XVIII mezi určením obou dvou: asi od listopadu 1407 do srpna 1409. Oba pravdy téměř se dotýkají. Jireček byl poslední jenž ještě celkem správně soudil a na toto největší dílo Husovo nezapomněl. Veliká díla Palackého (Dějiny III. 12) a Tomka (Dějepis III.) neštastnou náhodou na toto největší dílo Husovo zapomněla — Tomek konečně (Dějepis Prahy III. 450) napsal o spisech Husových obecně: „krom psaných jeho kázání a zmíněného traktatu o krvi Kristově i jiného o svátosti večeře Páně, jejž byl sepsal již r. 1401, není ani jednoho jeho spisu latinského ani českého, o němž by se s jistotou souditi mohlo, že byl složen před rokem 1412“. Máme pak několik zmínek neurčitých a nejistých — bylo by dlouhé je zde vypočítávati — dvě však smínky ukazovaly přece na naše dílo. Mareš 1891 (vydávaje „Listy Husovy“ 222) dle vlastní zprávy Husovy krátce poznamenává: „Petra Lombarda čtyři knihy moudrostí nebo hlubokých smyslův, o nichž Hus na universitě r. 1410 vykládal"; a již 1880 Dudík („Historische Forschungen in der kaiser- lichen öffentl. Bibliothek zu St.-Petersburg“ v Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wissenschaften, Phil.-hist. Classe, XCV, 353) upozornil na důležitý rukopis Petrohradský (= A). Upozornění Du- díkovo obnovil jsem 1897 ve svých „Knihách českých v knihovnách švédských a ruských“ (str. 49), kdež jsem nemohl ještě podati zprávy podrobné. K té bylo potřebí zabývati se rukopisém déle, což laskavostí řed. carské knihovny, J. E. I. A. Byčkova, bylo mi umožněno v Praze. Teprve v červenci 1899 mohl jsem podati o výkladu Lombarda novou zprávu podrobnější; učinil jsem tak jednak v článku „filosofická činnost Husova“ (otištěno 15. července t. r. z „Výroční zprávy sou- kromé střední školy dívčí spolku Minervy“ str. 2), kde kromě struč- ného oznámení obsahu uveden (mimo rkp. BC) koder Petrohradský, jednak článkem „Nově objevené spisy Husovy“ (vydáno 25. července t. r. v „Osvětě“ XXIX, 727—731), kdež popsán podrobně kodex Petrohradský, uvedeni hlavní opponenti Husovi, ukázána shoda s ve- likým českým »Výkladem“, zjištěna doba přednášky a konstatováno, žetři kvestie čtvrté knihy osamostatněly. V obou článcích konstatováno — hlavně na základě tohoto výkladu Lombarda — že naše úvahy o Husovi musí se vrátiti zpět, ku práci od začátku. Něco málo potom (koncem července 1899) vyšla stručná úvaha Jos. Truhláře „Hus proti stěhování Němců z Prahy r. 1409“ (Věstník České Akademie, VIII., 356—357), jež kromě známých rkb. BC popisuje tři nové (III A 23, IV G 24, V H 29) výklady čtvrté knihy. z nichž dva obsahují prolog. Na základě tohoto prologu Truhlář otiskl místo proti Němcům, pak zmínil se o opponentech a vyslovil do- mněnku, „že Hus také tři první knihy vyložil, kteréhožto výkladu posud neznáme.“ Výtěžkem prací těch a dalších bylo 1900 zařazení našeho díla do spisů Husových v mé bibliografii „Liter. činnost M. Jana Husi