 53 kr. 25/8 d., sv. Havle 2 fl. 53 kr. 25/ d. Čtvrtá vesnice: Neszwaczyl (Nesvačily) předešle každoročně na stálých pe- něžitých platech odváděla, totiž: při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 fl. 20 kr. — d. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 „ 20 „ — „ „ Havle a na rozličných viktualiích, totiž kapounův 8 kusů, činí na penězích . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 „ 12 „ — vajec 2 kopy za . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 „ 30 „ — ovsa 3 str. činí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 „ 41 „ 3 za povinné předivo . . . . . . . . . . . . 30 1 „ v summě . . . 15 fl. 33 kr. 3 d. Nyní tehdy přichází platiti na sedláka při sv. Jiří 3 fl. 27 kr. 22/3 d., sv. Havle 3 fl. 27 kr. 22/3 d; na chalupníka při sv. Jiří 1 fl. 43 kr. 41/3 d, sv. Havle 1 fl. 43 kr. 41/3 d. Pátá vesnice: Jemník, kde předešle sedláci a každý chalupník každoročně stálých platů odváděli, totiž . . . . . . . . . . . . . . 4 fl. — kr. 5 d. při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 „ — „ „ Havle . . . . . . „ 5 „ slepic 7 kusů, činí na penězích . . . . . . . . . . . 1 „ 45 „ — „ vajec 50 kusů za . . . . . . . . . . . . . . . . . — „ 37 „ 3 „ kapouni, 2 kusy po 24 kr., činí . . . . . . . . . . — „ 48 " — „ za předivo povinné . . . . . . . . . . . . . . . 1 „ 48 v summě . . . 13 fl. — kr. 1 d. Nyní platiti přichází na každého sedláka při sv. Jiří 3 fl. 15 kr. 1/4 d., při sv. Havle 3 fl. 15 kr. 1/4 d.; [na] každého chalupníka při sv. Jiří 1 fl. 37 kr. 31/8 d., sv. Havle 1 fl. 37 kr. 31/8 d. „

Strana 225
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 225 Šestá vesnice: Bezděčín, kdežto předešle sedláci a chalupníci stálých peně- žitých platův odvésti povinni byli při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 fl. 6 kr. 323 d. „ „ Havle . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 „ 6 „ 32/3 „ slepic 15 kusů, za ně peněz . . . . . . . . . . . 3 „ 45 „ — „ . . . . . . . . . . . — „ 45 „ — vajec 1 kopu za . . . . . . „ dobrých kuřat 10 kusů po 6 kr., činí . . . . . . . 1 „ — „ za husí prach —, za nedrané peří — za povinné předivo . . . . . . . . . . . . . 2 „ 6 v summě . . . 22 fl. 26 kr. 41/3 d. Přichází tehdy nyní na každého sedláka ročně hotových peněz odvésti při sv. Jiří —, Havle —; item [na] každého chalupníka při sv. Jiří —, Havle — Více jest vesnice Bezděčín od starodávna každoročně povinna: konopí trhati 11/2 záhonu, prosa vyplejti 11/2 záhonu, řípy kopati 11/2 záhonu, činí 41/2 záhonů. Taková robota na věčné časy se dzvihá, a na místě toho díla platiti bude každý sedlák stálého platu: při sv. Jakubě 30 kr., při sv. Martinu 30 kr.; item každý chalupník při sv. Jakubě 7 kr. 3 d., při sv. Martinu 7 kr. 3 d. Sedmá vesnice: Chrást, kde předešle sedláci a chalupníci každoročně stálých peněžitých ourokův a platův odváděti povinni byli, totiž: . . . . . 11 fl. 22 kr. — d. při sv. Jiří . . . . . . . 11 „ 22 „ — „ „ Havle „ za 10 kusů slepic po 15 kr., na penězích činí . . . 2 „ 30 „ — vajec 1 kopu 40 kusů za . . . . . . . . . . . . 1 „ 15 „ — „ dobrých kuřat 18 kusů po 6 kr. vynáší peněz . . . 1 „ 48 „ — „ item za povinné předivo . . . . . . . . . 48 1 „ v summě . . . 30 fl. 5 kr. — d. Nyní pak každoročně na jednoho sedláka přichází peněz hotových odváděti, totiž při sv. Jiří 3 fl. 3 d., Havle 3 fl. 3 d.; na chalupníka při sv. Jiří 1 fl. 30 kr. 11/2 d., Havle 1 fl. 30 kr. 11/2 d. Více pak od starodávna povinnost ročně byla Chrástu vesnici: konopí trhati 2 záhony, prosa plejti 2 záhony, řípy kopati 2 záhony, činí 6 záhonů, každý záhon po 30 kr. počítajíc. Kteréžto povinné dílo se nyní až na věčné časy zdvihá, a místo toho ročně každý sedlák platiti má: při sv. Jakubě 36 kr., sv. Martinu 36 kr.; a každý cha- lupník při sv. Jakubě 9 kr., sv. Martinu 9 kr. Osmá vesnice: Hrdloržesz (Hrdlořezy), kde předešle sedláci a chalupníci ka- ždoročně stálých peněžitých ourokův, jakož také rozdílných viktualií odváděli, totiž: 29 Archiv Český XXIV.

Strana 226
226 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: . . . . . . 41 fl. 17 kr. — d. při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 „ 17 „ — „ Havle . . . . . . . . „ „ slepic 88 kusů po 15 kr. počítaje, peněz činí . . . 22 „ — „ vajec 7 kop 10 kusů za . . . . . . . . . . . . . 5 „ 22 „ 3 prachu husího 1/2 [sic] libry za — nedraného peří 3/ lb. za — ovsa 34 str. 2 čt. za . . . . . . . . . . . . . . . . . . a za povinné předivo. . . . 53 „ 16 „ 21/ „ . 10 „ 30 fl. — kr. — d. v summě . . Nyní pak přichází na jednoho každého sedláka za všechno, co se předpisuje, každoročně na hotově odváděti, totiž: při sv. Jiří —, Havle —; na chalupníka při Jiří —, Havle — Více vesnice Hrdlořes od starodávna povinna byla: konopí trhati 91/ zá- honů, prosa vyplejti 91/ záhonů, řípy kopati 91/4 záhonů, činí 27 záhonů, každý záhon od díla po 30 kr. počítaje. Takové však dílo povinné již na věčné časy se zdvihá, a za to stálého platu ročně platiti má, totiž: každý sedlák při sv. Jakubě 26 kr. 21/2 d., sv. Martinu 26 kr. 25/8 d.; každý chalupník při sv. Jakubě 6 kr. 35/8 d., sv. Martinu 6 kr. 35/8 d. Devátá vesnice: Debř, kde prve poddaní každoročně stálých peněžitých platův a jiných rozličných ourokův odváděli, totiž: . . . při sv. Jiří . . . . . . . . . 14 fl. 44 kr. 53 d. . . . . . . . . . . 14 „ 44 „ 5% „ . . . „ „ Havle . . . . . za 12 kusů slepic činí na penězích . . . . . . . . 3 „ — „ — vajec 1 kopu za . . . . . . . . . . . . . . . . . .— „ 45 „ a za povinné předivo . . . . . . . 2 „ 42 v summě . . . 35 fl. 56 kr. 51/2 d. Budoucně na jednoho každého sedláka přichází již za to všechno napřed jmenované v hotovosti platiti, totiž: při sv. Jiří 6 fl. 32 kr. 1 d., sv. Havle 6 fl. 32 kr. 1 d.; na chalupníka při sv. Jiří 1 fl. 38 kr. 1/4 d., sv. Havle 1 fl. 38 kr. 1/4 d. Desátá vesnice: Bukovno; předešle tam poddaní sedláci a chalupníci každo- ročně stálých peněžitých a jiných platův i ourokův odváděli, totižto: při sv. Jiří . . . . 85 fl. 58 kr. 5 d. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . „ Havle 85 „ 58 „ 5 „ „ slepic 3091/2 kusů po 15 kr., činí na penězích . . 77 „ 22 „ 3 „ husy krmný 3 po 45 kr., činí . . . . . . . . . 2 „ 15 „

Strana 227
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 227 vajec 30 kop 59 kusů, činí . . . . . . . . . . . . 23 fl. 14 „ 11/2 d. — za husí prach —, za nedrané peří husí pšenci, poněvadž vedle urbáře Ao 1620 z kontri- bučních gruntův 34 str. 2 věrt. a z vrchnostlivých polí se dává 37 str. 2 věrt. spolu dáti přichází 72 str. . . . 230 „ 36 . . . . . . kteréžto na penězích vynáší. nápodobně ovsa vedle nyní podotknutého urbáře 66 str. z kontribučních gruntův z vrchnostlivých polí 31 str. 2 čtv. „ — z toho na penězích vypadá . . . . . . . . . . . . . . za povinné předivo 97 str. 2 čtv. . . . 151 „ 36 „ 41/2 „ 19 „ 12 . . . . „ v summě . . Budoucně každoročně na jednoho každého sedláka přichází v hotovosti od- — —; a na chalupníka váděti —, Dálejic vesnice Bukovno dle starodávného obyčeje každoročně povinno bylo konopí trhati 323/ záhonů, prosa vyplejti 323 záhonů, řípy kopati 323 záhonů, činí 981/ záhonu, od každého po 30 kr. počítaje. Takové však dílo na budoucnost a věčné časy se zdvihá, a naproti tomu ročně stálého peněžitého platu jeden každý sedlák odvésti povinen jest: při sv. Ja- kubu 50 kr. 47/8 d., sv. Martinu 50 kr. 4/8 d; a každý chalupník při sv. Jakubě 12 kr. 41/8 d., sv. Martinu 12 kr. 41/4 d. Jedenáctá vesnice: Podláska (Podhláska) a Michalovice, kde předešle cha- lupníci každoročně stálých peněžitých platův odváděli, totiž při sv. Jiří . . . . . . . . 17 fl. 35 kr. 21/2 d. . . . . . . . . . . 17 „ 35 „ 21/2 „ „ „ Havle . . . . . . . za slepic 11 kusův, činí na penězích . . . . . . . . 2 „ 45 „ — „ . . . . . . . . — „ 22 „ 3 vajec 30 kusů činí . . . . . . „ . . 3 „ 18 „ za přediva povinnost . . . . . . . . . Poněvadž od Hořenovských kontribučních polí (jenž předešle vrchnost užívala), neb se v tom již taky jiné poplatky a ouroky, totiž slepice, vejce, peří a těm podobné potahují, stálých platův a ourokův odváděti mají . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 „ „ v summě . . . — fl. — kr. — d. Budoucně pak každoročně za to všechno nadepsané na jednoho chalupníka vypadá, totižto: při sv. Jiří —, sv. Havle — 29*

Strana 228
228 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Dálejic Michalovice a Podláska z těch od vrchnosti (jakož nadepsáno) do- sáhlých kontribučních rolí od starodávna každoročně povinnou extrarobotu (která Kosmanoským odepsána a jim se připisuje) vykonati má, totiž konopí trhání 1/8 zá- honů, prosa vyplení 1/8 záhonů, řípy kopání /8 záhonů, vynáší 258 záhonů. Taková robota ale budoucně na věčnost se zdvihá, a na místě toho každoročně peněžitého platu stálého jeden každý chalupník odvésti jest povinen: při sv. Jakubu 3 kr. 3 d., sv. Martinu 3 kr. 3 d. Dvanáctá vesnice: Dalovice, kde předešle sedláci a chalupníci každoročně stálých peněžitých platův a ourokův odváděli, totiž . . při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . „ „ Havle . . . . . . . za slepic 581/2 kusů činí na penězích . . . . . . vajec 5 kop 4 kusy, činí na penězích . . . . . . za kuřata, 6 kusů za . . . . . . . . . . . . . . za husího prachu—, nedraného peří . . . . . . . . Pšence 25 str. a půl čtverce, činí na penězích . . . . . . . . . . . . . . . žita 15 str., činí . . hrachu 1 str. činí . . . . . . . . . . . . . . . . . a za povinné předivo . . . . . 33 fl. 2 kr. 1/8 d. 33 „ 2 „ /8 „ 13 „ 7 „ 3 „ 3 „ 48 — „ 36 „ „ 80 „ 10 „ 40 „ 1 „ 2 „ 42 „ 9 3 „ „ v summě. fl. — kr. . . Na budoucnost nyní na jednoho každého sedláka přichází za všechno to na- — depsané každoročně v hotovosti odvésti —; a na chalupníka Vícejic jest Dalovice od starodávna každoročně povinna konopí trhati 81/2 zá- honů, prosa vyplejti 81/2 záhonů, řepy kopati 81/2 záhonů, činí 251/2 záhonů po 30 kr. každý záhon počítaje. Kterážto robotní povinnost až na věčné časy se zdvihá, a za to každoročně stálého platu peněžitého jeden každý sedlák odvésti povinen jest: při sv. Jakubě 30 kr. 35/8 d., sv. Martinu 30 kr. 35/8 d.; a každý chalupník při sv. Jakubě 7 kr. 31/8 d., sv. Martinu 7 kr. 37/8 d. Třináctá vesnice Niemtczicz [Němčice], kde předešle sedláci a chalupníci každoročně stálých peněžitých platův a jiných ourokův následovně odváděli, totiž: při sv. Jiří . . . . . . . . . 10 fl. 28 kr. 1 d. . . . . . . . . 10 „ 28 „ 1 . . . . „ „ Havle . . . . „ za slepic 44 kusů činí na penězích . . . . . . .11 „ — „ — „ vajec 3 kopy 40 kusů činí . . . . . . . . . . . . . 2 „ 45 „ — „ za prach husího za . . . . . . . . . . . . . . . . . — — „ nedrané peří za . . . . . . . . . . . . . . . . . . — — — d.

Strana 229
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 229 ovsa 8 str. 1 věrt., činí . . . . . . . . . . . . . . 12 fl. 52 kr. 41/2 d. . . . . . . . . . . za povinné předivo . . . 3 „ 18 „ v summě . . . 51 fl. 29 kr. — d. Na budoucnost přichází za [na] jednoho každého sedláka peněz odvésti — na každého chalupníka —. Vícejic vesnice Niemtczitcz od starodávna povinna jest: konopí trhati 51/2 záhonů, prosa vypleti 51/2 záhonů, řípy kopati 51/2 záhonů, činí spolu 161/2 záhonů po 30 kr. počítaje. Takové povinné dílo budoucně až na věky se zdvihá, a za to každoročně a ustavičně platiti se má, totiž od sedláka při sv. Jakubě 48 kr. 31/8 d., sv. Mar- tinu 48 kr. 31/8 d.; od chalupníka při sv. Jakubě 12 kr. 1/8 d., sv. Martinu 12 kr. 3/4 d. Čtrnáctá vesnice Lybihow [Libichov na Dobrovicku], tam předešle sedláci a chalupníci každoročně stálých platův peněžitých odvésti povinni byli, totiž . . 12 fl. 41 kr. — d. při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 „ 41 „ » " Havle . . . slepic 38 kusů, činí na penězích . . . . . . . . . . 9 „ 30 „ — . . . . . . . . . . . 2 „ 22 „ 3 vajec 63 kop 10 kusů činí . . . . . . . . . . . . . . . — prachu husího za „ . . . . . . . . . . . . — nedrané peří za . . ovsa 7 str. 2 čt. činí peněz . . . . . . . . . . . 11 „ . 2 za povinné předivo „ „ 21/4 „ . . . . . . v summě 24 . fl. — kr. — d. Na budoucnost pak za to všechno, co nadepsáno jest, jeden každý sedlák kaž- doročně hotových peněz odvésti povinen jest — Vícejic od starodávna Libichov vesnice povinna byla každoročně, totiž: ko- nopí trhati 4 záhonů, prosa vyplejti 4 záhonů, řípy kopati 43 záhonů, spolu činí 141/ záhonů po 30 kr. počítaje. Takové však dílo na věčné časy se zdvihá, a za to každoročně jakožto stá- lého a ustavičného platu peněžitého dáti povinna jest, totižto: každý sedlák z toho Strašnovského dosáhlého pole při sv. Jakubě 46 kr. 23/8 d., sv. Martinu 46 kr. 23/8 d. Patnáctá vesnice Strašnov; předešle odtud sedlák platu ročního stálýho pe- něžitého dáti povinen byl, totiž: při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 fl. 20 kr. — d. „ „ „ Havle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 „ 20 „ — za dvě husy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 „ 30 „ — . slepic 10 kusů činí na penězích . . . . . . . . 2 „ 30 „ „ . . . . . . . . — vajec 50 kusů činí . . . . . . . . „ 37 „ 3

Strana 230
230 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ovsa 3 str., na penězích . . . . . . . . . . . . . . 4 fl. 41 kr. — d. . . . . . . . . . . . . 36 za povinné předivo v summě . . . 14 fl. 34 kr. 3 d. Poněvadž pak s dovolením vrchnosti sedlák něco od svých polí k gruntu Václava Masc]háče do Sukorad jest odprodal, protož méněj 2 fl. 24 kr. přichází jemu platu dávati; a jest za všechno každoročně nyní peněžitého stálého platu dá- vati povinen, totiž: při sv. Jiří 5 fl. 20 kr., sv. Havle 5 fl. 20 kr. Dálejic ještě od starodávna každoročně povinen jest konopí trhati 2 záhony, prosa vyplejti 2 záhony, řípy kopati 2 záhony, činí spolu 6 záhonů, každý záhon počítaje po 30 kr. Takové však povinné dílo na budoucnost se zdvihá, a bude za to každoročně platu stálého peněžitého dávati sedlák: při sv. Jakubě 1 fl. 11 kr. 41/2 d., Martinu 1 fl. 11 kr. 4/2 d. Šestnáctá vesnice Segczin [Sýcín na Dobrovicku], kde předešle sedláci a cha- lupníci každoročně platu stálého peněžitého dávati povinni byli: 3 fl. 44 kr. — d. . při sv. Jiří . . . . . . . . . . . „ Havle 3 „ 44 „ — „ „ slepic 18 kusů, činí na penězích . . . . . . . 4 „ 30 „ — „ vajec 1 kopa 40 kusů, činí peněz . . . . . . .. 1 „ 15 „ ovsa 3 str. 3 v. činí . . . . . . . . . . . . . . 5 „ 51 „ 11/2 „ 48 za povinné předivo . . . . . . . . . . . 1 „ v summě . . . 20 fl. 52 kr. 11/2 d. Budoucně ale za všechno každý sedlák ročně na hotově platiti povinen jest, totiž: při sv. Jiří 4 fl. 10 kr. 22/3 d., sv. Havle 4 fl. 10 kr. 22/3 d.; každý cha- lupník při sv. Jiří 1 fl. 2 kr. 41/3 d., sv. Havle 1 fl. 2 kr. 3 d. Sedumnáctá vesnice Velký Vobruby, kde předešle sedláci a chalupníci každo- ročně stálého peněžitého ouroku dáti povinni byli, totiž: . . . 17 fl. 8 kr. 1 d. při sv. Jiří . . . . „ „ Havle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 „ 8 „ 1 „ . . . . . . . . . . 4 „ — „ . za 1 str. cibule . . . . . . slepic 38 kusů činí na penězích . . . . . . . . . . 9 „ 30 „ vajec 3 kopy 15 kusů činí . . . . . . . . . . . . 2 „ 26 „ 112 „ za husí prach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . — „ „ „ za nedrané peří . . . . . . . . . . . . . . . . . . — ovsa 14 str. 2 v. 2 čt. činí . . . . . . . . . . . . 22 „ 49 „ 51/4 „ za povinné předivo . . . . . . . . . . . . 6 v summě . . . — fl. — kr. — d.

Strana 231
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 231 Na budoucnost tehdy za všechno každý sedlák ročně na hotově platiti jest povinen —; na každýho chalupníka — Vesnice osumnáctá Bechov, kdežto předešle sedláci a chalupníci každoročně stálého peněžitého platu odváděti povinni byli, totiž při sv. Jiří . . . . . . . . . . 13 fl. 5 kr. 4/2 d. . . . . . . . . . . . . 13 „ 5 „ 41/2 „ . „ „ Havle za slepic 19 kusů, činí peněz . . . . . . . . . . . 4 „ 45 „ — vajec 1 kopa 15 kusů za . . . . . . . . . . . . . — „ 56 „ 11/2 „ . za povinné předivo . . . . . . . . . . . . . . 3 „ v summě . . . 34 fl. 52 kr. 41/2 d. Budoucně ale každý sedlák za všechno ročně na hotově dáti povinen jest, totiž: při sv. Jiří 4 fl. 58 kr. 53/4 d., sv. Havle 4 fl. 58 kr. 57/8 d.; a každý cha- lupník při sv. Jiří 1 fl. 14 kr. 43/8 d., sv. Havle 1 fl. 14 kr. 41/2 d. Devatenáctá vesnice Skyšice, kde předešle sedláci a chalupníci každoročně ustavičných peněžitých ourokův platiti povinni byli, totiž . . . . . . . 20 fl. 57 kr. 2 d. při sv. Jiří . . . . . . . . . . 20 „ 57 „ 2 . „ „ Havle za slepic 1011/2 kusů, činí na penězích . . . . . „ 3 25 „ 22 vajec 2 kopy 24 kusů činí . . . . . . . . . . . . 1 „ 48 „ . za husí prach . . . . . . . . . . . . . . . — — „ — „ — za nedrané peří . . . . . . . . . . . . . . . . . — ovsa 14 str. 1. v. 1 čt. činí na penězích . . . . . . 22 „ 14 „ 41/2 „ . . . . . . . . . . 6 „ za povinné předivo 18 „ v summě . . . — fl. — kr. — d. Budoucně ale každý sedlák každoročně na hotově platiti povinen jest —, každý chalupník — Dvacátá vesnice Malý Vobrubce, kde předešle sedláci a chalupníci každo- ročně ustavičného peněžitého platu dávati povinni byli, totiž: . . . . . . 22 fl. 36 kr. 4 d. při sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . 22 „ 36 „ 4 . . . . „ „ „ Havle za slepic 20 kusů, činí na penězích . . . . . . . . 5 „ — vajec 1 kopa 17 kusů činí . . . . . . . . . . . . — „ 57 „ 41/2 „ za husí prach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . — „ . . . . . . . . . . . . . . . — za peří nedrané . „ „ „ 1 „ 1%/8 „ ovsa 7 str. 1 čt., činí peněz . . . . . . . . . . . . 11 „ . . za povinné předivo . . . . . . . 3 . 54 „ „ v summě . . . — fl. — kr. — d.

