z roku 1553. 201 podle práva mezního svědky provedli, žádaje podle práva mezního na místě JMKské za opatření. Proti tomu od strany otporné mluveno, poněvadž svědkové jejich jsou též zapsáni, za to žádajíce, aby čteni byli, aby se věděli k čemu přimlúvati. I čtena jsou svědomí; a k tomu promluveno, že svědkové pánův původův se nesrovnávají, neb jedni svědčí na potok a jiní na kříže; ale těchto pánův přátel svědkové o me- zech dostatečně seznávají a že jsou tu dříví sekali, z čehož chalupa pastuší a ně- jaká stodola ustavena, a tak jsou toho užívali; žádajíc podle toho všeho za opatření spravedlivé. Zase proti tomu mluveno, že se stran svědkové nesrovnávají a ne JMKské, neb vedení jich místa se nedává. Jakož jest pak vědomé, jak jsou vedli a co uka- zovali, jaké mezníky na cestě v kolejích kříže, pravíce to za mezníky býti, ješto jsou některé kříže vnově dělali; a tak jsou nic pořádného neukázali. Ale svědkové JMKské všecko pořádně s kamene na kámen vždy ukazujíc kříže staré a mezi tím vždy duby veliké [s] křížem mezi kameny; ač jsou na mnohých místech již i kříže vytloukali, však proto dobře znamenité jsou, ješto o těch křížích dosti dávní svědomí a paměti jsou ještě za pana kancléře starého, kterýž Krupku držal, že jest při těch křížích byl a je viděl; protožť mušejí starší býti, a ne jako strana své nové ukazuje. Dále dav čísti zřízení zemské, kdož léta zemská prodrží, že toho užiti má; jakož jsou pak lidé královští toho užívali, což sama strana vyznává, že jsou tu dříví sekali a toho v užívání byli bez překážky. A na to že jest přisuzováno bylo, ukázav vej- pověď jednu mezi Mikulášem Hruškú z Března a Jakubem Hruškú*) a druhú mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú;5) žádajíce podle ukázání a průvodu svého- i tohoto obvedení na místě lidí JMKské za spravedlivé opatření. Proti tomu mluveno, že se tuto jinak svědkové i řeč vykládá, než-li svědčí a mluveno jest, ješto jest řečí svú k tomu nemluvil, aneb aby se stranám co na škodu přiznávati měl. Ale však což jest kolivěk při těch křížích mluveno bylo, to úřad v paměti má a není toho po druhé potřebí opakovati; k nálezům pak čteným aby se mnoho mluviti mělo, vidí se za nepotřebné býti, poněvadž k této při nená- ležitě se ukazují. A tak podle dostatečného odvodu svého pan Gelbl žádá s jinými vedle práva mezního zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení svědky, svědomí, vejpovědi, zřízení zemské a obúv stran pře líčení, toho všeho pilně pová- živše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž on Jakub Hruška, jsúc vyslaný na místě JMKské, to jest dostatečně svědky i na vedení pokázal vedouce u stolu od kamene s křížem k jiným kamenům s patrnými kříži až právě k tomu kamenu, na Archiv Český XXX. 26