UVOD. O zázracích wilsnackých existuje celá rozsáhlá literatura; podle zpráv souvěkých zapisovali kněží wilsnačtí sami již na samém po- čátku XV. století své zázraky, v polovici XV. věku přehled literatury učinil Jindřich Tocke, 1586 skoro úplně literaturu sebral Matouš Lu- dekus, 1725 Walther ... pro naši potřebu postačí, co podle pramenů sestavil o té věci 1881 Arnošt Breest; co od té doby z literatury při- bylo, nemá pro nás valné důležitosti. Výklad následující opírá se proto hlavně o Breesta a jen v některých drobnostech se od něho uchyluje.* Roku 1383 v neděli, po Nanebevzetí Panny Marie, odešel Wils- nacký farář Jan do Havelbergu. Za jeho nepřítomnosti spálil Jin- dřich von Bülow mimo jiné vesnice také Wilsnack (vesnici blíže Wittenberge na Labi v Branibořích) i s chrámem. (O bojích Bülo- wových s biskupstvím Havelberským a o vlastním majiteli Wilsnacku nemusíme se zde zmiňovati). Kněz Jan, vraceje se se svými osadníky do vesnice, viděl řítiti se chrám i s věží. Odešel tedy do vesnice jiné a teprv třetího dne vrátil se odklízeti rum. Když přišli rumem až k oltáři, nalezli oltář spálený. V oltáři byla dubová skříňka prkenná, do níž se dávala jiná menší dřevěná, hedvábím vyložená, do níž krátce před požárem vložil v korporálu tři hostie. Vida, že podle všeho i hostie shořely, činil si výčitky a odešel zase do té vesnice, v níž pře- nocoval. V sobotu potom svolal osadu a loučil se s nimi, ježto nemaje kostela nemůže služby Boží konati. Osadníci litovali odchodu fará- řova, děkovali mu, a poněvadž se chýlilo k večeru, umluvili si, že se druhý den z rána rozloučí. Když potom kněz Jan, v noci na neděli, s několika svými osadníky dřímal u ohně, zdálo se mu, že slyší volati dětským hlasem své jméno a že hlas ten ho vyzývá, aby šel do Wils- *) „Das Wunderblatt von Wilsnack“ (1383—1552). Quellenmässige Dar- Ernst BREEST, Oberpfarrer zu Wilsnaek“ stellung seiner Geschichte von (Märkische Forschnngen, 1881' XVI., str. 131—302); na něm podstatně je za- ložen článek „Heinrich Tocke“ ve Wetzer-Weltes Kirchenlexicon,2 V., 1888, sl. 1729=1734. Nejnovější doplňky viz jednak Jan FIJALEK, Mistrz Jakób z Paradyža, II., 1900, str. 285 295 (kdež otištěny také úryvky příslušného traktatu Jakubova), jednak Fel. PRIEBATSCH, Staat und Kirche in der Mark Brandenburg am Ende des Mittelalters — Zeitschrift für Kirchenge- schichte, 1901, XXI., str. 81—82 (kdež hlavně hleděno k hospodářske stránce věci v druhé polovici XV. věku). Konečně možno vzpomenouti i důležitého díla dra. P. ALBERTA Mathias Döring, ein deutscher Minorit des XV. Jahr- hunderts“ (Stuttgart, 1892).