Strana 232
232 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Na budoucnost tehdy za to všechno nadepsané každý sedlák ročně na ho- tově platiti má —, na každého chalupníka — Více tato vesnice Malý Obrubec od starodávna povinna jest: konopí trhati 6 záhonů, prosa vyplejti 6 záhonů, řepy kopati 6 záhonů, činí spolu 18 záhonů, po 30 kr. počítaje. Takové však povinné dílo na budoucí věčné časy se zdvihá, a místo toho platu stálého peněžitého platiti povinen jest: každý sedlák při sv. Jakubě 1 fl., sv. Martinu 1 fl.; každý chalupník při sv. Jakubě 15 kr., sv. Martinu 15 kr. Vesnice dvacátá první Lydtkowicze [Litkovice], kde předešle sedláci a cha- lupníci společně každoročně ustavičného platu peněžitého platiti povinni byli, totižto: . při sv. Jiří . . . . . . . . . . 6 fl. 39 kr. 31/2 d. . . . . . . . . .. . . . . . 6 „ 39 „ 31/2 „ „ „ Havle za slepic 15 kusů činí na penězích . . . . . . . . . 3 „ 45 „ — „ vajec 1 kopa 7 kusů činí . . . . . . . . . . . . . „ 50 „ 11/2 „ . . . . . . . . . . . . . . . . . — za husí prach . „ — „— . . . . . . . . . — — za nedrané peří . . . . . . . . . . . . 5 „ 27 „ — ovsa 3 str. 2 v. činí na penězích . . . . . . . 24 2 „ za povinné předivo . . . „ „ . — v summě . . — fl. — kr. — d. Budoucně ale jeden každý sedlák ročně na hotově za to všechno nadepsané platiti povinen jest — Více jest tato vesnice Litkovice od starodávna povinna: konopí trhati 7 zá- honů, prosa plejti 4 záhony, řípy kopati 4 záhony, činí 15 záhonů, po 30 kr. počítaje. Takové však povinné dílo na budoucí věčné časy se zdvihá a na místo toho každoročně ustavičného platu peněžitého platiti povinen bude, totiž: každý sedlák při sv. Jakubě 56 kr. 11/2 d., sv. Martinu 56 kr. 11/2 d. Vesnice dvacátá druhá Sukorady, kde předešle společní sedláci každoročně ustavičných platův peněžitých dáti povinni byli, totiž: . . . . . . . při sv. Jiří . . . . . . . . . 5 fl. 15 kr. — d. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 „ 15 „ — „ „ „ Havle za slepic 8 kusů činí za ně . . . . . . . . . . . . 2 „ — ovsa 1 str. 2 čt. činí . . . . . . . . . . . . . . 1 „ 44 „ 21/4 „ za povinné předivo . . . . . . 30 „ „ v summě . . . 15 fl. 44 kr. 214 d. Item více z koupeného pole od Jiřího Pavlíčka ze Strašnova, kteréžto Vá- clavovi Ma[c]hačovi k jeho gruntu připsáno jest, a ročně stálého platu dáti po-

Strana 233
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 233 vinen byl 2 fl. 24 kr. 3 d., ty se k Mohaczowi gruntu připisují, a tak v jedný summě 18 fl. 8 kr. 51/4 d. Přichází tehdy na každého sedláka za to za všechno, co nadepsáno jest, každoročně ustavičného platu peněžitého: při sv. Jiří 3 fl. 1 kr. 23/ d., sv. Havle 3 fl. 1 kr. 21/8 d. Víceji Václav Mohacz od Jiřího Pavlíčka ze Strašnova povinné od starodávna dílo na sebe jest převzal, totiž: konopí trhati, prosa vyplejti, řepy kopati, všechno spolu 11/5 záhonu po 30 kr., následovně za takové dílo ustavičného platu peněži- tého každoročně dávati přichází: při sv. Jakubě 18 kr. 11/2 d., sv. Martinu 18 kr. 1 2 d. Dvacátá třetí vesnice Martinovice, kde chalupníci předešle každoročně usta- vičného peněžitého platu a ouroku dáti povinni byli, totiž: . . . při sv. Jiří . . . . . . 6 fl. 48 kr. 2 d. . . . . . . . . . . . . . . . . 6 „ 48 „ 2 „ . „ „ Havle za slepic 6 / kusů činí na penězích . . . . . . . . 1 „ 41 „ 11/2 „ vajec 25 kusů činí peněz . . . . . . . . . . . . — „ 18 „ 41/2 „ za prach husí . . . . . . . . . . . . . . . . . . — „ — „ za nedrané peří . . . . . . . . . . . . . . . . . . — „ » ovsa 18 str. 2 čt. vynáší . . . . . . . . . . . . . 28 „ 9 „ 55/8 „ . . . . . 6 a za povinné předivo „ 2 — fl. — kr. — v summě . . d. Přichází tehdy na jednoho každého chalupníka [za] to všechno nadjmeno- vané každoročně stálého platu peněžitého dle povinnosti — Dálejic ves Martinovice od starodávna každoročně povinna jest konopí trhati 1 záhon, a činí za to 30 kr. Takové však dílo na budoucnost se zdvihá, a za to jeden každý chalupník platu ustavičného peněžitého platiti povinen jest, totiž: při sv. Jakubě 2 kr. 3/4 d., sv. Martinu 2 kr. 7/8 d. Dvacátá čtvrtá vesnice Vobora, kde předešle tam bydlející chalupníci každo- ročně ustavičného platu peněžitého odváděti povinni jsou, totiž: při sv. Jiř . . . . . . . 4 fl. 5 kr. 41/2 d. . . . . . . . . . . . . . . . 4 „ 5 „ 41/2 „ „ „ Havle . . . . slepic 6 kusů, a vynáší za ně . . . . . . . . . . 1 „ 30 „ — „ . . . . . . . . . . . . . . . . — „ 18 „ 41/2 „ vajec 25 kusů za suchých hub 3 vrt. po 1 fl. 10 kr. . . . . . . . . 3 „ 30 „ „ ovsa 1 str. 2 v., vynáší za něj . . . . . . . . . . 2 „ 20 „ — » . . . . . . . . . . . . za povinné předivo . 36 v summě . . . 16 fl. 26 kr. 41/2 d. Archiv Český XXIV. 30

Strana 234
234 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Nyní přichází na každého chalupníka za to všechno, co předešle platiti neb odváděti povinno bylo, pouhého peněžitého ustavičného však každoročně platu od- váděti, totiž: při sv. Jiří 4 fl. 11/8 d., sv. Havle 4 fl. 11/8 d. Dvacátá pátá vesnice Chlumín, v nížto se jeden chalupník vynachází, kterej předešle každoročně in natura jeden věrtel ovsa odváděl, vynášejíc na penězích 23 kr. 21/2 d., též povinné přádlo 18 kr.; vypadá tehdy roční ourok při sv. Jiří 20 kr. 41/4 d., Havle 20 kr. 41/4 d., v summě 41 kr. 21/2 d. Vesnice dvacátá šestá Chmelnice*) tak nazvaná, kde bydlící chalupník kaž- doročně ustavičného peněžitého a jiného platu ze všeho, což užívá, ouroku dávati po- vinen, totižto o sv. Jiří 3 fl., o sv. Havle 3 fl., 9 kusů slepic —, vajec 11/2 kopy — ovsa 2 str. 1 v. —, za 1 husáka —, prachu husího 1/ libry —, nedraného prachu 3/4 libry —; za povinnost přediva —, summa — Přichází nyní na každého chalupníka na místo všeho předešlého stálého platu odváděti Dálejic jest tato vesnice každoročně kopati povinen [sic]: konopí trhati 1 záhon, prosa vyplejti 1 záhon, řípy kopati 1 záhon, totiž 3 záhony po 30 kr. Kterážto práce na věčnost se zdvihá, a proti tomu každý chalupník ročně stálého platu platiti zavázán: při sv. Jakubě 15 kr., Martinu 15 kr. *) Chmelnice níže str. 237 píše se Hopfendörfel. Nyní v té krajině žádná ves tak se nejmenuje. Další povinnosti. Jakož na zdejším panství Kosmanoským selský a chalupnický děti skrze oby- čejné tři léta dle povinnosti v panskejch dvořích nesloužejí, anobrž na místě té povinnosti tak dlouho, jak s tím mil. vrchnost spokojena býti ráčí, do jmenovanejch panských dvorů od starodávna poddaní povinni jsou potřebné pacholky a pohunky, též kravské, svinácké a jiné děvky a podobnou potřebnou čeleď ihned opatřiti, ale taky polovici té od mil. vrchnosti jmenované čeledi passirující roční mzdy každého čtvrt léta, když čeleď placena bývá, přidati, což taky od dávných nepamátných [sic] let až do nynějšího času se zachovává. Nápodobně taky povinen jest jeden každý sedlák na panství Kosmanoským od 1. Januarii až do posledního dne měsíce Máje, a zase od 1. Oktobris až do po- sledního Decembris ſrobotovati] po 3 dni s párem koňmi a po 3 dni pěší, vyní- maje dle nejmilostivějších in anno 1738 prošlých robotních patentův v času žněch, setí, rybníkův lovení, v těch podobných a podotknutých patentech § 12. rozepsa- ných příhod, kdežto jeden každý sedlák skrze celý týhoden jeti, a chalupník s pěší neb ruční robotou pracovati zavázán i povinen jest, takovou náležitě vykonati. Na- proti tomu ale zase od 1. Junii až do dne posledního měsíce Semptembris podle sta-

Strana 235
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 235 robydlého [sic] obyčeje a povinnosti jeden každý sedlák týhodně s párem koňmi za 3 dni a při tom 2 osoby pěšky, totiž jednu po 6 dní a druhou po 3 dni, ná- sledovně 9 dní každej týhoden na robotu posílati a jeti povinen jest [sic]. Když pak ale mil. vrchnost poroučeti nařídí, aby některej sedlák zapřáhl a přijel, tehdy jeden pěší robotník z louky aneb s pole domů se odešle. Takový sedlák ale místo toho domů vyslaného pěšího robotníka ihned s párem koňmi na pole, louku, neb kam jemu poručeno bude, přijeti, a vždycky od východu až do západu slunce, vynímajíc 2 hodiny krmení, totiž od jedenácti až do jedné hodiny z poledne, v práci státi a robotovati povinen jest. Kdyby pak některý sedlák svou jízdní robotu v tom nařízeným čase neb dni nevykonal, bude povinen za každý den 30 kr. platiti aneb za to promeškání tak, jak mil. vrchnost naříditi ráčí, vy- nahraditi. Co se dotýče pěší roboty, tak podobně zachováváno býti má, když totiž dle poručení den promešká, bude povinen zase takový vynahraditi aneb hotovými pe- nězi, totiž času zimního od 1. Decembru až [k] konci Februarii devět krejcarů, v ostatních měsících ale po 10 kr., jakož mil. vrchnost z toho dvojího jedno chtíti ráčí, zaplatiti, aneb zameškání vynahraditi. Přitom také ještě pozorovati se má, kdykoliv mil. vrchnost vícejic jízdné ro- boty, mimo teď vysazené, by potřebovala, jest taky každý sedlák povinen jeti, však ale jemu za půldruhého dne jízdní roboty celý tři dny pěší roboty se jemu poráží. Když ale na cestu by jeti musel někam jinam z panství přes pole, tehdy dostati má na pár koní denně 2 čtvrtce ovsa a peněz 7 kr.; též ten [čti: to] co za po- stavení na cestě v marštalích koní neb cla se vydá, a při tom se jemu ro- bota poráží. Co se dálejic dotýče chalupníkův, z nich jeden každý povinen jest od 1. Ja- nuarii do posledního dne měsíce Máje, a zase od prvního Oktobris až do posled- ního Decembris, od východu až do západu slunce, vynímajíc hodiny k jedění neb k odpočinutí a jídlu, to jest od 12 až do hodiny z poledne, každotýhodně po 3 dni pěší robotu vykonati; naproti tomu pak od 1. Junii až do posledního Septembris jeden každý chalupník povinen jest celý týhoden pěší robotu vystáti. Kdyžby ale den nařízený zameškal, buďto za něj zimního času, totiž od 1. Decembris do ultima Februarii, 10 kr., v ostatních měsících ale 12 kr. platiti aneb takový den vynahra- diti, tak jakož mil. vrchnost naříditi ráčí, povinen bude. Kdyby také mil. vrchnosti zapotřebí bylo a chtíti ráčila, tak jeden každý chalupník povinen jest s pármi volmi svou robotu vykonati, naproti tomu za jeden a půl dne tak vykonané jízdní roboty tři dni pěší roboty se jemu porazí. Podobným spůsobem podle stalého zavržení [zavření] kdyby vrchnost pod- dané na vinnice neb chmelnice mimo obyčejných dnův robotních potřebovala, je 30*

Strana 236
236 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: taky podaný povinen takovou práci proti v zemi obyč[ej]ným spůsobem, v krátkých po 5 kr. a v dlouhých dnech po 6 kr. placení neodepřenlivě učiniti. Poněvadž taky při jiných dobře spořádaných panstvích, kdežto sousedé spo- lečně v jednotě a v dobrém zrozumění přebývají a bližního lásku sobě váží a šetří, tak taky zde náležitě zpořádáno býti a [zJřetedlně společnými poddanými smluveno, srovnáno a zavřeno jest: kdyžby se trefilo, čehož sám Pán Bůh milostivě zacho- vati rač, že by posel boží udeřil, aneb jináč voheň vyšel, seldský statek neb cha- lupa neb návesní nějaký panský svobodný domek by zhořel, aneb takovej již sešlej od povětří poražen, spadnouti by mněl, podobně od jednoho sedláka, chalupníka neb souseda nový stavení vyzdvihnouti býti chtěl, tomu ubohému sousedu předce, však bez škody a ublížení všech společných poddaných, by spomoženo bylo; protož od nynějšího času i na časy budoucí a věčné, kdyby taková příhoda se trefila, jeden každý sedlák, co jich koliv na tom panství se vynachází, beze všeho platu, tomu ubohému náklad vedoucímu sousedu, chalupníku aneb jinému, buď by on svobodný neb poddaný byl, svým potahem po 3 dni, co by tak on k tomu stavení od dříví, kamení, vápna, hlíny neb něco takového potřeboval, přivésti povinen jest. Při tom také každý cha- lupník po 3 dni, a jiný menší za 1 den, osobně beze všeho platu tomu náklad ve- doucímu, co by on tak při tom potřeboval, jako grunty a hlínu kopati, stavení vy- zdvihovati, na podlahu mazaniny klásti, blatné cihly dělati, a těm podobný dílo k po- moci vykonati povinen jest. Kdyby pak se přitrefilo, že by některý sedlák takové 3 dni jemu svou pomocí přispěti nemohl aneb nechtěl, tehdy bude povinen tomu náklad vedoucímu za každý den 30 kr. dáti, chalupník pak aneb jiný menší svobodný domku držitel za každý den 10 kr. jemu složiti povinen bude. Poněvadž taková věc a pomoc toliko sousedská půčka jest, a stává se, že jednomu dnes a druhému zejtra snadno nějaká příhoda státi se může, a tudy pomoci zase potřeben jest. Dálejic taky i toto společně snešeno a zavřeno jest, aby žádný více tak na- zvaný vejměnný domek na kontribučním gruntě stavený nebyl, protože skrz takové domky při předsevzaté stálé srovnalosti mnoství nepříležitostí, které od držitelův s sedlákami, jimž grunt patřil, na němž domek stál, povstaly, a jináč ne, nežli proti vrchnostlivých gruntův vexlování porovnáno a zdviženo jest; z čehož taky nic jiného, nežli nevole a klení pochází. Jakož taky v takových domkách začasté oheň vyšel, a protože zhusta při sobě stojejí, se stává, že když oheň vyjde, k tomu žádného přístupu k bránění bejti nemůže, a kolikráte takový domek s selským statkem v popel obrácen bývá. Odkudž mil. vrchnost k stavení takových domků potřebné aneb příhodné místo, kdeby se státi mohlo, darmo vykazovati milostivě se snesla. Poněvadž na tomto panství mnoství stavení větším dílem od samého dřeva se vynachází, protož také jistý pořádek k hašení ohně ustanoviti nanejvejš za po- třebnou věc uznaný, a takový ode mně de dato — A° 1741 k poslušnému pozor-

Strana 237
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 237 a vyplnění v jiným zvláštním nařízení sig. † mil. ustanovený jest, kterey rychtářové přísežní plně držeti a zachovávati horlivě připověděli. Dálej taky zapotřebí jest, aby počet jak pod kontribucí neb dainma jsoucích, tak vrchnostlivých gruntův, co každá ves jich drží a užívá, spolu rozepsány byly. A tak drží ve všem na kontribučních gruntech vedle té ratificirované měřičovské tabelle ut sig O, totiž: Auč str. — v. — čt. —, Bezděčín —, Bukovno —, Be- chov —, Chlumín —, Chrást —, Debř —, Dalovic —, Jemník —, Hrdlořes —, Hopfen-Dörfel —*), Kosmanos —, Libichov —, Lidkovic —, Martinovic —, Něm- čic —, Nesvačil —, Podláska —, Michalovice —, Sejčín —, Stakor —, Strašnov —, **) Skyšic —, Sukorad —, Vobora —, Vobrub —, Vobrubec — *) Výše str. 234 jmenuje se Chmelnice. — "*) Čísla scházejí také v originále. Při tom*) taky dobře k pozorování jest, že já ze žádné povinnosti, anobrž z pouhé milosti jakožto paní a dědičná vrchnost panství Kosmonoského Bukov[en]- ským sedlákům též chalupníkům, a to chtíce tu velkou vesnici v dobrém stavu za- chovati, z kteréžto příčiny jim na jejich nejponíženější prosbu vrchnostlivých, beze všechny kontribucí svobodnejch a dckami zemskými se řídících polí, a to od bejvalého nyní ale spustlého Bukovského dvoru, však ale s následujícíma vejminkami k užívání jsem přepustila. Jenžto by jim dle starého urbáře de A° 1620 nic více nepatřilo, nežli 221/8 lánů, item 30 záhonů, a na provazcích 761/2 provazce, v jedné summě podle strychů počítajíc vypadá 15561/2 strychů, a dle starý rulle de A° 1654 12473/ strychů, též dle přiznávající tabelly de A° 1713 12443/ strychů, a podle měřického de A° 1740 et 1741 od přísežných při dckách zemských nahoře jmenovaných panův měřičův vykonaného vyměření, in area od třích quadratů zemského provazce na jeden strych počítaje se, vynáší 2132 str. Následovně každý sedlák, kterýchžto 26 jest, 73 strychy polí v třech klassích drží; item 12 chalupníků, kdežto jeden každý z nich 19 str. má. Užívají tehdy společní sedláci a chalupníci 2132 str.; přebejvá tedy dle urbáře de A° 1620 575 str. 2 v., dle generalní rulle de A° 1654 854 str. 1 v., dle přiznávající tabelly de A° 1713 887 str. 1 v. *) Tento odstavec v starém opise má dvojí začátek, ale jsou mezi nimi některé rozdíly. První začátek jest kusý; zní celý takto: „Při tom též dobře pozorovati jest, že [z] žádné povinnosti, ale z pouhé milosti mé jakožto dědičné vrchnosti Bukovenckým sedlákům, obvzláště když pěknou dědinu a ves v dobrý stav uvedsti míním, a protože oni mnohem větší quantum na pšenici a jiných ouročních, než ty druhý vesnice, odvádějí, též na roboty dálejic vyjížděti, skrze několik dní ven zůstati, následovně s dobrými koňmi a při nich s če- ládkou ustavičně zaopatřiti se musejí, proto.“ Dále na novém listě následuje druhý začátek v tom znění, jak jest zde vytištěn větším písmem. Kteréžto pole, jak podotknuto, jsem mezi sedláci a chalupníky rozděliti dala, které moji dědicové a budoucí, též následovní dědičné vrchnosti nadzmíněnej vesnici Bukovnu s žádným spůsobem — leda z té samé příčiny, kdyby proti nejmilostivějšímu pánu země této aneb své vrchnosti se protivili, povstali, aneb spolu se rotovali, vrchnostlivá poručení neposlouchali a své povinnosti vyplňovat nechtěli, a tím samým

Strana 238
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 238 se sami toho zbavili — odníti, moc a právo míti nemůžou a nemají. Z kterýchžto panských a vždy dckami zemskými se řídících užívaných polí, ti Bukovenský sedláci větším dílem (jakož z předu zaznamenáno jest) pšenici, též i taky něco ovsa, nyní ale a na budoucí věčné časy na místě takových naturálních odvodův akkordirova- ným spůsobem hotový peníze platiti povinni jsou: Kterýchžto pravá povaha z té pří- činy zde postavena jest, aby každý věděl, že ty nyní přebývající pole — podle urbáře de A° 1620 per 569 str. 2 v., a podle general-hlavní rolle de A° 1654 per 878 str. 1 v., podle listu přiznávajícího de A° 1713 per 881 str. 1 v. — od mých vrchnostlivých svobodných, s dckami zemskými se řídících gruntův toliko pocházejí, a protož nyní a na budoucnost pod žádnou kontribucí podrobené nejsou, nýbrž od všech takových daní, co sice grunty pod kontribucí dáti musejí, zcela osvobozené zůstávají, a s tímto právem, jako bych já sama je užívala, užívati mohou. Na potvrzení a zdržení toho všeho, což v této dobrovolné smlouvě obsaženo jest, netoliko v řeči české a německé postaveno, ale i taky společným poddaným před vyhotovením v české řeči skrze Kosmonoského hejtmana Martina Svobodu u přítomnosti pana Jana Glockspergra před [při] dckách zemských přísežného měřiče, též celého důchodu [sic], Ferdinanda Feldhausra purkrabího, důchodního Jana Vá- clava Hymbra, a obročního Valentina Sysa přečteno, pak ode mně, jakožto dckami zemskými řiditelkyně [sic] a vrchnosti, mou vlastní rukou podpisem a přitisknutíím mého hraběcího pečete v milosti vyhotovena a potvrzena jest. Ale taky od společ- ných vrchních, též jiných rychtářův, podobně od společných konšelův, a na místě též jmenem všech gruntu-držitelův podepsáno, a na takový spůsob mezi sebou, jak- koliv toho zapotřebí, vyvexlováno bylo. Takže s mým povolením to vše do každé gruntovní knihy tento kontrakt neb smlouva v německé a české řeči in originali, též podobně do nového zdvihnutého urbarium pro věčnou pamět, spolu pro potvrzení takových kněh a urbáře v české a německé řeči připojený býti může a má. Jenž se stalo v Kosmonosích dne osmého a v Praze dne jedenáctého Sep- tembris v 1741. roce. Maria Anna (l. s.) Gräfin von Hrzan von Putz gebohrene Freyin (l. s.) Jakub Dlouhej rychtář Kosmonoský (1. s.) Tomáš Hradec rychtář vrchní Bukovský. Následují podpisy rychtářův a konšelův z celého panství. Smlouva na každém kroku potkávala se s nesnázemi, kterých milostivá slova její ne- dávají znáti. Ale lze je tušiti. Nebylať ani smlouva sama dokonale dohotovena; scházejíť i v jejím originále některé číselné udaje, jmenovitě často o husím prachu a peří, a v těch případech i součty a podíly z nich scházejí nebo byly nesprávné.

