Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKEHO VYDÁVÁ KOMISE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: GUSTAV FRIEDRICH. DÍL XXX. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského z let 1508—1577. Vydal Václav Schulz. V PRAZE 1913. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V komisi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 29 dílův I.-X XVIII, a XXX. Archivu Českého, v díle VI. str. 3, též v díle VII. str. IV. sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného Františka Palackého v 1. 1840 —1872. Fodínaje dilem VII. od roku 1887 Archiv Cesky vycházel redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní davatelé mnozí. Jejich jména jsou v tomto přehledu uvedena při "každém čísle neb sbírce pramenů. Dílem XXVIII. počínaje vychází Archiv Cesky redakci Gustava Friedricha. A. Psani poselaci všelikého druhu: I. Palacký: Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 u. III. IV. V. VI. VII. VIII. IXa. IXb. X. XI. XII. PEE EERE EEE EEE errr EEE rer EEE p4 - pi Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . Dopisy bavorské z let 1440—1512 Dopisy Táborské 1441—1447 . . . . . . Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . e e. Dopisy pana Aláe Holického ze Šternberka 1436 —1451 . Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445 —1448 . Dopisy Prokopa z Rabsteina 1444—1448 . . Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem "Malovcem 1413 Dopisy pana Oldřicha z Rosenberka 1420 —1453. Psaní rozličných osob 1396—1410. . . ... Dopisy rodu Svamberského 1400—1479 . Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . Pie Racka Kocovského s Budgjovskymi 14721484 Příklady listův holdovních z XV. stoleti . . . = Dopisy Domažlické 1450—1509. . . . . . . . Dop.sy pánüv z Kolovrat 1446—1450 . . .. Dopisy a zápisy pánů z Lobkovic 1433—1458 . Dopisy pana Jiřího z Poděbrad 1445 1457. Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 Psaní rozličných osob 1471—1475 e Psaní krále Matváše Korvína do Čech 1469 Z 1487 . Psaní krále Vladislava 1471—1483 . . . . . Psaní Hilaria Litomérického z roku 1467 . Psaní rozličných osob 1471—1489 . . . ... vorský: Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1508 | 1520. . . 1520—1526 .... + 4 3 3 3 3 3 Q3 33 3 33 3 5 3 333 3 3 33 3 3 » » n » x n 1526, 3. bř. až 11. září n „ » . n n 1526 — 1528 n „ n „ n n 1530 —1532 ^ "» » » n » 1532 — 1535 n » n» ^ » o dodatky 1491—1520 díl VI. VI. VI. VI vu VIIL IX. X. XI XII. XII. I I I I I I II u Il II II III IIL III IV. IV. IV IV IV IV V V V strana 5—51 69—137 227—244 320—338 358 —389 485—492 3—46 136—174 407—426 491—443 518—531 3—64 285 —306 368 --394 3—33 64 —98 165—172 230—235 386 —297 398 —412 267—271b . 912b — 310 311—361 45—77 78—107 108—126 127 — 216 1 200 161—220 1—120 121—240 1—120 112—173 173—189 

Strana IV
— < >>> >>> >>> PPbPPPP PPP GS bod Bo b bo oo Ab b to bo o ® oocooo Přehled obsahu dílův I.— XXVIII. a XXX. Archivu Českého. díl XXVIII Rezek: Dopisy rodu Hradeckého a Rosenberského 1450 1470 . VII 1470—1475 . VIII. ^ » n n n n » ^ » » » » 1475—1478 . IX. » » » » » » 1478—1506 . X. » n „ » » 1507—1519 . XI " » » » » » 1519—1526 . XII. XXVIII Mareš, Rezek, Kalousek: Dodatek k dopisům rodu Rosenberskébo . . . . 1411—1526 . XIV. XXIXa. Kópl: Dopisy úřadu podkomorskóho Budějovským 1412—1526 . VIL XXIXb. Sedláček: Listy Perchty Lichtenèteinské z Rosenberka 1440—1475 . XI. XXIXc. Dvorský: Dopisy farářů Simona Haberského a Jana Německo- Brodského o vífe 1528 . . . M 4 . XIV. XXX. Rezek, Mareš, Kalousek : Dopisy rodu Svamberského 1449—1526 . XV. XXXI Dvorský: Dopisy pana Viléma z Pernšteina 1480—1520 . . . . . XVI XXXI. » Dodavek k dopisüm Viléma z Pern&teina 1496 — 1511 . . XVII. XXXIb. Schulz: Listy do Kourimé zaslaué 1422—1513 . . . . . . . . XVIII. XXXIb. » Listy do Koufimé zaslané 1513—1525 . . . . . XXI . XXXII. Dvorský: Dopisy pánúv Jana a Vojtécha z Pein&teina 1509— 1548 XX. XXXIIb „ Dodavky k dopisim Jana a Vojtécha z Perušteina 1514 —1548 . . e... XX. XXXII. Schulz: Listy do Budějovic zaslané 1405—1526 ce eo. XXL XXXIII. Dvorský: Dopisy Karla z Zerotina 1591 —1610 . . . XXVII. XXXIV. Gross, Antl: Druhý dodavek k dopistm rodu Rosenberského 1409—1528 . . . . . . e... s.s. XX B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. ‚ 1. Palacký: Král Václav a jednota panská 1394—1401 . . . . . . . . I. II. » Zápisy Prażskć obecni 1406 - 1429 . . . . non I. III. ^ Sněmovní věci české 1440—1446 . . .. . . . . + . . . I IV. » Snémovní véci безКё 1446—1459 . . . IL. V. » Akta verejná i snčmovní v Čechách iv "Moravě 1414—1428 . III. VI. » Akta veřejná i sněmovní v království Ceském 1432—1439 . Ш VII. » Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463— 1468 . . IV. vii. Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . IV. Ix. ^ Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453— 1490 . IV. X. ^ Akta verejná i snémovní v království Ceskéim 1466—1500 . . V. XI. Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 . . VI. XII. Kameníček: Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 X. XII. » 1515—1527 XI. . XIII. Rezek: Dopisy Tejv. hejtmanů království Českého 1529—1531. . . XII. . XIV. Tomek: Artikule cechi Praźskóch 1425—1493 .. .... . . . XIV. . XV. Teige: Registra krále Vladislava 1498—1502 . . . . « . XVIII. . XVI. Dvorsky: Tri vášnivé projevy z války 1467, 1468 | a 1469 ef]; XX C. Listiny soukromé. . 1. Palacký: Zápisy rodu Sternberského 1386—1432 . . I II. „ Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1454—1488 I. III. » Zapisy ve vécech selskych 1389—1499 . . . . . . . . . I. IV. » Výpisy z desk dvorských 1384—1456 ..... I. V. ^ Výpisy z desk zemských 1391—1456 . 11. VI. » Zápisy (Jindřicho)-Hradecké 1384— 1404 II. st ana 201 — 400 1—160 121—240 1—120 121—240 1—111 1-323 401—426 241—281 324- 367 1—170 1—72 541—547 401—560 1—185 1—216 526 — 535 186 — 274 1—562 275—484 52—68 189—226 245—296 209—313 181- 270 395 —464 99—164 341—385 413— 525 362—517 217—394 241—352 282—405 190—410 437—492 1—289 541—563 138 - 158 297 —319 339—357 390 — 427 47—T5 314— 329 

Strana V
eoocoaosocoooooooocooooooooococono DEE Přehled obsahu dśliw I— XXVIII. a XXX. Archivu Ceskćho. díl . VII. Palacký: Zápisy Kozelské v Slezsku 1480—1571 . AA non II. VIIL ,„, Zapisy rozlićnych osob 1398—1428 . . . e... .... IL IX. » Zápisy klástera Chotéáovského 1272—1597 . . . . . . . . IV. X. p Zápisy panstvi Pardubskóho 1357—1536 . . . . . . . IV. XI. " Zápisy Domažlické 1404 .1526 . . . BEE IV. XII. ^ Zápisy města Horazdéjovic 1417—1503 . 1444 44 6 IV. XII. , Zápisy české v Uhrífeh 1445—1490 . . . . . . . . + + + IV. XIV. ©, Výpisy z desk zemskych 1471—1500 . . . f o V. XV. Zápisy všeliké o vécech soukromých 1404 — 1439 . .... VI. XVI. Čelakovský : Registra hrabat Kladskych 1472 —1491 . . . . . . . . VIII. XVI „ Dodatky z register Kladskych 1493—1497 . ..... IX. XVII. Tischer: Listiny Jindiichohradeckć 1388—1484 . . . ...... IX. . XVII. „ „ » 1482—1508. . . . . + 5 X. XVII. ^ » » 1509—1529. . . 2.2... — XL . XVII. » dodatky 1407—1506 . 2. XL XVIII. Brandl: Listiny kláštera Žďárského 1409—1529 . . 2... IX XIX. Kalausek: Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—154 . . . XIV. XX. Emler: Listiny archivu nékdy Ole&ánického 1348—1414 . . . .. . XIV. XX. ^ » 1415—1525 e... XV. XXI. Kalousek: Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549 . . . . . . . XV. XXII Dvorskj: Listiny pana Viléma z Pernsteina 1304—1501 . . . . . XVI XXII. » » „ » » 1501—1521 . . . XVIL XXII. » dodavek 1472—151x , . XVII. XXIII. Antl: Listiny "kláštera Starocelského 1272—1545 . . . . . . . XVIII. XXIV. Kolimann: Listiuy Brozanské 1482—1515 . . . .. . « XVIII. XXV. Dvorský: Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548 . XX XXVb. » Dodavky k listinäm Jana a Vojcécha z Pernèteina 1511 —1546 XX. XXVI. Gross: Mikuláše Slepičky z Nažic závéť a její vykonání 1512 . . XXI XXVII. ‚, Mikuláše Petrlíka ze Stradova nadání, závěť oc 1508—1525 XXI. . XXVII. , Rybniéná registra panství Krumlovského 1450—1521 . . . XXI D. Vypisy právni a déjinné. I. Palacký: Seznání svédküv (z desk dvorských) 1453— 1456 . . . . . . I. V strana 393—406 271—284 34—63 173—229 236—245 246— 262 329—340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353 —440 406—496 497—505 370—454 380—436 493 - 560 171—285 286—343 713—560 1—283 548—563 290—308 309—521 277—525 536—540 485 - 504 505 — 526 527—546 159—188 428—446 447 —484 76 — 135 330—392 481—517 65—180 307—367 263 328 526 —560 5—266 427—445 446—568 396—480 455—560 441—560 506—560 463 560 IL. » Nálezy soudu dvorského 1454—-1465 . . . . . . . . + + I. Ш, Kniha starého pána z Rosenberka . . Se n I. Iv. + Řád práva zemskóho, latinć a Gesky — . . .. II V. o Výpisky právní a soudní z desk zemských 1987 — -1437 ... II. VI. » Pana Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské . . . . . . IT. VII., Majestas Carolina, latiuć a éesky . . e; III. VI. , Výpisky právní a soudní z desk zemských - 1321—1466 .. III. x , Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . . . . . IV. X. » Výpisky právní a soudní z desk zemských 1389—1456 . . IV. XI. Zřízení zemské krále Vladislava 1500, česky a latině . . . . V. XII. Kalousek: Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464. . VII. XIII. Celakovskj : Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . . . . VII. XIII. » » » В „„ 1482—1487. . . . VII XIII. » » В » » 1487—1491. . . . IX. XIIL s » „ » „„ 1491—1500. . X. XIII. » » „ " nál. 1500, 16. list.—1501, 15. list. XI. XIII. » . ; » „1501, 15. list —1503,4 kv XII. XIII. ^ » » » óvod vydavateliv . . . . . XIII. II. —XXIV. 

Strana VI
< SPODU DUO DODO HE 1 9 9 i a (9 9 (ed Přehled obsahu dílův 1—XXVUI. a XXX. Archivu Českého. díl . XIII. Celakovskÿ : - Registra soudu komornilo, nalezy 1503 —1509 . . . XIII. XIII. » „ n » svédomí 1510, 22. dn. —20. dub. XIII. XIII. » » » » nálezy 1510, 10.—20. dubua . XIII. XIII. » » » » svědomí 1510, 1. kv.— 16. list. XIII. XIII. » » » „ nalezy 1510, 12.—16. listop. XIII. XIII. » » » » svédomí 1511, 2 led.—20. list. XIII. XIII. » » » n nálezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. » » » » dodatky k nálezům 1502—1508 XIX. XIII. » » » " svédomi 1512—1513. . . XIX. XIII. » ^ „ » svědomí (k soudu dv.) 1488- 1494 XIX. XIII. » » » ^ nálezy soudu komorniho 1515 XIX. XIII. » » » » nálezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. . » » » staná práva 1518 . . . XIX. XIII » » » » půhony nevyřízené 1513—1518 XIX. XIII. » » pübony 1519 . . . .. XIX. XIV. Patera: Poselstvi krále Jiřího do Říma k papeži 1462 . . . VIII. XIVb. Braniš: Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 151 1—1514 XII. XV. Nováček: Trutnovské desky manskć 1455—1575 . . . . . . . . . XV. XVI. » Výpisy z kuih vinničvých 1358—1461 . . . . . . XY. XVI. 1461—1583 . . . . . XVIII XVII. Dvorský: Urbář panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360—1506) XVII. XVIII. » „ Pardubského a Kunétickohorského 1494 . . XVII. XIX. " Registra rybniénd na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panství Bydzovekém 1 1516—1518 XVII. XIX » O cídéni struh 1516—1520 . . . . . . . XVII. XIX. ^ Smlouvy o vedení vody 1517—1519 . . .... . XVIL XX. Z register zápisů selských na Pardubsku 1508 2... . XVII. XXI. Čelakovský : Knízky nálezü soudu zemského a komorního . . . . « XIX. XXII. Kalousek: Řády selské a instrukce hospodárské 1350—1626 . . . . XXII XXII. » » » » » n 1627—1698. . . . XXIII. XXII. » » >» » » 1698—1780. . . . XXIV. XXII. ^ - „ 1781—1850. . . . XXV. XXIII. Schulz: Registra vejpovédní mezní úřadu nejv. purkrabství Pražzkého . XXX. E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. . I. Palacký: Registra zápisů královských i obecnÿch 1453—1454 . . . I. IT. » . » " (pokraéovánt) 1464. . . . . IE Ш. » „ (konec) 1454. . . . . . . . + + II. IV. » Výtahy: z listin rozliéuch 1371—1471 . . . . . . . . . . II VI. » Paběrky z písemností rozličných 1401 —1420 . ...... VL VII. ^ ^ všelikých 1421—1438. . . . VE VIII. » Diplomatář Viléma z Pernsteina 1304—1519 . . VL IX. » Zápisy o věcech Slikovskych 1480—1497 . . . . . . . . VI X. M Výpisy z register královských 1498—1502 . 0... VL XI. Emler: Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 .... VIL XH. , Výpisy z českých listin c. k knihovny PraZské 1391—1477 . . VII. XII „ 1477—1526 . VIII. XIII. Tomek : Popis odcizených statki” duchovenstva, postoupených komoře královské 1454 . . . . . XIV. XIV. Teige: Zprávy o statcích a přech venkovských z z archivu města Pr ahy A- K XXVI. XIV. , » » » » » » „ L-Z XXVIII. strana 1—215 216—278 279—324 325—374 375 --405 406—545 1—53 53—72 73—231 232—269 270—301 301—360 360—372 372 - 436 437—475 321—364 411—462 344—508 509—560 322—400 284—314 375—458 459—527 527—532 533—534 ‚535—538 539—540 416—651 1—565 1—564 1— 564 1—748 1—382 493—546 175—208 444—481 465 —519 5—44 395—450 495—547 548—565 566—591 569—604 605—679 481—566 368—379 1—581 1—736 

Strana VII
Úvod. Dne 15. března 1904 psal mi z Vysokého Mýta pan JUDr. Hermenegild Jireček rytíř ze Samokova: »Ani nevím, jak bych Vám vylíčil radost svou, když jsem dnes, obdržev lonské publikace král. české Společnosti náuk, rozevřel Věstník a v čele Vašeho pojednání »Purkrabí Hradu Pražského« četl slova: »Re- měla podati zpráva ob- gistra vejpověd- šírná a dokonalá«. ní mezní, která se nyní v archivu Musea Tomuto přání neu- navného badatele v dě- království Českého pod jinách práva českého sig. IV. A. 2 nacháze- jí«. Ještě ve svém spi- snažil jsem se alespoň su »Právnický život« poněkud vyhověti tím, X že jsem tato Regi- byl jsem nucen říci, že se neví, kde by ona stra vejpovědní Registra nyní byla u- mezní dosti obšírně ložena popsal v Soupise re- A ejhle, Vy jich máte ve svém gister soudu nej- uschování! Díky sa- vyššíhopurkrab- ☞ ství Pražského mému Pánubohu, že (Historický archiv I. nezmizely, jsouce ta- kovou právnickou pa- třídy České akademie mátkou naší jako byly č. 27. str. 46—48) pod desky, ale šťastnější č. IV 1. než tyto! Bylo by zá- Maje však za to, že služno, abyste pana by přání starého vla- prof. Čelakovského u- stence dokonaleji bylo Soud mezní v království Českém. vyplněno, kdyby tato pozornil na věc tuto, Dle Jakuba Menšíka z Menšteina r. 1600. o níž by se veřejnosti jediná památka staro- bylého soudu mezního v království Českém, která se až na naše časy za- chovala, vědeckým kruhům vůbec přístupnou byla učiněna, podjal jsem se práce té, a podávám ji tuto v plném věrném znění české veřejnosti. Soud mezní v království Českém rozhodoval výhradně jen ve řích o meze či hranice mezi dvěma državami, statky neb panstvími; o gruntech, jež Archiv Český XXX.

Strana VIII
VIII Úvod vydavatelův. tyto meze dělily, jednati nesměl, ješto pře toho druhu patřily před soud zemský. Soud mezní zasedal ve stanu na počátku sporných hranic postaveném. Předsedou jeho byl purkrabí Hradu Pražského, který ke dni předem ustanovenému s písařem úřadu svého, a v době starší i s písařem desk zemských na meze ty vyjížděl. O tom, jak se soud ten v době starší konal, zachovaly se tři předpisy z konce století 15. vyňaté ze spisů Václava Šatného z Brodce, Zygmunda z Chmelic, purkrabí Hradu Pražského, a mistra Prokopa, písaře desk zemských. Všecky tři jsou obsaženy, jak mne laskavě pan dvorní rada prof. JUDr. Jaromír Čelakovský upozornil, v Kodexu Talmberském (v knihovně Musea království Českého sig. I. A. 1.) na listech 212—214 a znějí takto: »Toto jest spis Šatného.1) Takto se na mezech zachovati mají: Jest-li že páně JMti, puovod má po pana purgkrabí poslati na koni 5 kop gr. českých k ouřadu, aby pana purgkrabí vedl k tomu místu, o které činiti mají; a na tom místě, když slunce vzhuoru vzchodí, býti mají. A puovod má tyto věci jmíti: stuol a čtyři sto- lice, motyku a lopatu, konšeluov šest s jiného zboží než-li z svého, rychtáře a řeč- níka, svědkuov, což bude moci najvíc jmíti, svých nebo jiných, když na tom místě budú se všemi potřebami obě straně na ten den, když pan purgkrabie položí. A když se otáže pan purgkrabie, hottovi-li jste podle těch cedulí, které jsem vám poslal, puovod má říci, jsem hottov, a hned okázati před panem purgkrabí ty všecky potřeby, které tuto píši. A když okáže a postaví, má pana purgkrabí za to žádati, aby jej zachoval podle mezního práva. Jest-li že by se pak druhá strana v čem ob- meškala, má žádati pana purgkrabí za opatření. A puovodovi svědkové mají napřed pana purgkrabí vésti na to místo, za kteréž budú chtíti přísahati. A jest najuži- tečnější přísaha, kdež přísahy za grunt aneb za to místo, že jest toho pána dědičné.« »Toto jest Zygkmunda Chmelicského, purgrabie nynějšího, spis.2) Když hottovy byly obě straně, jel jest purgkrabie na ty meze a hranice s oběma stranama. Když 1) Jest to asi »slovutný« Václav Šatný z Brodce, který r. 1492 koupil si dům na Malé Straně a r. 1498 opět jej prodal. (V. V. Tomek: Dějepis města Prahy VIII., 33.) 1) Zygmund z Chmelic byl purkrabím Hradu Pražského v 1. 1496—1502. Za úřadování jeho a jeho působením byla dne 30. července 1498 uzavřena smlouva o meze a hranice, kteráž jest též zapsána v Kodexu Talmberském a sice na listech 200—202 a zní takto: »Léta Páně 1498 v pondělí po svatém Jakubě stala se jest smlúva dobrovolná a ko- nečná mezi urozeným pánem panem Jindřichem z Hradce, najvyžším komorníkem králov- ství Českého, s jedné a urozeným vladykú Rynartem Houskú z Vratišova a v Řesné s strany druhé o splav a strúhy, o meze i o hranice, kteréž některými rybníky Houskovými zato- peny jsú byly. Zygmund z Chmelic, purgkrabie Hradu Pražského, jsa vyslán z rozkázání pánuov z plného soudu těch věcí k ohledání i k rozsúzení, i přijal k sobě urozené vladyky pana Jiříka Hrobského z Sedlce a na Radoníně a pana Jindřicha Vejci z Vraniho, přátely obojích stran; i vyslyšavše oboje strany i některé svědomí a vzavše to k sobě mocně s jich obojích stran dobrú vuolí takto mezi nimi vypovídáme:« »Item najprvé o veliký rybník Houskuov, aby on Houska ten splav, kterýž jest udělal v tento čas nový, ten splav aby v té hlubokosti ostal, jakž kuol volšový vbit jest do země v témž splavě, a nic vejše; než z šíří aby byl ten splav puol čtvrta lokte. A tu strúhu,

Strana IX
Úvod vydavatelův. IX na tom místě byl, kdež se zdálo stranám, kázal jest postaviti stuol a stolice a kon- šeluom čtyři lavice a tázal se jest stran, jsú-li hottovi každá strana s svými svědky, aby jim kázali přistúpiti. A když jsú přistúpili, kázal jest je písaři znamenati na ceduli, každého zejména. Tu úředníci KMti položili jsú jednoho svědka, kterýž jest kterúž pod tím splavem udělav pánu vodu svozoval s rybníka páně, týž Houskou [sic] aby tu strúhu hned zadělal, aby voda tady žádná více nešla, než všecka na páně rybník a jinam nikam. A jakož o starý splav na témž rybníku nález jest učiněn urozeným pánem panem Janem z Janovic, najvyžším purgkrabím Pražským, že jest jměl otevřín býti, jakž za staro- dávna byl, již túto smlúvú pán JMt pan Jindřich z Hradce, najvyžší komorník království Českého, to jemu Houskovi propouští, však na ten zpuosob, že místo toho tento nový udě- laný zuostati má na věčné časy, jakž nahoře psáno stojí. A chtěl-li by Houska ten splav lesem vydělati, má pána JMt k tomu obeslati, aby ráčil ouředníka svého k tomu vyslati, aby výše splavu nevydělával lesem ani zemí, než pokudž týž kuol míru okazuje. A jest-li že by pánu JMti se zdálo a voda se tratila, kteráž z toho splavu padati bude, bude moci pan Jindřich svrchu psaný neb dědicové a budúcí jeho strúhu sobě udělati od toho samého splavu až k svému rybníku, a to bez odporu i bránění Houskova, dědicuov i budúcích jeho.« »Item o rybník ten, kterýž jest pod velikým rybníkem Houskovým, jenž slove u Ba- bího vrchu, ten má pánu JMti svrchu psanému, dědicuom a budúcím páně, Houska ve dsky zemské vložiti a hned ho postúpiti dědičně a zpravovati, jakož země za právo má, konečně na zejtří svatého Jeronyma najprv příštího. A bude-li pán, dědici a budúcí JMti, ráčiti vodu do něho vésti přes grunty Houskovy, má Houska pánu, dědicuom a budúcím jeho, toho dopustiti beze vší odměny, odpory i obrany všelijaké. Než trubka jalová aby se vlo- žila do hráze téhož páně rybníka, aby do dolejšího Houskova rybníka, kterýž hned pod týmž páně rybníkem leží, tou trubkou z páně rybníka aby voda šla, aby Housků rybník mohl plný bývati, pokudž jest prvé býval a více nic. A ten rybník Houska, dědici a budúc jeho, mají držeti a zaň nic neodměňovati. Než chtěl-li by pán, dědici neb budúcí JMti, svuoj rybník nad tím spustiti, má Houskovi, dědicuom neb budúcím jeho, dáno býti dvě neděli napřed věděti, aby on Houska svuoj dolejší rybník opustil, tak aby pán svuoj spustiti i vyloviti mohl volně. A to má státi na věčný čas.« »Item což se rybníka skopaného Houskova dotýče, ten Houska již, dědici a budúcí jeho, držeti mají bez odměny všelijaké tak vysoko, jakož mezní kámen, kterýž nyní vložen jest, a proti němu na sosně dva kříže udělány jsú. A kuol má před tím kamenem vbit býti na ten zpuosob, aby voda dále nestála než do toho kamene a pokudž by ten kuol zatonal a dále nic. A splav ten, kterýž jest za týmž kamenem mezním, kterýmž jest pánu JMti louky a roli zbahnil, ten má Houska zadělati, aby se škoda tudy více nedála. A týž Houska má s druhé strany toho rybníka nový splav udělati a po svém vodu vésti, a to konečně ve čtyřech nedělích pořád zběhlých.« »Item což se dotýče toho rybníku nade vsí, ten má Houska, dědici a budúcí jeho, držeti, jakž nyní držán jest, a to beze vší odměny. Než což jest oddal, to při pánu JMti zuostaň věčně.« »Item což se toho rybníku na obci ve vsi Vřesné dotýče, ten Houska již tak drž, než obci páně i své aby oddal vedle rozeznání dobrých lidí, a vejš aby netopil.« »Item toto také vypovídáme, jest-li že by pán JMt, dědici a budúcí JMti, aneb osví- cená kněžna a paní paní Kateřina rozená z Sas, kterého svého rybníka chtěli přidělati, a tím přiděláním že by co Houskovi neb dědicuom jeho na gruntích jich zatopili, toho on Houska s svými budúcími mají jim příti, za to slušnú odměnu vezmúce, co by čtyři dobří lidé mezi nimi vypověděli, s páně strany dva a s Houskovy strany dva. Tolikéž zase Houska s svými budúcími, kdyby svými rybníky, opravováním neb přiděláním, JMti co gruntuov zatopil, na týž zpuosob má za to dosti oddati, též jakž nahoře psáno stojí. A kdyby která

Strana X
X Úvod vydavatelův. byl p. Kličkuov,3) na kteréhož se byli prvé svolili, když jsú na těch mezech byli, a co jest vyznal a ukázal, aby dobří lidé, kteříž jsú to od něho slyšeli a viděli, aby to také svědomí bylo váženo, a že dobří lidé to chtí znáti, tak jakož právo jest, a zpraviti. Tu strana druhá tomu odepřela, že jest to svědomí mrtvé a že jest práva neučinil, pravě, že on má také několiko svědkuov mrtvých. I podali jsú toho, chce-li je jmenovati, že k tomu svolují, a jest-li že dobří lidé seznají to, že chtí k tomu svoliti, aby také váženo bylo. I odložil jest toho pan purgkrabie, aby se prvé jiné věci podle práva staly, že i to bude váženo časem svým. I kázal, aby úředníci K. kázali svým svědkuom na meze jíti a jednoho svého aby s nimi poslali a p. L. druhého a aby se zachovali podle práva. A panu L. také kázal, aby svým svědkuom kázal jíti na meze a též aby s nimi jednoho svého poslal a úředníci K. strana co chtěla dělati, ješto by se strany druhé dotýkalo, strana straně věděti daj prvé, než by co dělati počala.« »Item toto mezi nimi znamenitě vypovídáme. Jakož Houska s svými budúcími z svého velikého rybníka tím novým splavem vodu předce doluov pustiti má do páně rybníka a jinam nikam beze všeho fortele, tak aby se on Houska s svými budúcími zachoval, jinak toho nečině. Pak-li by se on neb budúcí jeho kdy toho dopustili a pod kterýmžkoli zpuoso- bem tak by se nezachoval a kamkoli jinam k svému puožitku tu vodu obrátil a ke škodě páně neb dědicuom a budúcím JMti, tehdy aby propadl a plnil padesáte kop grošuo českých témuž pánu, dědicuom a budúcím JMti, konečně ve čtyřech nedělích pořád zběhlých pod pokutú s komorníkem Pražským uvázání v dědiny jeho, však tak, když by se to naň na Housku slušně provedlo i na budúcí jeho.« »Item též také, jakož pán JMt z svého rybníka, kterýž od Housky má, vodu trubkú jalovú jemu Houskovi i budúcím jeho do jeho rybníka pod týmž ležícího pouštěti má, tak aby jeho Housků rybník plný státi mohl jako prvé, leč by pán JMt a dědicové JMti beze- lstně vody na svém rybníce jmíti nemohli, ješto by to dobří lidé znali, tehdy tím pán JMt a JMti dědicové jemu Houskovi a budúcím jeho nic vinen nebude. Než jest-li že by pán a dědici JMti svévolně jemu Houskovi vody do jeho rybníka tou trubkou pustiti nechtěli, ješto by to dobří lidé seznali, tehdy týž pán a JMti dědicové jemu Houskovi, dědicuom a budúcím jeho, propadnú základu padesáte kop grošuo českých týmž vším obyčejem, jako nahoře pánu JMti psáno stojí, s týmž komorníkem Pražským uvázání v dědiny páně neb dědicuov JMti. A to jsú sobě obapolně slíbili za se i za své dědice věrně a právě zdržeti. Actum ut supra anno prescripto.« »Rynart Houska z Vratišova přiznal se před úředníky Pražskými, že dědictví své totižto rybník se dnem ležící pod velikým rybníkem pode vsí řečenú Vřesnú u Babího vrchu i se vší zvolí, což k tomu přísluší, tak a v témž plném právě, jakož jest jej sám držel a jměl a jakož smlouva ve dsky památné vložená, mezi Jindřichem z Hradce atd. a týmž Houskou učiněná, tu věc šíře ukazuje, žádného práva ani které zvláštnosti sobě tu dále nepozuosta- vuje, prodal Jindřichovi z Hradce atd. a jeho dědicuom za padesáte kop grošuo pražských českých úplně zaplacených a jemu nadepsaného rybníka dědicsky postúpil. Zpraviti má dědinami svými v Roudném tím vším, což tu má, právem zemským a zvlášť před věny a sirotky, jakož země za právo má. Pak-li by nezpravil, tehdy úředníci Pražští mají zvésti jej kupujícího na dědiny zprávce třetinou vejš jménem pokuty a nákladuov beze všeho puo- honu jako v právu staném. Stalo se jest léta božího 1498 v středu před svatým Františkem [3. října].« 1) Tak v rukopise; mezi p. a Kl. jest ponecháno prázdné místo patrně pro křestní jméno; míní se tu asi p. Mikuláš Licek z Ryzmburka na Borohrádku, který zemřel r. 1504.

Strana XI
Úvod vydavatelův. XI také jednoho, a lízy aby dělali, kudyž svědci pujdú. A v tom odjití jich na meze pan purgkrabie podle práva rozkázal jest stranám, aby konšely vystavili, jedna strana čtyři a druhá čtyři, z panství páně Žampachova4) a z páně Šumberkova5) dva, a rychtáře aby také postavili a řečníka. I postavili jsú jednoho z Mýta mě- štěnína konšela obě straně, neb jsú obě straně žádaly pánuo Mýtských za to. A tomu jest dána přísaha rychtářská s konšely spolu. A řečníka nemajíc, i svolili jsú se obě straně, aby byl rychtář p. Lickuo řečníkem. I dána jest jemu také pří- saha podle práva. A tak jest soud zahájen podle práva a ve čtyřech lavicech kon- šelé seděli jsou.« »Item, když se již s mezí vrátili svědkové obojí, tu pan purgkrabie kázal řečníku, aby podal na rychtáře a konšely, co jest za právo, poněvadž jsú se svěd- kové vrátili, co má před se vzato býti. I našli z práva, aby před úřad a před kon- šely přistúpili. A když obojí stáli, podal jest pan purgkrabie skrze řečníka na kon- šely, co za právo jest, kteří svědci prvé mají ku právu přistúpiti; že toho svědci, kdož naříká, najprvé ku právu mají přistúpiti, a čára má udělána býti, a na tu čáru že mají každý v košili neb v kytli bosú nohú pravú prostovlasí vstúpiti a potom po jednom k kříži přistúpiti, na pravé koleno každý klekna přísahu, kterúž pan purgrabie vydá, učiniti; a potom druzí svědci aby též učinili. Tu pan purg- krabie opět podal jest na konšely skrze řečníka, co za právo jest, má-li co k svěd- kuom mluveno býti, prvé než k přísaze přistúpí. Našli za právo, zdá-li se straně co k svědkuom mluviti, že to mohú učiniti. I žádal jest pan L., aby jemu potaz byl dopuštěn. A potázav se i pověděl, že se jemu zdá, že jsú se nezachovali podle rozkázání, když jsú na ty meze šli, a že jsú na se volali a pamatovali jedni druhé. I povědíno jest, není-li jiné příčiny, že bude se moci dobře rozeznati právem skrze konšely. I povědíno jest skrze pana Šumburgka, že pan L. žádá zachován býti podle práva aneb nálezuov panských v svém držení.« »Přísaháme Pánu Bohu, všem svatým, v té při a různici mezi knězem Er- hartem Božím, zvoleným proboštem kláštera Chotěšovského,*) a Lidmilú převoryší a Johankú subpřevoryší i vším konventem téhož kláštera s jedné a urozeným vla- dykú Bohuchvalem z Hrádku s strany druhé o tyto meze a hranice, že to právě a spravedlivě povíme, a to ani pro bázeň ani pro dary ani pro přízeň ani pro kterú jinú věc. Toho nám dopomáhej Pán Buoh i všickni světí.« »Toto jest mistra Prokopa spis.7) Tento řád má zachován býti o meze, což se lidí sedlských dotýče, ačkoli jiný řád jest o meze, což se pánuov dotýče a rytíř přísahu, že jináč činí přísahy než sedlští lidé.« 4) Jana Žampacha z Potšteina na Žampachu. 5) Bernarta ze Šumburka na Trutnově († 1504). 6) Erhart Mügler byl proboštem kláštera Chotěšovského v 1. 1492—1504 1) Mistr Prokop byl písařem desk zemských před r. 1500.

Strana XII
XII Úvod vydavatelův. »Item mají na meze vyjíti místopurgkrabie Pražský a úředník od desk a zvláště místopísař, jemuž právo známo má býti o tom.« »Item mají zjednáni býti lidé ze dvú nebo ze tří městeček aneb z vesnic při- sedících, rychtář a konšelé tři, čtyři, a což najvíce muož býti, a obecně též k tomu mají býti voleni soudu, a mají býti lidé dobrého luože bez nároku.« »Item když se již k těm mezem sejdou, tehdy místopurgkrabie Pražský má stran otázati, jste-li již hottovi s lidmi a s svědky? A dějí, jsme.« »Item místopurgkrabie Pražský má mluviti k svědkuom, aby vyšli na ty meze a s pilností aby je ohledali; a každé strany svědci aby zvlášť stáli.« »Item a mezi tím má rychtáři a lidem přísaha“) vydána býti úředníkem desk k zasazení soudu a to: Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Vladislavovi, králi Českému, panu Janovi z Janovic, najvyžšímu purgkrabí Pražskému,9) i všemu úřadu zemskému v tomto soudu, k němuž jsme volení a povolaní, pravdu vésti, křivdu tupiti, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro kterú jinú věc. Tak nám pomáhaj Pán Buch a všichni světí.« »Item potom řečníku má dána býti přísaha taková: Přísahám Pánu Bohu i všem svatým, etc. ut supra, což od práva mluviti budu o tyto meze, že to věrně a právě povím. Potom řečník má říci těm lidem: Račte vstúpiti do čtyř lavic pravú nohú napřed a sísti.« »Item potom má řečník soud zahájiti v tato slova: Já tento soud zahajuji boží mocí, najjasnějšího knížete a pána pána Vladislava, krále Českého, mocí, pana Jana z Janovic, najvyžšího purgkrabie Pražského, mocí i všeho úřadu zemského mocí i těchto soudcí mocí, v tomto soudu všicku poctivost připovídám a všichnu nepoctivost zapovídám. A jest-li že kdo v tomto soudu přečiní řečí, jdi jemu na pe- níze, a pak-li přečiní skutkem, jdi jemu na najvyžší právo na hrdlo.« »Item řečník má na soudce podati: Páni račte se potázati, co jest najprvé za právo o těchto mezech a hranicích. Soudce, vezmúce potaz, pověděti mají po řečníku a říci: To jest za právo, aby najprvé svědci před námi postaveni byli, a to takto. Řečník má říci: Svědci, súdce již sedí ve čtyřech lavicech v zahájeném soudě, přistupte před právo!« »Item když postaveni budú, má opět řečník říci: Páni, račte potaz vzíti, co jest za právo o těchto svědcích. Potaz vezmúce mají řečníku rozkázati, aby od nich pověděl, že rychtář a konšelé za právo nalezli, aby svědci stáli bosi bez pasuov v košilech neb v kytlech a bez přikrytí hlavy.« »Item opět řečník má říci: Páni, račte v potaz vjíti, co jest více za právo. Mají v potaz vjíti a po řečníku odpověděti: Rychtář a konšelé za právo nalezli, 8) V rukopise omylem: přísahana. *) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce byl nejv. purkrabím Pražským v 1. 1470—1503 † 20. dub.

Strana XIII
Úvod vydavatelův. XIII aby svědci na čáru vstúpili pravú nohú napřed. V tom má řečník říci stranám, má-li která strana k těmto svědkuom před právem oč mluviti, právo se jemu ne- zavírá.« »Item potom opět řečník má na soudce podati, co jest dále za právo. A ve- zmúce potaz mají po řečníku napomenúti svědky, aby rozpomenúce se na svú duši, aby právě svědčili.« »Item potom má jim řečník každému zvlášť ruothu aneb přísahu vydati v tato slova na božích mukách, a jiní mají z daleka státi a rozdílně, aby neslyšeli. A tak každý z nich má přísahu přijíti až do posledního v tato slova, na čáře klek- núc holýma nohama a dva prsty vložíc jeden každý na bok a ránu umučení bo- žího; a má jim povědíno býti, že toto obnažení znamenává smrt, a také tato čára znamenává hrob, jako byšte měli zemříti. Tato jest přísaha dole psaná:“ »Na tom přísahám v té při, kteráž jest mezi Staňkem Šárkú z Prahy 10) o dvuor poplužní v Šárce proboštství kostela Hradu Pražského o meze a o hranice téhož dvora s jedné a mezi obcí N. s strany druhé, což mi jest svědomo, že to věrně, právě a spravedlivě povím, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro kterú jinú věc. Tak mi Pán Buoh pomáhaj i všickni světí.« »A každého svědka svědomí napsáno býti a tu ihned řečník má říci: Račte toho svědomí povážiti, konec a spravedlnost stranám učiniti o ty meze.« »Item vejdúce v raddu mají těch svědkuov s pilností povážiti, aby se straně jedné křivda nestala, a co v tom za právo najdú, mají to vznésti na místopurg- krabie Pražského a na úředníka zemského a v tom vejpověď udělati mezi stranami.« »Judex et consules, qui president judicio, debent signari, et prolocutor, totiž řečník, et testes etiam singulariter signari debent." »V té při, kteráž jest mezi Staňkem Šárkú z Prahy atd. s jedné a mezi obcí N. atd. s strany druhé rychtář a konšelé svrchupsaní před urozeným pánem panem Voldřichem atd., místopurgkrabím Pražským atd.11), a před mistrem Pro- kopem, písařem desk zemských, slyševše obě straně, jich pře a líčení a odpor i svě- domí, a toho snažně a pilně pováživše, z plných čtyř lavic soudu zahájeného i na- lezli jsú mezi týmiž stranami za právo a spravedlivé, jakož Duchek neb Jan ut supra svědčil jest, ut supra.« Předpisy ty poněkud se rozcházejí a nejsou ani úplné, ješto jsou psány dle jedno- tlivých určitých případů. Poněvadž pak i při jiných soudech bylo nutno přesně stano- viti řád a právomoc jejich, jednalo se o tom častěji na sněmech zemských. V od- 10) Staněk či Stanislav Šárka, měštan Starého města Pražského, byl zástavním drži- telem statku Šáreckého, proboštství kostela Hradu Pražského náležejícího, v létech 1477—1498. Upadnuv do dluhů prodal s bratrem svým Janem statek Šárecký r. 1498 Václavu Sakovi ze Znančic. (František Vacek ve Sborníku příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy 1911, II., 263.) 11) Purkrabí Hradu Pražského jménem Oldřich byli tři: Oldřich Medek z Valdeka v 1. 1478—1483, Oldřich z Chrastu na Žďáře v 1. 1491—1492 a Oldřich z Kalenice r. 1493.

Strana XIV
XIV povědi své, kterou král Vladislav dne 31. května 1497 dal knížatům, pánům, rytířstvu, Pražanům i vší obci koruny České, ustanovuje mezi jiným: »Item. Což se úřadu purgkrabství Pražského dotýče, to má pány a vladykami na plném soudu rozváženo býti a nálezy opatřeno, aby se věděl purgkrabie Hradu Pražského kterak zpraviti při listech a při mezech vedle práva« (Kodex Talmberský, list 228). Výsledkem všeho toho jednání bylo, že na sněmě obecním, který byl držán r. 1500, s povole- ním královským usneseno, aby páni a rytířstvo »svá práva po všech deskách vy- hledali a to v jedny kniehy všecko sepsali, a to s pilností přehlédnúc aby vážili, práv svých aby přičinili nebo ujali, tak jakž od starodávna bývalo, a to aby v jedny kniehy složili a ty kniehy aby tisknúti rozkázali«. Dne 18. července 1500 bylo celé zřízení zemské úplně vytištěno. O soudu mezním ustanovuje se v něm na listech N. 3—4 následovně: »Purkrabie když by na meze jeti měl, tehdy puovod má poň přijeti na Hrad Pražský a má jemu dáti pět kop grošóv českých a ztravú i fuorú jeho má opa- třiti, až na meze přijede. A pohnaný také má jemu dáti pět kop grošóv českých, a jej zase ztravú i fuorú až na Hrad Pražský opatřiti a dovézti. A puovod na těch mezech má purkrabí přidati řečníka, rychtáře a šest konšelóv přísežných, a pohnaný též šest konšelóv přísežných má přidati. A kteráž strana křivá zuostane, má druhé straně zase navrátiti, což jest na purkrabí i na ztravu naložil«. Totéž ustanovují i zřízení zemská z r. 1549 v článku Q. 37 a z r. 1564 v článku O. 34, dodávají však k tomu ještě: »A ti konšelé od stran přidaní jiné přísahy k tomu soudu činiti nemají, než na ty přísahy souditi pomáhati mají, kteréž sou k úřadům konšelským učinili«. Poněvadž však venkovští konšelé bývali často k soudu tomu hlavně pro ne- znalost zřízení zemského naprosto nezpůsobilí, usnesl se sněm zemský, který byl držán v měsíci březnu roku 1567, na tom, aby purkrabímu Hradu Pražského bylo dáno k ruce místo dvanácti konšelů přísežných osm osob z stavu panského neb ry- tířského, po čtyřech od obou svářících se stran. Usnesení to zní doslovně takto: »Což se soudu mezního a hraničného dotýče, jakož zřízením zemským vyměřeno jest, kdož by purkrabí Hradu Pražského na meze vésti chtěl, že má puovod i obe- slaný po šesti konšelích k němu do soudu přidati; a poněvadž jest se tomu vyro- zumělo, že mnohdykráte se trefuje a zvláště pak při horách, že strany, které o meze spolu činiti mívají, dosti chatrné a zřízení zemského neznalé osoby k purkrabí Hradu Pražského jsou vydávaly, a tou příčinou odkladové a prótahy lidem v jich spravedl- nostech se dály: i na tom jsme se všickni tři stavové snesli a srovnali, když by kdo purkrabí na které meze vésti chtěl, že má puovod i obeslaný místo těch šesti konšeluov po čtyřech osobách z stavu panského neb rytířského, osoby dobře zacho- valé, vydati a ty, když by se jim časně psaním od úřadu najvyššího purkrabství Pražského oznámilo, povinny budou na týž den, v obeslání mezním položený, na mezech se najíti dáti a purkrabí toho pomoci slyšeti a souditi. A jest-li že by ty osoby Úvod vydavatelův.

Strana XV
Úvod vydavatelův. XV prvé přísežné nebyly, tehdy aby přísahu k tomu soudu učiniti povinny byly. Než trefilo-li by se, že by některé město královské neb měštěnín o meze činiti měl a pur- krabí na meze vésti chtěl, jest-li že by těch čtyř osob stavu panského neb rytířského purkrabí k dosažení soudu míti nemohl, tehdy bude moci místo těch osob panských neb rytířských čtyři osoby přísežné, konšely z měst královských, k němu vydati.«12) Avšak nyní bývaly nesnáze zase s tím, že se obeslaní pánové k soudu v čas nesjížděli. Proto byl artykul sněmovní z r. 1567 změněn na sněmě, který byl držán v měsíci září r. 1575 tak, aby purkrabí vyjížděl na soud mezní se dvěma rady soudu purkrabského a svářící se strany aby postavily po třech osobách z stavu panského neb rytířského z blízského sousedstva. Nový artykul zní doslovně takto: »A jakož jest nejvyšší pan purkrabě Pražský ztížnosti některé ouřadu svého nejvyššího pur- krabství Pražského vznesl, předkem, kdež na sněmu obecním, kterýž držán byl na Hradě Pražském léta 1567 v pondělí po neděli Oculi, ten artykul vyměřen jest, co se soudu mezního a hraniěného dotýče, když by kdo purkrabí na které meze vésti chtěl, že má původ i obeslaný místo šesti konšelův po čtyřech osobách stavu pan- ského neb rytířského, osoby dobře zachovalé, vydati a ty, když by se jim časně od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského oznámilo, že povinny budou na týž den v obeslání mezním položený na mezech najíti se dáti a purkrabí toho pomoci sly- šeti a souditi, jakž též svolení sněmovní to v sobě šíře obsahuje: i poněvadž se v tom ten nedostatek nachází, že ty osoby stavu panského a rytířského, kteréž k tomu vo- leny a obsílány bývají, se časně nesjíždějí a strany na tom pro přetržení obeslání a nebo stanného práva, kdyby téhož soudu nedosadily, nebezpečenství nesou, i takto JMCská jakožto král český a všickni tři stavové ten artykul opatrovati a napravo- vati ráčí«: »Předkem, když purkrabě na kteréžkoli meze vyžádán bude, má purkrabě osoby dvě z soudcův a rad soudu nejvyššího purkrabství Pražského na ty meze, kteréž mu se viděti bude, vzíti a nicméně po třech osobách stavu panského neb ry- tířského z každé strany k dosazení téhož soudu, těm mezem, o kteréž činiti jest, blízké a přiležité, k purkrabí strany vydati a poznamenané k úřadu nejvyššího purkrab- ství Pražského hned při vyjití aneb po vyjití obeslání mezního časně dáti, aby li- stem od úřadu k témuž soudu obeslány byly, a ty mají beze všech výmluv a beze- lstných příčin na ty meze na den a čas položený přijeti. Jest-li že by pak kdo buď pro nedostatek zdraví aneb z jiných slušných a hodných příčin nemohl přijeti, má se časně psaním purkrabí opověditi a příčinu nepříjezdu svého oznámiti; a pak-li by ne- přijel ani psaním (jakž napřed dotčeno) se časně neopověděl, a nebo že by příčina slušná a hodná se nenašla, a to že by od strany ukázáno bylo, má ten každý té straně, od kteréž jest volen, pokuty padesát kop grošův českých dáti, a na toho každého hned při témž soudu mezním má stanné právo pro touž pokutu dáno býti; a ten každý, komuž stanné právo dáno jest, bude moci listem zatýkacím od úřadu 12) Sněmy české III. 385. Archiv Český XXX. 2

Strana XVI
XVI Úvod vydavatelův. nejvyššího purkrabství Pražského té pokuty dobývati. A nicméně jedna každá strana, bude-li míti dostatek přátel, bude moci osobu hodnou na to místo k dosažení počtu osob do téhož soudu purkrabí jmenovati, a když mu purkrabě rozkáže, má se a bude povinen každý tak a ne jináče zachovati a do téhož soudu tu hned dosednouti bez odpornosti. A kdož by z těch volených osob buď k radě JMCské a nebo kterémuž- koli soudu a neboližto ouřadu povinností prvé zavázán byl, ten má na touž povinnost do téhož soudu dosednouti; a kdož by povinnosti neměl, ten každý má ji k témuž soudu učiniti, leč by kterého obě strany dobrovolně z toho propustily a bez učiněné povinnosti trpěti chtěly. Než co se artikule téhož soudu mezního osob stavu měst- ského dotýče, jak by se při tom zachováno býti mělo, to se při témž artykuli sně- movním léta nadepsaného 67 zůstavuje.«13) Poněvadž však osoby od stran k soudu přidané nebývaly nestranné, byl ten artykul na sněmě, který byl držán na počátku roku 1585, pozměněn tak, aby purkrabí budoucně těchto šest nestranných přísedících ze stavu panského neb rytíř- ského sám volil. Zní pak artykul ten z r. 1585 doslovně takto: »O purkrabí na meze. A jakož jest nejvyšší purkrabě Pražský na JMCskou a stavy vznesl, že, když kdo purkrabě na meze vede a podle snešení, kteréž jest se na sněmu léta atd 75 stalo, od stran po několika osobách stavu panského aneb rytířského k purkrabí k slyšení a souzení stran místo konšeluov se přidává, že tu mezi týmiž osobami od stran k purkrabí přidanými nemalí odporové a zaneprázdnění bývají, a z toho že to pochází, že vydaní přátelé od stran toliko při těch, od kterýchž jsou vydáni, drží: a protož JMCská jest se s stavy snésti ráčil, když by tak purkrabě na meze veden býti měl, že bude moci sám osoby z stavu panského a rytířského nestranné, kteréž by mu toho slyšeti a souditi pomohly, k tomu obeslati, zachovajíc v tom ten způsob všelijak, jakž na svrchu psaném sněmu z strany obeslání osob a od stran přidávání vyměřeno jest.«14) Avšak i nyní zbývalo ještě dosti nesnází a nejistoty při jednání soudu mez- ního. Aby jim odpomohl, sepsal »na snažné a pilné toho vyhledávání urozeného a sta- tečného rytíře pana Jiříka mladšího Vratislava z Mitrovic na Zálší a Protivíně, purkrabí Hradu Pražského«, pan Jakub Menšík z Menšteina na Mokro- psech a Vonoklasech, místosudí království Českého, knížku O mezech, hra- nicích, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém, v které pojednává o tom, »jak se ten soud začíná a osazuje, též i jak se rozsudkové spravedliví podle předešlých starobylých zvyklostí a nálezů činiti obyčej mají«. Knížka tato byla k žádosti stavů na sněmě roku 1600 pronesené od purkrabí Hradu Pražského zároveň se spisovatelem znovu bedlivě přehlídnuta a potom od nejvyšších úředníků a soudců zemských při soudu zemském shromážděných »za hodnou i potřebnou, aby vytištěna a zřízením zemským stvrzena byla«, uznána. Císař Rudolf II. zvláštním privilegiem ze dne 23. června 1600 to potvrdil a schválil 12) Sněmy české IV. 285—286. — 14) Sněmy české VI. 566—567.

Strana XVII
Úvod vydavatelův. XVII Na sněmě r. 1601 sneseno jednosvorně, »aby touž knížkou vuobec i jeden každý v tomto království při mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní se řídili a spravo- vali, zřízením zemským aby byla stvrzena, a předepsané JMCské privilegium aby ve dsky zemské vepsáno a na zámek Karlštein mezi jiné listy a majestáty aby schováno bylo«.15) Knížka Menšíkova18) má titulní list se znaky zemí koruny České napřed a se znakem císaře vzadu, 13 listů úvodu, na zadní straně posledního z nich trojdílný obraz soudu mezního (nahoře průvod po sporných mezích, uprostřed přísahy svědků u hrobu a v hrobě, dole sedění soudu u stolu pod stanem), 118 listů textu, 29 listů abecedního věcného rejstříku a na posledním listu vpředu znak Menšíkův, vzadu označení tiskárny dědice Jana Šumana. Text má následující odstavce: Meze a hra- nice co jsou? Odkad slove? Co jest soud mezní? Co jest rozepře mezní? Kdy se začíná? Kdy zase pomíjí? Kolikerá jest? O užívání soudu mezního. Odkud pochází rozepře mezní? O opatrování mezí a hranic. Proč jest soud mezní nařízen? Soud mezní má býti pokojně řízen. Co k soudu meznímu náleží? Původ co jest? Obeslaný co jest? Soudce co jest? Původa povinnost přátelská před soudem. Původa povin- nost právní. Obeslání hlavní od původa k úřadu. Původ čeho má šetřiti při svém obeslání. Obeslaného povinnost přátelská před soudem. Obeslaného povinnost právní. Původa i obeslaného povinnost. O správci a držiteli dědin ve správě zavázaných. Obeslání správce neb držitele dědin hlavní od původa k úřadu jak se podává? O půhoních k svědomí pro postavení a položení. Půhon pro postavení. Povinnost pana purkrabí a úřadu. Obeslání hlavní původa od úřadu. Tyto potřeby má pů- vod nahotově míti. Obeslání hlavní obeslaného od úřadu. Obeslání hlavní správcí nebo držitele dědin ve správě zavázaných od úřadu. Obeslání hlavní pánův soud- cův. Překážka kdyby se tomu sročení stala. Odklad rozepře sročené původu i obe- slanému. Odklad rozepře sročené správci neb držiteli dědin ve správě zavázaných. Odklad rozepře sročené pánům soudcům. Odklad rozepře sročené pohnanému pro postavení, pro položení i k svědomí. Původ má o nové srocení žádati. Sročení zase po odkladu původa. Sročení zase po odkladu obeslaného. Sročení zase po odkladu držitele nebo správce dědin ve správě zavázaných. Sročení zase po odkladu pánův soud- cův. Sročení zase po odkladu pro postavení, pro položení i k svědomí. O nákladu na vejpravu. O vejpravě pro pana purkrabí, osoby a potřeby úřadní. O zasednutí do soudu. Přísaha pánův soudcův. Přísaha rychtáře. Zahájení soudu. Stavení svědkův. Přísaha svědkův v hrobě. O mluvení k zdvižení obeslání hlavního. Vedení mezí a hranic od svědkův původa. Vedení mezí a hranic od svědkův obeslanébo. O slyšení rozepře. O naučení. Odklad rozepře k vejpovědi pro naučení. Obeslání zase původa i obeslaného po naučení k výpovědi. Obeslání správce nebo držitele dědin ve správě zavázaných po naučení. Obeslání po naučení k vejpovědi pánův soudcův. O řádu 15) Sněmy české X. 44—45, 57—58 a 187. — 16) Knížku tuto vydal znovu r. 1883 JUDr. Hermenegild Jireček ve svém »Codex juris bohemici« IV. 5. str. 148—218. 2*

Strana XVIII
XVIII Úvod vydavatelův. při sjezdu k vejpovědi. Pan purkrabě nemohl-li by sám osobně na meze vyjeti. O povinnosti pánův soudcův. O povinnosti písaře soudu. O povinnosti rychtáře mezního. O spravedlnosti stran na tomto soudu. Průvod kolikerý jest? Nános neb nákladek kamení. O strouze. O potoku. O průvodu listovním. O užívání. O mezníku a hraničníku. O znamení mezním obecně. O znamení mezním v stromu. O zrostu stromu. Znamení v dřevé spáleném. O poznání znamení v dřevě, jak staré jest. O rozdílu zrostu dříví. O dubu. O rozdílu dubův. Jedle, smrk, borové i sosnové dřevo. Bříza. Vrba. O kamenu mezním. O svědcích. Svědek co jest? Povinnost svědka. O vejpovědí. O mezní vejpovědi. O škodách útratných a nákladných. O další stran potřebě. »Soud mezní proto od předkův našich jest nařízen, kdyby tak jeden dru- hému v mezech proti spravedlivosti překážku činil, aby tím soudem jeden každý při svých spravedlivých mezech byl zachován, a dáleji, aby sešlo z větších skrze to odporův, roztržitostí, nevolí, vejtržností i vejbojův ano i mordův, kteříž nejvíce při těchto mezních nedorozuměních se přiházejí a trefují, tak že někdy z obou stran lidé v velkým počtu v zemi mírné a pokojné pod řádem a právem na sebe pro meze sahají.«17) Postup při soudu mezním byl v stručnosti následující. »Když se pů- vodu v meze od souseda vkračuje, dobře jest, aby s tím dlouho nemlčel, ale hned brzo o to nejprvé přátelsky s sousedem svým jednal, jemu to, jaké mu se ublížení od něho nebo lidí jeho děje, předložil a o to se staral, mohlo-li by to přátelsky mezi nimi spokojeno býti tak, bylo-li by co na nedorozumění, aby se raději sami o to přátelsky srovnali a sobě své meze, vyjedouc nebo vyjedouce na to, obno- vili.... A když pak žádné přátelské hledání, jednání a napomenutí při sousedu jeho k spokojení platnosti přinésti nemůže a on se spokojiti nechce, tak že se k soudu meznímu o retuňk utéci původ musí, tehdy nejprvé původ má sám osobně v šraňcích vyžádati pana purkrabí Hradu Pražského na JMtech páních a vladykách na plném soudu zemském větším na meze a hranice, jmenujíce místo, kde a proti komu; a když mu toho povoleno bude a relaci od JMti neb JMtí ke dskám o tu věc se vykoná, potom má při panu purkrabí jednati o příležitej a pří- hodný čas; když by pan purkrabě den a rok k souzení týchž mezí uložil a vyroz- umějíc o jistém dni, obeslání své hlavní mezní pořádně sepsaný, kterýmž druhou stranu obsílá na meze, k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského má podati; a to podle vyměření zřízení zemského nejméněji šest nedělí před stáním k ouřadu dodáno býti má.«18) »Když obeslání hlavní mezní k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského se podá, již sám pan purkrabě Hradu Pražského jménem a tytulem svým a úřadu svého . . . má obeslati předně původa, doložíce mu na ceduli s jakým počtem koní, 11) Menšík, 10. Dle poznámky níže při č. 14. položené byl r. 1535 na mezech zabit Mi- kuláš Hruška z Března. — 13) Menšík, 12—13.

Strana XIX
Úvod vydavatelův. XIX vozův, pro něho a osoby úřadní, s jakými potřebami vyslati a nahotově býti má. Též i obeslaného má obeslati, a již dále také pány soudce.«19) Soudci purkrabímu přidanými bylo původně a to až do roku 1567 dvanácte konšelův po šesti od každé z obou stran, potom dle svrchu uvedených snesení sněmovních v létech 1567—1575 osm osob z stavu panského neb rytířského po čtyřech od každé z obou stran, v lé- tech 1575—1585 dva radové soudu purkrabského a šest osob z stavu panského neb rytířského po třech od každé z obou stran, což bylo na sněmě r. 1585 pozměněno tak, že purkrabí má sám těchto šest osob nestranných jmenovati. Menšík ve své knížce uvádí, že purkrabí má obeslati »dvanáct osob stavu panského a rytířského, tak aby na týž den s východem slunce na týchž mezech se najíti dali, takových rozepří mezních (je spatříce) slyšetí a rozsouditi jemu nápomocní byli.« 26) »Jest-li že by pak osoby z stavu panského a rytířského k soudu obeslané všecky se nesjely za jakýmikoliv příčinami, tehdy pan purkrabě nicméně v počtu desíti osob ten soud mezní zasednouti, říditi a konati bude moci, a v čas potřeby a nedostatku osobu neb osoby hodné, kteréž by tu na mezech přítomné nalezl, z stavu panského neb rytířského obrati a do soudu dosaditi.«21) »Tyto potřeby má původ nahotově míti: 1. Vůz a koně pro pana purkrabí a pány raddy příhodné odeslati k úřadu. 2. Vůz a koně pro registra, pí- saře soudu a rychtáře mezního. 3. Útratu na cestu a co panu purkrabí podle vy- měření zřízení zemského od vejjezdu deset kop míšeňských náleží, to odeslati. 4. Stan na mezech míti rozbitej, v něm dva stoly, stolice a lavice. 5. Motyky, krátce, rejče, lopaty, píly, sekery, dláta a k tomu dva dělníky správný, kteří by udělali, co se jim rozkáže. 6. Opatření na mezech stravou a přeležením podle sluš- nosti pro pana purkrabí a osoby úřadní s čeládkou jich.« 22) »S tím počtem koní a vozův, podle napřed psaného oznámení, pro pana pur- krabí Hradu Pražského strana původní na Hrad Pražský k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského aneb v místo jemu ukázané poslati a témuž panu purkrabí pět kop grošův českých, prvě než-li by na meze vyjel, dáti a položíti, stravou a jinými potřebami jeho i jiné osoby úřadní a čeládku jich na cestě a na mezech opatrovati má. Nebo zase strana obeslaná téhož pana purkrabí potom na svůj ná- klad vozmi a koňmi, stravou a jinými potřebami až domů v slušnosti, jakž na osobu jeho i jiné osoby úřadní přísežné náleží, opatřiti a tolikéž témuž panu pur- krabí pět kop grošů českých dáti jest povinen.«23) »A když se již na ty meze sjedou. a když jest dostatek soudcův, má pan purkrabě stranám předložení učiniti, mohou-li se o to, oč tak mezi nimi na rozepři jest, smluviti, že rád s nimi chce popracovati,24) a jest-li že se smluviti nechtí, tu hned na strany otázku učiniti, již-li sou strany s svědky i se všemi potřebami na- 19) Menšík, 27--28.— 20) Menšík, 28. —21) Menšík, 55. —22) Menšík, 30--31.— 23) Menšík, 54. 24) To se dosti často podařilo, jak dokazují přátelské smlouvy níže pod č. 27, 40, 41. 69, 75, 78, 83, 87, 88, 94, 100 a 101 položené.

Strana XX
XX hotově. Jsou-li strany nahotově, tu hned má býti na tom místě, odkad se ten od- por mezí začíná, hrob vykopán k východu slunce obrácený, však v gruntech strany původní nezodpořilých, a ne v gruntech vlastních obeslaného, o které není odporu. Mezi tím časem pánům soudcům má býti vydána přísaha v tato slova: Přísa- háme ..., že v tomto soudu mezním, k němuž sme voleni a povoláni, pravdu vésti a křivdu tupiti, tejnost raddy zachovati chceme, a to ani pro přízeň ani pro ne- přízeň ani pro kterú jinú věc. Tak nám pomáhej Pán Bůh i všickni svatí.«25) »Potom pan purkrabě má promluviti ku pánům soudcům, aby vstoupili do čtyř lavic a se posadili. A když zasednou, pan purkrabě maje nahotově také osobu hodnou, dobře zachovalou, kterémuž by úřad rychtářský na těch mezech poručil, na tu osobu má ihned zavolati, aby vystoupil, jemu předložiti, poněvadž tu povinnost rychtářskou k sobě přijal, podle práva mezního přísahu aby vykonal a dále se náležitě podle té povinnosti a vyměření úřadu rychtářství mez- ního zachoval. A ta osoba má tu hned přísahu učiniti: Přísahám Pánu Bohu i všem svatým, cožkoliv od práva mluviti budu o tyto meze a hranice, že to všecko věrně a právě povím a v povinnosti rychtářský při tomto soudu mezním tajně, náležitě, upřímně a spravedlivě se zachovám, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro kterou jinou věc. Tak mi toho dopomáhej Bůh i všickni svatí.«26) »A tu hned rychtář má zahájiti soud v tato slova: Já tento soud za- hajuji boží mocí, nejjasnějšího knížete a pána pána Rudolfa II., voleného římského císaře, uherského a českého krále atd., mocí, urozeného pána pana N. z N., nej- vyššího purkrabí Pražského, mocí i těchto pánův soudcův mocí, v tomto soudu všecku poctivost připovídám a nepoctivost zapovídám, a jest-li kdo v tom soudu přečiní řečí, jdi jemu na peníze, pak-li skutkem, jdi jemu na hrdlo. A pan pur- krabě se pány soudcími mají k tomu zahájení pro vážnost státi a všickni jiní to- likéž s odkrytými hlavami.«27) »Potom pan purkrabě vezmouce potaz má oznámiti, aby strany daly svědky své poznamenaný. A když nejprvé původ, potom obeslaný své svědky dají po- znamenaný, pan purkrabě má oznámiti, aby se jména svědkův čtly, a po přečtení, chce-li kdo svědky naříkati, má o to tu hned z hodných příčin slyšáno býti; pak-li žádný žádného svědka nenaříká, již potom žádného svědka víceji naříkati moci ne- budou, než svědomí jich postačiti má. Potom má pan purkrabě oznámiti, aby svědci ven k hrobu vyšli a v hrobě na božím umučení toliko v košilích, bosi a bez pásův, s odpatými obojky, s nepřikrytými hlavami, kleče přísahali. A když se svědci svle- kou, tu hned těm svědkům má se dostatečně předložiti, že sou se nazí, obnažení, na svět zrodili, a tak že budou státi před trůnem spravedlivého soudce v den po- sledního soudu; že pak obnažení nad hrobem stojí, to znamená každého smrt, a hrob tento že znamená hrob ten, do kterého po smrti vloženi budou a z kterého k tomu soudu před trůn toho spravedlivého soudce jíti, se postaviti a ortel i na toto své Úvod vydavatelův. 25) Menšík, 55—56. — 26) Menšík, 57—58. — 23) Menšík, 58.

Strana XXI
Úvod vydavatelův. XXI vysvědčení slyšeti mají; aby sobě to bedlivě rozvážili a myslili, jako by hned do hrobu onoho po smrti vloženi býti měli, a pravdu, neohlédajíce se ani na pány své ani žádného jiného člověka, ani pro přízeň ani pro nepřízeň, o těchto mezech, čeho sou povědomi, aby vysvědčili. A když tak stanou nad hrobem proti slunci, tu se jich má rychtář dotázati po třikráte, již-li sou hotovi přísahu konati. Když řeknou, že sou hotovi, tehdy napřed svědkové strany původní a potom také svědkové strany obeslané vždy po jednom, dvou, nebo třech i více, jakž hrob postačiti může, pravú nohou mají vstoupiti do hrobu; a má každý tam kleknouti vlože dva prsty na boží umučení a přísahati v tato slova: Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, v této při, kteráž jest mezi A. s jedné a B. z strany druhé o ty meze a hranice, o kteréž jest mezi nimi pře, že to, čehož sem dobře povědom, právě a spravedlivě povím, povedu a ukáži, a to ne pro přízeň nebo nepřízeň ani pro kteroukoliv věc. Tak mi Pán Bůh pomáhej, všickni svatí. Amen. Co se lidí stavu panského neb rytířského dotýče, kteříž by k svědomí na mezech od kohožkoliv potřebováni byli, ti mají pří- sahu učiniti zdvihnouce dva prsty a stojíce nad hrobem proti východu slunce. Tu se má pilně poslouchati, aby jedenkaždý svědek právě slova přísahy vyříkal. Potom mají se svědci z obojí strany zejména v stanu zapisovati; a napřed svěd- kové původa, potom obeslaného, jakž přísahají, tak potom zapisováni býti mají.«28) »Obeslání hlavního k zdvižení má býti mluveno před tím, než-li svědkové meze povedou, a také prvé, než-li se v svém svědomí vyjeví. Posavad k zdvižení rozdílným časem a někdy teprva po vedení svědkův se mluvilo, o čež mezi stranami velké roztržitosti a pánům soudcům zbyteční zanepráždnění i času daremné maření bývalo. A protož, jest-li že by strana obeslaná k zdvižení mluviti chtěla, má se ku panu purkrabí hned po zapsání svědkův ohlásiti; pan purkrabí se pány soudcími mají do soudu zasednouti, strany vyslyšeti a o to zdvižení brzký konec učiniti, tak aby svědkové se tu dlouho nedrželi.«29) »Po vyřízení té věci, a nebo jest-li že k zdvižení žádného mluvení nebude, již svědkové strany původní mají jeden za druhým napřed jíti po těch mezech a hranicích, kdež vědí, a pan purkrabě se pány soudcími má hned za nimi jeti nebo jíti. Ale svědkové strany odporné mají nazad jíti, za panem purkrabí a soudcími. A tu těm svědkům, kteříž napřed meze vedou, nemá žádný překážeti předcházejíc aneb okřikujíc je aneb jaké návěští jim činíc, ani mezi ně choditi. A když původovi svědkové dovedou na místo, pokudž o meze a hranice jest rozepře, tehdy svědkové strany odporný mají zase vésti po mezech a hranicech, kdež vědí, a také mají napřed jíti a svědkové původovi zase nazad. A na tom ve- dení těch mezí mají svědkové obojí strany jedni každí na svých mezech ukazovati hraničníky, mezníky, znamení mezní; přijdou-li kde k jakému místu, na čem co zá- leží, tu se zastaviti, ukázati a správu dávati mají; toho druhá strana doslýchati, vědí-li a mají-li co, k tomu zase se ohlásiti, ukázati a správu dáti mohou, vše po- 23) Menšík, 58—61. — 29) Menšík, 61.

Strana XXII
XXII Úvod vydavatelův. kojně, uctivě; a páni soudcové tomu všemu vyrozuměti mají a vždycky v prostředku býti; a to pilně má poznamenáno a sepsáno býti, pokud a jak svědkové které strany vedou, jaké mezníky a znamení mezní v tom svém vedení ukazují, co k nim pro- mlouvají a v čem sou sobě strany, o kterém mezníku a znamení mezním neb jinak, na jakém sporu, a to vše potom do pře vedení má od písaře pojato býti«.30) »A když se tak všecko obvede, tedy pan purkrabě se pány soudcími má soud zasednouti na těch hranicích v stanu po straně a na gruntech původa a tu má rozkázati na strany zavolati, obeslání hlavní čísti; po přečtení obeslání hlavního mezního původ nebo obeslaný má dáti zavolati na obeslání správcí svého obeslaného, nebo držitele dědin správních, též držitel dědin na správcí svého obe- slaného, po přečtení svého obeslání, o zastoupení; a po přečtení téhož obeslání týž správce neb držitel dědin správních chce-li zastoupiti, to při tom, pak-li se ohlásí, že není povinen zastupovati, to písař soudu má při tom obeslání poznamenati, že, když na to obeslání zavoláno bylo, obeslaný se ohlásil, že z hodných příčin zastu- povati není povinen; a již dále ta rozepře jíti má. Předně, původ své obeslání pro- vozovati a obeslaný odvozovati mají. A tak pan purkrabě při soudu mezním ten soud mezní řiditi a spravovati má podle práva. Právo jest pak zřízení zemský, předešlé vejpovědi, nálezy a praejudicata, staří obyčejové a zvyklosti, kteréž nejsou proti právu. Co se koliv od stran a svědkův jich ukazuje, pan purkrabě s pilností šetřiti, je spatřiti, a co se k tomu mluví, tomu všemu dobře vyrozuměti, a to, jak stará a podstatná ta znamení sou, uvážiti, která strana co podstatnějšího ukazuje, jakej počet, jak podstatných a jak starých svědkův, od kolika let svědčících, jaké a v čem, v jakých ty pře podstatách, srovnání jich jest, a sou-li toho povědomi, o čem jich vysvědčení jest, sami-li to pamatují, či-li sou od jiných, od koho a jakých lidí slyšeli a viděli, co svědčí: to vše vyslyšíce volně, jednu i druhou stranu, časně po zavření jedné i druhé strany té rozepře stranám rozkázati vystoupiti a písaři tu všecku při, jakž mluveno, vedeno, co ukazováno bylo, rozkázati přednésti, a potom podstatu té rozepře všecku, na čem záleží, oč činiti, jaká spravedlivost původa, jaká obrana obeslaného, jak kdo svú rozepři ukázal a provedl, opáčiti a pánům soudcům předložiti a bedlivě toho šetřiti má, aby jeden každý z pánův soudcův tomu všemu, co k přímluvě jeho náleží, dobře a gruntovně vyrozuměl, a po vyrozumění přímluvu svou s podstatou učiniti mohl, a již dále po pořádku na pány soudce, aby se k té při přimlouvali, podati.«31) »A jest-li že by se trefilo a potřeba kázala zvláště v pilných, velkých, nových případnostech, a nebo jest-li že by se páni soudcové nemohli v čem snésti, po druhé i po třetí přímluvy obcházeti mají.... A po dobrém, pilném a bedlivém uvážení, na čem se větší počet pánův soudcův podstatně snesou, tak a podle těch přímluv má a jest povinen pan purkrabě potaz zavříti, ač není-li v tom obzvláštní nějaké 20) Menšík, 62—63. — 31) Menšík, 63—65.

Strana XXIII
Úvod vydavatelův. XXIII hodné příčiny, že by snad o tu rozepři od JMti pánův a vladyk nau- čení musil vzíti.«32) »Což, jest-li že by k tomu měl hodnou příčinu, tehdy (doslyšíc však tu ro- zepři zouplna až po zavření jí od stran) má odložiti té pře stranám z hodných, dů- ležitých a nevyhnutelných příčin s tím doložením, když se jim zase dá znáti, aby se před soud v té při postavili a oznámením dalším soudu spravili; a to naučení hned beze všeho dalšího odkladu ihned při nejprv příštím soudu zemském vyřiditi a potom brzy, neprodlévaje, zase strany, pány soudce, a kohož potřebí, obeslati, vše na náklad původa.«33) Když tak všickni účastníci soudu poznovu byli obesláni, purkrabí Hradu Pražského »na uložený čas přijedouc zase na též meze se pány soudcími, do stanu jíti, do lavic zasednouti, soud dáti zahájiti, stranám kázati vystoupiti, pánům soud- cům, jaké jest naučení dostal od JMti pánův a vladyk na plném soudu zemském, to přednésti, z uvážení jich společného vejpověď písaři má poručiti sepsati, a když nahotově vejpověď bude, stranám kázati vstoupiti, na ně zavolati, vejpověď čísti dáti, a po též vejpovědi v přítomnosti některých neb všech pánův soudcův, jest-li kde potřebí, podle vejpovědi meze a hranice obnoviti neb mezníky saditi a znamení mezní dělati, to vykonati má«.34) »A pro památku budoucí má na nich některým a zvláště mladým lidem skrze rychtáře mezního po pardusu nebo po lopatkách roz- kázati dáti.«35) Takové naučení vyžádal si na soudu zemském purkrabí častěji, jak ukazují pře níže pod č. 7,9, 10, 14, 15, 19, 22, 24, 30, 31, 33, 36, 38, 42, 43, 45, 48, 50, 51, 52, 56 63, 64, 67, 72, 73, 76, 77, 79, 80, 82, 85, 90, 92 a 96 položené. Tím ovšem se pře často dosti značně protahovala; tak k. p. ve při mezi Jiřím z. Valdšteina a Kryštofem z Jandorfu (č. 67) konalo se mezování roku 1551 a vejpověď vynesena až dne 4. srpna 1553; pře mezi Benešem Bukovským z Hustiřan a Natanaelem z Černína (č. 10) počala se za purkrabí Bohuslava Chrta z Ertína, vejpověď vynesl však pur- krabí Jan Byšický z Byšic teprvé dne 8. listopadu 1532; jednání ve při mezi kapi- tulou kostela Pražského a Janem Pešíkem z Komárova (č. 80) provedl purkrabí Jiří Kalenice z Kalenic, ale vejpověď vynesl nástupce jeho Albrecht Kapoun ze Svojkova. Z téže příčiny a zároveň »z příčin veliké zimy a nečasu i také rozvodnění těch míst, odkud se vésti začíti má«, přerušeno dne 24. března 1563 jednání ve při mezi Adamem z Vartmberka a Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu (č. 96) a vejpo- věď vynesena až dne 24. dubna 1566. »Jest-li že by se kdy trefilo, že pro příčinu smrti nebo nemoci nebo jinak bezelstně pan purkrabě Hradu Pražského sám osobně k soudu meznímu a nebo k obnovení a sazení mezníkův podle vejpovědi jeti by nemohl, nejvyšší pan pur- krabě Pražský má osobu hodnou z pánův rad a soudcův soudu svého nejvyššího pur- krabství Pražského k tomu obrati a tu s listem mocným pod pečetí svou k tomu 32) Menšík, 65. — 33) Menšík, 66. — 34) Menšík, 69. — 35) Menšík. 116. Archiv Český XXX. 3

Strana XXIV
XXIV vyslati, kterážto osoba ten soud mezní a povinnost všecku pana purkrabí Hradu Pražského na tom soudu mezním řiditi a vykonati má vším tím spůsobem, jako by sám pan purkrabě Hradu Pražského tu přítomný byl; však hned při začátku má dáti v stanu ten list přečísti. Ale bez velké hodné příčiny, a zvláště když pan pur- krabě Hradu Pražského živ a zdráv jest, se to státi nemá.«36) »Nachází se paměť, že za starodávna s panem purkrabí Hradu Pražského na tento soud jezdil i jeden úředlník od desk a zvláště místopísař,37) jemuž právo o mezním soudu bylo známo, a pan purkrabě se s ním dělíval o důchody. Ale jakž z jiných mnohých věcí nepotřebných, kteréž se někdy při tom soudu za- chovávaly na mezech, tak také z tohoto jest od dávního času sešlo.«38) »Písař k soudu meznímu béře se osoba přísežná od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, a tomu se nedává jiná přísaha; než s pilností šetřiti má, aby obeslání od úřadu vlastně, jakž se jemu do rukou podá, slova od slova bez proměny a bez obmeškání časně vyšlo a nejméně čtyry neděle před stáním dodáno bylo; registra soudu toho bezpečně opatřená na meze aby s sebou přivezl a je na mezech opatřil a zase domů k ouřadu dovezl. Pak-li by se jemu v tom skrze ne- opatření na voze neb v hospodě a v stanu od někoho jaká překážka dála, to od pana purkrabí opatřeno býti má. Na mezech pánům soudcům, rychtáři i svědkům přísahy vydati, svědky pořádně zapsati, na vedení svědkův, jaké jich od jednoho místa k druhému ukazování a vedení, i také o jednom každém místě, mezníku a znamení mezním oznámení a správy, to všecko poznamenati, ano i také dále od stran pře vedení, rozepře, mluvení a pře líčení, to vše pořádně sepsati, na jaké průvody, pro- bata a allegata se strany táhnou, to též vyznamenati, po zavření pře panu purkrabí a pánům soudcům všeckno, což poručeno bude, zase přednésti, vejpověď podle ozná- mení a přímluv pana purkrabí a pánův soudcův sepsati, při vstoupení stran všecko pře vedení s plným poznamenáním, vedení svědkův i vejpověď přečísti a publiko- vati, a summou v tom ve všem, tak jakž povinnost jeho o věrnosti a tejnosti i ji- nak podle vyměření zřízení zemského to v sobě obsahuje a zavírá, se zachovati má a jest povinen. Za každé obeslání mezní hlavní i jiná, též za každý půhon k svě- domí platí se písaři soudu toho dvojnásob jak při soudu purkrabským, totiž se platí po 12 groších českých za každý půhon a obeslání jednoho práva. Památného na tomto soudu od jedné vejpovědi dává se čtyry kopě grošův českých, od svědků po šesti groších českých jednoho práva; z toho polovici tři groše berou páni soudcové, kteří sou při zapisování svědkův, druhou polovici tři groše český béře písař soudu; a od předkládání béře písař sám po šesti groších českých. Vejpověď mezní i s pře vedením vše pilně, pořádně, zouplna když se do kněh mezních vejpovědních vpíše, má také hned pod touž vejpovědí napsati jména pánův soudcův i také svědkův, Úvod vydavatelův. 36) Menšík, 69—70. 31) Viz výše na str. XII. spis mistra Prokopa z kodexu Talmberského. 38) Menšík, 70.

Strana XXV
Úvod vydavatelův. XXV jakž napřed strany původní i strany obeslané i také relaci o škody, kdyby vyšla; nebo na tom po časech sobě lidé potřebu svou zakládají.«30) »Rychtáře mezního při tomto soudu povinnost přední jest tato: soud zahá- jiti, stranám poroučeti vystupovati a odstupovati, zase vstupovati, nedati se lidem na pány soudce, písaře a místa právní tisknouti, na ně a mezi ně nakoukati, když se svěd- kové zapisují, okolo stanu vně žádnému nedati poslúchati, též nedati svědkův roz- pakovati při přísaze a na vedení jiným osobám krom osob soudu, mezi svědky ne- dati se tříti, než aby svědkové jeden za druhým pokojně jíti a při meznících a mí- stech, které ukazují, správu volně dáti mohli, obzvláštně aby žádný z svědkův, kteří meze vedou, nepředcházel a jich neučil a nenapravoval a návěští jim nedával. A to rychtář, když se má vedení začíti, stranám a všem vůbec oznámiti a zapověditi má pod pokutou i jinak všelikterak. Rychtář toho má se vší pilností šetřiti, aby při tomto soudu vážnost, uctivost, pokoj, tichost a všeliká šetrnost byla zachována; žád- ného křiku žádnému nepřehlídati, ale časně lidi okřikovati jest povinen. Také ne- má dopustiti žádnému žádnou braní, ručnicí, kordem, voštipem nebo podobnou braní na meze, před soud, do stanu ani také na vedení předstupovati. Pak-li by se kdo toho dopustil, bude povinen se s rychtářem o pokutu peněžitou smluviti. A za práci jeho strana původní až do rozeznání o škody jednu kopu grošův od jedné každé pře jemu dáti jest povinna; a při panu purkrabí a jiných osobách ouřad- ních fůrou a stravou má býti opatřen.«40) Ačkoliv knížkou Menšíkovou byla přesně vytčena pravidla, dle kterých soud mezní držán býti měl, zdá se, že soud ten již v této době kolem roku 1600 velmi zřídka byl držán. Snad příliš veliký náklad s ním spojený nelákal strany, aby si vyžádaly pana purkrabí Hradu Pražského na sporné meze. A také bylo někdy velmi těžko dokázati, že se jedná výhradně jen o meze — a jen o těch směl soud mezní rozhodovati — a ne také o grunty, které těmito mezemi byly ohraničeny. A spory o grunty náležely před soud zemský. Ať tomu jest jakkoliv, tolik jest jisto, že ob- novené zřízení zemské z r. 1627 soud mezní nezná, odkazujíc žaloby o mezníky a hranice před soud zemský větší. Ustanovujeť jen v článku B. 10 do- slovně takto: »Před soud náš zemský větší náleží předně ty žaloby, které se stat- kův pozemských a dědictví dotýkají. Item z pokut pro vykopávání, porážení neb jakkoliv jináč změnění mezníkův hraničných«; a v článku Q. 38: »Kdož by kolivěk komu mezník aneb mezní dřevo vykopal, přesekal, buďto jinam přesadil neb za- kopal, aneb jakkoli jinak se to státi mohlo, bez vůle a vědomí toho, s kýmž ty mez- níky spolu má, předělal, ten druhému z jednoho tak změněného mezníku aneb mez- ního dřeva, též změněného mezního znamení dvadceti kop gr. č. propadne, a ten, kdož se toho dopustil, může z dotčené pokuty před naším soudem větším zemským obviněn býti.« V článcích F. 22—28, v nichž se jedná o soudu purkrabském a jeho příslušnosti, není o mezech a hranicích ani zmínky. — 36) Menšík, 76—78. — 40) Menšík, 78—79. 3'

Strana XXVI
XXVI Úvod vydavatelův. Dle způsobu u jiných soudů obvyklého měla by i u soudu mezního býti aspoň trojí registra: 1. registra obsélací mezní, do nichž se zapisovala obeslání ku přem o meze, 2. registra svědomí mezní, do nichž se zapisovala svědectví svědků ústní i písemná, a 3. registra vejpovědní mezní, do nichž se zapisovaly vejpovědi soudu mezního. Zda-li byla skutečně u soudu toho nějaká registra svědomí, nelze dnes říci; žádná se nezachovala a nikde ani zmínky o nich se nenachází. Registra obsélací mezní se sice nezachovala, ale jmenují se výslovně ve přích z let 1573 a 1574 níže pod č. 100 a 101 položených, kde se z nich citují obeslání zapsaná na listech F. 11 a L. 19; jinde, a sice od č. 71 a 72 z r. 1554 a 1555, odkazuje se k nim prostě počínajíc listy D. 13 a 14, z čehož lze souditi, že zápisy na prvních listech byly asi z doby kolem roku 1530. Registra vejpovědní mezní byla při úřadě nejvyššího purkrabství Pražského roku 1600, v kterém Jakub Menšík knížku svou o soudu mezním vydal, troje. Menšík totiž tvrzení svá o tom, jak nutno na soudu mezním si počínati, dokládá vejpověďmi soudu toho z doby předcházející, ale cituje jen troje registra vejpovědní, tak že za to míti musíme, že jich za jeho času v úřadě purkrabském více nebylo. Jsou to: 1. Registra stará stranní vej- povědní červená, z nichž na listech 4, 87 a 106 cituje vejpovědi vynesené v lé- tech 1511 a 1512 a registrované na listech C. 15 a C. 16;41) 2. Registra stará vejpovědní mezní, jež uvádí nejčastěji k. p. na listech 6, 10, 17, 59, 73, 106 atd. a 3. Registra nová vejpovědní mezní, z nichž na listu 17 dokládá se vejpovědi roku 1589 vynesené a na listu neb pod číslem E. 15 registrované. Z re- gister těchto zachovala se až na naše časy toliko Registra vejpovědní mezní z let 1508—1577, dle Jakuba Menšíka »stará«, na rozdíl od »nových«, která co pokračování jich v čtvrté čtvrti XVI. sto- letí byla založena a za jeho života v užívání. Nacházejí se nyní v archivu Musea krá- lovství Českého pod č. 76, sign. IV. A. 2. Registra tato obsahují »pře o meze, na kteréž JMt páni páni a vladyky na plném soudu zemském ráčili jsou rozkaz učiniti, aby pan purkrabí Hradu Pražského podle úřadu svého, jakž jest za řád vyjel, a spravedlivý konec mezi stranami učinil,« zároveň s vejpověďmi, kteréž »purkrabí Hradu Pražského maje při sobě konšely přísežné (po roce 1567: »se pány soudci k právu meznímu podle sněmovního nařízení obeslanými«) vedle práva mezního z plného soudu tudíž osazeného a zahájeného, vyslyšavše svědomí a vedení svědkóv a pokazování, to vše pilně váživše,« vynesl. Registra byla vázána v tuhé žlutavé kůži, jež trojím řeménkem pevně byla stažena a svázána. Z původní této vazby zachovaly se jen části, které na nové tuhé desky jsou přilepeny. Na přední desce byl nyní již značně vybledlý nápis: Registra vej- povědní mezní od 1508 až d o 1575. Zřízena jsú od urozeného pána Jana Byšického z Byšic, purkrabí Hradu Pražského, léta atd. 41) Níže v čísle 44 uvádí se vejpověď z r. 1540 zapsaná v těchto registrech stranních na listu M. 11.

Strana XXVII
Úvod vydavatelův. XXVII MVCXXXIIII v pondělí po hodu Marie Panny na nebe vzetí [17. srpna]. Na svrchní bílé ořízce jest druhý původní nápis Mezní registra. Na přední straně prvního listu jsou tři přísahy purkrabí Hradu Pražského z let 1535, 1542 a 1555;42) pod nimi poznámka: »1544 f. IIII. post Simonis et Jude učinil pří- sahu Hynek Svatopolský.« 43) Na zadní straně téhož listu počíná se rokem 1437 se- znam purkrabí Hradu Pražského nadepsaný: »Tito jsou byli purkrabové menší na Hradě Pražském za paměti pana Rozvody starého,« který na dvou následujících listech, pokud nebyly vyplněny rejstříkem, pokračuje a částečně vlastnoručními zápisy jednotlivých purkrabí jde až do roku 1706. Seznam tento otiskl sem doslovně v článku Purkrabí Hradu Pražského v létech 1438—1711 ve Věstníku královské české Společnosti náuk 1903 č. 12. Na listech 2—10 jest část rejstříku alfabetického dle křestního jména strany obesílající, obsahující písmena A—O; ostatek chybí; byl patrně vytržen zároveň s prvními dvěma listy textu, z nichž jen malé zbytky zůstaly. Listy textu byly původně číslovány A. 1, A. 2 atd., ale toto číslo- vání sahá jen do A. 11; dále jsou označeny jedním číslem celé jednotlivé pře, ať za- bírají listů co koliv, a sice A. 12—20, B—E po 20; tímto číslem E. 20, které označuje spor skončený smlouvou roku 1574 se závěrečnou poznámkou z roku 1575 registra vlastně se končí, což odpovídá údaji na desce. Na následujícím, původně neozna- čeném, listě zapsána jest ještě pře z roku 1577, ale jen z části; byla patrně potom v úplnosti přepsána již do Register nových vejpovědních mezních. Dle nového po- čítání má rukopis nyní 277 listů rozměru 207x32.7 cm., z nichž první obsahuje přísahy s počátkem seznamu purkrabí, 2—10 část rejstříku A—O s dokončením se- 42) Přísahy ty znějí: »Přísaha atd. Slibuji a přísahám Pánu Bohu i všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Ferdinandovi římskému, uherskému, českému atd. králi atd., a urozenému pánu panu Janovi z Vartmberka na Zvieřeticích, najvyšímu panu pur- krabí Pražskému, i vší obci královstvie Českého k tomuto úřadu (a soudu) purkrabstvie Pražského, [k] kterémuž jsem povolán, pravdu vésti, křivdu tupiti, tajnost rady zachovati; a toho jinak činiti nemám pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro nižádnú jinú věc. Toho mi dopomáhaj Pán Buoh i všickni světí. Actum f. V. post Mathie appostoli [25. února] anno etc. 35.« Jan z Vartmberka byl nejvyšším purkrabím dvakráte a sice v I. 1523—1525 a 1528 až 1541. Jan Byšický z Byšic byl purkrabím v 1. 1530—1556. »Slibuji a přísahám Pánu Bohu i všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému atd. králi atd., a urozenému pánu panu Volfovi staršímu Krajířovi z Krajku a na Nové Bystřici, nejvyzšímu panu purkrabí Praž- skému, i vší obci království Českého k tomuto úřadu atd. Actum f. IIII. post Antoni [18. ledna] anno etc. 42.« Volf starší Krajíř z Krajku byl nejvyšším purkrabím v 1. 1542—1554. »Slibuji a přísahám Pánu Bohu i všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému atd. králi atd., a urozenému pánu panu Janovi mladšímu z Lobkovic na Tajně Horšovském a Tachově, nejvyzšímu panu purkrabí Pražskému, i vší obci království Českého k tomuto úřadu (a soudu) purkrabství Pražského, k kterému jsem povolán, ut supra. Stalo se v pondělí na den sv. Lamperta [16. září] léta Páně 1555.« Jan mladší Popel z Lobkovic byl nejvyšším purkrabím v 1. 1544—1570. Roku 1555 připadl den sv. Lamperta (17. září) na úterý; má tu tedy asi býti v pondělí před sv. L. 43) Dne 29. října 1544. Hynek Svatopolský z Jablonné byl radou soudu purkrabského.

Strana XXVIII
XXVIII znamu purkrabí, 11—271 vejpovědi soudu mezního z let 1512—1577 a 272—276 jsou čisté. Na přední straně posledního 277. listu jest pouze poznámka »Jistých mezí neukázali. C. III«, čímž označena jest pře C. III. níže pod č. 42. položená, a na zadní jeho straně článek ze zřízení zemského z r. 1500: »V starým D. VIIII. Na- lezli za právo: kdož by kolivěk komu mezníky vymetal a nebo přesekal, nebo je jinam přesadil bez vůle a vědomí, s kýmž ty mezníky spolu má, tehdy ten tomu nebo těm propadni dvadceti hřiven.« Na prvním z obou vytržených listů A. 1 byla dle rejstříku pře »mezi Kun- drátem z Krymmhaymu a purgmistrem i vší obcí m. Knína.« Jakub Menšík odvo- lává se ve své knížce na listu 87 k vejpovědi v této při slovy: »Kde původ ukázal své užívání a obeslaný tomu neodepřel, jest při tom zůstaven. V starých registřích mezních A. 1 mezi Kundrátem z Klinheynu a Knínskými v sobotu den sv. Martina léta tisícího pětistého osmého.« Zde tedy jest naznačen obsah i udáno přesné datum první vejpovědi, den 11. listopadu 1508, které se shoduje s nápisem na desce. Na listě A. 2 bylo vypsáno líčení ve při mezi panem Vilémem z Pernšteina, nejvyšším hofmistrem království Českého, a Jiříkem Kořenským z Terešova o potok a průhon jakýsi, k níž se příslušná vejpověď ze dne 15. května 1512 nachází na zachovaném již listě A. 3, dle nového číslování 11. Jak nápis na desce svědčí, zřidil tato registra purkrabí Jan Byšický z Byšic dne 17. srpna 1534. Poněvadž dal do nich vepsati vejpovědi již rokem 1508 počí- najíc, lze z toho právem souditi, že do roku 1534 při úřadě purkrabském vůbec žádná registra mezní nebyla a že do té doby obeslání i vejpovědi mezní byly za- pisovány na jednotlivých arších papíru. Z těchto jednotlivých archů vepsal r. 1534 písař úřadu purkrabského vejpovědi mezní (a jak svrchu zmíněno, asi v téže době i obeslání mezní) do register. Neučinil tak však chronologicky, nýbrž jak mu jed- notlivé kusy právě do rukou přišly, zcela mechanicky, tak že vejpověď ve při mezi pány z Veitmile a klášterem Oseckým z jedné a Mikulášem Hochauzarem z Ho- chauzu ze strany druhé dne 2. dubna 1529 vynesenou přepsal na listech 17—18 a 26 až 27 dvakráte úplně a na listě 31 počal ji přepisovati po třetí; teprv když celou první stranu listu toho popsal, rozpomněl se, že vejpověď tu má již registrovanou, a zakončil »etc.«. Písař ten psal tato registra až po list 45 s vejpovědí z roku 1535. V následující době vystřídalo se ovšem písařů více, tak že o jednotném způsobu psaní nemůže býti řeči; čemuž napomáhala i ta okolnost, že registra byla s sebou brána na meze, o něž pře byla, a že jsou tu zastoupeny všecky krajiny království, severní i jižní, východní i západní, české i německé, se svými jazykovými zvlášt- nostmi a starobylostmi. Některé nejasnosti způsobilo i přeslechnutí písaře. Aby ne- bylo potřebí neustálého upozorňování slůvkem »sic«, jímž by vzhled knihy nezískal, upozorňuje vydavatel, že užil slůvka toho jen v případech zvláště nutných, ujišťuje však, že rukopis vydal se vší možnou bedlivostí a že za správnost textu ručí; drobné doplňky vlastní umístil v I J. Úvod vydavatelův.

Strana XXIX
Úvod vydavatelův. XXIX Jak již zmíněno, nejdou zápisy do roku 1535 přesně chronologicky za sebou. Není tomu však tak ani v době následující. Zde zavinila to hlavně okolnost svrchu uvedená, že v důležitějších sporech vyžádal si purkrabí naučení na soudu zemském; v tom případě bylo líčení přerušeno a bylo v něm pokračováno, až poučení došlo, což se někdy značně protáhlo. Poněvadž níže otištěné 102 vejpovědi mezní položeny jsou za sebou v pořadu přesně časovém, bylo nutno při záhlaví poznamenati, na kterých listech register jsou zapsané. V Praze na den sv. Václava, patrona země České, 1. P. 1912. Václav Schulz.

Strana XXX

Strana 1
D. XXIII. REGISTRA VEJPOVĚDNÍ MEZNÍ ÚŘADU NEJVYŠŠÍHO PURKRABSTVÍ PRAŽSKÉHO z let 1508—1577. Vydává Václav Schulz. 1. 1508 d. 11. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kundrátem z Krymheimu a městem Knínem.1) [List A. 1.] 1) V rejstříku jest uveden obsah prvního listu slovy: „Mezi Kundrátem z Krymmhaymu a purk- mistrem i vší obcí města Knína.“ Jakub Menšík z Menštejna ve své knížce „O mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém“ r. 1600 vydané cituje při tu na listě 87 těmito slovy: „Kde původ ukázal své užívání a obeslaný tomu neodepřel, jest při tom zůstaven. V starých registřích mezních A. 1 mezi Kundrátem z Klinhejnu a Knínskými v sobotu den sv. Martina leta 1508.“ Ve při ze d. 28. července 1539 níže pod č. 24 otištěné odvolává se strana obsílající k této při slovy: „Ješto poněvadž se mezí dotýče, má o to podle práva mezního souzeno býti, a byť se i gruntův dotýkalo, že by to nic ku pře- kážce nemělo býti; táhna se na vejpověď mezi Knínskými s jedné a Kundrátem z Krymhaynu strany druhé učiněnú, kdež též o grunty podle práva mezního souzeno bylo.“ 2. 1512 d. 15. května. — Soud mezní prohlašuje ve při Viléma z Pernšteina s Jiříkem Kořenským z Terešova potok a průhon jakýsi za svobodný k užívání pro každého. [List A. 2—3.] . . .1) a jich že se dotýče; však na něm aby nic nebylo než na spravedlivým soudci rozvážení a rozeznání; a on že jiného nežádá než podle práva za opatření spravedlivé. Tu pan Bohuslav Chrt2) atd. soud stranám osadiv vedle práva mezního, maje při sobě konšely, slyšavše otpor i jich s obú stran pře líčení a svědomí do- statečně váživše, takto o tom nalézají: Poněvadž oboje strana jsou dotázáni, prvé nežli svědkové k přísaze byli připuštěni, chtí-li co k nim mluviti, nežli jim přísaha vydána bude, že mají čas, též také i po přísaze co chtí žádati na svědciech, aby jim oznámili, aby seznali; kdež k tomu pan Jiřík Kořenský stoje nic jest neotepřel, a přes to k přísaze je svědky dopustil; též také žádal jest společně svědkóv, čehož jsú svědomi, aby seznali: i z těch příčin oni svědkové to jsú dobře učiniti a svěd- Archiv Český XXX.

Strana 2
2 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského čiti mohli. Kdež pak svědkové v ničemž se nedělili, než srovnali se v společném a svobodném toho potoku i próhonu všelikterakž užívání, jakož pak takové svědkóv vyznání šíře ukazuje, i dává se panu hofmistru3) JMti za právo tak, aby ten potok a próhon tak svoboden zuostal bez nařiekání a překážek páně Kořenského i jeho budúcích a jeho aby všelikterak, ktož by chtěli, podle téhož próvodu svobodně užíval nyní i na budúcí a na věčné časy. Actum sabbato die s. Zoffie 1512. 1) Celé pře líčení chybí. — 2) Bohuslav Chrt z Ertína byl purkrabím Hradu Pražského v letech 1509 až 1529. — 3) Nejvyšším hofmistrem kr. Č. v letech 1490—1514 byl pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině. 3. 1516 d. 30. června. — Soud mezní vypovídá ve při Jana z Nebřehovic s Mikulášem z Říčan, že pastvišť kolem tůně u Sedlikovic mají společně užívati Sedlikovičtí s Předborovickými. [List A. 3—5, dle nového čítání 11—13.] V té při, kteráž jest mezi Janem z Nebřehovic s jedné a panem Mikulášem z Říčan na Štěkni z strany druhé, vedle jich obojí strany dobrovolného pana pur- krabie na meze uvedení, a to o tu různici, což se pastev užívání, občizen při tuoni Sedlikovských ležících, dotýče, kdež týž Nebřehovský jej pana Mikuláše vinnil pravě, že by těch pastvišť, kteréž jsou ohražené a mezené, jeho Nebřehovského z Sedli- kovic lidé měli společně se pány Předborovskými, tak jakž od starodávna užíváno bylo a jakž smlúva o to ukazuje, a on pan Mikuláš že by jeho Nebřehovského lidem jmenovaným toho zbraňoval. Při tom týž Jan Nebřehovský ukázal touž smlouvu, též i svědomí vedl, a pravě, že toho vždy bez překážky jest podle té smlúvy v dr- žení, žádaje při tom zachován býti. Proti tomu pan Mikuláš z Říčan otpíraje pravil, že ti Nebřehovského svěd- kové, kteréž vedl, sami sobě svědčí; však jest-li to za právo, aby při tom bylo a zuostalo. Než pan Mikuláš kteréž svědky vede, že ti sobě nesvědčí, než jemu panu Mikulášovi; dále pravě, že list smluvní, kterýž od Nebřehovského pokázán, ukazuje, že okolo tůně mají společně užívati, a toho, nač se Nebřehovský táhne, že bylo bráněno vždycky. Též dále pověděl, kdyby toho ohraženého místa společně měli užívati, že by mezníkóv potřebí nebylo; než když se on pan Mikuláš o ten statek Předborovský soudil, tu jim pásti nebránil, nevěda, vysoudí-li ten statek; však že jest to pravil, vysoudí-li ten statek, že by sobě tu pásti nedal; a poněvadž ten statek vysoudil, že nechce, aby jemu po jeho oni Sedlikovští pásti měli. Zase on Nebřehovský pověděl, že jest grunt jeho, a by těch mezníkóv, o kterýchž pan Mikuláš pověděl, tu nebylo, že by on nevěděl, pokudž jest jeho, a že jsou jeho gruntové s obú stran krom malého kusu k Předborovicóm. Při tom jsou čteni obojí strany svědkové. Tu týž Nebřehovský po vyčtení svědkóv dal po- věděti, že se jeho svědkové srovnávají; kteříž jsou, že sou lidé hodní; a ne svými

Strana 3
z let 1512—1516. 3 toliko svědky že provodí, ale i z jiného panstvie dostatečné provozuje; kterýchž jeho svědkóv že jest dvénásob a víc nežli páně; a dále pravě smlúvu, kteráž po- kázána, ta že se vztahuje na dvě obce, to jest na Sedlikovské a na Předborovské, a tuto, nač se pan Mikuláš táhne, že jest jediný grunt. Při tom též pověděl, ten svědek Král z Předborovic, kteréhož pán vedl, kterýž seznává od devadesáti let o tom, že jemu ke škodě není, poněvadž jest smlúva, kteráž se teprv potom stala; a ti svědkové jeho Janovi že seznávají, toho společně že jsou užívali svého i toho k Předborovicóm bez překážky. Zase proti tomu pan Mikuláš pověděl, že tomu neodmlúvá, oni Sedlikovští že tu pásli, však proto-li by jměli jich gruntové aneb Nebřehovského býti? Také při tom pověděl, že pásají na lukách neb jinde, proto jich gruntové nejsou vždy; pravě, poněvadž jsou mezníci nevymetaní, že jest to odděleno od toho společního, a že bylo na tom místě zajímáno a jim Předborovským uplacováno. Též zase proti tomu on Nebřehovský dal pověděti, poněvadž to pán vede a praví, po zajímání že jest uplacováno, to uplacování aby pán provozoval, kto jest to a komu uplacoval, a že by ten próvod rád slyšel. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely podle práva mezního k tomu zřízené, slyšavše smlúvu, svědomie, otpor a s obú stran pře líčení, to všecko s pilností váživše, z plných čtyř lavic soudu zahájeného i nalezli jsou mezi stranami za právo a spravedlivé takto: Poněvadž Jana Nebřehovského svědkové všickni se srovnávajíc seznávají, že gruntóv past- vištných Sedlikovských podle dotčené tůně ležící ch] oni Předborovští užívali jsou společně spolu s týmiž Sedlikovskými bez překážky jedni druhých a smlúva mezi někdy Janem z Nebřehovic a někdy Petrem z Předborovic učiněná, kteráž pokázána, mezi jiným znící zřetedlně ukazuje, občizny kteréž jsou okolo Sedlikovské tůně, má jich Předborovský požívati spolu [s] Sedlikovskými a oni jeho občizen zase okolo tůně. A svědkové páně Mikulášovi souce dotázáni, jsou-li kde jiné pastviny neb občizny k Předborovicóm příslušející, kteréž by tak podle smlúvy znění vedle dotčené tůně ležely kromě těchto, pověděli, že o nich nevědí než o těch, kteréž jsou ohražené: i z takových příčin aby oni Sedlikovští těch občizen aneb pastvišť i ohražených obojích společně s Předborovskými, jakž smlouva v sobě zní, užívali bez překážky jedni druhých nyní i na časy budoucí a věčné. Actum f. II. post Petri et Pauli appostolorum 1516. Téhož soudu byli jsou konšelé zejména tito: Z strany pana Mikuláše z Říčan: Martin Hána, Martin švec, Václav Sochor, Václav Holar, měšťané z Písku; Vondra Keclík z Putině; Mikuláš Lajcar z Nepodřic. Z strany Jana Nebřehov- ského: Pavel kovář, Matúš Podolský, z Strakonic; Mikuláš Hájek, Bárta kovář, z Volyně; Jan Mráz, Jan Potřník, z Modliškovic.

Strana 4
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 4. 1527 d. 13. září. — Soud mezní určuje ve při mezi Vilémem Křineckým z Ronova a Lackem Ostrovcem z Kralovic meze mezi Bříství a Chotěšicemi. [List 16—17.] V té při, jakož jsou se oboje strana svolili o pana purkrabie Hradu Praž- ského totiž urozený pán pan Vilém Křinecký z Ronova atd. s jedné a urozený vladyka pan Laclav Ostrovec z Kralovic na Chotěšicích z strany druhé, a to o roz- dvojení mezí a hranic ležících mezi Břístvím a Chotěšicemi, o kteréž jest v tom mezi stranami, čí by co v tom položení kterého z nich bylo, takové rozdvojení se o to zběhlo; kdež pak vedeni jsou s obú stran svědkové, totiž z strany pana Viléma dva a z strany pana Ostrovce tři registry zapsaní. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely osazené práva mezního z plných čtyř lavic, vyslyševše to všecko, pilně vá- živše, takto o tom vypovídají: Poněvadž Jan Juozka z Záhornice, člověk pana Zdeňka Trčky z Lípy, učiniv přísahu vedle práva mezního na těch mezech a hra- nicech ve při dotčených podle svého vysvědčení a vedení s jistým pokazováním, pokud mezi stranami té meze a hranice, jsa téhož z mládí svědom, to svú duší podle své přísahy jemu na kříži v hrobě vydané zapečetiv vysvětlil a okazoval pravě, že pan Laclav Ostrovec k Chotěšicóm dvoje sedliště tudíž k Bříství jměl, ukazuje na ta těch sedlišť místa; ješto týž pan Laclav Ostrovec tomu ničemu jest vedle práva, což týž svědek seznal a vedl, neotepřel, aniž čím odvedl, kdež takové všecky věci již pokazovány jsou vedle mezního práva, lízeny a kopčeny, z těch příčin při ta- kovém Jana Józky svědka pokazováním a vysvědčením pan Vilém z Ronova i také pan Lacek Ostrovec i jich budoucí na věčné časy se zuostavují. Což se pak také toho dílu proti lesu, kterýž slove Perný, dotýče, táž šeřina téhož smajčeného lesu, jakž ten díl šíři ukazuje, má při panu Lackovi, budúcích jeho, k Chotěšicóm též na budúcí a věčné časy zuostati. A jestliže jest která strana straně co v těch gruntích předešle jakžkoli přesekala neb převorala, nevědúce čí co v tom jest, to všecko buď přesekání neb převorání mezi stranami se zdvihá a v nic obracuje. A jakož také toho jest z strany pana Lacka Ostrovce žádáno, aby obce z Bříští, jsou-li jaké, byly pokazovány, ješto svědkové pověděli, že o takových žádných obcí nevědí nežli toliko o próhonu, kterýž běží od Bříští k Chotěšicóm, protož takového pró- honu oni Bříští a Chotěščtí spolu aby též na časy budúcí a věčné, a to bez pře- kážky jedni druhým, užívali. Actum f. VI. ante Exaltacionis s. Crucis 1527. Konšelé byli z strany pana Viléma oc: Jan Vepřek, Pavel Pavlátko, Havel Hlad, Jíra krajčí, Petr Žáček, Vincens mlynář, všickni z Rožďalovic. Z strany pana Lacka: Petr Charvát, Pavel Novák, Jan Škořepka, Vavřinec kožišník, Jan Lojek, Jan Karlíkóv, všickni z Kopidlna.

Strana 5
z let 1527—1528. 5 5. 1528 d. 22. října. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou z Miliny a městem Ústím n. L., aby obě strany sporných lad a gruntů společně užívaly, louky při potoce však aby zůstaly těm lidem ze vsi Božtěšic, kteří jich až dosud užívali. [List 36—37.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi paní Kateřinú z Miliny s jedné a purgmistrem a raddú i vší obcí města Oustí nad Labem z strany druhé, a to o meze, kteréž jsou s obú stran, svolivše se o vedení úřadu purkrabstvie Pražského držení mezi stranami dotčenými, kdež pak ukázáni a vedeni jsou s obú stran svěd- kové. Při tom na místě Kateřiny puovoda též pokázán jest list, kterýž jest vydal někdy pan Beneš z Vartmberka jim Boštětickým, a pravíc, že se v tom listu ta lada jmenují zejména, a poněvadž také staré užívání téhož ukazuje se od paní i svědky jejími, že za spravedlivé opatření podle toho od též Kateřiny žádají. Proti tomu oni Ouští pověděli, že ten list, na kterýž se paní Kateřina táhla, těch lad v sobě, jakž povědíno od druhé strany, neobsahuje ani zavírá, než upřímo že se na nějaké jiné dědiny v něm zapsané vztahuje; a tak že jest ta věc sama v sobě, což jest povědíno od paní Kateřiny o těch ladách, na otpor; též že jí paní Kateřiny svědkové jim Ústckým na škodu nejsú, neb se také nesrovnávají a nějakú toliko slýchanú věc seznávají. Než jich svědkové Ústckých že jistú věc seznávají, kterak z těch lad dědin oni Boštešičtí jim Ústským platívali a jak jim pod plat též dědiny pronajímali, v tom se všem srovnávajíce, tak že tito gruntové k Oustí slušeli a sluší; podle toho spravedlivě též za opatření žádajíce. Zase též proti tomu od paní Kateřiny povědíno, že se její svědkové v tom, což svědčili, s pokazováním, kteréž se na to vedlo, srovnávají; ale jich Oustckých svědkové svědomí někteří že sou o nětčem seznali, ješto na vedení jsou nepoka- zovali, a to že se tak nepokázalo; vždy při tom při všem za opatření spravedlivé žádají. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabije Hradu Pražského, maje při sobě konšely a právo, vedle práva mezního soud osadivše, vyslyšavše strany a svědomí, pruovodu i s obú stran otpory a pře vedení pilně váživše, takto obojí straně vy- povídají: Poněvadž sme [z] svědkóv i také z vedení na ty meze s obú stran toho vyhledati, ani aby nám to rozumně ukázali, nemohli, tak aby která strana mohla v tom uznána býti, že jest jedna mimo druhú lépe a gruntovněji svú spravedlnost ukázala, jsouce v tom sobě oboje strany svědkové na otpor: i z těch příčin oboje strana při společném užívání těch lad a gruntóv, oč spolu v rozepři byli, se zuo- stavují a to nyní i na budúcí a věčné časy, však kromě těch luk, kteréž se při potoce drží a leží; ty se v tuto vejpověď nepojímají, než při těch osobách ze vsi Boštěšic, kteříž jich v držení a užívání byli, se zuostavují. Actum f. V. post Undecim milia virginum anno 1528.

Strana 6
6 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé tito z města Litoměřic z strany Ustských: Sylvester krajčí, Jan Šich, Havel Pokratský, Václav Kodedek, Adam Stříbrný, Jiřík Bílek. Z strany Kateřiny z Miliny tito: Řéha z Kostový, Vít z Kačkova, Mach z Chlumce, Petr z Trmic, Urban z Chlumce, Hanzel Klandr z Neznaboh. Svědkové Oustských: Stáňa z Stříbrníka, Tomáš Kroupa z Oustí, Václav Rehák, Vondřej z Skorotic, Mikuláš Tomar z Oustí, Martin z předměstí Oustského, Jan Janta z Oustí, Marek z Předlic, Havel tesař z Oustí, Lukáš z Stříbrníka, Václav Čapek z Oustí, Petr starý rychtář z Stříbrníka, Beneš z Stříbrníka. Svědkové paní Kateřiny z Miliny: Doucha z Boštěšic, Šimon Malý, Šimek starého rychtáře syn, Urban, Řéha, Pavel z Boštěšic, Beneš, Martin rychtář, Petr z Boštěšic, Vondráček rychtář z Verváčova, Šimon krčmář z Boštěšic, Janek, Jíra, Vondřej, Jiřík Landr, Nykl mlynář, Franc, Jakub, Ozvald z Habrovic. 6. 1529 d. 2. dubna. — Soud mezní dává proti Šebestiánovi a Petrovi strýcům z Veitmile a klášteru Oseckému za právo Mikulášovi Hochauzarovi z Hochauzu, že si totiž udělal nový rybník na gruntech svých vlastních. [List 17—18 a 26—27 a 31.] Vedle té pře, kteráž jest mezi urozenými pány panem Sebestiánem, panem Petrem strýci z Vaitmille atd. a knězem Mikulášem opatem a konventem kláštera Oseckého puovody s jedné a urozeným vladykú panem Mikulášem Hochauzarem z Hochauzu na Eizmberce z strany druhé, a to o meze a hrannice, o kteréž jest mezi stranami rozepře byla v tom, kdež páni póvodové též opat a konvent to jsou vedli pravíce, že by on Mikuláš z Hochauzu, dělaje pod Eizmberkem rybník nový, udělal hráz téhož rybníku na gruntech jich od Komořan, v tom za opatření žádaje. Zase proti tomu on Hochauzar odpíraje dal pověděti, že jest ten rybník na svých gruntech též i tu hráz dělal, a že jsou ti gruntové jeho Hochauzarovi až po jezero Komořanské. Též proti tomu od pánóv puovodóv povědíno, by byl on Hochauzar nedal mezníkóv, kteříž v tom novým rybníce byli, vykopati, že by se to všecko pokázalo, že ta hráz i vajše v tom rybníce jest udělaná v gruntích Komořanských. Zase od Mikuláše Hochauzara povědíno, že on tomu odpírá, aby jaké takové mezníky měly vykopávány býti, o kterýchž jest od pánuov puovodóv dotčeno; než což jest tu jako ten rybník dělal, že jest dělal v svým gruntu k Albrechticóm vsi jeho náležícím. A tak obojí strany svědky, pana purkrabí a úřad osazený na ty grunty vedli a co sou obojí strany svědkové svědčili, tíž svědkové jsou čteni, při tom také někteří listové neb hamfeštové jsou pokázáni. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely přísežné, soud vedle práva mezního osazený, vyslyšavše žalobu, otpor, svě-

Strana 7
z roku 1529. domí, též vedení a okazování mezí a jiné pruovody, kteréž též pokazovali, pilně všecko váživše, takto o tom mezi stranami z téhož práva mezního vypovídají: Po- něvadž svědkové pánuov z Vaitmille a opata [a] konventu kláštera Oseckého puo- vodóv v svém svědomí položili a seznali, že o mezech nevědí, a potom na vedení týchž mezí ukazovali na volši, kteráž stojí v napřed dotčeném novém jeho Hochu- zarovým rybníce, pravíce, že jest táž volše mezník a že by z starého mezního pa- řezu vyrostlá byla, a s druhé s strany proti též volši téhož vedení úřad přivedše žádného jistého týchž mezí znamení neukázali; kdež pak zase Mikulášovi Hochu- zarovi svědkové na tom se srovnávají seznávajíc vedle Boha a práva, svými dušemi to zapečetivše, že ta hráz jmenovaného nového rybníku gruntem i dnem jest na obci Albrechtických Mikuláše Hochauzara poddaných k Eizmberku příslušejících; též také jeho páně Sebestiánovi z Vaitmille lidé jsouce za svědky z Hochauzarovy strany zapsaní to seznali, že potokóv Šrabnice a Černbochu společně jsou lovením ryby i také cízením týchž potokóv až do jezera Komořanského užívali, totiž páně Sebestiánovi z Vaitmille po své a Hochauzarovi lidé též po své druhé stranách, kteréžto také potoky oba oni Hochauzarovi svědkové za pravé meze jsou tak vy- svědčili a pokazovali; kdež pak pánóv puovodóv a klášterští toho jsou vedle práva neodvedli, aby takoví dva potokové za pravé a spravedlivé meze nebyli: i z těch příčin dává se jemu Mikulášovi Hochauzarovi podle seznání jeho svědkóv a pruo- vodu za právo. Actum f. VI. před provodní nedělí, jináč před sv. Ambrožem 1529. Z strany pánóv póvoduov konšelé tito: Jiřík Hošťálek, Jiřík Stryhal, z Žatče; Jan Kapr, Zach kožišník, z Loun; Franc Purman, Hanuš Čistour, z Mostu. Z strany Hochuzara: Urban Rezek, Wolf Zelendr, Jakub konvář, Hendrych kožišník z Mostu, Hanuš rychtář z Jiřetína, Hanuš Jitlář. 7. 1529 d. 22. června. — Soud mezní vypovídá ve při o hranice mezi panstvím kláštera Tepel- ského a panstvím Kynžvartským p. Hyncíka Pluha z Rabšteina. [List 13—16.] Vedle té pře, kteráž vznikla jest mezi knězem Antonínem opatem i vším konventem kláštera Teplského s jedné a urozeným pánem panem Hyncíkem Flugem z Rabštaina na Kynžvardě z strany druhé, a to o meze, na kteréž JMt páni páni a vladyky na plném soudu zemském ráčili jsou rozkaz učiniti, aby pan pur- krabie Hradu Pražského podle úřadu svého, jakž jest za řád, vyjel a spravedlivý konec mezi stranami učinil; kdež pak po přísaze svědkóm obojí strany vydané tíž svědkové zapsaní na též meze k okazování jich pana purkrabie a konšely k témuž soudu osazenými jsou vedeni [sic] a potom tudíž v osazeným soudu čteni. Při tom týž kněz opat a konvent proti tomu svědomí páně Hyncíkovu pověděti dali, že ti všickni

Strana 8
8 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského páně svědkové tomu konventu ke škodě nejsou, tak že na jednoho starého člověka toliko svědčie, a že užívání pán žádného dostatečně neprovozuje; než kteréž svě- domí oni opat a konvent pokázali, že ti jich svědkové mnoho dostatečněji o týchž hranicech seznávají, též i o užívání, a kterak jsou také jich otcové o témž užívání jim pravili. Zase proti tomu pan Hyncík skrze pana Humprechta z Hrádku, kterýž jest též od JMKské k tomu vyslán byl, dal pověděti: jakož se vede od opata a kon- ventu, že by páně svědkové na jednoho starého člověka někdy Zaifrýda, co od něho slyšeli o těch mezech a hranicech, svědomí dávali, že témuž člověku bylo jest ke sto letóm, a týž že jest měl zprávu, když mlád byl, od jiných starých hajných, kteříž mu pokazovali, pokud a kterak ty meze samy v sobě sú, a že jest byl dobrý člověk zachovalý, kterémuž toho bylo hodno věřiti; a poněvadž tak ty meze podle toho jsou pokázány, právě a spravedlivě páně svědkové je vyvedli; při tom žádáno za opatření. Neb kterak jsou opatovi a konventu svědkové od boudy až do Krále kamene vedli, že jest to nepodobné, aby pravé to meze byly, poněvadž staré majto, o kterémž páně svědkové seznávají, Kunžvardské při tom kamenném kříži, k kte- rémuž jsou tíž páně svědkové vedli, tu bylo, ješto dotčený Královský kámen, na kterýž klášterští svědkové tak vedli, jest dosti od toho kříže a starého majta daleko; a protož takovému klášterskému vedení že na místě JMKské otpírají a pan Hyncík že tomu žádného místa nedává; neb co se těch klášterských svědkóv dotýče, kterak mají váženi býti a má-li se jim místo dáti, za to žádáno, aby sě to rozvážilo vedle práva, kteříž jsou též předešle, vyzdvihše se proti svému pánu, učinili starému knězi Petrovi opatovi, jej pána svého jímali; a tak že se pánu zdá, že by neměli za svědky přijati býti. Též zase opat a konvent proti tomu dali pověděti: jakož se pan Hyncík táhne podle svého vedení k kříži kamennému a podle toho na staré majto, že toho pán ničímž nepokáže, aby tu jaké majto buď i k Kunžvardu bráno bylo, ani ten kříž tu prvé stál na tom místě; než muož to místo slouti Staré Majto toliko jménem; ale by se tu jaké majto kdy bralo, to že se nepokáže ani pokazuje; dále pravě, což se naříkání jich klášterských dotýče svědkóv, že to jemu opatu a tomu konventu nic ke škodě není jich spravedlnosti, poněvadž, by pak zjevný odpovědník zemský kto byl a smlúvu s zemí jměl, jakož se mezi těmito tak stalo, že takový každý má ku právu připuštěn býti a připúští se; při tom též žádajíce oni opat a konvent za spravedlivé opatření a aby se již o to mezi stranami konec sprave- dlivý stal. Tu pan Bohuslav Chrt, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely a právo mezní osazené vedle téhož práva z plnosti soudu mezního, vzav také na- učení od pánuov JMti a vladyk z plného soudu zemského o narčení svědkóv lidí

Strana 9
z roku 1529. 9 klášterských, takto o tom mezi stranami vypovídají: Poněvadž lidé kněze opata a konventu kláštera Teplského vedli jsou právo mezní od boudy při potůčku Obtumzafu řečeném na své přísahy pravíce, též s jistým znamením okazujíce, že sou to pravé meze a hrannice témuž opatu a konventu dotčeného kláštera Tepl- ského náležící a to podle téhož potůčku nahoru, kdež týž Obtumzaf potůček se začíná, a od téhož potůčku začetí předce [sic] stezkou přivedše nás k veliké jedli, na kteréž jest znamení mniské kápě vyťaté a kříž s druhé strany téhož dřeva, odtud přivedše nás k Královu velikému kameni pravíce, po levé straně téhož ka- mene že náleží k témuž klášteru, a s strany po pravé ruce že náleží Kunžvardu; a od téhož Královského kamene před se též vedli k jedli, na kteréž kříž též sta- rého vytětí, odtud přišedše k buku velikému sťatému, na kterémž jest též starého vytětí kříž nalezen; k kteréhožto buku potětí hajtman Kunžvardský tudíž přiznal sě, že jest z jeho rozkázání poťat; odtuod ke dvíma bukóm, kdež někdy, jakž svěd- kové seznali, světnička stála, přivedše nás až na Kollorštat, kdež někdy milléři na uhlé páleni bývali; protož potud téhož Kollorštatu po levé straně vedení, když tomu od pana Hyncíka dostatečně odvedeno není, jmenovanému opatu a téhož kláštera konventu dává se za právo. Však poněvadž odtud dále z opatovy [a] kon- ventu s strany maní bez takových jistých znamení a pokazování vedeno, z té příčiny od téhož Kollorštatu, což není tak vedle práva pokazováno, opat ani konvent téhož kláštera Teplského KMti buď pánóm držitelóm zámku Kumžvardu spravedlivě na to a přes to sahati nemají a to na budúcí a věčné časy. Což se pak zase nazpátek páně Hyncíkova dotčeného na týž zpuosob, jakž se nahoře vypisuje, vedení dotýče, pravíce, po pravé straně téhož vedení a potůčku že opatovo a po levé k Kumžvardu, kteréž se vedení začalo od potoku Borše až k potůčku Langefforth, kdež jsou vedli též s jistým znamením před se až nahoru k studénce, kdež týž potůček svuoj počátek béře, a odtud stezkou na cestu, kteráž jde do vsi Oušovic, a předce upřímo nahoru stezkou dovedše k velikému buku, na kterémž jest kříž starého vysekání, odtud na vrch, kterýž slove Terumber]g, k druhému buku, též na něm znamení kříže; dále přes vrch k potoku Tyffumzaff řečenému dolóv vedúce přivedli na buk veliký starý, v němž zarostlý kříž. Potom vedli na veliké jedle, na nich též křížóv znamení, na buk a potom na jedli veliké též kříž vyťatý blíž hned potoku Tyffumzayffu [sic], též proti vodě a přes Tyffumzaff jsouce přivedeni k Štotzayffu k potůčku, kterýž vpadá do téhož potoku Tyffumzayffu, jsouce podle téhož nahoru před se vedeni až přes týž potůček na vrch, od kteréhož se obrátili k kamennému kříži; k kterémužto jeho páně Hyncíkových potud vedení klášterští též dostatečně neodvedli; protož potudž téhož potůčku Štotzayffu na druhú stranu vedení a přejití jemu panu Hyncíkovi jakožto druhé straně dává se za právo, tak že odtud počnúce až k Kollorštotu upřímo panu Hyncíkovi po levé straně Archiv Český XXX. 2

Strana 10
10 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského k zámku Kunžvardu a klášteru po pravé straně spravedlivě náleží. Však kdež potom páně Hyncíkovi od toho potůčku Štotzayffu vedli též také maní beze všeho jistého znamení proklestivše sobě vnově v houští až k kamennému kříži, z té příčiny od toho potůčku Štotzayff nahoře, kdež jsme, jakž se jmenuje, přeseň převedeni, pan Hyncík ani budoucí páni Kunžvardští přes to, což není tak vedle práva pokazo- váno, opatu a kláštera Teplského konventu spravedlivě na to sahati nemají, a to na budúcí a věčné časy. Však od napřed jmenovaného Kollorštatu napříč k tomu již psanému potůčku Štotzayff, přes kterýž jsme tak převedeni, pokud a jak spra- vedlivě které straně v tom náleží, to se má úřadem vedle mezního práva mezovati. Actum f. III. ante Joannis Baptiste 1529. Konšelé pana opata a konventu: Kašpar z Trojan, Hanuš Rafar, Andres Šneidar, Hanzs Tencar, Hanzs Šneidar, Petr Zykl, nemocen byl, z Teplé. Konšelé z strany pána pana Hyncíka Fluga: Pavel Beran, Petr pekař, z Toužíma; Filip Hanuš, Wolf Tušnar, z Bečova; Hanuš Hegen z Plané, šestý nebyl doma, Nykl Waydnar. 8. 1530 d. 8. července. — Soud mezní dává proti osadním kostela sv. Jiljí na Starém městě Pražském za právo Petrovi Vosovskému z Adlaru tak, že poddaní jeho ve vsi Měchnicích mají i na dále užívati ostrova ve Vltavě pod Trnovou ležícího i luk a rolí. [List 31—32.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla o meze mezi osadními kostela sv. Jiljí v Starém městě Pražském s jedné a Petrem Vosovským z Adlaru z strany druhé, kdež pan purkrabie Hradu Pražského z rozkazu JMtí pánóv a vladyk z plného soudu zemského podle úřadu na to vyjel jest, kdež pak z strany jeho Petra Vo- sovského vedeni jsou svědkové, proti tomu od vosady Svatojilské póvodóv povědíno, že oni táhnú se na ty lúky a rolí, kteréž pod lesem Trnová až do řeky Vltavy leží, též na ostrov v též řece ležící spravedlivě, a to podle vyměření někdy opata kláštera Břevňovského bez mála dvú set let. Ukázali list na to potvrzený téhož konventu1) a pravíce, že sě to z toho nejde, kterak oni osadní ke vsi Trnový k tomu ke všemu spravedlnost mají, ješto jim to osadním podle téhož a toho koupení a dskami zapsání náleží. Zase on Petr Vosovský dal pověděti, že prvé výjezdové mezi nimi nebývali jsou o jiné toliko o samý ostrov, a tak on Petr nenadav se, aby se nač jiného přes to táhnúti jměli, že se k tomu tak, jakž by náleželo, neopatřil, dále pravíce, kterýž list opata a konventu kláštera Břevňovského od osadních pokázán, že se týž list nevztahuje na ty louky ani na řeku, kteráž jest opata Skalského, ani na ten ostrov, kteréhož Mechniční tak v držení a podle téhož obvedení vždycky v uží- vání byli jsou, a že těch gruntóv oni Mechničtí v užívání tak od starodávna byli.

Strana 11
z let 1529—1530. 11 Čteno jest též po přísaze zapsané svědomí. Dále pravě, kdyby jim Mechnickým to, o čemž nevěří, odjato bylo, ta véska že by musela spustnúti, proto že oni mimo to žádných luk takových gruntóv nemají. A poněvadž tak starodávní držení, jakž se z svědkóv a obvedení jich vyrozomělo, a strana druhá dostatečně toho ničímž neodvozuje, žádáno od téhož Petra za spravedlivé opatření. Též zase oni osadní pověděli, že vždy oni, nač se táhnú, toho všeho napřed položenú jistotu na to dostatečnú pokázali, ješto on Petr Vosovský na svém, buď Mychynských [sic] místě, lidí svých, proti tomu neodvodí, aby nad to a přes to jakú vyměřenú jistotu buď potvrzení jměli; pak-li mají, aby ta pokázána byla; a poněvadž nemají a toho ničímž nepokazují, že též za opatření žádají; neb také že jest věc vědomá, ač jeho Petrovi lidé toho užívali a jak jsú v to koli vešli, že se to na škodu osadním, poněvadž ta věc byla a jest duchovní a k záduší náleží, jakž o tom zřízení zemské ukazuje, promlčeti nemohla, a tak na tyto jeho Petrovy svědky, kteréž vedl tuto a v tomto místě gruntóv a dědictvie svého tak k záduší náleží- cého [sic] že odsouzeni slušně býti nemohou, a o témž naděje a víry nejsou, aby odsúzeni býti jměli. Zase proti tomu on Petr pověděti dal, kdyby to znal, tento úřad že by majestáty súditi jměl, že by takové majestáty, kteréž s dobrými vólemi na to panstvie má, pokázal, ale poněvadž toho potřebnosti neznal, když takoví majestátové se zde nesoudí, že toho s sebú nevzal; též žádaje vždy při svém pořádným pokazování a starožitným a pořádným téhož držení zachován býti. Tu pan Jan z Byšic,2) purkrabie Hradu Pražského, s raddú svú podle práva mezního osazenú vyslyšavše tu všicku při, výsady, list ve při vedení od osadních pokázaný a próvod i obvedení svědkóv, kteréž on Petr Vosovský vedl, pilně vá- živše, takto o tom z téhož plného a mezního práva mezi stranami vypovídají: Po- něvadž oni osadní Svatojilští, nač sú se v této při táhli, toho nepokázali, ostrov a louky neb rolí ve při vedení dotčený aby k jich gruntóm Trnavským náležely, aneb aby kdy v skutečném držení takových gruntóv po datum listu toho výsadního tak od nich pokázaného předkové a držitelové Trnový byli; ješto také, jakž se to vyhledalo, nač se takový list jich někdy od opata a konventu Břevňovského daný vztahuje, oni k té vsi Trnový toho všeho že jsou v držení, a oni Michenští že jim v to nevkračují; a také on Petr Vosovský na místě Michenských to jest dostatečně provedl, a podle toho že oni Michenští téhož ostrovu, luk a rolí, tak jakž ještě [sic] to svědky jeho obvedeno, v starožitné držení a jich Michenským užívání byl, pokázal: z těch příčin jemu Petrovi obeslanému na místě týž Michenských dává se za právo. Actum f. VI. die Kyliani anno etc. 30. 1) Míní se tu list ze d. 27. února 1367, kterým Oldřich, opat kláštera Břevňovského, prodává nově opět vysazenou ves Trnovou se vším příslušenstvím měšťanu Pražskému Václavu Vojtěchovu pod purkrech 2*

Strana 12
12 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského za 33 kopy gr. praž. Vidimus listu toho potvrzený od Jana, opata Strahovského, d. 10. listopadu 1529 chová se v archivu kláštera Břevňovského. Opis v diplomatáři musejním. Originál listu se nezachoval. Vidimus tento byl patrně k této při zhotoven a na soudu předložen. — 2) Původně napsané „Jan z Byšic“ bylo přeškrtnuto a nadepsáno „Bohuslav Chrt“; ale i to přeškrtnuto a napsáno dole opět „Jan z Byšic“. V této době byli purkrabími Hradu Pražského: Bohuslav Chrt z Ertína od roku 1509 asi do konce června 1529, Arnošt Ou- jezdecký z Oujezdce 1529-1530, Jan Byšický z Byšic asi od června 1530 do června 1556. Počala se asi tato pře již za purkrabí B. Chrta a protáhla se až do času úřadování J. Byšického. 9. 1532 d. 7. listopadu. — Soud mezní dává proti Václavovi Zárubovi z Hustiřan za právo Purkhartovi Kordulovi ze Sloupna a přisuzuje mu co držiteli Vřešťova společné užívání lesův Obce zvaných. [List 18—20.] V té při a ruoznici, kteráž jest mezi Purkhartem Kordulí z Sloupna na Vřešťově s jedné a Václavem Zárubů z Hustiřan na Třebověticích z strany druhé, a to o meze a hranice mezi Vřešťovem a Třebověticemi, jakž tý[ch]ž mezí, na kteréž se právo mezní k soudu osazené a jich položení tudíž ukazuje, kteráž věc z poru- čení a rozkazu z JMti pánóv pánuov a vladyk z plného soudu zemského jest podána, tak aby úřad purkrabství Pražského na též meze a hranice, jakž jest za pořad, veden byl k spravedlivému mezi stranami o to rozeznání; kdež pak on Purkhart Kordule na týchž mezech a hranicech jej Václava Zárubu vinnil jest z toho, že týž Václav Záruba osobuje sobě ty grunty, o kteréž pře, pokládaje je sobě za své k Třebově- ticóm náležící, jmenuje je Chrasti; a on Purkhart Kordule zase na otpor pokládal jest též hranice a grunty za obce k Vřešťovu, k Cirekvici, k Třebověticóm a k Bo- hance vsi jeho Purkhartově náležící a z strany své, což by jemu Kordulovi i pod- daným jeho tudíž podle jiných spolusoused dotčených náleželo. A na to on Purkhart Kordule vedl jest svědky na ty meze a hranice, kteřížto svědkové sou tudíž čteni, a pravě, že to, což jest prožaloval, dostatečně, že ti lesové Obce a ne Chrasti slovú, provedl a pokázal; neb předkové jeho, držitelé Vřešťova, 1) na těch lesích a obcech že zajíce honívali a toho lovy užívali bez překážky a nikda že jim v tom v ničemž bráněno nebylo, až teď on Václav Záruba nedávno chtěl by toho brániti, jakž pak i tíž svědkové šíře ukazují; žádaje podle téhož pruovodu za spravedlivé opatření. Zase též proti tomu on Václav Záruba dal pověděti, že ti jeho Kordulovi svědkové, kteréž vedl, na větčím díle se nesrovnávají a někteří mnozí ukazují na slýchanú věc toho o těch mezech, buď o meznících žádných, což seznávají, nejištíce; připouštěje to týž Václav Záruba o tom o všem úřadu a soudu osazenému k spra- vedlivému rozvážení, tak že se jemu zdá, na to Purkhartovo svědomie že by nebylo slušné toho přisuzovati, žádaje při tom týž Záruba, jeho svědkové co na otpor Purkhartovým svědkóm svědčí, že ti lesové Chrasti a ne Obce slovú, aby tak čteni byli, jakož pak

Strana 13
z let 1530—1532. 13 i čteni jsou, a že se tíž svědkové jeho v tom ve všem, což promluviti dal, srovnávají. Též ukázal vajpis nálezu, kterýž v soudu komorním mezi týmž Václavem Zárubú a jím Purkhartem o lov zajícóv na těch gruntech udělán2), a že týmž nálezem po- kuta a ti gruntové Chrasti až dobře od čtyřidceti let bez překážky nedav nikdy letóm projíti3); při tom též za spravedlivé opatření podle toho všeho žádaje. Také on Purkhart zase proti tomu dal pověděti, že tím v soudu komorním dotčeným a učiněným nálezem toho a těch gruntuov též lovu odsouzen není, a tak jemu ke škodě týž nález není proti jeho dostatečnému a napřed dotčenému pruovodu. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely a osa- zenými práva mezního vyslyšavše všicku při, svědomí, to vše pilně váživše, též z na- učení pánóv JMti a vladyk z plného soudu zemského takto o tom mezi stranami z plnosti téhož soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on Purkhart Kordule puovod to jest pokázal a provedl mnohými svými i z cizího panství a zboží svědky, že ti lesové, na kteréž lesy jeho Purkhartovi svědkové vedli na větčiem díle seznavše, vždycky slovú Obec a ne Chrasti, ješto svědkové Václava Záruby, kterýchž jest dobře nežli o polovici méně, proti tomu na témž vedení, aby ti lesové Obce neslouli, doko- nale a dostatečně neodvedli ani otepřeli, toliko jsouce jeho Zárubovi lidé seznali, že ti lesové Chrasti slovou, a tak jím Václavem Zárubú toho ničímž odvedeno není, aby tíž lesové Obecní nesluli, aneb aby jeho Zárubovy obce a grunty samého vlastnie byly; kdež pak on Purkhart to jest také některými těmi svými živými svědky po- kázal, že od šedesáti let předešle páni neb držitelé Vřešťova honěním neb lovy s te- naty na těch Obcech lesuov honívali a v tom jich užívali bez překážky: a tak z těch příčin on Purkhart i budúcí zámku a statku Vřešťova držitelé při takovém staro- žitném na týchž Obcech lesuov takovými lovy užíváním se zuostavují a dává se jemu Purkhartovi Kordulovi puovodu podle týchž jeho svědkuov a obvedení proti témuž Václavovi Zárubovi za právo, tak on toho Purkhart a těch Obcí lesóv takovými ho- něním a lovy podle jiných spolu a ve při vedení dotčených souseduov, jakž prvé od starodávna, užíval, též i lidé z Vřešťova, z Bohanky, z Cirekvice, z Třebovětic past- vami a sekáním těch lesóv a kamene lámáním společně aby užívali nyní i na budúcí a věčné časy. Actum f. V. post Leonhardi annorum 1532. 1) Kordulové ze Sloupna drželi Vřešťov již r. 1492. 2) Václav Záruba z Hustiřan pohnal d. 10. března 1528 Purkharta Korduli ze Sloupna na soud ko- morní vině ho z 50 kop gr. č. pokuty podle zřízení zemského „proto, že jest on Purkhart Kordule rozkázal lidem svým honiti s tenaty zajíce na lesích téhož Václava, kteří tu leží nad Třebovětici, kterýmž lesóm říkají Chrasti.“ [Registra půhonná soudu komorního z let 1527—1530 č. 77 fol. A. 15.] Dne 20. dubna 1532 vynesl soud komorní rozsudek: „Poněvadž on Václav Záruba z Hustiřan to jest dostatečně podle puohonu svého provedl, že sou to gruntové ti nad Třebověticemi řečení Chrasti jeho, a on Purkhart Kordule že jest na týchž gruntech zajíce honil, a tejž Purkhart Kordule toho jest ničímž podle práva neodvedl, aby tu na těch gruntech řečených Chrasti nehonil: i z těch příčin dává se v tom jemu Václavovi Zárubovi z Hustiřan proti němu Pur- kartovi Kordulovi z Sloupna za právo tak, aby jemu Václavovi z Hustiřan on Purkart 50 kop gr. č. podle

Strana 14
14 zřízení zemského propadených dal konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých.“ Dne 11. května 1532 p. Kordule p. Zárubovi 50 kop gr. č. skutečně vyplatil. [Registra červená nálezuov soudu komorního z let 1527—1533 sig. J. 4 fol. D. 16.] Rozhodl tedy soud komorní zcela opáčně než soud mezní. 3) Zde patrně něco chybí; jest asi při opisování celý jeden řádek vynechán. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 10. 1532 d. 8. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Benešem Bukovským z Hustiřan a Natanaelem z Černína při dělení statku Dubence vzniklé a prohlašuje, co ze sporných částí komu přináleží. [List 20—23.] V té při, kteráž jest mezi Benešem Bukovským z Hustiřan s jedné a Na- thanyelem z Černína z strany druhé, kdež týž Beneš puovod vedl jest úřad pur- krabstvie Pražského na meze u Dubenče, kterýmž mezem on Nathanyel otpor jest činil atd., tak jakž rozkaz pánóv JMti pánóv a vladyk, soudcí zemských, to v sobě šíře zavírá, kdež pak podle téhož práva mezního svědkové od obojí strany na to jsou vedeni a zapsáni. Při tom Beneš Bukovský puovod pověděl, což jiní předešlí držitelové Dubenče, jakž jest z strany jeho vedeno, i po rozdílu sestr 1) o ten statek, kteříž to před týmž Natanyelem drželi, že toho svobodně, oč jest pře, užívali, več on Černín jemu Benešovi vkračuje. Ukázal jest vajpis z desk vkladu, kterýž vklad statku díl Dubenče Mainušovi z Hustiřan, bratru jeho Benešovu, od Jana Chvalkov- ského2) učiněn; a on Beneš od téhož Mainuše, bratra svého, takový díl statku že koupil, na to ukázána smlouva. Zase proti tomu on Nathanyel pověděl: Což jemu Anna z Sloupna, od kteréžto její dědictví, což sě jí na rozdílu dostalo, koupil, postúpila, čehož sama užívala, a v to i v jiné vkročil, že mimo to jemu Benešovi v nic nesahal, več by sahati spravedlivě neměl. Ukázal mezi sestrami dědičkami statku Dubenče ceduli dílčí a pravě, že se v té ceduli to všecko najde; též také že se v ní jmenuje les Džbán a nejmenuje se ani Přední ani Zadní ten les Děbán, jakž on Beneš v to jemu sahá jmenujíc Předním Děbánem, že jeho Benešóv, a Zadní, kteréhož jest rovný kus, že by jeho Černínóv býti jměl; ješto on Černín tomu tak podle svého próvodu místa nedává, jakž to pak i na vedení že pokázal. Též zase on Beneš pověděl proti dskám, kterýž vajpis on Beneš pokázal, má-li dotčená cedule Černínova, kterúž též pokázal, místo jmíti, žádal, aby to spra- vedlivě rozváženo bylo, a v témž vkladu do desk, že na tom stojí, jmenuje se Přední a Zadní ten les Džbán patrně a zejména; a tak vždy že jsou to dva Děbánové, jakž to pokázal, lesové rozdílní. Tu čteni jsou svědkové obojí strany. Při tom Nathanyel Černín pověděl zase, že jeho Benešovi svědkové věci toliko slyšené a ne gruntovní seznávají, ale jeho Nathanyelovi svědkové gruntovní věci seznávají; žádal podle toho všeho za sprave-

Strana 15
2 roku 1532. 15 dlivé opatření a povážení, též také při tom i z strany řeky, že jemu spravedlivě náleží k jeho dílu, pokudž to, jak pokázáno, vyměřeno jest. Též proti tomu on Beneš zase pověděl, že jeho svědkové ne věc slyšenú ale gruntovní svědčí, i to že ukazovali i mezníky, pokazování jakž samo v sobě; ale jeho Černínovi svědkové že jsou nic toho neukazovali, též ani v lese Předním Džbánem žádných mezníkóv ani lízóv ani mezních znamení, než upřímo toliko ce- stami vedli, ješto jeho Benešovi svědkové světle též i o Hustiřanské cestě i o jiném, též i o pastvišti, jak ohrazeno bývalo, seznali; a což také pokazovali, že jemu Černínovi v Předním Džbánu nic nenáleží, toliko Zadní Džbán že jemu přileží, též ta louka pod lesem Hvězdou že jest v dědině jeho Benešově nívě, kteráž jest níva i ve dcskách zapsána, dokládaje se i vorání, kteréž jest na té louce známé i patrné, očitě vidomé; vždy při tom oboje strana za spravedlivé opatření žádajíce. Kdež pak po vyslyšení té pře mezi stranami bylo jest toho všeho odloženo tudíž na naučení pánóv JMti a vladyk do plného soudu zemského. Po kterémžto odkladu zase strany k té při při soudu zahájeném stojíce dožádaly se též jako prvé, svědkové obojí strany aby znovu čteni byli. Po kterémžto svědkóv vyslyšení on Nathanyel dal pověděti, že on Beneš právo na ty meze vede, ješto toho statku polovici Dubenče ve dskách zapsaného nemá i podnes, a tak že vede vésti nemaje téhož práva, neb dsky Mainušovi bratru jeho a ne jemu Benešovi svědčí; a tak že jest to věc cizí, ješto jemu on Nathanyel k odpovídání na to povinen nebyl, leč by jemu z úřadu nalezeno bylo. Též zase on Beneš proti tomu pověděl, že při prvním té pře vedení on Nathanyel tím se ničímž nebránil, nežli před se, jakž napřed dotčeno, odpovídal, kteráž pře tudíž jest zavřína za úřadu pana Bohuslava Chrta, purkrabí předešlého.3) A poněvadž odpovídal, že při první pře zavření, též při smlouvě trhu, kterúž smlúvú jemu, kterúž s Mainušem bratrem svým má, na kterúž smlúvu jemu toho statku postúpil, kteréhož v užívání a držení spravedlivém, při tom zuostaven býti má. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely a raddú podle práva mezního soudu zahájeného vyslyševše všecku při, svědomí s obú stran i pruovody pilně váživše, z naučení pánuov JMti a vladyk z plného soudu zemského takto o tom podle téhož práva mezního vypovídá: Poněvadž svědkové Beneše puo- voda to jsou seznali a dsky také podle téhož ukázány, že ta lúka, od kteréž se ve- dení začalo, byla jest všecko níva, na kteréž louce i záhony někdy voraní pokázáni, a to k té dědině nahoru pod lesem řečeným Hvězda spolu připojena a k tvrzi jeho Benešovu dílu náležící; ješto on Nathanyel, kteréž svědky vedl, toho jest neodvedl, aby ta louka jemu Benešovi spravedlivě tak k tvrzi jeho dílu náležeti neměla, neb ti jeho Nathanyelovi svědkové na Annu z Sloupna toliko ukazovali, kterážto Anna svě- domí jemu Nathanyelovi dávajíc v témž svědomí, aby jemu Benešovi k jeho dílu táž

Strana 16
16 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského louka náležeti neměla, o témž jest neseznala, a pastviště za humny k dvoru při tvrzi příležící, jakž svědkové seznali, při též tvrzi Benešově že se zůstavují. Což se pak dotýče cesty, kteráž jest zakopaná, a pokud jest k mlýnu jeho Nathanyelovu vedeno, ta cesta před se jíti a svój svobodný próchod jmíti má. Však která cesta jde k Hu- stiřanóm po 8 honích, poněvadž jest ta stará dolní cesta, protož táž cesta na dě- dině po těch 8 honích svobodná býti nemá, nežli při té staré cestě k svobodě, jakž na starú cestu náleží, se zuostavuje. Dále také což se lesóv, na kteréž tudíž vedeno, dotýče, poněvadž týž les Přední Džbán Mainuš z Hustiřan, jeho Benešóv bratr, v svého dílu do desk vkladu, kteréhož dílu tak jemu Benešovi smlúvú postúpil, tudíž dskami zapsaný má, a to též on Beneš svědky na vedení pokazoval, že takový les, totiž Přední Džbán, o kterýž jest rozepře, světle dotčenými dskami jest vysvětlen: i z těch příčin o napřed psanú louku pod Hvězdú, pastviště, cesty napřed dotčené, o týž les Přední Džbán dává se jemu Benešovu puovodu proti témuž Nathanyelovi za právo. Dále také co se pak cesty pod mlýnem Nathanyelovým dotýče, kteráž cesta na lúky jeho Benešovy pod týmž mlýnem jde, též se při též cestě, aby táž cesta tudíž na budúcí časy držána byla, zuostavuje. Při tom také, co se toho kusu dědiny k témuž mlýnu Nathanyelovu dotýče, i poněvadž zřetedlně znáti, že tu meze byly a ty jsou převorány, to a takové pole převorané zase v týchž prvních mezech k témuž Na- thanyelovu mlýnu že se podle mezníkóv, kteréž se vysaditi mezním právem mají, zuostavuje. Též také, což se při tom i luk od Beneše pod mlýnem Nathanyelovým sekání dotýče, kdež sobě on Nathanyel při tom některé věci ztěžoval, i poněvadž jest se to také našlo, že jsou prvé vždy, ktož tvrz Dubeneč držel, až do lesa k senu potud na těch lukách sekávali, pokudž jedné sekati mohli, též i okolo křoví, protož tak se to na týchž lukách sekání trávy a sen klizení při tvrzi Dubenči zuostavuje. Což se také řeky, kteráž tudy od Dubenče i naskrze jde, dotýče, i poněvadž dsky i také cedule řezané dílčí, kteréž pokázány, o té řece vysvětlují takto: řeka od hrušky až kranicem [sic] Hustirských k jeho Nathanyelovu dílu že náleží, protož při témž se on Nathanyel z strany té řeky tak v dílčí ceduli položené v užívání zuo- stavuje. Actum f. VI. ante Martini episcopi anno 1532. 1) Roku 1505 držely Dubenec dcery Žibřida Kordule ze Sloupna Duška a Anna. Polovici Anninu koupil Natanael z Černína, polovici Duščinu s tvrzí získal Jan Chvalkovský z Hustiřan. — 2) Jan Chvalkovský z Hustiřan a na Chvalkovicích, purkrabí kraje Hradeckého, prodal díl svůj Mainušovi z Hustiřan za 475 kop gr. č. DZ. 4, H. 29. — 3) Byl purkrabím do r. 1529. 11. 1533 d. 16. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Vilémem Kfelířem ze Zakšova a Lin- hartem Rendlem z Ušavy strany potoka, jezu, rybníčku, mlýna, lesa, luk a cesty v Kumpolci. [List 23—26.] Mezi Vilémem Kfeléřem z Zakšova na Starém Sedlišti s jedné a Linhartem Rendlem z Oušavy na Lhotce jináč na Fuklzonku z strany druhé, kdež týž Kfeléř

Strana 17
z let 1532—1533. 17 uvedl jest jakožto puovod právo mezní proti témuž Linhartovi Rendlovi na meze při mlýnu novém při Kumpolci, kdež o to, oč spolu činiti měli, právo mezní a soud podle téhož práva mezního zahájený osazen jest; na to oboje strana svědky jsou podle téhož práva mezního vedli, při tom též Kfeléř pravě, že Rendle z toho vinní, kterak jest jez znova zarazil a zatopuje grunt lidem a obci Kumpolským a toho rybníčku nad mlýnem povýšil hrází týmž lidem ke škodě, grunty obecní zkopal, a ten mlýn i také chlév že jest on Rendl postavil na dotčené obci, próhon svobodný jim při tom zapletl, ješto toho tudy ti lidé od starodávna užívali, a jim toho zbra- ňuje, sobě grunty osobuje, kdež jest společní, též že jeden rybníkem hořejším i haltéře zatopuje grunty jeho lidí, a tak osvobozuje grunty, kteréž jemu nenáleží, a že obecní louky sekl, les obecní posekal, a též že sobě potok osobuje, v kterémž loviti dal, ješto jest také obecní, v tom za spravedlivé opatření žádaje. Proti tomu Rendl otpíraje pravil, že ti svědkové slyšenú věc svědčí a také že se nesrovnávají, a tak ke škodě jemu nejsú, a zvláště Kumpolští, kdež se jich dotýče, sami sobě svědčí; a jedni vyznávají, že jim jest oddáno, a jiní že není; a tak se nesrovnávají; dále dostavuje, že ten rybník Šmoha řečený nikda jest na- říkán nebyl až teprva od roku, když jest týmž lidem páně Kfelířovým po zápovědi na škodě koně zajíti poručil. A poněvadž jest tak a s tím koupil i užíval, při tom žádal podle zřízení zemského zachován býti, poněvadž léta zemská vydržel, ješto, ktož létóm projíti dá, taková se věc promlčuje; a tito svědkové, kteří čteni jsou, někteří velmi mladí a někteří cizozemci mají-li místo jmíti, porúčeje takovú věc panu purkrabí a konšelóm k spravedlivému rozvážení. Proti tomu od puovoda povědíno, poněvadž včera od vás pane purkrabie stran dotazováno jest, měl-li-li by kto co k svědkóm, než by přísahu učinili, mluviti, aby oznámil, tomu jest on Rendl nic neříkal, nébrž místo dal, poněvadž jsú závazky učinivše svědčili, a tak místo jmíti mají. Na to jest ukázána smlouva mezi stranami učiněná, kterak přiříkání mezi stranami bylo, jak lidem, což zatopeno jest, navraco- vati a oddávati jměl; a tomu všemu až posavad dosti se nestalo. Nad to některá svě- domí listovní i Tachovských konšelóv ukázal, při kterémž žádal atd. vždy za opatření. Tomu zase Rendl pověděl, kdež jest pokázáno svědomí od Bohuše a Tachov- ských, že by lidem, což zatopeno, zase oddáváno býti jmělo, tak jakž seznávají, že tomu místa nedává, a to z té příčiny, poněvadž prvé byli držitelé téhož panství tři a Rendl čtvrtý, a nikda jsú jich k tomu předkové jeho nepřidrželi, jestliže by se jim co ublížilo, aby jim napraveno bylo. Tehda on tím jim ani žádnému, by pak co jich zatopeno bylo, jakož se nepokazuje, ničímž povinen není. Na to ukázal též ně- která svědomí i vajpis odhadu z desk zemských, nač jest se někdy Václavovi Chlum- čanskému z Přestavlk na Ondřejovi Vainclovi po staném právě týž odhad stal, kteréž právo on Kfeléř po témž odhadu koupil; též žádal za spravedlivé opatření. Archiv Český XXX.

Strana 18
18 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými [z] plného soudu zahájeného, podle práva téhož mezního osazeného, vyslyšavše svědomí, pokazování a pruovody, též jich obojí strany odpor, pře líčení i také okazo- vání na těch mezech obojí strany svědkóv, to vše pilně váživše, takto o tom z plnosti téhož soudu mezi stranami vypovídají: Jakož jest začato vedení na gruntích k Kum- polci příslušejících přivedše nás na haltéře, kteréž haltéře on Linhart Rendl udělal s volí jich Kumpolských obce na ten zpuosob, že jim měl za to místo oddati nívku jiným gruntem svým, čemuž jest on Rendl neotepřel, protož aby tomu, což by za spravedlivé bylo, on Rendl dosti učinil a za to oddal, a to ve dvú nedělí od dneš- ního dne pořád zběhlých. Což se pak téhož vedení k vršku v Lipni dotýče, kdež on Rendl na témž vršku dal jest dříví k tarasu svého rybníka posekati, kdež pak oni svědkové Viléma Kfeléře to jsou seznali i mezníky pokázali, že k jich obci k Kumpolci týž vršek lesu náleží, proti kterým mezníkóm on Rendl neodvedl, než-li pověděl, že jest sekal jako v svém, a to, že by jemu týž vršek a ne obci Kum- polské náležel, ani pokázal, protož týž vršek v Lipni podle téhož obvedení při též obci Kumpolské zuostavujem. A jakž dále přivedli úřad na louku V lintu pod ryb- níkem v Lipni i také k druhé louce řečené V luhu pravíce, že k Kumpolci náleží pastvami, ukazujíce pokud, i poněvadž jeho Viléma svědkové žádných jistých na týchž lukách mezí jsou nepokázali, z té příčiny on Rendl při týchž obú lukách se zuostavuje, tak aby jich užíval potud, jakž od starodávna užíváno bylo. A kdež pak svedeno bylo k starému rybníku pravíce, že by téhož rybníka hrázi povýšením jednomu člověku Kfeléřovu louku tudíž jemu náležící vytopil, též také přivedše nás k novému rybníku a pod týmž k haltéřuom, kteréž nebožtík Vaincele udělati dal, i také přivedše nás k rybníku Šmoha a pravíce, že jim některým za to dosti není oddáno, i poněvadž se tu zatopení dotýče nětco dědin a luk, z té příčiny se to při pořadu práva, kdež náleží, zuostavuje. A jakož potom nás přivedli pod panský jeho Rendlóv vršek na cestu, kteráž na lúky jich Kumpolských pod týmž vrškem ležící od starodávna se našla, protož při též cestě oni Kumpolští se zuostavují. Což se pak pastviště při týchž lukách ležícího, kdež jest on Rendl dříví posekati dal, dotýče, poněvadž on Kfeléř to jest pokázal, že jich Kumpolských též pastviště obec jest a jim tudíž náleží, též oni Kumpolští při témž pastvišti při týchž lukách až do toho vrchu ležící m] se zuostavují. Dále také jakož nás přivedli k jezu, kterýž on Rendl znovu udělati dal a jeho povýšil, a tak že drží tudy vodu vajše, nežli od starodávna držána byla, ješto on Rendl tomu jest neotepřel, i protož aby on Rendl takového jezu ponížil a jej držal tak, jakž od starodávna držán byl. Poněvadž on Kfeléř toho nepokázal, aby k též obci tudíž potok náležel, z té příčiny týž potok při témž Rendlovi, pokudž obvedeno, zuostavujem. Dále také, kdež on Rendl nový mlýn a chlév nad ním rybníčku rozšířiv i také hráze povýšiv a týž mlýn na též

Strana 19
z roku 1533. 19 obci gruntích udělal a tudíž jim Kumpolským próhon nad týmž mlýnem zahradil, toho učiniti na společné Kumpolské obci, jakž se z obojí strany našlo, nemaje: z té příčiny dává se jemu Vilémovi Kfeléřovi proti témuž Linhartovi Rendlovi za právo, tak že on Rendl toho mlýnu a chlévu znovu udělaného ani tudíž téhož rybníčka rozšířeného a povýšeného proti takové jeho Kfeléře a jich Kumpolské obce vůli užívati nemá spravedlivě ani v témž pruohonu překážky činiti. Actum feria III. Ludmille 1533. Konšelé byli z strany pana Kfeléře puovoda: Jan Ještík, Jan Telítko, Vondřej krajčíř, Vincens starý písař, Jan Mitrle, Michal Klásek, měšťané Stříbrští. Z strany pohnaného: Jan Touškovský, Mikuláš Liška, Jan kožišník, Jan mlynář, Jindřich postřihač, Jan kovář, z města Boru měšťané. Svědkové Rendlovi tito: Jakub krajčí z Planý, Tomáš z Teplý, Erhart z Bez- děkova, Helee, Vávra z Holostřev, pan Václav Chlumčanský z Přestavlk. Svědkové Kfelířovi: Jíra z Damnova, Tomáš z Teplé, Erhart z Bezděkova, Matúš z Svojšína (toho jest naříkala strana a nic naň nedovedla), Jan krčmář ze Lhoty, Miertl z Tisový, Jíra z Velikého Rapotína, Vávra z Holostřev, Filip z Ti- sový, Sryc z Kumpolce, Petr z Boru; Hons Černý, Michal, Hons Hajbal, z Sedliště; Kristoph, Paur Hons, Motl, Bláha z Kumpolce, Fajt, Franc, Lorenc, Michal z Atro- čína [sic]; Bartl, Ror Mertl, Erle, Motl, Kaspar, z Kumpolce; Mikuláš z Sedliště. 12. 1533 d. 11. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi městem Plzní a pány Točníky z Křimic o meze při vsi Račicích. [List 28—30.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi purgmistrem, raddú i vší obcí města Plzně s jedné a Krystofem, Václavem bratřími Točníky z Křinic na místě jich tudíž na místě Jana z Křinic, syna někdy Purkharta Točníka, jakožto poručníci [sic] z strany druhé, a to o meze a hranice, kdež úřad purkrabstvie Pražského vedli a to na grunty na Mazíně podle začetí při řece a lukách tudíž, též také i horami a vrchy nad tím, jakž takové vedení z svědkuo obojí strany ukazováno. Na to svědkové, kteříž přísahu vedle práva mezního [učinili], zapsáni. Při tom od týchž Točníkóv jest povědíno, kteréž jsou vedení oni Plzeňští skrze své svědky učinili na ty meze, že nic gruntovního, pořádného, což by za spravedlivé meze vedli, ani mezníkóv neukázali. Než-li jich Točníkóv svědkové to, co samo v sobě spravedlivé a čehož jsou od starodávna v držení byli, dostatečně pořádně odvedli; a by i jiného nebylo, že jsou mnohá léta toho všeho v držení a v skutečným užívání byli1), a tak Plzeňští, by tu i co jměli, že by to podle řádu a práva zřízení zemského potratili; při tom se táhli na své svědky, kteříž jsou čteni. 3*

Strana 20
20 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Zase Plzeňští proti tomu pověděli, což se od Točníkóv vede a vedlo, že se toho nic dostatečně nepokazovalo a zvláště na vedení jich svědkóv, aby co pořadem pokazovali a mezníky, kterýmž mnohým mezníkóm od Točníkóv místo dáváno na témž obvedení a pokazování. Též také, jakož se od Točníkóv vede, že by chtěli a chtí se promlčením brániti, že oni Plzeňští tu a na těch gruntích nic nepromlčeli, neb taková věc na zápisích ani listovní není a zvláště poněvadž ta věc, oč jest tato pře, vždycky na přátelech byla a stála. Též dožádali se, aby jich svědkové zapsaní čteni byli, při tom dostavujíc, což se cesty dotýče, na kterúž se páni Točníkové po- tahují chtíc k ní spravednost jmíti, že to dostatečně ukáží, že jest jich Plzeňských a ne pánuov Točníkóv; na to nález JMKské předešle učiněný, tudíž smlouvu mezi Annú Šafránkovú a Margetú Točníkovú o touž cestu učiněnú a kněhami městskými zapsanú ukázali, dále pravíce, že ti jich Točníkóv svědkové se nesrovnávají a sami sobě svědčí, toho užívají; v tom též za opatření žádajíce, dokládajíce se obojí strana na ty meze a grunty vedení a pokazování. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely přísežné vedle práva mezního z plného soudu tudíž osazeného a zahájeného, vyslyšavše svědomí a vedení svědkóv a pokazování, to vše pilně váživše, takto o tom vypovídají: Jakož předkem ukázán jest mezník na počátku těch mezí vedení při řece, od kteréhož mezníku oni Plzeňští puovodové vedli jsou cestou nahoru až k rohu Včelám, kdež jest protržená cesta, kterémuž vedení dotad oni Točníkové místo sú dali, protož oni Plzeňští při též cestě svobodně sě zuostavují, tak že ta zídka po levé straně od louky jest za pravú mezi. Kdež pak od téhož místa dále bylo vedeno z strany Točníkóv a svědkóv jich nad skály cestou, potom zákopem, až přivedli k mez- níku, kterýž jest vykopán, i poněvadž jsou oni Točníkové to pokázali pořádně mno- hými svědky, že těch skal oni Račičtí, poddaní jich, byli v držení a v skutečném užívání bez překážky, čehož jsou oni Plzeňští ničímž vedle práva proti tomu neod- vedli: protož tíž Račičtí při témž starožitném těch skal užívání se zuostavují, tak že toho užívati mají i nad skalami potud, pokudž jsou zvedli, až do téhož vykopa- ného mezníku. Též dále od tak vykopaného mezníku před se nad skalami až do mezníku, kterýž jest při kři šípkovým vykopaný, to se při mezování zóstavuje, jakž se úřadem vyměří a ukáže, tak že to má za pravé meze mezi stranami na budúcí časy zuostati. A též od téhož mezníku při témž šípku vykopaného, kdež jsou oni Plzeňští před se vedli a pokazovali na mezníky pořádně jedni po druhých ležící až do Sytného vedúce na kámen mezní až do silnice, kteráž jde od Chotikova k Plzni, proti kterýmžto mezníkóm z strany Točníkóv pořádně odvedeno a otepříno není: i z té příčiny oni Plzeňští při takových hranicech tudíž se zuostavují, tak že Račičtí přes takové mezníky jim Plzeňským na to sahati ani vorati nemají spravedlivě. Což se pak dotýče úlehlí a prorostlin na Hlubokém, i poněvadž oni Plzeňští pořádných

Strana 21
z let 1533—1534. 21 mezí a hranic tudíž nepokázali, tolikéž také i z strany Točníkóv toho jsou nic ne- pokázali tak, což by za dostatečný próvod a pokázání bylo, protož taková věc v tom zuostavuje se na obě straně při vymezování páně purkrabovým s úřadem a konšely tak, pokudž jim to vyměří, to při tom aby mezi nimi obojí stranú zuostalo a trvalo na budúcí a věčné časy. Což se pak škod útratních a nákladních mezi obíma stranami pro toto právo vedení vzešlých dotýče, takové škody útratní a ná- kladní z hodných příčin se zdvihají. Actum f. III. Martini 1533. Z strany póvoda konšelé tito: Samuel, Jan Smetko, Jakub Pechan, z Klatov; Petr Sobin, Jan bakalář, Jan Telítko, z Stříbra. Řečník: Jan Mileš z Stříbra. Z strany otporu tito za konšele: Jan Pýšek, Jan Flašnar, Jan Ryška, z Kra- lovic; Jan Šváb, Jan řezník, Jakub řezník, ze Všerub. Svědkové puovodóv: Jan Michovec, Ondřej Rebold, Jan tkadlec, Jaroš, Lukeš Bosák, Říha pláteník, Matěj Mach, Ondra Žezhule, Mikuláš Slaboň, Šimon Hoštík z Křinic, Jan konverš z kláštera Černého, pan Smil. Z strany odporu svědkové pánóv Točníkóv bratří obú spolu: Ambrož Pořádek z Račic, Jan Mazyn, Jan Mřeněk, Zygmund rychtář, Vaněk Kroy, Petr Filip, Wolf, Bartl, Bárta, Jíra Fišer, Mikuláš Peš, Jakub Mřeněk, Jakub Krš, Matěj Hostek, Šimek tkadlec, Jan Pořádkuo syn, Havel kovář, Martin Žižka, Andres pacholek Koub- kový, Jan Chřen, Jan Boháč, Vondra Hřech, Vaněk Bajček, Bartoš Mašurda, Bláha Mastný, Krystof Ludvík, Jan Kuchař, Pavel Sýček, Jan Vondrovec, Vávra Trybulík, Rub starý Balík, Matúš Racek, Václav hrnčíř, Jan Bulín, Vávra Trybule, Wolf Král, Jan Novák, Václav rychtář, Matúš Pařízek, Jan Mřeněk z Křimic, Šimon Hostek, Václav krčmář, Jan Kavan, Pavel nádeník z Křimic, Jan Bleen; z Chotíkova: Bláha Kotlora, Vondra Švehlík, Jan Javůrek, Mikuláš Květoň, Bláha Přibylík, Šimon Slavík, Jíra Zajíc, Havel malíř; Kuncl z Chotíkova. 1) Král Jiří propustil Václavovi Točníkovi z Křimic r. 1462 z manství tvrz a vsi jeho Křimice a Ra- čice. DD. 67, 21. 13. 1534 d. 30. října. — Soud mezní dává proti Voršile z Vartmberka, poručnici sirotků Zdeňka z Valdšteina, za právo Vilémovi z Valdšteina a přisuzuje mu důl Hrdlo na panství Hostinném. [List 33—35.] Léta atd. 34 ve čtvrtek po svatých Šimoniši a Judovi apoštolích božích [29. října] tyto meze mezi paní Voršilú z Vartmberka atd. s jedné a panem Vilémem z Valštejna z strany druhé skrz purkrabí Hradu Pražského právem vykonány jsú. Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi paní Voršilú z Vartmberka na Ho- stinném jakožto mocnú otcovskú poručnicí sirotkuov a statku někdy pana Zdeňka z Valštejna puovodem s jedné a panem Vilémem z Valštejna atd. z strany druhé, a to

Strana 22
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 22 o meze a hranice, kdež pak úřad purkrabstvie Pražského předkem vedli podle téhož práva mezního k potoku, kterýž slove Sperbrzeyf, pravíce svědkové puovoda, že se tu meze a hranice počínají a že cesta od téhož potůčku, kteráž běží až k bukuom, kdež soud osazen jest, na kterýchžto bucích křížové od starodávna vysekaní, pravé meze a hranice jsú; kterémužto ukazování a vedení od pana Viléma obeslaného místo jest dáno. Dále pak kdež od těch bukuov při hrobu stojících svědkové paní puovoda vedli jsú cestú mimo duol Hrdlo řečený až k buku, kdež opět jisté znamení jest ukázáno, nad cestú stojícímu; kterémužto vedení od pana Viléma místa dáno není, pravě, že jeho svědkové jinú mez a spravedlivú, starými mezníky omezenú, ukáží. I vedli jsú nad duol Hrdlo a přivedli k buku starému zvrácenému ukazujíc naň, že se na něm kříž nachází od starodávna vysekaný, a tak že upřímo se srov- návají křížové a jeden na druhý se vztahuje rovně až k buku, na kterémž též zna- mení dostatečné jest ukázáno; kterémužto mezníku od obojí strany místo jest dáno. Při tom Vít Orudka z Oujezdce, paní puovoda poručník, pověděl, prvé než-li by svědky čísti dal, že by rád na pánu JMti vyrozoměl, poněvadž se přátelství příbuzného a krve dotýče, ráčí-li pán těm svědkuom puovodovým a ukázání jich místo dáti; pak-li by neráčil, za svědomí, aby čteno bylo, žádal. Proti tomu pan Vilém pověděti dal, poněvadž pro přátelství, kteréž mezi nimi a paní tudíž sirotky jest, byl by se rád pokojně choval, a poněvadž paní na grunty páně Vilémovy se potahuje, již jest mušel, ač nerad, k tomu právem jsa při- praven přistúpiti; a těm svědkuom místa a vedení jich mimo jeho svědky dáti ne- muož. A tak jsú svědkové obojí strany čteni. Kdež pak po vyslyšení svědkóv Vít Šipecký od paní jest pověděl, že tito svědkové paní puovoda podle závazkuov svých to jsú seznali, že ta Obrátka, na kterúž se pan Vilém potahuje, jest v gruntu paní a jest pravá meze, a to se dosta- tečně provedlo, žádajíc podle pruovodu a jich vedení, tak aby paní svého užiti mohla, za opatření. Zase proti tomu pan Vilém pověděti dal, svědkové paní z Vartmberka kteříž jsú vedli a čteni jsú, ty jest pan Vilém slyšal a jim vyrozuměl, a k nim to pově- děti poručil, že se na větším díle na věc slyšenú vztahují; pak svědomí slyšenému jak se místo dáti má, o to není potřebí mluviti; bez pochyby, že tomu úřad dobře rozumí, a panu Vilémovi ke škodě nejsú; a tak paní podle téhož svého vedení toho, nač se potahuje, dostatečně neprovozuje; též žádajíc, aby páně Vilémovi svědkové také čteni byli, že se tu nětco dostatečněji od pana Viléma odvede a ukáže. Proti tomu Vít Orudka pověděl, kdež se od pana Viléma mluví, že by svěd- kové dostateční nebyli, a že by oni z strany své dostatečněji ukazovati chtěli atd., ješto mimo jich puovodóv svědky nemohú dostatečnější býti, poněvadž někteří z nich

Strana 23
z roku 1534. 23 sami jsú tu v těch horách dělali i tu od mnoha let byli a o těch mezech a křížích spravedlivě seznali, kteříž jsú praví mezníci; poněvadž tomu pán svým vlastním k týmž křížuom přiznáním místo dáti jest ráčil, z toho se nachází, že jsú pravé hranice; a by žádného svědomí nebylo, poněvadž se pán k těm křížuom svoliti ráčil, jest zadost, a by samým úřadem toliko rozeznání státi se jmělo, že se nic neukáže mimo dostatečný próvod paní puovoda. Zase od pana Viléma jest povědíno, což se jest prvé od pána promluvilo, že se to dostatečněji než-li z strany puovoda provede a pokáže, že ty meze nad dolem Hrdlo řečeným spravedlivé a že ti svědkové pravdu vedli i svědčili, to se i dskami stvrdí, že ti dolové panu Štěpanicskému a nyní panu Vilémovi náleží, neb jest je předešle pan Štěpanický vysoudil 1); a tak že jest ty oba doly přísudkem obdržal. Na to vajpis desk zemských ukázal, žádajíc podle svědomí desk i dostatečného pruovodu i užívání za opatření. Zase proti tomu Vít Orudka, paní puovoda poručník, pověděl, že těm svěd- kuom od pána pokázaným místa nedává, neb toho pravého, což seznávají, neučiní; neb někteří seznávají, že by hora vysouzena byla, ješto jsú to krčemní rozprávky. Neb tíž páně Vilémovi svědkové seznávají, že ti křížové na bucích zdělaní jsú pravé meze, a hned seznávají, že duol Hrdlo jest páně Vilémuov; tu se sami porážejí, poněvadž těmto mezem místo dávají; a by od úřadu šňórú ztaženo býti jmělo, že ten duol Hrdlo z mezí vyjde. Škarta, kteráž se ukazuje, jmenujíc ji dskami, té se místa nedává, poněvadž pečetěná není; ani se také duol Hrdlo v ní jmenuje; a po- něvadž jiných více doluov jest, jako duol Kostel, duol Hrdlo i také duol Černý a jiných více, i šachet by se našlo, a na žádný se zejména nevztahuje, tehdy spra- vedlivě místa jmíti nemuož. A tak poněvadž se to z těch svědkuov paní nachází, že jsúc hamerníci toho užívali, tu dělali, nakládali bez překážky, že místo jmíti mají; ale jich svědkuom pro jich vlastní nesrovnání místa se dáti nemuož, a jsú v pode- zření, neb odkudž se z duolu vésti počalo při rozcestí, tu jsú jiné meze dole pod cestú ukazovali, od kterýchž jest na tento čas puštěno; a tak jsú jinak, než-li pře- dešle ukazovali, svědčili a pravili, že jsú to pravé meze a že o jiných nevědí; a nyní opět jinak vedli i ukazovali; tak tudy jsú v podezření a místa jmíti nemohú; žádaje při tom na místě paní puovoda za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými [z] plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomie a pruovody, též jich obú stran pře líčení i také okazování na týchž mezech obojí strany svědkuov, to vše pilně váživše, takto o tom z téhož soudu zahájeného práva mezního mezi stranami vypovídají: Jakož jsú s počátku svědkové paní Voršily z Vartmberka puovoda úřad vedli od potůčku Šperbrzeyphu nahoru pustou cestou až k hrobu k bukuom, na kterýchž jsú staří kříži zarostlí, ješto on pan Vilém témuž

Strana 24
24 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vedení jest místo dal: i z té příčiny paní Voršila puovod při témž vedení a mezech se zuostavuje. Kdež pak tíž svědkové vedli jsú od týchž bukuov cestou, kteráž slove Obracedlo, pod duol řečený Hrdlo až k buku, na kterýmž jest kříž starý zarostlý, a žádného jistého znamení neb křížuov a mezníkuov mezi tím ani hranic neukázavše, ješto svědkové páně Vilémovi vedli jsú od bukuov při hrobu stojících nad cestu i nad duol Hrdlo až k dřevu vyvrácenému a tu ukázali kříž starý a odtud až k buku pořádně, na kterémž se kříž starý našel, kterémuž oboje strana místo dala a za mezník vyznala, i poněvadž to se jest z svědkuov páně Vilémových i také některých paní Uršily našlo a vyhledalo i také z vajpisu desk, že on pan Vilém i předkové jeho téhož dolu Hrdla v držení a v užívání od mnoha let byl jest: i z těch příčin týž pan Vilím při témž dole a hranicech podle vedení svědkuov svých a jich dostatečného pruovodu se zuostavuje nyní i na časy budúcí. A škody nákladní a útratní z hodný příčiny mezi stranami se zdvihají. Actum f. VI. ante Omnium Sanctorum anno etc. 34. Konšelé puovoda tito jsú: Valentin Zachystal, Jan Petrlíků, Ambrož Mar- šálek, z Jaromiře; Duchek Chamček, Jan truhlář, Václav sladovník, ze Dvora. Řečník: Martin, písař z Hostinného. Z strany odporu: Beneš Vlach, Valentin sou- kenník, Matěj Býnů, Jan kovář, Martin Škoda, Petr Hrdík, z Jičína. Svědkové puovoda: Kodr Jokl, Kodr Thomas, Lorenc Erbiſn], Markus Laur, Foltes Kodr, Paul Rylka, Jirk Šubr, Hons Šraer, Michl Kodr, Urban Hofman, Andres Herben, Andres Brysl, Nykl Etrych, Mertl Hanek, Fiel Ulrych, Homl Juchman, Mates Onstn, Michl Etrych, Krystoph Laur, Martin pekař, Foltes Frenl, Jokl Kool, Glen Ethl, Fobl Frendl, Nikl Kašpar, Hon[s] Czyrmon, Jokl Hons, Mertl Štraybl, Jokl Mertl, Blažek Greč, Jokl Gilerk, Endres Hampl, Jakob Frendl, Michal Frendl, Mertl Kaywl, Bartl kovář, Motes Link, Petr Tošvicar, Henrych Šneydr, Hons Grosser, Jan Brenský, Janúček starý, Mikuláš Šubert, Fabián Laur, Jokl Flayšar, Štafa Šabert, Mertl Lorenc. Svědkové pana Viléma z strany odporu: Václav Koutskay z Mertlova, Matěj Kos z Mertlova, Antoš z Valtěřic, Jakub Hoříček, Kolář z Valtěřic, Jiřík rychtář z Křišlic, Prokop Tutra, Ducháč z Viechova, Jiřík Světlík z Vichovy, Jiřík Suchý, Jan Erbin z Štěpanic, Pavel poplužník, Jan kovář z Jilimnice, Šimek šafář, Jan Crha, Jan Doubek, Lorenc hamerník, Jeroným z Brevné. 1) Štěpanice horní a dolní drželi od konce 13. století páni z Valdšteina; ku konci 15. století pan Hynek z Valdšteina, jenž se r. 1492 o statek rozdělil se synovcem Heníkem, který dostal část Jilemnickou; Štěpanickou držel po Hynkovi Jan z Valdšteina a po něm syn jeho Vilém z Valdšteina, který hrad tamní opustil a do Branné přesídlil.

