XXIV vyslati, kterážto osoba ten soud mezní a povinnost všecku pana purkrabí Hradu Pražského na tom soudu mezním řiditi a vykonati má vším tím spůsobem, jako by sám pan purkrabě Hradu Pražského tu přítomný byl; však hned při začátku má dáti v stanu ten list přečísti. Ale bez velké hodné příčiny, a zvláště když pan pur- krabě Hradu Pražského živ a zdráv jest, se to státi nemá.«36) »Nachází se paměť, že za starodávna s panem purkrabí Hradu Pražského na tento soud jezdil i jeden úředlník od desk a zvláště místopísař,37) jemuž právo o mezním soudu bylo známo, a pan purkrabě se s ním dělíval o důchody. Ale jakž z jiných mnohých věcí nepotřebných, kteréž se někdy při tom soudu za- chovávaly na mezech, tak také z tohoto jest od dávního času sešlo.«38) »Písař k soudu meznímu béře se osoba přísežná od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, a tomu se nedává jiná přísaha; než s pilností šetřiti má, aby obeslání od úřadu vlastně, jakž se jemu do rukou podá, slova od slova bez proměny a bez obmeškání časně vyšlo a nejméně čtyry neděle před stáním dodáno bylo; registra soudu toho bezpečně opatřená na meze aby s sebou přivezl a je na mezech opatřil a zase domů k ouřadu dovezl. Pak-li by se jemu v tom skrze ne- opatření na voze neb v hospodě a v stanu od někoho jaká překážka dála, to od pana purkrabí opatřeno býti má. Na mezech pánům soudcům, rychtáři i svědkům přísahy vydati, svědky pořádně zapsati, na vedení svědkův, jaké jich od jednoho místa k druhému ukazování a vedení, i také o jednom každém místě, mezníku a znamení mezním oznámení a správy, to všecko poznamenati, ano i také dále od stran pře vedení, rozepře, mluvení a pře líčení, to vše pořádně sepsati, na jaké průvody, pro- bata a allegata se strany táhnou, to též vyznamenati, po zavření pře panu purkrabí a pánům soudcům všeckno, což poručeno bude, zase přednésti, vejpověď podle ozná- mení a přímluv pana purkrabí a pánův soudcův sepsati, při vstoupení stran všecko pře vedení s plným poznamenáním, vedení svědkův i vejpověď přečísti a publiko- vati, a summou v tom ve všem, tak jakž povinnost jeho o věrnosti a tejnosti i ji- nak podle vyměření zřízení zemského to v sobě obsahuje a zavírá, se zachovati má a jest povinen. Za každé obeslání mezní hlavní i jiná, též za každý půhon k svě- domí platí se písaři soudu toho dvojnásob jak při soudu purkrabským, totiž se platí po 12 groších českých za každý půhon a obeslání jednoho práva. Památného na tomto soudu od jedné vejpovědi dává se čtyry kopě grošův českých, od svědků po šesti groších českých jednoho práva; z toho polovici tři groše berou páni soudcové, kteří sou při zapisování svědkův, druhou polovici tři groše český béře písař soudu; a od předkládání béře písař sám po šesti groších českých. Vejpověď mezní i s pře vedením vše pilně, pořádně, zouplna když se do kněh mezních vejpovědních vpíše, má také hned pod touž vejpovědí napsati jména pánův soudcův i také svědkův, Úvod vydavatelův. 36) Menšík, 69—70. 31) Viz výše na str. XII. spis mistra Prokopa z kodexu Talmberského. 38) Menšík, 70.