Strana 239
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 239 Ale rovnost v pozemcích byla od zeměměřičů provedena, a zapsala se do veliké knihy, kterouž úvod ke smlouvě jmenuje tabellou; v ní každá živnost v každé vsi má svoje folium; na levé straně vyčteny jsou všechny pozemky, které před úpravou náležely k jedné živnosti, na pravé straně popsány jsou zase pozemky, které k ní náležely po úpravě stejnosti. Ve zvláštních rubrikách jest též poznamenáno, který kus pole byl od které živnosti přidán, a který byl oddělen a kam jinam obrácen, i zač se počítají. K tomu byly udělány také katastrální mapy, v nichž všechny pozemky u jedné každé živnosti jsou označeny stejným písmenem a krom toho řadovými čísly, podle nichž našel se v knize popis každé parcelly. Z té knihy sekretář Bayer udělal výtah a mně daroval; nápis knihy zní: Ausmess und Eintheilungstabella über die hochgräfliche Herzanische Herrschaft Kosmannos, mit allen darzu gehörigen freien landtäflichen herrschaftlichen, auch Kirchen-, Pfarr- und Contributions-Grundstücken, welche nicht allein auf hochgnädigen Befehlich der hoch und wohlgeborenen Frauen Frauen Maria Anna, des H. R. Reiches Gräfin von Herzan und Harras, geb. Freiin von Putz und Adlersthurn, als Frau und Grund- obrigkeit gedachter Herrschaft Cosmonnos, sondern auch auf schriftliches und mündliches vielmaliges unter- thänigstes Anlangen und Bitten derer Unterthanern, alles und jedes ordentlich gemessen, darnach die unter- thänige Gründe in Beisein deren mitunterschriebenen landtäflichen Landmessern, Wirtschaftsofficieren, Ober- und Unterrichter, Geschworne, sammentlichen Bauern und Chalupnern, alle Stück Feldere klassificirt, folgsamb unter ihnen in gleiche Theile eingetheilt worden : wie solches alles hierinen sowohl iu Quanto als Quali, spe- cifice als auch summariter beschrieben zu finden ist. — Vedle pečetí svých jsou podepsáni hraběnka Maria Anna Herzanová, a dva zeměměřiči Johannes Glocksperger a Ignatius Hölzel. Datum schází, ale podle shod s úvodem ke smlouvě, (kdež psán Hötzel místo Hölzel, bylo to současně psáno r. 1741. Bayerův výtah z této rozdělovací tabule vztahuje se ke všem vesnicím panství Kos- monoského; v každé vsi uvádějí se všechny statky a chalupy, označené toliko svým písmenem, a při každém statku a chalupě jest udána výměra polí, jaká byla před úpravou a jaká po úpravě rovnosti. Takž ku př. ve vsi Kosmonosích uvádí se 13 statků, kteréž před úpravou měly každý rozdílně mezi 54 a 91 korci polí, po úpravě pak všechny stejně 70 až 71 korců; jedna prostřední živnost o 33 korcích byla při tom zvětšena na celý statek o 71 korcích; krom toho vyčítá se 21 chalup, kteréž před úpravou měly rozdílně po 17 až 28 korcích, a po úpravě všechny po 18 nebo 19 korcích. Obec měla a podržela 110 korců polí. Úhrnem počí- talo se při Kosmonosích před úpravou i po ní 1498 korců polí. Podobně ukazuje se v těch tabulkách také při některých jiných obcích, že úpravou stejnosti nepřibylo jim pozemků ani neubylo. Při některých však vesnicích přibylo, a při jiných ubylo, když k dosažení rovnosti některé pozemky dostaly se od jedné vsi ke druhé sousední; nezřídka také vrchnost přidala něco své půdy poddaným. V podrobnostech nelze však zevrub spoléhati na ty tabule: takž ve vsi Bukovně uvádějí 25 sedláků, kteří před úpravou měli od 58 do 123 korců, po ustejnění měli všichni po 77 korcích, a jeden chalupník o 24 korcích povýšen za sedláka též o 77 korcích; krom toho uvádí se tam 12 chalupníků, kteří měli nej- méně 8 a nejvíce 24 korců, a po úpravě měli všichni mezi 20 a 21 korci. Všech polností v Bukovně vyčteno v tabulích před úpravou 2419 korců, po úpravě 2258 korců, takž že by v té vsi bylo ubylo 161 korců. Ale tato čísla všelijak se liší od počtů Bukovenských uvede- ných ve smlouvě výše str. 237 a 238, kteréž ani mezi sebou se nesrovnávají. Řečené tabule vykazují též Velkou Panskou Ves, která měla míti 23 chalup, a při každé 161/2 korce pozemků, celkem 3461/2 korce; ale ta ves byla toliko navržena k založení a nepřišla skutečně k místu. Že i v jiném nebylo vše tak provedeno, jak bylo rozměřeno a do tabulek zapsáno, vysvítá také z těchto počtů: Sečte-li se v tabulích při všech vesnicích, kolik polí kde přibylo

Strana 240
240 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a kolik jinde ubylo, shledáme, (pomineme-li Velkou Panskou Ves), že přibylo dohromady 716 korců, a ubylo 206 korců, a rozdíl těchto čísel 510 měl by ukazovati, kolik korců půdy panské bylo poddaným přidáno. O panské půdě přidané tehdáž poddaným mám však také jiný výkaz, jejž podepsal v Kosmonosích v červenci 1773 direktor Josef M. Stradioty: Specification, was und wieviel die Obrigkeit bei der gemachten Eingleichung an die Unterthanen an Domi- nical-Grundstücken abgetreten; vyčítá se tam jenom 12 vsí, ke kterým byla panská půda po- stoupena; u 6 vsí jest shoda s našimi tabulkami, u 6 vsí je neshoda; u vsi Bukovna počítá se ve výkaze Stradiotově 145 korců přibylé panské půdy, u všech 12 vesnic úhrnem 259 korců, což oboje liší se od výsledků již zde udaných, ku kterým vedou tabulky. Mám od sekretáře Bayera opsaný ještě jiný výkaz, nedatovaný, pochodící tuším z roku 1741, jenž dává na srozuměnou, nač se také myslilo, když vrchnost dávala prováděti ustejnění statků selských a chalup: šloť při tom o rozmnožení robot. Celý výkaz zní takto; co tam stojí ve zvláštních sloupcích, dávám do závorek: Specification deren bei der gemachten Eingleichung deren steuerbaren Gründen mehr gemachten Bauern und Chalupneren auf der Herrschaft Kossmanos, Bunzlauer Kreises. Dorf Kossmanos: Jakob Nosalek, dieser war vorhin ein Chalupner, nun aber (1 Bauer). Dorf Bukowno: Jakob Saustružnik, nun Georg Girů, dieser war eben vorhin ein Chalupner, nun aber (1 Bauer). Dorf Skyschitz: Jakob Wobornik, nun Johann Rebsch, ingleichen (1 Bauer). Dorf Gross Wobrub: Johann Antosch desgleichen (1 Chalupner), Mathes Žitnej (1 Chalupner). Dorf Wobrubetz: Johann Cavalir (1 Chalupner). Dorf Aucz: Johann Bobek, nun Wenzel Bobek (1 Bauer). Dorf Neswačil: Georg Kolomazník, nun Paul (1 Bauer), Johann Kolomazník, nun Johann Kolomazník (1 Chalupner). Dann sind aus denen kleinen Bauern und Chalupnern grosse gemacht worden, als: Dorf Kossmanos: Johann Bobek hat vorhin 2 Tag Zugrobot verrichtet, nun aber 3 Tag verrichtet (1 Bauer). Dorf Dallowitz: Jakob Ebrejda vorhin 2 Täg Handrobot, vorjetzo aber 3 Täg derlei Robot verrichtet (1 Chalupner); Wenzel Zarda ingleichen (1 Chal.), Johann Pospischil (1 Chal.). Dorf Podlaska: Diese hiernach benannte Chalupner haben vorhin 11/2 Täg Handrobot, nun aber 3 Tag derlei Robot verrichten, als: Tomas Flek, Jakob Pospischil, Ludmila Duta, Johann Weselej, Johann Wobornik, Johann Eckert (6 Chalupner). Dorf Müchelsberg: Wenzl Elischka, dieser hat vorhin 11/2 Täge Robot gethan, nun aber 3 Tag (1 Chalupner). Dorf Bukowno: Diese nachgesetzte Chalupnere haben eben zu 11/2 Täg Robot verrichtet, nun zu 3 Täg verrichten, als Jakob Nehyba, Martin Waclawek, Georg Pastorek, Wenzl Janauschek, Barton Dlauhej (5 Chalupner). Dorf Chlumin : Wenzl Dufek vorhin 11/2 Täg, nun 3 Tag (1 Chal.). Dorf Martinowitz: Jakub Kanka vorhin 11/2 Täg, nun 3 Tag (1 Chal.). Dorf Wobrubetz: Wenzel Kresalek vorhin 11/2 Tag, nun 3 Täg, Johann Domalip ingleichen, Georg Bejr ebenermassen (3 Chalupner). Dorf Skyschitz: Mathes Srb vorhin 2 Täg, nun 3 Täg (1 Chal.). Dorf Debř: Wenzl Nosalek vorhin 2 Täg, nun 3 Tag (1 Chal.). Dorf Auč: Paul Slawík, Johann Beranek, diese 2 haben vorhin 3 Tag Zug- und 3 Tag Handrobot [t. j. dohromadyl, nun aber verrichtet jeder 3 Tag Zug- und 3 Täg Handrobot (2 Bauern). Summa 3 Bauern, 22 Chalupner. V celku tedy na panství Kosmonoském přibylo 5 sedláků, kteříž před úpravou byli větším dílem chalupníky; chalupníci robotovali 3 dni v témdni jenom pěšky, sedláci však 3 dni s potahem a 3 dni pěšky. Též přibyli 4 chalupníci zcela noví, a tedy vložena na ně chalup- verrichtet

Strana 241
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 241 nická robota pěší po 3 dnech týdně. — Dále ze tří malých sedláků uděláni byli 3 celolánníci, a robota jízdná i pěší při tom byla jednomu zvýšena o polovici, dvěma ostatním zdvojnáso- bena. Též 22 malým chalupníkům přidáno něco polí, a robota jim byla větším dílem zdvojná- sobena, ostatním pak zvýšena ze dvou na 3 dni (pěší). Kolik roboty přibylo těmto novým a zvětšeným sedlákům i chalupníkům, to byl zisk vrchnosti, naproti němuž nestála žádná jiná ztráta, než něco panských rolí postoupených poddaným; neboť kterým sedlákům a chalupníkům bylo polností ubráno, těm nesleveno nic na robotě, nýbrž každý podržel svou pravidelnou ro- botu také po svém obrání, kterou měl před obráním, totiž sedlák 3 dni jízdné a 3 dni pěší, a chalupník 3 dni pěší každý týden. K tomu bylo potřebí ustejnění statků a chalup; pouhým přidáním panské půdy poddaným byla by vrchnost tolik nezískala, nýbrž méně; přidala-li vrchnost poddaným 259 korců polí, jakž napočetl Stradioty, z toho mohli by se zříditi jenom 3 noví sedláci po 70 korcích a 2 chalupníci. Každý usedlý poddaný na Kosmonosku obdržel r. 1741 od vrchnosti nový zápis, po- řízený vyplněním tištěného blanketu; a z nových zápisů založeny byly i nové pozemkové knihy, kteréž se však nezachovaly, nýbrž byly zase niveč uvedeny, nevědomo kdy a jak. Sekretář Bayer našel o tom zmínku v staré pozemkové knize v tato slova: „Nic však méně ale, že nyní docela ty nové knihy k skasirování přišly, a při starých šacunkách své pozůstavení míti má, teprv v 1752. roce o zápis na týž grunt se ucházel.“ Vysvítá z toho, že nové gruntovní knihy byly r. 1752 již pryč, i že vzaly zkázu buď roku 1752 nebo nedlouho před tím. V archivě zemském v Praze jsou nyní jenom čtyři gruntovní knihy panství Kosmo- noského; všechny byly založeny roku 1669 z nařízení Humprechta Černína, tehdejšího držitele toho panství; každá kniha jest zřízena pro několik vesnic. Zápisy o jednotlivých selských statcích jdou v nich až asi do prostředka 18. věku, u některého statku byl poslední zápis zapsán před rokem 1740, u většiny později, u některých až roku 1760; splátky neb vejrunky připisovaly se do nich ještě později. Že by na Kosmonosku roku 1741 byla se stala velká reforma v rozdělení půdy, toho bychom se z těch knih nedověděli; málo kde najde se toho nějaká stopa. Očekávali bychom, když r. 1741 některým živnostem na Kosmonosku bylo pole přidáno, a některým ubráno, že se při tom změnila také cena jejich, a že tedy při mnohých živnostech po roce 1741 bude udána cena jiná, nežli v posledním zápise před rokem 1741; skutečně však shledal jsem, že zpravidla cena statku bývá zapsána stejná po roce 1741, jako byla před tím, a rozsah jeho bývá odbyt poznámkou: „tak jako od starodávna byl užíván.“ Přesně vzato, takové záznamy zdají se popírati, že by se byla r. 1741 udála valná změna. Při vsi Nesvačilech zahledl jsem však přece určitou zmínku o takové změně: grunt Pavla Kolo- mazníka r. 1707 byl zapsán v ceně 500 kop gr. m., a r. 1737 Jiřímu Kolomazníkovi rovněž v 500 kop; avšak r. 1750 grunt „po smrti Jiřího Kolomazníka prošacován jest k ruce Janu Černému se všema daněma jak královskýma tak vrchnostenskýma a jinejma povinnostmi, tak jak při rozměření a rozdělení tohoto statku, z kteréhož nyní dvě živnosti a jedna chalupa způsobena, za 350 kop gr..“ Po brzké smrti Jana Černého jeho zmenšený statek převeden byl již r. 1751 na jiného držitele, prý jak předešle užíván byl, v 350 kopách, a r. 1761 ujal ho nejmladší syn Jiřího Kolomazníka Josef opět v 350 kopách. Vědomost čerpanou ze starých knih gruntovních, že z jednoho statku udělaly se dva statky a jedna chalupa, možno doplniti z tabul výše zmíněných od r. 1741, kdež o vsi Nesvačilech jest vykázáno, že tam ku panství Kosmonoskému před úpravou náležel jen jeden statek o 264 korcích polí, a po úpravě že tam jsou dva statky po 116 korcích a chalupa se 32 korci, celkem opět 264 korců. Archiv Český XXIV. 31

Strana 242
242 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: V pozdějších úředních aktech nacházíme potvrzeno, že selské živnosti na Kosmonosku skutečně byly ustejněny. Ale ukázala se zlá chyba ta, že sedláci a chalupníci, kterým bylo pole přidáno, sice pole přijali a pro sebe vzdělávali, ale neměli se k placení jeho ceny těm, kterým bylo odňato. Snad tato nesnáz byla příčinou, že celá záležitost úpravy selských živ- ností z roku 1741 dostala se k místodržitelstvu do Prahy, kteréž rozhodnutím z 11. září 1747 úpravu schválilo i s pravidly o tom, kterak kusy pozemků odňaté jedněm a přidané druhým mají býti zaplaceny od držitelů nových držitelům bývalým. Ale nařízení to zůstalo bez účinku. Do nového proudu dostala se záležitost Kosmonoská roku 1771, tedy 30 let po ujed- naném ustejnění selských pozemků. Dne 31. března 1771 poddaní přednesli žádost u krajského úřadu Mladoboleslavského, aby polnosti, které jim byly za Hrzanské správy odňaty, byly jim ihned buďto hotovými zaplaceny anebo navráceny. Krajský úřad potom 10. června nařídil ho- spodářskému úřadu do Kosmonos, aby pokusil se o smírnou dohodu mezi poddanými. Hospo- dářský úřad tak učinil (21. čna), ale pořídil málo; se stranami byla těžká řeč. Ti, kteří uží- vali přidaných polí a měli za ně platit, pravili, že ani oni ani jejich děti nemohou platit za ta pole, poněvadž dostali pole špatná, a musejí z nich odváděti kontribuci a jiné poplatky. Druzí pak, kterým pole byla odňata, nehlásili se již o jich zaplacení, ale žádali, aby odstou- pené polnosti byly jim navráceny; a když byli dále tázáni, zdali by chtěli nésti útraty, co by to nové vyrovnání stálo, a zdali chtějí na sebe vzíti břemena, která nyní platili uživatelé těch polí: odpovídali záporně, že nechtějí nésti žádných útrat, ty ať si nese ten, kdo je k tomu nutil, a že také nechtějí převzíti žádných břemen s polnostmi. Potom přišel spor ke guberniu, jemuž jej předložili dne 13. července 1771 ti poddaní, kterým bylo pozemků ubráno; žalovali, že předešlá Hrzanská vrchnost proti právu a svémocně odňala jim část polí a luk a prodala je jiným poddaným, kteří měli méně pozemků a proto méně robotovali, předstírajíc, že tito budoucně zaplatí za ty pozemky a budou robotovati zá- roveň s oněmi. Vinili předešlou vrchnost, že způsobila odprodej těch pozemků proti jejich vůli a v žádném jiném úmyslu, než aby získala nově přirostlé roboty z rozmnožených selských živ- ností, a aby ubohého poddaného přivedla na mizinu. Od tohoto odcizení prý uplynulo 27 let (podle toho by ustejnění bylo provedeno teprv r. 1744), a za ten všechen čas nedostali prý ani halíře za ty pozemky; prosili, aby gubernium poslalo k nim krajskou komisi, aby prý mohli dostati odňaté pozemky zpět anebo hotové peníze za ně. Podepsáni byli tři rychtáři (Bukovenský, Dalovický a Chrástský) a dva sousedé z Kosmonos a z Ouče, jmenem ce- lých obcí. Tehdejší vrchnost Kosmonoská, hraběnka Johanna Nep. Bolzová roz. z Martinic, jsouc vyzvána od úřadů, vyslovila se ku konci roku 1771 písemně, že ona není nijak zúčastněna ve sporu mezi poddanými, poněvadž ustejnění gruntů stalo se již roku 1742 (tak), dlouho před tím, než ona to panství v dražbě koupila, i že ta úprava byla od gubernia potvrzena; ti pod- daní, kterým bylo polí přidáno, vybývají z nich kontribuci a jiné veřejné dávky i také povin- nosti k vrchnosti, a kdyby byli nuceni odváděti platební lhůty za pole, nemohli by prý v oněch zlých letech platit kontribuci; na konec vrchnost žádala krajského úřadu, aby bylo v platnosti zachováno ustejnění, provedené k dobrému poddaných, i aby ti, kdož mají dostávati splátky, byli odkázáni míti ještě strpení a vyčkati lepších časů. Zemské gubernium dávalo opětovně vyšetřovati záležitost Kosmonoskou na panství samém skrze komise a skrze úřad krajský; mezi tím samo jenom rozhodlo dne 25. února 1773, že místodržitelské nařízení z 11. září 1747 o lhůtách k placení za přijaté pozemky má býti

Strana 243
Ustejnění živností selských na Kosmonosku 1741. 243 zachováváno, i že vrchnost má ručiti za dodržování vyměřených splátek (dass die Obrigkeit für die ausgemessenen Zahlungsfristen haften wolle). Ale ke skutečnému placení lhůt za postoupené role bylo ještě daleko. Teprve r. 1776 hospodářský úřad Kosmonoský vypracoval všeobecný a podrobný rozpočet, kolik který poddaný má zaplatiti za pole přidané k jeho statku, a kolik zase jiní mají obdržeti za kusy polí od- ňaté od jich statků. Vypočtené náhrady za postoupená pole měly býti spláceny v 16 rovných jednoročních lhůtách; ale nikdo neměl býti povinen spláceti ročně více než 15 zlatých. Bylo potřebí dáti tisknouti 300 příručních knížek pro poddané, do kterých se mělo zapisovati, co kdo jest za pole povinen anebo co má požadovati, a pak co bylo skutečně čas po čase spla- ceno. Poddaní byli voláni, aby k těm rozvrhům svolili; k tomu byli ochotni ti, kteří měli pe- níze dostati, ale nechuť byla u druhých, kteří měli platit. Vyjednávalo se také o to, kdy pla- cení lhůt má se počíti. Ještě dne 25. února 1777 hejtman panství Kosmonoského ucházel se u krajského úřadu, aby potvrdil splacovací plán, jak mu gubernium již 22. prosince 1776 na- řídilo pod výminkou, bylo-li ve všem vyhověno místodržitelskému nařízení z r. 1747; hejtman Stradioty mínil, že poddaní jsou povinni se podrobiti a nemohou odporovati. Potom brzy rozepře se skoncovala, plán splacovací dosáhl 10. dubna 1777 také guber- niálního potvrzení. Skutečné splácení postoupených polností počalo se roku 1777, ba vykonáno i za rok 1776; aspoň lze tak se domysliti z výkladu, jejž krajský hejtman po 10. červenci 1786 učinil k Bukovenským sousedům, řka, „že všichni ostatní poddaní na celém panství již od té chvíle, kdy gubernium schválilo šestnáctileté splácení, zapravují každoročně splátky na ně vy- padající, a nyní již nezbývá jim více platit, než ještě pět ročních lhůt, a tak jenom Buko- venští sousedé sami, kteří rovněž od roku 1776 jsou povinováni platit, nekonají toho.“ Tak se čte ve zprávě, kterou krajský úřad Mladoboleslavský poslal 23. září 1786 guberniu do Prahy. Domluva krajského hejtmana v Bukovně měla ten účinek, že sousedé, kteří užívali přidaných polí, největším dílem uvolili se zaplatiti za ně příště ceny vyměřené, chtěli to učiniti v osmi ročních lhůtách; s tím však nebyli spokojeni jejich věřitelé, chtějíce přijíti ke svým penězům v 5 letech. Celkem bylo v Bukovně 22 takových sousedů, kteří měli platit za pole přidaná k jich statkům nebo chalupám; tři největší dlužníci nechtěli se podrobiti placení ani ještě r. 1786; byli to Jan Hradec, který měl platit 243 zl., Mates Janoušek s 252 zl., a Jiří Jírů se 450 zl. dlužnými za pole. Ostatních 19 dlužníků, kteří se uvolili spláceti, byli dlužni méně, nejmenší z nich měl platit jen 37 krejcarů, největší 176 zl. Krajský úřad mínil, že gubernium rozhodne ostatní neshody, které ještě zbývaly mezi sousedy Bukovenskými. Ale gubernium poslalo mu poučení již dne 29. září 1786, že dvorskými dekrety z 15. února a 24. března 1782 a z 11. srpna 1783 jest předepsáno, aby všechny spory, které se vyskytnou mezi poddaným a poddaným, byly rozhodovány soudně nejdříve u nejnižší instance (t. j. v tomto případě od hejtmana Kosmonoského), od níž možno se od- volati k soudu appellačnímu; tedy že krajský úřad neměl nic vyšetřovati, nýbrž odkázati strany k vrchnostenskému úřadu. A tak spor o pozemky v Bukovně uveden byl r. 1786 na novou dráhu, na cestu soudní, a počal se znova. Také v některých jiných vsech panství Kosmonoského plán splacovací i po roce 1777 potkával se s překážkami. Poddaní ze vsi Dalovic i někteří jiní z panství Kosmonoského dne 4. listopadu 1788 podali prosbu k císaři, aby polnosti, jež byly r. 1741 odňaty od jich živ- ností, byly jim vráceny; prosebníků těch bylo celkem 15. Krajský úřad vyšetřoval jejich stíž- nosti jmenovitě v té stránce, zdali vrchnost ustejněním pozemků roku 1741 poddaným ne- 31*