Strana 25
z let 1534—1535. 25 14. 1535 d. 6. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Mikulášem Hruškou z Března na Tatinném a Jakubem Hruškou z Března na Bitozevsi o sporných stráních, ladách, řece a sta- vidlech v ní. [List 37—42.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Mikulášem Hruškú z Března puovo- dem s jedné a Jakubem Hruškú odtudž z Března z strany druhé, a to o meze a hranice, kdež pak úřad purkrabství Pražského předkem vedli jsú svědkové puovoda podle téhož práva mezního na vrch stránie, o kteréž rozepře mezi týmiž Mikulášem a Jakubem Hruškú vznikla jest, a tu okazovali, kde se dělí gruntové Tatinští od Bitozeveských, jakž se vedení od svědkóv puovodových začalo. A dále přivedše po též stráni po mezi až k kamenu pověděli, že ten kámen za pravý mezník na týž mezi držán jest a za tím mezníkem dědiny že jsú náležící k mlýnu Tatinskému a že je vorávali; a dále vedše po mezi doluov až k cestě pověděli, že náleží k Ta- tinnému po brůdek; čemuž svědkové Jakuba Hrušky v ničemž jsú neotepřeli, a tak že pořádně podle mezí ukázaných vedli. Proti tomu svědkové Jakuba Hrušky pověděli, když jsú zase vedli, nedochá- zevše na vrch, kdež se vedení začalo, že jsú pruohony byly Bitozeveských i Tatin- ských svobodný a nebyly nikda voraný. A užívali téhož pruchonu obojí, Tatinští i Bitozeveští, až po cestu. Zase proti tomu od Mikuláše Hrušky povědíno, že tomu místa nedává, aby to pruohon dědičný býti jměl, a že toho svědkové Jakuba Hrušky na přísahy své nesmějí pověděti, ač jsú z dobrého přátelství jedni druhým, jakž se svědomí nejde, toho pastvami k užívání přáli; ale aby jich gruntové dědiční býti jměli, toho se neukáže. Zase svědkové Jakuba Hrušky, že místo dávají dědinám vorným, že jsú grun- tové Tatinští, ale že pruohonóv spolu s Tatinskými vždycky užívali. Svědkové puo- voda proti tomu pověděli, že jsú to dědiny vorný i nevorný k Tatinnému náležící a že lidé pamatují a mohli by to vyčísti, čí který kus k kterému dvoru a gruntu náležel jest; při tom za opatření žádajíce. Kdež pak svědkové Jakuba Hrušky z Března přivedli jsú tajž úřad purkrab- ství Pražského k řece proti háji Tatinskému pomejcenému a ukázali při straně háje mezník v lukách pravíce, že tajž mezník dělí háj i lúky Tatinské od Bitozeveských, a že někdy Pečenka té řeky užíval nájmem až po tajž mezník lovením ryb při obú březích; a manželka téhož někdy Pečenky i dcera její o témž zprávu činily. A při- vedše málo níže pod týž mezník k stavidlóm, Jakub Hruška pověděl, že ta stavidla jsú jeho, a když chce, že je muož tesy zastaviti a pustiti sobě vodu na lúky, pokudž se jemu líbí, bez vědomí Mikuláše Hrušky; a kdyby jemu Mikulášovi co tu nále- želo, že by se mohl domlúvati, proč to dělá, a že by jemu škodu buď zkalením Archiv Český XXX.

Strana 26
26 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vody neb jiným na rybách činil. Ale že tomu brániti nemuože, a on Jakub touž vodu zdouti, jakž chce, muože jako svou podle zápisu desk, poněvadž otec jeho to s oběma břehy a řekou koupil. Na to ukázal vejpis z desk, a dále pravě, když potřeba přijde, že to dostatečněji zápisy i užíváním lidí jeho provésti a ukázati chce. A byť tu co k Tatinnému náleželo, bez pochyby že by tomu vody zdutí hájil, neb snad škodu na rybách, když by vody pod stavidly nebylo, k kteréž řece i bře- hóm spravedlnost jmíti se praví, nésti by mušel; ale nikda jest tomu odporu a pře kážky on Mikuláš nečinil. A také moh-li jest on Mikuláš Hruška takové strúhy, kteréž pod stavidly v lúce na škodu člověka Jakuba Hrušky zdělány, zdělati či nic, při tom za opatření žádaje a zprávu čině, že předešle té řeky tok šel jest jinudy při dubu, a potom nebožtík otec jich v té louce průtrž jest učinil, aby voda rovně šla. A byť jeho táž louka a grunt nebyl, nemohl by toho činiti. Též zase od Mikuláše povědíno, že ta louka z Tatinnému jest náležící a že posavad s ní plat béře; a tak když jemu plat vychází, že on muož s gruntem co chce činiti; i to dostavuje, jakú spravedlnosť na ni neb hamfešty má, že by je rád viděl. Kdež pak po zasazení soudu do čtyř lavic podle téhož práva mezního Vá- clav Stolička na místě Mikuláše Hrušky puovoda pověděl, že což jsú koli svědkové obvedli, že to svým svědomím dostatečně provozují, že ti gruntové potud, pokudž jest obvedeno, k gruntóm Tatinským dědičně náleží, a tak jsú to na přísahy své ukazovali. Což se palúčku dotýče, na ten se jest nikda Mikuláš Hruška netáhl a ne- táhne, než k polovici řeky právo a spravedlnost má, neb jest jí po jedné straně, jakž svědkové seznávají, lovením ryb i sekáním dříví užíval i předkové jeho. A také jest položil ceduli dílčí pravě, že on Jakub Hruška v rozdílu, kterýž jest s svým bratrem činil, toho, aby všecka řeka jeho byla, nepoložil, nébrž se jí odřekl; a by jakú spravedlnost jměl, že jest ji promlčel; a on Mikuláš toho držením i užíváním bližší jest. Dále k Joštovu svědomí, když čteno bylo, pověděl, že jest s podivením, že svědčí proti svému vedení, že o žádných meznících a mezech neví, a včera vedl, pokud by Bitozeveští užívati pastvami jměli; při tom při všem za opatření podle pruovodu žádaje. Proti tomu Jan Boreň, JMKské prokurátor, od Jakuba Hrušky pověděl, že jest jeho Jakub Hruška žádal, aby od něho tato slova promluvil, že všeliké zřízení zemské to v sobě obsahuje, že ktož svědomí komužkoli aneb kterékoli straně dává, že s tím a s tou stranou státi a jí raditi nemá, jakož se tuto na voko vidí, že páni Beřkovští i Jiřík Hochauzar davše Mikulášovi Hruškovi svědomie s ním stojí, a tak spravedlivě též jich svědomí místa jmíti nemuože. Druhé, z té příčiny témuž svědomí místa se nedává, že páni Beřkovští jsú toho zprávce, a tak nemají raditi ani svědčiti, žádajíc, když při vážení těch svědkóv bude, aby se při tom purkrabie

Strana 27
z roku 1535. 27 i s soudci podle zřízení zemského zachoval; při tom dostavuje, že by nerad řečí zaneprázdňoval bezpotřební, než že svědkové o trojí věci seznávají, o palouku a řece a stráni, ješto předkem slyšeli jste téměř všecko svědomí, že žádný nepraví a ne- seznává o žádných meznících než toliko o společním těch strání užívání; a kdežkoli se mezníci neukazují, že taková věc se podle svědomí zuostavuje. Jakož i jiné na- děje Jakub Hruška není, než že jej při společném užívání zuostaviti a zachovati rá- číte; neb jest věc vědomá, ktož čeho v držení a užívání tři léta osmnácte neděl jest, že toho podle práva užíti má. A poněvadž se to dostatečně ukazuje a provo- zuje, že těchto strání společně Bitozevští s Tatinskými od mnoha let až posavad v užívání byli, nedrží o tom, aby to jinak měněno býti jmělo, než při dostatečném pruovodu že jej Jakuba zuostaviti ráčíte. Neb kdyby to jinak měněno býti mělo, mušela by nová věc býti a úřadu purkrabskému velmi pracná, že by se noví mez- níci, o čemž jsú tito lidé nikda neslýchali, osaditi mušeli; při tom též na místě Jakuba Hrušky za opatření žádaje. Což se pak potoku dotýče, že by Mikuláš Hruška k jednomu břehu sprave- dlnost jmíti chtěl, k tomu se, což nejkratčeji zavříno muož býti, promluví, že by to rád Jakub Hruška slyšal, kterak by stavidla bez obojích břehů udělati mohl, a majíc oba břehy, což se provede, aby řeky užívati neměl. Ač se některá svědomí ukazují, že by tu ryby lovívali od Tatinného, ale snad s povolením pánóv Bitoze- veských aneb úkradí. Neb o tom dobrú vědomost Mikuláš Hruška i Jiřík Hochú- zar mají, že jsú tu ryby lovívali a lovíc nenosili jich na Tatinny než na Bitozeves; a tak nemuož k těm břehóm Mikuláš Hruška spravedlnosti jmíti, neb se to svědomím ukazuje, že jsú předkové Jakubovi touž řeku najímali; a jak jsú jí lovením ryb, vrší kladením, síťkami i jiným užívali podle nájmu, to se též provozuje. Kdež se pak promlčením hájí, že by Jakub Hruška to promlčeti jměl, ješto toho vždycky užíval i před rokem najímal; a byla by veliká věc, což by jeden ve dskách po- řádně maje toho užíval a držal, aby to promlčeti jměl. Na to dal čísti vejpis trhu z desk, i toho dostavuje, že ten, ktož jest to prodával, měl jest a byl držitel obú statků Bitozevsi i také Tatinného, a tak mohl jest a moc měl uprodati dědictvie svého ne- toliko k Bitozevsi ale i jinam. A byla-li jest kdy ta řeka k Tatinnému, že jest ji mohl, jakož se tak stalo, odprodati, jakž vklad desk ukazuje. A tak téhož vkladu desk, by více svědkuov bylo, přesvědčiti nemohú, neb žádný desk přesvědčiti ne- muože. A poněvadž zřetedlně v tom trhu stojí, že prodává s řekú i s břehy, že jej Jakuba podle znění desk zachováte, poněvadž z toho nikda vyveden nebyl. A byť pak z přátelství neb jinak tu loveno bylo, to Jakubovi ke škodě není; ale že jsú té řeký předkové jeho v držení i on také a v užívání byli, na to ukázal registra stará, jakž jest touž řeku Kroupa najímal a s ní plat 1 kopu míš. platíval. Kdež pak v ceduli, kteráž jest za dílčí položena, toho jest dostaveno, že na díl položil 4*

Strana 28
28 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského puol řeky atd., té se místa nedává, poněvadž ve dskách ani pečetěná není podle zřízení zemského, než-li toliko se za škartu pokládá. Aniž také on Mikuláš podle též cedule ani žádné jiné dílu jest Jakub Hruška nevzal, než trhem to koupil. Na to též vajpis desk ukázal; a tak při tom při všem za opatření žádal jest. Zase proti tomu Mikuláš Hruška pověděti dal, by se měly řeči páně pro- kurátorovy dlouhé opakovati, že toho potřeba neukazuje. Než což se řeky dotýče, že jest se Mikuláš Hruška na všecku nikda nepotahoval, na oba břehy, než toliko k jedné straně spravedlnost jmíti se praví, jakž to svědomím tak dobře Jakubovým jako svým provozuje, že po této straně jest břeh jeho. Kdež pak od Jakuba Hrušky některé svědomí jest pokázáno, že by po obú stranú loviti jměli, ješto jest to mohlo býti s povolením pánóv gruntovních aneb snad úkradí, když žádný neviděl, aneb jinak z přátelství; a což se zápisu ukázaného z desk dotýče, že se jmenuje, že z břehy k Bitozevsi náležícími koupil, a nejmenuje se s jakými břehy, aneb kde by býti jměly, a není toho dostaveno, aby oba břehy náležité byly k Bitozevsi; a byť stavidla v jeho obú březích byly, když jsú posekána byla, bylť by sobě jiné usta- vil; ale že jest jich bez vuole pana Jindřicha Beřkovského stavěti nemohl, až skrz smlouvu jest mu dopuštěno; pro kterúžto smlouvu i do Žatče jezdil; a také neměl jest a nemohl vody zdýmati a zdržeti, leč by dal věděti na Tatinnaj, chtí-li oni také na své louky vody zapustiti. Což se pak lad dotýče, že žádný svědek ze všech svědkuov toho nedokládá, aby k Bitozevsi náležely. A poněvadž se toho mnoho zde a zvláště v kraji Žateckém trefuje a nachází, že mezníkóv žádných nemají, než to- liko mezmi, kteréž hřebínkem se dělají, zpravují se; jakož pak svědkové Mikulášovi přivedli sú po mezech až k mezníku, a tak všudy pořádně jsú po mezi vedli, i pruo- hon, kterýž jest od Tatinného a ne od Bitozevsi, pokázali, žádajíc podle téhož po- řádného vedení i pruovodu podle práva v tom za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního usazeného, vyslyšavše svědomí, pokazování, pruovody, dsky a jich s obú stran pře líčení, to vše pilně vá- živše a vzavše naučení od pánuov JMti a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Což se těch strání a lad dotýče, jakož jsou vedli svědkové Mi- kuláše Hrušky puovoda předkem na vrch stráni a odtud po mezi šli až přes cestu k bródku pravíce, že jsou to pravé meze, kteréž dělí grunty Tatinské od Bitozeve- ských, a těch gruntóv že jsou Tatinští voráním, setbou i pastvou vždycky užívali, to on Mikuláš puovod dostatečně provedl a svědkové Jakuba Hrušky tomu podle práva v ničemž neotepřeli, nébrž tomu místo dali, že ty dědiny voraný k Tatinnému sluší, než toliko těch pruohonóv že jsou oni Bitozeveští pastvami užívali: i z té příčiny on Mikuláš Hruška puovod při těch stráních a ladách tak podle svého obvedení se zuostavuje.

Strana 29
z roku 1535. 29 Což se pak řeky dotýče, poněvadž vklad ve dsky, kdež Zygmund z Nemy- čevsi dědictví své Bitozeves tvrz s jejím příslušenstvím někdy Janovi Hruškovi z Března a jeho dědicóm prodav1) zapsal jest, a v témž vkladu toho zejména nedo- stavil, aby on někdy Jan Hruška i potomní jeho té celé řeky sám až po mezník proti háji Tatinskému užívati jměl, nébrž to se s obojí strany svědkóv našlo, že té řeky lovením ryb společně jsú užívali tak dobře k Bitozevsi jako k Tatinnému, i to- likéž s jedné každé strany břehuov vrbím a jinými porostlinami sekáním užívali: i z těch příčin dává se jemu Mikulášovi puovodu podle jeho obvedení za právo, tak aby on Mikuláš té puol řeky s břehem od bruodku po straně svých luk až po mezník, kterýž nad stavidly jest, užíval, a on Jakub též své polovice od téhož mezníku až po bruodek užívati má, jedna každá strana bez překážky druhé strany nyní i na časy budúcí. Což se pak stavidl nových pod hájem Tatinským dotýče, poněvadž jemu Ja- kubovi táž stavidla zejména ve dskách v témž vkladu s oběma břehy svědčí, kte- rýchž od mnoha let v držení jest, a žádným právem z týchž stavidl on Jakub od nižádného v týchž létech naříkán není, až několikerá léta zemská prošla: i z té příčiny on Jakub Hruška při týchž stavidlech se zuostavuje, tak aby jich on Jakub mohl užívati k podpuštění luk bez překážky jeho Mikuláše nyní i na časy budúcí. A škody mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Stalo se v outerý den mistra Jana Husi léta 1535. — Memorabile, týž den Mikuláš Hruška na mezech zabit. Konšelé Mikuláše Hrušky z Března na Tatinném: Bartoš Chlupatý sou- keník, Jiřík Blud, Tomáš řečník, z Žatče; Jindřich Šplechna, Jan Stan, Jan Zako- stelský, z Loun. Řečník: Nykodym Ptáček z Vršovic. Z strany otporu Jakubovi Hruškovi za konšely tito: Jan Vočour, Vít Vlachaj, Tomáš krejčí, z Žatče; Jan Havránek, Jan Koudelka, Jan Habart, z Loun. Svědkové Mikuláše Hrušky puovoda: pan Sebestián z Vaitmille, p. Zygmund Beřkovský, p. Jaroslav Beřkovský, p. Václav Hruška, p. Jiřík Hochúzar, p. Jindřich Beřkovský, p. Mikuláš Velemyšlovský, p. Petr Hruška; Vondráček, Martinek, Tomek, Blahýn, z Nehasic; Říha krajčí, Vávra, Jíra Král, Vávra Kohút, z Tatinného; Vávra, Kateřina Pečenková, z Loun; Petr Vrtal, Matěj Ujčík, Pavel rychtář, Martin Boháček, Matouš Kroupa, Duchek krčmář, z Bitozevsi; Jan Kumpošt z Žatče; Jíra Jírek, Jan Košta, Jakub Trčka, Matúš, Mates, Tuoma vinař, Matúš Homolka, Jan Junek, z Ta- tinného; Říha mlynář, Šimon Cibule, Matúš kovář, z Bitozevsi; Jakub mlynář, Jakub Průšovic, z Semenkovic; Blažek, Mumek a Mništa, z Nehasic. Svědkové Jakuba Hrušky z Března atd.: pan Zygmund Beřkovský, p. Jin- dřich Beřkovský, p. Jaroslav Beřkovský; Duchek krčmář z Bečova, Duchek rychtář z Minic, Jan Soukal z Klučku, Jan Poštálka z Lepna, Jan Zach z Stankovic; Matěj

Strana 30
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 30 Ujčík, Martin Boháček, Petr Vrtal, Matěj Kroupa, z Bitozevsi; Václav Tata z Se- menkovic; Bartoš; Matúš kovář; Jakub mlynář z Semenkovic; Říha mlynář, Jakub Světlíkovic, Vít Kohout; Jan Kompošt z Žatče; Martin Louta, Jan krejčíř; Jan Kotlík z Semenkovic; Jíra Král, Vávra jinak Vavřinec, Rehoř krejčí, Matěj syn starého rychtáře, z Tatinného; Vávra Bušovic, Vávra zedník, Kateřina Havlova, Marta Repanka, z Loun; Jan kovář z Hořetic, Havel rybář z Vršovic, Jošt z Stan- kovic, Martin odtudž, Šimon Cibule, Duchek krčmář, Jíra Kára, Pavel rychtář, Matúš Hruška z Vidovle, Jan Kropáč, Jan Hanzl, Václav starý, Jan Jonáš, Jakub Pruošovic, Jíra Tuomovic, Tomáš starý vinař z Tatinného, Vondráček starý, Mates jinak Matěj, Šimon Holejch, Jíra Šilha, Tomáš Tomek, Martin Blahoň. 1) Zygmund Číč z Nemyčevsi prodal to r. 1506 Janovi Hruškovi z Března, otci Mikuláše a Jakuba. DZ. 84, D. 13. 15. 1535 d. 7. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdeňkem Lvem z Rožmitálu a Janem Glacem ze Starého Dvoru a ustanovuje hranice mezi lesy Krupeckými a Kyšperskými dle smlouvy uzavřené r. 1335. [List 42—45.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdeňkem Lvem z Rožmitála a s Blatné atd. s jedné a panem Janem Glacem z Starého Dvora na Kyšperce z strany druhé, a to o meze a hranice, nejprvé přivedli ouřad purkrabství Pražského nad stolem k hřebenu, na kterémž jest stezka, pravíce, že to od starodávna slýchali, že táž stezka dělí grunty Krupecké od Kyšperských a že se za pravú mez drží, a že jsú po pravé straně jdúc nahoru grunty Kyšperských a po levé straně gruntové k Krupce náležící. Proti tomu Albrecht z Vřesovic s jinými svědky pověděl od strany Jana Glace, že tu v tomto místě nevědí, co k tomu pověděti, a že o tom nevědí, by tu jaké meze býti měly; o tom neslýchali. Dále nahoře nad Kyšperk zámek přivedše úřad na porostlinu pod hřebenem oznámili, že tu někdy Býňa hajný od Krupky majtiti dal a prodával bez překážky pánuov Kyšperských. Též k dolu sv. Volffglanga přivedši úřad oznámili z strany pana puovoda, tu v tom dole pod hřebenem před mnoha léty pavovali a štolu v gruntích Kyšperských sobě k témuž dolu dole pod sedly od pánóv Kyšperských pronajali a desátek z toho dolu že jsú na Krupku dávali. Proti tomu od Jana Glace povědíno, že jest to mohlo býti, že by desátek dán na Krupku býval, neb jsú toho prvé páni gruntovní nebyli tak pilní jako nyní a dávali jim frystunky dotud, dokudž neznali, že užitek béře, a tak tudy mohlo to sjíti. Kdež pak od puovoda přivedeno bylo nahoru do smajcené prorostliny, ozná- mili, že tu dříví mejtili a od hajného Krupeckého před pěti léty kupovali a potom

Strana 31
z roku 1535. 31 též dříví lidé Jana Glace na Krupku vozili; též i hajný, že jest to prodával, k témuž se přiznal, že jest bylo za úřednictví Adama Rauzndorfa z Plakvic. Zase proti tomu od strany odporné povědíno, že se hajný s tím, ktož to kupoval, nesrovnávají; praví, že jest před pěti léty kupoval, a hajný praví za úřadu hajt- manstvie Rauzndorfa, ješto jest to mejceno prvé, nežli jest kdy hajtmanem Rauzn- dorf byl. A by i to bylo, že by to prodáváno od Krupeckých hajtmanuov bylo, mohlo by to z omylu a nevědomosti pánuov gruntovních se trefiti. Dále od puovoduov vedeno bylo na vrch k Krycholci okazujíc místo, kdež někdy milířka byla, a že od Krupeckých v témž Krykholci dříví sekáno i také uhlí z něho páleno a potom do Krupky též uhlí jest vezeno. Proti tomu od Glace jest povědíno, že jsú společně tu dříví sekávali i Kyšperští i Krupečtí, a jest strany Glace též dříví bráno k potřebám a k mlýnóm pod Krupkú Glacovým. A tu odvodu žádného nemajíc ani také mezníkuov neb hraničníkuov jakých ukázavše, poručili takovú věc úřadu k spravedlivému rozvážení. Zase doluov vedouc Albrecht z Vřesovic od Jana Glace oznámil přišedši pod Grycholc k velikému buku, že jest to pravý mezník a že za držení otce jeho i svého toho jest v užívání byl; a svědkové jiní na ty přísahy a k duši své to přijímali. Zase proti tomu Václav pověděl, že v tom místě, kudyž pan Albrecht vede, že by ty lesy k Kyšperku náležitý býti jměly, že to hajným páně i těmi lidmi, kteříž to dříví od hajných kupovali, odvozuje, že za tím bučím, kteréž se za hranice okazují, jest sekáno i prodáváno, a že tak veliké bučí, na kteréž se pokazuje, jest mejceno, kteréž až po dnes podťatý tu leží, a sekali jako v svým. Též doluov při- vedše k třetímu buku okazovali, že tu se grunty Krupecké od Kyšperských dělí; a když hořel ten les, že ho hájiti nechtěli Krupečtí. Kdež pak po zasazení soudu do čtyř lavic podle práva mezního předkem na místě pana Zdeňka Lva atd. žádáno jest, aby svědkové čteni byli. A po vyslyšení svědkuov též na místě páně jest mluveno, že to všecko, nač pán vésti ráčil, týmž svědomím dostatečně se provozuje a pokazuje, jak předešlí páni předkové a držite- lové statku Krupeckého v držení a užívání byli jsú. Na to ukázal list smlouvy, kterak před CC míně jednoho léty skrze many táž smlouva stala se, žádajíc podle takového starého listu smluvního za opatření. Proti tomu Jeronym z Božic od Jana Glace pověděl, což se prvního svědka dotýče, že ten vysvědčuje, že jest les hořal a že lidé páně Glacovi déle přes stezku hasiti nechtěli, že se tomu svědku místa nedává; a také byť lidé jeho Glacovi i ne- hasili, tím by pánuov gruntovních od jich gruntuov spravedlivě jim náležících od- ciziti nemohli. Druhý pak svědek páně, kterýž seznává, že ta stezka, kteráž jde po hřebenu k Habarticím, měla by pravá mez býti, tomu se týž místa nedává. Neb jakž

Strana 32
32 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského ten list pokázaný vztahuje sě na stezku a hřbet, ješto sě dotýče Habartských, a poněvadž o to žádná na tento čas rozepře není, také k těm svědkóm ani k tomu listu potřeba více mluviti není, žádajíc, aby také svědkové jeho Glacovi čteni byli. A přeslyševše svědky pověděti dal, že to všecko, což od Glace za otpor jest mlu- veno, pořádně a dostatečně se odvozuje. Neb i jeden svědek a člověk páně to seznal jsa hajným, že jest jemu Hes, starý hajný, oznamoval i ukazoval, že podtud, pokudž pan Albrecht meze ukazuje, jsú lesy k gruntóm Kyšperským náležící, k čemuž se jest na vedení týchž mezí přiznal, žádajíc v tom úřadu za paměť. Dále pravě, což se vejpisů z desk, kterýž ode pána pokázány jsú, dotýče, že se těm na místě Jana Glace místo dává; než smlouvě, kteráž by i platnost jakú nesla, místa se nedává, neb jest dávno podle práva a zřízení zemského ta věc promlčena, žádajíc podle sta- robylého držení a užívání, poněvadž toho od 40 let předkové Glacovi užívali i on také, za opatření žádá. Zase proti tomu od pána jest povědíno, že jest rozdíl gruntóv dědičných od gruntuov zápisných a manských; neb takoví gruntové manští promlčeti se nemohú, a žádný ke škodě králi JMti toho jest promlčeti nemohl. Ani on také Glac mohl by gruntóv manských k zápisným připojovati, jakož i odcizovati bez povolení krá- lovského nemuož. A by pak kto co zameškal, že pán, jakž jemu ten statek k dědictvie dán podle vajpisóv z desk ukázaných znění, toho jest nikterakž nezameškal a ne- promlčel. A poněvadž Kyšperk zámek byl jest dědictví a potom všel v duchovenství a v zápis, toho se nepokazuje, aby který arcibiskup neb kto jiný na to, nač se táhnú, jakú spravedlnost jměl, aby od gruntuov Krupeckých to kdy odcizeno bylo, toho ničímž neodvozuje, žádajíc v tom za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavši svědomí, pokazování, pruovody a list smluvní mezi někdy Ottem starším a Ottem mladším z Bergkova1) s jedné a panem Týmem z Koldic2) s strany druhé o meze a hranice učiněný, které vrchy a lesy k Krupce a které k Kyšperku by přináležaly, též i jich s obú stran pře líčení, to vše pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánuov a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom podle téhož práva mezního vypovídají: Poněvadž pan Zdeněk Lev puovod pokázal list smlúvy, kteráž se jest stala léta atd. 1335 mezi někdy Ottem starším a Ottem mladším z Berkova atd. s jedné a panem Týmem z Koldic s strany druhé, kterýžto list a smlouva to v sobě zřetedlně vysvětluje, kdež hřbet zhůru vzchází a lesy, kteréž leží a visejí proti domu Kyšperku, že to všecko k témuž Kyšperku přísluší, a cožkoli lesuov a vrchuov s této strany příkopu a hřbetu leží, že to všecko k Krupce přísluší, kterýžto list smlúvy se jest nepromlčel a promlčeti nemohl, poněvadž to zboží Krupecké bylo jest toho času manstvie a Kyšperk to jest duchovenství, ješto svědkové pana Zdeňka Lva

Strana 33
z roku 1535. 33 po témž hřbetě úřad jsú vedli, pravíce ten hřbet pravé meze a hranice býti mezi Kyšperkem a Krupkú, a on Jan Glac toho jest dostatečně nepokázal a neodvedl, aby týž list smlúvy o též meze učiněný na který jiný hřbet mimo ten, na kterýž jsú svědkové páně Lvovi vedli, se vztahoval: i z těch příčin dává se jemu panu Lvovi puovodu podle jeho obvedení za právo, tak že při týchž mezech, jakž týchž [sic] list smluvní to v sobě i obvedení jeho pana Zdeňka ukazuje, se zuostavuje nyní, na časy budúcí a věčné. Co se pak lesu Krykholce dotýče, poněvadž jest pan Zdeněk Lev puovod ani on Jan Glac žádných jistých mezí nepokázali, kterému by z nich týž les Grykholc spravedlivě náležeti měl, než toliko to obě strany pokazovali, že jsú toho lesu Gryk- holce roubáním dříví s obú stran užívali: i z té příčiny pan purkrabie s končely týž Krykholc na pravou polovici rozděliti a vyměřiti má, a pokudž jim tak vymě- řeno bude, aby jedna každá strana svého dílu pokojně a bez překážky strany druhé užívala nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo sě v středu po mistru Janovi Husovi léta 1535. — 1535 f. V. post Nativitatem Marie [d. 9. září] vzata relací o škody. Z strany pana Lva puovoda za konšely tito jsú: Valentin Bognar, Va- lentin Spomillar, z Mostu; Martin Hřebínek, Jiřík Šifl, z Bíliny; Štěpán malíř, Jiřík soukeník, z Oustí. Z strany Jana Glace odporu za konšely tito: Václav Kodydek, Martin No- sidlo, z Litoměřic; Michal Gelbl, Kašpar Dyršam, z Mostu; Wolf malíř, Václav Grycnar, z Oustí. Řečník: Martin z Teplice. Svědkové z strany pana puovoda atd.: Kašpar Štengl pergmistr, Hons Gir, Dominicus Štenge, Bartl Neltl, Lux Pehm, Symon Ledl, Hons Spict, Jobst Knop, Paul Forman, Wolf Ruth, Bastl Guldsmid, Mates Hynkauf, Lorenc Ibr, Kašpar Sybr, Wolf Fisl, Jakob Planner, Nikl Kyndl, Marks Frydl, Bartl Šot, Mertl Wok, Jakob Haybnar, Wolf Knobloch. Z strany pohnané svědkové: p. Albrecht z Vřesovic, p. Jakub Tuchomidskaj, Martin pekař, Lorenc Linthnan, Hons Špict, Hons Pek, Volfgank Knobloch, Matěj mladý Valim, Matěj Hynkauf, pohnaní páně; Matěj z Hotovic, Lukeš starý z Modlan, Bartoš Šejdar, Valenta Vála, Grus Honzs, Jiřík z Hunčína, Vít Pašek, Martin z Pře- stanova, Bartl z Přestanova, Havel hajný, Fabián z Hunšína, Jan z Hotkovic, Petr Holub, Matúš kovář, Tomáš hajný, Jiřík Kostka, Jiřík Janek, Blažek Pašek, Sebe- stián Hayfl, Šimek Pražal, Wencl zedník, Hons Bartl z Maršova. 1) Páni z Bergova drželi Kyšperk do r. 1335, kdy jej prodali biskupu Pražskému Janovi IV. z Dra- žice. Při biskupství a arcibiskupství Pražském zůstal Kyšperk až do r. 1418. — 2) Těma z Koldic držel Krupku v 1. 1334—1383. Zdeněk Lev z Rožmitála koupil ji od krále Ferdinanda I. r. 1530. Archiv Český XXX.

Strana 34
34 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 16. 1536 d. 4. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Špetlí z Janovic na Bezdězi a Václavem z Vartmberka na Lippém a vymezuje hranice mezi lesy k Bezdězi a oněmi k Je- střebí přináležejícími. [List 45—48.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Janem Špetlí z Janovic na Bezdězi na místě jeho i na místě pana Jetřicha a pana Viléma odtudž z Janovic, bratří jeho mladších let nemajících, původem s jedné a panem Václavem z Vartmberka na Lippém s strany druhé, a to o meze a hranice, kdež svědkové pana původa úřad purkrabství Pražského vedli počnúc od louky kněžské k záduší Dogzanskému příslušející a vedúce po staré cestě pod vrškem pravíce to býti pravú mez, kteráž dělí království od gruntův Jestřebských tak, což jest po pravé ruce, že to pánům Špetlům, a což po levé ruce, jakož to Čertové Hnízdo, že k Jestřebí ná- leží, ukazovavši lízy již pozarostlé na týž mezi, pravíce, že ty lízy jsú dělané, když někdy Zdeněk, úředník na Bezdězi, se panem Václavem na též meze vyjížděli. Dále po týchž mezech a lízích vedli pod vršky až na cestu, kteráž běží k Heřmanicím mimo Lipku k samé Krkavčí Skále, pravíce mezi tím, že po pravé ruce jsú honili, zvěř bili a louč sekali a z ní k Bezdězi platili beze vší překážky. Dále od Krkavčí Skály mimo důl Studený vedli úřad strání pod samou skalou až k místu, kdež slove Čihadla; též při tom pravili i pařezy ukazovali, že jsou k Bezdězi odtud dříví pro- dávali a někdy z týchž čihadl plat k Bezdězi že jsú platívali. Od též skály Čihadl vedli úřad dolův mimo jámu zvířetcí páně Václavovu přes důl k vrchu pravým hře- benem nahoru k druhé jámě zvířetcí, pravíc tu jámu na pravé mezi býti a od té jámy že mez před se dále běží, kteráž dělí grunty pánův Špetlův od gruntův Je- střebských páně Václavových, o kteréž dále rozepře není; čemuž i druhá strana místo dala; a tak dokládajíce, pokud jsou vedli a ukazovali, což po pravé straně těch mezí jest, že jsou toho vždycky k Bezdězi užívali. Proti tomu svědkové pana Václava obeslaného tomu vedení a těm mezem místa nedavši vedli zase úřad počnúc hned za samou tou jámou na hřebenu upřímo s vrchu dolův malým dolíkem do Studeného dolu, pravíce ten důl býti pravou mezí, kteráž dělí grunty Jestřebské od gruntův Bezděských; a dovedše úřad k kalištím oznámili, že to jedno kaliště sluší k pusté vsi Provodínsku. Ale svědkové pana pů- voda tomu otepřeli a takovú zprávu o těch kalištích dali, že, dokudž ta ves Pro- vodínsko osazena byla a neměvši dostatku u vodě dopříno jest jim od pánův Bez- děských, aby své dobytky tu mohli napájeti. Dále vedli úřad tím dolem Studeným ukazujíc místem, kde jsou šindel dělali a dříví k jiným potřebám sekali a z toho hejným Jestřebským platili bez překážky. Též i cestu v tom dole sobě klidili. Ale svědkové páně Špetlovi pravili, že jsú to pod smlúvou a stáním činili; neb jest bylo zůstáno mezi panem Václavem a Zdeňkem úředníkem Bezděským, aby ta věc

Strana 35
z roku 1536. 35 v dobré míře stála až do vykonání té pře; ale oni Jestřebští přes takové zůstání že jsú v tom dole i jinde dříví mýtili, toho učiniti nemajíc. A také někdy panu Zykmundovi z Vartmberka, kterýž dceru někdy pana Jana Špetli jměl, toho bráněno nebylo, a vo několik dřev že mezi pány nic nebylo. Čemuž pan Václav místa nedal pravě, že o žádném zůstání ani smlúvě nic neví. Pak vyvedše úřad z toho dolu pod Skálu Krkavčí mimo cestu k Heřmanicím běžící i šli přes dólček Lipku ozna- mujíc, že jsú lípy k měchům panu Václavovi rubali, čemuž v té Lipce svědkové páně původovi otepřeli pravíce, že jsou jim sekati nedali, nébrž jim sekeru vzali a toho hájili a těch lip v též Lipce pobrati nedali. Dále pak vedli jsú úřad přes tu Lipku upřímo k vrchu nahoru nějakú mezerú, a dovedše na vrch i oznámil Václav starý rychtář, hejný z Jestřebí, že tudy pravé meze jsou, ukázav z toho vrchu upřímo přes dosti obšírnú zdolinu k jinému vrchu, v kterémž jest prósek skrze skálu, pravíce, že tak upřímo z toho vrchu k onomu próseku meze jdou, a cožkoli po levé ruce jest, že to k Dogzi sluší, a což po pravé rutce to k Jestřebí. Při tom na týmž vrchu jeden svědek pravil, že jest po pravé rutce, kládí i suché dříví sekal a do Jestřebí se mejtil. Potom z toho vrchu vedli úřad maní k próseku, dovedše nás prvé k místu tomu, kde jsú Tachovským louč pobrali a jim ji sekati ani bráti nedopustili. Též málo dále ukazovali nějaká místa k záhonům podobná pravíce, že ty dědiny někdy k Provodínsku vsi pusté jsú slušely; ale svědkové pana původa tomu místa nedavše pravili, že jsú to cesty staré zarostlé, kteréž k těm podobné onde i onde se na- cházejí podle silnice, ale o záhoných žádných že nevědí. Dále vedli úřad nad louku kněžskú, od kteréž páně původovi svědci počeli vésti, přes bahna k Hradištku pra- více, že jsú v tom Hradištku po straně páně Václavové jim Dogzanským včely ssrou- bali i domův je svezli, též i louč tu sekali až do próseku; a toho že jsou vždycky v užívání byli a jim Bezděským hájívali užívati. Než což se té louky zádušní do- týče, tomu že neodpírají, aby i s platem k záduší Dogzanskému neslušela, než že jest někdy k témuž záduší od Jestřebí nadána. Kdež pak po vedení a zasazení soudu zahájeného podle práva mezního od pana Jana Špetle původa atd. skrze Mikuláše Nětického předkem, aby svědkové páně původovi čteni byli, žádal. Pověděl, že svědkové tito jako pospolně všickni na tom se srovnávají, že to, což jsou obvedli a ukazovali, jsou kruntové pánův Špetlův, a těch že jsú užívali, jich hájívali, sekery na nich jim Jestřebským brali; druhé, z těch čihadl od starodávna k Bezdězi že jest placeno; třetí, zvěř na týchž gruntech ještě v nedávních časích že jsú honili a bili; a to všecko dostatečně že jsú provedli a pokázali, žádajíc při tom zachováni a spravedlivě opatřeni býti. Neb kdež jsú kolivěk svědkové páně Václavovi vedli, že žádné meze nejsou, žádných mezníkův ani líz neukazovali jsú. Proti tomu od pana Václava skrze Jiříka Velíka povědíno, že svědkové od strany vedení panu Václavovi nic ke škodě nejsou, neb se v svým svědomí nesrov- 5*

Strana 36
36 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského návají. Neb Jozef ten o nějaké smlúvě, kteráž by se o týž meze státi měla, ukazujíc na nějaké stání, seznává, kteréž se odpírá a místa nedává, ješto, kdyby jaká smlúva neb námluva byla, bez pochyby že by se ukázala. Druhé svědčí, že by Jestřebským 12 seker vzíti měli, a na vedení neoznámili než-li o jedné. A kdež seznávají, že by z čihadl na Bezdězi platili, ješto jich vlastní svědek svědčí, že z těch čihadl polo- vici k Jestřebí a druhú polovici k Bezdězi jsú platili. Co se těch pomocných řečí, kterýmiž by svou při dolíčiti chtěli, dotýče, že by na týchž gruntech honili, o tom také žádný jich svědek nic neseznává; a protož takové svědomí a řeči panu Václa- vovi nic ke škodě nejsou, žádaje při tom, aby svědkové páně Václavovi čteni byli. Dále pravě, že svědkové tito o tom o všem, což jsou na vedení ukazovali, v svým svědomí berúc to na své duše pořádně a pořádněji nežli páně Špetlovi seznávají a to dostatečně odvozují, že jsou těch gruntův obvedených vždycky v užívání byli a jich jsú hájívali, louč i včely na nich druhé straně brali, jamami zvířetcími a sekáním dříví. A poněvadž pan Špetle dal jest od sebe mluviti, že by to zboží a ty grunty dědičné s pány bratřím svými držel, a tu se z svědkův nachází, že pan Václav těch gruntův mnohá léta bez nárokův jest užíval a tak i zemská léta prodržel, žá- daje podle zřízení zemského při týchž gruntech tak prodržalých zůstaven býti. Zase od pana Jana Špetle povědíno, že svědkům páně Václavovým se místa dáti nemůž, poněvadž se jich svědomí s vedením a ukazováním nesrovnává a to v tom, že svědčí o nějakých 14 jamách Vubčařích, že by jich užívati měli, ješto o týchž Vubčařích na vedení žádné zmínky jsú neučinili a neukázali, než-li toliko jámy; také o těch čihadlích že zmínky nečiní a protož panu Špetlovi ke škodě ne- jsou; žádaje vždy při pořádném ukazování a obvedení zůstaven býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí jich, s obou stran vedení a pře líčení, to vše pilně váživše, takto o tom podle téhož práva mezního vypovídají: Jakož jsou svědkové pana Jana Špetli atd. původa úřad vedli začavše starou cestou od louky zádušní, kteráž přísluší k Dogzi, pod vršek, i vedli přes silnici, kteráž jde k Lippému, ukazujíce lízy na dříví, pra- více, že jsú to pravé meze, a odtud před se starou cestú, až vešli na cestu, kteráž běží ke vsi Heřmanicím, a touž cestú vedli před se mimo Lipku až k dolu Stude- nému a skále, kdež se krkavec hnízdí, pravíce, že jsou to pravé meze tak, což jest po pravé rutce, že k Bezdězi náleží, a což po levé, k Jestřebí; i poněvadž jest se to z svědkův pana Jana Špetli a s jich obvedení i také užívání našlo, že páni Špe- tlové i předkové jich těch vrškův a strání až po té meze jsú užívali a jiným uží- vati bránili, ješto pan Václav z Vartmberka obeslaný toho jest dostatečně neodvedl, aby to pravé meze býti neměly; než svědkové jeho pana Václava vedúce zase od Studeného dolu přes Lipku nahoru k vrchu žádných pořádných mezí ani znamení

Strana 37
z roku 1536. 37 k mezem podobné jsú neukázali, než šli toliko maní lesem ukazujíce s vrchu na ně- jaký prósek na druhém vrchu v skále pravíce, že by z toho vrchu jdouc upřímo k témuž próseku pravé meze býti měly, a tak jdouce z téhož vrchu dolův maní lesem též také žádných mezí jsú nepokázali: i z těch příčin on pan Jan Špetle původ na místě svém i na místě pánův bratří svých let nemajících při takovém svém obvedení a meze ukázání se zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné tak, že tíž lesové po pravé straně k Bezdězi a po levé k Jestřebí příslušejí a náležejí. A kdež jsou pak dále tíž svědkové pana Jana Špetli původa od Lipky za- čavši touž cestú, kteráž k Heřmanicím běží, úřad vedli a potom nad cestu pod skálu před se až dolův k jámě, kteráž v dole jest, pravíce, že by to měly pravé meze býti, ješto páně Václavovi svědkové proti tomu zase vedli cestou dolem, jenž slove Studený důl, až k Lipce proti skále, kdež se krkavec hnízdí, pravíce i uka- zujíce, že by cesta v týmž dolu měla děliti lesy Jestřebské od lesův Bezdězských; i poněvadž jest pan Václav to dostatečně svědky pokázal, že jsou v tom dolu Stu- deným šindel dělali, dříví sekali a toho k Jestřebí užívali bez překážky, čemuž jsú neotepřeli svědkové páně Špetlovi, ani na vedení svým žádných jiných jistých mezí jsú nepokázali: i z těch příčin on pan Václav z Vartmberka obeslaný podle téhož obvedení svého a pořádného ukázání se zůstavuje, tak že od Lipky a skály, kdež se krkavec hnízdí, před se tím dolem Studeným cestú jdúc až na hřeben k jámě na vrchu, kteráž na pravé mezi jest, kudyž jsú svědkové páně Špetlovi zase vedli, pravé meze a hranice jsú a býti mají nyní, na časy budúcí a věčné. A poněvadž v této při o též meze a hranice oběma stranám jest přisouzeno, i z té příčiny škody útratní a nákladní mezi stranami se zdvihají. Actum f. III. post dominicam Judica anno etc. 36. Téhož soudu byli jsou konšelé zejména tito: z strany pana původa: Václav Trunček, Jan Strach, Jan Holomský, Václav rektor starý, Mikuláš súkenník, Blažej mlynář, obyvatelé města Bělé. Řečník: Jan kožišník, obyvatel města Bělé. Od strany otporu: Bartoš súkenník, Valenta súkenník, z Lippého; Václav Mikulášův syn, Mathes Zimaův [sic] syn, z Holan; Urban Holdous, Jan Hanušek, z Jestřebí. Svědkové pana původa tito: Mikuláš Paul, Bartoš Jozef hejný, Blažek Ondřejův, Petřek, Jan Šalamach, Václav Karšík, Urban Kůžel, Jan Kyvákův, z městečka Dogze; Michal, Duchek, Jan Hrdej, lidé kněze opata Karlovského; Blažek, man k zámku Bez- dězi z Bezdědic; Jíra Bouček, Jakub, ze vsi Oken. Svědkové pana Václava obeslaného: Václav starý rychtář, hejný, Tůma Švehli, Tůma Sládek, Fabián, Lorenc, Jakub Jarkouš, Jakub Sládek, Jakub Dlouhej, Vít purk- mistr, Andrle Dlouhej, Antonín tesař, Jiřík syn Jiříkův, Jiřík Kundrát, z Jestřebí; Jiřík Plch z Chlumu; Tomík z Újezda; Prokop Hejda, Myl Valten tesař, Kubík, z Heřmanic; Vencl Sobe, Nykl, Hans Kunc, Michal Veydnar, z Veselí.

Strana 38
38 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 17. 1536 d. 28. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Šternberka na Zelené Hoře a Petrem Voselským z Dlouhé Vsi na Oselci o hranice mezi Kvasňovicemi a Nekvasovicemi z jedné a Oselcem ze strany druhé a dává za právo Petrovi Voselskému. [List 49—53.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi panem Adamem z Šternbergka na Zelené Hoře původem s jedné a Petrem Voselským z Dlúhé Vsi na Voselcích obe- slaným [z] strany druhé o meze a hranice u vsí Kvašňovic a Nekvasový, kdež pak svědkovi [sic] pana původa vedli úřad purkrabství Pražského podle práva mezního začavše od studénky Brusovky, pravíce, že ta studénka dělí grunty Kvašňovské od Voselských tak, což po pravé ruce leží, že k Kvašňovu a což po levé, k Voselci náleží. Přivedše málo dále pod studénku ukazujíc, kde jest někdy pan Lipolt Voselský hradil a strúhu dělal chtíce z studénky do rybníka Korytného vodu vésti, a když tomu otepříno bylo, že jest se podvolil džber ryb dávati; opět dále vedúce k něja- kému kamenu pravíce jej býti pravým mezníkem. Ale tomu všemu svědkové Petra Voselského otpírajíc místa nedali, pravíc tu studénku i tu strúhu na gruntech Vo- selských býti a přes díly jich Voselských že vedú, kteréž by pokázati chtěli, pokudž kterého díl jest. Dále vedli nahoru mimo dub k louce Kabátové podle hradby vo- klikem, došedše dědiny osité ovsem Vackovské, ukazujíc kámen za hradbú po levé straně, pravíc, že jest pravý mezník. Ale lidé z Voslec tomu otpírajíc pravili, že to mezník pravý není, než že oni sami jsú ten kámen vsadili, aby dělil tu dědinu od dědin Voselských, neb jsú tu dědinu k svým dědinám v nájmu drželi; tomu místo davše, že ta dědina po pravé straně k Kvašňovu náleží. Dále vedli podle též dědiny osité až k cestě trávní ukazujíc kámen pod křem, též jej pravíc mezníkem býti. Odtad nahoru k kamenu nad třešní, dále k dubu u louky k vrchu vedúce, podle hradby k jinému dubu, podle kteréhož malej dubec s vysekaným znamením stojí, pravíc, že v tom větším dubu bylo znamení mezní, ale to že jest uschlo a zkazilo se; a pro paměť starší jich do toho malého dubu že jsú to znamení udělali. Odtud vedli vnově k sťatému dubu pravíc ten dub hraničný býti. Odtad hnuvše se k Kvaš- ňovu po krajině nápodobné k mezi [sic] až k dubu, kterýž, pravili, že na mezi stojí, dále k třešní suché slomené [sic], na kteréž kříž starý vysekaný, pravíce, že jest znamení mezní. Dále davše se dolův přes strúhu, kteráž jde od studénky do ryb- níka Korytného, přivedše k dubu, na němž kříž starý zarostlý toliko na kůře vy- sekaný; odtad nad strání krajinou dolův pod hrází rybníčka pustého pod Korytným, přes důl k vršku až k dědinám Černickým, podle těch dědin u hradby před se přes vrch, dovedše na mez, kteráž dělí grunty Kvašňovské od Černických. Ale Petr Vo- selský na tom vrchu mezovati nechtěl pravě, že o to žádné jest rozepře se pánem neměl, ani o to jest obeslán, a že se dotýče gruntův jeho k jiné vsi náležících. A tak vyvedše úřad pravili, kudy jsú vedli, že jsú pravé meze i mezníky a hranice;

Strana 39
z roku 1536. 39 počnúc od studénky až k těmto dědinám Černickým, po pravé straně že náleží všecko k Kvašňovu a Nekvasovicím, a po levé k Voselci a k Černicím; a ty meze že jsú jich starší jim ukazovali a je předešle za jich paměti s některými Vosleckými vedli, a toho až potad užívali, žádajíce při témž obvedení zůstaveni býti. Ale tomu všemu vedení svědkové Petra Voselského jsú otpírali pravíc, že neprávě vedou a nikda při takovém ukazování těch mezí a vedení oni ani jich starší jsú nebyli, a mohli jsú oni sami sobě mezovati, jak jsú chtěli. Než kdež jsú pravé meze, o kterýchž jsú vysvědčili a na to zprávu učinili, že ukázati chtí. A tak zase vedúc svědkové Petra Voselského přivedli úřad pod rybníček Korytný na hrubie a náklady kamenné pravíce to pravé meze býti, kteréž dělí grunty Kvašňovské od páně Petrových gruntův, což leží po levé straně to k Kvašňovu, a po pravé k Voselci. I vedše stezkú prosekanú dolův ukazujíc vdy hrubie a náklady kamení až na cestu starú trávní Vodelskou, kterúž pravili spravedlivú býti z Voslec do Kvašňovic, a ta cesta že by již dotčené grunty dělila. I jdúce tou cestou a tu vejdúc s cesty šli prokleštěnú stezkú nahoru mimo bahence, jmenujíc to Vudli a s druhý strany na levo na Pálenině, pravíc Vudli k Voselci a Páleninu k Kvašňovicím slušeti; čemuž svědkovi pana Adama z Šternbergka otpírajíc pravili, že v tom Vudli brali jsú Vo- selským dříví a jim toho užívati nedali, a že sluší všecko to, kdež vedou, k Kvaš- ňovicům. Ale Voselští tomu místa nedali, i vedli před se nahoru podle dědiny Vac- kovské krajinou, až přišedše k tomu kamení pod křem a hnuvše se na levo i šli vedle té dědiny Vackovské, kudy jsú svědkové páně vedli, ješto v tom místě roze- pře není; a od té dědiny hnuvše se dolův zase, po krajině ukazujíc na hrubie ka- mení a vdy pravíc, což leží na pravo, to k Voselci, a což na levo, k Kvašňovicím že náleží. Dovedše k hrubí, v pravém úhlu obrátivše se tou krajinou okolo vršku i vedli malú mezkú k sťatým dubům pravíce, že jsú to praví mezníci dělící grunty Voselské od Kvašňovských. Ale svědkové páně tomu místa nedavše pravili, že to všecko, kudy vedou, slušelo někdy k pusté vsi Neustupovicím, a to že jsú jich grunty vorné byly a již že jsú jim pod plat rozdány, a jich že jsú vždycky užívali. Dále vedše dolův pod brus přes potůček, kterýž od studénky teče, k dědině vorný jdúce po té krajině nahoru k Hovorkovské dědině a podle té dědiny až na cestu, kteráž od Nekvasov k studénce běží, a pravíce, že kady jsú vedli, že jsú to pravé meze těmi hrubiemi kamennými vyznamenané; a až podtad že jsú těch gruntův bez překážky užívali pastvami, vorbou i panskými lovy. Podle toho všeho ukazování žádali za opatření a při tom zachováni býti. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního pan Adam z Šternberka dav svědky své přečísti a skrze Jana Žateckého z Veikrštorfu pověděl, že tito svědkové, pokud jsú vedli a ukazovali, že to i z svědomí jich tak se nachází, a protož není potřebí k nim mnoho mluviti; než poněvadž svědkové páně Petrovi

Strana 40
40 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského žádných jistých mezí ani mezníkův jsú neukázali, a tito mezníky jisté i meze jsú ukázali, že podle toho za opatření žádá. Zase od Petra Voselského pan Častolor pověděl, poněvadž jest se pan Adam slyšeti dal, že ta věc, oč se mezovalo, jeho vlastní není a že se o to smlúvati ne- můž, a protož by rád věděl, jakým způsobem pán ty grunty drží, dědičně-li či zá- pisně, a jakú moc má o ně se súditi. Na to od pana Adama povědíno, že jest věc vědomá, že pán těchto vsí a gruntův v držení býti ráčí a v užívání; a některé i dskami sobě postúpené má; a protož se dobře o ně súditi můž; a poněvadž ta věc jest přišla k ohledání a me- zování, že jest čas, má-li pan Petr Voselský co ukazovati, aby ukazoval. Proti tomu od Petra Voselského mluveno, že se svědkové páně sami v sobě, když se v ně nahlédne, nesrovnávají; a kdež svědčí, že by jim Vosleckým na Kvaš- ňovských gruntech dobytek zajímati jměli, že to býti můž, když jsú na jich gruntech byli; ale aby je na gruntech Vosleckých, kteréž jsú obvedli, zajímati jměli, toho žádný svědek neseznává. A co se dědiny Kovářovské dotýče, na tu že jsú se nikda netáhli a ještě netáhnú. A také aby někdy pan Lipolt sedlákuo měl za to žádati, aby jemu dopustili z té studénky struhou vodu do rybníka svého vésti, to jest velmi nepodobné; neb jest věc vědomá, jak milostivé pány na páních Zelnohorských pan Lipolt jest měl, že by jistě byl ne sedlákův než pána vrchního, kdyby jemu tu co náležalo, za to žádal. Ale on pan Lipolt vedl jest vodu a strouhu dělal na svým, moha to dobře bez pánův Zelnohorských i sedlákův odpuštění učiniti; a žádné jest v tom překážky neměl. A dále, jaké jsú mezníky nebo meze ukazovali a kudy vedli, že bez pochyby v paměti máte a při tom se budete věděti spravedlivě jak zachovati. A na to svědky s strany Petra Voselského jsú čteny; k kterýmž jest mluveno, že, pokudž jsú tito svědkovi vedli a meze ukazovali, že toho vždycky v užívání byli a v držení vejše než-li od 50 let; a tak jsú i léta prodrželi; a oni Kvašňovští, ač měli-li jsú k témuž jakú spravedlnost, ji jsú promlčeli. A protož není potřebí k tomu mnoho mluviti; než poněvadž, pokudž jsú vedli, svědomím, berúc to na své přísahy, dostatečně jsú provedli; žádajíc při témž průvodu a obvedení za opatření. Zase od pana Adama povědíno: Z svědkův, kteříž jsú čteni, toho se nenachází, aby to, což jsú obvedli, grunty jich býti měly, poněvadž svědek jich vlastní jeden seznává, že jsú zápovědi mezi nimi byly a pokojně těch gruntův Kvašovští jim uží- vati nedali. Druzí svědčí, že by meze býti jměly od hrubie kamení k cestě Vodel- ské, ješto takové cesty viděti jest nebylo. Než cesta, kterúž jsú ukazovali, ta běží od Kvašňovic k těm kouskům jich a roli; neb se to pokázati můž, k kterým dvorům ti kusové slušejí. Jiní svědčí slyšenú řeč, kterak by nějaký Hovorka dědinu tu kú- piti měl, ale toho neseznávají od koho; než to býti můž, že jest ji nějakým néjmem držel a ne dědičně. Též také svědčí, že by z těch gruntův plat platili, ješto jednoho

Strana 41
z roku 1536. 41 není, kterýž by seznával, aby kdy jeden peníz z toho platil. A tak na vedení svým jednoho jistého mezníku jsú neokázali, než vedli jednak dolův jednak nahoru, tam i sem přes roli a tu, kdež jsú sobě včera proklestili, ješto ty grunty tak, jakž se i z svědkův páně to nachází, slušely jsú k nějaké pusté vsi Neustupovicím, a když spustla, rozdány jsú ty dědiny mezi lidi Kvašňovské a Nekvasovské; a jich jsú oni užívali, je hájili, na nich zajímali a dříví jim brali. Neb i tudy jest toho důvod, poněvadž jest nebožtík pan Lipolt se podvoloval dčber ryb z rybníku Korytného dávati, aby mu dopuštěno bylo vodu z té studnice struhou do něho vésti, že ti gruntovi k Kvašňovu náležejí. A co se promlčení dotýče, že jsú ty vsi zastaveny byly. Na to ukázal listy zástavní již vyvazený. Pak jestliže jsú páni, na ten čas držitelé těch lidí, na jich vznášení nechtěli jich v tom zastati a jim to vyvozovati, proto jsú tím nic promlčeti nemohli pánu dědičnému ke škodě lidé ti. Druhé, že království a duchovenství se promlčeti nemůž; na to jsú zřízení i nálezové; a byť pak předkové páně co byli zanedbali, pán toho zanedbati králi JMti k ujmě neráčí. Zase proti tomu od Petra mluveno, co se toho dotýče, že se království neb duchovenství promlčeti nemůž, tomu místo dává. Ale ktož čím obdarován by byl a toho neužíval, než zanedbal, až by léta prošla, a jinej předešle to drže a v užívání i ve dskách maje má toho užiti, a onen ne pánu dědičnému než sobě k ujmě to promlčí; táhna se podle toho na některé mezní vejpovědi. Dále dotýče pán, že by toho sedláci promlčeti nemohli, poněvadž jsú byli v zástavě atd., a že by páni jich v tom na jich vznášení nezastávali, ješto se to nepokáže, aby v těch ve všech létech o ty grunty, co od těch lidí, že by se jim ubližovalo, vznášíno bylo, než paní vdova Oselská ta jest na Mráza o nějaké převorávání žalovala, jakž svědomí ukazuje. A kdež se mluví, že by neseznávali, od koho jest Hovorka tu dědinu koupil, i koupil ji od svého předka s dvorem s tím i s jiným příslušenstvím, což k tomu náleží, a tak i potomci jeho toho užívají. Proti tomu od pána povědíno, kdyby se království promlčeti mělo, že by se ne držiteli téhož království než i králi promlčeti musilo; ale tímto nesvobodným pastvami užíváním oni Voslečtí těch gruntův sobě jsou dědičně vosobiti nemohli; při tom při všem též za opatření žádaje. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí, vedení a ukazování i jich s obúv stran pře líčení pilně váživše takto o tom podle téhož práva mezního vypovídají: Poněvadž svědkové Petra Voselského v svým svě- domí to jsou seznali i ukázali od hrubie kamení pod rybníčkem Korytným, odkad jsú začali vésti, až do cesty Vodelské a z té cesty k dědině vorný Vackovský a odtad dolův přes potůček, kterýž teče z studénky, až do dědiny vorný Hovorkovské, že jsú to pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty Kvašňovský a Nekvasovské od Archiv Český XXX.

Strana 42
42 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského gruntův Voselských; tudíž i to jsú seznali, že jsú těch lesův a gruntův až po ty meze a hranice, pokud jsou vedli, od 60, 50 a 40ti let užívali bez překážky všech lidí; ješto svědkové pana Adama z Šternbergka na vedení svým žádných jistých mezí jsú nepokázali, ani toho v svém svědomí podle práva neseznali, aby toho, pokud jsú obvedli, bud páni jich Zelenohorští anebo oni kdy v držení a užívání byli, než toliko to seznali, co jsou obvedli, že jsú to od svých starších slyšali, že by to meze jměly býti: i z těch příčin on Petr Voselský obeslaný podle svědkův jeho obvedení a ukázání při týchž mezech a hranicech se zůstavuje a dává se jemu proti témuž panu Adamovi za právo tak, cožkoli od hrubie, odkudž jsou svědkové jeho začali vésti, až k Hovorkovské dědině po pravé ruce leží a jest, že to k Oselci náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se v pátek po sv. Jakubu apoštolu božím léta atd. 36. — 1536 f. II. post Bartolomei [d. 28. srpna] vzal relací o škody. Konšelé z strany pana Adama původa: Jakub bakalář, Jan Skočil, Adam bakalář, z Klatov; Jan Houzka, Petr Slav, Bartoš, z Horažďovic. Filip Doubravský z Horažďovic, řečník. Konšelé s strany Petra Voselského: Šimon Kralovický, Bartoš pekař, Pavel Berúnský, z Plzně; Matúš sladovník, Gabriel krejčí, Šimon Zoubek, z Strakonic. Svědkové strany p. Adama: Brecha Rohlan, Mikuláš Mráz, Jan Moučka rychtář, Vaněk Duspivo, Kuba Bouček, Tůma Škřehel, Kubík, Jan Zeman, Pavel Holej, Ondráček, Jan Humbera, Jakub Roubal, z Nekvasov; Martin Curl, Jan zedník, Vít, Havel Novák, Havel Kroy, Dušek Křivanec, Bárta Žebřina, z Kvašňovic; Bárta Baun z Chlum; Petr Čech, Václav Vlček, z Maňovic; pan Častolor z Dlúhé Vsi atd. Petra Voselského: Václav Vácha, Jíra Pešta, Matouš Toušek, Vávra Hlava, Kuba Trs, Jan Slivka, Jan Krna, Jan Radovec, Jan Prura, Mikuláš Hotovec, Jíra Jirka, Štěpán, Martin Vackovic, Vaněk, Vaněk Duškovic, Jan Kabát, Tůma Vachel, Martin Kubovic, Mikuláš Čáda, Mareš Pštros, z Voslec; Matěj Varůžka, Jan Novák, Jan Prchal, Petr, Vondra Šídlo, Jan Kostřáb, Kuba Maršovic, z Černčic; Mikuláš kovář. Jíra, z Velešic; Bárta Samohel z Širatic; Burián, Martin Žumpa, z Pacova. 18. 1537 d. 2. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem, Jetřichem a Vilémem bratry vlastními Špetli z Janovic na Bezdězi a Alšem Berkou z Dubé a Lipého na Beršteině o hra- nice u Tavalin tak, aby, poněvadž svědkové obou stran nedostateční jsou, purkrabí s úřadem a konšely jim meze vyměřili. [List 53—56.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Janem mladším a panem Jetřichem bratřími vlastními Špetli z Janovic a na Bezdězi i na místě pana Viléma Špetli odtudž z Janovic, bratra jich mladšího let nemajícího, původy

Strana 43
z let 1536—1537. 43 s jedné a panem Alšem Berkú z Dubé a s Lippého a na Beršteině strany druhé, a to o meze a hranice v Tavalinách a u Tavalin, kdež pak svědkové pánův bratří Špetlův úřad purkrabství Pražského podle práva vedli, předkem přišedše k kopci proti Hůrce, pravíc za tou Hůrkú býti skálu Oltářík řečenou, a tu že se meze za- čínají a jdou k tomuto kopci; a cožkoli po pravé ruce jest, to že sluší k králov- ství, a co po levé, to že k Kuřím Vodám. Odtad šli k druhému kopci, dále i k tře- tímu a podle něho nový kopec rozmetaný, pravíce ty kopce pravý meze býti, a to položení že slove v Tavalinách. Čemuž svědkové pana Alše otpírajíc pravili, že prv- nímu ani třetímu kopci místa nedávají, než prostřednímu místo dávají pravíce, že jest na pravý mezi udělaný, a o tom, aby to v Tavalinách slouti mělo nevědí, než v Smohách to jmenují. Dále ukazovali kopec po kopci jdúce mimo šindel po pravé ruce složený, pravíce, že jest pan Aleš na království ten šindel dělati dal; i vedli až k cestě staré pravíce, že ta cesta dělí grunty královské od gruntův Kurovod- ských tak, co jest po pravé rutce, to k Bezdězi, a což po levé, k Kuřím Vodám. Ale svědkové pana Alše tomu otepřeli a pravili, zvláště Šimon z Nymburka, že jsou tu páni Kurovodští honili a tenata na borovicích těchto, kteréž ukázali, zavěšovali, a že ten grunt po pravé ruce opodál sluší k Kuřím Vodám. Dále z též cesty uka- zujíc opět kopec, jdúce tou starou cestou k borovici, ukazujíc, kde jsou tenata za- věšovali, když jsou zvěř na království v tom místě honili, opět přivedli do dolíku pravíce tři svědkovi, že nějaký Šimek, úředník páně Alšův, když jsú po ženu Mu- žíkovi do Hlohova šli a jeli před 18ti léty, tu jest jim ukazujíc pravil, že ta cesta v tom dolíku dělí ty grunty. Ale tomu druhá strana otpírala pravíc, že jich tehdáž bylo na 60 a žádný těch slov od téhož Šimka jest neslyšal. Dále nechavše hrobu na levé rutce šli starou cestou pravíce ji mezí býti; ale otporná strana pravila, že jsú oni tu cestu vyklidili, když jsú odtad les k ovčínu na Kuří Vody roubali a vo- zili. Opět šli tou cestou k kopcům starým a novým rozkopaným vdy pořád je uka- zujíc až nad důl Chmelový, přivedše k pařezu, tu jeden pravil, dokudž ta borovice stála, že jest měl od pana Zdeňka šilink, aby na ty meze pamatoval. Dále vedše přes cestu, kteráž běží od Dubové hory k Kuřím Vodám, k vršku nad Chmelový důl, k rozmetaným kopcům i k starým až do dolu Chmelového, k habru skoro v pro- střed toho dolu, pravíce ten habr na mezi státi. Odtad k lípovému pařezu, k kopci rozmetanému, na němž borovice stojí, a tak před se k vrchu i po vrchu šli k kopci znamenitému, kterémuž od strany otporné místo dáno. A tak v tom vedení mluvili, že, kady jsú vedli a které kopce a znamení ukazovali, že jsou to pravé meze a hranice, a toho, což jest po pravé straně, že jsú lovy, loučím i brtvemi užívali k Bělé a ještě že užívají brtví; žádajíce podle toho všeho za opatření spravedlivé. Ale od svědkův pana Alše tomu všemu vedení a ukazování hned od třetího kopce, kdež jich vedení začalo, až k poslednímu kopci místo dáno není; než počavše 6*)

Strana 44
44 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zase vésti od posledního kopce, kterémuž místo dali, i vedli málo dolův k borovici ukazujíc na ní zarostlú lízu, pravíce, že by mezní znamení bylo, a to že jest jim před mnohými léty nebožtík Průša, Mužík a Beneš ukazovali. Dále vedli stranú k kopci, pravě jeden svědek Vaněk, že jest v tom místě pletky líčel a mejtil se na Kuří Vody; než vejše na levo, že jest líčeti nesměl. Dále vedše mimo veliké duby k brt- vem páně Špetlovým pravíce, že jsú ty brtve na gruntích Kurovodských; odtad- k kopci dosti zřetedlnému, že jim od týchž hejných za mez ukázán. Ale tomu všemu svědkové pánův Špetlův místa nedavše pravili, byť jim tíž hejní i to ukazovali, že to místa míti nemůž, poněvadž nebylo žádného vejjezdu na meze pořádaného a při tom ukazování žádný z pánův Bezdězských strany jest nebyl. Odtad vedše přes rokle neb staré ouvozy k kopci velikému mezi dolem Chmelovým a dolem Roklicí, též do- vedše k druhému kopci, pravíce též, že jim nebožtík Beneš ukazoval a pravil, že jest mezní kopec. Dále vedli do dolu Chmelového též k kopci a tím dolem až k zá- kopě dosti veliké za mez ji vyznávajíc a dotazujíc se strany druhé, co k tomu říkají; i pověděli, že jsú toho kopce za mez nikda neměli a nemají; než aby kopec nebyl, tomu neodepřeli. Dále vedli nad důl k kopci, na kterémž borovice stojí, opět k druhému i k třetímu kopci, u něhož březí zrostlo, a k jiným kopcům a borovici veliké za mez ji pokládajíc. Odtad opět k kopci a k borovici, na níž kříž vysekaný i zarostlý, též ten kříž znamení mezní býti pravíce; málo dále jdúce ukazujíc po pravé ruce, kde jsou žlaby dělali a na Kuří Vody z nich se mejtili. Opět dále ne- docházejíc studénky přivedli k kopci proti dubu pravíc, že jest to pravá mez; do- vedše k studénce velmi čistého pramene a před se k dubci jdúc, na kterémž jest kříž, mluvíce, že Průša, Beneš a Mužík k těm kopci, studénce a k dubu jsou vedli, jim pravili, že podtad grunty Kurovodské jdou a mezují, a podtad že jsou těch grun- tův užívali. Ale svědkové pánův Špetlův tomu všemu ukazování otpírali a pravili, že ta studénka jest na království, a oni že mají brtve nad tú studénkú a z nich platí na Bělou; a ty brtve že jsú přes lidskú paměť tu, a nikda jinam než na Bělou z nich placeno není. Dále vedli k místu rozkopanému pravíce, že jest tu kopec byl; a tak vedli vždy z kopce k kopci nechavše toho šindelu skladeného na pravé ruce, a dovedše k tomu kopci prostřednímu, kterémuž při nejprvním vedení místo dali, dále ukazujíc, kady by meze jíti měly k Oltáříku, a že otporná strana nětco jest svým novým mezováním a kopcemi gruntův královských ujíti a panu Alšovi přidati, kadyž meze spravedlivě nejdou, ješto toho pan Aleš užiti nežádá. A tak pravili, kady jsou koli vedli a jaké kopce a znamení okazovali, že jsou jim to staří hejní ukazovali a pravili, že jsú pravé meze, a podtad že jsú těch gruntův k Kuřím Vodám lovy, pletek líčením, dříví roubáním k stavení užívali; žádajíce, aby při tom pan Aleš zůstaven byl. Kdež pak po zasazení soudu, zahájeného podle práva mezního, od pánův bratří Špetlův čteni jsú jich svědkové; při tom jest od nich povědíno, že se to z svědkův

Strana 45
z roku 1537. 45 nachází, nač jsú páni bratří úřad purkrabství Pražského vyžádali, že jsú to obvedli a dostatečně provedli, že pokud jsou vedli a ukazovali, že jsú to pravé meze a podtad že jsú těch gruntův užívali, od mnoho let k Bělé plat z brtví platili, loučí užívali a tu honili, žádajíce v tom za spravedlivé opatření. Proti tomu čteni jsou svědkové pana Alše Kurovodského a k tomu ode pána povědíno, který jsou důvod páni bratří Špetlové o těchto mezech učinili, jakož to- liko dvě neb tři osoby o mezech svědčí, že pan Aleš svými svědky mnohem plat- nější a užitečnější odvod toho činí; a to vše že úřadu k spravedlivému rozvážení při- pouští. Neb pan Aleš v svědcích strany druhé veliký omyl má, poněvadž se v uka- zování mezí těchto nesrovnávají, a že jsú za nebožtíka pana Buriana jinady a teď za pana Jana též jinady vedli a nyní opět jinady vedou, že jich trojí ukazování jest. Ale svědkovi páně Alšovi, jakž jsou svědomí své zapsati dali, tak jsú i ukazovali a vedli, ukazujíc, co jim od hajných starých obojí strany bylo oznamováno, kteříž jsou se o tých mezech srovnávali, ješto takové jich srovnání průchod míti má, po- něvadž oni lesy zpravují a vědí, pokud které grunty jdou. A tak světlejšího průvodu býti nemůž, ješto pan Aleš na tom svůj grunt zakládá. Co se ukázání mezí a hranic dotýče, že jest je znamenitě a platněji odvedl, nežli páni bratří dovedli, v tom za spravedlivé opatření žádajíc. Co se pak užívání týchž gruntův dotýče, ješto jest také platnější ukázání páně nežli jich důvod, neb praví, což by bylo pod studénkú, to že k království náleží, a což nad studénkú, to k Kuřím Vodům, ješto jsú sobě těch gruntův hájívali lovy užívati. Než kdež jsou lidi pánův bratří k tomu se sami při- znávali, že jsú les na gruntech páně Alšových sekali, že pán se v tom také dobře bude věděti jak zachovati; a kdež seznávají o pobrání nějaké lani, v kterém místě se jest to stalo, to jest na 1/2 míle odsad; na to se pán nepotahuje. Zase proti tomu od pánův bratří mluveno, že svědkové strany odporné svědčí o nějakých Smohách, ješto o Smuhy žádné pře nemají a na to se obeslání nevzta- huje; než jest pře o Tavaliny, což jest dostatečně pokázáno, že to místo a lesy Tavaliny slovou, a těch jsú vždycky k Bezdězi užívali, pokudž jsou obvedli; neb jeden svědek svědčí, že jest na těch mezech i šilink měl pro paměť. Než svědkové pana Alše svědčí toliko věc slyšenú a že jsou jim jiní o těch mezech pravili a je ukazovali, ješto se toho nepokazuje, aby se kdy na ty meze pořádný vejjezd stal a aby kto strany druhé při tom okazování byl; ješto byť i kto co ukazoval neb mluvil, že tím cizí grunty jest odcizovati nemohl. Co se honění dotýče, proti tomu nejsou, dokad jsou páni klášterští toho v držení byli, aby jim nebylo toho příno; ale aby těch gruntův užívati měli jiným způsobem, tomu otpírají, neb jsou z těch brtví vždycky přes paměť lidskú k Bezdězi mejto dávali a po dnes dávají a jedni druhým je pod týmž platem prodávali, a léta zemská prodržal dávno; i toho dokládajíc, že pan Aleš sročiv se se panem otcem pánův bratří dobré paměti o tyto meze a pan otec

Strana 46
46 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského jich vyjel, než pan Aleš nevyjel, a tak jsú ty kopce zdělány, kteréž jest pan Aleš tak zanechal, nic k tomu neříkal, až i léta zemská prošla; ješto byť i pravé meze nebyly, tehdy by v tom páni bratří léta prodržali; v tom ve všem za spravedlivé opatření žádajíce. Zase od pana Alše mluveno, že jsou ty brtve oukradí dělány bez vědomí a vůle pánův Kurovodských, tak jakž se jest to z jich vlastního přiznání našlo, ješto taková věc pánu ke škodě není; a jsou ty brtve na gruntích páně z té strany mezí již obvedených; podle toho všeho žádaje za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí a jich s obúv stran pře líčení, též i ukazování týchž mezí a hranic pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové pana Jana a pana Jetřicha bratří vlastní ch] a nedílných Špetlův z Janovic i na místě pana Viléma bratra jich mladšího původův v svým svědomí toho neseznávají, aby o mezech jistých, o kteréž jest rozepře, věděli; též také svědkové pana Alše Berky z Dubé atd. obeslaného neseznávají, aby vo týchž mezech a hranicech jakou jistou vědomost měli, než toliko co jest jim od jiných bylo ukazováno, to sou seznali a ukázali; než to se jest z těch obojích svědkův vyhledalo a našlo, že jest těch gruntův obvedených s vobúv stran od dávních let bylo užíváno, ješto úřad s konšely z jich obojí strany] svědomí a ob- vedení pravým a jistým mezem a hranicem, kteréž by grunty královské od gruntův Kurovodských dělily, vyrozuměti nemůže: i z těch příčin taková věc zůstavuje se v tom na obě straně při vymezování páně purkrabovým s úřadem a konšely tak, pokudž jim to vyměří, to při tom aby mezi nimi obojí stranú zůstalo a trvalo nyní, na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Actum feria II. post Petri et Pauli appostolorum aliter Processionis Marie anno Domini 1537. Konšelé pánův Špetlův původův: Mikuláš soukenník, Václav starej rektor, Petr Trchle, z Bělé; Bartoš Jozef z Dokze; Jiljí, Jan Vostřenský starý, ze Mšena. Jan švec ze Mšena, řečník. Strany pana Alše obeslaného tito: Jiřík, Vaněk hrnčíř, z Hradiště; Jíra sou- keník, Lukeš švec, z Dubu; Vondráček Kochovec, Matěj mlynář, z Hoštky. Svědkovi pánův původův: Mikuláš Paul, Matěj Kornejšek, z Dokze; Jakub Zub z Vobory; Křtěn z Bělé; Martin hajný, Pavlíček, z Podbezdězí; Kašpar hejný z Dokze; Jíra Smetánka, Jíra Janečkův, Beneš Beránek, Martin rúrař, z Bělé. Strany p. Alše obeslaného svědkové: Jan Hrdlač z Dolení Krupé; Matěj Šulovský, Vít Jirákův, Jan Tesák, z Rokyté; Valenta z Křídy; Tomík tesař, Tůma, Havlíček polesnej, Vaněk polesnej, Jan Švehla, Martin Trnkovec, z Kuřích Vod;

Strana 47
z roku 1537. 47 Vondráček z Lesnovka; Vojtěch z Židlova; Valenta Kvasnička z Krupé; Vondráček Peřina, Vavřinec, z Chlumu; Jan Šich z Volšiny; Šimon Petráškův, Petr, z Jez- vejch; Šimon z Nymburka; Mikeš Rampejskův z Vostružína; Matějíček z Svejbořic; Valenta polesnej z Bělé. 19. 1537 d. 3. srpna. — Soud mezní ve při pěti bratrů Malovců z Libějic s Albrechtem Čiplou z Kravska o hranice u vsi Noskova zdvihá obeslání, poněvadž Albrecht není více držitelem statku Šebířova, k němuž sporný les Bor přísluší. [List 56—58.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Divišem, Zykmundem, Pavlem, Miku- lášem a Vojtěchem bratřími vlastními a nedílnými Malovci z Libějic na Libějicích původy s jedné a Albrechtem Čiplú z Kravska a na Šemberce obeslaným [z] strany druhé, kdež tíž bratří Malovci vedli úřad podle obeslání svého proti témuž Albrech- tovi na meze a hranice u vsi Noskova vo les řečený Bor, tu po vydání přísahy konšelům a po zahájení soudu podle práva mezního Albrecht Čipla z Kravska skrze Petra Vencelíka z Vrchovišť dal pověditi, že k času uloženému na tyto meze jest přijel, ne z povinnosti než pro poctivost úřadu jako právu poslušný; a poněvadž jest obeslán od pěti bratří Malovcův a tuto nevidí než jednoho totiž Diviše, má-li od jiných plnú moc, tu aby ukázal, za to žádaje. Na to list mocný od bratří Ma- lovcův pokázán. Tu Jan Neustupovský z Slavkova na Neustupově před úřadem a soudem oznámil, že ten statek a grunty, o kteréž se mezovati má, jsou jeho a ty že jest od Albrechta Čiply smlúvou koupil i zaplatil a lidi že jsou jemu člověčenství sli- bovali; je že na čtyři léta drží a v užívání jest, a žádný ho z nich jest nevinnil; a o to že s Malovci žádné pře nemá, žádaje, aby dopuštěno nebylo, aby jiní o jeho grunty se súditi měli. K tomu také od Albrechta Čiply povědíno, že jest prvé oznámil, že ne z po- vinnosti tuto se jest najíti dal, neb se teď slyší, že tyto grunty jeho nejsou, než jeho Jana Neustupovského; k tomu se znaje, že jest Šebířov s jeho příslušenstvím, [k] kterémuž tito gruntové náležejí, Neustupovskýmu prodal, záplatu za něj přijal, a ten statek i s lidmi jemu postoupil; což, kdyby toho potřeba byla, celým krajem pokázati můž. Za to žádaje, aby k tomu potahován nebyl, aby o cizí grunty odpo- vídati a o ně se súditi měl a jiným jich grunty snad prosuzovati; i to pravě, kdyby cizí věc na se přijal a o cizí grunty se soudil, že by v pokutu znamenitú upadnúti musil, čehož by se nerad dopustil. Než chtěl-li [sic] jsou bratří Malovcovi k těm gruntům jakú spravedlnost míti, že jsou k držiteli těch gruntův hleděti měli, vědúc dobře o tom, že jich Jan Neustupovský v držení jest; neb jsou jej Jana oni bratří

Strana 48
48 sami jakožto držitele Šebířova poháněli, aby jim lidi své k svědomí proti jemu Albrechtovi stavěl. Žádaje v tom za opatření a podle toho i na zřízení zemské se táhna, ktož koho z cizí věci pohání, že ten půhon učiní na zmatek. Proti tomu od bratří Malovcův skrze Jeronyma Božického z Božic povědíno, že jsou prvé, než-li jsou se toho obeslání dožádali, ke dskám chodili, po dskách hle- dati dali, zavadil-li jest Albrecht Čipla ten statek komu jakžkoli. Ale páni úředníci nic jsou najíti nemohli, aby komu jinému dsky na týž statek svědčily než Albrech- tovi Čiplovi, a také na ten čas on Čipla jest neoznamoval, aby statek ten Neustu- povskému prodal, než jiné příčiny, pro kteréž mezovati nechtěl, totiž že Diviš Ma- lovec sám od osoby své na meze obsílal maje více bratrův nedílných, předkládal, ješto páni JMt ráčili jsou ke dskám relací rozkázati udělati, chtí-li bratří Malovci znovu purkrabie na ty meze proti Albrechtovi Čiplovi vésti, že to budou moci uči- niti; a ta relací nevztahuje se na žádnú jinú osobu než na Albrechta Čiplu; a tak jsou dobře to obeslání na něho vzali a on Albrecht že jest povinen odpovídati; neb oni bratří že o tom nic nevědí, prodal-li jest on Albrecht statek ten komu či nic; než to vědí, že jemu Albrechtovi dsky svědčí, a toho nepokáže Jan Neustupovský, aby ten statek ve dskách měl; a tak jsou se oni bratří Malovcovi dskami zpraviti musili, neb by to byla věc lidem nebezpečná, kdyby pod nějakými smlúvami jedni druhým statku postupovati měli a do desk neklásti, a jiný maje na toho přísudek, ktož statek ve dskách má, vedl by právo na týž statek, a tady aby o všecky škody přijíti měl, že ten statek jiný smlúvou drží; ale poněvadž se ani smlouva žádná ne- ukazuje, že podle toho všeho za opatření žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z soudu zahájeného vyslyšavše tu při a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského takto o tom vypovídají: Poněvadž oni Diviš, Zykmund, Pavel, Mikuláš a Vojtěch bratří vlastní Malovci z Libějic původové obsílají Albrechta Čiplu z Kravska na meze a hranice o les řečený Bor pravíc jej náležeti k Noskovu a on Albrecht praví, že by k statku Šebířovu, kteréhož v držení není, náležeti měl, ješto se jest tomu ze pře vedení, tudíž z půhonu, kterýž jest Diviš Malovec pře- dešle od úřadu purkrabského na Jana Neustupovského z Slavkova vzal o postavení lidí jeho z Šebířova, vyrozumělo a našlo, že on Albrecht téhož statku Šebířova držitelem není, než Jan Neustupovský, a tak oni bratří Malovci původové majíce jej Jana Neustupovského jakožto držitele statku Šebířova a ne Albrechta Čiplu na též meze obeslati toho jsou pominuli: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Však budou-li oni bratří Malovci chtíti oč k Janovi Neustupovskému jakožto k držiteli statku Šebířova pořadem práva hleděti, právo se jim nezavírá, a toho budou jmíti vůli. Dal památné. Actum feria VI. post Vincula Petri anno etc. 37. — 1537 f. IIII. post Egidii [d. 5. září] vzata relací o škody. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 49
z let 1537—1538. 49 Konšelé strany bratří Malovců původův: Matěj bakalář, Jan Holička, Václav Vilémek, z Vodňan; Jan Slepička, Václav Kubík, Václav Štraboch, z Miličína. Řečník: Bohuslav Ondřejovic. Tito strany Albrechta Čiply obeslaného: Václav sládek, Václav Nesnídal, Bartoloměj Šoch, z Benešova; Kuba Znenáhlův, Jan Bronec, Václav Chmatal, z Pacova. 20. 1538 d. 12. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi šesti bratry ze Švamberka na Be- chyni a Vilémem Loubským z Lub na Zalužanech a dává za právo Vilémovi tak, aby poddaní jeho Zalužanští užívali sporného jezera společně s Šerkovskými dle obvedení svědků jeho. [List 65—67./ V té při, kteráž jest mezi urozenými pány panem Hendrychem, panem Janem a panem Bohuslavem bratřími vlastními z Švamberka a na Bechyni na místě jich i na místě pana Ratmíra, pana Václava a pana Zdeňka, bratří jich vlastních a ne- dílných let nemajících, odtudž z Švamberka s jedné a urozeným vladykú panem Vi- lémem Loubským z Lub a na Zalužanech s strany druhé vedle jich obojí strany dobrovolného pana purkrabie na meze uvedení a to o meze a hranice mezi Letovy a Zalužany, o kteréž jest mezi stranami rozepře byla, kdež pak lidé pánův z Švam- berka po přísaze učiněné podle práva mezního vedli jsú úřad purkrabství Pražského na kopec začavši od dědin svých, kterýmiž se dělí od Zalužanských dědin, a potom na jiné kopce pořád ukazujíc při některých, kterak jest jim od Zalužanských pře- voráno; čemuž jsú svědkovi Loubskýho v některých místech neodepřeli. A tak jsú vedli před se vždy na kopce při jezeru i okolo jezera až k průhonu, kterýž dělí Čerkovský grunty a Zalužanský, a pravíce, že jsú vždycky toho, pokud jsú obvedli, v držení a užívání byli; čemuž jsú svědkovi Loubskýho odepřeli. Zase svědkovi jeho Loubskýho vedli úřad naspátek od již jmenovanýho prů- honu a přivedli k kři jalovcovýmu pravíc býti naproti vsi Zalužanům průhon, a vedli před se vrškem k kopci starému i k jiným až zase k nadepsanému průhonu od Čerkovic ukazujíc kopy staré některé; a tak vedli odtad po dědině orné Čerkovské a přes lúky Čerkovské obvozujíc okolo všeho jezera až na dědinu, kteráž leží oulehlí, a až k hrobu, a podle hrázi s druhé strany jezera, pravíc, že to jsú pravé kopy a ne jako jsú oni Letovští ukazovali. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního Jan Žentovský na místě pánův z Švamberka pověděl, kdyby se mělo vejše co ukazovati nad to, což jsú svědkovi vysvědčili, že potřebí není, než oni, nač jsú závazky učinili, spra- vedlivě vedli a ukázali; v ně když se nahlédne, že se tomu šíře vyrozumí; porúčejíc to úřadu k rozvážení. Zase proti tomu Jiřík bakalář z Písku od Viléma Loubskýho pověděl, podle Archiv Český XXX.

Strana 50
50 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pokazování a svědkův obvedení vedle spravedlnosti spravedlivě aby opatřeni byli, za to že prosí. Kdež jsú čteni svědkovi pánův z Švamberka, při tom toto mluveno, že tohoto jezera oni Letovští byli jsú vždycky v užívání, a to také seznávají, že jich vlastní jest, i také jiných pánův lidé; v tom za opatření žádaje. Proti tomu od Viléma Loubskýho skrz poručníka jeho mluveno, že se tito svědkovi nesrovnávají, jakž slyšáni jsú; nebo dva praví, že by to bylo jich Letov- ských spolu s Šerkovskými; a ten nebožtík Hylbrant o tom měl jest jim vysvědčo- vati, ano o to nikda úřad nevyjížděl a pře o to žádná nebyla, jakž Mírovští sezná- vají; pak to svědomí jak má přijato býti, to že k rozvážení připouští spravedlivému. Též proti tomu Jan Žentovský pověděl, jakž se tuto dotýká smrti jeho ne- božtíka Hylbranta, že by to svědomí místa míti nemělo, a že jest byl člověk dobrý a upřímný a jináč jest před nimi toho neoznamoval, než jakž jest samo v sobě; i kterak jest jináč měl seznati na ten čas než tak, jakž tito o tom seznávají; a také tehdáž toho času o to práva zasazeno nebylo. Zase Jiřík bakalář pověděl, kdo před časem svědomí dává, aby to ráčili roz- vážiti, jak přijato býti má; neb poněvadž jest tento svědčil aneb to k své duši bral, a druhé strany tu nebylo, mohl jim praviti, co jest chtěl; pak-li jest snad pro starost to činil, tehdy jest měl svědomí podle práva vydati, a to aby opatřeno bylo, aby místo míti mohlo. Čteni svědkovi Viléma Loubskýho; při tom to mluveno, že což jest pan Vilém před se vzal, to že jest podle práva spravedlivě pokázal žádaje za opatření, ale oni Letovští v mezech těchto s obúv stran ani brázdy žádné nemají; žádaje pan Vilém v tom i purkrabie paní Švamberkový též za opatření. Opět proti tomu Jan Žentovský pověděl, svědkovi, kteří čteni a vedeni jsú páně Loubskýho a Čerkovských, že Letovským ke škodě nejsou a slyšenú řeč že svědčí a nic gruntovního a sami sobě že nasvědčují a ossobují, že jsú z nich Le- tovských pokutu vzali. Ale snad jsú k tomu více úředníkem z moci než-li z práva za tu škodu přinuceni byli, ale oni Letovští toho jsú užívali a jim to trpěli z do- brýho přátelství; i to svědčíc, že jsú sobě nespravedlivě kopy dělali a v noci, což neprovozují. Jakýs Pavel šindelíř svědčí o šilinku, a že jest jim s podivením; nebo tito jsúc starší a o tom nic nevědí. A ten Václav kdež svědčí, že by měl tento kus býti Čerkovských, že ten svědek svědčí proti svému otci. Pokázal list někdy úřed- níka páně Zmrzlíkova, jak o té dědině vyznává; pak jest-li to věc spravedlivá, v tom že na místě lidí panských za opatření žádá. Proti tomu zase Jiřík bakalář od Loubskýho pověděl, co se dotýče pana Dolskýho, že se tuto naříká, že by byli mocí od něho k tomu připraveni, že což jest on koli činil, bez pochyby že vo svým ujmě jest toho nečinil, než z vůle pána

Strana 51
z roku 1538. 51 svého. K druhému pak artykuli pravě, jak by těchto pastvišť užívati měli, když se na- hlédne v svědomí, z toho se vyrozomí, jak jsú Letovští toho v užívání byli; a také se z těchto najde, jak jsú užívali toho v pokoji; k tomu pak listu, kterýž jest čten, tak pravě, že by toto místo v směně dáno bylo; a poněvadž nepokazují nic, než toliko to obmejšlejí, kterak by se jim tímto místem v pastviště vetříti mohli, a žádného jiného průhonu nemají a nepokazují než-li u tohoto místa. Zase Jan Žentovský pověděl, že jest to úřadu dobře vědomo, jak jest mluvil, než pan Loubskej, že by tento list svědomí ničímž byl, k tomu by přivésti chtěl; než budú-li se, že by jim co otměněno nebylo, toho domlúvati k pánu, snad jim to otmění. A ten svědek, proti otci který svědčí, jak má přijat býti, to že všecko k úřadu připouští k rozvážení spravedlivému. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z soudu zahájeného vyslyšavše tu při, vedení, svědky a jich s obúv stran pře líčení, to všecko pilně váživše takto o tom vypovídají: Poněvadž jsú oni páni z Švamberka napřed jmenování toho nepokázali, kudy a kterakú by spravedlnost poddaní jich Letovští k témuž jezeru měli, ani oni Letovští toho jsú v svým svě- domí neseznali, aby téhož jezera kdy spolu s Čerkovskými v užívání byli, než to jest Vilém Loubský dostatečně podle práva Zalužanskými i některými Čerkovskými i jinými svědky pokázal, že jsú oni Zalužanští spolu s Čerkovskými od dávních let užívali pastvami, trávy sekáním i žetím, a v tom užívání žádný že jest jim nepře- kážel: i z té příčiny oni Zalužanští při témž užívání téhož jezera se zůstavují spolu s týmiž Čerkovskými nyní i na budúcí a věčné časy, a dává se jemu Vilémovi Loubskýmu podle jeho obvedení proti týmž panu Hendrychovi, panu Janovi a panu Bohuslavovi bratřím vlastním z Švamberka i na místě jiných bratří jich let nema- jících za právo. Dali památné. Než jakož jsú oni Letovští na vedení pokázali, že by jeho Viléma Loubskýho lidé z Zalužan v některých místech jim převorali, pro- tož aby on Vilém jim Letovským toho zase ustúpiti rozkázal, pokudž kupy a hra- ničníci ukazují. Actum f. VI. ante Palmarum anno Domini 1538.1) Konšelé strany pánův z Švamberka: Vondra bečvář, Vít tkadlec, z Mi- livska; Jan Mřeněk, Jiřík Chadimů, Jan Soběhrd, Vaněk krejčí, z Mírovic. Tomáš z Milivska, řečník. — Svědkovi: Petr zedník, Jíra staraj, Prokop, Vaněk Vachule, Matěj Ježek, Matěj Radek, Václav Beran, Vít Pelech, Jan Šimků, Vít Havlíků, z Letův; Jan Trunda, Jíra švec, Zykmud rychtář, z Mírovic; Jan Bílej z Solenic. Konšelé Viléma Loubskýho: Jan Duchek, Václav Hana, Martin Rabskaj, z Písku; Vít Holej, Jan Nuna, Matouš Pytel, z Mírovic. — Svědkovi: Matěj Kubata, Martin Plocek, Jakub Svachův, Vít Troškův, Petr Strejcův syn, Jan Vavřinů, Šimek Bezbřicho, Jakub Jakubec, Jakub Kuban, Jíra Holej Němečků, Jan Živček, Jan

Strana 52
52 Kozlant, Havel Dusák, Petr Ovšecků, Bláha Škrufů, Jan Jíšů, Jíra Crhoňků, Petr Peterka, Jíra Junků, Jíra Jirka, Jan Jandera, Burian, Jíra Nováků, z Zalužan; Pavel šindelíř, Blažek Hrudka, Václav, z Šerkova; Jan Šermoch z Těchařovic. 1) Na okraji poznámka: Memorie. Když se ta vajpověď spisovala, přišel posel na meze, že jest Černá věže shořala. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 21. 1538 d. 25. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Albrechtem a Štastným bratry Oster- skými Kaplíři ze Sulevic na Brocně a Vilémem Beřkovským z Šebířova na Liběchově o les u Pelo- nice tak, aby bratří les drželi, ale aby Vilém v tom místě, pokud obvedl, právo měl zvěř loviti. [List 67—69.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Albrechtem Vostrským Kapléřem z Su- levic a na Brocně i na místě Šťastného Vostrského Kapléře odtudž z Sulevic, bratra jeho nedílného, původem s jedné a Vilémem Beřkovským z Šebířova a na Liběchově obeslaným strany druhé o meze a hranice, totiž o les u Pelonice, o kte- rýž mezi nimi rozepře, tu svědkové původa vedli úřad podle práva mezního před- kem k nějakému kopci za hrobem proti cestě, kteráž jde z Liběchova do Stračího, pravíce ten kopec pravú mezí býti tak, což jest koli až po tu cestu na levé ruce, to že k Brocnu náleží, a po pravé ruce k Liběchovu, a toho že jsú užívali past- vami a zvláště ze vsi Stračího že jsú tu pásávali a za tu pastvu že jsú na vinnici páně Brocanského dělali. Dále vedli po též mezi k cestě a touž cestú chvíli jdúce dali se do lesa nechavše též cesty po pravé ruce; i dovedli úřad k nějaké borovici, pravíce ji na pravý mezi státi, ukazujíc dále i vejše vše po levé ruce k Brocnu ná- ležeti. Čemuž pan Vilém, což jest dále a vejše od té borovice po levé straně, neot- píral pravíc, že v to nesáhá; než což se dotýče po tu borovici, tu svědkovi Viléma Beřkovskýho pravili, že jsú tu honili, tenata líčeli, a žádný jim v tom překážky nečinil; a pokud jsú tenata líčeli, to že ukázati chtí, než o žádných mezech nic že nevědí. A tak svědkové Viléma Beřkovskýho vedli o[d] též borovice před se tím bře- hem, kdež pod břehem na levé straně mejta jsú, pravíce, že jsú tu tenata líčeli a honili bez překážky; ale svědkovi původa pravili, že jsú oni tu mejtili a dříví k rutce pánu Brocanskýmu prodávali, též i milíře tu pálili; čemuž svědkové páně Vilémovi neotpírajíc pravili, že nevědí, kdo jest tu měl; než oni že jsú tu toliko honívali z poručení nebožtíka pana písaře. Dále i toho svědkové původa dokládali, že jsú v těch vochozích vorávali, a tu že jsú sady byly ke vsi pusté Ješovici k Brocnu náležící, též že jsú od sedmi let vochoze tu prodávali bez překážky, a tak pravíc, že to všecko pod břehem i nad břehem k Brocnu náleží a žádná mez že tu není.

Strana 53
z roku 1538. 53 Od toho pak břehu vedli svědkové páně Vilémovi dolův skrze les, kady jsú tenata líčívali, až k cestě pravíc, že až po tu cestu jim tenata vystačovaly a toho že jsú honěním užívali bez překážky, ukazujíc při tom pařezy, kdež jest pan Vilém les k sladovně sekati i svézti dal. Ale svědkovi Brocanští pravili, že otec pánův Brocanských toho lesu jest někdy panu písaři hájil a o to že jsú na meze vyjížděli. Čemuž pan Vilém otpíraje pravil, že otec jeho nikda na žádné meze tu jest nevy- jížděl a že žádným právem od žádného z toho užívání viněn ani vyveden není, ale od mnoha let že jest toho v pokojném užívání byl a jest. Od té cesty, kady tenata vystatčovaly, šli svědkové páně Vilémovi mejtem, kdež pan Vilém k své sladovně les mejtil na svým a jej na větším dílu odvezl; až tepruva, když byl na pohřbu pana otce svého, že oni Brocenští jemu v to sáhli. Ale svědkové původa vždy otpírajíc pravili, že jsú to gruntové k Brocnu a ten les že jest na Brocanských gruntích sekán, kterémužto sekání ihned se jest otpor stal, a tak že on pan Vilém toho v užívání pořádném nikda jest nebyl. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného čteni jsú svědkové pana Albrechta Vostrského původa; při tom skrze Mikuláše Mnětickýho mluveno, jakž jsú svědkovi tito od počátku vedení svého po mezi šli až k borovici, kterýmžto mezem od strany otporné v ničemž otepříno není, tak se z svědomí jich nachází, že jsú páni Brocanští od 50ti let až sem těch gruntův až po tu mez lesem, mejcením, honěním, pastvami i robotami z těch pastev, prodajem lesův, pálením uhlí, myslivostmi až i do líčení sklonův užívali beze všech překážek; že podle takového obvedení a dostatečného po- kázání za opatření spravedlivé žádá. Proti tomu pan Vilém Beřkovský dav své svědky čísti pověděl, že z těchto svěd- kův se to provozuje, že nebožtík pan otec jeho od mnoha let těch gruntův honěním neb lovy, též i sekáním lesův jest užíval, a žádný jest jeho nikda právem z toho nevinnil, a toho se ničímž neukazuje, aby pan otec jeho starého pána Brocanského nebo báby jich žádati měl, aby jemu z přátelství neb z dobré vůle honiti dopustili; neb jest starý pán Brocanský s panem otcem jeho v tak dobrém přátelství nebyl, aby jemu toho byl dopustil gruntův svých užívati. Dále pravě, že se to svědomím Mělnických též uká- zalo, že jsú tento les podle cesty u Pelonice s povolením pana otce jeho smejtili; ješto kdyby jeho nebyl, nebyl by se v to vkládal a povolení své k tomu dával; žádaje podle svého obvedení a dostatečného provedení a užívání za opatření spravedlivé. Zase od Albrechta Kapléře povědíno, že ze všech těch svědkův není jednoho slyšeti, aby seznával, aby to grunty, dědictví a hranice páně Vilémovy býti měly, ale svědkové jeho Albrechtovi to vysvědčují, že jsú to grunty, dědictví i meze jich, a co se užívání dotýče tepruva od 15ti let a nic výše seznávají, že jsú tu honívali; ale tuto se pokazuje, od 50ti let že jsou mejtili. A dále, kdež se mluví, kterak by Mělničtí tu u Pelonice mejtiti měli, to nic divného není, že jsú to na rozkaz královský uči-

Strana 54
54 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nili pro vočištění silnic před loupežníky, aby lidi bezpečni býti mohli, ne aby to k svému užitku mejtili, anebo aby ten les od někdy pana písaře kdo kupoval. A tak žádný svědek nedokládá v svým svědomí, aby tu jaké pořádné mejcení bylo, než sám pan Vilém že jest ten les posekati dal, a z toho ihned rozepře pošla a otpor se tomu sekání stal; žádajíce vždy, poněvadž se žádný pořádný odvod jich vedení ne- stal, podle svého dostatečného průvodu zachováni býti. Zase též pan Vilém mluvil, poněvadž jest to dostatečně pokázal, že jest těch gruntův honěním i dříví mejcením užíval od mnoha let, až i léta zemská prošla, a žádný že jest jeho z toho právem nevinnil, že žádá podle práva zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými s plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí a jich s obúv stran vedení s pilností pováživše takto o tom vypovídají: Poněvadž on pan Albrecht Kapléř i na místě Šťastného, bratra svého, původ pokázal jest svědky podle práva dostatečně meze a hranice, že ten les i s mejtem, o kterýž jest rozepře, k Brocnu náleží, kterýžto les tak, jakž jsú ti svědkovi to seznali, prodávali jsú hajní pánův Brocanských na vochoze a peníze na Broceň dávali, ješto když někdy pan Ratslav Beřkovský, nejvyšší písař království Českýho,1) dal tu mejtiti, tehdy oni páni Brocanští vyžádali jsú na JMtech páních soudcích zemských purkrabí Hradu Praž- ského, aby na též meze vyjel, i některé dříví, kteréž tu posekáno bylo, nedavše létům zemským projíti, pobrali, kdež svědkové páně Vilémovi takovému vedení svědkův pánův Brocanských v ničemž jsú neodepřeli, nébrž to oznámili, že o žádných mezech, ani pokud by ten les k Liběchovu náležel, nic nevědí, než toliko lovy toho místa, pokud jsú obvedli, pan Vilém bez překážky že jest užíval: i z té příčiny dává se jemu panu Albrech- tovi i na místě Šťastného, bratra jeho, původů podle jeho obvedení za právo tak, aby on pan Albrecht s Šťastným, bratrem svým, téhož lesu i mejta všelijak užíval, jakž jsú ho předkové jeho i on užíval, nyní, na časy budúcí a věčné. Než poněvadž on pan Vilém to jest svědky podle práva pokázal, že jest tu od několika drahně let toho místa toliko honěním neb lovy na zajíce užíval, ješto on pan Albrecht toho podle práva jest neodvedl, aby tu nehonil aneb aby jemu toho kdy bráněno bylo: i z té příčiny on pan Vilém při týchž lovích toliko a v tom místě, pokud jest obvedl, se zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné. A škody outratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Actum f. V. Marci ewangeliste a. 38. Konšelé s strany Albrechta Kapléře: Matěj kovář, Jiljík řezník, ze Mšena; Václav ze Štětí; Jíra Hromada, Matěj mlynář, Jakub Vavák, z Hoštky. Jan švec ze Mšena, řečník. Svědkovi původa: Petr rychtář, Zych Babka, Šimon kostelník, Říha řezník, Bartoň rychtářův bratr, ze Štětí městečka; Jána Haplatka, Tůma Hlaváč, Lukeš, Ka- teřina mátě Lukšova, Václav Spersa, z Počiplic Malých; Václav Makušin, Uršila

Strana 55
z roku 1538. 55 Žížový mátě, Jíra Sobík, Jan Křeček, Pavel Knotek, z Počapl Velikých; Šimon Špička z Liběchova; Pavel Škřivan, Valenta Valeš, z Kostomlat; Vojtěch krčmář. Vondřej, Šimon rychtář, Matěj Konsa, Václav Ryšlavý, z Stračího; Jan Zezhule, nádenník z Počiplic; Jakub rychtář, Jan Bieška, Šimon hajný, Jiřík Stárův, z Brocna; Blažek Kojáček, Jan Kroupa, z Radonína; Jakub přijmím Kuba ze Chcebuze; Jakub Sirotek, Říha Kohout, z Brocna; Lorenc z Zahrádky. Konšelé s strany Viléma: Havel řezník z Mělníka; Šimon rychtář z Libě- chova; Jan Janček z Počák; Kašpar rychtář, Tomek, z Rymáně; Tůma rychtář z Křivěnic. Svědkové obeslaného: Jan Jansa, Jíra Hasmanda, z Mělníka; Jan Havlův, Ji- řík Královský, Vaněk Havránek, Vaněk Havlův, z Želize; Jan Černý, Šimon starý mlynář, Macháček, Vondráček, Matouš Kepka, Šimon Špička, Jan Kaldoun, z Libě- chova; Vondráček vinař, Jan šafář, Martinek, z Rymáně; Jan vinař, Matěj Cházka. Vaněk rybář, Jan Kumpán, Šimon Krčma, Rehoř súkač, z Křivenic; Pavel Knotek, Jíra Sobík, Jan Křeček, Vordráček [sic] Mandík, Jan Zejta, Mikuláš Flaška, Vaněk Hrubej, Jan Tomáškův, z Počapl. 1) Radslav Beřkovský z Šebířova na Liběchově byl nejvyšším písařem v létech 1512—1523 a 1525— (†) 1537 listop. 13. 22. 1538 d. 31. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Petrem Vencelíkem z Vrchovišť na Žirovnici a poručníky sirotků někdy Adama z Hradce a přisuzuje těmto Dvorce Stráněnské v mezích od svědků prokázaných co příslušenství k Hradci J. [List 58—65.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Petrem Vencelíkem z Vrchovišť na Žirovnici původem s jedné a urozenú paní paní Annú z Rožmitála a s Blatné a urozenými pány panem Petrem z Rožmbergka a na Krumlově a panem Volfem starším Krajířem z Krajku na Landšteině, poručníky dětí a statku někdy pana Adama z Hradce atd., obeslanými [z] strany druhé, o meze a hranice na Dvorci mezi Metánovem a Strannou, o kteréž mezi nimi rozepře, kdež pak původ s svědky svými vedl úřad na cestu u hrobu proti končinám a mezi Me- tánovských, tu pan Matěj Vencelík z Žirovnice pověděl, že ta cesta dělí grůnty Dvorecké od gruntův Stráněnských tak, což jest po levé ruce, to že sluší k Dvorci neb k Žirovnici, a což po pravé, to k Stranné; a toho že jsú k Žirovnici za otce svého starého Vencelíka bez překážky užívali. Též také Petr Vencelík původ po- věděl, že předešle, když je byl vejchod na týž meze k přátelskému vohledání, že jsú se lidé Stráněnští sami k tomu seznali, že ta cesta jest pravá mez, ješto nad to většího průvodu jemu potřebí není, ukazujíc, kterak záhony po pravé ruce na dýl jdou a po levé na příč. Ale pan Volf Krajíř pověděl, že o takovém přiznání se

Strana 56
56 nepamatuje; též i svědkové páně pravili, že tomu otpírají, aby ta cesta mez měla býti, a že ty dědiny po levé ruce jsú jich gruntovní k Stranné příslušející. Dále po té cestě jdúce mezi obilém svědkovi původovi pověděli, že jsú na též cestě tenata líčeli a honili na zvěř k Žirovnici; ale o mezech žádných že ne- vědí. Dále přešedše přes louku, kdež slove Obec, ukazoval Petr Vencelík, kudy by ty meze upřímo přes les k cestě s oný strany lesa jíti měly, a k těm mezem že jsou se Stráněnští přiznali. Potom přišedše na cestu proti témuž lesu svědkovi strany odporné pověděli, že již ta cesta dělí grunty jich Stráněnské od gruntův Dvoreckých k Stranné náležících, kteréžto grunty oni drží a užívají a plat z nich faráři do Hradce platí, a nikda jim žádný v to nekráčel. Ale Petr Vencelík tomu místa ne- davši pověděl, že ty grunty k jeho Dvorci slušejí a o jiných Dvorcích jest nikda neslyšal. Pak tou cestou jdúce nahoru proti vysokým sosním pan Matěj Vencelík po- věděl, že jest tu číhával a těch gruntův hájil a žádný jest tu myslivosti provozovati nesměl; a v tom místě že jest jednomu i kuši vzal, kterýž po myslivosti chodil. Ale Stráněnští tomu otpírali pravíc, že jsú toho po levé straně vždycky užívali bez překážky a plat z toho platili faráři. Při tom i Jan Skákal pověděl, že tu pomní čtyry pány: nějakého Purkarta, Diviše Kameryta, Lhotického a Vencelíka,1) a žádný že jim v tom nic nepřekážel. Odtad šli před se až k cestě na louky běžící. Tu pověděli svědkovi pánův po- ručníkův, že až po tu cestu jsú gruntovi k Dvorcím Stráněnským, a dále až k cestě i nětco doluo, kteráž běží od Kamenice k Žirovnici, že jsú gruntové jich Stránských vlastní a dědičný. Ale Petr Vencelík tomu otpíraje pravil, že jest cesta mezní šla předce až k oný silnici Kamenický, a tu že jsú zvorali, a že to všecko až po tu silnici, což po levé straně jest, že náleží k Dvorcím jeho a toho že jest užíval lovy, dříví sekáním, a Stráněnští že jsú z těch gruntův vorati i koury dávati museli, chtěl-li [sic] jsou na nich pásti a jich užívati. Nazajtří pak svědkovi strany pánův poručníkův přivedli úřad k sosnoví a k námětku velikému kamení pravíce, že v tom úhlu grunty troje se dělí, a to že jest pravá hranice tak, což jest po pravé ruce, to že k Žirovnici, což za nimi k Stranný a po levé ruce k Dvorci Stráněnských, s kterýchž plat faráři do Hradce platí. Čemuž Petr Vencelík otpíral vedše úřad opodál od toho úhlu k Litkovicím k jednomu kamenu a pravil, že když jest byl vejchod na ty meze předešle, že jsou Stráněnští až potad šli mimo ten úhel a nic o těch mezech neoznamovali, aby troje grunty dělily, než toliko o to převorání jim jest přimlúval; a protož, poněvadž jsú prvé jináč vedli, že nyní místa svého míti nemají a místa jim nedává. Dále jdúce, jako by k Žirovnici šli, hnuli se po mezi dolův přes louku podle lesu pravíc, což po pravé ruce, že k Žirovnici a po levé k Dvorci Stráněnské že D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 57
z roku 1538. 57 sluší, a z té louky že plat faráři platí. Ale pan Matěj Vencelík ukazoval k cestě nahoru, že by tam ve kři šípkovém kámen mezní býti měl, a nějaký Jakub že by tu sil a obilé do Žirovnice vozil faráři nic neplatě; čemuž svědkové pánův poruč- níkův otepřeli. Dále šli vedle louky, kteráž k Žirovnici po pravé ruce ležící sluší, ukazujíc mezi u veliké sosni, šli na cestu a jdúce tou cestou málo nahoru i vešli na vornú dědinu. Tu člověk Petra Vencelíka vlastní pověděl, že jest tu dědinu mnoho let držal a voral a z ní faráři plat platil a ještě platí. Čemuž svědkové původovi ne- odepřeli, než místo dali. I šli před se podle i po mezi zřetedlné přes dólček mokrej a přes louky k kamenu, pravíc jej býti hraničný kámen, a až po ten kámen že jsou tu louku sekli a sekají a z ní faráři že platí 4 gr. č. Odtad vedli nahoru vedle meze, ješto s levé strany vypláněno vnově a s pravé strany les, pravíce vždy, což jest po levé ruce, to že k Dvorci Stráněnské, a což po pravé ruce, k Žirovnici že náleží. Tu na dotázku Petra Vencelíka lidi a svědkovi jeho pravili, že jsú nikdež jinde dobytka Stráněnského nevídali pásti než v těch místech, kdež jest vypláněno, po levé ruce; a za tu pastvu, pravil Petr Vencelík, že jsú jemu vorati musili. Než těm všem mezem on Petr Vencelík ani lidi jeho neotpírali pravíc, že jsú pravé meze, dělíce grunty Žirovnické od gruntův Dvoreckých. A tak dále vždy vedli přes cestu, kteráž běží k Počátkům, mimo sosňoví přes louky na kámen nad rybníčkem Petra Vencelíka pravíc, že až podtad ty louky sekou a sekli jsou bez překážky a plat z nich platí do Hradce, což po levé ruce jest. Od toho kamene šli lúkou k druhému kamenu v břehu struhovým, ješto tou stružkou teče voda z těch sedlišť nebo měštišť, kteréž úřadu ukázali pravíce, že by tu někdy ta ves Dvorec státi měla a v ní toliko 4 dvorové že by byli, k kterýmž ty všecky grunty obvedený náležeti by měly, a těch gruntův že oni Stráněnští užívají a plat z nich faráři do Hradce platí. Při tom žena jedna Váňová pravila, že to pomní, když jest tu pásávala, že jsou ještě kamna tu byly kamenná a pivnice, a v těch pivnicích že jsú hrávali pastevci. Ale Petr Vencelík tomu místa nechtěl dáti, aby v tak malým místě několik chalup býti mělo, že to podobné není. Dále od onoho kamene šli k lesu řečenému Hájek, i vedli břehem málo lesa zasáhše až na cestu starú provykleštěnú, pokládajíc ji sobě za mez a vdy mluvíc, že Hájek po pravé ruce ležící k Žirovnici a lúky i lesy po levé ruce k Dvorci Stráněnské že náleží. Ale Petr Vencelík tomu otpíraje pravil, že to cesta žádná není, než s jeho povolením že jest se tu proklest stala, aby tu projíti mohli, když jsú na ty meze k přátelskému ohledání vyjeli byli. Tou cestou vykleštěnou dovedše k třešni neveliké, v pravý úhel obrátivše se k západu slunce, oznamujíc, že ten úhel troje grunty dělí, les Háj že k Žirovnici a což po pravé ruce k Dvorcím Častrovským páně Vencelí- kovým a po levé ruce k Dvorcím Stráněnským že sluší, a tu že se ty dvoje Dvorce Archiv Český XXX.

Strana 58
58 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského dělí. I šli k západu před se starými vykleštěnými cestami ukazujíc, kterak po levé ruce starý a veliký les jest a po pravé mladý a malej, pravíc, že by jej starý pan Václav Vencelík až podtad na uhlé vymejtiti dal, a dále přes mez že jest mejtiti nesměl, vědúc, že jemu nenáleží. A tak vedli pustou cestou starou vedle jiné cesty, kterouž jezdí z Stranný ke mlýnu, až na louku k kamenu, pravíc jej mezníkem býti. Odtad šli prokleštěnú cestú; přešedše cestu, kteráž běží z Žirovnice k Metánovu, šli před se, až nedocházejíc luk, kteréž slovú Obce, opět oznamujíc, že podtad grunty jdou Dvorcův Častrovských, než dále ty louky neb obce tudíž i ta pole a rolí po pravé ruce že jsou grunty dědičné k Stranný příslušející, než s levé strany k Dvorcím Stráněnským, došedše před se k tomu místu, pokud Dvorecké grunty jdou. Zase jdúc spátkem na to místo, kdež by konec gruntův Dvorcí Častrovských měl býti, i šli na příč k půlnoci k kamenu jednomu i druhému na louce pravíc, že jsú ty kameny měli za mezníky a až podtad že jsú lúky ty k Stranné síkli, a když jsú přes ty kameny dále na pravú ruku dobytek přeháněli a pásli na Častrovských Dvorcích, za tu pastvu že jsú na Žirovnici robotovali vorbou a za nic jiného. I šli před se proklestem nahoru až k cestě, kteráž k Metánovu běží, ukazujíc nad samou cestou kámen, pravíc jej býti hraničný lidi Metánovští tudíž i lidi Stráněnští, a že ten kámen též troje grunty dělí; po levé ruce jsú gruntové k Stranné, po pravé k Metánovu a k vejchodu slunce k Dvorcím Častrovským. Od toho kamene šli upřímo k hrobu pravíce, kady jsú vedli koli, že to všecko, což leží po levé ruce, všecko k Dvorcím Stráněnským a po pravé předkem k Žirovnici, potom k Dvorcím Častrovským a naposledy k Stranné že náleží, a toho že jsou vždycky užívali bez překážky. Ale Petr Vencelík vždy otpíraje pravil předkem, kdež jsú koli pásli Stráněnští neb vorali neb lúky sekli, že jsou to s vůlí jeho činili a za ty roboty, kteréž jsou jemu či- nili, nevědúc, z toho aby plat jinam platili; a těm mezem hned od háje počnúc místa nedával pravíc, že místem jsou cesty staré, kterýmiž jsou do mlýna jezdili, a místem že jsú sobě proklestili, ale cesty žádné že není. A v tom vedení přivedl také úřad na to vesiště ukazujíc, kde jsou dvorové neb chalupy sedlské stály, a těch že jest 8 neb 12 bylo; i studnici vnitř vyzděnú ukázal. Při tom oznámil, že by k té vsi a k toliko dvorům velmi málo prostranství bylo a málo dědin k nim by náležeti musilo, kdyby se to, což jsú obvedli, od nich odtrhnúti mělo, kteréž naděje není. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního Petr Vencelík jakožto původ ukázal vejpis z desk, kdež někdy pan Jan z Šelnberka někdy Václavovi Vencelíkovi ves pustú řečenú Dvorce prodává a ji jemu a dědicům jeho ve dsky klade; pak poněvadž on Petr téhož někdy Václava synem a dědicem jest, že podle téhož trhu a vkladu k těm Dvorcím, tudíž i gruntům k též vsi příslušejícím spra- vedlnost má, a těch že jest užíval on i otec jeho lovy, myslivostí, dřívím a robotami, pokudž jest je obvedl, bez překážky, až teď nyní v týchž jeho gruntích od lidí

Strana 59
z roku 1538. 59 Stráněnských sirotčích jemu překážka se děje a v ty grunty jemu že vkračují. Ale poněvadž jest to dskami, tudíž i vlastním jich přiznáním pokázal, že ty grunty Dvorce slovou, ač oni je rozdělují pravíc, že by [dvoje] Dvorce byly, čemuž místa nedává, než podle desk svých a průvodu svého že za opatření žádá; však má-li pan Volf Krajíř na místě sirotčím k týmž gruntům lepší spravedlnost, aby ji ukázal, že ji rád slyšeti chce. Proti tomu pan Volf Krajíř i na místě jiných, paní a pána, poručníkův skrze Jana Žateckého z Veikrštorfu dal pověditi, že lidé sirotčí v jeho Petra Vencelíka grunty se nevkládají, než on Petr táhne se na ty grunty, kterýchž jsú lidé sirotčí z Stranné vždycky v držení a v užívání byli a podnes sou, a plat z nich platí faráři do Hradce, a sirotci toliko vrchnost nad nimi mají. Dále pravě, že tomu vkladu ve dsky jest datum léta atd. 94, ješto byť i pan Petr k těm gruntům jakú spra- vedlnost měl, že by ji již dávno promlčel, a lidé Stráněnští že by léta prodrželi několikerá. I to mluvě, že se v této zemi nejmíně čtvery Dvorce by našly; proto-li by ke všem spravedlnost pan Petr chtěl míti, že Dvorce ve dskách má, a toho ne- ukazuje, aby pan z Šelnberka těchto Dvorcův kdy v užívání byl; ale poněvadž není pře o grunty než o meze, chce-li pan Petr o meze co ukazovati, že to rádi slyšeti chtí. Zase Petr Vencelík pověděl, že jest včera meze ukazoval pravě, že jsou pravé k Dvorcům jeho náležité a těch všech gruntův že jest v skutečném užívání byl, též i předkové jeho, a že mají jméno ve dskách Dvorce, a Dvorce že jsú prodány otci jeho, kteréž pan Šelnberk zpravuje Metánovem, ješto bližší vsi není od nich. A poněvadž to ukazuje, že jsú to ty Dvorce, a na to se jest od lidí i přísaha stala, že tu vo druhých Dvorcích nevědí, a strana odporná též neukazuje, aby jaké jiné Dvorce tu byly, že žádá při nich zůstaven býti, a v ně aby se jemu cizí lidé nevkládali. Proti tomu mluveno, že pan Krajíř ani lidi sirotčí v jeho Petra Vencelíka Dvorce ani v grunty jeho se nevkládají a na ně nesahají; než čehož jsou vždycky v užívání a v držení byli a jsou, toho ještě užiti žádají. Na to jsou čteni svědkové Petra Vencelíka. Při tom mluveno, že jest předkem ukázal dsky na tyto Dvorce, o kterýchž lidé seznávají, ješto žádného jiného jména nemají než Dvorce, a blíž Metánovu aby které ležeti měly, a těch gruntův Dvoreckých že jest užíval všelijakými způsoby, jakž na pustotiny náleží, a žádným právem z nich vyveden není; a oni Stráněnští bez vůle jeho že jsú těch gruntův užívati nesměli; pak-li jsú jich užívali pastvami, že jsú za to roboty činívali; a když jsú těch robot činiti nechtěli, že jest je brával a jim těch gruntův užívati hájil. Dále pravě, že jest to provedl, že cesta tato jest pravá hranice, k čemuž jsú Stráněnští se sami seznali, 8*

Strana 60
60 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského žádaje podle dostatečného svého průvodu za opatření tak, aby se jemu proti jeho dskám v jeho spravedlnost nevkládali. Zase proti tomu na místě pánův poručníkův mluveno, že žádný ten svědek o žádných mezech nic neseznává, kde by a kudy jíti měly; než pan Petr Vencelík pod způsobem a vtipem svým chtěje sirotky a lidi jich o jich spravedlnost připraviti smyslil nějaké svědky, kterak by tu měli honiti a Dvorcův užívati; ale aby v těchto Dvorcích, kteréž k Stranné náležejí, kdy takovú zvůli měli, nic se toho neukazuje; než na jeho Dvorcích že jsou pásávali, též i louku najímali, tomu se místo dává; neb jsme ji dnes viděli, kteráž byla najatá. Též také že jsou za nějaké pastvy ro- botovali, proti tomu nemluví, neb se k tomu lidé sami znají, že jsú za pastvy, když jsou na jeho Dvorcích pásávali, nětco [z] své dobré vůle jemu činili; ale aby to s povinnosti a všickni činiti měli, tomu že otpírají. Protož podle tohoto ukázání, aby on pan Petr těchto gruntův v držení a užívání byl, nic se nenachází, nébrž to se pokáže, že Stráněnští z těch gruntův a luk knězi do Hradce plat znamenitej platí; ješto kdyby pan Petr neb bratří jeho znali, že jim ty grunty náležejí, nedopustili by takového platu do Hradce dávati, než sami by jej brali. Co se lovův dotýče, bez pochyby že jsú sobě toho s dobrého přátelství přáli; ale aby sobě tím takové grunty ossobiti měli, nebylo by spravedlivé. I to pravě, že se z některých svědkův nachází, když jsou Stráněnští dobytky na jich Žirovnických grunty přeháněli, že jsú je zajímali, ješto se tomu neotpírá, že jsou svých gruntův hájili; než aby je na těchto Dvorcích zajímati měli, toho žádný neseznává. Proti tomu Petr Vencelík pověděl, že oni jako lidé sprostní podle sprost- nosti své o tom seznávají, že jsú dobytky na jich gruntích zajímali, ješto jest věc vědomá, že ti gruntové jich dědiční nejsou, než že jsou je najímali, a on že jest jim jich obecních gruntův nenajímal, než tyto Dvorecké; však nechť jsou zeptáni, neza- jímali-li jsou také obzvláštně na svých dílích a obzvláštně tuto. Dále svědkové pánův poručníkův jsú čteni, kteříž seznávají o dvojích Dvor- cích, jedny že slovou Častrovské Dvorce k Žirovnici a druhé Stráněnské k Hradci. Při tom mluveno, že jest to dostatečně mnohými svědky provedeno, že dvoje Dvorce jsou; a poněvadž oni Stráněnští těchto Dvorcův Stráněnských vždycky a přes pa- měť lidskú v držení a v užívání jsú, že pan Petr zbytečně se na ně táhne, neb oni páni poručníci jemu v jeho Dvorce nesahají. Co se cesty tyto dotýče, též jest po- kázáno, že hraničná cesta není, než toliko že sobě hnoje na své díly tou cestou vozí a jiné potřeby domův vozí; než to jsou pravé hranice a meze, kteréž jsou obvedli a ukázali; ješto pan Petr slyše, že pravdu svědčí, té jsou naděje, že jim v jich grunty vkráčeti nebude, neb jsú obvedli dědiny i lúky, kteréž pod plat drží a do Hradce ten plat faráři platí; ješto svědkové páně Petrovi tomu jsú místo dali a nesměli proti tomu nic mluviti; a nad to vejše, že vlastní člověk páně Petrův ty dědiny jest na-

Strana 61
z roku 1538. 61 jímal od faráře Hradeckého a je podnes pod týž plat drží. Též také že se z svěd- kův těchto vyrozumělo z strany těch robot, že jsou je za nějaké pastvy ne z po- vinnosti než z své dobré vůle činili; ale proto tím způsobem nemohl jest sobě pan Petr těch gruntův ossobiti, neb i za otce páně Petrova uhléři jeho z těchto gruntův od hajných Stráněnských dříví na uhlé kupovati musili. A poněvadž jsú meze a hra- nice dostatečně provedli, kteréž dělí jedny Dvorce od druhých, a pan Petr žádného svědka nemá, který by o jakých mezech seznával neb ukazoval, že žádají v té věci za spravedlivé opatření. Proti tomu Petr Vencelík pověděl, že svědkovi tito na větším díle řeč sly- šenú o dvojích Dvorcích seznávají, ješto na řeč slyšenú soudu se neděje, než svědek má na věc jistú svědčiti, neb v slyšení více klamu než pravdy bývá; ale toho by potřebí bylo, od koho jest to slyšel. Někteří pak svědčí, že jest jim jistě vědomo, že jsú dvoje Dvorce; ješto dobře viděti jest, jak znamenité dříví na těch Dvorcích jest vzrostlo, a že žádného člověka není, aby to pamatovati mohl, že jest tu ves byla; pak jak takoví svědkovi mají váženi býti, to připouštěje k rozvážení. Neb jest věc vědomá, že žádný desk přesvědčiti nemůž; a dsky se nevztahují ani na Strá- něnské ani na Častrovské Dvorce, než mají své vlastní jméno Dvorce, kteréž jsú ve dskách; a že by podobněji bylo, kdyby příjmí měly míti, aby slouly Metánovské Dvorce než-li Častrovské, poněvadž jsú blíže Metánovu než-li Častrovu. I to pravě, že jest toho ještě neslyšel, aby která ves druhou ves k příslušnosti měla; ale poně- vadž desk žádný přesvědčiti nemůž, že svědkové tito jeho dskám ke škodě býti ne- mohú, toho dokládaje, že o panu z Šelnberka nevěří, aby cizí dědiny měl prodávati sám jich ve dskách nemaje; neb jest byl pán ctný a úředník zemský znamenitý2), ješto by se v tom jistě byl neomýlil a byl by ty Dvorce jmenovati dal buď Horní neb Dolní neb jinak, a byl by své poctivosti a statku svého v takové nebezpečenství ne- postavil. A byť i tak bylo, že by dvoje Dvorce byly, tehdy by nejméně musili uká- zati, kady a jakú spravedlnost k těm Dvorcím mají; ale toho ani páni poručníci ani farář Hradecký ničímž neukazují; pak toho povážiti, aby takovejmi holejmi slovy měly dsky přesvědčovány býti, že by to věc veliká byla. Co se faráře dotýče, že by jemu z těch gruntův plat platili, že jest o tom prvé nikda nic neslyšal, aby jemu co platili, až teď tepruva v tomto rozdílu. Pak jestliže oni Stráněnští, jsouce lidé jemu otporní a nejsúce jemu poddaností zavázáni, s své dobré vůle někomu se v plat podvolili chtíce jeho Petra z jeho platu vyvésti a tady aby toho došli, aby v men- ších platích seděli, než-li by tomu, komuž by spravedlivě náležel, dávati musili, jakož tuto knězi faráři 15 gr. č. za pastvu dávají a jemu několik a 50 pluhův vycházelo, že by to věc nebezpečná byla, aby to nastati mělo. A také by kněz to nejméně aktami, dskami anebo nadáním provozovati měl, že k takovým gruntům nadáním svým spravedlnost má a oni lidé jemu že tím platem povinni jsou; tehdy ne pán, ale farář

Strana 62
62 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského měl by se o to zasaditi; ale tuto se nic toho od kněze nepokazuje. A kdež ta Váňová seznává o dvojích Dvorcích, jedny Kamenické a druhé Hradecké, a jiní jiná jména jim dávají, a tak se s nimi nesrovnává, protož její zpráva o ty boudě a pivnici na ves- niště také místa míti nemá. Co se vesniště dotýče, že se jemu nezdá, aby tu jaké podobenství bylo ke 4 dvorům, než pastevci, když pásali, potřebujíc vohňův ty jámy zdělali a tu pálili. Též že svědkové o čtyrech sídlích seznávají a že 31/2 lánu dě- diny k nim slušelo, a že tomu místa nemůž [dáti], aby tu, což jsú obvedli, více ne- mělo býti než 31/2 lánu; než kdyby k tomu přijíti mělo, tehdy by to vyměřeno mu- selo býti, a což by více dědin bylo, aby jeho vsi ujato nebylo, neb by sice ty 4 více dědin musily míti než-li jeho 13 neb 12. Co se pastvy dotýče, lidé Jakubínští svědčí, že jsou ty louky najímali a nikda jsou v těch místech Stráněnských nevi- děli pásti; pak tuto jsou nepásli a nic jim najímáno nebylo; rád by věděl, s čeho a zač jsou jemu vorávali; neb tu, kdež oni praví, že by pásti měli, jest taková houšť, že ledva pes proleze, i kterak jsou tu mohli pásti; ale dnes jsou lidé jeho ukazo- vali, kde jsou pásávali a ne jinde, a za to jsou vorali; a tak svědkové jeho že do- statečně seznávají, že jsú těch Dvorcův všady všech naskrz užívali k Žirovnici, žá- daje podle toho všeho za opatření. Zase proti tomu od pánův poručníkův mluveno, že by pan Petr více z vej- kladův svých než-li z pokazování k těm gruntům chtěl spravedlnost míti pravě, že by ti svědkové přijati neměli býti, proto že slyšenú věc svědčí atd., ješto žádný více svědčiti nemůže než to, čehož jest svědom, a o mezech, což jsou od svých starších slyšeli, to seznávají; a takové svědomí se přijímá; a poněvadž jsú toho vždycky uží- vali, o čemž svědčí, že podle toho žádají zůstaveni býti; neb poněvadž žádný svědek jim na otpor o těch mezech nic nesvědčí, než holými slovy zkaziti by je chtěl, že to místa míti nemůž. A také žádný proti dskám nic jest nesvědčil; neb oni nechá- vají pana Petra při tom, což jest mu pan z Šelnberka prodal. Ale nachází se, že pravdu svědčí, že jsú dvoje Dvorce, a proti jeho Dvorcům nic nesvědčí. A kdež mluví, že ves ke vsi nepřísluší, toto aby se vědělo, že v té vsi Častrovu byla jest rychta; ješto k takovým rychtám jest obyčej, že dvě, tři, čtyry vsi jiné slušejí, a tak i ta ves pustá k též vsi neb rychtě slušela. Co se pana z Šelnberka dotýče, o tom věří, že jest pán ctnej byl a toho že jest ve dsky nekladl, čehož jest sám neměl; neb jest pan z Šelnberka těchto dědin a dvorcův nikda neměl a nedržal; a že jest z těch gruntův několik kop platu, ješto by ji pan Šelnberk jistě za 20 kop gr. byl neprodával. A kdež mluví, pán neb farář dskami pokázati měli, jak tu ves drží, pověděl, že není věc divná, že té vsi ve dskách není, neb panství Hradecké jest zpupné dědictví, kteréhož ve dskách není, než posloupně s jedněch na druhé připadlo; a tak netoliko Hradce, ale žádné vsi k Hradci ve dskách nemají, než toho všeho i této pusté vsi vždycky v držení a v užívání jsou. A nad to nade všecko že

Strana 63
z roku 1538. 63 jest plat faráři do Hradce vycházel z Stranné a z Dvorcův zejména nejméně od 11/2 let, to se z registr, kteréž pokázal, najde. Podle toho i svědomí farářovo čísti dal že jest ten plat od 8 let, jakž tu farářem jest, tak jakž i předkové jeho, ze Dvor- cův vybíral; podle toho za opatření žádajíc. Co se svědomí ženy té dotýče, že svědčí vo Dvorcích Kamenických, pravě, že dobře svědčí; neb ty Dvorce Častrovské, Me- tánov i jiné vsi prvé k Kamenici slušely, až pan Šelnberk Dvorce odprodal. A tak což jest prodal, to panu Vencelíkovi postoupil; čehož neprodával a jeho nebylo, toho jsou lidé Stráněnští v držení a v užívání byli; poroučejíc tu všicku věc k spraved- livému rozvážení. Zase Petr Vencelík k svědomí faráře Hradeckého pověděl, že sám sobě svědčí i registra k dobrému klade sobě chtíce sobě tyto grunty přisvědčiti, ješto těm regi- strům ani svědomí jeho místa nedává. Neb té naděje není, aby on svými registry jeho desk ho odsvědčiti měl; než kdyby nějaké nadání pokázal, a že by vyměřeno bylo jaké to Dvorce jsou, jaké jméno mají, bylo by nětco podobněji. Ale v těch registřích doloženo není, s kterých Dvorcův ten plat se dává, a poněvadž pán vrchnosti, farář nadání, lidé spravedlnosti ničímž nepokazují, že podle svého pokazování desk a uží- vání po svých předcích žádá zachován býti. Zase od pánův poručníkův mluveno, že se proti jeho dskám nic jest nevedlo, než že ani pan Šelnberk ani pan Kamenický ani žádný páně Petrův bratr neb votec těchto gruntův nikda v držení jsú nebyli, to jsú hodnověrnými dobrými svědky pro- vedli a pokázali, podle toho za spravedlivé opatření žádaje. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavši svě- domí, pokazování, průvody, dsky, registra důchodní faráře Hradeckýho, to všecko pilně váživše, též i jich s obúv stran pře líčení a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemskýho, takto o tom podle práva mezního vypovídají: Po- něvadž on Petr Vencelík původ pokázal jest dsky svědčící na ves jedinú pustú Dvorce, kterouž někdy pan Jan z Šelnberka atd. někdy Václavovi z Vrchovišť, otci Petra Ven- celíka, prodává, ale pokud meze a hranice též vsi Dvorcův jdou a kde přicházejí, toho jsou svědkové jeho Petra Vencelíka ukázati nevěděli a neukázali; ješto páni poručníci dětí a statku někdy pana Adama z Hradce svrchupsaných to jsou podle práva svědky dostatečně provedli a pokázali, že jsú dvoje Dvorce, jedny Petrovy Vencelíkovy k Žirovnici, a druhé Stráněnské platem faráři do Hradce náležící; a že jsú těch Dvorcův Stráněnských k Hradci od dávních a mnohých let v užívání byli a plat z nich faráři Hradeckýmu lidé Stráněnští že jsú vydávali, na to registra stará též i svědomí pokázali, a meze a hranice, kteréž dělí též Dvorce Stráněnské od gruntův Žirovnických a Dvorcův Petra Vencelíka, dostatečně sou na vedení svým ukázali; kterémužto vedení a pokazování tudíž ani těm mezem a hranicem svědkové

Strana 64
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 64 Petra Vencelíka podle práva dostatečně jsú neotepřeli, ani, aby též Dvorce Stráněnské jemu Petrovi Vencelíkovi k Žirovnici náležely, neseznali: i z těch příčin dává se jim paní Anně z Rožmitála a z Blatné, panu Petrovi z Rožmberka a na Krumlově a pann Volfovi staršímu Krajířovi z Krejku na Landštejně, pánům poručníkům, na místě si- rotkův někdy pana Adama z Hradce za právo tak, že se tíž sirotci při týchž mezech a hranicech a Dvorcích Stráněnských podle jich obvedení a ukazování zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Actum f. VI. post Ascensionem Domini anno 1538. — 1538 f. IIII. Bonyffaci [d. 5. června] vzata relací o škody útratní a ná- kladní atd. Konšelé strany Petra Vencelíka původa: Havel Lužek, Vávra Kožův, Jan Čoužek, z Hořepníka; Jakub Vojkův, Dušek kolář, Jan krejčí, z Círekvice. Krystof, písař z Budějovic, řečník. Svědkovi původa: Vondřej Cikán, Mikeš, Vít Chmel, Valentin trubač, Jíra Dlouhej, Tomáš Čermák, Jíra Václavův, Jan Cikán, Jan Čermákův, Jan Bůček, Jíra Smyslík, Matěj Macek, Pavel Hodičův, Staněk, Jíra Vaškův, Vondra Kozel, Martin Ježkův, Jan Houdek, Hron Hodišův, Jan Lusk, Vondra Guthan, Vondra Roubálek, Vondra rychtář, Jíra kovář, z Žirovnice; Jan Dvořák, Jíra Blejňka, Jíra Bradův, Jan Bradův, Matěj Chochol, z Jakubína; Jan rychtář, Jíra Nesvačil, Jíra Říhův, Jan Čá- dek, Kuba Smrčkův, Martin Smrčkův, z Vlčetína; Havel, Jan rychtář, Vít Štětka, Vondra Pecka, Jan Prokův, Vondra, Jíra, Jan Škřehlův, Petr, z Dešova; pan Jan z Říčan; p. Matěj Vencelík z Žirovnice; Vlachyně Leskovec z Leskovce; Kašpar z Tišňova, Bernhart z Zásmuk, Petr Horšín ze Spyty, Krystof Teyrbanger, úředníci; Jindřich Bejček z Nespečova. Konšelé s strany pánův poručníkův Hradeckých: Matouš Marchal, Vondra pekař, z Hradce Jindřichova; Vondřej Komárek z Počátek; Martin Hledík z Pacova; Václav Stejskal, Prokop Kačer, z Kamenice. Svědkovi pánův poručníkův: Jakal z Kamenice; Jan Cýcha, Matěj starý rychtář, Jan Cmechl, Václav dráb, Dušek, Pavel rychtář, Matouš, Vítek řezník, Matúš Hrubý, Janek Váchů, Jan Chleborád, Jiráček, z Stranný; Jan Vosočil z Tábora; Petr, Martin Sosna, Václav Vůl, Vondra, Jan Jírů, Vacek Táborů, Jan Petrův, z Lit- kovic; Anna dcera Váňova, Markéta, z Popelína; Vaněk Vavříkův z Závišný Vo- lešný; Mikeš z Žirovnice; Martin Knotek z Počátek; Svátek Šperka, Jan Petrův, Vaněk Jírův, Matěj Kuldanův, Vítek Petrův, Matouš Fuxů, Mikuláš Fux, Šimek Dvo- řák, Vaněk Kuldanův, Jan Vackův, Hanuš Krejník, Michal Hofmanův, Jíra Kuldanův, z Metanova. 1) Žirovnici držel kolem r. 1437 Purkart Kamaret z Ž., po něm Diviš Kamaret, jehož synové Prokop, Zbyněk a Jan prodali ji r. 1485 Václavu Vencelíkovi z Vrchovišť (DZ. 6, J. 29). Syn tohoto Petr Vencelík špatně hospodařil, tak že po jeho smrti byla Ž. r. 1544 k ruce jeho věřitelů soudně prodána za 6000 kop

Strana 65
z roku 1538. 65 gr. č. Albrechtovi z Gutšteina (DZ. 7, A. 4). Že by nějaký Lhotický ze Lhotic Žirovnici kdy držel, nikde se neuvádí. — 2) Jan z Šelnberka na Kosti byl v 1. 1479—1503 nejv. kancléřem a v 1. 1503—1507 nejv. komor- níkem kr. Č., a byl vůbec jedním z nejznamenitějších mužů své doby. 23. 1538 d. 2. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Beatricí z Kolovrat na Lipém a Vilémem Konojedským z Pojetic na Konojedech o Široký les u Radoušova ležící, aby purkrabí s konšely týž les mezi strany rozdělili a vymezili. [List 70—72.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenú paní paní Beatrix z Kolovrat na Lippém a Zákupí s jedné a urozeným vladykú panem Vilémem Konojedským z Po- jetic a na Konojedech strany druhé o meze a hranice, Široký les neb Praytpuš řečený u Radoušova ležící, kdež pak svědkové paní Beatriks původa vedli úřad purkrabství Pražského za loučku k kamenu pravíc jej býti mezníkem, a jdúce zase přes tu loučku proti hrobu též mezník ukázavše pověděli, cožkoli jest na pravé ruce, to k Radoušovu, a což po levé, to k Konojedům sluší; čemuž svědkovi Konojedskýho neotpírajíc místo dali. Dále šli po mezi k stružce pravíc, že ta stružka aneb potůček, kterýž pod zemí jde, dělí grunty Radoušovský od gruntův Konojedských, a přišedše tím potůčkem do lesu dubového velikého ukazujíc hřbet po pravé ruce a pravíc, že ten hřbet dělí grunty jich poplatní od obce jich, o kteréž jest rozepře, a dále až k potoku i vejše že po pravé ruce obec Radoušovská jest. Ale svědkové strany otporné tomu otpírajíc pravili, že ten hřbet jest pravá mez mezi jich obcí a grunty Radoušovskými a do té že svobodný průhon mají, kterýž ukázati chtí; a ten potůček vejše že jest meze mezi grunty pána jich pana Viléma a obcí jich. Dále přivedli svědkové původa úřad k studénce ukazujíc místo, že by tu někdy kámen s křížem měděnným státi měl jako pravý mezník mezi jich obcí a grunty páně Vilémovými. Nad tú studénkú ukázali dub u cesty blízko pravíce, že by v něm kříž hraničný byl. Ale svědkové strany otporné pověděli, že ten dub jest hranice, kteráž dělí jich obec od lesův neb gruntův pána jich. Vejše opět ukázali jedli, pravíce v ní též kříž hraničný býti. Ale Vacek, člověk páně Vilémův, pravil, že jest sám ten kříž udělal znamenav sobě tu jedli, chtěje z ní koryta dělati, potom že jest ji ne- chal a podle ní z jiné jedle koryta dělal, tomu otpírajíc, aby to jaká hranice býti měla; ale že jest to les páně Vilémův, z kteréhož k ovčínu les jest sekal i odvezl. A odtad vedli úřad nahoru plazem k buku velikému pravíc, že na mezi stojí, a odtad ukazujíc před se dolův k potoku a pravíc, kudy jsou koli vedli a ukazovali, že po pravé ruce všecko k Radoušovu náleží, a kdyby mohli spátkem pro les za hrobem Skalku viděti, že by se našlo, že od té Skalky ty meze upřímo až k tomu buku jdou, žá- dajíc při tom zachováni a opatřeni býti. Kdež svědkové páně Vilémovi tomu buku i dále místo dali pravíc, že tam dále rozepře žádné nemají toliko doleji pod plazem a pod cestou; jakož zase vedúc Archiv Český XXX.

Strana 66
66 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského obrátivše se k tomu dubu u studénky pravíc, že ten dub dělí obec jich od gruntův páně Vilémových tak, což jest po pravé ruce, že jest obec jich, a po levé grunty neb lesy páně Vilémovy. Dále jdúc přes cestu k jedli, v níž kříž znamenitý jest, odtad k dubu nad cestú, pravíc jej mezníkem býti též mezi obcí jich a lesy páně Vilémovými; a těch lesův že jest pan Vilém i otec jeho užíval, les k stavení z něho sekal. Dále pak vedli na cestu k nějakému na kameně vytesanému kříži a meči, pravíc jej též mezníkem býti, a ta cesta že před se nahoru vede až k té plazi. Od toho kříže šli a vedli straní prokleštěnú cestú obvozujíc, pokud jich obce by býti měly, ukazujíc pařezy, pravíc, že jsou to mezníci byli, ale Radoušovští že jsou je stínali, přivedše k kamenu sraženému pravíc jej mezníkem býti. Dále vedše k habrové hromadě, potom k hrušce i k jabloni, též i ke třem vyvaleným kamenům neb skalám pořád mluvíc, že jsú mezníci byli a na jednom že by měl býti kříž mosazný; a tak vedli až zase k hřbetu, kdež prvé svědkové paní původa pravili, že ten hřbet dělí jich dědiny poplatní od obce jich; a tak pravíc, kudy jsou vedli a což jsou obvedli, že to k obci jich Konojedské náleží, též i průhon do té obce ukazujíc, žádajíc podle svého obvedení a mezníkův ukázání zachováni býti a opatřeni. Proti tomu mluveno, že tomu vedení nepořádnému místa se nedává, neb žádných mezníkův ani znamení mezního jsú neukázali a předešle, když jsú na ty meze společně vycházeli, nikda v těch místech mezi jsú neukazovali, až teď tepruva vyklestivše sobě stezku, pokud se jim zdálo, i chtějí ji za mezi míti; i to pravíc, kdež hromada habrová jest a doleji, toho místa že jsú vždycky užívali a z těch dědin plat platili paní JMti a ještě platí, žádajíc v tom ve všem za spravedlivé opatření. Kdež pak po zasezení soudu podle práva mezního zahájeného čteni jsú svědkové paní Beatrix původa; při tom skrze Jiříka Velíka mluveno, poněvadž jsú ty meze tak, jakž jsú obvedeny, podle práva mezního dostatečně svědomím provedeny, že podle toho za opatření žádá. Proti tomu od Viléma Konojedskýho mluveno, že těm svědkům místa dáti nemůž, poněvadž v svým svědomí nedokládají, aby ty meze, vo kterých vysvědčují, grunty Radoušovské od gruntův Konojedských děliti měly, než toliko vo mezi se- znávají, kteréž on Vilém místo dává, ale že ta meze dělí jeho grunty a lesy od obcí Konojedských. Proti tomu od paní Beatrix povědíno, že těm svědkům se má místo dáti, neb svědčí i ukazují o mezech, kteréž jsou mezi paní JMtí a jím panem Vilémem, ješto vo žádné jiné meze činiti nemají; neb vo grunty kdyby svědčiti měli, toho pan pukrabie by k sobě nepřijal. Dále ukázal majestát na ty grunty svědčící a pravě, že se tímto majestátem provozuje, že od Skalky počnúc jdou meze před se až k studénce, od cesty z Tejnce až do potoku Pulsnice, ješto to vše podle téhož majestátu jest provedeno, neb ten vršek teď slove Skalka, žádajíc podle toho za opatření.

