VIII Úvod vydavatelův. tyto meze dělily, jednati nesměl, ješto pře toho druhu patřily před soud zemský. Soud mezní zasedal ve stanu na počátku sporných hranic postaveném. Předsedou jeho byl purkrabí Hradu Pražského, který ke dni předem ustanovenému s písařem úřadu svého, a v době starší i s písařem desk zemských na meze ty vyjížděl. O tom, jak se soud ten v době starší konal, zachovaly se tři předpisy z konce století 15. vyňaté ze spisů Václava Šatného z Brodce, Zygmunda z Chmelic, purkrabí Hradu Pražského, a mistra Prokopa, písaře desk zemských. Všecky tři jsou obsaženy, jak mne laskavě pan dvorní rada prof. JUDr. Jaromír Čelakovský upozornil, v Kodexu Talmberském (v knihovně Musea království Českého sig. I. A. 1.) na listech 212—214 a znějí takto: »Toto jest spis Šatného.1) Takto se na mezech zachovati mají: Jest-li že páně JMti, puovod má po pana purgkrabí poslati na koni 5 kop gr. českých k ouřadu, aby pana purgkrabí vedl k tomu místu, o které činiti mají; a na tom místě, když slunce vzhuoru vzchodí, býti mají. A puovod má tyto věci jmíti: stuol a čtyři sto- lice, motyku a lopatu, konšeluov šest s jiného zboží než-li z svého, rychtáře a řeč- níka, svědkuov, což bude moci najvíc jmíti, svých nebo jiných, když na tom místě budú se všemi potřebami obě straně na ten den, když pan purgkrabie položí. A když se otáže pan purgkrabie, hottovi-li jste podle těch cedulí, které jsem vám poslal, puovod má říci, jsem hottov, a hned okázati před panem purgkrabí ty všecky potřeby, které tuto píši. A když okáže a postaví, má pana purgkrabí za to žádati, aby jej zachoval podle mezního práva. Jest-li že by se pak druhá strana v čem ob- meškala, má žádati pana purgkrabí za opatření. A puovodovi svědkové mají napřed pana purgkrabí vésti na to místo, za kteréž budú chtíti přísahati. A jest najuži- tečnější přísaha, kdež přísahy za grunt aneb za to místo, že jest toho pána dědičné.« »Toto jest Zygkmunda Chmelicského, purgrabie nynějšího, spis.2) Když hottovy byly obě straně, jel jest purgkrabie na ty meze a hranice s oběma stranama. Když 1) Jest to asi »slovutný« Václav Šatný z Brodce, který r. 1492 koupil si dům na Malé Straně a r. 1498 opět jej prodal. (V. V. Tomek: Dějepis města Prahy VIII., 33.) 1) Zygmund z Chmelic byl purkrabím Hradu Pražského v 1. 1496—1502. Za úřadování jeho a jeho působením byla dne 30. července 1498 uzavřena smlouva o meze a hranice, kteráž jest též zapsána v Kodexu Talmberském a sice na listech 200—202 a zní takto: »Léta Páně 1498 v pondělí po svatém Jakubě stala se jest smlúva dobrovolná a ko- nečná mezi urozeným pánem panem Jindřichem z Hradce, najvyžším komorníkem králov- ství Českého, s jedné a urozeným vladykú Rynartem Houskú z Vratišova a v Řesné s strany druhé o splav a strúhy, o meze i o hranice, kteréž některými rybníky Houskovými zato- peny jsú byly. Zygmund z Chmelic, purgkrabie Hradu Pražského, jsa vyslán z rozkázání pánuov z plného soudu těch věcí k ohledání i k rozsúzení, i přijal k sobě urozené vladyky pana Jiříka Hrobského z Sedlce a na Radoníně a pana Jindřicha Vejci z Vraniho, přátely obojích stran; i vyslyšavše oboje strany i některé svědomí a vzavše to k sobě mocně s jich obojích stran dobrú vuolí takto mezi nimi vypovídáme:« »Item najprvé o veliký rybník Houskuov, aby on Houska ten splav, kterýž jest udělal v tento čas nový, ten splav aby v té hlubokosti ostal, jakž kuol volšový vbit jest do země v témž splavě, a nic vejše; než z šíří aby byl ten splav puol čtvrta lokte. A tu strúhu,