Strana 244
244 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ukřivdila ve svůj prospěch; ve zprávě podané o tom ke dvoru dne 22. ledna 1789 praví krajský hejtman, že držitelové selských živností, kterým bylo polí ubráno, platí vrchnosti ta- kový úrok ze živností, jako dříve, a na celém panství že ten úrok (Erbzinsungen) činí o 35 zl. více, než před ustejněním. Také ospy (Getreidezinsungen) odváděly se na panství Kosmonoském takové, jako bývaly, ba Bukovenským byl úrok pšeničný ještě o 21 korců zvýšen. Roboty vy- konávaly se na Kosmonosku správně podle majetku (tedy jak předpisoval robotní patent z r. 1775). Odhadní cena na statcích zmenšených zůstala prý stejná. Potom dvorský dekret z 16. února 1789 přinesl zásadné rozhodnutí, že pozemky, které byly dávno mezi poddanými postoupeny, nemohou se nyní vraceti, ale že se má za ně platiti, a proti tomu, kdo by ne- platil, že věřitel může užiti processu právního. Rozbroje táhly se dále. Ještě roku 1796 Pražští úřadové dávali svářícím se stranám na Kosmonosku naučení všeobecné, že věřitelové, kteří se ještě nedomohli zaplacení za odňatá pole, chtějí-li se držeti cesty politické, musejí žalovati na přetížení (praegravaci), a chtějí-li se domoci zaplacení, musejí žalovati u soudu. Bylo však tehdáž již nemnoho těch, kteří se ještě přeli o důsledky ustejnění ujednaného před 55 lety. — Akta z let 1786—1796 vyhledal pro mě z archivu místodržitelského ředitel Karel Köpl. Viděti jest ze všeho, že smlouva zavřená mezi vrchností a poddanými na Kosmonosku provedla se aspoň částečně. Hned se provedlo skutečné rozdělení pozemků, tak aby v jedné každé vsi všichni sedláci měli stejně mnoho polí, a rovněž při všech chalupách aby bylo stejně pozemků. Robota také se ustejnila, jak selská tak i chalupnická, a nevykročilo se při tom z mezí vyměřených patentem robotním z r. 1738. Peněžité vyrovnání za polnosti postoupené r. 1741 protáhlo se dílem přes 50 let a způsobilo mnoho zlých různic, ale konečně se přece provedlo. Naproti tomu proměna dávek naturálních a drobných prací v plat peněžitý, jakž byla ustanovena ve smlouvě r. 1741, nebyla provedena; sekretář Josef V. Bayer poznamenává, že dávky v naturáliích byly na Kosmonosku odváděny až do roku 1848, a potom teprve vyvazeny. Okolnosti a následky Kosmonoské smlouvy o ustejnění statků potřebují ještě míst- nějšího výzkumu, a měly by se vypsati ve zvláštní monografii. 426. Patent vydaný 28. května 1742 do Čech a do Moravy, že kdo dá se na 3 leta k vojsku, po vysloužení bude svoboden a z člověčenství propuštěn. My Maria Terezia z boží milosti Uherská, Česká, též Dalmatská, Charvátská a Slovanská královna, arcikněžna Rakouská, markraběnka Moravská, Lucemburská a Slezská kněžna, též Lužická markraběnka, vdaná kněžna z Lotaringu, a velká kněžna z Toškánu [kněžna = Herzogin] oc, vzkazujeme všem věrnoposlušným stavům a poddaným našim království našeho dědičného Českého, též markrabství Morav- ského milost naši. A jest již dobře známo, jakým tak ukrutným, jak bezprávním spůsobem ze všech stran se vnutkaný [der mit Gewalt auf allen Seiten eingedrun- gene Feind] nepřítel naše věrné královské České dědičné země vesměs zhubiti a pod- vracovati nepřestává [zu verheeren u. zu verderben fortfahre]. Aby tehdy těm ne-

Strana 245
Dobrovolník nabude svobody 1742. 245 přátelským předsevzetím prostředkem našich spravedlivých zbraní pod přispěním Boha všemohoucího dáleje s náležitou silou vstříc kročiti, následovně nepřátelské násilí zcela vypuditi se mohlo, takměř [andurch] ale naše věrné dědičné země a poddaní zase do pokojného šťastného stavu uvedeni byli, nevyhnutedlná důležitost požádává [erfordert die unumgängliche Nothwendigkeit], naši armádu neb vojsko co nejspíš, jak možno jest, srdnatým a k zbraně vedení statečným lidem neb rekrutami doplňo- vati. I nemajíce my o našich věrnoposlušných poddaných žádné pochybnosti, že z té k našímu nejjasnějšímu arcidomu od předkův svých zdědilé věrnosti a vroucnosti [er- erbten Treue und Devotion], jakož i z lásky k své nyní tak náramně obtížené a pod nesnesitedlném břemenem a jhem vzývající [seufzenden] vlasti, též v rozjímání svého přítomného i jich potomkův budoucího štěstí, chvalitebným příkladem předkův jich, jenž v bojovních činech slavní a udatní, i vždy k ochraňování milé vlasti své hotovi jsou byli, tak bez napomínání našeho, alebrž z vlastního pohnutí i s vší ochotností k zbrani sáhnou a pod vojsko naše se volně najíti a do téhož vtěliti dají. By pak oni patrněj poznati mohli, jakým vděčným uznáváním my našim věrným jak stavům tak poddaným, jenž při nynějších bezelstných okolostojičnostech bei gegenwärtigen gefährlichen Umständen] před jinými k službě naší volni budou, a při nás, též vlasti své obzvláštně zasloužilými se přičinějí, to odměniti milostivě nakloněni jsme: ráčíme tímto veřejným listem milostivě ustanoviti, že všickni ti, jenž nyní vojanské služby naše na tři leta na sebe přijmou a v těch se potřebovati dají, po vyjití těch smluvených třech let, jakožto při nás i vlasti své zasloužilí lidé z člověčenství propuštěni [der Leibeigenschaft losgezählet sein], a od jednoho kaž- dého při řemeslích, cechách i všudež jinde za svobodný lidi [für freie Leute], tak jakž by svobodni od narození byli [gleich als wären sie frei geboren], jmíni a dr- žáni, následovně dokonalé svobody oučastni býti mají. Podle toho milostivě se dů- věřujíce, že naši věrní poddaní [k] našim zbraním s radostí přistoupějí, neméně naši věrnoposlušní stavové sami, v považování svého vlastního z toho vyskytujícího do- brého a prospěchu, takové předsevzetí poddaných všemožným způsobem podporovati a vroucně fedrovati neopominou. Proti čemuž my společným stavům [denen gesambten Ständen] i také poddaným milostí a přívětivostí naší [Hulden und Gnaden], jakž to oni při vší příležitosti vskutku seznají, milostivě nakloněni zůstávati ráčíme. Dán v městě našem Vídni dvacátého osmého dne měsíce máje, leta Páně tisícího sedmi- stého čtyrydcátého druhého, království našich Uherského a Českého druhého. Ad mandatum Sacrae regiae Maria Theresia. (L. S.) Majestatis proprium Philippus comes Kinsky, Jan Frydrych z Egeru. reginae Bohemiae supr. cancellarius V městském archivě Kutnohorském, Patentenbuch Anno 1738—1765, nachází se tento patent ve formě tištěného plakátu česko-německého. Napřed jest text český, pod ním německý, a pod tímto podpisy. Do českého textu postavil jsem v hranatých závorkách některé výrazy z textu německého.

Strana 246
246 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 427. Na statku Hamerském a Valském poddaní vyžádali si od své Schwarzenberské vrchnosti novou slevu roboty, též zápis svých živností k vlastnictví (1743—1744). Kněžna Eleonora ze Schwarzenberka povolila roku 1738 některou slevu robot na statku Hamerském a Valském, o čemž vytištěny jsou dopisy výše na stranách 202—205 č. 420. Roboty tehdáž na Hamersku zů- stalé byly ještě vždy větší, než jaké byly v obyčeji na sousedním velkém panství Třeboňském, jehož hospo- dářskému úřadu byl také statek Hamersko-Valský podřízen. Poddaní Hamerští pokusili se o další zlepšení svého stavu r. 1743 u nové vrchnosti své, knížete Josefa Schwarzenberka, jakž o tom svědčí dopisy uložené v knížecím archivě Třeboňském (VI. Gß. 36), z nichž tuto podávají se výtahy. a) Před 25. zářím 1743: Poddaní Hamersko-Valští prosí svou vrchnost, knížete Josefa Schwarzenberka, o slevu roboty, a aby jejich živnosti byly jim zapsány do pozemkové knihy. Durchleuchtigster Herzog!... wir sammentliche Unterthaner von Hammer und Wall, durch die unerträgliche und immer fortdauernde Roboten, allermassen solche allwochentlich mit unsern Zug 4 Tag verrichten, sodann von Johanni an bis nach der völligen Schnittarbeit aus jedem Haus täglich 2 Personen, eine mit dem Zug, dann andere zur Handrobot, abschicken müssen, dass diesemnach solchergestalten entkräftet werden, dass fürohin einen Dienstboten mehr zu halten [nicht] im Stande sein. Wann nun aber bei uns ein Halblahner nicht so viel, wie anderwärts mancher Chalupner besitzet, und sonsten so schlechte Felder haben, dass von alten Zeiten her unsere Felder auf der letzten Aehr genannt werden, über dieses auch von dem Gewässer grossen Schaden erleiden müssen, wordurch schon viele Haus und Hof ver- lassen haben ..[Prosba:] geruhen auch bei uns die Roboten, wie auf dero Herrschaft Wittingau, gnädigst einzuführen, und uns unsere Wirthschaften, gleich andern Dorfschaften, zuschreiben lassen . . . treugehorsamste Erbunterthaner von Hammer und Wall [In dorso:] Communicetur denen hochfürstlich Schwarzenbergischen Administratoribus zu Wittingau, H. Johann Ambrožowsky und Johann Krahl, um Bericht und Gutachten. Sign. Wittingau 25. Sept. 1743. Hochf. Schwarzenbergische Canzlei. b) 1743, 17. října: Administratoři Třeboňského panství Ambrožovský a Král podávají knížeti zprávu, s jakými robotami byl statek Hamerský r. 1729 koupen kněžnou Eleonorou Schwarzenberkovou, kterak kněžna r. 1738 polehčila roboty Hamerským, jaké jsou roboty na Třeboňsku, proč není radno dále ulevovati Hamer- ským, ale že jest záhodno povoliti jim zákup a zápis. Sr Durchlaucht den 17. Oct. 1743. . . sie Unterthaner, als das Gut Hammer anno 1729 erkauft worden, in der über die Nutzung dieses Guts von verkaufender Seiten ver- fassten Taxa folgendergestalt angesetzter [sich] befinden, dass ein jeder Bauer mit dem Zug die ganze Wochen fahren, und ausserdem Einen zu Fuss zu stellen; im Schnitt und Heumath dargegen zu 2 Personen. Ein Chalupner aber,

Strana 247
Sleva roboty na Hamersku 1743. 247 derer mancher kein Grund, sondern allein die Chalupen besitzt, wochentlich durch 3 Täg, in Schnitt und Heumathzeit aber durch die ganze Wochen sich zur Arbeit gebrauchen zu lassen schuldig sein; dahingegen in gedachten Schnitt und Heumoth jede hierzu erscheinende Person zu 1 Pfund Brod und respective gewöhnliche Schnitterkost zu geniessen haben solle. Welches dann bis 8 Jahr a tempore acquisitionis beständig also practicirt worden. Nachdeme aber die Unterthanen mittlerzeit um die diesfällige Relaxation bei Euer durchlauchtigen Frau Mutter flehentlich eingekommen seind, wurden dieselben hierinnen auf die jetzige Art erleichtert, dass ein Bauer anstatt vorhin die ganze Wochen, dermalen nur 4 Tag Zug-, und fernerst die Fussrobot zugleich die ganze Wochen hindurch verrichtet, und in Schnitt, dann Heumath zu 2 Personen abschicken muss; die Chaluper aber bishero zu ihrer alten Schuldigkeit, gegen Percipirung des Brods und Schnitterkost, angehalten werden. Nun gehet deren Supplicanten Bitte dahin: weilen die Wittingauer Bauern nicht mehr, dann durch 3 Täg mit Fuhrwerken, und sofern man dieser nicht nöthig hat, statt dessen ein Fussgänger auf ganze Wochen von einem Bauernhof erscheinet, ferner die Chaluper, so einige Gründe inne haben, die Wochen 2 Täg roboten, welche aber nichts als blosse Chalupen be- sitzten, dröschen gehen müssen, EDcht denenselben. .. ihre bisherige operas auf den Wittin- gauer Fuss zu verrichten gn. gestatten möchten. Welches ihnen schon in so weit zu gönnen wäre, auf dass sie bei solcher Sublevation ihre ohnedeme sehr schlechte Felder füglicher bearbeiten, und durch den sogestalterdingen davon ziehenden mehreren Nutzen nach und nach zu bessern Kräften greifen könnten. Wir getrauen uns jedoch hierunter nicht das geringste einzurathen, aus Ursachen, weilen 1° die Unterthanen mit diesem onere erkaufet worden, und sofern da denenselben eine mehrere Erleichterung gestattet werden sollte, selbe leicht in eine schädliche und künftig desto schwerer zu reduciren fallende Consequenz erwachsen. Mithin 3° soferne dieses Gut mittlerzeit hinwiederum zur Veralienirung kommen sollte, der diesfällige Anschlag ohnmöglich so hoch, als sich die letztere Kaufsumma erstrecket hat, zu verfassen sein würde. Nicht zu gedenken 4° dass durch fernere Minderung sothaner Roboten die bei diesem Gut befindliche Hoffelder und andere Nothwendigkeiten alsdann keineswegs bestritten werden könnten, wozu- malen von der Herrschaft Wittingau ohnedies mit selbsteigener namhafter Wirthschaftsver- kürzung öfters dahin succurirt werden muss. Wann jedoch EDcht denen Supplicanten Dero höchste Milde einigermassen empfinden zu lassen geruhen wollten, würde ihnen an deme grosse Gnade zugehen, woferne höchstdie- selben gn. erlaubeten, dass denen Possessoribus die von ihnen geniessende Bauernstiftungen gegen billiger Abschätzung zugeschrieben, und darüber ein besonderes Grundbuch angelegt werden möchte; wordurch wenigstens ein jeder, nachdeme er solchergestalten etwas Eigenthumliches und darmit die freie Disposition unter seine Kinder zu machen überkommet, mehreren Eifer und Lust zum Wirthschaften zeigen, folglich nicht so leicht, wie es von etwelchen beschehen, den leeren Hof stehen lassen und sich mit Wieb und Kindern von der Herrschaft wegbe- geben dörfte...

Strana 248
248 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: c) 1743, 26. října kníže Josef Schwarzenberk nařizuje: Wien 26. Oct. 1743 an die Administratores zu Wittingau, aby mu poslali taxam de anno 1729 v opise, též specifice und ausführlich einzuberichten, wie viel, was sie dermalen für Zug- und Handroboten in quantitate das Jahr hindurch verrichten, dargegen aber zur hinlänglichen Bestreitung deren Dominicalarbeiten vonnöthen seien. d) 1743, 21. listopadu: Třeboňští administratoři vypočítávají zevrubněji knížeti Josefu Schwarzenberkovi" kolik bylo sedláků a kolik robotovali na Hamersku za starých časů, kolik za správy Goltzovy 1714—1729, kolik nyní po slevě z r. 1738, kolik roboty panská správa na tom statku potřebuje a kolik se nedostává. — Zkratka ZT znamená Zug-Tage, dni roboty potažné, a HT Hand-Tage, dni roboty pěší nebo ruční. Entwurf dero bei dem Gut Hammer und Wall vor alten Zeiten, und sodann unter dem gewesten Inhaber Herrn Baron Golcz bis anno 1729 sich befundenen robotbaren und oden Bauern und Chalupnern, wie viel nemlich dieselbe an Zug- und Handtägen ganzjährig zu verrichten schuldig gewesen seind, einfolglich wie viel sich dermalen befinden, und ausser des in anno 1738 beschehenen gn. Nachlass[es an Roboten zu verrichten haben, dann was hiergegen an Roboten wirklich erfor- derlich ist, als: Vor alten Zeiten haben sich befunden und waren schuldig zu roboten: 18 ganzbespannte Bauern zu 4 Pferden, nach Abschlag 52 Sonn- und 48 des Jahrs hindurch einfallenden Feiertägen, wegen 265 Tagen = 4770 ZT, 4770 HT. 4 Wüste 0. 11 halbbespannte 2915 ZT. 13 Chalupner 3445 HT. 8 wüste 0. Zur Zeit des H. Baron Golcz: 22 ganz- und halbbespannte 5830 ZT, 5830 HT. 11 Viertler 1457 ZT. 13 Chalupner 3445 HT. 8 wüste 0. Facit 7685 ZT, 8215 HT. Facit 7287 ZT, 9275 HT. Zur jetzigen Zeit stehen sie und sollen roboten: 31 Bauern wochentlich jeder zu 4 Zugtägen, oder wann man ihnen [ihrer mit Zug nicht nothig hat, 4 HT, so per 52 Wochen die Hälfte an Zug, und Hälfte an HT gerechnet, betragen 3224 ZT, 3224 HT. 1 Bauer, so gegen obige nur ein halber, wochentlich nur per 2 Tag = 52 ZT, 52 НТ. 8 Chalupner zu Fuss wochentlich zu 3 Täg = 1248 HT. Facit 3270 ZT, 4524 HT.

Strana 249
Sleva roboty na Hamersku 1743. 249 lichen: Hiervon kommen zu defalciren diejenige, so nicht roboten, als 1 Bauer, so Richter ist, wochentlich 4 Täg = 104 ZT, 104 HT. 1 Bauer Waldhöger 104 ZT, 104 HT. 1 Bauer, so die Schafferinnen mit Butter zum Aussieden anhero nacher Wit- tingau führet, 104 ZT, 104 HT. 2 Chalupner, so Richter seind, 312 HT. Facit 312 ZT, 624 HT. Nach Abzug dieser verbleiben übrig zu Roboten. 2964 ZT, 3900 HT, nemb- 28 Bauern wochentlich zu 2 ZT und 2 HT = 2912 ZT, 2912 HT. 1 zu 1 ZT und 1 HT = 52 ZT, 52 HT. 6 Chaluper wochentlich zu 3 HT = 936 HT. Facit 2964 ZT, 3900 HT. nacher Es wird hingegen erfordert: zu 3maliger Bearbeitung 502 Strich alljährlich besäenden Feldern, u. zw. 28 Bauern täglich unter 1 Strich, per 54 Tag aber 1512 ZT, 1 Bauer täglich unter 1/2 Strich = 54 ZT, zum Eggen per 3 Tag = 84 ZT, und der eine 11/2 ZT, zu Ausführung des S. V. Tung und Flussauswurf auf die Felder und Wiesen 28 Bauern durch 26 Täg = 728 ZT, 1 Bauer durch 12 [13?] Täg = 13 ZT, zum Getreideinführen 28 Bauern ohngefähr durch 8 Tag = 224 ZT, 1 Bauer durch 4 Tag = 4 ZT, zum Heueinführen 28 Bauern durch 3 Tag = 84 ZT, 1 Bauer = 11/2 ZT, zum Grumet- und Strohführen 28 Bauern à 3 Tag = 84 ZT, 1 Bauer 11/2 ZT; zu Beiführung 250 Klaftern Brennholz als eine ganzjährige Nothdurft in die Meierhöfe und denen Herrschaftsbedienten, auf eine Fuhr zu 1/2 Klafter rechnend 500 ZT; zu Beiführung verschieden Geräthholz zu denen Maierhöfen, Mühlen und Teuchten, dann sonsten, des Jahrs hindurch ohngefähr 160 ZT; an Vorspann zu denen vorfallenden Marchen, welches auch in partem der Robot abgehet, mehr und weniger als 60 ZT; zu Beiführung des Biers an Festtagen denen Schänkern 10 ZT; zu Ueberführung des Getreids in Körnern aus denen Hamer Schütt-Böden Wittingau 100 ZT ; an Fischfuhren bei der Frühling- und Herbstfischerei 40 ZT. Zum Schnitt, allwo ein jeder Bauer durch die ganze Zeit hindurch zu 2 Per- Archiv Český XXIV. 32

Strana 250
250 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: sonen alltäglich gestellen muss, werden hier nur die vorn angerechnete 2 HT wo� chentlich ange.. und in Abschlag gebracht, als: 28 Bauern durch 30 Tag oder 5 Wochen = 280 HT, 1 Bauer durch 15 Tag wochentlich 1 Tag 2 Tag = 5 HT, 6 Chalupner durch 3 Tag = 90 HT. In Heu- und Grumetmachen auf obige Art: 28 Bauern durch 36 Tag oder 6 Wochen = 336 HT, 1 Bauer 6 HT, 6 Chalupner wochentlich 3 Täg = 108 HT. Zum Streu-Machen in denen Teichten 28 Bauern durch 14 Tag = 392 HT, 1 Bauer durch 7 Täge = 7 HT. Zum Brennholzhacken obiger 250 Klafter durch 6 Tag 28 Bauern zu 3 Klaftern = 84, 1 Bauer = 11/2, facit 851/2 Klafter, mithin durch 18 Tag = 342 HT. Zum Wiesenraumen und Zaunmachen 28 Bauern durch 14 Tag = 392 HT, 1 Bauer durch 7 Täg = 7 HT. Zum Strohschneiden durch 22 Wochen hindurch, täglich 8 Personen = 1056 HТ. Zu denen Zimmerleuten, Maurern, in Feldern zum Furchenausscharren, Grä- benraumen, Weg- und Bruckenbessern, dann sonsten werden unterschiedlich des Jahrs Facit 36611/2 ZT, 4881 HT. erforderlich sein 1860. Wann nun die Erfordernuss gegen die Schuldigkeit gehalten wird, so zeigt sich, dass zur Bestreitung der erforderlichen Roboten ein Abgang sich äus- sern thut, welcher von der Herrschaft Wittingau daselbst verrichtet werden muss, 6971/2 ZT, 981 HT. Bis 9. Nov. wurde von der Herrschaft Wittingau ausgeholfen: zum Aschen-, Tungausführen, Ackern, Eggen und Anbauen 318 ZT, Fischereien 98 ZT, Summa 416 ZT, — [krom toho] Summa 812 HT. Sign. Wittingau 21. Nov. 1743. Johann Ambrožowsky, Johann Krahl. e) 1744, 1. února: Kníže nařizuje, aby Hamerským poddaným držebnosti připsaly se za vlastní, a jest nakloněn sleviti jim roboty. (An Burghard).. und seind in Betracht deren häufigen Beschwerden, womit bei diesen härtesten Zeiten der Unterthan auf allen Seiten ohnehin so sehr beladen ist, gnädigst nicht abgeneigt, denen Supplicanten, insoweit es immer thun- und möglich ist, zu ihrem bessern Fortkommen eine Erleichterung zu verschaffen. Wir wollen dahero nach dem gutächtl. Vorschlag obigen Berichts [ddo 17. Oct. 1743 str. 246) gn. zugeben, dass vorderist denen Possessoribus die in Genuss habende Bauernstif-

Strana 251
Sleva roboty na Hamersku 1743, 1744. 251 tungen gegen einer billigmässigen Abschätzung zugeschrieben, und darüber ein be- sonderes Grundbuch angelegt werde. Und damit dieselbe auch in denen Robotprästationen einige Erleichterung empfinden, folgsam dardurch in Stand gesetzt werden möchten, ihre Grundstücke erforderlich zu pflegen: so befehlen wir euch hiermit, dass ihr mit euren Subal- ternen aufs Genaueste überleget, wie nach aller Möglichkeit ihnen die Roboten ver- mindert und respective so eingetheilt werden könnten, auf dass einerseits unser herrschaftliches Interesse auf eine billige Weis befördert, andererseits aber auch der arme Unterthan seine Schuldigkeiten je und allezeit zu prästiren im Stand erhalten werden möge. Gestalten wir in keine Wege mit Unterdruckung des armen Unter- thans, sondern mit Beobachtung einer billigmässigen Gleichheit mittels göttlichen Segens durch eine wahre Industrie unser Interesse pflichtmässig befördert wissen wollen. Ihr werdet dahero demegemäss in Sachen das weitere vorzukehren, und uns seiner Zeit hierüber ferners gehorsamst zu berichten ohnvergessen sein .. Wien 1. Febr. 1744. Josef Fürst zu Schwarzenberg mp. Jaká úleva následovala poddaným z toho jednání, o tom spisy nedostaly se mně do ruky. Že však také kníže Josef Schwarzenberg povolil Hamerským poddaným některou slevu v robotách, jako dříve 1738 jeho matka kněžna Eleonora, o tom jest zmínka v jeho dopise z 21. října 1747, tištěném níže str. 253. 428. 1744, 26. listopadu: V Kosově vrchnost Třeboňská dosud neprovozuje práva od- úmrtního, v Lomci však a v Hůrce ano. Hejtman Třeboňský píše an Krumauer H. Hauptmann den 26. Nov. 1744: Die beständig fürdauernde Kriegs-Troublen und beschehene Einquartirung in hiesiger Herrschaft der schweren Pagage haben mich verhindert, auf deroselben an mich untern 28. abgewichenen Monats, und hiernach untern 4. Nov. in Betreff der Todtenfälligkeit des Dorfs Koszow erlassenen Schreiben die gebührende Antwort zu ertheilen. Welches jedoch hiemit befolge und zur Nachricht ohnverhalte, was- massen bezieltes Dorf Koszow und andere mehr, wie aus beigehenden Extract des breitern Inhalts beliebig zu entnehmen ist, dem wirklichen Todtenfall unterworfen seind, dieser hingegen an ihnen entweder durch nicht gehabte zulängliche Wissen- schaft, was der Todesfall [ist], oder aber andern Ursachen halber nicht exercirt worden sei. Und weil die Sache bishero noch immer wie vorhin practicirt wird, allermassen auf den in obberührten Extract angeführten Bericht die diesfällige gn. Resolution dato nicht erfolget ist, dahero bei so bewendten Umständen ich auch nichts anders zu veranlassen weiss, als die Sache beim vorigen Gang zu lassen. Und müssen sich diejenige, welche in die in dem Extract enthaltene Dörfer über- ziehen wollen (ausser nacher Lomecz und ein Theil von Hurka, welche ao 1732 32*