Strana 67
z roku 1538. 67 Zase mluveno, že se ničímž nepokazuje, aby to Skalka ta byla, o kteréž praví, ani o Tejnci ani o potoku Ploušnici, kterýž za těmi horami k Lippému jest, a tak se ten majestát na tyto grunty nevztahuje, než skalku jsú ukázali jednu, druhú i třetí, kteréž jsú Radoušovští vymetali; neb aby vrch tento Skalkú měl slouti, tomu místa nedává. Dále čteni svědkové Viléma Konojedskýho; při tom mluveno, že jsú to do- statečně křížmi, mezníky sraženými a vyvalenými pokázali, že jsú je vždycky za meze měli a mají, a na to Tělo Boží přijímali; a toho jsú v užívání byli dříví sekáním a ven vozením, též i s pálením dříví; že podle toho za opatření žádají. Zase mluveno, že ten svědek, o kterýmž svědkové tito, což jsú od něho slyšeli, náhle jest umřel, a ne aby tou zprávou, jakž svědčí, umříti měl; a tak těm svědkům místa se nedává. A poněvadž žádného jistého znamení o mezech ani mezníku žádného neukázali jsú, než dosti nepořádně vedli udělavši sobě proklesty, a také neprovozují žádného užívání, že tu všecku věc úřadu k spravedlivému rozvážení připouští. Též i druhá strana mluvě, poněvadž svědkové paní toliko slyšenú řeč seznávají, že tolikéž tu věc k spravedlivému rozvážení připouští. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými s plného soudu podle práva mezního zahájeného vyslyšavše tu všicku při, vedení a ukazování, svědomí, majestát a jich obojích stran pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkovi paní Beatrix z Kolovrat původa ani jeho Viléma Konojedského žádných jistých mezí ani mezníkův jsú nepokázali, čemuž by úřad do- statečně vyrozoměti mohl, které straně z nich tejž les Široký jinak Preytpuš spra- vedlivě by náležeti měl; a z majestátu někdy krále Jana slavné paměti, na kterýž jsú se obě strany táhly, tomu se vyrozuměti nemohlo ani se pokázalo, na které by se Skalky anebo Stráž tejž majestát vztahoval a kde by byly, než ukazuje na cestu, kteráž vede do Tejnce a do Stolinek atd., ješto v tu stranu o meze žádné různice mezi stranami není, a tak jest úřad tomu jich vedení a ukazování vyrozoměti nemohl, než toliko to se nachází, že jsú téhož lesu, o kterýž jest různice, s obúv stran užívali: i z těch příčin pan purkrabie s konšely tejž Praytpuš na póli rozděliti a vymeziti má, a pokudž jim tak vymezeno bude, aby jedna každá strana svého dílu pokojně a bez překážky strany druhé užívala nyní, na časy budúcí a věčné. A škody nákladní a útratní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Dali památné. Actum f. II. post Egidii anno- Domini 1538. Konšelé paní Beatrix původa: Valentin sukna krojíř, Prokop Slánský, Jiřík Houžka, z Litoměřic; Vondřej krejčí, Jozef Bartoš, Martin zámečník, z Bělé. Václav bakalář, řečník. — Svědkové: Jakub Vidman, Hans Nevman, Bartl Šubart, Adam Kern, Jakub Strejčke, Nykl Šneidar, Vencl Gropavel, Gregor Gropavl, Brože Zabicar, Valentin Šmíd, Jiřík Sabicar, Hans Gros, Hans Gropaul, Mattes Sabicer, Mattes 9*

Strana 68
68 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Bitnar, Marek kolář, Jiřík rychtář, Martin Kluge, Balcar Macek, Martin Pacolt, Vencl Arnošt, Gregor Šmíd, Jiřík Luftl, Pavl Krouza, Lorenc Šuster, Urban Šuster, Jost Vidman, Jiřík Šiman, Vencl Lechlar, z Radoušova; Václav z Lukoviny; Valten Šlemmer z Zákupí. Konšelé Viléma Konojedského: Jan mydlář, Absolon řezník, z Ouště; Petr Frolich, Jiřík Vernar, z Benešova; Pavel Pravda, Kříž postřihač, z Hoštky. — Svědkové: Tobiáš, Pavel, Říha Syryště, Slávek, Martin, Jakub, Vacek, Štěpán Syryště, Tomáš Valta, Bartoš Bartl, Bartl Neymon, Albrecht Klandra, z Konojed; Štefán mlynář, Lukeš, Mot Hanuš, Mot Blažek, Gregor Brynyk, z Dubičiny; Gregor Zelar z Loučky; Štefán z Tejnce Německýho; Jíra z Mukařova. 24. 1539 d. 28. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi konventem domu Strakonického bratří křižovníkův s bílým křížem zákona sv. Jana Jerozolimitánského a Petrem Malovcem z Chýnova na Vimberce o hranice u vsí Žirce a Račova, aby purkrabí s konšely vymezili hranice mezi grunty proboštství Hradu Pražského a grunty Vimberskými. [List 72—77.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Janem z Vartm- berka a na Strakonicích, nejvyžším mistrem převorství českého, a vším konventem domu Strakonického bratří křižovníkův s bílým křížem zákona sv. Jana Jerozolimi- tánského původy s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Petrem Malovcem z Chejnova a na Vintrberce obeslaným strany druhé, o meze a hranice u vsí Žirči a Račova, kdež pak svědkové strany pana původa úřad purkrabství Pražského podle práva mezního jsú vedli začavše od kamene hned za hrobem, kterýž slove Loukot, pravíce ten kámen býti pravý mezník dělíce troje grunty totiž probožství, Vintr- berské a páně Kocovy; a což jest po levé straně, to že sluší k probožství, a co po pravé, to k Vintrberku. I vedli před se stezkou podle hradby, kdež se Zdikovští, což nyní pan Jan Malovec drží, od probožství hradí. Dále vedli k vrchu k nějakým hromadám a skladům kamení až na vrch a po vrchu pravým hřebenem až na kámen řezaný, kterýž slove Řezaná Hranice, a pravíce to všecko, což leží po levé straně, k probožství náležeti a slušeti, a což po pravé, k Zdikovu nebo Vintrberku. Čemuž svědkové pana Petra Malovce neotpírajíc místo dali až po ten řezaný kámen. Dále od řezaného kamene vedli po témž hřebenu až k cestě pusté příční a vždy pravíce, že to k probožství lidem Žirečským náleží, a ta cesta že jim byla svobodná do lesův na onu stranu (ješto prvé k Strakonicím slušelo) jezditi. Ale svědkové Vintrberští tomu otpírajíc pravili, že po ten řezaný kámen Žirečských gruntové jsou a dále nic; než od toho kamene všecko s obúv stran až k potoku pod Žirčí že náleží k Vintrberku, a dokadž jsou Žiretští na Vintrberk z těch lesův

Strana 69
z let 1538—1539. 69 se mejtili, měli jsou svobodu po té cestě do nich jezditi. Ale Žiretští pravili, že jsú z těch žádných lesův nikda žádného platu nedávali. Z té cesty vedli před se po pravém vrchu mimo jedli, na kteréž jest čihadlo. Tu pravil Havel Matějkův, že otec jeho bez překážky jest tu číhával a žádného mejta na Vintrberk z toho nedával. Ale lidé Vintrberští pravili, že jsú se mejtili a vejce platili. Čemuž Žiretští odpírajíc pravili, že jsú z těch žádných gruntův neb lesův se nemejtili; než Budkovští a Račovští, když to suché léto bylo a všecky lesy pohařaly, potom traviny zrostly, podvolili se nětco vajec na Vintrberk platiti, aby jim bylo dopuštěno za své grunty, kteréž ukáží, na Vintrberské dobytek hnáti a pásti. Dále po témž vrchu vedúce k suché zlámané jedli u cesty, kteráž od hrobu k Vintrberku běží, a pravíce, že jsú někteří v té jedli viděli boží muky a někteří že jsú od svých starších slyšali, že by v té jedli boží muky byly, a to že by pravá hranice byla, kteráž dělí Vintrberské od probožství. Ale svědkové Vintrberští staří tomu otpírali a pravili, že o žádných božích mukách tu nic nevědí, jich jsú neviděli, než drobet doleji v jedli, kteráž jest slomená, že jest boží umučení stálo, ale ne proto, aby to mezník býti měl. Dále po též cestě vedúce na pláni k jámě již travou zarostlé pravíce, že jest v ní stál kámen, na kterémž byl kříž vytesaný, pravý mezník; že jsú jej ně- kteří viděli, někteří o něm slyšali, a ten že by Vintrberští lidé vykopati, stlúci a odvézti měli; a což po pravé ruce aneb po pravé straně jako Maletín, z kteréhož na Strakonice dva strychy máku platí a krahujec, že sluší k probožství, a po levé k Vintrberku. Čemuž lidé Vintrberští otpírali, aby tu jaký kámen s křížem státi měl, vystúpivše dva pravíce, že jsúc pastevci vykopali tu jámu sami a v ní jsú hrá- vali; a z toho Maletína až po potok dolův že oni Vintrberští z několika vesnic se mejtí ovsem a slepicemi na Vintrberk a toho užívají. Dále vedli cestou k studénce skrze oves, pravíce též tu studénku pravý mezník býti, a v ní že jsú někdy zlaté ostruhy nalezeny. Odtad vedli přes lúky nad dolem podle lesu a přes důl k kameni velikému, v Nedvězí slove, pravíce, že v tom ka- menu byl kříž vytesaný zhůru stojíc, ale že by ten kříž vybitý byl a kámen vyva- lený, a ten kámen že by pravý mezník byl, po levé k probožství a po pravé k Vin- trberku. Ale tomu na otpor Vintrberští pravili, že Křesanovští udělali tu roubenú studénku pro napájení dobytka, a ukazujíc, pokud který těch gruntův k svému statku dědičně drží, a pravíce, že jsú to jich Křesanovských grunty dědičné, z kterých oni plat dědičný peněžitý na Vintrberk platí, přes kteréž oni probožští vedou, jakožto Ondrášek a kovář, ježto i ten kovář vůdce sám se k tomu přiznával, že ty grunty k Křesanovu náležejí, než že by je, když jsou byli tři bratří na Vintrberce, jeden z těch bratrův odkázal k probožství, ale jiní bratří že jsou k tomu svoliti nechtěli;

Strana 70
70 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a tak ta věc že až posavad na rozepřích neskoncována stojí. A co se kamene dotýče, že mezník není a na něm že nikda žádného kříže jest vidíno nebylo, a oni Strako- ničtí lidé sami že jsou jím hnuli a jej svalili. Dále od kamene vedli lesem straní přes lúku pravíce, že jest tu lúku vy- planil nějaký Študl z Cejsic, a prvé že jest to pastviště bylo, na kterémž jsú probožští pásávali bez překážky až do pana Kapléře. Odtad dovedše na kámen u cesty, kteráž jde od Kácova k Vintrberku, na němž jest kříž takový †, pravíce jej mezníkem býti; a aby dobytky své na Vintrberské dále za ten kříž hnáti mohli, dávali jsú ta vejce; než což z té strany kříže po levé ruce jest, to vše že k probožství sluší. Proti tomu Vintrberští otpírajíc pravili vystúpivše několik svědkův, že ten kříž jest proto vy- tesán, že nebožtík Sobota upadl z dřeva i zabil se a jsa vezen neb nesen až na ten kámen, tu umřel; a pro paměť sekerkou jest ten kříž vysekán a žádný mezník že to není. Odtad vedli dolův na levo pravíce, že by ještě vejše probožštské grunty býti měly, ale poněvadž jsú mezníci vymetáni, že od toho pouštějí a po svých gruntích vésti chtí, přivedše k místu jednomu pravíce, že by tu někdy skřidla s křížky byla za mezník postavena, a ta že by též byla vyňata. Dále vedše přes potůček cestú, kdež byl někdy také kámen mezní stál, slove nad potůčkem Nárožkovým, u cesty s znamením kříže; přivedše člověka slepého na to místo, ten pravil, že jest takový kámen, ač jest-li tu to místo, viděl; i jiní pravili, že jsú od starších svých o tom mezním kamenu slyšali a ten kámen že by na tré děliti měl, od probožství, od Tajnského a od Vintrberského, ale že jest preč svezen. Dále vedli na skálu vysokú pravíc, že jest na té skále starý Rood číhával a žádnému se z toho nemejtil. Odtad vedli lesem a chrastinami až na cestu příční, kteráž jde od Putkova k Vintrberku, chtíce přes tu cestu dolův k potoku Řečici jíti a ukázati, že až do toho potoku po levé ruce k probožství sluší, pravíc, pokudž jsú vedli a ukazovali, že to všecko, což po levé straně, k probožství totiž k Putkovu, Racovu a Žirči náleží, a což po pravé, k Vintrberku a jiným zbožím. Proti tomu Vintrberští pověděli: kdež praví, že by po svých gruntech vedli a něco svého ustupovali, tomu že odpírají, aby to jich grunty býti měly, než že jsú k Vintrberku k nějaké pusté vsi, Véska slove, pří- slušející; a z toho čihadla na skále že jsú platili na Vintrberk; a tak tomu všemu vedení a ukazování hned od Hranice Řezané počnúc místa nedavše odpírali a pra- vili, že jsú po gruntech pánův Vintrberských, kterýchž oni užívají a plat z nich platí, vedli. I šli svědkové pana Petra Malovce dolův cestou k potoku jménem Řečici pravíce, že ten potok jest pravá mez a hranice, kteráž dělí probožství od Vintr- berského, a jeden břeh že jest k probožství a druhý pánův Vintrberských. I začali vésti od té cesty a vedli zase podle potoku nahoru, až přišli na louku, kteráž leží

Strana 71
z roku 1539. 71 za potokem po levé ruce. Tu pan Petr dal oznámiti, že předešle za pana Petra Kapléře toliko na tu louku pán Strakonicský se táhl a vo tu louku jest půhon do soudu zemského, a na nic více za týmž potokem páni Strakoničští ani tito lidé jsú se netáhli, až teď nyničko rádi by jej o jeho grunty dědičné připravili. Dále vždy vedle potoku až na cestu pod Žirčí, kteráž běží od též vsi k Vintrberku; od též cesty šli starou zarostlou cestou pravíce, že jest to pravá silnice od Žirči k Vintr- berku, dovedli úřad na cestu, kteráž jde od hrobu k Vintrberku, přes tu cestu šli lesem, bahny a lomy k vrchu až na kámen řezaný, kterýž slove Hranice Řezaná, a tak pravíce, že od cesty Putkovské, kdež jsú začali zase vésti, až do cesty Ži- rečské k Vintrberku, že potok od té cesty k kamenu řezanému, kady jsou šli, a ten kámen že dělí grunty Vintrberské od probožství tak, cožkoli leží po levé straně potoka, že sluší k Vintrberku, a po pravé k probožství, a toho že jsú užívali past- vami, dříví roubáním, luk sečením bez překážek, a plat z toho na Vintrberk platili a ještě platí a jim Žirečským jich dobytky jsú na nich zajímali, že jsú zárožný dávati musili. Proti tomu svědkové pána Strakonicského a konventu místa tomu vedení ne- davše ukázali za potokem lúky oznamujíc, že jsú ty louky k gruntu jich dědičně připojené a z nich že plat platí dědičný a gruntovní a z lesův v Maletíně že platí máku dva strychy a krahujec; a těch že jsú vždycky hájívali a též jim Vintrber- ským tu pásti nedali, až teď tepruv za pánův Malovcův jako mocí jim je odjímají. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného vedle práva mezního, prvé než-li jsú svědkové čteni, od Petra Malovce skrze Gabriele ze Ptení povědíno, že pan Petr na obeslání páně purkrabovo jakožto práva poslušný na těchto mezech a gruntech se najíti dal a k takovému mezování přistoupil; ale poněvadž jest se toho uptal jistotně, že ty tři vésky Žireč, Radšov a Budkov, kteréž se na grunty páně Petrovy potahují, náležejí dědičně k probožství Hradu Pražského a pán Strakonický je toliko zástavou drží, i aby pan Petr v tom mohl opatřen býti, jestliže by jaký nález o ty meze se stal, aby nápotomní čas od pána dědičného těch vesnic o to na pana Petra zase navracováno nebylo, než stalé aby mohlo býti, že by předkem rád, aby to od pána Strakonicského a téhož konventu pokázáno bylo, mají-li toho od pana probošta Hradu Pražského jakú moc o jeho dědictví se súditi. Proti tomu od pána Strakonicského skrze Jiříka Velíka povědíno, že jest věc vědomá, že pán Strakonicský i s konventem těch vesnic v držení a užívání jsú; i z té příčiny můž se pán JMt o to dobře, což k těm vesnicím náleží, súditi. Však jestliže by pán Strakonicský panu proboštovi jakožto pánu dědičnému těch gruntův co prosoudil a vcele jich nepostoupil, bude-li pak chtíti o to ku pánu Strakonicskému při vejplatě hleděti, toho bude míti vůli a do toho panu Petrovi nic nebude. Neb k témuž podobně pan Václav z Vartmberka na Lippém, když měl mezování s panem Janem Špetlí

Strana 72
72 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského i na místě svých bratří na gruntech Bezdězských1), což jest k království, žádal pan Václav viděti mocnost a povolení královské toho mezování; ale když se to úřadem uznalo, že jest to zbyteční zanepráždnění, i bylo předce mezováno a vejpověď se stala, táhna se na touž vejpověď, při tom žádaje, aby svědkové páně čteni byli. A po vyslyšení svědkův na místě pána Strakonického mluveno, že se svědo- mím tímto dostatečně provozuje, že jsú těch gruntův, luk i lesův lidé pána Strako- nického až po ty meze, kterýž jsú na vedení ukázali s jedné na druhú, ješto se ve- dení s svědomím srovnává, bez překážky užívali a na Strakonice z nich platí plat, což se i registry důchodními, kteréž ukázal, pokazuje, že z těch luk za potokem plat peněžitý a z lesův totiž z Maletína dva strychy máku a jeden krahujec jsú platili a platí, žádajíc při týchž mezech a gruntech zůstaveni býti a podle svého dostatečného průvodu a obvedení za opatření, poněvadž jim od žádného nikda v to nebylo saháno až teď od pánův Malovcův tepruva. Zase od Petra Malovce mluveno, pokudž jsú svědkové pána Strakonicského vedli a ukazovali, že to v paměti máte, ješto jich vedení od svědkův páně Petro- vých v ničemž místo dáno není krom po řezaný kámen neb Řezanú Hranici; neb ani předešle o žádným jiným mezníku ani mezech mimo potok a řezaný kámen nic jsú nevěděli a neukázali, ač ukazují na boží muky, kamení s křížky, že jsou jich starší na vejvodích jim je za mezníky oznamovali, a to že jsú slyšeli; čemuž se místa ne- dává, neb jsú podle práva nikda na ty meze nevycházeli, a v kterém místě čemu jest otpíráno, toho a těch míst pan probošt ani tito lidé nikda v užívání jsú nebyli. Neb svědkové páně sami seznávají, když jsú přes potok přeháněli, že plat z toho na Vintrberk platiti musili. Někteří svědčí o Kozinkách, o kterýchž na vedení zmínky nebylo a jich jsú neukázali. A kdež se registra důchodní ukazují, jako by z těch luk za potokem platiti měli, ješto se toho v těch registřích nenachází; než platí-li s čeho, platí z gruntův a z luk až po potok; ale z těch za potokem nic. Při tom svědomí strany Petra Malovce přečteno a pravíc, na kteréž meze a hranice jest vedl, to že dostatečně svědomím provozuje, pokudž jsú pravé meze, kteréž dělí grunty Vintrberské od probožství; a lidi na ten čas pána Strakonicského, když jsú těch gruntův za těmi mezemi užívati chtěli, že jsú z nich platiti musili, a když jsú platiti nechtěli, užiti jim jich nedali. A když pán Strakonicský se panem Ka- pléřem na též meze vyjeli a žádných jiných mezí mimo potok lidé páně nemohli jsú ukázati, i žádal pán, aby těm lidem za dvě létě lhůta dána byla, aby se průvodem opatřiti mohli. I netoliko dvě létě než 4 léta jim lhůtu a prodlení dal, ale páni Stra- koničtí po vyjití těch 4 let podle práva ani jinak jsú sobě těch mezí nevykonali, až i léta zemská dávno jsú prošla; ješto páni Vintrberští toho jsú vždycky v užívání byli a v držení, až i léta prodržali. A na onen čas, když jest o tu louku toliko činiti bylo, o kterúž nebožtík pan Kapléř pána Strakonicského před soud zemský

Strana 73
z roku 1539. 73 byl pohnal, lidé pána Strakonicského na nic více jsú se netáhli než toliko na tu samú louku a na nějaký dráhy; ale již se táhnú na lesy a grunty páně Petrové dě- dičné chtíc jej o jeho dědicství, což po svých předcích drží, i což sám koupil, při- praviti. Na to svědky z desk, kteříž jsú vedeni proti panu Janovi z Švamberka na ten půhon o louku již dotčenú učiněný, čísti dal a pravě, že ti svědkové jsú ze- mřeli a jsú někteří otcové těchto nynějších svědkův pána Strakonicského, ješto se za původy nyní postavili a nevěděli jinam vésti než po potok; a těmto se zdá, že lépe vědí než otcové jich. A tak z toho jest znáti, že jest potok pravá mez, neb lidé pána Strakonicského do již psaných 4 let užívajíce gruntův za potokem vždycky jsú z nich plat na Vintrberk platili. Ale za to žádá pan Petr, poněvadž se tu do- tejče gruntův a platův, aby toho pan purkrabě na se nepotahoval, než jej při po- řadu práva a zřízení zemského zůstavil; než pokudž se mezí dotýče, při tom aby se pan purkrabie podle práva zachovati ráčil, neb jest grunty tyto i platy od pana Malovce koupil, aby o to nepřišel. Než jestliže by pořadem práva z nich viněn byl, aby zase k správci svému hleděti mohl, ukázal registra pravě, že se těmi registry pokazuje, že z těch luk za potokem plat platí a z lesův oves. Též i majestáty ukázal na některé vesnice, kteréž jsú z manství vysvobozené a v dědicství obrácené, ješto lidé z těch vesnic těch gruntův užívají a znamenitý plat platí z nich. A bylo b s podivením, aby z těch tří vesnic probožstských lidé takovú šíř obsáhnúti měli, a těchto 16 vsí, kteréž jsú ve dskách, i s jich příslušenstvím tak málo prostranství míti a oni o ty grunty a pán o takový plat přijíti měli. A kdež nějaký kovář svědčí řeč slyšenú, kterak by z těch tří bratří jeden svůj díl k probožství měl od- kázati, ale že by taková věc nebyla vykonána, čemuž se místa nedává, a byť i tak bylo, již by to duchovenství v dědicství podle těchto majestátův i užívání staroby- lého obráceno bylo. Zase od pána Strakonického povědíno, kdež se pan Petr Malovec tím brání, že by se tuto gruntův dotýkalo a že by o ně zde souzeno nemělo býti, a tak v je- dnom, kdež by se jemu zdálo, že by chtěl souzen býti a v druhém nic, ješto, po- něvadž se mezí dotýče, má o to podle práva mezního souzeno býti, a byť se i grun- tův dotýkalo, že by to nic ku překážce nemělo býti; táhna se na vejpověď mezi Knínskými s jedné a Kundrátem z Krymhaynu strany druhé učiněnú2), kdež též o grunty podle práva mezního souzeno bylo. A co se promlčení a prodržení let do- týče, poněvadž tato nevole o tyto meze na 30ti let trvala a na soudu jest byla, ješto v těch létech jedni druhým na těch gruntech pásti a jich užívati jsú hájili, nemohlo se tu nic promlčeti, zvláště poněvadž jest duchovenství, kteréž se promlčeti nemůže. Co se registr důchodních dotýče, poněvadž se v nich zejména nedokládá, s kterých by luk ten plat platili, že pánu nic ke škodě nejsou, ani ti majestátové, v kterýchž se žádné lúky nejmenují. Archiv Český XXX. 10

Strana 74
74 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Dále čteni jsú svědkové z desk vypsaní, kteříž jsú na onen čas proti pánům Malovcům od pana z Švamberka vedeni, a pravě, že se z těch svědkův starých a cizích lidí nachází, kdež seznávají o lúky v Nestužíně za potokem, že jsú jich vždycky bez překážky užívali a toho, pokud jsú obvedli, hájili a bránili i sekery na tom brali, a že jim až pod Nedvězí pásti i jinak toho užívati nebylo hájeno, žá- dajíc, poněvadž jsú svědkové pana Petra Malovce žádných mezníkův mimo jich páně Strakonického neukázali, než vedli k vrchu maní přes bahna a lomy, aby oni páně Strakonicského lidé při svých mezech a jich obvedení zůstaveni byli. A poněvadž paní Johanka Čabelicská majestátu, z kteréhož jest pohnána, neklade, ani podle práva se neodsvědčuje, aby jeho neměla, žádáno jest o pokutu za opatření a za stané právo. Proti tomu zase mluveno, co se nálezu mezi Knínskými o grunty učiněného dotýče, že této věci ke škodě není, neb jest se stal za starého zřízení; ale již jest v novým zřízení3) vyměřeno, pokud a jak se k sobě o grunty zachovati mají. Co se duchovenství dotýče, že se promlčeti nemůže, byť toho potřeba kázala, i to by se poká- zalo, že se duchovenství promlčuje. A co se svědkův z desk vypsaných dotýče, že se tomu rozumí, že by sobě ty grunty svědky těmito přisvědčiti chtěli, neb se ta věc těch svědkův vlastně dotýká, ješto na onen čas za pana Kapléře žádných jsú mezí nemohli ukázati a také se tehdáž na vrch Nedvězí netáhli až nyní tepruva; žádajíc v tom ve všem za spravedlivé opatření. Též žádaje, poněvadž ještě více svědkův za- psaných jest ve sklepě na Vintrberce zapečetěných, k kterýmž přijíti pan Petr nemůž, aby též v ně nahlédnuto bylo. Tolikéž od pána Strakonicského žádáno, aby těch svědkův zmrlých, kteříž listovní svědomí jsú dali, užiti mohl. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního v soudu zahájeném osazenými, vyslyšavše tu všecku při, svědkův vedení a ukazování, jich svědomí, registra, majestáty a jich s obúv stran pře líčení, toho všeho s pilností pováživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž jest úřad tomu z obo- jích stran svědkův ani z jich svědomí a vedení dostatečně vedle práva vyrozuměti nemohl, kde a které by pravé a jisté meze a hranice, ješto by grunty probožštské od gruntův Vintrberských dělily, byly; než to se dostatečně vyhledalo a našlo, že jest těch gruntův obvedených od předešlých držitelův i nynějších s obúv stran od mnohých let bylo užíváno: i z těch příčin taková věc zůstavuje se při vymezování páně purkrabovým s konšely a úřadem tak, pokudž stranám to vymezí a vyměří, při tom aby mezi nimi obojí stranú to zůstalo a trvalo nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. A škody útratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvi- hají. Actum f. II. post Jacobi appostoli anno Domini 1539. Konšelé s strany pána Strakonického původa: Jiřík bakalář, Matouš Sokol, Viktorin Laurin, z Písku; Jan Kopenec, Matouš Divčický, Matěj bakalář, z Vodňan.

Strana 75
z roku 1539. 75 Řečník: Jan Vacovský, služebník páně. — Svědkové: Milota ze Žďára a Havel odtudž, Jakub z Račova, pána Strakonického; Kouba kovář z Hostlovic, páně Petrův Ondrášek z Ninšovic, pána Strakonického; Matouš Had, Mikuláš Míka, z Putkova, pána Strakonického; Jan Pepek z Račova; Důra Mejdová, mlynářka pod Nespicí; Matouš Cuppanna, fišmeistr; Jakub Drštka z Klatov nožíř; Jan Kubeš, Matouš Nosal, Havlíček sladovník, Martin zámečník, měšťané z Volyně; Jan z Kakovic, pána Strakonického; Mach Polata z Nespic; Petr Had z Benešové Hory, člověk pana Krystofa Koca; Martin Beran odtudž a téhož; Jíra Kursa z Vonšovic a Mach Kursů odtudž, Jíra Kohout ze mlýna pod Bohumilicí, lidé Jana Malovce; Petr Pavlovic, Jan Martan, oba ze Spule, lidé paní Tejnské; Jan Rybák, Linhart Rybák, z Strakonic; Pavlec, služebník Přecha Lčovicského; Martin Medek z Češtic, člověk Viléma Přecha; Mikuláš z Krušlova, Bíta z Račova, pána Strakonického; a jiní svědkovi dskami zapsaní, kterýchž drahně jest. Konšelé Petra Malovce obeslaného: Jakub, Jan Knoflíček, Jiřík Nejrskej, z Sušice; Václav Hana, Jan Duchek, Jan Tichava, z Písku. — Svědkové: Michal Peisl, Mach starý, z Vintrberka; Mach Piksa z Bavorova, člověk pana z Rožmberka; Vondra Cuta z Křesanova, Tomáš Vodranec z Neveselce, člověk Petra Malovce; Jíra Kohút ze mlýna pod Bohumilicí, Jana Malovce; Štěpán Šivrl ze Sklář, Petra Malovce; Dušek Kudlata, Matěj Pražák, Mach Kursa, z Vonšovic, Jana Malovce; Petr Kynych, Mikuláš Pohan, Jan Synos, Tůma jinak Teml, Jan Cuta, Matěj Cuta, Jan Ortnydl, z Křesanova; Matouš Fleimfar, Jíra Fleimfar, Martin jinak Mertl, Mi- kuláš Míka, Vlček, Jíra Kybl, Krystof, Jan Pavelička, Pavel Špeha, Jan Probst, Jíra, z Rabic; Šimek Zelnar, Tomek, Hanzl starý, Jíra Kurc, Jan Hanzl, Vondra, Mertl, Vlček Štundl, z Cejsic; Vít Kybek, Petr Mertl, Vít Vřeten, Jan Jíra, z Modlenic; Václav Harvalík, Marek Nejnar, Petr Mazanec, Jan Martin, Jíra Šobr, z Výškovic; Matěj Narovec, Petr Pehel, Jan Sáček, ze Vnarov; Jan Smola z Sucla- vic; Dušek Pražákův syn, Mikuláš Chval, Hroch z Vonšovic, lidé Jana Malovce; Matěj Hodík z Hodějova, Petra Malovce; Vít z Dolan, Jana Malovce; Mikuláš z Solné Lhoty, Jíra Voplar z Pravetína, Petra Malovce; Krystof Rypl, Lenhart Fostnar, Bartl, Matúš Robnhap, Zykmund tkadlec, z Klášterce, Petra; Petr ze Sklář, Jan Ševl z Lipky, Petra; Mikuláš, Šimek, Jan Staněk, z Bořanovic, Petra; Míka z Stránky, Barta z Vonšovic, Petr Voneš z Vonšovic, Jana Malovce; Matěj Tichaj z Vonšovic; Jan Sova ze mlýna; Jan Hazupek, Zykmund řezník, Jíra Prenšustar, Vít Feitlík, Gabriel, z Vintrberka; Štefl Zepl ze Dvora; Štefl Král, vrátný na Vintrberce; Jan Voslík, Martin, Kuba Strnad, Tůma Hrdina, Šimek Hrdina, Tůma Postolka, z Boub- ské, lidé pana Petra; Václav Bartošův syn, Pavel též Bartošův, Petr, z Strhonína, lidé pana Petra; Lenhart rybák z Volyně; Jan rybák z Strakonic; Michal Hule z Vonšovic; Vavřinec, úředník p. Malovce; Matěj Hlava, Vávra, Jan Štumba, Jan 10*

Strana 76
76 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Dušků, Vít Kučera, z Dolan, Jana Malovce; Martin úředníkův syn, Mach Kecar, Jíra Matlík, z Neckyň, Jana Malovce; Martin Kuneš, Mašek, z Cuslavic, Petra; Tomáš Kroupay z Tachova, Petra; někteří svědkové dskami zapsaní. 1) Zde č. 16. — 2) Zde č. 1. — 3) Staré zřízení zemské jest ono z r. 1500, nové z r. 1530. 25. 1539 d. 11. srpna. — Soud mezní zdvihá obeslání, kterým Jošt z Rožmberka na Krumlově obeslal Jana Leskovce z Leskovce na Kamenici o hranice lesa blíže vsi Bohdalína pro nesprávné po- jmenování lesa toho. [List 77—78.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Joštem z Rožmberka a na Krumlově původem s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Janem Leskovcem z Leskovce na Kamenici obeslaným strany druhé, a to o meze a hranice náležité k lesu řečenému Kakoviny blízko vsi Bohdalína, tak jakž též obeslání plněji svědčí, kdež po zasazení soudu podle práva mezního majíce strany svědky vystavěti skrze Jana Žateckého z Veikrštorfu na místě pana Jošta z Rožm- berka žádáno, poněvadž jest pan Leskovec pohnán s položení listu na ves Bohdalín svědčící ho], též i o postavení lidí svých k svědomí, aby se předkem těm půhonům dosti stalo. Proti tomu pan Jan Leskovec dav obeslání tudíž i půhon o postavení lidí přečísti pověděl, že k tomuto obeslání povinen není odpovídati z té příčiny, že jest obeslán o les Kakoviny a pohnán o les Rakoviny, ješto o žádném lesu neví, aby tím jménem jmenován byl; a tak jest nevěděl, jak a nač svědky sobě strojiti, žádaje podle práva v té věci za opatření; než tomuto lesu že říkají Hrachominy, na to i svědky vystaviti chtěje. A aby kde les Rakoviny neb Kakoviny býti měl, tomu otpírá a toho že nepokáží. Zase proti tomu mluveno, byť pak co písařem v slově jednom bylo sešlo, to že se úřadem napraviti můž; však na tom nic není, nechť se les jmenuje, jak chce, jest obeslání o les blízko vsi Bohdalína, o kterýž jest rozepře; pak žádného bližšího lesu k Bohdalínu není, a o žádný také se panem Janem rozepře není než o tento. A protož se tím jménem odpovídání brániti nemůž, žádaje vždy, aby list, s kteréhož pan Jan jest pohnán, položen byl; z toho že se najde, jak lesu tomuto říkají. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše obeslání, půhon a jich s obúv stran pře líčení, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž pan Jošt z Rožmberka původ obsílá jeho Jana z Leskovce na meze a hranice náležité k lesu řečenému Kakoviny a v půhonu, kterýmž jej Jana Leskovce o postavení lidí svých k svědomí pohání, dokládá, aby též lidi stavěl na mezech hranicech náležitých k lesu řečenému Rakoviny, ješto se tomu z jeho Jana Leskovce

Strana 77
z let 1539—1540. 77 otporu vyrozomělo, že týž les slove Hrachominy, čemuž na místě pana Jošta z Rožmberka podle práva otepříno není, i poněvadž on pan Jošt v vobeslání i půhonu svém jinými jmény týž les jmenuje nežli Hrachominy, tak jakž slove: i z té příčiny též se obeslání zdvihá. Dali památné. Actum f. II. post Laurenti anno Domini 1539. Konšelé s strany pana Jošta z Rožmberka: Jan Vosočil, Václav Kamenicský, z Tábora; Matouš Divčičský, Matěj bakalář, z Vodňan; Bartoš Kůželka, Jan postřihač, z Soběslavě. Václav Hradecský z Soběslavě, řečník. Konšelé strany Jana Leskovce obeslaného: Jíra Bohuka, Jíra Kopšt, z Pacova; Martin krejčí, Václav Herunků, z Rečice; Václav Stejskal, Prokop Kačer, z Kamenice. 26. 1540 d. 4. srpna. — Soud mezní ve při Petra z Rožmberka na Krumlově s Janem Leskovcem z Leskovce na Kamenici o hranice lesa Hrachomin u vsi Bohdalína rozešel se bez výpovědi, poněvadž se nedostavil posel, který měl dosvědčiti, že Janu Leskovcovi obeslání skutečně dodal. [List 78.] Léta božího 1540 v sobotu po sv. Janu křtiteli božím [26. června] pan Petr z Rožmberka a na Krumlově, zprávce domu Rožmberskýho, obeslal na meze a hra- nice Jana Leskovce z Leskovce a na Kamenici, o kteréž jsú s někdy panem Joštem z Rožmberka a na Krumlově činiti měli, náležité k lesu řečenému Hrachominy blízko vsi Bohdalína, tak jakž obeslání šíře ukazuje. Kdež na den v obeslání dotčený, když jest pan purkrabie na též meze vyjel, stály obě straně, vyslaní JMti pána z Rožmberka i také pan Jan Leskovec, tu jest od téhož Jana Leskovce oznámeno, že vo hlavním vobeslání, aby na též meze obeslán býti měl, o žádném neví, toliko že jsú mu dva půhonové a důhonové spolu dodáni: jeden, aby stavěl lidi své, a druhý o položení nějakého listu na týchž mezech proti ossobě své. Ale poněvadž se toho nepokazuje, aby mu hlavní obeslání dodáno bylo, že se neví oč súditi a není povinen, a také se jest nevěděl při tom jak zachovati nemajíc o vobeslání žádné vědomosti. Ale s strany JMti pana z Rožmberka skrze Jana Žatecskýho z Veikrštorfu povědíno, že jest jemu Janovi Leskovcovi takové obeslání dodáno. Než posel, který jest je nosil, měvši o tom vysvědčiti a zde se dáti zapsati, i nevědí, kam se jest dnes ráno, maje sem jíti, poděl, žádaje, aby málo sčekáno bylo, jediné až ten posel, proti kterýmuž jsú do Čerňovic poslali, přijda se zapíše. A tak když jsú neměli, kým že jest hlavní vobeslání dodáno, pokázati s strany pana původa, ty meze na ten čas se rozešly. Actum feria IIII. ante Laurenti anno etc. 40.

Strana 78
78 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 27. 1540 d. 16. srpna. — Smlouva přátelská mezi Jiřím a Zdeňkem z Valdšteina na Hostinném a Adamem Zylvarem z Pilinkova na Břecšteině o meze na gruntech nade vsí Javorníkem k za- ložení kostelíka sv. Jana patřících uzavřená, ale do register mezních teprvé d. 12. března 1548 vložená. [List 118.] Léta božího 1540ho v pondělí po Matce Boží Na nebe vzetí stala se jest smlouva celá a dokonalá mezi urozenými pánem panem Jiřím z Valdštajna a na Hostinném i na místě pana Zdeňka odtudž z Valdštajna, bratra jeho mladšího, s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Adamem Zylvarem z Pilinkova a na Břeč- tejně, hejtmanem kraje Hradeckého, s strany druhé námi Arnoštem z Újezdce a z Kunic a na Jilemnici, hejtmanem kraje Hradeckého, Frydrychem z Valdštajna, Janem Byšickým z Byšic na Svatém Poli, purkhrabí Hradu Pražského, Mikulášem Karlíkem z Nežetic a na Holovousích a Janem Chvalkovským z Hustiřan a na Chvalkovicích a to taková: Jakož jest na JMtech páních soudcích zemských tejž pan Jiří z Valdštajna vyžádal na meze vedení pana purkrabí Hradu Pražského, a to v těch mezech a hra- nicech k založení sv. Jana na gruntech nade vsí Javorníkem, tak jakž o takovú věc obeslání, kteréž jest od úřadu páně purkrabova vyšlo, to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá, i o to jsme je takto smluvili a mezi nimi vypověděli: Předkem a najprvé, že pan Jiří z Valdštajna panu Adamovi Zylvarovi má postúpiti, dáti a vodměřiti dva lány lesův v těch místech, o kteréž jest se stal vajjezd páně purkrabův Hradu Pražského, a ti lánové mají vyměřeni býti, kteříž by nejpříležitější byli ke vsi Pulkndorfu, kromě vápenice a lomu kamene vápenního v těch gruntech pana Jiřího ležícího; tím obojím odměřovati a vymezovati povinen není; a ti lánové tak vyme- zení mají dědičně zůstati panu Adamovi Zylvarovi a dědicům jeho podtud, pokudž po týmž vymezení vyměřeno bude; a takové vyměření má se vykonati mezi tímto časem a sv. Václavem najprvé příštím. Než což se cest dotejče v těch gruntích a místech, kteréž jsou postoupeny od pana Jiřího z Valdštajna panu Adamovi Zylvarovi, těmi pan Jiří i jeho poddaní jezditi a, což by jim bylo potřebí, jimi voziti mohou. A nad to více, bylo-li by potřebí panu Jiřímu neb jeho lidem a pod- daným nad ty cesty, kteréž nyní jsou, ještě jiné cesty, tehdy v těch místech svrchu- psaných budou moci sobě znovu udělati a jí užívati, jakž se nahoře píše, beze vší překážky páně Adamovy i jeho dědicův a budúcích. Než což se nadepsané vápenice dotejče, kteráž leží nad mezní cestou, v tu se nemá pan Adam Zylvar ani jeho dě- dicové a budoucí jemu panu Jiřímu vkládati jakožto v jeho páně Jiřího vlastní a dědičnú, než pan Jiří má jí užívati, též i kámen sobě v jmenovaném lomu k pálení vápna lámati. A což se té vody, kteráž slove Teplice, dotejče, ješto leží při založení kostelíka sv. Jana, mají jí obě straně, totiž pan Jiří z Valdštajna i také pan Adam

Strana 79
z roku 1540. 79 Zylvar, i jich dědicové a budoucí na budoucí časy společně užívati a na ní též nyní i budúcně vrchnost panství společnou míti. A tuto smlouvu napřed psaný pan Jiří z Valdštajna i na místě pana Zdeňka odtudž z Valdštajna bratra svého též i pan Adam Zylvar z Pilinkova přiřkli jsou sobě křesťansky zdržeti beze všeho přerušení a v registra mezní úřadu páně pur- krabova mají vložiti mezi tímto časem a sv. Havlem najprvé příštím.1) Stalo se léta a dne, jakž se napřed píše. 1) Tak se ovšem nestalo, nýbrž smlouva byla do register mezních vepsána teprvé d. 12. března 1548. 28. 1540 d. 4. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Domažlickými a Benignou ze Šternberka co poručnicí sirotků po Janovi ze Švamberka o hranice lesů a dává za právo Domažlickým tak, že volně mohou užívati lesů ležících po levé ruce při cestě od Hlavy ku Skalce. [List 78— 80.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi opatrnými purkmistrem a konšely i vší obcí města Domažlic s jedné a urozenú paní paní Benignú z Štermberka a na Boru, poručnicí dětí a statku pozůstalým [sic] po někdy panu Janovi z Švamberka, strany druhé, a to o meze a hranice, totiž o některé lesy a o Vlachov, kteréž jsou s obúv stran, jakž obeslání šíře ukazuje, vyžádavše společně pana purkrabí Hradu Pražského; kdež pak ukázáni a zapsáni jsú svědkové. Potom jsú vedli svědkové původův na lesy začavše od Hlavy, ukazujíc kříže starý na dříví, pravíc, což jest po pravé ruce jda od Hlavy k potoku, že Chodův jest, a po levé Domažlicských; čemuž svědkové paní Benigny místo dali pravíc, že až do Hlavy o to žádné rozepře nemají. Odtad svědkové původův přivedli k dřevu nad potokem, na kterémž kříže a kalichy vysekány jsú, pravíc též mezník býti, a tu že jest jeden Domažlicských svědek šindel dělával. Ale svědkové paní pověděli, že při první výchozi toliko až k potoku vedli jsú, ale o tom, aby šindel dělán tu byl, že nevědí; než ta znamení, kteráž na dřevě se pokazují, že před 30ti léty dělána jsú, a prvnější purkrabie při též vejchozi jsa že jest dále jíti nechtěl. Odtad vedli svědkové Domažlicských přes potok Bystřici stezkú zhůru po- kazujíc na dřevích kříže staré a některé obnovené s obúv stran, vyznávajíc je mezníky býti, a že vždycky na straně Domažlicských jeden udělán jest a druhý na Chodův. Ale svědkové paní tomu místa nedávali a pravíce, že jsú sobě sami kříže dělali bez vůle jich, ač jsú oni Chodové s nimi také chodili; ale poněvadž jest jim o mezování poručeno nebylo, i neříkali jsú nic tomu. Dále zhůru svědkové původův vedúce a kříže pokazujíce i místo, kde jsú dřevce dělali, od Domažlicských najavše, i také kde jest popel pálen, předce vedúc zhůru až k Skalce přivedli a k buku velikému, na kterémž křížové staří zarostlí dobře

Strana 80
80 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského znamenití jsú, pravíc ten kámen trýhraný, kterýž špicem zhůru stojí, a ten buk za pravý mezník býti, a všecko, což po pravé ruce jest, to že Chodům a po levé Domažlicským náleží, oznamujíc, že by ještě dále dolův až k potoku Oskrovadce vésti měli, ale poněvadž jsou se jim v to Němci uvázali, že na ten čas toho tak zanechávají. Tu jsúce Chodové od pana purkrabie dotázáni, chtějí-li zase jaké jiné meze ukázati a po nich vésti, poněvadž těmto všechněm otpírají a místa nedávají, že s ouřadem jíti chce; ale oni pověděli, že o jiných mezech nevědí. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteni jsou svědkové Domažlicských. Při tom skrze Jiříka Velíka z Šonova mluveno, že ti lesovi a mezníci, jakž jest obvedeno, svědomím tímto dostatečně se provozuje, že jsú pořádně, jakž vedli, tak také o tom i seznali, a podle téhož dostatečného prů- vodu že v tom za spravedlivé opatření páni Domažličští žádají. Proti tomu na místě paní Benigny Humprecht z Hrádku pověděl, že ti svěd- kovi, kteříž čteni jsou, se nesrovnávají; nebo někteří svědčí, že jest s nimi úředník byl, ale toliko do Hlavy a dále nic, a potom že by oni sami mezovali, ješto kdyby i to tak bylo, že by s nimi byl, jakož jest byl do Hlavy, oč rozepře žádné není; a také aby měl komu dále porúčeti k mezování, toho jest učiniti nemohl, leč by bylo k tomu povolení pána vrchního; ale pán jest k tomu nikda povolení nedávak a nedal. A tak jest purkrabie, ač učinil-li jest co, na ublížení JKMti učiniti nemohl; čemuž nevěří, aby komu mezovati po Hlavu dále poručil. Také někteří svědčí, že jsú za Hlavú šindel dělali, ale proto nedokládají, komu jsú platili; též že jsú dřevce odpustili dělati, a nedostavují kdy a kterého léta. Protož pánu tu na škodu nic ne- svědčí a v svém svědomí se nesrovnávají, žádaje, aby svědkové paní také čteni byli. Po přečtení týchž svědkův pověděl, že tím svědomím se to dostatečně pro- vozuje, že takové meze dále nejsú s Domažlicskými než do Hlavy, a za Hlavú jsú pánův Švamberkův; a pro tu příčinu že jsú nikda dále nemezovali Chodové, než sami Domažličští. Než jakž svědčí, kdyby byla Domažlicským potřeba, že jsú měli Chodové jim Domažlicským za Hlavou lesův udati, ješto se tu také věci královské a gruntův zemských dotýče; neb jsú tam k Němcům, nač se potahují, oč se súditi pánu na místě paní mateře nenáleží. Také jsú se páni Domažličští za živnosti někdy purkrabě na to nikda nepotahovali, než teď teprův po smrti jeho, ješto úředník pánu svému ničehehož zavésti nemůž. Dále porúčeje takovú věc panu purkrabí s konšely k spravedlivému uvážení, může-li se taková věc zde, poněvadž se krá- lovství dotýče, súditi. Zase proti tomu od Domažlicských mluveno, kdež se k jich svědkům mluví, že by se nesrovnávali, když se v ně nahlédne, že se úřad v tom neomýlí. Dále se mluví, že jest purkrabie bez vůle pána vrchního nic činiti nemohl; proč jsú pak

Strana 81
z roku 1540. 81 v tak dlúhém času purkrabí páni o to nic neříkali. Kdež se také i toho dotýká, že se zde vo grunty nesoudí, o tom oni také dobře vědí; ale když o meze konec bude, takéť se k nim grunty nejdou. Co se pak svědkův paní dotýče, těm místa se ne- dává. Neb ten Ledvina, když byl u Hlavy dotázán, pravil, že dále meze nejsou než do Hlavy, a když přišli za Hlavou k potoku i za potokem, k tomu se přiznával, že jest při mezování byl; a tak jeho svědomí spravedlivě přijato býti nemá. Neb dále svědčí, že jest dal dělati dříví vedle cesty, ješto tam žádné cesty není. A jiní pak svědkové že Domažlicským k lepšímu svědčí pravíc, že náleží jim až do Němec. A tak nechtí mnoho zanepraždňovati, než podle dostatečného průvodu a ukázání že žádají za opatření spravedlivé. Dále kdež se i k tomu také mluví, že purkrabie ne- mohl jest bez vůle pána svého nic činiti, to že dobře ví, an včera pan purkrabě za Skalkou též učiniti nic, což jest mu od pána poručeno nebylo, nechtěl; a tak kdyby byl té moci neměl, že by o tom neporúčel; a ti Chodovi jsou při tom byli. Opět pán dal pověděti, že jest věc vědomá, ktož jaké lesy má a je drží, že má na ně vždy nějaký majestát neb obdarování, jako pán to zapsáno a ujištěno má; a protož mnoho zanepraždňovati nechce, ješto také svědkové paní seznávají, že tam v těch lesích smolu pálí a pánu platí; porúčejíc to všecko k spravedlivému vy- hledání, a v tom že žádá za opatření. Naposledy od Domažlicských toho doloženo, kdež strana oznamuje, co se království dotýče, aby tomu ublíženo nebylo, že pan Jan Špetle též se jest tím bránil, proto jest se rozsudek stal, táhna se v tom na paměť pana purkrabie, aneb aby v ten nález nahlédnuto bylo; ale poněvadž jsú pořádně obvedli, a paní mimo to nic jiného jest neukázala, že podle toho za spravedlivé opatření žádají. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, vyslyšavše tu všicsku při, svědomí, na vedení pokazování a jich s obúv stran pře líčení, to všecko pilně váživše, takto o tom z téhož plného soudu zahájeného mezi stranami vypovídají: Poněvadž oni purkmistr, konšelé i všecka obec města Domažlic to jsou svědky a týchž svědkův vedením dostatečně pokázali, že začavše od Hlavy vedli až k potoku Bystřici ukázavše blízko od potoku dřevo, na něm kříže a kalichy staré vysekané, čemuž jsú svědkové paní Benigny z Štermberka a na Boru, poručnice dětí a statku zůstalým po někdy panu Janovi z Švamberka, neotepřeli; odtad vedli přes potok na horu Čerkov k Skalce vždy ukazujíce na dříví kříže starý vysekaný až na Skalku; tu do- vedli k buku velikému, na kterémž jsú staré kříže zarostlé, a proti němu kámen vy- zdviženej hranatej, pravíce, že jsú to pravé meze a hranice; ješto na místě též paní Benigny z Štermberka toho ničímž podle práva pokázáno a odvedeno není, aby to pravé meze a hranice býti neměly mezi Domažlicskými a Chody, ani také její paní svědkové toho jsú, aby mimo ty meze a hranice jaké jiné mezi jimi Chody a Do- Archiv Český XXX. 11

Strana 82
82 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mažlicskými byly, neodvedli: i z těch příčin dává se jim Domažlicským původům podle jich vedení a ukazování za právo tak, že oni Domažličští těch lesův jdouce od Hlavy k Skalce po levé ruce užívati mají bez překážky jí paní Benigny i všech jiných lidí na budúcí a věčné časy, a dává se jim Domažlicským za právo. Dali památné 2 kopě gr. č. Actum sabbato post Egidii anno Domini 1540.— 1540 f. VI. post Nativitatis Marie [10. září] vzali Domažličští relací vo škody. 29. 1540 d. 4. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Domažlickými a Benignou ze Šternberka co poručnicí sirotků po Janovi ze Švamberka o hranice lesů tak, že dává této většinou za právo dle obvedení Chodů z Újezda, ponechává však Domažlickým na vůli o grunty a dědiny od Vlachova a Petrovic pořadem práva hleděti. [List 80—83.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi múdrými a opatrnými purkmistrem a konšely i vší obcí města Domažlic s jedné a urozenú paní paní Benignú z Štermberka a na Boru, poručnicí dětí a statku pozůstalým po někdy panu Janovi z Švamberka, strany druhé, a to o meze a hranice, o některé lesy a o Vlachov, kteréž jsou s obúv stran, jakž obeslání šíře ukazuje, vyžádavše společně pana purkrabie Hradu Pražského. Kdež po zahájení soudu podle práva mezního osazeného a zapsání svědkův vedli jsou svědkové původův pana purkrabie s konšely začavše při hrobu cestou, pravíce, že ta cesta jde od Rejkovic a dělí grunty tak, což jest po levé ruce, to k Petrovicím, a co po pravé ruce, to k Újezdu náleží, předce tou cestou vedouc a ji za mezi kladúc. Ale svědkové paní Benigny tomu otepřeli, aby za mezi býti měla. Dále túž cestú jdúc přešli přes cestu, kteráž jde od města k Újezdu, hned tu ukazujíc nedaleko kámen, pravíce, že jest mezník, než že jest již otlučen, kterýž jsú vykopali; čemuž také paní svědkové místa nedali. A vždy vedúce Domažličští předešlú cestú starú, kteráž místy převorána jest, ukazujíc na záhoně, že tady ta cesta šla a tu že jest byl kámen za mezník, kterýž jest vyvržen, a tak až k háji a zas za tím zvoráním na cestu, mluvíc, že jest tudy šla a že jest byla okolo porostlina. Než jeden z Újezda otpíraje pravil, že jest vy- klúčil a že na jich jest. A tak krajem Hůrky přivedli příčně k sťatému pařezu uka- zujíc, že jest tu stála hruška a pod ní mezník byl, a ten také že jest vyvržen. Dále přivedli úřad vedle cesty k jakýmus doubku pravě, též že tu kámen stál, ale že již nevědí, kam jest se děl. A odtad ukázali, že byla, kdež jest rybníček udělán, v něm vrba, a tudy ta cesta šla jako krajem toho rybníčka. Ale svědkové paní tomu vždy otpírali, že jiné meze jistčí ukázati chtí. Za tím rybníčkem opět vyšli na starú cestu a pravili, málo za tím že otpor není. Potom vyšli až na to místo, kdež slovú Dražky, přes cestu, kdež k Bavorům jde; jdúce dolův těmi Dražkami ukázali jeden, druhý i třetí kámen, a tu že jest průhon

Strana 83
z roku 1540. 83 byl od Vlachova. Ale svědkové paní pravili, že hned vedle též Dražky jest lúka, s kteréž knězi platí. Opět Domažličští za tím průhonem ukázali kámen, a tudy že cesta jde z průhonu. Tou cestou vedli mimo dědiny, pravíc je k mlýnu býti; ale Chodové pravili, že jsou jich. Dále vedli původové skrze březí vždy cestú, kteráž jde přes staré záhony, až přivedli k silnici Domažlicské a k dvíma kamenům, v Stavidlích kdež slove, na kterýchž kříže jsou, a tak pravíc, že ti kamenové jsou praví mezníci, kteříž dělí grunty Vlachovské, Oujezdské a k městu; a tak dodtud že jsú ti starci, kteříž jsú ty meze vedli i v přítomnosti Oujezdských, že jsú je tady vedli; a za to, by toho potřeba byla, že jsú i zemříti chtěli; a což jsú jim ukazovali, že oni také tak vedou a ukazují, a na onen čas že jsú tomu Újezdečtí žádného otporu nečinili. Proti tomu Újezdští pověděli, že jsú tomu nikda místa nedávali a ještě nedávají, než že oni jistčí meze ukázati chtí. I začali jsú svědkové paní Benigny a vedli úřad purkrabství Pražského nad rybníčkem obecním Domažlicských pravíc, že skrze, kdež ten rybníček, byla cesta souvozní, ale že zatopena jest, ukazujíc s druhé strany, kady vychází; vedúce dále vedle silnice starú cestú k kamenu zhůru stojícímu, pravíc jej mezníkem býti; a ten jsú vykopali; mluvě, což jest po pravé ruce, to k městu, a po levé k Újezdu. Přes cestu uhnuvše se na levú ruku přivedli k kopci, a v něm seděl kámen, kterýž vy- kopali. Odtad vedli skrze březíčko vedle dědin po souvratech a po mezi mezi dě- dinami k rybníčku do chobotu k bříze pravíc, že v tom rybníčku meze byla, ale že jest zatopeno. Potom vedli na hráz druhého rybníčka oznamujíc, že v tom druhém v prostřed též meze byla k těm dědinám, a to že jest od nich Oulík koupil; a nad těmi rybníčky že louku drží jeden z Petrovic, ale jim plat platí. Ale svědkové původův jim nikdy místa nedávali a jich vedení odpírali, a že jsú prvé jináč vedli. Dále od kamene v louce pokázaného šli zhůru vedle trní oznámivše, že s pravé ruky kamene k městu, a podle toho trní k Oujezdu náleží; a ten příkop v trní dělí jich od městských. Vešli na silnici a potom na dědiny; tu pravili opět, že v rozepři nejsou. Kdež vedli od souvrati orané dědiny nad lukami Oulíkovými, pravíc jeho lúky k Vlachovu býti, a trní pod rybníčkem na jeho lukách že jest k Újezdu. Mimo to trní vedúce cestú okolo Hůrky zhůru, pravíce ty dědiny vorané Vlachovské býti, než že oni je pod plat drží a jich vždycky užívali jsú a užívají, a některé bez platu že jsú; než ta Hůrka jich vlastní že jest. Jda na vrchu na levé ruce blíž Hůrky pokázali dědinu na příč; tu pravili dědičnú k Újezdu býti a jich vlastní. Mimo tu šli předce až k kopci vedle cesty a od toho kopce mezi Hurkú a hájkem šli vedle cesty a konec hájku, nechavše ho na pravé ruce, šli vedle dědin, vyznávajíc je dědičné k Chodům býti. Uchýlivše se vedle mezi porostlé dolův od hájku Domažlicských přišli mezi dědinami až na louku; tu pravili, že jest dána synu od otce za díl jeho, a z té že do Újezda platí tři groše. A té roh louky pravili, že ten dub na mezi stojí, kterýž 11*

Strana 84
84 u cesty jest; a podtud že oni vždycky toho v užívání, což jsú obvedli, byli a jsú, a jich Újezdských to vlastní jest. Než ta dědina zvoraná mezi lukami, že jest ji jeden z nich držel a do města platil, k tomu se přiznali; pravíce, že podle toho žádají zůstaveni býti a zachováni. Ale svědkové původův pravili, že jich vedení místa nedávají, neb nikdyž žád- ného mezníku ani nic neukazují; a protož to vedení jich že Domažlicským na škodu není; žádajíc, aby v tom zachováni byli podle pořádného obvedení svého. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, Jiřík Velík z Šonova od Domažlicských žádal jest, aby svědkové jich čteni byli. A po pře- čtení jich pověděl, poněvadž jsú to oni Domažličští dostatečně provedli a ukázali, podle toho za spravedlivé opatření žádají. Proti tomu od pana z Švamberka, syna paní Benigny, skrze Humprechta z Hrádku mluveno, že se pánu vidí, že těm gruntům královským nic na škodu jich svědomí býti nemůž, neb věc slyšenú svědčí, že jsú to před nimi mluvili, že by chtěli zemříti na tom, jakž jsú jim ukazovali, což ku právu meznímu zadost není a postačiti nemůž, aby měly jich Újezdecských těchto svědkův ukázáním grunty odjaty býti, a za mezníky, což jsú pokázali, zadost nejsú. Neb kde jsou ten kámen vykopali, žádný jest mezník nebyl; a kdež jsú pravili, že by mezníci býti měli, nikdy jsú žádného nenašli vedúc přes záhony sem i tam, aniž co pořádného a jistého jsú ukazovali až k těm velikým kamenům, k kterýmž cestú přes záhony dovedli, kteřížto také za mezníky býti nemohú a nejsú. Ale svědkové páně, když jsú zase vedli, kterak přivedli k kamenu meznímu, kterýž kolmo nahoru seděl okladen jsa kamením drobným, a čistou rovnou cestou vedli, a pokudž jsou vlastní gruntové jich a kterýchž jsú vždycky v držení a užívání byli; za to žádaje, aby také svědomí jich čtena byla. A po vyslyšení téhož svědomí od pána pověděl, že by byli starci o tom jináč seznali, kdyby měli takové závazky učiniti, jako jsú tito učinili; než mohli jsú ukazovati a vyměřovati, co jsú chtěli, ano o to na ten čas žádné rozepře nebylo. A poněvadž jsú to jináč pořádněji obvedli a o tom vysvědčili, že při takovém obvedení pořádném pán na místě paní mateře své za spravedlivé opatření žádá. Proti tomu od Domažlicských mluveno, kdyby se to mezování bylo mělo vykonati tímto právem, dokudž jsú ti staří lidé, kteříž jsú ty meze vyvozovali, živi byli, jináč by se to vykonati musilo a bohdá vykoná. Kdež se pak i k tomu mluví, že slyšenú řeč svědčí, od jinéhoť jsú neslyšeli než od těch, kteří jsú toho vpravdě vědomi byli, a ne od jednoho než od několika, při čemž jsú i Újezdští byli, a společně takové meze obcházeli. O čemž jináč nedrží, než kdyby dosavad živi byli, že by o tom jináč ne- seznali, než jako dobří lidé. Ale poněvadž svědkové paní místo jsú počátku, prostředku i konci dali, a pořádně o tom pánův Domažlicských svědkové vysvědčili na ten kámen,

Strana 85
z roku 1540. 85 kterýž zbitý byl, i jiná místa mezní přivedli, že podle takového pořádného průvodu a vedení žádají za opatření. Zase proti tomu mluveno, že Chodové o jiným nesvědčí, než což jsú k Újezdu užívali od dávních let a užívají až posavad; a hned o tom seznávají, že jest pan Guttštein Domažlicských napomínal, a rozkázal, aby se léty zpravili; a oni pak sami sobě, čehož by užiti chtěli, přisvědčují; a tuto se věci královské dotýče a JMti k rutce; v tom že žádá pán za opatření. Opět proti tomu poručník Domažlicských pověděl, že ti paní svědkové jim na škodu nejsú, neb o mezech žádný, chyba jediného, seznává, a jiní nepřisvědčují než sobě, co jsú drželi, ale k městu platili. A čím jest to jiným přišlo, neb jsú prvé páni Domažličští Chody drželi; o tom registra pokázali. Jeden pak svědek, nějaký Potestát, že Újezdecským z nětčeho platí, seznává; to úřadu poručí, jak má svědomí to přijato býti. Dále se i tím bráníc, že jsú toho byli v držení a užívání, tím to chtíce jako přivlastniti, ješto taková věc byla jest vždycky na přátelích a na smlúvě, což jest již minulo. A též smlúvu mezi jimi Domažlicskými a paní učiněnú čísti dali; protož, což bývá na smlúvě, o to člověk přijíti nemůže, neb všeliké do- brovolné svolení právo ruší; podle toho všeho žádaje za opatření spravedlivé. Též pán dal toho doložiti, oč se svolení stalo, hned-li by tím jeden měl vo svú spravedlnost přijíti, čehož by se pán nenadál, aby sobě to ku pomoci bráti měli; za to žádaje, aby v ty svědky nahlédnuto bylo, a dále to porúčeje panu purkrabí s konšely k spravedlivému uvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabě Hradu Pražského, s konšely přísežnými, z plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí, na vedení pokazování a jich s obúv stran pře vedení, to všecko pilně váživše, takto o tom z téhož plného soudu zahájeného mezi stranami vypovídají: Poněvadž svědkové jich Domažlicských původův začavše od hrobu vedli úřad purkrabství Pražského cestou, která jde od Rejkovic mimo Oujezd, pravíce, což jest po levé ruce, že to k Petrovicím a Vlachovu náleží, a což jest po pravé ruce, to k Újezdu; a odtud předce vedúce přes záhony až k rybníčku a od toho rybníčku k Dražkám a od Dražek skrze březí přes záhony příční až k kamenům velikým dvěma, kdež v Stavidlích slove, a tak v tom vedení pořádných mezí a mezníků neb hranic jsou nepokázali; než s strany paní Benigny z Štermberka svědky jejími to ukázáno jest, že v některých místech svědkové Domažlicských vedli jsú přes grunty a dědiny k Újezdu náležící, kterýchžto dědin oni Újezdečtí mnohá léta v držení a užívání jsú; a tak to vedení jich Do- mažlicských nepořádné jest; ješto svědkové paní Benigny vedli jsou zase úřad za- čavše od rybníčku, kterýž leží pod Stavidly, až k kamenu, pravíce jej mezníkem býti, a od toho kamene až na dědinu, kderýž jsú Oujezdečtí v držení a užívání, vedúc po souvratech až k rybníčku Vavřince Oulíka, ukazujíce, že by od nich Oujezdecských

Strana 86
86 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského některé kusy gruntův jich k tomu rybníčku přikupoval v tom místě, kdež jsú svěd- kové Domažlicských také obvedli, čemuž on Oulík jest neodepřel; a tak dále vedúce po mezech vokolo Hůrky vedle háje pravíce, které jsou dědiny po pravé ruce, že ty náleží k Vlachovu, a po levé že jich jest k Újezdu; odtad vedúc předce až do cesty, kteráž zase jde k hrobu, ukazujíce, že té Hůrky i také dědin, které jsú obvedli, jsou mnohá léta v držení a užívání pokojným po předcích svých; ješto oni Domažličtí toho jsú podle práva neodvedli, aby tejchž dědin i Hůrky oni Újezdečtí tak v držení a užívání mnohá léta nebyli: i z té příčiny dává se jí paní Benigně z Štermberka a na Boru, poručnici dětí a statku pozůstalým po někdy panu Janovi z Švamberka, podle její svědkův obvedení a ukázání za právo tak, že se při týchž mezech a hranicích, Hůrce i dědinách oni Újezdečtí zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné, též i při platích, pokud jsou sobě od starodávna jedni druhejm platili buďto s luk anebo dědin, pokudž obvedeno jest. Dala památné 2 kopě gr. č. Než což se gruntův a dědin od Vlachova a Petrovic dotýče, poněvadž svěd- kové paní Benigny z Štermberka na vedení jsú je ukázali pravíc, že jich nejsú, než Domažlicským že náležejí, toliko oni Újezdečtí že by některých pod plat, některých krom platu od mnohých let v držení byli, budú-li oni Domažličští chtíti k komu o týž dědiny pořadem práva, tu kdež náleží, hleděti, právo se jim nezavírá. Actum sabbato post Egidii anno Domini 1540. — 1540 sabbato post Nativitatis Marie [11. září vzala paní relací vo škody. Konšelé Domažlicských původův: Zykmund Stašek, Pavel Berounský, z Plzně; Jan Skočil, Viktorin Korálek, z Klatov; Tomáš Mireš, Václav kantor, z Stříbra. Řečník: Burian z Šonova. Konšelé paní Benigny obeslané: Václav Soběhrd, Jan bakalář, Jakub Borovec, z Tejna Dobrohostova; Jan Touškovskej, Mikuláš Liška, Jindřich postřihač, z Boru. Svědkové Domažlicských: Václav, starej polesnej z Kyčova; Jan Noha, Lin- hart Bečal, z Tlumačova; Matěj Vavřík, Jan Ledvina, Jíra Mašina, z Újezda; Václav Vochlad, Vavřinec Nejt, Prokop Šarvoch, Filip z Luženic, Václav Mathouz, Václav Bavůrek, Jakub Světlík, Martin Střela, Jiřík Sádlo, Marek Couž, Martin Škola, Matouš Švehla, Vít sladovník, Jan Výšek, Jan Beran pivovarník, Jakub Myška, Jan Něpač, Matouš Ročně, Jan Babilonskej, Matouš Svatoš, Martin Bardoun, Vavřinec Žďárskej, Bartoloměj řezník, Blažej kožišník, Hanzl z Bořic, Jíra Rada, Jan Benešík, Vávra Vídenskej, Petr Kachan, Jíra truhlář, Vít Rejhnička, Martin Radonský, Von- dráček z Mrdakova, Matouš Švehla, Hanzl z Bořic [po druhé], Jíra šindlíř, Matouš Kozíhlávka, z Domažlic; Matouš Čerclík z Petrovic. Svědkové paní Benigny obeslané: Jíra Kuneš, Jíra Pitha, Václav kovář, Zyka Duchků syn, Petrášek, Jan Jehlík, z Kleničí; Jan Ledvina, Vavřík, Jan To- chůrek, Jan Bartík, Jan Kozina, Jan, Havla starýho polesnýho syn, Martin Padar,

Strana 87
z let 1540—1541. 87 Havel Krutina, Jan Podestát, Vávra Tichý, Vondra Zahořík, Zyka, Jan Rada. z Oujezda; Václav konšel, Jan Drabčík, z Kodova; Václav, starej polesnej z Kyčova; Linhart Bečal z Tlumačova; Štěpán Machlík z Stráže; Vondra Mráz z Postřekova; Jan Loule z Oujezda, Matouš Čerlík; Duchek Kukla; Jan Loule, Martin Pikna, z Domažlic; Štěpán Machlík z Stráže [po druhé]; Vondra Rehořík z Postřekova. 30. 1541 d. 23. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kašparem Hyršpergarem z Kynigs- heinu a Šebestianem a Mikulášem bratry Blekty z Utěchovic o hranice na hoře Tlustecké tak, že dává částečně za právo oběma stranám dle vedení svědků jejich. [List 84—87] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Kašparem Hyršpergarem z Kynygks- heynu a na Vartmberce původem s jedné, Šebestianem a Mikulášem bratřími Blekty z Outěchovic atd. obeslanými strany druhé, o meze a hranice, totiž vo horu řečenú Tlustecská, o kterúž mezi nimi rozepře jest, tu svědkové původa začavše vésti od rokle nad rybníkem proti hrázi rybničné, vystavivše Kateřinu z Hlavice, ta pravila, že jest to od otce svého slyšela, že by ta rokle měla děliti grunty Vartmberské od gruntův Postřilnitských. Ale od bratří Blektův tomu jest odepříno, ale že ta rokle jest meze mezi sedlskými grunty jim Blektům náležící. Tou pak roklí vedli před se přes palouček na pařez borový pravíc, že by tu někdy znamení mezní na ty borovici býti mělo. Vedše s louky břehem k druhému spálenému pařezu lípovému tu Jíra Dlouhý pravil, kterak jsou před čtyřidcíti léty tudy staří lidé šli meze ukazujíc. Ale přátelé bratří Blektův těm slovům Jíry Dlouhýho odpírajíc pravili, že jest onehdy pravil, kterak by od haltéřův staří lidé měli jíti a meze ukazovati, a tak tudy že by ten svědek místa míti neměl; čemuž Jíra Dlouhej odpíral, že jest toho nemluvil. Dále šli předce k hoře pasekami zdolinkou až k stezce, kteráž z Sedliště k Jablonné běží, ukazujíc pod stezkou pařez, pravíce, že by v něm někdy půl pod- kovy mělo býti, a to že by pravý mezník byl. Dále přivedše úřad k smrku jednomu i druhému, pravíc na nich býti lízy mezní; dovedše k příkopci, tím příkopcem vedli upřímo k vrchu mluvíc, že jsou tudy tenata na zvěř líčeli a srny tu bili; nad tím příkopcem ukazujíc na několik kopcův pořád, též na některé buky, nedocházejíc pra- vého vrchu a pravíc zvláště pak Valenta Sypník, rychtář z Luhova, že jest mu otec jeho ty kopce a buky ukazoval, pravě je býti mezníky. Potom šli přes pravý vrch na druhú stranu dolův hřebenem až na skálu vysedlú, z té skály ukazujíc upřímo dolův na veliký dub nad potokem a nad lukami; k kterémuž dubu jdúce přišli k buku velikému u cesty, pravíc na něm býti kříž vysekaný. I šli vždy dolův břehem nad cestou starou, kteráž z Tlustce do Hory běží, až úřad k tomu velikýmu dubu nad potokem stojícímu přivedli a pravíc, že ten dub a kudy jsou vedli, dělí

Strana 88
88 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského grunty Vartmberské od gruntův Blektových tak, což jest koli po levé ruce, to že k Vartmberku, a což po pravé ruce, k Valtinovu a Postřilni náleží; a toho že jsou užívali lovy, jamami zvířetcími a dříví sekáním, a několik chalup v Dluhově z těch míst že jsou vystavěli, což svědomím provésti chtí; žádajíc, aby pan Kašpar při tom, pokudž jsou obvedli, zůstaven byl, ukazujíc hned pod tím dubem louku pravíc, že jest vždycky k Vartmberku náležela a ještě náleží. Ale strana odporná tomu všemu jich vedení a ukazování místa nedavše pravila, že jsú žádných patrných mezí ani mezníkův ani liz neukázali, než vedli hned při po- čátku skrze paseky přes záhony ukazujíc pařezy, na nichž žádného znamení ani té půl podkovy není; též také na nějaké kopce ukazujíc, ješto takových kopcův množství v té hoře onde i onde se najde. A kdež mluví, že tím příkopcem tenata líčeli, k tomu tak praví, že jsú oni též v tom místě tenata líčeli a honili, a že jest ta hora jich; toho ten důvod pravíce býti, že jest cesta stará, kteráž běží z Postřilně do též hory a nikam dále, ješto tou cestou dříví ven z té hory domův jsú vozili. A co se toho dubu i toho břehu nad ním, po kterémž jsú šli, dotýče, to že žádná mez není; ale pod tím jest průhon s Tlustce do té hory, kteréhož od starodávna vždycky jsou k potřebě své užívali; než oni Blektové že meze zřetedlné a pa- trné ukázati chtějí. Kdež pak nazajtří svědkové bratří Blektův zase vedúc přivedli úřad na louku pod tím dubem velikým pravíc, že jest o touž louku vždycky rozepře ještě za pana Linharta3) byla, a ta louka že sluší k zboží Tlustecskému a k hoře té, a že jí k Vartmberku více mocí užívají než-li jakým právem. Čemuž na místě Kašpara Hyršpergara odepříno pravíc, že jí nad paměť lidskou k Vartmberku užívají a lidé jich Blektův vlastní že jsou plat z ní na Vartmberk platívali. Dále pak jdúce nahoru lukami ukazujíc tok staré řeky a mluvíce, že řeka stará mezuje a za řekou že jest grunt pana Mikuláše Blekty, ukazujíc meze, kteréž dělí grunty Brništské od Tlustecských i od Hlemejžstských, a mluvíce, že tu k Vartm- berku, nic nenáleží. I jdouce tou mezí k hoře a došedše průhonu Luhovského tu pověděli, že se grunty Vartmberské počínají tak, což jest po pravé ruce, to k Vartm- berku, a po levé k Brništi že sluší. I hnuvše se málo na levo i šli vedle toho prů- honu patrnou a zřetedlnou mezí až k tomu velikému buku u cesty, pravíc jej mezníkem býti. Odtud se hnuli na pravo, šli proklestem straní až k jedli s křížem ukazujíc nad tím jámy zvířecí jim Blektům náležící a pravíce, kteréž jámy Vartmberští tu měli, ty že jsou jim obořili a užívati jim jich nedali. I šli maní dolův k velikému buku, na němž slovo E vyřezaný a kříž znamenitý jest, pravíc to býti pravým mezníkem, kterýž touž horu odděluje od Vartmberku. Odtud přivedli na mez, kdež s obú dvú stran záhony znáti, pravíc, což nad mezí, to k Postřilni, a pod mezí ke dvoru náleží. I šli vždy dolův přes a mimo louku páně Kašporu [sic], též i přes

Strana 89
z roku 1541. 89 vosení; potom skrze les vedúce přes silnici, kteráž k Jablonné běží, až k rybníku Chobínskýmu k nějaké jedli s křížem, ukazujíc přes rybník na druhú stranu, že by tam mez býti měla proti jedli této; a pravíce, že podtud, pokudž jsou vedli a uka- zovali, po levé ruce jsú gruntové Blektův a těch že jsú užívali honěním zvěří, jamami, dříví sekáním a pasekami, krom ten kus rybníku; že jest od nich koupený, v ten nesahají. Při tom i to svědkové mluvíce, ač jsou prvé o těch tak patrných mezech nevěděli, ale když jim příliš v grunty jich saháno bylo, že jsou tyto meze vy- hledali; a byť pan Kašpar jim Blektům byl dal toho užívati, čehož jsou od staro- dávna užívali, ještě by těch mezí tak pilně byli nehledali a při té louce byli by ho zůstavili; žádajíce podle obvedení svého a mezí patrných zachováni býti. Ale strana odporná tomu jich vedení otpírajíc pravila, že hned s počátku sami nevěděli kudy vésti, a v těch místech že jsou dříví k stavení do Luhova brali bez překážky; také že pod horou žádnou mezí, než kudy jsou sobě proklestili, ne- vedli jsou, a těm křížům že otpírají, aby mezníci byli. Než kdež jsou přivedli na mez, ješto s obuov stran záhony znáti, to že jest meze, kteráž dělí grunty Luhovské od gruntův Sedlištských; jámy zvířetcí též že jsou bez překážky jako v svým užívali louka, kterúž odmezují, ta že jest nad paměť lidskou vždycky k Sedlišti slušela a sluší, a žádný ji nikda nenaříkal; ješto by tím vedením chtěli louky i dědiny osité ke dvoru náležité sobě přimezovati, pravíce, že žádných jistých mezí neukazují, ale tam i sem se točí nevědúc sami kudy jíti; a žádný z svědkův že toho řéci nesmí, aby to pravé meze býti měly; žádajíce, poněvadž se nic jistého neukazuje, při svým včerejším obvedení zachováni býti. Kdež po zasazení soudu zahajeného podle práva mezního od Kašpara Hyrš- pergara původa čteni svědkové. Při tom mluveno, že jest to mnohými svědky do- statečně provedeno, kteříž od 80ti let pamatují, že meze tudy, kdež ty půl podkovy bylo a kudy jsou vedli, jdou, a že ty půl hory k Vartmberku sluší, kteréž jsou užívali bez překážky. Tež také se provedlo, že ta louka ode sta let k Vartmberku sluší a plat z ní na Vartmberk vždycky jest dáván. Dále svědomí nejvyššího pana purkrabie Pražského JMti1) ukázáno; při tom povědíno, že se provozuje JMtí pánem, kterýž Vartmberku v držení býti ráčil, že jest té hory polovice užívati ráčil; žádaje podle toho za opatření spravedlivé. Proti tomu od bratří Blektův mluveno předkem, ač se svědomí JMti nej- vyššího pana purkrabie Pražského neštráfuje, ale poněvadž podle práva mezního není přijato, že místa míti nemá a jim bratřím ke škodě není; při tom mluvíce, že za pánův Dubských, dokudž Blektové jich manové byli,2) se panem Linhartem o tu horu vždycky různice jest byla, až potom z rozkazu krále JMti skrze ubrmany ta věc jest před se vzata. I bylo žalováno, jak a v čem jim Blektům pan Linhart z Gutt- šteina3) ubližoval, na louky jich jim sahaje. Na to spis žalobní čísti dali. Po tom 12 Archiv Český XXX.

Strana 90
90 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pan Zajíc mocně mezi nimi o to vypověděl. Na to táž vejpověď čtena. Ješto na ten čas podle smlouvy jsou tyto meze vykonány a hranice poznamenány, čehož kdo a pokud užívati má, kteréžto meze a hranice teď nyní jsú obvedeny, a protož svěd- kové Kašpara Hyršpergara jim Blektům nic ke škodě nejsou, neb jsou Vartmberští více mocí než-li jakou spravedlností těch gruntův užívali a je drželi; žádajíce, po- něvadž jsou jisté, zřetedlné a spravedlivé meze ukázali, aby při nich zůstaveni byli, neb mezem strany odporný místa dáti nemohú, poněvadž žádných jistých ani patr- ných mezí ani liz neukazují. Ač svědčí, že jsou toho užívali, ale rádi by slyšeli Blektové jakou spravedlností; toho dokládajíc, že ta hora po jich sídle Tlustci jméno má, že slove Tlustecská hora. A tomu místa nedávají, aby v ní Vartmberští kdy zjevně honili, leč oukradí. Dále svědomí pokázali, při tom pravíc, poněvadž jsú to dostatečně pokázali, jak jsou toho, pokudž jsou obvedli, lovy, dřívím atd. užívali, že se v tom ve všem úřadu k spravedlivému opatření porúčejí, tím dokládajíc, po- něvadž jsú toho oni i předkové jich od starodávna užívali, jsúc manové z toho služby činiti musili, že jsú té naděje, že při tom i nyní zůstaveni budou. Proti tomu zase mluveno, že se té škartě, kteráž čtena, místa nedává. Svěd- kové pak svědčí a všickni se na tom srovnávají, že se nadějí, že jsú to pravé meze, ale žádný neseznává, aby to meze spravedlivé byly, než že jim pan Hendrych Blekta rozkázal, nevěda o žádných mezech, aby mezí hledali: i vedli jsou pouhým lesem, kudy jsou sobě před týhodnem proklestili, a v tom se vedení ani sami svědkové srovnati nemohli. Neb ani o tom kříži žádný nesvědčí, aby to pravý mezník býti měl. Nad to pak žádným zápisem a ničímž toho neukazují, aby jim ta hora náležela; ale on pan Kašpar ukáže dsky. Na to vejpis z desk čísti dal, a pravíc, že se to i dskami ukázalo, že on pan Kašpar tu horu Tlustecskú zejména ve dskách má, a té jsú vždycky užívali podtud, pokudž jest obvedeno, bez překážky. Ale svědkové pánův Blektův vedli jsou přes vosení obmezujíc sobě i louku, což ke dvoru a k pusté vsi Sedlišti náleží; žádaje podle desk a dostatečného svého průvodu za opatření, tím dokládajíc, byť i jakou spravedlnost měli, čemuž se otpírá, že jsou ji dávno promlčeli, poněvadž jsú sobě toho podle smlouvy ukázané nevykonali. Zase proti tomu mluveno, že se mezní právo nikda promlčeti nemůže; byť nerci-li po 10 létech ale po stu létech jisté meze se našly, že ty místo míti mají, jakož se tuto stalo. A což se vejpisu z desk dotýče, tomu vejpisu páni Blektové místa nedávají, dokudž se neprovede, aby ta paní Mandalena z Guttšteina sama tu horu ve dskách měla; neb čehož jest sama ve dskách neměla, jinému také jest ve dsky klásti nemohla; v tom ve všem poroučejíc se ouřadu k spravedlivému uvážení a opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí, dsky, ce-

Strana 91
z roku 1541. 91 duli žalobní, smlúvu a jich s obúv stran vedení a ukazování, tudíž i jich pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom podle téhož práva mezního a soudu zahájeného vypovídají: Jakož jsou svědkové Kašpara Hyršpergara původa úřad vedli začavše od suchého dubu nad rybníkem Chobínským po mezi přes louku oužlabím k vrchu na horu Tlusteckú, příkopcem anebo oužlabím předce až k skalce a vod skalky předce dolův až k buku u cesty, na kterýmž jest kříž vysekaný, pravíc tíž svědkové, že jsou to pravé meze a hranice, což po pravé ruce, že k Tlustci, a co po levé, to že k Vartmberku ná- leží, a svědkové jich Blektův žádných jiných jistčích a lepších mezí a hranic na vedení svém mimo ty jsou nepokázali a neodvedli: i z té příčiny on Kašpar Hyr- špergar původ podle takového obvedení svědkův svých a dostatečného průvodu svého až po tejž buk se zůstavuje a dává se jemu za právo tak, že, což po levé ruce, to k Vartmberku, a po pravé k Tlustci náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Než, jakož jsou dále svědkové téhož Kašpara Hyršpergara od téhož buku dolův až k dubu, kterejž při louce stojí, vedli, tu jsou žádných jistých mezí nepokázali, ale svědkové bratří Blektův zase vedouc, začavše od louky, i vedli zřetedlnou a pa- trnou mezí až k průhonu Luhovských, odtud k cestě a cestou až k buku napřed dotčenému, seznavše to, že jsou to pravé meze a hranice, kterýž dělí grunty Vartm- berské od Brništských a Tlustecských; ješto svědkové jeho Kašpara Hyršpergara žádných lepších a jistějších mezí mimo ty jsou nepokázali: i z té příčiny on Šebes- tian Blekta při takovém jeho svědkův vedení od louky až k buku napřed dotčenému se zůstavuje a dává se jemu za právo tak, jdouc od téhož buku dolův, což jest po pravé straně, to že k Brništi a k Tlustci, a což po levé, k Vartmberku náleží; a to nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. A poněvadž se oběma stranoma o též meze a hranice za právo dává, z té příčiny škody útratní a nákladní mezi stranami se zvihají. Však což se bratří Blektův na Valtinově dotýče, poněvadž jsú se hlásili na vedení spravedlnost k nějakým gruntům míti, budou-li chtíti z toho jej Kašpara Hyršpergara neb koho jiného vinniti, právo se jim nezavírá. Než, což se obilí sitého dotýče buď v pasekách nebo na poli, kdož jest koli z lidí kteréžkoli strany co sil, ten to obilí ssníti a skliditi má bez překážky jedné každé strany. Actum f. II. ante Vrbani aliter post dominicam Rogationum anno Domini 1541. Konšelé Kašpara Hyršpergara původa: Jan Holanský, Petr Tichle, Jiřík švec, Blažek mlynář, z Bělé; Jiřík, Jan Kuchař, z Dubu. Řečník: Václav Trusa z Bělé. — Strany Blektův obeslaných: Jan Liška, Jakub Vrabec, z Lippého; Václav z Holan; Franc, Martin Hyml, z Ouštku; Andrle Dlouhej z Jestřebí. Svědkové původa: Valenta Sypník, Gruben Hanzl, Fryc Teyzyk, Gruben Štefl, Valten Hyllar, Štefán Mikšův, Balcar Neyman, Bartl Kyrštan, z Luhova; Kateřina 12

Strana 92
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 92 Sypníkova dcera z Hlaváče; Janek řezník, Nykl Krauze, Šimon Rumpolt, Valenta bednář, Beneš Renolt, Filip Šislar, Jíra Martin, Šimon Birle, Gorge Vernar, Baltel Vernar, Tomas Vernar, Hans pekař, Staněk Polák, z Vartmberka; Urban Rehoř, Zykmund Kleinhaus, Andres Khellar, Volfel pekař, z Vartmberka; Pavel kožišník z Dubu; Lang Jorge, Valten Šneidar, z Bertlstorfu; Vejc Loskot z Lilantu; Andres Šteir, Paul Šteir, Martin Kynstler, Gregor Liman, z Dubnice. Svědkové obeslaných: Bartl Gyrgk, Krystof Šolce, Jakše Rozlar, Volf Šubart, Nykl Fryuf, Tomáš Šubart, Jakub Has, Gregor Tegl, Vencl Vina, Michal Girg, Nykl Rezlar, Krystof Preis, Petr Leipcik, z Brniště; Martin Kliza, Jozef Šinták, z Valtinova; Mates Kyzlink, Vencl Postrmů, Mates Pic, Anton Šolc, Jakub Vylrych, Gorge Engel, Jeronym Šmíd, Kašpar Michler, Fic Grossman, Lorenc Kyzlink, Hans Meissner, Adam Venylt, Andres Vendrych, Blasius Zeifart, Andres Rengelt, George Veinolt, Kašpar Kyrš[nJer, Mates Šober, Hans Grosman, Andres Kyršner, Šimon Štandfest, Bartl Demut, Mates Tylcík, Hans Kyršner, Franc Lorenc, z Postřilně. 1) Byl jím v létech 1528—1542 Jan z Vartmberka na Zvířeticích, který d. 1. října 1504 prodal Vartmberk, hrad a městečko, se vším příslušenstvím za 4250 kop grošů českých Bartoloměji Hyršpergarovi z Kynigsheinu. DZ. 2, A. 23. — 2) Blektové z Útěchovic drželi statek Valtinov jako manství k Zákupům, které byly v 1. 1502—1518 majetkem Petra Berky z Dubé a v 1. 1518—1553 synovce jeho Zdislava Berky. — 3) Linhart z Gutšteina držel Vartmberk v 1. 1476—1487, syn jeho Burian z Gutšteina v 1. 1487—1500. 31. 1542 d. 24. července. — Ve při mezi Janem Mikšem z Hrobčice na Palči a Petrem Chotkem z Vojnína na Budeničkách o meze a grunty zdvihá purkrabí obeslání, poněvadž tři z konšelův od Jana Mikše postavených jsouce konšely Starého města Pražského nechtěli přísahati dle práva mezního, odvolávajíce se na svou úřední přísahu králi učiněnou. [List 88.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Janem Mikšem z Hrobčice a na Palči původem s jedné a Petrem Chotkem z Vojnína a na Budeničkách obeslaným strany druhé o meze a hranice a grunty, o kteréž mezi nimi rozepře jest, kdež pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, jsa na týchž mezech a gruntech řeč k stranám učinil, jsou-li podle znění obeslání, jedné každé straně obzvláštně učiněného, s konšely a svědky podle práva mezního pohotově, že konšelům předkem přísaha podle pořádku práva mezního vydána bude. Proti čemuž strany pověděly, že jsou tu Martin Smil z Stoješic, Martin z Vlkanova a Duchek Chmelíř z Semechova, měšťané Starého města Pražského, jsúce za konšely s strany Jana Mikše vydáni, pověděli, že mají prvé přísahu, kterúž jsú učinili králi JMti k úřadu konšelskému, chtí-li je strany při též přísaze zůstaviti a jim věřiti, poněvadž páni Pražané větších svobod užívají jsúc vejše obdarováni nežli jiná města v tomto krá- lovství, že v tento soud mezní dosednou; pak-li by při té přísaze nemohli zůstaveni býti, že jiné přísahy činiti nemíní.

Strana 93
z let 1542—1543. 93 Proti tomu Petr Chotek obeslaný žádal při mezním pořádku, jakž o tom zřízením zemským vyměřeno jest, zachován býti pravě, že též zřízení mezní žádného města z toho pořádku nevynímá, aby konšelé jich neměli podle téhož práva mezního pří- sahy činiti; a poněvadž původ s konšely pohotově není, že žádá za stané právo. Proti tomu od Jana Mikše povědíno, že jím Janem tu nic neschází, konšely že pohotově má a jim na jich přísahu, kterouž jsou králi JMti a k úřadu konšel- skému učinili, věřiti chce; než že sobě stěžují mimo to jinou přísahu učiniti, tím on nic vinen není, žádaje podle toho za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, vyslyšav jich se všech stran řeči i žádost a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského takto o tom vypovídá: Poněvadž on Jan Mikeš jsa původem podle obeslání, tak jakž jemu od úřadu oznámeno bylo, s konšely těmi, kteříž by se podle práva mezního zachovali a přísahu do soudu mezního učinili, pohotově nebyl, i z té příčiny takové obeslání mezní se zdvihá. Dal památné 1 kopu gr. Actum f. II. ante Jacobi a. 1542. — 1542 f. II. post Abdoni [31. července] vzal Chotek relací vo škody. 32. 1543 d. 27. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi poddanými Zdislava Berky z Dubé z města Štětí a poddanými Oldřicha Dubanského z Duban z města Hošťky o stráň tak, aby purkrabí s úřadem vyměřil a vymezil, co které straně patřiti má. [List 88—90.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeného pána pana Zdislava Berky z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyššího hofmistra království Českého a markrabství Horních Lužic landfojta, poddanými Štětskými s jedné a urozeného vladyky pana Vol- dřicha Dubanskýho z Duban a na Liběšicích a Roudnici poddanými Hoštětskými s strany druhé, a to o meze, kteréž jsou s obou stran svolivše se o vedení úřadu purkrabství Pražského o držení a užívání mezi stranami dotčenými, kdež po zapsání svědkův podle práva mezního svědkové JMti pana hofmistra vedli úřad od hrobu strání dolův ukazujíc mezeru pravíc, že ta mezera dělí grunty a ty stráně Štětský a Brzanský, čemuž svědkové jeho Voldřicha otpírali. Zase jdúc zhůru k Chlumku po kraji stráně na dotázání pana purkrabie, čí jest to dědina oraná, tu jest rychtář Štětský pověděl, že páně Hrzkova. Ale svědkové jeho Oldřicha tomu odepřeli pravíce, že tu dědinu k Hošťce drží, než plat s ní dávají do Mastejřova. Šli dále páně svědkové zhůru k kopci u hrobu pravíc ten kopec mezníkem býti. Ale Hoštičtí tomu všemu otpírali dotazujíc se, proč jsou ten dobytek, kterýž jsou jim zajali, jim zase bez žádosti jich navrátili. Proti tomu jest rychtář pověděl, že jsú to učinili z poručení panskýho. Vedúc dále mimo hrob vždy po krajích stráně ukazujíc v stráni dědinu vositú, a ta že jest k Štětem vždycky náležela a náleží. To jest i jeden svědek seznal, že jest túž dědinu po otci svým držal a ji prodal, ale jí že jest nikda neužíval. Ale Blažek

Strana 94
94 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kovář z Hošťky pověděl, že jest tu nějaký Mikuláš chmelnici dělati chtěl a toho mu že jest nějaký Míšek z Hošťky zbránil, poněvadž jim náleží. Též ukázali původové lomy kamenné nad Labem pravíc, že jsou jim Štětským z nich platili. Ale páně Ol- dřichovi tomu odepřeli. Opět dále vedli vždy okrajkem stráně vedle dědin někde [sic] páně Hrzkových, potom kněžských, ukazujíc opět lom pod kněžskú dědinú; dále přes starý průhon a pravíce, že jsou tu někdy měli mezníci býti s obúv stran, ale že nevědí, kam jsou se děli. A tu jeden svědek jich vyznával, že jest slyšal, že tu jich Hošticských nic není. Ale Hoštičtí odpírajíce a nedadouc jich vedení místa, pověděli že jest to jich průhon svobodný od starodávna, na kterýž výsadu a majestát mají, kterýž jde do jich vlastních gruntův a strání. A tak vždy původové vedúc dále za průhon ukazujíc tu stráň jich všecku býti ke Štětům náležící. Však Hoštičtí vždy tomu jich vedení odpírajíc a pravíce, že jsou oni toho užívali až do Královské vinnice pastvami. Potom jsou zase vedli páně Voldřichovi pravíce, že od té stezky příčně těch strání po to voraný pod strání vždycky jsou v užívání byli. Ale Štětští tomu odpírali pravíce, že jest tu prvé vinnice obmezená byla k nim náležící, nač se oni táhnou. Dále vedúc též těmi předešlými okrajky stráně, ukazujíc na hřeben, kde jsou kámen oni Hoštičtí lámali i jiní, a jim platili; též potom ukazujíc, že po mezeru hořejší a ne dolejší, kterúž jsou Štětští ukazovali, ryby lovívali oni Štětští. Ale oni tomu všemu odpírali, žádajíc podle obvedení svého jedna každá strana za opatření. Po zasazení pak soudu zahájeného podle práva mezního osazeného Jiřík Velík z Šonova na místě JMti pana hofmistra žádal, aby vobeslání páně, kteréž jest o též meze učiněno, čteno bylo, při tom pravě, že ta vajchoz podle téhož obeslání se stala, protož, jakž jest pořádně obvedeno a ukázáno, aby svědomí, kteréž jsú svědkové učinili a jak vo tom seznali, čteno bylo, při tom pravě, což se pořádně pokazuje netoliko lidmi JMti pána, ale páně Voldřichovými, žádaje podle dostatečného prů- vodu za opatření. Proti tomu pan Voldřich dal mluviti, ač se svědkovi od strany vychvalují, však se v ničemž neshozují; druhé, že slyšené řeči svědčí a protož se jim místa nedává; žádaje, aby jeho páně Voldřichovi svědkové čteni byli, k nim mluvě, že se to těmi svědky a jich svědomím dostatečně, k čemuž se spravedlnost míti praví, pro- vozuje, a sou ty břehy a stráně v gruntu páně Voldřichovu. A ten průhon pokázaný že se též dostatečně provozuje, a nad to vejš že na něj i na ty obce majestát mají, kterýž pokázati chtí. Také se provozují prodržání a užívání leta, a jak dávno toho v užívání jsú, že seznávají svědkové od 80ti let; ale páně, že začaly ty vinnice od 9ti let, ješto ještě není ani čtyř, jakž se začaly. Dal i dále čísti přípis majestátu a pravě, jak zejména ten průhon i obce, totiž ty stráně, kteréž se obcemi jmenují, v tom majestátu dostáveny jsú, žádaje podle dostatečného průvodu a svědkův jich

Strana 95
z roku 1543. 95 seznání, poněvadž jsou kamení prodávali v těch lomích, za spravedlivé opatření a podle jich obvedení zachování. Zase proti tomu mluveno, kdež se svědkové naříkají JMti pána, když se ničímž jiným neodvozuje než samú holú řečí, že to nic není, a také aby Štětští, učiníc jim přátelství, že jim dopustili pásti, tím měli o grunty své přijíti, byla by věc těžká; k tomu také nemohli sobě toho nikda k místu přivésti, neb pány časté mívali. Svědkové pak, kteříž čteni jsou s strany pana Voldřicha, neseznávají, o které jsou se skály smlouvali, o tyto-li čili o jiné; mohli sou se smlouvati o své, kteréž jinde mají a ne v těch stráních; neb ty stráně vždycky Štětské slovú. Co se pak toho majestátu dotýče, kterýž se na stráně zejména nevztahuje, a také jest pan biskup nemohl žádných svobod na cizí věci dávati, ani bez povolení královského, protož k tomu není potřebí mluviti, při tom se táhna na nálezy mezi pány [z] Švamberka a Vilémem Loubským 1) a též mezi panem Václavem z Vartmberka a panem Špetlí2) o meze učiněné; pro ukrácení, by měly čteny býti, aby v ně toliko úřadem nahlédnuto bylo; a podle takového dostatečného průvodu a obvedení na místě lidí pána JMti že žádá za spravedlivé opatření a tu věc že porúčí úřadu k spravedlivému uvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vy- slyšavše tu všicku při, vedení a ukazování, svědomí a list vejsadní a jich obojích stran pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové JMti pana hofmistra, začavše úřad vésti od kopce dolův k Labi, na vedení nepokázali jsou žád- ných jistých mezí ani mezníkův, čemu by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, pokud by jim Štětským ta stráň, o kterúž jest rozepře, náležela, též také svědkové pana Vol- dřicha Dubanskýho z Duban žádných jistých mezníkův jsou, pokud by jim Hoštěc- ským ta stráň náležela, nepokázali, než tomu se jest z obojích svědkův vyrozumělo, že jsú Hoštičtí i oni Štětští těch strání užívali i také v užívání sobě obojí překážku činili: i z těch příčin taková věc zůstavuje se při vymezování páně purkrabovu s konšely přísežnými a ouřadem tak, pokudž to stranám vymezí a vyměří, při tom aby mezi nimi obojí stranami to zůstalo a trvalo nyní i na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody outratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Actum f. VI. post Georgi a. 1543. Konšelé pana původa: Havel krejčí, Ondřej Vodička, z Litoměřic; Vaněk Horkej, Havel řezník, z Mělníka, Jan Kříž, Jan Šnejdarů, z Ouště. Jan Špitál, rektor Hoštěcský, řečník. Tito obeslaného: Rehoř Doubrava, Augustin krejčí, z Litoměřic; Jan Suchý, Pavel krejčí, z Velvar; Jan Strajček, Jan truhlář, z Roudnice. A ti s obúv stran po volení zasedli sou soud nečinivše přísahy, než na jich přísahy k úřadu konšelskému, kteréž učinili, jest jim věřeno.

Strana 96
96 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Svědkové JMti pána: pan Jan Leva z Brozánek; Havel Voctík, měštěnín Nového města Pražského; Petr rychtář, Šimon, Zych Babků, Pavel Charvátův, Vaněk Benešův, Bartoň, Matěj Budínův, Bartoň Bašta, Šimek tkadlec, Jan Vosáhlo kovář, Lekeš, Matěj Konsa, Vojtěch vinař, Jíra tesař, ze Štětí; Vondrák z Stračího; Vondřej jinak Barták z Velčic, člověk páně Hrzků; Jan Běžka, člověk páně Albrechtů z Brocna; Urban Brkač rychtář, Pavel, Matouš Razima, Jakub Švejl, Jan Holubův, Petr Trojanův, Vaněk starý rychtář, Šimek Pšena, z Račic; Antoš rychtář z Hněvic; Říha z Hošťky; Jan Zaluha z Roudnice; Matěj Vodička z Hošťky. Svědkové p. Voldřicha: Matouš Šedina a Kuba z Louněk; Václav Hrdina z Chodoun; Říha rychtář z Vetlý; Jakub Plíhal z Kochovic; Blažek kovář, Jan Vodička starej, Matouš Aksamít, Vondřej Kochovec, Jan Volavaj, Říha Štětskej, Martin Svitáček, Matěj mlynář, Václav Němček, Jan Heřma podruh, Martin Jachník, z Hošťky; Jan Vosáhlo ze Štětí; Jíra Lehký z Malešova; Blažek Homut, Václav rychtář rybář, Zykmund Mráz rybář, Jakub Horák, z Záluží; Vaněk Hrubej a Havel rybáři z Kozlovic; Matouš rybář, rychtář z Mrzan; Blažek rybář z Bez- děkova; Jan Zaluha z Roudnice; Jindřich kameník odtudž; Jan Vohniště, Petr Kroužek, Mikuláš starý rychtář, Vondřej Šimákův, z Vetlé. 1) Zde č. 20. — 2) Zde č. 16. 33. 1543 d. 6. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi městem Ústím nad Labem a Janem Lungvicem z Lungvic na Všebořicích o hranice dědin, jež Lada slovou, tak že dává za právo Ústským dle obvedení svědků jejich. [List 90—93.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi purkmistrem a raddou i vší obcí města Oustí nad Labem s jedné a Janem Lungvicem z Lungvic a na Všebořicích, písařem menších desk zemských, strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu strany ně- jakých dědin, jenž slovou Lada, v rozepři jsou, kdež pak svědkové Oustských při- vedše úřad k potoku, kterýž od Chuděrova teče, ukazujíc kámen pravíce, že pře- dešle od toho místa též jsou purkrabí vedli a což po levé ruce, že k Chuděrovu náleží, a po pravé ruce k Oustí, k společnému užívání přisouzeno bylo; ale od toho společného užívání že již podle nálezu panského pouštějí. Dále vedli předce nějakou mezí patrnou až do nějaké rokle pravíc, že což- koli po levé ruce jest, to že k Chuděrovu a k Kačkovu náleží; než což po pravé ruce dolův leží, jako dědiny vorné i nevorné i s vosením, ješto Lada slovou, to vše k Oustí že náleží, a toho že jsou vždycky nad lidskou paměť užívali bez překážky. Potom dovedše úřad spátkem k cestě, tu kdež předešle vedeno bylo za pana Chrta, i šli tou cestou doluo pravíce, že to po pravé ruce bylo předešle k společnému užívání přisouzeno; ale již poněvadž se našlo, že k Baštěticím náleží, že od toho

Strana 97
z roku 1543. 97 pouštějí a panu Lungvicovi toho odstupují; než z té strany cesty po levé ruce což jest koli dědin, ty že k Oustí náležejí a těch užiti žádají. Proti tomu Jan Lungvic mluvil, že takovému jich vedení místa nedává, nýbrž odpírá, aby ten kámen pravý mezník kdy býti měl, ani ty břehy, což sobě za meze pokládají, pravé meze nejsou; ale že ta Lada po levé i po pravé ruce jsou grun- tové jemu náležité k jeho vesnicím, a oni Ouští těch gruntův že sou odsouzeni; žá- daje, aby pan purkrabie s úřadem jemu ty grunty obmezil od té cesty až k tomu kloboučku, kterýž sedlák na voštípě vystrčil kudy on pojede, a to podle půhonu jeho, že se na to půhon jeho i nález vztahuje. Kdež po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního osazeného Jan z Lungvic dav čísti obeslání své, na jaký jest způsob pana purkrabě na JMtech pánech a vladykách na plném soudu zemském vyžádal, totiž aby jemu to obmezeno bylo, při čemž jest podle půhonu svého nálezem zůstaven, tak pokudž jeho půhon to obsahuje, žádaje, aby se tak stalo a meze aby jemu zdělány byly. Než což se vyžádání jich Oustských dotýče, podle kteréhož jsou i svědky vedli, že mu to s po- divením jest, že oni po nálezu panským na ty grunty, kterýchž jsou odsouzeni, svědky vedou; pravíc, že ti svědkové jsú proti nálezu panskýmu nepořádně a ne- spravedlivě vedeni, připouštěje takovou věc ouřadu k rozvážení spravedlivému. Na to nález panský, kterýž se o táž Lada stal, čísti dal a pravíc, že oni Oustští toho žádnými dskami ani ničímž neukáží, aby jim ty dědiny nebo lada náležeti měly. Proti tomu od Oustských mluveno, že žádost Jana Lungvice o též grunty nesrovnává se s nálezem panským, a protož oni Oustští proti nálezu panskýmu žád- ných svědkův ani nic nevedou, nébrž praví, že jest nález spravedlivý, a podle téhož nálezu jsou se zachovali, ty grunty k Chuděrovu náležité, na kteréž se nález vzta- huje, jsou odstoupili. Ale jeho Jana Lungvice vedení jest na otpor nálezu panskému; kterémuž vedení místa nedávají, neb ani jeden svědek toho jeho vedení netvrdí a neukazuje, aby ta lada, kterýchž jsú oni Oustští vždycky v držení byli a na kteréž se Jan Lungvic potahuje, k Chuděrovu náležeti měly; neb kteráž k Chuděrovu ná- ležejí, v ty jemu nevkračují, ale jemu sou je odstoupili, žádajíce při svých gruntech šosovních zachováni býti. Dále mluvíce, že jsú svědky proto vedli, aby to ukázali, že on Jan Lungvic mimo nález panský vajše v grunty jich šosovní se vkládá a na ně se potahuje, kterýchž jsou v pokojném užívání byli více nežli od 50ti let. Na to zápisy v knihách městských čísti dali, s čehož se nachází, že ty grunty k městu pod šos náležejí. Zase Jan Lungvic mluvil, že oni Oustští svými knihami desk přesvědčiti ne- mohou, neb toho neukáží, aby oni ty dědiny ve dskách měli, tak jakž jest on to před soudem zemským dskami pokázal, že ty dědiny Lada, orné i neorné, k Chudě- Archiv Český XXX. 13

Strana 98
98 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského rovu náležejí a jemu sou přisouzené, žádaje toho užiti, pokudž jest to půhonem a nálezem obsáhl. Proti tomu Oustští mluvili, že on Lungvic nepřestává na těch orných i ne- orných dědinách kteréž jsou jemu přisouzené i odstúpené, ale sahá jim v jich šo- sovní grunty beze všech mezí a mezníkův až k samému městu, ješto jemu toliko díl těch lad, kteréž sou mu odstoupené, sou přisouzené. Zase Jan Lungvic mluvil, kdež praví, že by jemu toliko díl těch lad mělo přisouzeno býti, tomu otpírá pravíc, že jest to dostatečně pokázal, že ty lada všecky až k dědinám městským k Chuděrovu náležejí, a při těch jest nálezem zůstaven; nad to vajše že neví co pokazovati, ale při nálezu panském, jakž půhon ukazuje, žádá zachován býti, najsa té naděje, aby nález panský měl přesuzován býti. Při tom Oustští svědky své čísti dali pravíc, že se to dostatečně provozuje, že jest těch lad a gruntův, kteréž jsú obvedli, žádný jiný v držení a užívání nebyl než oni Ouští, žádajíc při tom zůstaveni býti, a žádosti Jana Lungvice, aby mu jiný meze a mezníci měly zdělány býti, aby se místa nedalo; toho doloživše, poněvadž jest Jan Trmický z Miliny pohnán i dohnán o postavení Václava Malého z Koretic, člověka svého, k svědomí, jehož nepostavil, že v tom o pokutu za opatření žádají. Proti tomu opět Jan Lungvic těm svědkům otpíraje pravil, že jsou nepo- řádní v tom, že se vedou o meze, ješto oni Ouští žádné spravedlnosti k těm grun- tům neukazují, majíce prve provésti, že jsú to gruntové jich dědiční, a tepruv svědky o meze vésti; ješto jest on to dostatečně pokázal, že jsú to gruntové jeho a ne Oustských, porúčeje se v tom k spravedlivému opatření. Zase Ouští mluvili, že jsú to gruntové jejich šosovní, a o ty grunty žádného soudu nikdy s ním jsú neměli, ješto by jemu toho potřebí bylo, aby to ukázal, že jsou to gruntové jeho, čehož neukáže, poroučeje [sic] se v tom ve všem k sprave- dlivému uvážení a opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všicku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, vajpis nálezu z desk, vajpověď pře- dešlú na týchž mezech učiněnú a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž jest se to z nálezu, kterýž jsou JMt páni a vladyky na plném soudu zemském mezi týmž Janem z Lungvic a jimi Oustskými na půhon jeho Jana z Lungvic učiniti ráčili, vyhledalo a našlo, že JMt jeho Jana z Lungvic při tom dskami těch dědin koupení a postoupení zůstavovati ráčí, tak aby oni Oustští v ty dědiny a grunty v půhonu jmenované jemu Janovi nevkračovali, a půhon jeho Jana z Lungvic tudíž i nález JMtí na žádné jiné grunty a dědiny se nevztahuje, než na ty, o kteréž oni Oustští s někdy Kateřinú z Miliny purkrabí Hradu Pražského vedše právem

Strana 99
z roku 1543. 99 mezním se soudili; ješto oni Ouští ty a takové grunty jim předešle od purkrabie Hradu Pražského k společnému užívání přisouzené jemu Janovi z Lungvic jsou od- stoupili a odstupují, a aby mimo ty odstoupené grunty jemu Janovi z Lungvic buď k Chuděrovu a k Kačkovu neb k Boštěticím co více v těch ladách, na kteréž se potahuje, náležeti mělo, toho jest podle práva svědky ani vedením nepokázal, nébrž oni Oustští to jsou na vedení svým svědky tudíž i zápisy trhovými z kněh měst- ských dostatečně podle práva pokázali, že ty lada, grunty a dědiny, pokudž jsou je obvedli a obmezili, jim k městu jich náležejí, a těch že od starodávna jsou v držení byli: i z té příčiny oni purkmistr, radda i všecka obec města Oustí, ny- nější i budúcí, při týchž ladách a gruntích podle jich obvedení se zůstavují a dává se jim za právo. Dali památné 2 kopy gr. Actum f. VI. post Procopi a. 1543. — 1543 f. VI. ante Natiuitatis Marie [7. září] Oustští vzali relací vo škody. Konšelé Oustských: Václav Kodedek z Semechova, Havel krajčí, Voldřich Koutský z Kostelce, Jiřík Mráz, Havel Pekárek, Václav Kundrát, z Litoměřic. Mi- kuláš šafář, řečník. Konšelé Lungvicovi: Jiřík Škrvík, Václav Vincenc, z Litoměřic; Šebestian postřihač, Jan Fousek, z Teplice; Jiřík Pražák, Jan Vrtal, z Třebenic. Svědkové Oustských: Václav z Oujezda, člověk Kašpara Kauče; Václav Malej, Vondřej starej z Korotic, člověk Jana Trmickýho; Vondřej mlynář, Nykl mlynář, Malej Šimon, Řéha, z Boš[tějtic; Vít z Kačova, lidé Jana z Lungvic; Beneš z Oužína; Lukáš Valter z Habrovic; Jakub Lorenc z Oustí; Pavel pekař odtudž; Vondráček z Chlumec; Jiřík Škaredej, Mates Vajsa, z Oustí; Pavel Nej- man, Anton Kačer, z Kliše; Jakub Rolle z Komonína; Alex, Beneš, Martin, Blažek, Jíra, Bartoš, Jíra, Bartoš Pakosta, z Stříbrníka. Svědkové Jana Lungvice: Šimon rychtář, Beneš Doraz, Martin Leva, Malej Šimon, Urban Filip, Nykl mlynář, Říha Pavlík, Vondřej mlynář, z Boštětic; Vít z Kačkova, Bartl odtudž. 34. 1543 d. 7. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Vilémem Kelblem z Geisinku na Hrbovicích a lidmi jeho ze vsi Střížovic a Petrem Kelblem z Geisinku na Chlumci a lidmi jeho zástavními ze vsí Oujezdce a Předlic o hranice na vrchu zvaném Bárky tak, že dává za právo Vilémovi a lidem jeho dle obvedení jeho svědků. [List 93—96.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Vilémem Kelblem z Kajzinku na Hrbo- vicích a lidmi jeho ze vsi Střížovic s jedné a Petrem Kelblem odtudž z Gejzinku na Chlumci a lidmi jeho zástavními ze vsí Oujezdce a Předlic k Strakonicím nále- žících strany druhé o meze a hranice zejména na Bárkách, o kteréž tíž lidé spolu v rozepři byli, kdež pak svědkové Viléma Kelble začavše vésti od léskového kře pod cestú a nad dubem pravíce, což jest po levé ruce, to že k Střížovu a po pravé, 13*

Strana 100
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 100 k Oujezdci náleží; čemuž Oujezdští místo dali. Potom vedli dolův i šli břehem uka- zujíc místo, kde sou někdy vorávali bez překážky i dříví tu sekali; ale Oujezdští tomu vedení i ukazování odpírali. Dále šli nad vinicí k Oujezdci náležící mimo hrušku štěpnú v též vinici pravíce, že ještě ta hruška k Střížovu náleží; jdúce předce břehem na cestu ukazujíc, že jsú cestu tu páni jich překopali na dvou místech, nedadúc tudy Oujezdecským k jich vinicím přes své grunty jezditi; též v té stráni že jsou hlíny jim Oujezdecským bráti nedali. Dále vedli podle pohoniny dosti patrnou mezí přes lada a dráhy neb průhon až k vinici Hrbovské, mimo vinici jdúc k rokli k nějaké hrušce pravíc, že všecko po levé ruce k Střížovu a po pravé ruce k Oujezdci náleží. Ale Oujezdečtí tomu všemu otpírajíc místa nedavše pravili, že jsú toho všeho užívali svobodně, hlínu kopali, cestou jezdili a bránili zákopův dělati; též že jsou Střížovští chtěli vinici, tu kdež průhon praví býti, dělati, ale toho že jsou jim dopustiti ne- chtěli; hruška též že jest na jich a na jich gruntech stojí. Dále nad tou roklí vedli k vrchu hřebenem až na draha do rokle veliké pravíce, že potud Oujezdečtí s nimi mezují a za tou roklí že s nimi mezují Před- ličtí; i šli průhonem dolejší mezí oznamujíc, že mezi těmi dvěma mezemi průhon mají, a což po pravé ruce, to k Předlicím, a po levé, k Střížovu náleží, a v těch gruntech svých že jsú jim Předlicským kamene bráti nedali. I vedli předce nad strání tím průhonem k prvnímu kamenu s křížem, potom k druhému, k třetímu i čtvrtému až na hráz u jezera pravíc, že pod tou hrází někdy kámen měl býti a pod tím kamenem půl podkovy s uhlím, což pravý mezník byl; a těch kamenův s křížmi, že jest drahně bylo, ale ty že jsou stlučeny a zvykopány, nevědí od koho. A tak dokládajíc, po- něvadž jsou své grunty, pokudž jsou jich užívali a užívají, dostatečnými a patrnými mezemi a mezníky s křížmi obvedli a provedli, přes kteréžto meze jim v jich grunty oni Oujezdečtí a Předličtí vkračují, že žádají v tom opatřeni a při svým dostatečným průvodu zachováni býti. Proti tomu Předličtí místa tomu vedení ani těm mezníkům s kříži nedavše pravili, že to křížové žádní nejsou, než kámen ten že jest tak zpukal; ale že jsú to jich gruntové, kteréž obmeziti chtí. I počali vésti nad hrází od kamene vedle jezera až k hromadě kamení ukazujíc odtad přes jezero k mezi kamenité pravíc to býti mezí pravou, kteráž dělí jich Bárky od Všeborských; ale Střížovští že tu nic nemají. Čemuž Všeborští odpírali pravíc, že jsú té meze neměli nikda s Předlicskými, než Střížovskými. I šli dolův a hnuvše se na levo břehem pravíce, že tu po pravé ruce tepruva Střížovských grunty se začínají, a tak dovedli úřad na průhon, kdež prve vedeno, pravíc, že hořejší mez toho průhonu dělí grunty jich od Střížovských, ač tomu místa nedávají, aby to průhon býti měl. I dovedli až k té veliké rokli pravíc, že ta rokle dělí, žádajíce při svým obvedení zůstaveni býti a aby od Střížovských kámen v svým kupovati měli, tomu že otpírají.

Strana 101
z roku 1543. 101 Pak od té rokle a od toho průhonu neb drah vedli zase úřad Oujezdečtí břehem zřetedlným dolův pod vinice drahami mimo dub na kámen nad tou hruškou nad roklí pravíce vše po levé ruce jim náležeti a po pravé k Střížovu. I šli mimo a pod vinice Hrbovské pravíce, že ty hráze viničné na jich gruntech jsú zdělané; podle vinice nahoru šli přes průhon pod vinicí k žitům, pravíc, že jsú jim tu převorali. Odtad šli za brezinu dolův na borovici pravíc ji státi na mezi. I šli k chrasti opět břehy patrnými k hrobu až na tu cestu k tomu léskovému kři, pravíc to vše, kudyž jsou vedli, pravými mezemi býti a potud že jsou to vždycky užívali, až teď nedávno jim v to Střížovští vkračují, žádajíce podle svého obvedení a dostatečného ukázání opatřeni býti, toho dokládajíc, že ten kus, kdež pohanina byla, nebyl předešle tak veliký, ale že jsou toho Střížovští přivorávali, a ten kus že jest byl panský. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního osazeného od Viléma Kelble mluveno, tak jakž se z ukázání a vedení svědkův jeho našlo, pokud jest on Vilém tudíž i lidé jeho těch gruntův a Barek užívali, předkem že jsou užívali toho gruntu, kdež pohanka sita, zákopy přes cestu zdělati dali předešlí jich páni, aby tady přes jich grunty k svým vinicím nejezdili, dříví a boroví sobě sekali a jim Oujezdecským prodávali, hlíny jim tu kopati nedali, jakož pak svědkové o tom o všem seznávají. Na to jich seznání čísti dal, žádaje při svém dostatečném průvodu a ob- mezení zachován býti. Dále pak ukázali jsou pořádné meze a mezníky s křížmi do- statečné, kteréž dělí Bárky mezi Střížovskými a Předlicskými, a v těch místech že jsou jim kámen prodávali; při tom že žádají zůstaveni a opatřeni býti. Proti tomu od Petra Kelble na místě lidí svých Oujezdecských mluveno, že svědkové tito slyšenú řeč, na lidi umrlé se vztahující, seznávají, a ne aby jim co ukázáno bylo, anebo sami o tom aby věděli; též nedokládají, aby toho kdy v držení a užívání byli. Co se stětí nějaké borovice dotýče, k tomu se znají, neb sou sekali jako v svým nemajíc v tom překážky. Na to svědkové jeho Petra čteni. Při tom mluveno, že ti svědkové všickni seznávají, že, nač jsou vedli, že jsou jim to jich předkové ukazovali za pravé meze, ne aby slyšenú řeč svědčili; toho dokládajíc, že jsou toho v užívání byli a svého hájili, sekery jim brali, kteréž podnes mají. A tak jsú dostatečně a po- řádně své meze ukázali a provedli žádajíce v tom za opatření, ač jsou jim tu boroví sekali, ale více mocí nežli jakou spravedlností, jakž svědkové seznávají. Co se té dědiny, kdež pohanka jest, dotýče, ta jest od jednoho souseda z Oujezdce puštěna do Střížovic člověku k užívání, že jeho dceru měl, a potom to tak zůstalo; ale aby tam dědičně náležeti měla, toho se neukazuje; poroučeje tu věc k spravedlivému rozvážení. Zase mluveno, kdež se zastavují na pobrání nějakého boroví a seker, ale toho nedokládají, komu by zejména ty sekery měly vzaty býti; ale tak ti svědkové nic ke škodě nejsou. Ale z svědkův jeho Viléma se nachází, že ne slyšenú řeč, ale i uka-

Strana 102
102 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zování od svých starších seznávají a toho že jsú užívali skutečně; též že jsou ukázali meze a mezníky s křížmi pořádné a dostatečné, proti čemuž svědkové Petra Kelble jednoho mezníku jsú neukázali, nýbrž kudy jsou Předličtí vedli, že sou hned s po- čátku Všeborští jich vedení otpírali pravíce, že jsú to meze mezi nimi a Střížov- skými a ne Předlicskými. A tak tudy jich vedení tudíž i Oujezdských jest nepořádné, žádaje v tom ve všem za opatření spravedlivé. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního v soudu zahájeném osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí a jich s obúv stran vedení a ukazování i jich pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové Viléma Kelble na vedení svém počnúc od kře léskového vedli pořádně mimo pole, na kteréž jest pohanina sita, oznamujíc, že jsou toho pole od starodávna k Střížovu užívali, čemuž svědkové jeho Petra Kelbla podle práva jsú neotepřeli; odtud pak vedli předce přes draha mimo vinici Hrbovskú k rokli nahoru hřebenem až k drahám na vrch, kterýž slove Bárky, zřetedlnými, patrnými a pořádnými mezemi, pravíce, že jsou to pravé meze tak, cožkoli jest po pravé ruce, že to náleží k Oujezdci, a po levé, nahoru k Střížovicím; odtad pak dále vedli úřad po mezech patrných ukazujíce mezníky kamenné a na nich kříže staré vysekané až na hráz jezera pravíce, že jsou to pravé meze a mezníci mezi jimi Střížovskými a Předlicskými tak, což jest po pravé ruce, že to náleží k Předlicím, a což po levé, to že k Střížovicím; ješto svědkové Petra Kelble žádných tak patrných a zřetedlných mezí ani mezníkův na svým zase vedení strany Předlic, ani strany Oujezda [sic], čemuž by úřad vy- rozuměti mohl, jsou nepokázali, ani svědomím svým, aby o jakých jistých mezech neb meznících věděli, toho neseznali: z té příčiny dává se jemu Vilémovi Kelblovi podle jeho pořádného ukázání a obvedení za právo tak, že se on Vilém i lidé jeho Střížovští při týchž mezech a hranicech, pokudž jest to obvedl, zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dal památné. Actum sabato post Procopi anno Domini 1543. — 1543 f. III. post Lamperti [18. září] vzal relací vo škody. Konšelé Viléma Kelble: Voldřich Koutský z Kostelce, Václav Kundrát, z Litoměřic; Tomáš Kliský, Volf maléř, Mates Vejs, z Oustí; Cyprian piscator z Litoměřic. Konšelé Petra Kelble: Jan Kotva, Rehoř Doubrava, z Litoměřic; Pavel pekař, Matouš Kecka, z Oustí; Mikuláš soukeník, Jiřík řezník, z Teplice. Mikuláš Šandora písař, Petra Kelble řečník. Viléma Kelble svědkové: Vondra, Říha Vyhoul, Urban Vyhoul, Valentin Vála, Blažej Kohout, Brož Janův syn, Vondra Mikův syn, z Střížova; Urban Mikův syn; z Předlic; Petr Pešan z Korotic; Janek Holý z Šantova; Hedvika z Střížova Uršila ze Rtína; Urban z Chlumce; Jíra Pudíl odtudž; Pavel z Střížova; Jan Tele. Vít Štědra, Brož, Havel Tikal, Jíra Hupa, Beneš, ze Všebořic.

Strana 103
z let 1543—1544. 103 Svědkové Petra Kelble: Jiřík Hanzl, Šimek Hašek, z Viklic; Janek Žák, Klíma Kouba, Urban Hanzlův, Janek Hoch, Průša Novák, Matěj Hekrle, Jíra Plšta, Bartoš Kouba, Kašpar Jakub, z Oujezda; Vít mlynář, Vavřinec Polák, Šimon Marek, Jíra Dušek, Bartl Hanzl, Mikuláš Hekrle, Jíra Hašek, Jan Slech, Hanzl Kojata, Matouš Jakl, Beneš Dušek, Říha Šimonovic, z Předlic; Anton Kačer, Pavel Nevman, Hans Kračmer, Prokop rychtář, z Kliše. 35. 1544 d. 19. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Johankou Čabelickou z Úšavy na Týně n. Vlt., jakožto poručnicí sirotka někdy Prokopa Čabelického z Soutic a Janem Malovcem z Chýnova na Vimberce o hranice u vsí Spul a Onšovic tak, že zdvihá obeslání, poněvadž paní Johanka neobeslala též jeho společníka Petra Malovce. [List 96—98./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Johankú Čabelicskú z Oušavy na Tajně nad Vltavou, jakožto mocnou otcovskou poručnicí sirotka a statku někdy Pro- kopa Čabelicskýho z Soutic s jedné a Janem Malovcem z Chajnova a z Vintrberka a na Vysokým Dvoře strany druhé o meze a hranice u vsí Spule a Vonšovic, o kte- réž lidé poddaní jich z týchž vsí spolu činiti mají, kdež po přísaze konšelův a za- hájení soudu podle práva mezního Petr Malovec z Chajnova a na Vintrberce dal mluviti: Poněvadž tomu srozumívá, že by Johanka Čabelická, neboližto lidé její ze vsi Spule, úřad vésti chtěli na grunty, kdež stůl a hrob jest, že žádá, aby toho do- puštěno nebylo, pravě, že jsou to gruntové jeho ke vsi jeho Cuclavicím dědičně a vlastně náležící a těch že jest vždycky bez překážky užíval, s žádným o ně nikda žádné rozepře jest neměl, ani o ně že obeslán není. Též také na kteréž grunty oni Spulští dále se potahují, že v těch gruntích lidé jeho ze vsi Vnarov a Výškovic s Vonšovskými spolek mají a jich společně užívají a užívali jsou vždycky bez pře- kážky, nejsa o ně jakožto společník obeslán; žádaje v tom za opatření, poněvadž o ničemž jest nevěděl, svědky se neopatřil, aby tudy o své grunty dědičné i také společné nepřišel; než bude-li jej ona Johanka z těch gruntův buď dědičných neb společních pořadem práva chtíti viniti, tu že to dostatečně ukázati chce, že jsou to gruntové jeho lidí dědiční a společní. Při tom i od Jana Malovce mluveno, poněvadž ona Johanka v té věci pořadu práva jest chybila a Petra Malovce vedle něho ja- kožto společníka neobeslala, že mu se vidí, že obeslání zviženo má býti; táhna se na zřízení zemské o společnících, jak mají poháníni a obsíláni býti, žádaje při témž zřízení zemském zachován býti, toho dokládaje, že on bez Petra Malovce jakožto společníka povinen není o ty grunty společné mezním právem se súditi. Proti tomu na místě Johanky Čabelický skrze Václava z Helfnberka mlu- veno, že se tomu srozumívá, že by Petr Malovec s Janem Malovcem tím obmyslem tomu mezování překážku chtěli učiniti a ty chudé lidi ze Spule ještě k větším ško-

Strana 104
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 104 dám a nákladům strojiti, ješto se tomu otpírá, aby tu co lidem Petra Malovce ná- ležeti mělo, a na jeho grunty v ničemž se nepotahují, toliko svých užiti žádají. Též také, aby oni bratří Malovcové v jakým spolku býti měli, tomu se otpírá, neb jsou bratří dílní, a aby se s povolením královským zase v spolek dali, toho neukáží; žádaje, aby podle obeslání lidé meze ukazovali a tomu aby překáženo nebylo. Kdež obojím stranám z úřadu oznámeno, že tuto řeč a žádost v paměti míti chtí a žádnému v tom nic se ublížiti nemá. Tu svědkové Johanky Čabelické začavše vésti od cesty pod hrobem pravíce, že ta cesta dělí grunty Cuclovské od Spulských tak, což jest po pravé ruce, to ke Spuli, a po levé ruce, k Cuclovicím že náleží. Ale Cuclovští tomu otpírajíc pravili, že jsú to gruntové jich dědiční až po dráhy k obcem a k studénce, a těch že jsou bez překážky užívali. Dále šli svědkové původa zhůru k hromadám neb k skladům kamení až k klenu s křížem, odtad k kříži na kameni, k břehu pod hradbou pravíce to býti pravé meze a mezníky dělíce grunty tak, což dolův po pravé ruce, že vše ke Spuli, a nahoru po levé ruce, k Vnarovu a Výškovicím náleží; došedše k úhlu proti kři léskovému pravíce, že to slove Na hranici, že dělí troje grunty, totiž Vnarovské, Vonšovské a Spulské. Ale svědkové strany otporné těm mezem otpírajíc pravili, že to meze žádné nejsou, než toliko od obce své grunty jsou hradili, kteréžto obce doluo po pravé ruce oni Vnarovští, Výškovští a Vonšovští společně užívají pastvami i lesem. Odtad šli dolův ukazujíc díly, zřetedlnými a vysokými břehy rozdělený, jme- nujíc jeden díl Srnovský a ukazujíc, že ty břehy v těch místech svůj konec berou a dále do gruntův Vonšovských nejdou, dokládajíc, kudy by pak k Vonšovu nále- žeti měly, že ani s vozem ani Vonšovští nahoru nemohou, než což kravami ten břeh skopaný jest. I šli předce nahoru k kříži vytesanému ukazujíc Václavovskú nivu. Dále opět kříž na skále vytesaný ukázali, potom k čihadlu, též tu kříž jest. Odtad šli dolův hřebenem až k skladům kamení až k řece, ukazujíc s druhé strany řeky kámen k hradbě a pravíce, že kudy jsou vedli, že ty břehy, kříže vytesaný a skladové kamení jsou pravé meze, dělíce jedny grunty od druhých, totiž, což po pravé ruce, to ke Spuli, a po levé, k Vonšovicím že náleží; důvod toho kla- douce, že oni Vonšovští žádné cesty do těch gruntův a lesův nemají, ale oni Spulští že mají od své vsi; žádajíce při svých gruntech, mezech a hranicech podle toho obvedení zůstaveni býti. Proti tomu svědkové Jana Malovce pravili, že tomu všemu vedení a ukazo- vání místa nedávají, nébrž odpírají, aby ty kříže starodávní byly, ale že jsou ne- dávno udělány, neb jsou jich na předešlých vajvodích neukazovali; též že ten díl

Strana 105
z roku 1544. 105 Srnovský neprávě jmenují, ale jest niva Václavská, kteréž jsou k Vonšovicům uží- vali; čihadla též že jsú oni užívali a podnes užívají; a tak pravíc, že sú to meze nepravé a nepořádné, ale oni že chtí meze pořádné a spravedlivé ukázati. I šli vedle vody dolův až k kamenu s oné strany řeky pravíc, že ten kámen slove Kůň s sedlem, a ten že jest pravý mezník, že dělí grunty Vonšovské od Spulských; řeka, odtud počnúc, že nahoru všecka k Vonšovicím a jiným vesnicím k spolku ná- leží, ač jsou před léty Spulští to sedlo skryli a do bláta je uvrhli, ale oni že jsou je zase našli. I šli k vrchu upřímo k smrku s křížem k velikému kamenu jmenujíc jej Češkou, odtad vedouc předce přes břehy nepřetržené ukazujíc mezi tím sklady kamení a kříže na dříví vysekané až k studénce přes cestu, kudy jsou svědkové Johanky Čabelické počali vésti, a tak pravíc, že, kudy sou vedli počnúc od Sedla k Češce až po studénku, že jsou to pravé meze a mezníci zřetedlní s křížmi i s sklady kamením vyznamenaný tak, což jest po pravé ruce, to k Spuli a což po levé, k společnému užívání vesnic již jmenovaných že náleží, a to že obce slove, a toho že jsou užívali beze vší překážky pastvami a dřívím i v řece lovením a jim Spulským jsou bránili toho užívati, dříví jim brali i koně zajímali; žádajíce při svých pořádných mezech a meznících zůstaveni býti. Tu po zasazení soudu zahájeného od Petra Malovce vždy žádáno bylo, po- něvadž o ty své grunty dědičné i společné není obeslán, aby v tom opatřen byl, aby tudy o své grunty nepřišel. Též také od Jana Malovce předešlé žádosti připo- menuto, aby při zřízení zemském o společnících mohl zůstaven býti, a svědkové aby čteni nebyli; neb se mu vidí, že k té při odpovídati povinen není, leč mu to nale- zeno bude, toho se obávaje, dopustil-li by svědky čísti, aby strana neřekla, že jest ku při přistoupil. Dále od téhož Jana Malovce mluveno, že k té při znamenitě potřebuje ma- jestátu, kterýž lidé pana Ondřeje Ungnoda na tyto grunty mají, ješto lidem jeho Jana v tom ne málo ale mnoho záleží, a ten majestát pan Ungnod má a na tento čas z země pro potřebu zemskú i královskú vyjel, nemoha jeho k tomu připraviti, aby mu ten majestát položil, za to žádaje, aby v tom opatřen byl, aby tudy skrze to obmeškán nebyl a o svú spravedlnost nepřišel. Proti tomu mluveno, že se vidí, že on Jan Malovec toliko odtahův hledá; věda o tomto obeslání dosti časně mohl jest se dobře v tom, což by k své sprave- dlnosti potřeboval, opatřiti a pana Ungnoda k tomu připraviti, aby mu ten majestát položil, neb pan Ungnod teď nadávno jest odjel. Ač jim poručníkům se nezdá, aby v tom majestátu co o těchto mezech dostaveno býti mělo, ale poněvadž má strana se všemi potřebami pohotově býti, jakž obeslání v sobě zavírá, že žádají poručníci paní Johanky, aby svědkové čteni byli. Archiv Český XXX. 14

Strana 106
106 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Kdež po odložení té pře a zasazení soudu podle práva mezního od lidí krá- lovských k Hluboké náležitých žádáno, aby v tom opatřeni byli, že se k těm grun- tům hlásají pravíc, že v nich spolek s lidmi páně Janovými i páně Petrovými mají pastvami, lovením, též i řeky užíváním, nejsouce z toho obesláni, aby o ten spolek nepřišli. Proti čemuž na místě paní Johanky mluveno, že předešle majíce Spulští s Vonšovskými několiko vajvodů na tyto grunty, o čemž jsou lidé královští i páně Petrovi dobrú vědomost měli, však nikda sou na to nenastupovali, ani se k tomu nevohlašovali, aby jim co tu náležeti mělo, až teď tepruva, chtíce toliko překážku jim Spulským učiniti; nejsa té naděje, aby toho dopuštěno bylo. Proti tomu zase mluveno, že jest nikda o tyto meze právem a tím pořádkem, jako nyní, nebylo přikročeno, a protož jim nebylo potřebí k tomu se ohlašovati. A na to od pana Jana Malovce majestát císaře Zykmunda ukázán pravíc, že se tím pro- vozuje, že lidé královští, páně Petrovi i jeho z těch ze všech vesnic v týmž maje- státu zejména jmenovaných v těch gruntech spolek mají. Dále svědkové obúv stran jsú čteni. Při tom skrze Jana Malovce povědíno, že to dostatečně provozuje, že lidé páně Petrovi s lidmi jeho v těch gruntech spolek mají, a protož, poněvadž pan Petr obeslán není jakožto společník, že on po- vinen není dále odpovídati, než podle zřízení zemského, kteréž o společnících ukázal, žádá zůstaven býti; též i od pana Petra Malovce žádáno, aby při tom zacho- ván byl. Proti tomu od paní Johanky mluveno, že se z těch majestátův o žádných mezech Spulských nic nenachází a na tyto meze a grunty se nevztahuje, než toliko na grunty, kteréž oni drží; čemuž se místo dává. Než poněvadž se to z svědomí paní Tajnské dostatečně provozuje, že to vše, pokudž jsou vedli, jim náleží, uka- zujíc zřetedlné meze, mezníky a kříže, že podle toho za opatření spravedlivé žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše tu všicku při, svě- domí, vedení, majestát, zřízení zemské a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom s soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž jest se to z svědkův dosta- tečně vyhledalo a našlo, že lidé poddaní pana Petra Malovce z Cuclavic, Výškovic a z Narov těch gruntův, o kteréž paní Johanka Čabelická se panem Janem Ma- lovcem o meze činiti má, společně s Vonšovskými jsou užívali, i poněvadž ona paní Johanka pana Petra Malovce vedle pana Jana Malovce o též meze a hranice tak, jakž zřízení zemské o tom vyměřuje, společně jest neobeslala: i z té příčiny též obeslání se zvihá. Dali památné. Stalo se v pondělí po sv. Žofii léta 1544.

Strana 107
z let 1544—1545. 107 36. 1545 d. 30. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zygonií Šlikovou z Holejče hraběnkou z Pozaunu a Anežkou hraběnkou z Helfenšteina o hranice mezi vsí Žibřidovem a Jonsdorfem tak, že, poněvadž paní Anežka jsouc na meze obeslána nestála, dává se paní Zygonii o též meze a hranice podle obvedení jejích svědků za právo stanné. [List 98—100.] V té při, kteráž jest vznikla mezi paní Zygonií z Holajče hrabínkú z Pa- saunu s jedné a paní Anežkú hrabínkú z Helfnštajna strany druhé o meze a hra- nice mezi vsí Žibřidovem k Děvínu a vsí Jonstorfem k Lemberku náležícím [!], tu od paní Anežky skrze Zykmunda Čeňka, Zykmunda Kelble, Mikuláše Pencika a Jakuba z Klenče, jakožto ode paní vyslaných, dodáno jest psaní panu purkrabí, v němž paní píše, že pro nedostatek zdraví svého a pro krátkost času na též meze přijeti nemůž; při tom oznamujíc, že ona toho statku právem dědickým nedrží, než toliko u věně a do živnosti své, a že se tu nápadníkův dotýče, nemohouc jim nic prosú- diti žádaje, aby takového mezování odloženo bylo, že ona takovú věc na JMt pány a vladyky na plným soudu zemským vznésti chce, a přijde-li k tomu, že se to ukáže, že paní Děvínský tu nic nenáleží, nač se potahuje. Proti tomu na místě paní Zygonii skrze Jiříka bakaláře od Bílých Vorlův mluveno, že ona paní Zygonia podle vyžádání purkrabí a obeslání se všemi potře- bami pohotově jest a žádá, aby předce mezováno bylo a dále na psaní paní Anežky aby odkládáno nebylo. Než chtí-li vyslaní paní Anežky na místě paní státi a co ukazovati, to buď; pak-li nestane, že paní Zygonia žádá podle zřízení zemského za stané právo. Zase od vyslaných paní Anežky mluveno, že oni mimo toto psaní žádného dalšího poručení ode paní nemají, aby se več dávati měli; než za to žádají, aby paní při týmž psaní a žádosti své zůstavena byla. Kdež pak po přísaze konšel s strany paní Zygony a zasazení soudu od pana Jaroslava, purkhrabie z Donína a na Lemberce, jest mluveno, poněvadž jest pán tomu srozuměl, že by paní Zygonia pana purkrabí vyžádala k mezování na tyto grunty, kterýchž on se paní Anežkú Kurcbachovú manželkú svú na tento čas v držení jest, dal se jest taky tu najíti a k tomu se ohlašuje a to oznamuje, že paní man- želka jeho i on takové grunty drží, ješto, poněvadž o ně od žádného obesláni ne- jsou, že za to žádá, aby dopuštěno nebylo o ně mezovati, aby tudy jemu jeho grunty a manželky jeho bez jeho vědomí odcizeny nebyly; neb kdyby o tom byl prve věděl, byl by to dostatečně vajpovědí panskou pokázal, že ty grunty sou manželky jeho a těch že již od mnoha let v užívání a držení jest, ješto se v takových příčinách ne k ji- nému, ale k držiteli gruntův hleděti má. Na to vajpověď mezní mezi Albrechtem Čiplú a Divišem Malovcem o k tomu věc podobnú čísti dal,1) podle toho za opa- tření žádaje. 14*

Strana 108
108 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Proti tomu zase mluveno, že paní Zygonia se panem Jaroslavem žádného obeslání a žádné pře nemá, než se paní Anežkú hrabínku toliko, a protož se paní nezdá se panem Jaroslavem v jaké odpory dávati. Ale poněvadž paní Anežka podle obeslání na mezech nestojí, že žádají pan Zykmund Berka i on Jiřík bakalář ja- kožto poručníci podle práva a zřízení zemského za právo stané. A bude-li pan Ja- roslav potom chtíti oč ku paní Anežce hleděti, že by jemu na škodu svým nestáním co obmeškala, toho bude míti vůli, ješto kdyby paní Anežka podle obeslání byla stála a před soudem zahájeným příčiny oznámila, proč by mezovati povinna býti neměla, byl by se pan purkrabie v tom nezmejlil, ale spravedlivě zachoval tak, že by se žádné straně nic neublížilo; ale když nestojí, že paní Zygonia meze své uká- zati chce a obvésti, pokudž meze od její vsi Žibřidova jdou, a podle toho že za stané právo žádá. Kdež po přísaze a zapsání svědkův podle práva mezního svědkové paní Zy- gony začavše vésti od hrobu, ukazujíc na jabloň pod hrobem pravíce, že ten úhel, kdež jabloň stojí, dělí troje grunty totiž Vartmberské, Děvínské a Lemberské, což po pravé ruce, to že k Děvínu ke vsi Žibřidovu, a po levé, k Lemberku ke vsi Jon- storfu náleží; toho dokládajíc, že lidé z Jonstorfu přes tuto mez dále se nepotahují, nébrž těm mezem místo že by dali, ale vrchnost že přes meze v les tento sahati jim chce, ješto ten les k Žibřidovu náleží, a díly jich sedlští od jich dvorův předce až k této mezi jdou; pak k kterému dvoru který díl náleží, ten by také pořádně svými mezemi ukázati chtěli. I šli tou mezí před se až k silnici, kteráž k Jablonné běží, na hráz rybničnú, tou hrází až k skále, na níž kříž vysekaný a kuše, ukazujíc pod hrází luk nemálo pravíc, že ty louky sou Lemberští sobě, když pusto bylo a žádný jim nebránil, vyklučili a jich až posavad užívají, ale že k Děvínu náležejí. Odtad šli skalou nahoru vrchem, nechavše po levé ruce starého čihadla, dovedli úřad opět k skále, na níž kříž vytesaný. I šli strání nahoru, pustivše se dolův přes důl opět k skále s křížem nad rybníkem pode vsí Jonstorfem, ukazujíc přes chobot té- hož rybníka na druhú stranu k Březí, i obšedše rybník na druhú stranu šli straní opět k skále s křížem, vždy v tom oznamujíc, kterého sedláka z Žibřidova který díl jest, a pravíc, že již dále o mezech jistotně nevědí, ač ještě dále by měli jíti; ale že tam dále jsou meze mezi Šarbachovem a Žibřidovym, o něž rozepře nemají, pra- více, že kudy jsou vedli a ukazovali, že jsou to pravé meze a mezníci, kteréž dělí grunty Žibřidovské od gruntův Jonsdorfských, žádajíce při nich zůstaveni býti. Kdež pak poručníci paní Zygonie též jsú žádali, jakž i prvé, podle takového obvedení a mezí ukazování, poněvadž paní Anežka jsúc na meze obeslána nestojí, za právo stané. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými strany paní Zygony vyslyšavše tu při, připsání paní Anežky, ohlášení pana

Strana 109
z roku 1549. 109 Jaroslava purkrabí z Donína na místě paní Anežky Kurcbachový manželky své, svě- domí a vedení svědkův, stání i nestání, toho všeho s pilností pováživše a vzav na- učení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž ona paní Anežka hrabínka z Helfnštajna, jsúci na meze a hranice v vobe- slání jmenované podle práva a zřízení zemského k jistému dni obeslána, i nestála, ani na místě svým s mocí neposlala, přiznavši se připsáním svým, že těch gruntův u věně svým a do živnosti své v držení jest: i z té příčiny dává se jí paní Zy- gonii hrabínce původu podle obeslání a obvedení jejího svědky přísežnými o též meze a hranice za právo stané. Než což se paní Anežky z Kurcpachu, manželky pana Jaroslava purkrabí z Donína, dotýče, bude-li ona chtíti k komu oč pořadem práva hleděti tu kdež náleží, právo se jí nezavírá.) Dala památné. Actum f. III post Petri et Pauli anno 45. — 1545 f. IIII. die Kyliani [8. července] vyšla relací vo škody.3) Konšelé s strany paní Zygony původa i svědkové. Konšelé: Martin zámečník, Ondřej krajčí, z Bělé; Jan Liška, Šimon krajčí, z Lippého; Jan kolář, Martin Hu- báčkův, z Dubu. Svědkové: Boes Jíra, Mots Raychl, Vít Borůvka, z Outěchovic; Martin Bynar, Hans rychtář, z Břevnišť; Pavel Helišar, Michal Štrav, Michal Hene, Martin Šafar, Tomas Kernchen, Mats Hedrych, Blažek Labe, Hans Hergesel, Adam Zynlar, Mats Štrav, Mertn Šellar, Hans Andres, Jakob Vojnar. 1) Zde č. 19. — 2) Viz níže č. 42. — 3) V Registrech škodních čili v Registrech útokův ze škod útratních a nákladních soudu škodního z let 1545—1547 (archiv musejní č. 122) jest na listu B. 8 následující zápis: Zygonia Šlikovna z Holejče hrabínka z Pasaunu a s Lokte žádala listu ze škod útratních a nákladních na Anežku hrabínku z Helfnštejna na Stolinkách z 100 kop gr. č. po právu staném na mezech po vedení pur- krabie Hradu Pražského daným. Actum sabbato post Divisionem appostolorum [18. července] 1545. 37. 1545 d. 1. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi šesti bratry purkrabími z Donína na Grabšteině a Anežkou Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce o hranice mezi lesy za vsemi Jitrovou a Rynolticemi ležícími tak, že dává většinou za právo bratrům z Donína dle obvedení svědků jejich a z části úřad sám meze mezi stranami určiti má. [List 105—108.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Albrechtem, panem Janem, panem Jaroslavem, panem Václavem, panem Frydrychem a panem Krystofem bratřími purkhraby z Donína a na Grabštajně s jedné a urozenú paní paní Anežkú z Kurcpachu a na Lemberce, jakožto držitelkyní téhož panství Lemberskýho, s strany druhé, a to o meze a hranice mezi lesy za vsí Jiterovým jinak Pangrací k zámku Grabštajnu a mezi lesy za vsí Rejnolticí k zámku Lemberku příslušející, kdež pak svědkové pánův bratří z Donína přivedše úřad k kamenu řečenému Šlosštejn oznamujíc, že týž kámen dělí troje grunty totiž Grabštajnské, Lemberské a Jablonské tak, což leží po levé ruce, to k Grabštejnu, a po pravý dolův, k Lemberku že náleží;

Strana 110
110 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského i šli od toho kamene cestou dolův ukazujíc od jednoho buku k druhému i v dubích kříže staré a lízy zarostlé pravíce je býti hranicemi až k hrobu, od hrobu až k studénce. Odtad šli pustou cestou k vrchu přes borovnici řečenú Hochhajd, odtad dolův přes cestu pustou, kteráž běží na silnici Grabštajnskú, odtad dále nahoru pod Malej Vels až k silnici, kteráž běží z Rejnholtic do Žitavy, k Černé Louži jmenujíc ji Švarc Fyce, ukazujíc mezi tím mnoho dubův, jedlí, obhořalú borovici s křížmi a s lízami a pravíce, že, pokudž jsou vedli od toho Šlosštejnu až k studénce a Černé Louži, že jsou to pravé hranice, že o tom od starých lidí jsou slajchali, že to k Grab- štajnu spravedlivě náleží. Dále pak od té Černé Louže šli lesem maní k Jiterovu pravíc, že kudy jdou, že jest to mez mezi dědinami Jiterovskými a Rejnholtickými, ukazujíc záhony, že by se při též mezi vřezovaly. I šli přes loučku na cestu, odtad mezí, potom mimo ploty Jiterovské lukami k skále, pak nahoru k borovici hraniční, kteréž strana odporná místo dala. A při tom i při počátku vedení Jan Lungvic a Jakub z Klenče, jakožto po- ručníci paní Anežky obeslané, těm všem mezem a tomu všemu ukazování otpírali pravíce, ač ten Šlosštejn hranicí jest, však proti němu po levé ruce v té léči k Lem- berku jsou na zvěř honili a tu líčeli bez překážky; a k Lemberku vždycky náleželo; a na kteréž se lízy táhnou, že to praví křížové nejsou, ale nedávno někdo, jsúci na lově, voštípem i jinak to jsou vyryli a naťali. Tolikéž před Černou Louží, nedošedše jí, vedli jsou přes záhony, což mezí býti nemůž; ale ty dědiny že k Rejnholticím náležejí. Též také, kdež maní k Jiterovu vedli, že žádných mezí tu není, a sami svědkové nevěděli jsou kde a jak vésti, nevědúc o žádných mezech, a lidé z Rajn- holtic přes ty meze k svajm gruntům těch pasek travou, senem i setím obilí jsou užívali a užívají podnes, z čehož znáti, že k Jiterovu náležeti nemůž. Dále též, kdež jsou se někteří Jiterovští vystavěli, dokudž osazeno nebylo, vždycky těch luk, kdež obec již jest, k Lemberku jsou užívali a mejto z nich na Lemberk dávali. Než což se poslední, na borovici, hranice dotýče, té že místo dávají, že dělí grunty Jiterovské od gruntův Rejnholtických. I vedli svědkové paní Anežky zase, počnúc od té borovice dolův k skále, na níž kříž s nějakým erbem vysekaný jest, pravíce, že tudy pravé meze a mezníci jdou. I šli až do vsi Jiterova nad chalupu Kroužovu a mluvíce, že před 40ti lety až podtad z luk, s kteréž nyní obec udělána, nad Lemberk hajní majta jsou nosili, a pod tou lípou mnoho sudů piva Lemberští, když na pouť lidé chodili, jsou vyšenkovali; žádný jim v tom nepřekážel. Kdež pak na zajtří vedli skrze ves Jiterov patrnou mezí, kteráž dělí Králuov grunt neb rolí od gruntu Švarcpachového, pravíce, že ta mez jest pravá hranice, kteráž dělí grunty Lemberské od gruntův Grabštajnských, a že i těch sedm člověkův

Strana 111
z roku 1545. 111 po levé ruce dolův k Lemberku ke vsi Rejnholticím náležejí. Na to svědkové pánův z Donína pověděli, že oni nevědí, jest-li to pravá hranice či nic, než oni to mají za mez mezi těmi dvěma grunty, a že jsou i těch sedm člověkův pánův Grabštajnských a jich že v užívání a držení jsou a poplatky jim dávají. Dále jsou tou mezí skrze hájek březový šli až na cestu, kteráž k Žitavě běží, ukazujíc kamení s křížmi pravíce je býti mezníky. Ale lidé pánův z Donína pravili, že jsou to kamení sami vsázeli na své meze. I šli až k staré pusté cestě nedaleko od silnice Žitavské a tou starou cestou lesem maní mezi dvě skály až na cestu travní, kterouž na zvěř líčeli, hnuvše se k veliké léči pravíce, že jsou tu léč klidili, z ní i mejto na Lemberk nosili. Ale svědkové pánův z Donína otpírali tomu pravíc, že starý pán z Donína nějakému Grynvaldu ten les pronajal, aby v něm kuny lapal a na Grabštajn nosil. Odtad šli až na cestu, kdež slove Lemhy, ukazujíc v suchém dřevě nějaký kříž; pak tou cestou šli předce až k kamenu, kterýž na cestě pod horou Velikým Velsem leží, pravíc, což je koli po levé ruce, že k Lemberku, a po pravé, k Grabštajnu náleží. Z té cesty šli k vrchu na horu Veliký Vels, přes tu horu pra- více, což visí na levú ruku, to k Lemberku, a na pravú ruku, k Grabštajnu tak, když déšť z hůry prší, na kterú stranu a odkud dolův voda teče, že podtud hora k tomu panství náleží a vrch že dělí. I jdouce vrchem přišli k dolu, kdež železné rudy do- bývají, pravíce, že jest pan Ilburk bránil pánům Grabštajnským tu rudy dobývati, ale páni Grabštajnští tomu otpírali pravíc, že jsou toho dolu vždycky užívali, když jim potřeba kázala. Odtad šli až k cestě, kteráž z Žitavy do lesuo pod Vels běží, pravíce, že jsou v tom lese Žitavským bednářům dříví prodávali a mejto na Lemberk nosili. Ale svědkové Grabštajnští pravili, že jsou oni též prkna k stolům do Žitavy tu prodávali a dělati dopustili. Odtad vedli na horu, jmenujíc ji Buková hora; tu svědkové Grabštajnští též pravili, že ta hora slove Krykholc, a Buková hora že doleji leží. Dále vedli k první, potom i k druhé jámě na zvěř udělaný pravíc, že pan Ilburk pánu kázal ty jámy zabořiti a nedal jich užívati pánům Grabštajnským, a v jedné že jest pan Ilburk železné rudy hledal. Proti tomu zase Grabštajnští pravili že jsou těch jam užívali a panu Ilburkovi nedali tu rudy dobývati, ale jemu toho bránili. I šli až k tomu kamenu řečenému Šlosštajn pravíce, že ten kámen troje grunty dělí a jest pravý hraničný kámen, toho dokládajíc, pokudž jsou koli vedli a ukazovali, že jsou toho za hájemství svého podtud užívali a les prodávali, na Lemberk mejto nosili bez překážky, a to lipí že jsou Jiterovští od nich kupovali a na Lemberk majto dávali, a v těch místech že jsou páni Lemberští až potad na zvěř honili. Než od té chvíle, jak sou se v Jiterově ti lidé vystavěli, když o meze různice byla, majíce s obúv stran v dobré míře strany užívání až do rozeznání státi, mohli jsou Grabštajnští v to sa- hati, ale bez vědomí pánův Lemberských. Kdež takovému vedení svědkové Grabštajnští

Strana 112
112 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského místa nedavše otpírali pravíc, že jsou na svým vedení žádných mezí, ani mezníkův ne- ukázali, ale maní jsou vedli tu, kdež žádných mezí není. Kdež po zasazení soudu zahájeného od pánův bratří z Donína mluveno: po- něvadž svědkové jich ukázali jsou na svém vedení meze pořádné a mezníky, obvedše pokudž k Grabštajnu náleží, a strana odporná žádných mezníkův, ani mezí proti tomu jest neukázala, že podle téhož obvedení za opatření spravedlivé žádají. Při tom i svě- domí čtena a podle toho mluveno, že se to i svědomím dostatečně pokazuje, pokudž jsou vedli, že jsou to spravedliví meze a mezníci, žádajíce při tom zůstaveni býti. Tolikéž i na místě paní Anežky žádáno, což by jí paní v těch gruntech spra- vedlivě náleželo, aby se to rozvážilo, tak aby paní spravedlivě opatřena byla, že se v tom úřadu k spravedlivému opatření poroučí, ale těm svědkům pánův bratří z Donína, poněvadž nic jiného než slyšenú řeč svědčí, místa nedává. Davše svědky své čísti při tom mluvíc, že tak, jakž jsou na vedení svým meze ukazovali, že to i seznávají, ne slyšenú řeč, ale čehož jsou se sami rukama svýma jsouce na to hajní usazení do- týkali, že toho k Lemberku vždycky užíváno bylo, žádajíce, aby při tom paní, což jí náleží, zůstavena byla. Zase proti tomu mluveno, kdež někteří svědkové svědčí o lípě a jiných věcech, toho že jsou na vedení svým nic neukázali, než velmi nepořádně vedli, neukázavše žádných mezí, ani mezníkův, a nesrovnávají se sami v sobě v svým svědomí pravíce, že jsou toho užívali, ješto těch lidí a gruntův páni Grabštajnští od mnoho let v držení a užívání jsou; ač toho, kdež se ven z lesu vedlo a co se lidí a gruntův dotýče, úřad súditi nebude, než toliko o meze v lesích; a také ti lidé s povolením pána Grabštajnského jsou se vystavěli; poroučejíc se v tom k spravedlivému opatření. Zase mluveno, že na místě paní žádají, aby o všecko se konec spravedlivý stal, poněvadž na onen čas, když o ty meze rozepře byla, byly jsou puštiny, a již se lidé tu zosazovali, aby se vědělo kde a komu náležejí. Však v tom ve všem poroučejí se úřadu k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic atd., purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše tu všicku při, svědomí, vedení a ukazování a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vy- povídají: Poněvadž jsou svědkové pánův bratří z Donína svědomím svým i také jistými mezemi a znameními starých křížův hraničných a liz to dostatečně pokázali a provedli, že od kamene řečeného Šlosštejn dolův až k hrobu, kdež jsou svědkové přísahali, že ti lesové, kteříž leží po levé ruce, k Grabštajnu náležejí, a od hrobu k studénce a od studénky až do porostliny, kdež někdy dědiny voraný byly z té strany Černé louže, že též, což po levé ruce jest, k Grabštajnu, a což po pravé ruce, k Lemberku že náleží; a svědkové paní Anežky z Kurcpachu toho jsou podle práva

Strana 113
z roku 1545. 113 ničímž neodvedli, aby to pravé meze a hranice nebyly, anebo aby mezi kým jiným též hranice byly, nežli mezi grunty Grabštajnskými a grunty Lemberskými, ani také sami na vedení svém žádných jiných jistých mezí, hranic ani znamení jsú nepokázali, než maní lesem jsú vedli: i z té příčiny dává se jim pánům bratřím z Donína pů- vodům podle jich obvedení za právo tak, že se při týchž mezech a hranicech zůstavují nyní a na časy budúcí a věčné. Než, kdež jsou svědkové pánův bratří z Donína přes porostliny lesem, kdež někdy dědiny voraný byly, až ke vsi Jiterovu vedli, kteréžto porostliny těch dědin mezemi svými s grunty Jiterovskými s grunty Rejnholtickými se stajkají, poněvadž jsú obojích stran svědkové žádných jistých mezí ani mezníkův nepokázali: i z té příčiny ta se věc v moci úřadu zůstavuje tak, pokudž úřad mezi těmi již jmenovanými vsemi meze ukáže a je rozdělí, tak toho aby jedna každá strana pokojně užívala bez pře- kážky druhé strany nyní, na časy budúcí a věčné. Kdež pak dále svědkové pánův bratří z Donína úřad jsou vedli mimo ves Jiterov nahoru lukami až k skále a k poslední hranici, kteréž od strany odporné místo dáno, poněvadž jsou meze a mezníky, též i užívání pokojné dostatečně pokázali, ješto o též meze mezi lidmi pánův bratří z Donína z Jiterova a lidmi paní Anežky z Rajnholtic žádného otporu není: i z té příčiny se oni páni bratří z Donína při týchž mezech a obvedení svědkův jich zůstavují a dává se jim za právo. Dali památné. A škody nákladní a outratní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Actum f. IIII. post Petri et Pauli apostolorum a. 1545. Konšelé pánův bratří z Donína: Jiřík Bartošův, Jan bakalář, Jan Hranek, z Turnova; Jiřík Pěkný, Martin zámečník, Ondřej krajčí, z Bělé. Řečník: Jan písař z Bělé. Konšelé paní Anežky z Kurcpachu: Augustin krajčí, Voldřich Koutský, z Litoměřic; Michal sladovník, Vaněk bečvář, z Roudnice; Jan krajčí, Jaroš soukeník, z Oušťku. Svědkové p. bratří z Donína: Jakob Nyznar, Hanuš myslivec, Mats Lang, z Hrádku; Beneš Kracík, Petr Hauswald, z Jiterova; Mertn Švetnar z Ketmi; Vench Klejne z Donys; Hans Jan, Jakub Krouza, z Jiterova. Svědkové p. Anežky z Kurcpachu: Hanuš Nostvic z Nostvic; Zykmund Rymar z Jablonce; Vít Vojnar z Rokytnice; Michal Pecha z Markvartic; Donát Švertnar, Martin Nejman, z Lemberku; Vojtěch Kubka z Suché; Petr Zeyffart z Markvartic; Brozius Hampl z Židovic; Valtyn havíř z Jonstorfu; Hans Proles z Markvartic; Šalomon z Suché; Dlouhej Andres, Vencl Pejsar, z Markvartic; Kristof Lindnar z Rejnholtic. Archiv Český XXX. 15

Strana 114
114 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 38. 1545 d. 2. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi šesti bratry purkrabími z Donína na Grabšteině a čtyřmi bratry z Bibršteina na Fridlandě o hranice vsi Machendorfu tak, že dává za právo pánům z Donína dle obvedení svědků jejich při dřívějším vejchoze za někdy Jáchyma z Bibršteina. [List 100—105./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Albrechtem, panem Janem, panem Jaroslavem, panem Václavem, panem Frydrychem a panem Krystofem bra- třími vlastními a nedílnými purkrabí z Donína a na Grabštajně s jedné a urozenými pány panem Janem, panem Jeronymem, panem Krystofem a panem Zykmundem bratřími vlastními z Bibrštajna a na Frýdlantě atd. strany druhé o meze a hranice u vsi Machn- dorfu, o kteréž jsou tíž bratří z Donína s někdy panem Joachymem z Bibrštajna činiti měli a na ně předešle purkrabí Hradu Pražského vedli, kdež pak oboje strany davše sobě též předešlé vedení a mezí ukazování, tudíž i pře líčení přečísti, kteréž slovo od slova zní takto: Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Albrechtem, panem Janem, panem Jaroslavem, panem Václavem, panem Frydrychem a panem Krystofem bra- třími vlastními a nedílnými purkrabí z Donína a na Grabštajně s jedné a panem Joa- chymem z Bibrštajna1) a na Frýdlantě strany druhé o postoupení vsi Machndorfu, tu kdež JMt páni a vladyky s plného soudu zemského vajpovědí svou rozkaz uči- niti jsou ráčili, poněvadž jsou se strany o to snésti a srovnati nemohly a sobě v tom na otporu byly, což by k té vsi Machndorfu gruntův náleželo, aby strany na ty grunty a meze purkrabí Hradu Pražského vedli atd., tak jakž táž vajpověď a rozkaz JMtí pánův plněji svědčí: tu svědkové pánův bratří z Donína původův začavše vésti nad hrobem od potoku řečeného Ryrfflos pravíce, že ten potok počnúc od řeky Nisy, pokudž nahoru do hor jde a se začíná, dělí grunty Machndorfské od gruntův páně Joachymových k Rozntálu a k Rychberku náležících; čemuž svědkové pana Joachyma z Bibrštajna odpírajíc pravili, že ten potok dělí Rozntál a Rychberk od gruntův Svárovských, k Hamrštajnu od nějakého Haléře odkázaných, divíce se tomu, že páni Grabštajnští na jeho pana Joachyma grunty dědičné se vedou a potahují. Dále vedli skrze pustú ves řečenú Bertlsdorf jinak Vostašov pravíce, což té vsi s této strany potoku jest, že to k Machndorfu náleží. Přišedše nahoru, kdež se tok téhož potoku začíná, i šli před se vrchem pod horú Ještědrem k jedli jedné, na kteréž dva kříže vysekaná a zarostlá, potom i k druhé jedli též s jedním křížem až k skále, pravíce to mezníky pravé býti, že ta skála dělí hory Machnsdorfské [sic] od hor Lemberských paní Ilburkový, mluvíc, pokudž jsou vedli, že po levé ruce všecko náleží k Rych- berku až po tu skálu, a od skály k Lemberku, a což po pravé ruce, vše k Machndorfu. Čemuž všemu od strany otporné jest odepříno, pravíc, že ta pustá ves Bertlsdorf vždycky k Rychberskýmu panství jest náležela a ještě i druhá pustá ves

Strana 115
z roku 1545. 115 málo dále že jest; a ty kříže vysekaný že nejsou praví mezníci, a že jest je dělal nějaký Paul Butchen o své újmě na ublížení hor a gruntův pánův z Bibrštajna, ješto žádný z lidí při tom jest nebyl. Než což se skály dotýče, té místo dávají, že dělí grunty nebo hory Lemberské od gruntův páně Joachymových, k Hamrštajnu od Haléře odkázaných, a odtad že meze jdou dolův k potůčku, kdež huť, v níž vitro- lium se vaří, postavena jest, kterýžto potůček padá do potoku běžícího z Holndr- gruntu, kterýž jmenují Kaltpach, a někteří Rokytnice neb Ukršpach. Odtad ten potok padá do řeky Nisy a dělí Hamrštajnské hory od Lemberských. Ale páni Grabštajnští pravili, že ten potůček od huti tekúcí až do potoku z Holndrgruntu dělí grunty jich z Machndorfu od Lemberských, a tu naproti přes cestu že jsou jich hory k Grabštajnu náležící řečené Dyrhauf; tu že již žádných mezí v jich gruntích není, ale všecko po pravé ruce k Machndorfu a po levé k Lem- berku a k Grabštajnu že náležejí. Nazajtří pak páni bratří z Donína, jdouce skrze Machndorf k zámku Hamr- štajnu, ukazujíc a pravíc, že k témuž zámku nic více nenáleží než toliko sama ta zahrada a pokudž z střech kape; ale k Grabštajnu i k Machndorfu s obuo stran řeky náleží, ukazujíc i městiště někdy sedlských dvorův s druhé strany řeky, k kte- rýmž ty dědiny a dílové sedlští, kteréž na tento čas pán k Hamrštajnu užívá a z nich dvůr poplužní udělati dal, náleželi. Čemuž od pana z Bibrštajna odepříno není, aby to sedlští dílové neměli býti, ale že jsou od starodávna vždycky k Hamrštajnu náleželi a náležejí. Dovedše úřad málo vajše k nějakému kopci, okolo něhož příkop obhlubní jest a s druhé strany rybník pustý, pravíc, že jest tu tvrz Haléřova byla, na níž nějaký pan Haléř seděl nemaje než jediného člověka k ní; a ty všecky hory, kteréž páni Grabštajnští obvedli, jeho Haléřovy jsou byly; a po smrti své týž Haléř tu tvrz i ty hory k Hamrštajnu jest odkázal a od té chvíle k Hamrštajnu náležejí, a ne jinam, a Hamrštajn i s Rychberkem, což k němu náleží, že jest manství k Frydlantu. Ale páni Grabštajnští tomu místa nedavše pravíc, že ten kopec nebo tvrz jest pravý Machndorf a tak slove, a k též tvrzi Machndorf že ta ves Machndorf se vším tím příslušenstvím, jak jest obvedeno, náleží. Zase svědkové pána z Bibrštajna, jdúce na druhú stranu řeky, vedli úřad na- horu před zámek, kdež šije s Kuprberku k zámku jde, na plac, kterýž slove te- sárna, kdež dříví skládají, ukazujíc upřímo dolův jako by rokle byla k Nisi řece, pravíc, že s té strany ta rokle k Nisi řece a řeka dolův až k potoku, kterýž z Holndrgruntu do Nisy padá, a potok nahoru k huti vitroliový a potom dále ty meze, kteréž jsou včera páni Grabštajnští ukazovali, že jsou pravé meze, kteréž dělí zde napřed hory a grunty pánův Grabštajnských a tam vajše grunty paní Ilburkové od hor a gruntův Hamrštajnských; a sem s druhé strany zámku k Machndorfu jdouce, 15*

Strana 116
116 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského že cesta, kteráž jde do Machndorfu, dělí a jest pravá mez tak, což jest po levé ruce, jako Kuprberk, to že sluši k Grabštajnu, a po pravé ruce, k Hamrštajnu. I šli tou cestou nahoru až k jabloni pod cestou nedošedše mostku pravíc, že se od té ja- bloně začínají grunty k Machndorfu příslušející tak, což jest z té strany řeky Nisy, to že k Machndorfu a s oný strany, k Hamrštajnu ke vsi Svárovu jinak Švore že náleží, a řeka Nisa že dělí. I vedli předce tou vsí nahoru ukazujíc městiště, kdež někdy pravá rychta Machndorfská byla; kteréžto rychtě že jest pravá, svědkové pánův Grabštajnských místo dali. I dovedli úřad až k maličkému potůčku pod rychtou v Svárově jinak Švore, na kteréž rychtě nyní Nykl Haynczl sedí, pravíc, že až podtud ke vsi Machndorfu náleží a ty meze, kteréž týž rychtář s sousedem svým z Machndorfu, má počnúc od řeky Nisy až k Chrastavským končinám, dělí Machndorf od Svárova nebo Švoru; a to až podtud že jest pan Joachym z Bibr- štajna podle vajpovědi JMtí pánův pánům Grabštajnským postúpiti chtěl a postu- poval; ale od něho to přijato není pravíc, což jest vajše z té strany řeky, též i s druhé strany dolův k Hamrštajnu i s dvorem, všecko to že k Rychberku nebo k Hamr- štajnu náleží a Švore slove, žádaje při tom zůstaven býti. Proti tomu svědkové pánův Grabštajnských pravili, že těm mezem pod rychtou Svárovskú místo dávají, a tu že se Svárov pravý začíná z té strany řeky Nisy a že jest toliko sedm člověků, kteříž k Svárovu náležejí; než aby s druhé strany řeky též Svárov slouti mělo, tomu otpírají; ale vždycky že jest sloulo Machndorf odtud nahoru, až do potoku řečený Ryrfflos tu, kdež do řeky Nisy padá, a odtud počnúc až pokudž jsou včera obvedli; a toho že jim pan Joachym postúpiti se zbraňuje; žádajíce též při svém obvedení zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního osazeného od pánův bratří z Donína čteni jsou svědkové. Při tom mluveno, že se z těch svědkův to nalézá, že, pokudž jsou vedli z ony strany Nisy až zase na tuto stranu Nisy do potoku tohoto Ryrfflosu, jedna ves a jedna zástava jest a Machndorf slove; ale pan Jáchym z Bibrštajna znajíc, že to po vajpovědi panské postúpiti má, přezděl jest tomu z této strany Nisy najprv též i při postupování Rozntal a nyní naopak přezděl tomu Švore, ješto za prvnějších let nikda nebylo jináče jmenováno nežli Machndorf; což svědkové slyševše to od svých předkův seznávají, že to všecko až po ten potok Ryrfflos k Machndorfu náleží; tolikéž že k Hamrštajnu nic více nenáleží, než pokudž krůpěje s zámku s střech padají, a nějaká zelní zahrada. Jakož pak na vedení pořádné meze, potok, mezníci, kříže na dříví jsou ukazovány a ještě by i více mezníkův se bylo ukázalo, kteříž grunty Machndorfské od jiných gruntův dělí, ale když jim strana otporná místo dala, nebylo potřebí tam vésti. Dále i vajpověď z soudu zemského o vajplatu též vsi Machndorfu ukázali, pravíce, že se vajpověd na to vztahuje, aby Machndorf bez všech prostředkuo postoupen byl, ješto předešlí držitelovi na to XC kop

Strana 117
z roku 1545. 117 gr. č. jsou půjčovali a v Xtc kopách gr. č. bývalo zastavováno, s čehož znáti, že jest tak malá věc nemusela býti, jakž strana otporná praví a ukazuje. Při tom druhou i třetí vajpověď po zatčení o postoupení téhož Machndorfu učiněné čísti dali a mluvíce, že se z poslední vajpovědi nachází, jakou jest obranu pan Joachym toho nepostoupení měl, neklada žádné příčiny, aby se páni z Donína nač vajše potahovali, anebo čeho více žádali, nežli což k Machndorfu od starodávna náleží, žádajíce, poněvadž jsou meze pořádné vedením i lidským svědomím ukázány, při tom zachováni býti. A nad to k stvrzení svědomí svědkův, že pravdu svědčí i o půl vsi Bertlstorfu, ukázán jest list smlúvčí mezi někdy pány z Bibrštajna a pány Grabštajnskými na zástavu vsi Machndorfu se vztahující, při tom žádajíce, poněvadž Urban Millar neklade hand- feštního listu tak, jakž pan Joachym z něho jest pohnán, než toliko nějakú ceduli posélací o pokutu, za opatření. Proti tomu od pana Joachyma mluveno, že jest se pan Jáchym nenadál, aby naň to přijíti mělo, aby se páni Grabštajnští na jeho vlastní grunty vésti měli, protož že žádá, aby úřad na jeho vlastní grunty a ublížení jeho spravedlnosti nálezu nečinil; dále dokládaje, že těm svědkům a jich svědomí místa nedává, poněvadž slyšenú věc svědčí, ješto ves Machndorf sama v sobě obmezena jest tak, jakž jest to obvedeno i svědomím provedeno leží. A tu jest pan Joachym postúpiti chtěl jinač jí nepře- zdívajíc. Nato přípis svědomí těch dobrých lidí, kteříž jsou k tomu postupování vysláni byli, pokázal, též i revers listu smluvního, v kterémž se nachází, že ta ves Svárov nebo Švore Dachcovi na Hamrštajně zastavena pod léno byla, načež jsou páni z Bibrštajna i léna od JMKské přijímali a toho po týmž Dachcovi vždycky v držení byli. Davše svědomí čísti pravíc, že se to provozuje, že té vsi z této strany řeky Švore říkají, a ne Machndorf, což jeho páně Jáchymovi vlastní gruntové jsou, žádaje při tom zůstaven býti. A což se listu handfeštního Urban Millarovi daného dotýče, pravil pan Jan z Bibrštajna, že o tom neví, aby mu jaký list dal; však to, což týž člověk má, to klade, nejsa již dále žádnou pokutou, poněvadž ho staví, povinen. Dále přípis majestátu, též i potvrzení JMKské na všecka panství pánův z Bibrštajna svědčící, v kterýchž se i ta ves Švore nachází, na kterúž jsou vždycky léna přijímali, pokázal, a toho dokládajíc, že nějaký Haléř, jsa manem k Hamrštajnu, po smrti své všecky ty hory, na kteréž se páni Grabštajnští potahují, k Hamrštajnu odkázal, a Hamrštajn i s Rychberkem že pod léno k Frydlantu jest náleželo. Zase proti tomu mluveno, že se tomu porozumívá, že by pan Jáchym chtěl na soudu mezním, oč by mu se zdálo, přestati, a oč by mu se nezdálo, nic; ale poněvadž se mezí dotýče, kteréž jsou pořádně ukázány, bude se úřad dobře v tom věděti jak spravedlivě zachovati, a pravě, že tito svědkové páně Joachimovi ke škodě nejsou, neb o žádných meznících a mezích nic nesvědčí, kteréž by byly mezi Machn- dorfem a grunty páně z Bibrštajna, ač o vsi Švore svědčí, kteráž s druhé strany

Strana 118
118 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského řeky leží, ale s této strany aby Švore sloula, toho není; neb pan Jáchym, jsa toho všeho v držení, mohl jest tomu přezdieti, jak se mu líbilo, a tak jsou to sedláci jmenovali, kdo by mu toho bránil. Jakož i dnes, když bylo vedeno k nějakému kopci, pusté tvrzi, nevěděli a nevědí svědkové páně Joachymovi, jak jsou ty tvrzi říkali, ješto to pravý Machndorf jest; žádajíc, poněvadž o tu ves Machndorf rozsudek jest, a to jsou provedli, pokudž k té vsi dědin a gruntův jest, v tom za opatření. Co se majestátu a potvrzení JMKské dotýče, ač se toliko přípis majestátu ukazuje, však na to, což pánův z Bibrštajna vlastního jest, mohl jest JMKská dobře potvrzení dáti, než na cizí vsi k ujmě těch, kdož k nim spravedlnost mají, nemohl. A kdež se mluví, že by nějaký Haléř ty hory k Hamrštajnu odkázati měl, poněvadž se to ani dskami dvorskými ani žádnými listy neukazuje, aby to tak bylo, že ta řeč místa míti nemůž. Dále list handfeštní mlynáři v Machndorfu daný též i svědomí o Haléřovi pokázáno, a pravíc, že se to provozuje, že ten Haléř nic svého jest neměl, než Machndorf toliko spravoval k ruce pánům Grabštajnským a tu v Machndorfu bydle, a tak že ta tvrz Machndorf slove; v tom ve všem k spravedlivému rozvážení se poroučejíc. Zase mluveno, že ten Haléř byl jest manem pánův z Bibrštajna a po smrti jeho statek jeho jako manský zase na pány z Bibrštajna s těmi horami připadl, a nebylo toho potřebí tím pořádkem, jakž se mluví, vykonávati, neb páni z Bibrštajna svých statkův v dvorských dskách zapsaných nemají, než mají je na listech lenních a majestátích královských. Při tom i list prodaje manství a vsi Wustunge pokázal pravíc, že starý pán Grabštajnský po těch po všech smlúvách tepruva pánům z Bi- brštajna to manství prodal, poroučejíc se v tom ve všem též k spravedlivému ro- zeznání. Tu po přečtení svrchu dotčeného pře líčení a vedení pan purkrabě s úřadem na stranách se dotazoval, chtí-li ještě mimo toto předešlé vedení co více ukazovati, anebo mluviti neb svědky vésti, že toho mají vůli, a to že slyšeti i na to pohleděti chtějí. Proti tomu od pánův bratří z Bibrštajna mluveno, že toho všeho při témž předešlém ukazování a pře vedení zůstavují, toliko to dokládají, co se lidí osedlých ve vsi Machndorfu dotýče, že se jim vidí, poněvadž se zástava na žádné lidi nevztahuje, ale byla tehdáž ves pustá, neosazená, že povinni nejsou těch lidí pánóm bratřím z Donína postupovati, ale ty lidi, poněvadž jsou jich dědiční, kterýmiž jsou tu ves osadili, sobě pozůstavují a v tom že žádají opatřeni býti. Zase proti tomu od pánův bratří z Donína mluveno, že též toho při předešlém vedení a ukazování zanechávají, než což se lidí dotýče, poněvadž na jich gruntích ve vsi Machndorfu jsú osedlí, že jim také tíž lidé náležejí a postoupeni i se vsí býti mají, neb jsou oni pánův z Bibrštajna za to nežádali, aby tu ves osaditi měli; že v tom též za opatření žádají.

