z let 1536—1537. 43 s jedné a panem Alšem Berkú z Dubé a s Lippého a na Beršteině strany druhé, a to o meze a hranice v Tavalinách a u Tavalin, kdež pak svědkové pánův bratří Špetlův úřad purkrabství Pražského podle práva vedli, předkem přišedše k kopci proti Hůrce, pravíc za tou Hůrkú býti skálu Oltářík řečenou, a tu že se meze za- čínají a jdou k tomuto kopci; a cožkoli po pravé ruce jest, to že sluší k králov- ství, a co po levé, to že k Kuřím Vodám. Odtad šli k druhému kopci, dále i k tře- tímu a podle něho nový kopec rozmetaný, pravíce ty kopce pravý meze býti, a to položení že slove v Tavalinách. Čemuž svědkové pana Alše otpírajíc pravili, že prv- nímu ani třetímu kopci místa nedávají, než prostřednímu místo dávají pravíce, že jest na pravý mezi udělaný, a o tom, aby to v Tavalinách slouti mělo nevědí, než v Smohách to jmenují. Dále ukazovali kopec po kopci jdúce mimo šindel po pravé ruce složený, pravíce, že jest pan Aleš na království ten šindel dělati dal; i vedli až k cestě staré pravíce, že ta cesta dělí grunty královské od gruntův Kurovod- ských tak, co jest po pravé rutce, to k Bezdězi, a což po levé, k Kuřím Vodám. Ale svědkové pana Alše tomu otepřeli a pravili, zvláště Šimon z Nymburka, že jsou tu páni Kurovodští honili a tenata na borovicích těchto, kteréž ukázali, zavěšovali, a že ten grunt po pravé ruce opodál sluší k Kuřím Vodám. Dále z též cesty uka- zujíc opět kopec, jdúce tou starou cestou k borovici, ukazujíc, kde jsou tenata za- věšovali, když jsou zvěř na království v tom místě honili, opět přivedli do dolíku pravíce tři svědkovi, že nějaký Šimek, úředník páně Alšův, když jsú po ženu Mu- žíkovi do Hlohova šli a jeli před 18ti léty, tu jest jim ukazujíc pravil, že ta cesta v tom dolíku dělí ty grunty. Ale tomu druhá strana otpírala pravíc, že jich tehdáž bylo na 60 a žádný těch slov od téhož Šimka jest neslyšal. Dále nechavše hrobu na levé rutce šli starou cestou pravíce ji mezí býti; ale otporná strana pravila, že jsú oni tu cestu vyklidili, když jsú odtad les k ovčínu na Kuří Vody roubali a vo- zili. Opět šli tou cestou k kopcům starým a novým rozkopaným vdy pořád je uka- zujíc až nad důl Chmelový, přivedše k pařezu, tu jeden pravil, dokudž ta borovice stála, že jest měl od pana Zdeňka šilink, aby na ty meze pamatoval. Dále vedše přes cestu, kteráž běží od Dubové hory k Kuřím Vodám, k vršku nad Chmelový důl, k rozmetaným kopcům i k starým až do dolu Chmelového, k habru skoro v pro- střed toho dolu, pravíce ten habr na mezi státi. Odtad k lípovému pařezu, k kopci rozmetanému, na němž borovice stojí, a tak před se k vrchu i po vrchu šli k kopci znamenitému, kterémuž od strany otporné místo dáno. A tak v tom vedení mluvili, že, kady jsú vedli a které kopce a znamení ukazovali, že jsou to pravé meze a hranice, a toho, což jest po pravé straně, že jsú lovy, loučím i brtvemi užívali k Bělé a ještě že užívají brtví; žádajíce podle toho všeho za opatření spravedlivé. Ale od svědkův pana Alše tomu všemu vedení a ukazování hned od třetího kopce, kdež jich vedení začalo, až k poslednímu kopci místo dáno není; než počavše 6*)