Strana 252
252 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: von der Erzdechantei Crumau anhero erkaufet worden, und bei welchen die Toden- falls-Gerechtigkeit exequirt wird), nach dem vorhinigen Fuss freien; wo doch in Abgang der nicht exequirenden Todtenfalls-Gerechtigkeit gleichwohlen von [?] und andern gnädigster Herrschaft etwas an Lytro eingehen wird. Wessentwegen auch wegen dem Joseph Mühlsteiner das Erforderliche an die hohe Gehörde gelangen zu lassen höflich ersuche . . Koncept v arch. Třeboňském I A. 6Gß. 5a. — O vsi Kosově viz záznam z r. 1731 výše str. 162 č. 403; o vsech Lomci a Hůrce (u Zborova) poznamenání preláta Krumlovského z 30. září 1732 výše str. 168 č. 406. 429. 1747, 8. září: O robotách čtvrtlánníků na statku Bezském. Na statku Bezském, jenž byl spojen s panstvím Třeboňským pod vrchní hospodářskou správou, ta- mější sedláci podali k své vrchnosti, knížeti Josefovi ze Schwarzenberka, r. 1747 písemnou stížnost na roboty, žádajíce o jich zmírnění. Bezský správce povolal žalující i jiné vesničany k výslechu o té stížnosti, a poslal Třeboňskému hejtmanovi následující zprávu o něm. Stížnosti čtvrtlánníků jsou v ní uvedeny pod čísly 1, 2, 3, a za nimi jest poznamenáno pod —1, —2, —3, co vyslýchaní stěžovatelé a svědkové o každém kuse ústně pověděli. Notata über einige von denen Gut Bzyerischen unter 1/4 Grund besitzenden Bauern memorialiter bei Sr Dcht angebrachte Beschwerden pcto der überlegten herrschaftli- chen Robot. 1°. Bringen obgedachte Viertler beschwersam vor, samb findeten sich dieselben mit der herrschaftlichen Robotverrichtung sehr überleget zu sein, massen sie von S. Johanni bis Michaeli-Fest die ganze Woche hindurch ein jeder Viertler die Robot selbst in persona ver- richten müsseten, und zudeme würde ihnen das in vorigen Jahren das ganze Jahr hindurch passirt geweste Robotbrod schon ab anno 1741 nur vor obige Zeit von S. Johanni bis Mi- chaeli, da sie durch die ganze Woche roboten, abgereichet, vor die übrig 3tätige Robot aber thäten sie nichts mehr bekommen. — 1°. Bei Verhör sothanes Anbringens kunnten sie Viertler, selbst in specie aber der Urheber dieser Klage, Veit Hanausek von Zwozna, nich anderst sagen, als dass sie zwar der uralten Einrichtung nach, gleich wie dieses Gut erkaufet ist worden, das 1/4 Jahr hindurch von S. Johanni bis Michaeli durch die ganze Wochen, und die übrige 3/4 Jahr nur eine 3tä- tige Arbeit verrichten, dagegen vor die erstere ganzwochentliche Robot alle Tag zu 1 Pfund, und vor die übrige 3tätige Robot zu 2 Pfund Brod überkommen. Welches auch der Georg Bednarz von Dorf Blauhurka, ein 66 jähriger Mann, also aussaget und mit seinem guten Ge- wissen betheuert hat. 2°. Haben selbte weiters eingewendt, dass ihnen die Dienstmenscher zu der Robot nicht wollen angenommen werden, sondern sie selbsten in persona erscheinen müssen. 2". Hierauf haben der Georg Dawid, Richter des Dorfs Popowitz, und Mathias Taurek, eben Richter zu Hartmanitz, wiederleget und hierinfalls annoch selbst die Klag ge- führt, wie dass die Viertlere nur gar zu oft, und besonders die Jungwirthe, von der Robot ausbleiben, an ihrer Stelle aber schwache Menscher, ja zu sagen kleine Kinder schicken, welche alsdann gedachte Richter als Aufseher bei denen herrschaftlichen Robotverrichtungen

Strana 253
Roboty na Bezsku a Hamersku 1747. 253 zuweilen bei einer leichteren Arbeit annehmen, wann aber eine stärkere Arbeit vorfallet, der- gleichen 10� und 12jährige Kinder abzuschaffen bemüssigt wären. 3°. Endlich geben sie vor, es sei nicht genug daran, wann einer oder der andere die schuldige Robot nicht verrichtet, und in der zukünftigen Wochen wieder solche eingebracht hat, sondern es müsste ein solcher einen jeden versaumbten Tag auch mit 12 kr. bezahlen. — 3°. Die obig benannte 2 Richtere sagen, dieses Anbringen sei nicht in der Wahr- heit gegründet, massen sie Richtere kaum den 10. oder 12. Tag ihrer Ausbleibnus von der Robot einschreiben thäten, worfür alsdann ein solcher 1/4 Bauer 12 kr. bezahlen, jedoch solch bezahlten Tag der Robot nicht mehr in natura einbringen müsse; und dieses geschehe haupt- sächlich von darumben, damit dergleichen in ihrer Robotverrichtung nachlässige Leut nicht eine Gewohnheit hieraus machen möchten. P. notandum: Der Veit Hanauszek von Dorf Zwozna und Paul Hallada von Klein- Porzižan haben in Angesicht des Porzižaner Richters beim Heumachen die Sengsen wegge- worfen, vorgebend, es sei schon von Sr Dcht auf ihr eingereichtes Memoriale eine gn. Nach- sehung an der Robot bei dem Bzyer Verwalteramt eingegangen, solches würde aber erst nach Venceslai ihnen Viertlern vorgetragen werden. Auf diese Wort giengen sie ins Wirthshaus und haben allda anstatt der Robot gut gezecht gehabt. Das obbemelte Memoriale haben sich die Kläger beim Stadt Theiner Syndico gegen hiervor bezahlten 2 fl. machen lassen, und seind hiermit der Mathias Wawra von Gros-Porzižan mit dem Mathias Sstiasneg von Unter- kněžeklada zu Sr Dcht nach Crumau gegangen. Notirt Bzy den 8. Sept. 1747. 1747, 10. Sept. Koncept nejmenovaného (snad správce Bezského) an Winterberger H. Castner Keemann: kterak Bezští si ztěžují, že od 1741 nedostávají chleba, když jen 3 dni robotují, prosice, dass ihnen das entnommene Brod, so zur Zeit meines hochgeehrtesten H. Castners Amtirung zu Bzy beschehen sein soll, wieder gereichet werden möchte. Teda aby mu o tom podal zprávu, jak tomu bývalo. Knížecí archiv Třeboňský VI. Gß. 36. — Srovnej dále dopis z 11. kv. 1748 str. 255. 430. 1747, 21. října: Slevy roboty povolené poddaným Hamerským jsou odvolatelné. [Kníže píše an unsern Rath und Oberhauptmann zu Wittingau Thomas Burg- hardt].. . und weilen übrigens die Unterthanen ersagten Guts Hammer und Wall in dem Kaufcontract mit gewissen Robotschuldigkeiten in Anschlag gekommen und erkauft, jedoch unter der Vormundschaft sowohl, als unserer dermaligen Regierung davon merklich sublevirt worden seind, auch ausser deme vermög Eingang vermeldten Anständen das Gut selbsten mittels vermeintlicher Anrichtung einiger öden Teichte sichere Wasserleitungs-Beneficia von der Herrschaft Wittingau zu geniessen haben würde : so wäre nicht weniger in ersagter Beschreibung per expressum mit anzuführen, dass erstlich die Robotsverminderungen aus purer obrigkeitlicher Gnade denen Unterthanen nur ad tempus verliehen worden, und selbe allemal nach Gefallen der zeitlichen Obrigkeit auf das vorige exercitium reduciret;

Strana 254
254 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: die Wasserleitung hingegen von der Herrschaft Wittingau nur precario und insolang, als dieses Gut dahin genutzet wird, verstattet werde, umb hiedurch zum Theil das alte der Obrigkeit gebührende Robotrecht über die Leute zu erhalten, und andern Theils der Fideicommiss-Herrschaft Wittingau mit sogestaltiger Wasserleitung mittler Zeit keine Servitut zuzuziehen... Sign. Postelberg 21. Oct. 1747. Joseph F. zu Schwarzenberg. Kopia v knížecím archivě Třeboňském I A. 6. G. v. Nr. 24 pg. 222. — O slevách roboty na statku Hamersko-Valském viz dopisy z r. 1743 4 výše str. 246—251 č. 427. 431. 1748, 9. března: Mezi starými a novými panstvími Schwarzenberskými poddaní mají volné stěhování bez odchodného i bez tax. a) 1748, 21. února: Krumlovský vrchní hejtman táže se knížete Josefa ze Schwarzenberka, zdali chce obnoviti nebo změniti, co o takovém stěhování ustanovil jeho otec kníže Adam František dne 11. října 1719 a 23. prosince 1725 (obé tištěno výše str. 119 č. 381, str. 156 c). Es haben Ihro Dt .. in ao 1719 occasione deren damals ererbten Fürst-Eggenber- gischen Herrschaften per rescriptum zu resolviren geruht, dass die Unterthanen von ein zu der andern hochfürstlichen Herrschaft, wozumalen sie einweg mit der unterthänigen Leibei- genschaft zugethan verbleiben, ohnentgeltlich und auf blosse Requisition der herrschaftlichen Vorstehern überlassen werden sollen. Wann nun obige gn. Resolution unter 23. Dec. 1725 inhaesive wiederholt, und demohngeachtet davon verschiedentlich abgewichen worden, signanter aber der Hauptmann Schöwel seel. in derlei Fällen 1 fl. 30 kr., dessen Schreiber hingegen 30 kr. abgefordert haben solle: als finde mich bemüssigt zu gn. Disposition geh. anheim zu stellen, ob obige resolutiones in omnibus et per omnia zu erfrischen, oder davon und wie weit abzuweichen gn. gefällig sein mögte. Und wird in utroque casu vonnöthen sein, sowohl an mich, als dero Wittingauer Oberhauptmann hierwegen ein gleichförmiges Rescript zu er- lassen, damit die Beamte auf denen sogenannten alt und neuen Herrschaften sich darnach wie zu richten wissen ... unterth. treugehorsamster G. von Escherich mp. Crumau 21. Febr. b) 1748, 9. března: Koncept knížecího reskriptu k vrchním hejtmanům Krumlovskému i Třeboňskému vypravuje, co nařídil kníže Adam 11. října 1719 a 23. pros. 1725, a o čem nyní vrchní Krumlovský psal a se dotazuje knížete Josefa; načež kníže Josef rozhodl: .. als inhäriren wir dieser unserer väterl. mildesten Verordnung hiemit, und gebieten ernstgemessen, dass in Zukunft ein jeder Hauptmann in derlei Begeben- heiten von Einforderung dergleichen ungebührlichen Taxen bei Vermeidung unserer Ungnad sich enthalten, und nach diesem unsern wiederholten gn. Befehl lediglich sich richten solle. Welches ihr denselben zu ihrer künftigen Direction nachrichtlich anzufügen wissen werdet . . . Wien 9. Mart. 1748. Knížecí archiv v Třeboni A. 5 AU. 1a.

Strana 255
Stěhování. — Roboty na Bezsku 1748. 255 432. 1748, 11. května: Bezský správce hejtmanovi Třeboňskému posílá shledané paměti o robotách na statku Bezském dávných i nových. Wohledlgeborner .. H. Hauptmann .. Das hier belassene deren hiesigen unterthänigen Viertelchalupnern Memorial in copia wegen ihrer ganzwochentlichen Robotverrichtung, als auch an Se Dcht diesfalls ergangenen Bericht von 13. Oct. 17201) thue Euer Wohledlgestreng hinwiederumben in schuldigster Submission remittiren. Wegen welch müssenden Robotverrichtung unter hiesig verwalteramtlichen Kanzlei- Schriften ein mehreres habe nicht finden können, als was nur in einer kurzen Taxa, als das Gut Bzy ohngefähr anno 1650 dem seel. H. Dietrich von Germersheimb taxirt worden, geschrieben stehet: „Die Bauern seind schuldig, alles was man ihnen befiehlt, mit Fuhren und Zügen ohne Bezahlung zu verrichten, die andere Handarbeit aber um ein geringes Geld, als täglichen denen Schnittern zu 5 kr., denen Heumadern zu 6 kr., und denen Getreid- madern zu 9 kr.“ Von Seiten des Guts Zimutitz hingegen stehet in einem beiläufigen Entwurf einer Contrataxa auch vorgemerkter, u. zw. am letzten Blatt: „nebste der Unter- thanen Beihilf, einem jeden Mader oder Hauer Tagwerk ohne der Speis wenigst zu 15 kr.; soviel Tagwerkere denen Unterthanen das Heu dörren helfen, jeden zu 6 kr. Wann nebst denen wenigen Unterthanen ein frembter Schnitter bestellet würde, ohne der Speis zu 12 kr.; zum Gersten- und Haberhauen einem jeden solchen Tagwerker zu 15 kr. zu bezahlen. Zum allen dessen Wahrnehmung thue hier beiliegendes Fascicl mit Nr. 4, so die Erhandlung und Beschaffenheit des Gut Žimutitz de ao 1678, dann eines Con- tracts des Guts Bzy de ao 1672, wobei einige Examina wegen Židowa-Strauher Teichts 2) befindlich, betreffen thuet, gehorsamst beischliessen, mit der submissesten Bitte, solche Fascicl . . dem hiesigen Verwalteramt zu remittiren. Und wie mich berichten habe lassen, so roboten die hiesigen sammentliche Chalupner, so meistentheils Viertler seind, von S. Michaeli an bis Johanni zu 3 Tag, vor welche Robot sie kein Brod bekommen; von Johanni an aber bis S. Wenceslai müssen diese ganze Wochen ihre Robot prästiren, und geniesset ein jeder täglich zu 1 Pfund Brod. Nun weiss ich nicht, aus was für Ursachen ihnen weiters Zeit wochentlich die 2 Pfund Brod nicht gereichet worden; auch nicht gründlich erfahren kann, ob sie wegen unverrichteten Robotstägen mit 12 kr. jemal angehalten, oder von ihnen, wann der Chaluper selbst nicht auf die Robot zu erscheinen vermag, ein taugliche Dienstmagd nicht hat empfangen werden wollen.

Strana 256
256 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Ich vernehme unter der Hand, dass sie Chalupere Se Dcht nochmalen dies- falls memorialiter demüthigst angehen wollen, fussfällig zu bitten, denen Wittingaue- rischen gleich zu werden . . . treugehorsamster B. Fr. Kettenbeill mp. Bzy den 11. Mai 1748. Orig. arch. Třeboňského VI. Gß. 36. — 1) Zpráva Třeboňského hejtmana z 13. října 1720 ke knížeti Adamovi ze Schwarzenberka jest tištěna zde str. 139 č. 387. — 2) Rybník jmenoval se Židova Strouha, snad ten již vysušený, jenž u Sommera (Budw. 72) slove Judengräber-Teich. 433. Ze systemálního patentu, jejž královna Marie Terezie vydala do království Českého dne 6. září 1748. Roku 1748 císařovna Marie Terezie dala ujednati se stavy jednotlivých svých dědi- čných zemí, českých i rakouských, tak zvané desetileté recessy, to jest smlouvy, podle kterých země každoročně v příštích deseti letech měla odváděti státní správě na vojsko i na jiné státní potřeby určitou summu peněz, která naproti dřívějším letům byla velmi vysoká, ale neměla v těch deseti letech býti zvyšována novými požadavky; všeliká péče o odvod k vojsku a o za- opatření vojska, což dříve mívali na starosti namnoze stavové a jiní obyvatelé, přešla při tom na státní správu. Podle rozvrhu učiněného vládou připadlo na království České platiti ročně 5,270.488 zl. 44 kr., v čemž bylo 4,200.000 zl. na vojsko. Stavové čeští podrobili se tomu břemenu pod jistými výminkami. Čtyři zástupci stavův českých uzavřeli o to smlouvu ve Vídni 30. července 1748, a vyjednávali potom ještě ve Vídni o nařízení, kterým se mělo do podrobna upraviti a zabezpečiti skutečné vybrání berní a dávek, ustanovených k sehnání té celkové summy, tak aby nevznikaly nedoplatky, jako v dřívějších letech. Těmi zástupci sta- vovskými byli: arcibiskup Pražský Jan Mauric hrabě Manderscheid; podkomoří a president de- putace in contributionali, camerali et militari mixto v Praze Václav Kazimír Netolický, svob. pán z Eisenberka; rytíř Josef Jachim Vančura z Řehnic, a primator Staroměstský Jan Václav Vejvoda ze Stromberka. Výsledkem jejich porad se členy ústředních úřadů byl přítomný patent, jejž Marie Terezie vydala do Čech ve Vídni 6. září 1748; krátce mu říkali Systemal- patent Dělí se v šest hlav (capita), a ty dělí se dále v punkty, k tomu pak přidáno jest sedm příloh. Německé výtisky jsou v archivě Č. Musea. Zde se otiskuje jenom menší část toho obšírného a mluvného patentu, jmenovitě ty kusy, které se nejvíce dotýkají obecného lidu, a z nichž lze poznati, kterak před tou refor- mou i po ní daně povolené sněmem se rozvrhovaly a od poddaných prostředkem vrchnosten- ských úřadů přicházely do berničných pokladnic krajských, též jaké rozmanité opatrnosti mu- sely býti nařizovány k tomu cíli a konci, aby poddaní poplatníci nebyli při kontribuci utaho- váni nad náležitost a šizeni. Současně r. 1748 byl na rychlo dokonán nový katastr poddanských pozemků (rectifi- catorium contributionale) v království Českém, o němž se pomalu pracovalo dříve již od

Strana 257
Ze systemálního patentu 1748. 257 r. 1713; mělo se jím docíliti spravedlivějšího rozvržení břemen veřejných. Za tím účelem hledělo se tehdáž také přísněji než dříve k tomu, aby z pozemků, které při prvním katastru r. 1654 počítaly se za selské a od té doby byly zabrány ke dvorům panským, kontribuce byla všude placena od vrchností a ne z kontribučenských kass poddanských, i aby částka daní, uvalená sněmem na vrchnosti (což tehdáž činilo asi čtvrtinu celé summy zemské), byla skutečně placena všude jenom z panského měšce. Také toho dotýká se přítomný patent na rozličných místech. Tato panská daň, řečená extraordinarium, rozvrhovala se v Čechách ode dávna na jednotlivá panství podle počtu usedlostí selských čili podle množství půdy poddanské, kolik jí pod kterou vrchností bylo, a nikoli podle množství půdy panské; to tak zůstalo také při novém katastru z roku 1748, ale panovnice v tomto patentě vybídla stavy české (kap. II., punkt III. str. 258), aby postarali se o nápravu této podivné vady. Taková náprava přišla k místu v následujících potom 8 letech; vrchnosti podaly nová přiznání o panských pozemcích a jiných požitcích (jež měly dílem také od poddaných ve způsobě robot a dávek), komise stavovské skontrolovaly ty udaje, srovnaly je se skutečností, a sestavily popis nemovitého majetku i požitků vrchnostenských, aby extraordinarium mohlo se na ně rozvrhovati. Tento katastr pozemků a požitků panských nabyl platnosti 1. listopadu 1756; že při něm šlo o úměrné rozvržení břemene panského, nazván byl exaequatorium dominicale. Caput II. Punctum I. Wie das verwilligte Prästations-Quantum inskünftige zwischen der Obrigkeit und dem Ordinari-Contribuenten einzutheilen und auszuschreiben seie. Gleichwie hierbei vorderist angemerket wird, dass das quantum totale pro- militari et camerali alljährig 5,270.488 fl. 44 kr. betrage, also wollen wir auch gnädigst nicht zweiflen, dass das treugehorsamste Königreich mit obigen Quanto militari et camerali nach Zihl und Maass, wie solche zwischen Obrigkeit und Unter- than repartiret werden soll, es auch das neu Militar-Verpfleg-Systema erfordert, von Jahr zu Jahr richtig zuhalten werde. Das Principium muss hierbei dahin festgesetzet werden, dass jenes, so aus dem obrigkeitlichen Säckel zu entrichten kommet, von deme, was der Ordinari-Con- tribuent zu prästiren hat, unabänderlich separiret bleibe. Es haben die treugehorsamste Stände ohnedies bei der vorgenommenen und nunmehro zu Ende gebrachten Rectification das Augenmerk dahin gerichtet, und das Dominicale von dem Rurali oder Contributionali auf das genaueste abgesondert, dann jene Obrigkeiten, welche einige steuerbare Gründe in Genuss haben, mit der nach der allgemeinen Cynosur ausfallenden Ansässigkeit angesetzet und in die Ordi- nari-Anlagen mit eingezohen, übrigens auch bei der Publication der neuen Catastri- rung, und damit sich hierinnen keine Irrung zum Nachtheil des Unterthans ergeben könne, statuiret, dass die Obrigkeiten die zur Zeit besitzende Contributional-Gründe ad finem der Versteuerung nicht zurück geben, noch auch die in unterthänigen Genuss stehende Contributional-Gründe gegen dem auf sich nehmenden Onere der 33 Archiv Český XXIV.

