170 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Červenka, z Nového města Pražského; Hron sladovník, Jan Garyn, Jan Šimůnek, z Malé Strany. Šimon, rychtář z Lidic, řečník. Konšelé strany paní Kateřiny: Martin mlynář, Jíra Dubský, Matěj jinak Máša, z Michovic; Václav Mandát, Jan Tůmů, Vít Žežhule, z Říčan. Svědkové panen původův: Petr Vacek, Matěj Brychtů, Tomek rychtář, Šťastný mlynář, Janek Píšů, Matěj Kališů, Šimon, ze vsi Křesic. Svědkové obeslané: Pavel voštěnář, měštěnín Nového města Pražského; Jiřík, Martin, z Prahy; Říha Črda z Měcholup; Jíra Berášek z Kačkovic; Duchek Douša z Dablic; Petr Trčka z Petrovic; Petr Vacek, Janek Píšů, Tomek rychtář, Matěj Brychtů, ze vsi Křesic. 1) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 76 tento zápis ze d. 2. září 1550: F. III. post Egidi panna Klára převora a panna Otilie zakřištanka i všecken konvent klá- štera sv. Anny jinak sv. Vavřince v Starém městě Pražském žádaly listu ze škod útratních a nákladních na Kateřinu Petrovskú z Petrovic na Petrovicích ze 22 kop gr. č. po vejpovědi na mezech a hranicích purkrabí Hradu Pražského a konšely přísežnými podle práva mezního učiněné. 55. 1551 d. 17. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou z Lípy na Drahenicích a Heraltem Říčanským z Říčan na Štěkni o hranice vesnic Kuřiman a Sudkovic tak, že dává za právo Kateřině dle obvedení svědků jejích. /List 147—149./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenú vladykú paní Kateřinú z Lípy a na Drahenicích, manželkú Racka Běšína z Běšin, s jedné a urozeným pánem panem Heraltem Říčanským z Říčan a na Štěkni a Švihově strany druhé vo meze a hranice, o kteréž lidé poddaní její Kateřiny ze vsi Kuřiman s lidmi poddanými páně Říčanského ze vsi Sudkovic pod vrchem Paření v rozepři jsou: kdež pak svěd- kové původa začavše vésti od hromady kamení za hrobem a pravě, že jest to grunt Petra Mikosa z Kuřiman, z kteréhož gruntu voves pobrali a potom zase týž voves vrátiti musili, vedli k dubu sťatému kamením obloženému, odtad patrnú mezí vzhůru vždy ukazujíc hromady kamení až konec pole Mikosova, tu ukazujíc kamení proti borovici; odtad průhonem vedli [k] hrázi ukazujíc, pokud jsou čí dílové z Kuřiman, od hrázi dolův, i kde se ti dílové dělí, pravíc, co jest nad hrází po pravé ruce, že to Milivským náleží a po levé ruce jsou gruntové Kuřimanských, z kterýchž paní Kateřině vždycky placeno jest a ještě se platí, až přivedli k borovici veliké a tu pravíc, že drží díl Šimon, člověk páně z Rožmberka; a tak šli až k hranici opět ukazujíc díl, pravě, opět že jest Šimonů z Kuřiman; odtad šli až k silnici, kteráž jde k Volyni, hnuvše se nahoru a pravě, což po pravé ruce jest, to jest páně z Rožmberka, a po levé paní Kateřiny, a to že drží Kuřimanští, a tak hlavně k vršku že docházejí do obce Kuřimanské. Dále odtud jdúc zhůru podle obce, vždy ukazujíc onde i onde hromady kamení, až přišli k kamenu s křížem, pravíc vždy, že to Ku-