38 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 17. 1536 d. 28. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Šternberka na Zelené Hoře a Petrem Voselským z Dlouhé Vsi na Oselci o hranice mezi Kvasňovicemi a Nekvasovicemi z jedné a Oselcem ze strany druhé a dává za právo Petrovi Voselskému. [List 49—53.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi panem Adamem z Šternbergka na Zelené Hoře původem s jedné a Petrem Voselským z Dlúhé Vsi na Voselcích obe- slaným [z] strany druhé o meze a hranice u vsí Kvašňovic a Nekvasový, kdež pak svědkovi [sic] pana původa vedli úřad purkrabství Pražského podle práva mezního začavše od studénky Brusovky, pravíce, že ta studénka dělí grunty Kvašňovské od Voselských tak, což po pravé ruce leží, že k Kvašňovu a což po levé, k Voselci náleží. Přivedše málo dále pod studénku ukazujíc, kde jest někdy pan Lipolt Voselský hradil a strúhu dělal chtíce z studénky do rybníka Korytného vodu vésti, a když tomu otepříno bylo, že jest se podvolil džber ryb dávati; opět dále vedúce k něja- kému kamenu pravíce jej býti pravým mezníkem. Ale tomu všemu svědkové Petra Voselského otpírajíc místa nedali, pravíc tu studénku i tu strúhu na gruntech Vo- selských býti a přes díly jich Voselských že vedú, kteréž by pokázati chtěli, pokudž kterého díl jest. Dále vedli nahoru mimo dub k louce Kabátové podle hradby vo- klikem, došedše dědiny osité ovsem Vackovské, ukazujíc kámen za hradbú po levé straně, pravíc, že jest pravý mezník. Ale lidé z Voslec tomu otpírajíc pravili, že to mezník pravý není, než že oni sami jsú ten kámen vsadili, aby dělil tu dědinu od dědin Voselských, neb jsú tu dědinu k svým dědinám v nájmu drželi; tomu místo davše, že ta dědina po pravé straně k Kvašňovu náleží. Dále vedli podle též dědiny osité až k cestě trávní ukazujíc kámen pod křem, též jej pravíc mezníkem býti. Odtad nahoru k kamenu nad třešní, dále k dubu u louky k vrchu vedúce, podle hradby k jinému dubu, podle kteréhož malej dubec s vysekaným znamením stojí, pravíc, že v tom větším dubu bylo znamení mezní, ale to že jest uschlo a zkazilo se; a pro paměť starší jich do toho malého dubu že jsú to znamení udělali. Odtud vedli vnově k sťatému dubu pravíc ten dub hraničný býti. Odtad hnuvše se k Kvaš- ňovu po krajině nápodobné k mezi [sic] až k dubu, kterýž, pravili, že na mezi stojí, dále k třešní suché slomené [sic], na kteréž kříž starý vysekaný, pravíce, že jest znamení mezní. Dále davše se dolův přes strúhu, kteráž jde od studénky do ryb- níka Korytného, přivedše k dubu, na němž kříž starý zarostlý toliko na kůře vy- sekaný; odtad nad strání krajinou dolův pod hrází rybníčka pustého pod Korytným, přes důl k vršku až k dědinám Černickým, podle těch dědin u hradby před se přes vrch, dovedše na mez, kteráž dělí grunty Kvašňovské od Černických. Ale Petr Vo- selský na tom vrchu mezovati nechtěl pravě, že o to žádné jest rozepře se pánem neměl, ani o to jest obeslán, a že se dotýče gruntův jeho k jiné vsi náležících. A tak vyvedše úřad pravili, kudy jsú vedli, že jsú pravé meze i mezníky a hranice;