Strana 258
258 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Versteuerung nicht einziehen können, es seie dann, dass sie sothane Vertauschungen bei dem Landes-Catastro verlässlich anzeigen und vermerken lassen. Es muss also die sogestaltige Versteuerung deren von denen Obrigkeiten besitzenden Contributionsgründen unter denen auf die Ordinari-Contribuenten fallenden Praestationibus mitrepartiret, und hierinnen die Obrigkeit als ein Ordi- nari-Contribuent angesehen, und nicht nur zu dem Quanto ordinario, sondern auch zu allen anderen Oneribus, als Vorspann, Bequartirung und dergleichen ein- gezohen, hingegen auch aller Bonificationen theilhaftig gemachet werden, welche dem Ordinari-Contribuenten quocunque demum modo zufliessen thuen. Wo übrigens aber es sein unabänderliches Verbleiben hat, dass zwischen denen obrigkeitlich- und unterthänigen Anlagen eine Separation gemachet, und der Obrigkeit jenes, so ihr qua Obrigkeit oblieget, auferleget, der Ordinari-Contribuent aber keinerdingen zu einen Beitrag gezohen werden soll. Die königlichen, dann andere Berg- und grössere Herren-Städte aber, ob- wohlen sie als Ordinari-Contribuenten das Ordinarium nebst allem deme, was dem- selben in anderen Abgaben ankleben thuet, zu bezahlen gehalten sein müssen, jedan- noch nebst denen in grosser Anzahl im Lande befindlichen Freisassen auch pro rata ihrer Ansässigkeit die obrigkeitliche Anlagen entrichten, und wo bei denen Städten keine, oder doch nicht genugsame ausgebige Gemeind-Einkünfteu sich befinden, die Burgere individualiter nebst dem Ordinario auch das Extraordinarium abführen. Punctum III. Wie die gottgefällige Gleichheit vollkommentlich einzuführen seie? .. Wie zumalen aber die Landes-Rectificirung nur allein das Rusticale an- gehet, und dannoch hieraus der Divident nach der bisherigen Beobachtung auch auf das Dominicale gezohen wird, mithin ganz sicher zu präsumiren ist, dass sich diese Gleichheit bei denen Dominikal-Anlagen nicht finden thue, immassen ein Dominium, welches in vielen Dörfern bestehet und ein geringeres Dominicale, folglich auch we- nigere Nutzungen besitzet, an denen Prästationibus mehr, ein anderes hingegen, so grosse Dominicalia und wenig Dörfer, mithin weniger Einkünften ziehet, weniger an denen Dominical-Prästationibus zu entrichten hat. Dannenhero setzen wir zu unseren treugehorsamsten Ständen das allergnädigste Vertrauen, dass selbte dieser Ungleich- heit abzuhelfen und auf eine Cynosur, wie in der Repartition des Extraordinarii eine bessere Gleichheit eingeführet werden könnte, fürzugedenken trachten werden. Caput IV. Punctum I. Wie die Praestanda von der Obrigkeit und dem Ordinari- Contribuenten abzuführen sein werden. So viel es die Ausschreibung des Contributionalis anbetrifft, da ist zwar bishero gewöhnlich gewesen, dass die alljährliche Contribuenda respectu des militaris

Strana 259
Ze systemálního patentu 1748. 259 ordinarii in vier quartaligen Ratis, und das Extraordinarium in zweien Terminen repartiret und ausgeschrieben worden. Nachdeme aber bei dermaligen Militar-Syste- mate es hauptsächlich dahin ankommet, damit das Militare die Gebühr richtig und zu solcher Zeit, wo die Löhnungen bezahlet werden müssen, erhalten möge: so will allerdings erforderlich sein, dass die jährliche Praestanda für das künftige Militar- Jahr unter einer Rubrique monatlich eingeteilet, anticipato ausgeschrieben und mo- natlich erleget werden. Es muss zu dem Ende die Repartition pro anno militari 1749 ad finem Septembris publiciret, und die Abfuhr deren Gelder pro Novembri bis den 20sten oder längsten 21sten Octobris, und so weiters jedesmal um einen Monat früher bei denen Kraiskassen, von diesen aber bei der königl. obersteueramtlichen Oberkassa zu Prag, und von dannen in die Militärkassam daselbst mit Anfang jeden Monats dergestalten abgeführet werden, damit die Miliz ihre Gebühr jedesmalen richtig er- halten könne. Punctum III. Wie die Collectirung deren gesamten Prästationen bei Obrigkeiten, dann dem Ordinari-Contribuenten, sowohl in Städten, als bei denen Freisassen und Dörfern, einzurichten seie. Tento punkt napřed jedná o tom, kterak mají vrchnosti, svobodníci a města odváděti extraordinarium (daň panskou); což se zde vynechává. . . . Soviel es das Ordinarium anbetrifft, da hat es damit seine Richtigkeit, dass solches der Ordinari-Contribuent zu tragen habe; es wäre dann, dass eine Obrigkeit einige steuerbare Gründe an sich gezogen hätte, in welchem Fall sie Obrigkeit von derlei besitzenden Rustical-Gründen nebst dem Extraordinario auch das Ordinarium und alle übrige Praestationes pro rata zu entrichten hat . . . Die dritte Gattung derer Ordinari-Contribuenten seind die Freisassen, welche wieder zweierlei seind, nemlich einige, welche unter einem Altesten stehen, andere aber, die separiret seind und ihre Praestanda, wie alle andere Corpora, separatim in die Filial-Cassam abführen. Gleichwie alle insgesamt unter unserem Fisco stehen, also seind sie in dem Contributionali denen Kreisämtern untergeben. Diese Alteste, welche die Abgaben von denen Individuis collectiren, seind so, wie die Vorstehere in denen Städten anzusehen: wann sie die Abfuhren in tempore nicht einbringen, und durch die Nachlässigkeit oder Verschuldung darmit zurück bleiben, haben sie darvor zu verantworten, und nach Gestalt der Dingen darvor gut zu stehen; mittelst Ein- tragung derer Abfuhren in die Contributions-Register und Steuer-Bücheln die Richtigkeit zu halten, und ihre Rechnungen nach Ausgang eines jeglichen Jahrs richtigen zu erlegen; die Militar-Executiones, wann sie darmit belegt würden, seind unter die ihnen anvertraute Freisassen nach Erfordernis zu vertheilen, und in Summa alles 33.

Strana 260
260 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: dasjenige bei ihnen Freisassengemeinen zu beobachten, was ein Contributions-Rech- nungs-Führer und Vorsteher bei denen ihme anvertrauten Unterthanen zu be- folgen hat. Wohingegen die andere Gattung derer separirten Freisassen wegen der rich- tigen Zuhaltung der Zahlung directe von dem Kreisamt angehalten und militariter exequiret werden soll, zu keiner Rechnung, Steuer-Büchel oder Privat-Register aber nicht gehalten werden darf, weilen die Zahlung, so ein Freisass thuet, alleinig ihm und sonsten niemand anderen angehet. Die grösste Anzahl derer übrigen Ordinari-Contribuenten bestehet, viertens, in denen Dorfs-Unterthanen oder Bauren. Eine jegliche um ihre eigene Wohlfahrt sorgende Obrigkeit soll vor allen anderen Wirtschafts-Anliegenheiten die Erhaltung derselben besonders vor Augen haben und nicht zulassen, dass sie in dem Contri- butionali von denen vorgesetzten Beamten bedrucket werden; wannenhero dann tam in subrepartiendo, quam collectando die möglichste Ordnung gehalten werden muss, um allem deme vorzukommen, was dem Unterthan zum Überlast fallen kann. Der Unterthan ist durch die Einsicht seiner Obrigkeit besser und kräftiger gegen alle Umtriebe der Beamten bedecket, als er es durch allgemeine Verordnun- gen, die sich allenthalben im ganzen Lande nicht gleichförmig einführen lassen, nimmermehr sein kann. Es ist aber auch bekannt, dass bei denen Gütern und Do- minien, wo die Obrigkeiten um ihr eigenes, geschweige dann um den Unterthan, nicht genug Sorge tragen, der Bauer der Willkühr des Beamtens exponiret ist, und manchesmal auch verschiedentlich gekränket, ja auch von einigen Obrigkeiten selbsten über die Gebühr hergenommen wird. Gleichwie um diesem Übel vorzubiegen, und in Ansehung der Collectir-, Ver- wend- und Verrechnung deren eingehenden Contributions-Geldern solche Maass- Reguln pro futuro zu setzen nothig sein will, damit allem Unfuge gesteuret, und dem Unterthan, vor welchen die Obrigkeit zu ihrem eigenen Besten nicht genug Sorge traget, dannoch ex parte publici prospiceret, anbei aber jedannoch auch de- nen, ihre Unterthanen wohlhaltenden und sorgsamen Obrigkeiten der Weg nicht verschränket werde, die schon wohl eingeführte Gebräuche und Ordnungen in der Verrechnung und Collectirung fortzusetzen, welche von Uralters her eingeführet seind, und durch deren Abänderung denen Bauren mehr [ge)schadet als geholfen, ja vielleicht gar das Ziel, die Contribuenda in tempore einbringen zu können, verfehlet wurde: also wollen wir gnädigst gestatten, dass diejenige Dominia förderist, bei denen neu eingeführten Einrichtungen des Contributionalis gelassen werden sollen, welche bis zur Stunde in ihren Praestandis richtig zugehalten haben, und wo von keiner Be- druckung des Unterthans oder einer sonst vorkommenden Beschwerde nicht zu hören ist; massen diese beide, obwohlen in sich selbsten nur äusserliche Umstände,

Strana 261
Ze systemálního patentu 1748. 261 doch ein unwiderleglicher Beweis seind, dass mit dem Unterthan wohl gebahret und die Contributionalia in rechter Ordnung gehalten werden. Zu Beobachtung derer Generalien, als einer ordentlichen und separater Verrechnung der Contributions- Geldern, dann zur ferneren Beihaltung derer gedruckten Steuer-Bücheln bleiben diese sowohl als andere Corpora jedannoch verbunden. Was aber andere Umstände und Nebeneinrichtungen anlanget, welche wegen der saumseligen Dominien und un- richtigen Beamten veranlasset werden, davon sollen sie, falls sie solche selbsten ein- zuführen nicht vor gut erachten, um so mehr erhoben sein, als in unserm ganzen Königreich Böheim sich in dem privato contributionali nicht alles wohl auf einen gleichen Fuss setzen, und die alte wohl eingeführte Modalitäten ohne Verwirrung mancher Orten und Gegenden nicht abändern lassen. Um so nöthiger aber will es sein für diejenige, so in dem Contributionali gar keine oder eine nicht genug er- gebige Ordnung halten, eine Cynosur vorzuschreiben, und — weilen die gedruckte Steuer-Bücheln nicht ausgebig genug seind, auch die Rechnungen bei Ausgang des Jahres manchesmal ganz unverlässlich, um nur dem Gebot die Genüge zu leisten, von der Hand aufgesetzet werden, — solche Schranken zu setzen, damit man bei derer Revidirung oder der vorkommenden Untersuchung gleich die Verkürzungen abnehmen, und das Unbillige bestrafen und remediren könne. Hierzu suppeditiret das neue Systema die Facilität von selbsten. Dann nach- deme die vielfältige Rubriquen deren Praestandorum aufhören und die Repartitiones in Contributionali nur einerlei seind, das Domesticum auch zur Zeit auf das wirt- schaftlichste eingerichtet werden wird und separatim in der Haupt-Repartition zu führen und in monatliche Ratas gleichfalls einzutheilen kommet, die Bonificanda und Retinenda aber grössten Theils aufhören: als muss der Empfang in der Rechnung auch ganz klar sein, und brauchet keiner Ausweisen, Interims-Empfängen und an- derer derlei irrsamen Rechnungs-Künsten nicht, derer sich ein verschmitzter und der Rechnung erfahrener Beamter zu Beirrung des Revidenten bedienet, und dar- durch öfters den Contribuenten in Schaden bringet. Es muss solchemnach die Ausgabe auch solchergestalten mit dem Empfang übereinstimmen, angesehen die verschiedene Verwendungen imgleichen aufhören, und keine Recrouten-Stellungen und Marche-Unkosten statt haben. Das beiliegende Formulare sub Nr. IV. ist die Cynosur, wie Contributions- Rechnungen gleichförmig eingerichtet werden sollen, und kommet es nur auf die Documenta an, mit welchen der Empfang und die Ausgabe zu belegen ist, dass diese gleichfalls vorgeschrieben und in die accurateste Beobachtung gebracht wer- den. Das Documentum zu Belegung des Empfangs ist das verlässlichste, wann sol- ches nicht nach der Subrepartition eines jeden Dominii, sondern nach dem realen Empfang beschiehet. Und wiewohlen das subrepartirte Quantum einer jeglichen

Strana 262
262 Rechnung wegen des Verweises zu inseriren ist, so sollte doch auch ausführlich be- merket werden, was an baaren Gelde von denen Ordinari-Contribuenten empfangen worden seie. Damit aber dieses verlässlich seie, so sollen über die gedruckte Steuer- Bücheln auch noch die Particular-Bauren-Register, wie sie ohnedem bei denen meisten Dominien in usu seind, nach dem Formulari sub Nr. V. eingeführet wer- den: in diese wird bei Eintritt des Jahrs das Quantum eingeschrieben, was die Schuldigkeit ist, und auf die andere Seite jedesmal dasjenige gleich bei der Abfuhi unausbleiblich angemerket, was realiter abgeführet worden. Ein jeglicher Contribuent hat ein solches Bauern-Register in seine Hände zu bekommen, und niemalen, als wann darin etwas eingeschrieben ist, oder wann daraus der Extract formiret werden solle, heraus zu geben, und gleich wieder zu sich zu nehmen; wann ein Beamter damit anderst thuet, oder es bei sich aufzubehalten verlanget, ist es eo ipso schon verantwortlich, massen er sich schon dardurch in Verdacht setzet, dass er darmit einige sinistras intentiones vorhaben thue. Wann dem Bauern seine Abfuhr jedesmal accurat eingeschrieben wird, wann er auch des Lesens unkündig, lässet er sich durch andere, was ihme eingeschrieben worden, vorlesen, und hat die Gelegenheit das Unrecht, so ihme allenfalls beschehen wäre, zu erkennen, und darwider Hülfe zu suchen. Wo im Gegentheil und wann dieses unterbleibet, bei einer viertel-, halb- oder ganzjährigen Berechnung sich nichts als Contradictiones zwischen Beamten und Bauern, der seine Abfuhr in der Ge- dächtniss nicht tragen oder auch den Beamten, wann er nichts in Händen hat, nicht überzeigen kann, ergeben, und der Bauer gemeiniglich darbei zu kurz kommet. Aus diesen Bauern-Registern seind bei Ausgang eines jeglichen Jahrs in Gegenwart deren Dorfs-Richtern, oder wen hierzu die Bauern mitnehmen wollen, Extracten zu machen, vorzulesen und zu combiniren, von einigen Bauern des Dominii zu unterfertigen, und solchergestalten ad effectum documenti zu authentisiren und der Rechnung zum Beweis des Empfangs beizulegen, und auch solchergestalten in denen sich ergeben- der unerhoften anderweitigen Casibus eines Empfangs zu progrediren. Die Ausgaben müssen mit Quittungen ohnehin beleget werden. Und was die Diät-Gelder, Boten-Lohn und andere derlei zufällige Verwendungen betreffet, diese sollen die im Lande subsistirende Obrigkeiten selbsten, oder in ihrer Abwesenheit aus dem Lande die anstellende Bevollmächtigte oder Inspectores approbiren. Findet es sich alsdann, dass etwas unpassirliches approbiret worden, so derjenige, welcher die Contributions-Rechnung revidiret, zu beurtheilen hat : wird die Schadloshaltung an demjenigen gesuchet, der es indebite zur Zahlung der Contributions-Cassa an- gewiesen hat. Keine Vergütung oder Bonification solle niemalen in keiner Contributions- Rechnung in Empfang kommen. Und wann ein Ort wegen des Services oder sonsten D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:

Strana 263
Ze systemálního patentu 1748. 263 in andere unvorgesehene Wege eine Bonification erlanget, so solle der Contributions- Rechnungs-Führer hierüber gleich die Eintheilung unter die Individua machen, einem jeglichen pro Rata das, was ihme zukommet, an seinem Praestando und dass ihme dieses vor diese oder jene Bonification zuguten gehe, in sein Bauern-Register ein- schreiben, und dargegen die Quittung in Handen behalten, und folglich gleich in diesem Monat, wo ihme die Bonification zu Handen kommet, in die Filial-Cassam statt baaren Geldes abführen, massen andurch denen Beamten alle Gelegenheit zu allem Unterschleif gänzlich benommen wird. Wie diese Ordnung bei denen kleinen Gütern und Rittersitzen, bei welchen kein Beamter gehalten wird, zu beobachten und einzuführen, und was hierinnen ab- zuändern seie, dieses lässet sich aus dem obbeschriebenen gar wohl combiniren. Und ist erforderlich, darinnen besonders eine Cynosur abzufassen, als bei sothanen kleinen Orten die grösste Resten noch zur Zeit ausständig seind; und überhaupt das vor- träglichste sein wird, dass wo ein Possessor eines solchen Guts keinen Beamten, der die Sachen in der vorgeschriebenen Ordnung zu führen hätte, nicht halten will oder zu halten nicht vermag, die Unterthanere das Contributions Wesen selbsten unter- einander durch ihren vorgesetzten Richter, Geschwornen oder einen andern besser stehenden angesessenen Bauer collectiren und in die Filial-Cassam abführen; die Obrigkeit aber jedennoch dahin verbunden sein solle, einem solchen Bauern nach- zusehen, damit durch denselben die andere nicht bedrücket und mit ihren Praestandis richtig verfahren werde. Die Cameral-Gefalle, als da seind die Fleisch-Kreuzer, dann das Tobacks- Reluitions-Quantum, sollen auf die Contribuenten qua Contribuenten keineswegs an- geleget, sondern von denen Fleischhackern wegen des schlachtenden Viehes, oder allenfalls auch von denen auf dem Lande wohnenden Obrigkeiten, besonders aber denen Wirtschaftsbeamten, Burgern und Unterthanen, wann sie etwas zu ihrer Con- sumption schlachten, eingefordert; der Tobacks-Betrag hingegen durch Traficanten oder einen Particular-Verkauf eingehoben, und das Tobacksgeld nur in höchsten Nothfall von denen Consumenten collectiret. Der höhere Stand aber, wie auch die Geistlichkeit, Cameral- und andere Wirtschafts-Beamten, dann andere Honoratiores von der Concurrenz, wann sie den Toback bei dem angestellten Traficanten nicht nehmen wollen, keinerleidingen eximiret, jedoch auf keine Weis auf den Ordinari- Contribuenten unter selbsteigener Davorstehung des Beamtens, oder der es anderst veranlasset hätte, per Repartitionem ausgeschrieben werden; worüber dann die Creiss- Hauptleute ex officio besonders invigiliren sollen.

Strana 264
264 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Punctum IV. Wie die Salaria deren Contributions-Rechnungs-Führeren, Boten-Reis und andere Unkosten auf das wirtschaftlichste einzuschränken wären. Was denen Contributions-Rechnungs-Führern an Salario auszuwerfen seie, dieses ist eine Sache, welche in dem Lande selbsten auszumachen ist; und könnte eine Cynosur hierüber nach der Stärke der Ansässigkeit genommen und pro Salario eines Beamtens beiläufig 15 kr. von einem Angesessenen, oder nach Gestalt der Sachen auch etwas ausgeworfen, und für die Canzlei-Unkosten ein à parte Aussatz gemachet werden. Die Reis-Unkosten, einfolglich die Diätgelder, hören nunmehro grösstens Theils auf, nachdeme die Beamte bei denen Bequartirungen und Durch- marchen nichts zu thun haben, und wann sie auch auf grösseren Herrschaften in dem Bezirk des Dominii in dem Contributionali etwas zu verrichten haben, gebühren ihnen keine Liefer-Gelder. Und wird darinnen auch ein Grosses zu ersparen sein, wann die Beamten ohne Noth in das Kreis-Amt nicht adcitiret werden. Dafern sie aber dannoch in anderen, als Contributions-Anliegenheiten, daselbst erscheinen müssten, so seind ihnen die Diät-Gelder von demjenigen zu reichen, in dessen Anliegenheit sie sich an ein oder anderes Ort*) der Citation zu begeben haben. *) Tištěno: Orts. Die Beamte, wann sie mit denen Geldern in die Filial-Cassam kommen, sollen nicht aufgehalten, sondern, es seie wann es immer wolle, von denen darzu bestellten und dessentwegen im Lande besoldeten Filial-Cassireren ohne Ausrede ab- gefertiget, von ihnen auch keine Zahlung für die Gegenscheine abgefordert, und darüber feste Hand gehalten werden. Die Boten-Ausgaben, denen sonsten keine Cynosur, wie dieselbe zu be- legen, vorgeschrieben werden kann, und die sich auf ein hohes Quantum belaufen, können dadurch am besten vermieden werden, wann in denen Kreisen be- ständige Boten, und zwar in denen grössern Kreisen zu vieren, in denen kleineren aber wenigstens drei Boten gegen einen jährlichen gewissen Geld-Aussatz oder jähr- lichen, mit ihnen zu pactiren kommenden Salario bei denen Kreis-Amtern gehalten, und von denenselben intuitu ihres geniessenden Argumenti ex proprio bezahlet werden, welche die Boten-Gänge, wo diese immer vorfallen, zu verrichten haben sollen; und kein Dominium hat denenselben aus der Contributions-Cassa nichts zu bezahlen. Wann die Boten-Gänge stark und sie solche zu verrichten nicht zulänglich seind, sollen die Kreis-Hauptleute auch mehrere Boten auszuschicken gehalten sein, um die Expedienda nicht zu retardiren, sondern alles nach aller Möglichkeit zu befördern ; wohingegen wann die Kreis-Boten in Privat-Anliegenheiten verschicket werden, denenselben der Aussatz, wie sie es bis anhero genossen, von demjenigen, an welchen sie abgeschicket werden, zu bezahlen ist. Die von denen Dominiis und Städten verschickende Boten sollen nicht gegen der Bezahlung genommen, sondern darzu nach der Ordnung die Innleute gebrauchet

Strana 265
Ze systemálního patentu 1748. 265 werden, welche ohnedeme in Contributionali nichts beitragen, oder bei grössern Do- miniis, wo verschiedene Boten unausbleiblich gehalten werden müssen, die ihnen aussetzende Zahlung nur auf die, zu dem Contributionali nichts beizutragen habende Innleute mit Maass repartiret, der Ordinari-Contribuent aber hierzu nicht mit ein- gezohen werden. Alle diese Ausgaben, und von was vor Gattung sie immer sein mögen, seind der Contributions-Rechnung mit zu inseriren und zu belegen. Wo zwei Beamte seind, sollen [čti: soll] die currente Ausgaben, als die Diät-Gelder, — welche von 30 und 45 kr. bis auf 1 fl., nachdeme dass einer oder der andere in höhern Dienst stehender Beamte verschicket wird, höchstens zu deter- miniren seind, — derjenige Beamte, welcher die Contributions-Rechnung nicht führet, dem andern approbiren; und wo deren nur einer ist, muss sich derselbe die Tage seines nothwendigen Ausbleibens von einem aus der Gemeinde, wo er wohnhaft ist, attestiren lassen, um darmit die Rechnung belegen zu können. Die Pferde, um an den Ort, dahin er [zu] reisen hat, gelangen zu können, sollen die bespannte Bauern nach der Ordnung verschaffen, der Beamte hingegen von seinen Diät-Geldern ihnen das Futter bezahlen, und auf ein Pferd auf eine Fütterung ein halb Maassl Haaber und das benöthigte Heu abreichen, es wäre dann Sache, dass deme von denen Contri- buenten bei denen grössern Herrschaften Pferde ausgehalten würden; in welchem Fall er sich seiner eigenen Pferde zum Reisen zu bedienen, und keinerleidingen die Bauern zur Vorspannung anzuhalten hat. Mit der Abfuhr in die Filial-Cassen ist es bei denen kleineren Corporibus unnöthig, dass jedesmal die Beamte, wann es auf kleinere Posten ankommet, solche selbsten abführen, sondern das Geld kann durch sichere Boten, Richter oder Ge� schworne zur Ersparung deren Unkosten dahin abgesendet werden; und die Filial- Cassirere, welche sich vor Annehmung aller Schenkungen zu hüten haben, seind dahin anzuhalten, womit sie solchen, der Rechnung unkündigen Leuten unter schwerster Verantwortung getreulich an Handen gehen und hierdurch diese Absicht nach Möglichkeit facilitiren sollen. Die Contributions-Gelder seind in separaten Cassen zu halten, und mit denen obrigkeitlichen Rent- oder anderen Geldern keinerleidingen zu vermischen. Wo ein Beamter betreten wurde, ein anderes veranlasset zu haben, ist dieser nach Gutbefund, wann sonsten kein andere Malversation unterwaltete, mit einem Arrest oder Geld-Straf zu Handen der Contributional-Cassa zu belegen. Sollte es aber auf Geheiss der Obrigkeit geschehen sein, so soll diese einen monatlichen Betrag des Ordinarii in die Contributions-Cassam zu erlegen, und wann Archlv Český XXIV. 34