Strana 119
z roku 1545. 119 Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše tu všicku při, svědomí, vedení svědkův, smlúvy, vejpisy z desk zemských, list zástavní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a majíc od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského o tom poručení, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž oni páni bratří z Donína původové to jsou svědky na vedení svém podle práva dostatečně provedli a pokázali, kudy jsou vedli, začavše vésti od Ryrfflosu až do pusté vsi Bertelstorfu a odtud k skále, kteréž jest od obojích stran svědkův místo dáno, že jest pravý hraničník, potom dolův mimo huť vitrolní a odtud k potoku řečenému Kaldubach, což se listem zástavním, na kterýž se nález panský o vajplatu vsi Machndorfu vztahuje, srovnává, a tím potokem až do řeky Nisy a potom až ke vsi Machndorfu, že jsou to pravé meze a hranice tak, což jest po pravé ruce, že to všecko ke vsi Machndorfu náleží, ješto svědkové pánův bratří z Bibrštajna vo žádných jistých mezech a hranicech, kteréž by Hamrštajn vod Machndorfu dělily, jsou neseznali ani jich neukázali, též také ani toho jsou neodvedli, aby jací jiní lesové mimo ty, kteréž jsú obvedeny k zámku Hamrštajnu zastaveni byli: i z těch příčin dává se jim pánuom bratřím z Donína za právo tak, že se při týchž mezech a hranicech a obvedení svým zů- stavují nyní a na budúcí časy. Dali památné. Actum f. V. Visitacionis Marie Elizabeth a. 1545. Konšelé pánův bratří z Donína: Martin zámečník, Jiřík švec, Ondřej krajčí, z Bělé; Jan bakalář, Jan Hrankův, Jiřík Pěkný, z Turnova. Jiřík Bartošův, řečník. Konšelé pana Jáchyma z Bibrštajna: Václav Řešák, Václav Vajvoda, Vít Přemrštil, Matěj postřihač, Ondřejc Lejtar, Ambrož sladovník, z Sobotky. Svědkové pánův bratří z Donína: pan Jan z Bibrštajna; Kristof Gerštorf z Gerštorfu ; Bartl Karelt, Antonius Hajnc, Jokof Otte, Hans Tuke, Tomas Rajchvald, Galles Tyle, Hans Helle, Mats Šnejder, Michel Drešer, Bartel Vetter, Lorenc Pyč, Andres Tejfl, Petr Veber, Paul Kuchnhajs, Jorge Bejer, Urban Martig, Valtn Tepper, Tomas Tejfl, Paul Drešer, z Chrastavy; Hans Jeger z Hrádku; Bastian Boetchen, Kuchn Bartl, Petr Tejfl, Jakub Černý, z Suchý; Mašek Hrb z Šimonovic, Jan Škoda z Javorníka, lidé pana Adama z Vartmberka; Bartl Kerber, Antoni Myllar, Balcar Zykmund, Pin Paul, Petr Šimon, Jorg Šubart, Urban Myllar, Bartl Zajdl, Hans Herman, Hans Lebar, Hans Zejfit, Linhart Cimrman, Hans Ungar, Endr Fetter, Petr Pejr, Gregor Ulrich, Nykl Hancle, Hans Švorcpach, Jakob Almar, Gregor Jeger, Jobst Špicperk, Moc Morch, Jiřík Jan, Vávra Lebeda, Duchkův Havel, Šimon Korejtko, Mertn Dresle, všickni lidé páně z Bibrštajna. Svědkové pana Joachyma z Bibrštajna: Hans Švarcpach, Jokof Almer, Greger Jeger, Bartl Ferber, Jokof Spicperk, Antonius Myllar, Balcer Simon, Paul Behem, Petr Šimon, Jorge Šubart, Urban Myllar, Vencl Behem, Nykl Hencl rychtář, z Švoru;

Strana 120
120 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Bartl Zejdl, Hans Herman, Hans Vebar, Hans Cejbit, Linhart Cimrman, Hans Ungar, Endr Fetter, Petr Brejer, Gregor Ulrich, Paul Drešar, z Machndorfu; Hans Cyner z Ruprštorfu; Vávra Lebeda, Jakob Tuček, Hans Ekart, Jakob Bryknar, Petr Šlezingar, Moc Flugel, Florian Pfol, Bartl Mylnar, Pirn Paul, Mats Plíška, Klein Albrecht, Michel Pek, z Rychnberka. 1) Jáchym z Bibrštajna zemřel r. 1523 a syn jeho Jáchym r. 1544; zde ovšem jest míněn tento Jáchym mladší. 39. 1545 d. 9. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Lickem z Ryzmburka na Borohrádku a Janem z Pernšteina na Pardubicích o hranice v lese řečeném U kruhů, aby purkrabí s konšely přísežnými les mezi strany rozdělil a vymezil. [List 111—113.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Janem Lickem z Rysumburka a na Boruhrádku původem s jedné a panem Janem z Pernštejna a na Pardubicích strany druhé o meze a hranice v lese řečeným U kruhuov, oč mezi nimi rozepře jest, tu svědkové pana Jana Licka původa začavše vésti od hrobu i šli cestou předce, ukazujíc místo porostlý po levé ruce pravíc, že jest tu louka někdy byla, kterúž i s těmi porostlými dědinami nějaký Duchoněc k Boruhrádku držal a s ní 2 gr. č. platil. Odtad šli až k dubu hraničnému velikému u cesty, mluvíc, že dále již rozepře není; než pokudž jsou vedli, že ta cesta dělí grunty páně Lickovy od gruntův páně z Pernštajna tak, což jest po levé ruce, že k Boruhrádku, a po pravé, pánu z Pernštajna náleží, a těch že jsou užívali honěním na zvěř a lesy tu k potřebám sekávali bez překážky. Zase proti tomu svědkové pána z Pernštajna otpírajíc pravili, že toho ne- pamatují, aby tu, kudyž jsou vedli, jaká cesta bývala, než nedávno že jest tu vy- sekáno, ukazujíc pařezy na cestě, s čehož znáti, že to pravé meze býti nemohou; o louce též že nevědí, však byla-li jest, tehdy jest k Boruhrádku před tím narovnáním o meze, když někdy pan purkrabie na nich byl, náležeti musela, ale po tom nic. I počali zase vésti od téhož dubu hraničného u cesty i šli stezkou skrze les mimo hradbu starou, ukazujíc kopce, na nichž borovice, duby, jabloň zrostly, pravíc, že jsou ty kopce vysejpány tehdáž a za hranice zdělány, když o ty meze porovnání se stalo. A tak jdúci mimo jámu zvířecí podle zásek přes jednu i druhú cestu a přes záhony lesem až k dubu, kterýž nad cestou pod dubem popravním stojí, a tou cestou šli až k hrobu ukazujíc mezi tím mnoho dubův pravíc, že jsou osejpáni tehdáž, když se porovnání stalo, a to že jsou kopcové a hranice; jeden že jest sám při tom kopcův dělání byl, jiní, že jest jim je nějaký Petrák ukazoval, za pravé meze je vysvědčujíc tak, což jest po pravé ruce, k Boruhrádku a po levé ruce, pánu z Per- štajna že náleží, a v těch místech že jsou les na paseky prodávali i sekali bez překážky.

Strana 121
z roku 1545. 121 Kdež po zasazení soudu mezního pan Jan Licek, dav svědky své čísti, pověděti dal, že jest se to ukázalo tímto svědomím, že podle předešlého vajjezdu pana purkrabě a snešení od hrobu, kdež jsou vedli, pravé sou meze, a toho po levé ruce pán jest užíval a v držení byl a pokojná léta prodržal, žádným právem o to narčen nebyl až posavad. Neb i páně z Pernštajna svědkové v tom se srovnávají, že jest taková věc byla na onen čas srovnána, a od té chvíle pan Licek po panu otci svým toho v držení jest a žádného soudu o to neměl; ješto, poněvadž jest pokojná léta podle zřízení zemského prodržal, že žádá při tom zachován býti, táhna se v tom na zřízení zemské, kdož čeho tři léta a 18 nedělí v držení jest, že při tom zůstaven má býti. Ale svědkové pana z Pernštajna jaké jsou meze neb mezníky ukazovali, vedše lesem přes záhony, kdež kopcův žádných není; neb kdyby tu, kdež jsou vedli, kopcové neb hranice byly, vždy by na dříví nějaké znamení byli zdělali; ale nic toho se ne- nachází. Též seznávají sami ti svědkové, že jsou ty meze zdělali a potom na ně chodili sami bez přítomnosti pana purkrabie a strany otporné; ješto, ktož bez otporné strany tajně a ukrytě jaké meze dělá a jde, má-li jich užiti, to bude při rozvážení úřadu. Neb by to veliká věc byla, aby někdo ukrytě sobě meze zdělati, neb je ukazovati jiným měl, a potom, když by ten, ktož je ukazoval, sešel, aby těch mezí užiti měli; žádaje podle toho všeho za spravedlivé opatření. Proti tomu poručníci páně z Pernštajna, davše čísti svědky páně, mluviti dali, že se těmito svědky to provozuje, že, kudy jsou vedli a ukazovali kopce, že jsou to pravé meze a na onen čas, když se o též meze porovnání stalo, zdělané, žádajíc podle téhož průvodu za opatření. A svědkům páně Lickovým, poněvadž se vztahují na nějaký Kamenec a louku, oč rozepře není, místa nedávají, neb jest obeslání a rozepře o Kruhy; v těch jsou meze ukázali, neb sami svědkové páně Lickovi to stvrzují, že jest ty meze pan purkrabie a jich rozdělení schválil; žádajíce při tom zůstaveni býti, tím dokládajíc, že jsou hajní páně z Pernštajna tu majtili a toho v užívání byli. Ale aby pan Licek těch lesův pokojná léta vydržal, tomu se otpírá, ješto, kdyby je pokojně držal, nevyžádal by pana purkrabie na ně; porúčejíc se v tom k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové pana Jana Licka původa též ani svědkové pana Jana z Pern- štajna obeslaného žádných jistých mezí, mezníkův, ani znamení jsou neukázali, s čehož by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, které by straně z nich tento les obvedený v Kruzích náležeti spravedlivě měl, než to se z obojích stran svědkův nachází, že jsou toho lesu obojí strany užívaly: i z té příčiny taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž pan purkrabie s konšely přísežnými týž les rozdělí a vymezí, při Archiv Český XXX. 16

Strana 122
122 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského tom aby jedna každá strana zůstala a toho pokojně bez překážky druhé strany užívala nyní, na časy budoucí a věčné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Dali památné. Actum f. II. ante Martini annorum 1545. Konšelé s strany pana Licka: Jakub Skutecký, Adam Mikulášův, Vojtěch Bech, z Vysokého Mýta; Jan Kníže kožišník, Valentin Kůžel, z Majta. Martin Barrabášův, rychtář v Šachově, řečník. Konšelé s strany pana z Pernštejna: Jan Táborek, Hynek Kasal, z Rychnova; Jan Suchej, Jan Duchoněc, z Kostelce; Václav Vodička, Vavřinec Herink, z Solnice. Svědkové pana Licka: Vít Vich z Božetic; Matěj Drlíček ze Zdelova; Filip odtudž; Pavel Vlach z Boruhrádku; Vaněk Klukův odtudž; Vaněk Kopecký odtudž; Jan Charouž odtudž; Jan kostelník z Šachova; Mikeš Hrzounek z Boruhrádku. Svědkové pana z Pernštajna: Jan Janda z Čermné; Tomík ze Žďáru; Dušek Supra z Vysokého Chova; Jiřík Dábek odtudž; Mikuláš Malina z Bolehoště; Pavel, uhlíř z Albrechtic; Matouš, rychtář z Velikého Bělče; Jan Petlika z Chvojna; Jiřík Bosák z Štěpanovska. 40. 1546 d. 31. května. — Smlouva přátelská o meze hory Tlustecké a luk a dědin pod ní ležících uzavřená třemi ubrmany mezi Šebestiánem Blektou z Útěchovic na Tlustci a Balcarem Hyrš- pergarem z Kynigsheinu na Vartmberku. [List 116—117.] Léta božího 1546 v pondělí po křížové neděli stala se smlouva přátelská celá a dokonalá mezi panem Šebestiánem Blektú z Outěchovic na Tlustci s jedné a panem Balcarem Hyršpergarem z Kynygkshaynu na Vartumberce strany druhé skrze nás Jana Byšickýho z Byšic na Svatém Poli, purkrabí Hradu Pražského, Mikuláše Mně- tického ze Mnětic a Lorence Šmolce z Šmolcu a na Rovni, mocné ubrmany a pro- středky od obojích stran volené, a to taková: Jakož pan Šebestián Blekta vedl jest pana purkrabí Hradu Pražského podle práva mezního na meze a hranice, o kteréž s týmž panem Balcarem Hyršpergarem vo díl hory Tlustecké, vo louky a dědiny pod touž horou ležící, v rozepři byl, tak jakž obeslání o též meze vyšlé plněji svědčí, i takto my svrchupsaní ubrmanové a prostředci, dosáhše na nás od již dotčených obúv stran mocného přestání, smluvivše je mocně, mezi nimi jsme vypověděli a vypovídáme, že svrchu psaný pan Balcar Hyršpergar, dědicové a budoucí jeho při předešlé mezní vajpovědi z naučení pan- skýho učiněné 1) a při témž obmezení se zůstavuje beze všeho dalšího o též meze naříkání a na ně navracování nyní, na časy budoucí a věčné. Též také on pan Balcar se zůstavuje při též louce počnúc proti končinám a mezí Luhovských od kopcův zdělaných až nahoru do průhonu Brništských. Než což se té louky, kterúž nebožtík pan Kašpar Hyršpergar panu Mikulášovi Mnětickému dskami zemskými po-

Strana 123
z let 1545—1546. 123 stoupil, dotýče, ta se při panu Šebestiánovi Blektovi, dědicích a budoucích jeho zů- stavuje, a on pan Mikuláš má ten zápis na touž louku svědčící panu Balcarovi z desk propustiti, a pan Balcar jemu panu Šebestiánovi ihned zase do desk vložiti, a ten otpor,2) kterýž se tomu zápisu na touž louku svědčící stal, i s tím půhonem má minouti a strany k němu státi nemají. Item seno, kteréž na též louce v stozích stojí, to sobě odvézti má ten, kdož je dal skliditi. Na potvrzení a pro lepší a budoucí paměť tato smlouva a mocná vajpověď do registr mezních úřadu purkrabství Praž- ského s povolením a rozkázáním již psaného pana Jana Byšického z Byšic, purkrabí Hradu Pražského, vepsána jest. Stalo se léta a dne, jakž se svrchu píše. 1) Vejpověď tu ze d. 23. května 1541 viz zde pod č. 30. — 2) V Registrech starostových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komorničího u desk zemských z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) nalézá se na listu O. 10 v oddělení „Odporové letniční léta 1546“ tento zápis: Actum f. VI. post Joannis Baptiste [25. června 1546]. Zygmund Žibřid komorník. Václav komorník. Šebestyán Blekta z Outěchovic a na Tlusci pohání [přeškrtnuto: Kašpara Hyršpergara z Kynykshejnu, a nadepsáno] Mikuláše Mnětickýho ze Mnětic k odporu; útok vložen v středu po sv. Stanislavu [12. května], stání v pátek o Suchých dnech Letničních [18. června]. V kvaternu menším zápisným léta atd. 43, E. 16. Kašpar. 41. 1546 d. 31. května. — Smlouva přátelská o meze luk, lesů, porostlin a dědin pod horou Tlusteckou ležících uzavřená mezi čtyřmi bratry Blekty z Utěchovic na Valtinově a Balcarem Hyršpergarem z Kynigsheinu na Vartmberku. [List 117.] Téhož léta a dne ut supra stala se smlouva přátelská a dokonalá mezi panem Frydrychem, panem Hanušem, panem Jiříkem a panem Joachymem bratřími vlastními a nedílnými Blekty z Outěchovic na Valtynově s jedné a panem Balcarem Hyršpergarem z Kynygkshaynu na Vartumberce strany druhé skrze nás Jana Byši- ckýho z Byšic, purkrabí Hradu Pražského, Mikuláše Mnětického ze Mnětic a Lorence Šmolce z Šmolcu a na Rovni, a to taková: Jakož nadepsaní páni bratří Blektové obeslali jsou o meze a hranice a pana purkrabí Hradu Pražského podle práva mezního vedli na též meze, o kteréž spolu s týmž panem Balcarem v rozepři byli, totiž vo louky, lesy, porostliny a dědiny, pod horou Tlusteckou mezi Hlemejždí a Hlohovú ležící, tak jakž též obeslání plněji svědčí, i takto my svrchupsaní ubrmanové a prostředci, dosáhše na nás od obojích stran mocného přestání, smluvivše je mocně, mezi nimi jsme vypověděli a vypovídáme, že oni páni bratří Blektové od toho obeslání o též meze učiněného pustiti mají, kteréž my zdviháme a v nic obracujeme, tak že to všecko, nač jsou se tíž páni bratří potahovali a pokudž jsou byli obvedli, až po tu strúhu, kteráž ze vsi Luhova jde do potoku, k Vartmberku náležeti a při panu Balcarovi, a nětco při panu Hen- drychovi Hyršpergarovi, dědicích a budúcích jich, zůstati má nyní, na časy budoucí a věčné. A proti tomu zase on pan Balcar jim bratřím Blektům té louky v první smlouvě dotčené, počnúc od kopcův a mezí Luhovských až nahoru k průhonu 16*

Strana 124
124 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Brništských, postúpiti a při nich, dědicích a budoucích jich, zůstaviti má nyní, na časy budoucí a věčné, však na tento způsob, že tu louku rychtář Luhovský do šesti let pořád zběhlých bez překážky držeti, jí užívati a platu jim bratřím každého roku 1 kopu gr. č. z ní platiti a dávati má; a po vyjití těch šesti let oni páni bratří Blektové budou míti vůli tu louku k svému držení ujíti, anebo s ní učiniti, pokudž se jim líbiti bude, bez překážky všech lidí. Toho na potvrzení a pro budoucí paměť tato smlúva a mocná vajpověď do registr mezních úřadu purkrabství Pražského jest vepsána. Stalo se léta a dne, jak se napřed píše. 42. 1546 d. 18. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Anežkou Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce a Zygonií Šlikovou z Holejče hraběnkou z Pozaunu na Děvíně o hranice mezi vesnicemi Jonsdorfem a Žibřidovem tak, že stanné právo dané dříve paní Zygonii se zdvihá a úřadu se ponechává, aby sám stranám grunty vymezil. [List 113—116.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenú paní paní Anežkú z Kurcpachu a na Lemberce s jedné a urozenú paní paní Zygonií Slikovnú z Holajče hrabínkú z Pasaunu a na Děvíně strany druhé vo meze a hranice ležící mezi vsí Jonstorfem k Lemberku a vsí Žibřidovem k Děvínu náležící: kdež po zahájení soudu podle práva mezního osazeného od poručníkův paní Zygony povědíno, že jest se paní jakožto právu poslušná na obeslání pana purkrabie na tyto meze (ač jest nevěděla, v kterým místě by se mezovati mělo) najíti dala a konšely vystavila, nejsouci tím povinna. Ale poněvadž o tyto meze mezi Žibřidovem a Jonstorfem paní Anežku hrabínku z Helfenštajna byla jest obeslala a je právem staným z naučení JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského jest obdržala, 1) že toho užiti a při tom zůstavena býti žádá; a že se paní vidí, že dále odpovídati povinna není, leč jí to nalezeno bude, pravíc, kdyby se o věc rozsouzenú znovu v odpovídání dáti měla, že by se tady z svého staného práva vyvedla, táhna se v tom na zřízení zemské, ktož by měl stané právo a přes to zase poháněl, jaká na to pokuta, než že se má zase k stanému právu navrátiti. I to mluvíc, že paní Anežka z cizí věci obsílá, neb jest se předešle paní Anežka hrabínka k tomu přiznala, že ona těchto gruntův v držení jest, a ty jest staným právem potratila, ješto, kdož z cizí věci žene, jest na to i pokuta. Na to zřízení zemské čísti dali, žádajíce podle toho za opatření. Proti tomu od poručníkuov paní Anežky jest mluveno, poněvadž jest paní Anežka pana purkrabí na páních JMtech vyžádala na tyto meze, že je ukázati a ob- vésti chce; nebude-li druhá strana chtíti při tom býti a nestane-li, že žádá za stané právo, pravíc, co se předešlého staného práva dotýče, proti tomu že nemluví. Neb když na onen čas mezováno bylo, vohlašoval se jest pan Jaroslav z Donína na místě paní Anežky, manželky své, že ona těch gruntův v držení jest a s žádným žádného

Strana 125
z roku 1546. 125 obeslání o meze na ně že nemá, žádaje, aby tady o své grunty, kterýchž v držení jest, nepřišla; neb to se ukáže, že ona v ty časy grunty ty jest držala, a ne paní Ilburková.2) I tu jsou páni JMt jí paní Anežce vejmínku pozůstaviti ráčili, bude-li chtíti oč k komu pořadem práva hleděti, že se jí právo nezavírá; pak podle též vajmínky neví k komu jinému hleděti než-li ku paní Zygonii o též meze; žádaje, aby svědkové zapisováni byli a podle práva aby vedli a meze ukazovali. Zase mluveno, že se ta vejmínka na paní Zygonii nevztahuje, neb jest ona paní Anežce z Kurcbachu nic neprosoudila; ale bylo by podobněji, jest-li že jest jí paní Ilburková svým nestáním co stratila, aby k ní o to hleděla, vždy pravě, že o věc rozsouzenú není povinna po druhé se súditi ani odpovídati, leč jí to soudem nalezeno bude; ale toho žádá, aby při staným právu zůstavena byla. Potom když poručníkům paní Zygony oznámeno bylo z soudu, že oni žádného, aby ku právu nebo soudu přistupoval, nutiti nemohú, než, poněvadž jest paní Anežka na páních JMtech pana purkrabí vyžádala na tyto meze a toho předce žádá, aby meze ukazovati mohla a podle práva mezního zachována byla, že jich ukazování a vedení viděti chtějí; chce-li strana při tom býti a tomu se dívati, že to učiniti může, však řeč, omluvu a žádost paní Zygony v paměti své míti chtějí a v té věci bohda k oběma stranám spravedlivě se zachovati, a nebudou-li čemu sami dorozumívati, nejsou tak zpozdilí, aby o to naučení, kdež náleží, vzíti neměli. Tu po zapsání svědkův s strany paní Anežky dovedli tíž svědkové úřad na cestu křížovú, obrátivše se spátkem k hrobu pravili, že ty cesty dělí troje grunty tak, což po pravé ruce, že k Lemberku, po levý k Děvínu a naproti nazad k Grab- štajnu že náleží. I jdouce k hrobu přivedli úřad k dubu, na němž kříž zřetedlný dosti vysoko; oznamovali, když pan Talknberk, drže oboje panství Děvínské a Lem- berské,2) odprodal Lemberk panu Rauzndorfovi a vsi Žibřidov a Jonstorf byly pusté a neosazené, rozdělil ty lesy, aby se vědělo, pokud k Lemberku a pokud k Děvínu náležeti má; udělali hranice tudyto, kudyž povedou, a pan Rausndorf sedě na koni do toho dubu tento kříž pro paměť udělal. I šli předce cestou až pod hrob k dubu s křížem, hnuvše se zase na pravo jako k Jonstorfu dolův, ukazujíc krč sťatý, pravíc na něm býti kříž; odtad prošedše na cestu šli předce cestou, potom stezkou přes Holi, což německy jmenují yber dy Heyde, ke třem dubům, na nichž křížové jsou; odtad opět dolův na cestu přes záhony porostlé mimo paseku až na cestu křížovou nebo rozcestí, přešedše cestu, kteráž s Žibřidova do Jonstorfu běží, šli předce cestou uka- zujíc nad ní po levé ruce břeh, pravíc jej pravú mezí býti. I došli až k borovici se třmi kříži, opět pravíce, že ta borovice dělí troje grunty, po levé ruce k Děvínu, po pravé k Lemberku a předce upřímo k Vartumberku že náleží. A v tom ve všem vedení mnoho křížův a mezi křížmi mnoho líz velmi patrných na doubích, na bucích,

Strana 126
126 na vosyce, na borovicích jsou ukazovali, pravíc je pravými hraničníky a mezníky býti, dělíce grunty Děvínské od Lemberských; a v těch po pravé ruce až po ty meze že jsou na zvěř honívali, v nich líčeli, stupice i jinú myslivost provozovali, lesy prodávali, javorové dříví na stoly, lípí na lejka a majto na Lemberk nosili bez překážky. I šli tou mezí, kteráž pravíce že dělí grunty Vartmberské od gruntův Lemberských, až k hrobu předešlému 1) a jabloni, pravíc, kudy jsou vedli, že jsou to pravé meze Lemberské. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Kdež proti tomu od poručníkův paní Zygony hned s počátku vedení jest mluveno, ač ku při nepřistupují a v odpovídání se nedávají, leč jim to nalezeno bude, však těm mezem, aby pravé býti měly, otpírají; a kdyby o ně prvé staného práva neměli a odpovídání jim nalezeno bylo, ukázalo by se to dostatečně, odkad jsou se ti křížové a lízy vzaly, ne aby hranice neb meze býti měly, ale myslivci, když na lov chodili, vyznamenali sobě vochoze a léči a voštípy ty kříže vyryli. A jest věc nepodobná, aby meze přes záhony jíti měly, jako se tuto ukazuje, ješto pod tou křížovou cestou druhou honíval jest pan Zykmund2) na Děvín na zvěř, ješto i pan Vilém z Ilburka2) k tomu se trefoval a při tom býval, nikda o to nic neříkal, aby to v jeho lesích bylo. Než což se borovice se třmi kříži dotýče a ty meze, to jest mez, kteráž dělí grunty pana Hendrycha Hyršpergara na Vartmberce od gruntův Děvínských a ne Lemberských; té mezi neotpírají a se panem Hendrychem žádné rozepře o ni nemají. Kdež po odložení té pře a po zasazení soudu zahájeného čteni jsou svědkové paní Anežky z Kurcpachu. Při tom mluveno, že se předkem to ukázalo, že paní Anežka hrabínka těchto gruntův jest nedržela a nedrží, ale paní Anežka z Kurcpachu; druhé, že tyto grunty, pokudž jsou obvedli, k Lemberku náležejí, a těch že jsou bez překážky užívali; v tom že k spravedlivému opatření se poroučí. Zase mluveno, že svědkové tito sami v sobě se nesrovnávají, předkem, že ona paní Anežka z Kurcpachu2) ode dvou let těch gruntův v držení jest, ale paní Zygonia na 18 let jich užívá a v držení jest.2) O mezech také tak, jakž sami seznávají, že nic nevědí; a kdo jest tu hranici dělal a s kterých příčin, to se též nachází, že jest proto Václav ten člověk trestán byl. Dále i svědkové paní Zygony čteni, pravíc, že se ti svědkové v tom snášejí, že jsou od několika let těchto lesův a gruntův po ty meze a hranice, kteréž jsou předešle ukazovali,1) honěním i dříví sekáním užívali a jiným jich užívati bránili, nemajíc v tom žádné překážky, pamatujíc již sedmého pána tu na Děvíně; poroučejíc se v tom ve všem k soudu spravedlivému. Zase proti tomu mluveno, že z těch svědkův toho se nenachází, aby jaké pořádné meze a hranice ukazovali, než toliko sami sobě nasvědčují, že by to dílové jich Žibřidovských býti měli, ješte, poněvadž se žádní mezníci neukazují a paní Anežka dostatečné meze a mezníky jest ukázala, že podle toho za opatření žádá.

Strana 127
s let 1546—1547. 127 Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí, právo stané, vajpověď panskú a jich s obúv stran nynější i předešlé1) vedení a ukazování a toho všeho s pilností pováživše a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom podle práva mezního a z soudu zahájeného vypovídají: Jakož jest předešle 1) vo tyto meze a hranice jí paní Zygonii hrabínce z Pasaunu pro ne- stání paní Anežky hrabínky z Helfnštajna právo stané dáno, i poněvadž jest paní Anežka z Kurcpachu to podle práva dostatečně svědomím a vajpovědí panskou pro- vedla a pokázala, že ona paní Anežka hrabínka tehdáž, když se staného práva do- pustila, Lemberku a těch gruntův v držení jest nebyla a není, ale podle též vajpovědi panské jí paní Anežce z Kurcpachu jich postoupila, kterýchž v držení jest: i z té příčiny to právo stané se zdvihá.1) A poněvadž svědkové paní Anežky z Kurcpachu též také ani svědkové paní Zygonii hrabínky na vedení svém předešle i nyní žádných jistých mezí a mezníkův podle práva jsou neukázali, než to se z jich obuo stran svědomí našlo, že jsou těch gruntův s obuov stran užívali: i z těch příčin taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž úřad stranám to vymezí a vyměří, při tom aby oboje strany zůstaveny byly nyní, na časy budúcí a věčné. Než škody útratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Dali památné. Actum f. IIII. post Assumptionem Marie anno 1546. Konšelé s strany paní Anežky z Kurcpachu: Jiřík Bartošův, Jan bakalář, Bartoš Řídkošil, Vaněk Špalík, z Turnova; Jaro soukeník, Martin řezník, z Ouště. Jan, písař z Lemberka [řečník]. — Svědkové tito: Zykmund Šenfeld z Šenfeldu, Hanuš Nostvic z Nostvic, Zykmund Čeněk z Mirešovic, Jan Lungvic z Lungvic; Jan Černej, Mates Pyc, Jokof Ortel, Jakub Černej, Hanuš Solman, Salomon Nejhejzar, z Suché; Jíra Pes z Outěchovic, Michal Keez z Vosečné, Lukáš, Děvínští; Feyx Vojnar z Holdrgruntu; Michal Pecha, Petr Zejfart, Gabriel Kyncl, z Markvartic; Mertn Feifar z České Vsi; Martin Šrytar z Markvartic; Mates Vabar z Jablonné, páně hofmistrův. Konšelé s strany paní Zygonie atd.: Martin zámečník, Ondřej krajčí, z Bělé; Šimek krajčí, Pangrací, z Lippého; Jan kolář, Martin Hubáček, z Dubu. — Svědkové. čteni, kteří jsou zapsáni k stanému právu; jména jich vide ante B. 181), a tito tři vedeni k tomu anno 46: Václav z Úsečný; Jiřík Fidlar, Jakub Lorancův, z Vosečna. 1) Viz zde č. 36. — 2) Kryštof z Talkenberka, pán slezský, držel ta panství asi od r. 1490; na po- čátku 16. století prodal Děvín Janovi z Vartmberka, který jej r. 1516 prodal Jitce z Landšteina (DZ. II. K. 24), manželce Jáchyma z Bibršteina. Bedřich z Bibršteina († 1530) měl za manželku Zygonii hr. Šlikovou, která se potom znovu provdala za Zygmunda Berku z Dubé. Lemberk koupil Kryštof z Rausendorfu, od jehož vdovy Markéty jej r. 1518 koupil Vilém z Ilburka († 1538. DZ. VI. G. 29—30); po něm vládla tu manželka jeho Anežka a dcera A. provdaná za Jindřicha Kurzbacha z Trachmburku.

Strana 128
128 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 43. 1547 d. 27. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Albrechtem Šlikem a J. Mikšem z Hrobčice o hranice louky pod Pálčem tak, že dává oběma stranám částečně za právo. [List 108—111./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi panem Albrechtem Šlikem z Holajče hrabí z Pasaunu a z Lokte a na Kadanském zámku, najvyšším kamrmajstrem krá- lovství Českého a markrabství Dolních Lužic landfojtem, s jedné a Janem Mikšem z Hrobčice na Pálči strany druhé o meze a hranice totiž o louku pod Pálčí, o kte- růž spolu před soudem komorním v rozepři byli:1) kdež pak svědkové pana Albrechta Šlika oznámili před úřadem, že neví o mezech co ukazovati, pravíc, že jest to vše předešle jednoho pána bylo a žádný jiný na to se nikda nepotahoval, než po strúhu nebo příkop k louce toho bylo užíváno, jdouce až k kamenu konec toho příkopu, od toho kamene k druhému kamenu, pravíc zvláště Václav Novodomský, že palouček po levé ruce jest sedlský; i ukazovali jdouce břehem na volšoví jmenujíc to luhem, že též k louce náleží. Došedše paloučku, ukazujíc přeseň cestu k hrázi rybničné mluvíc, že jsou tu cestu zvorali a svedli, kteráž svobodná na tu louku byla a jest; a tak pravíc, že pokudž jsou šli, že po levé ruce k louce i ten palouček náleží, též i s druhé strany, pokudž se síklo, že jsou toho všeho ke dvoru užívali jsúc úředníci, žádný sedlák že jim v to nesahal, a to že jest panu prokurátorovi od Novodomského při postupování ukázáno bylo. Čemuž svědkové Jana Mikše otpírajíc pravili, že předkem tomuto ukazování místa nedávají v tom paloučku; že ke dvoru nenáleží, ale k dědině sedlské Maršový že přísluší, a že jest týž Mareš, když na tom místě trztí bylo zrostlo, trztí sobě posíkl a od té chvíle toho k gruntu svému užíval. I počali jíti pod tím paloučkem malým břízkem až k většímu břehu, jdúce tím břehem předce až k jednomu i k dru- hému kamenu konec té strúhy nebo příkopu, dávajíc místo vedení druhé strany až po ten kámen. Než od toho kamene ukazovali pod struhou a pod porostlinami, kudy jsou ráno vedli a vytkli, až k místu, kdež někdy zeď byla a vajš dvořiště jsou, pravíce, že toliko podtad, pokudž jsou vytkli, ke dvoru jsou síkli a lukou Páleckou slulo; též i s druhé strany jdúce skrze volšoví luhem mluvíce, že tu nikda nepa- matují, aby sečeno bylo, než volšoví asi dvakrát že jest pomejceno. I šli s druhé strany pod struhou pravíce, pokudž se síci mohlo, že k louce náleží, vytýkajíc až k místu, kdež zeď byla; pravíc, že dále až k plotu vždycky rychtář za práci svou toho místa a dvořiště užíval a k louce nenáleží; též což nad lúkou jest, to že slove sad anebo štěpnice. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od pana Albrechta Šlika mluveno, že na to, oč jest pře mezi ním a Janem Mikšem jakožto o louku, na to že jest svědky vedl, kterýchž se jest doptati mohl, a tu louku ob-

Strana 129
z roku 1547. 129 vedl, chtěje se o ni s Janem Mikšem podle slušnosti smluviti, aby ji panu proku- rátorovi postúpiti mohl. Proti tomu od Jana Mikše ukázána smlouva trhová o statek Pálecký uči- něná,2) též i vajpověď z soudu komorního o louku3) mluvíc, že se z té smlúvy ukazuje, že Jan Mikeš koupil jest od pana Šlika ten statek se vším jeho příslušenstvím, též i s lukami, ale že vajpověď z soudu komorního jest učiněna, že pánu toliko louky postúpiti má, což jest předešle učiniti chtěl, a v tom jím Janem nikda jest nic ne- scházelo, než že jest se pan prokurátor na onen čas na více než-li na louku pota- hoval, jako na nějaké volší, luh, porostliny a dvořiště, načež se vajpověď soudu komorního nevztahuje; k tomu jest Jan Mikeš přistúpiti nemohl, aby se mimo louku oč vajše smlúvati měl. Zase mluveno, že jest tolikéž panem Albrechtem nic nescházelo ani scházeti má, ale když jest pan prokurátor tak té louky ujíti nechtěl a pán nevěděl, pokud jest louka, nemaje Jan Mikeš s panem prokurátorem o to místo, nevěděl se oč smlú- vati. Než když soudem tímto o touž louku konec se stane, chce se pán podle vaj- povědi soudu komorního zachovati a o ni se smluviti. Kdež od Jana Mikše k témuž přistoupeno, když ta louka podle poslední vajpovědi soudem mezním vymezena bude, o ni se smlúvati; na to táž vajpověď čtena. Tu pan Petr Chotek z Vojnína, prokurátor JMKské v království Českém, mluvil, poněvadž se v této vajpovědi poslední osoby jeho dotýče a jemu louka ta postúpena má býti, že se jemu vidí ta louka těmi jeho Jana Mikše svědky vykázána, tak jakž býti má, spravedlivě není, a protož podle jich vykázání toho tak přijíti předešle jest nemohl a ještě nemůž, leč mu to soudem spravedlivým nalezeno bude, tomu dobře rozuměje, že by jej pan Šlik těmi svědky, dávaje jim místo, o tu louku připraviti chtěl; neb jest pan Šlik jej prokurátora o položení registr správních Bu- dynických pohnal, též i svědka jednoho, na kterýmž mu najvíc záleží a kterýž té věci najsvědomější jest, a již o registra ani o téhož svědka nic neříká, z čehož znáti, že by jej rád o tu louku připravil. Proti tomu čteni jsou svědkové pana Albrechta Šlika a při tom mluveno, že pán chtěje pana prokurátora upokojiti tyto svědky, kterýchž mu potřebí bylo, vedl jest a na nich toho žádal, aby to ukázali, co a pokud by spravedlivě ta louka sama v sobě byla a jest. Pak co sou seznali i ukazovali, že to úřadu k spravedlivému uvážení připouští, za to žádaje, aby panu prokurátorovi dopuštěno nebylo v tom překážeti, poněvadž s ním pře není o tyto meze, ale s Janem Mikšem. Proti tomu od Jana Mikše mluveno, že žádný z těchto svědkův na ublížení Jana Mikše spravedlnosti nic neseznává, neb jsou na vedení o žádných mezech nic Archiv Český XXX. 17

Strana 130
130 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nevyznávali, aby jaké meze věděli, pokud by louka sama v sobě byla; toliko to se- znávají, že jsou toho místa travami užívali, je vypásávali, ovotce nosili, o čemž roze- pře žádné není. Neb vajpověď je taková, aby se louka toliko vymezila, ješto on Jan Mikeš svědky jest vedl, kteříž meze i mezníky jsú ukázali a vytkli, pokudž louka sama v sobě jest. Na to jich svědomí čísti dal pravíc, že jsou gruntovní svědkové, kteříž nepostavivši svého svědomí na žádné nevědomosti, srovnávajíc se svým svě- domím o louku s vejpovědí soudu komorního, poroučejíc to k spravedlivému uvážení. Proti tomu od pana Šlika mluveno, poněvadž jest prvé těch svědkův před přísahou nenaříkal, také na tento čas proti jich svědomí neví co mluviti ani jedněch i druhých nevykládati, než k spravedlivému uvážení oboje připouští, a což mu koli v tom nalezeno bude, tak se při tom zachovati chce. K tomu od pana prokurátora mluveno, svědkové Jana Mikše kdež seznávají o louce panské nebo Pálecké, že žádný z nich toho nedokládá, aby té louky dále, než-li jsou ji vytkli, nesekali; ješto svědkové otporní to seznávají, že pokudž jsou mohli síci, že síkli a ke dvoru toho všeho že užívali a za louku to měli, a to že Václav Novodomský, úředník v ty časy páně Šlikův, s poručení páně jemu proku- rátorovi jest ukázal. Neb jest on prokurátor netoliko o samou louku před soudem komorním činiti měl, ale o louku, pokudž jemu od úředníka ukázáno bylo; neb v tom frajmarku se pánem dvameztcítma lánův dědin mělo jemu postúpeno býti, na to re- gistřík pokázal, a louky, kteréž jsou se ke dvoru klidily a od starodávna od přede- šlých pánův ke dvoru užívány byly; pak podle týchž registr teď ukázaných, čehož by se jemu prokurátorovi nedostávalo, pan Šlik doplniti a postúpiti má, jakž vaj- pověď soudu komorního ukazuje. Na to túž vajpověď čísti dal.4) Ješto úředník tehdejší páně to vyznává, že jest tato louka ve všem svým okršlku až ke vsi užívána ke dvoru byla, též i jiní svědkové i úředníci to seznávají, více než-li ode čtyřidcíti let, že ne jinam ale ke dvoru té louky s jejím okršlkem jsou užívali, což tito svědkové Jana Mikše nepořádně a nechvalitebně jinak, než-li samo v sobě jest, vytkli, jejichžto svědomí místa nedává pravíc, že nespravedlivě a neprávě svědčí. Než pokudž jest jemu od úředníka páně ukázáno, toho užiti žádá a na tom že přestati chce a na nic více se netáhne. Při tom i registra správní ukázal, z nichž se nachází, kderé louky a kde ke dvoru jsou se klidily; a tato louka slove Vopletená louka; též i sad v stráni s oné strany jest a ne v louce, o čemž svědkové Jana Mikše nepořádně svědčí; tím zavíraje, že jest pan Šlik jemu prokurátorovi Budeničky více než-li o rok neb o půldruhého léta prvé prodal než-li Páleč Janovi Mikšovi, a na to jemu registra vydal, a skrze úředníka tato louka v svým okršlku jemu ukázána jest, že spravedlivě při těch registřích a ukázání má zůstaven býti. Zase mluveno, že toto obšírné ukazování jest zbytečné, neb jsou všecky ty věci již minuly a za to panu prokurátorovi ouplatek jest učinil, krom samé této

Strana 131
z roku 1547. 131 louky. Na to smlúvu ukázal a na vajpověď soudu komorního se táhna, žádaje podle toho všeho ukazování za opatření, i to pravě, aby to úřad v paměti měl, že proku- rátor ty svědky naříká, ješto se jináče nenajde, než což jsou svědčili, že jsou pravdu seznali. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, z plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, smlouvy, nálezy a vajpovědi z soudu komorního, registra důchodní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavše- naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského takto o tom vypovídají: Poněvadž on pan Albrecht Šlik původ to jest dostatečně svědky i na vedení pokázal, že té louky v vobeslání jmenované vždycky jest jí užíval až po příkop, a od příkopu, pokudž jsou mezníci ukázáni a po druhé straně, pokudž se síci mohlo, a ten luh aby od týž louky jakými mezníky odmezen aneb jakkoli jinak oddělen byl, toho od Jana Mikše ničímž pokázáno není: i z těch příčin dává se jemu panu Albrechtovi Šlikovi původu podle jeho obvedení a obmezení i s tím luhem za právo, tak že on pan Albrecht též louky užívati má bez překážky jeho Jana Mikše nyní, na časy budoucí a věčné. Než což se té louky dotejče, kterouž rychtář Pálecký drží na posečení v Pálči, poněvadž on pan Šlik toho jest podle práva nepokázal, aby táž louka k této louce, o kterúž pře jest, přináležela: i z té příčiny se táž louka při Pálči zůstavuje. Dal památné 1 kopu gr. č. Actum f. II. ante Petri et Pauli apo- stolorum a. 1547. Konšelé s strany pana hraběte: Jindřich kramář, Ezechiel Žlutický, Matěj Fartáček, z Slaného; Jan Suchej, Bartoš Hlava, Pavel krejčí, z Velvar. Jan Bílek z Pálče, řečník. Konšelé Jana Mikše z Hrobčice: Jiřík z Ploskovic, Pavel skalník, Jan Garyn, s Malé Strany; Jan Vepřek, Duchek Skála, z Slaného; Mikuláš soukeník z Starého města Pražského. Svědkové p. Šlika: Hanuš Nostvic z Nostvic; Václav z Šimberka; Václav Želivský, člověk Adama Repického; Matěj rychtář, Jakub Nápravník, Matěj mlynář, Vaněk Hořejší, z Jerpic, lidé p. prokurátora z Jerpic. Svědkové Jana Mikše: Vít z Lisovic; Klíma Nerádek ze Zlonic; Duchek z Beřovic; Matouš rychtář, Jíra Čihule, z Velké Pálče. 1) Půhon o tu louku ze d. 16. června 1540 jest zapsán v Registrech půhonných soudu komorního z let 1539—1541 sig. F. 10 na listu G. 2 a zní takto: Albrecht Šlik z Holajče hrabě z Pasaunu na Kadanském zámku pohání Jana Mikše z Hrobčice, měštěnína Starého města Pražského; viniti jej chce z toho, kdež má s týmž Janem Mikšem smlúvu o vsi Šlapanice a Páleč s jich příslušenstvím a v té smlúvě toto jest vymíněno, kdež týž pan Albrecht od Petra Chotka jest pohnán, jest-li by co toho prosoudil on pan Albrecht Šlik a jemu Janovi Mikšovi tu co sešlo, že to má zase on pan Albrecht Slik podle slušnosti napraviti summou penězi, pokudž by to skrze přátely mezi nimi vydanými uznáno bylo, jak smlúva šíře ukazuje; kdež pak týž pan 17*

Strana 132
132 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Albrecht Šlik v soudu komorním prosoudil jest z toho, což Janovi Mikšovi postoupil a prodal, louku pod Pálčem ležící, tak že jest nalezeno, aby též louky podle jiných věcí jemu Petrovi Chotkovi postoupil ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, ale on Jan Mikeš jsa podle též smlúvy cedulí řezanú od jmenovaného pana Albrechta Šlika k tomu napomenut, aby též lúky pod Pálčem jemu postoupil a v držení uvedl, aby též on pan Slik té louky podle vajpovědi soudu komorního jemu Petrovi Chotkovi postúpiti mohl a té vajpovědi dosti učiniti, a že zase k němu k Mikšovi chce se v tom podle smlúvy zachovati a summou to napraviti, ale on Jan Mikeš toho učiniti a té louky zase panu Albrechtovi Šlikovi postúpiti nechtěl a až posavad učiniti a postúpiti zanedbává. 2) Albrecht hr. Šlik prodal Janovi Mikšovi, měšťanu Pražskému, r. 1537 Šlapanice a Páleč za 2600 kop gr. č. Viz DZ. 42, A. 1. Povolení užívati znaku a přídomku „z Hrobčice“ obdržel J. Mikeš d. 10. května 1538. („Saalbuch“ č. 283 str. 176 v šlechtickém archivu c. k. ministerstva vnitra ve Vídni.) 3) Vejpověď ta ze d. 5. května 1541 jest zapsána v Registrech papouškových půhonných vejpovědí z let 1538 -1543 sig. J. 9 na listech O. 4—5 a zní v podstatě takto: Poněvadž jest se to v smlúvě trhové mezi nimi panem Albrechtem Šlikem a ním Janem Mikšem učiněné našlo, že ten artykul zřetedlně tak stojí, jest-li že by co on pan Albrecht Šlik jsa od Petra Chotka pohnán prosoudil a jemu Janovi Mikšovi tu co sešlo, že to má zase on pan Albrecht Šlik podle slušnosti napraviti summú penězi, jak ten artykul šíře ukazuje, a v vajpovědi soudu tohoto mezi dotčeným panem Albrechtem Šlikem a jím Petrem Chotkem učiněné zřetedlně se o té louce pod Pálčem zmínka činí, že jest povinnen on pan Albrecht Šlik jemu Petrovi Chotkovi té po- stúpiti, z té příčiny dává se jemu panu Albrechtovi Šlikovi proti témuž Janovi Mikšovi za právo tak, že on Jan Mikeš jest povinen podle té výminky v smlúvě doložené se zachovati a smluvě se, příjma summu svú, jemu panu Albrechtovi Šlikovi té louky postúpiti a to konečně ve dvú nedělích pořád zběhlých. 4) Vejpověď ta ze d. 8. května 1537 jest zapsána v Registrech bílých starších nálezů a vejpovědí z let 1536—1541 sig. J. 7 na listech P. 2—4 a zní v podstatě takto: Poněvadž se jest tomu z rejstr i z svědkův vyrozumělo, že ta smlúva mezi panem Albrechtem Šlikem a Petrem Chotkem o frejmark statku Budyniček a Vojnína učiněná není tak ve všem, jakž jest smlouváno bylo, podle registr a s těmi se všemi výminkami sepsána, jakož pak i smlouvce někteří toho v svým svědomí dokládají, že sou toho všeho pro ukrácení psaní do té smlúvy nevložili, a on Petr Chotek z Vojnína proto k té smlúvě pečeti přiložiti se zpírá, že ty výminky, kteréž sou se dály, v smlúvě dostaveny nejsou: i z té příčiny aby tu smlúvu strany mezi sebú podle registr vydaných, na kteréž jest se ten frejmark stal, i se všemi jinými výminkami zouplna sepsati dali těmi smlouvci prvními, neb o které by se strany svolily, jakožto dvamescítma lány dědin, lukami, kterýchž sou ke dvoru užívali a jemu Petrovi od ouředníka Budynického ukázány byly, i tu louku pod Pálčem a těch pět rybníkův i ten šestej rybník, kterýž jest jemu pan Albrecht dáti přiřekl, když ten veliký rybník Šlapan prodá, tak jakž jest se z rejstr i z svědkův tomu šíře vyrozumělo, a to konečně od dnešního dne ve čtyřech nedělích pořád zběhlých. A když se to tak stane a vykoná, tedy aby túž smlúvu obě strané stvrdily a spečetily a ji sobě držeti a dosti činiti povinny byly. Actum f. III. die Stanislai anno 1537. 44. 1548 d. 12. března. — Zápis smlouvy uzavřené d. 16. srpna 1540 (viz č. 27.) mezi Jiřím a Zdeňkem bratry z Valdšteina na Hostinném a Adamem Zylvarem z Pilinkova na Žirči. [List 117.] Léta božího 1548 v pondělí na den sv. Rehoře tato smlouva níže psaná vlo- žena a vepsána jest v registra tato mezní podle vajpovědi při úřadu tomto učiněné mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími vlastními a nedílnými z Valdštajna a na Hostinném s jedné a statečným Adamem Zylvarem z Pilinkova a na Žirči strany druhé, jakž táž vajpověď v registřích stranních M. 11 šíře ukazuje a v sobě zavírá.

Strana 133
z roku 1548. 133 45. 1548 d. 6. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Mikšem z Hrobčice na Pálči a Petrem Chotkem z Vojnína na Budeničkách o hranice pod rybníkem Budenickým v obci Šlapanické ležící tak, aby je purkrabí s konšely a úřadem mezi stranami vymezil. [List 118—121.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Janem Mikšem z Hrobčice a na Pálči s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Petrem Chotkem z Vojnína a na Budyničkách, prokurátorem krále JMti v království Českém, strany druhé o meze a hranice pod rybníkem Budynickým v vobci Slapanské ležící okolo chobotu rybníka Slapanského, tak jakž též obeslání šíře ukazuje: kdež svědkové Jana Mikše původa začali vésti úřad od dědin páně prokurátorových, šli vedle břehu nad cestou a pravíc, že jsou tu vždycky hradili, až přišli k té cestě, kteráž jde od Budeniček přes pole, též mluvíce, že jest té cesty tu nebývalo než stezka toliko dole, kteráž jde k Bu- denicím; jdúc dolův pod hrází šli až k podtrubí pravíc, že je dal Perglar jsúc úřed- níkem oplésti. I šli pod hrází vždy až k plotcům pod splavem a pravě vždy, že ti plotcové jsou proto vzděláni, aby ryby nahoru nešly, ukazujíc, kde jest poustka byla, a ten grunt že Vávra drží, a to že jsou vždycky Slapanští drželi a toho užívali až posavad; žádaje Jan Mikeš podle obvedení svého zachován býti. Ale svědkové pana prokurátora tomu otpírajíc pravili, že hned vedení jich od počátku místa nedávají, neb cesta, odkad jsou vésti začali, prvé jest jinudy byla, kteráž se jest již pokazila; než oni že jistčí meze vésti a ukázati chtějí. I šli od splavu k vrbinám velikým nad chobotem od jedné vrby k druhé až k vrbě na druhé straně, kteráž nad stolem stála, mluvíce, že jsou Jarpičtí ty vrbiny sázeli na grun- tech k Budynicím náležících a toho jsou užívali od té vrby příčně až k dědinám páně prokurátorovým; neb od těch dědin až na druhú stranu právě proti těm dě- dinám vždycky toho sekáním vrbí i travami užívali, a tu že jsou jim Slapanským dobytek zajímali, ješto jsou musili porožný dávati; což se všecko dostatečně pokáže, co se mluví, že jest to tak. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od Jana Mikše skrze Jeronyma z Hrobčice pokázán půhon z pokuty pro ručnicil) též i odklad a kteří jsou na ty grunty vysláni byli, opět druhý odklad o vedení purkrabie čten, žádajíc podle týchž odkladův za vyhledání, komu by ty grunty náležeti měly, spra- vedlivé a pravě, jakž jsou koli ti svědkové narčeni, že na ně nic ukázáno nebylo a není, žádaje, aby svědkové čteni byli. Na to svědomí čtena; při tom mluvě, což jsou svědčili, to jsou i ukázali; neb i to se ukáže, co jest profrejmarčeno a panu Petrovi postoupeno. Dále svědomí některá od soudu komorního zapečetěné vydaná čtena, při tom pravě, že ti svědkové to seznávají, že ti haltéřové děláni jsou v vobci Slapanské a toho jsou užívali až po hráz, žádaje, aby smlouva trhová čtena byla,

Strana 134
134 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského též vejpisy z desk pokázány, ješto z té smlouvy to se nachází, že toho postupuje, jak jest sám držel, a o tom i svědomí tak dává, žádaje podle toho všeho i podle desk za spravedlivé opatření. Co se pak svědkův výše dotčených dotýče, kteříž na- rčeni byli, o ten nárok ještě podnes konce není, aniž jest na ně co ukázáno, dav čísti zřízení zemské o nářku atd. Proti tomu pan prokurátor mluvil, že ti svědkové prvé pokazovaní a čtení podezřele svědčí, neb pokazují od těch břehův, odkudž jsou vésti začali, a toho nic neseznávají. Druhé seznávají, že pán cesty z dědin svých ustoupil; někteří pak svědčí svědkové, že jest zastižen s ručnicí na jeho Jana Mikše gruntu, a tak neprávě svědčí o těch gruntech sami sobě nasvědčujíc. Kdež se pak s druhé strany ukazuje pravíc, že jsou tam dále grunty jich, na ty se on nepotahuje. Svědomí páně také vykládati nechce, a jemu že na škodu nesvědčí. Než když pan purkrabie naučení bráti ráčí, nahlídnouc JMt v ně, bez pochyby že jemu srozuměti ráčí, co v sobě zavírá, ješto on dva neb tři artykule na Mikšovi obdržel z těch, což jest pán jemu prvé než-li Mik- šovi prodal. K svědomí pak Novodomského ač by mohl mluviti, ale poněvadž jest umřel, poroučí to úřadu k rozvážení, ješto on Jan Mikeš ničímž toho neukazuje, aby ti haltéřové v obci aneb na gruntu jeho Jana Mikše byli. Ale jemu panu pro- kurátorovi pan Šlik jest sám ukazoval a mluvě, když naň vznášel, že se jemu v tom křivda děje, a hned mu ukazoval, že až do chobotu jemu náleží, dav čísti registra, kteréž pan Albrecht Šlik jemu vydal, na kteréž jest frejmarčil, a též registra zprávní, že jemu postupuje s lukami, travinami nad rybníky i okolo rybníku a kdež koli, tolikéž se i na tyto traviny vztahuje, ješto jest to jemu prvé pán o rok neb vo 11/2 léta prodal; a podle těch registr předešlí páni i pan Šlik těch travin k dvoru Budenickýmu užívali, ješto ta registra jsou sepsaná před čtyřidcíti léty. Dále vej- povědi v soudu komorním učiněné čísti dal2) a pravě, že jsou mu ta registra při- souzená, a protož má pán, čehož jest se pan prokurátor dosoudil, podle těch vej- povědí jemu postúpiti. Pokázal ceduli řezanú Perglarovi psanú i také odpověď na túž ceduli, svědomí Vodičkovo a pravě, že jest on byl v tom jako prostředkem; též i jiná svědomí na mezech vedená, registry zapsaná, čtena a proto ukázána, že se do- statečně to provozuje, jedno, že jest pán to sám prodal, sám prstem ukázal, ješto Jan Mikeš toho ničímž neprovozuje, aby ani pan Šlik ani úředník kdo kdy jemu okazoval, pokud by meze byly. A také mnoho svědkův jest, kteříž seznávají, že k Budynicím náleželi chtíc ouplatky činiti, koury platiti atd.; pak-li jim kdy odpuštěno bylo, musili za to robotovati; žádaje podle dostatečného průvodu, což se samo pokazuje, aniž jest třeba k tomu mnoho mluviti, za spravedlivé opatření. Proti tomu zase mluveno, že jest tuto od pana prokurátora mnoho ukazo- váno a mnoho mluveno, ale on by nerad mnoho zanepráždňoval. Kdež jsou svědkové nařčeni, že by neprávě a podezřele svědčili, ješto se toho nic neukazuje, jak pak

Strana 135
z roku 1548. 135 má se to podle zřízení zemského rozvážiti, můž-li se to zde súditi či nic, to že k rozvážení poroučí. Svědkové někteří jsou nenáležitě vedeni a ne proti panu Janovi Mikšovi; ti také přijati býti nemají a na škodu nejsou; a jiní vedení jsou někteří, kteříž listovní svědomí dávají a ne podle práva mezního, ješto se mnohým místa dáti nemůže. Ale pan Jan Mikeš vedl jest svědky proti tomu, s kýmž při má; než pan prokurátor proti panu Šlikovi, ješto tyto meze ne s panem Šlikem, než s ním panem prokurátorem jsou; ač někteří praví, že jsou od pana Šlika slyšeli a že jest nětco prstem ukazoval, ale toho neseznávají, že by s koně sseda ukázal, dotud to a podtud to meze jsou. Jest-li že jest pak pán nětco jemu prodával a není mu dokázáno, však může o to k němu hleděti. Co se pak dotýče, jakž seznávají někteří svědkové, že jest pan prokurátor bral zárožný, ví se o tom dobře, což s nemalou lítostí pan Jan nese; však musí to býti do času, ješto v těch registřích, kteráž jsou pokázána, ani toho není dostaveno, aby stálo zejména, že prodává s tou vobcí až do chobotu od hrázi. Neb při jiných rybnících také choboty, paloučky i traviny jsou, ale aby ze- jména tohoto rybníku Slapanského se dotýkalo, ničímž se podle práva neprovozuje, dav čísti smlouvu ubrmanskú panem hofmistrem učiněnú a že, což se nedostalo, summa nemalá 61/2C za to dána jest. Protož podle toho všeho, když se v svědomí nahlédne, žádá za spravedlivé opatření. Zase mluveno, že jest to pokázáno, že jsou těch travin za paní Ilburkové3) ke dvoru užívali a paní jakožto téhož dvoru a panství držitel lidem do Slapanic jest je pronajímala, kterak by pak ta obec jich býti měla; neb kdyby jich byla, nebyloť by jí potřebí od paní vynajímati. To se též také páně Šlikovými úředníky provozuje, že ty traviny a vrbiny ke dvoru užívány jsou, neb ouředníci, kteříž toho času byli, jakožto Zejdlic, Nostvic, Vaněk Želivský, Novodomský atd., to stvrzují, že jsou Slapanicským pronajímali a do Budenickýho dvoru z toho platili. Dále pak, když jest se pan Šlik dotazoval Novodomského, prodával-li jest on tu co Mikšovi, čemuž on otepřel a pověděl, že jest neprodával a pán taky; ješto mimo vlastní páně přiznání většího průvodu potřebí není, poněvadž jest se k tomu před mnoho dobrými pány a lidmi i panem z Valdštejna jakožto komissařem na to vyslaným přiznal. A tak to svědomí jeho pana Šlika jemu ke škodě býti nemůž a nemá, a také tomu svědomí mimo své ukázání že místa dáti nemůže, nebo ti gruntové pod hrází ryb- níku jeho žádná obec jest nebyla a není. A poněvadž všickni předešlí páni i pan Šlik jest těch vrbin i travin ke dvoru užíval, že podle toho žádá za opatření. A byť pak pan Šlik těm lidem neb Mikšovi chtěl co s strany těch gruntův nasvěd- čiti, jemu ke škodě že to býti nemůže z příčiny té, poněvadž jest jemu to prvé o rok prodal a ukázal, než-li jest Janovi Mikšovi prodal. Opět proti tomu mluveno, když se pan prokurátor nad tím mnoho zastavuje a pravě, že jsou těch travin a vrbin ke dvoru Budynickýmu užívali, což divného

Strana 136
136 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nic není a mohlo jest to všechno býti, neb netoliko od Slapanic ale i od jiných dvo- rův, což již nyní jiní páni drží, tu jest do Budynic vobilí i seno voženo bylo, a to proto, neb jest bylo jednoho pána to i jiné zboží, a nerci-li s těchto statkův aneb dvorův, kteříž od Budynic blízko jsou, ale mohlť jest to se všeho panství svého učiniti a dáti tu vézti; protoť by od jiného panství gruntův tím k tomu dvoru ne- připojil. Ale když jest pan Albrecht Šlik tyto statky prodal, je rozdělil, jemu Janovi Mikšovi podtad ukázal, že žádá podle takového sobě ukázání zůstaven a zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, dsky, nálezy, vajpovědi, registra důchodní i jiné průvody a obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavši naučení od JMtí pánův a vladyk z plného soudu zemského takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové jeho Jana Mikše ani také Petra Chotka prokurátora žádných jistých mezí ani mezníkův, čemu by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, pokud by jemu Janovi Mikšovi též i Petrovi Chotkovi náležeti mělo, nepokázali: i z těch příčin taková věc zůstavuje se při vymezování páně purkrabovu s konšely přísežnými a ouřadem tak, pokudž to stranám vymezí a vyměří, při tom aby mezi nimi obojími stranami to zůstalo a trvalo nyní i na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Actum f. VI. die Johannis Hus aliter post Procopi annorum 1548. Konšelé tito byli: Jan Žák řezník, Petr z Bašty, Jan Šimůnek, s Malé Strany; Jindřich kramář, Vavřinec Lafan, Tomáš Libskej, z Slaného. — Tomáš Ješínskej, Vávra Bílinských, Václav Blovský, z Slaného; Jan Suchý, Bartoš Hlava, Jan Šimkův, z Velvar. Nedělali na mezech přísahy. Memorabile. Item při vejpovědi tito byli konšelé: Jiřík z Ploskovic, Jan Garyn z Gotreyz, Jakub krejčí s Malé Strany, Jindřich kramář, Vávra Lafan, Václav Blovskej, Tomáš Stříbskej z Slaného a z Velvar tři nadepsaní. Svědkové s strany Jana Mikše: Kříž z Valče; Vávra Němec, Duchek Jandů, Matoušek, Říha, Beneš kovář, z Slapanic; Duchek z Litoměřic; Svatoš, Lavrynův syn z Dolejna; Václav Žilivskej z Žilivčic; Marta stará rychtářka, Barbora Ma- touškova žena, Lída Mrázová, z Slapanic; Důra z Hraběšína; Marta Bulaska ze Zlonic; Anna z Černuce. Svědkové pana prokurátora: Václav Chotek z Vojnína; Melichar Prušák z Eldytu; Matěj rychtář, Bartoš, Jakub Nápravník, Jakub Trčka, Petr, Vaněk starý krčmář, Matěj mlynář, Vaněk Hořejší, z Jerpic. 1) V registrech soudu komorního půhonných, svědomí i nálezových nachází se z let 1537—1548 veliké množství zápisů týkajících se sporů Jana Mikše z Hrobčice s Petrem Chotkem z Vojnína. V Registrech staro- stových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komorníčího u desk zemských, z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) nachází se na listu A. 2 následující zápis k věci této se vztahující: Daj úmluvu od Jana jinak Mikše

Strana 137
z roku 1548. 137 z Hrobčice, měštěnína Starého města Pražského, Albrechtovi Slikovi z Holajče, hraběti z Pasaunu, najvyššímu kamrmajstru královstvie Českého a margkhrabství Dolních Lužic landtfojtu. Jakož Petr Chotek z Vojnína a na Budeničkách atd., krále JMti prokurátor, odporem svým proti puohonu o pokutu pro ručnici v soudu ko- morním, kderýžto puohon on Jan jinak Mikeš na něj jest učinil, témuž Janovi v grunty jeho Slapanské po- zemské jmenovitě vuobec, v haltýře a v chobot rybníka velikého Slapanského sáhá a ty grunty nařieká, tak jakž ten puohon při vedení tudíž i odklad na purkrabí menšího Hradu Pražského v témž dotčeném soudu ko- morním učiněný šíře o tom ukazuje a zavírá: protož aby on Albrecht Slik atd. jakožto zprávce a prodajce těch již dotčených dědin Šlapanských podlí práva a zřízení zemského jej Jana jinak Mikše z Hrobčice, když podlí vedení purkrabí menšího na tu při přijde, a k tomu v tom soudu s strany těch gruntuov jemu Janovi z Hrob- čice, od něho Albrechta Šlika prodaných zastoupil, když na tu při přijde. Vzata tato úmluva v outerý den sv. Kyliana [8. července] 1544. A v Registrech starostových práv vedení I. Jana z Prošovic, starosty komorníčího u desk zemských, z let 1548—1551 (archiv musejní č. 1026) jest na listu F. 1 podobný zápis: Dej úmluvu od Jana Mikše z Hrobčice Albrechtovi Šlikovi z Holejče, hrabí z Pasaunu a s Lokte na zámku Kadanským, raddě krále JMti, nejvyššímu kamermejstru královstvie Českého, jakožto správci dědin správních pod Velikým Pálčem ležících nad rybníkem Petra Chotka z Vojnína atd., dědin a palouku Marše z Pálče, člověka poddaného jeho Jana Mikše atd., tak jakž dsky a zápis správní od něho Albrechta Šlika jemu Janovi Mikšovi v kvaternu památném před shořením desk zemských léta atd. 37 ve čtvrtek den sv. Longina [15. března] plněji svědčí, ukazoval a nyní po shoření desk v kvaternu památném vajpisuov léta atd. 42 v pondělí po božím Křtění [9. ledna] zase vložený a obno- vený šíře ukazuje a v sobě zavírá, pro nezprávu napřed psaných dědin a pro příkazy, které jsou přišly od Petra Chotka z Vojnína a na Budenicích, krále JMti v královstvie Českém prokurátora, kterýž ty dědiny na- říká právem zemským chtíc k těm dědinám právo a spravedlnost míti, davši suplikaci najvyššiemu hofmistru královstvie Českého na téhož Jana Mikše, a na tu suplikaci jest on Jan Mikeš od již psaného najvyššího hofmistra kr. Č. psaním napomenut, aby toho do rozeznání spravedlivého o ty grunty, vobilí a seno z nich zanechal, jakž též psaní to plněji ukazuje: protož aby on Albrecht Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu a z Lokte atd. jakožto zprávce dědin správních nahoře psaných jej Jana Mikše v tom soudu a v ty při, když by na ni před týmž soudem komorním přišlo, zastoupil a to podle práva a zřízení zemského opatřil. — Tomáš komorník byl na úmluvě v pátek po Na nebe vzetí Panny Marie [16. srpna] 1549. Petr Chotek z Vojnína pohnal Jana Mikše z Hrobčice na soud zemský větší v terminu postním 1547, jak jest zaznamenáno na listu 2 Register soudu zemsk. většího z let 1536—1560 (archiv mus. č. 155). 2) Viz poznámky 3 a 4 při č. 43. — 3) Ilburkové drželi Budenice v 1. 1463— 1524. 46. 1548 d. 15. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipém a Zákupech a Anežkou hraběnkou z Helfnšteina na Ronově o hranice od Skalky na Dubské hoře až do Kněžského vršku tak, že, poněvadž vedení svědků s obesláním se nesrovnává, obeslání o též meze se zdvihá. [List 121—124.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, najvyšším hofmistrem království Českého a markrabství Horních Lužic landfojtem, původem s jedné a urozenú paní paní Anežkú hrabínkú z Helfnštajna a na Ronově obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž lidé poddaní pana hofmistra najvyššího z Radoušova s lidmi též paní Anežky poddanými z Blíževedl počnúc od Skalky, kteráž leží na Dubské Hoře až do Kněžského vršku, kterýž leží pod Ronovem, spolu činiti mají a v rozepři jsou: kdež pak svědkové pana hofmistra nejvyššího oznamovali, že v těch místech, kdež hrob vykopán, mě- štiště dvoru pustého jest, kterýžto dvůr s jeho příslušenstvím od starodávna k Ra- Archiv Český XXX. 18

Strana 138
138 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského doušovu náleží, a ten dvůr i s tou pustou vsí, jenž sloula Tejnec, že obmeziti chtějí, pokudž jim od starších jich oznámeno, ale svědkové paní Anežky tomu odporujíc pravili, že jsou o žádném dvoru ani vsi pusté nikda neslýchali. I šli nahoru k kamenu pravíce, že ten kámen dělí troje grunty totiž Radou- šovské, Konojedské a Ouštětské. Ale svědkové paní Anežky tomu otpírajíc pravili, že ten kámen dělí grunty Blíževedlský, Konojedský a Ouštětský, ale žádných grun- tův Radoušovských že tu není. Dále vedli k vrchu přes záhony a vorné dědiny až na pravý hřbet, po týmž hřbetu ukazujíc i jdouc až k Skalce, odtad dolův až k cestě jdúc přes záhony, pravíc, že jsou v tom místě meze zvoraný, ale pokud jsou šli, že, což leží po pravé ruce, že k Ouští, a po levé k tomu pustému dvoru náleží. Proti tomu pan Frydrych z Sezemova Oustí pověděl, kdež jsou začali vésti od kamene přes záhony až na tu cestu, že jsou vedli přes grunty jeho poplatní ke vsi Chotejčině náležící i také přes grunty pánův strejcův jeho, kterýchžto gruntův lidé jich k Ouští vždycky bez překážky v držení a užívání jsou byli, a z těch že nikda obsílán nebyl a není, žádaje, aby dopuštěno nebylo vo grunty jeho a strejcův jeho mezovati; než chce-li jej kto pořadem práva z nich viniti, že každému práv býti chce, tím dokládajíc, že to místo neslove Skalka, ale Hora Chotejčinská, s kteréž kámen i do Radoušova prodávají; kdyby jich byla, nekupovali by jeho od nich. Podle toho svědkové a lidé paní Anežky pověděli, že, kudy jsou lidé páně hofmistrovi vedli až k cestě, že to gruntové jich Blíževedlských nejsou, na ně že jsou se nikda nepotahovali a nepotahují; ale kudy meze jdou mezi Radoušovskými a jimi Blíževedlskými, ty že ukázati chtějí, když zase povedou, a že se pány Ouštět- skými vo meze v žádné rozepři nejsou. Proti tomu od pana hofmistra najvyššího mluveno, že z jiné příčiny tyto meze se nevedou a neukazují, než aby úřad vyrozuměti mohl, kde od starodávna ten dvůr pustý a ves jedna též pustá, slove Tejnec, své meze jest měla a má. Než potom, poněvadž páni Ouštětští na ty grunty přes meze se potahují, pan hofmistr neráčí se vomejliti a k nim právem o to přistoupiti. I šli dále cestou, potom blízko cesty hrbkem až zase na cestu, opět s cesty přes porostlé záhony až na cestu, kteráž z Oušťku do Tejnce a Radoušova vede. Potom patrnou porostlou mezí šli, pravíc, což po pravé ruce, že k Ouští, a po levé k Tejnci, pusté vsi, náleží. Ale svědkové paní Anežky tomu místa nedavše pravili, že cesta, na kterouž jsou od Skalky přišli, dělí grunty Ouštěcské od gruntův Blíževedlských; ale kdež přes záhony vedou, pravé meze nejsou; zvláště ta porostlá patrná mez, že dělí grunty paní k poustce náležící od gruntův sedlských Blíževedlských. Dále šli až na cestu, kteráž běží k Stolínkám, i šli až na silnici křížovú, kdež průhon Blíževedlských jest; odtad dali se přes dědiny orné i osité, až přešli

Strana 139
z roku 1548. 139 cestu, kteráž k Blíževedlům jde, až na mez mezi dědinami a díly sedlskými konec nějakého příkopku, a pravíc, kudy jsou vedli, že to vše po levé straně k tomu dvoru a pusté vsi Tejnci náleží, což k Radoušovu přísluší, jakž další průvod o tom šíře vysvědčovati bude; ale oni Blíževedlští že jsou toho nespravedlivě v užívání byli, bráníce jim s trhův přes ty jich grunty s vozem jezditi, kdež svobodnú stezku i cestu na lehké vozy mají, žádajíce v tom za opatření. Dále pak Urban Tyšar a Just Vidman šli k Kněžskému vršku ukazujíc v lese, pokudž by jednoho každého z nich dílové jíti měli, ale paní že jim jejich vlastního užívati zbraňuje. Ale poručníci paní Anežky pravili, že na to vyjížděti a toho vo- hledovati povinni nejsou, poněvadž jsou to paní dědiční gruntové k Ronovu ke vsi pusté Girkndorfu náležící a z toho od žádného obeslána není. Než úředník paní po- věděl, že se ti lidé nespravedlivě na grunty paní dědičné potahují; když k tomu přijde, že se to dostatečně pokáže, že oni tu žádné spravedlnosti nemají. Tu paní Anežky svědkové úřad zase vedúc počeli vésti od konce toho pří- kopu, vedli po zřetedlné mezi jdouc k Radoušovu, přišli na cestu, kdež boží mouky [sic] stojí a silnice královská do Radoušova jde, ke třem kamenům, hnuvše se struhou a mezí jako k hrobu až k průhonu Radoušovskému pravíc, což jest po pravé straně, že k Radoušovu, a po levé k Blíževedlům náleží, a toho že jsou vždycky oni i předkové jich beze všech nářkův a překážky užívali; a oni Radoušovští že jsou prvé ani průhonu tady neměli, až jej sobě sami mezi sebou a od sebe skoupili, tak jakž záhonové i meze, kteréž jich díly dělí, to ukazují. Proti tomu Radoušovští pra- vili, že těm mezem neotpírají, aby nebyly mezi grunty jich Radoušovských a grunty té pusté vsi Tejnce a toho dvoru; ale aby mezi Blíževedlskými a jimi býti měly, tomu otpírají, i tomu, aby jaký průhon skupovati měli, pravíc, že jest ten průhon od starodávna tu byl. Dále šli tím průhonem až do rokle a tou roklí nahoru vyšedše vedle dědiny vorné na mez pravíc, že vo tu dědinu od dávních let byla rozepře a že ji někdy pan Ilburk1) za grunt svůj pokládal i vobilé a pohanku z ní brával a spásti dal Ra- doušovským. Čemuž Radoušovští odepřeli pravíc, že jsou oni ji vždycky vosívali a bez překážky užívali. Potom jdouc touž mezí dále ukazujíc místo po pravé ruce pod mezí mluvíc, že jest předešle skrze úředníky obojích pánův na tom zůstáno, aby toho místa past- vami společně užívali, ale dřívím aby nehejbali až do rozeznání; ale Radoušovští tak jsou se nezachovali, dříve rozeznání to dříví posekati dali. Kdež Radoušovští pravili, že jsou to dobře učiniti mohli, pásti i dříví sekati, poněvadž jest grunt jich a nikda jeho odsouzeni nejsou. Odtad šli předce nahoru až k kamenu u poli pravíc, že jsou Radoušovští sami ty meze šli a ukazovali až po ten kámen; že ten kámen dělí troje grunty 18*

Strana 140
140 totiž Radoušovské, Blíževedlské a Konojedské, a těch gruntův že jsou vždycky po své straně v užívání byli, dříví v těch místech prodávali a sami Radoušovští od nich jsou je kupovali, žádajíce při nich zůstaveni bejti. Ale Radoušovští pravili, že za to dříví hajnému do Radoušova peníze jsou dávali a platili, a ty meze, kteréž ukazují, jsou meze dělíce grunty Radoušovské od gruntův toho pustého dvoru a té pusté vsi Tejnce a ne od Blíževedlských. Kdež po zasazení soudu podle práva mezního zahájeného od pana hofmistra nejvyššího žádáno, aby svědkové čteni byli. Proti tomu na místě paní povědíno, že paní k tomuto obeslání není povinna státi ani k němu odpovídati, neb se obsílá na meze od Skalky Dubičiny, ješto když včerejšího dne vedeno bylo od kamene až k té Skalce, potom až k cestě, tu jest pan Frydrych Ouštěcský oznámil, že to gruntové jsou jeho, ješto paní takových gruntův nikda v držení jest nebyla až po tu cestu a na ně jest se nepotahovala a nepotahuje; a tak jest o cizí grunty obeslána. Druhé, že ty grunty, o kteréž rozepře, jsou duchovenství, a ona paní toho toliko do živnosti své v držení jest; jsou jiní nápadníci toho, ješto ona na škodu nápadníkům nic pro- súditi nemůž; žádaje podle toho za opatření. Zase proti tomu mluveno, s kterých příčin včerajšího dne od kamene až k Skalce bylo vedeno, jest oznámeno; že pro vyrozumění těch mezí podle předešlého nálezu, kterýž se vztahuje na tu Skalku, mezi někdy paní Beatrix z Kolovrat a Ko- nojedským učiněný,2) nenadějíc se, aby pan Ouštěcský v to se vkládati měl; ale když se v to vkládá, toho jest při tom zanecháno; než od té cesty počali jsou meze ukazovati, kteréž by děliti měly grunty pusté vsi Tejnce, kteráž k Radoušovu ná- leží, a tak jest to obeslání dobře tak vyjíti mohlo od Skalky Dubičínské, a nedotýče se cizích gruntův, ale gruntův JMti pána. Co se duchovenství i nápadníkův dotýče, na to jsou nálezové předešle učinění, že se o takové věci dobře súditi může; žádaje vždy, aby svědkové čteni byli. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení i ukazování svědkův, otpor pana Frydrycha z Oustí, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž pan hofmistr najvyšší obsílá paní Anežku o meze a hranice počnúc od Skalky, kteráž leží na Dubské Hoře atd., a svědkové téhož pana hofmistra nejvyššího nevedli jsou od též Hory Dubské podle obeslání páně, než začavše vésti od kamene i vedli přes grunty pana Frydrycha z Oustí přes Horu Chotejčinskú a dolův přes záhony k cestě, a tak takové vedení týchž svědkův s obesláním se nesrovnává, ješto ona paní Anežka povinna není s cizích gruntův odpovídati: i z té příčiny to se obeslání o též meze zdvihá. Dala památné. Actum sabato post Exaltationem s. Crucis a. 1548. — 1548 f. V. in vigilia Mathei, apo- stoli et ewangeliste [20. září], vzala paní relací vo škody.3) D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 141
z roku 1548. 141 Konšelé strany pana hofmistra najvyššího JMti: Voldřich Koutský z Kostelce; Jiřík Mráz, z Litoměřic; Jan Losos, Havel Špaček, z Roudnice; Jan kovář, Jiřík kožišník, z Ouště. Jan Hubka, písař na Mělníce, řečník. Konšelé strany paní Anežky hrabínky: Staněk řezník, Šimon Bušek, z Roud- nice; Petr Vzteklý, Martin Rathouzský, z Ouště; Ondřej Kochovec, Matěj Hladík, z Hoštky. Svědkové pana hofmistra: Jakub starý Froš, Jakub Vidman, Jakub starý Strejček, Hanuš Neyman, Valenta kovář, Jiřík rychtář z Vésky, Václav Grobpaul, Vávra Černý švec, Jiřík Fejfar, Brož Cabicar, Vencl Sylc, Markus Dlúhý z Vésky, Štěpán starý mlynář, z Radoušova; Gros Hans z Skalky, člověk pana Frydrycha z Ouště; Valenta bečvář z Starého Lipého, člověk pana Václava z Vartmberka; Lukeš Cink z Jezvé, člověk pana Václava z Vartmberka. Svědkové paní Anežky hrabínky: Matěj hrnčíř, Hanuš rychtář, Urban Jitta, Mikuláš, Tůma Chmel, Pavel Arlet, Gregor Jorgk, Simon Šnellar, Materna, Brož Lukeš, Jiřík Tábor, Lorenc Gnaur, Říha hajný, Petr Arlet, Valtin Poks, z Blíževedl; Lukeš z Dubičiny, člověk p. Konojedského; Jakub starý Froš, Jakub Vidman, Jakub starý Strejček, Hanuš Neyman, Valenta kovář, Jiřík rychtář z Vésky, Vencl Grob- paul, Vávra Černý švec, Jiřík Fejfar, Brož Cabicar, Markus Dlúhý z Vésky, Štěpán starý mlynář; Valtin z Dubičiny, člověk pana Frydrycha Ouštěckého. 1) Vilém z Ilburka († 1489) a syn jeho Vilém († 1538) drželi Ronov, hrad na hoře nad Stolinkami, v 1. 1482—1538. — 2) Zde č. 23. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) nalézá se na listu 25 tento zápis: Anežka hrabínka z Helfnštejna na Ronově žádala listu ze škod útratních a nákladních na Zdislava Berku z Dubé na Lipém a Zákupí, nejvyžšího hofmistra kr. Č. a markrabství Horních Lužic landfojta, ze 20 kop gr. č. po vejpovědi na mezech a hranicech purkrabí Hradu Pražského učiněné. Actum sabato post Mathei [22 září] 1548. 47. 1548 d. 17. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipém a Zákupech a Anežkou Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce o hranice vsí Hermanic a Židovic tak, že oběma stranám částečně dle obvedení svědků jejich dává za právo. [List 125—127.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyšším hofmistrem království Českého a markrabství Horních Lužic landfojtem, a lidmi poddanými páně z Herndorfu původem s jedné a urozenú paní paní Anežkú z Kurcpachu na Lemberce a poddanými paní k panství Lemberskému ze vsi Judndorfu obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž tíž lidé obojí blízko od Jablonné počnúc nade vsí Herndorfem na vršku nad mlejnem podle cesty spolu činiti mají a v rozepři jsou, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež svědkové pana hofmistra najvyššího vyšedše nahoru strání proti hrobu ukazujíc

Strana 142
142 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského spátkem na jabloni pravíc, že táž jabloně stojí na mezi gruntu toho a jde předce na rokytový keř až na kámen v břehu louky, a tak nahoru jdouce mimo dub veliký, odtad přímo dolův přes cestu, kteráž vede od mlejna k Lemberku, až konec dědin orných dvoru Lemberského pravíc, což leží po levé ruce, že k Jablonný, a po pravé k Lemberku náleží; a ty meze že jsou držitelé toho gruntu jedni druhým ukazovali a až podtud za své drželi. Proti tomu od paní Anežky povědíno, kdež svědkové páně vedou, že se tu dotejče gruntův ke dvoru Lemberskýmu náležitých a nedotýče se tu žádných grun- tův ke vsi Judndorfu příslušejících; ješto paní o ty grunty obeslaná není, vidí se paní, že jim odpovídati povinna není, a že těm mezem otpírají, ale praví, že jsou to gruntové Lemberští, přes kteréž vedou. Dále jdouc od cesty přišli na cestu travnú; tou šli mimo dub lesem pravíc, že se v těch místech záhonové porostlí stejkávají s grunty dvoru Lemberského. I šli hřebenem přes vysokú horu, odtad vedli přes druhý vrch hřebenem k buku vopále- nému, kdež od strany otporné v tom místě místo dáno krom dvou člověkův; ti pravili, že jich dílové v svých mezech dále jdou, což ukázati chtějí. Od téhož buku šli starou cestou až k buku s křížem zřetedlným správu dávajíc, že vedle toho buku sťata jest jedle s křížem, a potom ihned rozkázáno, aby do toho buku jiný kříž vy- sekán byl, předce až přes důl zase na starú cestu do druhého dolu, tím dolem a tou starou cestou na horu Bunczelsperk až k Studénkám, správu dávajíc, že jsou tu byly dvě studénky, že předkové jich jim správu dávali, že by meze jíti měly pro- střed těch studének, kteréž dělí grunty Jablonské od gruntův Lemberských tak, což jest po pravé ruce že k Lemberku a po levé k Jablonný náleží, a toho že jest vždycky hájemstvím a lovy užíváno bylo bez překážky od starodávna, než přes ty meze na pravo že jsou se vkládati nesměli; i to pravíc, když jsou Lemberští nad ty meze sáhli, dříví stínali, že jim bráněno jeho bráti, až tu shnilo. I šli od Stu- dének nahoru vrchem a cestou až k kamenu se třmi kříži pravíc, že ten kámen troje grunty dělí, totiž Jablonské, Žitavské a Grabšteinské. Kterémužto vedení od paní Anežky jest otepříno pravíc, že jsou na té cestě Lemberští tenata líčívali a s jedné i s druhé strany zvěř na ně honili, a že meze mnohem vejše na levé straně jdou, kteréž ukázati chtějí. Kdež svědkové paní Anežky zase vedouc začali vésti od studénky, ukazujíc jedli s křížem, pravíc ji hranicí pravú býti dělíce grunty Lemberské od gruntův Jablonských tak, což po pravé ruce, že k Jablonný, a po levé k Lemberku náleží. I šli k vrchu lesem maní k jedli, pravíc v ní kříž býti, až na cestu a tou cestou mimo jedli velikou s křížem zřetedlným; kterémužto kříži od odporné strany místo dáno, že jest kříž, ale aby jaký hraničný nebo mezní kříž býti měl, tomu otpírají

Strana 143
z roku 1548. 143 a že pamatují, že jest ten kříž udělaný, ale že nevědí od koho. Dále šli cestou mimo některé jedlí s znameními až k buku s křížem, odtad hnuvše se s cesty k dolu, ukazujíc v dole záhony porostlé pravíc, že k Judndorfu ti gruntové k jich dílům sedlským náležejí a konec těch záhonův že jdou meze, ukazujíc vždy kámen po kameni pravíc, že to kamení konec jich dílův místo mezníkův jest stavíno. I šli předce až nedaleko od borovice k brtvi pravíc, že jsou té brtve k Lemberku užívali. I šli předce až nad ten buk, kudy svědkové páně hofmistrovi vedli, vedouce málo níže nežli oni, až zase na mez, kteréž místo dáno, přišli, a pravíc vždy, že kady vedou, že musejí pravé meze býti dělíce jich díly a grunty Lemberské od Jablon- ských. Ale od strany otporné tomu vedení místo dáno není, správu dávajíc, že v těch místech vždycky předešlí páni na otpořích byli a o to se nesnesli. I šli předce tou mezí, kteréž místo dáno, až k dubu, sšedše s té meze i šli na pravo přes porostlé záhony až na cestu, kteráž z Lemberka ke mlýnu vede, tou cestou dolův k louce a lukou břehem až k kamenu, kdež strana původní vésti začala, a pravíc, kudy jsou vedli, že jsou to pravé meze dělíce grunty Lemberské od gruntův Jablonských, a až po ty meze že sou s své strany páni Lemberští hájemstvím i honěním na zvěř uží- vali, žádajíce při nich zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, na místě pana hofmistra najvyššího žádáno, poněvadž jsou svědkové páně podle přísah svých ty meze pořádně obvedli a ukázali, že žádají, aby jich svědomí bylo čteno. Kdež po přečtení svědkův jest mluveno, že jest se to provedlo dostatečně i svědkem paní Anežky, cožkoli sem visí, že k Jablonné náleží, a tam což visí, že k Lemberku; že podle jich obvedení žádají za opatření spravedlivé. Zase proti tomu mluveno, že z těch svědkův se tomu porozumívá, že se sami v svém svědomí nesrovnávají, neb na vedení svém žádného pořádného mezníku ani hranice, tak jakž svědčí, že by, což sem visí, k Jablonnému náležeti mělo, neukázali jsou, v něčem se snesli a v něčem sobě na otporu byli. A také hned s počátku na svém vedení až po cestu nevedli jsou hřebenem než pod hřebenem, a místy přes záhony vedli, davše své svědky čísti pravíc, že ti lidé o jiných mezech než o svých gruntích nevědí, neb jsou nedávno v té vsi; ale pokudž jich meze jdou, to jsou pořádně ukázali kamením i jinak; že v tom za opatření spravedlivé žádají. Proti tomu mluveno, že se z těch svědkův porozumívá, že neseznávají, aby o jakých mezech jiných než toliko o svých, kteréž se gruntův jich dotýkají, chtíc sobě sami nasvědčovati, nevědí, že jest s podivením, kterak jsou ty meze, kudy jsou šli, ukazovati mohli, jakož pak při rozvážení bude, jaké pořádné meze tíž svědkové jsou pokázali; že podle toho k opatření spravedlivému se poroučejí. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí a jich

Strana 144
144 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského s obúv stran pře líčení s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Jakož jest Jiřík Jenče, člověk nejvyššího pana hofmistra, vedl úřad vod jabloně přes louku na kámen v břehu a odtad strání nahoru maní až na cestu, kteráž k Lemberku od mlejna vede, žádných jistých mezí ani mezníkův, ani aby té stráně v pořádném užívání byl, dostatečně podle práva jest nepokázal, ješto na místě paní Anežky takovému vedení jest odepříno: i z té příčiny ona paní Anežka při též stráni až po cestu se zůsta- vuje nyní a na časy budoucí a věčné. Však co se té louky dotýče, té aby držitel též louky svobodně a bez překážky užíval při též stráni tak, jakž od starodávna jí užíváno bylo. A dále, kdež jsou svědkové nejvyššího pana hofmistra od též cesty vedli travnou cestou i lesem na horu k hřebenu, a odtad přes druhý vrch též hřebenem k buku vopálenému, odtad cestou pustou přes důl do jiného dolu na cestu a tím dolem a cestou až k studénce, odtud až k kamenu Šlosštein se třmi kříži pravíce, že podtud, což po levé straně leží, jsou těch lesův a gruntův užívali k Ja- blonné bez překážky, ješto svědkové obojích stran to jsou seznali, že ti hřebenové, pokud jsou obvedli, což visí sem po levé straně, to že náleží k Jablonné, a což po pravé straně, to k Lemberku, ale svědkové paní Anežky toho jsou podle práva ne- odvedli, aby to pravé meze a hranice, pokudž jsou tíž svědkové páně hofmistrovi obvedli, nebyly, ani také jiných jistčích a pořádnějších mezí nepokázali, než vedouce zase úřad maní lesem žádných jistých mezí ani mezníkův jsou nepo- kázali: i z těch příčin dává se nejvyššímu panu hofmistrovi za právo tak, že se při týchž mezech a obvedení svědkův jeho zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvi- hají. Actum f. II. post Exaltationem Crucis a. 1548. Konšelé s strany pana hofmistra: Jan Liška, Jíra Duchek, Pangracius Selle, Vencel Hanče, z Lippého; Vít, Bartoš Fousek, z Dogkze. Dominikus, písař městský z Lippého, řečník. Konšelé paní Anežky z Kurcpachu: Lukeš, Tůma Pechuba, Janek švec, z Dubu; Jan soukeník, Viktorin, z Ouště; Jan, písař Lemberský. Svědkové p. hofmistra: p. Kryštof Berka z Dubé; Jiřík Jenče, Tomáš Šiche, z Herndorfu ; Valten Hybel, Lorenc Gyret, Hanuš Hopfe, Vencl kovář, Andres Arlet, z Jablonného; Michal Pechel z Markvartic. Svědkové p. Anežky: p. Kryštof Berka z Dubé; Jan Hanka, Jokof Hanynk, Pavel Zykmund, Jiřík Štrosar, Franc Hermon, Michal Galert, Mates Herman, Brož Hampel, z Judndorfu; Vejc Vojnar z Vostrého; Michal Pechl z Markvartic.

Strana 145
z let 1548—1549. 145 48. 1549 d. 30. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Mikulášem a Janem bratry Chobot- skými z Ostředka na Chotýšanech a Markvartem Věžníkem z Věžník na Věžnících o hranice u vsi Městečka tak, že, poněvadž se zde jedná o grunty a ne o meze, obeslání se zdvihá. [List 127—129.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými vladykami panem Mikulá- šem a panem Janem bratřími Chobotskými z Ustředka a na Chotejšanech původy s jedné a urozeným vladykú panem Markvartem Věžníkem z Věžník a na Věžnících obeslaným strany druhé o meze a hranice u vsi řečené Městečko, kdež on Markvart stav na potoce dělati chce, a pod touž vsí, kdež jest strúhy zdělati dal, též také pode vsí Takonínem, kdež jest strúhy zdělati dal týž Markvart a vodu na mlejn vésti chce, a tu oč spolu činiti mají, tak jakž též obeslání plněji svědčí: kdež pak svědkové bratří Chobotských začavše vésti od strouhy vnově vymetané a od cesty, ukazujíc na kámen, pravíc jej býti mezníkem a že dělí grunty Chobotské od gruntův Věžnických až k potoku dolův. Čemuž jest Markvart Věžník neotepřel, ale tomu místo dal pravíc, že o to žádné rozepře nikda jest neměl a nemá a že o to obeslán není; a poněvadž o to obeslán není, že dále na jich ukazování u potoku jíti nechce a povinen není. Ale svědkové původův jdouce k potoku dávajíc správu, že by on Markvart tuto vodu vzíti a do té nové strúhy uvésti a tak ten potok osušiti chtěl, ukazujíc s oné strany potoku důlček, oznamujíc, že by v tom místě mezník byl od smlúvcův postaven, ale kdo by jej vymetal, toho nevědí. Pak což pod tím mezníkem potoku dolův jest, ten podle smlúvy o to učiněné k Chotejšanům náleží a nahoru Markvartovi Věžníkovi; ale pan Markvart že jim v to vkračuje, ani potoku ani trav- v těch místech jim užívati nedá. Odtad šli zase k hrobu a k té strouze vnově vymetané ukazujíc v strouze pařezy vrbový, že lidi k Chotejšanům náležící každý svého dílu až potad i vejše k cestě, pokudž se jednom séci mohlo, vždycky bez překážky jsou užívali, vo žádné strouze tu nic nevěděvší, ani o ní neslyšali, aby tu jaká strouha býti měla, a že jest on Markvart tu strouhu skrze jich grunty (krom v jediném místě, kdež louka jeho jest) vnově dělati dal. I jdouce vedle strouhy až k potoku, kdež někdy stav býval, pravíce, že ten stav, co pamatovati mohou, vždycky k Chotejšanům jest náležal, až nyní teprova on Markvart chtěl by sobě jej osobiti, žádajíce v tom za opatření. Proti tomu Markvart Věžník pověděl, poněvadž lidé tito sami to vysvědčují, že jest tu stav byl, může se z toho rozuměti, že jest nadarmo tu nebyl, než že jsou před léty jím vodu těmito strúhami, kteréž jest nyní vyčistiti dal, na mlejn vedli a hnali, kterýžto mlejn zase se staví, a k Věžníkům i s těmi struhami že náleží. Kdež po zasazení soudu zahájeného bratří Chobotští davše svědky své čísti pověděli, že svědkové tito, nač sou vedli a pokud ukazovali, to vše svědomím svým, Archiv Český XXX. 19

Strana 146
146 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského učinivše na to nemalú přísahu, tvrdí, že takové strúhy v gruntech jich, kterýchž sou vždycky v užívání byli, jsou vnově dělány; že podle toho za opatření žádají. Proti tomu Markvart Věžník pověděl, tak jakž jest prvé oznamoval, že ještě praví, že k tomuto obeslání povinen státi ani k němu odpovídati povinen není, jedno proto, že oni bratří na to vedou, oč s nimi v žádné rozepři není a nač se obeslání nevztahuje; druhé, že jedním obesláním na dvoje meze obsílají, a tak že ze dvojí věci se viní, ješto zřízení zemské jest, kdož by jedním půhonem ze dvojí věci ob- sílal, že takový půhon bude zdvižen; že žádá při týmž zřízení zůstaven býti. Zase proti tomu od původův mluveno, poněvadž jest on Markvart svědky vedl a svědomí čísti dopustil, již jest ku při přistoupil, a protož jest povinen od- povídati; dále mluvíc, že se ze dvojí věci neobsílá, než z jedné, totiž o meze, o kteréž spolu činiti mají, na kteréžto meze a ne jinam jest vedeno, o kteréž v rozepři jsou, a k těm neb na ty meze svědkové jsou vedeni; když na jiné meze přijde, také jiní svědkové podle práva se povedou, ale k těmto mezem a k tomu obvedení, poněvadž jest sám svědky na ně vedl, jest povinen odpovídati. A když z úřadu odpovídání nalezeno, davše Markvart Věžník své svědky čísti pověděl, ač jest toho prvé byl žádal, aby svědkové původní čteni nebyli, však že se to z obojích svědkův nachází, že jsou tu strúhy staré byly a ty jest mlynář dal vy- planiti jsouce zarostlý, a několik bílých grošův od toho vyklúčení dal; ač svědkové bratří Chobotských dokládají, že by těch gruntův z této i s oné strany struh uží- vali, tomu se neotpírá; ale aby struh užívati kdy měli, o tom žádný svědek ne- seznává, pravíc, že ty strúhy vždycky k Věžníkům jsou náležely a náležejí, a že jest je dobře vymetati a vyplaniti mohl dáti jako své. Než což se lovení ryb u stavu dotýče, na to jest se nikda nepotahoval, toliko toho žádá, aby stavu i těch struh tak užívati mohl, jakž od starodávna bývalo, o čemž svědkové seznávají. Zase proti tomu mluveno, aby ty strúhy jeho Věžníkovy býti měly, toho jest ničímž nepokázal a neodvedl, neb ti svědkové jeho, ač jsou zapsaní, ale nic jsou neukazovali podle práva mezního, a tak jest on Markvart v tom pořádku mezního chybil; ale svědkové bratří Chobotských což jsou ukazovali, to svědomím svým tvrdí, že jest žádný jiný těchto gruntův (krom v jediným místě, kdež louka jeho Markvarta jest) neužíval než-li lidé Chobotských a léta zemská svým užíváním že jsou prodrželi, ješto, kdož jaké dědictví drží a jeho užívá bez překážky za tři léta a 18 nedělí, že při tom zůstaven býti má podle zřízení zemského. Na to ukázal smlúvu trhovú, vejpis z desk trhových, kdež oni bratří Chobotští od Ondřeje Mezenského ty grunty, kteréž sám od Jana Věžníka má, jsou koupili,2) pravíc, že je ve dckách mají a jich sou od léta atd. 33° v držení a užívání bez překážky, při tom i na některé nálezy o k tomu podobnú věc učiněný se táhna. Dále přípis cedule dílčí mezi Markvartem Věžníkem a Janem Věžníkem čísti dal, pravíc, že tyto grunty Janovi Věžníkovi jsou

Strana 147
z roku 1549. 147 na díl přišly, a on Markvart žádných struh sobě tu jest nevymínil, ješto on Jan také beze vší vejminky ty grunty, jakž je sám měl a užíval, Ondřejovi Mezenskýmu prodává a Ondřej Mezenský jim bratřím Chobotským též bez vejminky, čehož jsou vždycky v držení bez překážky byli, až teď nyní on Markvart v to jim sahá. Též také oč s ním smlúvu mají strany potoku a louky, pokudž mezník sazen byl, i v to jim vkračuje a užívati nedá; podle toho za opatření žádajíc. Zase proti tomu mluveno, kdež se ukazuje smlúva trhu a dsky atd., že se jiného v tom nenachází, než že jest Jan bratr jeho i také Ondřej Mezenský pro- dávali své a cizího nic neprodávají, ješto, aby jim bratřím tato strúha jeho mlejnská prodána byla, toho se neukazuje. Co se gruntův jich bratří Chobotských dotýče, v ty jest jim nikda nesahal a nesahá, též ani v to, což jest jim potoku smlúvou postoupil; než kdež o nějaké louce seznávají, to Ondřej Mezenský sám vysvědčuje, že jest jim žádné louky tu neprodával; že podle toho všeho za opatření žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všicku při, svědomí, vedení a uka- zování, smlúvu, dsky, obeslání mezní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ a vzav naučení od pánův JMtí a vladyk z plného soudu zemského takto o tom z za- hájeného soudu vypovídají: Poněvadž oni Mikuláš a Jan bratří Chobotští původové obsílají jej Markvarta Věžníka na meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, u vsi řečené Městečko atd., a na vedení svým podle práva mezního a obeslání svého žádných mezí a hranic, o kteréž by tak spolu v rozepři byli, jsou nepokázali, než toliko strouhu vnově vymetanú na větším díle v jich gruntech jsou ukázali, což se gruntův a ne mezí dotýče, ješto taková věc úřadu purkrabskému právem mezním súditi nenáleží: i z té příčiny toto se obeslání zdvihá. Než budou-li oni bratří Cho- botští jej Markvarta, že by jim v jich grunty vkračoval, pořadem práva tu, kdež o grunty súditi náleží, chtíti viniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek na Boží Vstoupení na nebe léta Páně 1549.3) 1) Mikuláš a Jan bratří Chobotští z Ostředka koupili r. 1542 od Jetřicha Lukaveckého z Lukavce Chotýšany tvrz a ves, v Takoníně, Liběticích, Městečku a Dobříčkově co tam má za 1250 kop gr. č. DZ. 1, J. 24. — 2) Ondřej Mezenský z Mezného prodav dědictví své ve vsi Městečku a ve Věžnicích, vsi Kojetice a Lhotku Jarkovu před shořením desk zemských Mikulášovi a Janovi bratrům Chobotským z Ostředka za 644 kop 51 gr. 3 d. obnovuje jim r. 1542 vklad. DZ. 1, H. 3 — 3) Celý tento zápis jest přeškrtnut a ku konci připojena poznámka: Smlúva, že sou to Chobotští koupili od Věžníka jakožto louky, a od druhých mezí pod Takonínem Chobotští pustili. 49. 1549 d. 31. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Markvartem Stranovským ze Sovojovic a Dorotou z Kojkovic na Ostrově o hranice mezi vesnicemi Hradištěm a Ostrovem tak, že obe- slání z různých příčin se zdvihá. [List 129—130.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Markvartem Stranovským z Sovojovic původem s jedné a urozenú paní Dorotú z Koj- 19*

Strana 148
148 kovic a na Vostrově obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, o dědiny, lesy a louky mezi vsí Hradištěm a Vostrovem ležící, tak jakž obe- slání na též meze o tom plněji svědčí: kdež po zahájení soudu, podle práva mezního osazeného, Jetřich Vrabský Tluksa z Vrabí na místě a poručník Doroty z Kojkovic pověděl, že ona Dorota k tomu obeslání a mezování povinna odpovídati není z pří- činy té, předkem že neví, nač se on Markvart potahuje a potahovati chce; druhé, že o tu věc, oč jest pan purkrabie vyžádán, strany jsou se k přátelskému ohledání na pana Jana Čejku jakožto prostředka poddali a on přijav tu věc na žádost obúv stran k sobě na to až posavad nevyjel ani té věci s sebe nesložil, v tom se na paměť jeho Jana Čejky odvolajíc; a podle toho i psaní o to od Markvarta Stra- novského jí Dorotě učiněné a přípis odpovědi na to dané čísti dal a na zřízení zemské, kdož by se na přátely podali atd., v tom táhna; třetí, že ona Dorota těch gruntův, dědin a luk neb lesův sama v držení není, ale že jest se Zdeslav Vrabský maje sobě od pana Jana Košáteckého to právo odevzdané, v polovici toho všeho listy obrannými uvázal a on Markvart z poručení jeho Zdeslava té polovici lidí a gruntův v spravování jest, ukázav při tom dva vejpisy zápisův z desk1) i zvod2), též také dva půhony od soudu komorního,3) kdež on Zdeslav ji Dorotu, že by jemu v polovici těch dědin a gruntův, luk, vkračovala, pohání, a tak pravě, že ona s Zde- slavem těch dědin společně v držení jest a jsou společní gruntové, že ona neví, která polovice anebo co, poněvadž rozděleny nejsou, jí náleží, a že ona s cizích gruntův odpovídati povinna není, tím dokládaje, že jest jemu Zdeslavovi více než-li polovici ouhoru nechala, a prvé též i lúky na jeho díl nechány byly, táhna se na zřízení zemské, že společníci všickni poháníni býti mají; žádaje podle těch všech příčin za opatření spravedlivé. Proti tomu od Markvarta Stranovského mluveno, že se jemu vidí, že ona Dorota zbytečně se odpovídáním brání, neb dobře ví, poněvadž má obeslání, v kterémž jest světle doloženo, nač se potahuje, a že on na její grunty se nepotahuje než na své, v kteréž ona jemu vkračuje, a to ukázati chce. A kdež mluví, že by o to na panu Janovi Čejkovi přestáno bylo, tomu otpírá, aby o grunty na něm mělo pře- stáno býti, než toliko vo obilé, kteréž lúni ona Dorota v těch místech sežíti dala, a toho neměla dáti svésti do jistého dne, až by pan Čejka na to vyjel; ač jest ona na jeho psaní, chce-li na panu Čejkovi o to přestati či nic, žádné odpovědi nedala, toliko on Jetřich píše, že jeho sedlákem není, aby mu roky pokládati měl, a že chce právem z těch gruntův vyveden býti, ješto hned potom to obilé svésti dala, pravíc, že jest on Markvart po témž psaní se panem Čejkú nemluvil, než před tím psaním s ním bylo mluveno, ješto z toho znáti, když jest obilé svezla, na právo ukázáno, že jest na panu Čejkovi o to nepřestala, zvláště když přátel žádných strany jsou k přidání nevolily. A kdež mluví, že by to gruntové společní býti měli a že by D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 149
z roku 1549. 149 Zdeslav Vrabský jich polovici v držení býti měl, že on Markvart o tom neví, aby těch gruntův kdo jiný v držení byl než-li ona Dorota sama; ta jich užívá, je vosívá, i tu, kdež činiti jest, pšenici síti dala, a tak že jest nevěděl koho jiného obsílati než-li toho, kdož těch gruntův v držení a užívání jest. A protož že žádá, aby svěd- kové zapsáni byli, že meze a mezníky ukazovati chce. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, listy posélací, vejpisy zápisu z desk, zvod, svědomí, zřízení zemské a jich s obúv stran řeči pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž na místě Doroty z Kojkovic obeslané to jest podle práva pokázáno, že Zdeslav Vrabský podle znění desk uvázal se jest v polovici zámku Vostrova s jeho příslušenstvím 4) totiž v lidi, v dědiny, lúky, lesy, řeku, potoky, rybníky atd., a aby po týmž uvázání takoví gruntové rozděleni byli, toho jest on Markvart Stranovský ničímž nepokázal, ješto zřízení zemské to v sobě světle zavírá, že společníci všickni obsíláni nebo poháníni býti mají, též také z svědomí Jana Čejky to se jest našlo, že o ty grunty, o kteréž spolu v rozepři jsou, obě strany na týmž Janovi Čejkovi k přátelskému ohledání jsou přestaly, a on toho z sebe až posavad jest nesložil: i z těch příčin toto obeslání se zdvihá. Dal památné 1 kopu gr. č. Stalo se v pátek po Božím Vstoupení léta Páně 1549. — Léta Páně 1549 v outerý před sv. Bonifacím [4. června] vzala relací vo škody.5) Konšelé Markvarta Stranovského původa: Vávra řezník, Jan Matoušů, z Vla- šimě; Jan Čápův, Václav sládek, z Načeradce; Říha hrnčíř, Martin mlynář, z Ště- panova. Václav Vocelka, řečník. Konšelé Doroty z Kojkovic obeslané: Jan Holoperka, Jan Samec, Vít Vecan, z Domašína; Havel Boršů z Dubu, Bohůněk z Vondřejovce, Václav Brynda z Kun- radce, ze vsi. Svědek Doroty z Kojkovic: Jan Čejka z Olbramovic na Souticích. 1) DZ. 83, A. 30. — 2) V Registrech starostových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komor- níčího desk zemských, z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) jest v oddělení „Registrum zvodův od léta 1544“ na listě 49 zapsáno: „Zdeslav Vrabský na Jetřicha Vrabskýho F. 5“ a tam na listu nyní 104 „Zvodové k Suchým dnuom letničním léta 1545: Die Incarnationis Domini [25. března]. Item jeden zvod na Vostrov na dědiny Jetřicha Vrabského; a komorník Kašpar práva vzal 15 gr. č.; zůstává na komorníky 36 gr. č.“. — 3) Registra půhonná soudu komorního z let 1544—1549 se nezachovala, jen malé zlomky z nich. V takovém zlomku Register nových červených půhonů a obeslání z let 1544—1547 (archiv musejní č. 98) jest na listě J. 17 toto obeslání ze d. 14. července 1546: „Zdeslav Vrabský z Vrabí obsílá Jana mladšího z Vrabí. Viniti jej chce z toho, že jest jej Zdeslava pod řádem a právem zamordovati se strojil, když jest on Zdeslav louku sekati dal u Vostrova v pondělí po sv. Prokopu [5. července] léta tohoto atd. 46, přišedši do krčmy těmi slovy mluvíc, že on Zdeslav zví, coť mu se dnes pro to sekání stane, že volovo drahé není, ukazujíc na ruč- nici svú, tím dokládajíc, že jest to pečeť; nemajíc takové pohrůžky pod řádem práva učiniti. Terminus f. V. post Bartolomei. Actum f. IIII. post Margarethe 1546.“ V Registrech svědomí bílých z let 1544—1546, která jsou nověji přivázána k Registrům půhonů k svědomí z let 1532—1534 sig. F 13, jsou na listech 129, 153 a 178 zapsána svědectví z r. 1546 ve při Zdeslava Vrabského z Vrabí s Dorotou z Kojkovic a sice lidí z Ostrova a Kladrub, kteří dosvědčovali, že paní Dorota nedala panu Zdeslavovi obilí bráti z polí „a odvozila

Strana 150
150 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského to obilé do stodoly do své“. — 4) Zdeslav Tluxa Vrabský z Vrabí uvázal se v polovici Ostrova r. 1543. — 5) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jsou na listu 43 tyto dva zápisy ze d. 5. června 1549: „Dorota z Kojkovic žádala listu ze škod útratních a nákladních na Markvarta Stranovského z Sovojovic z 25 kop gr. č. po zdvižení obeslání vejpovědí na mezech a hranicích purkrabí Hradu Pražského. Actum f. IIII. ipso die Bonifacii 1549“. — „Jetřich Vrabský z Vrabí a Dorota z Kojkovic žádali listu ze škod útratních a nákladních [na] Zdeslava Vrabského z Vrabí z 50 kop gr. č. po vejpovědi soudu komorního kr. č. Actum ut supra.“ V týchž registrech jmenuje se Dorota z Kojkovic na listu 86 a 125 v r. 1551 Dorota Vrabská z Kojkovic na Ostrově. Ostrov držel r. 1483 Markvart Kojkovec z Ostrova, jehož potomkem patrně byla Do- rota z Kojkovic, provdaná za Jetřicha Tluksu Vrabského z Vrabí. To vysvítá i ze zápisu v Registrech židov- ských popelatých obeslaných vejpovědí soudu komorního z let 1543—1553 sig. J. 11 na listech 326—329 ze dne 17. května 1549, který v podstatě takto zní: „Jakož jest Zdeslav Vrabský z Vrabí suplikací JMti arci- knížecí proti Jetřichovi Vrabskému z Vrabí a Dorotě z Kojkovic, manželce jeho, podal, na JMt touž suplikací vznášejíc, kterak s mnohými pracemi a outratami jest k obnovení zápisu na polovici Vostrova a polovici Lhotky po pádu desk zemských přišel pro překážky též Doroty, kteráž uvázání komorníky Pražskými odporem svým i tudíž k němu půhonem překážky mu činila,... též obrannímu listu jednomu i druhému odpírajíc v držení pustiti nechtěla, však opět jí Dorotě jest nalezeno, aby jej Zdeslava ihned v držení pustila ničímž se dále nezastírajíc, i pustivši jej v držení pozdvihují se ti lidé proti němu tak, že již k třem létuom on těch lidí žádným ourokem neužil... ...Tu JMt páni a vladyky, krále JMti raddy soudu komorního,... takto o tom vypoviedati ráčí: Poněvadž jest on Zdeslav Vrabský podle suplikací a obeslání svého toho dostatečně nepo- kázal, aby oni Jetřich Vrabský a Dorota z Kojkovic ty lidi ... v polovici Vostrova a v polovici Lhotky .. . proti němu pozdvihovali a poplatky týmž lidem dávati ... zbraňovali,... dává se v tom jim Jetřichovi Vrab- skému a Dorotě z Kojkovic za právo tak, že jemu Zdeslavovi Vrabskému tím, z čehož je obsílá podle té suplikací, povinni nejsou. ... Stalo se v pátek po sv. Žofii léta 1549.“ 50. 1549 d. 25. října. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Zlivským z Labouně v Dolním Újezdě a Jiříkem Vlkem z Kvítkova na Domaslavicích o hranice některých gruntů k Újezdu náležitých tak, že dává Jiříku Vlkovi většinou za právo dle obvedení svědků jeho. [List 130—133.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Janem Zlivským z Labouně a v Ou- jezdě Dolejním s jedné a Jiříkem Vlkem z Kvítkova a na Domoslavicích strany druhé o meze a hranice totiž vo dědinu na Skupicku, vo roli Hřebínkovskú a vo kus hájku Sovaňovského i o jiné grunty k Oujezdu náležité: kdež pak svědkové Jana Zlivského ukazujíc podle hrobu strúhu a pravíc, když jest Štefán Tetaur jakožto držitel obúv statkův Oujezda i Domoslavic chtěl odprodati Domoslavice Petrovi Ho- lovouskému z Holovous, že jest oznámil, že po tu strúhu prodati chce, a že ta strúha děliti má tak, což po levé ruce buď rybníci nebo dědiny leží, že k Domoslavicím, a po pravé ruce jako dědina Skupická i jiné grunty že k Oujezdu náležeti má a sobě že to k Oujezdu pozůstavuje. K čemuž se Štefán Tetaur seznal, tolikéž i Petr z Holovous, že jest tak; a pokud jest chtěl on Štefán Domoslavice odprodati, potud že jest jemu Petrovi ukázal, ale že jest on Petr, nemoha se s ním o to smluviti, Domoslavic nekoupil, a potom že by paní Johanka Rychnovská, mátě Jiříka Vlka, podle téhož ukázání jeho Štefána Domoslavice koupiti měla.1) Ale Jiřík Vlk tomu otpíraje pravil, že nebožka paní Johanka, mátě jeho, koupila jest Domoslavice se vším příslušenstvím v těch mezech a hranicech, jakž

Strana 151
z roku 1549. 151 jest on Štefán i jiní od starodávna toho užívali, jakž dsky svědčí, a ta strúha žádná mez hraničná není, a že ta dědina Skupická vždycky k Domoslavicím dědičně a ne k Oujezdu jest náležela a ještě náleží, divě se tomu, že jiní, s kterýmiž ve při není, meze ukazují; co jest jemu do toho, že jest Štefán Tetaur Petrovi z Holovous uka- zoval, pokud mu a co prodati chce, však jest nic nekoupil, a paní Johanka, mátě jeho, že jest na jeho trh nevstupovala, než koupila Domoslavice se vším příslu- šenstvím. Dále šli Štefán Tetaur i jiní svědkové vedle strúhy dolův až k hrázi Sku- pického rybníka malého, odtud po hrázi až k strúze pravíc, že pod samou hrází meze jdou. I šli přes oulehle mluvíc, že jest sobě Štefán Tetaur díl těch oulehlí pro pastvu vymínil, čemuž Jiřík Vlk tudíž i Jan Habartický otpírali pravíc, že jsou těch oulehlí k Domoslavicím bez překážky užívali. Dále šli pravou mezí v polích až k cestě; kteréžto mezi místo dáno; toliko to Jiřík Vlk pravil, že by poněkud převoraný byly. Odtud šli až k stávku pustého rybníka, mimo stávek přes pole až k hrázi Mešného rybníka a až po hájek Sova- ňovský, pravě Štefán Tetaur, pokud jest vedl, potud že jest Petrovi Holovskému prodati chtěl, aby k Domoslavicím po levé ruce a po pravé k Oujezdu zůstalo. Kdež pak svědkové Jiříka Vlka majíc zase vésti pravili, že chtí ukázati pravé meze, kteréž sou od starodávna vždycky Domoslavice od Oujezda dělily, ač jsou v některých místech převorány; však proto, kde ty meze byly, tudy jíti že chtějí. I šli nahoru chrastinú a počali od pařezu dubového v hájku Sovaňovským, vedli před se hrbkem ukazujíc některé pařezy a vyšedše z hájku šli dolův přes záhony osité pod stezkou až pod hráz Mešného rybníka, kdež dubový pařez, odtud paloukem dolův, i hnuvše se nahoru přes záhony až k mezi patrný, místem porostlý, až přes palouk k rybníčku Sovaňovskému, odtud až k cestě ukazujíc pod cestou louku, pravíc, že by i ta louka k Domoslavicím někdy náležela, a tak že, pokud jsou vedli, pravíc, že tudy pravé meze jsou, kteréž dělí grunty Domoslavské od gruntův Oujez- deckých tak, což po pravé ruce leží, že k Domoslavicím a po levé k Oujezdu ná- leží; a těch luk, na kteréž se Jan Zlivský potahuje, že jsou bránili, na nich síkli i klidili. Odtud šli cestou až na tu mez, kteréž prvé místo dáno, ukazujíc, pokud jest převoraná. I šli až k těm oulehlím a rybníčku malému Skupickému, pravíc, že jsou meze pravé ukázali, kteréž od starodávna jsou dělily Domoslavice od Oujezda. Ale potom, když to oboje zboží Štefán Tetaur držal, meze převoráním poněkud změ- nili, maje toho moc jako pán těch gruntův; při tom oznamujíc, že ta dědina Sku- pická sama v sobě obmezena jest a o meze otporu žádného že není. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného Jiřík Vlk pověděl, ač jest nebyl povinen v to mezování se dáti ani k nim odpovídati z příčin prvé oznámených, však když mu oznámeno od pana purkrabí, když se soud zasedne, bude-li chtíti co

Strana 152
152 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mluviti, že bude míti toho vůli, že toto k tomu ukazování praví, že Jan Zlivský původ žádných jest mezí neukazoval a nevedl, než toliko Petr Holovouský ten to toliko ukazuje a oznamuje, pokud jest jemu Štefán Tetaur ukazoval, že mu prodati chce, ješto s ním s Petrem o žádné meze nic činiti nemá, neb jest od něho nic ne- kupoval; on Petr také že jest toho nikda nedržal ani nekupoval. Než Jan Zlivský potahuje se na jeho grunty dědičné k Domoslavicím náležité a v ně jest mu vkročil, což ku právu meznímu nenáleží, neb se ví dobře, kde se o grunty soudí. A protož z té příčiny povinen není v žádné mezování s ním se dáti, poněvadž se gruntův dědičných dotýče a žádných mezí, kterýchžto gruntův on Jiřík v držení a užívání jest a je ve dckách má. Ale on Zlivský takových gruntův pořádně v držení není, cizí věc na se bera, nemaje sám toho ve dckách, ale dětem Korduli z Sloupna to náleží, ješto se tu sirotčí věci dotýče. Na to ukázal vejpis zápisův z desk zemských, kdež Štefán Tetaur prodává v Újezdě tvrz, dvůr poplužní atd. někdy Korduli z Sloupna,2) pravíc, ač jest Štefán Tetaur v to se zase uvázal a prodal, ale toho neukáže, aby jemu někdy Kordule z Sloupna ten statek zase prodala anebo postoupila, tak aby on jej mimo děti její jinému prodávati mohl; žádaje v tom ve všem za opatření. Proti tomu Jan Zlivský pověděl, že on cizí věci na se jest nevzal a nebéře, než o své vlastní grunty mezuje, kteréž jest koupil a kteréž jsou jemu i postoupeny, jichž v užívání a držení jest, což smlúvami pokázati může, a protož že jest dobře na meze vo své grunty, kterýchž v držení jest, vésti mohl; žádaje, aby podle svého vedení svědky ukazovati mohl. Kdež po odložení pře čteni sou svědkové Jana Zlivského tudíž i list hand- feštní a dobrá vůle na to, vztahujíc se na rolí Skupickú. Při tom dal mluviti, že se to svědky těmito i tím handfeštem provozuje, že ta role Skupická k Oujezdu jest náležela vždycky a Štefán Tetaur že jest ji neprodával k Domoslavicím ale k Ou- jezdu, a také pan Habartický neprodává ji Jiříkovi Vlkovi, než toliko obilé jemu na ní prodává za 15 kop míš., z čehož rozuměti, že ta rolí nikda k Domoslavicím jest nenáležela; žádaje podle téhož ukázání za spravedlivé opatření. Proti tomu od Jiříka Vlka mluveno, co se svědomí Jana Habartickýho do- týče, to jemu na škodu není nýbrž k lepšímu, že seznává, že jest jemu Vlkovi i s tou rolí Domoslavice prodal;3) než když jest on Habartický, koupiv to od paní Johanky, potom prodavši jemu Jiříkovi Vlkovi a náklad byl učinil na tu rolí a ji vosil, dal jemu on Jiřík za ten náklad 71/2 kopy gr. č. Markéta též seznává, že jest slejchala, že by ta rolí k Oujezdu náležeti měla, ale aby v pravdě to věděla, o tom neseznává. List handfeštní tolikéž, kdež Jan Bořek z Oujezda nějakému Janušovi kus role od Skupicka prodává a hned v tom listu vyměřuje, pokud prodává, což též k lepšímu Jiříkovi Vlkovi jest. Štefán Tetaur a Kuneš Hokovský ti sami sobě svědčiti nemohú, neb sou správcové jedni druhým těch dědin, a tak jich svědomí na škodu

Strana 153
z roku 1549. 153 býti nemůže, neb toho na svú víru a duši nesmějí bráti, aby o tom v pravdě vě- děli, že ta rolí k Oujezdu od starodávna jest náležela; ale on Jiřík koupil jest Domoslavice, kteréž sou mu prodány s tvrzí pustou, s dvorem pustým poplužním, s dědinami, lukami atd., beze všech vejměnek. Na to vejpisy zápisův trhových z desk čísti dal, pravíc, že to dostatečně ukazuje, jak jemu Domoslavice s plným panstvím, též i někdy paní Johance prodány jsou, žádné rolí zejména nebo dědiny nevymie- ňujíc, než tak, jakž od starodávna v svých mezech a hranicech leží; ješto on Jan Zlivský toho ničímž neukazuje, aby jemu Oujezd s tou rolí Skupickú neb s jinými dědinami a lukami jako jemu Jiříkovi Vlkovi s tvrzí pustú, s pustým dvorem atd. prodáno bylo a jemu aby náleželo, ani neukazuje, aby jaké jiné dědiny k tvrzi nebo dvoru pustému náležeti měly. Dále i svědomí čísti dal, při tom mluvíc, že se to do- statečně provozuje, že ta rolí Skupická k Domoslavicím náleží, neb mnozí svědkové toho dokládají, že sou to od svých starších slejchali, ješto takové svědomí, poněvadž se mezí dotýče, má přijato býti, neb starší mladším takových pamětí o pustých dvořích a tvrzech zůstavují, tím dokládaje, že i o ty rolí Hřebínkovské vysvědčují, že k Domoslavicím náleží; ač jsou v těch rolích frejmarkové se dáli, ale proto dědičně od Domoslavic odcizena nejsou; že podle toho všeho průvodu a obvedení svého a při těch mezech žádá zůstaven býti. Zase proti tomu mluveno, poněvadž Štefán Tetaur jsa držitelem obojího zboží to vysvědčuje, že jest k Domoslavicím paní Johance odprodal rybníky atd. a rolí Skupickú k Oujezdu panu Hokovskému a tak to sám rozdělil a vymezil, neb byť byl toho nerozdělil, musili by i ti rybníci k Oujezdu náležeti, poněvadž jest v jednom rybníce dvůr Skupicko byl, k kterémuž ta rolí náležela, jakž praví; pak jak jest Oujezd Jan Zlivský koupil a s čím, to se ukáže. Na to dal čísti smlúvu trhovú mezi Šte- fánem Tetaurem a Kunšem Hokovským učiněnú,4) že jemu Hokovskému Oujezd se vším, což k tomu od starodávna náleželo, prodává; též i druhú smlúvu trhovú mezi Kunšem Hokovským a jím Janem Zlivským o týž Oujezd učiněnú pokázal, že jemu Zlivskému Oujezd s dvorem poplužním, s dědinami, rybníky prodává atd., jakž registra na to vydaná ukazují, kteráž též položil, tím zavíraje, že z toho ze všeho, s svědomí, z handfeštu i smluv trhových, se vyhledati může, že ta rolí Skupická též i jiné rolí, pokudž obmezeno, k Oujezdu náležejí, tolikéž i ta rolí Hřebínkovská, jakž svědkové seznávají, že jest za několika pánův držení vždycky k nějaké zahradě lázní v Ou- jezdě náležela a plat do Oujezda z ní jest placen, jakž registra to v sobě ukazují, že z rolí 1/2 kopy gr. a s jiného 10 gr. č. placeno jest. A co se louky pod tou rolí Hřebín- kovské [sic] dotýče, také od pana Hokovského jest ukázáno na vedení, pokad jest on toho užíval a držal, dokudž jest se panu Zlivskému pan Vlk v to nevložil, toho do- kládaje, že těm svědkům, kteříž věc slyšenú svědčí, místa nedává, neb se ani nesrov- návají v svým svědomí; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému uvážení. Archiv Český XXX. 20

Strana 154
154 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, vedení svědkův, svědomí, list handfeštní s dobrú volí, vejpisy zápisův trhových z desk, registra a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídá: Poněvadž Jiřík Vlk z Kvítkova obeslaný ukázal jest vejpisy zápisův trhových z desk, v kterýchž se našlo, že Štefán Tetaur prodává někdy paní Johance z Rychnova Domoslavice se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím, v těch mezech a hranicech, v nichž to dědictví záleží, a někdy paní Johanka v témž právě jemu Jiříkovi Vlkovi to též prodává, tak jakž dsky plněji svědčí, a svědkové jeho Jiříka Vlka ukazujíce meze, pokud k Domosla- vicím od starodávna náležejí, začavše vésti od pařezu dubového v hájku Sovaňov- ským, vedli od téhož hájku dolův pod hráz Mešného rýbníka až k mezi patrné trním porostlé a odtud přes loučku k pařezu vrbovému až k rybníčku Sovaňovskému, odtud k cestě a cestou nahoru až k mezem, kterýmž obojí strana místo dala, a těmi mezemi mimo oulehli až k strouze pusté, kteráž podle rybníku Skupického malého jde, pravíce to býti pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty Domoslavské od gruntův Oujezdeckých, ješto on Jan Zlivský na vedení svým žádných jistčích mezí ani mezníkův, kteříž by též grunty Oujezdecké od Domoslavských děliti měli, jest neukázal, ani toho podle práva mezního dostatečně neodvedl, aby to pravé meze a hranice od svědkův Jiříka Vlka ukázané býti neměly: i z těch příčin dává se jemu Jiříkovi Vlkovi za právo tak, že se při týchž mezech a hranicech podle svěd- kův jeho obvedení zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné. Však bude-li on Jan Zlivský chtíti oč pořadem práva tu, kdež by náleželo, k tomu hleděti, právo se jemu nezavírá. Než což se dědiny řečené Skupické dotýče, poněvadž se tu gruntův a ne mezí dotýče, z té příčiny se to k soudu meznímu nepřijímá; než budou-li se chtíti strany o tu dědinu pořadem práva tu, kdež o grunty súditi náleží, vinniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v pátek před svatými Šimonem a Judú, apoštoly božími, léta Páně 1549. — 1549 f. V. post Martini [14. listopadu] vzal relací o škody.5) Konšelé Jana Zlivského původa: Pavel svíčník, Klimeš pekař, Jiřík řezník, z Bydžova; Václav Doležal, Vojtěch švec, Vaněk Smetana, z Hořic. Jíra Klat, řečník. Konšelé strany Jiříka Vlka: Samohel, Martin Sup, Martin Škoda, z Jičína; Ondřej Balán, Jiřík Hubáček, Jan Picek, z Paky. Svědkové původa: Zdislav Dobřenský z Dobřenic, Jan Habartický z Habartic, Petr Holovouský z Holovous, Votík Hokovský z Hokova, Václav Vostromiřský z Ro- kytníka, Václav Radecký z Radče, Jan Semechovský z Semechova, Věněk Kordule z Sloupna, Kuneš Hokovský z Hokova, Jiřík Kopidlanský z Kopidlna: Petr Petrás-

Strana 155
z let 1549—1550. 155 kův, Dušek, z Domoslavic; Jiřík Kocáb z Leskovic; Markéta žena nebožtíka Staňka, Markéta Šrámkova, Jan Nováček, z Oujezda. Svědkové strany odporné: Jan Habartický z Habartic, Václav Radecký z Radče, Zdislav Dobřenský z Dobřenic, Martin Rodovský z Hustiřan, Jan Semechovský z Se- mechova, Jan Tetaur z Tetova; Jíra, Lukeš a Kateřina manželka jeho, Jan Janek, z Vyželce; Jiřík Círekvický, Josef jinak Jobek, Dušek, Pětr jinak Petrásko, Jakub jinak Kubásko, Pavel jinak Paulíček, Jíra rychtář, Markéta rychtářka, Prokop, ze vsi Domoslavic. 1) Johanka z Rychnova koupila r. 1545 Domaslavice za 750 kop gr. č. DZ. 7, F. 6. — 2) Štěpán Tetaur z Tetova zakoupiv r. 1541 Újezd Dolní a Domaslavice od Zdislava Dobřenského z Dobřenic za 2250 kop gr. č. postoupil je manželce své Korduli ze Sloupna. DZ. 1, A. 1. — 3) Jiřík Vlk z Kvítkova koupil Domaslavice r. 1546. - 4) Kuneš Hokovský z Hokova koupil r. 1545 Újezd Dolní za 1250 kop gr. č. DZ. 7, F. 6.— 5) V. Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 56 tento zápis ze d. 23. listopadu 1549: Jiřík Vlk z Kvítkova žádal listu ze škod útratních a nákladních na Jana Zlivského z Labouně z 18 kop gr. č. po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského na mezích a hranicích učiněné. Stalo se f. 6 [sic] die Clementis 1549. 51. 1550 d. 23. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kašparem Strojetickým ze Strojetic na Střekově a. Vojtěchem z Valdšteina o hranice u vsi Brné tak, že obeslání o též meze se zdvihá, poněvadž svědkové Kašparovi žádných jistých mezí neukázali. [List 135—136.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Kašparem Strojetickým z Strojetic na Střekově s jedné a panem Vojtěchem z Valdštejna strany druhé o meze a hra- nice u vsi Brna, o kteréž spolu v rozepři jsou, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež svědkové Kašpara z Strojetic původa vyšedše nad hrob na čihadlo oznamujíc zvláště pak Matěj myslivec z Střekova, že jest při tom byl, když otcové Jakoubka Klimenta a Kašpara z Brné majíce vejchod s Střekovskými ukazovali jsou, že ta brda až po to čihadlo dělí grunty. Střekovské od gruntův Brněnských tak, což po pravé ruce; k Střekovu a po levé k Brné náleží. Ale svědkové pana z Valdštejna pravili, že jest tak, že ta brda dělí po čihadlo a od čihadla k dubu a dále k. Ho- lému Kluku; než aby od čihadla meze dolův k hrobu jíti měly, tomu místa nedávají. Dále od téhož čihadla šli maní dolův tou strání na cestu pod hrob; tou cestou dolův skrze vinnici Jakubovu z Brné až na pole Klimentový oznamujíc ti starci, že jim se zdá, že tudy ty meze jíti mají, ale tehdáž že jsou tu lada byly a les, a již jsou na vinnice rozdělány a mezníci vymetáni, že se najíti nemohou; též pravíc, že sou tu cesty a silnice byly, jimiž jsou les k Labi vozili; ty že jest Kliment jsa úřed- níkem udělav sobě pole zvoral, kamení vyklidiv, kteréž místo mezí bylo; i průhon svo- bodný. Střekovští tu že jsou měli; též že jest veliké boroví tu bylo; a když jest na ty meze vejchod byl, že jsou po tu rokli ukazovali, což po levé ruce, k Brné a po pravé k Střekovu že náleží. Jdouc před se dolův od té rokle po mezi, kteráž dělí 20*

Strana 156
156 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pole Pabšovo z Střekova od polí soused Brněnských, až k pařezu dubovému mez- nímu pravíc, že jest jej Marout z Brné sťal; čemuž on otpíral pravě, že, což jest sekal, že jest v svým sekal a ne v cizím. A tak pravíce, pokud sou vedli, že mají pravé hranice býti dělíce grunty Brněnské od Střekovských a těch že jsou až po té [sic] hranice užívali, až když nějaký úředník z Střekova vládší obojími, Střekov- skými i Brněnskými, ty grunty Brněnským pod plat jest rozdával, nemoha gruntův královských tak odciziti. Proti tomu svědkovi pana Vojtěcha z Valdštejna takovému mezování otpírajíc pravili, že žádných jistých mezí ani mezníkův neukazují, ale vedou maní skrze vin- nice i přes pole jich, kterýchž jsou bez překážky ode 20ti let užívali; než kudy pravé meze jdou, ty že ukázati chtějí. I jdouce zase k roli, kteréž místo dáno, k poli Klimentovýmu, i šli k borovici veliké pravíc ji hraničníkem býti mezi grunty Brněnskými a grunty Střekovskými. Ale původa svědkové pravili, že ta borovice dělí grunty soused Střekovských od obce Střekovský a na ty obci že jest předešle les byl, a z toho lesu že jest táž obec Střekovská jemu Matějovi 11 párův borovic k stavení dala a ty jest odvezl bez překážky Brněnských; ale již Kliment v ni se vložil, ji sobě osobil, jsa sám úředníkem, jim Střekovským na škodu. I šli dále k hradbě z boroví a k hradbě z kamena zdělané přes cestu, na kterúž se Střekovští táhli, že jest svobodná byla a oni Brněnští ji zvorali. I šli až k hrušce, odtud se hnuvše patrnou mezí k pařezu dubovému, pravíc jej hraničníkem býti, odtud přímo nahoru na vrch řečený Holej Kluk, kdež několik višní stojí, podle vinnice Klimentovy, odtud ukazujíc k dubu a od dubu k čihadlu a tak pravíc, pokud sou obvedli, že jsou to pravé meze, kteréž dělí grunty Střekovské od gruntův Brněnských, a těch jsou užívali a užívají podnes. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od Ka- špara z Strojetic žádáno, aby svědkové jeho čteni byli. Proti tomu od pana z Val- štejna mluveno, že jemu se vidí, že k tomuto obeslání odpovídati povinen není a to proto, že o tyto meze, na kteréž strana vedla, žádného obeslání nemá. Na to obe- slání čteno. Pravíc, že se obeslání vztahuje na meze u vsi Brné, ješto, aby se na tyto grunty páně sem vztahovalo, toho není; a byť byl pán věděl, že se na horu řečenú Holej Kluk a na tyto grunty vztahovati má, byl by se pán věděl v tom jak svědky opatřiti; neb jest každý povinen do svého obeslání zejména položiti a jmenovati, v kterým místě mezovati chce. Zase mluveno, že tato obrana páně jest zbyteční, neb jest obeslání bez omylu, že u vsi Brna se mezovati má, oč jsou v rozepři. Když odpovídání nalezeno, čteni jsou svědkové původa, při tom mluvíc, že se svědkové všickni na větším díle srovnávají, že jsou ti průhonové, lada, cesty, svobodné byly Střekovských, až potom skrze úředníka Tomana jest dopuštěno, že

Strana 157
z roku 1550. 157 jsou ty grunty odcizeny; měl-li jest on tu moc grunty královské tak spolčovati a je odcizovati, že to při rozvážení bude. Než on pan Kašpar to osvědčuje, že jest za držení svého on nic neobmeškal, ale vždycky gruntův královských hájil, k pro- mlčení přijíti nedopustil, což, bude-li potřebí, ukázati chce; žádaje podle toho za opatření. Proti tomu od pana Vojtěcha mluveno, že svědkové strany původa na vedení svým žádných pořádných mezí ani mezníkův jsou neukázali, jakž právo mezní uka- zuje, též také o žádných mezí [sic] že nevědí, toliko jeden svědek Matěj myslivec jda maní od čihadla dolův k vinici o žádným mezníku nic nevěděl, nýbrž sám to promluvil u vinice na dotázku, že neví, kudy pravá mez by jíti měla; než poněvadž by meze rozdělaný byly, chybil-li by o sáh nebo více, aby mu to k nepořadu při- čteno nebylo; a tak on ani žádný jiný žádných jistých mezí jsou neukázali, ale což sou slyšali, o tom mluvili i svědčili. Pak měl-li by pán takovým nepořádným vedením svých dědičných gruntův zbaven býti na slyšenú řeč, není té naděje, žádaje, aby svědkové čteni byli, tím dokládajíc, poněvadž jsou oni Brněnští těch gruntův vždycky bez naříkání užívali, že při tom žádá pán zachován býti; neb byť i jaká psaní o to mezi stranami prošla, a právem o to nepřistoupila a dala létům zemským projíti, že to promlčí. Zase proti tomu ukázána cedule řezaná léta atd. 36 psaná, kdež někdy pan Jan z Valštejna a on Kašpar Strojetický o některé rozdíly mezi nimi a lidmi jich na někdy panu Janovi mladším z Valštejna, Karlovi Dubanským, Jiříkovi Vršovským a Janovi z Lungvic mocně přestávají, též i některá připsání potom učiněná a tak pravíc, že z toho se nachází, že jest pan Kašpar za držení svého nic nezameškal a nepromlčel a ti páni smlúvcové toho sou z sebe nesložili, až všickni zemřeli; poroučeje se v tom k spravedlivému opatření. Zase mluveno, že se z té cedule ani z těch připsání nenachází, aby o tyto meze kdy na mocném přestání býti mělo, ale o nějaké jiné rozdíly, o grunty a platy a desátky, což ku právu meznímu nenáleží, psaní jsú mezi stranami prošla. Dále i svědkové jsou čteni. Při tom mluveno, že se to dostatečně provozuje svědky starými, že, pokudž jsou obvedli, že to vždycky k Brné jest náleželo a náleží, a toho jsou bez překážky užívali, a na některé ty grunty i handfešty od předešlých pánův držitelův mají, prvé než-li jest pan Kašpar Střekova v držení byl. Než pan komorník, jsa tehdáž držitelem téhož Střekova1), nebyl tak zpozdilý, kdyby byl znal, že se tu co od království odcizuje a odjímá, aby toho dopustiti měl; a na to dva handfešty od někdy pana Jana z Valdštejna Klimentovi v Brné a Janovi, Bartošovu synu, na vinici a dědiny dané čísti dal; žádaje při tom zachován býti. Proti tomu mluveno, že ti handfeštové potvrzují svědomí lidí páně Kašpa- rových, že jsou lada tu byly i mezníci; neb svědčí, pokudž hranice ukazují neb

Strana 158
158 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mezníci; a to jest dobře býti mohlo na onen čas, když pan Jan z Valštejna toho obojího v držení byl, Střekova i Brné, že jest pod plat ty grunty vysaditi mohl; ale již, když jest rozděleno království od dědictví, má zase, což království ujato skrze úředníky, k království připojeno býti, neb jest pan z Valštejna té moci neměl skrze handfešty grunty královské odcizovati; poroučeje se v tom ve všem k opa- tření spravedlivému. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, svědomí a vedení svědkův, handfešty a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypoví- dají: Poněvadž svědkové Kašpara z Strojetic na vedení svým jdouce od čihadla dolův skrze vinice maní žádných jistých mezí ani mezníkův jsou neukázali, a aby kdy tu, kudyž jsou vedli, pravý meze, kteréž by grunty Střekovské od gruntův Brné dělily, byly, toho jest on Kašpar z Strojetic podle práva ničímž nepokázal: i z té příčiny to se obeslání o též meze zdvihá. Než chce-li on Kašpar jeho pana Vojtěcha z Valdštejna z jakých gruntův pořadem práva, tu kdež o grunty súditi náleží, vinniti, právo se jemu nezavírá. Dal památné. Stalo se ve středu den sv. Jiří léta Páně 1550. — 1550 f. II. post Marci euangeliste [28. dubna] pan Vojtěch z Valštejna vzal relací vo škody.2) Konšelé s strany Kašpara Strojetického: Augustyn krále JMti rychtář, Vol- dřich Koutský z Kostelce, z Litoměřic; Hanuš kovář, Vondřej soukeník, z Ouštku; Pavel rychtář, Tůma, z Novosedlic. Vavřinec Červ z Oustí, řečník. — Svědkové: Mikeš starý, Matěj myslivec, Blažek celnej, Fabián Papež, z Střekova; Kuba rychtářův bratr, Kouba starý rychtář, z Novosedlic; Janek hajný z Proboštova; Martin, Ja- koubkův bratr, z Litoměřic; Blažek Klaba z Vaňova, člověk Oustských; Vojtěch přívozník z Oustí; Jakoubek, Kliment, Kašpar, z Brna, lidi p. Vojtěcha z Valštejna; Vojtěch z. Střekova; Vávra Somar z Proboštova. Konšelé s strany pana Vojtěcha: Volf malíř, Václav Grycner, Jan Mynich, Petr Manhart, Mikuláš Tůma, Vít bednář, z Oustí. — Svědkové: Jakoubek, Kliment, Kašpar, z Brna; Vojtěch, Fabián Papež, z Střekova; Jakub Cmejra, Hanuš Villárek, z Oustí; Vávra Somar, Janek, z Proboštova; Říha Švemberk z Círekvice; Brož Košťálek, Jan Polák, Marant Brož, Jan, Pavel Šoula, Josef, Říha Houska, z Brné; Vaněk Šedík z Kramoly. 1) Jaroslav z Šelmberka, který kolem r. 1523 v držení Střekova se dostal, byl nejvyšším komorníkem kr. č. v létech 1515—1523 a 1525—1549. — 2) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 68 tento zápis ze d. 28. dubna 1550: Vojtěch z Valštejna žádal listu ze škod útratních a nákladních na Kašpara z Strojetic ze 20 kop gr. č. po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského na mezech a hranicích učiněné. Actum f. II. post Marci 1550.

Strana 159
z roku 1550. 159 52. 1550 d. 26. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Ludmilou z. Klinšteina na Všeradicích a Oldřichem Vamberským z Rohatec na Osově o hranice a průhon u Trnové tak, že dává za právo O. Vamberskému. [List 133—134.) V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenou pannou pannou Lidmilou z Klimštejna a na Všeradicích původem s jedné a urozeným vladykú panem Vol- dřichem Vamberským z Rohatec a na Vosově obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají a v rozepři jsou, u vsi Trnové tak, jakž obe- slání šíře ukazuje: kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osaze- ného, a po vystavení a poznamenání svědkův zejména a s strany Voldřicha Vam- berskýho dvou svědkův svědomí zapsání skrze téhož Voldřicha mluveno, že podle takového na meze vyžádání není povinen mezovati anebo se v jakou jinou při dá- vati, poněvadž předešle o tyto meze vejpověď ubrmanská se jest stala před dávními léty skrze pana Volfa Krajíře mladšího a někdy pana Jindřicha Karla z Svárova, což jsou oni vymeziti měli; a lidé panny Ludmily z Klinštejna, co jsou za to činiti měli, tomu se podle též vejpovědi ničemémuž dosti neděje. Ale poněvadž jest pan Jan z Valdštejna z listu, kterýž pan Krajíř jemu a panu Václavovi Bechyňovi píše, pohnán, v tom listu zprávu dávaje, jaká se jest vejpověď stala, že za to žádá, jest-li položen, aby čten byl. Čten jest dotčený list i také svědomí zapsané, a pravě, že jest pan Václav Bechyně pohnán k svědomí, ale kterak se jest v toto místo najíti nedal, toho že neví. A protož podle té mocné vejpovědi žádá zachován býti a mimo to v žádné jiné mezování povinen se dávati není, nébrž podle též vejpovědi, že jím Voldřichem nikda nic jest nescházelo, než-li jí pannú Lidmilú; neb sou tíž páni smlouvci to vykonati a podle smlúvy vymeziti chtěli, ale panna jest v to cosi uvrhla, že jsou nic toho nevykonavše odsad zase jeli. Proti tomu od panny Lidmily z Klinštejna skrze Havla Šamšu z Kosmačova mluveno, že panna vyžádala jest pana purkrabí na meze na JMtech páních podle vejpovědi, kterúž jsou JMt učiniti ráčili, znajíce to JMt dobře, že jeden smlúvce pan Jindřich Karel jest umřel a druhý pan Volf Krajíř ten vězněm jest, a na boží milosti, kdy toho vězení prázen bude. Protož ráčili jsou povoliti, aby pan purkrabie na tyto meze vyjel a takovú věc právem tím, jakž za pořádek jest, tomu vyrozu- měje vykonal, v tom na touž JMti vejpověď se táhna. Neb předešle se jest nic ne- vykonalo; a tak jedno pro smrt jednoho smlúvce a druhého vězení takovú věc páni na sebe potáhnúti ráčili věda, že by se to mezování jiným spůsobem vykonati ne- mohlo. Však hned na onen čas, jakž toho pan Voldřich dotýká, panna jest té smlúvě místa dáti nechtěla, aby lidé její z Trnové měli jemu panu Vamberskýmu takovú robotu na věčné časy dělati; než k tomu jest vůli dávala a dává, jest-li že by tíž lidé její toho průhonu potřebovali a jeho užívali, dotud aby takovou robotou

Strana 160
160 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského povinni byli; než převedla-li by panna lidem svým průhon na grunty své tak, že by jeho Voldřichovu průhonu přes jeho grunty nepotřebovali, tehdy aby takovou robotou a voráním povinni nebyli; a tak i kdyby pan Jindřich Karel živ byl, jinač nedrží, by se pamatovati měl, ač v tom žádného nenaříká; a tou příčinou jsou předešle toho, na to vyjevše, nevymezovali; ale tou měrou, jakž se teď oznamuje, aby se mezovati mělo, chtěla by panna tomu mezování místo dáti, byť pak i žádný ten svědek o tom neseznával. Protož panna za to žádá, aby pan purkrabie podle vejpovědi panské takovú věc předce mezním právem vykonati ráčil, v tom ve všem se k spravedlivému opatření poroučeje, neb již tou vejpovědí JMti pánův z předešlé jest sešlo. Zase mluveno, kdož čeho na kom mocně přestane a ti vejpověď udělají, že ten každý, nechť jest jakážkoli vejpověď, jest tomu povinen dosti činiti, a v tom se i na zřízení zemské táhna; ale tuto, jakž jeden smlúvce živý sám vyznává, jaká jest vejpověď se stala, tomu se dosti neděje ničemémuž. A tak jest-li že jest se co nevykonalo, může se vykonati a vymezovati, neb vždycky jest to na přátelích bylo, že jest byl přidán ku panu Volfovi Krajířovi pan písař; ten jest umřel; opět potom jiný, kterýž též umřel, a tak, když jest již pan Krajíř vězněm, i ráčili jsou páni JMt takovú věc poručiti panu Janovi z Valdštejna a panu Václavovi Bechyňovi, aby na to vyjeli a spatříc mezi nimi vyměřili; a ona panna Lidmila nevyčekavši toho, vyžádala jest pana purkrabí nenáležitě; k čemuž jest on Voldřich nikda vůle nedával, ješto snad bylo by podobněji, aby se o přítele k prvnímu smlúvci svolili, aby to již mezi nimi k vykonání přijíti mohlo, a ne tak, jakž se teď k tomu při- kročilo. Jak se pak koli skrze přítele panny jiný vejklad této vejpovědi činí, než-li v ní psáno jest, ješto on mimo túž vejpověď, aby se več jiného dávati měl, že se jemu toho učiniti nezdá; v tom se též k opatření spravedlivému poroučeje. Opět proti tomu mluveno, že mimo předešlú řeč od panny Lidmily nechce zanepráždňovati; než, by se měla panna o přítele neb oč jiného snášeti, toho za potřebu býti neuznává, poněvadž jest již na to pan purkrabie vyjel, to spatřil; bez pochyby, co má s tím činiti, ráčí se věděti s úřadem v tom jak zachovati. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, svědomí a jich s obú stran řeči pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídá: Poněvadž jest se tomu vyro- zumělo, že předešle o týž průhon vejpověď mocná se jest stala, toliko že průhon z některých příčin vymezen není: i z té příčiny dává se jemu Voldřichovi Vamber- skýmu za právo tak, pokudž pan purkrabie s konšely přísežnými průhon ten vy- mezí, aby lidé její panny Lidmily z Trnové téhož průhonu svobodně a bez překážky užívali; a za to jemu Voldřichovi Vamberskému neb budoucím jeho po půl dni na

Strana 161
z roku 1550. 161 jeř a po půl dni na ozim vorati mají a to dotud, dokudž by oni téhož průhonu potřebovali a jeho užívali. Než kdyby ho více nepotřebovali a užívati nechtěli, tehdy takovým voráním povinni nebudou. Dali památné. Stalo se v pondělí po Seslání Ducha svatého léta Páně 1550. Konšelé s strany panny Lidmily: Lukeš, Jiřík Vlha, z Hořovic; Jan Herynk, Jan Andrle, z Hostomic; Václav Randa, Jan Cikán, z Litně. Řečník: Jan Šich z Hostomic. Konšelé s strany Voldřicha: Brikcí Žatecký, Pavel Špryncl, z Příbramě; Jíra Vladyka, Matouš Míkovic, z Hostomic; Jiřík Kord, Pavel bakalář, z Hořovic. Svědkové panny Lidmily: Matouš, Vávra Pabeš, Vaněk Koch, Říha Šumpel, Jíra Věchtík, Jakub Peklo, z Trnový; Mikuláš z Hlažovic; Matouš Hůlka odtudž; Vít Šmíd z Bykoše. Svědkové Voldřicha: Václav Vratislav z Mitrovic, Jan Karel z Svárova 53. 1550 d. 4. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Lickem z Ryzmburka na Borohrádku a Arnoštem, knížetem Bavorským, jakožto držitelem hrabství Kladského, o hranice u Černé a Lysé hory tak, že obeslání to se zdvihá, poněvadž svědkové J. Licka jistých mezí neukázali. [List 137—141.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Janem Lickem z Rismburka a na Boruhrádku s jedné a osvíceným a vysoce urozeným knížetem a pánem panem Arnoštem, z boží milosti potvrzeným k arcibiskupství nadání Salc- purského, legátem stolice římské, falckrabí na Rejně a knížetem Horních i Dolních Bavor atd., strany druhé vo meze a hranice u Černé hory a v Lysé hoře při Ne- ratově, o kteréž spolu v rozepři jsou: kdež pak svědkové pana původa začavše vésti přivedli úřad k pařezu bukovému proti chalupě nad hrobem, pravili, že ten pařez tak, jakž sou to od předků svých slejchali, jest pravaj hraničník, kterýž dělí grunty hrabství Kladského od gruntuov Rokytnických do království Českého nále- žejících, a to místo vyplaněné že slove Na vypřehadlích mezi Horou Černou a Horou Lysou ležící a ty dvě hoře, po pravým hřebenu nebo hřívě jdouc, že sou za hranice vdycky držány tak, což visí do hrabství, že k Kladsku, a což s druhé strany visí k Vorlici řece, že k Rokytnici náleží. Ale svědkové JMti knížecí tomu otpírajíc pravili, že sou nikdy těmi jmény toho místa ani těch hor neslyšeli jmenovati, ale to místo vyplaněné až doluov k potoku Neratovu že slove Pejkar po nějakém sklenáři, kterýž tu huť měl a rád bubnoval. Pak ten pařez bukový aby hranice býti měla, též i těm hřebenuom na těch horách místa nedávají pravíce, že sou tu záhonové, přes kteréž strana původní Archiv Český XXX. 21

Strana 162
162 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vede a vésti chce; než oni že za hranici mezi hrabstvím a královstvím Českým mají řeku Vorlici, ta že dělí a to ukázati chtějí. I šli dále svědkové původovi k hoře a na horu Černú ukazujíc vždy, což by za hřeben býti mělo. Ale od knížete JMti poručníci nedavše tomu vedení místa pravili, poněvadž se tu gruntuov krále JMti dotýče a vidí, že se přes záhony a maní vede, žádných mezí, hranic ani liz neukazujíc, že dále jíti a při takovém nepořádném vedení býti nechtějí. Ale původní strana před se úřad vedla doluov až k palouku, kdež se potok Neratovec počíná, došedše k místu jednomu pravíc, že sou v tom místě Kladským popel brali a jim tu páliti ho nedopouštěli, a odtud ukazujíc, že meze tak před se jdou až právě k mezem a gruntuom páně Žampachovým a tam týmž spůsobem hřívy nebo hřebenové dělí; a to vše, kdež sou vedli, že slove Černá hora. Nazajtří pak tíž svědkové pana původa od téhož pařezu začavše vésti a vedli na Lysú horu též mluvíc, že pravý hřeben nebo hřívy též hory, jakž i na Černé hoře, jsou pravý meze; což doluov k Vorlici visí, že k Rokytnici náleží; dovedše k místu, kdež čihadlo bývalo, pravíc, že ho k Rokytnici užívali; potom na palouček, pravíc, že sou předešle lidé Kladští z té louky plat na Rokytnici dávali. Ale svědkové JMti knížecí tomu otpírali pravíc, že sou ty louky vždycky, jakž ta ves vystavena, od 24 let užívali a žádného platu z ní nedávali. I vedše z toho vrchu doluov šli k dolu, kdež hory někdy paní Johanka pavovala s jinými, a ona že jest to pro- půjčovala bez překážky Kladských; též v těch místech že sou od Rokytnice zvěř honili a bili, popel pálili a vyvozovali, vše bez překážky. Odtud odšedše přes potůček i došli zase s druhého konce na vrch, obrátivši se k hrobu pravíc, že ten vrch slove Lysá hora, jakž i napřed a málo dále, a níže že jest potok řečený Mezní; tu že se začínají meze od Pottnštejna; rovně tím spůsobem tam hřebenové že dělí hrabství od Pottnštejna a dále od Frimburka. I šli tou horou doluov až zase k hrobu pravíc, kudy sou vedli a ukazovali na hřívy, že potud sou užívali k Rokytnici. Ale od JMti knížecí poručníci nedavše tomu vedení místa hned s počátku pod loukou, pravíc, že se vede přes záhony maní, žádných hranic ani mezníkuov ne- ukazujíc, že dále jíti povinni nejsou, poněvadž se gruntuov JMKské dotýče. Než svědkové JMti knížecí vedše úřad cestú, kteráž k Rokytnici běží, doluov nad potok a louku řečenú Neratov anebo Peyker, pravíc, že sou té louky užívali, dokudž tato ves Lichtwald nebyla vosazena, k Obrlangnovu a za tou lukou že sou měštiště vsi Neratova, a ta ves že k Kladsku až po Vorlici náleží. Dále za potokem ukázali starou porostlou strúhu, též i měštiště mlajnské a od huti sklenné měštiště; tolikéž i cesty staré a loukoti, kteréž sou dělali, pravíc, že k tomu mlajnu a huti cesty se ukazují od vesnic Zejtndorfu a Rozntalu atd., kteří k Šnelštejnu do hrabství Kladského náležejí, že sou tudy jezdili, ale od Rokytnice žádné cesty krom silnice, na tuto stranu aby jíti měly, že se nenejdou.

Strana 163
z roku 1550. 163 Proti tomu zase mluveno, co se louky Neratovy dotýče, tomu otpírají, aby k Kladsku náležela, ale hajný z Rokytnice jest ji najímal. Než co se měštišť od hutí i cest dotýče, těm neotpírají, aby býti neměly; ale aby na gruntech Kladských býti měly, tomu otpírají]; než na gruntech Rokytnických že sou byly a sou, a ještě více by jich ukázati mohli, že sou byly, ale k Rokytnici, ne k Kladsku; a loukoti sou nedali Kladským odvézti, kteréž tu po dnes leží. Dále šli až k řece Vorlici; vstoupivše do půl řeky, pravíc, že ta řeka jest pravá meze, kteráž dělí hrabství od Čech počnúc od Homole, kdež se začíná, až k Mit- waldu, a že sou té řeky jeden břeh bez překážky lovením ryb užívali; žádný jim toho nehájil. Ale pan Jan Licek tomu otpíraje pravil, že jest ta řeka všecka jeho, jeho předkové že sou ji najímali a jí vší užívali bez překážky a žádný bez vůle jich nesměl tu honiti leč kradí. Při tom někteří svědkové vystoupivše pravili, že sou tu řeku najímali od paní z Rokytnice, a jí vší že sou užívali; toliko na žádost ně- kterých osob z Kladska jim přáli, aby v ní druhdy některý pstruh sobě lapili; i to dokládajíc, že sou z ní na Rokytnici nájmu dávali do roka 1 kopu míš. a 10 kop pstruhuov. Proti tomu svědkové JMti knížecí pravili, aby měli kdy za to žádati, aby jim odpuštěno bylo v té Vorlici honiti, tomu otpírají; než žádali jsou hajného, aby jim odpustil při druhým břehu, kdež svobody neměli, loviti, ale po jich straně nic; žádajíc podle téhož ukázání za opatření; a kdyby pan purkrabie chtěl na ty cesty, kteréž ze vsí Kladských do těchto hor až k samé Vorlici jdou, jíti, i měštiště od huti, že by to vše vočitě ukázati chtěli. Kdež po zasazení soudu zahájeného čteni sou svědkové pana Jana Licka. Při tom mluveno, že se to dostatečně provedlo svědky, že po ten pařez bukový a po ty hory Černú a Lysú, což k Vorlici se chýlí, že k Rokytnici náleží. Též se po- kázalo, že sou té louky Neratovu užívali i plat z ní od lidí brali Kladských. Tolikéž se našlo, že někdy paní Johanka na rudy jest jako v svých gruntech nakládala a těch gruntuov vdycky v užívání a v držení byla bez překážky pálením popela, rud dobýváním, zvěří honěním atd.; za to žádajíc aby i nyní pán svých gruntuov, kteréž jest koupil, pokojně užívati mohl. Zase od JMti knížecí obeslaného skrze poručníky JMti mluveno, že předkem k obeslání tomu to praví, kdež z poručení JMti arciknížete a soudu zemského na meze a hranice na žádost pana Jana Licka pan purkrabie jest vyjel, že se vedení svědkuov s týmž obesláním nesrovnává, neb sou na vedení svým žádných mezí, hranic ani mez- níkuov neukázali a svědčí o tomto buku někteří, že by sťat byl a jiní že slomen. Také se ani v tom nesrovnávají, a o stodole seznávají, ješto ledva od šesti let jest postavena. A vedli přes záhony maní dosti nepořádně; majíce podle obeslání svého pořádně meze a hranice pokázati, toho neučinili. Též také když byli od úřadu dotázáni na 21*

Strana 164
164 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vedení, vědí-li vo kterých hranicech, aby je ukázali, tu sou pověděli, že o žádných mezech a hranicech nevědí, toliko o těchto vrších, a tuto seznávají vo mezním buku na otpor svému seznání, žádného znamení mezního neukázavše, než po nějakých správách. Pak aby tudy JMKská vo své grunty dědičné přijíti měla, v tom těm svědkuom místa nedávají. A co se dělání a dobývání rud dotýče, má každý vůli hor dobývati, kde mu se líbí, maje list z komory, že mu žádnaj toho hájiti nemůž, tolikéž i tuto hájeno nebylo, davše čísti svědomí; při tom mluvíc, že se dostatečně prokazuje, na kterou sou Vorlici řeku přivedli a ji ukázali, že jest ta řeka pravá meze, v té že sou po svým břehu ryby lovili, po tu řeku v těch lesích že sou koláři dřívím, loukotmi, jiní šindelem a popelem i jinak užívali bez naříkání; a aby to pán, nač se potahuje, kupoval, aneb aby to ve dskách měl a nebo předkové páně, toho se neukáže, a tomu nevěří, aby tyto meze, na které se pán potahuje, páni Vlkové při prodaji pánu ukázati měli. Neb paní Johanka z Rychnova dala sobě ten statek ve dsky vložiti po shoření desk1) podle vejpisu, kterýž se ukázal, ješto vo žádných horách v něm zmínky není; ješto byť k těmto horám jakou spravedlnost měla, byla by je do desk vložiti dala, ale poněvadž jich ve dskách neměla, že jest to i promlčela. Neb poněvadž se ukazuje svědky, že k hrabství Kladskému těch hor až po Vorlici sú užívali od 25, 50, 60 let a líta zemská sú prodržali, má JMt knížecí podle zřízení zemského při týchž horách zůstaven býti. Na to zřízení zemské o témž pokázal, žádaje podle toho za opatření. Zase proti tomu mluveno, aby se tuto co JMKské dotýkati mělo, tomu pán otpírá, neb se to z obeslání prvního paní Johanky ani nynějšího nevyhledá, aby pán s JMKskú činiti měl, neb se pán ví dobře k JMKské v tom i v jiným jak zachovati. Také pán vo žádný vklad, vo žádné hory činiti nemá, toliko, jakž obeslání svědčí, vo meze, kteréž sou zejména postaveny, a ty jest také provedl a pokázal dostatečně. A kdež se k promlčení mluví, v tom se na paměť páně purkrabovu táhne, že nebožka paní Johanka tu jest nic neobmeškala, ale pořadem práva k tomu o ty grunty při- kročila, na meze vyžádala; proč jest pan purkrabie nedojel, její příčina nebyla. Než když JMKská o to komisaře zřiditi ráčil, na tom ta věc stála, až ona i pán z Pern- štejna zemřeli. Po její pak smrti páni Vlkové ani pán nic sú nepromlčeli. Svědkové JMti knížecí také pánu na škodu nejsou proto, že kdo obešle, o to a na to má svědky vésti, což jest pán podle obeslání svého provedl. Ale aby svědkové JMti knížecí aby co vo hoře Lysý nebo Černé, nač se obeslání vztahuje, svědčili, toho jest neslyšel, než toliko vo Vorlici u Homole svědčí, ješto, aby ta Vorlice v těch místech za mez býti měla, tomu otpírá. A také pán vo touž Vorlici a užívání jí nic činiti nemá, ani ji také sám nedrží, ale drží ji paní z Pernštejna a pan Žampach za některou míli; jest-li že sou oni tam u Homole v ní lovili, do toho pánu nic není. Než aby jí užívati měli pod Černou neb Lysou horou, toho žádný svědek nedokládá

Strana 165
z roku 1550. 165 a svědčí řeč slyšenou, což na škodu není; bude ouřad věděti, je jak vážiti; poroučeje se podle svého dostatečného průvodu k opatření spravedlivému. Zase proti tomu mluveno, že svědkuov jedněch ani druhých vykládati nechce, než toliko kdež strana dokládá, že by se gruntuov dotýkati mělo, že jest věc vědomá, že soud tento o žádné grunty nesoudí, toliko o meze. A poněvadž strana žádných jistých mezí jest neukázala a gruntuov se dotýče, má to obeslání býti zdviženo. Na to některé vajpovědi o k tomu věc podobnú učiněné i z naučení panského čísti dal, žádaje podle toho všeho za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení svědkuov, svědomí, vejpis, zřízení zemské, vejpovědi a jich s obú stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové pana Jana Licka původa na vedení svým jdouce od pařezu bukového na Černú potom i na Lysú horu žádných jistých mezí, mezníkuov ani liz sou neukázali, což by úřadu tomuto podle práva mezního súditi náleželo: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Než chce-li on pan Jan Licek JMt knížecí jakožto držitele hrabství Kladského z jakých gruntuov po- řadem práva, tu kdež súditi náleží o grunty, viniti, právo se jemu nezavírá. Dali památné. Stalo se v pátek den sv. Prokopa léta Páně 1550.2) — 1550 f. V. post Kyliani [10. července] JMt kníže vzalo relací vo škody.3) Konšelé strany pana Jana Licka z Rismburka a na Boruhrádku, pana původa: mistr Jan Mls, Jindřich Nejedlý z Vysoké, mistr Václav Majtský z Dalman- horštu, z Hradce; Adam soukeník, Vaněk Kálaluov, Tůma Brožuov, z Rychnova. Melfi]char písař, řečník. Konšelé strany JMti knížecí: Vavřinec Chudek, Prokop Palhan, Jan pekař, Mikuláš Humpolec, z Jaromiře; Jan Čas, Petr celný, z Náchoda. Svědkové strany pana Jana Licka atd.: Bavor Vlk z Kvítkova atd.; Štěpánek, Michal, Martin Kotrč, z Rokytnice; Jíra z Bielýho, pánuov z Pernštejna; Tomáš mlynář z Uřiněvsi, Mikuláš mistr z Kunčiněvsi, Petrovec, Matěj kovář z Kostelce, p. z Pernštejna; Jan rychtář z Klášterce, Michal z Klášterce, Ješek Nedohnálek, Volf z Mladkova, p. Žampacha; Matěj Nebozizuo, Jíra Šatnaj, Jan Polévka, Tomáš Nebozizů, Michalička, z Rokytnice; Martin z Klášterce, p. Žampachů; Jíra Štrauch z Malšovic, Hradeckých; Starý rychtář, Jíra Houžvička, Petr Pabšuov, Mikuláš Pabšuov, Tomáš Viktorinků, Jan Močíkuov, z Rokytnice; Jan Ptáček z Rybný, p. z Pernštejna; Vondrák z Rokytnice; Jiřík rychtář z Uřiněvsi, Jan rychtář z Richberka, p. z Pernštejna; Jíra Černaj z Rokytnice; Tobiáš z Kunwaldu, p. z Pernštejna; Mikuláš Ptáčků, p. Žampachů; Matěj hajný, Tomáš hajnýho syn, Václav jinak Vašek, Jíra Václavuov, Matouš Šoukal, Martin mistr, Tomáš hajnýho bratr, Vondřej Myška, Jan Křehkaj, Vaněk Chmel, Kubík Mlatečků, Jan Purkrábek, Michálek, Jan Nohel, z Rokytnice.

