z roku 1549. 149 Zdeslav Vrabský jich polovici v držení býti měl, že on Markvart o tom neví, aby těch gruntův kdo jiný v držení byl než-li ona Dorota sama; ta jich užívá, je vosívá, i tu, kdež činiti jest, pšenici síti dala, a tak že jest nevěděl koho jiného obsílati než-li toho, kdož těch gruntův v držení a užívání jest. A protož že žádá, aby svěd- kové zapsáni byli, že meze a mezníky ukazovati chce. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, listy posélací, vejpisy zápisu z desk, zvod, svědomí, zřízení zemské a jich s obúv stran řeči pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž na místě Doroty z Kojkovic obeslané to jest podle práva pokázáno, že Zdeslav Vrabský podle znění desk uvázal se jest v polovici zámku Vostrova s jeho příslušenstvím 4) totiž v lidi, v dědiny, lúky, lesy, řeku, potoky, rybníky atd., a aby po týmž uvázání takoví gruntové rozděleni byli, toho jest on Markvart Stranovský ničímž nepokázal, ješto zřízení zemské to v sobě světle zavírá, že společníci všickni obsíláni nebo poháníni býti mají, též také z svědomí Jana Čejky to se jest našlo, že o ty grunty, o kteréž spolu v rozepři jsou, obě strany na týmž Janovi Čejkovi k přátelskému ohledání jsou přestaly, a on toho z sebe až posavad jest nesložil: i z těch příčin toto obeslání se zdvihá. Dal památné 1 kopu gr. č. Stalo se v pátek po Božím Vstoupení léta Páně 1549. — Léta Páně 1549 v outerý před sv. Bonifacím [4. června] vzala relací vo škody.5) Konšelé Markvarta Stranovského původa: Vávra řezník, Jan Matoušů, z Vla- šimě; Jan Čápův, Václav sládek, z Načeradce; Říha hrnčíř, Martin mlynář, z Ště- panova. Václav Vocelka, řečník. Konšelé Doroty z Kojkovic obeslané: Jan Holoperka, Jan Samec, Vít Vecan, z Domašína; Havel Boršů z Dubu, Bohůněk z Vondřejovce, Václav Brynda z Kun- radce, ze vsi. Svědek Doroty z Kojkovic: Jan Čejka z Olbramovic na Souticích. 1) DZ. 83, A. 30. — 2) V Registrech starostových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komor- níčího desk zemských, z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) jest v oddělení „Registrum zvodův od léta 1544“ na listě 49 zapsáno: „Zdeslav Vrabský na Jetřicha Vrabskýho F. 5“ a tam na listu nyní 104 „Zvodové k Suchým dnuom letničním léta 1545: Die Incarnationis Domini [25. března]. Item jeden zvod na Vostrov na dědiny Jetřicha Vrabského; a komorník Kašpar práva vzal 15 gr. č.; zůstává na komorníky 36 gr. č.“. — 3) Registra půhonná soudu komorního z let 1544—1549 se nezachovala, jen malé zlomky z nich. V takovém zlomku Register nových červených půhonů a obeslání z let 1544—1547 (archiv musejní č. 98) jest na listě J. 17 toto obeslání ze d. 14. července 1546: „Zdeslav Vrabský z Vrabí obsílá Jana mladšího z Vrabí. Viniti jej chce z toho, že jest jej Zdeslava pod řádem a právem zamordovati se strojil, když jest on Zdeslav louku sekati dal u Vostrova v pondělí po sv. Prokopu [5. července] léta tohoto atd. 46, přišedši do krčmy těmi slovy mluvíc, že on Zdeslav zví, coť mu se dnes pro to sekání stane, že volovo drahé není, ukazujíc na ruč- nici svú, tím dokládajíc, že jest to pečeť; nemajíc takové pohrůžky pod řádem práva učiniti. Terminus f. V. post Bartolomei. Actum f. IIII. post Margarethe 1546.“ V Registrech svědomí bílých z let 1544—1546, která jsou nověji přivázána k Registrům půhonů k svědomí z let 1532—1534 sig. F 13, jsou na listech 129, 153 a 178 zapsána svědectví z r. 1546 ve při Zdeslava Vrabského z Vrabí s Dorotou z Kojkovic a sice lidí z Ostrova a Kladrub, kteří dosvědčovali, že paní Dorota nedala panu Zdeslavovi obilí bráti z polí „a odvozila