Strana 266
266 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: allenfalls ein Ruckstand de praeterito bei diesem Dominio haftete, sothanen Rest ex proprio in die Filial-Cassam, er möge gross oder klein sein, sub parata execu- tione ex integro abzutragen gehalten sein. Wann bei denen Dominiis einiger Contributions-Verlag, es seie in Getreide oder Geld, ohne Beschwerung des Contribuenten beschehen kann, mag solches eine jede Obrigkeit zu thun wohl befugt sein; jedoch dass hierüber richtige Rechnung gehalten und in Erforderungsfall jederzeit vorgelegt werden solle. Bei Verkauf oder Vorleihung des Getraides kann gestattet werden, dass der Rechnungs-Führer 11/2 kr. von einem jeden verabgebenden oder verkaufenden Strich Getraid accidentis nomine geniessen möge. Wann der Beamte einen Excess, es seie aus Furcht, Gunst oder anderen Ab- sichten, wie sie Namen haben mögen, verheelet, verschweiget, oder in tempore nicht anzeiget und liquidiret, oder auch zu einigen Schenkungen, Vorspanns-Abreichung, es seie an das Militare oder jemand andern, dem [čti: den] Contribuenten verleitet: so solle nicht allein dieser Beamte, welcher die Contributionalia bei einer Herrschaft besorget, sondern alle andere Wirtschafts-Beamte, die hieran Schuld tragen mögen, dem damnificirten Burger oder Unterthan hiervon den Ersatz zu thun gehalten sein, und ihne hiervon keine Entschuldigung, wie sie Namen haben mag, nicht befreien und entledigen können. Und haben hierüber die Obrigkeiten aus Liebe für ihre Unterthanere förderist, und wo sich diese darumen selbst nicht annehmen wollen, die Kreis-Amter Hand zu halten. Und damit denen Contributions-Rechnungs- Führeren so besser zugekommen werden könne, [haben] diese das vorgeschrie- bene Juramentum bei ihren eigenen Obrigkeiten, welche dieselbe in die Dienste aufzunehmen haben, und respective bei denen Magistratibus Locorum nach dem beiliegenden Formulari sub Nr. VI. abzulegen. Caput V Punctum I. Wie die Obrigkeiten und Magistratus in denen Subreparti- tionibus zu verfahren haben. Dass die Subrepartition denen Obrigkeiten und Magistraten noch ferners, wie ehevor, überlassen werden müsse, ist um so nothwendiger, als widrigenfalls die Contributions-Zahlungen in eine unausweichliche Zerrüttung verfallen müssten. Die Ansässigkeit*) in Böhmen ist nicht nach denen Individuis, sondern nach ganzen *) Slovo usedlost v 17. a 18. století v Čechách znamenalo selský statek asi o jednom celém láně, nebo jinou živnost stejně výnosnou, nebo několik menších živností dohromady, kterým společně ukládala se daň stejná jako celolánníkovi. Pak slulo usedlostí i pouhé číslo, ku př. 71/4, které ukazovalo, kolik takových berničných jednotek v některé obci se vyšetřilo, z nichž musela se platit stejná daň. Zde se užívá slova An- sässigkeit v tomto druhém smyslu.

Strana 267
Ze systemálního patentu 1748. 267 Communitäten ausgesetzet. Was die Ansässigkeit, die von dem Gewerb und Nahrung ausfallet, angehet, diese mutiret sich alljährlich bei Städten sowohl als denen Dorf- schaften, und eine jegliche Obrigkeit muss am besten die Kräfte ihrer Untergebenen kennen, um das auf sie zu zahlen ausfallende Quantum dergestalten einzutheilen, damit die auf eine Communität ausfallende Anlagen unter die Individua nach mög- lichster Gleichheit einem und dem andern auferleget und eingetrieben werden. Es kann diese Subrepartition auf die Individua einer Communität allein nicht restringiret werden, sondern es ist nothig, dass so wie es ehebevor beo- bachtet worden, die Obrigkeiten eine Communität durch die andere auch übertragen lassen können; mithin wird gestattet, dass, wann die Obrigkeit in einem Dominio, so in mehreren Dörfern bestehet, nach Befund ein Dorf um einen oder mehrere Angesessene subleviren, und einem oder mehreren Dörfern etwas zulegen will, es derselben frei gestellet sein solle. Doch sollen die Obrigkeiten nicht befugt sein, diesen Abfall einer zu diesem Dominio gehörigen Stadt oder Marktfleck aufzubür- den, noch vielweniger aber, wann ein Herr mehrere Güter besitzet, von einem Gut auf das andere etwas von der Ansässigkeit zu übertragen. Denen bürgerlichen Com- munitäten aber, welche einige Dorfschaften besitzen, wird [auf] das nachdrucksamste untersaget, von der auf die Stadt angelegten Ansässigkeit etwas auf ihre eigene Dörfer zu legen und sich solchergestalten mit Aggravirung des Unterthans zu subleviren. Einer jeglichen Obrigkeit ist an der Erhaltung ihrer Unterthanen allzuviel gelegen, alls dass man vermuthen sollte, dass hierinnen einiges Unbild oder Ver- kürzung unterlaufen werde, welches jedoch sich bei der eigenmächtigen Subreparti- tion deren Beamten wohl ergeben dürfte. Wannenhero dann denen Obrigkeiten mit- zugeben ist, die solchgestaltige Subrepartitiones, so oft es auf eine Abänderung ankommet, selbsten zu approbiren, oder doch in ihrer Abwesenheit niemand anderen, als ihrem wohl accreditirten erstern Beamten oder Bevollmächtigten zu überlassen. Bei denen königlichen und anderen privilegirten Städten aber sollen diese Subre- partitiones anderst nicht, als unter der Fertigung des Magistrats und derer Gemein- Altesten statt haben; und hierob von denen ihnen vorgesetzten Stellen, nemlich dem Landes-Unterkammerer und Unterkammer[erlamt, dann Obristmünzmeisteramts- Administration die genaueste Einsicht, und von unserer königlichen Deputation auf die Billigkeit Hand gehalten werden. 34%

Strana 268
268 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Z příloh, kterých jest při patentě sedm, otiskuji následující čtyři kusy: Nr. IV. Formulare zu Verfassung der Contributions-Rechnung. Herrschaft, Gut oder Stadt N. Ganzjährige Contributions-Rechnung von 1ten Novembris 1748 bis letzten Octobris 1749. Laut fl. kr. d. Beilag Nr. Einnahm Contributions-Gelder. Nach Schluss der ganzjährigen Raitung bis ultima Octobris An. 1748 ist an unterschiedlichen Ausweis und Restantien zu verrechnen in Rest geblieben, und zwar bis ad Annum 1741, nach Abschlag des Nachlasses . . Ab An. 1743 bis ad ultimam Oct. An. 1748 . . . . . Hierzu neuer Empfang, so repartiret worden: Laut obersteueramtlichen Haupt-Repartition auf allhiesige Unterthanen pro Militari Ordinario angeleget worden, so hiemit in Empfang gebracht wird ; nemlich pro mense Novembri 1748 . . . . . . . . . . Decembri . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Januario 1749 . . . . . . . . . . . . . . . . . . Februario oc . . . . . . . . . . . . . . . . . . Auf Besoldung derer Rechnungsführer [und] Reis-Zehrungs-Unkosten . . . An repartirten Extra-Ausgaben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ferners ist an anderen Praestationibus eingegangen, als: an Fleischkreuzer . . . . Tabackreluition Und endlichen ist auf obige Restantien bis ad Annum 1741 eingegangen. . Wie nicht minder auf die Resten bis ad ultimam Octobris An. 1748 . Summa summarum des völligen Empfangs, samt dem verbliebenen Rest in Summa . . . Ausgab Contributions-Gelder. An bezahlter militarischen Contribution: Vermög hierbei liegenden filial-steueramtlichen Quittungen ist an militarischer Contribution bei der zu N. angestellten Filial Cassa bezahlet worden, als : sub Nr. — unterm d. — pro Novembri 1737 [sic, čti 1748] . . . . . Decembri . . . . . . . . . . . Januario 1749 . . . . . . . . . . . . . Februario, und so weiter . . . . . . . . Mehr Ausgabe: Auf Besoldung. Dem Raitungs-Führer à 1ma Nov. 1748 bis ultima Octobris 1749 . . . . . An jährlich passirender Besoldung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Item dessen Schreiber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reis- und Zehrungs-Unkosten . . . . . . . . . . . . Besagte Approbation unterm dato — Anno — ist wegen in Angelegenheit der Contribution und derselben Angänglichkeiten halber verbrachten Reisen in diesem 1749sten Militar-Jahr hindurch bezahlet worden. Canzlei-Unkosten. Kommet von 1ma Novembris 1748 bis ultima Octobris 1749 an jährlich pas- sirten Canzlei-Unkosten hiemit in Ausgabe zu legen . . . . .

Strana 269
Ze systemálního patentu 1748. 269 fi. kr. d. An Fleisch-Kreuzer. Laut beiliegenden filial-steueramtlichen Quittungen kommet der Fleisch- Kreuzer von 1ten Januarii bis letzten Decembris Anno 1749 durch ein ganzes Jahr in Ausgabe, als . . . — fl. — kr. — d. — unterm dato . . . — fl. — kr. — d. — oc j sub dato . . . . . . . An Tabacks-Gefälle. Vermög beiliegenden filial-steueramtlichen Quittungen für das ganze 1749ste Jahr, das ist à 1ma Januarii bis ultima Decembris, bezahlt, nemlich: unterm dato . . . . — fl. — kr. — d. dato . . . . — „ — „ — „ dato . . . . - „ — " — „ . . . . . . . . Unterschiedliche Ausgaben. Laut Approbation de dato — vor ein Mittagmahl für die von einem löblich königlichen Kreisamt verordnete Commission, so wegen des in dem Dorfe N. entstandenen Feuers-Schadens die erforderliche Untersuchung gethan, bezahlt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Und dergleichen. Verweis an Contributions-Geld. Nachstehende Örter hiesiger N. Herrschaft, Guts oder Stadt, restiren an Militari ordinario samt alten Resten in die Rechnung des Richters bis ultima Octobris Anno 1748, als an alten Contributionen Item pro Anno 1749 schuldig verbleiben f. kr. d. fl. kr. d. Stadt N. . . . . . . . . . . . . Dorf N. . . . . . . . . . . . Dorf N. . . . . . . . . . . . . Und so weiter. Nr. V. Formulare zum Hand-Register oder Handbüchel. N. N. Namen des Bauers oder Chalupners. In dem Dorf N. Restiret bis ad ultimo Octobris Anno 1741. Hierauf ist bezahlet worden. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Repartirte Schuldigkeit für das 1749ste Jahr. Pro Novembri An. 1748 . . . . . . . . . . . Decembri . . . . . . . . . . . . . . . Januario 1749 . . . . . . . . . . . . Februario oc . . . . . . . . . . . . Hierauf ist abgeführet worden. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Restiret von An. 1743 bis letzten Octobris An. 1748. Hierauf ist bezahlet worden. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Strana 270
270 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Nr. VI. Formula Juramenti eines Contributions-Schreibers. Ich N. N. schwöre Gott dem Allmächtigen, seiner übergebenedeiten, ohne Erbsünd empfangenen jungfräulichen Mutter Mariae, und allen Heiligen, wie auch dem mir vorgesetzten löbl. königl. Kreisamt des N. N. Kreises: Dass nachdeme mir von meiner Grundobrigkeit das Contributions-Amt auf dero Herrschaft oder Gut N. N. anvertrauet worden, ich diesem Amt treulich und fleissig vorstehen, das Beste deren Contribuenten hierunter in allen Stücken in Obacht halten, bei Wahrnehmung einer denenselben quoquo modo beschehender Ver- kürzung bei dem löbl. königlichen Kreisamt sogleich die Remedur ansuchen, die von meiner Obrigkeit zu ratificiren kommende Subrepartitiones deren Anlagen und Prä- stationen auf die Contribuenten gewissenhaft, ohne jemandes Vorschonung, mithin ohne Rucksicht auf Freund- oder Feindschaft, nach Maass deren Landes-Gesätzen entwerfen, in Eintreibung deren unterthänigen Schuldigkeiten und Gabereien alle mögliche Mühe und Fleiss anwenden, die Executions-Ordnung ad literam beobachten, die eingehende Contributions-Gelder sowohl als die Bonificationen verrechnen, die Gemeinden über die Abfuhr in ihren Bücheln ordentlich allemal quittiren ; mit denen empfangenden Geldern treulich gebahren, mithin solche zu keinen unzulässigen und in denen Generalien verbotenen Auslaagen, viel weniger aber zu meinem oder der Obrigkeit eigenem Gebrauch verwenden, somit dann allen Eingriff in das Contri- butionale vermeiden; denen Burgermeisteren, Richteren oder Contribuenten nicht durch die Finger sehen, auch denen in Contributions-Sachen bishero ergangenen, und künftig ergehenden allerhöchsten landesfürstlichen Satzungen und Ausmessungen, dann denen hierauf erfolgenden königlichen Kreisamts-Verordnugen auf das genaueste nachkommen; keinerlei Parteilichkeit in diesem Amte gegen jemanden bezeigen, und mich darzu weder durch Freundschaft noch Geschenke verleiten lassen; folgbar mit einem Wort mich bei diesfälliger Amtirung dergestalten aufführen und verhalten wolle und solle, wie es einem treu- und ehrliebenden Beamten zustehet, und ich es in allen Stucken vor Gott dem Allmächtigen und jedermann verantworten könne und möge. Worzu mir Gott helfe, die gebenedeite, ohne Erbsünd empfangene jung- fräuliche Mutter Gottes und Heilige Amen. Nr. VII. Instruction für die königliche Kreis-Hauptleute, wie selbte sich bei Einrichtung des neuen Militar-Verpfleg- und Contributional-Systematis zu ver- halten haben werden. . . . Quarto. Eine fernere Obliegenheit, welche mit dem Contributionali den Zusamenhang hat, ist die Liquidirung der Feuer- und Wetter-Beschädigungen, die auch in Zukunft auf das accurateste zu beobachten, und darinnen möglichste Vor- sicht, dass dadurch niemanden zu viel noch zu wenig beschehe, zu tragen ist. Ihro

Strana 271
Ze systemálního patentu 1748. 271 Majestät haben aus der für das Beste das Landes tragenden mütterlichen Vorsorge allermildreichest beschlossen, die Damnificirte ex proprio zu ubertragen, und hierzu einen fundum von 170.000 fl. zu widmen,*) und werden aus sothanem Fundo die liquidirte Beschädigungen gleich in instanti, wann sie erwiesen und acceptiret sein, bezahlet werden. Sollte nun in Liquidirung dieser Vergütung die Gerechtigkeit nicht beobachtet, und zugelassen werden, dass durch die Nachlässigkeit der Visitanten und Attestanten quid pro quo, wie es bishero beschehen, attestiret, und andurch der Fundus unzulänglich gemachet würde: so wurden die ersten den Fundum absorbiren, und die Nachkommende, die es vielmalen mit mehrerer Billigkeit verdienen, ohne Beihilf bleiben. Dieses und die Gerechtigkeit selbsten erforderet solchemnach, dass deme, was darinnen vorgeschrieben, auf das genaueste nachgelebet, zur Besichtig und Attestirung niemand, als die darzu bestimmte beeidigte perpetuirliche Commis- sarii adhibiret, ja sebst von denen Kreishauptleuten unter der Hand nachgeforschet, alles nach der Vorschrift und Cynosur auf das genaueste beobachtet, und deme in dem mindesten nicht contraveniret werde. *) Marie Terezie r. 1744 nařídila, aby židé vystěhovali se z Prahy a z Čech; při jednání o decen- nálný recess r. 1748 zase svolila k navrácení židů do Prahy, a ustanovila, aby židovstvo v Čechách platilo ročně 170.000 zl., které měly zůstati v rukou země k uhražování škod z ohně a z krupobití. Tomkovy Sněmy české, 1868 str. 61. Die Liquidationes deren Beschädigungen seind ohne Zeit-Verlust an die De- putation einzuschicken, um dadurch zu vermeiden, damit in der accuraten Abfuhr deren Praestandorum nichts aufgehalten, sondern die Beschädigte durch die erhal- tende Bonification in Stande gesetzet werden, ihre Praestanda so, wie alle aufrecht gebliebene, ohne Anstand ab[zulführen. 434. 1749, 25. dubna: List zhostný pro nevěstu, odcházející na jiné panství Ich Heinrich Paul des heil. Römischen Reichs Fürst zu Mannsfeld und Fondi, Edler Herr zu Heldrungen, Seeburg und Schrapplau, Herr der Herrschaften Dobřisch, Stiežow, Suchodoll, Heil. Feld, Horaždiowitz, Neuhaus und Arnstein, thue auf beschehenes Anlangen des hochedelgeborenen Johann Anton Hochberg Freiherrn von Hennersdorf. Herrn auf Hlubosch und Pitschin, verordneten kgl. Hauptmann des Berauner Creises, die Magdalenam nach dem seel. Mathes Schöfl, gewesten Do- bržischer Hüttner Hammerschmiedens hinterlassenen eheleibl. Tochter, derjenigen Unterthänigkeit und Leibeigenschaft, mit welcher selbte mir zu meiner Herrschaft Dobržisch bishero verbunden gewesen, samt ihrer jetzt habend- oder künftighin übernommen mögender Erbgerechtigkeit hiemit lossprechen, hingegen aber in die Unterthänigkeit zu dem Gut Hlubosch, dem Jacob Wymmer aber zu einer künftigen

Strana 272
272 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Ehewirthin übergeben. Urkund dessen habe mich eigenhändig unterschrieben, und mein fürstl. Insiegel beidrucken lassen. So geschehen Dobržisch den 25. Aprilis Heinrich Fürst zu Mannsfeld mp. (L. S.) Ao 1749. Originál v archivě Českého Musea, Dobříš. 435. Dobré zdání k řádu dědění statků poddanských v Čechách, předložené císařovně z Prahy 17. září 1749. V archivě Českého Musea chová se rukopisný foliant, jehož obsah naznačen jest prvotním nápisem na přední deštce v tato slova: „Liber conceptuum inclyti caesareo-regii judicii delegati in causis praegravationis subditorum in regno Bohemiae. Pro anno 1749.“ Tím latinským jménem nazván byl zvláštní soud, jejž císařovna Marie Terezie reskripty z 10. června 1748 a z 25. ledna 1749 zřídila v Praze, aby soudil o stížnostech poddaných na útisky od panských úředníků i od vrchností, zvláště ve věcech kontribučenských, při čemž hejtmané krajští měli býti tomu soudu nápomocni vyšetřováním stížností. K tomuto velkému účelu vykonal ten soud málo, a byl 28. prosince 1751 zase zrušen. V dotčeném foliantě jsou opsány důležitější přípisy, jež přijal, a všechny výnosy, dopisy a jiné spisy, jež roku 1749 vyhotovil a odeslal. Nejzajíma- vější spis v tom soudě vypracovaný (str. 191—229) jest dobré zdání, kteréž po nařízení císa- řovny (z 2. dubna 1749) vyhotovil o tom, jak by se měl zákonem upraviti řád dědění statků poddanských, aby vrchnosti nemohly svoje odúmrtné právo k nim rozšiřovati libovolně nad míru ode dávna obvyklou. Návrh ten nebyl potvrzen a nenabyl tedy platnosti zákona, ale poskytuje nám spolehlivý obraz toho, jaký byl v Čechách starý právní obyčej při dědění statků selských, a jak se zachováním podstaty byly by mohly některé podrobnosti při něm se upra- viti a zdokonaliti podle příhodných předpisův Práv Městských, Obnoveného Zřízení Zemského i práv obecných, kterýchž navrhovatelé dovolávali se ve svém elaborátě. Proč z tohoto Pražského návrhu zákona o dědickém právu na statcích poddanských nic nebylo, není mi povědomo. Srovnej níže při roce 1756 jinou osnovu zákona o dědickém právě poddaných, která rovněž zůstala jenom návrhem. (Doprovod dobrého zdání o řádě dědickém k císařovně:) 17. Sept. 1749. An I. k. k. Mt. Nachdeme Ew. k. k. Mt vermittelst eines unterm 2. Apr. a. c. an mich Praesidem dieses agn. aufgestellten Judicii delegati ergangenen Schreibens allermild. anzubefehlen geruht haben, auf dass wegen ein so andern unrichtigen Gebahrung mit denen unterthänigen Erbfällen von dasigem Judicio delegato ein eigenes Gesatz, nach welchem die Obrigkeiten in Verlassen- schaft-Anliegenheiten ihrer Unterthanen vorzugehen hätten, ausgearbeitet und an ah. Deroselbe eingesendet werden solle: als haben zu allerunt. Folge dieses ah. Befehls Ew. k. k. Mt wir unsern diesfällig ohnmassgebigsten Vorschlag derlei Ge-

Strana 273
O dědění statků poddanských 1749. 273 satzes zu ah. Approbation hiemit allergehorsamst einzusenden ohnermaglen sollen. Zu ah. k. k. Hulden und Gnaden allerunterthänigst empfehlende. Beilage zu dem gleich vorgehenden allerunterthänigsten Bericht: Ohnmassgebiger Vorschlag, wie mit denen Erbfällen deren Unterthanen, so ab intestato mit Tod abgehen, in diesem Erbkönigreich Böheim gehalten werden könnte. Nachdeme angebracht worden, als ob einige Obrigkeiten die Verlassenschaft ihrer Unterthanen an sich zu ziehen pflegen, wodurch denen hinterlassenen Kindern und andern Erben nicht nur eine merkliche Verkürzung widerfahre, sondern selbte auch entkräftet würden, die onera publica praestiren zu können; so hat man für nöthig befunden, umb derlei Unterthanere in dem contributionsfahigen Stand zu er- halten, I. k. k. Mt vermög deren hierorts recipirten Rechten einen aunt. ohnmass- gebigen Vorschlag zu machen, wie mit derlei Erbanfällen deren Unterthanen kün- ftighin gehalten werden könnte. Und ist förderist der Unterschied zwischen denen von denen Unterthanen possedirenden Gründen zu beobachten, massen theils Orten die Unterthanere solche Gründe besitzen, welche ein oder die andere Obrigkeit ihnen aus purer Gnad ohne einigen Entgeld zum Genusse überlassen. Von sothanen Gründen ist hierorts keine Quaestion; dann gleichwie derlei Obrigkeit einen solchen Grund nach ihrem eige- nen Belieben dem Unterthan jederzeit entziehen kann, also fallet derselbe auch nach dessen Tod mit all demjenigen, so pro fundo instructo dem Unterthan übergeben worden, der Obrigkeit hinwiederumb anheimb, und stehet in derselben Willkür, selbten an des verstorbenen Erben zu überlassen, oder nicht. Nichts destoweniger kommen jedannoch in dergleichen Fallen die von solchem Possessore in sothanem Grund erweislich gemachte Meliorationes der Billigkeit gemäss dessen Erben zu vergüten. In andern, u. z. mehristen Orten hingegen besitzen die Unterthanere jene Gründe, welche sie von ihren Obrigkeiten käuflich oder mittelst der gewöhnlichen Schatzung überkommen. Nachdeme nun derlei Unterthanere sothane abgeschätzte Gründe, wann sie das Satzungsquantum abgeführet, proprietario jure besitzen: so erfordert es auch die Billigkeit, dass solche titulo oneroso von denen Unterthanen erworbene Güter nach derenselben Absterben nicht der Obrigkeit, sondern denen rechtlichen Erben zufallen sollen. Gleichwie in jenen Fallen, wo eine Grundobrig- keit einen ungehorsamen und aufwicklerischen Unterthan von seinem Grund und Boden abschaffen will, solchen Grund nicht an sich zu ziehen vermag, sondern solchen Unterthan zuförderst zu Verkaufung seines Grundes anzuhalten schuldig ist. Belangend aber die von denen Unterthanen hinterlassene Mobilien und Ef- fekten, nachdeme denenselben sowohl in dem ersten, ausser des zum Grund benöthigten Archiv Český XXIV. 35