Strana 166
166 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Svědkové JMti knížetcí: Jindřich Vlk z Kvítkova; Matěj hajný, Tomáš hajnýho syn, Václav jinak Vašek, Jíra Václavů jinak Vašků bratr, Matouš Šoukal, z Rokytnice; Martin Cot, Markus rychtář, Urban Hauke, Mates Hauke, Jorg Richter, Valtn Franc, Jorge Franc, Mates Franc, Hans Klimka, Šimon Pavel, Nykl Pavel, Krystof Materna, Kli- ment Ješko, Vencl Klimke, Hans Tifeshn, Jorge Vernar, Jorge Kober, Kaspar Pešk, Hans Kunc, Michel Linder, Merten Rocman, Jorg Linder, Kaspar Schneider, Nykel Heyde, Jorg Odler, Simon Franc, Lorenc Rocman, Markus Hans, Schreiber Mertn, Kaspar Rocman, z Wilmesdorfu ; Valten Šajbl, Nykl Albrecht, Lorenc Praš, Hans Upic, Sigmund Fogler, Martin Upic, Prokop Nyderfurer, Gregor Ryger, Hans Feglar, Lorenc Ryzner, Vencl Ryzner, Andres Markus, Mates Markus, Michel Nič, Michel Vernar, Petr Pelcl, Nykl Morch, Hans Zeidlman, Tomáš rychtář, z Bertlstorfu; Jakub Hanyš, Hans Entrich, Knaur Josef, Jorge Pubian, Volfgang Klarer, Jorg Praus, z Lomnice; Urban Volák, Paul Nič, Jorg Sreiber, Hans Kruger, Hans Niderfurer, Valten Upert, z Hundorfu; Mats Volf, Hans Glosar, Nykl Hauke, Kliment Šlyslar, Paul Gejslar, Paul Kaspar, Jakob Hauke, Valten Lukas, Hans Mots, Valtn Leczel, Volf Loker, Hans Slesiger, z Ober-Langnova; Kašpar Heinrich, Nykl Šolc, Hans Gabriel, Nykl Junk, Paul Kepart, Jorge Gitlar, Jakob Kreicziger, Krystof Kreiczigar, Blasian Rorbach, Michal Kepart, Merten Hejzlar, Nykel Roter, Prokop Heinrich, Hans Bastlor, z města Bystřice; Fabián Hekar, Hans Heczar, Hans Nulich, Hans Gregor, Tomas Heker, z Nyder-Langnova; Spet Valten z Špetwaldu; Valten Pešel, Melchar Bschorer, Volfgang Nič, Lorenc Frič, z Ney-Weystricz; Valtn Gebl, Andres Geyer, Michal Falk, Nykl Rorbach, Melchar Teyber, Mertn Haše, Bartl Krausse, Štefán Šolc, z Ald-Weystricz; Andres Lachnicht, Krystof Heinrich, Paul Mendl, Tomas Meider, Hans Menl, Gregor Meidar, Jakob Kustner, z Werlorn-Waser; Jozef Vencl, Michel Heindrich, z Lichtwaldu; Michel Behem z Kryzlingswaldu; Hans Feitl, Simon Kastler, Hans Gramphs, Michel Praus, Jakob Hohaus, Michel Leczl, Ernest Eksner, Nykl Pekh, z Wilfestorfu ; Andres Adler, Mertn Heger, Melcher Hemyk, Melcher Mader, Jakob Trespl, Andres Pigemut, Volfgang Lukes, Hans Nič, z Abrštorfu; Valten Vendler, Hans Haušilt, Gregor Feit, Štefán Berner, z městečka Mitwaldu; Jan Grynwald, Krystof Štorch, Šimon Bartoš, Prokop Čížkuov, Matěj kostelník, z Levína; Rehoř Liška, Jorge Rodel, Jakob Keprt, Franc Langer, z Dušníka; Valtn Gertnar, Andres Pek, z Harty. 1) DZ. v kvaternu, kde sobě sami kladou po shoření desk, z let 1541—1553 na listu J 1. Johanka z Rychnova zdědila kolem r. 1519 Rokytnici po svém otci a zůstavila ji synům Jiříkovi a Jindřichovi Vlkům z Kvítkova a dvěma dcerám; ti ji prodali r. 1548 Janovi Lickovi z Ryzmburka. 2) Na zvláštním lístku přiložena jest tato nedatovaná, z konce 17. století pocházející poznámka: „N. B. Vejpověď z strany Švarcvaldu aneb Švarcberku necessario ve dskách zemských anebo při purkrabství Pražském najíti se musí, nebo za starodávna od purkrabství na hranice se jezdilo podle práva obzvláštního mezního, nebo císař Rudolf praví, že jest per sententiam ten les obdržel, a tak mohla na mezích vejpověď se vynésti; a to se stalo a. 1589, neb toho roku jsou meze znamenaný, anebo rok před tím; a taková vejpověď byla mezi císařem Rudolfem a Jiřím z Valdtštejna.“

Strana 167
z roku 1550. 167 Vejpověď ta byla zapsána do Register nových vejpovědních mezních asi pod č. E 16, jak lze souditi z toho, co ve své knížce o soudu mezním na listu 17. uvádí Jakub Menšík z Menšteina; registra ta se však nezachovala. Z nařízení císaře Rudolfa ze d. 16. října 1600 byla ta vejpověď vynesená d. 11. září 1589 na mezech pod Černou horou za Freiheitem, vepsána do Register královských žlutých nových vejpovědí soudu komorního z let 1600—1630 sig. 5 J. 3. na listech A 2 B 1. Závěrečná slova její jsou: „Z těch příčin dává se jemu Vilému Vostrovcovi z Kralovic, JMCské radě a prokurátoru v království Českém, na místě a k ruce JMCské jakožto krále Českého původu proti němu Karlovi z Valdštejna a na Hostinném i na místě bratří jeho mladších nedílných za právo tak, že se JMCská jakožto král Český při týchž mezech a hranicích totiž Černé hoře a Urlesgruntu podle obvedení napřed psaného prokurátora JMCské zůstavovati ráčí nyní i na časy budoucí a věčné.“ 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 archiv musejní č. 157) jest na listu 76 tento zápis ze d. 31. července 1550: Osvícený kníže Arnošt, potvrzený k nadání arcibiskupství Salcpurského, legát stolice římské, falckrabie na Rejně, kníže v Horních i Dolních Bavořích, žádal listu ze škod útratních a nákladních na Jana Licka z Rysmburka na Boruhrádku ze 200 kop gr. č. po vejpovědi a zdvižení touž vejpovědí obeslání na mezech a hranicech. Stalo se ve čtvrtek po sv. Jakubu Velikém apoštolu božím 1550. 54. 1550 d. 22. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi konventem kláštera sv. Anny v Sta- rém městě Pražském a Kateřinou z Petrovic na Petrovicích o hranice u vsi Křeslic tak, že sice klášteru dává za právo dle obvedení svědků jeho, ale rokli a cestu k lukám zůstavuje při Petrovicích. [List 142—143./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi ctihodnými pannú Klárú převorú, pannú Ottylijí zakřištankú i vším konventem kláštera svaté Anny v Starým městě Pražským s jedné a urozenú vladykú paní Kateřinú z Petrovic a na Petrovicích strany druhé o meze a hranice u vsi Křeštic, o kteréž spolu v rozepři jsou: kdež pak svědkové panen původův začavše vésti přivedli úřad dolův na mez vedle klínku kusu pole zvoraného Matějovi z Křeštic náležícího, pravíc, že meze tato dělí louky a grunty Petrovské od gruntův Křesických tak, což po pravé ruce jako louky, že k Petrovicím a po levé nahoru jako pole zvorané, též i to doubí v stráni, k Křes- ticím náleží. Ale svědkové paní Kateřiny obeslané davše té mezi místo, toliko že jim vedle té meze cesta svobodná, kterouž s luk seno k Petrovicím jsou vozívali, jest zvorána, též i klínek toho pole, kteréhož jest předešle on Matěj až nahoru po hrušku ustúpiti musil, jest zvorán. Čemuž svědkové původův otpírajíc pravili, že tu nikda cesty jest svobodné nebývalo, než toliko stezka, a toho pole že sou ustoupiti nemohli bez vůle panenské. I šli tou mezí do háje břehem pod cestou před se až nahoru skrze mejto pravíc, ač jest tu paní Petrovská to místo dala smejtiti, ale že k Křesicím až po ten břeh náleží. I přišedše k rokli, obvedše tu rokli, šli vedle háje podle voraných dědin na starú cestu dolův na kámen, pravíc jej mezníkem býti; odtud mimo dub na druhý kámen svalený, též pravíc, že by mezníkem býti měl; šedše přes rokli mluvíc, že sou o tom slejchali, že by z té strany rokle v jívovým kři ještě třetí kámen mezní býti měl; i došli až na cestu vymlenú a skaženú; tou šli nahoru až

Strana 168
168 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského k hrobu vždy mluvíc, pokudž sou vedli, že potud po pravé ruce k Petrovicím a po levé k Křesticím od starodávna jest náleželo a náleží. Ale svědkové Kateřiny obeslané těm kamenům, aby praví mezníci býti měli, místa nedavše, ale začali vésti před hrobem za roklí; šli starou cestou dolův, ob- šedše kus strání klínem šli nahoru cestou, obšedše rokli šli zase porostlinami mimo borovici dolův až blízko od kamene mezního, od druhé strany ukázaného, nahoru mimo lípy až k poli voranému, vedle pole před se tudy, kudy první svědkové šli, vedle místa smejceného až dolův na mez, kdež původovi svědkové vésti začali, a pravíc, kudy sou šli a vedli, že až potud po levé ruce k Petrovicím sou užívali sekáním lesu nebo dřívím, než na levú ruku jako do pole ani do té stráně nad cestou jsou nesahali; žádajíce ona paní Kateřina, aby při týmž obvedení a při týchž mezech jakž i předešle zůstavena byla. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteni sou svědkové panen původův. Při tom mluveno, že počet svědkův těchto všickni na tom se srovnávají, že, pokud sou vedli, že sou toho od starodávna užívali a k Kře- sicím že náleží; nad to že předkové paní Kateřiny jim jsou v to nikda nesahali, až teď teprova paní Kateřina jim v to sahá; žádajíce při svých mezech podle téhož obvedení svého zůstaveni býti. Proti tomu Havel Šamša od Kateřiny obeslané dav čísti obeslání mezní po- věděl, že se vyžádání toto stalo na meze a hranice na JMtech páních od panen a konventu, ješto, aby svědkové jich podle téhož obeslání vo jakých mezech a hra- nicech svědčili, ani aby jaké mezníky a meze na vedení svým ukazovali, toho jest neslyšal; toliko seznávají vo užívání gruntův a posekání lesu, což se s obesláním nesrovnává; ješto úřadu tomuto vo grunty ani vo jich užívání súditi nenáleží, vidí se jí Kateřině, že ona těchto svědkův, poněvadž se s obesláním nesrovnávají, užiti nemá, ale obeslání toto má zdviženo býti; v tom za opatření že žádá. Proti tomu zase mluveno, chtěla-li jest strana proti tomuto obeslání k jakému zdvižení mluviti, neměla jest dopustiti svědky čísti; než přistúpivše ku při teprova k zdvižení příčinu sobě béře, ješto jest věc vědomá, že úřad tento na žádné grunty nebo posekání není vyžádán jich k ohledování, ale na meze a hranice, kteréž sou svědky, lidmi prostými, ukázány vykopáváním mezníkův; a to bude při rozvážení úřadu, komu jest co v těch mezech a hranicech ublíženo a pokud jest jich která strana užívala; v tom za opatření žádajíc. Zase mluveno, kdož sobě co do obeslání vloží, to jest povinen provozovati; ale tito svědkové podle obeslání vo mezech se nesrovnávají ani na vedení ani v svě- domí svým, neb neseznávají o žádným kamenu mezním, na kteréž na vedení svým maní jsou trefili, pravíce jej mezníkem býti, v svědomí zmínky o nich neučinivše. Davše při tom čísti svědky své; při tom mluvíce, že se to nachází, že jest se smlouva

Strana 169
z roku 1550. 169 a porovnání stalo vo tyto meze předešle a vo ten kus pole, kdež sou předešle na týchž mezech s předešlú pannú převorú byli, ješto jest tato panna mimo takovú smlúvu proti zřízení zemskému neměla na tyto meze vyžádání učiniti; a když se v svědky nahlídne, kteříž jedné i druhé straně svědčí a v svým svědomí se nesrov- návají, jak ti budou míti váženi býti, to bude při rozvážení. Neb davše první svě- domí, chtěli-li sou druhé straně svědčiti, měli sou se k prvnímu přiízlnati; tím do- kládajíc, kdož sou kdy na meze vyžádání učinili a žádných mezí a hranic neukázali, že jim obeslání bylo zdviženo. Na to některé vejpovědi mezní čísti dal, žádaje podle toho též za opatření. Zase proti tomu mluveno, že strana jednak ku při mluví a jednak z někte- rých příčin obeslání k zdvižení by přivésti chtěla, ješto, chtěla-li by čeho v tom užiti, měla by se podle práva jedné věci a ne obúv držeti. Svědkové strany odporné pannám nic na škodu nejsou, že praví, jako by o ty meze místo býti mělo, ješto často o něco se smlúvají lidi, ale potom na místě se nepostaví; jiní svědkové, větší jich počet, seznávají vo ustoupení kusu pole, ale aby svědek který to vysvědčoval, že potud těch mezí a hranic jsou užívali, toho není; ješto byť i poddaný některý bez vůle vrchnosti co gruntův ustupoval, to na škodu vrchnosti býti nemůže, jako i tuto s volí panny nic toho se nedálo; že podle toho všeho za opatření sprave- dlivé žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení svědkův, svě- domí jich, vejpovědi předešlé a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové panen původův začavše vésti patrnú mezí od zvoraného klínku až k rokli, potom od rokle vedli dolův až ke dvěma mezníkům kamenným a odtud až k staré cestě a tou cestou až nahoru k hrobu pravíce, že, což jest po levé ruce, to že k Křešticím náleží, a po pravé že k Petrovicím, a aby svědkové Kateřiny obeslané mimo jich panen původův vedení jaké pořádnější meze neb mezníky a hranice ukázali, toho se jest na vedení jich nenašlo ani svědomím jich neodvedlo: i z té příčiny dává se jim pannám převoře a zakřištance i všemu konventu kláštera svaté Anny původům podle svědkův jejich obvedení za právo tak, že se ony panny i s konventem při takovém obvedení a me- zech a hranicech jejich zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné. Než což se rokle dotýče, ta se při Petrovicích zůstavuje, též také cesta, kteráž jest zvoraná na Klín- cích, ta má k Petrovicím zase puštěna býti, tak aby tudy seno s luk svobodně a bez překážky vozeno býti mohlo, jakž jest prvé bývalo. Dali památné. Stalo se v outerý na den svaté Maří Magdaleny léta Páně 1550. — 1550 f. II. Egidi [1. září] vzata relací vo škody od konventu.1) Konšelé strany panny převory: Jan Klatovský, Mikuláš od Černé růže, Jan Archiv Český XXX. 22

Strana 170
170 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Červenka, z Nového města Pražského; Hron sladovník, Jan Garyn, Jan Šimůnek, z Malé Strany. Šimon, rychtář z Lidic, řečník. Konšelé strany paní Kateřiny: Martin mlynář, Jíra Dubský, Matěj jinak Máša, z Michovic; Václav Mandát, Jan Tůmů, Vít Žežhule, z Říčan. Svědkové panen původův: Petr Vacek, Matěj Brychtů, Tomek rychtář, Šťastný mlynář, Janek Píšů, Matěj Kališů, Šimon, ze vsi Křesic. Svědkové obeslané: Pavel voštěnář, měštěnín Nového města Pražského; Jiřík, Martin, z Prahy; Říha Črda z Měcholup; Jíra Berášek z Kačkovic; Duchek Douša z Dablic; Petr Trčka z Petrovic; Petr Vacek, Janek Píšů, Tomek rychtář, Matěj Brychtů, ze vsi Křesic. 1) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 76 tento zápis ze d. 2. září 1550: F. III. post Egidi panna Klára převora a panna Otilie zakřištanka i všecken konvent klá- štera sv. Anny jinak sv. Vavřince v Starém městě Pražském žádaly listu ze škod útratních a nákladních na Kateřinu Petrovskú z Petrovic na Petrovicích ze 22 kop gr. č. po vejpovědi na mezech a hranicích purkrabí Hradu Pražského a konšely přísežnými podle práva mezního učiněné. 55. 1551 d. 17. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou z Lípy na Drahenicích a Heraltem Říčanským z Říčan na Štěkni o hranice vesnic Kuřiman a Sudkovic tak, že dává za právo Kateřině dle obvedení svědků jejích. /List 147—149./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenú vladykú paní Kateřinú z Lípy a na Drahenicích, manželkú Racka Běšína z Běšin, s jedné a urozeným pánem panem Heraltem Říčanským z Říčan a na Štěkni a Švihově strany druhé vo meze a hranice, o kteréž lidé poddaní její Kateřiny ze vsi Kuřiman s lidmi poddanými páně Říčanského ze vsi Sudkovic pod vrchem Paření v rozepři jsou: kdež pak svěd- kové původa začavše vésti od hromady kamení za hrobem a pravě, že jest to grunt Petra Mikosa z Kuřiman, z kteréhož gruntu voves pobrali a potom zase týž voves vrátiti musili, vedli k dubu sťatému kamením obloženému, odtad patrnú mezí vzhůru vždy ukazujíc hromady kamení až konec pole Mikosova, tu ukazujíc kamení proti borovici; odtad průhonem vedli [k] hrázi ukazujíc, pokud jsou čí dílové z Kuřiman, od hrázi dolův, i kde se ti dílové dělí, pravíc, co jest nad hrází po pravé ruce, že to Milivským náleží a po levé ruce jsou gruntové Kuřimanských, z kterýchž paní Kateřině vždycky placeno jest a ještě se platí, až přivedli k borovici veliké a tu pravíc, že drží díl Šimon, člověk páně z Rožmberka; a tak šli až k hranici opět ukazujíc díl, pravě, opět že jest Šimonů z Kuřiman; odtad šli až k silnici, kteráž jde k Volyni, hnuvše se nahoru a pravě, což po pravé ruce jest, to jest páně z Rožmberka, a po levé paní Kateřiny, a to že drží Kuřimanští, a tak hlavně k vršku že docházejí do obce Kuřimanské. Dále odtud jdúc zhůru podle obce, vždy ukazujíc onde i onde hromady kamení, až přišli k kamenu s křížem, pravíc vždy, že to Ku-

Strana 171
z roku 1551. 171 řimanských jest a po pravé ruce páně z Říčan, až potom došli dolů po hrázi k mez- níkům pravě, že tu konec mezí jest, že již dále obce jsou, a protož o to dále že činiti nemají; žádajíc podle svého ukázání zachováni býti. Kdež páně z Říčan svědkové zase začali vésti od drah mezí patrnú zhůru a tak vždy vedúc až přivedli k borovici veliké, ukazujíc, v kterých místech jest hráz, podle kteréž vedli, rozmetaná, a tak vždy dále jdúc ukazovali kamení, pravíc je mezníky býti, až přišli k tomu kamenu, na kterýmž kříž vysekaný jest; odtad šli lesem Paření dolův až k borovici pravě, že jest tu dříví sekáno z Sudkovic; dále vedli vedle meze dolův a potom přes záhony patrné až k studénce, pravíc, že jest tu mezník byl s jedné strany a hruška s druhé, ale toho obojího že se nenachází, než od té hrušky že jest pařez, vyznávajíc svědkové, že se odtad začínají meze Sudkovské; a odtad jdúc přišli, pravíc ten průhon, kterýmž vedli, pravý průhon k Sudkovu bejti a ten že dělí grunty Kuřimanských po pravé ruce a grunty Mi- livských. Hned od té meze jdúc před se pod samu hůrku nad stolem až přišli k hromadě kamení, pravíc, že taky ten průhon jde až do vsi Sudkova a jde tudy předce mimo tu hromadu kamení, odkudž svědkové původovi vésti začali; žádajíc podle dostatečného svého a pořádného vedení zachováni býti. Ale svědkové původovi jich vedení v ničemž místa dáti nechtěli vždy mluvíc, že po gruntech jich vedou; a protož aby měli dále choditi, než odkadž jsou sami vésti začeli, že dále voni o žádný průhon ani o nic činiti nemají a jíti povinni nejsou. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, skrze poručníky původa žádáno, aby bylo čteno obeslání, tudíž i svědomí, pravíc, že, což sou seznali, to jsou také na vedení pokázali dostatečně, kterak jsou i na této dě- dině jim voves pobrali a zase jej vrátili, a tak že tu žádného průhonu není, neb paní jest vždycky toho v držení byla; a kdož co drží tři léta a 18te nedělí a že toho v užívání jest, tehdy toho užiti má; a na to zřízení zemské čteno. A protož se jim poručníkům vidí, že paní podle pokázání má spravedlivě zůstavena býti, neb jest z toho od pana Švamberka ani od pana z Ríčan nikda viněna nebyla a svěd- kové seznávají, že paní toho v pokojném užívání od dosti dávních let jest; a jest divná věc, aby lidé cizí ve při se nějakú dávali mimo náležitost a užiti toho chtěli, což jim nenáleží a čeho jsou se odepřeli aneb od čeho jsou pustili, opět s jinými se spolčivše toho užiti chtějí mimo vůli pánův svých; pak to již že nevědí, jak jim to váženo bude, davše čísti list posélací od někdy pana z Guttštejna Rackovi Bě- šínovi učiněný,1) a podle toho všeho za spravedlivé opatření žádaje. Proti tomu od pana z Říčan skrze Buriana z Šonova mluveno, že ta svědomí vztahují se najvíc na nějaký voves, což dobře býti mohlo, že páni držitelé té vsi, jsúc se paní dobře, pro zachování pokoje dali sú k tomu své povolení, aby týž voves 22*

Strana 172
172 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vrácen byl, ale tímť držení aby co na škodu býti mělo, nic není. Však o túž věc vždycky bylo jest v nářku a bylo to na přátelích; a tak nic jest tu obmeškáno ne- bylo a není, čímž by mělo jako prodržáno býti. Dav zřízení zemské o společnících čísti a pravě, poněvadž pan z Guttštejna sám odpověď dává a jest jiných společ- níkův a poručníkův víc, a protož tomu psaní se místa nedává, a také se paní Ka- teřině psaní žádné nečiní než panu Rackovi, ješto pán s ním nic činiti nemá než se paní Kateřinú, a protož se pánu vidí, že není k tomuto obeslání povinen odpo- vídati a má spravedlivě zdviženo býti; neb jest-li že jsou byli předešlí páni společ- níci všickni obsíláni ale k tomuto stání nic, a poněvadž obesláni nejsou, pán tomu psaní místo dávati neráčí, žádajíc v té věci za naučení a spravedlivé opatření. Zase proti tomu skrze Havla Šamšu mluveno, že jest to dosti s podivením, že pán, slyšav předkem obeslání a svědky, tepruv se brániti ráčí odpovídáním již ku při přistúpiv; ješto úřad aby měl koho něčemu učiti, poněvadž jest soud mezní podle práva osazen, bohda se v tom spravedlivě zachová; a poněvadž pak jiní páni poručníci domu Rožmberskýho byli jsou obesláni a nestojí, že za stané právo žá- dají, když pán tomu psaní místa dávati neráčí. Čteni jsou páně z Říčan svědkové. Při tom mluveno, poněvadž jest pán do- statečně ráčil meze odvésti proti Kuřimenským, tak jakž toho strana široce dotýkala, že by to se promlčeti mělo, ješto svědkové ti vysvětlují mezníky s kříži, dříví se- káním i jinač, a tak jest rozuměti, že se tu lidem páně Sudkovským znamenitě ubližuje; než což jest pán dostatečně odvedl, vedle toho za spravedlivé opatření žádá. Proti tomu mluveno, že páně svědkové ne tak svědčí, jak se vykládají, ješto o čemž vyznávají, jako o průhonu, obeslání se na žádný průhon nevztahuje, a ktož o jiným svědky vede, než oč pře jest, jak mají přijati býti, to bude při rozvážení soudu; a také svědčí, že by něco slejchali, ale ne aby toho sami vědomi byli; a tak nesvědčí o mezech a hranicech, než toliko o grunty, oč soud tento nesoudí; a když jsou takové věci se trefovaly, tehdy bejvalo jest zdviháno jako mezi Kašparem Stro- jetickým a panem Bohuší z Valdštejna2) z naučení panského; poroučejíc to k roz- vážení spravedlivému. Opět proti tomu mluveno, že na tuto širokou řeč není potřebí mnoho opa- kovati aniž odpovědi dávati, však jest dostatečně to ukazováno; než ten nález uká- zaný jest pánu k lepšímu než k horšímu; v tom za opatření žádajíc. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení svědkův, svě- domí, obeslání, list posélací, zřízení zemské, nález pokázaný a obú stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž na místě jí Kateřiny z Lípy původa to jest svědky i také na vedení ukázáno, že ty meze jsou pravé, kteréž dělí grunty Kuřimenský a Milivitský, potom od ty meze nahoru až

Strana 173
z roku 1551. 173 k mezníku kamennýmu, na kterýmž kříž vysekaný jest, a od téhož mezníku až dolův na dráhy, kteréž dělí grunty Kuřimanský a poddaných lidí pana Heralta z Říčan, ješto, aby to meze a hranice pravé nebyly, toho jest pan Heralt z Říčan dostatečně podle práva neodvedl, nébrž svědkové páně z Říčan o žádných jistých mezech a meznících, aby o nich věděli, v svém svědomí neseznali, než že jsou o nich slejchali, a na vedení svém žádných mezníkův jistejch jsou nepokázali, než po záhoních vor- nejch až k studýnce jsou vedli: i z té příčiny dává se jí Kateřině původu podle jejího obvedení svědkův za právo tak, že se ona a poddaní její při takovém obve- dení zůstavuje nyní i na budúcí věčné časy. Než bude-li chtíti pan Heralt z Říčan ji paní Kateřinu z Lípy z jakého průhonu viniti, toho bude míti vůli a právo se pánu nezavírá. Dala památné. Stalo se v středu po svatým Vítu léta Páně 1551. — 1551 f. II. ante Joannis Baptiste [22. června] Kateřina vzala relací o škody.3) Konšelé Kateřiny původa: Jeronym Koloušek, Jan Duchek, Jiřík Škrabka, z Písku; Tomáš kloboučník, Václav Houžka, Vondřej řezník, z Vodňan. Rychtář: Jiřík Jandovka z Písku. Konšelé pana obeslaného: Gabriel krejčí, Bartoš Vlach, Jiřík rybák, z Stra- konic; Havel sladovník, Jan Plíva, Václav krejčí, z Volyně. Svědkové původa: Žibřid Doubek z Lautrbachu; Jakub Havlík, Marek Ka- hovec, Jan Mikos, Jan Křížek, Jan Kvíšek, Jakub Čistota, z Kuřiman; Kříž z Stra- konic; Bárta, Jíra Jirsa, Vavřinec Bavůrek, z Střešovic; Mikuláš, Štěpán, z Milivic; Bárta rychtář, Kubeš, Jíra švec, z Kvaskovic; Urban Brada, Vaněk, Tůma Marou- šek, z Skal; Tůma ze vsi Drahonic; Martin Kahovec z Kuřiman. Svědkové pana z Říčan: Mach Kubášek, Jíra Kužvart, Petr Vohništko, Jíra Blahovec, Vaněk Mácha, Vávra Fendura, Vít úředník, Matouš starší, Jíra šindelířů, Mikuláš Kostěnec, Štěpán, Tůma Kordík, z Milivic; Štěpán Vadroně, Vávra Vybranec, z Hostic; Jakub Bače z Nišovic; Jan Býna, Bartoš, Jirsa šafář, Vácha, z Třešovic; Havel mládek z Milikovic; Jan Peklo z Putině; Havel rychtář, Jíra Bártů, Dušek Hejtman, Bárta Žáků, Matěj Vlach, z Sudkovic. 1) List ten ze dne 28. června 1550 jest vepsán do register co poznámka za svědky původa a zní takto: „Službu svú vzkazuji urozený pane Racku Běšíne, příteli můj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého přál bych vám věrně rád. Jakož jste nás obeslali na meze, že chcete pana purkrabí Hradu Pražského v pondělí před sv. Matoušem [15. září] vésti, že by se Sudkovští poddaní pánův z Rožmberka nějakých lesův vaší paní manželce náležitých ujímati měli, i vězte, že jsme se na to týchž Sudkovských ptali. I dali nám za odpověď, že oni, kteříž jsou poddaní pánův z Rožmberka, nevědí o žádné spravedlivosti, aby ji k těm lesům měli, a také že jsou se nikda v ně, aby je sobě přivlastniti měli, nevkládali. Protož my poručníci také chcme toho u pokoji býti. Datum na Krumlové v sobotu u vigilii sv. Petra a Pavla apoštolův božích léta atd. 50. milosti- vého. — Albrecht hrabě a pán z Gutenštejna a na Žirovnici atd. — Urozenému panu Rackovi Běšínovi z Běšin a na Drahonicích, příteli mému milému. — 2) Zde č. 51. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 110 tento zápis ze d. 15. září 1551: Kateřina z Lípy a na Drahonicích žádala listu ze škod útratních a nákladních na Heralta Říčanského z Říčan na Štěkni a Švihově ze 20 kop gr. č., a to po vejpovědi o meze a hranice při úřadu purkrabství Pražského učiněné. Stalo se v outerý po Povýšení sv. Kříže 1551. Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B 1

Strana 174
174 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 56. 1551 d. 26. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Vartmberka na Zvířeticích a Jiříkem Vančurou z Řehnic na Valečově o hranice rybníků a lesa tak, že dává celkem za právo Adamovi z Vartmberka dle obvedení svědků jeho. [List 143—147.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Adamem z Vartmberka a na Zvířeticích původem s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Jiříkem Vančurú z Řehnic a na Valečově obeslaným strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, u rybníka Volšového a rybníka Havránku a lesu Havránkovského ve Ctiměři a tu kdež slove na Příbkovsku a Vlasatovsku, tu svědkové pana Adama z Vartmberka začavše vésti od meze nad rybníkem Horovským a nebo pod rybníkem Volšovým, kteráž dělí grunty Studenecké od gruntův Zvířetických, i vedli až k vrbě v hrázi Volšového rybníka pravíce, že ta hráz potud jest dělaná v gruntích Zvířetických s povolením někdy pána a držitele Zvířetic však na ten způsob, což by týž rybník na touž hráz gruntův Zvířetických zatopil, to k Studénce aby náleželo; než což by kdy nezatopoval, že by rybník vopadl a plnej nebyl, toho aby k Zvířeticím užíváno bylo; neb od té vrby že jsou tak meze šly předse až na druhú stranu, což rybníkem již zatopeno jest. A tak na ten způsob užívali jsú k Zvířeticím volšoví, kteréž v rybníce stálo, že je na ledě sekávali, též i pastvou vokrajkův, pokudž jsou mohli pro vodu, až do sé chvíle a tak, že voda jest pravý mezník topením vejš i níže; ale nyní že jest těmi moštěninami a tarasy hrázi při- vejšeno, také i to místo, kdež někdy paní Mandalena Berčinka1) s povolením úřed- níka Zvířetického boudu, když rybník loven byl, dala postaviti, jest zatopeno. Zase proti tomu mluveno, kudy jsou svědkové pana Adama z Vartmberka začali vésti, že o to žádného obeslání není; a kdež se na hráz a rybník vede, tu se gruntův dotýče, kteréhožto rybníka, hrázi i těch gruntův předkové pana Jiříka Vančury i on vždycky v pokojném držení a užívání jsou byli beze všeho naříkání až do sé chvíle, tomu otpíraje, aby té hráze kdy převejšovati dal, toliko, kdež se cesta vybila a hluboké koleje byly, to jest dal zopravovati, aby lidé přes hráz bez škody hráze jezditi mohli; tím jest se hráze mimo předešlej spůsob nic nepřivejšilo. A také se i to ukázati může, že jest ten rybník předešle mnohem vejše topíval, než-li na tento čas topí, a že jest zbyteční voda tímto splavem z něho chodívala, kteréhož nyní nedosahuje. I to pravě, že jest on pan Vančura nikda nebránil vo- krajkův při rybníce pastvou užívati lidem páně i svým společně; než aby sobě lidi páně do rybníka jeho hraditi měli a ten grunt, pokudž rybník zatopuje, osobovati, též také lidi jeho z spolku nebo společního užívání dáti vyvésti, toho mu se učiniti nevidí ani dopustiti nemíní, ale při svým rybníce a gruntu dědičným žádá zachován býti. I vedli před se podle rybníka mimo kolí, kdež hradba byla. Tu pan Jiřík Vančura pověděl, že v tom místě lidé páně do rybníka jeho jsou hradili na škodu

Strana 175
z roku 1551. 175 ryb, vyhánějíc ryby z pastvy, nedopouštějíc lidem jeho podle starobylého užívání tu pásti. Zase proti tomu mluveno, že jest se to z té příčiny dálo, když lidé páně Vančurovi majíce grunty a díly své při jich gruntích vedle rybníka, na kterýchž sou též předešle společně pásávali, i nadělali z těch vokrajkův sobě luk, hájili a hradili je, i tu sou také lidé Zvířetičtí svých dílů hájili a je hradili, což voda tehdáž ne- zatopovala; ale již to všecko zatopila, že ani lukami ani pastvou toho užívati nemohou. I šli dále přes hráze rybníka Pátku, potom Havránku, ukazujíc v rybníce Volšovým místa volšovím porostlá pravíc, ač to volšoví v rybníce stojí, však k Zví- řeticím se mejtí a užívá, a že držitelé Studénky musili tarasem hráz rybníka Havránku opatrovati, aby spáteční voda Volšového rybníka jí škody nedělala. I došedše meštišt, kdež slove Příbkovsko a Vlasatovsko, na stávek u rybníka Havránku, ukazujíc při jednom i při druhým konci toho stávku boroví a mezi tím patrnou mez na pastvišti, pravíce, že by se o to měla smlúva státi, kteráž jest sepsaná, tak že to přední boroví k Příbkovsku až po tu patrnú mez náležeti mělo a druhé boroví za touž mezí patrnú k Valečovu. Čemuž od pana Vančury odepříno pravíc, že se jináče z smlúvy nejde, že to oboje boroví k Valečovu náleží; však poněvadž o to smlúva jest, nemělo na to mezním právem vedeno býti, ale měl jest pan Adam podle zřízení zem- ského, jest-li že by se smlúvě v čem dosti nedálo, z nezdržení smlúvy tu, kdež by ná- leželo, vinniti. I šli od toho stávku, kdež slove ve Ctimiři, ukazujíc hraničník sťatý vedle cesty, že by jej k Valečovu sťali; kterémuž místo dáno i jiným mezníkům vnově vokopaným. Při tom od pana Vančury oznámeno, že ten hraničník bez vědomí a vůle jeho jest sťat. I šli cestou nad rybníčkem Ctimiřským oznamujíc, že za nebožtíka pana Václava Vančury byl v tom místě s úředníkem Zvířetickým vejjezd o meze, a tak se staří lidé hajní snesli, že což po levé ruce, že k Zvířeticím a po pravé k Studénce náleží; krom dále o kus lesu byla rozepře; tu že jest na dotázku páně Václavovu nějaký Poláček z Horek, hajný jeho, sám vyznával, že by ten les tak, jakž jest to od nějakého Maršálka slejchal, po levé straně po cestu k Zvířeticím náležeti měl. I šli cestou mimo dubec k borovici vedle cesty pravíce, že sou tou cestou tenata na zvěř líčívali a v tom lese, jmenujíc jej Havránkovský les, po levé ruce že jsou před dávními léty les k stavení na grunty Zvířetické tesali, též i dříví z něho prodávali, peníze na Zvířetice nosili. Čemuž svědkové pana Vančury otpírajíc pravili, že předešle, když jest vejjezd na ty meze byl, staří hajní, nějaký Makotřas a Ventrka, snesli se a ukazovali až po ten dubec, kteréhož sou pominuli tito svědkové, a Nebeský také prvé jest meze ukazoval na ten dubec, již pak jinady vede, tak což po levé ruce až po ten dubec, to k Zvířeticím a po pravé k Studénce že náleží. A dále nad ten dubec nevedli jsú, a vždycky tomu otpíráno bylo, aby k Zvířeticím náležeti měl ten les,

Strana 176
176 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a nikda jsú ho neslyšali jmenovati lesem Havránkovským než Hladká Vochoz, a té jsou k Valečovu užívali i k Studénce k všelijakým potřebám, dříví z ní vozili i panu Ce- tenskému drahně lesu k stavení z ní dali beze vší překážky; než od toho dubce napříč jdou meze a kopce se ukáží až na druhú stranu. Ale svědkové páně z Vartmberka šli odtud před se vedle cesty k nějakému léskovému kři, odtud hnuvše na levo šli břízkem k borovici, potom k dubu až na cestu, kdež borovice stojí, pravíc ji býti hraničníkem, kdež slove u Brodku, ukazujíc po levé straně v tom lese místo, kdež milíř někdy pálen, pravíc, že ten, kdož milíř pálil, jsa člověk k Valečovu, kupoval k témuž milíři z toho lesu dříví od hajných Zvířetických. I šli cestou před se až k pařezu dubovému obvedše ten les Havránkovský, mluvíce, že již dále rozepře není, pravíc, což sou obvedli a pokud šli a ukazovali, to že jsou pravé meze, kteréž dělí grunty Zvieřetické od Studenských nebo Valečovských gruntův, a ty meze že jsou jim staří hajní jako Ventrka i jiní ukazovali a na tom i zemřeli přijavše to k své duši, že jsou pravé meze. Ale svědkové pana Vančury tomu otpírajíc, místa tomu vedení nedavše, pravili, že jsou toho lesu, kterýž slove Hladká Vochoz, vždycky k Valečovu užívali a ona cesta od toho dubce k léskovému kři že dělí grunty Studenské od Valečovských a ne od Zvířetických. I vedli zase počnúc od pařezu dubového na příč k veliké borovici a k tomu dubci rasochatému ukazujíc mezi tím kopce, na některýchž pařezové duboví stáli, pravíc je býti mezníky, a ti kopcové, tak jakž jest jim to nebožtík Makotřas starý ukazoval, i jiní že jsou praví mezníci, dělíce týž les od gruntův Zvířetických; a nikda na ten les se nepotahovali až nyní. Zase mluveno, že se tuto maní lesem vede, kdež žádných mezí ani mezníkův není, neb takových kopcův v těch místech dosti viděti; ale aby za mezníky býti měly, tomu se otpírá. Kdež pak po zasazení soudu, podle práva mezního osazenýho, čteni jsou svědkové pana původa; při tom mluveno, že se tomu z těchto svědkův světle porozumívá, což jest pán před se vzal, že jest to spravedlivě a náležitě učinil a těmi svědky to dostatečně provedl, pokud sou vedli, meze, hranice a mezníky ukazovali, že potud k Zvieřeticím náleží a toho sou sekáním volší i na ledě v rybníce, zvláště pak pastvou, pokud sou pro vodu vokrajkův užívati mohli, užívali, žádaje při týmž užívání, též i při tom lesu Havránkovským zůstaven býti; s tím se vším poroučejíc se k spra- vedlivému uvážení. Proti tomu zase mluveno, že se panu Vančurovi vidí, že se obeslání ne- provozuje, neb, kdež sou svědkové pana z Vartmberka začali vésti, na to se obeslání nevztahuje, a bylo hned z prvupočátku mluveno, že se tu, kdež se vedlo, žádných mezí nedotýká než toliko gruntův, neb ani svědkové od prvního až do posledního o žádných mezech nic neseznávají, než toliko o užívání gruntův při rybníce, což ku právu meznímu nenáleží; ješto, poněvadž jsou podle obeslání svého žádných mezí

Strana 177
z roku 1551. 177 ani mezníkův neukázali, vidí se jemu, že to obeslání má zdviženo býti. A bude-li pan Adam jej pana Jiříka z jakých gruntův pořadem práva, tu kdež náleží, chtíti vinniti, toho bude míti vůli. Dále kdež se vedlo na jiné grunty v jiných místech, oč předešle jest smlúva, to též, mělo-li je se přes smlúvu obeslání na ta místa vzíti, při uvážení bude. A kdež seznávají tíž svědkové vo lesu Havránkovským, o tom jest pan Jiřík Vančura nevěděl a neví, aby v tom místě ten les, na kterýž se pan Adam potahuje, tím jménem slouti měl, ale slove les Ctimiřský; ješto, aby v tom místě lidi Zvieřetitští dříví sekati měli, toho se nenachází, a protož z té příčiny těm svědkům se místa nedává. Než kdež pod tím jest les k Zvířeticím, v to jest panu Adamovi pan Vančura nikda nesáhal a nesahá. Než kdež vo dubu rasochatým seznávají, k tomu dubu na vedení svým jsou nešli, jeho pominuli a jinudy vedli cestou až k léskovému kři a tam dále, čemuž se místa nedává a tomu se otpírá, aby ta Hladká Vochoz k Zvieřeticím náležeti měla. Než kdež jsou páně Vančurovi svědkové od toho dubového pařezu příčkou až k tomu dubci od jednoho kopce k druhému vedli, na kterýchž kopcích pařezy dubové stojí, to sou meze pravé, kteréž grunty Zvieřetické od Valečovských dělí; a tomu odepříno není, aby předešle tu na mezech nebývali a jich neukazovali. Dále, kdež i toho doloženo jest, že by ten rybník nikda tak vysoko netopil, ješto jest pan Adam sám to vyznal, že voda, pokudž topí, ty dělí grunty, a aby pan Vančura hráze přivyšovati dal, tomu otpírá; ale poněvadž jest to rybník starý a tomu může na II let býti, jakž jest dělán, musila hráz vyžší býti než-li nyní a od toho času slehla se jest, neb jest voda tím splavem dolův chodila; žádaje, aby svědkové čteni byli. Zase proti tomu mluveno, kdež se k zdvižení mluví, protože by se svědkové na vedení a v svědomí svým s obesláním srovnávati neměli a že by se gruntův a ne mezí dotýkalo, že pro tu příčinu jsou svědkové začali vésti tu pod rybníkem Volšovým na mezi, aby se srozuměti mohlo, že hráz na díle v gruntích Zvieřetických jest dělaná a rybník ten na grunty Zvířetické že topí; a bylo mluveno, že voda jest za mez; což by se nezatopilo, toho lidé Zvířetitští užívati mají; a tak jest o meze činiti a ne o grunty. Co se smlúvy dotýče, oč jest smlúva, na to se nevedlo; však poněvadž toho úřad k sobě, oč by smlúva byla, nepřijímá, toho také při oznámení páně purkrabova se zůstavuje. Než což se lesu Havránkovského dotýče, to se na vedení mezemi i mezníky též i svědomím dostatečně provedlo, že k Zvířeticím náleží a tak tím jménem slove, a toho lesu že jest roubáním a tesáním lesu, pálením mi- líře a prodáváním dříví z něho užíváno bylo; že podle toho pán žádá zachován býti, a tomu ukázání a vedení druhé strany místa se nedává, neb jsou žádného mezníku neukázali, a kopcové za mezníky býti nemohou, neb sou nepořádní sem i tam. I čteni jsou svědkové pana Vančury. Při tom mluveno, že se to dostatečně provozuje, že tento rybník předešle ještě vejše byl držán než-li nyní, že voda spla- 28 Archiv Český XXX.

Strana 178
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 178 vem z něho chodila, a tak, pokudž ten rybník jest topil a topí, potud jest grunt k Studénce. V to jemu lidé Zvieřetitští vkráčejí, chtíc jej za svůj míti, ješto z něho právem nikda vyveden není, předkové jeho tudíž i on tak jsou jeho v držení a uží- vání byli a léta zemská prodrželi, jedni druhým jej prodávali. Na to smlúvu trhovú mezi panem Jindřichem [sic] z Šelnberka a někdy panem Mikulášem Vančurú o Stu- dénku učiněnú pokázal2) pravíc, byť i k tomu gruntu pan Adam jakou spravedlnost byl měl, že by ji dávno promlčel, že jest létům zemským projíti dal a nikda na to nastupováno nebylo, když rybník mnohem plnější býval, aby lidem Zvířetickým jaká se tím škoda dála, až teď nyní teprova; prvé žádný v to nikda nevkračoval. Dav při tom čísti některé vejpovědi mezní, když se gruntův dotýkalo a ne mezí, že jsou obeslání bejvala zdvihána, jakož i tuto žádných jistých mezí ani mezníkův se ne- ukazuje. Neb kdež sou svědkové od pařezu dubového u Vochoze Hladký Ctimrského lesu kopce ukazovali až k dubci, tomu odepříno není, aby tu v tom místě prvé mezováno nebylo, a v to pan Vančura až po ten dubec a po ty kopce panu Ada- movi nevkračuje; než aby ta Hladká Vochoz k Zvířeticím náležeti měla, toho se neprovozuje; poroučeje se v tom ve všem k spravedlivému opatření. Proti tomu zase mluveno, že svědkové páně Vančurovi na větším díle věc slyšenú svědčí, ale pana Adama svědkové věc jistou a neslyšenú ukazujíc mezníky i meze jisté, jichž svědomí k jistému užívání se vztahuje. A co se rybníku tohoto dotýče, kdež svědčí, že jest tím splavem voda z něho chodila a že jsou jej zametati dali, z toho jest rozuměti, že tím zametáním rybníka musili povejšiti, že již voda dále a vejše mimo první způsob topí, vždy pravíc, že voda jistými mezemi jest; pokud topí, potud jest páně Vančurova voda i ryby, a což se kdy nezatopí, toho jsou lidé společně užívali pastvou, a tak voda netoliko na rybníce ale i na řekách přidává i ujímá, toho dokládaje, že jest pan Adam ani předkové jeho tu nic ne- promlčel, poněvadž jest toho i lidé jeho prodáváním lesu a pastvou v užívání byl až posavad a z toho právem vyveden není; žádaje při svém obvedení a jistých me- zech a starodávním užívání zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, obe- slání, vedení svědkův, svědomí, zřízení zemské, smlúvy, vejpovědi mezní a jich s obúv stran pře líčení, ukazování mezí a otpory jich, toho všeho s pilností a bedlivě po- váživ a vzav naučení od pánův JMtí a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom vypovídá: Poněvadž jest pan Adam z Vartmberka původ svědomím podle práva to dostatečně provedl a pokázal, že ti vokrajkové při rybníce Volšovým jsou gruntové dědiční lidí jeho k Zvířeticím náležejících a těch že jsou bez překážky v držení a užívání byli až posavad: i z té příčiny dává se jemu panu Adamovi z Vartmberka původu za právo tak, že se lidé jeho při týchž gruntech zůstavují nyní, na časy

Strana 179
z roku 1551. 179 budoucí a věčné na ten spůsob, budou-li sobě tíž lidé a jeden každej obzvlášť ty grunty proti svejm dílům, pokudž se jim od pana purkrabie a úřadu od rybníku Volšového vymezí, k svému vlastnímu užívání [chtíti] vohraditi, to budou moci učiniti bez překážky lidí páně Vančurových i jiných všech. Však on pan Jiřík Vančura má a bude moci topením toho rybníka bez povýšení hráze užívati, jakž od starodávna bývalo. Než což se Příbkovska a Vlasatovska dotejče, poněvadž o to boroví jest smlouva, to se při též smlúvě zůstavuje, tak aby se strany podle znění též smlúvy k sobě zachovaly. A což se lesu Havránkovskýho ve Ctiměři, kterýž jiným jménem Hladká Vochoz slove, dotýče, poněvadž jsou to svědkové pana Adama z Vartmberka mezníky, mezemi a svědomím dostatečně podle práva provedli, že tejž les od staro- dávna k Zvířeticím náleží a jeho že jsou předešle bez překážky k Zvieřeticím uží- vali: i z té příčiny dává se jemu panu Adamovi z Vartmberka podle obvedení tejchž svědkův za právo tak, že se při témž lesu Havránkovským a při těch mezech a meznících zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dal památné 1 kopu gr. č. Actum f. VI. post Joannis Baptiste annorum 1551. Konšelé strany pana z Vartmberka původa: Václav Burjánů, Jiřík klo- boučník, z Boleslavi; Bartoloměj krejčí, Říha Žák, z Turnova; Jan Holanský, Martin kovář, z Bělé. Daniel z Bakova, řečník. Konšelé strany pana Vančury obeslaného: Jan Zeman, Jan kotlář, z Bole- slavi; Tomáš Vlk, Matěj bednář, z Benátek; Václav Hnát, Matěj Zajíček, z Kostelce. Svědkové strany pana z Vartmberka původa: Petr Košman z Lesky; Tomáš Kopryc z Kopryc; Matěj Reháčků, Martin Těžký, Vávra hrnčíř, Mašek bednář, Burján Herjanek, Jiříček, Jan Bedrníček, Jíra kovář, Václav Marda, z Bakova; Janek z Horek, člověk páně Vančurů; Vít Nebeského, Matouš, Rehoř rychtář, Petr Pýcha, Pavel starý rychtář, Jan Konůpka, Hanuš, Bartoň Bach, z Veselí; Valenta mlíčný ze Lhotic; Vaněk ze Ptejrovce; Jan kovář z Podskalami. Svědkové pana Jiříka Vančury obeslaného: Zykmund Seletický z Smojna; Petr Košman z Lesky; Martin Těžký, Jiříček, z Bakova; Janek, Jan Pařízek, Bartoň Bareš, Jan Červenka, z Horek; Zykmund, Jan Kovan, Vencl, z Studénky; Petr Mar- šálek; Jakub z Násilnice; Jiříček, Jan Řezáč, z Žantova; Bernart z Branzeže; Jan Horšín ze Pyty; Matyáš z Soběchleb; Jíra jinak Kněz ze Kdanic; Prokop, Jakub Šula, Petr, ze Lhotic; Beneš, Jan Nosek, z Bejčiny; Vondrák z Újezda; Vaněk řezník, Jan Nováček, Vaněk Havlíčků, Michal Sejkora, Jan Matys, z Kněžmost; Jan Liška, Šimon Hubatý, z Suhrovic; Václav Stouček z Zásadky; Martin Kračmar, Kuba fišmejstr, z Bosně; Prokop, Matěj Táhlo, z Dobré Vody. 1) Mandalena Berčinka z Dubé a z Lipého, vdova po Petrovi Vančurovi z Řehnic († 1539), držela Valečov atd. ještě r. 1542. DZ. 1, L. 10. — 2) Mikuláš Vančura z Řehnic koupil od Jiřího z Šelnberka Stu- dénku s příslušenstvím r. 1513 za 6500 kop gr. č. DZ. 45, B. 27. 23*

Strana 180
180 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 57. 1551 d. 20. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipé a Zákupech a Janem Štampachem z Štampachu ve Střemách o hranice vsí Vysokého a Střem tak, že obeslání to se zdvihá, poněvadž J. Štampach není držitelem té vsi Střem. [List 149—150./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyžším hofmistrem království Českého atd., s jedné a urozeným vladykú panem Janem Štampachem z Štampachu a v Střemách strany druhé, a to o meze a hranice, o kteréž pře mezi lidmi JMti pana hofmistra z Vysokýho a lidmi Střemskými o důl ležící mezi Střemy, též dědinami a obcemi Vysockými počnúc od skalky, na kteréž kříž jest, kteréž říkají od Končin, až nad Štylcem pod velikú skalú, tak jakž též obeslání plněji svědčí: kdež po zahájení a osazení soudu od Jana Štampacha skrze Jiříka Ursina povědíno, že se tuto jeho pana Jana nic nedotýká, neb tito gruntové jeho nejsou, jich v držení není, než manželka jeho. A to že jest tak, pokázal vejpis z desk pravě, že z cizí věci není povinen odpovídati ani se o cizí grunty súditi, dav čísti i zřízení zemský; a tak má spravedlivě podle zřízení čteného zdviženo býti. Zase na místě JMti pana hofmistra skrze Jiříka Velíka mluveno, ač se k zdvi- žení mluví od strany kladúc toho dvojí příčinu, ješto toho se taky neukazuje dcskami, aby se to na díl manželky jeho dostati mělo, než on pan Štampach sám v jednání se jest o to dával, seno tu bráti dal i dříví sekati, a tak se jest toho dotýkal avšak se pak lidí dotýče; když se jedné spravedlnost vyhledá, nechť by mezi kýmž- koli bylo; za to žádaje, aby podle práva mezního to vykonáno bylo a svědkové aby vedeni byli. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavši obě strany, dsky, obeslání, zřízení zemské váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on Jan Štam- pach dal od sebe mluviti, že to gruntové jeho nejsou, z kterýchž jest obeslán od nejvyžšího pana hofmistra království Českého, a že není povinen z nich odpovídati, na to ukázal zřízení zemské a vejpis z desk, že táž ves Střemy v vobeslání dotčená manželky jeho jest, a na místě nejvyžšího pana hofmistra toho ničímž pokázáno není, aby on Jan Štampach té vsi a těch gruntův držitelem byl: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Dali památné. Stalo se v pondělí před svatú Maří Magdalenú léta Páně 1551. Konšelé původa JMti pána: Jiřík Hruška, Jeronym soukeník, Jan řezník, z Melníka; Václav bečvář, Jan Žemlička, Havel Špaček, z Roudnice. Zykmund Donát z Semic, řečník. Konšelé obeslaného: Matěj Škopek, Jan Vzteklej, Bartoloměj Malej, z Bran- dýsa; Jan Suchej, Pavel Krejčí, Šimon Janda, z Velvar.

Strana 181
z roku 1551. 181 58. 1551 d. 28. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře a poddanými JMKské Habartickými k zámku Krupce příslušejícími o hranice a lesy na gruntech k Kyšperku náležitých tak, že dává za právo Volfovi z Vřesovic dle obvedení svědkův jeho. [List 150—152.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyžším písařem království Českého a téhož království JMKské komory presidentem, s jedné a panem Jakubem Hruškú z Března na Bítozevsi, krále JMti při komoře české radou, na místě JMKské vysla- ným a poddanými JMKské Habartickými k zámku Krupce příslušejícími s strany druhé o meze, hranice a lesy na gruntech k Kyšperku náležících, tak jakž též obe- slání plněji svědčí: kdež svědkové pana písaře nejvyžšího ukázavše kámen nad stolem pravili, že od toho kamene k buku, u kterýhož stůl stál, meze jdou, a od toho též k druhému buku pod hrobem. Od toho šli dolův skrze húští, až přišli opět k buku starému slomenému, čemuž svědkové odporní místo dali; odtud dolů přes potůček a zase vzhůru k bříze starý cejchovaný, čemuž svědkové odporní pravili, že to kříž žádný ani znamení mezní není. Dále vedli přes cestu starú vzhůru, potom vedle mejta až k buku a pravíc, že jsou tu již po třetí k Kyšperku mejtili; a tak zhůru vedúc vždy ukazovali buky veliké a pravíc, že se na některých kříže a znamení nacházejí, čemuž strana odepřela. A tak vždy vedúc od jednoho buku k druhému až za tím mejtem obrátili se dolův pravíc, což jest po levé ruce, že to k Krupce zámku náleží; než kudyž prvé vedli, že to jest s lidmi Habartickými, neb oni se v to vkládají. Ale Valín a Mikuláš hajní strany otporné pravili, že sou na tom mejtě před 10 léty za pana z Vartmberka prodávali a peníze na Krupku dávali. A tak od těch bukův až přišli na starú cestu zřetedlnú, a tou cestou šli ukázavši na pravé straně buk vedle cesty, a odtad že již ta stará cesta dělí, kterúž vedli dolův až na jinú cestu, a tu za túž cestú ukázali na buk a od toho buku že již dolův upřímo meze jdou až k potoku; čemuž Habartičtí místo dali; žádajíc poruč- níci pana písaře podle pořádného svědkův obvedení a ukázání zachováni býti. Tu-Habartičtí pověděli, že oni pořádnější meze ukázati chtějí. I začali vésti od kamene proti staré cestě zhůru a vedli jsou jí předce, až přišli na čihadlo staré a pravíc, že jest tu pan Glac čihadlo měl a to čihadlo že bylo k Kyšperku, než stánek že jest měl na gruntech Krupeckých, a cesta že dělí tak, což po pravé ruce, to k Krupce, a po levé k Kyšperku že náleží. Ale svědkové původa pověděli, že pan Glac toho jest všeho užíval, anébrž že jest tu světnička byla, ukázavši i městiště; pak nestavělť jest na cizím než na svým. Od čihadla šli cestou dolův vedle toho mýta, podle kteréhož svědkové původa z druhé strany vedli, nechavši mýta po pravé ruce, a tak vyšli ven z cesty k hromadám dříví sekanýho pravíc, že sou tu jelena

Strana 182
182 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zabili, a tak že by to nějaký starý myslivec okazoval, proti tomu, čemuž druhá strana otepřela, a leč by to kradí udělali, pověděla. A od toho dříví maní dolův i také zase zhůru až přivedli úřad nad hrob k stolu a pravíce, že od kamene až k buku a od buku rovně až na onu stranu též k onomu buku pravé meze a hra- nice jsou; žádajíc, podle toho obvedení aby lidé JMKské zachováni byli. Potom svědkové původovi začali úřad vésti od kamene nad hrobem a nad cestou, i přivedli k buku a od toho buku k druhýmu kamenu a potom i k třetímu. Ale Mertl Czechl pověděl, že to veliké dříví jest a k jeho gruntu náleží až po to dříví mladistvé, a že podle toho, což jemu náleží a nikda mu v tom se žádná pře- kážka nedála, žádá zachován býti. Ale na místě původa jest oznámeno, že se v více oni vkládají mimo náležitost. Odtad pana písaře svědkové vedli k dubu velikému, při čemž Lorenc Khyrzšt oznámil, že on tomu mezníku místa nedává; neb on tam doleji za tím aneb pod tím dubem nemálo dříví, což jemu k jeho statku spravedlivě náleží, má, na čež jest i pana purkrabie vedl, a pravě, že potud, pokudž pomejceno jest, jemu pod tou cestou náleží. A jiní sou se též toho domlúvali a víc od dubu nadepsaného vedli po straně i dolův, až přivedli k buku, pravíc jej též mezníkem býti. Odtad šli doleji přes cestu až na starú cestu, kterouž vedli dolův, a pravíce, což po levé ruce jest, že jest tu mnoho dříví vymejceno, což k Kynšperku náleží, vždy jdouc tou cestou dolův, až přišli proti jedli veliké. A tak obojí svědkové pra- vili, že již tam dolův o to žádné rozepře nemají, žádajíc obojí při svým obvedení zachováni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od po- ručníkův páně písařových promluveno, aby svědkové čteni byli, a pravíce, že se těmi svědky strany těch mezí to dostatečně, oč se pan písař zasadil, provedlo; žádajíce podle toho zachováni býti. Proti tomu na místě JMKské od vyslaných mluveno, že, kdež sou buky uka- zovali, že na nich žádných mezních znamení zděláno není, ani na té bříze, kterúž někto sekal, ani žádných jiných jistých mezí jsou neukázali podle práva mezního, ješto svědkové JMKské jistčí jsou meze ukázali, což se jest očitě poznati mohlo. Neb pan písař v to vkráčeti ráčí jsúc v toho držení od léta atd. 47, a předešlí držitelé v to nikda nevkračovali ani za pana Lva ani za jiných, davši čísti svědomí, pravíc, že ta cesta až k Humenci a odtad dále, jakž sou vedli, a že za tú budkú dále nikda nesekali, jsou podobnější a jistčí meze než-li ti bukové; protož v tom na místě JMKské že žádají za opatření. A poněvadž pan Lev dobré paměti jsúc toho v držení v to jest nevkračoval, za to žádají, aby lidé JMKské při svým obvedení zůstaveni byli. Davše čísti vejpověď mezi panem Zdeňkem Lvem a Janem Glacem,1) že na onen čas o žádných mezech jiných nevěděli, než oč se vejpověď stala; pak kterak jsou po tolika létech tepruv jiné meze vyhledati mohli, ješto, kdyby co tehdáž

Strana 183
z roku 1551. 183 ukazováno bylo, bylo by se touž vejpovědí vykonalo, a že také cesta za mez bývá. Na to vejpověď mezi paní Anežkú z Kurcpachu s jedné a JMtí panem hofmistrem strany druhé.2) Tudíž, ktož jistých mezí neukázal, že jest to odsuzováno aneb zdvi- háno; davši též čísti vejpověď mezi panem Janem Lickem a JMtí knížetem Arno- štem,3) žádajíc v tom na místě JMKské za spravedlivé opatření. Zase proti tomu mluveno, kdež se tuto mnohé zbyteční řeči mluví, že není na to potřebí odpovědi dávati, neb jest úřad viděl, kady jsou vedli a co jsou uka- zovali, čehož není potřebí opakovati. Co se pak nálezu strany pana Lva dotýče, ten jest na to učiněn, oč jest na ten čas rozepře byla; ale tuto v jiných místech jest a první věci se nic nedotýče. Neb kdež a oč nyní činiti jest, toho jest pan písař v držení pokojném od léta atd. 47, a tak jest léta prodržal; vždy žádaje podle svě- domí a ukázání svědkův zachováni býti. Opět proti tomu mluveno, že, když se vede a co na zmatek jest, aneb že svědkové vésti neumějí, aneb že maní vedou, jak to váženo býti má, o tom vej- pověď mezi paní Anežkú z Kurcpachu a paní Zygonií Šlikovnú4) čísti dali, porou- čejíc JMKské lidi v tom ve všem k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí, vej- povědi mezní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové najvyžšího pana písaře království Českého začavše vésti nad hrobem od kamene vedli k bukům velikým pořádně od jednoho k druhému, na kterýchžto bucích lízy jsou se nacházely, před se vedli až k křížový cestě k kamenu, ukazujíce od téhož kamene předce až k řece dolův, kterýmužto ka- meni oni svědkové Habartičtí jsou místo dali, že jest to pravej hraničník, a oni svědkové Habartičtí vedli zase nahoru pustou cestou až k čihadlu a od čihadla dolů, potom maní šli až k hrobu a žádných mezníkův na kameni ani na dříví jsou ne- ukázali, ješto tíž svědkové najvyžšího pana písaře od dotčeného kamene nad hrobem na druhou stranu jsou vedli od jednoho k druhému i třetímu kamenu i k dříví velikému až na pustou cestu k smrku pravíce, že tíž kamenové a ta cesta dělí grunty Ha- bartické od Kyšperských a svědkové Habartičtí tomu podle práva neotepřeli: i z té příčiny dává se panu písaři nejvyžšímu království Českého původu podle jeho svěd- kův obvedení za právo tak, že jdouce od hrobu dolův k tejmž bukům předce pořád až k křížový cestě k kamenu a od toho kamene k řece, že, což po pravé straně, to k Kyšperku, a což po levé, to k Krupce náleží; též na druhú stranu od hrobu jdouc nahoru od kamene k jinejm kamením pustou cestou až k jedli, což po levé straně, to k Kyšperku, a což po pravé, to k Habarticím náleží, na časy budoucí a věčné. Dali památné. Stalo se v outerý po svatým Jakubu apoštolu božím léta Páně 1551.

Strana 184
184 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé s strany pana písaře nejvyššího: Matouš Myška, Jan Staňkovic, Jíra Polívka, z Bíliny; Duchoslav jinak Duchek Lembergar z Teplice; Michl Ekš z Duch- cova; Jiřík kovář z Unčína. Matyáš Kyrychnar z Lovče, řečník. Konšelé s strany Krupeckých: Volf malíř, Hanuš Minych, Vít bednář, z Oustí; Michal Fišar, Bernart Gut Gaz, Hans Štefl, z Krupky. Svědkové pana písaře: Šimon Pražák, Fabián, z Soběchleb; Jan, Fabián malej, z Unčína; Hanuš Bartl, Jakub Trycl, z Maršova. Svědkové s strany Habartických k Krupce: Zykmund Czechl, Greger Hegenycht, Mertl Czechl, Zykmund Kračmar, Lorenc Khyrš, Valtin Handl, Volt Glozer, Valtin Richter, Jakub Hegenycht, Paul Forman, Tomas Tycz, Erhart Nyczl, Jokf Tycz, Wolf Tycz, z Habartic; Mates Valín z Krupky; Mikuláš, Valentin Válek, z Šandova. 1) Zde č. 15. — 2) Zde č. 47. — 2) Zde č 53. — 4) Zde č. 42. 59. 1551 d. 29. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře a Jindřichem Kaučem z Kauče i Mikulášem a Václavem Trmickými z Miliny o hranice vsí Tuchomyšle k Kyšperku náležející a Trmic pod hájem Rovnou tak, že dává za právo Volfovi z Vřesovic a poddaným jeho Tuchomyšlským přisuzuje sporné obce dle obvedení jeho svědků. [List 152—153.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyžším písařem království Českého a téhož království JMKské komory prezidentem, s jedné a urozenými vladykami panem Jindřichem Kaučem z Kauče atd. a panem Mikulášem a panem Václavem Trmickými z Miliny s strany druhé o meze a hranice, o kteréž v rozepři jsou poddaní Tochomyští k Kyšperku náležící s poddanými obojích bratří Kaučův a Trmických odtadž z Trmic pod Rovnou hájem ležící, jakž též obeslání šíře ukazuje: kdež svědkové pana písaře začali vésti od hrobu břehem, ukazujíc nad tím břehem že jest byl grunt z Tocho- myšle, vedli vždy tím břehem a tak vedúc ukazovali, kde jsou dříví prodávali, též i to místo ukazujíc, kde jest jeden zastřelen, když na podset seděl. Též ukázali v tom břehu lom a pravíc, že pro[to] cestu musili zase zadělati Trmičtí, poněvadž sou to pro- lomili. Ale Trmičtí pravili, že se na tom mejlí, ješto, kdož sou lámali, ty jest pan Vostrský rozehnal. A tak tím břehem vždy vedli, až přivedli k kamenu s kříži dvíma, pravíc jej mezníkem býti, neb dělí tak ten břeh, jak jsou vedli, což po pravé ruce, to jest pana písaře, a což po levé, to Kaučův, a tak ten břeh k tomu ka- menu se odhejbá; a odtad dále že se na více nepotahují, neb ostatek cesta za tím dělí; žádajíc podle obvedení svého při těch obcech zůstaveni býti. I šli strana otporná cestou travnou nahoru až k dubu, pravíc jej hranicí býti; čemuž svědkové původa místo dali pravíc, že dělí grunty panské a páně Kaučovo.

Strana 185
z roku 1551. 185 Od toho dubu začali zase vésti až k doubku, a tak vždy vedouc ukázali průhon ode vsi nahoru do obce, přivedli na kamení pravíc, že jsou tu byly dvě hranice, kteréž sťaté jsú, ale pařezy ještě znáti. Předce vždy vedouc pod hájkem přivedli k dubci a tak i k borovici, vždy jednak dubí, břízy, borovice za hranice ukazovali, též opět jeden dub a pod ním kámen s křížem, a tak vždy vedúc až přivedli k hromadě kamení ve kři pravě, že podtad vždycky užívali těch obcí. Ale strana pravila, že to dělí grunty panské od obcí jich, a což za hranice sobě pokládají, že jsou nechávali vejstavku, aby věděli, pokud jest panský háj a pokad obce. A tak vždy vedúc pod rovnou někde i proklestem až přišli nad stolem k kamenu ukazujíc kámen, ten že jest nějaký Jej mezníkem býti vyznával, kterýž jest již i umřel. A tu vyznala jedna žena, že jest na tom poli, kdež hrob, pohonila; žádajíc podle svého pořádnějšího obvedení a ukázání za spravedlivé opatření, a jich páně původům [sic] svědkům místa se nedává. A svědkové pana písaře tolikéž tomu všemu jich vedení i ukazování otpírali pravíc, že jsou nejednou na těch mezech byli a nikda jsou toho tak neukazovali ani tak nevedli jako nyní. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteno obeslání i také svědkové najvyžšího pana písaře a podle dostatečného vysvědčení i vedení, kteréž se s svědomím srovnává, za spravedlivé opatření na místě páně žádaje. Proti tomu od Jindřicha Kauče a Mikuláše Trmickýho skrze Jakuba z Klenče mluveno, by měli tomuto svědomí páně písařovým svědkům místo dáti, nedávají, kteréž v sobě nic jiného nezavírá, než že od nějakého pana Jakuba slyšeli, že Ko- stovští toho užívati nemají, ješto oni toho vždycky v užívání byli. Než bylo by lépe, aby páně písařovi ukázali, že do té obtie [sic] nějaký průhon mají; a protož, což se neukazuje, tomu se místa nedává, žádaje, aby svědkové pana Kauče a Trmických čteno bylo [sic]. A po přečtení pověděli, že se tomu zřetedlně vyrozuměti může že jsou toho Trmičtí vždycky v užívání byli od mnoha let, ješto jest to dědictví; a kdož co prodrží tři léta a vosmnácte nedělí, ten při tom zůstává, a tuto od jakých let. A tak svědkové původa těm mezníkům jsou místo dali, žádajíce podle dosta- tečného obvedení svého podle práva mezního zachováni býti. Zase proti tomu mluveno, že svědkové původa vedli jsou pořádnú mezí až k tomu kamenu s kříži; ale oni vedli jednak vzhůru, jednak dolův maní proklestem, kudy jsú sobě včera i dnes ráno proklestili; a tak, což nepořádně ukázali, chtěli by to mluvením napraviti, ješto, ktož pořádně mezí nevede, o tom nálezy jsou, dav čísti jednu vejpověď mezi pannú Klárú, převorú od svaté Anny, s Kateřinú z Petrovic1) a Kateřinú z Lípy a panem Heraltem Kavkú,2) při tom se na zřízení zemské, ktož léta prodrží, táhna, neb tito lidé páně písařovi toho jsou vždycky v užívání byli, tu léčeli, dříví brali; žádajíce podle jich vysvědčení v tom na místě pana písaře za opatření spravedlivé. Archiv Český XXX. 24

Strana 186
186 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Opět proti tomu mluveno, že tito nálezové pokázaní k této při se nic netrefí, neb toto jest vedení pořádné a ne tak, jakž se od strany vykládá. A protož, když úřad to všecko rozváží, svědomí i ukazování i také zřízení zemské, jiné naděje pan Kauč i pan Trmický není, než že v tom spravedlivě opatřeni budou. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí, vej- povědi, zřízení zemské a obuo stran pře líčení, toho všeho pilně pováživše, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž nejvyžší pan písař království Českého to jest dostatečně svědky svými i na vedení pokázal, vedouce od hrobu patrnou mezí až k kamenu, na kterýmž sou dva kříže, že jsou to pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty Trmický a obce Tochomytské, ješto svědkové Jindřicha Kauče, Mikuláše a Václava Trmických toho jsou neodvedli ani na vedení jistějších hranic a mezí než-li svědkové nejvyžšího pana písaře, čímž by se úřad mohl spraviti, ani toho, aby tejchž vobcí pokojně bez překážky užívali, nepokázali: i z těch příčin dává se nej- vyžšímu panu písaři království Českého původu podle jeho svědkův obvedení a obe- slání za právo tak, že se tíž poddaní jeho Tochomytští při tejchž obcech zůstavují nyní i na budoucí věčné časy. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jakubu apoštolu božím léta Páně 1551. — 1551 sabbato post Lamperti [19. září] vyšla relací o škody.3) Konšelé s strany pana písaře nejvyžšího: Volf malíř, Bartoš Longkfeld, Michal soukeník, z Oustí; Matouš Myška, Jan Staňkovic, Jíra Polívka, z Bíliny. Matyáš Kyrychnar z Lovče, řečník. Konšelé obeslaných: Voldřich Koutský, Vavřinec Zoubek, z Lítoměříc; Petr Meinhart, Jan Štolc, Mikuláš Štramar, Stanislav mlýnskej, z Oustí. Svědkové pana písaře nejvyžšího: Kašpar Polévka, Jan Hanzl, Jírek rychtář, Václav Šíša, Jiřík mlynář, Jíra Jurda, Matěj Řezna, Vítek, z Tochomyšle; Vaněk Rytíř, Matouš, Bartoň, Václav rychtář, Jan Branskej, Matouš Holej, Jan Mikšan, Kašpar, z Lochočic; Jan Staňkovic, Jíra Šmetelovic, Vondráček, Brož, z Habří; Mikuláš Smejcha z Brozan; Mikuláš Čoubalík z Modlan; Jiřík Šácha z Viklic. Svědkové obeslaných: Jan hajnaj, Antonín, Říha Šťáva, Mikuláš Janů syn, Kouba, Jan Charbuz, Tyma, z Kostové; Petr Vavrouš, Jiřík šafář, Válek, Marek, Jakub rychtář, Vít Kučera, Petr, Lucka Husáková, Matouš Mráz, Jíra Mráz, Uršila Černá, z Trmic; Brož Šiška z Oujezdce; Václav Chřástal z Hostovice; Janek z Stadic; Jiřík Houska z Trnovan; Jan Uher z Píšťan; Tomáš z Řeřivic; Vondráček z Řepnic. 1) Zde č. 54. — 2) Zde č. 55. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 114 tento zápis ze d. 19. září 1551: Volf z Vřesovic na Doubravské Hoře, nejvyšší písař královstvie Českého a krále JMti v témž královstvie president, žádal listu ze škod útratních a nákladních na

Strana 187
z roku 1551. 187 Jindřicha Kauče z Kauče, na Mikuláše a Václava Trmické z Miliny na místě obou stran poddaných ze 30 kop gr. č. a to po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského o meze a hranice učiněné. Actum v sobotu post Lamperti 1551. — Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B 2. 60. 1551 d. 21. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou Bílenskou z Chrámec a Ka- teřinou z Baršteina co poručnicí sirotků Jiříka Charváta z Baršteina o hranice mezi vesnicemi Milou a Hrádkem tak, že dává za právo Kateřině Bílenské dle obvedení její svědků. [List 157—158.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi paní Kateřinú Bílenskú z Chrámec s jedné a paní Kateřinú z Barštejna, manželkú pana Rydkéře Kozelky z Hřivic, jakožto poručnicí dětí a statku někdy Jiříka Charváta z Barštejna, strany druhé vo meze a hranice, kteréž slovou Milské a Hrádecké pod vrchem Bobrovníkem, na kteréž jsou se o pana purkrabí svolili: kdež pak svědkové paní Kateřiny z Chrámec začavše vésti od kamene, kterýž vedle cesty sedí, pravíce, že ten kámen, tak jakž jsou to od předkův svých starých lidí slejchali, jest pravý mezník, kterýž dělí grunty Hrá- decké od gruntův Milských tak, což po pravé ruce dolův i nahoru, to že k Hrádku, a po levé ruce dědiny orné k Milé že náležejí. I šli mezí předce vedle dědin orných nahoru přes lada upřímo až k dědinám orným k nějaké rokličce, hnuvše se na pravo i šli nad strání až k druhému kamenu též mluvíc, že jsou slyšali od starších svých, kteříž pravili, že i ten kámen jest mezník. I došli od toho kamene k dědinám, kteréž náležejí ke vsi Vodolicům, pravíc, ač ještě dále až po ten důl jejich lada jsou, ale poněvadž s Podolskými ani se panem Jakubem Hruškú, kteréhož ta ves jest, žádné rozepře o ty grunty nemají a oni jim v ně nesahají, že dále vésti nechtějí; než pokud jsou vedli, že jsou to meze pravé, kteréž dělí grunty Hrádecké od gruntův Milských a Bělošických, těch že jsou v užívání byli, vinice tu dělali a pásli bez překážky; žádajíce při tom zůstaveni býti. Proti tomu svědkové paní Kateřiny z Barštejna tomu prvnímu mezníku u cesty neotepřeli, než druhému mezníku místa nedali pravíc, že jsou nikda o tom mezníku nic neslyšeli, jsouce někteří těch dědin orných při týmž kamenu i v držení. A ač vo meznících nevědí, však že jsou těch lad nebo obcí spolu s Hrádeckými pastvou až dolův po cestu užívali beze vší překážky jedni druhejch; a předešle žádnejch tu vinic nebylo, ale všady že jsou pásávali; žádajíce při tom, jakž i prvé, zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteni jsou svědkové paní Bílenské. Při tom Havel Šamša poručník mluvil, že se to svě- domím dostatečně provozuje, že jsou těch pastvišť, obcí a nebo lad, pokud jsou je obvedli, užívali od mnoha let bez překážky, vinnice zdělavše, a jich bez odporu uží- vali a v držení byli a jsou. Dále list pod pečetí někdy Jindřicha z Sulevic a Jin- dřicha z Stroupče pokázal, kteříž seznávají, že někdy Martin Hubka vzavši to k své 24*

Strana 188
188 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského víře a duši vyznal jest, že ti dva mezníci jsú pravá a spravedlivá, a to léta atd. 83; též i připsání Rydkéře Kozelky, kteréž paní Kateřině Bílenské vo zajetí dobytka na týchž gruntech činí, čísti dal pravíc, že jest se pan Kozelka v týmž psaní k tomu poddával, že o ty škody se smluviti chce; ješto, kdyby to gruntové sirotčí byli, ne- bylo by potřebí vo zajetí dobytka z nich se smlúvati; žádajíc, poněvadž jest podle práva provedeno mezníky, svědomím i užíváním, že ty grunty, kteréž jsou obvedli, k Hrádku náležejí, a svědkové paní Kozelkové žádných jiných mezí ani mezníkův jsou neukázali, nébrž pověděli, že o žádných meznících nic nevědí, podle toho za opatření. Zase proti tomu od paní Kateřiny z Barštejna skrze Jiříka Velíka mluveno, že jest strana tak, jakž mluví, podle práva těch mezníkův neprovedla, neb lidé paní Kozelkový tomu druhému mezníku jsou otepřeli, že jsou toho nikda neslejchali, aby to mezník býti měl. A tak jsou žádného jiného pravého mezníku neukázali, nébrž to jsou tíž lidé pravili, že jsou těch lad vždycky bez překážky pastvou užívali a předešle žádných vinic tu nebylo. Také kteréž svědky strana vede, velmi jsou mladí lidé. Ani toho se neukazuje, aby oni Hrádečtí k těm ladám jaký průhon kde měli. A co se toho listu dotýče, kdež člověk jeden vo meznících seznává, ješto toho v týmž listu dostaveno není, kde a v kterým místě by ti mezníci býti měli, a na tyto-li se grunty vztahuje či na jiné; a tak ten list sirotkům na škodu není. A připsání pana Rydkéře to jest proto učiněno, když těm lidem dobytek se zajal a mořil, že jest k tomu se poddával, aby jej propustili, a ukáží-li, že jest se jaká škoda na jich gruntech stala, že jim bude napravena; ješto až posavad jsou žádné škody nepro- vedli, ani, aby to gruntové jejich byli, nevyvedli, ale sami sobě nasvědčují, což ku právu postatčiti nemůže; davše při tom své svědky čísti, pravíc, že jsou lidé staří a cizí, sami sobě nesvědčíc, než to vyznávají, že jsou těchto gruntův a lad pastvou užívali a Hrádeckým toho přáli, že jsou tu pásli i vinnici předešle udělali; a po- něvadž se sirotkův dotýče, že podle takového ukázání za opatření žádají. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení, svědky a svědomí, připsání a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové paní Kateřiny Bílenské začavše vésti od cesty mezník jsou ukázali pravíc, že ten mezník dělí Hrádecké od Milských gruntův, kterémužto mezníku svědkové paní Kateřiny z Barštejna poručnice atd. jsou neotepřeli, a odtud nahoru upřímo až k dědinám orným Milským a odtud po mezi nad strání až k dru- hému mezníku a dále až k dědinám orným k Vodolicům náležejícím, pravíc, že jsou to, pokudž jsou vedli, pravé meze a hranice, a na to pokázán jest list, kterýž se na též meze vztahuje, a na místě paní Kateřiny z Barštejna takovému vedení, mez- níkům a mezem podle práva ničímž odvedeno není, nébrž svědkové její paní Kateřiny

Strana 189
z roku 1551. 189 žádných jiných mezí, kteréž by grunty Hrádecké od gruntův Milských děliti měly, jsou nepokázali ani nevedli: i z té příčiny dává se jí paní Kateřině Bílenské za právo tak, že se při týchž stráních a podle obvedení svědkův jejich a při týchž meznících zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dala památné 2 kopy gr. č. Actum f. II. Mathei ewangeliste annorum 1551. — 1551 f. III. post Francisci [6. října] vzala relací vo škody.1) Konšelé p. Bílenské: Jan Habart, Šebestyán Resslar, z Loun; Valentin Konec, Matouš Vouček, z Slavětína; Matouš starý rychtář, Václav Přečapský, z Kostoloprt. Vespezyán Zaklánek, řečník. Konšelé paní z Barštejna: Šimon Hlovcova, Matouš Myška, z Bíliny; Jiřík Ryšan, Havel Rynda, z Teplice; Havel mlynář, Vaněk sládek, z Duchcova. Svědkové paní Bílenské: Matouš, rychtář starý z Líšan; Marek rychtář, Jakub jinak Kuba, Jan šafář, Tůma kuchař, Václav Peksův, z Hrádku. Svědkové paní z Barštejna: Kabriel z Vršovic, Šimon Korbel z Strašecího, Jan Krejsa z Tvrdíma, Jíra Polák z Milé, Dorota Hlavatá vdova z Milé; Alžběta vdova z Bělošic; Vondráček z Brašína, člověk páně Selmickýho; Rehoř holubář z Vodolic, člověk pana Jakuba Hrušky; Urban z Bělošic. 1) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 116 tento zápis ze d. 6. října 1551: Kateřina Bílenská z Chrámec atd. žádala listu ze škod útratních a nákladních na Kateřinu z Barštejna, manželku Rytkýře Kozelky z Hřivic, poručnici dětí a statku někdy Jiříka Charváta z Barštejna, ze 30 kop gr. č., a to po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského o meze a hranice učiněné. Actum v outerý po sv. Františku 1551. — Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu A 28. 61. 1551 d. 23. sáří. — Soud mesní vypovídá ve při mezi Jindřichem z Binu na Déčíně a Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře o hranice pastviště mezi vesnicemi Kamonínem (Německým Chvojnem) a Českým Chvojnem tak, že má purkrabí s konšely pastviště mezi strany rozděliti a vymeziti. [List 158—160.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými a statečnými rytíři panem Hendrychem z Bínu a na Děčíně jakožto správcí a ochráncí vsi Německého Chojna s jedné a panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, najvyšším písařem království Českého a téhož království JMKské komory presidentem, na místě JMKské strany druhé vo meze a hranice, vo kteréž poddaní jeho pana Hendrycha z města Dětčína činiti mají u vsi Německého Chojna, což k záduší kostelnímu do Dětčína náleží, s poddanými JMKské ze vsi Českého Chojna k panství Krupeckému nále- žející vo pastviště, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež pak svědkové pana Hend- rycha z Bínu přivedli úřad ke zdi, kteráž jest při dědině a gruntu rychtáře ze vsi Českého Chojna pravíce, že odtad počnúc užívali jsou toho pastviště pastvou po předcích svých tak, což nahoru po pravé ruce, to že k Německému Chojnu a dolův

Strana 190
190 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského po levé ruce k Českému Chojnu náleží. I šli přímo k studénce, pravíc, že ta stu- dénka jim obojím jest svobodná a vobecní k napájení dobytka. Šli dále k místu kamenitému jmenujíc je Kamenná Stěna, odtad na keř šípkový, odtud dále k úhlu porostlých dědin farářských; i šli předce až k stezce, kteráž z Německého Chojna do Českého do kostela běží, ukazujíc starou cestu, pravíc, že ten člověk, kterýž grunt tento porostlý držal, měl jest na to pastviště průhon; pravíc, pokud jsou vedli, že podtad po pravé ruce k Německému Chojnu to pastviště náleží a jich obec že to jest, toho že jsou beze vší překážky užívali, až tepruva před třmi léty že jim v to z Českého Chojna počali sahati a koně jim zajali; žádajíce při tom zůstaveni býti. Proti tomu svědkové najvyššího pana písaře tomu všemu vedení od počátku až do konce místa nedavše otpírali pravíc, že kudy jsou vedli, že jest to obec a pastviště jejich k Českému Chojnu a toho že jsou jim užívati bránili a na tom i koně zajímali; než oni že ukáží meze pořádné, kteréž dělí grunty Českého Chojna od gruntův Německého Chojna. I začali vésti málo vejše, kdež druhá strana vésti přestala, ukazujíc počátek meze od kamene složenou [sic], kteréž druhá strana neodepřela. I šli předce tou patrnou kamennou mezí až k cestě, kudy z Německého Chojna do Českého k kostelu pro pochování mrtvých těl jezdí. Upustivše kamennú mez, přešedše kus pastviště, šli až na druhú stranu, kdež opět takováž meze kamenná jest, ukazujíc až k druhému konci, pravíc, že táž meze předce tak běží, a ta že dělí grunty Německého Chojna od jich pastviště; žádajíc, poněvadž jsou meze pořádné, dosti zřetedlné a patrné ukázali, a strana druhá žádných jistých mezníkův a hranic jest neukázala, podle svého obvedení za opatření, i to pravíc, že to místo proto není založené, aby tudy k kostelu jezditi mohli. Proti tomu zase mluveno, že tomu vedení místa nedávají, neb ta hradba, kterúž oni za hraničnú mez míti chtějí, není meze, ješto by grunty Německého Chojna od Českého děliti měla, ale ta hradba jest složena proto, aby pole své od toho pastviště ohrazené měli, aby se tudy od dobytka jim škoda nedála; dále uka- zujíc průhon, kdež i cesta pro mrtvá těla jest, pravíc, že takový ohrazený průhon hned ode vsi až na toto pastviště mají a tím průhonem koně i jiný dobytek na pastviště ženou; kterýžto průhon zřetedlně s obúv stran se k pastvišti rozšiřuje, aby volně na pastviště honiti mohli. Kdež po zasazení soudu zahájeného čteni jsou svědkové původovi. Při tom mluveno, že se z těchto svědkův dostatečně vyhledá a nejde spravedlnost, kterúž tíž lidé k tomu pastvišti mají, vyznávajíc, že jsou jeho od 80, 60, 50, 40 až do 18 let pastvou užívali a to po studnici, po keř šípkový a stezku kostelní beze vší překážky, až teď tepruva těm lidem ode tří let v to saženo a zájem se stal; žádajíc podle toho za opatření spravedlivé.

Strana 191
z roku 1551. 191 Zase proti tomu od strany otporné mluveno, nač se lidé tito potahují, že jsou za předešlých držitelův vsi Českého Chojna nikda na to nenastupovali, až teď za držení JMKské více z úmyslnosti než-li z jaké spravedlnosti od měšťan Děčín- ských na to se nastupuje, ješto, kdyby k tomu pastvišti jakou spravedlnost měli, tak jak jsou jim koně zajímáni byli a užívání jim bráněno, bez pochyby že by pořa- dem práva byli sobě tu věc dávno vykonali a z vejtržnosti že by byli vinnili. Dále mluvě, že svědkové tito v svým svědomí se nesrovnávají, a o čem svědčí, jako o farářské stezce nebo místech farářských, o tom na vedení svém žádné zmínky jsou neučinili, chtíc sobě sami to pastviště svým svědomím přisvědčiti, což postatčiti nemůže. Davše i své svědky čísti pravíc, pokudž jsou vedli, to jsou svým svědomím dostatečně pokázali, že jsou to pravé meze, těch gruntův že jsou užívali, jim z Ně- meckého Chojna jich užívati bránili, koně jim zajímali, kteréž jsou vyrukovali, tím to tvrdíc, že k těm gruntům spravedlnosti nemají a z toho až posavad pořadem práva nevinili, aby to gruntové jejich býti měli, až i léta zemská prošla; že podle toho všeho za opatření žádá. Zase proti tomu mluveno, ač pořadem práva na to nastupováno nebylo, však proto žádný žádného zajímáním dobytka z gruntův jeho vyvésti nemůže, a také jsou tíž lidé spravedlnosti své promlčeti nemohli, poněvadž jest na přátelském jed- nání a smlúvě bylo. Na to některá psaní pokázal, dále mluvíc, že svědkové, ač se jich dotýče, však proto to, čehož jsou povědomi, svědčí a pravdu seznávají, mohúc to dobře učiniti; a protož svědomí jich nemá zavrženo býti. A že nyní mezním právem k tomu jsou přistoupili, to že jsou s potřeby a pravé nouze učiniti musili, poněvadž se jim v tom překážka dála, a ne z úmysla. Davše čísti půhon, kterýž na pana Václava z Vartmberka pro svědomí vyšel, a pravíc, poněvadž pan Václav svě- domí nedává a těm lidem na páně svědomí nemálo záleží, že o to pokutu podle zřízení zemského za opatření žádá; poroučejíc se v tom ve všem k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení a svědomí, listy posélací a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poně- vadž svědkové pana Hendrycha z Bínu původa, též ani svědkové pana písaře naj- vyššího na místě JMKské obeslaného na vedení svým žádných jistých mezí ani mezníkův jsou neukázali, s čehož by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, které by straně z nich a k které vsi v obeslání dotčených to pastviště obvedené náležeti spraved- livě mělo, než to se z obojích stran svědkův nachází, že jsou toho pastviště obojí strany pastvou užívali: i z té příčiny taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž pan purkrabie s konšely přísežnými též pastviště rozdělí a vymezí, při tom aby jedna každá strana zůstala a toho pokojně bez překážky druhé strany užívala

Strana 192
192 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Actum f. IIII. post Mathei evangeliste anno 1551. Konšelé s strany pana z Bínu: Hans Minych, Michal soukeník, Mikuláš Tama, z Oustí; Jiřík kramář, Hanuš mejtský, z Litoměřic; Martin sladovník z Dět- čína. Vavřinec Červ, řečník. Konšelé s strany p. písaře: Volf malíř, Petr Menhart, Bartoš Langfeld, z Oustí; Tomáš Macek, Jan sládek, Říha Hoch, z Chabeřovic. Svědkové původa: Frydrych z Lutic; Michal Fišar z Krupky; Martin Rot z Krupky; Mertn Hanman, Lukáš Valter, Jorgk Nokl, Jorgk Ruprecht, Fabián Ruprecht, Urban Valter, Vencl Fryc, Jorge Valter, Hans Tyle, Urban Veydycht, Kašpar Klaus, Martin Kellar, Jakub Zumr, Blažek Valter, Jorgk Kryže, z Německého Chojna; Jakub Rolla z Komonína; Mates Valter jinak Fince; Urban Hejna, Pavel Tauš- man, Kliment Fogl, Tomáš Šimon, z Mnichové; Valten rychtář z Arnstorfu; Jakub Franc z Leibrštorfu; Anna z Veselí; Marketa z Banu; Urban Valter jinak Finc; Kašpar Nogl ze Žďáru; Hanuš Rulle z Habrovic; Jiřík Kechar z Dolánek; Martin Lebal, Fabián Melcar, Mates Čirnštejn, Jorge Jeršel, Brozyus Ulman, Šimon Hoša, z Dětčína; Tomáš Hanka, Valentin Tyle, Jakub Tyle, z Šlobic. Svědkové obeslaného: Bartl Krysten, Greger Tyšer, Tomáš Ludvík, Mats Janč, Bendyx Bergkar, Petr Hanšel, Martin Kamiczer, Mattes Hanychen, Bretšel Berger, Pavelt Pluntert, Jokof Burger, Kašpar Ditrych, Jokof Krysten, Melchar Taut, Kašper Hansel, Urban Kryše, Jorge Krysten, Jeronymus Kryffo, Hans Rupricht, Lux Behm, Tomáš Krysten, Martin rychtář, Jakub Kechar z Leisnu, z Českého Chojna. 62. 1552 d. 11. července. — Soud mezní zdviná obeslání, kterým Václav Sokol z Leskovce na Skři- vanech obeslal obec města Nového Bydžova, poněvadž se týče trojích mezí, což jest proti zřízení zemskému. [List 162 — 163.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Václavem Sokolem z Lískovce a na Škřivanech původem s jedné a purkmistrem, raddú i vší obcí města Nového Bydžova strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsou, pod rybníkem Ře- hotským a od Kobolice, které se dělí s grunty Praseckými nedaleko od Kališova háje, též kteréž dělí grunty Kobylské, trniny a oulehliny, od polí Praseckých, tak jakž obeslání o to plněji svědčí: kdež po zapsání svědkův a zasazení soudu zahá- jeného, podle práva mezního osazeného, od obeslaných Bydžovských jest mluveno, že se jim vidí, že obeslání toto vyžádáno jest proti právu a zřízení zemskému, k kte- rémuž oni povinni odpovídati nejsou, nýbrž že to obeslání má podle téhož zřízení zemského zdviženo býti proto, že jedním obesláním z trojích mezí se obsílá, ješto,

Strana 193
z let 1551—1552. 193 kdož z dvojí neb trojí věci jedním půhonem pohání, má ten půhon zdvižen býti. Na to zřízení zemské též i obeslání mezní čísti dali pravíc, že se to z obeslání tohoto zjevně nachází, že Václav Sokol pod spůsobem jedněch mezí na troje meze chtěl by vésti na ublížení úřadu a proti zřízení zemskému, toho dokládajíc, že sou svědkové bez pochyby vo jedněch mezí toliko seznávali a to o těchto v tomto místě, neb jinde přijímáni býti nemají než-li tu, kdež o ně činiti jest; žádajíce podle toho za opatření. Proti tomu od Václava Sokola původa mluveno, že strana odporná pořádku právního nezachovává; nedavše sobě předkem obeslání přečísti, dala se v to, že po- vinna není odpovídati. Druhé, aby obeslání toto proti právu a zřízení zemskému nepořádně bylo vyžádáno, toho se neukazuje, ješto, kdyby se ten pořádek při tom zachoval, jakž právo mezní ukazuje, meze ukazovány a na ně vedeno bylo, to by se ukázalo, že obeslání toto dobře jest vyžádáno na meze a hranice, a nedotýče se tu trojích věcí, než jedněch mezí statku jednoho, od pana z Pernštejna koupeného,1) a jedněch osob a tak jednoho gruntu, pravíc, že se tu nic jiného nehledá než toliko odtahův, žádajíc, aby se pořádek mezní, jakž zřízení zemské o tom vyměřuje, vy- konal. Neb o tom zřízení není, kde by se jednoho statku dotýkalo, aby na každé místo rozdílně na meze vyžádáno býti mělo; žádaje podle toho za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely svými přísežnými, podle práva mezního 2) osazenými, takto z soudu za- hájeného vypovídají: Poněvadž jest se z obeslání mezního, kteréž jest Václav Sokol původ vyžádal, zřetedlně vyhledalo a našlo, že pod jedním obesláním vésti chce na meze a hranice troje, o kteréž s Bydžovskými v rozdílných místech a gruntech v rozepři jest, jedné pod rybníkem Řehotským, druhé od Kobylice, které se dělí s grunty Praseckými nedaleko od Kališova háje, třetí, kteréž dělí grunty Kobylské, trniny a oulehliny, od polí Praseckých, ješto zřízení zemské to v sobě světle obsa- huje, kdož by z dvojí neb z trojí pře aneb věci buď i více, kteréž by nebyly spolu spojené a sebe se nedotýkaly, pohnal jedním půhonem, ten půhon bude jemu zdvižen: i z té příčiny toto obeslání mezní se zdvihá. Dal památné. Stalo se v pondělí před svatú pannú Marketú léta Páně 1552. — 1552 feria III. in vigilia Bartolomei [23. srpna] Bydžovští vzali relací vo škody.3) Konšelé strany Václava Sokola: Stanislav Tichý, Adam Kuchta, z Nymberka [sic]; Jiřík Mikšův, Jan Vrabec, Jan Kuldan, z Chlumce; Vaněk švec z Veselí. Jakub, sladovník z Veselí, řečník. Konšelé strany Bydžovských: Vít Teplo, Bartoloměj Počátek, Jan bakalář, z Nymburka; Havel Hule, Matěj Repík, Jan kantor, z Jaromiře. Svědkové Václava Sokola: Vavřinec Kotělec, Petr Nájemník, Bartoň Barto- něk, Vondrák Mašek, Václav Cipla, Jíra Šanovec, Jíra Červenej, Jan Janek, Jan Archiv Český XXX. 25

Strana 194
194 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Vadas, Jiřík Lejsek, z Podolibě; Adam Šad z Škřivan; Jiřík z Prasku, Maškův bratr z Podolibě; Bartoň Kulhánek z Podolibě; Jan Dománek ze Škřinece [sic], člověk Albrechta Kapouna; Jan, Jiřík Jirka, Vávra bohatý, Vávra kulhavý, Jakub Polák, z Kobylice. Svědkové strany Bydžovských: Mikuláš Zima, fišmeistr paní; Pavel Fousek, šafář p. Jana Špetli; Vondřej fortnýř, Pavel Pavelka podruh, z Bydžova; Mikuláš Stejskal, Jan Sochor, Jan Podhajský, Martin Vraštík, Jan Kališ, Dušek Šebek, Vá- clav Bidlo, Vondřej Němec, Petr Beran, Pavel Martinek, Václav Vašek, Martin Sej- kora, Matěj Loučenský, Vondrák Kalák, Bartoň, Kuba Klofar, z Prasku; Jan Vo- čadlej z Mlíkosrb, krále JMti poddaný; Vondřej krejčí od mostu; Jakub Hrubej podruh z Zechovic; Jiřík Pupček, Bydžovských poddaný; Jan Bylina ze Zbitu; Šimon Votypka z Sloupna; Vavřinec bohatý, Vavřinec kulhavý, Jakub Polák, z Ko- bylice; Vavřinec Chotělec, Vondřej Mašek, Jíra Němec, Jan Vades, Bartoň Bartoňkův, Petr Nájemník, z Podolibě; Zykmund Kaba z Rybňan. 1) Jan z Pernšteina prodal Skřivany r. 1548 Václavu Sokolovi z Leskovce. DZ. 47, F. 15. — 2) V ru- kopise omylem opakují se ještě jednou slova: s konšely přísežnými podle práva mezního. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 146 tento zápis ze d. 23. srpna 1552: Purkmistr a konšelé i všecka obec města Nového Bydžova žádali listu ze škod útratních a nákladních na Václava Sokola z Leskovce na Skřivanech z 80 kop gr. č. po zdvižení obeslání vejpovědí na mezech a hra- nicích Janem Byšickým z Byšic a na Svatém Poli, purkrabí Hradu Pražského, a konšely přísežnými učiněné. Actum f. 3. in vigilia Bartolomei 1552. — Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B. 36. 63. 1553 d. 20. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipé a Zákupech a Janem Stampachem ze Stampachu a Annou Berkovskou z Šebířova, manželkou jeho, a lidmi jejich ve vsích Vysokém a Střemách o hranice a důl tak, že dává za právo manželům dle obvedení svědků jejich. [List 163—167.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyzším hofmistrem království Českého,1) a lidmi páně ze vsi Vysokého s jedné a urozeným panem Janem Štampachem z Štam- pachu a paní Annú Beřkovskú z Šebířova, manželkú jeho, a lidmi jejich v Střemách strany druhé, vo meze a hranice zejména vo duol ležící mezi Střemy a dědinami a obcemi Vysockými počnúc od skalky, na kteréž kříž jest, kteréž říkají od Končin, až nad Štylcem pod velikú skálú, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež pak svědkové nejvyšího pana hofmistra puovoda přivedli úřad dolův k skalce, v níž kříž vytesaný, pravíc, že ta skalka dělí dvoje grunty, Vysocké a Lhotecké, po pravé že k Lhotce a po levé k Vysokému náleží. I šli k topoli, odtud ukazujíc přes luka na druhú stranu mluvíc, že Střemští s oné strany do těch dolův při stráni svůj vejhon neb pruohon mají. Kdež strany odporné svědkové tomu kříži a skalce místo davše však tak, že ta skalka dělí troje grunty totiž Vysocké, Lhotecké a Střemské tak, což dolův to

Strana 195
z let 1552—1553. 195 k Lhotce, po pravé ruce k Střemám a po levé až po cestu k Vysokému že náleží. Dále šli nahoru od topoli ke třem hruškám, odtud na hloch sťatý, jdouce lukami, pravíc, že jest tu předešle luh nebo vostrov byl, že jsou jej Střemští vypravili a luk z něho nadělali; ale kudy jdou, že potud Vysotští předešle jsou toho užívali. Dále šli k strouze, ukazujíc na vrbu v břehu pravíc, že po pravé ruce k Střemám náleží a po levé, kdež role jest, k Vysokému a že podle té role oni Vysotští do těch doluov pruohon mají. I šli na jalovcový keř k skále řečený Hrádek, ukazujíc na druhú stranu přes důl pravíc, že již toho dolu společně pastvou užívají, oznamujíc, když předešle za pana Kokořína, 2) dědičného pána Střem, rozdíl byl o ten duol mezi Vysockými a Střemskými, že sám pan Kokořín na to vyjel a nemoha vyrozoměti, kde by mezníci nebo meze byly, i učinil mezi nimi pro uvarování budoucích o to nesnází takové po- rovnání, aby toho dolu společně užívali, toliko té tůně sobě zanechal. A tak od té chvíle společně bez překážky tu pásávali a toho dolu užívali, nejsouce z toho nikda žádným právem vyvedeni. Dále šli před se až k Štylci ukazujíc i tu pruohon doluov; došedše k Střenému rybníku mluvíc, že jest pan Hynek Beřkovský ten rybník dělal v té společné obci, nemajíc toho učiniti, čehož jsú i bránili. I šli před se až k skále, na kteréž kříž jest, řečené Štylec, ukazujíc vejše hradbu pod mlejnem Nebuželským paní Ondřejový mluvíc, že až po tu hradbu ten duol k společnému užívání náleží; žádajíce při tom zuostaveni býti. Proti tomu svědkové stran otporných tomu všemu vedení místa nedavše ot- pírali pravíc, že od té skály Štylce, kdež kříž jest, vejše nahoru oni nesahají ani se na to nepotahují, a také obeslání na to se nevztahuje, pravíc, že proti tomu kříži na druhý straně jiný kříž v skále jest a ty kříže že ten duol dělí a grunty Střem- ské od Nebuželských tak, což doluov, že k Střemám vlastně a dědičně náleží, a na- horu ke mlejnu a k Nebuželi, a v tom dole oni Vysotští žádného spolku s nimi nikda jsou neměli a nemají, leč sobě to na nich uprosili s jich dobrú volí, že jim tu pásti popřáli. I šli doluov cestou a vedle samého břehu, pravíc, že cesta a břeh dělí, což po pravé ruce, že k Vysokému a duol k Střemám náleží, ukazujíc mezi tím staré příkopy v stráni, pravíc, že jsou předešle zákopy tu zdělávali a jim Vysockým ne- dopouštěli doluo honiti a že žádného pruchonu od své vsi do toho dolu pořádného nikdež nemají, v tom i některá místa ukazujíc, kdež jsou Střemští v té stráni dříví prodávali i na taras k rybníku sekali, při tom z druhé strany pruohon od Střem do doluo ukazujíc, též i strúhu, kderúž nebožtík pan Hynek,2) chtěje tůni spouštěti, dělal bez překážky Vysockých. Dovedše zase až proti té hluboké strouze, kdež dosti těsno, pravíc, že jest tu kámen mezní stál, ale ten že jest vyvržen, nevědí od koho, a to místo že jsou hradili, aby tudy Vysotští nahoru honiti nemohli. I vedli před se cestou až k té skále, kdež kříž jest, pravíc, že ta skála troje grunty dělí; mluvíc, pokudž jsou vedli, že jsou toho pokojně užívali, jsouc těch luk, rybníku, tůni i struh v dr- 25*

Strana 196
196 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského žení, nejsouce z toho žádným právem vyvedeni, až jsou mnohá léta zemská prošla; žádajíc při tom zůstaveni býti. Proti tomu odporní svědkové též tomu vedení otpírali pravíc, ač jest pan Hynek ty zákopy tu dělal, ale dělal je bez práva v jich dědičných gruntích, než oni proto předse do toho dolu jsou honili a v nich pásli bez překážky; i to pravíc, že panu Štampachovi tu nic více nenáleží než jako jednomu, kterýž grunt sedlský po- platní drží, stíkše člověka z toho gruntu. Kdež po zasazení soudu zahájeného od pana hofmistra puovoda čteno jest obeslání. Při tom mluveno, že se z toho obeslání srozumívá, oč jest mezi stranami rozdíl, totiž od skalky s křížem až pod Štylcem; na díl že jest to pořádně ukázáno, pokud a k čemu lidé z Vysokého spravedlnost mají, užívavše toho, že při tom žádají zachováni býti. Ačkoli Střemští toliko po Štylec toho užiti žádají, snezše se s Nebu- želskými, však Vysotští po tu hradbu spravedlnost mají. Na to i svědomí čteno, mlu- víc, že se to i svědomím dostatečně provozuje, že jsú Vysotští toho, oč na tento čas s Střemskými nevole jest, vejše než-li od 50 let v společném užívání byli, a k ta- kovému společnému užívání nebožtík pan Kokořín2) jakožto pán dědičný těch gruntuov je Vysotské jest připustil, toliko tůně sobě zanechal, moha to dobře učiniti, jsouce potom toho v užívání a držení za mnoho držiteluov Střem. Neb takové dobrovolné k spolku připuštění, byť k tomu i práva byli neměli, právo láme. A ten spolek jest měl dskami stvrzený býti, ale s kterých příčin z toho sešlo, totiž že smrt v to kročila, o tom také svědkové vysvědčují. Potom pak, když jest pan Hynek rybník tu dělati chtěl, toho sou Vysotští bránili. Také potomně stala se vejpověď skrze pana Chomuta, starého držitele Střem, aby Vysotští toho dolu spolu s Střemskými užívali. Na to vejpis svědkuov z kněh Mělnicských pokázán; žádajíce podle toho za opatření a při tom společném užívání zachováni býti. Zase proti tomu od obeslaných mluveno, jaké pořádné vedení svědkové pana puovoda jsú učinili, tomu jest úřad dobře vyrozoměti i spatřiti mohl, vedše předkem přes lúky Střemských maní přes záhony, ukazujíce pruchony, kdež žádných není a nikda nebylo, dávajíce správu vo rybníku, kterýž nebožtík pan Hynek udělati dal. o čemž v svým svědomí žádné zmínky nečiní; a tak se jich svědomí s tím nepo- řádným vedením nesrovnává, ješto té louky k Střemám jsú užívali, vyklúčivše ji, bez překážky, též také p. Beřkovský a jiní po něm toho rybníku v užívání byli spouštěním a lovením ryb, z toho žádným právem až do sé chvíle viněni ani vy- vedeni nejsou; na tom toliko se zastavujíc, že by v tom dole od nebožtíka pana Kokořína k spolku připuštěni byli, čemuž jsou Střemští vždycky otpírali a otpírají; a takového spolku ničímž neprovozují. Však poněvadž není vo spolek činiti než vo meze a oni Vysotští žádných pořádných mezí ani mezníkuov jsou neukázali, budou-li je Střemské z jakého spolku, tu kdež náleží, chtíti viniti, toho budou míti vuoli.

Strana 197
z roku 1553. 197 Davše čísti svědomí, při tom mluvíc, což jsou koli tito svědkové na vedení svém ukazovali, to také svědomím svým tvrdí a ve všem se srovnávají, a jak jsou těch doluov užívali, zdělavše zákopy, bráníce Vysockým, aby do nich nehonili, v kterých místech dříví prodávali i k tarasu sekali, a tak že ten duol samým Střemským ná- leží, toliko což jsou sobě Vysotští na nich s dobré vuole zjednali, toho jsou užili; než aby dědičnú svobodu tu měli pásti, tomu otpírají, žádajíce při svých gruntech dědičných zůstaveni býti. Davše čísti dva hantfešty na dvuor Jana Štampacha ve Střemách svědčící, pravíc, že jest ten dvuor od člověka svého bez outisku koupil, kterýžto dvuor od starodávna svobodství jest byl a jest po dnes, neb i Mělnitští k tomu jednomu handfeštu pečeť svú jsú přivěsili, ješto, kdyby lidem jejich z Vy- sokého co na tom vostrově, kdež nyní louka jest, bylo náleželo, byli by své pečeti k tomu listu nepřikládali. Též i vejpis z desk cedulí dílčích čten, z něhož se porozumívá, že nebožtík pan Hynek ten rybník na dole Střemským a jich obci dal dělati však s tím opatřením, aby Střemským proti tomu oddáno bylo, ješto, kdyby se co tu Vysockých bylo dotýkalo, byl by pan Hynek taky nezapomněl jich v tom opatřiti. Zase proti tomu mluveno, že z těch handfeštuov to se vyhledává, že Střemy a ten grunt Jana Štampacha nikda dědictvím neb svobodctvím jest nebylo, ale byl pod správou Mělnických, což dědictví králové JMti jest, neb Mělnitští držíce tu ves JMti králové jsú ji postoupili. Na to vejpis vkladu z desk čísti dal pravíc, že se to ukázání k budoucí věci hoditi bude. A kdež strana mluví, jako by vo spolek jiný soud a ne mezní býti měl, ješto jsou na vedení ukázáni mezníci s kříži, též pokud Vysotští sami čeho užívají a pokud s Střemskými spolek mají a to dáním neb při- puštěním někdy pana Kokořína, a tak se mezí a práva mezního dotýče a nemůže na jiný soud staženo býti; žádaje podle toho všeho za opatření. Při tom na místě JMKské skrze pana Petra Chotka z Vojnína, prokurátora JMKské, jest mluveno, poněvadž se v této při dotýče gruntuov a dědictví králové JMti, nad čímž JMKská vejplatu míti ráčí, a tomu se z svědkuov porozumělo, že nebožtík pan Kokořín, dědičný pán vsi Střem, slyše vo rozepři, kterúž jsou Střemští s Vysockými vo týž duol měli, a nemoha vyrozoměti, kudy by meze, ješto by ten duol mezi nimi dělily, šly, nenalezše žádných mezníkuov, takovú vejpověď jakožto pán vrchní učinil, aby oni obojí toho dolu pastvou společně užívali, což jsou učinili, a tak od té chvíle bez překážky toho dolu užívali, žádaje na místě JMKské, aby oni Vysotští jakožto lidé králi JMti vejplatou náležící při tom spolku zůstaveni byli a tudy aby se gruntuov JMKské neujímalo. Neb ač jest pan Hynek Beřkovský ten rybník tu dělal, však tím děláním nemohl jest spravedlnosti, kterúž Vysotští k těm gruntům mají, odjíti ani odciziti, ješto jim v to nikda od poručníkuov páně Hyn- kových, paní Markety, pana Vančury a pana Pecingara, vkračováno nebylo a pan

Strana 198
198 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Hynek, ač zákopy v jejich Vysockých gruntích dělal, proto jest tím nemohl gruntuov cizích sobě osobovati. A poněvadž ta společnost od obojích svědkuov dostatečně jest provedena, jest té naděje, že lidé královští při též společnosti a takovém dobrovol- ném snešení zachováni budou. Zase proti tomu mluveno, že Jan Štampach s manželkú svú na tento čas s JMKskú žádného obeslání nemají, toliko se panem hofmistrem nejvyzším, a protož se jim nevidí s JMKskú v jaký otpor se dávati, než při svým pořádném vedení a ukazování žádají za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, obeslání, vedení svědkův, svědomí, handfešty, vejpisy z desk zemských, též i z kněh městských, svědky vypsané a jich s obúv stran pře líčení, ukazování mezí a otpory jich, toho všeho s pilností a bedlivě pováživše a vzavše naučení od pánův JMtí a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on Jan Štampach a Anna Beřkovská, manželka jeho, obeslaní na vedení svém to sou svědky a ukazováním dostatečně provedli, že, pokudž sou vedli, že sou to pravé meze a hranice, a na místě nejvyžšího pana hofmistra toho ničímž podle práva od- vedeno není, aby to praví mezníci podle jich obvedení býti neměli, ani žádní od svědkův pana hofmistra jiní pravější a jistší mezníci, čemuž by úřad vyrozuměti mohl, ukázáni nejsou: i z těch příčin dává se jim Janovi Štampachovi a Anně Beř- kovský, manželce jeho, podle jich svědkův obvedení a ukázání za právo tak, že, což po pravé ruce jdouce od skály, na kteréž kříž jest, řečené Štylec, dolův cestou vedle samého břehu cesta a břeh dělí, že k Vysokému a důl k Střemám náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Než což se pastev společních dotýče, ráčí-li pan hofmistr je strany z jakých pastev na místě poddaných pořadem práva tu, kdež náleží, vinniti, právo se nezavírá. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek před sv. Jiřím léta Páně 1553. — 1553 f. V. post Marci [27. dubna] Jan Štampach a Anna Beřkovská vzali re- lací vo škody.3) Konšelé strany nejvyžšího pana hofmistra: Pangrácí Zela, Jan Březina, To- biáš bečvár, z Roudnice; Matěj Malej, Vít krajčí, Václav rektor, ze Mšena. Zyk- mund Dona z Semic, řečník. Konšelé strany p. Štampacha: Pavel krejčí, Šimon Janda, z Velvar; Václav Znát, Vojtěch Škoda, z Kostelce; Vondřej Štětina, Jan hrnčíř, z Brandejsa. Svědkové strany JMti nejvyžšího pana hofmistra: Jan Nelícnej z Živonína, člověk pánův Karlíkův; Váňa z Kaviny, člověk pánův Karlíkův; Jíra, Štěpán, ze Lhotky, člověk pana Jana Vtelenského; Václav Valas z Borku; Vondráček z Strašnic; Urban Bumbal z Chotče, pana Adama Homuta; Jansa kožišník, Jan Zeman, Urban podruh, z Mělníka; Král, člověk pana Mikuláše Kapléře; Jan Duně, měštěnín No-

Strana 199
z roku 1553. 199 vého města Pražského; Jan Zítek z Choroušek; Linhart, Mikeš, Václav Rek, Vávra, Tůma Hertlíček, z Vysokého. Svědkové strany pana Štampacha: Jan Zabranský rychtář, Pavel Michale, Urban, Jíra Strahův, Jan Kutnaur, Jíra Bělohlavý, Jan Štěrboň, Martin dolení, Jan Horák šafář, z Střem; Jíra Jakubcův starý krčmář, Jan Starý, Kašpar Starý, Vít jinak Vitášek, Urban, Antoš tesař, Blažek Panošů, Lída stará Straková, Bartoš slepej, Marta Bartušková, z Nebužel; Říha Starý, tkadlec z Chotče; Martin Kolec z Sedlce; Šimon jinak Šich ze Všetat; Jíra rychtář, Vaněk Tavák, Petr Srb, Jíra Bílků, Pavel Houžvička, Štěpán jinak Štěpánek, ze Lhotky; Jíra, hajný z Kaviny, člověk p. Mikuláše Kapléře; Pavel z Bosyně; Matouš Huňkův z Rousovic; Jakub Holej z Velovic; Havel jinač Havelka, Jíra Černý, Jakub Srb, z Nenechova; Jan starý Hradecký z Holejšovic; Kuba jinak Jakub z Stránky; Martin, hajný z Repína; Jan Leva z Brozánek; Jindřich Sedlecký z Drchlavy v Sedlci; kněz Jan, děkan Mělnický; kněz Jan, farář ze vsi Nebužele. 1) Na okraji poznámka: Poručníci pana původa Albrecht Litevský z Svinař a Rehoř Šarloch z Luhu, oba dva spolu neb jeden z nich. — 2) Hynek Beřkovský z Šebířova, pán na Kokoříně a v Střemách, † 1539. — 3) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu C. 19. 64. 1553 d. 24. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Jakubem Hruškou z Března co zástupcem poddaných královských ze vsí Varvažova a Užína a Vilémem Kelblem z Geisinku, Janem Trmickým z Miliny i Jetřichem Lungvicem z Lungvic o hranice obce za Jedlovou horou tak, že dává za právo J. Hruškovi dle obvedení svědků jeho. [List 160—162.] V té při, kteráž jest vznikla mezi panem Jakubem Hruškú z Března na Bitozevsi, krále JMti při komoře české raddou, na místě JMKské vyslaným a pod- danými JMKské ze vsí Hořejšího i Dolejšího Varvažova a Oužína k zámku Krupce příslušejících původem s jedné a urozenými vladykami panem Vilémem Gelblem z Gejzinku a na Hrbovicích, panem Janem Trmickým z Miliny a na Bukový a pa- nem Jetřichem Lungvicem z Lungvic a na Všebořicích strany druhé, a to vo meze a hranice, o vobec za Jedlovou horou, oč spolu činiti mají, tak jakž jsou se dobro- volně obojí strany o vedení purkrabí Hradu Pražského svolili: kdež po zasazení i zahájení soudu a zapsání svědkův podle práva mezního svědkové krále JMti vedli úřad purkrabství Pražského začavše u stolu od kamene s křížem, i vedli vzhůru a pravíc, že tu potůček dělí, kterýž nyní vysechl; čemuž svědkové strany otporné místo dali. Dále vedouce vejše ukazujíc vždy kamení s kříži a jeden, na němž jedle vzrostla, a tak místy mezi kameny duby ukazovali, a na jednom kamenu s křížem že habr vzrostl, až opět přivedli k jednomu kamenul) s dosti zřetedlným křížem pravíc, že pro ten kříž jeden ruku stratil. A tak vejše ještě jiné kameny a kříže

Strana 200
200 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na nich ukazujíce až přivedli k tomu kamenu, na kterýmž tři kříže byly, a pra- více, že již tam dále o to rozepře žádné není; neb kdyby tomu se místa dáti nechtělo, vedli by až tam, kdež hrábě vysekané jsou; vždy pravíce tak, což po pravé ruce jest, to že jest jich Gelblovo, Trmickýho a Lungvicovo, a což po levé, to k Krupce. Neb oni v těch místech dříví jsou sekávali i také zvěř jsou bili od mnohých let, jakž o tom mnozí ti staří lidé vysvědčovati budou; žádajíce podle svého patrného a zřetedlného mezí a mezníkův obvedení zachováni býti. Proti čemuž svědkové strany vodporné vedení a ukazování mezníkův místa nedávajíc pravili, že mnoho a skoro křížové ti všickni vnově zděláni jsou; ale oni že chtějí a ukáží jiná znamení s kříži starými, a to že jsou pravé meze a hranice. I vedli jsou úřad začavši od kamene s křížem, kterýž prvé svědkové původa ukázali nad tím, kde jest ten kámen, pro kterýž kříž jeden ruku ztratil, tu zprávu o tom kříži dávajíc, že za pana kancléře, kterýž tehdáž Krupku držal,2) vycházeli jsou na meze, a když přišli k tomu místu, tehdy ukazovali pánu na tom kamenu kříž; tehdy strana otporná pravili, že jej někdo vnově udělal a že jest ho tu prvé vídati nebylo. Tehdy jeden vystúpiv řekl, není-li to starý kříž, bodaj bych ruku stratil. I stalo se tak, že než tomu dvě hodině minuly, až jsou mu v jakési svádě ruku uťali. A tak ten kříž není žádný mezník, neb se hned s jinými kříži nesrovnává. Dále jdúce stezkú dolův ukázali po levé ruce kámen3) s křížem, až přivedli na pustú cestu, pravíc ji mezí býti. Opět ukázali kámen s † vytlučeným drobet pravíc, že jej někto vytlúci chtěl, ale nemohl všeho. A tak vždy vedúc a ukazujíc jiné kamení s kříži pověděli, že na tom kamenu, když dříví nasekali, nechali, kteréž obstaveno bylo; potom je Oužinští pobrali, toho stavuňku nevykonavše. Odtad vedúc opět přišli na starú cestu, zase na stezku, a tak vždy ukazujíc kameny s kříži tudíž přivedli k nánosu kamení, mluvíc, že jest tu prvé dub stál, kterýž jest již i zahynul starostí; pod tím opět v tejž spůsob druhý nános ukázavše, a tak jdouc cestou až přivedli k dubu s křížem, kterýž stojí vedle té cesty, pravíc ten dub hranicí býti mezi sedl- ským a obtí [sic], a tu pod tím dubem že jsou se mejtili. Ale svědkové původa pravili, že jsou oni toho v užívání byli; nébrž jeden svědek, člověk starý, přišed pověděl, že jest tu doubí sekal na tyčky před mnoha léty a ty jest prodával a jemu v tom že jest žádný překážky žádné nečinil. A tak od toho dubu vedli struhou dolův příčně, až přišli k pařezu pravíc, že jest hranice byla, ale ta že jest dávno sťatá a že by ještě jí kus v řece ležeti mělo. Jdúc předce dolův přivedli k kamenu u stolu, od kteréhož svědkové původovi vésti začali, žádajíce podle svého jistějšího a dostatečnějšího těch mezí ukázání za opatření a při tom obvedení zůsta- veni bejti. Když zase soud zasezen jest, na místě JMKské žádáno, aby svědkové čteni byli. A po přečtení svědkův skrze Havla Šamšu mluveno, že jsou to dostatečně

Strana 201
z roku 1553. 201 podle práva mezního svědky provedli, žádaje podle práva mezního na místě JMKské za opatření. Proti tomu od strany otporné mluveno, poněvadž svědkové jejich jsou též zapsáni, za to žádajíce, aby čteni byli, aby se věděli k čemu přimlúvati. I čtena jsou svědomí; a k tomu promluveno, že svědkové pánův původův se nesrovnávají, neb jedni svědčí na potok a jiní na kříže; ale těchto pánův přátel svědkové o me- zech dostatečně seznávají a že jsou tu dříví sekali, z čehož chalupa pastuší a ně- jaká stodola ustavena, a tak jsou toho užívali; žádajíc podle toho všeho za opatření spravedlivé. Zase proti tomu mluveno, že se stran svědkové nesrovnávají a ne JMKské, neb vedení jich místa se nedává. Jakož jest pak vědomé, jak jsou vedli a co uka- zovali, jaké mezníky na cestě v kolejích kříže, pravíce to za mezníky býti, ješto jsou některé kříže vnově dělali; a tak jsou nic pořádného neukázali. Ale svědkové JMKské všecko pořádně s kamene na kámen vždy ukazujíc kříže staré a mezi tím vždy duby veliké [s] křížem mezi kameny; ač jsou na mnohých místech již i kříže vytloukali, však proto dobře znamenité jsou, ješto o těch křížích dosti dávní svědomí a paměti jsou ještě za pana kancléře starého, kterýž Krupku držal, že jest při těch křížích byl a je viděl; protožť mušejí starší býti, a ne jako strana své nové ukazuje. Dále dav čísti zřízení zemské, kdož léta zemská prodrží, že toho užiti má; jakož jsou pak lidé královští toho užívali, což sama strana vyznává, že jsou tu dříví sekali a toho v užívání byli bez překážky. A na to že jest přisuzováno bylo, ukázav vej- pověď jednu mezi Mikulášem Hruškú z Března a Jakubem Hruškú*) a druhú mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú;5) žádajíce podle ukázání a průvodu svého- i tohoto obvedení na místě lidí JMKské za spravedlivé opatření. Proti tomu mluveno, že se tuto jinak svědkové i řeč vykládá, než-li svědčí a mluveno jest, ješto jest řečí svú k tomu nemluvil, aneb aby se stranám co na škodu přiznávati měl. Ale však což jest kolivěk při těch křížích mluveno bylo, to úřad v paměti má a není toho po druhé potřebí opakovati; k nálezům pak čteným aby se mnoho mluviti mělo, vidí se za nepotřebné býti, poněvadž k této při nená- ležitě se ukazují. A tak podle dostatečného odvodu svého pan Gelbl žádá s jinými vedle práva mezního zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení svědky, svědomí, vejpovědi, zřízení zemské a obúv stran pře líčení, toho všeho pilně pová- živše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž on Jakub Hruška, jsúc vyslaný na místě JMKské, to jest dostatečně svědky i na vedení pokázal vedouce u stolu od kamene s křížem k jiným kamenům s patrnými kříži až právě k tomu kamenu, na Archiv Český XXX. 26

Strana 202
202 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kterýmž tři kříže byly, tak což po pravé ruce jest, to že jest jich Gelblovo, Trmi- ckýho a Lungvicovo, a což po levé, to k Krupce že náleží, a také svědkové strany otporné u stolu tomu kamenu s křížem, též i tomu poslednímu kamenu, na kterýmž tři kříže byly, na vedení jsou místo dali, a zase, ač sou kříže na vedení svém po- kazovali, ale aby jištější a gruntovnější (mimo původa) hranice a meze býti měly, toho se z svědkův a vedení jich vyhledati nemohlo, nebo když strana na mejto k dubu úřad přivedli, odtud žádného mezníku sou dále neukázali, než maní dolů šli zase k hrobu k prvnímu kamenu: i z těch příčin dává se jemu Jakubovi Hruškovi na místě JMKské původu podle obvedení svědkův za právo tak, že se tíž poddaní JMKské ze vsí Hořejšího i Dolejšího Varvažova a Oužína k zámku Krupce příslu- šející při týchž mezech a hranicech a při též vobci za Jedlovou horou zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Stalo se v pondělí po sv. Jiří léta Páně 1553. Konšelé strany JMKské k Krupce: Volf malíř, Hans Minych, Vít bednář, z Oustí; Michal Fišar z Krupky; Matouš Výška, Jiřík Polévka, z Bíliny. Matyáš z Lovče, řečník. Konšelé Kelble a jiných: Matěj mydlář, Klíma řezník, Šťastnej krejčí, z Te- plice; Říha Hoch, Michal Pýša, Tomáš Macek, z Chabeřovic. Svědkové krále JMti: Vondráček, Pavel Pavlice, Petr Petek, Vít Vlk, Jíra Válek, z Dolejšího Varvažova; Matouš Klekar, Bartoš Malej, Brož Šmíd, Bartoš Šmíd, z Hořejšího Varvažova; Martin Hašek, Aleš, Vacek, Jan Mlad, Mates Mikšovic, Dlouhej Jíra, Nykl Polák, Jakof Franc, Vondra Brožovic, Říha Vondráčkův, Janek Brožův, z Oužína. Svědkové Kelble a jiných: Tomáš Barchan, Feyx Hauf, Lorenc, z Kamenice; Linhart Čepl, Jiřík Reitr, z Dělouše; Pabián Zetaur, Brož, Vavřinec Hajtman, z Nové Vsi; Beneš, Václav, Brož, Vít Štědra, Jan Tirle, Martin Zumr, ze Všebořic; Havel z Oupeřin; Vít z Chuderova; Antonín z Roudné; Vencl, Jíra Ješek, Vondra Míkovic, Urban Zajíček, z Střížova. 1) Při okraji poznámka: 21 kamenův. — 2) Albrecht Libštejnský z Kolovrat, nejvyšší kancléř kr. Č. v létech 1503—1510, koupil r. 1506 Krupku a zemřel na hradě tamějším r. 1510. — 3) Při okraji poznámka: 18 kamenův. — 4) Zde č. 14. — 5) Zde č. 9. 65. 1553 d. 16. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Albrechtem purkrabím z Donína a šesti bratry Švanci z Švancu a Weigsdorfu o hranice v Chrastavském lese mezi Horní Chra- stavou a Neudörflem tak, že dává za právo částečně oběma stranám dle obvedení svědků jejich. [List 167—171./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Albrechtem purkrabí z Donína puovodem s jedné a urozenými vladykami panem Hendrychem,

Strana 203
z roku 1553. 203 panem Francem, panem Hanušem, panem Krystofem, panem Joachymem a panem Zykmundem bratřími nedílnými Švanci z Švancu a Weisdorfu strany druhé o meze a hranice v Chrastavském forštu mezi Horní Chrastavú a Neydorfem, jakž též obe- slání šíře ukazuje: kdež svědkové puovoda začavše úřad vésti od pařezu jedlovýho vypáleného pravili, že jsú na něm tři kříže byly, a tu vedle něho hned od buku, na kterémž čtyři lízy jsú vysekaný, blízko od hrobu, mluvíce, že, což nahoru, to JMKské a doluov jdúc, na levé ruce k panství Grabštýnskýmu, a na pravé ruce pánům Švancuom že náleží, a pravíce, že ten buk a pařez jest pravá hranice. Proti tomu svědkové strany obeslaných otpírajíce pravili, že jsú nikda o té hranici ne- věděli a nevědí, ani kdy o ní slejchali. I vedli před se úřad dolů podle potůčku pravíce, že ten potůček jest pravý mezník tak, což po levé ruce, to k Grabštejnu náleží, a což po pravé, že tam oni nesahají žádnému; dobřeť se k tomu nejdou, čí jest; vedúce vždy doleji podle téhož potůčku a pravíce, že jsú z těch míst dříví vozívali k potřebě své bez všeliké pře- kážky pánuov Švancuov, též pána starého, jich otce i děda. Kdež strany odporné svědkové místa tomu nedavše pověděli, a zvlášť hajný Prod, že, když jsú lidé chtěli dříví k Grabštejnu míti, že jsú od starého Švance dříví kupovati musili a je i platili. I nedavše tomu místa, aby měli jaké dříví kupovati aneb platiti, vedli před se doleji k háji březovýmu. Tu svědkové strany otporné pravili, že děd pánuov Švancuov lidem svým tu v tom místě odpustil, aby tu sobě mejtili, a ještě i semeno- k osení jim dával, na kterémž místě jsú sobě sívali. Kdež svědkové strany puovoda pověděli, že o tom dobře vědí, že jest mejceno, ale to dříví do Chrastavy k svět- nicím i k jiným potřebám vozili, a těm lidem bylo jest ukázáno od starého pana Švance, aby za to dříví, poněvadž jsú na svém nemejtili, na jeho gruntech, jakožto z druhé strany toho potůčku, sobě sekali. Tu jeden svědek obeslaných bratří Švan- cuov pověděl, že tu neví o žádných mezích] a také toho neví, aby tu od lidí páně Švancových kdy mejceno býti mělo aneb lidem pánuov Grabštejnských z toho místa prodáváno. I tu hned vůči Prodovi mluveno, kdež pravil, že by hajným byl, že jest jím nikda nebyl, a poněvadž nebyl, kterak má o jakých mezech věděti; též tomu se jemu otpírá, aby kdy jaké dříví od něho tak, jakž praví, kupováno bylo, ani od žádného. I vedli břehem puovod před se doluov vedle osení s jedné a potokem z strany druhé, až přišli k cestě. Tu pravili, že jest nikda naříkáno nebylo, ale že jsú toho všeho bezpečně bez překážky užívali a někdy pán Grabštejnský že jest na to místo, kdež stojí, přijel, a na témž místě měl se i pan Švanc starý dáti najíti; i nenašel se. Kdež odporná strana pověděla, kdež se mluví, že by pan Švanc nepřijel na toto místo, tak jest, i byl jest pan Švanc na jiných mezech nahoře tehdáž, kdež také pán Grabštejnský měl býti. I když se tam pán Grabštejnský nedal najíti, i sjel jest 26*

Strana 204
204 pan Švanc na toto místo a přijel, ale již byl z toho místa pán Grabštejnský domův ujel. I vedli před se dolův mimo týž potůček od cesty vedle břehu a osení, při- vedli úřad k rybníčku, mimo kterýž potůček jde; i šli před se břehem pod rybníčkem a dali se přes mostek vedše břehem vedle cesty a přišli na cestu, i před se tou cestou mezi osením přes silnici mimo dvůr Neydorf, mimo stodolu až k hrušce, u kteréž hromada kamení, pravíce, že tudy až přes potok k skále vylámané, na kteréž znamení bylo, meze jdou na druhú stranu. Čemuž strana místa nedavše pra- vili, že toho nepamatují, aby kdy tu jaké meze a hranice býti měly, nébrž že otec jich pánuov Švancuov tou strouhou do sádky vodu vedl. I šedši přes mostek šli břehem pod skalú mimo potok k řeřábu pravíce, že před týmž řeřábem vrata byly. Čemuž jest strana otepřela. I šli nahoru mimo druhý dvůr Neydorf od skály břehem a stezkou, pod nímž potůček dolův jde, skrze hájek březový před se nahoru k potůčku postrannímu; i šli břehem mimo břízy, opět k hájku březovýmu, a odtud mimo ten hájek patrnou mezí nahoru k kopaninám až k mezníku na mezi patrné, jdouc před se touž mezí, na kteréžto vonde i vonde hro- mada kamení, až opět k hájku; i šedše mimo ten hájek vedli upřímo nahoru, až přivedli a dovedli úřad k mezníku hraničnýmu, na kterémž pařez jedlový, pravíce tak, že pokud jsú vedli a obvedli, že jsú to pravé meze a hranice tak, což po levé ruce, to k panství Grabštejnskýmu, a což po pravé, to pánuom Švancuom že náleží; a ten hraničník že dělí troje grunty, totiž JMKské, panství Grabštejnské a panství pánuov Švancuov. I zase svědkové strany obeslaných začavše od téhož mezníku hraničného, kdež puovod dovedl, vésti, vedli úřad cestou dolů pravíce, což po pravé ruce, to že jest JMKské a po levé pánuov Švancův. I přišli k pařezu jedlovému u cesty pravíce, že již tu královské meze a jich dělí; i šli mimo březí doleji nad cestou a pravíce, že, což po pravé ruce, že to již pána Grabštejnskýho, a což po levé, pánuov Švan- cuov jest. I obšedše ten hájek březový ukázali kámen, pravíce jej býti mezníkem a že jsú sami mezi sebú lidé pánuov Švancuov s povolením jich tu vymezili, aby mezi nimi upokojení býti mohlo. I přivedli opět k druhému, až třetímu kamenu přes pastviny, a že jsou se oni sami poddaní o to urovnali, však bez ujmy s obojích stran pánuov a mezníkuov starých. I přivedli k osení a pravíce, že, což po pravé ruce, to k Hundorfu, a po levé pánuov Švancuov jest. I jdúce mezí patrnou přivedli úřad na mezník; i jdúc dolův mimo to osení k hromadám kamení až k hájku březovému, v kterýmž vonde a vonde hromada kamení, i šli skrze ten hájek dolův před se pa- trnou mezí mezi osením s obú stran až k hájku opět březovému a k kamenu a od toho kamene k druhému, pravíce je býti pravé mezníky. I šli před se přes louku a skrze březový háj a mejtinami upřímo dolův, přivedli k hromadě kamení a odtud D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 205
z roku 1553. 205 až k potoku, nad kterýmž potokem ukázali kámen mezní. Čemuž strana místa ne- dala, neb jsú ten kámen bez povolení pánuov Grabštejnských vsadili, nemajíce vsa- diti. Čemuž jsú místo dali, však tak, aby oněm ukázaným starým mezníkům na škodu nebylo a na ujmu s obúv stran pánuov, neb jsú to učinili oni sami lidé, aby mezi sebú měli upokojení až do dalšího opatření jich vrchnosti těch gruntův, a mezi tím mezováním prostředku že jsú lidé pánuov Švancuov v držení byli. I vedli břehem doluov k jedli přeložené přes potok na druhú stranu na břeh pravíce, že jest po- lovici toho potoku nebožtík sám pan Švanc člověku svému od toho kamene u břehu až k druhému, kterýž ukázati chce, pronajal; a člověk pánuov Grabštejnských po- věděl, že jest to proto učiněno, aby mezi nimi přátelství zuostalo; ale do své libosti a do vuole své toho jest dopřál; a tak pravíce strana, že z té strany polovice po- toku pánuov Švancuov a po voné straně jako po pravé pánuov z Grabštejna jest. I přivedl nad kámen potoku a od potoku hřeben ukazujíce, že ten hřeben dělí pan- ství pánuov Grabštejnských po pravé ruce a po levé pánuov Švancuov. Tomu strana puovoda odpírajíc pověděla, že tomu místa nedává, než že jsú páni Grabštejnští panu Švancovi toho přáli do své libosti a dříví jim sekati bránili. I šli týmž hřebenem stezkú pomezní po stráni přes hradby člověka pana z Donína; kterýžto člověk jsa povolán oznámil, že jsú se spolu oni o to nikda ne- snadili s člověkem pánuov Švancuov jakožto s sousedem. I šli odtud mezí patrnou mezi dědinami přes silnici pravíce, že, což po pravé, pánuov Grabštejnských, a což po levé ruce, pánuov Švancuov jest, až dolů přes louku k potůčku řečenému Ryb- ničnému nebolito Tejvlovu; a od téhož potoku opět přes louku k osení nahoru mezí patrnou vedli až k cestě, a od cesty maní, neukázavši mezníkuov ani mezí, vedli mimo háj březový před se nahoru a minuvše háje opět vedli úřad patrnú mezí mezi osením až k lesu, před kterýmž lesem zastavivše se na kopci, na němž pařez jest, pravíc, že což jest po pravé ruce, to k panství Grabštejnskýmu, a což po levé, to pánům Švancuom že náleží. I šli tím lesem, jenž slove Chrastavský foršt, maní, až přišli nahoru k té cestě, kteráž k dubu běží, u kteréž buk veliký vnově lízovaný stojí, pravíce, že nějací bratří Cimrové oznámili tu na tom místě, že jsú tu stáli tři bukové, kteříž se zpřevraceli, a že jsú dělili troje panství, jako Grabštejnské, Bibrštejnské a Švancův. A odtud šli až k hrobu, žádaje při témž obvedení a uka- zování zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a podle práva mezního osazeného Havel Šamša z Kosmačova, poručník pana puovoda, dav čísti obeslání, též svědky zapsané, pověděl, že úřad jest dobře spatřiti to vočitě mohl, že se svědkové v svým vedení na ukazování srovnávají a že jsú patrné meze ukazovali až na ten kopec, kdež sto- dola snad již stará ustavena byla, a odtud k skále vylámané a odtud patrnými mezemi nahoru od potoku až k mezníku hraničnímu že jsú úřad dovedli; tu když

Strana 206
206 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského svědkové dovedli, že jsú se všickni v tom podle svého svědomí srovnali, a že jest to pravý mezník hraničný, oznámili i na tom se snesli. Čemuž jsú i svědkové strany otporné takovému mezníku hraničnímu jako svědkové pana z Donína místo dali a s těmito svědkové strany otporné se srovnali; a poněvadž to mezování jest pořádně provedeno, že podle toho obvedení a mezníkuov ukázání žádá pán při týchž mezech a hranicech zuostaven býti. Proti tomu Jiřík Ursyn od obeslaných bratří Švancuov dav čísti svědky po- věděl, mimo svědky aby měl co mluviti, že to bude při rozvážení úřadu; kdež jest po obeslání přečteném žádáno od pana z Donína, aby pán při obvedení zůstaven býti ráčil, což postačiti nemůže, neb hned svědkové páně v svým svědomí a vedení se nesrovnávají; neb seznávají, což jsú slýchali, jmenujíce jisté osoby starý, a tak stahují se na slyšenú věc, ale nejistí toho, aby to tak bylo. Kdež jsú pak k dřevu tomuto přišedše dávali správu, že by tu křížové tři býti měli a že by na trý grunty dělily, ješto se to vedení s průvodem jich nesrovnává; druhé, že by potůček dělil meze, ale neukazují, aby to se provozovalo, z čeho jest obeslání vzešlo; nebo z ji- ného se obsílá a jiné vede; dav čísti zřízení zemské, kdo by z jiného pohnal a jiné ukazoval, že má zdviženo býti. Ale svědkové pánuov Švancuov bratří to seznávají pořádně, že jsú to bratří Švancové drželi a od starodávna že v držení jsú, jako od 60 let; pak aby měli tou příčinou nějakým slýcháním o svou spravedlnost přijíti; a také když se dotýče dědictví, že má každý býti pohnán ke dckám, pak-li manství, tehdy před soud dvorský; pak aby měl jeden mezováním takovým z starožitnýho dědictví nebo manství vyveden býti, byly by to dosti těžké věci, neb zřízení se vztahuje, byl-li by kdo manem, že má každý na svém právě vinín býti. A poněvadž jsú v velikým a starožitným držení byli, jako předkové jich a dědové, a tak poně- vadž jsou pořádně to svědky provedli, že věří, že při týmž starodávním držení a svědkuov obvedení zůstaveni budou, poroučeje se v tom k spravedlivému rozvážení; dále mluvíc, poněvadž pán dílčí ceduli, aby mu se toto na díl dostalo, neukazuje, že tohoto mezování mimo bratří užiti nemá, a tak to obeslání tudy zdviženo býti má. Zase proti tomu mluveno, svědkové, kteříž jsú od stran čteni, ti se v svým svědomí na vedení svém nesrovnávají a to v tom, že přivedše od hraničníku od pů- voda ukázaného mezi grunty krále JMti, panství Grabštýnským a panství Švancuov a odtud šli cestou ukazujíce, že jest mezi lidmi samými o to rozepře byla; ale aby jistí mezníci a hranice býti měly, neukázali, neb jsou sami o své ujmě lidé sobě mezovali; a tak v svým svědomí se nesrovnávají. A odtud když přišli k potoku, přešli přes potok po dřevě; tu hned nevěděli, jak dále ukazovati; i šli odtud maní zdělavši sobě lízy přes hradby, až přišli k potoku přes nějaké louky a přes ten potok k osení; i vedli opět maní před se až k lesu a lesem tím opět na horu, jenž slove foršt; též vylízovavše sobě, opět maní vedli. A tak poněvadž jsou strana tak

Strana 207
z roku 1553. 207 nepořádně meze ukazovali, že má pán spravedlivě při svém obvedení a jistějším mezování zuostaven býti. Neb když se v obeslání nahledne, tu se nejde, že jest dobře obesláno, a to obeslání i mezování že se s svědky srovnává. Zase mluveno, ukázav vejpověď mezi panem Lickem a biskupem Salcpurským učiněnú,1) že obeslání, když se s mezováním nesrovnává, takové zdviháno bývá; též dal čísti vejpověď učiněnú mezi Kašparem Strojetickým a panem Vojtěchem z Val- štejna,2) a tak že toto obeslání zdviženo býti má spravedlivě. A také by i nejvíce ukazovali, poněvadž jsú létuom zemským jako od 60 let projíti dali, že jest pán i promlčal; a tak, ne jitím po právě, chtěl by sobě pán tyto grunty mezováním ne- pořádným přivlastniti; neb hned při začetí na vedení svém nepořad učinili, že jsú na gruntech JMKské vésti od toho pařezu začali a hrob na cizím gruntu udělali, o čemž pan hajtman Frýdlandský, jsúc tuto přítomen a slyšavše i spatřivše vedení, bude se v té věci jak věděti zachovati a snad bez pochyby i na komoru krále JMti vznésti. Zase mluveno, poněvadž pan z Gerštorfu jsa pohnán o postavení Krystofa Tejvle jeho jest nepostavil, že žádá podle práva mezního za pokutu. Kdež od Gerš- torfa čteno odsvědčení, že vo něm neví, a mluveno, poněvadž se odsvědčuje, že pokuta žádná na něm přisuzována býti nemůže. A kdež se mluví holá slova, že by gruntové páně nebyli při začetí mezí, že toho strana neukáže. A co se pak koní pobrání dotýče lidem na gruntech pánuov Švancuov, že když supplikací JMti arciknížeti po- dali, že jest pánuom Grabštejnským poručeno, aby takové koně poručili vydati s tou vejhradou, chtí-li se strany oč pořadem práva viniti, že se jim právo nezavírá; po- roučeje se s tím se vším k spravedlivému soudu. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osaze- ného, vyslyšavše obeslání, svědomí, pokazování, průvody, zřízení zemské, vejpovědi, to všecko pilně váživše, též i jich s obúv stran pře líčení, takto o tom z soudu [za]hájeného podle práva mezního vypovídají: Poněvadž svědkové pana Albrechta pur- krabí z Donína atd. na vedení svém počnúce od vypáleného pařezu a od buku, na kterémž čtyry lízy vysekaný jsú, vedli jsú doluov podle potůčku pořádně pravíce, že, což jest na levé straně, že to panu Albrechtovi z Donína přináleží, před se tím potůčkem vedúc přivedli až pod rybníček pravíce, že týž potůček jest pravé meze a hranice, kterejž dělí grunty pana z Donína a jich pánuov bratří Švancuov, uka- zujíce po levé straně, že jsú lidé pánuov Švancuov týž lesy pánuov Grabštejnských vykopali a pole sobě zdělali, neb jest jim toho přál starý pán z Donína do své vuole, ješto na též meze a hranice někdy starý pán z Donína jest vyjížděl, ale pan Švanc jest se k uloženému dni nenašel; čemuž svědkové pánuov Švancuov jsú místo dali, ale aby na jaké jiné meze mimo tyto, vo kteréž jest rozepře, tejž vejjezd se

Strana 208
208 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského stal, toho od pánuov bratří Švancuov odvedeno a pokázáno není, a tak jsou se též meze nepromlčaly; ješto svědkové pánuov Švancuov na vedení svém počnúc od téhož potůčka k lesu a přes les naskrze žádných jistých mezí jsú nepokázali, než maní přes les, udělavši sobě proklest, jsou vedli: i z té příčiny dává se jemu panu Albrech- tovi z Donína puovodu podle jeho svědkův obvedení za právo od pařezu vypálenýho a buku až do téhož potůčka pod rybníčkem tak, že se on pan z Donína při týchž mezech a hranicech podle svého obvedení zuostavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Než což jsú tu vsili lidé pánuov Švancuov, též sami páni Švancové obilé jakéhožkoli, to mají pokojně sníti a skliditi bez překážky pana z Donína. Jakož pak dále svěd- kové pana Albrechta atd. od toho potůčku jsú vedli ke dvoru Neydorfu nahoru, pravíce tu cestu za mezník býti, potom mimo týž dvuor doluov přes most, potom průhonem zhůru až k pařezu vysokému pravíce, že by týž pařez troje grunty dělil; ješto oni svědkové pánuov Švancuov začavše od téhož pařezu vésti jsou pořádněji mezníky a meze ukazovali než-li svědkové pana Albrechta z Donína, před se jdouce patrnými mezemi od hřebene až do potůčku Rybničnému Tejvlovu [sic]: i z té pří- činy dává se jim pánuom Švancuom bratřím podle jich obvedení a ukázání počnúc od pařezu vysokého až do potůčku Rybničného Tejvlova za právo tak, že, což po pravé ruce, to panu Albrechtovi z Donína, a což po levé, to pánuom Švancuom náleží, a to nyní, na časy budoucí a věčné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Dali památné. Stalo se v outerý po sv. Žofii léta Páně 1553. Konšelé strany pana Albrechta purkrabí z Donína: Václav apatékář, Václav líkařů, z Boleslavě; Matouš Michálek, Havel sladovník, Václav Chmel, z Hradiště. Martin Český z Chrastavy, řečník. Konšelé strany bratří Švancův: Jan bakalář, Václav Špalík, z Turnova; Martin Hubáček, Jan Bouše, Jan Hendrych, z Dubu; Matouš Knejzar z Frýdlantu. Svědkové pana Albrechta z Donína atd. puovoda: Jakub Otta, Kašpar Tok, Pavel Kuchů, Jiřík tesař, Urban Černý, Lorenc tesař, Jiřík Klus, ze vsi Horní Chrastavy; Mates Šultes z Chrastavy městečka; Bartoš Kuch, Petr Tejvel, ze vsi Suché; Šimon Miller, Pavel Dresser, z Engelsperku; Mates Neyman z Šinpachu; Michal Šveigar, Hanuš Neyman, Petr Fibier, Hanuš Senftleben, z Neyndorfu; Krystof Kraus z Hořejší Chrastavy; Rehoř Fibier, Martin Kraus, Jiřík Kraus, Mates Yhan, Hanuš Hezler, Gall Arelt, z Neyndorfu; Martin Prod z Reichenperku; Tomáš Tejvel. Svědkové bratří Švancuov obeslaných: Hanuš Fibier z Rosntolu; Martin Prod z Rechnperku; Martin Aldman, Valentin Šmíd, z Neyndorfu; Petr Šlesigar z Reichn- perku; Michal Šveigar, Hanuš Neyman, Petr Fibier, Hanuš Senftleben, Rehoř Fibier, Martin Kraus, Rehoř Kraus, Mates Yhan, Hanuš Hesler, Gall Arelt, z Neyndorfu; Krystof Kraus z Hořejší Chrastavy; Hendrych Max z Rosponau; Petr Neyman 1) Zde č. 53. — 2) Zde č. 51. z Nezidle.

