z roku 1551. 181 58. 1551 d. 28. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře a poddanými JMKské Habartickými k zámku Krupce příslušejícími o hranice a lesy na gruntech k Kyšperku náležitých tak, že dává za právo Volfovi z Vřesovic dle obvedení svědkův jeho. [List 150—152.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyžším písařem království Českého a téhož království JMKské komory presidentem, s jedné a panem Jakubem Hruškú z Března na Bítozevsi, krále JMti při komoře české radou, na místě JMKské vysla- ným a poddanými JMKské Habartickými k zámku Krupce příslušejícími s strany druhé o meze, hranice a lesy na gruntech k Kyšperku náležících, tak jakž též obe- slání plněji svědčí: kdež svědkové pana písaře nejvyžšího ukázavše kámen nad stolem pravili, že od toho kamene k buku, u kterýhož stůl stál, meze jdou, a od toho též k druhému buku pod hrobem. Od toho šli dolův skrze húští, až přišli opět k buku starému slomenému, čemuž svědkové odporní místo dali; odtud dolů přes potůček a zase vzhůru k bříze starý cejchovaný, čemuž svědkové odporní pravili, že to kříž žádný ani znamení mezní není. Dále vedli přes cestu starú vzhůru, potom vedle mejta až k buku a pravíc, že jsou tu již po třetí k Kyšperku mejtili; a tak zhůru vedúc vždy ukazovali buky veliké a pravíc, že se na některých kříže a znamení nacházejí, čemuž strana odepřela. A tak vždy vedúc od jednoho buku k druhému až za tím mejtem obrátili se dolův pravíc, což jest po levé ruce, že to k Krupce zámku náleží; než kudyž prvé vedli, že to jest s lidmi Habartickými, neb oni se v to vkládají. Ale Valín a Mikuláš hajní strany otporné pravili, že sou na tom mejtě před 10 léty za pana z Vartmberka prodávali a peníze na Krupku dávali. A tak od těch bukův až přišli na starú cestu zřetedlnú, a tou cestou šli ukázavši na pravé straně buk vedle cesty, a odtad že již ta stará cesta dělí, kterúž vedli dolův až na jinú cestu, a tu za túž cestú ukázali na buk a od toho buku že již dolův upřímo meze jdou až k potoku; čemuž Habartičtí místo dali; žádajíc poruč- níci pana písaře podle pořádného svědkův obvedení a ukázání zachováni býti. Tu-Habartičtí pověděli, že oni pořádnější meze ukázati chtějí. I začali vésti od kamene proti staré cestě zhůru a vedli jsou jí předce, až přišli na čihadlo staré a pravíc, že jest tu pan Glac čihadlo měl a to čihadlo že bylo k Kyšperku, než stánek že jest měl na gruntech Krupeckých, a cesta že dělí tak, což po pravé ruce, to k Krupce, a po levé k Kyšperku že náleží. Ale svědkové původa pověděli, že pan Glac toho jest všeho užíval, anébrž že jest tu světnička byla, ukázavši i městiště; pak nestavělť jest na cizím než na svým. Od čihadla šli cestou dolův vedle toho mýta, podle kteréhož svědkové původa z druhé strany vedli, nechavši mýta po pravé ruce, a tak vyšli ven z cesty k hromadám dříví sekanýho pravíc, že sou tu jelena