Strana 274
274 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Wirtschaftsbeilasses, als auch in dem andern praemittirten casu solche proprietarie zugehören, so kann ebenfalls die Grundobrigkeit nach Absterben eines Unterthans unter dem Prätext einer Erbfälligkeit hierauf nicht greifen, sondern es gebühret der Anfall sothaner Mobilien und Effecten denen hinterbliebenen Erben. His praemissis generalibus, in was für Verlassenschaften deren Unterthanen die rechtmässige Erben zu succediren haben, kommt es anjetzo darauf an, wie die cucessiones zu reguliren seien. Wobei man die von denen sowohl allgemeinen, als statutarischen Rechten und in der kgl. Landesordnung ausgemessene fünf Ordnungen pro cynosura zu setzen für gut erachtet: In der ersten Ordnung kommen die Descendentes oder diejenigen, welche in der absteigenden Linie seind. In der andern die Ascendentes, die aufsteigenden Linien. In der dritten Collaterales, die Seitenblüts-Verwandte. In der vierten die Eheleute unter sich selbsten. Und endlich in der fünften der kgl. Fiscus, inhalt Landes-Ordnung O. 31, böhm. Stadtrechte F. 7, 8, 11, 12, 13; Novell. 118 Cod. unde vir et uxor. Das erste und beste Recht haben die Descendentes, das ist: Söhne, Töchter, Enikeln, Urenikel und also ein jedes, so in der Zahl von uns abwärts begriffen ist, Stadtrechte F. 7 et 16 §. 6. Diese werden gemeiniglich eingetheilt in naturales et legitimos simul, vel legitimatos, vel legitimatos tantum, vel naturales tantum, vel plane spurios. Naturales et legitimi simul seiend solche Descendentes, welche aus der Ehe erzeuget werden; und seind entweder in primo gradu, das ist Söhne und Töchter allein, oder aber beinebens von denen Verstorbenen Geschwiesterten etwelche Kinder und Enikle, oder aber Enikle allein. Die Söhne und Töchter succediren sowohl nach den kgl. [sic] allgemeinen Rechten Nov. 118 cap. 1°, als auch böhm. Stadtr. F. 8, bei dem Burgerstand dieses Königreichs Böhmen sine differentia sexus, in capita oder in gleiche Theile. Wobei es dann auch bei der Succession der Unterthanen sein Bewenden haben könnte. Dahero dann, wann 1° ein Unterthan mit Hinterlassung eines alleinigen Sohnes oder alleinigen Tochter verstürbe, so wäre dieser oder diese dessen heres ex asse, und succedirte ein oder das andere in die ganze Verlassenschaft des Vaters. Wann hingegen 2° mehrere Söhne allein, oder Söhne und Töchter, oder aber Töchter allein hinterblieben, so succediren dieselbe in gleiche Theil, ohne Unterschied des Ge- schlechts, und werden die Mobilien und Effecten, ausser des zum Grund gehörigen Beilasses, soviel möglich unter ihnen in natura gleich eingetheilt. Soviel es aber den Grund anbetrifft, so wäre derselbe durch unparteiische Leute, zum Exempel durch auswärtige Richtere, doch allezeit in Gegenwart eines Wirtschaftsbeamten,

Strana 275
O dědění statků poddanských 1749. 275 gewissenhaft abzuschätzen. In welch abgeschätzten Quanto sodann solchen ein oder der andere Erb anzunehmen, und denen andern ihren Antheil an barem Geld in denen gewöhnlichen Nachfristen, doch ohne Interessen, auszuzahlen hätte. Und gleichwie von uralt hergebrachter Gewohnheit in Concurrenz deren Söh- nen und Töchtern der hinterbliebene Grund jederzeit dem männlichen, u. z. dem jüng- sten Sohn-überlassen zu werden pfleget; also könnte es auch in Zukunft dabei sein Verbleiben haben, doch dergestalten: dass, wann die Obrigkeit sehete, dass der jüngste aus diesen oder jenen Ursachen zur Administration unfähig oder sonst untauglich wäre, in derselben Willkür stehen solle, den hinterbliebenen Grund dem ältesten oder mittleren Sohn, welcher hierzu für tauglich befunden würde, obver- standenermassen zu übergeben. Da aber alleinige Töchter verblieben, in diesem Fall, wann keine von ihnen verheiratet, oder gar unmündig wären, so kommete der hinterlassene Grund durch die Mutter oder jemanden dritten, den die Obrigkeit hiezu zu bestellen hätte, oder respective durch die Vormündere zu Handen deren Töch- tern zu administriren. Und falls es sich zugetragete, dass bei Erreichung ihrer voigtbaren Jahren eine oder die andere sich verheiratete, und der Ehemann dieser oder jener der Obrigkeit anständig wäre: so kommete dieselbe zum Besitz des Grundes; welche denen andern Schwestern ihre Antheile obbeschriebenermassen aus- zufolgen hätte. Zum Fall aber die Obrigkeit einen solchen Ehemann zur Wirt- schaft untauglich findete, oder keine von denen Töchtern heiraten wollte oder hiezu nicht kommen könnte, da wäre dieser hinterbliebene Grund plus offerenti, melius solventi zu verkaufen, und das Kaufschillingsquatum unter die Töchter einzutheilen. Wann nun 3° neben denen Söhnen und Töchtern Enikeln concurrireten, so succediren dieselbe vermög obcitirten allgemeinen Rechten und St. R. F. 11 ohne Unterschied des Geschlechts, und ob sie von Sohn oder Tochter herrühren, mit ihres Vaters Geschwistert jure repraesentationis in stirpes, dass diese Nepotes, wieviel deren sein mögen, soviel zusammen bekommen, als ihr Vater oder Mutter, wann sie noch beim Leben wären, bekommen hätten; doch solchergestalten, dass jederzeit einer von denen Söhnen, oder da keine vorhanden, die Eniklen männlichen Geschlechts in denen Grundstücken den Vorzug haben sollten. Wann 4° allein Eniklen von einem hinterbliebenen Sohn oder Tochter vorhanden, so succediren dieselbe in gleiche Theile. Da aber unterschiedliche Nepotes von mehre- ren Söhn- und Töchtern verblieben, so succediren dieselbe ohne Unterschied in stirpes; § cum filius filiave, Instit. de her. quae ab intest. In welchem Fall der hinterbliebene Grund, wann unter denen Eniklen einer männlichen Geschlechts vorhanden, dem- selben, wann aber mehrere wären, dem jüngsten von ihnen; da hingegen derselbe für untauglich erachtet würde, demjenigen, den die Obrigkeit hiezu für tauglich fin- 35*

Strana 276
276 dete, zufallete, welcher secundum ante dicta denen andern ihre Theile auszufolgen schuldig. Da nun 5° ein Wirt nebst denen Kindern, wie gedacht, zugleich sein Eheweib und resp. Mutter hinterliesse, diesfalls disponiren die St. R. C. 42, dass das Weib nach dem Manne das Drittel all seines Vermögens erbe, die übrige zwei Theil aber denen Kindern oder nächsten Befreundten zugehören, auch ihr erweislich zugebrachtes Gut zurückzunehmen habe. Nachdeme es aber öfters [zu] geschehen pfleget, dass derlei Witwen ad secunda vota zu schreiten, und mit ihrem andern Ehemann die erwor- bene Mitteln in praejudicium ihrer leiblichen Kindern zu verzehren pflegen, welche hiedurch eben zum Theil entkräftet werden können; so wäre man der ohnmassge- bigen Meinung, diese portionem legitimam zu verringern und nach Gelegenheit der Anzahl der vorhandenen lebendigen Kindern auszumessen, dergestalten, dass wann drei oder weniger Kinder vorhanden, der Mutter der vierte Theil; zum Fall aber der Kinder mehrere sich beim Leben finden würden, ein gleicher Kindtheil von der väterlichen Verlassenschaft nebst ihrem zugebrachten zuständig sein könnte. Was bis hieher in ordine successionis descendentium nach Absterben des Vaters oder resp. Grossvaters gemeldet worden, ein solches wäre eben 6° nach Absterben der Mutter oder resp Grossmutter, welche eigene Mit- teln besitzen thäte, vonwegen ihrer hinterlassenen Kinder und Eniklen zu beobachten. Wobei eben der überbliebene Ehemann, wie kurz erwähnt, die portionem conju- galem zu geniessen hätte; und da derselbe des Eheweibs Gut mittelst sein [sic Vermögen melioriret, sothane erweisliche Melioration ihme in voraus verbleiben müsste. Wann aber in diesem casu Mann und Weib ihre beiderseits habende Mittel confundiret hätten, da müsste nach dem Tod eines oder des andern das Vermögen separiret und dem überbleibenden Theil sein beweisliches Vermögen sammt deme, was ihme mit denen mit dem Consens der Obrigkeit etwan aufgerichteten pactis dota- libus gebühren mag, überlassen, und das andere unter die Erben eingetheilt werden. Und dieses ist zu verstehen von denen in der Ehe erzeugten Kindern, und von denenselben ersprossenen Eniklen. Mit welchen 7° die unehelich zwar gezeugte, sodann aber per subsequens matrimonium legitimirte Kinder ein gleiches Recht zu geniessen haben, weilen dieselbe von denen ehelich erzeugten Kindern de jure communi nicht unterschieden, sondern mit dem- selben pari jure zur Succession zugelassen werden; L. 5, 6, 7 Cod. de nat. lib. Nov. 12 cap. fin.; welchen Rechten auch die Consuetudo in dem Burgerstand dieses Königreichs Böheim sich conformiret. Was aber 8° die durch ein Rescript legitimirte descendentes oder legitimatos tantum, dann die unehelige Kinder seu naturales tantum et spurios anbetrifft, diesfalls wäre man der ohnzielsetzigen Gedanken, dass ob subversans jus dominicale und zur Ver- D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:

Strana 277
O dědění statků poddanských 1749. 277 hütung derlei liederlichen Lebens, dieselbe sowohl von der väter- als mütterlichen Verlassenschaft gänzlich auszuschliessen wären. De successione ascendentium. Wann keine absteigende vorhanden, so werden in 2° ordine berufen die ascen- dentes; und geschiehet der Anfall, wie die Staffel gehen, der aufsteigenden Eltern beiden Geschlechts, also dass der Vater und Mutter den Grossvater und Gross- mutter ausschliessen; L. 15 ff. de inoff. test., St. R. F. 12. Wobei es auch dies- falls sein Bewenden haben könnte. Dahero wann 9° ein unterthäniger Sohn oder Tochter ohne Descendenten mit Hinterlassung Vaters und Mutter [sic] verstürbe, so succediren dieselbe, u. z. in gleiche Theil ; Dict. Nov. 118. Da aber 10° der Verstorbene leibliche oder vollbürtige Brüder und Schwestern nebst denen Eltern hinterliesse, so succediren dieselbe mit ihren Eltern ebenfalls in gleiche Theil; Nov. 118 § 2. Es hätte sich denn die Mutter durch uneheliches Leben umb ihren Anfall gebracht, St. R. F. 12 § 2. Wie dann auch die Kinder von einem Bruder mit des Erblassers Brudern und Eltern jure repraesentationis zugelassen werden; Nov. 127 § hoc itaque. Wann hingegen 11° in diesem casu keine Eltern, sondern Grosseltern vorhanden wären, so würden dieselben von denen von einem Band herkommenden Brüdern und Schwestern und derenselben Kindern gänzlich ausgeschlossen; St. R. F. 12 § 3. Falls 12° keine vollbürtige Brüder und derenselben Kinder, sondern Stiefbrüder und Schwestern, id est consanguinei oder uterini vorhanden: so werden dieselbe von denen Eltern oder Grosseltern ausgeschlossen, massen sie mit denenselben gar keine Connexion haben. Wann 13° eine Witib zur andern Ehe schreitete, und diesem Mann oder einem andern all ihriges übergebete, so erbete dieselbe von ihren Kindern voriger Ehe nichts, sondern fallete alles denen hinterbliebenen Brüdern und Schwestern oder sonst nächsten Befreundten zu. So aber kein Blutsverwandter vorhanden wäre, so fallete allererst solch Gut auf die Mutter; St. R. C. 59. De successione collateralium. In Abgang der Auf- und Niedersteigenden werden die nächste Befreundte oder Collaterales ohne Unterschied, ob sie Befreundte von dem Schwert oder Spindel seind, berufen. Und zwar erben 14° die vollbürtige Brüder und Schwestern, wann sie allein, ihres Bruders oder Schwester Verlassenschaft in gleiche Theil. Wann dieselbe hingegen

Strana 278
278 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 15° mit denen Kindern ihres verstorbenen Bruders oder Schwester concur- riren, so succediren diese mit ihren Vettern und Muhmen in stirpes, St. R. F. 13, ex jure repraesentationis, welches sich über den ersten Grad nicht extendiret, köngl. Nov. KK. 18, 24; kais. Pragmaticae ddo 9. Oct. 1696 et 5. Oct. 1703. Da aber 16° kein vollbürtiger Bruder oder Schwester, sondern nur Kinder von sol- chen (obschon von einem mehr, als von andern) vorhanden wären, so succediren diese unter einander in gleiche Theil; Nov. decl. KK. 30. L. 2 § her. ff. de suis et legit. her. In welchen casibus das Stiefgeschwistert ausgeschlossen wird, annuente St. R. F. 13 § 1. Es entsteht aber die Frage, ob 17° in Abgang des leiblichen oder vollbürtigen Geschwisterts und derenselben Kindern, da einbürtiges Geschwistert, id est consanguinei oder uterini, vorhanden wären, dieselbe dem Stiefbruder oder Schwester succedieren? De jure communi ver- mög Nov. 118 § 3 werden dieselbe zu sothaner Succession generaliter zugelassen. Man glaubete hingegen eine Differenz unter dem Vermögen zu machen, also dass die Consanguinei in paternis die uterinos, und die uterini in bonis maternis die Consanguineos ausschliessen, juxta versum: maternis cedunt materna, paterna pa- ternis. In dem andern Vermögen aber könnte vermög der citirten Novellae eines dem andern succediren. Ob aber 18° in diesem Fall auch das jus repraesentationis statt habe? Zum Exempel: Ein Wirt hat drei einbürtige Brüder, von welchen einer mit Kindern absterbete; nachgehends geht dieser Wirt eben mit Tod ab ohne einiger Descendenz. Deme suc- cediren die zwei einbürtige lebende Brüder ohne Anstand. Die Frage ist nun, ob sie die Nepotes des abgestorbenen Bruders excludiren? Und hierinfalls wäre man der Meinung, dass diese Nepotes ausgeschlossen werden, weilen das jus repraesenta- tionis allein respectu nepotum utroque latere junctorum statt hat. Wann 19° kein Bruder, Schwester oder deren Kinder vorhanden, so erben vermög denen allgemeinen Rechten, d. Nov. cap. 5, und St. R. F. 14, die nächsten Seiten- verwandte, also zwar, dass der nähere den weitern ausschliesse. Und ist in jure communi Instit. tit. de successione cognat. § 5 versehen, dass die cognati bis auf den 7., die agnati hingegen bis den 10. gradum succediren. Vermög L. Ordnung O. 42, und St. R. F. 15 ist generaliter der 10. gradus vorgeschrieben, bei welchem der Erbfall des Verstorbenen aufhöret. Wohingegen bei denen Unterthanen der eingeholten Nachricht nach die succession in linea collaterali den andern gradum nicht übersteiget. Und zumalen es diesorts umb das jus dominicale zu thun ist, insonderheit da die Obrigkeiten ihre Gründe umb einen geringen Preis, u. z. noch auf Nachfristen denen Unterthanen zu überlassen pflegen, mithin auch billig zu sein scheinet, dass sothane Gründe denenselben hinwiederumb ehender zufallen

Strana 279
O dědění statků poddanských 1749. 279 möchten; dahero erachtete man, dass bei diesem Gebrauch es auch sein Bewenden haben könnte, und der Erbanfall in der Seitenlinie sich nicht über den andern gradum, als inwieweit das jus repraesentationis in diesem Königreich Böheim re- cipiret ist, extendiren sollte. De successione viri et uxoris. Nachdeme nun weder Descendentes, noch Ascendentes, weder Collaterales in praescriptis gradibus vorhanden, so kommet in quarto ordine der verlassene Ehegatt de jure communi per tot. tit. ff. et Cod. unde vir et uxor zur völligen Erbschaft. Welcher ehegattische Anfall auch deficiente jure scripto per introductam consuetu- dinem bei dem Burgerstand in diesem Königreich Böheim observiret. Wohingegen bei dem höheren Stand vermög L. Ordnung O. 50 ein solcher überbliebener Ehegatt nur ad quartam partem zugelassen wird, und das übrige Vermögen dem Fisco an- heim fallet. In denen bei denen Unterthanen sich ereignenden derlei casibus pflegt eine solche Witib in dem 3. Theil ihres Ehemannes Verlassenschaft zu succediren, ob- schon sie ehehin contradotem schon empfangen hätte, mit Anheimfallung des übri- gen Vermögens an die Obrigkeit. Nachdeme nun dieser Gebrauch keine Iniquität enthaltet, sondern vielmehr obcitirter kngl. L. Ordnung conform ist, dahero es dann auch 20° in Zukunft hiebei sein Bewenden haben könnte. Und dahero ad quin- tum ordinem successionis fisci zu gelangen, dessen Stelle in gegenwärtiger Angele- genheit die Obrigkeit zu vertreten hat, so succediret in Abgang deren Descendenten, Ascendenten, Collateralium in 2° gradu und des Ehegattens die Obrigkeit in das ganze hinterbliebene Vermögen; in casu aber, wo ein Eheweib kurz erwähnter- massen überbliebe, in zwei Theile des von derselben verstorbenem Ehemann hinter- lassenen Vermögens. Im Fall aber bei ein oder anderer Herrschaft ein alt- und wohlhergebrachter Gebrauch wäre, dass die Obrigkeiten ausser diesen casibus zu andern Erbfälligkeiten ihrer Unterthanen berechtigt wären, so wäre man der Meinung, dass selbte der- malen noch weitershin dabei erhalten werden könnten. Nichtsdestoweniger aber in- nerhalb 6 Monaten à die publicationis gegenwärtiger Successions-Ordnung sothane ihre Gerechtigkeit behörig zu dociren und hierzu sich legitimiren gehalten sein sollten. De legitimatione ad heriditatem. Die in denen Rechten fundirte Erbserklärung ist ausser denen unterthänigen Städten, welche mit einem Rath besetzt seind, mittelst welchem ohnedeme all be- nöthigtes veranlasset wird, in andern unterthänigen Ortschaften nicht gewöhnlich.

Strana 280
280 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Nachdeme aber diesfalls viele Unordnungen sich ereignen können, so wäre man fol- gender Gedanken: Dass nach Absterben eines Wirtes die Anzeige von dessen Tod alsogleich bei dem Wirtschaftsamt durch die Erben geschehe; welches sodann den Waisenschreiber, insonderheit da Pupilli vorhanden wären, oder aber einen andern Beamten, mit Zuziehung zweier unparteiischen und auswärtigen Dorfrichtern, oder in Abgang derenselben den einheimbischen Richter mit zweien Geschworenen, von welchen wenigstens einer des Schreibens kündig wäre, in des Verstorbenen Wohnung abzuschicken, und dieselbe das hinterbliebene Vermögen ordentlich zu conscribiren hätten; welche Consignation in das Amtsprotocollum einzutragen wäre. In 14 Tagen darauf sollen die Erben sich bei dem Amt qua tales anmelden und be- gehren, dass die Erbtheilung unter ihnen geschehen möchte; welche Anmeldung eben in gedachtes Protocoll anzumerken kommete. Diesemnach solle auf Veranlassung des Wirtschaftsamts die Theilung zwischen denen Erben veranlasset, solche zu Papier gebracht, und darein auch die Fristengelder, so einem oder dem andern heraus zu geben seind, angemerket, dabei aber hauptsächlich reflectirt werden, ob der eine oder der andere Erb bereits bei Lebenszeiten des Erblassers abgestattet worden, damit das Empfangene von demselben in die Theilung gebracht werde, vermög St. R. F. 56. Im Fall aber bei sothaner Theilung einige Zwistigkeiten sich ergebeten, so hat ein und die andere Part sich einen Richter zum Beistand zu erwählen, wo sodann bei dem Wirtschaftsamt ein gütliches Abkommen zu tentiren wäre. Da aber kein Vergleich getroffen werden könnte, so hätte das Amt im Beisein zweien Geschworenen und 2 Richtern mit Zuziehung eines Actuarii in persona des Waisen- oder andern Schrei- bers den Spruch hierüber zu machen. Wo alsdann sothane Erbtheilung oder resp. Spruch in das Amtsprotocoll, oder da es einen Grund anbetreffete, in das Grund- buch einverleibet werden sollte. Wobei man anzumerken für gut erachtet, dass im Fall ein Unterthan ent- weichete, ohne dass die Obrigkeit von dessen Aufenthalt, umb denselben reclamiren zu können, einige Wissenschaft hätte, und derselbe in 3 Jahren nach dem Tod seiner Eltern oder Befreundten sich wieder an Ort nicht stellete: weilen ein solcher sich dem obrigktl. Schutz von selbsten entzogen, und quasi furtum sui, einfolgsam aller Wohlthaten sich unwürdig gemacht; so wäre man der Meinung, dass wann solcher entwichene Unterthan nicht etwan vor dem Tod oder aber inner der 3jährigen Zeit nach Absterben des Erblassers in I. k. k. Mt Kriegsdiensten getreten wäre, derselbe seiner angehofften Erbschaft verlustiget und von solcher gänzlich ausgeschlossen sein solle, umb hierdurch derlei Entweichungen vorzubiegen. Da es sich aber ergebete, dass der entwichene Unterthan diese Zeit hindurch in sothanen Kriegsdiensten ge- standen, und sich nach Verfliessung deren 3 Jahren anmeldete, so wäre demselben sein Erbtheil auszufolgen. Und dahero ist man der fernerweitigen Gedanken, dass nach

Strana 281
O dědění statků poddanských 1749. 281 Absterben des Erblassers des Entwichenen Erbtheil unter der 3jährigen Zeit durch jemanden, so die Obrigkeit oder das Wirtschaftsamt hierzu zu bestellen hätte, ad- ministriret, und die Nutzungen hievon in die Waisencassam eingeleget, nach Verflies- sung deren 3 Jahren aber sothaner Erbantheil, jedoch gegen einer sichern Cau- tion, unter die andere Miterben, welche utpote possessores bonae fidei hievon die Nutzungen sich eigen machen thäten, eingetheilet werden könnte; welche im Fall der Zuruckkunft des vorhin Entwichenen, wann er sich deren geleisteten Kriegs-