Strana 209
z roku 1553. 209 66. 1553 d. 24. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem Štubenberkarem z Štuben- berku a Mikulášem Otmarem z Holohlav o hranice a les Arnoštovský u vsi Spyty ležící tak, že dává za právo Volfovi Štubenberkarovi dle obvedení svědků jeho. [List 178—181.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Volfem Štubn- berkarem z Štubnberku puovodem s jedné a urozeným vladykú panem Mikulášem Otmarem z Holohlav atd. obeslaným strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, o les Arnoštovský u vsi Zpyty ležící, což k té vsi náleží, jakž též obe- slání šíře ukazuje: kdež po zapsání svědkuov podle práva mezního puovod začal úřad vésti od hrobu a dubu, na kterémž dvě lízy jsú. Vedli úřad cestou nahoru pravíc, že, což po levé ruce, k Spyty, a což po pravé, to k Rousinu že náleží. I dali se na pravú ruku starou cestou, ukázali dub lízovaný, i šli před se od téhož dubu touž cestou a mejtinami, a že jsou sobě tudy vozili dříví a ještě vozí, oznámili; přivedše k dubu opět lízovanýmu, též k druhému a potom k velikému dubu též lízovanýmu, na kterýmž i kříž jest zarostlý, pravíce, že jest pravý mezník. Proti tomu Mikuláš Otmar z Holohlav obeslaný pověděl, že, což se ukazuje, že jest to všecko vnově lízováno. I šli před se nahoru tejmiž mejtinami a přivedli k jedli lízovaný a od té jedle vedli před se nahoru ukazujíc vonde i vonde duby lízované veliké pravíce, že jsou to, jakž ukazují, pravé hranice a mezníci, až přišli k mejtinám. Tu dotázáno, kdo by mejtil. I ozval se Jakub Šidlo, že jest on tu mejtil. Tu strana otporná po- věděla, že jsú jeho hajní vyměřovali s jeho volí a ty lesy prodávali, a tak že ten les Arnoštovský jemu náleží a jeho jest. Kdež svědkové puovodovi otpor učinivše, že jsú nikda nekupovali, než toliko že jsú hajných jeho prosili, aby jim vyměřili, a od toho vyměření každého provazce po bílým penízi platili; ale aby jeho pana Otmara tento les býti měl, toho neukáže. I šli před se opět od dubu lízovaného, šli cestou a přivedli ke dvěma dubům pravíce, že již potud, pokudž jsú vedli a ukázali, že jsú pravé hranice a mezníci tak, že, což po levé ruce, to že les Arnoštovský, a což po pravé, to Rousinský slove; a tak že již dáleji vésti nechtí, neb o to rozepře není; náleží již to k Jesenici; žádajíce při témž obvedení a ukazování zachováni býti. Tu od Mikuláše Otmara promluveno, že tuto s panem Volfem o žádné meze činiti nemá a tak neví, jaké by měl mezníky proti tomu ukazovati, pravíce toliko to, že jest jeho ten les Arnoštovský a ne Spytských, a tak drží-li, že drží dědičně; a dotýče se tu gruntuov a ne mezí, neb jest jeho všecken, jako i Rousinský, a ne jich, jakž strana ukazuje a vede. Kdež po zasazení soudu zahájeného a podle práva mezního osazeného Petr Halíř z Jitčiněvsi, poručník obeslaného, pověděl, že prosí za to, aby v to pan Mi- Archiv Český XXX. 27

Strana 210
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 210 kuláš potahován nebyl, neb se tu dotýče gruntu a ne mezí, o kderéž on s panem Volfem činiti nemá. Neb tento les drží-li, drží po starších, po předcích a přátelích jakožto po páních Kolodějích, a on týž pan Otmar sám drží a užíval jeho i ještě užívá jako pastvami, honěním zvěři, líčením, pletkami a jinými věcmi, užíval před mnoha léty, a tak se tu žádného mezování nedotýče, než toliko holýho dědičného gruntu; žádaje při tom zachován býti. Kdež poručníci pana puovoda pověděli, že za to žádají, aby k provozování těchto věcí překážíno nebylo, neb se to ukáže, že o meze činiti jest, a o grunty tuto žádné rozepře není; neb se to i z psaní jeho nachází, že sám o nich zmínku činí. Zase mluveno, poněvadž se gruntuov dotýče, že se v nic dávati nechce; než chtějí-li jeho z čeho viniti, že právo před sebou mají. I nalezeno, chtějí-li co ukazovati, aby ukazovali. I čteni jsou svědkové, z kterýchž se nachází, že ten les, pokudž jsú vedli, Arnoštovský po levé ruce a po pravé ruce Rousinský slove, a tak jest ukázáno, že ten les Arnoštovský k Spyti náleží k panství Novoměstskýmu, čehož páni Nového Města jsú vždycky v držení a užívání bývali a jsou bez překážky všeliké jako od 40 a 50 let, z čehož Zpytští plat týmž pánuom dávali a dávají. A protož, poněvadž jest to ukázáno pořádně i na grunt dovedeno i svědky provedeno, že podle toho ukázání a dostatečného průvodu jakožto poručníci za spravedlivé opatření a při obvedení zuostaveni býti žádají. Zase mluveno, kdež předešle jest mluveno a oznámeno, že o žádné meze činiti nemá, a tak tento pruovod místa jmíti nemuože, neb by jej rádi Otmara z držení vyvésti chtěli, aby hned zhola toho lesu prázden byl, jakž se ukazuje. Neb tuto svědkové sobě sami nadsvědčují; neb seznávají, mně toto, dva provazce, tři pro- vazce a jiní více, a jiní se s nimi hned nesrovnávají; neb také někteří jmenují Arnoštovský a jiní nevědí jak jmenovati; a tak jemu ke škodě nejsou; a nemají Spytští, poněvadž se jich dotýče, v svým svědomí podle zřízení zemského průchodu jmíti. Kdež se ukazují registra, chtějíce tudy potvrzovati, jako by ten plat náležeti měl, ty nemohou postačiti, neb páni Spytských v platích sobě ujíti i přidati mohli, jak chtěli. Jest-li že Zpythy jaký platy na Nový Město dávají, do toho jemu nic není. Než on se drží svého dědičného gruntu; a také se toho neukazuje ani dckami ani žádnou smlouvou neb jakkoli, že by ten les jemu panu Volfovi náležeti měl; a po- něvadž se toho nic neprovozuje, že žádá v tom za opatření a při gruntu dědičném zuostaven býti. Zase od poručníkuov povědíno, kdež strana mluví, že by se neukazovalo, aby, jak toho lesu v držení býti měl a jakým spuosobem, ukázal na to smlúvu mezi někdy panem Vojtěchem z Pernštejna a panem Heřmanem z Rokytníka o týž les učiněnú, z kteréž se nachází, že tento les Arnoštovský k té vsi Spyty náleží, z kde- réhož plat se na Nový Město dává. A také kdež praví, že by svědkové sobě sami

Strana 211
z roku 1553. 211 na[dsvědčovati měli, však jest od nich obeslání nevyšlo ani od nich na meze žádáno není, než od samého pána, a tak ne sobě, než pánu svědčí, a tak dobře svědčí. Nebo i z jiných svědkuov, jakožto poddaných pánuov Smiřických, pana purkrabí kraje Hradeckého 1) a Mikuláše Dobřenskýho, to se vyhledá, že jsú se v tom spravedlivě, pamatujíc na své závazky, zachovali a pravdu, čehož jsú svědomi, vysvědčili. A tak jest dobře toto obeslání, kteréž se s mezováním srovnává, vyšlo, neb jest z užívání gruntuov toto mezování pošlo; žádaje podle toho všeho za spravedlivé opatření. Tu od obeslaného opět, davše svědky své zapsané čísti, povědíno, že podle těchto svědkuov ukázání žádají zachováni býti; neb se to nachází, že jsú oni jakožto hajní jeho s povolením předešlých pánuov svých i také jeho Otmara dříví na pro- vazce vyměřovali a jim za to platili; též se nachází, že jest on toho lesu a ne Spytští v užívání byl, dav čísti psaní listovní mezi ním Mikulášem Otmarem a někdy Janem Krčmú, úředníkem Novoměstským, prošlá, že se z toho ze všeho psaní i odpovědi nachází, že jest vždycky svých gruntuov hájil a bránil užívati; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému soudu. Zase mluveno: svědkové strany otporné, kteříž jsú čteni, ti se v ničemž ne- srovnávají; ačkoli dokládají, že jsú vyměřovali, ale nejmenují kde a v jakým lese, než toliko že v jeho Mikulášovým lese; a tak místa míti nemohou. A poněvadž pan Otmar ničímž toho neodvozuje, jakým spuosobem k tomuto lesu Arnoštovskýmu spravedlnost by míti chtěl, ani žádné smlúvy neukazuje, že žádají oni jakožto po- ručníci při svém ukázání a dostatečného [sic] pruovodu za opatření s tím doložením, davše půhon čísti, že jest Otmar pohnán, aby nějaké listy kladl, a poněvadž jich všech neklade, že žádají o pokutu za stané právo; dav čísti zřízení zemské, jakž se, kdož by z čehožkoli o položení pohnán byl, odsvědčiti má, a tuto, poněvadž ani ne- klade ani neodsvědčuje se, než toliko oustně oznamuje, že ho nemá, což jemu po- stačiti nemůže. Proti tomu Mikuláš Otmar pověděl, že o tom listu, z kderéhož pohnán, nic neví, a tak ho snad mohli pohnati z toho, čehož jest nikda neviděl, chtíce ho tudy k těškosti přivésti; že žádá, aby toho na něho úřad nedopouštěl. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, vedení svědkuov, svě- domí, smlúvu, listy posélací, registra a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové pana Volfa Štubn- bergara puovoda na vedení svém začavše od hrobu a dubu lízovanýho jdouce cestou nahoru duby jsú ukázali vylízovaný pravíce, že jsú to praví mezníci a že táž cesta, kudy vedou, meze a hranice dělí až k dubu u háje k Jesenicím ležícímu tak, že což po levé ruce, to že náleží panu Volfovi Štubnbergarovi ke vsi Zpytty, a což po pravé ruce, to že jemu Mikulášovi Otmarovi náleží, a on Mikuláš Otmar toho 27*

Strana 212
212 jest ničímž neodvedl, aby to neměly býti pravé meze a hranice, ani jiných žádných jest mezí nepokázal, čímž by se mohl úřad zpraviti: i z té příčiny dává se jemu panu Volfovi z Štubnberku puovodu podle jeho svědkuov obvedení za právo tak, že, což po levé ruce, že to k Spyti, a což po pravé ruce, jemu Mikulášovi Otmarovi náleží, a to nyní i na časy budoucí, věčné časy. Dal památné. Stalo se v ponděli před sv. Jakubem apoštolem božím léta 1553. — 1553 f. VI. post Jacobi apostoli [28. července] vzata relací vo škody. Konšelé pana Volfa Štubnberkara, puovoda: Jan Karásek ze Lvovic, Zykmund Zych, Václav konvář, z Hradce; Jan Čas, Mikuláš Hampolec, z Náchoda; Martin Šoustal z Nového Města. Jiřík Vlk, řečník. Konšelé Mikuláše Otmara, obeslaného: Jiřík Sokor, Jakub Husák, Absolon Vokáč, ze Dvora; Václav Herolt, Matúš Pacl, Matouš Kobyle, z Trutnova. Svědkové pana Volfa Štubnberkara, původa: Jakub Šidlo, Matěj Březohlávek, z Pythy; Jakub Voplišťal z Skalice; Blažek, Martin Kytlička, z Pythy; Jíra vodař, Matúš Holečků, Martin Hašek, z Skalice; Štěpán Štěch z Rysmburku; Jan Volbram ze Spy; Martin z Kratonoh; Spycký z Lochenic; Jan Vítů z Jesenice; Jakub Ho- lečků; Martin Nohavka; Prokop Mužík; Vaněk Nohavka z Šerče; Jan Bílý ze Spyty. Svědkové Mikuláše Otmara, obeslaného: Duchek Voříšek, Vávra tkadlec, Janek kovář, Jíra sladovník, Pavel Beladů, Vondra Švehla, ze Skalice vsi. 1) Byl jím v létech 1545—1563 Bernard Žehušický z Nestajova na Ryzmburce. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 67. 1553 d. 4. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Jiřím z Valdšteina na Hostinném a Kryštofem Jandorfarem z Jandorfu na Vrchlabí o hranice mezi vesnicemi Polkendorfem a Neudorfem tak, že dává za právo Jiřímu z Valdšteina dle obvedení svědků jeho. [List 154—156./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Jiřím z Vald- štejna a na Hostinném s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Krystofem z Jandorfu na Vrchlabí, krále JMti raddú, strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsou, mezi vesnicemi Pulkndorfem a Neydorfem, tak jakž též obeslání plněji svědčí: kdež po zapsání svědkův od pana Krystofa Jandorfara žádáno, aby ouřad soud zasedl prvé, než-li by k jakému vedení a ku při přistoupeno bylo, že nětco promluviti chce; což se stalo. Tu pan Krystof dav čísti obeslání pověděti dal, že mu se vidí, že obeslání toto má zdviženo býti, jedno proto, že pan Jiří vzal jest na tyto meze obeslání od osoby své samé maje bratra pana Zdeňka mladšího, o tom nevěda, aby dílní byli, ješto zřízení zemské v sobě obsahuje, že bratří nedílní všickni mají obsíláni býti a je také všecky každý obsílati anebo poháněti má, jináče obeslání bude zdviženo;

Strana 213
z roku 1553. 213 druhé, že obeslání toto jest vyžádáno na meze mezi Pulkndorfem a Neydorfem, a tomu se srozumívá, že se toto mezování k jiným gruntům nachylovati chce, kteříž nikda ani k Neydorfu ani k Pulkndorfu jsou nenáležali, chtíce jej pana Krystofa v to potáhnouti, aby se v něco dal, což by mu nenáleželo; neb těch gruntův pan Jiří jsouc držitelem postoupil jich JMti královské, a protož, poněvadž se znamenitě chce JMKské strany kovův dotýkati, načež zápisové jsou, o čemž pan Jiří dobrú vědomost má, ješto, aby se v něco toho pan Krystof, oč obeslán není, dáti měl, toho učiniti nemíní, neb žádný žádné spravedlivosti jinému prosúditi ani o ni se súditi nemá; a protož aby se na cizí grunty vésti měl dáti, není té naděje, aby v to potažen měl býti. Ale pan Jiří věda o zápisu vo horách a kovích, že JMKské náležejí, měl jest prokurátora JMKské k tomu mezování obeslati, čehož jest pomi- nul. Neb ti gruntové, tak jakž strana o tom dobře ví, náležejí k horám Navarov- ským, Lánovským, k Černému vrchu, z kterýchž lidi z Lánova plat do Trutnova platí. Než potok Fichtwaser ten dělí grunty Neydorfské od Pulkndorfských; jest-li že by tu co na otporu bylo, chtěl by pan Jandorfar z toho práv býti; ale vejše že jsou grunty královské k Černé hoře náležité. Na to ukázal vejpis z desk, kdež JMKská jemu Krystofovi Lánov s horami prodávati ráčí; druhý vejpis, že Jan Tetaur Vrchlabí a ves Naydorf témuž Krystofovi prodává,1) pravíc, že se tu dvojích gruntův dotýče, totiž gruntův a hor Lánovských královských a gruntův Naydorfských a Pulkndorfských; a předešle jest smlúva strany kovův a o společném užívání rud na horách Lánovských neb Navarovských mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími z Valštejna s jedné a jím panem Krystofem strany druhé, z čehož znáti, že jsou bratří nedílní a že vo žádné hory Lánovské neb Navarovské, na kteréž se tuto vésti chce, obeslán není, a tuto lidi z Pulkndorfu ani z Naydorfu nic nemají a jim do těchto hor nic není; žádaje vždy, aby vo cizí grunty, o kteréž obeslán není, k odpovídání potažen nebyl. Zase proti tomu od pana Jiřího mluveno, aby se pan Jandorfar na tom nemejlil, že pan Zdeněk teď přítomen jsa k tomu se sám přizná, že jest se panem Jiřím bratrem svým dílen a tato ves Pulkndorf jemu panu Jiřímu se na díl jeho dostala, a protož nebylo potřebí pana Zdeňka v to obeslání pojímati. Než kdež pan Jandorfar se tím brání, jako by se tu hor královských dotýkalo, tomu on otpírá a na tom pan Jiří není, voč obeslání není, aby se na to táhnouti nebo vésti měl, pravíc, že se tu JMKské hor nic nedotýče; než prodal-li je Lánov s horami, na to se netáhne, ani jest se nikda v hory krále JMti nevkládal a ještě nevkládá. Ale tuto se dotýče prostých mezí mezi grunty Pulkndorfskými a Naydorfskými, na kteréžto grunty i sám pan Jandorfar pana purkrabí jest vyžadoval, ač jest předešle se smlúva stala mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími, dokudž sou nedílní byli; ale již po té smlúvě rozdělili jsou se, a ves tato Pulkndorf jemu panu Jiřímu

Strana 214
214 se dostala, tím dokládaje, že on pan Jiří na nic jiného se vésti nebude než toliko na ty meze, kteréž dělí grunty Pulkndorfské od Naydorfských, tomu otpíraje, aby potůček Fichtwaser sem nahoru jaké grunty děliti měl. Tu jest oznámeno z úřadu panu z Jandorfu, když se vedení mezní vykoná a soud zasadí, že se podle náležitosti v té věci zachovati chce. Na to svědkové pana Jiřího dovedli úřad k potoku řečenému Fichtwaser ukazujíc nad týmž potokem jedli zvrácenú, pravíc, že by na ty jedli kříž býti měl a ta jedle že by mezník nebo hraničník byla, tak že ten potok až po tu jedli a s druhé strany nad lúkou, kdež kamení leží a nahoru meze příční patrná jest, dělí grunty Neydorfské od gruntův Pulkndorfských, než vejše potok všicek že jest v gruntích Pulkndorfských; a těch gruntův že sou v držení a užívání bez naříkání lidí z Pulkndorfu byli a ještě jsou. Kdež pan Krystof z Jendorfu takovému počátečnímu vedení od jedle na kámen, pokud louka člověka jeho z Neydorfu jest, neodepřel, nýbrž tomu místo jest dal, že ta louka člověka jeho, pokudž jest kamením obmezená, grunt téhož člověka dělí od gruntův královských k Černé hoře náležících až po ten potok Fichtwaser tak, že potok Fichtwaser dolů dělí grunty Neydorfské od Pulkndorfských po tu louku a vejše nad lúkou týž potok že dělí grunty Pulkndorfské od hor královských. I šli svědkové pana Jiřího tou příční patrnou mezí nahoru ukazujíc mezi tím meze, kteréž lidi z Pulkndorfu mezi svými díly mají, kteréžto meze ode vsi Pulkn- dorfu až k této patrné veliké mezi běží, oznamujíc, kterého člověka zejména který díl a grunt jest, a toho jeden každý že jest užíval bez překážky, tu klúčil, kopal, sil a klidil. I šli před se nějakými lomy až k buku, na kterýmž kříž, i záhony porostlý ukazujíc a pravíc, že v těch lomích, poněvadž není vypláněno, tak patrně mezí znáti, a že sou v těch místech i luka byly, že tak zřetedlných mezí není, než na dříví že se kříže i lízy nacházejí, kdež někdy pan Adam Zylvar jako držitel vsi Pulkndorfu s někdy panem Janem Tetaurem jakožto držitelem vsi Ney- dorfu ty meze jsou obnovovali až dolův k potoku řečenému Špiglwaser, k kterémuž jsou ouřad dovedli, pravíce, že opět ten potok dolův že dělí grunty Pulkndorfské od Černé hory, a ona mez patrná až k Špiglwosru že dělí Neydorf od Pulkndorfu, což se zřetedlně ukazuje; žádajíce při tom zůstaven býti tak jakož i předešle. Proti tomu pan Krystof pověděl, že tomu otpírá, aby to jaká meze býti měla, kterúž sobě lidi z Pulkndorfu za mez pokládají, neb on ani lidi z Neydorfu nevědí, pokud jich gruntové jdou a kde se od Černé hory dělí; že jsou tu byly porostliny a lesové znamenití, až nedávno lidi z Pulkndorfu v ně jsou vkročili a v hory a grunty královské se vkládali, meze sobě nové zdělali, nemajíc toho činiti. A to se i tím ukazuje, když sou došli lesu, že tu žádných mezí ani záhonův jest nebylo a není; a byť předešle tu i mezováno bylo od předešlých těch vsí drži- telův, však poněvadž se hor královských dotýče, že tomu místa nedává. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 215
z roku 1553. 215 Tu po zasazení soudu zahájeného od pana Jiřího čteno jest obeslání. Při tom mluveno: na jaký spůsob toto obeslání jest vyžádáno a nač se vztahuje, to jest vedením provedeno. Dále i svědkové čteni, pravíc, že sou to svědkové podle závazkův svých; o čemž svědčí, všecko ukazovali, byvše mnozí při tom, když předešle pan Tetaur se panem Zylvarem ty meze obnovovali, kteréž jedné grunty od druhých dělí; a těch gruntův po ty meze že jsou lidé z Pulkndorfu užívali, jich v držení byli, tak jakž seznávají, někteří od 50 a od 40 let. Ješto se panu Jiřímu vidí, že jest podle obeslání svého meze své dostatečně provedl, tomu otpírajíc, aby ten potok Fichtwaser teď nahoru za mez býti měl, ale tyto patrné a zřetedlné meze, mezníci a kříže až po potok Špiglwaser že jsou pravé meze, jest pan Jiří té naděje, že při takových mezech a gruntech svých zůstaven bude. Při tom spis spečetěný a rozdíl mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími podán jest, kterýžto spis na dožádání pana z Jandorfu jest čten. (Z toho spisu se nachází, který za rozdíl klade, že se tu znamenitě spravedlnosti JMKské dotýče.2) Proti tomu od pana Krystofa z Jandorfu čteni jsou svědkové. Při tom mlu- veno, že ti lidi a svědkové pana Jiřího, kteříž vo užívání těch gruntův svědčí, jsouc sami těch gruntův v držení, sami sobě nadsvědčují, chtíce sobě svým vlastním svědomím ty grunty přisvědčiti, což podle zřízení zemského postatčiti nemůže; dav čísti zřízení zemské, kdož s kým na roku stojí, že jemu svědčiti nemá, nad to pak, koho se vlastně dotýče, sám sobě svědčiti nemůže; chtěje pan Jiří takovým průvo- dem grunty královské sobě přivlastniti, ješto na onen čas, když někdy pan Adam Zylvar vsi Pulkndorfu v držení byl, pan Jiří tomu jest otpíral, aby tyto grunty k Pulkndorfu náležeti měly, chtíce je k Lautrwasru míti; nyní pak, drže Pulkndorf, chtěl by je k Pulkndorfu přivlastniti. Pak aby se pan Jandorfar vo grunty královské tak hluboko v rozepři dávati měl, na tom není, pravíc tak, bylo-li je co toho, že by těch gruntův kdo jiný užíval, že jest z nich na Trutnov plat dávati musil. Pak, jak ti svědkové přijati býti mají, to bude při rozvážení, poněvadž se nachází z svědkův, že ti gruntové k Černé hoře jsou náležali a náležejí, a oni nějakým užíváním chtěli by je sobě osobovati. Ačkoli někdy pan Zylvar se panem Tetaurem nějaké meze jsou dělali, však na ujmu a ublížení gruntův a vrchnosti JMKské to se státi nemohlo; neb by to věc těžká byla, aby, snesúce se dva o grunty třetího bez vědomí jeho, takovým mezováním jeho vo grunty jeho měli připraviti. Ale poněvadž se obeslání na tyto grunty královské nevztahuje a pan Jiří mimo své obeslání na jiné grunty se vede, vidí se panu z Jandorfu, že vo cizí grunty není povinen odpovídati, neb žádný pod spůsobem mezí gruntův cizích se dosúditi nemůže. A také toho pan Jiří neprovozuje, aby jemu dsky svědčiti měly na tyto grunty, neb pan Jan Zylvar jemu té vsi a gruntův postupuje bez pohoršení hor královských a meze jemu žádný ukázány nejsou. Ani toho se neprovozuje, aby Pulkndorf panu

Strana 216
216 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Jiřímu na díl se dostati měl, ješto z toho spisu se nachází, kterýž za rozdíl klade, že se tu znamenitě spravedlnosti JMKské dotýče, neb v něm stojí, jest-li že by se jací kovové na gruntích, kteréž by k Hostinnému náležely, našli, jak jich oni páni bratří společně užívati mají; kterýžto spis jest učiněn strany kovův proti spraved- livosti JMKské. Pak bude-li tu co proti zápisům pana Jiřího učiněno, to bude při rozvážení v tom místě, kdež náležeti bude, neb on pan Jandorfar s povinnosti své takovú věc před JMKskú tajna učiniti nemůže. Však proto v tom spisu vo vsech, kterému bratru by která ves zejména na díl jeho se dostala, tak jakž jsou tři bratří Jiří, Jan a Zdeněk, žádné zmínky není; by pak ten díl pod nějakým srozuměním udělán byl, má-li postatčiti takový rozdíl, to při rozvážení bude; vždy pravě, byť byl pan z Jandorfu věděl, že by to obeslání na tyto grunty Černohorské se vztahovati mělo, byl by se jináče s průvodem opatřil. Proti tomu zase mluveno, že ti lidi ne všickni, kteříž o těch mezech svědčí, těch gruntův v držení jsou, a protož sobě nesvědčí; a v tom se pan Jiří nepama- tuje, aby kdy těch gruntův za někdy pana Zylvara brániti měl chtíc je k Lautr- wosru míti, neb sou se ti gruntové teprova pánu dostali, když o Pulkndorf frejmark učinil. Na to vejpis téhož frejmarku čísti dal pravíc, že v tom frajmarku se nachází, že postupuje Pulkndorfu kromě hor královských, ač jsou-li jaký, ješto pan Jiří vo žádných horách královských tu nic neví, ale byl těch gruntův v držení jako svých, až teď nedávno pan Jandorfar v ně mu vkročil a toho ničímž neukazuje, aby to grunty královské býti měly, a nic se tu JMKské nedotýče, než pan Jandorfar pod spůsobem krále JMti chtěl by jeho pana Jiřího o jeho grunty dědičné připraviti; žádaje, poněvadž jest to mezemi dostatečně provedl, že ten grunt k Pulkndorfu náleží, a pan Jandorfar toho ničímž neodvozuje, aby to grunty královské byly, ani mezí jiných žádných neukázal, podle toho za opatření; toho dokládaje, že jest mnoho svědkův od pana Jandorfara vedeno na to, oč s ním žádné pře nemá, jako o Černé hoře, proti zřízení zemskému, vidí se jemu, že by v pokutu upadnouti měl pro každého svědka 10 kop gr. č. A kdež vo podílu mluví, že by dostatečný rozdíl býti neměl, bylo slyšeti, co jest se panu Zdeňkovi na jeho díl dostalo a ostatku že jest se všeho odřekl, z čehož dobře rozuměti, že jest i Pulkndorf panu Jiřímu zůstati musil, a v tom že jest nic proti svému zápisu neučinil; poroučeje se v tom ve všem k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení, svědomí, vejpisy z desk zemských, dílčí cedule, smlouvu, zřízení zemské a jich s obúv stran pře líčení, toho všeho pilně pováživše a vzavše naučení od JMtí pánuov a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypo- vídají: Poněvadž na místě pana Jiřího z Valštejna původa to jest svědky i také

Strana 217
z roku 1553. 217 na vedení dostatečně ukázáno a provedeno, že ty meze jsou pravé, kteréž dělí potok Fichtnwaser grunty Neydorfské od Pulkndorfských po tu louku, a vejše nad lúkou jdouce příční patrnou mezí nahoru až k buku, na kterýmž kříž vysekaný jest, a odtud dolův k potoku řečenému Špiglwaser, ješto, aby to meze a hranice pravé nebyly, toho jest pan Krystof Jandorfar dostatečně podle práva neodvedl a nepo- kázal, nébrž svědkové p. Jandorfara o žádných jistých mezech a meznících, aby o nich věděli, a v svém svědomí neseznali a žádných mezníkuov jistejch jsú nepo- kázali: i z té příčiny dává se jemu panu Jiřímu z Valštejna původu podle jeho obvedení svědkuov za právo tak, že se on pan Jiří z Valštejna při takovém obve- dení zůstavuje nyní i na budoucí věčné časy. Dal památné. Actum f. VI. post Petri vinculati anno 1553. — 1553 f. V. ante Nativitatis Marie [7. září] p. Jiří vzal relací pro škody.3) Konšelé strany pana Jiřího z Valštejna: Bohuslav Hatavůz, Pavel Jirák, Jan Kroupa, ze Dvora; Paul Hans, Jan Holej, Říha Hikl, z Hostinného. Martin písař, řečník. Konšelé strany pana Krystofa z Jandorfa: Vaněk Herle, Pangrác Král, Jiřík Gruttman, z Trutnova; Jíra Holub, Matěj Tichej, Jakub Slovák, z Jilemnice. Svědkové pana Jiřího z Valštejna, původa: Michal Kynig, Jokl Veniggelt, Simeon Ulkrugel, Hans Sonbent, Jokl Tam, Hanzl Langhans, Jiřík Funk, Brož Langnar, Martin Hartman rychtář, Mats Šubart, Lorenc Exnar, z Lautnwosru; Klein Michal, Fryc Hans, Jorge Veiling, z Neydorfu; Jokl Erkan, Feix Kuol, Tomas Špilar, Veis Falten, Lukáš Reitštyrn, Vencl Kunrat, Martin Mencl, z Pulkndorfu; Blažek Jiřík z Arnstorfu, Tomáš Klu z Zeyfu, Leder Hans z Chotovice, Jokl Exnar z Lánova, Jorge Mencl z Zeyfu, Feyl Tyms z Vlčic. Svědkové pana Krystofa z Jandofru, obeslaného: Michal Nel, Lorenc Šturm, Jokl Cancar, Paul Hans, Jorg Viznar, Lorenc Beneš, Blažek Hartman, Jorg Veyroch, Klein Michel, Hans Fryc, Kašpar Mezl, z Neydorfu; Jan Zylvar z Pilin- kova; Antonius z Vlčic; Petr Kraus, Mates Šarman, Hans Šarman, Jorg Šarman, Urban Šarman, Fabián Meissnar, z Moren; Hans Birknar z Maršndorfu; Valten Šeibel, Lorenc Seibel, Gorge Seibel, z Hartmansdorfu; Valtn Baudyš, Hans Baudyš, z Mladé Buky; Hans Graf rychtář, Fabián Laver, Michal Ner, Krystof Meylar, Hans Kreyp, Michal Lorenc starší, Andres Štefán, Michal Gal, Simon Ulrych, Jakl Ulrych, Hans Ulrych, Hans Visner, Beneš Urban, Mates Gal, Georg Čihák, Fabl Visnar starší; Vencl Keyb, Michal Lorenc mladší, Jeníček Hartman, Andres Erben, Jokl Ulrych, Valthen Xeder, Fabián Visnar mladši, Georg Visnar, Petr Gyn- cel, Merten Erben, Merten Brosl, Michal Hartman, Kodr Tomas, Jokl Exnar, z Lánova. Archiv Český XXX. 28

Strana 218
218 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 1) Král Ferdinand prodal Kryštofovi Jandorfarovi z Jandorfu Lánov r. 1543 a Jan Tetaur z Tetova Vrchlabí, Neudorf atd. r. 1537. DZ. 14, F. 2. — 2) Slova v ( ) jsou přeškrtnuta; přicházejí opět ku konci následujícího odstavce. — 2) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu D. 3. 68. 1553 d. 4. srpna. — Soud mezní zdvihá obeslání ve při mezi Kryštofem Jandorfarem z Jan- dorfu na Vrchlabí a Jiřím z Valdšteina na Hostinném o hranice na Černé hoře, poněvadž se gruntů a desk zemských dotýče, což tomu úřadu souditi nenáleží. [List 171-178.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Krystofem z Jandorfu na Vrchlabí, krále JMti raddú, puovodem s jedné a urozeným pánem panem Jiřím z Valštejna a na Hostinném obeslaným z strany druhé o meze a hranice, o kteréž v rozepři jsú, mezi grunty jménem Královský, Navarovský a nebo Lánovský na Černý hoře a mezi grunty k Polkndorfu, tak jakž též obeslání šíře ukazuje: kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, a po vystavení a poznamenání i zapsání svědkuov od pana obeslaného skrze Havla Šamšu z Kosmačova promluveno, že žádá, aby obeslání čteno bylo. Proti tomu od puovoda Jiřík Ursyn z Vladoře pověděl, že žádá, aby v to pan z Jandorfu potahován nebyl, aby mělo co tuto překážíno býti, chtíc sobě strana dáti obeslání čísti a něco k tomu mluviti; že jest to proti právu tomuto a dobré zvyklosti, ač vejminku a cestu sobě pán pozůstavil, při zapisování svědkuov že by chtěl něco mluviti. I chtěl-li jest pán toho užiti, měl jest se hned tehdáž tak zachovati, a k tomuto obeslání že není po- vinen odpovídati, dáti mluviti; a protož že pan Jandorfar žádá, aby v tomto mezo- vání a ukazování proti dobrému pořádku a zvyklosti překážíno nebylo; a tak po- něvadž jest již strana ku při přistoupila, že nemá té vejminky, že by chtěl po za- psání svědkuov něco mluviti, užiti; a tak nemá čteno obeslání, ale vedeno býti. Zase mluveno, že pořádek ten se při každých právích zachovává, že než obeslání k přečtení přijde a než-li ku při se přistoupí, ještě i svědkové s obúv stran zapsáni bývají, a proto jest-li že kdo chce k zdvižení mluviti nedadúc svědkův čísti, že to dopuštěno bývá a při žádným právě toho hájeno nebývá. Jakož jest se také i to mezi Václavem Sokolem s Bydžovskými na mezech též stalo,1) že tolikéž, když svěd- kové zapsáni byli, nedopustivše k vedení, i jest zdviženo. A tak tuto tolikéž se státi má z příčiny té, že prvé, jsúci puovodem, pan z Valštejna na tyto meze jest vobe- slání vyžádal,2) a jest pře i vyslyšána, načež se jest ještě vejpověď nestala, ale jest na naučení podáno. Dav čísti zřízení zemské, kdož nevykonajíc první pře vyžádá obeslání a nebo půhon jiný vezme, že učiní na zmatek, a takový půhon nebo-li to obeslání že zdviženo bývá; žádaje při tom za opatření. Zase od pana z Jandorfu mluveno: z vejpovědi čtené nachází se, že z mno- hých a rozličných věcí obeslání bylo vyšlo, a tak jest zdviženo; ale tuto, davše se již a přistúpivše ku při, chtěla by toho strana brániti, chtějíc, aby zdviženo bylo;

Strana 219
z roku 1553. 219 dav čísti vejpověď mezi panem hofmistrem nejvyzším a Štampachem učiněnú,3) že tolikéž se stalo a zdviženo jest z příčiny té, že hned po poznamenání svědkuov bylo toho bráněno; a tak žádá, aby v to pan Jandorfar potahován nebyl, aby mělo se prvé obeslání dáti čísti než-li vedení. Tu čteno obeslání o tyto meze vyšlé a při tom promluveno, že na tomto místě nemá takové mezování býti z příčiny té, že zde a na tomto místě prvé pře- dešle mezováno jest a tak tímto obesláním pan Jandorfar chtěl by pána o první obeslání, kteréž jest vyslyšáno i pře zavřína i na naučení poddána, tímto mezováním svým připraviti; načež jest supplikací pan Jandorfar do soudu zemského podal, že by o ty meze smlúvu míti měl, čemuž otpírá pan z Valštejna; pak srozuměv pan Jandorfar, že předešlí svědkové jeho nevěděli jaké jisté meze ukázati, i chtěl by tuto tímto obesláním spravedlnost pana z Valštejna zastříci; utekši se tímto obesláním a nevyčkavše předešlé vejpovědi, chtěl by sobě již to tímto obesláním, jako by jeho grunty byly, stvrditi, ješto tuto jest prvé mezováno na tomto místě, na kterémž stůl stojí, a jest grunt jeho pana z Valštejna. A tak, poněvadž se tuto na cizích mezech vésti chce, že má spravedlivě toto obeslání zdviženo býti a není k němu povinen odpovídati, leč mu to nalezeno bude; za to žádaje, aby, jest-li naučení vzaté o tyto meze, vejpověď se stala a čtena byla. Proti tomu od pana z Jandorfu mluveno, že jest rozdílná věc mezi tímto obesláním a předešlým obesláním, neb tam jest vyšlo obeslání mezi Pulkndorfem a Neydorfem, ale tuto jest činiti mezi Pulkndorfem na Černý hoře, a tak jest o jiné grunty činiti tuto a ne o ty, jakž strana vykládá. Neb na onen čas nechtěl dáti vésti svědky, že dáleji činiti nemá. Kdež pak strana dala čísti zřízení zemské, že by toto obeslání mělo zdviženo býti, že nevyčkavše vejpovědi toto obeslání jest vyšlo, bývá to, ale když se v jednostýna slova aneb z jedné věci beře a nevyčkaje na tom právě, kdež činiti jest, vejpovědi, takové obeslání zdviženo bývá. Zase mluveno, že má spravedlivě toto obeslání zdviženo býti, neb právo uka- zuje, že, kdež činiti jest, tu se má zasednúti soud mezní, a tuto se neukazuje, aby tuto měla ta Černá hora býti, než pod jménem spravedlnosti JMKské chtěl by tuto pan Jandorfar mezovati a panu z Valštejna spravedlnost zastříti; ješto, kdyby tu jaká spravedlnost byla, pán jest právu usedlý a žádnému se právo nezavírá ani JMKské, by pak i přítomna býti neráčila, neb se JMKské tu nic promlčeti nemuože. Pak chce-li jej kdo z čeho buď pan Jandorfar nebo kdo jiný viniti, chce každému práv býti. A když stranám nalezeno, chtějí-li co mimo předešlé mezování ukazovati a úřad vésti, tu puovod začavše úřad vésti od hrobu pověděli, že tam nahoře začátek mezování se ukáže. K tomu od obeslaného pána povědíno, že v tomto místě vedeni jsú svědkové a zahájen soud rovně tolikéž jako na předešlém mezování, a strana 28*

Strana 220
220 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského teď původní chce vésti a začínati nahoře; a poněvadž tu na tom místě není zahájen soud ani svědkové vedeni, na kteréž obeslání vyšlo, že žádá podle práva mezního zachován býti. Ale strana původní žádala, aby překážíno nebylo mimo včerejší na- lezení. I šli před se od téhož hrobu cestou nahoru, potom na pravú ruku dali se, opět vejš nahoru stezkou až k Pulkndorfu, kdež dědina Bortl Kuli jest, a od Pulkn- dorfu skrze les stezkou dolů až k potoku, jenž slove Fichtnwasser. Tu se zastavili a týž Bartl Kul oznámil, že koupil statek v Pulkndorfu a držal jej až po ten potůček, a také jej tak zase prodal. Tu strana odpor učinivši pověděla, že tu s obú stran gruntové pana z Valštejna jsú. I šli od toho potůčku a týmž potůčkem nahoru, pra- více týž potůček jej mezníkem býti, a ten že dělí grunty královský, což po levé ruce jest, jako Černá hora že jest královská, a po pravé to k Polkndorfu že náleží. Proti tomu od pana z Valštejna oznámeno, že tomu místa nedává, aby ten potok jaká mez býti měla, než že jeho pana z Valštejna s obú stran gruntové jsú a ten potůček jest v gruntech jeho pana z Valštejna. Tu od původa dotázáno, dává-li tomu místo pan z Valštejna, že ten potok nahoru před se jde a že meze dělí. Odpověděli, že dává místo; ale aby měl za mezník postaven býti, tomu místa nedává, neb jest to v gruntech s obú stran pana z Valštejna. I šli zase k hrobu dolův týmž potůčkem pravíce, že týž potůček předse dělí grunty královský, jako Černú horu, od Pulkn- dorfských. Tu po zasazení soudu zahájeného a podle práva mezního zase osazeného od pana obeslaného žádáno, aby, poněvadž původ jest začal vésti a ukazovati maní až k potůčku, pravíce jej býti mezníkem, čemuž jest pán otepřel, a pán maje také svědky že žádá, mělo-li by se co tu panu z Valštejna ublížiti, k prokazu aby dopuštěno bylo, aby také vésti a ukazovati meze mohl, aby tím v své spravedlnosti obmeškán nebyl; žádaje podle práva mezního a dobrého pořádku zachován býti. Proti tomu ač jest pán otpor učinil toliko samú holú řečí, to postačiti nemuože, než průvodem se má zachovati a prokazovati; a protož že žádá pan z Jandorfu, aby jemu k pro- kazování překážíno nebylo. Tu z úřadu oznámeno, chtí-li se strany svoliti, aby čteno a ukazováno bylo, že by tomu rádi byli; neb úřad povinen jest žádosti pana z Val- štejna dosti učiniti, ale vidí, že by tu dlouhé vedení bylo a že by se brzy vykonati nemohlo. Tu původ dal čísti obeslání, a skrze Jiříka Ursyna z Vladoře promluveno, že pan Jandorfar strany narčení svědka na vedení od pana z Valštejna podle zřízení zem- ského sobě cesty nezavírá a když přijde téhož svědka k přečtení, že chce k tomu také promluviti, žádaje, aby svědkové, kterýž jsú zapsaní a svědomí dali, čteni byli. Tu po přečtení svědkuov promluveno od pana obeslaného, že za to žádá, poněvadž jest pře předešle zavřena a ještě se vejpověď nestala, aby takoví svědkové k čtení do- puštěni nebyli. Proti tomu, poněvadž se na první svědomí vztahuje, což jest předešle

Strana 221
z roku 1553. 221 vysvědčil, že má čteno býti; a také ten jeden svědek jest umřel, a má jeho čteno svědomí býti. Na to zřízení zemské čísti dal. Dále dav čísti supplikací do soudu zem- ského učiněnú od pana Jandorfara promluvil, že svědkové zřetedlně vysvědčují o me- zech Černé hory a Pulkndorfu, a na onen čas, když jest pan z Valštejna vedl na meze mezi Pulkndorfem a Neydorfem, že jest se tak vyhledati nemohlo, i žádal jest pan Jandorfar na páních JMtech, aby na tyto meze vejjezd se stal pro vyhledání té spravedlnosti; neb jest se pan z Valštejna vkládal v tento kus potůčku, chtěje sobě jej přivlastniti podle svého oderčení a právo k němu jmíti. Neb se to ukazuje velikým počtem svědkuov, že ten potok jest meze a zřetedlně mezuje grunty krá- lovské, jako Černú horu, a Polkndorf, učinivše svědkové na to velikú přísahu, a také jsú to vysvědčili, že jest ten potok za mezník a že ty hory vždycky v společnosti byly a jedny hory slouly. To se jest též ukázalo svědky mnohými jmenujíce též hory Navarovský, Lánovský a Černú horu, a tak žádná dělena od druhé nebyla. Též se to ukázalo, že jsú lidé bez povolení vrchnosti na týchž horách nic nečinili, ani pásli, ani jinak užívali, než smlúvali se o všecko s pány a úplatky činili. A tak také když jest pan Jandorfar těch hor v držení vešel, že jest hájil a bránil toho i ty Černé hory užívati; nebo na onen čas pan z Valštejna, chtěje k té hoře právo míti, tu zře- tedlně mluvil, že dále užiti nechce a dále se na nic nepotahuje; pak nyní chtěl by tímto mezováním již nyničko v tu horu sahati. A tak dotýče se Černé hory krále JMti a tak meze s mezí se potýká. Ukázal smlúvu mezi Zylvarem a jím panem z Valštejna o frejmark na statky; a tak kdyby neznal Zylvar, že ta Černá hora králi JMti náleží, byli by mezi sebou té výminky nečinili; neb žádné zmínky v této smlúvě o Černé hoře se nečiní; dav čísti též dcky vkladu, kteráž se vztahuje na tuuž smlúvu, a nedokládá se, aby se vztahovalo na tyto hory, než z oné strany, jako mezi Pulkndorfem; a tak na onen čas mezi panem Zylvarem že jest toho pán oderčen. Dále dal čísti vejpis svědkuov na pargameně pod visutými pečetmi a vej- pisy nálezuov z soudu komorního učiněné, z kterýchž že se nachází, kterak Aleš z Šanova s panem Vrchlabským o tyto hory činiti měl, a slavné paměti král Vladi- slav to jest vejpovědí stvrditi ráčil, že jest Petra Vrchlabskýho při týchž horách zanechati ráčil.) A také se nachází z jiných vejpisuov, že jest pan Jandorfar vej- pověďmi při týchž horách a gruntech zůstaven; a na onen čas dal jest pán od sebe mluviti, že jest toho všeho pan Jandorfar v držení, a tak se i tento potok k těm horám přivlastňuje, a protož že má spravedlivě pan Jandorfar při týchž mezech zůstaven býti a nemá od nich vynímán býti. Neb na onen čas mezi panem z Val- štejna a panem z Jandorfu o týž hory smlúva jest se stala skrze komisaře na místě JMKské, kterúž čísti dal. Z té se nachází, že jest o Navarovský a Lánovský hory se stala skrze poručení JMKské, a proto se ukazují, aby mohlo vyrozumíno býti, čí jsú to hory a komu náležejí. Neb se smlouva stala, že jsú měli to společně uží-

Strana 222
222 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vati. Druhé proto, aby též vyrozumíno bylo, že ty hory pospolně jsú, jakž se jmenují Navarovský neb Lánovský, a tak ta Černá hora tolikéž slove, poněvadž společně při sobě stojící jsú. Jak pak pan z Valštejna po té společnosti užívání hor těch postu- puje králi JMti, ukázal vejpis trhu vkladu z desk zemských, kdež JMKská postupuje a prodávati ráčí panu z Jandorfu5); z té se nachází, že pan z Valštejna s horami po- stupuje králi JMti a zase JMKská panu z Jandorfu s týmiž horami zejména. A tak, poněvadž se ukazuje a provozuje svědky, jakž jest toho všeho v užívání byl i ty Černý hory a jest ještě až posavad bez překážky všeliké, a v těch místech i na těch horách i pálením uhlí, pastvami, najímáním i jinak všelijak užívá, ukázal smlúvu a čísti dal mezi Mikulášem Fuglem a jím panem z Jandorfu o pálení a užívání k hutem uhlí, a tak se proto ukazuje, aby vyhledáno mohlo býti, jest-li, jakž včera mluveno, ta hora Černá jeho pana Jandorfara dědičná; a poněvadž se to dostatečně provozuje, že žádá podle dostatečného průvodu a svědkuov ukázání za spravedlivé opatření. Proti tomu od pana Jiřího z Valštejna mluveno, že žádný svědek o jistých mezech nesvědčí, než vlastní jeho svědkové pana Jandorfara to svědčí, že což sem visí, to že k Hostinný, a z druhé strany k Trutnovu náleží, ale nesvědčí od kolika let, a tak se sami v svém svědomí nesrovnávají. Neb hned na vedení svým, jakž jsú vedli maní vrchy, rolí, skrz obilí a skrze jeho ves vlastní pana z Valštejna Pulkndorf a potom skrze les, pak jest-li to pořádné mezování, to bude při rozvážení. Neb jeho tito svědkové chtěli by tyto meze, na kterýchž činiti jest, s voněmi srovnati, ješto předešlé vedení, na kteréž jest on pan z Valštejna pana purkrabí vedl, v svý váze a na vejpovědi ještě jest. Kdež pak někteří jeho pana z Valštejna lidé jemu panu Jandarfarovi svědčí, že by k němu choditi měli a pastvy najímali, o tom jest pan z Valštejna nikda nevěděl až teď tepruva, když čteni jsú. Což pak se dotýče, že by jemu panu Jandorfarovi ta Černá hora postoupena býti měla, tomu otpírá, neb jest pán prvé na tyto meze, kdež se soudí, před dvěma léty vyžádal a vedl, a tak pan Jandorfar tepruva po dvou létech tímto mezováním chtěl by ukazovati, jakož i uka- zuje, jako by k té Černý hoře právo měl postoupením, čemuž pán otpírá; neb jest té Černé hory nepostupoval, než toliko Navarovskú a Lánovskú, a kdyby další prótah se stal, to by se dckami ukázalo; a také z vlastního jeho pana Jandorfara ukazo- vání a průvodu se nachází, že se tuto gruntuov a ne mezí dotýče. Mezi Zylvarem smlúva učiněna a jím pánem, kdež se změna stala, tomu otpírá, aby ten potok mezí, byla, a tak se tu desk a gruntuov dotýče. I chtěl-li jest pan z Jandorfu k té Černé hoře právo jaké míti, měl jest jiným právem a ne mezováním k panu z Valštejna přikročiti; a tak chtěl by tímto mezováním sobě tyto grunty přivlastniti. A také soud (jakož i včera tím bráněno jest) podle práva na těch mezech, jakž obeslání vyšlo, vosazen není. A také svědkové, by i nejlépe svědčili, sami svědčí, že o žádných mezech nevědí, než že jsú jednoho pána byli. Ač se ukazuje, že by postupoval, po-

Strana 223
z roku 1553. 223 stupoval jest to, což držal. I chtěl by se tudy tímto ukazováním v grunty, což k pan- ství Hostinnému náleží, vkládati. A tak z jeho vlastního pruovodu a z vejpisu se nachází a vyhledá se, že se tu gruntuov a ne mezí dotýče. A hned tam vejhrada jest, chtí-li se, kdež náleží, viniti, že se právo nezavírá; a tak není povinen tímto mezováním, a má to obeslání zdviženo býti. Kdež se ukazuje a mluví, že by se na onen čas odříkal, tomu otpírá; než ukazoval-li jest, ukazoval, pokudž na ten čas náleželo, neb jest se jemu nebylo žádnému v čem potřebí otvírati, pokud a jakú spravedlnost má. I dal čísti z své strany svědky zapsané, z kderýchž se nachází, že se srovnávají, a vysvědčují někteří od 40, 50, 60 let, že ta hora Černá tak, což visí sem, k panství Hostinnému, a což z druhé strany, to k Trutnovu že náleží; jakož jest pak i úřad vočitě spatřiti mohl, jak staří lidé svědčí. A poněvadž se všichni na svém svědomí srovnávají, že žádá podle toho za opatření; a bude-li potřebí, že pan z Valštejna proti tomu není, aby neměl na takové meze vésti a je i ukázati. Dále dal čísti vejpověď na mezech učiněnú mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú,“) že, když mezí není ukázáno a gruntuov se dotýkalo, že jest zdviženo. Dále též dal čísti vejpis trhu, že ta Černá hora k Hostinný náleží; též druhý, kdež se Navarovský a Lánovský hory kupují, i jiné vejpisy latinský na česko vyložené, že se z těch vkla- duov nachází, že jsú prvé k Hostinnému Černá hora a naposledy Navarovský a Lá- novský hory koupeny; a tak, což jest postoupil, postoupil to, což jest předešle od stara- dávna koupeno; a tak jest nemohl toho postupovati, což jest prvé koupeno k Ho- stinnýmu. A tak se z toho zřetedlně nachází, že ta hora Černá k Hostinný náleží. A tak, poněvadž se tuto vlastně gruntuov dotýče a ne mezí, že má zdviženo býti, dav čísti vejpověď mezi panem Lickem a biskupem Salcpurským,? že rovně, když se do- týkalo gruntuov a ne mezí, jest zdviženo. Kdež pak sedláci svědčí, že by postupo- vati měl panu z Jandorfu, kterak oni o tom mají věděti, zdaž jsú při tom byli, neb oni o dckách nic nevědí; a tak jich svědomí postačiti nemuože; žádaje podle dostateč- ného pruovodu a ukázání za spravedlivé opatření. Zase od puovoda mluveno, že se mluví, jako by se tuto gruntuov dotýkati mělo, a že by tímto mezováním pánu jeho spravedlnost zastříci chtěl, kladúc toho příčiny mnohé, že na tom není. Kdež pak svědkové seznávají, že by páni v užívání měli býti, tomu pan Jandorfar otpírá, neb hned se ukazuje, že jest toho pan Vrch- labský se dosoudil, též i pan Jandorfar; a tak by pan z Valštejna chtěl tímto ukazováním to stvrditi, jako by ta hora Černá sama jedna byla a k Hostinný že by náležela. Ale pan Jandorfar jest to ukázal, že ty hory, který jsú pospolně, jako Navarovský neb Lánovský neb Královský jméno mají; a také se jest i to našlo z vejpovědi, že jest také toho i pan Jandorfar se na panu z Valštejna dosoudil. A tak nemůž tuto užívání býti, jako mezi Skuhrovským a Stranovským též se stalo. A nález neb vejpověď, kteráž čtena, mezi Kordulí a Zárubú,6) jest věc rozdílná

Strana 224
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 224 užívání od gruntuov. Též se nejde mezi Švanci a panem Grabštejnským,8) ješto tu provedli, že jsú také od 60 let v držení a užívání byli, a když se to vyhledalo jinač, jsú proto toho odsouzeni. A tak toto ukazování o užívání té hory nemuože svého pruochodu jmíti. Ale pan Jandorfar to jest dostatečně ukázal i vejpisy, že jest on a ne pan z Valštejna těch hor v užívání byl, neb i předešle, když jsú o vejtržnost činiti měli,9) tím vším jako neničky bráněno bylo. A tak, poněvadž jest to ukázáno, že ty hory Navarovský, Lánovský neb Královský jsou jedny hory. A kdež se mluví, že by jeho svědkové proti dckám svědčili, toho pán pomíjeti neráčí, poněvadž jsou tak nařčeni, aby měl tak lehce sobě to vážiti, dav čísti zří- zení zemské o nářku svědkuov, ješto pan Jandorfar na tom není, učinivše svědkové velikú přísahu, aby měl proti spravedlnosti, než-li by náleželo, svědky vésti; neb jest pan z Valštejna zřetedlně na vedení svědka Bartoně nařekl, že křivě svědčí; pak že to bude při rozvážení, jak má to lehce váženo býti. Kdež se mluví, že by tuto prvé mezováno bylo a nálezu že by nebylo, tímť pan Jandorfar těchto gruntuov není oderčen, neb neví žádný ještě, komu soud padne. A tak poněvadž jest provedeno, že jsú užitkové k Trutnovu z těch hor dáváni a užíváno jest, že žádá při tom uká- zání zachován býti. Zase mluveno, jest-li že svědkové se srovnávají s dckami, to bude při rozvá- žení, a když se ve dcky nahlédne, tu se nejde a vyhledá, jak se srovnávají neb nesrovnávají. A což se dotýče toho svědka narčení, tomu pan z Valštejna svědku odpírá a místa nedává; a chce-li pana z Valštejna z čeho pan Jandorfar pořadem práva viniti, má toho vůli; a kdyby bylo s poctivostí panu Jandorfarovi, nařekl by sám své svědky; žádaje, nechtíc zaneprážňovati dáleji pro krátkost času, podle pruo- vodu a ukázání za opatření. Opět mluveno od puovoda, kdež jest pan Jandorfar tuto velice dotčen, že kdyby bylo s poctivostí jeho, že by sám své svědky nařekl, tomu pan Jandorfar otpírá a praví, že všudy na svú poctivost pamatuje, jsúc přísežná osoba a rada JKMti, a tak že jest neměl tuto tak velice dotýkán býti, žádaje, poněvadž pán všelikú uctivost k tomuto soudu zahájenému zachoval jest a zachovává, úřad to aby opatřil. Kdež pak od Jana Šlovskýho z Šlovic a na Volešné promluveno, že jest pro tu příčinu od komory JMKské na tyto meze vyslán, aby vyslyšíc strany věděl se k čemu přimluviti, pak že jest spatřil meze, vedení svědkuov a z ukazování průvodu obuov stran vyrozuměl; a poněvadž se to nachází z vejpisu mezi Adamem Zylvarem a panem z Valštejna,10) že by se tuto dotýkati chtělo aneb dotýká spravedlnosti JMKské, a protož že žádá, aby s tím pospícháno nebylo, že to na komoru, jakž o tom jemu poručeno jest, vznésti chce, a pokudž dáleji poručeno bude, v tom pan purkrabie s raddú svú se nezmejlí a bude se věděti jak zachovati.

Strana 225
z roku 1553. 225 Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení svěd- kuov, svědomí, smlouvy, vejpisy, dcky, nálezy, vejpovědi, supplikací, zřízení zemské a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného a podle práva mezního osazeného vypovídají: Poněvadž on Krystof Jandorfar žádných jistých mezí na vedení, čemuž by úřad vyrozuměti mohl, jest nepokázal, než tomu se jest z téhož vedení i ze pře vedení vyrozumělo, že se v této při znamenitě gruntuov a desk dotýče, což tomuto úřadu súditi nenáleží: i z těch příčin toto obeslání se zdvihá. Než bude-li chtíti on Krystof Jandorfar, též pan Jiří z Valštejna, z jakých gruntuov, tu kdež náleží, pořadem práva se viniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v pátek po sv. Petru v okovách léta 1553. — 1553 f. V. ante Nativitatis Marie [7. září] pan Jiří vzal relací pro škody.11) Konšelé r. Krystofa z Jandorfu, puovoda: Václav Herolt, Pangrác písař, Jíra Ruttman, z Trutnova; Jakub Slovák, Jiřík Holub, Matěj Tichý, z Jilemnice. Daniel Herolt, řečník. Konšelé pana Jiřího z Valštejna, obeslaného: Jakub Kujal, Jan Nohavička, Bartoloměj Zub, ze Dvora; Jiřík Rudiš, Jan Holý, Petr Hajnc, z Hostinný. Svědkové r. Krystofa z Jandorfu, puovoda: Martin Gráf rychtář, Michal Klym, Lorenc Glosser, Michal Neel, Lorenc Šturm, Hanuš Fryc, z Neydorfu; Hanuš Gráf rychtář, Andres Erben, Valentin Gader, Pavl Hans, Valentin Erm, Hanuš Ulrych, Šimon Etl, Fabián Lauer, Fabián Visnar, Pavel Kaul, Jiřík Erben, Hanuš Keyf, Václav Keyf, Petr Gynčel, Petr Purkhart, Jiřík Arelt rychtář, Jakub Ulrych, Michal Lorenc, Michal Šreyer, Petr Lorenc, Michal Ulrych, Andres Šreyer, Jakub Erben, Jakub Lind, Mates Touch, Jiřík Henník, Jakub Štefán, z Lanova; Bartoš Kvel z Machndorfu; Antonius Pfeil z Bilšic; Valten Šeybl z Machndorfu; Lorenc Šeybl, Jakub Seydl, z Hartnsdorfu; Hanuš Paudiš, Mates Fikar, z Purkštodlu; Valten Paudiš von der Jungen Puche. Svědkové pana Jiřího z Valštejna, obeslaného: Petr Štefán, Vencel Šíbel, Martin písař, Mates Neydek, Mac Štiler, Bartoš Vurpes, z města Hostinného; Tomáš Kluch, Melichar Štiler, Lorefn]c Štiler, Vaněk z Zeyfu, Mac Šaft, Hanuš Funk, Petr Šoft, Hanuš Beneš, Hanuš Šneyder, Urban Purman, Andres Mikeš, Jiřík Pac, Vencel Fleyšer, Hanuš Purman, Blas Helt, Valten Beneš, z Zajfu; Jan starý rychtář, Pavel Pečalt, Jan Merten, z Černé; Andres Heynysser od sv. Jana; Lorenc Exner, Pavel Thom, Jakel Vinkelt, Martin rychtář, Hanuš Lang, Jiřík Funk, Hanuš Sunobeth, Jakub Vonk, Hanuš Šul, Mac Šubert, z Lautrwosru; Nickel Hof, Jakub Šorman, Jiřík Deyzwolt, Hanuš Šomfleck, Šimon Elgreglel, Jiřík Frank, Beneš Rauch- man, Michal Krusar, z Javorníka; Merten Mencel, Fayx Knal, Tomáš Špiler, Hanuš Archiv Český XXX. 29

Strana 226
226 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Myler, z Pulkndorfu; Jiřík Blažek z Arstorfu; rychtář z Chotobice; Mates Austn z Lanova; Hanuš Pekrle vod Pecky. 1) Zde č. 62. — 2) Zde č. 67.— 3) Zde č. 63. * Registra královská červená aksamitová větší soudu komorního z let 1479—1523 sig. J. 1 na listu E. 1—2. AČ. VIII. 431. — 5) DZ. 14, F. 2; 83. A. 26 a K. 2; 86, F. 5. — 6) Zde č. 9. — 7) Zde č. 53. — 8) Zde č. 65. — 9) Registra obeslání z vejtržnosti soudu ko- morního z let 1550—1567 sig. F. 15, F. 19. — 10) Zde č. 27. — 11) DZ. v kvaternu škodním z let 1550 až 1558, na listu D. 3. 69. 1553 d. 23. října. — Smlouva přátelská mezi Adamem z Vartmberka na Zvířeticích a Adamem Samšinským z Samšiny na Zásadce o meze pod vrchem Hněvesickým. [List 181—182.) Léta Páně 1553 v pondělí po sv. Jedenácte tisíc panen stala se smlúva přátelská, celá a dokonalá, mnou Janem Byšickým z Byšic na Svatém Poli, purkrabí Hradu Pražského, jakožto prostředkem a námi Jiříkem Vančurú z Řehnic a na Valečově, Jindřichem Hložkem z Žampachu atd., Jindřichem Vlinským ze Vliněvsi a na Liblicích a Janem Prostibořským z Prostiboře atd., smlouvci od stran vole- nými, a to taková: Jakož jest urozený pán pan Adam z Vartmberka a na Zvířeticích vyžádal na meze a hranice téhož pana purkrabí pod vrchem Hněvesickým, o kteréž spolu činiti měli s urozeným panem Adamem Samšickým z Samšiny a na Zásadce i na místě Mikuláše strejce jeho nedílného let nemajícího, jakž též obeslání šíře v sobě ukazuje a zavírá, tu my svrchu psaní prostředek i smlúvce vedle toho na nás od stran mocného přestání takto mezi stranami mocně vypovídáme: Předkem, kdež pan Adam z Vartmberka začal jest vésti od kříže nad cestou, kterýž jest na skále vytesaný, cestou silnou mimo starý sklepy i nový sklep, kterýž nedávno udělaný, nad samý mlýn, touž cestou až za mlýn a potom dále stezkou nad krčmu pod samou strání a odtud až k volším při řece, tak že táž cesta i stezka dělí grunty Hradištský a Zásadský tak, že, což po pravé straně nahoru, to k Hra- dišti, a po levé k Zásadce náleží: a protož on týž Jiřík mlynář při starých skle- pích, kteříž jsú od starodávna vzděláni, se zůstavuje, že jich svobodně užívati má bez překážky všelijaké pana z Vartmberka, dědicův a budúcích jeho. Než což se nového sklepu, kterýž jest od téhož Jiříka mlynáře vnově udělán, dotýče, kterýhož jest nemohl bez povolení pana z Vartmberka udělati, má z téhož sklepu panu Ada- movi z Vartmberka na Zvřetice i budúcím jeho platiti na sv. Jiří nejprvé příštího počnúc dva groše č. a na sv. Havla potom budúcího též dva gr. č. a tak vždy i jiná léta na budúcí a věčné časy, i budúcí jeho téhož mlynáře. A dále on mlynář ani bu- dúcí jeho v té stráni bez povolení téhož pana z Vartmberka a budúcích jeho nemá více nic dělati. A dále což se téhož sklepu, kterýž jest při krčmě a kterýž jest od starodávna do té stráni udělán, dotýče, ten se při též krčmě svobodný zůstavuje.

Strana 227
z let 1553—1554. 227 Což se pak řek s obúv stran dotýče, kdeříž [sic] jdú podle luhu a lúky téhož mlynáře od téhož kříže sprvu ukázaného proti kříži z druhé strany řek pod vrchem řečeným Sekaná Cesta, počnúc proti kříži prvnímu dolův táž řeka, kteráž od mlýna teče, zůstavuje se předse panu z Vartmberka, však s tou vejminkou, jest-li by se kdy táž řeka neboližto strúha od mlýna zahatila, že týž mlynář bude moci sobě touž strúhu volně vyčistiti bez překážky pana z Vartmberka i budúcích jeho. A též což se řeky druhé dotýče, s druhý strany louky mlynářovy po túž cestu, kterúž jezdí přes túž řeku do mlýna, i s tím provazcem, kterýž jest témuž panu Adamovi nahoru vejše přidán, při též řece se týž pan z Vartmberka i budúcí jeho zůsta- vuje. A on pan z Vartmberka a budúcí jeho jemu mlynáři a budúcím téhož mlynáře v té louce a v témž luhu žádné překážky činiti nemají. Též což se dotýče při konci téhož luhu, kdež jsú čtyři koli vbiti, nahoru od toho kolu proti lávce, kterýž jest nyní vbit, přidala-li by voda co náspem více za týž koly a zaneslo se, to již panu z Vartmberka, též budúcím jeho, zůstati má. A to sou sobě oboje strany přiřkly věrně a křesťansky, což se nahoře píše, zdržeti; a jedné každé straně smlouva tato v jednostejná slova sepsaná jest dána. Toho pro lepší jistotu dožádaly jsou se oboje strany na témž panu purkrabí jakožto prostředku, aby tato smlúva pro budúcí paměť do registr mezních poznamenána a ve- psána byla. Stalo se léta a dne svrchu psaného. 70. 1554 d. 12. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zygmundem Berkou z Dubé na Novém Stranově a Lipé a Janem starším z Lobkovic na Zbiroze i Zbyňkem Berkou z Dubé na Stra- konicích, pány na Zákupech, o hranice mezi panstvím Lipským a Zákupským u Velnic, Šidlova a Vejru tak, že dává celkem za právo Janovi z Lobkovic a Zbyňkovi Berkovi dle obvedení svědků jejich. [List 182—185.) V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zykmundem Berkú z Dubé na Novém Stranově a Lipém s jedné a urozenými pány panem Janem star- ším z Lobkovic a na Zbiroze, nejvyžším sudím království Českého, a panem Zbyňkem Berkú z Dubé na Strakonicích a Mělníce, nejvyžším mistrem převorství českého, strany druhé o meze a hranice mezi panstvím Lipským a Zákupským u Velnic, též mezi týmž panstvím u Šidlova a Vejru, o kteréž činiti mají, tak jakž sú se strany oboje o vedení úřadu purkrabství Pražského svolily: tu svědkové pana Zykmunda Berky začavše úřad vésti od hrobu vedli dolem jinak roklí, kteráž slove Kostelní, nahoru pravíce, že, což po pravé ruce, to panu Zykmundovi k Velnicím, a což po levé, k Zákupí že náleží. Ale svědkové pánův nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky otpírajíc pravili, že tomu místa nedávají, ale že chtějí lepší a jistší meze. než strana ukazuje, ukázati. I šli před se vejše a přišli k dvěma skalám, kteréž 29*

Strana 228
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 228 skály dělí týž důl, pravíce, že což odtud dolův visí po pravé ruce, že to k Velnicím, a po levé k Zákupí náleží. I šli od týchž skal málo vejše a přišli k dvěma stromům velikým jilmovým po levé ruce ukazujíce místo, že tu zabitýho našli, kterýž z toho místa vzat jest na Zákupí. I šli odtud opět vejše ke dvěma hrubým skalním kamenům. Tu oznámeno od pana Zbyňka Berky ukázavše po levé ruce starú cestu, kteráž do téhož dolu od Lasvic běží, kdyby to k Zákupí, jakž strana ukazuje, nenáleželo, že by do těchto gruntův jakožto do svých Zákupští jezditi nesměli. I šli před se týmž dolem svědkové pana Zykmunda až nahoru k průhonu pravíce, že tím průhonem honívali stáda dolů na pastvy z Zákupí, dokudž jeden pán všeho toho panství spo- lečně v držení byl, ale neničky že jest již pan Zykmund jako pán zapověděl tudy honiti. I šli opět dále od téhož průhonu přes záhony nahoru vajše a přišli na cestu. Tu Beneš Rychtr pověděl, že jest tu, jsa hajným v tom lese, spalky k Zákupí pro- dával a že to všecko, kudyž se vede, po levé ruce k Zákupí a Lasvicím náleží. Tu nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky svědkové pověděli, že jest tak bylo, dokudž jeden pán toho, jako paní mátě pana Zykmunda, v držení toho všeho panství byla; ale již nesmí více prodávati. A když přišli na tu cestu, kteráž běží z Zákupí, pověděli, že troje grunty dělí totiž, což po levé ruce, to k Zákupí, a po pravé k Vel- nicím, a což vejše nad tou cestou, to k Lipýmu že náleží. I šel Vocl hajný touž cestou nahoru pravíc, že jest již hajným na třiceti tři léta a vždycky jest po pravé ruce k Lipýmu mejtíval, a prvnější hajný, kterýž před ním byl, že jest mu oznámil, když jemu to dáno bylo, aby hajným byl, že jest vždycky k Lipýmu ode sta let užíváno bylo jako po pravé ruce, a sami jsou hajní s obou stran při té cestě zna- mení zdělali a jedni druhým přes tu cestu dáleji nevkračovali. Tu od pana Zbyňka Berky i na místě pana sudího nejvyžšího oznámeno, že kudy se tuto vede, že to všecko k Lasvicím a ne k Lipýmu náleží, což na vedení svém, když úřad povedou, ukázati chtí. I šli před se dolů cestou tou Zákupskou a přišli k borovici, na kterýž kříž jest. Oznámili, že, když jsú Němci dobytek zajavše tudy hnali, že jsú je z Dub- rový lidé honili a dohonivše se jich tu je pobili i tu schovali, a přátelé jich na znamení ten kříž udělali. Odtud dali se na levú ruku cestou starou dolů pravíce, že se odtud hranice začínají. I šli odtud břehem nad roklí a přivedli k jed- nomu kamenu, též k druhému mechem obrostlému, na kterýmž kříž vytesaný, a odtud k třetímu, pravíce je býti mezníky, kteréž dělí meze Šidlovský od Vejrov- ských; a od toho třetího kamene týmž břehem nad touž roklí šli před se dolův, až přišli ke vsi Šidlovu ukazujíc k vrchu Tisovýmu, kdež lidé stáli pod týmž vrchem, a pravíce, že tak ty meze, pokudž ukazují, až po ten vrch běží, a tak, pokudž sou vedli a ukazovali, že to všecko, což po levé ruce, k Šidlovu, a což po pravé ruce, to k Vejrovu že náleží; žádaje pan Zykmund Berka při svém obvedení a uká- zání zůstaven býti.

Strana 229
z roku 1554. 229 Tu svědkové pana sudího nejvyžšího a pana Zbyňka Berky přišedši pod týž vrch na cestu, kteráž běží od Lipého k Lindnovu, ukázali u též cesty jedli suchú a opálenú, na níž kříž vysekaný; a od té jedli suchý začali úřad vésti touž cestou dolů, až přišli nad důl, kterýž běží k Šidlovu, a hnuli se z té cesty Lindnovský na pravú ruku a vedli jinou cestou, kteráž také z té cesty běží do lesův k Velni- cím. Tu Graum hajný oznámil, svědek jich, že jest sám od několika let po pravé ruce k Lipýmu les prodával; čemuž jest strana místo nedala. I šli před se touž cestou a přivedli úřad k borovici u té cesty, na kterýž kříž, a od té k druhé, třetí a k čtvrté borovici též s kříži, až přišli k buku velikému, na kterýmž s obú stran dva kříže zarostla. Tu svědkové pana Zykmunda Berky pověděli, že tomu vedení místa nedávají, než že sú na tom buku a na borovicích, jakž vedou, volavci teprova od čtyř let vnově kříže a lízy zdělali, a tak místa míti nemohou. I šli před se od téhož buku a touž cestou ukazujíce opět borovice jednu, druhú, třetí, čtvrtú, vše s kříži, a potom tři borovice blízko u sebe spolu stojíce též s kříži, a od těch tří borovic šli před se tou cestou ukazujíce též borovice vonde i vonde stojíce s kříži, vedli nahoru až k borovici též s křížem a od té borovice dolů též k borovici pravíce, že potud, což po pravé ruce, k Šidlovu a po levé ruce k Vejrovu že náleží, a že potud vždycky týž hajný Graum, což po pravé ruce, k Lipému dříví prodával; čemuž jest strana místa nedala. I šli od té borovice, kdež Graum přestal, jiní svědkové touž cestou před se dolův ukazujíce borovice zhusta s kříži a přivedli k lesu, kterýž slove Strahovská Hole, pravíce poručníci pánův, že ten les k manství k Zákupí náleží, načež i hantfešty mají, kteréž, když ku při přijde, ukáží. I šli odtud před se a přivedli k dubu s křížem. Tu pan Zykmund Berka oznámil, že tomu vedení místa nedává, neb jest vonehda, když na přátelským ohledání bylo, jinudy, než se tuto vede, vedeno bylo. I šli od téhož dubu k lesu březovému a borovému a při- vedli na skálu, kteráž slove Milní Kámen, podle též cesty, z kteréž cesty stezka přes tu skálu běží dolův, na kteréžto skále kolo a v témž kole kříž vytesaný jest, pravíce, že jest pastevcům Zákupským a Lasvickým po tu skálu ukázáno, aby dáleji tam dolů nepásali. I šli od té cesty přes túž skálu stezkou dolů a přivedli k dubu jednomu i k druhému s kříži, a odtud na skalní kámen, na kterýž dva kříže vyte- sány, jdúce před se touž stezkou k borovici s křížem, kterážto stezka jde dolův k Velnicům, pravíce, že potud, pokudž vedeno a ukazováno jest, to vše, což po pravé ruce, k Zákupí, a což po levé ruce k Velnicím a k Lipému náleží; žádaje při dostatečnějším a jistějším obvedení a ukázání mezí zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného davše čísti obeslání, svědomí zapsané, Jan Kustoš, poručník pana Zykmunda Berky, pověděl, že jest to úřad vočitě spatřiti mohl, jak a kudy sou tyto meze ukázány, že sou svědkové pořádně mimo kamení a záhony vedli a ukazovali, a na tom se srovná-

Strana 230
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 230 vají, že sú to od starých hajných vždycky slejchávali jako Rozhon, že jest mu mistr Andrle pravil, kterýžto od sta let to pamatoval, že ta rokle, kudy sou vedli, dělí pravé meze tak, což po levé ruce, k Zákupí, a po pravé k Velnicím náleží. A protož, poněvadž to jest dostatečně provedeno, že tak od starodávna užíváno jest a pán toho až po dnes ještě v držení jest, že žádá podle dostatečného průvodu a ukázání mezí za spravedlivé opatření. Proti tomu od Havla Šamši z Kosmačova, poručníka pánův Zákupských, pově- díno, že toto obeslání jest, že u Velnic činiti mají, a tuto jest vedeno a ukazováno v této rokli mezi skalami, pravíce, že by meze děliti měly, ješto obeslání s vedením se nesrovnává, nebo v této rokli s obou stran k Zákupí náleží a ne k Velnicům; a tak jináče vedli sou, než-li nač se svědomí jich vztahuje, a tak mimo obeslání tohoto mezování sou pochybili, majíce meze u Velnic a ne v této rokli ukazovati. A když sú přišli na průhon, tu jest sám pán oznámil, že by ten průhon zapověděl ale toho svědkové nic neseznávají. A potom dále přivedli k borovici, na kterýž kříž, pravíce býti za mezník; ješto tu hned rozpor se jest stal, mluvíce lidé, že sú Němci jednomu člověku ze vsi Strahova krávy pobrali, a potom že sú je v tom místě uhonili a je zbili a kříž sú na paměť udělali, ješto i odtud nedaleko kříž kamenný také nalezen jest. Potom šli odtud přes starú cestu k kamenu, kladúce jej i tu cestu za mezník; čemuž sou pánův svědkové odepřeli, že to všecko k Lasvicím a k Šidlovu a ne k Vajrovu náleží. Též přišli k druhému kamenu, kterýž mchem obrostlý byl, což sou sami o své ujmě ti svědkové bez úřadu ten mech strhli; a podle práva mezního nic není ani pod třetím nalezeno. A odtud šli, až k samé vsi Lasvici při- vedli, ukazujíce k vrchu k nějakému mezníku; ale nic sou neukázali, což by ku právu meznímu náležeti mělo. Než páni Zákupští když sou k té cestě úřad přivedli, u kteréž hraničník ukázali, tomu sú svědkové pana Zykmunda neotepřeli, ale místo dali; a potom cestou že sou pořádně vedli, ukazujíce znamení s kříži a lízování; a tak že sou dostatečnější a gruntovnější meze, a ne jako strana, ukázali. Ač Rozhon nětco toho svědčí, ten svědomí dává, neb sám toho něco v držení jest, a tak chtěl by tudy sobě nadlepšiti; též i hajtman pana Zykmunda. A protož že na jiném nejsou, než že se to vedení, jakž se mluví, s svědky srovnává, kteréž čísti dal, a pravě, že to lidé dostatečně svědčí, a poněvadž sou jistá znamení ukázána, a by pak znamení ani ukázáni nebyli, tehdy podle práva tohoto království každá cesta, když se ukáže, za mezník se pokládá. A pro lepší toho vysvětlení, že tu pan Zykmund Berka, jakž jest vedl, nic nemá, ukázal list na pargameně, kterýž čísti dal, někdy pana Viléma z Vartmberka, též druhý někdy pana Jaroslava a pana Jiříka Berkův z Dubé, též třetí list na pargameně německy psaný a na česko přeložený někdy pana Václava Berky z Dubé, též registra Zákupská, a pravě, že jest jeden list čten, kterémuž již sto třiceti sedm let; a tak jest ukázáno těmito listy starými,

Strana 231
z roku 1554. 231 že tak, jakž sú svědkové toho dokázali, což sú od starých hajných slejchali, a jakž jim ukázáno, že to pravé meze sou. Ale aby svědkové pana Zykmunda Berky jistší meze ukázati měli, toho se nenachází; neb kdyby byli věděli, že ta Hole Strahovská k Zákupí náleží, byli by se v to nedávali, aby směli tuto rokli přivlastňovati k Vel- nicím, ješto se to najde, že, jakž sú oni vedli, ne k Velnicím, ale k Zákupí všecko náleží; žádaje podle dostatečného průvodu a ukázání mezí za opatření, tím dokládaje, že sú sami svědkové to vysvědčili a ukázali, že ty dvě skály dělí meze tak, což sem visí, po pravé ruce k Velnicím, a po levé k Zákupí náleží. Zase proti tomu povědíno, kdež jest mluveno, že by nějaká cesta stará do této rokli běžeti měla, že jest pán tomu neotepřel, ješto pán tomu otpírá, aby měl té cestě místo dáti. Též dále mluveno, že by jeden hajný vésti a ukazovati tyto meze měl, ješto toho není, a sám jest úřad viděl, že on ne sám ale s jinými svědky jest vedl. Dále že by na borovici kříž ukázán býti měl a jej že by za mez kladli; ješto pán jakž jednomu, druhýmu i třetímu mluvení jich otpírá. Kříž pak na ka- menu ukázaný, do toho pánu nic není, by jich pak i více ukazovali; neb pán nežádá a o to nestojí, než toliko o samé meze. Kdež pak se mluví, že by mech z toho kamene, na kterýmž kříž jest, stržen byl od svědkův samých, tomu pán otpírá, neb sou sami prostředkové, kteříž k tomu na onen čas voleni byli, ten mech strhli, a ne tak, jakž holými slovy poručník toho brání; a holá slova postatčiti nemohou. Kdež pak svědkové sou čteni, mnozí svědčí, že nevědí, aby ta cesta za pravú mez býti měla, a o žádných mezech nesvědčí, než toliko to, že z které sou strany lesy sekali, že sou platili z toho; ješto o to činiti nic není. Kdež pak čteni sou listové, že by Strahovská Hol prodána aneb najata byla, ješto listové ani svědkové na tento les se nevztahují a také tuto o grunty není činiti než o meze, a aby se měly na tento les Hol vztahovati, toho neukazují, snad se může na něco jinýho vztahovati. Kdež pak cestou tou vedouce ukazovali kříže vonde i vonde, ukazovali je rovně, jako by je znotoval, nebo jednak po levé, jednak po pravé s mnohými kříži sou ukazovali, a toho sou neoznámili, kde a na jakú by stranu ti křížové ukazovati měli, o nichž ani svěd- kové nesvědčí. Neb bývá to a trefuje se, že, když kde vyhejbati nemohou, že vyse- kávají a znamení sobě zdělávají. A protož že pán té pochybnosti není, aby z držení starodávního a užívání býti měl vyveden; žádaje podle dostatečného průvodu za opatření. Zase proti tomu, kdež se mluví, že by ta hora Hole Strahovská podle listů čtení a ukázání neměla náležeti k Zákupí, ješto, když úřad v týž listy nahlídne, to najde, že ta hora Velnic vykládá se podle němčiny, Strahovská hora nebolito hole že k Zákupí a ne k Velnicím náleží, a tak chtěli by tímto vedením tu horu k té rokli připojiti, ješto hantfeštové to zřetedlně ukazují, že k Zákupí a ne k Velnicím náleží. Ješto pan Zyk- mund měl by to ukázati, že jest mu se to na podíl dostalo, a poněvadž neukazuje, že

Strana 232
232 žádají podle dostatečného průvodu a ukázání za spravedlivé opatření s tím doložením, že hantfešt zřetedlně to ukazuje, Strahovská Hole že k Zákupí náleží; neb když jest někdy Mikuláš z Ručic Prorub dvůr kupoval, že jest mu přidáno, v té Holi Strahovské aby les k stavení, však podle vykázání, sekal. Zase proti tomu, že tento hantfešt nevztahuje se na tento les, ale na dvůr Prorub; a poněvadž toho ukázáno není, aby tento les, jakž jest se vedlo a ukazovalo, k Zákupí náležeti měl, že podle toho všeho žádá za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při všecku, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, listy, hantfešty a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž oni svědkové pana Zykmunda Berky z Dubé vedli sou úřad začavše od hrobu dolem nahoru, pra- více, což po levé ruce, že to k Zákupí, a což po pravé ruce, k Lipému náleží, a tak před se na jednich i na druhých mezech ukazujíce až k Šidlovu i v jednom místě přes záhony, a žádných jistých mezí ani znamení sou nepokázali, čemuž by mohl úřad vyrozuměti, ani svědkové jeho pana Zykmunda Berky sou o těch mezech podle práva nevysvědčili; ješto svědkové nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky, začavše úřad vésti od suchého dřeva u cesty nad Šidlovem, vedli sou touž cestou, hnuvše se na pravú ruku, všecko cestou ukazujíce mnoho křížův, pravíce, že od starodávna sou užívali za pravou mez tu cestu, až přivedli nad ves Velnici, tu ukázali dřevo a na něm kříž, též také pokázali sou hantfešty a registry, že ten les slove Strahovská Hole, k Zákupí náležící, tak jakž hantfeštové a registra v sobě ukazují a zavírají; a on pan Zykmund Berka z Dubé toho jest, aby týž les Hol Strahovská, o kterýžto les rozepře jest, ani táž cesta pravú mezí od starodávna býti neměla, ničímž neodvedl a nepokázal: i z těch příčin dává se jim nejvyžšímu panu sudímu a panu Zbyňkovi Berkovi z Dubé podle obvedení a ukázání jich svědkův za právo tak, což na pravé ruce, jdouce tou cestou mezní od Šidlova, to k Zákupí, a což po levé ruce, to k Lipýmu náleží, tak aby jedna každá strana bez překážky toho užívala nyní, na časy budúcí a věčné, však tak, což visí dolův v ty stráni nad lukami, to náleží ke vsi Velnici, tak jakž sú se k tomu oboje strany přiznaly. Dali památné. Stalo se v středu po památce Narození Panny Marie léta Páně 1554. Konšelé pana Zykmunda Berky: Voldřich Koutský z Kostelce, Jan Mráz, z Litoměřic; Absolon, Martin Rathouzský, z Ouštku; Vít kožišník, Martin Modřevský, z Bělý. Tomáš Pretnyc, řečník. Konšelé nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky: Václav krajčí, Bartoš krajčí, z Mělníka; Valentin Pouch, Jakub Vrabec, z Lípy; Matěj Malej kovář, Václav rektor, ze Mšena. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 233
z roku 1554. 233 Svědkové pana Zykmunda Berky: Bartl Vidmon, Paul Bartš, Urban Noll, z Velnic; Moc Vocel z Lindova; Adam Čihák, Bartl Fichtl, z Zákupí; Šebestián Roznhon z Velnic; Mikuláš Abrt z Daubnhaymu. Svědkové nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky: Nykl Gromon, Kracl Resl, Hons Resl, Lorenc Fetr, Gregor Muller, Petr Šidler, Jirkl Šidler, z Svoj- kova; Vencl Preyss z Kecndorfu; Urban Knobloch z Šidlova; Petr Šic z Dobrný; Nykl Knobloch z Valtnova; Beneš rychtář, Krystof Malý, Jakub Freyer, Jakub Kuc, Adam zedník, Andres Knobloch, Andres Freyer, Jiřík Baudš, Gregor kovář, Gregor Šneidr, Fabián Šmíd, Krystof Vodr, Franc Pek, z Zákupí. 71. 1554 d. 25. září. — Vedení svědkův obou stran na mezích v háji Vrutickém, o něž ve sporu jsou Jan Hran z Harasova na Vruticích a Jan Bezdružický z Kolovrat na Košátkách. [List 234 — 235./ Vedle toho obeslání, které jest vyšlo od úřadu nejvyžšího purkrabství Praž- ského podle odkladu pánův JMtí a vladyk z plného soudu zemského učiněného, aby pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, vedle úřadu svého na ty grunty v háji Vrutickým, o kteréž mezi sebou urozený a sta- tečný rytíř pan Jan Hřaň z Harasova a na Vruticích s urozeným pánem panem Janem Bezdružickým z Kolovrat a na Košátkách obeslání mají a na kteréž se též obeslání vztahuje, na ohledání a spatření jich vyjel, a vohledaje a spatře to, oč mezi nimi rozepře jest, JMtem správu o tom dal atd., tak jakž též obesláníl) šíře ukazuje: tu svědkové po zapsání původa pana Jana Hřani začavše pod hrobem v háji od dubu lízovanýho vedli úřad mimo týž hrob na cestu a pravíce a zvláště Jindřich z Kosoře, že na onen čas, když jest úředníkem na Vruticích u pana Hřani byl, že jsú mu ten dub hajní staří předešlí ukazovali pravíce, že se tu hranice začínají tak, což po pravé, panu Hřaňovi k Vruticím, a po levé ruce pánu Košáte- ckýmu že náleží. I šli od téhož hrobu cestou vedle háje a zoraného pole, přišli k kopci, na němž břízy vyrostlé, pravíce týž ten kopček za mezník býti, a od téhož kopce k dvěma dubům s lízy ukazujíce několik pařezův a oznámili, že v tom místě několik dřev sťato bylo od lidí pánův Košáteckých; snesli spolu, aby tím dřívím hajbáno a bráno z toho místa nebylo do dalšího o tom snešení; a oni že jsou předse na zajtří pobrali. Tu na místě úředníka Košáteckýho oznámeno, že na místě téhož úředníka pana Viléma otpírají; a kdyby sám tu byl, ale poněvadž naň rána boží přišla, že nemocen jest a tu býti nemůže, že by tomu otepřel, že to tak není, jakž se mluví. Archiv Český XXX. 30

Strana 234
234 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského I šli před se mimo týž háj a cestou zvoranou k dubu druhýmu, třetímu a pařezím [sic] pravíce, že sou tudy tenata líčívali. Ale svědkové pána Košáteckýho oznámili, že sou v těch místech u té cesty sobě duby stínali a z nich k stodolám prahy sobě zdělali, kteréž ještě až po dnes v svých stodolách mají. I šli odtud svědkové původa dolů, až přišli k dvěma dubům, ukazujíc rokli nebolito jámy, místo proti týmž dvěma dubům pod polem Roubíčka z Velikýho Slivna, na kterémž ještě proso stojí, že jest tu v tom místě pařez habrový vykopán, na kterýmž znamení mezní bylo, a z toho místa že jest byl jinam na jiný místo odne- šen; a když sú jej našli a zase v to místo přinesli, že jest se tak našlo, že jest v tom místě vykopán byl. I šli doleji od týchž dvou dubů k pařezům dubovým pravíce, že to všecko, jakž se vede a ukazuje, k Vruticím panu Hřaňovi náleží a že již dáleji není činiti. Tu svědkové pána Košáteckýho začali hned při týchž pařezích od dubu vésti úřad týmž hájem k jinýmu dubu lízovanýmu pravíce, že odtud se začínají hranice a meze. I šli týmž hájem k dubu nevelikému s lízem a odtud maní, až přišli na mez; i šli touž mezí mimo habr lízovaný před se, až přišli a dovedli úřadu k tomu dubu pod hrobem, od kteréhož původa svědkové začali vésti, pravíce, že to všecko tak, jakž sú vedli touž mezí patrnou od dubu začatého až k tomuto dubu, což dolův visí k rybníku, to k Vruticím panu Hřaňovi, a což po levé ruce nahoru, to pánu Košáteckýmu náleží; a dáleji na ten čas není více činiti; žádaje, aby pan purkrabie to v paměti měl a správu JMtem pánům o tomto vedení učinil a oznámil. Stalo se v outerý po sv. Matúši, evangelisty [sic] Páně, léta Páně 1554. Svědkové původa: pan Vladislav Bezdružický z Kolovrat; Jan Vtelenský ze Vtelna; Jindřich z Kosoře; Matěj Bunsa ze Vtelna; Petr Hrska z Radouně; Jíra rychtář, Matěj Škrovád, z Krb; Marek, Matúš, Havlíček, Jan mlynář, z Vrutic; Valentin krčmář; Matěj z Sušna; Michal, krčmář z Sušna; Marek z Býškovic. Svědkové obeslaného pána: Duchek, Jakub Robizna, Matěj Roubíček, Matěj Šesták, z Velikýho Slivna; Matěj, krčmář z Hořejšího Slivna; Michal, Říha, z Střížovic. 1) Při okraji poznamenané „obeslání D. XIIII.“ označuje list, na kterémž toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních, která se však nezachovala. 72. 1555 d. 16. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zygmundem Berkou z Dubé na Novém Stranově a Lipé a Janem starším z Lobkovic na Zbiroze i Zbyňkem Berkou z Dubé na Strakonicích, pány na Zákupech, o hranice mezi panstvím Lipským a Zákupským od Červené Jámy až k Valdšteinu tak, že dává těmto za právo dle obvedení svědkův jejich. [List 186—189.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zykmundem Berkú z Dubé na Novém Stranově a Lipém s jedné a urozenými pány panem Janem starším

Strana 235
z let 1554—1555. 235 z Lobkovic a na Zbiroze, ty časy nejvyžším sudím a již nejvyžším hofmistrem krá- lovství Českého,1) a panem Zbyňkem Berkú z Dubé na Strakonicích a Mělníce, ty časy najvyžším mistrem převorství českého, strany druhé o meze a hranice mezi pan- stvím Lipským a Zákupským od Červené Jámy až k Malému Aušperku a Valštejn až k mezům páně Šlejnicovým, o kteréž činiti mají,2) tak jakž jsú se strany oboje o vedení úřadu purkrabství Pražského svolily: kdež svědkové pana Zykmunda Berky začavše u hrobu od buku velkýho, na kterýmž kříž, na dotčeném vrchu Červené Jámy pověděli, že se tu hraničník mezní začíná tak, což po pravé ruce, to k Zá- kupí, a po levé ruce, že k Lipýmu náleží. Odtud šli přes týž vrch pustivše se dolův a přišli k jedli, na kterýž kříž, odtud k pařezu jedlovýmu a od pařezu k buku jednomu i k druhýmu a odtud přes cestu k třetímu, vše s kříži, a od těch k jedli jedny, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, též vše s kříži, přišli opět k buku a od buku k jedlím přes důl a odtud k jedlím a k bucím, jdúce pořád přes strúhu nahoru k vrchu Malému Aušperku, na kterýchž kříže jsú, přivedli k buku velikému s křížem pod týmž samým vrchem stojícímu a tu oznámili, že jsú potud zlízovali a kříže zdělali na těch místech, jakž vedou, a v tom že je potom noc zachvátila, tak že jsú již dále lízovati nemohli; též při tom pravíce, že jim ode dvú hajných ukázáno a pově- díno, jako od Čubra, že, což na pravú stranu, tak jakž vedou, to k Zákupí, a na levú ruku, k Lipýmu všecko náleží. Proti tomu svědkové ty časy pana sudího a již nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky povědíno [sic], že na onen čas, když tuto, jakž svědkové pana Zykmunda Berky vedou, lízováno bylo, hajný Čubr, když již na toto místo přišli, k jiným vobrátil se naspátek, volaje skřikl a pověděl, že bloudí, aby více nelízovali a kříže nedělali, že zle jdú a že jsú se zmejlili; a protož že tomu místa nedávají, aby to pravé meze, pokudž vedou, býti měly. I šli od toho buku před se nahoru na týž vrch Malý Aušperk a přišedše na týž vrch pustili se z téhož vrchu na druhú stranu dolův a přišedše dolů Pavel sklenář oznámil, že potud, jak se vede, po levé ruce popel pálil a že mu toho pán starý přál, a platil z toho k Lipýmu, i starý paní dával; a po pravé ruce jest-li že jest kdy popel pálil, na Zákup také platil. I šli před se týmž lesem maní, kdež lízovali a znamení sobě zdělali, pravíce, že jsú proto znamení mezi sebou zdělali, aby věděli, na kterým místě mají popel páliti, a od 17 let z toho že paní máteři pana Zykmunda Berky platili. Čemuž strana jest místa nedala. I šli před se týmž lesem, až přišli k Valštejnu přes strúhu, k skále, na kteréž znamení rozličná vysekaná jsú, jako pemrlice havířský, merklové, kalich a dva klíče křížem atd., pravíce, že tu již dělí se meze tak, což po levé ruce, to k Lipýmu, a což po pravé ruce, to k Zákupí, a nahoru nad skálú panu Šlejnicovi že náleží; žádaje podle vedení a uka- zování mezí při týchž mezech zůstaveni býti. 30*

Strana 236
236 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Čemuž strana místa nedavši oznámila, že to všecko i ten Valštejn, jakž svěd- kové pana Zykmunda Berky vedli, k Zákupí a ne k Lipýmu náleží, a že jistější a gruntovnější meze ukázati chtí. I vobšedše tu skálu šli svědkové ty časy pana sudího a již najvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky dolů stezkou přes touž strouhu a přišli málo doleji k dvěma potůčkům, kdež se oba dva v jeden potok scházejí, jménem jeden Čertovský a druhý Kamenický, pravíce tíž svědkové, že se tu od té vody spojené hranice a meze začínají; kterýžto potok ode tří pánův z Su- neku jde, a ten dělí trojích pánův grunty, jako Kamenický a pana Šlejnice po pravé ruce a po levé ruce Zákupský. I šli odtud přes týž potok stezkou, až přišli k mostku, a přešedše ten mostek pověděli, že odtud, jakž jest ukázáno a začato tam nahoře, od toho potoku spojeného vedle vody jdúce, po levé ruce k Zákupí s polovicí téhož potoku a z druhé strany po pravé ruce též s polovicí té vody až do toho mostku paní Prokopový k Kamenicím náleží. I šli od téhož mostku, přešedše a oznámivše u téhož mostku, že již od toho mostku, jdúce nahoru, což po pravé ruce, to k Li- pýmu, a což po levé ruce, to k Zákupí náleží. Tu strana tomu odepřela a pověděla, že s obou stran k Lipýmu a ne k Zákupí náleží. I tu hned u té stezky a téhož mostku svědkové ty časy pana sudího a již nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky ukázali jedli stojící s znamením kříže, a Vocl pana Zykmunda Berky oznámil, že jest tu v tom místě vždycky myslivostí honíval za paní starý, paní máteře pana Zykmunda, a že to k Lipýmu a ne k Zákupí všecko náleží. I šli před se nahoru ukazujíce jedli, bučí lízované, a přišli k sroubku zdávna stesanému. Tu z dotazu úřadu oznámil člověk pana Zykmunda Berky, že jest tu před sedmnácti léty popel sobě choval a jej přikrýval. I šli před se nahoru přes strúhu k jedli jedny, druhý, třetí, čtvrtý, pátý atd., ukazujíce na nich lízy a kříže, potom k buku jednomu i dru- hýmu, potom k jedli a od té jedli přes potůček Prunflos jinak Studničný k dubu, od dubu nahoru k jedli, vše s kříži. Tu člověk pana Zykmunda Berky Hons Hauf- man oznámil, že jest tu vždycky popel pálíval. Ale Tynel pánův Zákupských ozná- mil, že von dělal a pálil. I šli od té jedle k buku s křížem. Tu Jiřík Beyer, když dotázán byl, kdo na tom buku kázal kříž dělati, pověděl, že neví. Odtud šli vejše k jedli a od jedle k dvěma bukům spolu stojícím, z nichž na jednom dva kříže, odtud nahoru vajše k veliký jedli a potom k velikému buku jednomu, druhýmu, třetímu, čtvrtému, vše s kříži. I šli před se na horu, jenž slove Veliký Aušperk, mimo bučí s znamením kříže a lízováním k javoru a od javoru před se nahoru k buku, potom k lípě veliký a jedli a od té jedli před se upřímo nahoru až na vrch, ukazujíce vše s kříži. A přivedše na vrch téhož Velikého Aušperku ukázali buk též s křížem. A tu oznámil Šebestián Auder, že pamatuje od dvatcíti let, že na tom jesenu převráceným u téhož buku ležícímu [sic] viděl znamení kříže a že jest od hajných to slejchával, že by se tu meze děliti měly mezi panstvím Zákupským a Lip-

Strana 237
z roku 1555. 237 ským tak, což po levé ruce, to k Zákupí, a po pravé ruce k Lipý, a že jest pravá meze až k Červené Jámě. Tu mistr Pavel sklenář oznámil, že ne k Zákupí, ale k Malému Aušperku náleží. I šli od téhož buku a převráceného jesenu na témž vrchu, z téhož vrchu na druhú stranu dolů přes strúhu pod týmž vrchem a šli přes tu strouhu nahoru k vrchu Červené Jámy ukazujíce vonde i vonde bukoví a jedloví lízovaný, kteréž sobě sami hajní zdělali, až přišli na týž vrch k buku suchému, na kterýmž kříž, a odtud přes cestu k Falknovu od Rygrstorfu běžící před se nahoru, šli na túž horu Červenú Jámu, až přišli k jámě, u kteréž buk s kří- žem a jedle s lízem stojí, blízko od hrobu na pravé ruce, a tak že již potud hra- nice a meze jdou, pokud sou až sem dovedli; žádajíce při dostatečnějším obvedení a mezí ukázání zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného dav čísti obeslání Jan Kustoš, poručník pana Zykmunda Berky z Dubé, pověděl, že jest včerejšího dne podle obeslání tohoto dostatečně na vedení, jakž jest úřad spatřil, od hrobu začavše pořádně ukázáno vedúce upřímo na Malý Aušperk a na tom Aušperku že jsú svědkové oznámili, že z toho vrchu k Valštejnu upřímo pořádně dovésti úřad chtí, což se jest i vykonalo, a k témuž Valštejnu k skále přivedeno a dovedeno, o čemž bez pochyby že také i vysvědčují; kteréžto svědomí čísti dal a pověděl, že to vysvědčují tak, jakž hranice začali ukazov]ati. Čemuž strana místo dala. A odtud že jsú vedli a dovedli tak, jakž svědčí; a poněvadž to dostatečně ukázáno, že jest toho od starodávna užíváno, že žádá podle toho za opatření. Proti tomu od Havla Šamši z Kosmačova, poručníka ty časy pana sudího a již najvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky, povědíno, že toto obeslání s jich svědomím svědkův se nesrovnává, neb v obeslání doloženo, že od Červené Jámy až k Malému Aušperku a potom k Valštejnu o meze činiti jest, čehož sou po- minuli a od Červené Jámy nezačali, než od velikého buku, kterýž při hrobu stojí; měvše od toho suchého dřeva začíti, kterýž sou sami ukázali, vésti, i vedli k Ma- lému Aušperku a přišedše pod týž vrch ukázali též buk s křížem, a hned odtud šedše nahoru žádného sou více neukázali proto, neb jsú tu hned u toho buku přestali lízovati, když jest je noc zachvátila, a hned více nelízovali. A když přivedli úřad na ten vrch, hned nevěděli, kudy vésti. I šli z toho vrchu maní až k skále Valštejn, a přišedše hned se dáleji nevěděli kam díti a oznámili, že již dále nevědí ani od toho vrchu, kudy jsú vedli, o žádných mezech. Neb jsú nevěděli, kudy sami vésti, než toliko tudy, kudy jsú sobě naznamenali. A když nevěděli se kam od té skály díti, tu jsú svědkové ty časy pana sudího a již nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky od též skály úřad vedli k potůčku spojenému a odtud hned začali od téhož potoku, kterýž pravá hranice a meze jest, až k mostku, kdež přešli, ukazujíce, že, což po pravé ruce od téhož mostku, to k Lipý a po levé ruce k Zá-

Strana 238
238 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kupí náleží; čemuž jsú neotepřeli, než toliko že by popel tu od nich měl pálen býti. Odtud šli nahoru k Velikému Aušperku, ukazujíc zhusta jedloví, bukoví s kříži a lízy, až na týž vrch. A přišedše na týž vrch tu na témž vrchu ukázán buk s křížem, u kteréhož jesen převrácený leží; a tu jest oznámeno od jednoho člověka, že pa- matuje, že jest kříž na témž jesenu byl a že sobě na něm fladr sekal. Potom z téhož vrchu dolů až k suchýmu dřevu, nahoře ukazujíce též dříví poznamenané s kříži a lízy, k témuž dřevu, k kterémuž přivedli nad Jámu Červenú ukazujíce kříž; čemuž jsú svědkové pana Zykmunda, též i sám pán, místo dali; žádaje podle dostatečného průvodu a jistých mezí ukázání a o nich vysvědčení za spravedlivé opatření. Dále dav čísti vejpověď mezi nejvyžším písařem a Habartickými učiněnú3) doložil, že jest z té příčiny tato vajpověď ukázána, že jest se také též tak ukazo- valo a na samý lízování že jest přisouzeno. A tak také tuto rovně, poněvadž jsú znamení pořádná ukázali; a by pak i neukázali, tehdy od toho potoku Kamenickýho, od kteréhož vedli, až na Aušperk, čemuž jsú svědkové pana Zykmunda Berky místo dali, a potom dovedli k hraničnýmu mezníku a hranici, tehdy průchod míti má, a poněvadž strana ničímž toho neukázala podle obeslání svého; poroučeje to též všecko k rozvážení spravedlivému. Zase proti tomu mluveno, kdež praví, že by se měli ti křížové zase vyse- kávati, kteříž jsú ukázáni až k Malému Aušperku, o tom svědkové neseznávají, a také se ani tak nenašlo, aby měli vysekáváni býti, ale v své celosti jsú zůstali. Též se mluví, že by žádných mezí neukázali, ješto jest úřad spatřil, jací jsou uká- záni, že jsou pravé meze. Též se mluví, že by pán tomu Kamenickýmu potoku místo dal a neotepřel, aby tak k Zákupí nenáležel; ješto pán tomu otpíral a ještě otpírá a praví, že ten potok, pokudž k Malému Aušperku ukazuje, k jeho gruntům náleží. Kdež pak mluví, že by Vocl sám lízy dělati o své ujmě měl, ješto tak není; dělal-li jest, dělal s povolením vrchnosti. Ač sú ukázáni k Velikému Aušperku kříže, ješto toho svědkové neuměli pověditi, od koho by děláni býti měli a kdy, kterého času, a tak od toho Aušperku mohl jest úřad vočitě spatřiti, jak jsú vedli a ukazovali jakási lízování, ba i vysekávali hledajíce kříže, a nemohli jsú nic najíti, než tak vedli, pokud jsou sobě sami vyznamenali. A kdež jest pak napřed ozná- meno, že by ten potůček panu Zykmundovi náležel, to se z tohoto listu německy čteného nachází, kterýž paní mátě nebožka Pavlovi sklenáři dává, též i z potvrzení někdy pana hofmistra, že ten potůček k tomu Valštejnu skále náleží; žádaje podle dostatečného průvodu a ukázání za spravedlivé opatření. Zase proti tomu, že se tuto spravedlivosti nějakýho Pavla sklenáře ukazují, ješto včera ten jistý člověk pánu svědomí dává, a tak chtěli by cizí spravedlnost ukazovati, čehož průchodu míti nemůže; neb o žádný potok Kamenický ani o gruntu

Strana 239
z roku 1555. 239 tuto soudu není Než má-li týž sklenář jakú spravedlivost k jakému gruntu a bude chtíti k těmto pánům pořadem práva, jest-li by mu se jaká křivda stala, hleděti, bude míti vůli. Ač praví a dokládá se, že by ten potok k Valštejnu náležel, ješto k Valštejnu neteče, než blízko od toho Valštejnu dolův teče; poroučeje se s tím k spravedlivému rozvážení. Zase mluveno, ač strana praví, že by na sebe pán cizí věc bráti měl a že by o to obeslání nebylo, toho pán nečiní pro nic jinýho, než toliko pro to, aby se to vyhledati mohlo z těchto hantfeštů, že to k panství Lipskýmu, jakž jest ukázáno a vedeno, náleží; poroučeje se k spravedlivému rozvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatým Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, vejpověď, hant- fešty a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž se jest to z svědkův pana Zykmunda Berky z Dubé a z Lippého původa i také z svědkův nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky našlo a vyhledalo, že ti hajní, když jsú ty kříže k Malému Aušperku dělali, že jsou je tíž hajní zase odvolali, pravíce, že zle jdú, poroučejíce, aby takoví křížové zase skaženi byli; a dále potom tíž svědkové pana Zykmunda Berky, když jsú přes ten vrch Malý Aušperk úřad maní vedli k Valštejnu, žádných mezí ani lízův jsú nepokázali, ani který svě- dek co o nich, aby jaké býti měly, neseznal; a tak jsú svědkové jeho pana Zyk- munda Berky žádných jistých mezí nepokázali, ani o nich seznali; ješto svědkové jich nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky vedli jsú úřad, začavše od mostku Kamenickýho potoku, ukazujíce kříže a lízy, k vrchu Velikému Aušperku a z téhož vrchu až k Červené Jámě, a tak jsú oni nejvyžší pan hofmistr a pan Zbyněk Berka svědky to dostatečně provedli a ukázali, že jsou to, jak jest vedeno a uká- záno, pravé meze a hranice: i z té příčiny dává se jim panu Janovi staršímu z Lobkovic a na Zbiroze, nejvyžšímu hofmistru království Českého, a panu Zbyň- kovi Berkovi z Dubé a Lippého na Zákupí a Mělníce, JMKské tolikéž i JMti arciknížete Ferdinanda raddě a komorníku, podle obvedení a ukázání jich svědkův za právo tak, což na pravé ruce jdouce od mostku Kamenickýho potoku přes vrch Veliký Aušperk až k Červené Jámě, to k Lipému, a což po levé ruce, to k Zákupí náleží, tak aby jedna každá strana bez překážky toho užívala nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se v outerý po Rozeslání svatých apoštolův 1. P. 1555. Konšelé pana Zykmunda: Voldřich Koutský z Kostelce, Jan Mráz, z Lito- měřic; Absolon, Martin Rathouzský, z Ouštku; Vít kožišník, Martin Modřevský, z Bělý.

Strana 240
240 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé pana hofmistra nejvyžšího a pana Zbyňka Berky z Dubé: Václav krejčí, Bartoš krejčí, z Mělníka; Valentin Pouch, Jakub Vrabec, z Lípy; Matěj Malý kovář, Václav rektor, ze Mšena. Svědkové pana Zykmunda Berky: Mates Hufman z Kamenice Vinší; Hanuš mlynář z Rodvic; Hanuš Runk z Arstorfu; mistr Pavel sklenář z Falknova; Mates Vocl z Lindova; Tynel Haufman, Hanuš Nič, Klimeš Fojt, z Cvikova. Svědkové najvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky: Pavel Šiktons z Podbezdězí; Hanuš Šiktons, Kliment Fojt, Tynel Haufman, Hanuš Nič, Vít jinak Feyx, Jiřík Beyer, Hanuš Čuburt, Jiřík Beller, z Cvikova; Mates Hermon, Alex Šiktons, Hanuš Šiktons, Blažej Rameš, Krystof Šiktons, Fabián Naydyš, Michal Haus, Tynel Šosyk, z Rykrštorfu. 1) Jan starší Popel z Lobkovic na Zbiroze byl nejv. sudím v 1. 1542—1554 a nejv. hofmistrem v 1. 1554—1567. — 2) Na okraji poznamenané D. XIII. označuje list, na kterém obeslání k této při bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 58. Volf z Vřesovic na Teplici a Doubravské Hoře byl nejv. písařem v 1. 1549—1569 († 21. března). 73. 1555 d. 18. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Vartmberka na Zvíře- ticích a Kateřinou Popelovou z Vesce na Loukovci o hranice od Žďáru k mlýnu Pytlíkovu tak, že dává většinou za právo Adamovi z V. dle obvedení svědků jeho. [List 189—191./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Adamem z Vartm- berka a na Zvířeticích původem s jedné a urozenú paní paní Kateřinú Popelovú z Vesce a na Loukovci obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsú a činiti mají, od Žďáru k Loupeži a odtud až ke mlýnu, jenž slove Pytlíkův, jakž též obeslání1) šíře ukazuje: kdež svědkové pana původa začavše vésti úřad od hrobu cestou k lesu Loupežovu přišli k jabloni, pravíce ji býti pravú mez. I davše se z té cesty na pravú ruku šli stezkou dolů a přišli k habru jednomu i k druhýmu, kteříž nad touž stezkou po levé ruce stojí, pravíce, že jim nebožtík Pavlas Prokop ukazoval a tudy vedl a jim pravil, že jsú to pravé meze. I šli od těch habrův dolů k buku lízovanýmu s obou stran, při němž smrk stojí, a odtud přímo dolů až k cestě, kteráž běží ke mlýnu. I přivedli k smrku velikému u též cesty stojícímu, na němž znamení A., kteréž sám pan Adam z Vartmberka, když mu takové meze lidé ukazovali, udělal, též i lízování. A od téhož smrku tou cestou vedli úřad, a pod touž cestou ukázali místo vyplaněný na pravé straně, že jest mlynář teď okolo tří let tu sekal dříví a z něho sobě stodolu udělal; což jest mu bylo i bráněno, aby toho dříví nebral, že jest na gruntech páně sekáno. Tu od strany paní obeslané poručníci pověděli, že na vedení jich, když povedou, jinač se to vyhledá.

Strana 241
z roku 1555. 241 I šli před se touž cestou dolů k stodole, od stodoly stezkou k mlýnu, na kopček nad žlaby, a tu pověděli svědkové pana původa, že jest jim Pavlas ukazoval z toho kopce k vrbě, kteráž z druhé strany mlýna stojí, a pravil, že jest na grun- tech pana z Vartmberka ten mlýn vystaven, a tam z druhé strany potoku a té vrby, že jest již pana Vančury. A nad mlýnem ukázali místo, kdež starý mlýn byl, pra- více, že tak, jakž jest vedeno a ukazováno, že to, což po pravé ruce, panu z Vartm- berka, a po levé ruce k Loukovci že náleží; žádaje při témž obvedení a ukázání zůstaveni býti. Kdež svědkové paní Kateřiny obeslané, začavše úřad zase vésti od téhož mlýna, ukázali na levé ruce mezi novou a starou struhou místo, kdež jest zahrádka byla, že jest toho místa mezi struhami mlynář zahradou užíval, setím k vaření. I přešli přes lavičku a šli týmž místem, kde byla zahrada, k místu, kdež se dva potoky z těch struh spolu scházejí, přes lavičku a pravíce, že ten potok vždycky od staro- dávna šel jest na ten mlýn, jakž i neničky jde. Tu původ pán oznámil, že se to z hamfeštu vyhledá, kdo toho potoku a jak užíval. I šli před se nad týmž potůčkem k rokli nahoru a přešedše rokli pověděli, že, což po levé straně, to k Hradišti od toho potoka, kdež jim Vondráček mlynář ukázal a pravil, a což po pravé ruce, to k Loukovci že náleží. I šli tou roklí před se nahoru až k stezce a pověděli, že týž Vondráček mlynář jim pověděl, že po tu stezku k mlýnu vždycky pastvami toho jest užíval. I šli vajš nahoru touž stezkou, až přišli a dovedli úřad k hrobu; žádaje podle téhož ukázání a při témž obvedení zůstaveni býti. Tu po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného původ dav čísti obeslání, svědky zapsané, skrze Havla Šamšu z Kosmačova pověděl, že podle tohoto obeslání a svědkův dostatečného vysvědčení jest to ukázáno, a tak že jest měla se paní v tom upokojiti a pánu v tyto meze nevkráčeti. Též jest to svědo- mím ukázáno, že ten mlýn na gruntech pana z Vartmberka vystaven jest proti vej- sadám a hamfeštu; kterýžto hamfešt jest na česko z latinska přeložený čten, kterýž jest od konventu kláštera Hradištského nějakýmu Šimonovi a manželce jeho dán; žádaje podle dostatečného průvodu a mezí ukázání, kterýžto průvod s svědky i s ham- feštem se srovnává, za spravedlivé opatření, nebo tuto pán o žádný grunty soudu nemá, než toliko o samý meze. Proti tomu od paní Kateřiny Popelový z Vesce skrze Gabriele Klenovskýho ze Ptení povědíno, kdež jest tuto ukazováno nějaké mezování, což za dosti průvodu není, neb se ani svědkové v tom svým svědomí nesrovnávají, ač něco o tom seznávají; ale ti seznávají slyšenú věc, což sou od nějakého Prokopa Pavlasa slej- chali; ale aby sami toho vědomi býti měli, toho neseznávají; a tak jich svědomí místa míti nemůže; a by pak i najlépe svědčili, ti nemohú býti než-li za jednoho svědka. A kdyby pak i ten Prokop Pavlas, na kterýhož se ti svědkové vztahují, živ Archiv Český XXX. 31

Strana 242
242 byl, tehdy nesměl by byl toho k takovému závazku, kterýž sú tito svědkové učinili, přijíti; a by pak i svědčil, tehdy nebyl by než-li jeden svědek, a ani by se místa jeho svědomí nedalo, neb by se naň ukázalo, že ryby v potoce u toho mlýna kradí lovil, pročež jest byl i do vězení vzat, a kdyby nebylo dobrých přátel, i hrdlo by byl stratil. Ač jest pán ukázal, k čemuž se jest i sám přiznal, nějaké znamení vyře- zaný, jako by to pravý mezník býti měl, ješto, chtěl-li jest pán toho na onen čas užiti, měl jest také druhé strany k tomu povolati a tu společně mezovati, a ne sám pán o své ujmě. A tak neměl se jest pán v to dávati a v cizí grunty vkráčeti, ješto by snad tudy páni Loukovští2) o nápad přijíti musili. A co se sekání dříví dotýče, má pán odpověď, s čí volí jest sekáno; než chtěl by pán tímto mezováním to sobě stvrditi, jako by jeho gruntové byli; ač se ukazuje nějaký hamfešt na mlýn Křížanu svědčící, ješto o tom žádného soudu není; než bude-li jaká spravedlnost komu náležeti, že bez pochyby budou se věděti strany podle práva v ty věci k sobě jak zachovati. A kdež pak praví a svědkové svědčí, že by ten mlýn na gruntech pana z Vartmberka staven byl, toho se neukazuje, ani jakú by spravedlnost míti chtěl; a čehož se neukazuje, že toho také pán proti spravedlnosti paní Kateřiny a nápadníkův statku Loukovského užiti nemůže; ale že ten mlýn na gruntech Lou- kovských vystaven jest, čehož jest od mnoha let užíváno bylo. Na to svědomí svěd- kův, kteréž zapsati dal, čteno a při tom mluveno, že k prvnější řeči ještě přistu- puje, že se svědkové pana původa s obesláním nesrovnávají, a tak má to obeslání zdviženo býti; nebo o jiný jest obeslání zešlo a jiný se ukazuje, i o jiným se svědčí. Ale z svědkův se těchto čtených nachází, že ten mlýn Pytlíkův k Loukovci náleží, a hned seznávají, že jsú chlívy, zahrady, k tomu mlýnu užívali, a to se dostatečně odvozuje. A jest i to také ukázáno potoky, že to k Loukovci vždycky jest užíváno; a nechtíc více svědkův vykládati, že podle dostatečného průvodu a od- vodu žádá v tom za spravedlivé opatření. Dále dal čísti majestát krále Vladislava slavné paměti, kdež dávati ráčí Litovskýmu Václavovi3) do jeho života; a kdyby dsky neshořely, že by se to ukázalo, že jest to všecko soudem stvrzeno bylo; a poně- vadž datum se nachází z majestátu léta tisícího pětistého vosmého, že jest zřetedlné, že jest ten od starodávna k Loukovci mlýn náležel a náleží. Dále dal čísti zřízení zemské, a to že jest pro tu příčinu čteno, že ti svědkové proti majestátu svědčí v tom, že se pamatují od padesáti let, ješto majestát jest starší, a tak proti maje- státu svědčí, a svědčí rovně, jako by v radách s pánem bejvali; žádaje při tom při všem za spravedlivé opatření. Zase promluveno, že se tuto ukazuje a mluví, jako by tu pán měl něco proti právu učiniti, ješto jest pán nikda na tom nebyl a není, aby měl kdy na koho proti jeho spravedlnosti nastupovati anebo proti majestátům jakým a dckám vésti; a protož, chtí-li pána z čeho toho vinniti anebo svědky naříkati, dá se jim na to odpověď, D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 243
z roku 1555. 243 kterouž se budou moci spraviti. Svědkové pak od strany vedení, kteříž jsou čteni, ti se v svým svědomí nesrovnávají, neb o žádných mezech neseznávají. A kdež se mluví, že by pán chtěl paní a nápadníky o grunty připraviti tím mezováním, ješto pán na tom není, ale drží se své spravedlnosti, kteráž jemu spravedlivě náleží, ješto pán jsa pokojným člověkem, nerad by se v to dával, což by jemu náležeti nemělo. Ješto byl-li jest ten mlýn užíván k Loukovci, byl jest užíván z dopuštění dobrého přátelství a přízně starého pána, nebo k duchovenství náleží, kteréhož pán v držení jest; pak což jest z dobrého přátelství dopřáno, i chtěli by tím to stvrditi, jako by již jim ten mlýn spravedlivě náležel. A kdež se mluví, že svědkové seznávají tak, jako by s pánem v radě býti měli, ješto svědčili, svědčí to, což pravda jest a což sou od starých lidí a předkův svých, jako od Pavlasa a Pícky, slejchali; ale aby s ním s pánem lidé jeho v jakých radách býti měli, tomu pán otpírá. A také, aby sám pán mezovati sobě měl; nemezoval nic, než toliko což mu lidé jeho ukázali, pokud a jak pánu náležejí jaké meze, ješto i o to bylo jednáno mezi stranami, ale nesmluvily nic. Dále dav čísti vejpověď mezi panem Janem Špetlí a panem Václa- vem z Vartmberka,4) že jsú také, což sou neukázali, toho odsouzeni; a tak tuto rovně tolikéž, poněvadž strana toho ničímž neukazuje ani neodvozuje ani žádných jistých mezí, že pán podle dostatečného svého průvodu a mezí ukázání žádá za spravedlivé opatření a při témž obvedení zůstaven býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při všecku, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, majestát, ham- fešt, zřízení zemské, vejpověď a jich s obú stran pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom podle práva mezního a z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž oni svědkové jeho pana Adama z Vartmberka původa to jsú v svým svědomí seznali i na vedení svým ukázali, pokudž jest jim někdy Prokop Pavlas ukazoval a na tom že jest i umřel, že jsú to pravé meze a hranice, kteréž dělí Hradištský a Loukovský grunty, a její paní Ka- teřiny Popelové z Vesce obeslané svědkové žádných mimo ty jistých mezníkův a mezí jsú nepokázali: i z té příčiny dává se jemu panu Adamovi z Vartmberka původu podle obvedení jeho svědkův za právo, však tak, až proti rohu stodoly, pokudž jemu panu Adamovi z Vartmberka úřadem ukázáno a vyměřeno bude, a nic dále, že jsú to pravé meze a hranice nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po Rozeslání svatých apoštolů léta Páně 1555. — 1555 f. VI. in vigilia Laurenti [9. srpna] vzata relací vo škody. Konšelé pana původa: Tomáš kovář, Jan Filip, Jíra nožíř, z Boleslavě; Va- něk Havlíček, Jan Klecík, z Kněžmosta; Mikuláš zámečník z Hradiště. Petr Rosy- pal, řečník.

Strana 244
244 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé paní obeslané: Martin zámečník z Bělý; Matúš Kára, Václav farář, z Turnova; Lukeš, Jan švec, z Dubu; Václav rektor ze Mšena. Svědkové pana původa: Jan Boháč, Bartoš, z Mukařova; Šimek, Matúš Ducháčin, Mat[ú]š tkadlec, Petr Picek, Martin, Vávra Lorenc, z Vicmanova; Jan Dlask z Diviny; Tůma Rychů z Bukovna; Prokop, Jan Prkeš, Michal, z Tražiště; Jakub, písař pana Vančury; Říha rychtář, Vaněk Sýkorů, Vávra, Vencl, Říha Vitášek, Matěj Stěhule, Vondřej Vondrák, Vaněk, z Neveklovic; Havel, Mikuláš Hradec, Jan Horkej, z Ouče, pánův Krajířův; Jíra Janček z Bukoviny; Jíra Malý z Jiviny. Svědkové paní obeslané: Štěpán, Říha, Jan Pěkníků, z Proseče; Šimek, Vávra Peřinů, z Chlumu; Bartoš, Jozef, z Jablonice; Prokop, Petr, Pavel, z Křídy; Materna, Pavel rychtář, Jan Šimonů, Jan Vávrů, Jan rychtářů, z Olšiny; Šimon, Vondra, Jíra, z Voken. 1) Na okraji poznamenané D. XVII. označuje list, na kterém toho obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Loukovec drželi v této době Berkové z Dubé. Aleš postoupil jej r. 1541 manželce své Kateřině (DZ. 83, A. 11), po které držel jej syn její Albrecht († 1578). Posledním jeho držitelem byl Aleš Berka z Dubé, který nálezem komise konfiskační d. 2. prosince 1622 statku toho pozbyl. — 3) Václav Litovský ze Svinař dostal se v držení Loukovce již r. 1504; majestát naň obdržel však až r. 1508. R. 1513 byla mu od sirotků Vartmberských prodána výplata na něm. DZ. 84, G. 7 a 9. — 4) Zde č. 16. 74. 1555 d. 18. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Vilémem Trčkou z Lípy na Velíši a Jindřichem a Janem bratry Haugvici z Biskupic o hranice mezi lesem řečeným Břísko a při rybnících Kabátu a Bilce tak, že dává za právo Vilémovi Trčkovi dle obvedení svědků jeho. [List 191—193.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými a statečnými rytíři panem Vilémem Trčkú z Lípy a na Velíši s jedné a panem Jindřichem a panem Janem bratřími Haugvici z Biskupic jakožto v společnosti držiteli statku Chotěšického s strany druhé, vo meze a hranice mezi lesem řečeným Břísko a při rybníku Ka- bátu a rybníku Bilka, o kteréž spolu činiti mají a v rozepři jsou, tak jakž obe- slání 1) plněji svědčí: kdež svědkové pana Viléma Trčky původa začavše vésti úřad od hrobu a stolu a přivedše nad břeh nad rybníkem Kabátu [sic], pod kterýmžto břehem vrba stojí, i šli týmž břehem od té vrby nad rybníkem mimo dub veliký, od toho dubu k mejtinám, kdež od pana Jindřicha Haugvice jest pomejtiti dáno. I šli těmi mejtinami mimo vystavené duby a pravíce, že jsú tu na tom místě dříví hajní pana Trčky prodávali, vše k ruce pánu svému panu Trčkovi. A odtud šli před se těmi mejtinami, i přivedli úřad konec toho rybníku Kabátu k pařezu dubovýmu, u něhož zákup, a šedše maličko odtud nahoru dali se na pravú ruku a šli skrze les dubový k velikému dubu, od toho mimo jámu, u kteréžto jámy dub s lízem stojí, odtud k jinému dubu přes cestu starú. Tu pan Jindřich Haugvic oznámil, že

Strana 245
z roku 1555. 245 tomu vedení místa nedává, a že jest mohl dobře jakožto v svým dáti mejtiti. I šli svědkové původa od toho dubu k jinému dubu prvnímu, druhýmu, třetímu, čtvrtýmu, až k pátýmu, a od pátýho dubu přes majtiny k hrušce stojící s znamením a od té hrušky přes stezku a palouček k hrušce na levé ruce u lesa stojící, u kteréžto hrušky zákup patrný jest. A od té hrušky davše se též na pravú ruku stezkou přivedli k pařezu dubovýmu, též k druhýmu mimo týž les po levé ruce stojícímu a oznámili, že jsou též z toho místa k ruce panu Trčkovi po pravé ruce prodávali. I dali se z toho místa opět do lesu stezkou k dubu s křížem a od toho dubu mimo jiný duby s lízy stojícími; též pravili, že jsou též v tom místě k ruce panu Trčkovi prodávali. I šli před se dále od toho dubu cestou starou, kteráž běží k louce pana Jindřicha Haugvice, mimo duby lízovaný a mimo jeden dub rasochatý, a od toho až k louce pana Jindřicha Haugvice a mimo túž louku po pravé ruce k mejtinám, pravíce tak, což na pravú ruku, to panu Vilémovi Trčkovi a na levú ruku pánům Haugvicům že náleží. A na témž místě Petr Poucka oznámil, že v tom místě, tak jakž pamatuje, ode třitcíti let od hajných Záhornických kupovali a mejtívali. Tu svědkové pánův Haugvicův oznámili, že nepamatují nic, aby tu kdy v tom místě mělo komu pro- dáváno od koho býti, tak jakž strana praví. I šli před se mimo túž louku a mejtiny, v kterýchžto mejtinách vejstavkové duboví stojí, mimo pařezy, až přivedli na stezku. A přišedše na stezku, i šli touž stezkou a přivedli úřad k velikému dubu s křížem u té stezky a v tom lesu stojícímu blízko té louky. I šli před se mimo touž louku a vohradu mezi lúkou a lesem, až přišli k rybníku Bilka, a pravíce, že již až potad těchto mezí konec jest, a tak, jakž od počátku vedení vedeno a ukazováno jest, že to všecko, což po pravé ruce, panu Vilémovi Trčkovi, a což po levé ruce, pánům Haugvicům že náleží; žádajíce při témž obvedení a mezí ukázání zůstaveni býti. Proti tomu pan Jindřich Haugvic obeslaný oznámil, že tomu místo dává, neb nemá již s panem Vilémem Trčkú dále nic činiti, než toliko o to mejcení u té louky až k vohradě, a o to mezi nimi že soud jest tento zešel. Tu po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného Gabriel Klenovský ze Ptení, poručník pana Viléma Trčky, dav čísti obeslání, svědky, pověděl, že jest to dostatečně ukázáno a provedeno, jakž jest úřad vočitě spatřiti mohl a spatřil, jak jest pořádně vedeno; čemuž jest pan Jindřich Haugvic místo dal; a svědkové též to pořádně seznávají v svým svědomí, že, jakž jest vedeno, že to všecko tak, což po pravé ruce, panu Vilémovi Trčkovi k Záhornici náleží, a což po levé ruce, to pánům Haugvicům; žádajíce podle obeslání a průvodu za opatření. Nebo v tomto místě a v těchto gruntích, jakž svědkové seznávají, že jest se hajný Pšenička hněval, že sou na tom místě, kdež kámen kopaný a lámaný jest, les po- mejtili, na kterýmž místě jest kámen s povolením pánův poručníkův pana Viléma Trčky panu Haugvicovi lámaný. A ještě i k tomu bylo povoleno, aby Záhorniští lidé pana

Strana 246
246 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Trčky, potřeboval-li by pan Haugvic, furou pomohli odvésti, a že proti nim nic není. Též jest dále od hajných starých bylo bedlivě opatrováno a vyznamenáno, pokud a jak náležejí neb nenáležejí lesové panu Vilémovi Trčkovi a pokud také panu Haugvicovi. A poněvadž jest pan Jindřich Haugvic tomu vedení všemu místo dal a v ničemž jest neotepřel, ani nepokázal ani odvedl, aby tu ti gruntové a lesové, jakž jest vedeno a ukázáno, panu Vilémovi Trčkovi nenáleželi: i poněvadž pan Haugvic všemu jest místo dal, že žádají poručníci pana Trčky v tom za spravedlivé opatření a při témž obvedení a ukázání zůstaveni býti. Proti tomu od pana Jindřicha Haugvice skrze přítele promluveno, jest-li že jest co pořádně ukázáno vedle tohoto obeslání a zřízení zemského a úřad to seznati může, že jest pořádně vedeno a ukazováno, a že by mezníci býti měli, že to poroučí úřadu k rozvážení. Než toliko v tom žádá podle práva zachován býti, čemuž jest otpor učinil, jako u té louky, kdež mejceno jest. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatým Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše oboje strany, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí a pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájenéno podle práva mezního vypovídají: Poněvadž poručníci na místě pana Vi- léma Trčky původa to jsou svědky i na vedení mezníky, hranice, zákopy, dostatečně podle práva, pokud panu Vilémovi Trčkovi náleží, pokázali, a on pan Jindřich Haugvic na místě svým i na místě pana Jana Haugvice bratra svého tomu vedení podle práva jest neotepřel, ani jiných hranic a mezí mimo tyto, kteréž sou svědkové páně Trčkovi ukázali, žádným svědkem nepokázal: i z té příčiny dává se jemu panu Vilémovi Trčkovi původu podle jeho svědkův obvedení za právo tak, že jdouce svěd- kové od hráze rybníka Kabátu břehem, že ten les, pokudž sou dále vedli, což po pravé ruce, to jest pana Viléma Trčky, a což po levé ruce, to pánům bratřím Haugvicům náleží, tak aby toho pokojně jmenovaný pan Vilém Trčka užíval nyní i na věčné a budúcí časy. Dali památné. Stalo se v středu po svatým Lampertu léta Páně 1555. — Léta Páně 1555 v pondělí po sv. Matúši evangelistu Páně [23. září] r. Vilém Trčka z Lípy vzal relací vo škody. 2) Konšelé pana Viléma Trčky: Petr Třebický, Václav mistrů, Vavřinec Řídkaj, z Nymburka; Vít Čeněk, Václav Moravec, Jiřík Majstřík, z Bydžova Novýho. Zyk- mund Nudvojovský z Nudvojovic, řečník. Konšelé pánův Haugvicův: Michal Slovák, Mikuláš, Matúš řezník, Matěj Špaček, Jan kožišník, Ambrož Černý, z Kopidlna. Svědkové původa: Martin Zbyněk z Letošic, úředník na Velíši; Václav Halama z Běchař; Matěj Mach fišmejstr; Pavel jinak Pavlík, Jiřík Babka, Václav Cvrkal, z Záhornice; Petr Poucků z Dubečna; Jan Kocek z Chroustova; Vavřinec, starý pojezdný z Velíše; Jan Vojtěch z Bučovsi; Matěj Novák z Malých Chotěšic.

Strana 247
z roku 1555. 247 Svědkové obeslaných: Jan Vojtěch z Bučovsi; Matěj Novák z Malých Chotěšic. 1) Na okraji poznamenané D. XX. označuje list, na kterém toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu F. 1. 75. 1555 d. 26. září. — Smlouva přátelská mezi klášterem sv. Jiří na Hradě Pražském a Janem a Mikulášem Kaplíři ze Sulevic o hranice vinic mezi Třebenicemi a Košťálovem. [List 193—194./ Léta Páně 1555 ve čtvrtek před svatým Václavem, dědicem českým, stala se smlúva přátelská celá a dokonalá mnou Janem Byšickým z Byšic a na Svatým Poli, purkrabí Hradu Pražského, jakožto prostředkem, a dvanácti konšely přísežnými, kteří sou ke mně k raddě a k rozsouzení těch mezí a hranic přidáni, o meze a hranice, o kteréž mezi velebnou a urozenú pannú Lidmilú z Blíživa, abbatyší kláštera svatého Jiří na Hradě Pražským, i vším konventem téhož kláštera s jedné a urozenými a stateč- nými rytíři panem Janem Kapléřem z Sulevic a na Skalce a panem Mikulášem Kaplířem též z Sulevic a na Košťálově s strany druhé. Jakož sou svědkové panny abbatyše i všeho konventu kláštera sv. Jiří na Hradě Pražským úřad začali vésti od Jiříka Jilkovic vinnice, člověka pana Jana Kaplíře z Vlastislavě, až roh vinnice páně Buškovy,1) čemuž sou páni bratří Kapléřové místo dali, a odtud pod vinnicí při samé hradbě, až zase podle vší té hradby vinnice páně Buškovy nahoru až k vo- řechu s druhé strany té vinnice a odtud hřbetem nad strání až k vinnici k rohu a k hrázi panny abbatyše a téhož konventu, a potom touž hrází nad vinnicí též panny abbatyše, pravíce tíž svědkové, což po pravé ruce, to k Třebenicuom, a což po levé nahoru, to [k] Košťálovu že náleží; a odtud tíž svědkové vedli nad hůrku podle hradeb až k starýmu průhonu a roh vinnice Jana Mikulášovic po levé ruce a od toho průhonu k druhému průhonu, kterýž do Košťálova jde, až k cestě, kterážto cesta zase k Třebenicuom jde, a potom před se hrází mezi vinnicí Jana Bendy a Anny Buzkové až zase k té cestě, kteráž jest za mezník položena: Tu jmenovaný pan Jan Byšický z Byšic a na Svatým Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely sobě přidanými dosáhši sobě toho na obojích stranách, že sou toho na něm mocně přestali, takto jest mezi stranami mocnú vajpověd učinil, že táž cesta jmenovaná jest jim za mezník na budoucí věčné časy postavena tak, což po pravé ruce, ty vinnice, pole a kus lada nahoru jdouc cestou, to pánuom Kaplí- řuom náleží, a což po levé ruce podle obvedení svědkuov panny abbatyše a všeho konventu, to panně a všemu konventu k obci Třebenické to náleží až do cesty, kteráž jest jim za mezník postavena, až k rohu té vinnice Jana Mikulášovic; a tak jedna každá strana že toho svobodně užívati má bez překážky jedné každé strany

Strana 248
248 na časy budúcí a věčné, jakož pak to mezníci šíře ukazují, kteříž vysazeni býti mají. A táž cesta má svobodná puštěna býti Třebenským do lesuov bez překážky týchž pánuov Kaplířuov; a oni zase páni Kapléřové druhé cesty do mlýna užívati mají též bez překážky Třebenských. Než toto jest znamenitě vymíněno, což se po- pravy Třebenských, na kterúž vejsady mají a kteréž od starodávna užívají, dotýče, že jí páni Kapléřové s Třebenskými společně užívati mají a více ničímž. Co se pak pana Volfa Bořity z Martinic a na Vokoři a pana Jana z Vře- sovic a na Vchynicích dotýče, budú-li chtíti vo jaké pastvy tu, kdež jest mezováno, pořadem práva ku panně nadepsané a konventu hleděti, toho budú míti vůli. A pro lepší jistotu toho a budúcí paměť tato smlúva v registra mezní úřadu purkrabství Pražského jest vložena a vepsána z rozkázání téhož pana Jana Byšického z Byšic a na Svatým Poli, purkrabí Hradu Pražského. Stalo se léta a dne svrchu psaného. 1) Bušek Kaplíř ze Sulevic, bratr Jana, Mikuláše a Václava. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 76. 1555 d. 19. října. — Soud zemský zdvihá obeslání ve při o meze u vsí Markoušovic, Slavětína a Chvalče podané od Bernarda Žehušického z Nestajova na Ryzmburce na Kryštofa Jandorfara z Jandorfu na Vrchlabí a Žacléři. [List 227./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Bernartem Žehušickým z Nestajova na Rysmburce, purkrabí kraje Hradeckého, pů- vodem s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Krystofem Jandorfarem z Jandorfu na Vrchlabí a Šacléři, krále JMti raddú, obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsú a činiti mají, mezi grunty jeho pana Jan- dorfara k Trutnovu náležitými, kterýchž v držení jest, a jeho pana Bernarta Žehu- šickýho u vsi Markoušovic pod ves Slavetín a k Chvalči, tak jakž též obeslání!) šíře ukazuje: tu od pana Krystofa Jandorfara obeslaného skrze Jiříka Ursyna po- vědíno, obeslání, kteréž jest vyšlo, že by u vsi Markoušovic zde na tomto místě o meze a hranice činiti bylo, ješto on pan Jandorfar k tomu obeslání není povinen odpovídati ani konšelův k úřadu přidávati ani svědkův vystaviti, nebo v obeslání doloženo, že mezi grunty k Trutnovu náležitými; ješto on pan Jandorfar zde v tomto místě nemá nic a nedrží nic, ale jest cizí věc jakožto dcer jeho; a tak že není povinen se o cizí věc souditi ani na sebe vztahovati. Neb jest dckami manskými všeho dcerám svým postoupil, a lidé jsú již z moci jeho vyňati a člověčenství zba- veni podle postoupení a odevzdání;2) a tak že není povinen v cizí věc se dávati, po- něvadž v své moci již nemá nic; a tak že není povinnen odpovídati ani v jaké mezování se dávati. Na to dcky manský, postoupení a léna přijetí pokázal. Proti tomu, že jest s podivením, nač se tuto nastupuje, že by jeho gruntové býti neměli než jeho dcer, ješto úředník jeho pana Jandorfara dnes ráno v toto

Strana 249
z roku 1555. 249 místo jest přišel a oznámil, kdež jest jeho pán pohnán, aby lidi stavěl, že je staví; a tak, kdyby gruntové jeho nebyli, nestavěl by jich. Ví se o tom dobře, žeť se žádný o cizí grunty súditi nemůže; ale vidúc pan Jandorfar, že by přistúpíc k soudu o tyto grunty měl přijíti, i zastírá se tím, že jeho nejsou; a kdyby znal, že by k nim jakú spravedlnost měl, nechtěl by se tím zastírati. Pročež jest pak, poněvadž praví, že jeho gruntové nejsou, člověka jeho páně purkrabova na těch gruntech do vězení svého vzal, kteréhož ještě po dnes v svým vězení má a jej drží. Načež jest i komissí o ty grunty učiněna, i také psaní pánův hajtmanův krajských kraje Hradeckého; podle kteréhožto psaní od pánův hajtmanův učiněného s týmiž pány hajtmany pan purkrabie kraje Hradeckýho se jest najíti dal, ale pan Jandorfar se jest najíti ne- dal, na kterýhož jest několik dní i čekáno bylo. A tak zbytečně se tuto brání; neb se z komissí nachází to, že tito gruntové ne k Šacléři ale k Trutnovu náležejí. Jest-li že jest pak dcerám co postoupeno, o ty grunty činiti není, kteréž by k Šacléři náležeti měly, než o meze a hranice, kteréž jsou mezi grunty Trutnovskými a Markoušovem, a jest i toho v psaní pánův hajtmanův krajských doloženo, kteréž jest jemu panu Jandor- farovi tolikéž jako i panu Bernartovi Žehušickému učiněno, aby z těch gruntův a na těch gruntech vobilím nikam hajbáno nebylo. Ale pan Jandorfar mimo psaní a přes jich pánův hajtmanův krajských poručení takové vobilé, nemaje bráti, předse jest probral. A protož, nechce-li k tomu vobeslání státi, že žádá za stané právo. A mohl jest pan Jandorfar pod ukrytím tak dobře jeho pana purkrabí kraje Hradeckého ves dcerám svým postúpiti, když mu žádný neotpíral, neb jest o tomto, jak se tuto neničky vejpisy ukazuje, nic nevěděl. Nad to pak vejše, kdyby jeho pana Jandorfara gruntové nebyli, pročež jest pak včera a před včerajškem vnově lízy v těch gruntech a mezech zdělati a vysekati dal? Zase proti tomu, kdež se mluví, že by stavěti lidi zde měl, toho není po- třebí vykládati, proč by je stavěl, pro svědomí-li či proč jinýho; a také od pana Jandorfara toho slyšáno není, aby sám stavěti měl; a témuž úředníku takové lidi sta- věti aby poroučeti měl, tomu otpírá, než toliko aby jim sem cestu ukázal; a také jeho úředník ani služebník není. Komissí pak a psaní pánův hajtmanův krajských ti se vztahují, aby toliko ty grunty spatřili, a vztahovalo se na přátelské jednání, ale ne aby k jakému soudu přistúpati se mělo. Jaká pak jest příčina byla neb nebyla na onen čas jeho zde nebýtí, toho při tom zanechává; a tak ne na komissí ani na psaní tak mnoho jest náleželo, aby tudy měl někdo o grunty přijíti, ale kdyby kdo po právě nešel. A protož že v tento soud nemůže vtažen býti, poněvadž se toho odříká, že jeho není, a zřetedlně dcky manský ukazují, že Slavetín k Šacléři náleží; a protož se v soud dáti nechce. Ač se mluví, že by lízovati dal, mohl to dobře lidem roz- kázati jakožto otec dcer svých jsúc jich ochráncí a v spravování; tímť jest toho na sebe nevztáhl, aby jeho gruntové býti měli. A pro dokonalejší toho také důvěrnost, Archiv Český XXX. 32

Strana 250
250 že jest od dcer pana Jandorfara teď Petr Boreň s mocí vyslán, byla-li by toho jaká další potřeba, aby se i ukázalo a promluvilo; poroučeje se s tím k spravedlivému rozvážení. A když od úřadu oznámeno, aby konšelé přidáni byli, od pana Jandorfara povědíno, že obávajíc se, aby v nějakú pokutu, kdyby věc cizí na sebe bral, neupadl, že se odvolává na soud zemský. Léta Páně 1555 v sobotu po svatým Lukáši evangelisty [sic] Páně z na- učení pánův JMti a vladyk z plného soudu zemského oznámeno obojím stranám na paláce, že se to obeslání zdvihá, aby se daremní jízda nedála. 1) Při okraji poznamenané „obeslání D. XVIII.“ označuje, na kterém listě toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Kryštof Jandorfar z Jandorfu († 1563) postoupil ještě za svého živo- byti dcerám svým Pavle, Eustachii, Benigně, Kordanii, Eleonoře Sybile a Lukrecii statky své Trutnov, Vrch- labí a Žacléř. DD. 67 na listech 3—4 a 52 na listu 86; DZ. 14, F. 2. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 77. 1556 d. 23. ledna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Štěpánem Tetaurem z Tetova na Suk- dole a Ludvíkem Šradýnem z Šorndorfu na Roztokách o hranice nad rybníky Sukdolskými tak, že dává oběma stranám částečně za právo. [List 194—196.) V té při, kteráž jest mezi Štefánem Tetaurem z Tetova a na Sukdole půvo- dem s jedné a Ludvíkem Šradýnem z Šorndorfu a na Roztokách, obojích práv doktorem a krále JMti raddú nad apellacími, obeslaným strany druhé o meze a hra- nice, vo kteréž spolu v rozepři jsú a činiti mají, totiž nad rybníky Sukdolskými řečené v Roklích u rolí Vávrovy z Hradce, kteráž rolí někdy sloula Šnejdarovská, kteréž meze dělí od Sukdolských gruntův Roztocký a Hradecký grunty, jakž též obeslání šíře ukazuje: tu původ začavše úřad vésti od hrobu a pařezu hruškového vypáleného, pravíce jej býti pravým mezníkem, čemuž druhá strana místo dala, vedli nahoru roklí, kteráž jest porostlá líštím, dubovím, borovicemi a hruškovím, až k dě- dinám zoraným k Roztokám náležícím, i dali se na levú ruku voklikem vedúce úřad před se nahoru až k zvorané rolí Šnejdarovský, kteráž náleží k Hradci. Tu obeslaného svědkové pověděli, že tomu vedení místa nedávají, neb jsú toho všeho, jakž původ vede, k Roztokám a ne k Sukdolu užívali. I šli od též rolí zvorané patrnú mezí, kteráž běží nad ladami, mimo touž rolí přes průhon Ounětický k mez- níku, kterýž jest nad týmž průhonem, pravíce, že, pokudž jsou vedli a ukázali, tak že, což po pravé straně, to k Roztokám, k Hradci, k Ouněticím, a což po levé ruce, to k Sukdolu náleží; žádaje podle ukázání a obvedení při mezech zůsta- veni býti. Zase svědkové obeslaného začavše týmž průhonem, kdež původ přestal, úřad vésti, šli dolův stezkou neboližto starou cestou přes lada a dovedli úřad až k pařezu začatému vedení a pravíce, že tak, jakž jsú vedli, po levé ruce k Roztokám, a po

Strana 251
z let 1555—1556. 251 pravé ruce k Sukdolu náleží; žádaje podle téhož obvedení a ukázání při mezech zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného původ davše čísti obeslání, svědomí, skrze Věňka Korduli z Sloupna pověděl, že podle dostatečného ukázání a svědkův vysvědčení, poněvadž se to dostatečně provozuje, tak, pokudž jest vedeno, že k Roztokám s voné strany a sem dolů k Sukdolu náleží, že žádá podle toho zůstaven býti; poroučeje se s tím se vším úřadu k spravedlivému opatření. Proti tomu od Ludvíka doktora obeslaného Jiřík Ursyn z Vladoře pověděl, že jest doktor Ludvík nikda toho žádostiv nebyl, aby jaké nesnáze a nevole příčina býti měl, než vždycky toho žádostiv byl, aby se raději sousedsky snášel; ale poně- vadž on Tetaur příčinu dává, neví, co tomu říci. Kdež jest pak čteno obeslání i také svědomí, z těch se vyhledati a vyrozuměti nemůže, aby co jistýho se ukazo- valo a nebo se vysvědčovalo, neb žádných mezí jsou neukázali; a úřad tento, kterýž jest podle práva mezního osazen, nic jinýho v tom súditi nemá než o meze, a tuto gruntu se dotýče. Neb hned původ začavše od pařezu vésti šinuli se na stranu roklí, ješto jest podobněji bylo, aby byla strana raději nahoru cestou vedla. Strany pak svědkův, kteříž jsou čteni, z těch žádný toho nedokládá ani nesvědčí, jsem toho vědom aneb že o tom vím, než všecko slyšenú věc vysvědčují; a tak slyšená věc k průvodu postatčiti nemůže. Neb původ ukazoval jest a ukazuje cizí meze, a z dvojí věci se obsílá; a kdož z cizí a nebo ze dvou věcí pohání neb obsílá, že to vše zdviháno bývá; načež zřízení zemské čteno. Dále dav čísti svědky zapsané pověděl, že jsou tuto jistší a gruntovnější svědkové, kteříž o tom vysvědčují, že tak, pokudž jest vedeno a ukázáno, že jest toho všeho vždycky k Roztokám užíváno bylo; žádaje při gruntovnějším ukázání zachován býti. Neb jest to ukázáno, že jeho doktora Ludvíka náležící k Roztokám všecko jest; a poněvadž strana žádných jistých mezí neukázala, že není té naděje, aby měla při nich zůstavena býti, davše čísti vejpovědi předešlé na mezech učiněné mezi panem Lickem z Rysmburka a biskupem Salcpurským1) a pannú Klárú od svaté Anny a paní Petrovskú,2) také že jest jim zdviháno a odsuzováno, když kdo jistých mezí neukázal, jakož se i tuto neukazuje a neukázalo. Též dále čísti vejpověď mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú3) dal, pravíc, že jest to bylo ukázáno, že jest bez překážky také v držení mnohá léta byl, a tak kdož v držení a užívání čeho od starodávna jest, že se při tom zůsta- vuje; a on doktor Ludvík to jest též dostatečně ukázal držením a užíváním, a protož věří, že při tom také zůstaven bude; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému rozvážení. Zase proti tomu mluveno, kdež strana mluví o příčině dané k soudu, tu úřad jest vyrozuměti mohl, kajm jest to přišlo; a zřízení čtené, že by z dvojí věci 32*

Strana 252
252 obsílal a kdož by obsílal, že zdviháno bývá, ješto jest dobře obesláno, a má při témž obeslání zůstaven býti. Že by pak svědkové, tak jakž strana praví, v svým svědomí se nesrovnávali, to bude při rozvážení úřadu; ale jest dostatečně provedeno i ukázáno, že, pokudž ukázali, to že k Sukdolu náleží. Dále pak, kdež praví, že by to k Roztokám a ne k Sukdolu náležeti mělo, ješto toho ničímž ukázáno není, a také toho on doktor Ludvík k Roztokám připojiti nemůže, poněvadž jest věc zápisná a ne dědičná, ale Sukdol jest dědičná věc. Dal dále čísti vejpověď mezi Jiříkem Vlkem a Janem Zlivským učiněnú,4) že když jest ukázáno také dostatečně bylo, že při obvedení mezí zůstaven jest; a doktor Ludvík toho jest neukázal ani neod- vedl, aby tyto meze jistý nebyly. Neb pan Záhora to vysvědčuje, že jest bez pře- kážky v užívání byl, a jiní též předkové toho že jsou v užívání též vždycky byli. A poněvadž jest pan Štefán Tetaur to dostatečně ukázal, že ne slyšenú věc, ale gruntovní věc jest provedl; žádaje podle dostatečného průvodu a ukázání při mezech zůstaven býti, nebo tuto ne o grunty, ale o meze činiti jest. Zase proti tomu, že sama strana klade jeho doktora Ludvika za držitele a stvrzuje, a tak že on doktor žádá při dostatečnějším a gruntovnějším svědkův ukázání zůstaven býti, a nechce dáleji úřadu ničímž zaneprázdňovati. Zase proti tomu povědíno od původa, kdež strana praví, že by jej doktora za držitele svým obesláním těchto gruntův aneb mezí pokládati měl, toho se neukáže; než obsílá se jakožto držitel Roztok, a tak nemůže se za držitele těchto gruntův, jakž se mluví, on doktor klásti; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému rozvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s raddú svú a konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, obeslání, vedení, svědomí, zřízení zemské, vejpovědi mezní a jich s obúv stran pře líčení a uka- zování a odpory jich, toho všeho s pilností a bedlivě pováživše a vzavše naučení od pánův JMti a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poně- vadž on doktor Ludvík Šradýn z Šorndorfu obeslaný to jest svědomím dostatečně provedl a pokázal, že to pole nebolito rolí, pokudž voráno jest, z kteréhož se plat dával, od mnoha let k Roztokám náleželo a náleží, a někdy Štefán Tetaur z Tetova původ, aby to pole neboližto rolí k Sukdolu a ne k Roztokám náležeti mělo podle práva, ani aby jací mezníci byli, což by k Sukdolu náleželo, nepokázal: i z té pří- činy dává se jemu doktorovi Ludvíkovi Šradýnovi obeslanému za právo tak, že se on doktor Ludvík při též rolí však tak, pokudž jest znáti, že jest voráno bylo a ještě jest, zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné. Než což se lad v tom obve- dení, kdež voráno není, dotýče, poněvadž on doktor Ludvík toho, aby k Roztokám náležeti měly, nepokázal: i z té příčiny dává se panně Kateřině Tetaurovy z Tetova a na Sukdole, jakožto sestře vlastní nedílný a neodbytý a pány JMtmi zřízené D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 253
z roku 1556. 253 k opatrování dětí a statku po týmž někdy Štefánovi Tetaurovi z Tetova pozůsta- lý[ch], jí a sirotkům k ruce za právo tak, že se táž lada při gruntu Sukdolským zůstavují; však tak, aby oni Sukdolští s Roztockými týchž lad pastvami společně užívali bez překážky nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. A škody outratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Stalo se ve čtvrtek po sva- tým Vincenci léta Páně 1556. Konšelé původa: Jiřík Kozel, Matúš Hyršal, Matúš od jelenů, z Hradčan; Martin Vrkůček, Říha Pachovský, Václav kožišník, z Vyšehradu. Jindřich Košátecký z Košátek, řečník. Konšelé obeslaného: Jiří Koník, Jan Janda, z Starého města Pražského; Mikuláš bakalář, Pavel Malovec konvář, z Nového města Pražského; Kunc Rodn- berk, Jakub krejčí, z Malé Strany. Svědkové původa: Jakub Sysel z Přemyšlení; Jan rychtář z Ounětic; Pavel Brouček, Vincenc, Jíra, Matěj, z Sukdola; Václav Záhora z Záhoří; Hanzl, krčmář z Sukdola. Svědkové obeslaného: Fabián Sekerka z Sedčic; Jan Kalenice z Kalenic; Václav Záhora z Záhoří; Vavřinec, Jan Voráček, Tomáš Křížků, Jan rychtář, Vondřej Týmů, Martin Holý, Jiřík Rataj, Petr, Vondřej krčmář, Jan rybář, Valentin, Hons Paul, Matúš, z Roztok; Martin Mareš, Rehoř Šnejdar, z Prahy; Jakub z Koň- ského trhu; Václav Knotek z Řezí; Jan rychtář, Beneš, z Ounětic; Jakub Sysel z Přemyšlení; Filip z Hradce. 1) Zde č. 53. — 2) Zde č. 54. — 3) Zde č. 9. — 1) Zde č. 50. 78. 1556 d. 9. června. — Smlouva přátelská mezi Šťastným Křineckým z Ronova na Dymokurech a Jindrichem Haugvicem z Biskupic o meze gruntů na Páteřích. [List 196.] Léta Páně 1556 v outerý po slavnosti Božího Těla stala se jest smlúva přátelská, srovnání, mezi urozenými pánem panem Šťastným Křineckým z Ronova a na Dymokuřích strany jedné a panem Jindřichem Haugvicem z Biskupic strany druhé. Jakož jest byla rozepře mezi stranami nadepsanými o grunty, kteréž slovú na Páteřích, i tu jest nadepsaný pan Jindřich od týchž všech gruntův a mezí pustil krom vinnice, kteréž jest kus přidělal, té aby užil, a tak jakž první smlouva z strany pastev lidí z Ledeček a Zámost[s]kých jest, při té se ve všem zůstavuje. A na žádost nás, pana Jana Byšickýho z Byšic na Svatým Poli prostředka, pana Jana Kalenice z Kalenic a v Brninkách a pana Václava Hlaváče z Vojenic jakožto smlouvců s obo- jích stran vydaných pan z Ronova jest pustil od toho přesekání a od pana Jindřicha pobrání; než-li což se jest letos prodalo, aneb dříví na těch gruntech nadělalo, to pan

Strana 254
254 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Šťastný pobrati má; též i peníze, kdež se nejde, že by prodáno bylo, vzíti má. A tak hned mezníky jsú se pro budúcí paměť zasadily. A co se škod útratních a nákladních dotýče, ty se mezi stranami zdvihají. A pro budúcí paměť dožádaly se strany, aby tato smlúva v registra úřadu purkrabství Pražského vložena a ve- psána byla. 79. 1556 d. 9. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Mílou z Broumovic na Pluhově Ždáře a Janem Kábou z Rybňan na Nové Lhoté o hranice u louky Břízy a rybníku Pluhovce tak, že dává za právo Míle z Broumovic dle obvedení svědků její. /List 196—201./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenou paní Mílou z Broumovic a na Pluhově Žďáře původem s jedné a urozeným panem Janem Kábou z Rybňan a na Nové Lhotě obeslaným strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají a v rozepři jsou, totiž u louky Břízy, ke dvoru Žďáru Pluhovu příslušející, okolo rybníčku Pluhovce i s hrází, kterýž týž Jan Kába praví býti oddaný za odměny, tak jakž též obeslání 1) šíře ukazuje: kdež po zapsání svědkův svědkové původa za- čavše úřad vésti od hrobu mimo borovice přivedli k kopečku, kdež kamení drnem porostlo, na mezi patrné, pravíce, že se tu pravá mez hraničná začíná. I šli odtud na levú stranu přímo po ty mezi mimo mejtiny, kdež po levé ruce jest pomejceno a pařezy vonde i vonde stojí, a přišli k strúze, kteráž po pravé ruce na jeho Jana Káby rybník běží, pravíce, že tu z té strúhy mezníci zametáni a hranice zasypány jsú v těch místech. A jeden svědek, Jan Ušpule, pověděl, že když tu na ty strouze u něho Jana Káby dělal, že jest k němu mluvil, aby na tu stranu k mejtinám ne- sypal, že sou to hranice souseda jeho Vojslavskýho, aby potom o to nesnáze ne- bylo. Proti čemuž Jan Kába otepřev pověděl, že se v tom nepamatuje. I šli před se odtud po též mezi mimo touž strouhu a dub opálený ukazujíce mezníky k hru- škám a třešni, od třešně davše se na levo dolů mimo dubec a břízy ke dvěma ka- menům, odtud přes louky k chobotu nad rybníkem Pluhovcem, ukazujíce místo nad týmž rybníkem u chobotu samého a pravíce, že jest tu kámen bílý za mezník byl, ale že nevědí, odtud kam se poděl; na kterémžto místě ještě dva pařezy jsú, jeden volšový a druhý dubový, a na témž místě i jívový kopček že jest také byl. A tak pravíce staří a letití lidé obojího pohlaví mužského a ženského, berouce na svou duši a spínajíce ruce, by měli hned tu zemříti, že kudy sou vedli a ukazovali a ukazují přímo až k hrázi, že jsou to pravé a spravedlivé meze a hranice tak, že, což po pravé ruce, kudyž jest vedeno a ukazováno, ke Lhotě, a po levé ke Žďáru všecko náleží; žádajíce při témž vedení a spravedlivých mezí ukázání, při hranicích zůstaveni býti. Tu strana odporná pověděla, že proti tomu není, aby to hranice nebyly, ale starými, neb jest to předešle ke Žďáru náleželo; ale že již ty staré hranice jsou

Strana 255
z roku 1556. 255 minuly a za umrtveny postaveny, a to tím, že jest se odměna stala; a tak úhrnkem že tomu všemu hned z prvupočátku vedení otpírá, a že již ne ke Ždáru, ale ke Lhotě to všecko náleží, a ona Míla z Broumovic toho rybníka nemá ničímž více užívati než toliko samou vodou a rybami potud, pokudž toliko topí, a lidé jeho Kábovi travou, pokudž odměna se stala; a pokud se jest pak taková odměna nebolito směna stala, to ukazovati také chce. Proti čemuž Míla z Broumovic dala promluviti, že jest potřebí to ukázati, a nýbrž že za to žádá, kým se jest jaká směna a skrz koho stala, buď smlúvou, dckami aneb jinak; než tuto nahoru na pravé ruce, který tu louky jsou, tomu místo dává, že sou směny, načež ona nesahá. I odtud dali se svědkové jeho Jana Káby přes rybník a louky na pravú ruku přímo k hrázi. Tu od původa povědíno, že tuto jest daremní vedení, neb se na to nepotahuje, a také vo to žádného otporu není. Proti čemuž Jan Kába pověděl, že pro nic jinýho se tudy nevede než pro vyrozumění úřadu. I šli po té hrázi na na druhý konec té hrázi přes splav, u kteréž hrázi dub suchý stojí. Odtud z té hrázi dali se na levú ruku k dubu nevelikému pravíce, že po ten dub, což na levé ruce, jemu Janovi Kábovi ke Lhotě, a což na pravé ruce, ke Žďáru náleží. A od toho dubu blízko k břízi neveliký, u kteréž při kořenu kámen bílý zarostlý, pravíce jej za mezník býti; čemuž jest původní strana otepřela, že není tu žádný mezník, ale že sou tu v těch místech ke dvoru na Žďár síkali. I dali se od té břízy, zatočivši se na levo do rybníka, zastavivše se nedaleko od vody. Tu na dotázání úřadu, jsú-li tu jací kde mezníci, pověděli, že o žádných meznících nevědí, než toliko což sou oni jakožto sousedé sami mezi sebou podělili a vymezili, jak a pokud kdo z nich sobě síci má. Odtud zase spátkem na pravú ruku mimo túž břízu k opálenýmu dubu jednomu i druhýmu, odtud k smrčce suché krokevní a dubci oznamujíce, že v těch místech o vejtržnost činiti bylo; odtud na levo mimo břízy, jedli též krokevní k dubci, u kteréhož dva kameny; odtud mimo les a mejtiny na pravú ruku přímo k kamenu vyvalenýmu, přes záhony cestou ke třem kamenům a pařezu borovému, davše se z cesty maličko na levo mimo jedli jednu, druhú, k borovici, k hromadám kamení, jmenujíce skalkú, a od té skalky ke dvěma kamenům pravíce, že jim od starých oznámeno, že, což po pravé ruce, ke Žďáru, a po levé, k Jižné náleží, a že se směna potud stala za rybník hraničný. Proti čemuž strana původní otepřevši pověděla, že jest s podivením, kudy se tuto mitrhem vede přes záhony, nebo kudy sobě tuto sám on Jan Kába vyplaniti dal, jako teď po pravé ruce, nesmí tudy vésti, neb ví dobře a tomu rozumí, že ne jemu, ale k Žďáru všecko náleží. I šli odtud před se k rohu lesu k starý strouze, kdež slove Březí louka, blízko od hrobu, za kteroužto struhou za samou blízko malá třešně stojí. Tu se zastavili a oznámili, že potud, pokudž sou vedli a ukazovali, tak, což po levé ruce, jemu Janovi Kábovi ke Lhotě

Strana 256
256 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a k Jižné, a což po pravé ruce, ke Žďáru náleží, a že jest tu někde nedaleko za tou struhou kámen mezní byl, ale ten, že nevědí, kam se jest děl; žádajíce při témž obve- dení a ukázání zůstaveni býti. Proti čemuž původ, že tomu všemu vedení otpírá a že ne k Jižnýmu ale ke Žďáru po ty hranice, jakž jest zprvu začato vedení úřadu, tak jakž od starodávna náleželo, ještě náleží. Tu po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazenýho Zykmund Leva z Brozánek, poručník původa, dal čísti obeslání; proti kterémuž Jan Človíček z Popovic, poručník obeslaného, pověděl, že jest toto obeslání samo v sobě zatmělý, a to v tom, že se dvojí věci dotýká; čehož by ona Míla z Broumovic jedním obe- sláním chtěla užiti, a to v tom, že tuto louku klade za Břízí a tam že má činiti u rybníka Pluhovce i s hrází, a tak sú sobě věci obě rozdílný a sebe nedotýkající; a tak že není povinen on Jan Kába k tomu obeslání odpovídati, leč mu to nale- zeno bude, a má toho obeslání zniknouti zdvižením. Nebo každému, kdož z dvojí věci nebo z více jedním obesláním pohání neb obsílá, že se zdvihá podle vyměření zřízení zemského,2) kteréž čísti dal. Též chtěla by to tímto obesláním sobě přivlast- niti, jako by jí náleželo u rybníka Pluhovce, ješto se jest tu v tom a na tom místě a v témž položení stala směna za rybník Zavědov, a zde u louky Břízí za rybník hraničný. Ač dosti opatrně strana jest úřad vedla a chtěla by tudy toho mezního vedení užiti ukazujíc hranice staré, ješto jest již to umrtveno směnou, a bylo jest o to i na soudu strany těch luk u téhož rybníku o vejtržnost, o posekání trav na též louce, načež se jest i nález v soudu komorním stal a dáno jest jemu Janovi Kábovi o túž vejtržnost proti ní Míle z Broumovic za právo;3) načež týž nález čten; a tak že jest neměla o to sobě pana purkrabí na ty meze vyžádati ani na ně vésti, poněvadž o to byla rozepře. Nebo kdyby toho on Jan Kába nepokázal, že jest toho od starodávna v držení a užívání byl, byl by proti ní práv nezůstal. A tak, jakž předešle promluveno, že má pro ty příčiny již dotčený to obeslání zdvi- ženo býti. Proti tomu od původa mluveno, že jest dosti patrný a zřejmý obeslání vyšlo, načež jest tuto vyžádáno, o čež jest také i činiti, a není nic zatmělýho; a poněvadž jest již ku při přistoupeno a prvé na to nastoupeno není, an se soud zahájil, svědkové jsú vystaveni i zapsáni, i vejpověď se oustní nejedna stala, k tomu jest on Jan Kába nic neříkal ani na vedení úřadu, že by nebyl, jakž se mluví, k tomuto obeslání povinen odpoví- dati, i chtěla-li jest toho strana užiti, měla jest prvé na to nastúpiti a nedati ani dopu- stiti po soudu zahájeným svědkův zapisovati; než nechala tak, až se již všecko vy- konalo, i na meze vedení a s obú stran ukazování se vyřídilo; a také se tu nedotýče rozdílných mezí ale jednich a v jednich gruntech položených. Nebo když jest dove- deno a ukazováno tam k tomu rybníčku Pluhovci ke dvěma pařezům, tu bylo ozná- meno, že jest tu kámen byl bílý, kterýž jest za mezník postaven, čemuž jest strana

Strana 257
z roku 1556. 257 místo dala a tomu neotepřela, aby tu žádný mezník býti neměl; neb jest pro tu příčinu tu ten mezník vsazen byl, že jest potud ten rybník topíval. Ač se brání, že by ona Míla potahovala se i na hráz, nepotahuje se, než pokud jí spravedlivě náleží. Strany pak ukázaného nálezu, tu se nedotýče gruntu než toliko vejtržnosti o posekání trav, a o grunt jest žádnýho soudu nebylo; a tak že jí tím tudy její spravedlnosti nic ublíženo ani zastříno není. A protož, nechce-li strana odpovídati ani k obeslání státi, že žádá za stané právo. Zase proti tomu, kdež strana nastupuje na to, že by se prvé toho nebránilo odpovídáním k obeslání, nebylo potřebí; však to bývá při všech soudech, že dada obeslání i čísti, že se mluvívá k zdvižení. A též se mluví, že by pořádně toto obe- slání mělo vyjíti, což s podivením jest, ješto vo jiný jest vzešlo obeslání, než-li jest mělo vyjíti, a také na jiný se, než se obeslání vztahuje, vedlo. Ač se tím Jan Kába stíhá, že by nějakým mezníkům místo dáti měl, a že by se tím ničímž nebránil, aby k tomu obeslání povinen odpovídati nebyl, tomu se otpírá. I nechtíc více řečí vylévati, že to poroučí k rozvážení, a má to obeslání zdviženo býti. Kdež po nalezení z úřadu, chtí-li co strany ukazovati, původ dav čísti svědky zapsané, též listovní, vejpověď mezi panem Adamem z Šternberka a Petrem Vosel- ským,4) též mezi Janem Zlivským z Labouně a Jiříkem Vlkem z Kvítkova,5) též třetí mezi r. Vilémem Trčkú z Lípy a bratřími Haugvici z Biskupic“) pověděl, že jest slyšáno obeslání i svědkův drahný počet že se na tom srovnávají pamětí svou, obsahujíce, že od 40, 50 a 60 let i vajše pamatují, že tak, pokudž jest vedeno a ukázáno, jakž od předkův svých slejchali, že to, což po pravé ruce, jemu Janovi Kábovi, a po levé ruce ke Žďáru náleží; a protož podle dostatečného průvodu a ukazování mezí i také vejpovědí ukázaných a čtených že žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu od obeslaného, kdež jest drahný počet svědkův tuto ukázáno, ti nic neseznávají, než toliko to, že o žádných směnách nevěděli a nevědí; není div; a tím jest také i stíhán, že by on Jan Kába na onen čas, když sou vejchoze sem na to místo byly nebolito vejjezdové, ničemuž otepříti neměl, a že by se sem i tam motati měl aneb vysypati a mezníky sázeti rozkazovati, čemuž se otpírá. Jiní pak někteří vyznávají, že by k nějakému Maršovi posíláni byli na nějaké dotázání. Ti toliko slyšenú věc seznávají; ale kdyby ten, kterýž umřel, živ byl a tuto také svědčil, tehdy by nic nalepšeno jí Míle tím svědkem nebylo; neb by byl toliko jeden svědek; a tito, kterýchž drahný počet, toliko o slyšený věci seznávají, nic by nápo- mocni nebyli. Ale svědkové jeho Jana Káby, kdež bezpochybný naděje jest, že o tom jináče a gruntovněji seznávají; kteréž i čísti dal. A ač se některé vejpovědi tuto ukazují, ty jemu na škodu nejsou a nebudou, neb sou sobě rozdílní. Dále dav čísti smlúvu mezi Vilémem Vojslavským z Vojslavic a jím Janem Kábú učiněnú doložil, Archiv Český XXX. 33

Strana 258
258 že jest to svědomím ukázáno, že sou té směny u toho rybníka lidé z Jižného uží- vali a ještě užívají. Nebo Vítek, kterémuž jest na sto let, ač on sobě počítá dvě kopě let, kterýž přítomný jest, ten seznává gruntovně podle jiných o té směně, že jest to slejchal od předkův svých, že jest tu u toho rybníka Pluhovce za rybník Zavědov se směna stala; pak bez pochyby, že musí tomu drahná léta býti, čehož sou předkové jeho Jana Káby jsúce od mnoha na sto let v držení Lhoty, též i on Jan Kába, v užívání toho vždycky bez překážky byli, a ani pamětníkův není, kdy se taková směna stala. Ješto i to smlúvou ukázáno, že jest se smlouva o pych stala, za kterýžto pychy placeno, když jest v tom lese Bezděčinách, oč nyní činiti jest, bez vůle jeho Jana Káby bylo sekáno. A tak že jest již neměla a nemohla ona Míla přes smlouvu a mimo takovou smlouvu na tyto meze vyžádati, a má i z té příčiny to obeslání zdviženo býti; načež zřízení zemské pokázal, kdož by, maje jakú smlúvu, očkoliv a přes ni by poháněl, že se takoví půhonové nebolito obeslání zdvihají; též druhé zřízení, kdož by léta pokojná vydržel, že se při tom zůstavuje. Kteréžto naděje týž Jan Kába jest, že podle svého dostatečného průvodu též také toho užive a při tom že zůstaven bude; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému rozvážení. Zase proti tomu od původa mluveno, ač drahný počet svědkův seznává, že by se nějaká směna státi měla, ale žádný toho nedokládá od koho by se taková směna stala a nebo kdy, kterého léta, ani nedokládají v kterých místech a mezi kým aneb na které straně, na pravé-li či na levé, ješto oč tuto činiti jest, jako o louku Břízí, na to se nic nevztahují, a tak k průvodu postatčiti nebudou moci. Ale ona Míla z Broumovic to jest dostatečně provedla, že tak, jakž vedeno a ukázáno jest, spravedlivě, což po levé, k Žďáru vokolo toho rybníku náleží. Ač svědomí se uka- zuje Viléma Vojslavskýho, ten nic také o tom neseznává, aby co tu, jakž vedeno, lidem Kábovým náležeti zde mělo; a sám se jest on Jan Kába řečí porazil, dav místo těm pařezům dvěma nad rybníkem mluvě, že jest to všecko náleželo pře- dešle ke Žďáru. I vedl hned proti tomu jináče, dav prvé tomu místo, přes záhony, chtěje toho již užiti, což dosti nepříjemný jest, a tudy chtěl by sobě cizí grunty přivlastniti. A svědkové jeho, by i najlépe svědčili, ti toliko slyšenú věc vyznávají, a sami sobě, kteříž toho užiti chtějí, svědčí. A poněvadž není provedeno, aby jí ti gruntové, na kterýchž se mezuje, neměli ke Žďáru náležeti, že jich také on Jan Kába užiti nebude moci a neužive. Nebo svědkové její Míly to zřetedlně seznávají, což pravda jest, že mimo ty hranice o žádných jiných nevědí, ani o ja- kých směnách aby kdy slyšeti měli; a i toto dokládají, že sou to od starých lidí jako od Kapalína a Marše rychtáře s Vilémem Vojslavským, ty časy poručníkem sirotkův někdy Václava Vojslavskýho, slyšeli, a ti že sou na tom i zemřeli, že mimo ty grunty o jiných nevědí ani o směnách, aby jaký mezi Lhotú aneb Jižnou a Žďárem D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 259
z roku 1556. 259 býti měly, že sou neslýchali, a tak že pravdu svědčí. Nebo rovně týmž spůsobem mezi panem Adamem z Vartmberka a paní Kateřinú Loukovskú?) též se stalo, že sou svědkové svědčili, což sou jistýho slyšeli, vztahujíce se na umrlýho člověka, a když se to provedlo, dáno jest z naučení panského za právo, jakož i tuto též se stane, neb jest všecko podobný těmto mezem. A poněvadž on Jan Kába žádných jistčích mezí jest neukázal mimo ukázání její Míly, té naděje jest, že při tom obve- dení svém zůstavena bude. Ač se smlouva ukazuje, ta jest činěna po postoupení již statku a po poděkování sirotka jemu Vilémovi Vojslavskýmu z poručenství učině- ným, neb se postoupení statku a poděkování z poručenství stalo léta atd. 44 před sv. Antonínem, a smlouvě datum léta atd. 45 o Suchých dnech letničních; a tak jí Míle ta smlouva na škodu býti nemůže a nebude, neb jest se stala o cizí věc a ne- vztahuje se na tyto grunty. Čemuž i Heřman Vojslavský sirotek jest otpíral,8) a do- mlúval se na Viléma Vojslavskýho, že jest nemohl a neměl se bez vůle jeho smlú- vati. Neb se jest i sám Vilém Vojslavský včera dal slyšeti, že jest pro tu příčinu s ním s Janem Kábou smlouvu učinil pro upokojení jedine, aby k soudu do Prahy nejezdil; i dal mu smlúvou, aby toho soudu prázden byl, vosm kop. Tuť jest se tou smlúvou nic nestvrdilo, aby jemu Janovi Kábovi co tu na těch gruntech a mezech náležeti mělo. A nechtíc již dále úřadu zaneprázdňovati, že podle dostatečného prů- vodu poroučí se k spravedlivému rozvážení. Zase proti tomu od obeslaného, kdež se mluví, že by on Jan Kába nic neukázal ani neprovedl žádných mezí, ješto jest to zřetedlně svědky provedeno, že jest toho všeho směnou v držení, i jistí jsú mezníci ukázáni, kterýmiž jakožto novými staré hranice již jsú umrtveny a v nic obráceny, a nikda jest tomu ani ona Míla, jsúce již na devět let Žďáru v držení, neotpírala, aby jemu ti gruntové v těch místech nenáleželi. A kdež se štráfuje, on Jan Kába že by mezníky překopávati a přesazovati měl, tomu otpírá, a neukáže toho, dokud živa, neb se toho nebojí. Nález mezi panem Adamem z Vartmberka čtený ten jest rozdílný, neb jest to mohlo postatčiti, poněvadž jest nápomocno bylo handfešty. Též mluví se, že jest na Viléma Vojslavskýho bylo od sirotka domlúváno, že by bez něho se smlúvati neměl ani bez vůle jeho; nemohlť jest jinač udělati, než tak, jsa půhonem v držení zastižen, se smluviti, nechtíc již dalších škod na sirotka dopouštěti. A kdež se stíhá, že by místo těm starým hranicím on Jan Kába dáti měl, tomu otpírá, neb jest hned úhrnkem všemu takovému vedení odepřel. A nechtíc dále zanepráždňovati úřadu, že to všecko podle dostatečného průvodu a odvodu svého poroučí k rozvážení. Dále od původa doloženo, kdež se mluví, že by staré hranice novými něja- kými mezníky minuly, o tom žádný ani jeden svědek neseznává; ani neukázali žád- ných mezníkův, než toliko ukazujíce holý kamení, což postatčiti nemůže, aby za mezníky kladeny býti měly. Též mluví se, že by ona Míla, jsouci již na devět let 33*

Strana 260
260 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Žďáru v držení, nikda tomu neotpírala, aby to gruntové jeho Jana Káby býti neměli, ješto to pravda není. Otpírala jest vždycky, jakž v držení Žďáru vešla, a otpírá ještě, ba ne jednú ale několikráte, když vejchoz na tyto grunty byl, tomu otpí- rala, aby jací jeho Jana Káby v tomto položení gruntové, kteříž by jemu náleželi, býti měli. Tu pan Jiřík Kalenice z Kalenic a na Zručech, purkrabie Hradu Praž- ského,9) s konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení, svědomí, zřízení zemské, vejpovědi mezní, nález, smlouvu, vejpis z desk a jich s obú stran pře líčení a ukazování, pilně všeho toho pováživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž ona Míla z Broumovic původ to jest svědky svými dostatečně provedla a pokázala, že kudyž jsú její svědkové vedli a ukazovali, že jsou to staré pravé meze a hranice, kteréž dělí Žďárský a Lhotský Jiženský grunty, kterýmžto mezem a hranicem on Jan Kába obeslaný jest neotepřel, toliko kladúc je umrtvenými býti směnou a novým mezováním, a toho jest on Jan Kába, kým by se a čím aneb od koho taková směna státi měla, podle práva nepokázal, a ani svědkové jeho žádných pořádnějších (mimo ty staré mezníky ukázané) jistých mez- níkův a mezí jsú nepokázali: i z té příčiny dává se jí Míle z Broumovic původu podle obvedení svědkův její za právo tak, což po levé ruce jdúce u louky Břízy od kopečku, kdež kamení drnem porostlo, podle strouhy jeho Jana Káby na ryb- níky vedené až k chobotu rybníka Pluhovce po ty dva pařezy, mezi kterýmiž prvé kámen mezní byl, a až k hrázi, to ke Žďáru, a po pravé ruce ke Lhotě a Jižný náleží, tak aby jedna každá strana toho užívala bez překážky nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se v pondělí po svatém Linhartu léta Páně 1556. — Léta atd. 56 v pondělí den sv. Klimenta [23. listopadu] Míla z Broumovic vzala relací ke dckám zemským vo škody.10) Konšelé původa: Václav sladovník, Tomáš Tunygut, Jiřík Mazanec, z Jindři- chova Hradce; Martin Houška, Václav Souček, Matěj, vše soukeníci z Soběslavě. Vilém Voračický z Paběnic, řečník. Konšelé obeslaného: Václav Stejskal, Václav sladovník, Václav bedvář [sic], z Kamenice; Václav Rochcí, Jan sladovník, Jakub řezník, z Dešnýho. Svědkové původa: p. Vilém Vojslavský z Vojslavic; Jiřík Chlan ze vsi Všelnice; Bartoloměj z Sahošic; Martin starý rychtář, Vondřej Mášů, Jakub jinak Kubíšek, Jan Matějů, Jan Ušpule, Jan Vocetek, Jan Švehla, Marketa Kloudová, Dorota Janová, Vavřinec jinak Vávra, Martin Kordů, Štěpán, Vaněk Kloudů, Mar- keta Kuchařová, Jiřík Kašparů, Jiřík Tomanů, Martin Míků, ze Ždáru. Svědkové obeslaného: p. Václav Voračický z Paběnic; p. Kuneš Dvořecký z Olbramovic; p. Mikuláš Tučap z Tučap; p. Jan Špulíř z Jiter; p. Vilém Voj-

Strana 261
z let 1556—1557. 261 slavský z Vojslavic; Vít Vítek, Havel Márů, Jakub Kouba rychtář, Matěj Matějka, Matěj Průšů, Pavel Hodků, Václav Zeman, Šimon Šimek, Blažej Bláha, Petr Ma- tějků, z Jižného; Václav Kulhavý z Březině. 1) Při okraji poznamenané E. III. označuje list, na kterém toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Poznamenaná na okraji čísla C. XXXVIIII. a D. II. značí články Práv a zřízení zemských království českého z r. 1549. — 3) Dne 14. září 1555 obeslal Jan Kába z Rybňan na místě lidí poddaných svých ze vsi Jižného Mílu z Broumovic na soud komorní pro vejtržnost, poněvadž ona na gruntech jeho řečených Na odměnách u rybníka Pluhovce, v témž rybníku i také na hrázi trávu posíci a hned na vozy pobrati a odvézti dala. (Registra obeslání z vejtržnosti soudu komorního z let 1550—1567 sig. F. 15 fol. G. 17-18.) Svědectví v této věci jsou zapsána v Registrech svědomí z let 1555-1558 sig. G. 13 fol. 128, 148 a 235. Nález soudu vynesený d. 30. ledna 1556 jest zapsán v Registrech bílých obeslaných vejpovědí z let 1552—1570 sig. J. 14 fol. 63—64. Janu Kábovi na místě lidí jeho dáno proti Míle z Broumovic za právo tak, „že jest se té vejtržnosti dopustiti neměla, protož aby ona Míla o takové trávy od ní pobrané s těmi lidmi se smluvila a to konečně od dnešního dne ve čtyřech nedělích pořád zběhlých“. Janu Kábovi přiřčena náhrada škod útratních a nákladních, kterých si počítal 20 kop gr. č. — 4) Zde č. 17. — 5) Zde č. 50. — 6) Zde č. 74. — 7) Zde č. 73. — 8) Sirotci Václava Vojslavského z Vojslavic. DZ. 250, E. 15. Vojslavští z Vojslavic drželi Ždár Pluhův nepřetržitě od roku 1457. — 9) Jiří Kalenice z Kalenic na Zručech byl purkrabím Hradu Pražského od 20. srpna 1556 do 25. března 1557, kdy zemřel. — 10) DZ. v kvaternu škodním z let 1550 až 1558, na listu G. 30. 80. 1557 d. 8. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi kapitolou kostela Pražského a Janem Pešíkem z Komárova na Valdeku o hranice u vsí Radouše, Bezdědic, Roudnice a Lhotky tak, že dává za právo kapitole dle obvedení její svědků. [List 201—206.) V té při, kteráž jest vznikla mezi důstojným a poctivými knězem Valentinem děkanem a kapitolú kostela Pražského s jedné a statečným panem Janem Pešíkem z Komárova a na Valdeku obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž mezi nimi činiti jest, totiž u vsi Radouš na obci Hati mezi grunty kapitoly Pražský a mezi grunty jeho pana Jana Pešíka u vsi Bezdědic, Roudnice pusté a Lhotky pusté pod vrchem Plešivcem atd., tak jakž též obeslání1) šíře ukazuje: kdež od p. Jana Pešíka skrze Jiříka Ursyna z Vladoře promluveno, že mu se vidí, že není povinen k tomuto obeslání státi, ale však jsúc poslušen právu, dal se jest v tomto místě najíti. A má toto obeslání zdviženo býti z příčiny té, kdež sou oni kněz Valentin děkan a kapitola Pražská úřad na tyto meze vyžádali totiž u vsi Bezdědic, jako by té vsi on pan Jan Pešík v držení byl, ješto on vsi Bezdědic žádným držitelem není, ale náleží jinýmu; a tak kdož čího a čeho v držení není, že také není povinen o to a zvláště o cizí věc se souditi; a hned že otpírá, že jí v držení není; druhé, že jest to bylo na přátelským jednání mezi předešlými úředníky i za tohoto úředníka jich pánúv prelátův, a to se jest ještě až posavad nevykonalo, aby o to prvé ohledáni byli, a po dnes to na smlúvě jest; a tak, poněvadž toho složeno není, že má z těch obú příčin již oznámených toto obeslání spravedlivě minouti a zdviženo býti, a není k němu povinen odpovídati, leč mu to z úřadu nalezeno bude.

