z roku 1559. 311 volených vypověděnú povinni budou jedni druhým těch rolí a gruntův dotčených k dědičnému držení a užívání stoupiti. Co se pak posekání trav z těch paloučků, které pan Jiřík Voděradský po- séci a pan Jan Popel pobrati zase dal, dotýče, to i jiné všecky nevole mezi nimi skrze to a o ty grunty posavad vzniklé mezi stranami zdviháme, moříme a v nic obracujem tak, že to vše mezi nimi minouti má nyní i na časy budoucí věčné. A což v této smlouvě zapsáno a mezi nimi přátelsky smluveno jest, to sou sobě strany obojí věrně, právě a křesťansky, jakož to na dobré rytířské lidi záleží [sic], zdržeti připověděly. A pro budoucí paměť toho tato smlouva do registr mezních nejvyžšího purkrabství Pražského slovo od slova vepsána jest. Stalo se léta a dne svrchu psaného. Léta atd. 64 v pátek po svaté Marketě [14. července] Jiřík Voděradský z Hrušova a na Dobřeni a Jan Popel z Vesce a na Sukdole oba osobně stoje před úřadem nejvyžšího purkrabství Pražského přiznali se, že sou sobě podle svrchu psané smlouvy znění všemu dosti učinili, tak že z těch ze všech artykulů v též smlouvě položených oba se propouštějí a již dále jeden na druhého, dědicové a budúcí jich, podle té smlouvy nemají o nic na sebe nastupovati na časy budúcí a věčné. 89. 1559 d. 22. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Hendrychem Kurzbachem z Trachmburku a z Miliče na Ronově a Lemberce a Zygmundem Berkou z Dubé na Lipé a Novém Stranově o hranice mezi grunty k Ronovu a Radoušovu náležejícími tak, že dává za právo H. Kurzba- chovi dle obvedení svědků jeho. [List 229—233./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Hendrychem Kurcbachem z Trachmburku a z Miliče na Ronově a Lemberce původem s jedné a urozeným pánem panem Zykmundem Berkú z Dubé na Lippém a Novým Stra- nově obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž v rozepři jsou a činiti mají, totiž mezi grunty jeho pana Hendrycha Kurcbacha k zámku Ronovu a mezi grunty k městečku Radoušovu, kterýchž na ten čas v držení pan Zykmund Berka jest, náležitými počnúc od cesty, kteráž jde ode vsi Litice do mlejna Radoušovskýho, až k mezem a gruntům Blíževedlským náležejícím] k zboží Helfenburskému, a o to, oč tu dále mezi nimi o týž meze a hranice rozepře jest atd., tak jakž též obeslání!) šíře ukazuje: Kdež po zasazení a zahájení soudu od Jiříka Vlka z Kvítkova, poručníka pana Zykmunda Berky obeslaného, promluveno, ačkoliv pán sám na těchto mezech není, chtíce se rád pán sám dáti najíti, ale že jest od JMti arciknížetcí obeslán, a tak že jest k takovému obeslání do Prahy odjel a poručníky totiž pana Kundráta Krajíře z Krajku a jeho učinil; pak aby od nich jakožto poručníkův nebylo pomi-