z roku 1553. 207 nepořádně meze ukazovali, že má pán spravedlivě při svém obvedení a jistějším mezování zuostaven býti. Neb když se v obeslání nahledne, tu se nejde, že jest dobře obesláno, a to obeslání i mezování že se s svědky srovnává. Zase mluveno, ukázav vejpověď mezi panem Lickem a biskupem Salcpurským učiněnú,1) že obeslání, když se s mezováním nesrovnává, takové zdviháno bývá; též dal čísti vejpověď učiněnú mezi Kašparem Strojetickým a panem Vojtěchem z Val- štejna,2) a tak že toto obeslání zdviženo býti má spravedlivě. A také by i nejvíce ukazovali, poněvadž jsú létuom zemským jako od 60 let projíti dali, že jest pán i promlčal; a tak, ne jitím po právě, chtěl by sobě pán tyto grunty mezováním ne- pořádným přivlastniti; neb hned při začetí na vedení svém nepořad učinili, že jsú na gruntech JMKské vésti od toho pařezu začali a hrob na cizím gruntu udělali, o čemž pan hajtman Frýdlandský, jsúc tuto přítomen a slyšavše i spatřivše vedení, bude se v té věci jak věděti zachovati a snad bez pochyby i na komoru krále JMti vznésti. Zase mluveno, poněvadž pan z Gerštorfu jsa pohnán o postavení Krystofa Tejvle jeho jest nepostavil, že žádá podle práva mezního za pokutu. Kdež od Gerš- torfa čteno odsvědčení, že vo něm neví, a mluveno, poněvadž se odsvědčuje, že pokuta žádná na něm přisuzována býti nemůže. A kdež se mluví holá slova, že by gruntové páně nebyli při začetí mezí, že toho strana neukáže. A co se pak koní pobrání dotýče lidem na gruntech pánuov Švancuov, že když supplikací JMti arciknížeti po- dali, že jest pánuom Grabštejnským poručeno, aby takové koně poručili vydati s tou vejhradou, chtí-li se strany oč pořadem práva viniti, že se jim právo nezavírá; po- roučeje se s tím se vším k spravedlivému soudu. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osaze- ného, vyslyšavše obeslání, svědomí, pokazování, průvody, zřízení zemské, vejpovědi, to všecko pilně váživše, též i jich s obúv stran pře líčení, takto o tom z soudu [za]hájeného podle práva mezního vypovídají: Poněvadž svědkové pana Albrechta pur- krabí z Donína atd. na vedení svém počnúce od vypáleného pařezu a od buku, na kterémž čtyry lízy vysekaný jsú, vedli jsú doluov podle potůčku pořádně pravíce, že, což jest na levé straně, že to panu Albrechtovi z Donína přináleží, před se tím potůčkem vedúc přivedli až pod rybníček pravíce, že týž potůček jest pravé meze a hranice, kterejž dělí grunty pana z Donína a jich pánuov bratří Švancuov, uka- zujíce po levé straně, že jsú lidé pánuov Švancuov týž lesy pánuov Grabštejnských vykopali a pole sobě zdělali, neb jest jim toho přál starý pán z Donína do své vuole, ješto na též meze a hranice někdy starý pán z Donína jest vyjížděl, ale pan Švanc jest se k uloženému dni nenašel; čemuž svědkové pánuov Švancuov jsú místo dali, ale aby na jaké jiné meze mimo tyto, vo kteréž jest rozepře, tejž vejjezd se