Strana 262
262 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Proti čemuž na místě původův poručník kněze Valentina děkana a kapitoly Pražský Havel Šamša z Kosmačova pověděl, že se tu toliko holá slova mluví, neb se ničímž toho neukazuje, aby této vsi Bezdědic on pan Jan Pešík v držení býti neměl, a ani neoznamuje, kdo by pak jiný té vsi v držení byl; a protož se tomu místa nedává. Ale když se svědkové zapíší a svědomí dadí i také na meze povedou, to se ukáže a provede, že tato ves Bezdědice jeho jest. Mluví se, že by to na smlúvě býti mělo; tomu se otpírá, neb se toho ničímž neprovozuje. Ale to se z psaní jeho pana Jana Pešíka, kteréž čísti dal, nachází, že jest jich pánův prelátův psaním svým žádal, aby jemu ves svú Radouš za tisíc kop gr. prodali; i poněvadž to od nich kúpiti chtěl, kterak jest to mohlo na smlúvě býti. Nebo sou na onen čas oni páni preláti léta atd. 54, když žádal, aby mezi nimi přátelsky ohledáno bylo, psaní učinili, že k tomu povolují; ale když se k tomu nedal najíti, již tudy jest to, ač bylo-li jest co, z smlouvy sešlo, a tak daremně se tuto holými řečmi zaneprázdňuje. A poněvadž se ničímž toho neukazuje, že to poroučí úřadu k rozvážení a za to prosí, aby mezování překážíno nebylo. Kdež po nalezení k odpovídání svědkové původův po zapsání a vysvědčení začavše úřad vésti, ukázali mezník blízko u hrobu u cesty na průhonu pravíce, že jest pravý mezník a ten průhon že náleží k Radouši tak, což na pravé ruce, a tam za týmž mezníkem ke Lhotě. I šli odtud cestou a týmž průhonem mimo pařez hruškový přímo k strouze, odtud mezí patrnou na pravú ruku na horu, k kteréž se s obou stran záhony zbíhají, přišli k zoraným rolem oznamujíce, že tu jest meze převoraná; z té mezi přes tu roli šli na levú ruku přímo a potom maličko na pravo na horu po záhoních pravíce, že jest také mez byla a ta že jest převoraná a zvo- raná. Tu svědkové obeslaného pověděli, že oni nevědí, aby to mělo k Radouši aneb komu jinýmu náležeti. I šli před se nahoru, a přišedše na jedno místo v tom zorání pověděli, že jest tu také meze byla. I dali se z toho místa na levo nedaleko, že jest tu jeden roh meze byl; odtud sešli dolů k jinýmu rohu, že jest také byl od těch mezí převoraných; odtud na pravo přímo pravíce, že tudy meze běžela, a přišedše k místu jednomu pravili, že jest tu důl byl, kterýž zvoraný jest; odtud přes záhony voraný na horu, kdež náměť kamení bylo, odtud k lesu oznamujíce, že tu roh meze byl, kdež oulehle leží; odtud na levo roh pole zvoraného, odtud nahoru týmž oulehlím skrze břízy k mezníku, ukazujíce vonde i vonde náměty kamenné a pravíce, že sou po pravé ruce mejtívali k Radouši. Tu svědkové pana Pešíka po- věděli, že jsou jim Radoušským, když sekávali, sekery brali; tu oni Radouští ode- přeli, že o tom nevědí. I šli předce mimo borovici týmž lesem k břízi lízovaný oznamujíce, že jest tu rychtář jeho pana Pešíka lízil s nimi; odtud k břízi se třmi vruby a lízy, odtud k břízi veliký, na níž líz se dvěma vruby, a že slove maršál; odtud k břízi, na kterýž kříž, odtud k druhý též s křížem, odtud na cestu, pravíce,

Strana 263
z roku 1557. 263 že po pravé ruce slove Hať, kteráž náleží k Radouši. I šli tou cestou na levo a přivedli k kamenu, pravíce jej býti za mezník, a tu oznámili, že od starších svých tu šilinky měli na tom kamenu pro tu příčinu, aby pamatovali, kudy sou je vedli, a ukazovali, že, což po pravé ruce, k Radouši, a po levé k Bezdědicům jest. I po- šedši touž cestou maličko dali se nahoru na pravo mimo kamení námetní, jinou cestou mimo břízu maršální, a že sou je staří lidé na to vedli, ukazujíce bříze dvě mar- šální, z nichž jedna křivolaká, a tu že posadivše se na té křivolaké břízi a odpo- čívajíce starší jich jim říkali, že by měli tu zemříti hned, že sou to pravé meze a hranice, kudyž jim ukazovali. Odtud šli borovím patrnou mezí a námetní k ka- menu pravíce, že tu také měli šilinky a že jim řekli, aby pamatovali tak, že, což po pravé ruce, k Radouši, a na levo k Roudničkám náleží. Od toho kamenu šli nahoru k dubu, pravíce jej býti hraničným, a k druhýmu lízovanýmu. Tu od pana Pešíka promluveno, že jest tuto všecko, kudy se vede, vnově lízováno a vymej- ceno, ješto předešle, dokudž tu promejceno nebylo, nevěří, aby pes byl mohl prolézti tudy, jako se neničky prostranně vede. Odtud šli k dubu, mimo vosyku k borovici sťaté, v níž sobě louč sekali, pravíce, že jest na ní maršál byl a u ní náměť ka- mení, a tu po pravé ruce že sou k stavení sekali. Tu od pana Pešíka povědíno, že jest divná věc, kudy se tuto vede, ješto předešle, když na to vycházeli, tudy ne- věděli kde vísti, než točili se sem i tam svolávajíce se; a tak že se tuto nepo- řádně vede, a kdo jest tu lízoval, že by rád věděl. Oznámili, že oni s rychtářem jeho. Odpověděl, že sem já jemu toho neporučil. I šli odtud před se svědkové pů- vodův k dubu maršálnímu a od toho k jinýmu též maršálnímu se třmi vruby, odtud k kamenu velikému pravíce, že jsú jim též starší ukazovali, pravíce býti za mezník a, a by měli hned tu zemříti, že jest za pravý mezník; odtud k dubu maršálnímu, potom k kamenu jednomu, druhýmu, třetímu, přes kamení porostlý až k kamenu velikému pod vrchem Plešivcem, a tak že již potud roh těch mezí jest, a tak že, jakž sou vedli, to, což po pravé ruce, že jest Hať k Radouši náležící a po levé k Roudničkám. I dali se od toho kamene pod týmž vrchem Plešivcem na pravo stezkou přes kamení. A tu pan Pešík oznámil, že tu na pravé ruce dole, když se- káno bylo, že jest vzal Pašurovi jich pánův prelátův sáně a koně, a za to, aby mu to prominul, že jest jemu fůru do Prahy udělal; neb ten les k Roudničkám a ne- k Radouši náleží. I šli před se svědkové původův a na dotázání úřadu, kdo by na pravé ruce mejtil aneb sekal, oznámili, že sou oni sami Radouští sekali jako v svým, neb jim náleží. I šli před se odtud přešedše stezku, kteráž nahoru na vrch Plešivec běží, týmž lesem k mejtinám, oznamujíce, že sou tu podruzi jejich Radoušovských dříví sobě sekali. Proti čemuž od pana Pešíka povědíno, že se tuto nic spatřiti ne- může, což by podobného k mezování býti mělo. A na dotázání úřadu, také-li les dolů Plešivec slove, pověděl pan Pešík, že neslove, než nahoru. I přišli k dubu lízo-

Strana 264
264 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vanýmú pravíce, že jest pravý hraničník, a což tam dále jest, že to již ke Lhotě a po levé k Plešivci a po pravé ruce k Radouši náleží. I šli od toho dubu dolů na pravo cestou k dubu jednomu, druhýmu, pravíce je též býti hraničnými; proti čemuž pan Pešík pověděl, že otpírá, aby měli býti hraniční, než pouzí dubové. A tu Valenta oznámil, že tu po pravé ruce sekal luni. I šli před se dolů opět k dubu jednomu, druhýmu, odtud k místu ukazujíce, že sou jim tu v lesích těch veleli páně Pešíkovi, když jim pomáhali nahoře zajíce honiti, léčeti tenata, a oni že nechtěli, než že sou je tu povrhli, poněvadž v jich jest. I šlí odtud k dubu maršálnímu křivolakému, odtud mimo dub jeden, druhý, lesem březovým mimo velikú borovici, pravíce, že tudy po mezi vedou a ukazují, k břízi maršální, odtud k rasochatý břízi, z nichž jedna strana uschla, odtud vše dolů mimo borovici týmž lesem bře- zovým k břízi suchý maršální, odtud k břízi též maršální mezí patrnou k břízi, odtud k zlámaný bříze též maršální, odtud přes cestu roklí k hrobu a mezníku sprvu začatému vedení, a tak pravíce, že jakž sou vedli a ukazovali, že to k Hati Radoušovských všecko, což po pravé ruce, a po levé ke Lhotě náleží; žádajíce při témž obvedení a mezí ukázání zůstaveni býti. Proti tomu od pana Pešíka povědíno, jakž jest koliv a kudy tuto ukazo- váno a vedeno, pak, aby měl v svým vlastním dáti vésti a jaké meze vykazovati, vidí se, že by byla věc daremní, neb by všecko v svým vlastním ukazovati a me- zovati musil; a tomuto všemu vedení původův otpírá a místa se nedává, a také že by již byl čas pozdní. Než důvěřuje se toho úřadu, že se v tom, bezpochybné na- děje jsúc, podle zřízení zemského a spravedlnosti spravedlivě, když se soud zasedne, zachovají, a v tom že se jemu skrácení žádné nestane; však že za to žádá, aby ten kámen, kterýž původové praví býti mezníkem, ohledán byl, neb tomu se místa ne- dává, ale že jej za pouhaj kámen klade. Kdež se tak stalo v přítomnosti obojích stran, že jest vykopán a s ním druhý, vedle sebe oba stojíce. Tu po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazenýho týž Havel Šamša, poručník původův, dav čísti obeslání, svědky zapsané, pověděl, že se to do- statečně provozuje, že sou, začavše od mezníku, přivedli na mez patrnú a ukázali, dovedše k roli zvorané, kdež jest pan Pešík pravú mez převorati dal; potom dále, což se jest vočitě spatřilo a ještě znáti jest, že sou patrnými mezemi vedli a uka- zovali, a potom v lesích pod vrch Plešivec, i všude lízování, kříže, dostatečně, i potom zase dolů až k hrobu že sou ukázali; čemuž sou svědkové jeho pana Pešíka nikdyž neotepřeli ani jistých žádných mezí ani lízování neukázali; a též se to ukázalo mez- níky, kde sou i šilinky mívali; a když se zase k hrobu vrátili, že jest pan Pešík, když promluveno bylo od úřadu, chce-li vésti, že rád pracovati chce, odpověď dal, že mu se nevidí, aby měl daremně vésti, ale že, jak jest vedeno od původův, to všecko jeho jest a že v jeho gruntech mezováno. Tomu se na místě pánův prelátův

Strana 265
z roku 1557. 265 místa nedává, neb jemu panu Pešíkovi tu nic nenáleží, ale jim pánům prelátům; a jest té naděje jakožto poručník, že při témž obvedení a ukázání zůstaveni budou. Dále dav čísti vejpověď mezi panem Vilémem Trčkú z Lípy a panem Jindřichem Haugvicem z Biskupic,2) že jest rovně nápodobně též také tak bylo ukazováno a vedeno od původa pana Trčky, a když druhá strana nic neodvozovala ani neuká- zala žádných mezí a hranic, i jest pan Trčka při svém obvedení zůstaven; čehož i tuto také té naděje jest, že tolikéž páni preláti zůstaveni budou; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému rozvážení. Proti čemuž od obeslaného skrze Jiříka Ursyna promluveno, kdež jest pře- dešle bylo mluveno k zdvižení z dvojích příčin, že toho ještě při rozvážení zane- chává a tímto ještě hajbe, že jest strana ničímž toho neukázala, tak jakž se pod- volila, že by té vsi Bezdědic pan Pešík v držení byl; ač svědkové pánův prelátův něco toho svědčí, tomu otpírá, že on té vsi není v držení. Načež dílčí ceduli pokázal a dal čísti. A protož k tomu se mluví. Kdež se tuto obeslání vztahuje, že jest činiti u vsi Bezdědic, Roudnice pusté a Lhotky, že ne ves ale dvůr Bezdědice, kterýhožto dvoru pan Pešík v držení jest, se jmenuje, jakž cedule dílčí, kteráž i ve dckách zemských jest, v sobě obsahuje, ješto tu jest chybeno, a tak že svědkové jich tuto nepořádně proti zřízení zemskému a proti dckám zemským svědčí; a nechtíc se proti příčinám k zdvižení náležitým v nic čeho toho dávati bez dalšího rozvážení, že sobě těch svědkův k svědomí jich promluvení naposledy zanechává. I davše čísti vejpověď mezi bratřími Malovci z Libějic a Albrechtem Ciplú z Kravska,3) též pa- nem Zdislavem Berkú z Dubé atd. a Janem Štampachem z Štampachu,) zřízení zemské, pověděl, drží-li, drží dvůr Bezdědice a ne ves Bezdědice, a tomu jest otpíral a ještě otpírá, že jí v držení takové vsi není, a tak sou oni páni preláti toho po- chybili; i nechtěli-li sou chybiti, měli sou se na to ptáti, kdo by takové vsi v držení byl. A tak aby měl pan Pešík jináče držením, než-li drží, křtěn býti, že by se toho nerad dopustil. A tak se z těchto vejpovědí to též nachází, když jest kdo jináče a jiným jménem, než-li vésti měl, na meze vedl, že jest zdviháno bylo. Též zřízením se ukazuje, kdož by z jinýho obsílal, než-li náleží. A tak taky toto obeslání má též spravedlivě zdviženo býti. Jak sou pak tito svědkové svědčili a svědčí o držení takového statku, že by takovú ves držeti měl, jak sou sformováni neb nejsou, když čas přijde, bude se věděti, co k tomu mluviti. Dále dav čísti svědky své zapsané a vejpověď mezi panem Janem Lickem z Rysmburka a knížetem Salcpurským5) toho doložil, z těch že se nachází, že se toto vedení na grunty a ne na meze vztahuje; mezníci pak dva, kteří sou vykopáni, ti žádného znamení v sobě nenesou, aby praví býti měli, tak jakž obyčej jest. Ač jsú svědkové jich původův vedli ukazujíce nějaké lízování, kteříž sou vnově zděláni, i chtěli by sobě tudy takovým mezová- váním již takové grunty přivlastniti tito lidé, kteříž sobě toliko sami nasvědčují, Archiv Český XXX. 34

Strana 266
266 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a ti průchodu svého míti nemohou a nemají. I chtěli-li sou páni preláti toho užiti, měliť sou z jinýho panství svědky vésti, kteříž by toho povědomi byli. A kdež jest předešle strany svědkův mluveno, dal čísti zřízení zemské. A poněvadž pak proti dckám zemským zřetedlně svědčí, neb tomu pan Pešík otpírá, aby jaké vsi Bezdědic v držení býti měl, a praví, že pravdy nesvědčí, že to poroučí strany svědkův k spravedlivému rozvážení i se vším svým průvodem a odvodem k soudu ro- zeznání. Zase proti tomu, kdež jest dílčí cedule ukázána, ta se ukazuje proti jistýmu průvodu a jest holá škarta; ješto tuto v Bezdědicích, kterýž sobě za dvůr klade toliko, jest kostel, krčma a chalupa, a tak již nemůže se dvorem, ale vsí křtíti. I chtěl-li jest této škarty, jakž strana jmenuje, že jest dílčí cedule, užiti, měl jest předešle to ukazovati, nedada dalšího průvodu vésti; a proto tomu nesmí otepříti, aby té vsi Bezdědic s jejím příslušenstvím držeti neměl. A kdyby se byli páni preláti toho nadáli, nač se tuto nastupuje, byli by to v aktách vyhledali, i ukázali, že ne dvůr, ale ves Bezdědice slove. A kdež se dotýkají svědkové, že by nepořádně svědčili, svědčí to, čehož sou v držení, a nesmí jich strana nařknúti podle zřízení zemského; chce-li pak je nařknúti, ať světle oznámí, dá se jim na to odpověď; neb oni, což svědčí, svědčí to, čehož sou povědomi. Tímť páni preláti vinni nejsou, a tomu otpírají, aby je formovati měli, aneb aby měli co proti dckám vésti a ukazovati; nebo ta škarta, kteráž se ukazuje, nemůže se za dílčí ceduli klásti, poněvadž se jí žádnýho ani z desk vejpisu pod pečetí neukazuje. Nálezové pak čtení ti jim na škodu nejsou. A též se mluví, že by ti mezníci praví nebyli a podle pořádku, že by nebyli takoví, jací by měli býti; to nechává při rozvážení a toho vykládati nechce. I chtě- la-li jest toho strana užiti, pročež jest jistčích a gruntovnějších mezí aneb mezníkův neukázala? I vidúce, že nemá žádného práva aneb spravedlivosti, i nevěděla, kudy zase úřad vésti. A kdež se mluví, že by toliko sami sobě svědčili, a že chtěli-li sou toho vedení užiti, že sou měli z jinýho panství a cizí vésti, však jsou svědkové, kteříž jsou z jinýho panství, kteříž také svědomí dávají, též vedli i ukazovali A poněvadž jest to dostatečně provedeno a ukázáno, že se podle dostatečného prů- vodu a mezí ukázání poroučejí k spravedlivému rozvážení. Kdež od obeslaného toho doloženo jest, kdež se mluví, že by kostel tu při dvoru Bezdědic byl, tomu otpírá, neb on toho kostela kolátorem není, ale děkan Karlštejnský. Tu někdy pan Jiřík Kalenice z Kalenic a na Zručech, ty časy purkrabic Hradu Pražského,6) s raddú, s konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, obeslání, vedení, svědomí, dílčí ceduli, psaní listovní, vej- povědi mezní, zřízení zemské a jich s obú stran pře líčení a ukazování, pilně a bed- livě toho pováživše, a pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie

Strana 267
z roku 1557. 267 Hradu Pražského,? vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zem- ského, takto o tom z soudu zahájeného s týmiž konšely přísežnými vypovídají: Po- něvadž on kněz Valentin děkan a kapitola kostela Pražského, původové, to sou svědky svými dostatečně provedli a pokázali, že, kudyž jsou jich svědkové vedli a ukazo- vali, jsou to staré pravé meze a hranice, kteréž dělí Radoušský, Bezdědický, Roud- nický a Lhotský grunty, kterýmžto mezem a hranicem svědkové jeho pana Jana Pešíka z Komárova, obeslaného, jsú neodepřeli ani žádných jistších mezníkův a mezí jsú nepokázali, ani v svým svědomí, aby o jakých mezech a hranicech věděli, ne- seznali; též i to svědomím svým nadepsaní páni preláti jsú ukázali, že Bezdědice ves slove, a on pan Jan Pešík toho jest podle práva neodvedl, aby Bezdědice ves býti neměla: i z těch příčin dává se jim knězi Valentinovi děkanu a kapitole Hradu Pražského, původům, podle obvedení jich svědkův za právo tak, což po levé ruce jdúce od mezníku blízko u hrobu u cesty na průhonu k strouze přes role zoraný, kdež meze převorány jsú, k mezníku jednomu, druhýmu, na kterýchž svědkové ně- kteří od starších svých šilinky měli, pod vrch Plešivec stezkou k dubím hraničným až zase k témuž mezníku na průhonu začatému, že to k Bezdědicům, k Roudnici a ke Lhotě, a což po pravé ruce, k Radouši, pokudž se úřadem vymezí a obnoví, náleží, tak aby jedna každá strana toho užívala bez překážky nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné 4 kopy gr. č. Stalo se ve čtvrtek na den sv. Kyliána léta Páně 1557. — Léta atd. 57 ve čtvrtek po Narození Panny Marie [9. září] vzali relací ze škod ke dckám zemským. Konšelé původův: Bartoloměj Kavka, Jan Kavka, Václav Srna, z Berouna; Vít Kohout, Vavřinec Dumet, Václav Havlíků, z Rokycan. Jakub Tejnský, řečník. Konšelé obeslaného: Martin Hlava, Václav Špička, Jan Moučka, z Příbramě; Jiřík řezník, Matěj Randa, Jiřík Vlha, z Hořovic. Svědkové původův: Jan Nesydka, Petr Sedláků, z Škřiple; Vaněk Vaňura z Běšína; Vavřinec Salvin, Kříž, Jan Karnýř, z Hostomic; Jan Jeníček, Jakub Kundrát, Jan Dušnický, Jíra řezník, Martin starý rychtář, Vaněk Květonů, Jíra Huka, Tůma Květonů, Valenta Květonů, Říha Špalků, Vaněk Maršovic, Břikcí jinak Brychta, Jan rychtář, Pavel Průša, Jan Čížek, Martin Krček, Matěj Soukupovic, Petr Kovář, Jíra Smetana, Petr Píša, z Radouš. Svědkové obeslaného: Jiřík Havranů z Brodu; Jiřík Čipera, Jan Válech, z Ro- sojovic; Lorenc z Hrachodyšť; Jan Hylan z Drasobic; Jan Nesytko, Petr Sedláků, z Škřiple; Václav Vaňura z Běšína. 1) Při okraji poznamenané E. III. značí list, na kterém toto obeslání bylo zapsáno v Registrech ob- sélacích mezních. — 2) Zde č. 73. — 3) Zde č. 19. — 4) Zde č. 63. — 5) Zde č. 53. — 6) Jiří Kalenice z Kalenic zemřel d. 25. března 1557. — 7) Albrecht Kapoun ze Svojkova byl purkrabím Hradu Pražského v 1. 1557—1571. 34*

Strana 268
268 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 81. 1557 d. 14. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdeňkem Žampachem z Potšteina na Žampachu a bratry Licky z Ryzmburka na Borohrádku o hranice od potoku Bartoušovického až k potoku řečenému Vidly tak, že dává za právo bratrům Lickům dle obvedení svědkův jejich. [List 206—210./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdeňkem Žam- pachem z Potnštejna a na Žampachu původem s jedné a urozenými pány panem Zykmundem a panem Alexandrem bratřími Licky z Rysmburka a na Boruhrádku i na místě Adama, bratra jich mladšího let nemajícího odtudž z Rysmburka, obeslanými strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsú a činiti mají, mezi grunty k zámku Žampachu a Rokytnici náležitými, totiž od mezníku nad potokem, kterýž teče ke vsi Bartoušovicím, až do potoku, kterýž slove Vidly, kteřížto poto- kové oba dva do Veliké Vorlice padají atd., tak jakž též obeslání 1) šíře ukazuje: kdež na místě pánův obeslaných povědíno, poněvadž jest se pan Žampach jakožto původ podle obeslání na meze vyžádaného nezachoval a v tom místě nad potokem, kterýž k Bartoušovicím teče, nedal najíti, než zde u tohoto kříže, neb sou se oni páni obeslaní jakožto právu poslušní v tom místě, na kteréž se obeslání vztahuje a oč jest spor, dali najíti, a protož, poněvadž jest pochybeno, že má to obeslání spra- vedlivě minouti. Proti tomu od původa promluveno, že jest s podivením, nač se tuto nastu- puje, ješto se jest dobře pán podle obeslání vyžádaného na tyto meze zachoval a na nich se jakožto původ najíti dal. A protož, budou-li co páni obeslaní chtíti potomně, když se soud zasedne, k jakému zdvižení mluviti, budou to moci učiniti. Však pán také bude chtíti něco promluviti z potřeby svý. A protož pan Žampach, poněvadž jest s šesti ouřadními osobami, kteříž mají za konšely býti, i také řečník k poho- tově, žádá, aby soud osazen i také zahájen byl. Kdež po vystavení konšelův a zahájení soudu pověděl, že žádá, poněvadž prokurátor jeho pana Žampacha jest po jiný potřebě z poručení jistého a z rozká- zání JMti arciknížetcí v komissí a pán se jest nenadál toho, že žádá, obávaje se, aby se jeho spravedlivosti skrácení nestalo, aby toho mezování do jinýho času od- loženo bylo. Proti čemuž povědíno, že za to žádají, aby odkládáno nebylo, poněvadž pán, jsa původem, zřízení zemskýho, kteréž čísti dali, pochybil; maje býti se vším naho- tově, není; neb jest před zahájením soudu oznámil, když dotázáno bylo od úřadu, jsú-li strany nahotově, oznámil, že jest. Pak aby mělo pro řečníka, že jest po jiný potřebě a že ho pán nemůže míti, odkládáno býti, tímť páni Lickové vinni nejsou a nepřejí pánu, že se jest v tom neopatřil; a protož ta žádost páně místa míti nemá,

Strana 269
z roku 1557. 269 poněvadž předešle před zasazením soudu, že jest pohotově, oznámil, že mu to po- statčiti nemůže. Zase proti tomu, že jest nebylo oznamováno, aby se vším nahotově býti měl, než že jest s šesti osobami ouřadními nahotově; a tu jest sobě pán vejminku po- zůstavil; a protož jest té naděje, že tato žádost svůj průchod míti bude, aby do ji- nýho času toho odloženo bylo. A když z úřadu oznámeno, poněvadž zřízení zemské ukazuje, že má původ se vším nahotově býti, tu po zapsání a vysvědčení svědkův obojích stran svědkové pana Žampacha původa začavše úřad vésti od suché jedle nad samým hrobem u cesty blízko, na kterýž kříž, a zastavivše se oznámili, že sou se pan Žampach s panem Lickem, když na meze vycházeli, o ten kříž snesli sami a místo dali; proti čemuž páni Lickové obeslaní pověděli, že tolikéž tomu místo ještě sami dávají; vedli přes cestu od toho kříže nahoru na pravú ruku pravíce a oznamujíce, že tak, jakž za- čínají vésti a vedou, což na pravú ruku, panu Žampachovi, a což na levé ruce, k Rokytnici náleží. Přivedli úřad přes vrch dolů k jedli, na kteréž že jest kříž, pravili. Tu svědkové pánův Lickův otepřeli, že tomu místa nedávají, aby to měl jaký kříž býti, než slove to sval; neb jest toho mnoho v těchto horách, a nejde se jich dosti. Odtud šli před se dolů k jedli veliký, pravíce též na něm [sic] jako i prvé kříž býti, a že jest pravý mezník; od té jedle k druhé též s takovým znamením kříže. Tu obeslaných pánův Lickův svědkové pověděli, že, jakž jednomu, druhýmu i také tomuto třetímu místa nedávají pro tu příčinu, že jest nějaký Zrcádko ta znamení před šestnácti léty dělal, proto že se tu shledávali, když z pletek aneb z ryb cho- dívali, a tu se sčekávali i jinde. Odtud šli před se k malé jedli, pravíce býti hranič- níkem, odtud k veliké jedli na levo dolů též s takovým znamením kříže a odtud vše na levo a přišli k veliké jedli; i vrátili se zase maličko spátkem nahoru od té jedli a oznámili, že sou se pozmejlili, neb jest jim, kudy sobě vymezili, cesta na vzdoru od druhé strany zametána a zatýčena, což se vočitě vidí, aby se nevěděli kudy fedrovati, ani kudy by vésti měli; neb v pátek tento, když tuto chodili, nic toho zametáno nebylo; prosíce, aby úřad za zlé neměl. Proti čemuž, že se tuto všecko po cizích gruntech vede a sami nevědí ani kudy mají vésti, než sem i tam se točí a svolávají; pak jest-li to pořádné vedení a po mezech ukazování, že to bude při rozvážení všecko, žádaje, aby poznamenáno bylo. I šli původovi svědkové před se dolů mimo velikú jedli s znamením pravíce, že jest také kříž. Tu odpor od svědkův obeslaných učiněn, že to není žádný kříž než pouhé vysekávání nějaké kulky, což ještě i znáti, že důlek jest. I šli před se odtud přes kamení porostlý, přišli k po- tokům dvěma, kteříž se oba dva do Vorličky scházejí vidlami; kterážto Vorlička do řeky se tam doleji schází; na kterýmžto břehu ukázali jedli oznamujíce, že sou jim starší jich a staří hajní lidé ukazovali, a že potud ty meze a hranice jdou, kteréž dělí

Strana 270
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 270 grunty tak, což po pravé ruce, jakž sou vedli a ukázali, všecko k Žampachu, a po levé ruce, k Rokytnici náleží, žádajíce při takovém obvedení a ukázání mezí a hranic zůstaveni býti. Proti tomu, že se tomu všemu vedení místa nedává ani tomuto potoku, aby Vidlem slouti měla tato voda, ale doleji, kdež se ukazovati bude. I šli odtud svěd- kové pánův Lickův obeslaných od toho potoku břehem dolů k řece Vorlici, do kteréž se též vidličatě voda schází, totiž Vorlička a ta voda u břehu, kterúž sú oni sobě nahoře za Vidly položili svědkové původa, a tak že tato právě slove Vidly a ne ona; na kterémžto břehu buk lízovaný stojí, pravíce jej býti za mezník a oznamujíce, že jsou toho od starodávna užívali tak, což po levé ruce nahoru jest, k Rokytnici, a po pravé ruce dolů, též z druhé strany řeky, k Žampachu to že již náleží, a tu v těchto místech, že se meze a hranice dělí, a ne tak, jakž jest strana vedla a uka- zovala. I zatočivši se spátkem z toho břehu dali se nahoru k smrku, v němž kámen při kořenu zarostlý jest, pravíce, že jest tu do toho smrku vsazen a za mezník po- staven; čemuž, svědkové původa oznámili, že místa nedávají, aby jaký mezník býti měl. I dali se svědkové obeslaných pánův Lickův od toho kamene zarostlýho na- horu stezkou k vrchu oznamujíce, že jsú tu po pravé ruce popel od mnoha let pá- lívali a k Rokytnici platy dávali, a nebylo jim tu nikda překážíno; i přivedli k buku lízovanýmu pravíce, že na mezech stojí, odtud k pařezu jedlovému, pravíce jej též býti za mezník, a po pravé ruce že les Polom slove. Od toho pařezu šli před se stezkou na vrch a na témž vrchu oznámili, že sou jim nedali po levé ruce léčeti, než po pravé ruce, poněvadž po levé ruce k Žampachu a po pravé k Rokytnici jich pánův Lickův náleží; i přivedli k jedli veliký po levé ruce stojící pravíce, že také na mezech stojí, kudy vedou, též druhá se dvěma děrami a s znamením na pravé ruce stojící. I šli odtud nahoru k dvěma lípám pravíce, že jedna z nich na gruntech pana Žampacha po levé ruce a po pravé ruce k Rokytnici stojí, kteréžto lípy obě kmeny několika zrostlé a svalené, co by je spletl, hranaté sou. Od těch lip nahoru před se stezkou mimo smrk jeden, druhý i třetí k javoru, pravíce je býti za mezníky; a na pravé ruce že sou též popel bez překážky vždycky pálívali, a že jim tu luni po- bráno jest tu nahoře; odtud šli k jedli veliký s křížem, odtud dolů před se touž stezkou k jedli té suché s křížem, od původa na vedení jich začaté, a tu již dovedše oznámili, že tak, jakž sou vedli a ukazovali, což po pravé ruce, k Rokytnici, a po levé k Žampachu Bartoušovicím náleží; žádajíce při dostatečnějších a gruntov- nějších mezí a hranic ukázání zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazenýho původ dav čísti obeslání, svědky zapsané, vejpověď mezi Purkhartem Kordulí z Sloupna a Václavem Zárubou z Hustiřan2) učiněnú, pověděl, jak sú pak svědkové vedli a uka- zovali, jest té naděje bezpochybné, že to všecko poznamenáno jest, a protož že se

Strana 271
z roku 1557. 271 poroučí s tím svým se vším průvodem dostatečným pan Žampach soudu k sprave- dlivému rozvážení. Proti tomu od pánův Lickův obeslaných povědíno, jakž jest obeslání, i také svědkové jak seznávají, čteno, z toho se vyrozuměti může, že se nic nesrovnává jich svědomí s obesláním, nebo očitě mohlo se spatřiti, jak sou vedli neb nevedli přes cestu a místa nenáležitá, a hned v jednom místě jak sou vedli a pochybili, to také vočitě spatříno; a hned se s vedením v svým svědomí nesrovnávají, neb žádné zmínky v svým svědomí o křížích nečiní, než toliko slyšenú věc svědčí, a tak to obeslání že má pro tu příčinu zdviženo býti, poněvadž, oč spor a rozepře jest, ničímž se neprovozuje; načež zřízení zemské čísti dal, když se obeslání s průvodem nesrovnává, že zdviháno bývá; a tak svého vedení a průvodu nebude moci pan Žampach a nemá užiti. A po- něvadž sou pak také k své spravedlivosti a k svému odvodu svědky páni bratří Lickové zapsati dali, že za to žádají, aby čteni byli. A po přečtení povědíno, že jest to dokonalejšími a mocnějšími svědky ukázáno, i také provedeno lidmi starožit- nými, i také jistší mezníci sou ukázáni; druhé, kterak sou těch gruntův svých oni páni Lickové, v kteréž se pan Žampach vkládá, užívali lapáním ptákův v pletkách, ho- něním zvěři i lapáním ryb, a že sou i z těch míst netoliko jim pánům Lickům ale i předešlým pánům držitelům platy dávali, a komužť se plat dává, žeť musí i to také jeho býti; a hned jest vočitě spatříno na buku, kterýž ukázán u té řeky Vorlice, že jest pravý hraničný mezník; a potom při smrku jistý kámen, a tak i potom lípy dvě, na kteréž se svědkové vztahují, a dovedli po jistých mezech a hranicech k místu kříži, kdež činiti jest; a protož že jsou té naděje, že při tom svým dostatečnějším ukázání i také vedení zůstaveni budou. Nebo lepší se průvod z těchto svědkův než-li z páně Žampachových najíti bude moci; ač svědkové jeho pana Žampacha o něja- kých křížích, kteréž na vedení ukázali, svědčí, těm se hned otepřelo a ještě otpírá, že nejsou žádní křížové; a hned se z jich svědkův pánův Lickův nachází, že jest nějaký Zrcádko ta znamení před šestnácti léty, jako meč nějaký a kříže, zdělal pro tu pří- činu, aby se, když po pletkách chodili a po rybách lovení, mohli shledávati, a ne tak, aby měli jací mezníci býti. A poněvadž sou pokojná léta zemská více než-li dvatceti let vydržána a oni páni bratří Lickové nejsou z držení vyvedeni nižádným právem a pokojná léta jsú vydrželi, a pan Žampach na ně nenastupoval, že mají starožitným užíváním při tom vedle zřízení zemského, kteréž čteno, kdož by tři léta vosmnácte nedělí pokojně vydržal, zůstaveni býti. Proti čemuž povědíno, kdež se brání, že by se obeslání s průvodem nesrov- návalo, toho vykládati nechce, neb jest jináče nemohlo vyjíti než tak, kdež činiti jest, jako nad Bartoušovicemi, u kteréhož potok teče; druhé, že by se vésti mělo přes cesty; nemohloť jest jináče vedeno býti než tak, jakž meze ukazovaly, ješto není žádných pamětníkův, kdy sou ty cesty zdělány; třetí, svědkové pánův Lickův ti se

Strana 272
272 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na větčím díle srovnávají s jeho svědky páně Žampachovými a to v tom, že svědčí též o Vidlách, kteříž potokové do řeky padají; a kdež pak svědkové svědčí o ně- jakým Zrcádkovi, že by nějaký znamení zdělati měl, jako meč, toho sou neukázali v jakých místech; a kdež jest včera oznámeno, že by pan Žampach při tom kamenu vysazování při smrku býti měl, tomu otpírá, nebo jak jest starý pan Žampach3) umřel, jest na třitceti let, a tento pan Žampach na těch mezech jest nebyl; chyba za nebožtíka pana Licka,4) snešše se o ten kříž, kterémuž místo dáno jest, a v tom sú se rozjeli; než potom pan Licek sám o své ujmě sobě vyznamenal a ta místa vylízoval bez vědomí páně. Ač svědkové jich pánův Lickův svědčí, že by užívati měli k Rokytnici pálením popela a že sou platy dávali, však sou i na Žampach, když pálili, též plat dávali. A poněvadž sou pak lidé pánův Lickův do páně gruntův sáhnúti směli, bude se věděti pán jak v té věci zachovati; o čež jest netoliko psaní, ale i cedulí řezanou dobré paměti panu Lickovi učiněno, anobrž i od těchto pánův bratří psaní též učiněno bylo k přátelskému jednání a ohledání. A tak jest tu pan Žampach nic nepromlčel; a když jest zvěděl, že sou na jeho gruntech popel pálili, že jest bránil a hájil. A když ho to přátelství potkati nemohlo, aby to přátelsky ohledáno bylo, nevěděl se jest jak jinač zachovati, než na tyto meze, aby to právem mezním roze- znáno bylo, úřad vyžádati. A protož se pán poroučí k spravedlivému rozvážení, poně- vadž se dostatečně provozuje; neb jich svědkové pánův Lickův toliko slyšenú věc svědčí. Zase mluveno, kdež se mluví, že by se průvod s obesláním srovnával, ješto jest zřetedlně obeslání chybeno, neb jest dosti podál ten mezník od potoku Bartou- šova, a ten mezník, který by nad tím potokem býti měl, není ukázán. A protož, poněvadž jináče se z jich svědkův pánův Lickův srovnaleji a průvod dostatečněji provozuje, že toho při rozvážení zůstavují. Co se pak ukazování psaní dotýče, že by to i na smlúvě přátelský býti mělo, tu se sám pán poráží; i poněvadž jest to bylo na přátelské smlúvě, tehdyť jest nebylo potřebí žádného mezování; a tak i z té příčiny též zdviženo podle zřízení zemského vyměření, kteréž čísti dali, toto obeslání má býti. Dále mluví se, že by svědkové slyšenú věc svědčiti měli; svědčí to, což pravdivý jest, a což sou od starších svých slýchali. A tak že již nechtíce více zanepráždňovati, podle dostatečného svého průvodu a mezí ukázání že se poroučí k spravedlivému rozeznání i také opatření. Dále od původa doloženo, kdež se na to nastupuje, že, poněvadž jest to bylo na přátelský smlúvě, že jest nemělo mezováno býti; však jest z toho sešlo psaním učiněným, kteréž čísti dal, poněvadž se k přátelskému rovnání chýliti nechce, že se musí na to právem mezním nastúpiti a tím pořadem jíti. Že by pak ten mezník daleko od potoku Bartoušova býti měl, by třebas na míli byl, tehdy to na škodu obeslání býti nemůže a nebude, aby tudy zdviženo býti mělo, poněvadž jest v ji- stých a v jedních gruntech jednoho pána.

Strana 273
z roku 1557. 273 Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddú svú, s konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, obeslání, vedení, svědomí, vejpověď mezní, zřízení zemské, psaní listovní, ceduli řezanú a jich s obú stran pře líčení a ukazování, pilně a bedlivě toho všeho pováživše, takto o tom z soudu zahájeného s týmiž konšely přísežnými vypovídají: Poněvadž oni svědkové pana Zdeňka Žampacha z Potnštejna vedli sou úřad začavše od jedli suchý u hrobu stojící, na níž kříž jest, nahoru přes cestu pravíce, což po pravé ruce, že to k Žampachu, a což po levé ruce, k Rokytnici náleží, a tak před se na jedních i na druhých místech znamení ukazujíce až k potoku, oznamujíce, že Vidly slove, čemuž sou svědkové pánův Lickův obeslaných odepřeli, a žádných jistých mezí ani znamení sou nepokázali, čemuž by úřad mohl vyrozuměti, a ani svědkové jeho pana Zdeňka Žampacha sou o těch mezech podle práva nevysvědčili; ješto svědkové pana Zykmunda a pana Alexandra bratří Lickův z Rysmburka i na místě Adama bratra jich začavše úřad vésti od řeky Vorlice, do kteréžto voda Vorlička padá, a buku lízovanýho, na břehu u též řeky stojícího, vedli sou stezkou mimo smrk, v němž kámen mezní zarostlý, nahoru před se ke dvěma lípám, z kterýchž jedna na páně Žampachových gruntech a druhá na Rokytnických pánův Lickův stojí, až k té jedli suché s křížem, od kteréž původ začal vésti, pravíce, že od staro- dávna sou užívali a že sou za pravé meze, což sou svědomím pokázali, a nýbrž i to se z svědkův vyhledalo, že ti křížové, na kterýž jest od původa vedeno, že jsou od nějakýho Zrcádky knapa proto zděláni, aby se tu shledávali, když z pletek a nebo z ryb jdou, a on pan Zdeněk Žampach z Potnštejna toho jest, aby to pravé meze a hranice býti neměly, podle práva neodvedl: i z těch příčin dává se jim panu Zykmundovi, panu Alexandrovi, bratřím Lickům z Rysmburka i na místě Adama, bratra jich mladšího let nemajícího, podle obvedení a ukázání jich svědkův za právo tak, což po pravé ruce, jdúce od řeky Vorlice nahoru stezkou mezní až k kříži u hrobu, to že k Rokytnici, a což po levé ruce, to že k Žampachu Bartoušovci, pokudž se úřadem vymezí a obnoví, náleží, tak aby jedna každá strana bez pře- kážky toho užívala nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se v outerý po Narození Panny Marie jinak na den Povýšení svatého kříže léta Páně 1557. Konšelé původa: Václav Kubíček, Beneš Tajnmar, Valtys kolář, z Lan- škrounu; Pavel krejčí, Martin Matys, Adam Nejedlý, z Oustí. Václav Fikar, řečník. Konšelé obeslaných: Václav farář, Michal Choustnický, z Hradce; Vojtěch Bech, Matěj Piknous, Jakub Lišků, z Majta; Václav Přech z Rychnova. Svědkové původa: Mikuláš hajný, Václav Ptáčků, Pavel Vávrů, Václav hajný, Jan Mrázek, Matěj Ptáčků, Štěpán Kulhavý, z Klášterce; Jan rychtářů z Pe- trovic; Václav Kuthan z Jankovskýho mlýnu; Valentin, Jakub Najkbor, Martin Hali, Michal Štanc, z Bartoušovic. rchiv Český XXX. 35

Strana 274
274 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Svědkové obeslaných: p. Jiřík Vlk z Kvítkova; p. Jindřich Vlk odtudž; Václav Velký z Žamberka; Mikuláš Ptáčků z Klášterce; Jiřík Jírek z Ouřína; Jan Ješek z Rychberka; Štěpán Lišků, Jan Pavlů, Matěj Ročitač, z Kunvaldu; Petr Pe- trovic z Rovný; Jan Purkrábek, Matěj hajný, Jan Myšků, Mikuláš Houdek, Tomáš starý hajnýho syn, Petr Pabšů, Jan Polívka, Václav hajnýho, Jíra Šatný, Štěpánek, Václav Chmelnů, Jiřík Chmelnů, Jakub Kubík, Jan Mociků, Petr Mociků, mistr Ja- kub sklenář, Matěj Nebozezů, Martin Kotrč, Jan Viktorinek, Václav Viktorinků, Pavel Chmelnů, Jiřík Hougvička [sic], Jan Janský, Michal Vítků, Pavel Křehků, Pavel hajnýho, Jan Kyselo, Matěj Máček rychtář, Vondřej Vondráč, Jan Nohýl, Štěpán Štěpánek, Pavel Mociků, Tomáš Nebozezů, z Rokytnice. 1) Při okraji poznamenané E. VII. značí list, na kterém toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 9. — 4) Jan Žampach z Potšteina. — 4) Jan Licek z Ryzmburka, otec těchto tří bratrů, zemřel r. 1553. 82. 1557 d. 20. září. — Soud mezní ve při mezi Jaroslavem purkrabím z Donína na Grabšteině a Lemberce a Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu na Dubu a Frydšteině o hranice nade vsí Suchou dává onomu dle obvedení svědkův jeho, poněvadž tento nestál, za právo stanné. [List 210—211.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Jaroslavem pur- krabí z Donína na Grabštejně a Lemberce původem s jedné a urozeným pánem panem Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu na Dubu a Fričštejně obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsú a činiti mají, mezi grunty k panství Grabštejnskýmu na díl jeho pana Jaroslava a mezi grunty k panství Dub- skýmu náležitými, totiž nad vsí Suchou mezi Ještědem Menším ležící, jenž slovú Ferholc atd., tak jakž též obeslání!) šíře ukazuje: kdež původa pana Jaroslava Grab- štejnskýho Jan Človíček z Popovic poručník podle pana Kryštofa purkrabí z Do- nína registry zapsaný pověděl, poněvadž jest obeslání vzešlo, kdež jest činiti o meze a hranice s panem Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu, kteréžto obeslání témuž panu Hanušovi svědčící na Dubu jest dodáno, a tak se jest týž pan Hanuš Oprštorfar nezachoval, jsúc obeslán nestojí, žádajíce, aby na obeslanýho zavoláno bylo, a po- něvadž pak k takovému obeslání nestojí, že oni jakožto poručníci na místě pana Jaroslava žádají, aby soud osazen a zahájen byl, i také svědkové aby zapsáni a při- jati byli, aby se právo mezní tudy vykonati mohlo, neb oni na místě pana Jaroslava jakožto poručníci původa se vším jsou nahotově. Kdež pak po zasazení konšelův, zahájení soudu, po přísaze a zapsání svěd- kův podle práva mezního, svědkové začavše vésti od jedlí dvú, z nichž jedna vypá- lená, na nichž kříže, u samého potoku a cesty pověděli, že se tu pravé hranice a meze začínají tak, což za potokem na pravé ruce, to že k Dubu, a po levé ruce,

Strana 275
z roku 1557. 275 k panství Grabštejnskýmu náleží; vedli úřad vedle téhož potoku nahoru pravíce, že to les ten Ferholc slove, mimo jilem u téhož potoku stojícího, a potud že ta voda ty meze dělí a tudy ty meze že jdou. I dali se od toho potoku, uhnuvše se na levo, a šli nahoru mimo rokličku k jedli, na níž kříž, odtud k buku, pravíce jej býti pravým hraničníkem, na němž dva kříže jsou zarostlá; odtud mimo buk, javor s křížem, opět mimo buk, na kterýmž starý kříž vysekán zarostlý, odtud přes stezku, po níž se léče dělají, k jámě pravíce, že jáma ta jest v gruntech k panství Grab- štejnskýmu náležitých udělaná. Odtud dali se na pravú ruku přes porostlé kamení k skále mimo jedli hraničnú pravíce, že ta skála slove Skalice. Od té skály šli před se nahoru přímo mimo jedli s křížem, od té dolů též přímo mimo jedli s křížem, od té dolů na levo málo uhnuvše se mimo jedli vypálenú, na níž zřetedlný kříž; a od té vypálené jedli nahoru na pravo přes potůček přímo mimo buk hraničný druhý, třetí, na levo dolů k jedli suchý s dvěma kříži zarostlými, odtud na pravú ruku k buku s křížem též zarostlým, odtud k jedli a odtud na levo vše dolů, až přišli nad rokli, v níž voda k Suchý teče, a pravíce, že tak, jakž vedou a vedli, po pravé ruce nahoru k Dubu, a po levé k panství Grabštejnskýmu, a tamto nad potokem z druhé strany již k Lemberku že náleží, načež také Dubští sahají, a tak ta voda že také dělí ta panství. I šli před se dolů nad touž roklí a nad tou vodou, až přišli na cestu, a přišedše šli touž cestou a přivedli úřad k veliké jedli s křížem stojící; žádajíce při témž obvedení a mezí ukázání zůstaveni býti. Tu po zasazení téhož soudu zahájeného poručníci původa davše čísti obeslání, svědomí, vejpověď mezi paní Zygonií Šlikovnú a paní Anežkú hrabínkú z Helfn- štejna z naučení panského učiněnú,2) žádali při témž obvedení a mezí ukázání zů- staveni býti; a poněvadž pan Hanuš Oprštorfar jsúc ne jednou ale několikráte volán se k tomu obeslání neohlašuje ani nestojí, že žádají za stané právo. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddú svú a konšely původa strany pana Jaroslava purkrabí z Donína na Grabštejně a Lemberce, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, obeslání, svědomí a vedení svědkův, vejpověď z naučení pánův JMti a vladyk z plného soudu zemského, stání i nestání, toho všeho s pilností a bedlivě pováživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on pan Hanuš Oprštorf z Oprštorfu na Dubu a Fričštejně jsúce na meze a hranice v obeslání jmenované podle práva a zří- zení zemského k jistému dni obeslán nestál, ani na místě svém s mocí neposlal: i z té příčiny dává se jemu panu Jaroslavovi purkrabí z Donína původu podle obeslání a obvedení jeho svědky přísežnými o též meze a hranice za právo stané. Dal památné. Stalo se v pondělí po sv. Lampertu jinak před sv. Matúšem, evange- listy [sic] Páně, léta Páně 1557. — Léta atd. 57 v pondělí na den sv. Lukáše [18. října] pan Jaroslav vzal relací ke dckám zemským vo škody.3) 35*

Strana 276
276 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé strany pana Jaroslava purkrabí z Donína původa i svědkové: Vavřinec Suchý, Jan Šrámek, Valentin Zajíc, z Boleslavě; Matúš Michálek, Valentin sladovník, z Hradiště; Valentin mlynář z Englsperku. Jan Daniel z Semanína, řeč- ník. — Svědkové: Jan Černý, Jakub Černý, Šebestián Pedychem, Kliment Bokner, Matúš Pecl, Tomáš Pecl, z Suché; Vít Feix z Neylendu; Jan Hezl mladý z Šim- bachova. 1) Při okraji poznamenané „obeslání E. VIII.“ označuje, na kterém listě toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 36. — 3) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B. 14. 83. 1558 d. 14. dubna. — Smlouva přátelská uzavřená mezi Šťastným Křineckým z Ronova na Dymokurech a Jindřichem Haugvicem z Biskupic na Chotěšicích o hranice nového rybníka Ci- říka. [List 211—212.) Léta Páně 1558 ve čtvrtek po hodu slavném Vskříšení Krista Pána stala se jest smlouva přátelská celá a dokonalá námi Albrechtem Kapounem z Svojkova a na Hlušcích, purkrabí Hradu Pražského, Rehořem Orynem z Chocemic, raddou úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského, jakožto prostředky, a Věňkem Černínem z Černína a na Bartoušově, Václavem Hlaváčem z Vojenic, Stanislavem Lukařovským z Lišt- kova a Janem Semechovským z Semechova, přáteli od stran vydanými, a to mezi urozeným pánem panem Šťastným Křineckým z Ronova a na Dymokuřích s jedné a statečným rytířem panem Jindřichem Haugvicem z Biskupic a na Chotěšicích strany druhé a to taková: Jakož jest týž pan Šťastný Křinecký podle zřízení zemského vedl na meze a hranice mne Albrechta Kapouna, purkrabí Hradu Pražského, mezi grunty Dymokurskými pod rybníkem novým a rybníkem Buškovcem ležícími, oč mezi týmž panem Šťastným Křineckým a panem Jindřichem Haugvicem na rozepři bylo, jakž o též meze a hranice obeslání 1) od úřadu vzešlé plněji svědčí, tu my prostředci svrchu psaní a přátelé od strany obojí vydaní slyševše strany a to spatřivše vše, dosáhši od nich, že sou na nás o to k mocné ubrmanské vejpovědi přestali, takto mezi nimi mocně vypovídáme: Předkem, jakož jest pan Jindřich Haugvic přes mezník předešle vysazený ryb- níkem svým Čiříkem do gruntu a luk pana Šťastnýho Křineckýho z Ronova, kteréž lidé poddaní jeho totižto Linhart Shejbal z Svidnice a Šimon Pryček z Dymokur drží a z nich ourok dávají, zatopil a vodou spátkem zdul: i pokudž na ten čas týž rybník Čiřík tak vodou topí a mezníky vnově vysazeno a vyměřeno jest, bude moci on pan Jindřich Haugvic i s dědici a budúcími svými tak a po ty mezníky vnově nyní v cho- botě téhož rybníka vysazený vodou držeti k užitku svému bez všelijaké překážky jeho pana Šťastného Křineckýho, dědicův a budúcích jeho, též i téhož rybníka bu- de-li chtíti podvoz sobě dělati dáti, aneb hrázi přivýšiti pro opatření téhož rybníka,

Strana 277
z roku 1558. 277 to bude volně učiniti moci. Však týmž rybníkem vejšeji po dotčené mezníky nižád- ným vymyšleným spůsobem dáleji topiti nemá a moci nebude. Pak-li by kdy se tre- filo, že by týmž rybníkem za dotčené mezníky vodou topil, bude jemu moci on pan Šťastný Křinecký o to psaní učiniti neb k němu poslati, aby téhož rybníka svého Čiříka upustil a jej vejšeji po mezníky vodou nedržel; a on pan Jindřich Haugvic po takovejm psaní neb napomenutí má a povinen bude hned v týmdni od dodání psaní toho neb napomenutí učiněného pořád zběhlém týž rybník svůj Čiřík upustiti dáti po ty mezníky pod pokutou v této smlouvě níže položenou, kdyby toho neudělal. Zase proti tomu, když by tejž rybník vodou se tak plnej nedržel a vody že by dostatek neměl, budou moci on Linhart Shejbal a Šimon Pryček i s budúcími svými těch gruntův a luk až po ten starý mezník, nyní v rybníce zatopený, a po- kudž stranám, když ten rybník spuštěný a suchý bude, od nás smlouvcův vyměřeno a vykázáno bude, buď pastvami neb travou užívati, též třtí odtudž k potřebě své volně žíti i bráti bez všelijaké překážky jeho pana Jindřicha Haugvice, dědicův a budúcích jeho nyní i na časy budoucí. Však když by koli on Linhart neb Šimon výš dotčení i s budúcími svými chtěli v tom rybníce a v těch místech třtí sobě žíti, mají a povinni budou o tom časně panu Jindřichovi Haugvicovi a budúcím jeho a nebo-li rychtáři do Zábrdovic oznámiti, že na jistý den chtí sobě tu v tom ryb- níce třtí žíti dáti; chtěl-li by koho s nimi poslati, bude toho vůli míti. Pak-li by na týž den nejdál do poledne neposlal, budou tíž lidé poddaní pana Šťastného Křine- ckýho sobě tu třtí bez nich žíti moci s budúcími svými a odtud bráti. A vejšeji nad to za takové zatopení těch gruntův on pan Jindřich Haugvic nám smlouvcím k vůli má a povinen jest témuž Linhartovi a Šimonovi, poddaným pana Šťastného Křineckýho, dáti pět kop grošův č. ve dvou nedělích od datum smlouvy této pořád zběhlých a v tom času je u mne Albrechta Kapouna na Hluš- cích konečně položiti. Co se pak artykulův jiných v smlúvě té doložených, kteráž jest mezi uro- zeným pánem p. Vilémem Křineckým z Ronova a týmž panem Štastným Křineckým odtudž z Ronova učiněna, kteréž jest datum léta Páně 1538 v pondělí před sv. Valentinem, dotýče, ti všickni artykulové, kromě toliko strany toho rybníka Čiříka dalšího přes první vsazený mezník topení, podle té předešlé smlouvy dotčené v své celosti zůstati mají bez porušení a touto smlúvou se nic ovšem nevynímají z toho v též smlouvě o jednom každém artykuli a věci vyměření; a tato smlouva nynější předešlé smlouvě krom samého toho artykule strany rybníka Čiříka k žádné ujmě jedné i druhé straně v spravedlnosti jich není a býti nemá nyní i na časy budúcí a věčné, nýbrž při týchž všech artykulích jiných, jakž předešle smluveno jest, se zůstavuje.

Strana 278
278 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského A což se tuto píše, to jsou sobě strany oboje věrně, právě a křesťansky zdržeti připověděly. Pak-li by se kterému artykuli v této smlúvě položenému a vy- měřenému zadosti časně nestalo od kterékoli strany, tehda propadnúti má druhý straně, komuž by se zadosti nestalo, pokuty deset kop grošův českých ta strana, a z těch bude moci viniti právem listu hlavního, tu kdež náleží. A pro lepší jistotu toho a budoucí paměť tato smlouva do registr mezních nejvyžšího purkrabství Praž- ského na dožádání stran vložena a slovo od slova vepsána jest. Stalo se léta a dne svrchupsaného. 1) Při okraji poznamenané „obeslání E. X.“ označuje list, na kterémž toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. 84. 1558 d. 25. června. — Soud mezní zdvihá obeslání, kterým Hynek Vrabský Tluxa z Vrabí na Síbříně obeslal Salomenu z Borovnice na Dubči na meze u vsí Netluk a Dubečku, pro ne- správný tytul. [List 212—213./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným vladykú panem Hynkem Vrab- ským Tluxú z Vrabí a na Síbříně původem s jedné a urozenú vladykú paní Salo- menú z Borovnice a na Dubči, jakožto poručnicí dětí a statku někdy Voldřicha Zapskýho z Zap, obeslanú s strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v ro- zepři jsou a činiti mají, totiž mezi grunty Dubeckými a Netluckými a mezi grunty jeho Hynka Vrabskýho u rybníka Netluckýho pod lesem Velikým a u rybníka Veskýho u Dubečka atd., tak jakž též obeslání!) šíře ukazuje: tu po zasazení a zahájení soudu Jiřík Ursyn z Vladoře, poručník obeslané, pověděl, kdež jest obeslání vyšlo, kteréž jí posláno i také dodáno, že má toto obeslání zdviženo býti; a proto se záhy k zdvi- žení mluví, aby nebylo nic obmeškáno. Nebo to právo mezní ukazuje, že kdo by chtěl k zdvižení mluviti, nedopouštějíc dalšího průvodu ani zapisování svědkův, že se má hned při začátku po zahájení k takovému zdvižení mluviti, ukázav a dav čísti vejpověď mezi Janem Štampachem a nejvyžším panem hofmistrem,2) a protož že má to obeslání zdviženo býti z příčiny té, kdež ji obsílá jakožto poručnici, ale nedo- kládá se, jakú by poručnicí býti měla, otcovskú-li či jakú jinú; neb sou trojí po- ručníci podle zřízení zemského vyměření, totiž nápadní, druhý JMtí královskú uči- nění a zřízení, třetí mocní a otcovští poručníci. A tak jest tuto pochybeno; neb i sám se poráží řezanou cedulí, kteráž čtena, v kteréž ji dokládá mocnou otcovskou poručnicí, o posekání trav poslav k ní; a potom vzal půhon z pychu,3) a pře za- čaté nevykonav, teď již by chtěl k těm gruntům a takovým tímto mezováním spra- vedlnost míti a jich se dosúditi. A tak byla by v nebezpečenství, kdyby na sebe takové poručenství tak již podle tohoto obeslání vyšlého vztáhla, nejsa než mocnú otcovskú. Druhé, že teď syn Adam přistojící již léta má, a tak ne ona, ale snad on

Strana 279
z roku 1558. 279 Adam, kdyby se byl on Hynek Vrabský na jeho léta vyptal, měl obsílán býti. Třetí, řečník, kterýž jest vydán, kterýž jest soud zahajoval, ten jest zahajoval majíc brani při sobě, ješto jest stranám psáno: a kohož při sobě míti budete, ti aby braně při sobě neměli. Nad to pak vejše, že jest obeslání z dvojí věci, jako rovně mezi Vá- clavem Sokolem a Bydžovskými,*) když vobeslání vyšlo z několika věcí, bylo jest zdviženo. A protož že se s tím se vším poroučí k rozvážení spravedlivému. Proti tomu od původa skrze Jiříka Vlka z Kvítkova promluveno, kdež se od strany odporné mluví k zdvižení, ješto jest dobře vyšlo jakožto na poručnici, kte- réhož ještě prázdna až posavad není, ač ukazuje na syna, že by léta měl; ale aby měl jemu jaký statek postupován a dán býti, aneb aby měl z poručenství jaké dě- kování podle vyměření zřízení zemského jí paní Salomeně učiniti, toho se neuka- zuje. Kdež se pak mluví a ukazuje vejpověď, kdož by chtěl přes cizí grunty vésti, že se zdvihá, to jest tak; ale tuto bohda on Hynek Vrabský nepovede přes cizí grunty, ale povede přes svý bez přítrží, neb se tu u těchto vobú dvú rybníků jeho gruntu dotýká. Že by pak měl nějaký půhon vzat býti strany pychu a že by ji měl mocnú otcovskú poručnicí jmenovati, ten jest půhon ještě v svý váze, ješto jest jí dobře tytul dán jakožto poručnici dětí?) a dokládá se jakých; nebo sama tak jest poháněla a takového tytule užívala i také se dosuzovala. A protož, poněvadž se ničímž neodvozuje, aby toho a takového poručenství zbavena byla a je jinýmu zdala, že žádá, aby překážíno nebylo, a má předse toto obeslání svůj průchod míti, a za to žádá, aby se vejpovědí úřadu dosti stalo, aby se nemeškalo a čas nemařil, ale svědkové aby se zapisovali. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddú svú, s konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vysly- šavše obeslání, řezanú ceduli posélací, půhon, vejpovědi, zřízení zemská a jich s obú stran promluvení pilně váživ, takto o tom z téhož soudu zahájeného vypovídají: Po- něvadž jest se to z cedulí řezaných posélacích jeho Hynka Vrabskýho, tudíž z pů- honu o pych od desk zemských vyšlého našlo a vyhledalo, že ona Salomena z Borovnice obeslaná mocnou otcovskou poručnicí dětí a statku někdy Voldřicha Zapského z Zap jest, a on Hynek Vrabský Tluksa z Vrabí původ toho jest v svým obeslání pominul a ji Salomenu z Borovnice jakožto mocnú otcovskú poručnici dětí a statku téhož někdy Voldřicha Zapského tak jest neobeslal: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Dali památné. Stalo se v sobotu po sv. Janu Křtiteli léta Páně 1558. — Léta atd. 58 v outerý po sv. Janu Křtiteli [28. června] Salomena z Bo- rovnice vzala relací ke dckám zemským ze škod útratních a nákladních.5) Konšelé původa: Jan hrnčíř, Jan Petrů krejčí, Matěj Špička, z Brandýsa; Rehoř Bína, Burian, Havel sladovník, z Čelakovic. P. Jakub Chodaur z Lokte, řečník.

Strana 280
280 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé obeslané: Vít Řeřaba, Jan Klatovský, Franc Mejssnar, z Nového města Pražského; Jan pekař, Jan mlynář, Jan Ročák, z Říčan. 1) Při okraji poznamenané „obeslání E. XI.“ označuje, na kterém listu bylo toto obeslání zapsáno v Registrech obsélacích mezních. Při soudu na mezích dal se Hynek Vrabský zastupovati od Ctibora Služského z Chlumu a na Tuchoměřicích, mocného otcovského poručníka dětí a statku pozůstalých po někdy Adamovi Zapském z Zap, zároveň i „na místě týchž sirotkuov, pro nezprávu luk a cest u dvou rybníků jeho Hynka Vrabského, totiž Netluckýho a u Dubečku, tak jakž dsky od někdy Adama Zapského z Zap někdy Adamovi Tluxovi Vrabskému z Vrabí, otci jeho Hynka, na též rybníky a louky plněji svědčí, a pro příkazy, kteréž sou přišly od Salomeny z Borovnice ..., kteráž se jemu v týž louky a cesty vkládá,“ jak o tom svědčí zápis na listu 91 Register starostových práv vedení Pavla Kůrky z Korkyně, starosty komorničího úřadu desk zem- ských, z r. 1558 (archiv musejní č. 1028). — 2) Zde č. 57. — 3) Půhon ten ze d. 9. května 1558 jest zapsán v Registrech půhonných soudu zemského Pavla Kůrky z Korkyně, starosty komorničího úřadu desk zemských, z r. 1558 (archiv musejní č. 1035) v oddělení „Půhonové k soudu zemskému většímu k Suchým dnům letničním léta 1558“ na listu 93 a zní takto: Hynek Vrabský Tluxa z Vrabí a na Střibříně [sic] pohání Salomenu z Bo- rovnice a na Dubči, mocnou otcovskou poručnici dětí a statku někdy Voldřicha Zapského z Zap. Viniti ji chce z pychu a pro ten pych z 10 kop gr. č. pokuty podle zřízení zemského propadených, tu kdež léta 57 okolo sv. Václava trávu na lúce, kteráž leží u Dubečka podlí rybníka jménem Veskýho na gruntu jeho Hynka jest posekal neb posekati dal Jan Bělehradský [v druhém půhonu z téhož dne: Valentin jinak Valeš] z městečka Dubče, člověk poddaný sirotčí; a když jest k ní Salomeně poslal s cedulí řezanou on Hynek Vrabský dota- zujíc se jí, s její-li volí jest to nadepsaný člověk učinil, odpovědi jest jemu světlé podle zřízení zemského ne- dala a tak jest to k sobě přijala. Protož aby jemu z toho práva byla. Útok vložen v pondělí po neděli Can- tate 1558. — 4) Zde č. 62. — 5) DZ. v kvaternu škodním z let 1550 -1558, na listu D. 8. 85. 1558 d. 27. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Bernardem Žehušickým z Nestajova na Ryzmburce a šesti sestrami z Jandorfu na Žacléři o hranice mezi grunty k Trutnovu, Ža- cléři a Abršpachu náležejícími u vsí Markoušovic a Bezděkova až pod ves Slavětín a skrze ves Chvaleč tak, že dává s některými výjimkami za právo B. Žehušickému dle obvedení svědků jeho. [List 213—226.) V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Bernartem Žehušickým z Nestajova a na Rysmburce, purkrabi kraje Hradeckého, s jedné a urozenou paní paní Lukrecií Šelnberkovú z Jandorfu atd. a paní Paulou, paní Eustochií, paní Benignou, paní Kordamií a paní Eleonorú sestrami odtudž z Jandorfu a na Šacléři s strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsou a činiti mají, mezi grunty k Trutnovu, Šacléři a grunty k Skalám Atrzpachu zámkům náležitými, totiž u vsi Markoušovic a Bezděkovem [sic], kteréžto meze a hranice dělí touž ves Markoušovice a Bezděkov a jdou pod ves Slavetín a skrze ves Chvaleč atd., tak jakž obeslání1) plněji svědčí: kdež po oznámení z úřadu jsú-li strany podle obeslání vyšlého od úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského i také na cedulech po- znamenání pohotově, pan purkrabie kraje Hradeckého skrze Havla Šamšu z Kosma- čova pověděl, že podle obeslání vyšlého se vším nahotově jest. Proti tomu na místě obeslaných paní sester z Jandorfu poručník Jiřík Ursyn z Vladoře podle pana Kry- stofa Jandorfara z Jandorfu promluvil, že jsú od JMti arciknížetcí a z poručení JMti na místě JMKské páni komissaři vysláni a že od nich má oznámeno býti

Strana 281
z roku 1558. 281 proč a z jakých příčin podle obeslání tohoto vyšlého nemůže se tuto dáti mezovati a nemá; žádajíc, aby poprodleno bylo. A když páni komissaři se sjeli, oznámeno na místě obeslaných paní sester, že sou se bez přítomnosti pánův komissařův v nic dáti nechtěly jakožto poručníci; neb sou toho mnohé a hodné příčiny, proč nejsou povinni a nemohou dáti tuto do- pustiti mezovati, a to z příčiny té, že toto obeslání jest vyžádáno, což se gruntův manských JMKské náležitých dotýče, nebo ty vsi, kterýchž se dotýkati chce a o ně se mezovati, jsú ve dckách dvorských, a hned se v nich jisté vsi jmenují; a tak za příčinou mezí chtěl by pan purkrabie kraje Hradeckýho právo a spravedlnost k grun- tům míti, nad kterýmiž JMKská vrchnost míti ráčí. A tak dali by se v nebezpečnú věc; a pro lepší vyrozumění že i dcky dvorský čísti dáti chtějí, žádajíce, aby prvé obeslání čteno bylo, neb se zdvihnúti musí. Kdež od Jiříka Labounskýho z Labouně s panem Krystofem Skuhrovským z Sku- hrova přistojícího promluveno, že jest jim od JMti arciknížetcí psaní učiněno a poručeno, aby se dali na těchto mezech najíti pro opatření gruntův JMKské. I tak sou uči- nili, že sou se oba dva podle poručeni JMti zde najíti dali jakožto poslušní, a že jest ta správa JMti arciknížetcí dána, že by se tu JMKské gruntův dotýkalo; a pokudž by se dotýkalo, že by se oni jakožto komissaři neradi toho dopustili, aby o to JMKská přijíti měl. Proti čemuž od pana purkrabí kraje Hradeckýho povědíno, že jest se této komissí nenadál; jakž pak koliv se stalo, že to na ten čas podniknúti musí. Kdež se pak od strany otporné mluví, že by se chtělo tuto gruntův JMKské náležitých pod způsobem mezí dotýkati, tomuť on otpírá, neb se tu gruntův JMKské nic ne- dotýká, ale jeho jemu k dědictví spravedlivě náležitých, a tak že jest JMti arci- knížetcí správa omylná dána. Však bude-liť se co tu JMKské gruntův dotýkati a to uznáno bude, není tak zpozdilý, aby se nevěděl jak v ty věci zachovati, a dokud živ toho pan Jandorfar pravého neučiní, aby se co tu JMKské gruntův dotýkalo; ale že za to žádá, aby právo zastavováno nebylo. A není té naděje, aby JMKská tudíž JMt arciknížetcí tak nemilostiví páni jeho býti měli, aby takovým něčím omylným a ne- pravým správám místa dávati ráčili; a že na tom není, aby tím spůsobem, jakž se vykládá, chtěl v jaké grunty JMKské sahati; a protož že jest té naděje, že jemu spravedlnost, kteráž jemu náleží, zastřína nebude. Neb to na vedení svým všecko pořádně ukázati chce, a nemůže se toho žádnému hájiti, jakž kdo čeho žádá, aby toho užiti neměl. A jest i pánům komissařům lépe, aby pro lepší správu tomu vyrozumíno mohlo býti, a protož že jest strana se povinna podle obeslání vyšlého zachovati a šest konšelův k úřadu přidati. A nechtí-li se tak poručníci zachovati, že žádá za stané právo; neb aby mělo prvé obeslání, než se soud osadí, čteno býti a k zdvižení mluviti, že se to nemůže trefiti. Archiv Český XXX. 36

Strana 282
282 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Zase proti tomu, že za to žádají, aby v to potahováni nebyli, aby se měli v cizí právo dávati aneb v jaké vedení a konšelův vystavování, že by jim bylo nebezpečný; a také aby se měli oni poručníci več jinýho mimo vůli a poručení paní obeslaných dáti, že se jim nezdá toho, leč jim to nalezeno bude, učiniti. A od pánův komissařův JMti arciknížetcí toho doloženo, proč jsú vysláni, že jest vyrozumíno; a protož, aby nemělo to obeslání čteno býti, že za to žádají, aby překážíno nebylo, neb se obeslání vztahuje zřetedlně na některé vesnice JMKské náležitý. A když po zasazení a zahájení soudu vedle práva mezního osazenýho od úřadu oznámeno, že právo mezní ukazuje to, aby svědkové zapsáni byli a potom vedli a ukazovali, poručníci obeslaných paní davše čísti obeslání, vejpověď mezi pa- nem Zdislavem Berkú z Dubé s jedné a Janem Štampachem z Štampachu strany druhé,2) pověděli, že nejsou povinni dáti mezovati ani dopustiti zapisovati svědkův; a pro tu příčinu že jest tato vejpověď ukázána i také čtena, jak se má zachováno býti, že nedadúce k tomu přijíti a nechtíce ani toho dopustiti, aby svědkové zapi- sováni byli, že se má prvé k zdvižení mluviti; a protož že toto obeslání má spra- vedlivě zdviženo býti pro tu příčinu, že se tu gruntův JMKské dotýkati chce a dotýká. Proti tomu od původa povědíno, že se neukáže žádného nálezu k tomu po- dobného, aby tím spůsobem, jakž se mluví, mělo zdviženo býti, neb jest tuto činiti mezi grunty náležitými jeho pana purkrabí kraje Hradeckého dědičnými; a tak chtěli by tuto tímto nálezem ukázaným toho užiti, jako by se chtěl pan purkrabie o cizí grunty súditi, a tímto obmyslem naň se nastupuje, již by jej chtěli nerci-li o tyto meze ale také i o některé jeho dědičné vsi připraviti; a protož ta vejpověď čtená nic jemu na škodu k zdvižení býti nemůže a není; neb jest bylo proto tam zdvi- ženo, že toliko jedna osoba obeslána byla, a ne tím spůsobem, jakž se mluví. A ví se o tom dobře, že když kdo jaký statek buď zástavou neb zápisem drží, že jest nikda toho bráněno nebylo jako tuto, aby mezováno nemělo býti; neb potom při- chází-li k vejplatě zase a stane-li se gruntům jaké ublížení, že to bývá k nápravě přivedeno. A protož že za to žádá, aby ukázali, jest-li jaké psaní podle komissí této k úřadu učiněno, i také toho, aby překážíno nebylo, ale aby se vejpovědi úřadu dosti stalo a svědkové aby zapsáni byli i také vedli a ukazovali; a když se vedení vykoná, budou-li co potom chtíti mluviti, budou míti vůli. K tomu od pánův komissařův promluveno, že za to žádají, aby průvod další slyšán i také čten byl pro vyrozumění, komu by ti gruntové náleželi, a také aby tu JMKské právo a spravedlnost obmeškáno nebylo, nebo se jest proto tato komissí stala, aby oni jakožto komissaři a poručníci vyrozuměti a potom správu jistú dáti mohli, dotýká-li se co tu a jsú-li jaké grunty JMKské náležitý.

Strana 283
z roku 1558. 283 Tu po nalezení z soudu zahájenýho, poněvadž jsú páni komissaři od JMti arciknížetcí pro vyrozumění všeho toho, chtělo-li by se co tu gruntův JMKské do- týkati, vyslaní, chtí-li co strany ukazovati, na místě obeslaných ukázán vejpis trhu pod pečetí z desk dvorských, kdež pan Heřman Šumburk pánům bratřím z Lichtm- burka půl zámku Trutnova s příslušenstvím prodává,3) majestát JMKské, kterýmž list lenní slavné paměti krále Jiřího propůjčovati a pod léno Šacléř zámek4) a manství Trutnovské s příslušenstvím panu Jandorfarovi z Jandorfu5) a dcerám jeho pouštěti ráčí, vejpis téhož léna od pana Jandorfara přijetí, přísahu, vejpis téhož léna postoupení dcerám od něho pana Jandorfara, vejpis jich sester z Jandorfu léna přijetí i také přísa- hu, a při tom promluveno, že jest tuto vyrozumíno ze všech těchto vejpisův i také z ma- jestátu JMKské, že se tuto gruntův a některých vsí, kdež se mezovati chce, JMKské do- týká, a tak pan Jandorfar na místě dcer svých nemohl jest se než tak zachovati a na JMt arciknížetcí to vznésti, aby to komissí opatřeno bylo, což se jest tak stalo. I dav čísti obeslání doložil, kdež jest v obeslání položeno, že skrze ves Chvaleč vésti chce, ješto to býti nemůže, aby úřad jakú tak ves děliti měl, než měl se jest tak zachovati, a odkad se jaké meze začínají a dokud, položiti v obeslání a rozděliti, chtěl-li jest toho užiti, pokud a jak jdou, a ne aby se skrze ves vedlo, neb jest ta ves Chvaleč náležitá JKMské pod léno. A tak neměl jest úřadu vyžádati tak tím spůsobem, než pokudž by se jeho dědictví dotýkalo. Druhá pak příčina zdvižení jest tato: Kdež jest předešle od někdy pana Jiříka Kalenice, předešlého purkrabí Hradu Pražského, obeslání vyšlo na meze, mezi týmiž paními sestrami, kteréž čísti dal, registříky z desk zemských na meze vyžádání předešlých purkrabův i také nynějšího, zřízení zemské, a poněvadž to obeslání předešlé od někdy pana Kalenice vykonáno ani od nynějšího purkrabí Hradu Praž- ského není, než jiný jest vzato, že tudy má to obeslání minouti, a zřízení zřetedlně, kteréž čísti dal, ukazuje, kdož nevykonaje prvního obeslání neboližto půhonu a práva a jiný vezme, nevezmúc o první konce, že zdviháno bývá. Třetí, jest rozdílný toto obeslání prvního obeslání; neb v prvním toho doloženo nebylo, že by k Atrzpachu náleželo, jakož to v tomto doloženo jest; a tak jsú se nevěděli proti čemu strojiti; neb jest první obeslání v jiný rozum a toto také v jiný rozum vyšlo; a tak má i z té příčiny zdviženo býti; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému rozvážení. Proti tomu od původa promluveno, kdež se ukazuje tuto a mluví, že by to k manství náleželo, ale aby to trhem od koho on pan Jandorfar kúpiti měl a nebo kdo jiný, aby jeho dědictví tu, kdež činiti o meze jest, pod léno náležeti mělo, toho se neukazuje, než toliko dání JMKské; a poněvadž jest to tejně a ukrytě sobě pan Jandorfar, o čemž pan purkrabie kraje Hradeckýho nevěděl, jednal, žeť toho užiti ani dcery jeho proti spravedlnosti jeho nebudou moci. Neb by to veliký věci byly, aby pod nějakými obmysly lidé o své spravedlnosti a dědictví tudy přicházeti měli. Neb se to všecko, když se mezovati bude, vyhledá a ukáže, že jemu panu purkrabí 36*

Strana 284
284 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pan Jandorfar do jeho vlastního sahá a sáhl jest přestavivši přes meze a hranice do jeho dědictví, totiž ves Chvaleč, na kterúžto se ves, což jim náležitýho jest, ne- potahuje ani na ni nesahá, než toliko na to, což mu tak do jeho dědictví přes meze přestaveno jest. Jest-li žeť co JMKské k Trutnovu k manství a pod léno náleží, v toť on pan purkrabie nesahá. Neb tuto není činiti o grunty než o meze, do kterýchž jest jemu vkročeno. Nebo těmi mezemi i to ukáže, že se tu i něco Slezských mezí dotýkati chce. A tak aby se o své dědictví súditi a se dosúditi neměl, není té na- děje, aby mu toho bráněno bylo. Nebo každá ves své obmezení má zvláštní, a protoť dědictví na škodu není nic; jako rovně u Vrábí ves jest Dřevčice, kteráž k man- ství pod léno na Moravu, též páni z Pernštejna na svém panství mají ves Čijovice, kteráž též také pod léno náleží; protoť jim pánům z Pernštejna ani pánům Vrab- ským dědictví jich též nic na škodu není, jakož i tuto bohda nebude. Neb i JMKská to sám potvrzovati ráčí, bude-li jakú spravedlnost pan purkrabie kraje Hradeckého strany těchto mezí a hranice, kteráž jde skrze ves Chvaleč pod ves Slavetín, míti, že se proti němu promlčením brániti neráčí; kteréhožto milostivého povolení JMKské přípis čten. A kdež jest ukázán vejpis, kdež on pan Jandorfar ves Vernířo- vice na JMKské, aby k lénu přijata byla, vyžádal, jak jest pak vyžádal neb nevy- žádal, dobře-li čili nedobře, toho vykládati nechce; neb ta ves Vernířovice náležela jest k dědictví panu z Pernštejna, na čež z desk zemských vejpis prodaje pod pe- čeťmi, kdež jemu panu purkrabí pan z Pernštejna Rysmburk prodává s jeho příslu- šenstvím,6) pokázal. Též ves Maršov uvedl v léno, ješto ta ves jest pánův Smiři- ckých dědičná a dotýká se něco nemnoho těchto gruntův jeho pana purkrabí. Že by pak v jiný rozum předešlý obeslání a toto také v jiný rozum vyjíti a že by z té příčiny mělo zdviženo býti, dav čísti odklad předešlý a psaní od nejvyžšího pana hofmistra vo témž odkladu týchž mezí jemu panu purkrabí učiněné, že jest tu jím nic nesešlo; neb jest se odklad stal bez vůle jeho, kteréhož se jest byl nenadál, jsúce již i na mezech s přáteli svými nahotově. A hned v tomto odkladu jest zře- tedlně toho doloženo, když se čas jmenovati bude jiný a zase se položí, že chce vykonati. I není podle předešlého a podle téhož odkladu nic vykonáno; neb jest prvé, než k tomu přišlo, purkrabie předešlý umřel. O čež jest byl i psaní nebožtíkovi purkrabí učinil, co se jest jemu tu od něho mimo naději stalo, že se odložilo; a té jest naděje, že to psaní i při úřadu jest; kteréhožto psaní přípis čten. Ješto se i to z psaní od pana hofmistra učiněnýho nachází, že jest i sám Ursyn, byvši při tom, k tomu odkladu jakožto poručník jich povolení dal. A tak již jest to obeslání pře- dešlé tudy minulo smrtí předešlého purkrabí; a tak nemohlť jest se jináče zacho- vati, než zase znovu úřad na JMtech páních a vladykách na plném soudu zemském, poněvadž první purkrabie umřel, na tyto meze vyžádati a i jiné obeslání vzíti. A protož že za to prosí, aby svědkové přijati a zapsáni byli.

Strana 285
z roku 1558. 285 Zase proti tomu, že se zřetedlně nachází z vejpisův, že se tu gruntův JMKské dotýkati chce. Druhé, strany odkladu předešlého obeslání, tímť on Ursyn vinen není, a také tudy jest nemohlo minouti a neminulo to obeslání; a tak se jest pan purkrabie zachovati měl podle předešlého obeslání a tohoto purkrabí žádati, aby podle téhož předešlého obeslání a odkladu den zase jmenoval a položil. Že jest pak ta ves Chva- leč JMti králové slavné paměti k panství Trutnovskému náležela, ukázal registra zpe- četěná pečetí králové JMti slavné paměti s podepsáním vlastní ruky, též vejpis řádu léna z desk dvorských, jak pořádek míjí, i také důchodové soudu dvorského ucházejí. A od pánův komissařův mluveno, že jest to ukázáno vejpisem trhu, vejpisy z desk dvorských, že Bezděkov, Slavetín, Chvaleč k manství pod léno náležejí. Druhé, že jest na ty vesnice pan Jandorfar léna přijal i také dcery jeho, a hned JMKská v svým majestátu jakožto vrchnost to vyhraditi sobě ráčila, neuchoval-li by pán Bůh jeho páně Jandorfarových dcer od smrti a že by dědicův synův po sobě nezůstavily, že má to manství Šacléřské zase na JMKskú připadnúti. Třetí, ne- ukazuje se, aby jemu panu purkrabí ta ves Chvaleč dědicky náležela. A tak, chtěl-li jest tuto takový soud trpěti, měl jest snad pana prokurátora JMKské obsílati a ne je dcery páně Jandorfarovy; a tak pod jménem mezí chtěl by se gruntův dosúditi. A protož že jest jim JMt arciknížetcí poručiti ráčil, aby to úřadu předloženo bylo, aby tímto soudem taková věc souzena nebyla, ale pořadem práva. A poněvadž se celá ves nachází, skrze kterúž se chce mezovati, náležitá JMKské, že nebude moci ani to psaní od JMKské učiněné, že se promlčením brániti neráčí, postatčiti, a pro- tož že za to žádají, aby to obeslání k zdvižení přišlo, poněvadž i v tom chybeno jest, že jest se podle předešlého obeslání vyšlého nezachoval; ač jest purkrabie první umřel, ale úřad nikda neumírá. A bude-li potom pan purkrabie kraje Hra- deckýho chtíti jaké právo k jakým vesnicem míti, nechť se toho prvé dosoudí a po- řadem práva požene, a potom teprova na meze vésti, to bude moci učiniti; neb má se každý prvé toho, chce-li k čemu jakú spravedlnost míti, dosouditi. Proti čemuž od původa povědíno, že jest s podivením, nač se tuto od pánův komissařův nastupuje, neb tomu nevěří, aby jim tak daleko poručeno bylo; neb nejsou vysláni, než toliko aby meze spatřili a při tom byli, jest-li by se co tu chtělo grun- tův dotýkati JMKské, aby toho šetřili a ochránili, a ne aby v jakú při za stranu se dávati a proti němu stavěti měli. Nebo tuto není o žádné grunty činiti než toliko o meze a ne tak, jak se vykládá, že by chtěl na grunty JMKské sahati a jich se chtíti dosúditi a dáti mezovati, než v svým vlastním, což jemu dědičně náleží; a protož že za to žádá pro právo a pro boží spravedlnost, aby spatříno bylo spolu s pány komissaři, aby potom vohledajíce a spatříce věděli, jakú správu JMKské i také JMti arciknížetcí učiniti; a jest-li že to uznají a úřad rozezná, že by jemu ta ves Slavetín nenáležela, i také to, což tak strany Chvalče přes meze přestaveno

Strana 286
286 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského jest, že od toho pustiti chce a pouští, a nežádá nic více, než což jemu spravedlivě náleží, užiti. Neb by se nerad toho dopustil, aby tudy to mělo protrženo býti, aby se měl někdo v cizí grunty vkládati; a kdyby znal a věděl, že by někdo se v JMKské v grunty vkládati, v ně sahati i také bráti něco toho chtěl, nerci-li stat- kem ale i hrdlem, nelitujíc v tom žádného statku ani hrdla svého, nedadúc toho žádnému napřed, že by toho, pokudž by ho stávalo, hájiti i brániti chtěl. A protož že za to žádá, aby svědkové předse přijati a zapisováni byli, i také aby vedeno bylo; neb se toho obává, stane-li se jaký více odklad, aby mu více svědkův nezemřelo, neb jest mu jich již těmi odklady nemálo zemřelo. A co se dotýče toho vyměření řádu z desk dvorských, tomu se místa nedává, poněvadž o tom v zřízení zemském nikdyž vyměřeno není. Proti čemuž od pánův komissařův toho doloženo, poněvadž pan purkrabie od toho pouští, žeť již tohoto mezování nemá užiti, ale má zdviženo býti, pročež jest pak tehdy ty vesnice pod léno náležitý zejména do vobeslání dal sobě vložiti. A poněvadž jsú pak jisté poručení JMti arciknížetcí podle komissí této vykonali, že žádají, aby mezováno nebylo, s tím doložením, že jsú proto sem vysláni a to poručení mají, aby právo JMKské hájili a mezovati nedali; a protož purkrabí, aby v tom úřad a své osoby šetřil a v takové mezování se nedával, napomínají. Kdež pak po vyslyšení té pře mezi stranami bylo jest toho všeho na naučení JMti pánův a vladyk do plného soudu zemského odloženo, a po vzetí téhož naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského z úřadu oznámeno: Ačkoli, když půhon na půhon aneb obeslání na obeslání kdo vezme, takový půhon neb obeslání zdviženo bývá, ale tuto, poněvadž jest někdy pan Jiřík Kalenice, předešlý purkrabie, sročivše strany oboje o touž věc k jistému dni, aby se na týchž mezech najíti dali, a jménem svým podepsavši se sám jest k témuž dni na ty meze nepřijel, než stra- nám odepsal, že té věci a takového mezování do jinýho času odkládá, ale jistého dne, kdy by se na týchž mezech najíti dáti zase měli, nepoloživši ani jmenovavši v tom jest umřel, a tak jest to obeslání tudy minulo, a toto obeslání poslední pan purkrabie kraje Hradeckýho jest dobře vyžádati mohl; druhé, poněvadž páni ko- missaři od JMti arciknížecí na místě JMKské vysláni sou proto, chtělo-li by se co tu gruntův JMKské dotýkati, to aby spatřili; i poněvadž pan purkrabie kraje Hra- deckýho tuto ne o grunty ale o meze se činiti míti praví a po mezech vésti chce: i z příčiny té strany obojí, chtějí-li k té při svědky vésti, aby je sobě podle práva mezního zapisovati daly. A dále, když svědkové obojí strany po mezech povedou, tomu že i páni komissaři lépeji vyrozuměti moci budou, a budou-li k čemu chtíti co mluviti, že toho vůli míti budou. Tu svědkové původa po přísaze a zapsání začavše od kopce pod hrobem a stojíce ukázali nad roklí na pravé ruce z druhé strany kámen mezní a pravíce, že

Strana 287
z roku 1558. 287 se tu v těch místech troje panství dělí tak, což na pravé ruce, to panu purkrabí kraje Hradeckýho k Markoušovu, a na levé k Bezděkovu pana Jandorfara, a tam dolů panu Zylvarovi že náleží. Proti tomu svědkové obeslaných oznámili, že se jim tu drobet ubližuje. I vedli úřad od toho kopce svědkové původa nad tou roklí na- horu stezkou maličko mimo buk veliký lízovaný s jedné a z druhé strany jedli, pra- více je býti hraničnými, a mimo kámen mezní přes jinú rokli, kteráž do té rokle začaté běží, a že tak jdou ty meze. I šli mimo buk a jedli stojící nad první roklí, kteráž nahoru běží, mimo buk jiný s zarostlým křížem, odtud k buku suchýmu lí- zovanýmu, u něhož kámen stojí, pravíce, že jest pravý mezník; kterémuž strana místo jest dala. Odtud přes námetní kamení z lesa mejtinami, stezkou k kamenu jednomu, druhýmu, třetímu a jiných mnoho k pařezu bukovýmu hraničnímu, hranič- nou mezí přes starý hrob a přes cestu mimo pařez smrkový jeden, druhý, po hra- nici zřetedlný mimo javor, na němž kříž starý, skrze les nahoru, ukazujíce jedli velkú lízovanú jednu, druhú a buk, u něhož kámen mezní stojí, od toho mimo ká- men jeden, druhý, až na vrch. Čemuž jest tomu všemu místo dáno, že tak, jakž se vede a ukazuje na ten vrch, což po pravé ruce, k Markoušovu, a po levé k Bezdě- kovu Šacléři náleží. A tu na vrchu zastavivši se u velikýho kamení strana otporná oznámila, že tu začátek jest té pře hlavní v tomto místě, na pravé ruce ukazujíce hřeben v vrchu, a tudy tyto meze jíti mají, což k Slavetínu a k Chvalči příslušející k panství Trut- novskýmu náleží. I jest tomu rozuměti, že by pan purkrabie kraje Hradeckýho teď tudy- to dolů na levú ruku vedúc a ukazujíc těmito mezemi a vedením svým skrze ves Chvaleč dvě vesnice, Slavetín a túž Chvaleč, zatáhnouti chtěl; nebo na pravé ruce, což k Slavetínu a k Chvalči náleží, dělíce Markoušov, meze běží tam nahoru a ne tuto dolů, jakž původ vésti chce, a tak že zřetedlný jest, že by chtěl na ves- nice manské, kteréž ve dckách dvorských jsú a pod léno JMKské náležejí, sáhnúti, prosíce, aby toho mezování tak tím způsobem dopuštěno nebylo. A od pánův komissařův Jeronyma Hrobčickýho z Hrobčice a pana Krystofa Skuhrovskýho z Skuhrova z poručení JMti arciknížetcí na místě JMKské vyslaných promluveno, že sou se jakožto poslušní dali také najíti pro vyrozumění těch mezí, chtělo-li by se co tu JMKské gruntův dotýkati, aby spatřili a spatříce promluvili. A poněvadž pak zřetedlně viděti a patrné jest, že se tu gruntův manských pod léno náležitých JMKské dotýkati chce a dotýká, aby toho tak šetříno bylo, aby se tu nic JMKské neublížilo. I šli odtud svědkové původa s vrchu dolů pustivše se na levú ruku maličko mimo buk lízovaný stezkou, ukazujíce kámen mezi jedlí a bukem, odtud k kamenu u pařezu jedlového, oznámili, že sou praví mezníci a jiných mnoho, kudyž povedou, dělíce všecko, což na levé ruce, k Šacléři, a na pravé ruce k Skalám náleží; odtud

Strana 288
288 k kamenu pravíce, že jest na pravý hranici, mimo buk se třmi lízmi, odtud mimo buk veliký s lízem, ukazujíc kámen mezní pod ním, odtud k kamenu jednomu a potom k druhému na kopci, u něhož buk stojí, odtud k buku lízovanýmu a pod ním k kamenu, pravíce je všecky býti na pravých hranicích. Proti čemuž od obeslaných povědíno, že sú toliko mezi samými poddanými, kteříž k Petrštorfu, Petřkovicím, náležejí, a nejsou to hlavní mezníci. I šli odtud před se k jedli u níž kámen, odtud k buku s starým lízem, uka- zujíce důl u něho, a že jest tu kámen mezní byl, kterýž jest odtud dolů odnešen, ale nevědí od koho; kterýž hned tu jest nahoru přinešen a ukázán. Odtud šli před se dolů k kamenu, pravíce Lorenc a Purma, že jest pravý hraničník a mezní kámen; odtud k pařezu jedlovýmu velikýmu, že jest na ní líz byl, a ta jedle s tím lízem že jest sťata, ale nevědí od koho, oznámili; od toho pařezu přes vršek k kamenu mez- nímu podle pařezu stojícímu a patřícímu upřímo od toho k buku lízovanýmu starý- mu, kterýž se jest hned tu vysekal, odtud k kamenu meznímu vobrostlýmu mchem. Tu otpor učiněn, a že jest toho mnoho, ale že nevědí, jsú-li praví mezníci; a pak-li jsú, tehdy mezi sedláky role musí děliti, čí který jest, s Slavetínskými Petřkovský. I šli před se od toho kamene k buku lízovanýmu, a že jest na pravý hranici dělící mezi Skalou na pravé a po levé k Šacléři. Tu otpor, že sou na roli. A pů- vodové oznámili, že žádných tu nikdyž, kudyž vedou, rolí neviděti, než pouhý hory a lesy, a žádnýho podobenství není; a protož že žádají, aby ale záhonové nějací uká- záni byli. I šli odtud k buku se dvěma lízy zarostlými, a že jest pravý hraničník; odtud přes starú cestu zalomenú, kteráž šla předešle k Trutnovu od Slavetína, kteréž cestě místo dali, mimo buk lízovaný jeden, druhý, třetí, před se stezkou. A svědkové obe- slaných oznámili, že se tu mez, přes kterúž se vede, od Slavetínských s Petřkov- skými sbíhá. Proti, že neznáti nic, žádné meze podobenství. I šli před se odtud přes kopec, na něm buk s lízem; odtud na druhý kopec pravíce, že sou na pravých hranicích; odtud na vršek na třetí kopec, že též jest na hranicích, patříc k onomu prvnímu dolejšímu kopci. Proti tomu, jest-li že jest kopec jaký, teda dělí Slavetín s Petřkovskými. I šli odtud před se svědkové původa přes cestu, kteráž běží k Trutnovu, a ta že jest přes hranice udělaná, oznámili, od Slavetína. Proti čemuž, že jsú to hranice a meze dělíce Slavetín a Petřkov, na čemž se vobojí svědkové srovnali, než že před se mez hraničná beze vší přítrži skrze Chvaleč od počátku běží. I šli od té cesty tou mezí mimo pustou roli ukazujíce kamení, a že jest na pravých hranicích. Tu od pana Jandorfara oznámeno, ukazujíce na ves Slavetín na pravé ruce a na dědiny, že, jak se tu vede od pana purkrabí kraje Hradeckýho D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 289
z roku 1558. 289 a potom jak se tam také obvede nade vsí nahoře i vod Chvalči od obeslaných svěd- kův, že se to vočitě vidí a spatřiti může, že sou dvě vsi, a tak by tímto vedením a mezí ukazováním, což se gruntovněji ukáže, když se potom povede, JMKská o ty obě vsi, kteréž pod léno jsú, přijíti musil. I šli odtud mimo kámen mezní svědkové původa a mimo jedli dolů do lesa pravíce, že pravou mezí patrnou jdou, kudy vedou. Čemuž svědkové obeslaných dali místo, ale že dělí Slavetín od Petřkovských. A od pánův komissařův oznámeno, že se tuto z svědkův obeslaných nachází, jak se od nich otpor činí, že jsú gruntové tuto, kudy se vede, k Petřkovicím a Slavetínu náležitý, a že paměti lidský není, aby tu jaké meze byly; a tak zřetedlný jest, že se tu gruntův dotýká JMKské; a protož že tomu vedení na místě JMKské místa nedávají. Proti čemuž původ oznámil, že není činiti o grunty ale o meze, a když se dovede i od druhé strany, budou-li páni komissaři chtíti při stole, a když se zase zasedne soud, co mluviti, budou míti vůli; a tomu se otpírá, aby co tu JMKské se dotýkalo, neb s JMKskú není činiti, než s dcerami páně Jandorfarovými. I šli přes kopec, na němž dva javory a kámen mezní. A tu svědkové obe- slaných proti tomu pověděli, že se tu dělí hory Poustky, náležitý k Chvalči a k Sla- vetínu po pravé a po levé ruce k Petřkovicím. I šli odtud svědkové původa dolů k buku, k kamenu a k kopci; že to všecko jest na pravý hranici, oznámili. Proti tomu, že jest to z vejvratu, ten kopec. I šli před se odtud k buku velikému jednomu, druhýmu, třetímu s lízem, a buk vypálený s lízem, odtud k kamenu, k jedli. A ozná- mili proti tomu svědkové obeslaných, že tu na tom místě dělí se meze, po kterýchž se vede, mezi nimi poddanými, kteréž se dělí od Slavetína Petřkov. Odtud šli k buku lízovanýmu s dvěma kříži, a že jest pravý hraničník, svědkové původa oznámili; odtud mimo kámen veliký. A tu otepříno, že nejsou pravý hranice, než pokud se grunty k kterýmu dvoru z té vsi Petřkovský dělí a co komu náleží. Odtud svěd- kové původa před se šli mimo kamení veliký skalní na vrch přes kamení a mimo skálu k kamenu na vrchu meznímu při bukovým pařezu stojícímu pravíce, že jest též na pravý hranici, dělíc tak, což na pravé ruce, k Chvalči Horní, a po levé k Dolní Chvalči náleží. Čemuž strana dala místo, ale že jest to s obú stran k panství Trutnovskýmu a jest Chvaleč jedna ves, a o žádný Horní ani Dolní Chvalči nevědí. Odtud k kamenu u buku stojícímu, odtud k jedli lízovaný, k buku jednomu, dru- hýmu, přes hromadu kamení k jedli a u ní k kamenu. Proti čemuž od svědkův obe- slaných, že jinač nevědí, než že jest ta mez, kudy svědkové původa vedou, mezi mlynářem a Jiljím k gruntům Slavetínským nahoru i také dolů. Odtud svědkové původa před se dolů mimo buk vypálený a jiný veliký lízovaný k druhýmu se třmi lízy, k třetímu s lízem, a že sou praví hraniční, oznámili. Proti čemuž svědkové obeslaných pověděli, že oni nevědí o žádných hranicích, než jest-li žeť jest co, musí Archiv Český XXX. 37

Strana 290
290 snad to býti mezi lidmi. I šli před se odtud přes hromadu kamení, a že jest na pravý hranici. Proti čemuž svědkové obeslaných pověděli, že ta hromada jest nane- sena, když se hákovalo, a že jest těch hromad více. A na dotázání úřadu, jsú-li tu jaké záhony, pověděli, že nejsou než tam dole. Odtud svědkové původa dolů k ka- menu přelomenému, pravíce, že jest jej dřevo, když se zvrátilo, přelomilo, a že jest pravý hraničný kámen; od toho k hromadám kamení. A mlynář oznámil, že odtud až k stodole jeho náleží, kdež se mezi sousedem jeho tou mezí dělí. Odtud před se šli dolů mimo buk se třmi lízy a mimo vosení na levé ruce patrnou mezí, a ozná- mili, že sou tu konšelé s rychtářem, když jeden na druhýho žaloval, jako mlynář na souseda, že sobě tu převorali jeden druhýmu mez, že sou mezi nimi nemohli na- rovnati, než že sou toho tak nechali do dalšího o to rozeznání, což po dnes tak na tom ještě jest. I šli před se odtud tou mezí mimo týž vosení přes vršek a přes kamení k kamenu dole pravíce, že jest pravý hraničník. Proti tomu, že není, než mezi týmž mlynářem a týmž sousedem, nějakým Tycem. Odtud šli k pařezu bučímu, a že jest na něm byl kříž; ale že nevědí, kdo sťal, oznámili. Proti čemuž, že nevědí, byl-li jest či nebyl. I šli odtud před se dolů ke vsi Chvalči k mostku a k potoku; zastavivše se nad týmž mostkem a nad vodou ukazovali na druhou stranu k jedné chalupě, že tato mez k oné mezi z druhé strany, kteráž upřímo k této mezi patří, na kteréžto mezi před touž chalupou u cesty výheň vystavena jest, že jest na těch mezech, jakž vedou, k oné proti této patřící udělána, a pod touž chalupou u cesty že jest kámen mezní byl, a pravíce, že po pravé ruce slove Horní Chvaleč, kteráž jest vystavena na gruntech dědičných náležitých k Atrzpachu, a po levé Dolní Chva- leč, náležitá k Šacléři. Proti tomu, že jest všecka jedna ves Chvaleč. I šli odtud svědkové původa přes mostek mimo kovárnu k cestě oznamujíce a ukazujíce místo, že jest tu ten kámen mezní u té cesty, jakž s oné strany oznámili, byl na těch hranicích, ukazujíce druhý kámen nad touž cestou u plotu pod touž chalupou, že jest proti témuž byl z druhé strany také na týchž hranicích, a ten, že nevědí, od- tud kam se děl. Proti tomu od obeslaných svědkův, že jest tak, že jest byl, ale neve- liký, a že jest nebyl žádný mezník, než pouhý kámen, a nevědí, co jest bylo; a že jest byl v koleji, o tom dobře vědí. I šli odtud svědkové původa, přešedše cestu, mimo ten druhý kámen a chalupu tu, přes plot Šust Bartle, mimo týž plot k hrušce, a zastavivše se, poručníci paní sester obeslaných pověděli, že se tuto zřetedlně vede přes grunty cizí, ješto ta ves Chvaleč, kudy se tuto vede, všecka jest s obú stran na pravo i na levo v jeho pana Jandorfara gruntech, náležitá k Šacléři, kteréhožto gruntu dcery jeho v držení jsou. A páni komissaři oznámili, že se patrně vidí, že se tu všecko po cizích gruntech vede, ješto to všecko náleží dcerám páně Jandorfarovým, a jest tato ves Chvaleč kmetcí s platem náležitá pod léno JMKské, a protož, chtěl-li jest jakú pan D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 291
z roku 1558. 291 purkrabie kraje Hradeckýho spravedlnost míti k tomu, měl jest o to půhonem ne- boližto obesláním přikročiti a se dosúditi, a ne tak tímto mezním právem; a tak neměl jest a nemá přes cizí grunty vésti, neb tuto žádných gruntův pan purkrabie v držení není, a svědkové jich paní obeslaných praví, že nevědí ani neslejchali o žád- ných mezech a hranicech. Proti tomu od původa promluveno, že on na ten čas o žádné grunty činiti nemá, než toliko o meze a hranice, a pomůž-li Pán Bůh, bude se věděti v ty věci dobře jak zachovati a k komu o to hleděti. I šli odtud od té hrušky svědkové původa mimo roli a louku k mezi, kteráž nahoru běží k břízím, pravíce, že po pravé ruce k Atrzpachu Velký Chvalči a po levé k Malý náleží, a zastavili se na též mezi, k níž po levé ruce meze jiná při- bíhá, ukazujíce na levú ruku, že již odtad ta mez troje panství dělí, Šacléřské, Atrzpažské a Křesovské tak, což na levo dolů, k Dolní Chvalči, a nahoru pana opata Křesovského ke vsi Velbořice, a po pravé k Atrzpachu a k Chvaleckým horám ná- leží, ale že s panem opatem Křesovským není nic činiti, než toliko pro spatření těch mezí a vyhledání že chce dovésti. Proti čemuž, že oni o tom nic nevědí, aby co tu k Atrzpachu náleželo, ale že všecka ves jedna slove Chvaleč, náležitá k pan- ství Trutnovskýmu, a tuto na levé ruce, to jest tak, že jest pana opata Kře- sovskýho. I šli odtud svědkové původa touž mezí patrnou a začatou přímo nahoru mimo roli k břízi před se, potom dolů mimo vosení s obú stran k kamenu meznímu, odtud před se patrnou mezí mimo jeden, druhý, třetí kámen, potom přes rokli, touž mezí přes mostek a přes cestu nahoru mimo vosení opět s obú stran k bučím, ukazujíce jeden buk lízovaný roh té mezi, k kteréžto mezi s hůry jiná mez po pravé ruce se zbíhá; oznámili, že po levé ruce, jak se vede, až k té mezi všecko k Křesovu a po pravé k Atrzpachu náleží. I šli odtud od rohu té mezi svědkové původa po té mezi patrný, kteráž s hůry k té přibíhá, šli nahoru přímo mimo roli po levé k Křesovu náležitú, mimo buk veliký lízovaný hraničný mezi Křesovským, Atrzpažským, Chva- leckým panstvím na vrchu stojícímu [sic], odtud před se přímo po též mezi patrný břehem přes rokli do lesa mimo jedli, bučí, ke dvěma velikým jedlím nahoru, z nichž na jedné ukázali kříž starý, velmi zarostlý, a pravíce, že se tu v těch místech a u těch jedlí takové meze a hranice mezi opatem Křesovským dělí tak, což po levé ruce dolů, a po pravé nahoru k Atrzpachu náleží; žádajíce, poněvadž jsú již úřad přivedli a dovedli ukazujíce pořádné meze, mezníky a hranice od začetí vedení až k tomuto kříži na té jedli, při témž pořádném vedení a ukazování po mezech a hra- nicech zůstaveni býti. Proti tomu poručníci od obeslaných paní sester z Jandorfu pověděli, že tomu všemu vedení otpírají a místa nedávají ani tomu kříži, aby pravý býti měl, než 37*

Strana 292
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 292 že oni dostatečnější a gruntovnější meze a hranice, což úřad vočitě spatřiti moci bude, ukázati chtějí; a toto znamení že jest štrych od kořene, žádajíce, aby vyťato bylo; což se jest stalo. Neb oni nevědí, aby k Křesovu co tu náleželo, neb o to pře není a na to se nesahá; než po pravé ruce, což se z svědkův jich vyhledá, že ta všecka strana náleží k Chvalči až tam nahoru na vrchu hřebenem z důlu od těch nejbližších polí u Chvalče, kdež se dělí pana opata Křesovskýho s Chvaleckými. A po vysekání téhož kříže žádali, aby toho již mezování odloženo bylo do zajtřejšího dne, neb sou se nenadáli, aby měli odtud začíti, ale od hrobu, vésti. A původ oznámil, nechtějí-li poručníci paní sester z Jandorfu obeslaných po- dle obeslání vyšlého úřadu vésti, že žádá za stané právo. I šli od toho kříže vysekanýho svědkové obeslaných paní [sester] z Jandorfu nahoru na pravú ruku maní na velmi veliký vrch přes kamení veliký a skály a při- šedše na ten vrch oznámili, že, což dolů, jak sou šli nahoru, visí pod tím vrchem, všecko náleží k Trutnovu, a k Šacléři, kudy povedou, a po levé k Skalám Atrzpachu, a že sou tu horu, kteráž slove Kroupná hora, drželi předešlí páni Trutnovští, jako páni Šumburci a jiní, též i pan Jandorfar, a že sou to od starých hajných slýchali. Proti tomu, že se všemu otpírá, a vedou nepořádně maní a sami nevědí, kudy mají vésti, než svolávají se točíce se sem i tam, proklesťujíce sobě teprova vnově a prvé nic. Ješto hned od kříže vyťatýho nevěděli se a nevědí tuto kam díti ani kudy za- číti vésti, než točí se sem i tam, jedni chtíce vésti pod vrchem dolů, jiní od Chvalče a jiní že od hrobu, ač praví poručníci, že začínají od té meze, kdež se dělí mezi opatem Křesovským, což nepodobné jest, neb již dále od té mezi a po tu mez opata Křesovskýho k Šacléři nic nenáleží, než k Atrzpachu a k Skalám. A jakž tu horu jmenují Kroupnou, že neslove, než slove všecko i tam dolů, jakž se vedlo, Chvalecká hora, náležitá k Atrzpachu a k Skalám. I šli svědkové obeslaných po tom vrchu po pravé ruce hřebenem, stezkou přes sklopce a pletky, a ten hřeben že dělí Chvaleč od Atrzpachu, oznámili. Tu od původa povědíno, že se tomu otpírá a že jest tu v těch místech Cobl hajný jich Trutnovských na těch horách zastižen, a kdyby byl neutekl, co by se mu bylo stalo, to by byl zvěděl; a vedou tuto všecko po jeho gruntech a tou stezkou, kdež sou jeho myslivci pana purkrabí sobě zdělali, majíce po ní pletky a sklopce na ře- řábky, veveřice a ptáky, a jest tomu nerad, že se tudy vede, neb mu se škoda děje. Na ten čas to musí snýsti, neb nevědí sami kudy vésti, ani kde vedou, neb nic proklízeno není; a tak maní se tuto všecko vede. I šli před se touž stezkou přes ty sklopce a pletky pravíce, že po hřebenu vedou tak, jakž sou je spravili, a nikda že sou nebránili v lapání ptákův ani honění zvěři žádný, ale že sou svobodně toho po ten hřeben, což dolů visí, užívali bez pře- kážky, až teď teprova pan purkrabie kraje Hradeckýho na to nastupuje. Čemuž jest

Strana 293
z roku 1558. 293 od původa otepříno. I šli, zatočivše se na levo, před se po též hůře týmž hřebenem, čemuž před se otpíráno jest, a že se prvé žádný o to pokusiti, aby se v těch místech z jich lidí který najíti dal, nesměl; nebo s obú stran pana purkrabí jest všecko i to, což dolů visí pod hřebenem k těm mezem a mezníkům vědeným a ukázaným, a že tu onehda v těch místech lidé jeho pana purkrabí obešli dvanácte vepřův divokých, v kterýchžto místech ještě sošky stojí; a stěžkem kdy kdo z páně Jan- dorfarových lidí zde na tom vrchu byl, jak tuto neničky vedou, leč kradí. I šli před se tím hřebenem dolů, klestíce sobě a svolávajíce se nad tím hře- benem, skrze břízy na cestu a přešedše cestu skrze týž břízy a hnuvše se na levo šli, ukazujíce na smrku dva kříže na levé ruce. Proti tomu, že se otpírá tomu ve- dení, neb ti křížové na tom smrku proto jsú uděláni, že volavci jeho pana pur- krabí se svolávají, když na zvěř líčejí a se scházejí tu; ješto oni svědkové o tom smrku nevěděli, až na ně písař páně Jandorfarů zavolal, že ty kříže minuli. I přišli odtud opět na hřeben a vedli tím hřebenem přes kamení veliký lesem smrkovým a břízy [sic], a vyšedše z toho lesu tím hřebenem přišli již večer k stezce, kteráž z tohoto hřebenu dolů běží, a zastavivše se oznámili, že, kudy sou vedli a ukazovali od počátku až k této stezce, že to všecko, což dolů visí na levo, po hřeben náleží k Chvalči Trutnovu, a což na pravé ruce nahoru, to že k Atrzpachu, a tam dále k Radvanici od té stezky. Proti tomu, že se všemu otpírá, že všecko jest maní vedeno, nevědúce ani kudy mají vésti. I tu jest přestáno. A potom na zajtří ráno z toho vrchu u té stezky, kdež včera večer přestáno, vedli svědkové obeslaných, spustivše se z toho hřebenu dolů, stezkou na pravú ruku přes kamení veliký, skály, skrze břízy, do lesa k buku, ukazujíce lízování a pravíce, že, jakž vedou z toho hřebenu dolů, že sou po pravé ruce toho všeho, což pod hřebenem jest, k Chvalči k panství Trutnovskýmu bez překážky užívali, a což po levé ruce, to k Radvanicím již že náleží. Čemuž všemu otepříno jest. I šli od toho buku lesem mimo buk s křížem pravíce, že jim pan Šumburk sám tu ukazoval s ji- nými, kudyž povedou, a Moc Vityk pravil, že od 50 let toho páni Šumburci užívali. Čemuž tomu všemu jest otepříno. I šli odtud před se dolů opět k buku s křížem, a že nevědí, kdy sou děláni aneb od koho, oznámili. Proti tomu povědíno, že sou tehdáž všecka ta znamení dělána, když vejjezd byl pana purkrabí kraje Hradeckýho s Trutnovskými až tam dolů k skále, na kterýž znamení, když vyhledávali meze; a když nemohli byli najíti nic, jest toho odloženo do dalšího rozeznání; a vyhledali se [sic] potomně, že ta znamení býti mají v nic. A jest tomu teprova okolo desíti let, jak se ta znamení v těch místech dělala. I šli od toho buku dolů mimo jeden, druhý buk, vše s kříži, k kamenu skal- nímu velikýmu mchem obrostlýmu s dvěma kříži a nad ním jedli s křížem, k buku s křížem, od toho k kamenu s křížem. Kterýmžto křížům na těch kameních jest

Strana 294
294 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského otepříno, a že sou teď teprova nedávno zděláni. I sešli k skále, na níž znamení 1547 a dva kříže, ukazujíce nad tou skalou pařez vypálený jedlový, a že na něm kříž vypálen, oznámili. Proti tomu od původa, že se tuto vede k té skále přes patrnú mez běžící od Radvanic a přes záhony; a ta znamení na té skále že sou toho léta, jak se nachází, 47 i ti křížové ukázaní na bucích a kameních teď nahoře nad skalou, kudy se vedlo, zděláni, když se pan purkrabie kraje Hradeckýho s Trut- novskými tu sjeli chtíce mezovati, též i pod skalou. A bylo tehdáž poručeno, aby se meze a hranice zvyhledaly. A když nebylo nic nalezeno, bylo tehdáž toho všeho odloženo do dalšího rozeznání, což po dnes tak ještě to trvá; kteréžto meze již jsú vyhledány, kteréž včera ukázány jsú. A tak by se již chtěli toho tudy chytiti a tyto za pravé meze a hranice míti. Čemuž se všemu tomu vedení otpírá a místa se nedává, neb před tím, když sou ta znamení dělána, žádných nikdy jest zna- mení nebylo. I šli svědkové obeslaných od té skály a těch znamení dolů přes cestu uka- zujíce místa a pravíce, že sou tu v těch místech, kdež vymejceno a popáleno jest, sedm dřev sťatých s kříži, když konšelé na to ze tří vsí byli vysláni, bylo nale- zeno, a je i vohledávali, a ještě jeden kříž na jedli že jest vypálen znáti, a že sou tu všudy v těch místech myslivost provozovali honěním zvěři bez překážky; a nějaký Firkus starý Mikuláš že jest některým ukazoval před čtyřitcíti léty a pravil, že ta skála jest na pravý hranici mezní a pod skalou že sou ti křížové byli, kdež ještě i pařezy znáti; než předešle nebylo jest na té skále žádného znamení. Proti čemuž od původa povědíno, že se všemu tomu otpírá, a vede se tuto všecko maní přes meze a přes záhony. I šli odtud pravíce, že jsou tu dvě pustiny z Chvalče, ukazujíce buk s kří- žem, a že jest meze mezi nimi Radvanickými a Chvaleckými, a že jdou po mezi hraničný, ukazujíce smrk, že jest na něm kříž vypálen. I šli před se odtud a přišli k rokli po levé ruce běžící dolů s potůčkem tekúcím, k mostku a místo?) mostek, od toho mostku dolů mimo vosení nad roklí a přes roli mimo druhý mostek a mimo mez jednu, druhú, pravíce, že se ta stráň od Radvanic k té rokli zbíhá a vohýbá se. A od původa promluveno, že tuto zřetedlně a vočitě se vidí, že se vede přes meze Radvanických; nebo toto pole jest rychtáře jeho pana purkrabí z Radvanic, na kterýmž ještě strniště stojí, a ty meze od Radvanic, kteréž se vidí zřetedlně, přes rokli běží k těmto mezem, přes něž se vede. I šli svědkové obeslaných vedúce dolů k třetímu mostku, a že tu ten potok dělí ty grunty Radvanický s Chvaleckými, a že jim potad Firkus starý, když je tu dovedl, ukázal, že ten mostek jest na pravý hranici, dělíc ty grunty; a tam dále doleji, kudyž povedou, také, ale že jim on již dále neukázal; a jest na čtyřitceti let. A když ta znamení sou sekána, že jim též pravili, že ten potůček a mostek dělí. Če-

Strana 295
z roku 1558. 295 muž od původa tomu všemu otpor učiněn jest, ale že s obú stran k Radvanici Atrz- pachu jest všecko. I šli od toho mostku přes cestu svědkové obeslaných, hnuvše se na pravo, mimo jiný potůček, který se k tomu prvnímu zbíhá, a přešedše na levo ten potů- ček dali se do lesa, a potom se obrátili opět na pravo do téhož lesu, a že týž po- tok dělí ty grunty, a že jim tu hajní pana Zylvara ukázali a Vacata též že jest jim oznámil tolikéž; a udělavše ten voklik mimo potok dali se na levo, zatočivše se přes týž potok nahoru do téhož lesa, ukazujíce pařez, že jest jim potud Vacata i tam nahoru ukazoval tak, což na levo, to k Radvanici, a což na pravo, to k Chvalči a Slavetínu náleží; a že ten les slove Chvalecká a Slavetínská hora; a že jest i pan Zylvar s nimi také chodíval a jim ukazoval. Čemuž všemu otepříno jest, že to tak není a místa se ničemuž nedává, aby se kdy tudy vedlo a ukazovalo od koho. I šli před se nahoru týmž lesem mimo buk pravíce, že za znamení jest na hranici, kudyž vedou, od toho buku před se týmž lesem nahoru k jedli jedny, druhý, svalovatý, odtud dolů na levo přes důl a potůček a přešedše šli nahoru na pravo, hýbajíce se přes vrch dolů stezkou k buku s znamením, pravíce, že jej mají za kříž, na pravo a na levé ruce na suché jedli. Proti tomu povědíno od původa, že vo- lavci jeho pana purkrabí tu dělali, kteříž na shony chodívali a s obú stran honí- vali; a jest to všecko jeho pana purkrabí kraje Hradeckýho, neb se po jeho grun- tech všecko vede, a nebylo od žádnýho nikda překážíno ani vkračováno, a nesměl se žádný pokusiti z lidí páně Jandorfarových, aby se měl čeho v těch ve všech místech, kudyž se vede a ukazuje, dotýkati, nerci-li choditi; a že se mnoho těch a takových i jiných rozličných znamení najde, nebo se tuto všecko po jeho léčech vede; kterýžto znamení od obeslaných, o kterémž oznámili, že je za kříž mají, tu hned vysekáno jest. I šli od toho vysekání k jedli nahoru opět přes vrch druhý, třetí, ukazujíce javor a jedli s znamením lízu, oznamujíce, že před se na pravú ruku, jak vedou, les Chvalecký slove, a na levú, že nevědí, čí jest, pánův-li Smiřických či-li jeho pana purkrabí, ukazujíce na kámen a pravíce, že jest, jako by za mezník byl, ale že toho oni nesmějí říci, aby byl, neb jest takových mnoho, kudyž povedou. I šli od toho kamenu k buku s znamením, odtud k jedli pravíce, že hraniční jsou, ukazujíce vonde i vonde kamení, ale že oni nepraví, aby mezníci byli, než že jest jim tudy hajný ukazoval, a kudy jim ukázáno, že tudy také vedou, a že by jich dosti ukázali, kdyby za pořádný byly, a nebývaly tu žádné léče. I šli nahoru a přišli k jedli suchý s znamením kříže a že sou sobě tu musili vyznamenávati, a oni že to mají za hra- nice všecko, kudyž vedou. I šli mimo dřevo tisový před se přes vrch k kamenu a buku, pustili se odtud dolů pravíce, že po pravé ruce před se k Slavetínu náleží, a po levé, nevědí, čí jest; přišli k jámě ukazujíce kámen, že ten kámen v té jámě

Strana 296
296 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského byl; od té jámy ke třem, že sou obsazeni jeden druhým; odtud schýlili se na levo dolů z toho vrchu mimo jedli a buk veliký k buku jednomu, druhýmu, s křížem, přes mostek, potůček k buku, a že jest jim týž Firkus, jakž dole, pravil, že tento mostek dělí Slavetín, a na druhé straně, nevědí, komu náleží; a odtud že je vedl k křížům horním, a že sou tu pásávali Slavetínští bez překážky. Proti tomu, že všemu tomu vedení otpírají, neb to všecko s obú stran, jakž vedou, jest pana pur- krabí, a že sou jim tu i jinde v gruntech těch pána svýho, když pásávali, krávy zajímávali, a nesměli pásati, leč nočně, že nevěděli; a tak oni že zle vedou; a jsou to všecko křížové, kdež se ukazují, neb jich dosti jest, všecko v léčích jich pána; a nejsou žádní hraniční křížové. I šli odtud svědkové obeslaných k jedli s křížem, k buku jednomu, druhýmu, nahoru k jedli s znamením, mimo rokli na pravo, přišli na vrch mimo voheň, a na dotázání úřadu jaký to voheň, oznámili, že jest proto udělán, aby věděli kudy rovně vésti a úřad aby mohl poznati, že upřímo a rovně vedou. A Melichar oznámil, že tu kámen jest, k kterýmuž od Slavetína z pole jeho běží mez po vonen hořejší ká- men nahoře, kterýž se ukáže, mezi sousedem. Proti tomu, že místa nedávají a tomu otpírají; a není žádný mezník ani žádná mez. I šli odtud k buku a k jedlím dvěma s kříži ukazujíce na kamenu kříž, a že se tu též meze zbíhají Slavetínských, ozná- mili. Proti tomu, že jest ten kříž na kamenu vnově udělán a že není žádný mezník, tomu otpírají, a že vždycky léče s obú stran obcházeli. I šli odtud k tomu kamenu, kdež pravil Melichar, že se tu meze jeho zbíhá a tak široko že roli má a potad toho užívá od onoho dolního kamene ukázanýho. Proti čemuž, že tu neviděti žád- ných rolí ani záhonův než pouhý les a roli, a není žádnýho k tomu podobenství. I šli od toho kamene svědkové obeslaných mimo buk přes vrch a tu zasta- vivše se strany, tu Mikuláš Štong z Hertnštorfu, hajtman pana Albrechta Smiřickýho z Smiřic a na Náchodě, jsúc přítomným s poddanými pána svého, oznámil skrze Havla Šamšu z Kosmačova, že jest proto s těmi lidmi vyslán teď hajtman od pána svýho, aby šetřil, jak se mezovati bude; pak že tuto lidé pána jeho praví, že se tuto vede přes grunty a lesy, jménem skrze léč nad Černým lesem, k panství Náchod- skému jich pana Smiřickýho náležitými [sic]; a protož že jest se pan Smiřický toho do pana Jandorfara nebolito do paní sester z Jandorfu a dcer jeho nenadál, aby tak přes grunty páně mělo vedeno a mezováno býti; neb lidé teď to oznamují a praví, že sou to panský grunty, kudy se vede, s obou stran; a protož že za to žádá jakožto hajtman páně, aby toho dopuštěno nebylo, aby mělo skrze páně grunty, poněvadž s nimi paními dcerami Jandorfarovými žádné rozepře nemá, vedeno býti. I zšedše zase spátkem dolů odtud lidé pana Smiřickýho ukázali ten kámen prvé ukázaný od obeslaných svědkův a pověděli, že tu ten kámen mezní dělí grunty; to, což na pravý i na levý ruce nahoru, pána jich pana Smiřickýho k Náchodu, a což tam

Strana 297
z roku 1558. 297 dolů, to pana purkrabí kraje Hradeckýho k Skalám Atrzpachu náležitý jest. A při- šedše odtud zase nahoru, kde se zastavili, promluveno od poručníkův páně Jandor- farových dcer, že s panem Smiřickým nemají žádné rozepře a toho že sou se nena- dáli, neb jest pan Smiřický pro postavení lidí k svědomí pohnán, a teď se pak již tomu otpor činí, že by se vedlo přes jeho grunty; čemuž se otpírá; a jest tuto jakéž takéž srozumění, aby se toliko jediné otpor učinil; bude se věděti potom jak dále míti o to činiti, neb toliko tuto sami se lidé ohlašují a brání vésti. A protož že za to žádají, pro spatření úřadu těch mezí a ukázání i také vedení aby překá- žíno nebylo, neb se nevede přes cizí grunty, ale po gruntech k Slavetínu a Chvalči náležitých. Proti čemuž hajtman pana Smiřickýho pověděl, že žádá na místě pána svého, aby se nevedlo. I šli po nalezení z úřadu odtud svědkové obeslaných před se přes ten vrch nahoru k kamenu pravíce, že tu Slavetínských jest a že mez k němu z pole Meli- chara také běží až k tomu hřebenu; a že tu pásával vždycky bez překážky, týž Melichar oznámil. Proti tomu lidé pana Smiřickýho pověděli, že jest všecka ta stráň dolů na pravo pána jich a odtud na hřeben, a že ten hřeben dělí Slavetínských od pana Smiřickýho gruntův. I šli týmž hřebenem mimo jedli s znamením šinuvše se na pravú ruku, mimo jeden, druhý buk, před se přímo k skále k jedli, z té skály dolů hřebenem ke dvěma jedlím, od těch jedlí někteří na pravo a někteří na levo dolů, roztrhše se svědkové obeslaných. A ti, kteříž se hnuli na levo, vedli dolů pod hřeben k studnici a zastavivše se oznámili, že mají správu od hajných; též i Vacata, že jest mu ukazoval Cobl, oznámil, že od té studnice, což tam dále dolů jest, že to k Markoušovicím, a po levé panu Smiřickýmu, a na pravé ruce nahoru že k Sla- vetínu náleží. Proti tomu svědkové původa otepřeli a pověděli, že se všecko přes jich pana purkrabí kraje Hradeckýho grunty a po jeho gruntech, též pana Smiřickýho, vede, a není žádnýmu nikda v těch místech, kudy se vede, ukazováno; a on Cobl že pravdy nemluví, Vacata s jinými svědky i lidé pana Smiřickýho tuze se domlúvajíce na něho, až je úřad vokřikl; a že jest žádný jemu nikda hned z prvupočátku, jakž sou začali od vrchu Chvalecký hory vésti, nikdyž ukazováno nebylo, a žádný jiný svědek toho nesmí mluviti ani říci a ani ukázati, a hned naprosto že nevědí kudy sami vésti, než což je sám tento Cobl spravuje, též i písař jich; a toliko sám jediný vede a ukazuje, a i sám dokládal a dokládá, že nesmí praviti, aby to, jakž se vede, měly pravé hranice aneb jaké meze, kterýchž ani neukazují, býti; a ještě se i sami mezi sebou o to hryzou a vadí, že zle vedou a že nevědí kudy vésti, ješto jim i sám pan Jandorfar a zvláště Coblovi domlúval tamto nahoře, kdež se roztrhli, že zle vedou. I šli od té studnice pod vrchem, nechavše horního hřebenu na pravé ruce, jiným hřebenem a pravíce, že jakž vedou, od té studnice pod vrchem k Markoušovicím, a po pravé nahoru k Slavetínu náleží. Čemuž otepříno, a že se 38 Archiv Český XXX.

Strana 298
298 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského všecko vede po jeho pana purkrabí gruntech. I přišli jdúce před se mimo buky týmž hřebenem k cestě z lesa nahoru běžící k Slavetínu a oznámili, že sou proto tu lízovali, aby jedni druhým nepřesahali, kudy sou vedli a vedou, ukazujíce u té cesty znamení, že tu pařez vypálený byl ještě před týhodnem a že buk byl s zna- mením kříže starýho; a kdyby ten pařez před vočima byl, to by se vyhledalo; ale ten, že nevědí, kam se děl. A přešedše túž cestu přišli k kamenu, pravíce jej býti mezníkem, a že jim to staří oznamovali; od toho k buku s křížem, odtud k dvěma bukům, k cestě jiné, z nichž na jednom kříž u též cesty. Proti tomu, že se všemu otpírá, a že se vede přes záhony po jich pána gruntech. I přešedše cestu a jdúce po ní nemnoho dolů dali se z té cesty na pravú ruku nahoru přes kamení na vrch, ukazujíce na témž vrchu hromadu kamení, oznamujíce a ukazujíce na hřeben, že, což na levo, k Markoušovu, a na pravo k Slavetínu grunty dělí. I šli týmž vrchem před se mimo jedli na levo k buku hřebenem, pravíce, že ten buk stojí na pravý hranici, a od toho buku k té stezce, kudyž původ od hrobu vedl jest, a tu zastavivše se oznámili, jakž včerejšího dne, když tudyto původ vedl, bylo oznámeno, že tu se v těch místech pře hlavní těch mezí začíná tak, což na pravo, k Slavetínu, k Chvalči, a na levo k Markoušovicím že náleží. Čemuž strana původní otepřela, ale že všecko to, kudyž se vede, vedlo a ukazuje, na jeho a v jeho gruntech jest, pana purkrabí kraje Hradeckýho. I šli touž stezkou spustivše se dolů k hrobu a po té mezi, kudyž sprvu původ vedl, přišli k rokli nad hrobem a k buku lízovanýmu, od toho buku pustili se přes tu rokli na druhú stranu na levú ruku, ukázali místo a pověděli, že odtud hranice běží a že meze jest, kteráž běží k panství pana Zylvara, dělíce grunty, což na pravo s tou roklí, k Bezděkovu, a na levo pana purkrabí kraje Hradeckýho po ten kámen, kterýž ukázali proti hrobu, a tam za kamenem dolů panu Zylvarovi že náleží; a tak že se tu již jich vedení a ukazování od začetí Kroupné hory těch mezi a hranic skonává; žádajíce při témž vedení a ukazování mezí a hranic gruntovněj- ších zůstaveni býti. Proti tomu, že se tomu všemu otpírá, neb se to všecko ukazuje v jeho grun- tech pana purkrabí a vede se všecko přes záhony tuto od rokli, což patrně se vidí, a tento kámen, na kterýž se ukazuje, není žádný hraničný, než ten teď dole pod tímto, na kterýž včera od kopce pod hrobem ukázáno, a ten že právě dělí ty grunty pana purkrabí, Bezděkovský a pana Zylvara. Tu po zasazení zase soudu zahájenýho a vedle práva mezního osazenýho davše čísti obeslání, svědky zapsané, též listovní, původ skrze Havla Šamšu pro- mluvil, že se nachází z drahného počtu svědkův, z jich svědomí, tak jakž sou svědčili pamatujíce na své závazky hrozný, kteréž jsú v hrobě učinili, že sou to ukázali a vedli pořádně, ukazujíce meze a hranice, jistá znamení, kříže, mezníky pa-

Strana 299
z roku 1558. 299 trný, a dovedli, jakž začali, až právě k tomu kříži poslednímu na jedli veliký zarost- lýmu, starýmu, ukázanýmu, u kterýhož takové mezování přestáno jest; kterémuž jest pan Jandorfar místa dáti nechtěl, až se jest na žádost jeho i vysekati musil; kterýž pouhý a zřetedlný kříž se našel; a protož že pan purkrabie Hradu Pražského8) podle svého dostatečného průvodu a takových mezí a hranic ukázání poroučí se v tom úřadu k spravedlivému opatření a žádá při týchž mezech a hranicích spra- vedlivě a dostatečně (v čemž se svědkové v svým svědomí srovnávají) ukázaných zůstaven býti. Proti tomu poručníci paní sester z Jandorfu obeslaných davše čísti svědky jich též zapsané, svědomí listovní, pověděli, že jest vyrozumíno, jakým původem a spůsobem tento soud strany těch mezí proti paním sestrám z Jandorfu jest vzat mezi Bezděkovem, Slavetínem a Chvalčí, vesnicemi jich a jim náležitými, to se může z vedení, též i z svědomí i z prvního pře vedení všecko vyrozuměti, jak se tu JMKské gruntův dotýká a dotýče, na čež se na všecko, nechtíc ho opakovati, pře- dešlé pře vedení táhne, a což ukazováno i také čteno předešle jest a k zdvižení mluveno, že toho všeho užiti žádají. Než což se vedení původa po těchto mezech a hranicech až nahoru k skále první, kdež pře hlavní se začíná, dotýče (kromě teď toho kusu na druhé straně za roklí proti hrobu s prvu s počátku od toho kamene, což sou ukázali, po ten mezník), místo dávají; než což se pak tam dále vedení do- týče, mohlo se dobře také tomu vyrozuměti, že nejsou žádní mezníci patrní ani meze, čemuž by úřad vyrozuměti mohl, ukázáni, než toliko tudy se vedlo, kudyž jest úředník pana Bernarta Žehušickýho lidem proklestiti dal; a kdež pak tam dále vedeno mezi vesnicemi Bezděkovem Slavetínem, mezi Petřkovem Chvalčí a skrze ves Chvaleč, tu o žádným mezníku není vysvědčeno ani ukázáno, aby měli jací praví býti, a ani o tom kamenu, aby měl v té vsi Chvalči u té cesty jaký mezník býti, než byl-li jest, že jest byl toliko holý a pouhý kámen, což se z svědomí jich paní sester z Jandorfu nachází. Dále pak co se dotýče té meze nad Chvalčí uká- zané od pana Bernarta Žehušickýho a že by se troje panství děliti mělo, tomu se otpírá; nedělí žádnýho trojího panství než dvoje samo panství, totižto Křesovské a Chvalecké, jim náležité; a tak se vedlo přes cizí grunty, jakožto přes opatovy grunty, oč rozepře není. Což se pak kříže na skonání mezí ukázanýho dotýče, jest jim k lepšímu, neb žádný svědek o témž kříži neseznává. A tak tím mezováním a svým obvedením chtěl by již těch dvú vsí, Slavetín a Chvaleč, sobě přivlastniti a jich užiti. A tak od pana Bernarta Žehušickýho nic se gruntovního a dokonalýho neukázalo a neukazuje, a protož se tomu místa nedává, a toho že užiti nemá, neb neukazují se meze proti paním sestrám z Jandorfu, jenž by se vztahovaly na jich panství v držení, než toliko pana opata Křesovskýho. Než což se dotýče jich vedení, ač jsou chtěli pro vyrozumění odtadto také vésti, ale pro dlouhost navrácení že jsú 38*

Strana 300
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 300 tam začali od hory Kroupný a vedli hřebenem k smrku s dvěma kříži. A tak jest dobře mluveno na vedení, že, což pod hřebenem, paní sester, a nad hřebenem pana Bernarta Žehušickýho, a potom spustivše se dolů k té skále s znamením, jest. A tak se z jich svědomí i vedení, kdež nepochybné naděje jsú, že jest to úřadem všecko, kudy se vedlo a ukazovalo, poznamenáno, nejde a nachází, že se pořádně vedlo, a provozuje se starožitnými lidmi, jak sou od starších slejchali a jak sou starý; a tak tudy chtěl by svými svědky toho kaziti starý ukazování, ješto se to nachází z svědomí, že sou toliko obnoveni ti křížové na kameních, a svědčí, že jest prvé starý kříž byl na jednom kameni; a vztahují se jich svědomí na starý ukazo- váním jim a ne na nový tento počet a obnovený na skále, což i sedmi kříži popále- nými se potvrzuje. A tak to vedení až k pařezu, u kterýhož správa dána, že od těch vypálených křížův k tomu kříži meze šly; a tak jest podobnější to mezování než-li toto nový vyklizování a skrze ves vedení, chtíce toho užiti. Kříž pak v horách nahoře dotčený, ten vysekaný, tomu se místa nedává, aby jaký kříž byl; ale to se dosta- tečně provedlo a provozuje až k studnici, že sou toho za pánův Šumburkův a pánův Grušinův užívali lovením, honěním zvěři, a na Trutnov že jest všecko dodáváno bylo. A sami svědkové seznávají o tom hřebenu, že k Markoušovicím, což dolů, a což nahoře, k Slavetínu, k Trutnovu a k Šacléři užíváno bylo. A tak aby měl pan pur- krabie kraje Hradeckýho správou, jakž mu od lidí dána, toho mezování užiti, že mu to postatčiti nebude moci ani jich svědomí, neb se s vedením svědkové nesrovnávají. Purm ten dává mistrný svědomí. K tomu se svědku to praví, že toliko slyšenú věc seznává, což ukazovali, a tak slyšením nebude moci ani toho užiti; nebo ty vsi jsou ve dckách dvorských, o kteréž mezuje, prosíc, aby dcky dvorský předešle ukazovaný čteny byly pro vyrozumění pánův komissařův i to všecko, což prvé ukazováno i také mluveno a čím bráněno. A po přečtení téhož pře vedení i také desk dvorských a jiných vejpisův ukázán a čten vejpis vejpovědi z týchž desk dvorských mezi krá- lovú JMtí slavné paměti a Adamem Zylvarem učiněné. A poněvadž pak jest na onen čas mnoho k zdvižení mluveno, nechtíc ho opakovati ani zaneprázdňovati, že se jim vidí jakožto poručníkům, že toho mezování pan purkrabie proti paním dce- rám?) z Jandorfu proti předešlému jich i také pánův komissařův obšírnému mlu- vení, bránění i také ukázání neužive; s tím se se vším poroučejíc k spravedlivému rozvážení. Proti čemuž na místě původa promluveno, že na ten čas není nic činiti o grunty než o meze. Ač slyšán jest drahný počet jich svědkův, ti se v svým svě- domí s vedením nesrovnávají, neb o žádných mezech nevěděli a nevědí ani nesvědčí učinivši závazky, že meze a hranice ukázati chtí, a toho sou nic neukázali. Ale pan purkrabie jest pořádně od hřebenu vedl a provedl, ukázavše pořádné meze a hra- nice, s kterýmžto vedením jeho svědkové se v svým svědomí podle závazkův svých

Strana 301
z roku 1558. 301 srovnávají. Neb sou jich svědkové paní sester z Jandorfu maní šli a tam nahoře v ty Chvalecký hoře, kterúž oni praví býti Kraupnberk, když šli od toho kříže vy- sekanýho nahoru na skály, nevěděli kudy ani kde jíti, než svolávali se dělajíce sobě vnově proklesty; a kdyby se byl mezi ně jeho pana Jandorfara písař, jsúc nejednú úřadem vokřiknut, nepletl a jim správy nedával, byli by nevěděli kudy vésti. A ten smrk s dvěma kříži ten jest znamenán od myslivcův jeho pana purkrabí proto, aby se věděli kde shledávati, když na zvěř líčejí. Potom spustivše se dolů ukazovali kříže a znamení, kteříž sou vnově zděláni těch časův, když s Trutnovskými na ty meze vejjezd byl, ješto svědkové jeho pana purkrabí všemu tomu otpírali a otepřeli a místa nedávali, ani těm křížům na kameních i tomu kamenu, kdež počet léta 1547 s kříži dvěma vysekán, že sou všemu otpor činili a že jest to všecko naznamenáno toho léta, a více se nedalo znamenávati pro vyhledání gruntovnějších, jakož sou se pak teď již vyhledaly a ukázaly. A hned pak od té skály nevěděli se kam díti, než šli maní přes meze, přes pole, přes vlastní grunty jeho pana purkrabí a mimo mostky, že sou tu teprova v noci sobě prošli a vohně zdělali, ješto tudy prvé nikda nechodili, a přivedše k jedli pravili, že kříž; tomu se otepřelo, neb v staré léči jeho pana pur- krabí bylo a jest. A potom šli do nové léče. Čemuž jest všemu otepříno, že nejsou žádný meze, kudy vedli, od počátku, ale že sou léče. A potom maní přišli mimo voheň, kterýž sobě v noci udělali, aby věděli kudy vésti, do gruntův pana Smiři- ckýho; čemuž sou neotepřeli svědkové, aby pana Smiřickýho nebylo. Potom vedli před se maní po gruntech předkem pana purkrabí a potom pana Smiřickýho a opět k studnici pana purkrabí, až tam do toho kamene, kde pře hlavní se začíná, ješto sou se sami vadili a k sobě mluvili, že nevěděli a nevědí kudy vésti, než vedli pletše se sem i tam; ješto kdyby hranice nebyly ani meze tudy, kudy se vedlo a začalo vésti, kteříž sou gruntovně ukázáni; jsúc při tom i sám pan Zylvar přítom- ným, však by něco tomu byl říkal. A tuto dole též se toho dopustili, davše se přes rokli, že sou po jeho gruntech pana purkrabí opět vedli přes záhony; a poněvadž tak nepořádně vedeno, že toho nebudou moci proti spravedlnosti jeho dědický užiti. Což se Kole dotýče, že by měl rozkazovati sedm dřev s znamením pan Ber- nart Žehušický stíti pod tou skalou, jakž svědkové na něho svědčí, tomu pan pur- krabie otpírá a o tom on nic neví, an i sám ten jistý Kól, teď přistojíc, tomu též otpírá, že to tak není, jak se na něho svědčí; mohlť jest dobře pan Jandorfar, maje ho v své moci a v tom vězení trápíc ho, na něm se vyptávati hrozíc mu, jak sám chtěl, co mu se zdálo a líbilo. A poněvadž pak směl jest na potupu jeho pana pur- krabí takové svědky pan Jandorfar na místě dcer svých vésti, že by měl rozkazovati taková znamení na nějakých dřívích s tím dřívím stíti, čemuž se otpírá a místa nedává, aby co měl komu rozkazovati aneb poroučeti, bude se také po zavření a vykonání této pře [věděti], jak v té věci zachovati, a nemíní toho tak na sobě nechati.

Strana 302
302 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského A kdož pak nic pořádnýho neukazuje, jako i tuto se nic pořádnýho neukázalo od obeslyných [sic], že toho odsúzen bývá, dal čísti vejpověď mezi Jiříkem Vlkem z Kvít- kova a Janem Zlivským z Labouně,10) mezi statečným Volfem z Vřesovic, nejvyžším pí- sařem království Českého, Kaučem a Trmickými,11) též mezi týmž nejvyžším písařem a Jakubem Hruškú z Března na místě JMKské,12) též mezi Jakubem Hruškú z Března na místě JMKské a Kelblem, Trmickým a Lungvicem,13) též mezi panem Zykmundem Berkú z Dubé a nejvyžším panem sudím a panem Zbyňkem Berkú z Dubé,14) též mezi panem Zdeňkem Žampachem z Potnštejna a pány bratřími Licky z Rysmburku.15) A poněvadž se pak to provozuje těmito vejpověďmi a nálezy, že, kdož tak maní vedl a vede, jsú toho odsouzeni, a tuto též také toho jsú se poručníci paní sester z Jandorfu dopustili, že jsú maní netoliko skrze jeho a po jeho gruntech pana pur- krabí ale i skrze cizí, jako pana Smiřickýho, vedli, a protož, poněvadž tak maní vedeno jest, že toho svého vedení a nepořádnýho mezování ukázání nebudou moci proti jich pořádnému vedení a ukazování mezí a hranic užiti. Což se pak pana Albrechta Smiřickýho z Smiřic dotýče, teď hajtman na místě pána svýho jsúci s listem mocným vyslán, kterýž na žádost strany čten týž list mocný, žádá za to, poněvadž jest v jeho gruntech prosekáváno a přes jeho pána grunty vedeno a ukazováno, chtíce takovým vedením něco toho užiti paní sestry z Jandorfu, v té věci za opatření. A toho že jest se nenadál pán, aby mělo tak do jeho gruntův saháno býti; čehož nemíní tak nechati, ale právem o to, tu kdež ná- leží, k nim přikročiti.6) Pak jaký jest se tu pořádek v takovým vedení zachoval neb nezachoval, toho že vykládati nechce, ale že se s tím se vším poroučejí k spra- vedlivému opatření a rozeznání soudu. Zase proti tomu na místě paní obeslaných povědíno, co se nálezův těchto čtených dotýče, ti jsou podle případnosti, jakž kdo co ukazoval, činěni a žádný není, aby v sobě rozdílní nebyli, neb se činí, jak se vede a ukazuje; ale tuto k těmto ukázaným mezem a vedení nic na škodu nejsou, neb jest rozdílný. A od strany původní jest vedeno a ukazováno, chtějíc tímto novým mezováním proklestě- ným k takovým vesnicem, nemohúce již jinak k nim přijíti, spravedlnost míti; neb jest žádných jistých a starých mezí ani hranic strana neukázala, než což sobě vnově vyklestiti dala; pak aby měly tak tudy ty vesnice jim odňaty býti, nejsou té naděje. Než kdyby to ukázali starožitnosti užíváním a držením, jako paní sestry z Jandorfu jsou toho tak v držení, to by mohlo něco podobnýho býti; ale paní starožitnost ukazují užíváním všelijakým, jakž se z svědkův vyhledati může; a protož při té starožitnosti, jsúce té naděje, že zůstaveny budou. Davši čísti vejpověď mezi Purk- hartem Kordulí z Sloupna a Václavem Zárubou z Hustiřan17) povědíno, že nechtíce dále úřadu daremně a zbytečně zaneprazdňovati, poněvadž toho jest všeho v prvním pře vedení, kdež se předešle k zdvižení mluvilo, dotknuto, že se s svým dostatečným

Strana 303
z roku 1558. 303 průvodem a ukázáním starožitnosti užíváním poroučejí k spravedlivému rozvážení i také opatření. Co se pak ozvání hajtmana na místě pana Smiřickýho dotýče, již snad ne- mohúce jináče a obávajíce se, že by spravedlnosti neměl pan purkrabie, již by tu chtěli sobě něco nějakými grunty cizími, jako pana Smiřickýho, natáhnouti a svú spravedlnost tudy stvrditi. Pak jak jest dána odpověď na vedení, tolikéž se tuto dává; a bude-li chtíti pan Smiřický pořadem práva oč k komu přikročiti, bude míti vůli. Dále dav čísti zřízení zemské doložil, poněvadž to zřízení ukazuje, kdož by tři léta a vosmnácte nedělí vydržal, že se při tom zůstavuje, a pan purkrabie, poněvadž Atrzpachu snad od patnácti let v držení jest a tomu nikda nic neříkal ani na to nenastupoval, žeť toho také užiti nebude moci. Tu od pánův komissařův od JMti arciknížetcí na místě JMKské vyslaných promluveno, že jest to vedení a ukazování od pana purkrabí kraje Hradeckýho ne- pořádný a jalový, neb jest se vedlo na grunty manský pod léno JMKské náležitý mimo ves Slavetín a skrze ves Chvaleč, a tak tudy chybeno dobrého pořádku. Neb Trutnov s jeho příslušenstvím s těmi dotčenými vesnicemi pod léno náleží, kteréžto vesnice i v majestátu JMKské se nacházejí, a tak, poněvadž se dotýče manskýho a ne dědickýho statku, že jest neměl úřadu vésti a ukazovati bez vůle JMKské, nebo manský statky nenáležejí do soudu zemského ale do soudu dvorskýho. A tak chtěl-li jest čeho toho pan purkrabie užiti, měl jest tím spůsobem na to nastúpiti a prvé se toho dosúditi. A tak měl-li jest vyžádán a veden úřad býti, to bude při rozvážení, kdež náležitý jest. Druhé, že jest vedl přes manský grunty, neb svědkové seznávají, že k Trutnovu ty vsi náležejí; a tak chtěl by se pan purkrabie těch gruntův dosúditi pořadem mezním, ukazujíc mezníky sedlský a cizí, ješto JMKská neráčí míti žádné pře. A také chtěl by cizími mezemi toho užiti, kdež jest vedeno mezi opatem Křesovským. A toho se od pana purkrabí neukazuje, aby co tu jemu náleželo, aneb aby jakú spravedlnost měl buď dckami aneb jinak. Ale tuto se na- chází z průvodu paní sester z Jandorfu a desk ukázaných, jak komu náleží a na koho sou takové vesnice připadaly pořádně, posloupně, postoupením od jednich dru- hým. A protož že žádají, aby JMKská tak opatřen býti ráčil, aby se v tom v těch vesnicech žádné skrácení nestalo, neb v tom vokršku a v tom mezování jsú ty ves- nice, což jest úřad vočitě spatřiti mohl. A ani se toho neukazuje od pana purkrabí, aby kdy jemu ti a takoví gruntové, k kterýmž chce spravedlnost míti, postupováni od koho byli. Neb kdož co kupuje, dá sobě vykázati. A protož, poněvadž jest pře- dešle dosti mnoho od Labounskýho mluveno jakožto komissařův, že se na to též oni táhnou a užiti žádají, a prosí, poněvadž se gruntův JMKské pod léno náleži- tých dotýče, že k sobě toho úřad nepřijme, ale JMKskú v tom že opatří; a bude-li chtíti pan purkrabie dále o grunty k JMKské hleděti, bude míti vůli.

Strana 304
304 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Proti tomu od původa pana purkrabí promluveno, že nechce žádné za- neprázdnění činiti, poněvadž jest to předešle všecko mluveno a z naučení JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského oznámeno, aby se mezovalo; nebo o grunty není nic činiti než o samý meze; a po gruntech svých dědičných a mezech že jest vedl a dostatečně provedl i ukázal. Pročež sou tehdy podle práva gruntovnější a dostatečnější meze a hranice buďto páni komissaři a nebo po- ručníci paní sester z Jandorfu neukázali, chtěli-li jsou jakú spravedlnost míti; s tím se se vším strany poroučejíce úřadu a soudu k spravedlivému rozvážení i také opatření. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddú, s konšely přísežnými vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, obeslání, majestát JKMti, registra králové JMti slavné paměti pod pečetí, vejpisy z desk dvorských, trhu, léna přijetí a přísah, postoupení, vejpis z desk zem- ských, přípis milostivého povolení JMKské o promlčení, obeslání předešlé, odklad, psaní listovní, registříky z desk zemských, vedení svědkův, svědomí, vejpovědi mezní, zřízení zemská, komissí, list mocný a jich všech stran pře líčení a ukazování pilně a bedlivě pováživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zem- ského, takto o tom z soudu zahájeného s týmiž konšely přísežnými vypovídají: Po- něvadž jest on Bernart Žehušický z Nestajova a na Rysmburce, purkrabie kraje Hradeckého, původ svědomím i na vedení svém to dostatečně podle práva provedl a pokázal, vedouce od hrobu a ukazujíce meze, mezníky, kříže, lízy, skrze ves Chva- leč patrnou mezí až k mezi opata Křesovského a odtud až ke dvěma jedlím velikým hraničným, z nichž na jedné kříž starý zarostlý se jest našel a vyťal, že sou to pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty k Trutnovu a k Šacléři, k Skalám a Atrz- pachu náležející, a ony paní Lukrecie Šelmberková, Paula, Eustochye, Benigna, Kor- damie a Eleonora sestry z Jandorfu a na Šacléři obeslané toho sou podle práva neodvedly ani na vedení svém jistčích hranic a mezí nepokázaly: i z těch příčin dává se jemu Bernartovi Žehušickýmu původu proti nim sestrám z Jandorfu obesla- ným podle jeho obvedení za právo tak, což po pravé ruce leží od hrobu až k tomu dřevu jedlovému, z kteréhož kříž vysekán jest, to k Skalám a Atrzpachu, a což leží po levé ruce až k mezem opata Křesovského, to k Trutnovu a Šacléři náleží nyní i na časy budúcí a věčné. Než což se vsi Slavetína a vsi Chvalče s jich příslušen- stvím dotýče, kterýchž ony sestry z Jandorfu na tento čas v držení a užívání jsou, ty se v to nepotahují. Než chtějí-li strany o to a o grunty ty pořadem práva k sobě hleděti, tu kdež náleží, právo se jim nezavírá.18) A poněvadž se tu ze všech stran gruntův sedlských, kteréž v tom obvedení obsaženy sou, dotýče, ti lidé se při pře- dešlým starobylým těch gruntův užívání bez umenšení zůstavují. Dali památné. Stalo se v středu po sv. Jakubu apoštolu božím léta Páně 1558. — Léta atd. 58 v outerý

Strana 305
z roku 1558. 305 u vigilii sv. Bartoloměje [23. srpna] r. Bernart Žehušický vzal relací ke dckám zem- ským ze škod útratních a nákladních.19) Konšelé původa pana Žehušickýho: Jan Ducháčin, Jan Koblasa, Václav Bradka, z Nového Města; Mikuláš Humpolec, Martin Pecinó, Kašpar krejčí, z Ná- choda. Jan rychtář z Teplice, řečník. Konšelé obeslaných paní sester z Jandorfu: Stanislav kožišník, Vít Vokáč, Zygmund Hatavúz, ze Dvora; Bartoň Kazda, Matúš Pácal, Matúš Kobrle, z Trutnova. Svědkové původa: p. Jan Straka starší z Nedabylic; p. Jakub Oršín ze Zpyty; Hons Purma, Lorenc Rykr, Moc Purma, David Normberk, Mikuláš Veis, Sfalte Sybr, Fabián Ledr, Šebestián Krykl, Hons Hampl, Jirk Mencl, Fabián Puš, Hons Zeidl, Lorenc Fichtner, Jokl Fost, Vondrák Hampl, z Markoušovic; Lorenc šafář, Pavel Šmelcr. Jan Pittner, Kašpar Greger, Martin Ter, z Hodkovic; Jakub Mil, Hanuš Krecmen, Jan Moc, ze Zdoňova; Martin rychtář, Falta Gipner, Andres Gipner, Falta Pitner, Jan Hypner, z Janovic; Falta rychtář, Hons Gipner, Falta mlynář, z Atrzpachu Dolního; Kašpar Moc z Atrzpachu Horního; Jíra Melichar, Matěj Vacata, Petr Luznar, Urban Vondrů, Mikuláš, Michal Baur, z Vernířovic; Václav, Jiřík Šanda, z Litoboře; Jan Novák, Rehoř rychtář, z Křižanova; Tůma z Klistova; Tyc Handle, Matys Vognar mlynář, Bartl Gabriel, Mates Burm, Brož Falta, Fabián Šreiber, Jiřík Pole, Kristina žena Hanzle Jokle, Marketa Fleklová, Jan kovář, Augustin Pol, z Chvalče; Martin Merha z Methuje; Augustin, Martin Zadka, Matěj rychtář starý, z Starkova; Jakub Vaverka, Mikuláš Michlátko, z Javora; Hons Šén, Beneš Rydl, Hanuš Sogner, z Teplice; Kašpar Štegner z Volešnice; Ka- špar Braer z Jivky; Havel Burdychů, Michal, z Bystrý; Vávra Greger, rychtář z Radvanic; Duchek Kohout z Skalek. Svědkové obeslaných: pan Kryštof Zylvar z Pilinkova; Jakub Doubek z Lautr- pachu; Vencl Pacl, Jirk Šajbr, Štefl Šulc, Václav Herolt soukeník. Václav Herolt starší, Jakub Falc, Martin Glabr, Jiřík Khram, Michal Majer, Pavel Valtr, Lorenc Hernyk, Martin Hympl, Mikuláš Hyter, z Trutnova; Hanuš Cobr, Matúš Vityk, z Bernartic; Mikuláš Berner z Lampertic; Hanuš Fux z Starého Města; Hanuš Šmit, Petr Hylbert, Kašpar Štainer, Šimon Tilšer, z Volešnice; Matúš Albrecht z Vo- letína; Václav Kajzler, Valentin Hylbert, Petr Tyc, z Lišečný; Urban Netr z Stup- ného; Václav Korš, Matúš Felgenheger, Urban Brajer, Štefán Netter, Michal Hux, Jiřík Štreiker, Blažej Kvestl, Tomáš Netter, Michal Pecolt, Matúš Firkys rychtář, z Petřikovic; Lorenc Fryz, Kašpar Teychmon, Jiřík Šmyt, Jiřík Rudl, z Slavetína; Melichar Geldner, Hanuš Futr, Matúš Vegner, Matúš Borm, Hanzl Jokl, Mikuláš Prot, Matúš Fokl, Kašpar Mohet, Fabián Šreiber, Valentin Ros, Tomáš Veis, Ma- túš Gelt, Urban May, Jiřík Pole, Jakub Khun, Kašpar Jokl, Lorenc Šraibr, z Chvalče; Jiřík Prat, Valentin Albrecht, Hanuš Puš, Hanuš Mencl, Simon Mencl, Matúš Hylbrk, Archiv Český XXX. 39

Strana 306
306 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského z Bezděkova; Kašpar Andres rychtář, Martin Kroft, Hanuš Valtr, Adam Šustr, Bartoň Šnaj, Valentin Finer, Jakub Paykart, Václav Holmon, z Šacléře; Jiřík Šubart, rychtář z Bečkova; starý hajný Vacata, Melichar Jiřík, Antonín Šramr, z Vernířovic; To- máš z Klistova; Jan Sogner z Teplice; Tomek, starý hajný z Svatoňovic; Kašpar Grégr z Hořejšího Atrzpachu; Matúš Koc, Urban Holmon, Hanuš Flegl. z Po- czyndorfu. 1) Při okraji poznamenané „obeslání E. VI., VIIII., XI.“ označuje listy, na kterých toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 57. — 3) Heřman ze Šumburka zastavil svou polovici Trutnova bratrům Vilémovi a Janovi r. 1521. — 4) DD. 67, 3—4. — 5) Kryštof J. z Jandorfu získal jednu po- lovici Trutnova r. 1534 a druhou r. 1547. — 6) Jan z Pernšteina prodal Ryzmburk r. 1544 Bernardovi Žehuši- ckému z Nestajova za 6050 kop gr. č. DZ. 5, K 12. — 7) Správně: mimo. — 8) Správně: kraje Hradeckého. 2) Správně: sestrám. — 10) Zde č. 50. — 11) Zde č. 59. — 12) Zde č. 58. 13) Zde č. 64. — 14) Zde č. 70. — 15) Zde č. 81. — 15) Pohnal je proto d. 6. srpna 1558 na zemský soud větší. Půhon jest zapsán v Registrech půhonných soudu zemského Pavla Kůrky z Korkyně, starosty komorničího úřadu desk zemských, z r. 1558 (archiv musejní č. 1035) na listu 149 a zní takto: Bernart Žehušický z Nestajova na Rysmburku, purkrabie kraje Hradeckého, pohání Lukrecii Šelmberkovnu, Paulu, Eustachiji, Benignu, Kordamii, Eleonoru, sestry vlastní z Jandorfu a na Šacléři. Viniti je chce z toho, tu kdež drží ves Horní Chvalče s jejím příslušenstvím, dědictví téhož Bernarta z Nestajova k zámku Atržpachu v mezech a hranicích jeho, od starodávna k témuž zámku Atrzpachu náležící, pravíc on Bernart Žehušický k též vsi Horní Chvalči se vším jejím příslušenstvím jakožto k dědictví svému lepší právo a spravedlnost míti než-li ony sestry z Jandorfu ani kdo jiný, protož aby ony sestry z Jandorfu stály a jemu Bernartovi z toho právy byly. Trojí půhon z dědictví; stání první v sobotu po sv. Jiljí nejprvé příští [3. září] před úředníky Pražskými menšími desk zemských na Hradě Pražském, stání druhý v sobotu den sv. Lamperta [17. září] před úředníky Pražskými menšími desk zemských na Hradě Praž- ském, stání třetí na zejtří sv. Jeronyma nejprv příštího [1. října] před pány JMtmi a vladykami na plném soudu zemském větším na Hradě Pražském. Útok vložen v sobotu den Proměnění Pána Krista na huoře Tábor 1558. — 17) Zde č. 9. — 18) Že tak strany učinily, vysvítá z Register starostových práv vedení Mikuláše Humpolce z Tuchoraze na Doubravici, starosty komorničího úřadu desk zemských, z let 1560-1562 (archiv musejní č. 1030), kde na listu 105 v oddělení „Uvázání, braní, škod, ran vohledání, statkův popisování v re- gistru letničním léta atd. 61“ jest tento zápis ze d. 5. března 1561: Dán jest Václav měřič a Kašpar komor- níci na ohledání škod na žádost Bernarta Žehušického z Nestajova na Rysmburce, purkrabie kraje Hrade- ckého, proti sestrám z Jandorfu. Stalo se ve středu po Přenesení sv. Václava. — 19) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu D. 10. 86. 1558 d. 19. září. — Ve při mezi Václavem Voračickým z Paběnic na Polánce a Zdeňkem Malovcem z Malovic na Kamenici o hranice mezi grunty Blanickými „na Košiních“ a grunty Natajánovými a Baťkovými odkládá purkrabí Hradu Pražského mezování, poněvadž obeslání Z. Malovcovi nebylo dodáno. [List 227—228.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným vladykú panem Václavem Vo- račickým z Paběnic a na Polánce s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Zdeňkem Malovcem z Malovic a na Kamenici strany druhé o meze a hranice mezi grunty jeho Voračickýho Blanickými, jenž slovú na Košiních, a mezi grunty jeho pana Zdeňka Malovce, jenž slovú Natajánovy a Baťkovy, atd., tak jakž též obesláníl) šíře ukazuje, kdež na den v obeslání dotčený totiž v pondělí po sv. Lampertu, když jest pan purkrabie na ty meze vyjel, stály strany oboje.

Strana 307
z roku 1558. 307 I na dotázání z úřadu, jsú-li strany podle obeslání vyšlého a na cedulích poznamenání pohotově, Václav Voračický z Paběnic skrze Havla Šamšu z Kosma- čova oznámil, že jest se vším pohotově. A pan Zdeněk Malovec promluvil, kdež od pana purkrabí Hradu Pražského jest dotázáno, byl-li [sic] by strany podle obeslání vy- šlého nahotově, že on neví o žádným sročení, aby o jaké tuto meze sročen býti měl, než toliko o půhonu pro postavení lidí, že by pohnán byl, o tom dobře ví; a kdyby toho půhonu nebylo, nebyl by se věděl jak zachovati; ale on jakožto jeden z obyvatelův království tohoto při pořadu práva stoje a nechtíc se toho ničehož dopustiti, jsúce právu poslušný, dal se jest najíti, obávajíc se něco toho, aby pod tím snad stané právo dáno nebylo. I dal se jest najíti; a při nejmenším, kdyby jakú vědomost o takovém sročení měl, chtěl by se tak zachovati a ku právu rád státi; ale poněvadž o něm nic neví, že žádá při pořadu práva zůstaven býti, ač jest pře- dešlé obeslání dodáno, ale z toho jest již sešlo; a tak jest se ani nepřihotovil a ne- věděl proti čemu. Proti tomu promluveno, že není povinen na ten čas jemu panu Malovcovi na toto promluvení jeho jaké odpovědi dávati, prosíc, aby soud zasazen byl; a když zasazen bude, že dá se na to odpověď. Kdež na dotázání z úřadu a po přečtení téhož sročení, aby bylo oznámeno, jest-li dodáno takové sročení či není, oznámeno od původa, že jest dodáno pořádně; pak chce-li pan Malovec státi, že má toho vůli; pak-li nechce, že žádá za stané právo. Proti čemuž povědíno, kdyby vědomost měl, že by mu co toho pořádně do- dáno bylo, nebyl by proti tomu, aby státi neměl, ale že on o žádným sročení nebo- ližto obeslání, z čehož by ho vinniti chtěl, neví, a tak zoumyslně chtěl by jej ke škodám připraviti a k stanému právu přivésti. A protož že žádá podle zřízení zem- ského zachován býti, poněvadž jest se on Václav Voračický podle psaní od úřadu sobě učiněného nezachoval a jemu neodeslal; a snad bylo-li jest co posláno, mohl to za sebou posel zachovati. A poněvadž se jest pak podle zřízení zemského, kteréž čteno, strany poslův zapisování nezachoval, a tak se neopatřil, ani svědky zapsati dal, že jest on Václav Voračický na omylu. Zase proti tomu od původa, že jest se tak, jak mu psaní učiněno, zachoval a jemu panu Malovcovi po poslu odeslal, a tomu neotpírá, aby dodáno nebylo, než toliko že pořádně dodáno není; a protož že žádá, aby se soud zasedl, neb se to ukáže, že jest dodáno. A od pana Malovce toho doloženo, poněvadž se v tom prvé neopatřil, že se již nemá posel zapisovati, poněvadž již jest na to nastoupeno; a tomu se otpírá, aby dodáno bylo, neb jest se i úředníka svého, též čeledi své ptal, bylo-li by co takového dodáváno; nemohl se doptati, nýbrž že sou ani posla neviděli. 39*

Strana 308
308 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Tu z úřadu skrze pana Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušcích, pur- krabí Hradu Pražského, oustně stranám oznámeno, poněvadž se toho neukazuje, aby takové sročení panu Zdeňkovi Malovcovi dodáno bylo, že na ten čas takové mezo- vání míjí. Stalo se v pondělí po svatým Lampartu léta Páně 1558. 1) Při okraji poznamenané „obeslání E. V., XII.- označuje listy, na kterých bylo toto obeslání za- psáno v Registrech obsélacích mezních. 87. 1558 d. 19. září. — Smlouva přátelská mezi Zdeňkem Malovcem z Malovic na Kamenici a Vác- lavem Voračickým z Paběnic na Polánce o meze a jiné nevole. [List 228—229.] Léta Páně 1558 v pondělí po svatým Lampertu stala se smlouva přátelská celá a dokonalá námi Albrechtem Kapounem z Svojkova na Hlušcích, purkrabí Hradu Pražského, jakožto prostředkem od stran voleným, a Janem Čabelickým z Soutic a na Tajně nad Vltavou, Janem Velemickým z Velemyšlovsi a na Tajnci nad Sázavou, Kunšem Dvoreckým z Volbramovic a na Dvorci a Jeronymem Studeneckým z Pa- šiněvsi a na Všebořicích jakožto přáteli od stran přidanými, a to mezi urozeným a statečným rytířem panem Zdeňkem Malovcem z Malovic a na Kamenici s jedné a panem Václavem Voračickým z Paběnic a na Polánce s strany druhé a to taková: Jakož jest obeslání od úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského vyšlo o meze a hranice ležící mezi grunty jeho pana Václava Voračickýho Blanickými, jenž slovú v Košinách, a mezi grunty pana Zdeňka Malovce, jenž slovú Natajánovy a Baťkovy, jakž též obeslání plněji svědčí, i také o některé jiné věci, což jest na rozepři mezi nimi bylo až posavad, jakož to, že jedni druhým lidi z těch gruntův, dříví i také obilí brali, lidi urukovali, osvědčovali a sliby zavazovali, grunty sobě zapovídali, též také kdež jest on pan Zdeněk Malovec na místě poddaného svého Mikuláše Haufa z nářku cti jej pana Václava Voračickýho před soud zemský větší pohnal,1) jakž týž půhon plněji svědčí, i tu my svrchupsaní smlouvcové dožádavši se toho na nich s obú stran, že jsú o to o všecko, což posavad, jakž napřed dotčeno, mezi nimi stranami nevolí povstalo a vzniklo, na nás k mocné vejpovědi přestali, takto mezi nimi mocně vypovídáme: Předkem, co se těch gruntův a lesův, o kteréž rozepře byla, dotýče, počnúc od hrobu, kdež vykopán jest, jdouc před se cestou, kteráž skrze les k Hertvikovu běží, a tak cestou jdouc až k jedli, na kteréž kříž vysekán jest při naší přítomnosti, a potom dolův před se pořád, kudy od nás vylízováno na dříví jest, až k té louce pana Voračickýho člověka, z kteréž mu plat platí, to aby za pravé meze byly tak, což po pravé ruce jdouc od hrobu až k té louce po těch lízích leží, to k panství Chejnovu, a což po levé ruce, to k Blaničce aby náleželo nyní, na časy budúcí a věčné.

Strana 309
2 let 1558—1559. 309 Což se pak lidí poddaných jich s obojí strany dotýče, kteréž sou jedni dru- hým z týchž gruntův sobě brali a na závazcích a rukojmích posavad mají, ti všickni takových závazkův a rukojemství prázdni od obojí strany aby byli. Též také, což sou jedni druhým z týchž gruntův obilí sňali a dříví pobrali, a cožkolivěk mezi stranami jaké nevole neb osvědčení pro pokuty posavad jsou vznikly, též i zápovědi gruntův, to vše mezi stranami zdviháme mocně a v nic obracujeme. Dále pak, což se toho půhonu dotýče, kterýmž jest pan Zdeněk Malovec na místě poddaného svého Mikuláše Haufa z nářku cti jej pana Václava Voračickýho před soud zemský větší pohnal, že by mluviti měl o témž Mikulášovi, že by psancem byl, takto též mocně o tom vypovídáme: Poněvadž jest se tomu porozumělo, že takové řeči v témž půhonu dotčené z hněvu a i z příčin nějakých od stran sobě daných od něho pana Václava Voračickýho k témuž Mikulášovi jsou prošly, i to všecko mezi stranami zdviháme mocně a v nic obracujeme, tak že jemu Mikulá- šovi Haufovi taková slova propověděná k žádné ujmě na jeho cti a dobré pověsti nejsou a býti nemají nyní i na časy budúcí a věčné. A pro lepší jistotu toho a budoucí paměť tato smlouva do registr mezních nejvyžšího purkrabství Pražského na dožádání stran vložena a slovo od slova ve- psána jest. Stalo se léta a dne svrchupsaného. 1) K terminu sv. Jeronymskému r. 1557, jak jest poznamenáno v Registrech soudu zemského většího z let 1536—1560 (archiv musejní č. 155) na listu 50. Registra půhonná soudu zemského z let 1556—1557 se nezachovala. 88. 1559 d. 5. července. — Smlouva přátelská mezi Jiříkem Voděradským z Hrušova na Dobřeni a Janem Popelem z Vesce na Sukdole o hranice mezi vesnicemi Ratiboří a Kořenicí i o jiné nevole. [List 233—234./ Léta Páně 1559 v středu po svatým Prokopu stala se jest smlouva přátel- ská celá a dokonalá námi Albrechtem Kapounem z Svojkova na Hlušcích, purkrabí Hradu Pražského, Zdeslavem Vrabským z Vrabí a na Hodkově, Řehořem Orynem z Chocemic atd., a s konšely od obojích stran podle práva mezního vydanými, a to mezi urozeným panem Jiříkem Voděradským z Hrušova a na Dobřeni s jedné a panem Janem Popelem z Vesce a na Sukdole s strany druhé a to taková: Jakož jest rozepře byla mezi svrchupsanými panem Jiříkem Voděradským a panem Janem Popelem o meze a hranice mezi vsmi Ratboří a Kořenicí ležícími [sic], jakž obeslání od úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského o to vyšlé to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá, tu my svrchupsaní prostředci od stran volení pro upokojení jich s obú stran jakožto přátel zpřízněných, a aby dalších škod a outrat, které by mezi nimi skrze to vzniknúti mohly, uvarováno bylo, s jich obú stran dobrú volí,

Strana 310
310 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského dosáhši na nich toho, že sou o to o všecko na nás mocně přestali, podle takového jich mocného přestání takto o tom mezi nimi mocně vypovídáme: Item jakož sou od nás prostředkův napřed psaných mezníci hned tu v pří- tomnosti stran počnouc od strouhy ležící pod rybníkem k Kořenicím náležejícím až k rolí pod týmž a nad týmž rybníkem ležící, skrze tu rolí, kteráž nyní pšenicí a žitem osetá jest, naskrze před se až k cestě vysazeni, ta rolí i s těmi paloučky, to, což blíž k Ratboři za týmiž mezníky leží, panu Janovi Popelovi, dědicům a bu- dúcím jeho, aby to k Ratboři dědičně náleželo nyní i na časy budoucí a věčné, kromě těch luk, kteréž prvé lidé pana Jiříka Voděradskýho z Kořenic pod plat sobě rozdáno mají a drží. Zase s strany druhé týchž mezníkův, což ke vsi Kořenici leží, ty dědiny i kus té loučky, jak mezníky vysazeno jest, to také panu Jiříkovi Voděradskýmu, dědicům a budúcím jeho dědičně aby k Kořenicím náleželo nyní i na časy bu- doucí věčné. A to vobilí, což na těch rolích panu Janovi Popelovi, tudíž také panu Jiří- kovi Voděradskýmu, námi odmezených, jest, jedna každá strana sobě to bez všeli- jaké překážky skliditi dáti a k užitku svému obrátiti, tudíž s těmi rolemi a louč- kami činiti, prodati i směniti, a jakž by se jedný i druhý straně za nejlepší zdálo, k užitku svému obrátiti i s dědici a budoucími svými moci budou nyní a na časy budoucí věčné. Však obojí strany v to sou se sobě dobrovolně uvolily tak, jest-li že by kdy panu Janovi Popelovi neb dědicům a budoucím jeho statek Ratboř na od- bytu byla [sic], tehda o touž roli, kderáž podle plotu blíž Ratboře leží a prvé k Koře- nicím náležela, mají obojí strana po dvú páních a přátelích vydati a na nich toho mocně přestati tak, pokudž by oni se snesli a mezi stranami vypověděli, že by za ni pan Jiřík Voděradský dáti měl, aby to při tom zůstalo, a mimo něho neb dě- dice a budoucí jeho jinému žádnému pan Jan Popel i s dědici a budoucími svými ty rolí aby odbyti a jinam odciziti neb prodati žádnému nižádným vymyšleným oby- čejem nemohl a moci neměl. Zase proti tomu, jest-li že by kdy ves Kořenice panu Jiříkovi Voděradskému neb dědicům a budúcím jeho na prodaji byla, že ty rolí a dědiny, kteréž jemu touto přátelskou smlúvou námi nyní odmezeny a k Kořenicím připojeny sou, žádnýmu jinýmu mimo pana Jana Popela neb dědice a budúcí jeho odprodati ani odcizovati nemá a moci nebude, též týmž vším spůsobem, jakž svrchu dotčeno, panu Janovi Popelovi, dědicům a budúcím jeho ji odbyti má a prodati. A pan Jan Popel i s bu- dúcími svými podle uvážení a vejpovědi těch pánův přátel k tomu od stran vole- ných má a povinen bude za to panu Jiříkovi Voděradskýmu neb dědicům a budúcím jeho dáti a vyplniti. A strana obojí přijmúc takovú summu od těch pánův a přátel

Strana 311
z roku 1559. 311 volených vypověděnú povinni budou jedni druhým těch rolí a gruntův dotčených k dědičnému držení a užívání stoupiti. Co se pak posekání trav z těch paloučků, které pan Jiřík Voděradský po- séci a pan Jan Popel pobrati zase dal, dotýče, to i jiné všecky nevole mezi nimi skrze to a o ty grunty posavad vzniklé mezi stranami zdviháme, moříme a v nic obracujem tak, že to vše mezi nimi minouti má nyní i na časy budoucí věčné. A což v této smlouvě zapsáno a mezi nimi přátelsky smluveno jest, to sou sobě strany obojí věrně, právě a křesťansky, jakož to na dobré rytířské lidi záleží [sic], zdržeti připověděly. A pro budoucí paměť toho tato smlouva do registr mezních nejvyžšího purkrabství Pražského slovo od slova vepsána jest. Stalo se léta a dne svrchu psaného. Léta atd. 64 v pátek po svaté Marketě [14. července] Jiřík Voděradský z Hrušova a na Dobřeni a Jan Popel z Vesce a na Sukdole oba osobně stoje před úřadem nejvyžšího purkrabství Pražského přiznali se, že sou sobě podle svrchu psané smlouvy znění všemu dosti učinili, tak že z těch ze všech artykulů v též smlouvě položených oba se propouštějí a již dále jeden na druhého, dědicové a budúcí jich, podle té smlouvy nemají o nic na sebe nastupovati na časy budúcí a věčné. 89. 1559 d. 22. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Hendrychem Kurzbachem z Trachmburku a z Miliče na Ronově a Lemberce a Zygmundem Berkou z Dubé na Lipé a Novém Stranově o hranice mezi grunty k Ronovu a Radoušovu náležejícími tak, že dává za právo H. Kurzba- chovi dle obvedení svědků jeho. [List 229—233./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Hendrychem Kurcbachem z Trachmburku a z Miliče na Ronově a Lemberce původem s jedné a urozeným pánem panem Zykmundem Berkú z Dubé na Lippém a Novým Stra- nově obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž v rozepři jsou a činiti mají, totiž mezi grunty jeho pana Hendrycha Kurcbacha k zámku Ronovu a mezi grunty k městečku Radoušovu, kterýchž na ten čas v držení pan Zykmund Berka jest, náležitými počnúc od cesty, kteráž jde ode vsi Litice do mlejna Radoušovskýho, až k mezem a gruntům Blíževedlským náležejícím] k zboží Helfenburskému, a o to, oč tu dále mezi nimi o týž meze a hranice rozepře jest atd., tak jakž též obeslání!) šíře ukazuje: Kdež po zasazení a zahájení soudu od Jiříka Vlka z Kvítkova, poručníka pana Zykmunda Berky obeslaného, promluveno, ačkoliv pán sám na těchto mezech není, chtíce se rád pán sám dáti najíti, ale že jest od JMti arciknížetcí obeslán, a tak že jest k takovému obeslání do Prahy odjel a poručníky totiž pana Kundráta Krajíře z Krajku a jeho učinil; pak aby od nich jakožto poručníkův nebylo pomi-

Strana 312
312 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nuto, že se jim vidí, že jsou slušný příčiny k zdvižení pro uvarování další práce, nebo v tom obeslání jest položeno, pro kterú příčinu má zdviženo býti; poroučejíc úřadu k rozvážení. Proti tomu Havel Šamša z Kosmačova davše čísti vajpověď mezi panem Zdi- slavem Berkú z Dubé a paní Anežkú hrabínkú z Helfnštejna2) promluvil, že se to nachází z této vejpovědi čtené, že jest týž bylo předešle k zdvižení mluveno, ale nic jest postatčiti nemohlo, než aby se vedlo a ukazovalo, a po vedení svědkův a do- vedení teprova k zdvižení mluviti. A tak poručníci páně zbytečně tuto na to na- stupují chtíce k zdvižení mluviti a zaneprázdnění daremné činiti, a protož že žádá, aby překážíno k zapsání svědkův nebylo. A po vystavení a poznamenání svědkův čteno obeslání; a po přečtení páni poručníci pana Zykmunda obeslaného promluvili, že by se neradi toho dopustili, aby měli k takovým velikým těžkostem a k přísahám svědkové přivedeni býti a těžkost trpěti bez potřeby, a protož že se jim vidí, že má toto obeslání předse minouti a zdviženo býti, neb v něm doloženo jest: k zámku Ronovu a k městečku Radou- šovu, kterýchž lidí na ten čas pan Zykmund Berka v držení jest, ale nedokládá se jakých gruntův, dědičných-li či-li zápisných a nebo duchovních se dotýče; a tak se jest pán nevěděl k čemu hotoviti, poněvadž tak zatmělý obeslání jest vyšlo; neb tu, kdež se chce mezovati, dotýká se gruntův duchovních a k duchovenství náležitých. Pak aby se pán měl o cizí věc s panem Kurcbachem v soud dávati, že by na sebe věc nebezpečnú vzal, snad súdíc se a prosoudíc, musel by nahražovati, komuž ná- leží takový duchovenství. A kdyby světlý obeslání vyšlo, byl by se věděl jak spra- viti a na komoru a nebo pana prokurátora JMCský vznésti; což zřízení zemské světle, kterýž čteno, jedno i druhý brání. A tak jest to obeslání zatmělý a nikdy nebývalý, a pán se jest nevěděl čím spraviti ani k čemu strojiti. A tak chtěl-li jest pan Kurcbach tohoto obeslání užiti, měl jest doložiti, na jaký grunty chce vésti. Než pod spůsobem mezování chtěl by se gruntův tudy dosúditi. A pro- tož že jim poručníkům vidí se spravedlivě, že má takové obeslání zdviženo býti, a že nejsou dále povinni k takovému obeslání odpovídati, leč jim to úřadem nale- zeno bude; s tím se poroučejíc k spravedlivému uvážení. Proti tomu od původa promluveno, že pan Kurcbach nemá zde činiti o žádné duchovenství nic, než toliko o to, což sou Radoušovští nočně dříví posekali a po- brali v těchto lesích, mluvíc strana k zdvižení toliko holými řečmi, neukazujíc nic ani provozujíc, aby co tu k jakýmu duchovenství náležeti mělo, a že by se tu grun- tův cizích dotýkalo; nedotýká se tu nic žádnýho duchovenství ani cizích gruntův, než mezí a hranic. Nebo rovně nápodobně též také, když pan purkrabie kraje Hra- deckýho s paními dcerami Jandorfarovými soud o meze měl,3) že sou na to nastu- povali a k zdvižení mluvili, a i páni komissaři z poručení JMti arciknížetcí jsúce

Strana 313
z roku 1559. 313 vysláni též bránili vyjíždějíc jednú i druhý; proto nic nepostačilo, jakož i tuto ne- postačí. Davše dotčenú vejpověď čísti doložil, poněvadž tuto žádný vyslán není a ni- čímž se neukazuje, aby co tu k jakýmu duchovenství, tak jakž se mluví a na to nastupuje, k jakýmu klášteru aneb kostelu a k záduší kterýmu náležeti mělo, ješto chtěli-li sou oni poručníci této obrany užiti, snad jest se pan Berka tak zachovati měl a o zastoupení na to nastúpiti; a tak se tuto zbytečně mluví a brání. Jest-lit se co tu jakých cizích gruntův dotýkati bude a to se ukáže, i bude-li co komu ublíženo, bude se každý věděti jak v tom zachovati a pro to ku pánu přikročiti; prosíc, aby svědkové přijímáni byli a aby se čas další nemařil. Tu po přísaze a zapsání svědkův svědkové původa začavše od cesty Litické, kteráž běží do mlejna Radoušovskýho, u níž dub veliký stojí, pověděli, že tu v tom místě pravá mez se začíná dělíce grunty k Ronovu a Radoušovu tak, což po levé ruce, k Ronovu, a po pravé k Radoušovu že náleží. Proti tomu od strany odporné povědíno, že proti tomu nejsou a o to rozepře že mezi nimi není. I šli od toho dubu mimo hrob nahoru mimo les a role sežatý, na kterýmž strniště stojí, že ten les po levé ruce k Ronovu a ty dědiny po pravé k Radoušovu jsou a náleží. I přivedli k pařezu dubovýmu po námetným kamení, a že stál ten dub na pravý hranici, ozná- mili; od toho pařezu k dubu lízovanýmu; čemuž strana místo dala. Odtud k dubu suchýmu stojícímu, odtud k dubu jednomu, druhýmu, lízovanýmu, odtud k Jalovco- výmu kopci oznamujíce, že tudy mez běží k Girkndorfu nahoru i dolů; tu že sou hájili a nedali kopati, a že sou tu líčeli p. Lungvic, Brož z Blíževedl i jiní. A strana otporná oznámila, že na tom přestává. I šli odtud na pravo málo dolů mimo jabloně dvě a hrušku a les smrkový a březový k pařezu dubovýmu, odtud k dubu ukazu- jíce místo, kdež hlína brána, že jest brána k Ronovu na levo v gruntech náležitých, a co po pravé ruce, to že náleží k Radoušovu. Proti tomu, že jest teprova ta hlína pod obesláním brána a tu kopána, a že jest v gruntech Radoušovských. I šli odtud před se dolů pravíce, že po mezi patrný vedou, k borovici, a ta že na pravý mezi a hranici stojí, a nebožtík Čeněk v těch místech jakožto hajtman Stolinský, když tu mez Radoušovští dřívím zakladli, nechtěl jim toho trpěti; odtud maličko k pařezu velikýmu borovýmu oznamujíce Brož, Jita a Honsgirg, že jest na ní znamení bylo s dvěma kříži a Radoušovští že sou to dřevo sťali, a ten pařez že na pravý mezi stojí. Proti tomu, že mezi grunty Radoušovskými ta mez jest, což se potom ukáže. Odtud šli před se mezí patrnou k dubu, a že jej za mezník mají, oznámili; odtud přes cestu starú k břízi trýrohatý, odtud k borovici, a že všecko na mezech jest, kudyž se vede, a že sou tu vždycky líčeli, když sou v noci honívali. I šli před se mimo dub oznamujíce, že tu v těch místech paní Ilburkový dříví k palivu sekali, k topení i ke všem potřebám ke dvoru Stolinskýmu. Strana otporná oznámila, že což jest koliv nahoru sekáno, že jest mocí sekáno. I šli odtud k dubu lízovanýmu Archiv Český XXX. 40

Strana 314
314 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského s křížem, kterýž vysekán jest, a že též na hranici jest; odtud k dubu suchýmu, a že jest na mezech, a p. Lungvicovi že jest tu ukázáno i jiným, a Gregar Brant že jest tu v té pasece sekal. A od strany otporné oznámeno, že ten dub na Ra- doušovských gruntech mezi samými lidmi za mezník jest. I šli odtud k smrku, u ně- kož dub dvojitý, odtud přímo; a Mots z Radoušova oznámil, že jest mezi jejich grunty a mezi nimi samými lidmi a že to ukázati chtějí. I šli před se svědkové původa dolů mimo pařez, a že tu Radoušovští nočně dříví sekali a pobrali v těch místech. I šli před se dolů tím pomejcením, a že sou tu hraniční mezníci posekáni, oznamujíce, a Mots oznámil, že tu k jeho gruntu náleží. I šli před se a ukazovali pařezy, a že sou na nich znamení byly lízy a že by je rádi ukázali, kdyby pose- kány nebyly. I přišli ke třem pařezům a oznámili, že sou kříže byly, odtud k pa- řezu, a že na něm též kříž byl, a nikda žádný o to se nepokoušel, ani pásti ne- směli Radoušovští; odtud k dubu lízovanýmu, a oznámil Šnetr, že když byl pacho- letem v Radoušově a pastuchou, že jest tu nesměl pásati. I šli odtud dolů ukazujíce záhony příčný, kteříž se stejkají s Radoušovskými, a že se tak dělí grunty na levo a na pravo. Odtud šli ke dvěma třešním ukazujíce místo, že sou v těch místech hajní do Radoušova za pána Košáteckýho prodávali před sedmi léty; čemuž jest od strany otepříno. Od těch třešní šli k námetným kamením], a že vše na me- zech jest, kudyž se vede. Proti tomu, že mezi lidmi samými. I šli odtud k pa- řezu hlohovýmu dolů vše po námetným kamení, a že po levé ruce, jakž se vede, všecko předkové k Ronovu užívali; odtud k dubu, potom k pařezu vše dolů, a že po mezi patrný vedou, oznámili; přivedeše úřad k vosyce, a že vše na mezi hra- ničný stojí; přivedli ke dvěma třešním a k dědinám Blíževedlským, a pravíce, že na pravý mezi a hranici stojí, a tu že se již troje panství dělí tak, což jest tam dále dolů, k Blíževedlům, a na levú stranu k Girkndorfu a k Ronovu, a na pravé k Radoušovu že náleží; žádajíc při takovým dostatečným mezí ukázání zůstaveni býti. Proti tomu od strany otporné povědíno, že s obú stran na levo i na pravo k Radoušovu, a dolů to jest tak, že k Blíževedlům náleží. I šli svědkové pana Berky obeslaného od těch třešní nahoru na levo, a tudy že jich vedení začátek jest, ozná- mili, tak, což na pravo i na levo, k Radoušovu náleží. Proti čemuž od původa, že ne k Radoušovu, ale k Ronovu náleží, a v těch místech, kudyž se začíná vésti, že sou dříví k Radoušovu prodávali. I šli svědkové obeslaného před se k jabloni v rohu dědin Blíževedlských stojící a od jabloni šinuli se maličko na levo k dubu a břeku, oznamujíce, že, což dolů, k Radoušovu, a nahoru k Ronovu, ukazujíce břeh, náleží, a že tudy ta mez jest přímo nahoru mezi lidmi Radoušovskými. Proti tomu, že se tu vede v gruntech páně a že Melichar Rut, když sekal tu dříví a odvezl do Ra- doušova, že jest musil zase v to místo přivésti. I šli od toho dubu a břeku k pa- řezu dubovýmu, od toho k třešni, přivedli k pařezu dubovýmu. A od původa ozná-

Strana 315
z roku 1559. 315 meno, že tu v těch místech do Radoušova dříví prodáváno. Proti tomu, že ne v těch místech, než tam vejše nahoře že sou kupovali. I šli od toho pařezu na levú ruku nahoru, pravě, že po pravé ruce k Ronovu a po levé k Radoušovu náleží. I vedli břehem k třešni pravíce, že tudy hranice běží. Proti tomu, že se všecko po páně Kurcbacha gruntech tuto vede a že jest ta mez dělíce mezi lidmi k Girkndorfu. I šli odtud k pařezu dubovýmu, a že před se tak po hranici tudy jdou náležící na levo k Radoušovu; od toho mimo cestu, a že se tu zbíhají mezi nimi Radoušovskými lidmi záhony. Proti tomu, že přes záhony ukazují a vedou. I šli svědkové obesla- ného pana Berky před se přešedše cestu nahoru lesem mimo jabloň k dubu s křížem, kterýž vysekán jest. Proti tomu, že se tu maní a přes záhony všecko vede a ten kříž že jest vnově udělaný, což zřetedlně se vidí. Proti čemuž, že sou tu shony dělíce záhony mezi lidmi, a není tu vedení žádnýho přes záhony, ale že upřímo po mezi vedou. I šli před se nahoru týmž lesem, i přivedli k kamenu pravíce, že jej za mezník mají a že na hranicích jest. Proti tomu, že všecko vedou maní vylízo- vavši sobě a proklestivši znova, což úřad vočitě spatřiti může a spatřuje. I šli od toho kamene před se nahoru týmž lesem. A od původa promluveno, že tu vedou přes hranici k Girkndorfu náležící, a tu že jest vochoz, a že jest paní Ilburková Jiříkovi písaři dala, že jest tu svobodně sobě sekal. Proti tomu, že sou Radoušovští bránili a nedali sekati, neb to náleží k Radoušovu, ukazujíce na pařez jablonný; a že jest potud ukázáno, že k Radoušovu náleží, Krystof Novák oznámil, a že mu to oznámili Tepr hrnčíř a jiní. Proti tomu, že jest jak živ žádný tu nesměl užívati a neužíval, než všecko k Stolinkám odtud dříví brávali a vozívali, a ještě že paní Ilburková v těch místech dala dříví sekati a odvézti panu Brozanskýmu; a všecko to náleží k Ronovu. I šli svědkové pana Berky odtud před se vějš nahoru, a Erhart Šustr že jest tu nahoře dříví kupoval a ne tam dole, jakž strana tam oznamovala. Proti tomu, že se tu opět přes mez zřetedlně vede a nic se gruntovně od strany neukazuje, a by co tu dolův po levé ruce v těch místech bylo, že by k Radoušovu náleželo. I vedli odtud k dubu pravíce, že na mezi stojí, opět k jinýmu. Proti tomu, že sou sobě tu všecko vnově vylízovali, aby věděli kudy vést, a nejsou tu žádný meze, než všecko maní že se vede. I přišli nahoru svědkové obeslaného a ukázali dub pravíce, že též na pravý hranici stojí; od toho břehem pravíce, že jest zře- tedlně mez znáti a že jest pravá hranice, a že jak jest od začátku až sem k tomuto dubu a břehu přivedeno, že to vše po pravé ruce k Ronovu a po levé dolů k Ra- doušovu náleží. I šli tou mezí patrnou nahoru mimo pařez. I zšedše z té mezi dali se nahoru na pravo do lesa k dvěma borovicím. A od původa promluveno, že přes záhony zřetedlně tuto se vede. Proti tomu, že nevedou přes záhony, ale že se zbí- hají shony. I šli odtud k dubu velikýmu a smrku vnově lízovanýmu pravíce, že po pravý hranici vedou. A od původa promluveno, že se opět tu vede přes mez patrnou, 40*

Strana 316
316 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kteráž dolů i nahoru běží, a všecko se maní ukazuje a žádný meze patrný nemají, kudy se koliv od nich vede. I šli před se lesem k dubu lízovanýmu dolů a šli před se k dědinám Radoušovským, kudyž původ vedl, k jabloni jedny, druhý, a k hrušce, oznamujíce, že již dále není činiti, neb té mezi již, kteráž jde až k hrobu, místo dávají; žádajíce při dostatečnějším a gruntovnějším mezí ukázání zůstaveni býti. Proti tomu od původa, jakž jest tuto vedeno a dovedeno, že jest úřad spatřiti mohl dobře a spatřil, že jest všecko maní přes záhony, přes meze a po gruntech pana Kurcbacha vedeno, i teď naposledy, což patrně viděti, přes záhony vedou, a protož že pan Kurcbach, poněvadž strana otporná té mezi k hrobu místo dává, při svým obvedení a ukázání dostatečným žádá zůstaven býti. Kdež po zasazení zase soudu zahájenýho, podle práva mezního osazenýho, žádal původ, aby se obeslání mezní i také svědomí čtlo. A po přečtení obeslání i také svědkův Havel Šamša z Kosmačova promluvil, že jest spatříno pořádný me- zování a s svědomím se srovnává vedení svědkův a ukazování, a protož že pan Kurc- bach žádá při takovým vedení a poznamenání na vedení i také průvodu dostateč- nýho [sic] při takových mezí ukázání zůstaven býti. Proti tomu Jiřík Vlk z Kvítkova na místě pana obeslaného promluvil, kdež jest obeslání vyšlo od úřadu tohoto slavnýho, že jest vyšlo, že by o meze činiti bylo, ješto se toho z průvodu tohoto, kterýchž drahný počet svědkův jest, nenachází, než to se nachází, že se tu gruntův a ne mezí dotýče, a tak že nenáleží tímto právem mezním o grunty súditi, ale tu kdež náležitý jest. Ješto zřetedlně jest spatříno, kudy jest vedeno, že jest vedeno přes díly dědin náležitých k Radoušovu samých poddaných páně; a kdež jest tam dole ukázáno, že by dříví posekáno a pobráno bylo, tu jest hned Rút Melichar otepřel, že jest nesekal na cizích gruntech, ale na gruntech náležitých k Radoušovu. Kdež pak svědkův drahný počet jest čten, ti ne- svědčí o mezech ani o hranicích, než o grunty. Pak jak svědomí s vedením a uka- zováním se srovnává, to bude při rozvážení soudu. Ješto svědkové pana Berky, kteříž sou čteni, na větším díle svědčí, že chtí meze ukázati, což sou pak i ukázali příční mezí tam dole, odkud začali vésti od Blíževedlských dědin, a že sou místo dali takovému vedení až k pařezu dubovýmu; shony, pak vajše hřívami patrnými, kteříž na to přísahu učinili, až k mezi teď patrný, kdež se spolu srovnali; a tak že, pokudž sou ukázali a vysvědčili, že, což po levé ruce, k Radoušovu, a což po pravé, k Ronovu náleží. A protož, poněvadž to jest provedeno starými lidmi dosta- tečně, že oni poručníci na místě páně žádají, při takových mezí ukázání zůsta- veni býti. K čemuž od pana Kurcbacha původa promluveno, kdež jest nastúpeno od strany, že by meze pořádné ukázati měli, toho se z jich průvodu nenachází ani

Strana 317
z roku 1559. 317 z svědomí; neb hned seznávají, že o žádných mezech nevědí, ale tuto se jest tak našlo, že, jakž svědčí, že sou i ukázali a dovedli; a když dovedeno bylo, že jest oznámeno, že to všecko náleží k Ronovu a ne k Radoušovu, jakž strana chtěla by to obsáhnúti, že by náležeti mělo. Ač strana nastupuje, že by se jich vedení místo dáti mělo, tomu se otpírá a otpíráno jest, že nevedou po gruntech Radoušovských, než že sou vedli po gruntech páně; a tak má za to, že kdež jest co otpíráno, že jest úřadem i poznamenáno. Truhlář k tomu dubu, že jej sťal, kterýž za mezník byl, se přiznal, kladúc příčinu, že se vomyl stal. Pak odtud vedli maní přes záhony, přes meze, pravíce, že sou jich meze, jakž jest vnově vylízováno. Pak jak má jich svě- domí, poněvadž sobě sami svědčí, postatčiti, aneb srovnává-li se jich svědomí s prů- vodem, s vedením, to bude při rozvážení; neb hned v svým svědomí dokládají, že o mezech nevědí, a nedokládají, že chtí ukázati. Pak jakú spravedlnost pan Berka k takovým mezem a hranicím míti chce, ješto sami lidé pána gruntův (vyskakujíce všetečně, že jich gruntům samým sedlským náleží) odsuzují. A tak pan Kurcbach se panem Berkú nemá nic činiti o grunty, než o samé meze, kteréž sou patrně od pána ukázány, jako kdež kříž vysekán jest dosti starý, kterýž se teď klade, ješto aby mezi díly sedlskými taková znamení bývala, o tom se neví. A dali sou lidé pana Berky všemu tomu vedení místo, než toliko příčinu kladúce, že náleží lidem k gruntům jich; ješto, kdyby se co tu gruntův jich do- týkalo, snad by pán jich měl na to nastúpiti a ne oni sami. A protož, poněvadž sou se svědkové tak nezachovali a pořádných mezí neukázali žádných, davše čísti vejpověď mezi někdy nejvyžším panem hofmistrem a paní hrabínkou,4) že sou se též oni Radoušovští toho dopustili, když sou maní vedli, že sou neobdrželi, druhý, vej- pověď mezi panem purkrabí kraje Hradeckýho a dcerami Jandorfarovými5) to též ukazuje, poněvadž meze sou až k kříži též vysekanýmu starýmu ukázány jako i tuto, že jest při takovým obvedení zůstaven, též i mezi preláty Hradu Pražského a Janem Pešíkem,5) že se s tím se vším dostatečným průvodem poroučí k spravedlivému opatření. Zase proti tomu od poručníkův pana Zykmunda Berky promluveno, kdež se mluví, že by svědkové páně vedli přes záhony a přes grunty pana Kurcbacha, kdyby byla strana ještě dáleji vedla, musili by více zablúditi, a tak musiliť sou se tudy zase navrátiti, kudyž podílové mezi nimi jsú; že by pak mezi lidmi znamení, lízo- vání anebo křížové na gruntech jich nebývali, bývá toho dosti, na čemž se strana mejlí; a že by nočně sekali, sekali svobodně na gruntech pána svýho a tu, z čehož poplatky dávají; že by pak od počátku k druhýmu konci vedeno bylo maní, kterak sou neměli vísti, neb sou se nenadáli, aby od původa tak vedeno býti mělo. Mezník že sťat, sťal-li jest člověk páně, učinil to vomylem; a sami hajní pana Kurcbacha jsou vinni a ne člověk páně Berků, že sou prodávali hraničný dřevo, nemajíce pro-

Strana 318
318 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského dávati. Mluví se, že by svědkové v svým svědomí někteří dokládali, že by někteří o mezech nevěděli a někteří věděli; neučiniliť sou nadarmo přísah, poněvadž sou tak staří jako páně Kurcbachovi lidé a někteří i starší, a protož že to nebude na mlu- vení ani vykládání, než na samým rozeznání soudu. Nálezové pak čtení ti se k této při netrefují, neb sou tam jiní gruntové; a kdož čeho neprovede a neukáže, že se zdvihá a snadný jest rozum, kdož co provede a ukáže, žeť toho užive, jakož jest i tuto dostatečně provedeno a ukázáno. A kdež sou dotčeni svědkové, že by sobě svědčiti měli, nesvědčí sobě nic, než svědčí pánu svýmu, kterýmuž takoví gruntové náležejí. A protož podle dostatečného průvodu, kterýž se od lidí Radoušovských stal, že poroučí k spravedlivému rozeznání a opatření. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, obe- slání, svědomí, vedení svědkův, vejpovědi, zřízení zemské a jich s obú stran pře líčení a ukazování, pilně a bedlivě toho všeho pováživše, takto o tom z soudu za- hájeného vypovídají: Poněvadž jest on pan Hendrych Kurcbach z Trachmburku a z Miliče na Ronově a Lemberce původ to podle práva a obeslání svého svědomím i na vedení dostatečně provedl a pokázal, že, kudyž sou svědkové jeho vedli počnúc od cesty, která jde ode vsi Litic do mlejna Radoušovskýho mezí patrnou nahoru až k dvěma jabloním, odtud pak dále vedouc k dubu velikému meznímu, v kterýmž kříž zarostlý starý vysekán jest, odtud pak též mezí patrnou, na kteréž několik pařezův posekaných mezních jest ukázáno, až k dvěma třešním a mezem Blíževedl- ským, pravíc, že, což po pravé ruce leží, to k Radoušovu, a což po levé ruce, to že k Girgndorfu a k Ronovu náleží, a to též svědomím dostatečně podle práva prove- deno jest, že těch gruntův a lesův někdy předkové jeho pana Hendrycha Kurcbacha, držitelové panství Ronovského, v držení a užívání prodáváním lesův a honěním s tenaty i jinač bez překážky jsou byli; ješto svědkové pana Zykmunda Berky, aby to pravé meze dělící grunty k Radoušovu a Ronovu náležející, kudy sou tíž svěd- kové pana Kurcbacha vedli, nebyly, podle práva neodvedli, ani také žádných jist- ších a gruntovnějších mezí a hranic na vedení svým, ješto by úřad jim vyrozuměti mohl, jsou nepokázali, nýbrž na vedení svým maní přes záhony vedli: i z příčin těch dává se jemu panu Hendrychovi Kurcbachovi z Trachmburka a z Miliče původu podle obvedení jeho svědkův proti témuž panu Zykmundovi Berkovi z Dubé obesla- nému za právo tak, že, což po pravé ruce leží, to k Radoušovu, a což leží po levé ruce, to k Ronovu náleží, tak aby jedna každá strana bez překážky všelijaké toho užívala nyní i na časy budúcí a věčné. Dali památné. Stalo se v outerý před svatým Bartolomějem, apoštola [sic] Páně, léta Páně 1559. — Léta atd. 59 v středu po Stětí sv. Jana [30. srpna] pan Hendrych Kurcbach vzal relací ze škod útratních atd. ke dckám zemským.

Strana 319
z let 1559—1560. 319 Konšelé původa: Jiřík Teplický, Vít Tichym, z Litoměřic; Petr soukeník, Václav Melhauz, z Ouště; Jiřík Raus, Jan Hospod, z Hoštky. Řečník: Vondřej Vo- dička z Litoměřic. Konšelé obeslaného: Jan Zeman, Havel kosař, z Boleslavě; Martin Mo- dřevský, Jan nožíř, z Bělý; Jan Makal, Jiřík Pechák, z Velvar. Svědkové původa: p. Jan Lungvic z Lungvic; Jíra, hajný z Domašic; Urban Jita, Ambrož krejčí, Jiřík Tefar, Ambrož hajný, Nikl kovář, Šimon Šnelar, Blažek Tepl, Valentin Pux, Nikl starý, Václav Dlouhý, Václav Lomrcan, Matěj Orle, Jan Raš, Říha Brandl šafář, Volf Tábor, z Blíževedl; Antonín rychtář, Balcar Beer, Bartl Gluc, Jíra Moudrý, Jiřík Beer, Grogar Heuss, Jíra Malý, Jan Houška, Nikl Šnytt, z Litic; Jíra Dlouhý, Martin Šmíd, Václav pekař, Matúš Klimpl, Václav Tom, Nikl Hornuš, Fabián Beer, Beneš krejčí. Kliment Jakš, Hanuš šafář, Hons Rezer, Vondřej Limlth, z Stolinek; Vencl Kryd, Jiřík Kumpolc, z Sezimek; Pavel z Ra- šovic; Jakub Lačný, Jakub Šlechta, Matěj Pikhart, Petr Černý, Urban, Matěj Polák, z Tuhánek; Tomáš, krejčí z Oustí; Matěj Tarl z Habří; Václav Zylc z Libechova; Jiřík Karas, Hanuš kovář, Lukeš řezník, Urban kolář, Rút Melichar, Martin Ney- mon rychtář, Jiřík pekař, Petr řezník, Tynle Macka, Štefán Paclt, Antonín sladovník, z Radoušova. Svědkové obeslaného: p. Krystof Novák z Perknštejna; Georg Richter z Býsky; Jobit Vithmon, Urban Tyšer, Brož Zeibicer, Václav Gropaul, Jan Gropaul, Šimon Pompe, Jan Kormen, Vavřinec Kormen, z Radoušova. 1) Na okraji poznamenané „obeslání E. XV - označuje list, na kterém toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 46. — 3) Zde č. 85. — 1) Zde č. 46. — 5) Zde č. 85. 6) Zde č. 80. 90. 1560 d. 20. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Alžbětou hraběnkou Šlikovou, rozenou Ungnadovou sv. p. ze Suneku, na Vintířově a Voršilou Fictumovou z Rábšteina na Kupferberce o hranice mezi grunty Vintířovskými a Kupferberskými o les Retling nade vsí Hrdlem tak, že pro nedostatečné obvedení svědkův obojí strany má purkrabí s konšely les ten mezi strany roz- děliti a vymeziti. [List 235—240.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenou paní paní Alžbětou Šlikovnou hrabínkou, rozenou Ungnodovou svobodnou paní z Suneku a na Vintířově, původem s jedné a urozenou paní Voršilou Fictumovou z Rábštejna na Kuprberce jakožto držitelkyní statku Kuprberku s jeho příslušenstvím obeslanú strany druhé o meze a hranice, totiž mezi grunty Vintířovskými a mezi grunty Kuprberskými, vo les Retling nade vsí Hrdlo ležící atd., tak jakž též obeslání1) šíře ukazuje, tu po vystavení konšelův, zahájení soudu a zapsání svědkův, původa svědkové začavše od hrobu na levú ruku nahoru mimo mejtiny vedli úřad k opálený jedli a zastavivše se oznámili,

Strana 320
320 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského že tak, jakž začínají vésti a vedou, což na levé ruce, to paní hrabínce k Vintířovu, a po pravé ruce k Hrdlu náleží, a ten les na levo že Retling slove; a kdyby mhy nebylo, že by chtěli všecko pořádně ukázati, což by se zřetedlně a vočitě spatřiti mohlo; neb kudy vedou a povedou, že sou jim to všecko staří hajní ukazovali a oznámili, že ten les tak Retling slove. Tu svědkové obeslané paní Fictumový ode- přeli pravíce, že sou na těch místech, kudyž strana ukazuje, dříví od jedenácti let sekávali a na Kuprberk peníze dávali. I šli odtud paloučkem mimo týž les a mejtiny na cestu oznamujíce, že ta cesta jde skrze les, kteráž dělí grunty Vintířovský od Kuprberských, a že sou v tom lese šindely, tyčky, bečvářský věci, sudoviny, dělávali a dělají, a tak že po tu cestu což na levo, k Vintířovu, a na pravo k Kuprberku náleží. I šli tou cestou nahoru na levú ruku do lesa přímo a přišedše nahoru oznámili, že po pravé ruce les Zeydllknok náležitý pánům Fictumům a po levé Retling paní hrabínky slove, tak jakž jsú od starých hajných správu měli a mají. Odtud vejše týmž lesem před se nahoru touž cestou k druhé cestě pravíce, že ta cesta, kudyž mají vésti, jest zame- taná; a obšedši touž cestu přivedli na tu starú první cestu pravíce, že ta cesta předse dělí tak, což na pravo, paní Fictumový, a na levo paní hrabínce že náleží. I šli touž cestou starou a týmž lesem dolů na levo a přišli k staré cestě na pravé ruce běžící a oznámili, že jim Tomáš Štrygl ukazoval, což na pravé ruce, že pánům Fictumům k Kuprberku a na levo k Vintířovu náleží, a že jest od toho lesu Zaydl- knok po tu cestu připojeno k Retlinku, když se bratří Fictumové s Oplem Fictumem dělili o to. I šli tou cestou první před se dolů k louce mimo dva buky na tu starú cestu a pravíce, že ta pravá cesta dělí ten les na pravo paní Fictumový a na levo paní hrabínce. Odtud přišli k cestě z lesa po pravé ruce k té louce běžící, a ta cesta že dělí troje panství tak, což na levo, jenž slove Retling, k Vintířovu, a na pravo k Kuprberku, a tam dolů dále od té cesty JMKské k Příšetnici náleží, a oznámili, ukazujíce roh té cesty vosyku velikú s křížem stojící, že když pan Albrecht Šlik dobré paměti pánům Šumburkům zastavoval, že jest sám ukazoval, po tu vosyku že k Vintířovu náleží; ale pan Jan Fictum že jest tomu otpíral a toho bránil pravíc, že to náleží k Kuprberku, a odtud že jest z těch lesův jednoho vzal proto, že dříví sekal, a chtěl jej dáti i voběsiti, Jakub Pittnar obeslané paní Fictumové oznámil. A poručníci paní hrabínky pověděli, že paní hrabínka tu vosyku sobě pokládá za pravý mezník a hraničník; žádajíce při témž obvedení a ukázání zůstaveni býti. Proti čemuž poručníci paní Fictumový pověděli, že tomu otpírají, aby ta louka k Vintířovu náležeti měla, ješto o to žádného obeslání ani rozepře není a na tu se louku obeslání nevztahuje, než toliko na les Retling. I šli svědkové původa od té vosyky mimo túž louku a les po pravé ruce sto- jícímu [sic], náležitý k Příšetnici, pravíce, že ta louka i s tím lesem na levé ruce

Strana 321
2 roku 1560. 321 stojícím paní hrabínce náleží, a tu na ty louce že jest Opl z Fictum zvěř střéleti dal, ukazujíce i lízy; a Prokl, že od mladosti své to pamatuje, oznámil. Čemuž sou svědkové paní Fictumové obeslané odepřeli, že jest tu jich žádný líz nebyl, než jich pánův Fictumů, a že sou oni tu ty lízy dělali; a pro vyrozumění, odkud se les Zeydlknok i také Retlink začíná, že chtějí ukázati, neb tu také na pravé ruce pana Kašpara Šlika lesové jsou, načež oni nesahají. I šli z té louky svědkové obeslané paní do lesa cestou, a tu že jest začátek ta louka toho lesu, jenž slove Zeydlknok, po levé ruce, a tu cestu že sou páni Fic- tumové z Kuprberku dali zasekati proto, aby se škoda na louce nedělala. Proti tomu, že otpírají, neb tu paní hrabínce náleží ten les, také k Retlinku. I šli a sešli z cesty na stezku k pěti habrům suchým pravíce, že po pravé ruce jest JMKský a po levé Zeydlknok paní Fictumový a tam dále že již panu Kašparovi Šlikovi ná- leží. I šinuli se z té stezky a od těch habrů na levo dolů stezkou jinou oznamujíce, že po pravé ruce pana Kašpara Šlika jest a po levé ruce že Zeydlknok slove a že sou tu panu Hanušovi Fictumovi na levé ruce v jámě jelena zabili. Proti tomu od původa, že ne Zeydlknok ale Retling slove, kterýž paní hrabínce náleží. I šli před se dolů a přišli k rokli a tou roklí k jiné rokli, v kteréž potok teče, a ten potok že dělí grunty pana Kašpara Šlika od Zeydlknok. I přešedše přes tu rokli oznámili, že se od toho potoku dělí na pravo Retling a na levo Zeydlknok od gruntův Vin- tířovských a pana Kašpara Šlika, a odtud tu od toho místa že jest rozepře. I šli stezkou nahoru a oznámili, že nebožtík pan Hanuš z Fictum poslal k panu Albrech- tovi Šlikovi, aby vyslal poddaný svý sem, aby se vymezilo, pokud ten les Retling a pokud Zeydlknok jest; i nebylo nic mezováno; a tak že oni nevědí, pokud tu čí jest, oznámili Andres Fiš a Andres Vindler. I přišli nahoru k pařezu pravíce, že poddaný paní hrabínky tu to dřevo sťal a pan Hanuš Fictum že ho vzal do vězení, a paní hrabínka že jest jeho vyručila. I šli odtud před se nahoru k jednomu mí- stu; oznámil Beneš Hunhauf, že jest v těch místech od nebožtíka pana Hanuše Fic- tuma dříví kupoval k potřebě svý a jemu peníze dával od dvanácti let, a z druhý strany, že mu pravil, aby po tu cestu dolů nesekal, že jest pana Albrechta Šlika a že slove Retling. Od toho místa před se nahoru, a oznámil Volf Ceydyš, že jest v těch místech nad tou roklí, kteráž jest na pravé ruce votec jeho myslivosti užíval a panu Hanušovi Fictumovi nosili do čtyřitcíti let, a Volf Belcer tolikéž. Proti tomu na místě původa, že jest to mohlo býti, když se ten statek pospolně držel. I šli odtud dolů na levo pravíce, že nemohou tou cestou již vésti, že jest zasekaná, že maličko chtějí zajíti, aby mohli zase na touž cestu přijíti. A obšedše přišli na túž cestu a oznámili Los Veiner, že jest tu v tom místě dole světnici, což Retlink slove, sekal, též i tu nahoře, kdež svědkové pravili, že slove Zeydlknok; a odtud že jest vzat od pana Hanuše z Fictum. I šli mimo bučí dolů přes lomy. Archiv Český XXX. 41

Strana 322
322 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Tu od původa promluveno, že za to žádají, aby se to šetřilo, jak se tuto vede, že již svědkové paní obeslané sami nevědí kudy a jak vésti, neb se mitrhem sem i tam točí a to proto, že sou sobě snad nevyznamenali, tak jako tamto nahoře všecko vnově vylízováno jest. I šli svědkové obeslané zase nahoru spátkem přes louku točíce se a svolá- vajíce se sem i tam po různu, a přišedše a zšedše se zase nahoru a že se zmajlili, oznámili. I dali se z té hořejší cesty znovu na pravú ruku dolů pravíce, že po levé ruce k Hrdlu ke vsi náleží a po pravé ruce k Vintířovu. A od původa žádáno, aby úřad na to pohleděl, jak sou sobě teď této chvíle vnově nalízovali, a tomu ot- pírají, aby co tu jim náleželo, ale že všecko tu Retling slove a paní hrabínce k Vin- tířovu náleží. I šli před se svědkové obeslané hnuvše se na levo voklikem, kdež jedle s kořenem vyvrácená leží, pravíce, že tudy ta cesta jest; odtud dolů stezkou a na dotázání úřadu, na levé ruce čí by to dříví bylo, Honz Štyc oznámil, že jeho jest a že tu ještě zeď od starodávna byla náležitá ke vsi Hrdlu. Odtud šli přes louky mimo les řečený Retling, a po levé že všecko slove Zaydlknok, ukazujíc roh lesu cestu starou travnatou a že se s vonou cestou nahoře srovnává. Odtud šli na pravú ruku, nechavše stolu i hrobu na levé ruce, přišli k silnici a z té silnice šinuvše se na pravo vešli do lesu oznamujíce, že před se na pravé ruce Retling a na levé Zeydlich k Hrdlu slove. I přivedli k kamenu pravíce, že sou sobě tu oni sami bez pánův mezovali a vsadili. Odtud vše na pravo týmž lesem, potom na levo dolů k milíři a tu se zastavili a pověděli, že, jakž sú začali vésti a ukazovali až sem potud, cožkoliv jest na pravé ruce, že to všecko Retlink k Vintířovu slove, a po levé ruce paní Fictumový k Hrdlu náležitý jest, a což již tam dolů dále, to k Šumburku že náleží; žádajíce při témž obvedení a ukázání zů- staveni býti. Proti tomu, že otpírají, aby ten les na pravé ruce nahoru k cestě k Hrdlu náležeti měl, než že to všecko po cestu, kteráž nahoře jest, náleží paní hrabínce k Vintířovu a že jest toho všeho hamerník paní hrabínky užíval. Tu po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazenýho Zykmund Leva z Brozánek paní hrabínky Šlikovny původa davše čísti obeslání na meze, též obeslání na pana prokurátora JMKské vyšlé o zastoupení v témž soudu, pověděl, po- něvadž pan prokurátor jsa obeslán tuto se neohlašuje, toliko výmluvu sobě kladúc toho, což se z svědka posla, kteréhož čísti dal, že již prokurátorem není, nachází, ješto nyní teď při tomto soudu zemským minulým sv. Jeronyma, kterýž držán byl, stál proti Borňovi, proti z Binu a proti Trmickým na místě JMKské, a poněvadž jiného prokurátora není a jemu ještě odpuštění dáno není, že paní hrabínka neví k komu jinýmu hleděti než-li podle zřízení zemského k správci svýmu, a poněvadž

Strana 323
z roku 1560. 323. pak nestojí, že za to prosí, aby to poznamenáno bylo. Též půhon čísti dal o polo- žení reversu na pány z Šumburku vyšlý; pak, poněvadž se neklade, že žádá o po- kutu za stané právo. Proti čemuž Jan Kustoš, poručník paní Fictumový obeslané, pověděl, že jest včerajšího dne oznámeno, že jich pánův Šumburkův v této zemi není, ale že sou na Klouku v Míšni; a tak sou se jakožto cizozemci zachovali, že sou hajtmanu svému na Šumburk odsvědčení německý odeslali, kteréž jest i čteno, ješto zřetedlný jest, že jest to na soudu zemským vysvětleno a nalezeno, byl-li [sic] by cizozemci po- hnáni neb dohnáni, jak se mají zachovati podle vyměření jedné každé země. A tak sou oni učinili, že sou odevřené odsvědčení, jakž se řád v Míšni zachovává, ode- slali; protož že toho při rozvážení zůstavuje. Načež původ dav čísti zřízení zemské jedno, druhé i třetí, jak jeden každý v tomto království jsa pohnán i dohnán o jakúžkoliv věc o položení má se zacho- vati a odsvědčiti, a poněvadž pak oni páni z Šumburku zde v Čechách statek Nový Šumburk mají a drží, a tuto se mezí a hranic dotýče, jak má neb nemá postatčiti toto jich odsvědčení, toho vykládati nechce. Neb to právo mezní ukazuje, že ne jakým listovním odsvědčením nebolito svědomím se působí, ale zdvihna dva prsty a učiníc povinnost, chtějí-li toho užiti, na mezech a hranicích osobně stojíc se odsvědčiti. Ješto kdyby ten revers položen byl, na čemž jí paní Šlikovně nemálo náleží, z toho by se vyhledalo a našlo, jak jest se zástava dála od někdy pana Albrechta Šlika, neb tam zřetedlně jest doloženo o tomto lesu Retlinku. A poněvadž se toho, aby jací cizozemci býti měli, neukazuje, ale jsou obyvatelé tohoto království jsúce do země přijati, a toho se od nich nic neklade, z čehož sou pohnáni i dohnáni, že žádá podle zřízení zemského o pokutu za stané právo a za opatření spravedlivý. Též půhon na Krystofa z Fictum vyšlý davše čísti o položení vejpisu dílčích cedulí pověděl, poněvadž také týž Krystof zde na mezech nestojí ani nic toho ne- klade, že žádá též o pokutu za stané právo. Dále dav čísti svědky, přípis vejpisu z desk, smlouvu spečetěnú, promluvil, poněvadž jest to drahným počtem svědkův ukázáno, že jest toho všeho užíváno, jakž sou vedli a ukázali, od čtyřitcíti let k Vintířovu, pokudž jest Opl z Fictum, též také potom někdy pan Albrecht Šlik dáním JMKské užíval až tam k louce a vosyce ukázaný s křížem, kterážto vosyka pravé hranice dělí, a tak poněvadž paní Alžběta hrabínka Šlikovna to dostatečně, čehož jest v držení, což se i z přípisu vejpisu z desk i z postoupení pana Vondřeje Šlika jí paní Šlikovně nachází, provozuje, jest té naděje, že při tom zůstavena bude. Též se i to nachází z Volf Dytrychova z Fictum dílu, když sou se dělili bratří Fictumové s ním, že sou sobě nenechali v nedílu nic více lesův než-li ty samy jediný vysoký hory nad tou vosykou na pravé ruce, kudyž vedeno a ukázáno; a tento les, kterýž se jmenuje Retling, že jest spojen s kusem lesu Zeydlknoch. Neb mnoho 41*

Strana 324
324 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského se trefuje a zvláště kdež sou veliké léče, že mají svá jména pro tu příčinu, aby věděli kde a pokud honiti, kdyby se rozkázalo. A poněvadž pak svědkové paní Fic- tumový obeslané tomu vedení jsou neotepřeli, aby ta stará cesta tak, jak jest ve- deno, neměla děliti takové grunty, než ukázali na pány Fictumy, že oni vědí, pokud jest a pokud není; s tím se se vším poroučejíc k spravedlivému rozvážení. Proti tomu od poručníka paní Fictumový obeslané promluveno, kdež se uka- zuje a z svědkův nachází, jako by chtěli tudy ten les Zeydlknok s Retlingem po- jíti, a žádný nesvědčí, aby tak Retlink slul, toliko jeden svědek, kterýž postatčiti nebude moci; ukazuje se nějaký vejpis, v němž v jednom místě jméno les Retling doloženo, což nic spečetěnýho není a jest toliko holá škarta; a tak chtěli by i ho- lými řečmi dotáhnúti toho, že ten les tak slove Retlink, ješto jiní svědkové, když dotazováno bylo, oznámili, že nevědí. A tak toliko ten svědek jest jeden svědek, neb se s ním žádný nesrovnává. Mluví se, že by místo takovému vedení dáti měli všemu a že by svědkové neotepřeli, ješto toho se neukáže, aby místo dávati měli; neb sou proto toho neučinili, že přikázáno bylo od úřadu, aby od jednich druhým překážíno nebylo. Ale když přišli k té vosyce, hned sú zjevně odepřeli všemu tako- vému vedení i ukazování. Též když jest na louku přivedeno, tu také oznámeno, že též k tomu Retlinku náleží, načež se obeslání nevztahuje; a kdyby v obeslání do- loženo bylo, byla by se paní Fictumová věděla jak v tom zachovati, neb by to ukázala, že sou té louky užívali k Kuprberku sekáním trávy i také votavy. A tak kdož čeho sobě do půhonu nebolito do obeslání nepoloží, že toho také nemá užiti, jakož i tuto též se státi má. A není ani toho v témž obeslání doloženo, kudy a jak aneb odkud chtí začíti vésti, neb sou žádného mezníku, což by k mezem ná- leželo, neukázali, a tak jiný se vedlo a ukazovalo, než-li nač se obeslání vztahuje. A tak vidí se jemu, že z té příčiny podle zřízení zemského vyměření, kteréž čísti dal, má toto obeslání zdviženo býti. A poněvadž sou pak také k svému odvodu svědky vedli a je zapsati dali, že žádá, aby čteni byli. A po přečtení svědkův toho doložil, že jest slyšán průvod podle obvedení, které se stalo, že se všickni svým svědomím srovnávají, že, jakž sou vedli cestou ukázanou v lesích, což dolů pod túž cestou jest, že to slove Retlink, a nahoru nad cestou na levé ruce Zaydlknok, a že sou toho všeho od vosmnácti, dvatcíti let dřívím, prodáváním v těch místech, šindelův děláním užívali a na Kupr- berk peníze dávali, též myslivostí od pánův Fictumů že jest užíváno, až teď teprova nedávno paní Šlikovna hrabínka v to vkročila a jim zbraňuje. Stůl pak tento že jest postaven a hrob také udělán v tom lese Seydlknok; to se též z svědkův na- chází; což při rozvážení soudu, když se rozvažovati bude, se nechává. A protož, poněvadž jest to starožitnosti užíváním provedeno a léta sou nejedna ale několikerá vydržána, a podle zřízení zemského vyměření, kteréž čísti dal, kdož by tři léta a

Strana 325
z roku 1560. 325 osmnácte nedělí vydržal, že se při tom zůstavuje; naposledy dav čísti vejpověd mezní mezi Albrechtem Vostrským Kapléřem z Sulevic a Vilémem Beřkovským z Šebířova,2) z té že se nachází, že když bylo ukázáno, že jest prodáváním lesův užíváno, že jest při tom zůstavováno bylo, jakož i tuto též té naděje jest, že při témž pokojném užívání podle zřízení zemskýho nařízení zůstavena bude; též druhú vejpověď dav čísti mezi panem hofmistrem nejvyžším království Českého a paní Anežkú hrabínkú,3) poněvadž to ukázáno bylo, že jest vedeno cestou patrnou a ta cesta že dělila takové meze, i jest při tom zůstaveno, jakož i tuto též se státi má a stane. Čehož toho všeho při rozvážení spravedlivým soudu zůstavuje a s tím se se vším svým dostatečným průvodem a odvodem k opatření a rozeznání poroučí. Zase od původa promluveno, kdež se mluví, že by škarta ukázána byla, ješto smlúva, kteráž se stala a do desk zemských jest vložena, ta se vztahuje na trh a postoupení JMKské někdy panu Albrechtovi Šlikovi,4) a protož že bude moci po- statčiti, neb jest přípis vejpisu z desk zemských. Druhé, že by měla paní Šlikovna hrabínka mnoho obvésti a sobě přivlastňovati, ješto paní nic více užiti nežádá, než kudyž jest vedeno a pokud co od starodávna užíváno bylo, jako tou cestou zřete- dlnou: ješto se to z svědkův okolo vosmi nachází, že toho lesu Seydlknok po tu cestu jest připojeno k Retlinku a tak že jest v jeden les pojat, ješto i sama strana obeslaná svými vlastními dvěma svědky [se] poráží, neb se srovnávají s jich svědky, že k Vintířovu ti lesové náležejí. Mluví se též, že by toliko jedním svědkem ukázáno bylo a ten že by sám vésti měl. By pak i tak bylo, nesvědčí než to, což jest od starých hajných slýchal, což jest i ukázal. Ješto mnoho jest takových nálezův, jako mezi panem Adamem z Vartmberka a paní Loukovskú z Vesce,5) když se svědomí na umrlý vztahovalo, že jest přisuzováno. Ale tuto nicméně i jiní svědkové s týmž svěd- kem se srovnávají, že ten les Retlink s tou lúkou všecken, jakž jest ukázáno a ve- deno, k Vintířovu náleží; a tak že dobře v obeslání stojí, o les Retlink a oč tu dále rozepře jest, a tak že jest se tudy dobře a svobodně vésti mohlo. Strany pak toho, že by svědkům jich na vedení mluviti zabráněno od úřadu bylo, nebylo jest zabráněno nic, než toliko že přikázáno bylo, aby se svědkové nehádrovali spolu. Pak jižť nad vlastní přiznání není potřebí žádnýho většího a dalšího průvodu. A poněvadž pak ta vosyka, na kterýž kříž, ukázaná dělí troje panství totiž JMKské, paní Šli- kovny hrabínky a paní Fictumový, toť již v celosti zůstati musí a zůstává. Strany pak louky, že by v vobeslání doložena nebyla a že se nevěděla paní Fictumová proti čemu strojiti, ješto obeslání v sobě zavírá, tak pokudž jest dále o meze činiti jako nade vsí Hrdlo, ješto to všecko prvé, jakž se teď vedlo a ukázalo, zástavou postou- peno bylo a potom zase vyplaceno od paní Šlikovny hrabínky, ten les Retlink. Od hrobu pak že by nebylo ukázáno žádného mezníku, toho vykládati nechce, neb jest dobře strana spatřiti mohla, kudy se vedlo, jako mezi panem Vilémem Trčkú z Lípy

Strana 326
326 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Prašského a bratřími Haugvici*) také zejména v obeslání doloženo nebylo, odkud by začíti se mělo aneb pokud; a tak se tato vejpověď čtená s tímto vedením dobře srovnává, neb tam rovně též bylo od hrobu, kudyž pomejceno bylo, jako i tuto ukazováno a vedeno. Též mezi panem Zikmundem Berkú a panem Janem z Lobkovic, nejvyžším hofmistrem království Českého, a panem Zbyňkem Berkú") také nebylo od žádného mezníku vedeno a ukazováno, než bylo vedeno cestou, kteráž za pravú mez polo- žena byla, a na tu samú cestu stala se jest vejpověď tak, že jest hantfešty ukázáno bylo, že ten les Holc sloul; tak také tuto rovně ukázáno vejpisem z desk smlúvou, že les tento Retlink slove. Mluví se, že by pod tou cestou, jakž strana vedla, les Retlink a nad cestou Zaydlknok slouti měl, ješto žádný svědek toho ani jeden ne- seznává, aby tak, jak sú vedli, takové meze a hranice ta cesta děliti měla, než toliko že sou jeleny stříleli a lapali; a ani toho nevysvědčili, aby kde jaké mezníky ukázati chtěli aneb měli, než toliko že sou slyšeli od někdy pana Hanuše z Fictum, že to chce synům svým dochovati za poklad, a paní tomu otpírá, aby co za pana Hanuše hájiti měla, neb jest v držení toho ještě nebyla; a jest již na sedm let, jakž jest pan Hanuš umřel. Stůl že by postaven byl na Zeydlknoku, tomu paní otpírá, než postavila jest dobře jako v svým. Že by se pak promlčeti mělo držením a užíváním, nepromlčela jest paní nic, jako rovně v soudu komorním mezi Milú z Broumovic a Janem Kábou z Rybňan; tam nebyla na ní vejtržnost přisouzena, a potom když ukázala mezním právem, že jí to náleží, jest to všecko z naučení JMti pánův a vla- dyk z plného soudu zemského zrušeno a ona při obvedení a ukázání hranic jest zůstavena.3) Též bylo na promlčení nastupováno, jako že by od čtyřitcíti, padesáti let užíváno bylo; ale proto, když sou meze ukázány, tu se jest žádného užívání nepozůstavilo, ani nepostačilo. Vejpovědi pak čtené a od strany ukázané ty paní Šlikovně nic na škodu nejsou a netrefí se nic k této při, a jest paní k jejímu lep- šímu užitku; neb tam bylo ukázáno, že sou maní vedli; ale tuto se pořádně vedlo, a sama strana toho se dopustila, že jest po nových lízích vedeno; ano i maní vedli, nevědúce a zabloudivše kudy pořádně, svolávajíce se, vésti. Dále pak, kdež jest tamto dole od strany vedeno, chtějíc toto všecko přivlastniti paní Voršile Fictumový, při- vedli na mezník ten, kdež sou sobě sami jich sedláci vsadili, ješto toho učiniti neměli bez vůle pána svého. A by pak i to bylo, tehdy jest mělo paní Šlikovně psaní uči- něno býti, aby snad také při tom byla. A tak jest paní Šlikovna nechtěla tam odonud vésti, neb se tu již, což by strana užiti chtěla, gruntův pánův Šumburkův dotýče. A protož že se paní podle dostatečného svého všeho ukázání, poněvadž se od strany nic neukazuje ani neodvozuje, kudy by k takovému lesu spravedlnost chtěla míti, ani od nižádného, aby to měli buď paní Voršila nebolito páni Fictumové postoupeno míti, buď dckami neb jinak, poroučí k spravedlivému rozvážení soudu a opatření i také o pokutu, na kohož jest tu předešle žádáno, za stané právo.

Strana 327
z roku 1560. 327 Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavši tu všecku při, vedení svědkův a jich svědomí, obeslání, přípis vejpisu z desk, smlouvu, odsvěd- čení, vejpovědi, zřízení zemská a jich s obú stran pře líčení pilně a bedlivě váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom podle práva mezního a z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové paní Alžběty Šlikovny hrabínky, rozený Ungnodovy svobodné paní z Suneku a na Vintí- řově, původa, též ani svědkové paní Voršily Fictumový z Rabštejna a na Kuprberce, jakožto držitelkyně statku Kuprberku s jeho příslušenstvím, obeslané žádných jistých mezí, mezníkův ani znamení na vedení svým s obú stran, čemuž by úřad vyrozuměti mohl, které by z nich straně týž les obvedený spravedlivě náležeti měl, jsú nepo- kázali, než to se z obojích stran svědkův našlo a vyhledalo, že sou toho lesu obojí strany užívaly a též se svědkové od obojí stranfy] vedení v svým svědomí spolu po- týkají: i z těch příčin taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž pan pur- krabie s konšely přísežnými týž les rozdělí a vymezí, aby jedna každá strana při tom zůstala a toho pokojně bez překážky strany druhé užívala nyní, na časy budúcí a věčné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Dali památné. Stalo se v outerý po Na nebe vzetí Panny Marie léta Páně 1560. Konšelé původa paní Šlikovny: Havel Horažďovský kožišník, Matúš Třtina, z Žatče; Volf Klener, Vencl Krsnar, z Kadaně; Petr Myš, Jiřík Findaj, z Roupova. Jan Košátecký z Košátek, řečník. Konšelé obeslané paní Fictumový: Daniel Vodšihor, Jindřich sládek, z Žatče; Daniel Gypl, Hanuš Krauz, z Kadaně; Petr Pryzner, Jan Lefner, z Klášterce. Svědkové původa: Tomáš Štreigl z Vojnína; Jan Herkl z Mildorfu; Tomáš sladovník, Mikuláš Franc, Jan Roth, z Pernstorfu; Šebestián, Jan Halas, Baltazar Veispoch, Blažej Veispoch; Šimon Veis z Cibic; Paul Veispoch, Vondřej Fišer, Václav Halas, Valentin celný, Jiřík kovář, Petr Heks, Šebestián Horňunk, Jiřík rychtář, Šimon Puzl, z Černotce; Jakub Pertner, Jakub Reichman, Volf Spicperger, z Klášterce. Svědkové obeslané: Hons Horchyl z Mildorfu; Andres Vilbner z Endres- grynu; Volf Ceydyš, Greger Melcer, Volf Ceytn, Andres Vonhob, Linhart Treygr, Hons Ertl, Symon Paumen, Krystof Hofer, Volf Hartyš, z Kuprberku; Hons Glut z Příšetnice; Beneš [Hunhauf]9), Vencl Martin, z Šteingrynu; Ozvald Šerflink, Paul Plael, Fabián Balcar, Hons Štyc, Jakub Nykše, z Hrdla; Klaus Vener z Piršo- šteinu; Andres Hync, Valentin Reychmon, Andres Štyc, Tomas Kez, Jugl starý, z Petloly; Hync starý z Tamčí; Vencl Reychmon z Hoheldorfu; Jakub Pittner, Jakub Reychmon, z Klášterce; Volf Špicperger z Špicberku; Honz Plael z Pirštejnu.

Strana 328
328 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 1) Poznamenané při okraji „obeslání E. VIII.“ označuje list, na kterém bylo toto obeslání zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 21. — 3) Zde č. 46. — 4) Král Ferdinand postoupil Vintířov s příslušenstvím v dluhu 15.000 kop gr. č. Albrechtu hr. Šlikovi r. 1545. DZ. 83, K. 14. — 5) Zde č. 73. — *) Zde č. 74. — 7) Zde č. 70. — s) Zde č. 79. — 9) V seznamu prázdné místo vyplněno jménem svědka v textu uvedeného. 91. 1561 d. 26. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Lvem Fictumem z Fictum na Klá- šterci a Sebestiánem Hasišteinským z Lobkovic na Hasišteině o hranice gruntův ode vsi Prune- řova až ku vsi Volyni tak, že dává za právo Lvovi Fictumovi dle obvedení svědků jeho. [List 240—244./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným vladykú panem Lvem Fictumem z Fictum na Klášterci původem s jedné a urozeným pánem panem Šebestiánem Ha- sištejnským z Lobkovic a na Hasištejně obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsou a činiti mají, totiž mezi grunty jeho Lva Fictuma a mezi grunty pana Šebestiána k Hasištejnu náležitými počnúc mezi vsí téhož Lva Fictuma řečenou Prunýřovem a mezi grunty nahoru jdúc proti zámku Hasištejnu vedle břehův potoka řečeného Bystřice až k gruntům pana Bohuslava Felixa Hasi- štejnskýho z Lobkovic ke vsi nad Hasištejnem, kteráž slove Vola, a o to, oč tu dále mezi nimi o ty meze a hranice rozepře jest atd., tak jakž též obeslání 1) šíře ukazuje, tu po vystavení konšelův, zahájení soudu a zapsání svědkův svědkové pů- voda začavše úřad vésti od kamene u hrobu blízko při cestě stojícímu [sic] roh vin- nice a žita oznámili, že tu na pravé ruce ten kámen troje panství dělí, na pravé ruce k Hasištejnu a na levú ruku pana Lva a pana Šmuhaře. A Tomáš Šuman oznámil, že pomáhal s panem Kekulí, též Volf Šuman, ten mezník v tom místě saditi. I šli od toho kamene vedle cesty přímo mimo túž vinnici na pravé ruce ležící k místu pravíce, že tu na pravé ruce mezník byl, ale ten že jest zametán kamením námet- ným, kteréžto kamení zřetedlně se vidí. Proti tomu od pana Hasištejnskýho ozná- meno, že se tomu místo dává. I šli svědkové před se břehem mimo túž vinnici k mezníku; proti čemuž od pána oznámeno, že tu jest o málo a téměř o nic činiti. I šli před se týmž břehem minuvši vinnici, mimo žita na pravé ruce stojící, mimo kamení námetný trním porostlé k mezníku, odtud k jinýmu, jednomu, druhýmu, odtud před se mimo táž žita a kamení pořád na týmž břehu skladený k kři trním porostlému, ukazujíce u téhož kře kámen mezní, odtud překročivše na pravú ruku přes kamení nákladní oznámili, že tak, jakž se od počátku vede, na pravé ruce k Hasištejnu a na levé ruce k Prunýřovu náleží. I šli stezkou travnatou k mezníku pod vrchem stojícímu oznamujíce, že tu pole v těch místech oddáno jest za Jezero pro zatopení gruntův Prunýřovským. Proti tomu od pána oznámeno, že jest se za to zatopení polem a lukami odměna stala, ale že sou se oni Prunýřovští v více, než se náleželo a než se odměna stala, vložili

Strana 329
z roku 1561. 329 a vajšeji sáhli až i do háje, což se smlúvou, když se položí, ukáže; a což sou koliv předkové jeho páni Hasištejnští a zvláště děd páně jim Prunýřovským oddali, že proti tomu není a na to nenastupuje. I šli od toho kamene na pravo touž stezkou mimo žita s obou stran k ka- menu meznímu, u něhož křiček hruškový stojí. Proti tomu, že jest pán o tom mez- níku nevěděl, aby tu měl za mezník vsazen býti, nebo jest při tom nebyl; a všecko jest tu na pravé ruce les stál, ale jest vše u málo, a bývala jest tu prvé cesta. Proti čemuž od původa, že jest se nikda ta cesta nebránila a ještě se nebrání, což zřetedlně znáti jest. I šli od toho kamene přímo nahoru mimo voves touž cestou k kamenu meznímu u lísky stojícímu pravíce, že ten mezník dělí tak ty grunty, na pravo k Hasištejnu a na levo k Prunýřovu, a jest na pravý hranici. Proti tomu, že jest tu bylo prvý všecko dříví, a tu jest bráněno, když vyrumováno bylo a vykle- štěno vajše na dva neb na tři záhony; a kdyžkoli na tom místě sito bylo žito, že jest bráno; a tak vejše se chce užívati, než-li náleží; a jest mezník bez vůle páně vsazen, což se zřetedlně vidí, a není čtyř let, jak jest vsazen; neb jest měl nížeji vsazen býti. Proti čemuž skrze Jana Kekuli z Stradonic oznámeno, že jest to tak, že jest měl doleji ten mezník býti, však s povolením prostředkův od stran volených všemu tomu místo dáno bylo; a při tom byl Jakub Knobloch, Michal Šneider a Martin Pittnar. Zase proti tomu, že sou se ti k tomu nepřiznávali, a Michal ozná- mil, že vůle nedával k sazení toho a takového mezníku tu tak vysoko v lese. I hnuvše se svědkové původa na levú ruku dolů od toho mezníku vsazeného vedli mimo háj pod břeh a hruškoví k mezníku u cesty stojícímu a bříze na břehu ukázaný, od toho mezníku a bříze [sic] mimo cestu břehem, a přešedše přes cestu na pravú ruku přivedli k mezníku u kamení nákladnýho; od toho šli mimo týž kamení nákladný. A proti tomu oznámeno od pana Hasištejnskýho, že jsou tu Prunýřovští na více nastúpili a více sobě přivlastňují, než-li jest jim oddáno, kdež ječmen a louka, po vonu vohrádku; ješto kdyby jim co náleželo, zachovali by se tak, že by též tu byli sobě vohradili, vidúce, že by k lepšímu jich užitku bylo; a tak že jest podob- nější vonano vohrádka, že po tu vohrádku jemu pánu spravedlivěji k panství Hasi- štejnskýmu náleží. Zase proti tomu promluveno od původa, že by to bylo naspátek, proti zřízení zemskému, aby měl sám pán za poddaný svý a svědky, kteříž sou pánu svědomí dali, správu činiti aneb dávati. Než bude-li chtíti pán, když zase povedou jeho lidé, jaké meze aneb co jinýho ukazovati, bude míti toho dobrú vůli. I šli odtud svědkové původa lúkou mimo též kamení nákladný po pravé ruce ležící, vedle též louky k mezníku u lípy stojícímu a při tom nákladným kamení, od toho mezníku a lípy struhou, kterouž se voda nahání na Jezero, a tak že všecko, jakž se od počátku vede, po pravé ruce k Hasištejnu a po levé ruce k Prunýřovu náleží. Proti tomu od pána oznámeno, že ta strouha náleží k Hasištejnu, a tak že Archiv Český XXX. 42

Strana 330
330 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na ty strouze tak mnoho nenáleží [sic], nebo s obou stran břehové sou náležití k Hasištejnským gruntům. Zase proti tomu, že ta strouha jest dědičná, dělíc grunty pana Hasištejnskýho a pana Lva Fictuma. I šli odtud svědkové původa tou struhou, vrbinami, volšovím, liščím a jinými chrastinami porostlou, pod cestou ležící k třešni veliký, u též strouhy na břehu stojící, od též třešně před se touž struhou porostlou pod vrchem k kamenu u též strouhy stojícímu, kterýž ty časy týž ten mezník jako i jiní, kteříž ukázáni, vsazen, a oznámili, že sou tu sami lidé pana Hasištejnskýho tudy vedli a ukazovali. Proti čemuž ode pana Hasištejnskýho, že sou sobě tu oni Prunýřovští mnoho luk po levé ruce přivlastnili; jakž prvé tamto, tak taky i tuto se otpor činí, a jest všeckó a bude na svědcích jeho, jak o tom svědomí dávají, a na jich dušech. I šli od toho mezníku ke zdi pravíce, přešedše túž zeď, že tudy ty meze běží; a od té zdi přes cestu přešedše též oznámili, že tu všudy, kudyž vedou, se mezuje, což na pravú ruku, k Hasištejnu, a na levú k Prunýřovu panu Lvovi Fictumovi ná- leží. I hnuvše se na levo maličko šli podle zdi k potoku na pravé ruce tekúcímu od mlýna pana Hasištejnskýho. Proti čemuž od pána promluveno, že on z druhé strany za potokem nežádá užiti, a tomu se místo dává, a daremně se tudy vede. Proti tomu, že ten potok již jest v gruntech pana Fictuma s obú stran a že jemu s obou stran břehové náležejí a pan Hasištejnský že jemu v to sahá a loviti brání tu v tom místě; a nenáleží již dolů panu Hasištejnskýmu nic, než toliko což břeh napravo k mlýnu ukazuje. A přešedše přes lávku toho potoka na pravo přišli na louku na břeh po levé ruce a oznámili, že ten břeh náleží panu Fictumovi a z druhé strany panu Hasištejnskýmu na pravé ruce. I šli tím břehem mimo týž potok na pravé ruce tekúcímu [sic] a přišedše nahoru přešli dotčený potok a zastavili se na břehu z druhé strany, ukázali mezník pravíce, že s obou stran panu Lvovi břehové i také potok náležejí. Proti tomu, kdyby to tak bylo, muselo by se tam dole více odměniti, a že teprva před čtyřmi léty tu sou mezníci vsazeni, kudyž chtějí nahoru vésti; a kdyby mu se tomu dosti, což smluveno, stalo, nebyl by proti tomu, aby se místa dáti nemělo. A na dotázání z úřadu, kdo by tu mezníky saditi měl, oznámili svěd- kové původa, že jest sám pan Hasištejnský po Prunýřovský rychtáře svýho do jich rychty poslal, aby přišli k obnovení mezníkův, že sou první vyvrácení; a tak že sou učinili a ty mezníky obnovili, a sám rychtář pana Hasištejnskýho s jinými lidmi páně je vedl. Proti tomu od pana Hasištejnskýho promluveno, že se tomu místo nedává. I šli odtud nahoru před se k jednomu, druhýmu, třetímu, čtvrtýmu kamenu a proklestem, oznamujíce, že se tak všecko dělí, jakž vedou, na pravo grunty k Ha- sištejnu a na levo obec Prunýřovká. A na dotázání z úřadu, kdo by proklesty tu

Strana 331
z roku 1561. 331 dělal, oznámeno od pána, že z té příčiny se to stalo, aby se mohlo spatřiti, neb jest věděl, že se tudy povede; avšak se pak spatří, když se zase povede. I šli od toho proklestu k jednomu, druhýmu kamenu, cestou oznamujíce, že na levo les lidí Prunýřovských kromě potoku jest. I přišli nahoru k mezníku nad pasekami, od toho na levo přes potůček, paloučkem přivedli k druhýmu mezníku pravíce, že ti oba dva od onyno cesty dole sou sazeni před dvatcíti léty. Odtud šli k louce a mezníku u veliký volše stojícímu; a ta louka na pravo k Hasištejnu a na levo, což se uka- zuje, k Prunýřovu že náleží. Odtud vedle louky a potoku na levé ruce tekúcímu [sic] k mezníku u veliké vrby, odtud k potoku, ukazujíce místo, že jest tu mezník byl a ten že stracen jest, neb tu veliký vody bývají. Proti tomu, že se o tom neví. Odtud šli mimo louku před se do lesa k kamenu s křížem pravíce, že jest vyvrácen, tak jakž jej i viděti, že leží. Proti tomu od pána, že by se jich mohlo tak mnoho ukázati, aby ho již snad jedine i o grunty připravili. Odtud šli přes strouhu k ka- mením námetným, k kamenu u třešně veliký stojícímu, odtud k kamenu na břehu u vrby stojícímu, od toho cestou, potom z cesty na levo proklesty k mezníku jed- nomu, druhýmu, od těch na cestu k kamenu, na němž kříž, nad potokem na levé ruce tekúcím, pravíce, že, tak jakž se od počátku vedlo a vede, což na pravé ruce, k Hasištejnu, a na levé k Prunýřovu náleží. Proti tomu od pana Hasištejnskýho promluveno, že jest té naděje, že jeho svědkové svědčí, že jest stěžkem ten mezník měl na tom místě státi, ale jinde, a tak že sou oni Prunýřovští mohli, když jim bráněno nebylo, vsaditi, kde se jim líbilo a zvláště tuto na tom místě v cestě; ač jest dosti o malú věc, proto neměli sou toho učiniti. Zase proti tomu, že jest málo vejše nad kolejí seděl, ale když dříví vozili, jest vyvrácen; i tu jej doleji vsadili, sotva kročeje. Zase proti tomu, že tam nahoru strany břehu nic na otporu na ten čas není, a není potřebí daremně úřadu takovým vedením zaneprázdňovati, poněvadž o to není činiti; neb se tomu místo všemu dává, že, což na levé ruce, k Prunýřovu, a na pravo k Hasištejnu náleží; a strany potoku, že jest ten mezi pány bratřími v nedílu, a nikda ho žádný jiný neužíval; než z druhé strany břehu se neotpírá, neb o potok soudu není. A pan Jindřich Hasištejnský z Lobkovic promluvil, poněvadž se tu chce do- týkati gruntův společních, kteréž oni páni bratří z Hasištejna v společnosti mají, a jiní páni bratří obesláni nejsou strany potoku, že žádá, aby jim pánům bratřím v to vkračováno nebylo, neb se tu již dotýká něco pánův strejcův a jich bratří strany vsi, jež slove Volim. Kdež od strany původní oznámeno, že na ten čas dáleji vísti již nechtí, žádajíce při svým obvedení a mezí ukázání zůstaveni býti. Kdež pan Šebestián Hasištejnský od toho místa a mezníku na též cestě dolů začavše vésti oznámil, že on o mezech neví, než že by nerad dal gruntům svým ublížiti, a protož že také úřad vésti chce. I šli touž cestou dolů na cestu k mez- 42*)

Strana 332
332 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského níku od původa ukázanýmu oznamujíc, že jest zřetedlný, jak mitrhem, a jako by z kuší střílel, mezníci sou od strany ukázáni. I šli odtud mimo mlýn na louku k strouze pána svědkové a k mezníku od původa ukázanýmu, kdež oddána louka, a protož že se ukáže k té strúze, pokud a jak jest vyrumováno, vyklúčeno a dříví dále, než náleželo, bráno mimo odměření a oddání. I šli od té strouhy porostlé, prvé od původa ukázané, lukami ukazujíce vedle té strouhy místa, kdež dříví sekáno a vejše, než náleželo, kleštěno; neb není oddáno než-li sama louka, ukazujíce místo, kde vrba stála, kteráž sťata; ale že nevědí, aby za hranici býti měla, oznámili svědkové pana Šebestiána. Odtud šli k třešni veliký, k kamením nákladním, odtud mimo len a tu strouhu opět k veliký třešni, odtud starou obhradou mimo strouhu cestou starou, ale že oni nevědí, aby hranice býti měly, než že ukazují na starý frýd, a že v těch místech les stál, kde louka, a ten les že jest pomejcen. I přišli z té louky na cestu a pře- šedše šli tou cestou na pravú ruku k kamenu pravíce, že jest mezník. Proti tomu od původa, že na obci jest a pro tu příčinu vsazen, že ten člověk pana Fictuma, kterýž to pole na levé ruce drží, aby ta třešně, kteráž tu blízko od toho mezníku stojí, sťata nebyla [sic]. I vrátili se zase svědkové pana Hasištejnskýho touž cestou nahoru a dali se na pravú ruku mimo trní, kudyž původ vedl, a oznámili, že jest tu v tom místě, kudyž vedou, žito od pana Hasištejnskýho bráno proto, že sou sobě dále pře- vorávali, než jest oddáno. I šli na horu před se pravíce, že jest tu všecken les byl, a tu že sou všecko vysekali Prunýřovští. I přišli k námetnýmu kamení, nad kterýmž od původa u lísky kámen mezní ukázán, oznamujíce, že jest Michal krejčí pravil, že o tom neví, aby tu v tom místě, kdež původové ukázali, jaký mezník vsazen býti měl, a jinýho žádnýho že jest jim neukázal; a tak že jest měl, jakž prvé oznámeno, doleji ten mezník vsazen býti. Proti tomu původ, že jest prvé oznámeno, pro jakú příčinu ten a takový mezník tu nahoře vsazen skrze prostředky od obojích stran vydanými [sic], čehož vykládati není potřebí. Tu po zasazení zase soudu zahájeného a vedle práva mezního osazenýho původ dav čísti obeslání, svědky zapsané, skrze Jiříka Ursyna z Vladoře promluvil, že jest slyšáno obeslání, z čeho se obsílá, kteréžto obeslání podle práva a zřízení zemského se dostatečně a gruntovně provozuje a to v tom, že jest se pán uvolil, jest-li to přísahou svou oni Prunýřovští zaváží, že těm a takovým mezníkům místo dáti chce, což jest se i stalo, než toliko že za příčinou tou dojíti nechtěl, že by všecka obec nepřísáhla. Druhé, provozuje se, že na onen čas skrze prostředky jako pana Jana Kekuli a jiných [sic], kteříž čtyři voleni od stran byli, že, když sou takové mezníky mezi stranami vysazovali, na pana Hasištejnskýho byla dotázka učiněna, ráčí-li co ještě za stížnost míti, že jest oznámil, že nemá nic a tomu všemu místo dává. A strany svědkův, ti se svým svědomím s vedením srovnávají; a to jest též ukázáno, pokud a kudy toho potoku Bystřice až k voboře lovením ryb od pana Lva Fictuma bez pře-

Strana 333
z roku 1561. 333 kážky užíváno bylo. A protož podle dostatečného průvodu, dav čísti vejpověď mezi panem Zykmundem Berkú z Dubé a panem Janem z Lobkovic, nejvyžším hofmistrem2 království Českého, a panem Zbyňkem Berkú z Dubé,3) též mezi Mílú z Broumovic a Janem Kabou z Rybňan,4) třetí mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubou,5) zřízení zemské strany pokojného držení, že se poroučí k spravedlivému opatření a rozvážení soudu a za nález prosí. Proti tomu pan Hasištejnský promluvil, že jest slyšáno promluvení Ursyna i také obeslání a průvod svědkův; a ti rozličně svědomí dávají, jakož pan Kekule; že by pán měl schváliti takové mezování, že se v tom nepamatuje. A tak svědkové jemu takoví k překážce spravedlnosti jeho býti nemohou, neb se tomu otpírá, a nebude moci jeho pana Kekuli svědomí postatčiti. Dále svědkové svědčí o tomto kamenu; ten své místo má. A strany vedení od toho kamene strúhou, ti se v svým svědomí dvojí, neb se s vedením svým nesrovnávají. Strany lovení ryb, že by pokojně užíval, tomu se otpírá, a není žádný ten, aby tu směl jaké ryby tam pod voborou lapati. Dále, kdež se na to nastúpilo, že by jeho lidé pana Šebestiána nevysvědčovali ani uka- zovali o žadných kameních a meznících, nebylo potřebí, neb tam nahoře nechtěl jest na otpor nastúpiti, než toliko na to, což list spečetěný, kterýž čten, v sobě zavírá, jaká se odměna Prunýřovským stala za zatopení Jezera před mnoha léty, totiž že louky a dědiny, ale o žádných lesích tu zmínky není, nač se tuto jich svědomí po- tahují, dále mimo oddání a sobě rozšířiti chtějí; a hned zejména v smlúvě se dokládá, komu a kterým osobám tu v těch místech oddáno, ješto tento list mnohem starší (než-li který z nich, kteříž svědčí) jest. Strany strouhy, že by grunty děliti měla, to není možný; neb kterak to může býti, aby pán majíc strúhu do rybníka, takové grunty me- zovati měla. A poněvadž jest sobě k své potřebě také svědky vedl strany tohoto listu o takové oddání, k čemuž se sami přiznávali, pokud a kde, že žádá, aby čteni byli. A po přečtení, že jest slyšáno z poddaných, kteříž zjevně vysvědčují o tom ka- meni, strany Michala krejčího, jsúce též jeden za prostředka, o kterýmž se v svědomí svědkův pana Lva zmínka činí, že jest nevěděl, kde jest se tu vzal, ukazujíc i jiným dvěma na ten mezník, nad čímž tu pán nejvěčí zástavu má; neb sám pan Kekule včera na vedení oznámil, že jest měl doleji vsazen býti; a protož že žádá, aby ten kámen za mezník přisuzován nebyl. A tak věří, že slušně má pán při svým zůstaven býti, a voni také, což jim jest oddáno, aby užili a v nic více se nepotahovali. A věří soudu, že jej spravedlivě nálezem opatří; s tím se poroučejíc se vším svým odvodem k opatření. Zase promluveno, co se dotýče důtky strany pana Kekuli, že by pán nepa- matoval, ješto jest se spravedlivě, učinivši závazek, přijav k své duši, v svým svě- domí zachoval. Strany listu ukázanýho o odměně, toho úřad tento nesoudí. Strany pak nějakýho krejčího Michala, že by nohú v mezník udeřiti měl a promluviti, že

Strana 334
334 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského by nevěděl, kde se ten mezník vzal, ješto se to z svědkův čtených a ukázaných nachází, jak jest a od koho jako od prostředkův sazen. A poněvadž pak pán žád- nýho jistýho odvodu nemá, že toho všeho nechává při rozvážení soudu spravedlivým s tím doložením, dav čísti zřízení zemské o vykopání mezníku aneb vymetání, jest-li že jest se co pánu tu strany toho mezníku, na kterýmž se nejvíce zastavuje, nelí- bilo, a že jest tu neměl v tom místě, kterýž jest včera ukázán, vsazen býti, měl jest se ku panu Lvovi Fictumovi zachovati a o to poselství učiniti; ale toho jest všeho pominul; než teprova tímto mezováním na to pán nastupuje, chtěje toho užiti a jej v nic obraceti na nevědomost svědkův, že by nevěděli, kde se vzal v tom místě, což postatčiti pánu nebude moci; a protož, že toho nevykládajíc, toho nechává při rozvážení. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddú, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavši tu všecku při, vedení svědkův a jich svědomí, obeslání, list spečetěný strany oddání, vejpovědi, zřízení zemské a jich s obú stran pře líčení pilně a bedlivě váživše, takto o tom podle práva mezního a z soudu zahájenýho vypovídají: Poněvadž sou svěd- kové Lva Fictuma z Fictum původa počnúc úřad vésti od mezníku ležícího nad hrobem při konci vinnice, kterýž dělí grunty bratří Šmuhařů a grunty k zámku Hasištejnu a Prunýřovu náležící, vedli dále k mezníkům mnohým jeden po druhým sazeným ukazujíce, až přivedli k strouze, kterúž se voda nahánívá na rybník Jezero, a tou struhou dále vedli až k mezníku, kterýž v louce vsazen jest, pravíce, že ta strouha grunty Prunýřovský a k Hasištejnu náležející dělí; odtud až k potoku pra- více, že, což po levé ruce leží, tu k Prunýřovu a po pravé k Hasištejnu náleží, a potom přešedše potok nad lukami, ukázavše mezník, pravíc, že ti břehové oba dva i ten potok Lvovi Fictumovi náleží; a potom dále vedli úřad nahoru blíž k Ha- sištejnu ukazujíce mnoho mezníkův jeden po druhým, až přišli k mezníku ležícímu podle potoku v cestě sazenýmu a tu se zastavivše oznámili, že to vše, což po pravé ruce leží, k Hasištejnu, a po levé k Prunýřovu náleží; a dále vésti chtíc původ před se úřad podle obeslání vyšlého, tu jest pan Šebestián Hasištejnský oznámil, že on tomu místo dává, což po levé ruce vejš nahoru ke vsi Vola leží, že to náleží k Pru- nýřovu, a na to dále že úřadu vésti potřeba není; a to se jest z svědkův dosta- tečně našlo a vyhledalo, že sou ti mezníci s volí někdy Volfa Dytrycha Fictuma z Fictum a jeho pana Šebestiána Hasištejnskýho jakožto tehdáž pánův obojích a držitelův těch gruntův vsazeni, kterýmžto mezem místo davše je na onen čas schválil; a svědkové pana Šebestiána Hasištejnskýho na vedení svým jiných žádných jistších mezí sou neukázali, nýbrž na větším díle těm mezem od svědkův Lva Fictuma ukázaným místo dáno jest: i z příčin těch dává se jemu Lvovi Fictumovi z Fictum původu proti panu Šebestiánovi Hasištejnskýmu z Lobkovic obeslanému podle obve-

Strana 335
z let 1561—1562. 335 dení svědkův jeho Lva Fictuma za právo tak, že tož, což po levé ruce leží až ke vsi Vola, k Pruneřovu, a po pravé ruce k Hasištejnu náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po sv. Janu, křtiteli Páně, léta Páně 1561. — Léta atd. 61 v pondělí po sv. Vavřinci [11. srpna] Lev Fictum vzal relací ze škod ke dckám zemským. Konšelé původa Lva Fictuma z Fictum: Havel Horažďovský, Jan Žebráček, Daniel Vočehour, z Žatče; Volf Koltšmit, Daniel Gybfl, Hons Krauz, z Kadaně. Jan Daniel z Semanína, řečník. Konšelé pana obeslaného: Jiřík Veis, Vondřej Rob, z Chomútova; Hendrych řezník, Augustin rychtář, z Kralup; Vondřej Rob, Valentin Perš, z Oudlic. Svědkové původa: p. Jan Kekule z Stradonic; p. Krystof Hasištejnský z Lob- kovic; p. Jindřich Hasištejnský z Lobkovic; p. Hynčík Fictum z Fictum; p. Jetřich z Fictum; p. Stanislav Ždárský ze Žďáru; p. Brykcí Štampach ze Štampachu; Ja- kub Pittnar úředník; Bartl Heršl z Klášterce; Volf Šteinmec, Volf Heyna, Martin Khurc, Hons Šmíd, Kylián Šefelt, Martin Ungr, Jiřík Prokl, Vít Herchl, Volf Fidler, Valentin Kunš, Jiřík Fryc, Jiřík Kroh, Jiřík Mervindr, Martin Czahn, Mikuláš Šefr, Mikuláš Fanfis, Volf Košťál, Martin Hytl, Volf Hytl, Šimon Šiler, Jiřík Volaur, Volf Gegner, Volf Karl, Urban Rot, Tomáš Šuman, Hons Gegner, ze vsi Prunýřova. Svědkové pana obeslaného: Volf Hutl, Martin Hutl, Šilar starý, Jiřík Volaur starý, Volf Geignar, Karl starý, Hanuš Geignar, Uroban [sic] Rot malý, Tomáš Šumon, Volf Fidler, Štěpán Pencik, Volf Prekl, z Prunýřova; Lorenc Pertl z Hoch- tani; Urban Bertl, Urban Heygr, Petr Port, Jiřík Bertl, z Blahňova; Jakub Šnobl mlynář; Matěj Šnobl, syn mlynářů; Petr Šnobl, syn mlynářů; Václav Kuchař, Valentin Hagr, z Placu. 1) Při okraji poznamenané „obeslání E. 20“ označuje list, na kterémž bylo toto obeslání zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Správně: sudím. — 3) Zde č. 70. — 4) Zde č. 79. — 5) Zde č. 9. 92. 1562 d. 13. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi králem Maximiliánem na místě pod- daného města jeho Pardubic a Zygmundem Andělem z Ronovce na Městci Heřmanově o hranice u vsí Popkovic a Jesenčan tak, že, poněvadž Z. Anděl od soudu zúmyslně odejel, dává se straně druhé dle obvedení svědků její proti němu za právo stanné. [List 244—247.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi najjasnějším knížetem a pánem panem Maximiliánem, voleným králem Českým, arciknížetem Rakouským, markrabí Morav- ským, Lucemburským a Slezským knížetem atd., na místě poddaných JMKské purkmistra a konšel, starších obecních i vší obce města Pardubic původem s jedné a panem Zykmundem Andělem z Ronovce a na Městci Heřmanově obeslaným strany druhé

Strana 336
336 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského o meze a hranice, o kteréž dotčení Pardubští s týmž panem Zymundem Andělem v rozepři sou a činiti mají, totiž mezi grunty a obcí Popkovskými ležícími pod ryb- níkem jeho Zykmunda nad Popkovicemi a mezi grunty a obcí Pardubskú počnúc od louky, kterúž někdy držel Jan Kambáček z Svítkova, až k rolím těm, kteréž leží podle obce Pardubské a Jesenčanské atd., tak jakž též obeslání šíře ukazuje, tu po oznámení z úřadu, sou-li strany tak podle obeslání vyšlého a na cedulce pozname- nání se vším nahotově, poručníci JMKské promluvili, že sou tak podle obeslání vyšlého se vším nahotově, prosíc, aby konšelé poznamenáni a svědkové zapsáni byli, a že meškati nechtí. Proti tomu od pana Zykmunda Anděla povědíno, kdež jest oznámeno z úřadu, že jest takové obeslání na tyto meze a hranice vyžádáno jménem JMti krále Maxi- miliána atd. na místě poddaných Pardubských, a strana oznámila a vohlášení uči- nila, že jest se vším nahotově, pak jak jest se koliv vyžádalo takové obeslání, toho vykládati nechce, ješto on pan Zykmund s JMKskú pře žádné nemá a míti nemíní a s nimi Pardubskými nikda jest sročen nebyl ani se nikdyž mezi nimi snešení o vyžádání pana purkrabí Hradu Pražského na vedení mezí a vyjetí nestalo, až teď teprva, když obeslání vyšlo, nevědúc se proti čemu a proti komu strojiti, čehož jest se ani nenadál, a protož že jest neměl, nemá a nechce míti o žádné meze na ten čas činiti ani v jakú se rozepři dávati, poněvadž on pan Anděl za osobu pana purkrabí na meze vedení jest nežádal, tak jakž zřízení zemské ukazuje, a tak že žádá při pořadu práva zachován a zůstaven býti. Proti čemuž poručníci na místě JMKské promluvili, že jest s podivením, nač se tuto nastupuje, že jest nikda sročen nebyl a že jménem jich Pardubských obe- slání nevyšlo, než-li jménem JMKské; že žádají, aby obeslání čteno bylo, kterýmž se pan Anděl bude věděti dobře jak spraviti. A po přečtení oznámeno, že jest v tom obeslání doloženo, že ráčí obsílati na místě a k ruce Pardubských jakožto podda- ných svých. A kdež se mluví, že se nenadál a že nevěděl se k čemu strojiti, ješto takové obeslání jest jemu dosti dodáno časně, a tak mohl se jest dobře opatřiti; a oni jakožto původové podle vyžádání takového na meze že sou se vším nahotově. A poněvadž se jest on pan Anděl uvolil při pořadu práva zachován býti, že jest povinnen ku právu státi a odpovídati; než chtěl by se tím zastříci, že se jest ne- uvolil o pana purkrabí; ale poněvadž JMKská tak se zachovati ráčí, souc též právu zemskýmu poddán, že žádají podle práva oni poručníci za opatření, nechce-li pan Anděl k takovému obeslání státi; neb tuto neviděti, aby s čím p. Anděl nahotově býti měl, neb neviděti ani konšeluov; a oni že sou již i konšely některé jmeno- vali, kteříž sou i poznamenáni. A po oznámení z úřadu a přečtení zřízení zemského o vyjetí pana purkrabí na meze Q. XXXVII., chtí-li strany neb která strana tak podle vyšlého obeslání a na

Strana 337
z roku 1562. 337 ceduli poznamenání se zachovati, konšely vystaviti a svědky sobě dáti zapsati, že podle úřadu a výjezdu takového na meze pan purkrabie před se konati a mezovati dáti chce a buohda k stranám i spravedlivě v ty věci [se] zachovati. Od pana Anděla promluveno, že se tomu nediví, že sou se oni Pardubští od dávních časů k tomu strojili, a protož že on také bude se věděti dále tu, kdež náleží a když čas přijde, jak zachovati a na to obeslání jakú odpověď dáti; a na ten čas nemíní se v rozepři dávati a není povinnen; a sou gruntové jeho tuto v tomto místě, kdež oni Pardubští mezovati chtějí, ješto o žádné meze mezi ním a Pardubskými není nic činiti, a protož že on odjeti míní. Proti tomu, poněvadž sou se oni na místě JMKské tak zachovali a právo Pardubští mezní dali, a pan Anděl se jest tak nezachoval, práva mezního nedal, konšeluov vystaviti nechce, že žádají, aby konšelé jich zapsáni a svědkové při- jati byli. Kdež pak po zasazení konšeluov, zahájení soudu, po přísaze a zapsání svěd- kuov podle práva mezního, svědkové původu začavše úřad vésti od louky někdy Jana Kambáčka od volše veliký u plotu stojící pod rybníkem na pravé ruce ležícím pově- děli, že po tu strouhu na pravú ruku k Popkovicím p. Anděla jest, a na levú Par- dubských ode vsi pusté Přerova, jenž slovou obce, a že ta strouha dělí ty a takové meze, a předkové jich že sou jim ukazovali a tudy je, kudyž povedou, vodívali, a žádný že jest jim nepřekážel ani na to nesahal. I vedli podle té strouhy pod hrází k cestě, kteráž běží od Chrudimě k Bohdanči, a přešedše přes cestu a mostek šli před se vedle též strouhy pravíce, že jest tu příkop, kdež poltrubí jeho p. An- děla jest, i ta strouha, tak jakž vedou, na pravé ruce k Popkovicím, a na levé k Přerovu. I šli před se přímo podle též strouhy břehem a přišli k hájku volšovýmu a oznámili, že ten hájek jest k Přerovu Pardubských. I přišedše k vosyce holomé [? vnově lízovaný hnuli se přes tu strouhu na pravo k kopci na břehu meznímu tu hned ležícímu a oznámili Jiřík z Jesenčan, Jiřík Medek z Vosic a Petr z Nemošic, že tu již s obú stran, jak vedou a povedou, na levo k Přerovu, a na pravo p. An- děla před se náleží, a tu že sou pastvami užívali k obci; a ten příkop od toho kopce, kterýž se již zanesl, že dělí grunty Popkovský na pravo a na levo Pardub- ský k Přerovu náležitý, kde prvé byla louka a pastviště. I šli od toho kopce nahoru břehem patrným a pravíce, že na pravo Popkovští za pastviště a oni Přerovští na levo mají, a tu na levo že sou roli vorávali Přerovští. A přišedše nahoru k rohu toho příkopu pravili, že tam dále na pravo obce slovou, a pásávají tu v těch místech ze tří vesnic a nepřekážejí sobě; a tu na levo, což znáti jest, Medkovy dědiny a roli k Přerovu bývaly a ještě sou. I hnuvše se od toho rohu na levo šli vedle těch dědin příkopem, kdež shony se zbíhají, oznamujíce, že před se na pravo spo- leční pastviště sou, ale že Popkovští již jim i na levo ve všecko až k lesuom vkra- Archiv Český XXX. 43

Strana 338
338 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského čují a sobě pan Anděl osobiti chce. I přišedše těmi shony roh té roli Medkovy oznámili Tomáš, že tu již na druhý straně byla dědina krčmáře k Přerovu, na kteréž týž krčmář pšenici síval, a on že žínával po pravé ruce. I hnuli se odtud na pravú ruku oznamujíce, že před se na pravé ruce, jak se vede, z Jesenčan, z Popkovic a z Přerova společně pásávali. I maličko šedše přišli k rohu dědin a dali se odtud opět na levo vedle záhonuov, na levo i na pravo běžících zřetedlně, jednich přímo a druhých po pravé ruce příčně přebíhajících k Třebosci a k Jesenčanuom, a že před se tak vobčiny slovou, oznámili. I přišli k důlku roh dědin Přerovských a vobčin oznamujíce, že se tu ty a takové meze skonávají, až k končinám Jesenčanským všecko Pardubským náležité; žádajíce při takových obvedení a mezí ukázání, kterýchž sou od starodávna v užívání byli a sou, zůstaveni býti. Tu po zasazení zase téhož soudu zahájeného poručníci JMKské davše list mocný posla čísti oznámili, že jest slyšáno předešle obeslání při přítomnosti druhé strany, a poněvadž jest druhá strana odjela, v čemž se zřetedlně v přítomnosti všech tuto přistojících slyšeti dala, že odjeti chce, že oni jakožto poručníci JMKské v to se již dále nevkládají, ale úřadu to k rozvážení vedle zřízení zemského vyměření připouštějí; a poněvadž sou svědkové zapsáni, že prosí, aby čteni byli; a poněvadž pak druhý strany není, že žádají v tom za opatření; a kdyby druhá strana přítomna byla, že by oni jakožto poručníci na místě JMKské chtěli pořad práva mezního za- chovati a průvod ten všecken, s kterýmž sou nahotově, ukazovati; pak, pokudž to úřadem uznáno a jim oznámeno bude, že se chtějí na místě JMKské tak zachovati. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddou, s konšely přísežnými od JMti krále Maximiliána na místě purkmistra a konšeluov, starších obecních i vší obce města Pardubic, poddaných JMti, vyda- nými, ohlášení slyševše Zykmunda Anděla a vedení svědkuov JMKské, stání i ne- stání, toho všeho s pilností pováživši a vzav naučení od JMti pánuov a vladyk z plnýho soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž on Zykmund Anděl souce na meze a hranice v obeslání jmenované podle práva a zřízení zemského k jistému dni obeslán a majíc to, jak by se na týchž mezech a hranicích podle práva mezního zachovati měl, na ceduli v obeslání sobě odesláno, toho jest pominul, práva mezního nepoložil, konšeluov ani svědkuov nevystavil, a potom z těch mezí a hranic od soudu o své ujmě zoumyslně odjel: i z té příčiny dává se JMti králi Maximiliánovi na místě poddaných JMti purkmistra, konšeluov, starších obecních i vší obce města Pardubic podle obeslání a obvedení jich svědky přísežnými o též meze a hranice proti němu Zykmundovi Andělovi za právo stané. Dali památné. Stalo se v pondělí po Svátosti léta Páně 1562. A po přečtení toho staného práva z poručení JMti má se jemu Zykmundovi Andělovi oznámiti, aby před JMtmi pány a vladykami na plným soudu zemským

Strana 339
z let 1562—1563. 339 najprvé příštím stál, a več mu tu nevážnost ku právu a neposlušnost JMt obrátiti ráčí, to se při tom zůstavuje. Léta atd. 62 v pátek po slavnosti Seslání Ducha svatého [22. května] JMt král Maximilián na místě purkmistra a konšeluov, starších obecních i vší obce města Pardubic vzíti rozkázati ráčil relací ke dkám zemským ze škod.1) Konšelé původu: Václav Hlaváč (na místě jeho Vondřej), Václav Faraz kon- vář, z Hradce; Matěj Donát, Petr Rožec, z Bohdanče; Bartoloměj Vonšů, Mikuláš Čermák, z Přelouče. Mikuláš Koukol, písař z Bohdanče, řečník. Svědkové původa: Jiřík Medek z Vosic, Martin z Rosic, Petr z Nemošic, Matěj Macháček z Vopočníka, Daniel Daník z Přeloučí, Václav Janšek z Pardubic, Pavel Kořínek z Bukoviny, Jakub Kambáček z Svítkova, Jiřík Sapák z Jesenčan. 1) DZ. v kvaternu škodním černém z let 1562—1571, na listu B. 5. 93. 1563 d. 17. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Bořitou z Martinic na Smečně a Jiříkem Zeidlicem z Senfeldu na Zvoleněvsi o hranice mezi grunty k vesnicím Žehrovicím a Doksům přináležejícími tak, že dává za právo Janovi Bořitovi dle obvedení svědkův jeho. [List 247—251./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Janem Bořitú z Martinic a na Smečně, purkrabí Karlštejnským atd., původem s jedné a urozeným vladykú panem Jiříkem Zeidlicem z Šenfeldu a na Zvoliňovsi obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři sou a činiti mají, totiž mezi grunty jeho Jiříka Zeidlice ke vsi Dokzi, což tu týž Jiřík Zeidlic má a drží, a mezi grunty jeho pana Jana Bořity ke vsi Žerovicům náležejícími, což tu týž pan Jan Bořita má a drží, počnúc od mezníku nad hrází v rybníce jménem v Nohavici zatopeného až k háji jménem Černýmu, pokudž mezníci a břehové ukazují, a o to, oč tu dále mezi nimi o ty meze a hranice v rozepři jest atd., tak jakž též obeslání šíře uka- zuje: tu po oznámení z úřadu, aby podle práva mezního svědkové poznamenáni a zapsáni byli, od obeslaného skrze Jana Štyrkolského z Malovice promluveno, že se panu Jiříkovi Zeidlicovi vidí, že se nemá dopustiti, aby měli svědkové zapisováni býti, a to z příčiny té, neb o tyto grunty, kdež teď tuto v těchto místech pan Zeidlie s JMtí panem purkrabí Karlštejnským činiti má tak podle vyžádání a vyšlého od úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského obeslání, nikda jest ještě neměl a nemá po- dílův svých s panem Žďárským dckami zemskými vykonáno. Druhé, jest-li že jest se co ublížilo aneb ubližovalo, ráčí míti pán k tomu úředníky a lidi své, stalo-li by se co od úředníka a lidí páně Zeidlicových, mělo se jest o tom poselství podle zřízení zemského vyměření,1) kteréž čteno, učiniti, a poněvadž se jest pán tak neráčil za- 43*

Strana 340
340 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského chovati a poselství učiniti neráčil, že z těch příčin obojích není po[vi]nen k tako- vému obeslání odpovídati. Proti tomu od původa skrze Havla Šamši z Kosmačova promluveno, že jest pánu s podivením, že se tuto proti vejpovědi mluví; brání se tím, že by nebyl do- pustiti povinen zapisovati dáti svědkův; a protož že pán žádá, aby se vejpovědi z úřadu učiněné dosti stalo, a bude-li potom chtíti strana po zapsání a přijetí svěd- kův co chtíti mluviti a toho něco čím brániti, bude míti toho vůli. A po poznamenání a zapsání svědkův od pana purkrabí Karlštejnskýho ozná- meno, poněvadž sou svědkové právě zapsáni i také druhé strany, že se pán podle práva mezního zachovati a vésti chce. Tu od Štefána Moškohrdskýho2) i na místě jiných pánův stavu rytířského promluveno, poněvadž sou oni k svědomí od stran potaženi, kteréž sou i dali, zacho- vavše se podle práva mezního, jako že chtějí úřad vésti a meze ukazovati od mez- níka zatopenýho tuto v rybníce Nohavici, pak poněvadž rybník upuštěn není a voda nadržaná jest, že nemohou vykázati; než když upuštěn takový rybník bude, že chtějí rádi tak se zachovati a takový meze podle svědomí svého daného vykázati. Kdež též i od lidí panu purkrabí jest oznámeno, že, poněvadž sou hrozné přísahy a závazky učinili, že chtějí se rádi též také tak zachovati a meze takový i ten mezník, když rybník vosušen bude, vykázati, a že jim neničky není možná věc pro zdutí vody ukazovati. A od původa doloženo, poněvadž sou teď svědkové sami správu tu dali, že chtí meze a hranice vykázati, že by se rád pán podli této správy od svěd- kův a lidí učiněné zachoval a vedl, ješto pan Zeidlic, vědúc o tom obeslání, že jest pod tím obesláním více vody nadržal pro tu příčinu, aby pán mezí svých vykázati nemohl, ješto pan Zeidlic maje již obeslání za sebou o tyto meze vzešlé mohl jest dobře toho rybníku dáti upustiti. Pak kým to schází neb neschází, že to bude při rozvážení spravedlivým. Proti tomu od obeslaného povědíno, kdež se mluví, že by p. Zeidlic vodu na- držeti v tomto rybníce dáti měl a mezníky zatopiti, ješto v obeslání o tom žádné zmínky není a o žádným mezníku zmínka se neděje, a poněvadž jest pak pán, jakž jest prvé i mluveno, zřízení zemského pochybil a ku panu Zeidlicovi poselství žád- ného neučinil, s vólí-li jest se jeho co toho buď od úředníka aneb od lidí dálo, že má toto obeslání, kteréž čísti dal, spravedlivě zdviženo býti, neb se jest též prvé pře- dešle také tak stalo, že jest mezi nimi dvoje obeslání zdviženo, když se tak pán neráčil zachovati a poselství neučinil. A v obeslání tomto toho doloženo jest, že o grunty pán činiti má, ješto pan Zeidlic o grunty s pánem JMtí nic činiti nemá a tomu se odpírá; ješto když se mluví, aby voda upuštěna byla, a že se proto mezovati ne- může, mělo jest to v tom vobeslání doloženo býti, aby se rybník spustil; nebo v vobe- slání světle jest doloženo, že jest mezník zatopen, a teď se od strany mluví, že by te-

Strana 341
z roku 1563. 341 prva pod obesláním taková voda se nadržeti měla, což jest se prvé všecko před vyjitím obeslání stalo, neb jest prvé více než-li rok tento rybník pustý ležel; a když tak pustý byl, pán jest tomu nic říkati neráčil ani na to nastupovati, že by se co tu gruntův páně a nebo lidí dotýkati mělo, až teď teprva, když již voda nadržána, teprva na pana Zeidlice nastupuje, chtíc rád jej k tomu přivésti, aby o jedno teplo násady přišel. Ale poněvadž jest pak toho všeho pominuto, ani poselství učiněno není, ani od úřadu oznámení se nestalo, že má spravedlivě, jakž již i nejednou oznámeno, takové obeslání zdviženo býti. A jest té naděje, že při pořadu práva zůstaven bude. Proti čemuž zase mluveno, že tuto obrany všecky sú holé a jalové a straně nikoli postatčiti nebudou moci, ješto vědomá jest věc, že voheň, nemoc a voda vý- mluvu má; ale tuto aby jim holá slova postačiti mohla, že by se tu gruntův páně nedotýkalo, a že, když jest byl pustý rybník, na to se nenastupovalo, nebylo po- třebí před časem, a taky jest pán nevěděl, bude-li se co tu topením páně gruntův dotýkati. Ale když jest pán ráčil o tom zvěděti, že takový rybník převýšením hráze a zdutím vody na gruntech páně škodu lidem jeho činí, nemohl se jest pán jinak zachovati, než-li tak na vedení mezí a spatření úřad na JMtech páních a vladykách na plným soudu vyžádati a vésti, poněvadž, jakž svědkové sami oustně oznamují, mezník, odkud se začíti má vésti, jest zatopen. Strany pak poselství, tu jest rozdílná věc, když se pychu a nebo vejtržnosti dotejče a jiné věci; ale o hranice a o meze aby mělo kdy jaké poselství činěno býti, ve všech registřích se nenajde. Ukazuje na úředníky; však jest úředník na to nenakládal, než-li on sám p. Zeidlic. A tak nebylo jest potřebí pána žádného poselství činiti. A protož, když tak rybník vosušen bude a když se meze vykonají, bude-li co toho a čeho se neukáže, a bude potomně chtíti buď pán JMt pan[a] Zeidlicse] aneb p. Zeidlic pána z čeho vinniti, budou míti s obou stran toho dobrou vůli, ješto ač jest ještě k svědkův čtení nepřišlo ani nepřistoupilo, nad to vejše pan Zeidlic kámen nalámati pro tu příčinu a hráze po- výšiti dal, aby mlýn pod hrází dělal, nad to pak vejše, že tuto není činiti o grunty, jakž se mluví, než-li o meze a hranice; a protož že jest povinen p. Zeidlic, nerci-li po ten mezník zatopený ale všecken vosušiti rybník, tak aby se spravedlnost mohla vyhledati a vykázati; a neukáže-li se nic od pána, bude se věděti pán v té věci dobře jak zachovati. Kdež po odložení té pře, jak mezi stranami na naučení JMtí pánův a vladyk do plného soudu zemského podáno bylo, a po vzetí téhož naučení od JMtí stranám z úřadu oznámeno, chtějí-li strany co dále ukazovati, že úřad s konšely to slyšeti a spatřiti chtí. Po nalezení k odpovídání svědkové JMti pana Jana z Martinic, pana pur- krabí Karlštejnskýho, původa začali úřad vésti od místa, kdež někdy mezní kámen vsazen byl nad hrází v rybníce, a p. Jiřík Žďárský, p. Kaplíř, p. Štefán Voškobr-

Strana 342
342 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského ský správu dávali i jiní svědkové, že na tom místě kámen byl a nějaká slova na něm napsaná byla, ukazujíc na stezku starú, kudy chodívali, a potud voda stávala. Čemuž p. Jiříka Zeidlice obeslaného svědkové odpírali pravíc, že tu žádný mezník nebyl. A Matěj Mašek z Žiliny oznámil, že na tom mezníku sedával. A odtud upřímě vedli břehem pravíc, co po pravé ruce, k Dokzi, a po levé ruce k Žehrovicům že náleží, tak jakž sou jim předkové jich pravili a je spravovali. A tak před se upřímě vedli až k studénce zasypané pravíc, že tu vodu brávali, a ta že k Žehrovicům náleží, a po těch mezech že sú chodili, kdy pan Zdeněk Kladenský s panem Hauk- vicem od p. Doupovce to koupili; jest tomu na padesáte let; a břehové tehdáž ne- byli spláknutí. Šli před se břehem upřímo až k topoli; tu se zastavili a Matěj Mašek s jinými oznámili, že tu les prodávali na uhlé, a tu že vůz s uhlím shořel, toliko železo vostalo; a ten les že náležel k Žehrovicům. Odtud před se, až potom se za- stavili v chobotu rybníka. Pravili, že tu trávu žínali, a voda tak tu nikda jako nyní nestávala. Potom konec třti v chobotu přišli; oznámili, kdež pařez stojí, že tu prvé trávu žínali, raky lapali, pletky a sklony dělali, a nebylo tu tak zbahněno. Proti tomu pan Zeidlic promluvil sám, že to mohlo býti, když tehdáž jednoho pána bylo,3) že toho mohli užívati; než tomu odpírá, aby tudy jaké meze jíti měly. Svědkové pana původa JMti šli před se pod strání blátem až k pařezu vrbo- vému pravíc, že sou tu vrbu za mezník mívali. Odtud před se šli pod břehem bahnem, kusem louky, až k hromadě kamení pravíc, že tu haldu udělali, když mlejnský ka- mení lámali, oznamujíc, že to k Žehrovicům náleželo. Tu pan Jiřík Zeidlic odepřel, a kudy vedú, že ta louka k Dokzi náleží a jemu s té louky Žehrovští plat platí- vali. Svědkové pana původa JMti šli upřímě před se tím kusem louky mezi jíví, ukázali kámen mezník, na kterýmž kříž vytesán, a mchem porostlý pod strání, kterýž že sou jim starší jich ukazovali a oni také jej ukazují; a jest tomu okolo tří padesáti let, když jim ukazovali; a oni potom také mladším ukazovali; pravíc, že ten mezník dělí grunty, co po pravé ruce, k Dokzi, a po levé k Žehrovicům. Potom dali se na pravú ruku od mezníku to[ho] přes louku, pravíc, že ta louka, což po levé ruce, že k Žehrovicům k úbci náleží, a i za pana Zdeňka Kladenskýho ji i posavad držívali k Žehrovicům. Čemuž jest od p. Zeidlice odepříno; než tomu mezníku v louce místo dáno. Odtud vedli přes louku od sebe na pravú ruku přes potok, tu za po- tokem nadýmače zdělány co taras jeden pod vrchem kamenný, odtud přivedli k mez- níku, kamenu velikému, na kterýmž kříž vytesán, mchem obrostlý ukázán. P. Jiřík Zeidlic tomu mezníku odpíral. Matěj Mašek i jiní pověděli, pokudž jim jich starší ukazovali, to oni též ukazují, což po pravé ruce, k Dokzi, a po levé k Žehrovicům náleží. Tu poslední mezník pana původa JMti pod Černým hájem, a tu dovedeno. Zase svědkové strany p. Jiříka Zeidlice obeslaného začali vésti s louky Žehrov- ské od mezníku, kterémuž oboje strany místo daly. Šli na stráň Žehrovskú stezkú

Strana 343
z roku 1563. 343 nahoru jdouc, potom pod vrchem davše se na pravú ruku cestú, pravíc, že tudy p. Doupovec jim ukazoval, tak maní jdouc; než aby to jaké meze byly, o tom nevědí. Sli před se pravíc, co po levé ruce, to k Dokzi že náleží, a po pravé ruce k Žehro- vicům. A svědkové JMti pana původa se ohlásili a oznámili, kudy jdou, že to všecko k Žehrovicům náleží. Tak před se maní šli, žádných mezí neukazujíc, přes vobce Že- hrovské; oznamujíc Žehrovští, že sou v těch místech lesy prodávali a za ně peníze brali. A odtud před se vrchem šli k hrázi až [k] kamenu; tu oznámili, že před třmi léty pan Zeidlic tudy jdouc i jiní páni pravíc, že by to mezník býti měl; ale že nevědí zajisto, jest-li či nic. Proti tomu od pana původa JMti, že to žádný mezník není, než-li prostý kámen; než doleji ukázali kámen mezní, kterýž dělí dědiny seldské [sic Žehrovské od obcí, a tu že p. Zeidlic jako mocí dříví prodával, (ale že sou to obce Žehrovské).4) Odtud svědkové obeslaného šli cestou a stezkú travnú až k hrobu a stolu a tu se zastavili. Tu po zasednutí soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, skrze Jana Človíčka z Popovic, poručníka pana původa, žádáno, aby obeslání čteno bylo, též i svědomí k tomu. Po přečtení promluveno, že sou pořádně mezníky vykázali, až k poslednímu kříži na kamenu vytesaným, mchem zarostlým [sic], u kteréhož mezování přestáno jest, dovedli; při tom davši vejpovědi čísti, jednu mezi Mílou z Broumovic a Janem Kábú,5) druhý mezi panem Janem Lickem a knížetem Arno- štem Bavorským, 6) třetí mezi panem Zdislavem Berkú a lidmi poddanými páně z Hermsdorfu a paní Anežkú z Kurcpachu,7) když pořádně pokázali meze a hranice, při tom zůstaveni byli sou. A strany odsvědčení, kteréž pan Zeidlic souc od úřadu pohnán JMti pánu dal a jména v něm JMti páně nedoložil, tu pán, sešlo-li by něco na při, za pokutu žádati ráčí. S tím svým průvodem pán při takových me-- zech pořádně ukázaných zůstaven býti žádá. Zase proti tomu od p. Zeidlice obeslaného skrze Bartoloměje Ropala promlu- veno, JMti pana purkrabí Karlštejnskýho průvod jest slyšán, pak na jaký spůsob toto obeslání o tyto meze a hranice jest vyšlo, ješto pan Zeidlic o žádných odpořích neví a také nikda od pána k tomu napomínán nebyl. Však co kdo sobě do obeslání vloží, to že provésti má. A též svědkové páně jak se srovnávají, hned strany toho prvního mezníku, kterak by tu vsazen byl a jakýmisi literami znamenán, tomu se místo ne- dává. Také dále jak sou pořádně vedli, někde níž, někde výš, uchylujíc se někde na pravo, někde na levo, ješto toho všeho pan Zeidlic v pořádném držení byl, kudy vedli, a jest; a také ti svědkové to, co sou slyšeli, to ukazovali a i tudy vedli. Má-li ta- kovému vedení místo dáno býti, to bude v uvážení spravedlivým. A co se vodsvědčení dotejče, že jméno křtěné JMti doloženo není, jest dolo- ženo panu purkrabí Karlštejnskýmu, a vědomé jest, že žádného jiného pana pur-

Strana 344
344 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského krabí Karlštejnskýho v tom rodu není než tento; a by ten přípis měl, byl by jej položil; než k tomu se zná, že jest pánům prelátům takové psaní učinil. Dále promluveno, že se panu Zeidlicovi vidí, že takové obeslání na něho sa- mého nemělo vyjíti, neb má společníka v tom statku pana Jiříka Žďárského a o to s ním v nedílu; a tak měl jest pán takové obeslání o tyto meze i na společníka jeho vy- žádati; neb když sú společníci, mají všickni spolu obsíláni býti, a tuto jest toho chy- beno; na to dal zřízení zemské čísti; a z příčiny té, že to obeslání o tyto meze spravedlivě má zdviženo býti. Též promluveno, že p. Zeidlic toho všeho dědictví v pokojném držení a užívání byl a jest od devíti let, a zřízení zemské ukazuje, kdož jaké dědictví 3 léta a 18 nedělí drží, to obdržuje; na to dal zřízení zemské čísti. A tak podle toho svého ukázání se poroučí k spravedlivému opatření. Proti čemu na místě p. původa skrze prokurátora povědíno, vyslyševši svědky a davši se v rozepři teprv k zdvižení mluví, že má společníka pana Jiříka Žďár- skýho a ten že měl podle něho obeslaný býti; na to pán cedule dílčí o ten statek čísti dáti ráčil, že se o to rozdělili, a potom smlouvu, kdež pan Žďárský JMti po tom rozdílu člověka v Dokzi prodal, co se p. Žďárskýmu na rozdíl dostalo. A kdež dal na pána zřízení zemské čísti o pokutu jako na jednoho soudcí a úředníka zemského, měl-li je to učiniti a na pána je dáti čísti, za opatření pán v tom žádajíc. K pro- mlčení kdež se mluví, tu žádné býti nemůž, za držení pánův prelátův co jest pose- kati tu dříví dal; tehdáž ale, když pán toho dosáhl, též toho užívati sám ráčí i tím vlásti. A jak pán k tomu přijíti ráčil, na to relací, potom směnu o ves Žerovice čísti dáti ráčil. A pán nic promlčeti neráčil od toho času, jakž v držení těch gruntův jest; a meze a hranice ty k promlčení nepřicházejí. S tím se poroučeje, a podle svého pořádného obvedení a ukázání při týchž mezech zůstaven býti žádá. Proti tomu od pana Zeidlice zase, že jest o žádném odporu nevěděl o ty meze až tepruv, když ho obeslání došlo; a že ku při již přistúpeno jest, to jemu na škodu nic není; neb někdy pře se slyší, ale když příčiny se najdú, ta se zdvihá, a z počátku k zdvižení se nemluví. I strany toho zřízení čtení o pokutu toho jest nedal na pána čísti, než k potřebě své při konci, a ví se k JMti jako k jednomu panu úředníku a soudcí zemskému chovati. Než čeho on pan Zeidlic několik let v držení pořádném jest a v užívání, s toho že vyveden býti nemůže a nebude, neb když toho páni preláti v držení byli, vsi Žerovice, že sú jemu nic o to neříkali ani jej vinnili; on to bez překážky držel a drží posavad. A na to zřízení zemské8) čísti dal, kdož jaké dědiny 3 léta a 18 nedělí vydrží, že mu dědicky zůstávají. Tak s tím se pan Zeidlic poroučí k spravedlivému opatření. Zase proti tomu od pana původa, že pán neráčí o nic jiného činiti než toliko o meze a hranice podle obeslání vyšlého, a podle svého dostatečného mezí a hranic

Strana 345
z roku 1563. 345 vykázání i svědomím provedení že při takovém pořádném ukázání a provedení za spravedlivé opatření žádá. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s konšely přísežnými, vedle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecknu při, vedení obojí strany, obeslání, svědomí, zřízení zemské, vejpisy z desk, vejpovědi JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, též vejpis nálezu od soudu komorního, cedule dílčí, smlouvu a směnu o vsi Žerovice, relací JMCské o vklad též vsi do desk zem- skejch, odsvěčení pánův prelátův kapitoly kostela Pražského a pana Jiříka Zeidlice, ná- lezy mezní a jich s vobú stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahá- jeného podle práva mezního vypovídají: Poněvadž jest pan Jan Bořita z Martinic původ to dostatečně svědomím pokázal, že kudy sou svědkové jeho vedli a ukazo- vali, že sou to pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty ke vsi Dokzi a Žerovicům ná- ležející, a svědkové jeho Jiříka Zeidlice mimo ty meze od svědkův pana z Martinic ukázané žádných jiných mezí na vedení svém sou neukázali, než začavše vésti ouřad od mezníku v louce sazeného, kterémuž sou strany oboje místo daly, i vedli dále maní vrchem a potom cestou až k hrobu, a souc od úřadu otázáni, pravejmi-li mezmi, které grunty Žerovské a Dokské dělí, vedou, sou oznámili, že oni o mezech ne- vědí, než že tudy vedou, kudy před třmi léty sou páni šli a jim ukazovali: i z těch příčin dává se jemu panu Janovi Bořitovi z Martinic původu proti němu Jiříkovi Zei- dlicovi obeslanému podle obvedení svědkův jeho za právo tak, že, což po levé ruce leží vedouc od toho místa, kdež někdy mezník podli rybníku nad hrází vsazen, potom vyvejšením hráze rybníku a držením vody nad míru zatopen byl, to ke vsi Žerovi- cům, a což po pravé ruce, to ke vsi Dokzi náleží, tak aby jedna i druhá strana toho bez překážky užívali nyní i na časy budoucí. Dal památné 1 kopu gr. Actum f. 2. post Zofie anno 1563. — Léta atd. 63 v sobotu po Buožím Vstoupení [22. května] pan Jan Bořita z Martinic a na Smečně, purkrabie Karlštejnský, vzal relací ze škod ke dckám zemským.?) Konšelé pana původa pana Jana z Martinic: Jakub z Varvažova (na místě jeho10) Adam Horký), Jiřík z Ottrštorfu, Pavel Kapr (na místě jeho Lukeš z Pereftu), z Starého města; Mikuláš Kocour (na místě jeho Pavel Malovec), Vít Řeřaba, Franc Meissnar, z Nového města Pražského. Řečník: Jan Velký, služebník Staroměstských (na místě jeho Vít Lipenský). Konšelé obeslaného Jiříka Zajdlice: Martin Kousek, Matouš krajčí, Jan Hosek (na místě toho Jan pekař), z Velvar; Vít Nočislavský, Martin Bavan, Matouš Ma- toušek (na místě...?),11) z Strašecího. Svědkové pana původa: p. Jan Statevnický z Vazovic; p. Jan Žďárský ze Žďáru; p. Jindřich Malikovský z Bysně; p. Jiřík Žďárský ze Žďáru; p. Václav Hana ze Kdyně; p. Zykmund Kaplíř Vosterský z Sulevic; p. Štefán Voškobrský z Voškobrh; 44 Archiv Český XXX.

Strana 346
346 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Jiřík Vyšehradský z města Muncifaj; Matěj Mašek z Žiliny vsi; Bartoloměj Bartoš, Havel, Matouš velký, Urban, Adam, Benedikt Beneš, Jan Bíba, Jiřík Strajček, Jan Mlýnek, Václav Tlačisvět, Matouš Srbů, Jan Krejc, Jakub Jírů, Jakub Čejka, ze vsi Žerovic; Jan Loula ze Lhoty; Tomáš, Jiřík Pešků, Marek, Jan, z Dobrý; Matěj z Kladna; Václav svobodník ze Pcher; Jan Durchař, Jan Vrbský, Vít rychtář, Jan starý rychtář, Jan Nečista, Jiřík Komenský, Štěpán Starý, Jan Šimonů, Tomáš Černý, Jan Švejcar, Václav Vacek, Jiřík Vlček, Jiřík Kulhavý, z Družce. Svědkové obeslaného: p. Jindřich Malikovský z Bysně; p. Jan Žďárský ze Žďáru; p. Zykmund Kaplíř Vostrský z Sulevic; p. Jiřík Žďárský ze Žďáru; Martin jinak Marek, Valenta jinač Valta, Mikuláš jinač Nykl, z Dokze; Vavřinec Babů [z] Sla- ného; Jíra mlynář, Rehoř rychtář, z Lán. 1) Na okraji poznamenané „T. XV“ označuje příslušný článek zřízení zemského z r. 1549. — 2) Správně: Voškobržský. — 3) Doksy i Žehrovice patřívaly pánům Kladenským z Kladna. J. Zeidlic z Šenfeldu koupil r. 1545 Doksy od Ruprechta Haugvice z Haugvic za 600 kop gr. č. DZ. 7, F. 5. — 4) Slova zde v závorce položená jsou v rukopise přeškrtnuta. — 5) Zde č. 79. — 6) Zde č. 53. — 7) Zde č. 47. — 8) Na okraji po- znamenané „O. XL“ udává chybně článek zřízení zemského, neboť zřízení zemské z r. 1549 jedná o vydržení statku v článcích E. XXXV. a XXXVI. — 3) DZ. v kvaternu škodním černém z let 1562—1571, na listu B. 19. — 10) Patrně po odložení soudu v jeho pozdějším pokračování. — 11) Prázdné místo. 94. 1564 d. 19. května. — Smlouva přátelská uzavřená mezi Jaroslavem ze Smiřic na Kostelci a Jindřichem Saskou Vojířem z Vacovic o hranice mezi grunty k tvrzi Klučovu a ke dvoru ve vsi Kounicích přináležejícími i o jiné nevole, které mezi nimi byly. [List 261—262.] Léta Páně 1564 v pátek před sv. Duchem stala se jest smlouva celá a dokonalá námi Albrechtem Kapounem z Svojkova a na Hlušcích, purkrabí Hradu Pražského, jakožto prostředkem od obojí strany dožádaným, a Jindřichem purkrabí z Donína a na Benátkách, JMti arciknížete Ferdinanda komorníkem, a Vondřejem Nebřehovským z Nebřehovic a na Pyšelích, Petrem Bílským z Kařišova atd. a Jindřichem Mitrovským z Nemyšle a na Přestavlicích [sic], jakožto přáteli od stran vydanými, a to mezi uro- zenými pánem panem Jaroslavem z Smiřic a na Kostelci atd. s jedné a urozeným panem Jindřichem Saskou jinak Vojířem z Vacovic z strany druhé, a to taková smlouva: Jakož jest JMt pán pan Jaroslav z Smiřic obeslání od úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského na meze a hranice vyžádati ráčil, tu kdež jest mezi JMtí pánem a ním Vojířem rozepře o meze a hranice mezi grunty jeho pana Jaroslava z Smiřic nále- žející mi] k tvrzi Klučovu a grunty Jindřicha Sasky jinak Vojíře náležejícími ke dvoru nápravnímu ležícímu ve vsi Konicích, tak jakž též obeslání to v sobě šíře zavírá, i tu my svrchu psaný prostředek a přátelé od stran vydaní podle na nás od obojí strany dobrovolného a mocného přestání o tento artykul i o níže psané arty- kule mezi nimi takto mocně vypovídáme:

Strana 347
z let 1563—1564. 347 Předkem, poněvadž jest nám JMt pán jakožto původ ráčil ukázati meze počnúc od konce mýta, cestou douc odtud dále dolů, kteráž dělí až k pařezu les páně Vojířuov a JMti páně z Smiřic, oznámivše tak, což na levú ruku, že to panu Jindřichovi Saskovi, a což na pravú ruku, to JMti panu Jaroslavovi z Smiřic ná- leží, podle kteréhož jest líza na dubu, čemuž jest pan Jindřich Saska v ničemž ne- odepřel: a protož se toho při tom ukázání zůstavuje, což jest od konce mýta na pravú ruku, jakž pak to mezníky vzsazené a vylízováno jest, to JMti panu z Smiřic, a co po levé, to panu Vojířovi k držení a užívání náleží nyní i na časy budúcí. A jakož jest JMt pan Jaroslav z Smiřic na místě Jiříka Železnýho, podda- ného svého, obeslati ráčil pana Jindřicha Vojíře z peněz purkrechtních některých zadržalých,1) i poněvadž obojí strana k týmž penězům purkrechtním praví se i jiní míti spravedlnost na místě poddaného svého, protož aby pan Jindřich Saska jinak Vojíř ty všecky peníze purkrechtní zadržalý na právě Brodským od datum smlouvy této v šesti nedělích pořád zběhlých položil, a tu kdož by lepší spravedlnost k týmž penězuom purkrechtním má [sic], aby o to na témž právě svrchu psaném rozeznáni byli; a aby to páni Brodští k sobě přijali, toho se strany oboje na nich dožá- dati mají. A jakož jest se nález stal mezi týmž panem Jindřichem Vojířem s jedné a JMtí též panem Jaroslavem z Smiřic z strany druhé o vzetí vozu s klisnami, jakž týž nález šíře ukazuje, o tomto takto vypovídáme, aby JMti páně z Smiřic poddaní od datum smlouvy této ve dvou nedělích pořád zběhlých dvě klisny a valach a dobrej vuoz témuož [sic] panu Jindřichovi Saskovi zase navrátili a do Lstiboře dodali; a škody, kteréž sou koliv pro tu při vzešly, za to všecko i za tu třetí klisnu, kteráž jest umřela, poddaní JMti pana Jaroslava z Smiřic dáti mají a povinni budou panu Jindřichovi Vojířovi též od datum této smlouvy ve dvou nedělích pořád zběhlých patnácte kop gr. č.; a JMt pán ráčí povinen býti nad tím ruku držeti, a tomu aby se všemu dosti stalo, poddané své přidržeti. A jakož jest pan Jindřich Vojíř JMt pan[a] z Smiřic do soudu zemského obeslal z dvoru ve vsi Chrašťanech s svrchky a nábytky, tak jakž též obeslání2) to v sobě šíře zavírá, i takto sme je o to srovnali a i to sme mezi stranami vy- slyšeli a toho pováživše mocně vypovídáme: ten dvuor s svrchky a nábytky v Chra- šťanech ležící aby JMti panu Jaroslavovi z Smiřic jakožto pánu dědičnému dědičně se všemi svrchky a nábytky zůstal, a za tu všecku spravedlivost, kterúž se pan Jin- dřich Saska jinak Vojíř na témž dvoru, svrchcích a nábytcích pravil míti, aby JMt pan Jaroslav z Smiřic jemu panu Vojířovi půltřetího sta kop gr. č. dal, však roz- dílně na časy níže psané, totižto na sv. Havla nejprvé příštího sto kop a dvatcíti pěti kop gr. č. a druhou polovici tolikéž sto kop gr. a pětmezcítma kop gr. vše českých na sv. Jiří po datum smlouvy této najprvé příštího neb dvě neděle potom. 44*

Strana 348
348 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského A na ty summy svrchupsaný JMt pán jistoty podle obyčeje notule kancelláří Praž- ské s plněním na časy výš dotčené od datum této smlouvy jemu panu Jindřichovi odeslati povinen býti ráčí. A jakož jest JMt pan Jaroslav z Smiřic pana Jindřicha Sasku jinak Vojíře o pych pro posekání vrbin na strúhách ve Lstiboři do soudu zemského většího po- hnati ráčil,3) jakž týž půhon plněji svědčí, i [o] ten artykul takto mezi nimi mocně též vypovídáme: předkem, ten půhon minouti má, a těch vrbin a strúhy aby jedna i druhá strana společně užívali nyní i na časy budoucí. A což se pak všech jiných nevolí a rozepří mezi nimi s obojí strany do datum smlouvy této vzniklých dotýče, o kteréž již cedule řezané mezi stranami prošly a některé na půhoních sou,4) ty všelijaké rozepře my svrchu psaní smlouvcové mezi stranami zdviháme, kazíme, moříme a v nic obracíme, tak aby jedné i druhé straně nyní i na časy budoucí k žádné těžkosti a škodě nebyly. A což tuto psáno v této smlouvě jest, to sou sobě obojí strana, jakž to na ctného pána a osobu stavu rytířského náleží, věrně, právě a křesťansky zdržeti připověděli. Kdež pro lepší toho jistotu a budoucí paměť my svrchu psaní smlouvci pečeti naše vlastní sme přitiskali a jedné i druhé straně jednu v jednostejná slova napsanú sme dali. Stalo se léta a dne svrchu psaného. 1) Obeslání to ze d. 28. července 1562 jest zapsáno v Registrech černých půhonů a obeslání soudu ko- morního z let 1560—1564 sig. F. 18 na listu L. 12 a zní takto: Jaroslav z Smiřic na Kostelci pohání Jindřicha Sasku jinak Vojíře z Vacovic, viniti ho chce na místě Jiříka jinak Jíry příjmí Železného, člověka poddaného svého ze vsi Lstiboře, z toho: jakož jest jmenovaný Jiřík jemu Jindřichovi grunt aneb chalupu tu ve Lstiboři prodal za 90 kop míš. a to léta atd. 57 některého času při sv. Martině, za kterouž jest jemu zavdal 40 kop míš., a majíce jemu po 10 kopách míš. každého roku, a to v pondělí po každém Novém létě, platiti toho jest neučinil, nýbrž za 4 roky, totiž od léta atd. 58 až do léta atd. 62, čtvery peníze po 10 kopách míš., přijde sumy 40 kop míš., jest jemu zadržal a těch platiti zanedbává až posavad, protož aby stál a jemu Jiříkovi jinak Jírovi příjmí Železnému z toho práv byl. Actum f. III. post Jacobi 1562. 2) V Registrech půhonných soudu zemského Pavla Kůrky z Korkyně z r. 1560 (archiv musejní č. 1037) jest na listu 169 ku d. 10. září 1560 tento zápis: Jindřich Saska jinak Vojíř z Vacovic a ve Lstiboři pohání Jaroslava Smiřického z Smiřic a na Kostelci, aby postavil Šimona jinak Šimůnka, člověka poddaného svého ze vsi Lstiboře, Jiříka Dolejšího, Matěje Doležala rychtáře, Václava krčmáře, všecky tři ze vsi Chrašťan poddané své, proti sobě k svědomí. Pokuty nepostavení 50 kop gr. č. A to v outerej po Narození Panny Marie nejprvé příští. Půhon vložen v středu po sv. Bartoloměji [28. srpna] 1560. 3) Pohnal jej pro to d. 2. září 1560 i na soud komorní, jak o tom svědčí zápis v Registrech černých půhonů a obeslání soudu komorního z let 1560—1564 sig. F. 18 na listu A. 19, jenž zní takto: Jaroslav Smi- řický z Smiřic a na Kostelci pohání Jindřicha Sasku jinak Vojíře z Vacovic, viniti ho chce z pychu a pro ten pych z 10 kop gr. č. pokuty podle zřízení zemského propadené, a to takové: jakož jest týž Jindřich Saska léta atd. 59 v outerý před sv. Jiřím na gruntech páně ke vsi Lstiboři náležejících na obci vrby posekati a ke dvoru svému k potřebám svým odvézti dal, toho na škodu páně i lidí JMti učiniti nemajíc, a majíce k sobě o to poselství učiněné takového pychu jest nenapravil. Actum f. II. post Egidi 1560. 4) V týchž Registrech černých na listu A. 20 pohání Jaroslav Smiřický Jindřicha Sasku pro pych a pokutu 10 kop gr. č., poněvadž léta 1560 „některého času okolo masopustu na grunty jeho ve Lstiboři k Pe- trovi Cicvárkovi, člověku páně, přiběhl a Jana Pluhaře z Chotouně vzavši tu na týchž gruntích páně přes grunty jeho do dvoru svého ve Lstiboři pod zápovědí gruntův jest vedl, nemaje tím způsobem po gruntech jeho choditi a nebo běhati proti zřízení zemskému, a maje k sobě o to, aby ten pych napravil, poselství učiněné, toho jest neučinil.“

Strana 349
z roku 1564. 349 95. 1564 d. 4. srpna. — Soud mezní zdvihá obeslání, kterým Jan Sekerka z Sedčic na Lobkovicích obeslal Mikuláše staršího z Řehnic na Jiřicích na meze při Labi mezi grunty Lobkovickými a Jiřickými, poněvadž původ postavil místo šesti konšelů jen tři. [List 252.] V té při, kteráž jest vznikla mezi Janem Sekerkú z Sedčic a na Lobkovicích původem s jedné a Mikulášem starším Vančurú z Řehnic a na Jiřících obeslaným z strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři sou a činiti mají, totižto kteréž dělí toliko Labe po levé straně dolův k gruntům Lobkovským a po pravé straně nahoru k gruntům Jiřickým atd., o to, oč mezi nimi rozepře jest, jakž též obeslání 1) plněji svědčí: kdež pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, pur- krabie Hradu Pražského, jsa na týchž mezech a gruntech řeč k stranám učinil, aby podle práva mezního konšely s obou stran i také rychtáře k soudu vydali. Tu po vydání konšelův od Mikuláše Vančury mluveno jest, že tomu srozumívá, že od Jana Sekerky nejsou vydáni k soudu než-li tři konšeli, maje jich šest vy- dati, tak jakž zřízení zemské to obsahuje, a druhé, že původ se všemi potřebami býti má, davše na to čísti zřízení zemské Q. XXXVII. a C. XXI.,2) pravě, že podli týchž zřízení zemských a příčin svrchu oznámených to obeslání zdviženo býti má. Proti tomu od Jana Sekerky mluveno jest, že tu osobou jeho nic neschází, neb že jest po obeslání o ty meze vyšlém žádost vzložil na purgmistra a raddu No- vého města Pražského, ale oni, připověděvše z prostředku svého osoby k dnešnímu dni vyslati, toho že sou neučinili; na kteréž ubezpečivše se jest očekával. A také že tento soud zouplna jest raddami úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského doplněn, tak že na žádném nedostatku tu nic není. Zřízení pak zemské, kteréž čteno, že by každý původ se všemi potřebami nahotově býti měl, to že se k jiným přem a právům vztahuje. A poněvadž sou oni Pražané podle připsání svého, ubezpečivše jeho na tom, toho neučinili, že v tom žádá za opatření, a jest-li že by co tu mělo jemu skrze ně skráceno býti, to aby poznamenáno bylo; tím zavírajíc, poněvadž tento soud k tak pozdnímu času se vztáhl a zahájen není, aniž také přísaha svědkům se dáti tohoto dne již nemůže, že žádá, aby toho poodloženo bylo. Zase proti tomu od Mikuláše Vančury mluveno, že z psaní Pražan se nena- chází toho, aby jmenovitě dožádáni byli k tomuto soudu hraničnému, neb že jest on Jan Sekerka mohl jich k nějaké jiné věci se dožádati. Nad to pak vejše, dožádal-li jest se, že jest měl pro ně, jakž toho za pořad, poslati. A by pak i pořádně dožá- dáni byli, poněvadž sou se najíti nedali, a on že se všemi potřebami pohotově souc v té při původem není, že jemu to postačiti nemůže; než chce-li o to k Pražanům hleděti, právo že se jemu v tom nezavírá. Že pak strana sobě tejž nedostatek nata- huje raddami ouřadu nejvyžšího purkrabství Pražského, to že jí nic neprospěje; neb kdyby pan purkrabie se vším ouřadem tu byl, na tom že dosti není, než zřízení

Strana 350
350 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zemské že svůj průchod míti má; při čemž že zachován býti žádá, poroučeje to dále strany ouřadu k spravedlivému rozvážení. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s raddami svými a konšely přidanými slyševše strany a jich s obou stran pře líčení, zřízení zemské, list posélací od purgmistra a raddy Nového města Praž- ského, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž zřízení zemské to v sobě obsahuje, že původ se všemi potřebami pohotově býti má, a on Jan Sekerka z Sedčic souc původem podle zřízení zemského a podle obeslání, jakž jemu od úřadu oznámeno bylo, se jest tak nezachoval a konšelův šesti z strany své nepřidal: z té příčiny to obeslání se zdvihá. Dal památné. Stalo se léta 1564 v pátek po sv. Petru v vukovách. Konšelé původa: Vondřej Štětina, Petr Cedlar, Havel Korferšt, z města Bran- dejsa. Jan, písař radní z města Brandejsa, rychtář. Konšelé obeslaného: Tomáš Vlk, Václav Straka, Pavel Škoda, z města No- vých Benátek; Jan Nejedlej, Jindřich Kostka, Jan hrnčíř, z města Kostelce. 1) Na okraji poznamenané „obeslání G. I“ označuje list, na kterém bylo toto obeslání zapsáno v Re- gistrech obsélacích mezních. — 2) Články zřízení zemského z r. 1549. 96. 1566 d. 24. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Vartmberka na Rohozci a Skalách a Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu na Č. Dubě a Frydšteině o hranice mezi grunty jejich od louky Kaplanské až k mostu Radelskému tak, že pro nedostatečné vedení svědkův obou stran má purkrabí s úřadem grunty ty vymeziti, což se také ještě téhož dne stalo. [List 253—261.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Adamem z Vartum- berka a na Rohozci a Skalách původem s jedné a panem Janem jinak Hanušem Oprštor- fem z Oprštorfu, svobodným pánem na Dubě a Frydštejně, JMCské raddú a správcím vrchního hejtmanství v Horní i Dolní Slezí a vrchním hejtmanem knížetství Opol- ského a Ratiborského, obeslaným z strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři sou a činiti mají, počnúc od louky řečené Kaplanská podle potoku tak řečeného Mohelka, kterýžto potok v těch místech dělí grunty pana Adama z Var- tumberka atd. a grunty jeho pana Jana jinak Hanuše Oprštorfa, až k potoku řeče- nému Kobylka, a odtud po týchž mezech a hranicech, jakž meze dou, až k Radel- skému mostu, jakž též obeslání1) šíře ukazuje: Načiž po zahájení soudu Jiřík Vlk z Kvítkova od pana Adama z Vartum- berka nastoupil, poněvadž pana Jana Oprštorfa samého přítomného není, aby poručníci zmocnění ukázali. Proti tomu Jiřík Ursyn z Vladoře od pana Viléma Oprštorfa, JMti hejtmana na Brandejse, promluvil, poněvadž jest od pana z Vartumberka toho

Strana 351
2 let 1564—1566. 351 žádáno, aby pan Vilím Oprštorf jakožto poručník svědka pánu proti sobě k svědomí postavil, že mu žádného zmocnění ukazovati potřebí není, neb že to poručenství tím stvrzeno jest. Zase proti tomu od pana Adama z Vartumberka mluveno, poněvadž podle práva mezního oustně k svědomí poháněti se může, v tom že jest, potřebujíc toho svědka, pořad práva zachoval, a na to prvé, než-li jest ku při přišlo, o posta- vení k svědomí jeho nastoupil, což jemu tehdáž zmocnění vyhledávati potřebí ne- bylo; než teď, když již po zahájení soudu ku při se přistupuje a pana Jana Opr- štorfa tu osobně není, že se nemá jemu panu Vilímovi Oprštorfovi dopustiti ku právu přistoupiti; žádaje v tom podle zřízení zemského zachován býti. Tu z uvážení soudu zahájeného oznámeno jest stranám, že poručník obesla- ného povinen zmocnění ukázati. Na kteréžto oznámení ukázán jest od pana Vilíma Oprštorfa list mocní jemu od pana Jana Oprštorfa obeslaného k té při daný. K če- muž od pana Adama z Vartumberka promluveno jest, že ten list k tomuto právu není dostatečný z příčiny té, že se vztahuje ke všem soudům, ješto ten pořádek jest, když koho kdo zmocniti chce, že má toliko k té věci, oč činiti jest, poručníka zřiditi; neb že pán o jisté věci totiž o meze a hranice, o kteréž v rozepři sou, s panem Janem Oprštorfem činiti má. Nad to pak vejše, že on pan Vilím Oprštorf k tomu listu mocnímu sám jest pečeť svú přitiskl, žádaje, aby v to nahlídnuto bylo, jaký text na pečeti při tom listu mocním jest; tím zavíraje, poněvadž tu k té při žádné pořádné zmocnění se neukazuje, že žádá za stané právo. Proti tomu od pana Vilíma Oprštorfa promluveno, že jest mu to s podive- ním, poněvadž jest list mocnej dostatečnej ukázal, že se na to nastupuje, tím zaví- rajíc, poněvadž ten list svědčí k zisku i k strátě a v něm zejména se dostavují meze a hranice, o kteréž tuto s panem Adamem z Vartumberka činiti jest, že se tím zbytečně strana zanepráždňuje; a jest-li že pak v témž listu co více toho do- staveno jest, že to na ublížení nic není, než že tím týž list dostatečnější jest. Dále pak strany pečetění téhož listu, že jest se toho nenadál, aby tím tak od strany, jako by se tu nětco neslušného dopustil, dotejkán býti měl. A poněvadž pan Jan Oprštorf svou vlastní rukou se v tom listu podepsal i také datum v tom listu po- řádně položeno jest, že se mu nevidí, aby tu jaký nepořad a nebo nedostatek se na- cházeti měl; poroučeje to dále soudu k spravedlivému rozvážení. Tu opět stranám z soudu zahájeného oznámeno jest, že týž list od pana Vi- líma Oprštorfa ukázaný uznává se k zmocnění k té při za dostatečný, a protož, chtě- jí-li strany dále ku při co mluviti, toho že vůli mají. K tomu od pana Vilíma Oprštorfa mluveno, že toto obeslání má zdviženo býti z příčiny té, že též obeslání na pana Jana Oprštorfa pořádně vyžádáno není, poněvadž pan Jan Oprštorf jakožto ten, kteréhož se tu dotejče, tehdáž souce po po- třebě JMCské v zemi jest nebyl, a tak že jemu časně, jakž zřízení zemské G. VII.,

Strana 352
352 kteréž čísti dal, ukazuje, před stáním dodáno není, ješto on pan Adam z Vartum- berka měl jest šetřiti v tom času, aby mohl také pan Jan Oprštorf panu prokurátorovi JMCské na úmluvu dáti, poněvadž jest ty statky od JMCské koupil, aby k tomu postačiti mohl a v tom od pana prokurátora JMCské zastoupen byl, tak jakž JMCská jemu tím smlúvou zavázán býti ráčí, davše na to čísti vejpis smlouvy trhový z desk zemských;2) tím dokládaje, poněvadž se tu dědictví od JMCské trhem koupeného a ne mezí dotejče, i také že tak v krátkém terminu s úmluvou pan Jan Oprštorf postačiti nemohl, že v tom žádá na místě téhož pana Jana Oprštorfa za spravedlivé opatření. Proti tomu od pana Adama z Vartumberka mluveno, že ta řeč, aby to obe- slání časně panu Oprštorfovi dodáno býti nemělo, jest jalová, a aby mělo před dalším časem, než jest, dodáno býti, to že se od strany neukazuje; neb to zřízení zemské, kteréž strana čísti dala, k tomu se nevztahuje, než vztahuje se na to, když by se dědictví dotejkalo, jak mají od komorníků půhonové dodáváni býti, táhna se v tom na paměť pana purkrabí, když se obeslání před stáním dvě neděle dodává, že bývá pořádné, davše čísti zřízení zemská Q. XXVIII., C. XXI; tím zavíraje, že tu o žádné dědictví, podle čehož by strana na úmluvu JMCské dávati měla, činiti není, než do- tejče se mezí gruntův páně; a poněvadž pořádné obeslání jest, že žádá při něm zůstaven býti. Zase proti tomu od pana Vilíma Oprštorfa dán čísti artykul z obeslání o týž meze vyšlého, jakých gruntův se dotejče; a poněvadž zřetedlně se nachází, že ty grunty, kteréž v tom dědictví, na kteréž se správa vztahuje, sou, že v tom žádá za opatření, davše na to čísti vejpověď mezi Václavem Sokolem a Bydžovskými, 3) též obeslání pana Adama z Vartmberka o tu při vyšlé; tím zavírajíc, že se i to zřetedlně na- chází, že v tom obeslání dělí se dvoje grunty, neb že pan Adam ukládá týmž mezem konec k potoku Mohelka, a odtud v druhém místě k potoku druhému řečenému Ko- bylka; a poněvadž se tu dvojích mezí dotejče a v tom obeslání se nedokládá bez přítrži, že to obeslání z těch ze všech příčin položených má zdviženo býti; poroučeje to dále soudu k spravedlivému rozvážení. Tu z soudu zahájeného stranám oznámeno, což jest tu k zdvižení promlouváno i také zase odporováno, že při hlavní při to uváženo bude. A poněvadž z příčin veliké zimy a nečasu i také rozvodnění těch míst, odkud se vésti začíti má, to se na ten čas konati a dále ta pře před sebe vzíti nemůže, že se toho mezování až do pondělího po Božím Vstoupení příštího [24. května] odkládá. Stalo se v středu po neděli Letare [24. března] léta atd. 63. Po času pak vyšlém odkladu svrchu psaného týchž mezí po zahájení soudu od pana Adama z Vartmberka promluveno, že jest ta pře předešle odložena byla a potom jest ta věc i k přátelskému jednání přišla, a tak tu již bylo z toho soudu D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 353
z roku 1566. 353 sešlo, kterýžto soud nyní tím odkladem obnoven jest, kterážto moc prvního listu mocního již minula; a tak chtěl-li jest pan Vilém toho poručenství užiti, měl jest mu pan Jan Oprštorf jinej list mocnej k té při dáti, táhnouc se na paměť pana pur- krabí z strany pře paní Fictumový, 4) že jest musela sama přijeti a poručníka ku při své registry zapsati. A tak že týž list prvnější mocný svého průchodu již míti nemůže; a protož má-li strana list mocní jiný, aby ukázala. Proti tomu Jindřich z Kosoře od pana Viléma Oprštorfa promluvil, že se tu strana zbytečnými věcmi zaneprázdňuje, neb že věc jest to vědomá, když pře za- čátek svuoj vezme a ne hned konec se stane, kolikrátžkoli se odloží, že list mocnej k té při jednou danej postačuje a jiný list se nedává. Na kderéžto promluvení z soudu zahájeného jest stranám oznámeno, že týž list předešle za dostatečný uznán jest; mají-li co strany k svědkuom, prvé než-li se po- vedou, mluviti, že vuoli mají. Kdež pak strany oboje jedna i druhá některé svědky zejména sobě naříkaly, ale o ty jest se vejpověď oustní z soudu zahájeného stala, že tíž svědkové všickni tak narčení jedny i druhý straně svědčiti mohou a příčiny slušné, proč by zavrženi býti měli, že se nenachází. Vedení svědkův. Po přijetí pak a zapsání svědkuov svědkové pana Adama z Vartmberka puovoda ouřad začali vésti od konce louky Kaplanské podle potoku Mohelky a oznámili, že ten potok dělí ty grunty od toho místa až k potoku řečenému Kobylka, a tu že po pravé straně náleží panu Adamovi z Vartmberka k Skalám, a po levé straně potoka panu Oprštorfovi k Frydštejnu. K čemuž Matěj z Jičína, svědek odporní strany pana Oprštorfa, oznámil, že se tomu odpírá, a že jest mu na 50 let; že jinač není, než že to všecko k městečku Hodkovicím po vobou stranách potoka náleželo. Odtad dále vedli podle téhož potoku; přišli k strouze, kteráž jde od potoka až k hrobu, a oznámili, že tu strúhu jest nebožtík pan Jindřich Chvalovský bez vědomí pana Šťastného z Valdštejna, držitele tehdáž panství Skalského, udělati dal, kterúž potom oni lidi pana z Vartmberka rozmetali, a toho že jest z nich žádnej hájiti nesměl. A potom té strúhy pan Šťastnej užíval, když v potoce lovívati dal. Čemuž sou svědkové pana Oprštorfa odpor učinili a Matěj z Jičína toho doložil, že jest toho pan Chvalovskej všeho užíval svobodně a od žádného v tom překážky žádné činěno nebylo; a tu strúhu že jest dal pan Chvalovský sám zametati a ne pan Šťastnej. Odtad potom vedli úřad podle téhož potoku Mohelky přece nahoru proti vodě až k cestě, kteráž jde skrze ten potok k Hodkovicím, a oznámili, že tu, nedo- cházeje té cesty, mlynář z Hodkovic udělal z potoka skrze tu vobec strouhu, ale oni páně z Vartmberka lidi že jsou ji též zametali. Čemuž sou svědkové pana Archiv Český XXX. 45

Strana 354
354 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Oprštorfa odepřeli, že není vymítána, než že ji voda vydřela a potom že to se zase vodou zaneslo. Potom odtad vedli úřad před se vedle téhož potoka Mohelky až k tomu místu, kdež se schází potok Mohelka s potokem Kobylkou, a oznámili, že již tu tím po- tokem Kobylkou dělí se grunty Frydštejnský a Skalský tak, že co po levé straně jest, náleží k Frydštejnu, a co po pravé, k Skalám. Čemuž sou svědkové pana Oprš- torfa odepřeli, dávaje správu, že sou předešle o to na odporu byli za držení JMCské panství Frydštejnského, a o to že jsou se zprávcové a hejtmané sjeli, ale nic sou toho nerovnali; a v tom místě že jsou lidem z panství Skalského dobytky zajímali. Odtad potom šli k vrbě, kteráž podle potoka Kobylky stojí, vedli úřad na- horu před se podle potoka až k druhé vrbě veliké, při kteréž samé pařez višňovej stojí, pode mlejnem řečeným Kobylkou, a oznámili, že to od té vrby dolejší až k té druhé vrbě veliké nahoře všecko ten potok Kobylka dělí, a což jest na levé straně, to že jest k Frydštejnu, a po pravé straně k Skalám; a tu k té vrbě že jest potok spadal Radoňovskej, kteréhož rychtář z Pelikovic jest užíval, avšak ten že jest se zanesl. Od té pak vrby a pařezu višňového vedli před se tím potokem zaneseným Radoňovským nahoru na levou stranu až k skále vrchu velikého a oznámili, že přes tu skálu před se meze pravé jdou na levou stranu hřebenem až k skále a kamenu, na kterémž slova sou vytesaná a kříž; a tu všecko že po levé straně jest k Fryd- štejnu a po pravé k Skalám. Čemuž všemu svědkové pana Oprštorfa od té vrby dolejší, kteráž jest při potoku Kobylka, až k tomu místu skály a kamenu, na kterým ta slova vytesaná sou, místo dali. Od toho pak kamene slov vytesaných dále vedli po levé straně vrchu strání pod hájem, přišli k skále, a tu Vondřej Kyselo ukázal, že jest na též skále kříž nalezen pod mchem a ten že za pravej mezník jest. Čemuž svědkové pana Oprštorfa sou odepřeli pravíce, že ten kříž vnově jest udělaný. Odtad potom přišli k místu a do- líku, kde kamení veliké rozvalené jest, a tu Vondřej ze Všeně oznámil, že jest za pana Šťastného z Valštejna byl k tomu místu vyslán a tu že jest [u] toho dolíku pod velkým kamením, kteréž pod tím dolíkem leží, odvalivše je, našel uhlí milířský, a to že jest panu Šťastnému z Valštejna a panu Jindřichovi Chvalkovskému nesl v klo- bouce pod tu skálu nad potokem zanešeným Radoňovským, pravíce to místo také za pravej mezník bejti. K čemuž svědkové pana Oprštorfa oznámili, že tomu všemu odpírají, a oznámili, že tu žádné meze nejsou, než-li že jsou v těch místech jezevce kouřívali; a tak bylo-li jest tu uhlí, že z toho bejti muselo. Potom odtad vedli před se tou strání březím; přišli k kopci mchem porostlému. Tu Jíra Syrovátků oznámil, že jest tu i s votcem svým dříví sekával a kopaniny dělal, a že žádnej jim toho nehájil. K čemuž od Jana Šilhana, svědka pana Oprštorfa, promluveno, že jsou oni byvši jednoho pána, když tu kopaniny dělali, na někdy pana

Strana 355
z roku 1566. 355 Jana z Vartmberka vznášeli, a on pán že jest jim voznámil, poněvadž jednoho pána jsou, že obcí dosti mají, aby obojí strany se živily a dělaly. Odtad pak dále vedli březím až k borovici, a tu pověděli svědkové pana z Vartmberka, že oni Hod- kovští Radoňovským tu v tom místě za dříví platívali. Ale oni Hodkovští tomu odepřeli; a Blažek z Hodkovic oznámil, že jest matka jeho dala na tom vrchu dříví nasekati se čtyřimezcítma vozů, a on súce pacholetem pro ně přijel chtíc je máteři své do Hodkovic vézti; tu že oni Radoňovští s vozy svými k tomu při- jeli a to dříví jemu bráti chtěli, ale on že jest plakal, a tak že sou mu oni řekli, aby jim sedm grošů bílých dal, a on že jest jim dal šest bílejch a některej peníz; a tak že sou oni Radoňovští toho dříví nebrali, než zase s prázdným vozem jeli. Odtad potom před se vedli vrchem a oznámili, že tím hřebenem sou pravé meze, a přišli pod skálu řečenú Sklepovú a vokázali na té skále kříž vytesaný pra- více, že jsou o tom od šedesáti let slejchali od svých starších, že tudy meze jsou, a od toho kříže podle potoku řečeného Mohelka proti vodě před se nahoru až k mostu, mlejnu Radelskému, že dělí týž potok Mohelka tak, což jest po levé straně, náleží k Frydštejnu, a což jest po pravé straně, k Skalám, tím dokládajíc, že od té skály Sklepové místy přehražujíc vodu obrátili potok v stranu dál, ale toho že užiti ne- chtí, než starých tokuov. Proti tomu svědkové pana Oprštorfa oznámili, že o tom kříži skály Sklepové nic neslyšeli; a Pavel, celný z Hodkovic, toho doložil, že jest před mnoha léty tu pod tou skalou ječmen a ber sil, a toho že mu bráněno ne- bylo; a tomu, aby týž potok až k témuž mlejnu měl děliti ty grunty, že odpírají. A tak až potad sou ouřad svědkové pana Adama z Vartmberka dovedli. Zase svědkové pana Oprštorfa vedli úřad a počeli jíti od hromady kamení nedocházeje lávky vrchní pod samým mlejnem Radelským, kdež de potok Jeřmanský do potoka Mohelky, šli podle cesty po levé straně a oznámili, že to, což po levé straně jest, náleží k Skalám a po pravé straně k Frydštejnu. I přišli k pařezu je- dlovému a oznámili, že jest to pravý mezník, a na té jedli že jest kříž mezní. Proti tomu od svědků pana Adama z Vartmberka oznámeno, že tomu kříži se odpírá, dávajíce zprávu, že ten kříž jest učiněn bez vědomí nebožtíka pana Šťastnýho z Valštejna, držitele panství Skalského, a že jest kříž byl z druhé strany pravé ruky; ten že jsou sťali a tento udělali proto, aby mohli vodu sražovati pro mlejn dolejní. Odtad pak potom vedli před se po levé straně silnice až na louku pod lesem jedlovým k volši, která prostřed té louky stojí, a oznámili, že jim jich předkové ukazovali, že ta volše jest za mezník. Čemuž druhá strana místa nedala pravíce, že to všeckno dělí potok Mohelka. Odtad pak šli pod vrchem podle potoku Mohelky mimo Nicků mlejn, až přešli přes silnici k pařezu jedlovému, kterýž u potoka Mohelky stojí, pravíce, že tu jedle jedna skrze druhou prostrčena byla, a ta že jest za 45*

Strana 356
356 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pravej mezník. I šli odtud zase spátkem přes cestu, i šli cestou starou pravíce, že tu kolej dělí, po levé ruce což jest, to že k Skalám, a po pravé, to k Frydštejnu že náleží. I přišli k smrku, kterýž podle hradby stojí, a oznámili, že ten smrk jest za mezník. Čemuž svědkové pana z Vartmberka odepřeli a oznámili, že prvé vedli přes cestu k pařezu jedlovému a potom od toho pařezu spátkem zase přes cestu pravíce, že tu zase spátkem koleje staré cesty dělí; což že se patrně vidí, že tu nic pořádného se neukazuje, a tomu že odpírají. Odtad pak před se vedli pod strání vrchu i přišli k smrku, kterýž pod vrchem stojí. A tu oznámil Jiřík Malovec, když jest sloužil u Martina Líbezného v Radoňo- vicích a pásal na té vobci pod tím smrkem, že jest mu Martin kázal, kdyby koho uhlídal z Hodkovic, aby s koňmi utekl; a někdy sám stoje na vrchu, když jest ně- koho uhlídal, že jest ho vystřáhl, aby pryč ujel. Dále odtud šli před se pod strání, jakž hradby pod vrchem jsou nad obcí, kteráž jest podle potoku Mohelky, oznamujíc, že ta všeckna obce náleží Hodkovským, a přišli k pařezu jedlovému, kterej v stráni pod vrchem nad potokem Mohelkou jest, a oznámili, že jsou to pravé meze a na té jedli že jest byl kříž mezní, než že jsou tu jedli sťali. Čemuž všemu svědkové pana z Vartmberka odepřeli pravíce, že tudy všudy před se doluov potok Mohelka dělí. I vedli potom od toho pařezu vrchem vzhůru, strání přes vrch, hřebenem až na místo, kdež slove Vítkova hora. A tu Pavel celnej oznámil, že jest pod tou horou po pravé straně dříví v těch stráních od čtyřidcíti let sekával, a Jiřík Zapský též pravil, že jest tu číhával na té hoře i jiní, a žádnej jim v tom překážky nečinil. Čemuž sou svědkové pana z Vartmberka odepřeli pravíce, že sou z té hory od Petrosovce i od jiných mejto brávali. Odtad pak šli před se vrchem až k skále a oznámili, že to všeckno jest po levé straně pana z Vartmberka k Skalám a po pravé pana Oprštorfa k Frydštejnu. I šli vrchem odtud před se a přišedše na palouk oznámili, že jest sobě tu na tom palouku Pehlík jámu na lišky udělal a pan Jindřich Chvalovský že jest ji kázal zametati a že poručil, kdyby při té jámě postižen byl aby jej vzali. A též že jest tu les byl velikej jedlovej hustej, kterejž když jest Pehlík sekal, tu že jsou ho samého šestýho vzali a do Hodkovic vedli. Čemuž jest Mar- tinskej, svědek pana z Vartmberka, oznámil, že jest u Pehlíka sloužil a to že jest ouroční Pehlíkovo bylo, a tu jámu že jest v svým líčel. Odtud pak šli před se vrchem hřebeny až k dubu velikému a oznámili, že ten dub na pravé mezi stojí. a co jest po levé ruce, to že náleží k Skalám, a po pravé k Frydštejnu, a v těch stráních že jsou Hodkovští po pravé straně dříví sekávali, a tu že jest paseku měl Kout z Hodkovic a na tom vobilí sil. Čemuž svědkové pana z Vartmberka odepřeli pravíce, že jsou tu oni sami vždycky sekávali, a oni Hodkovští, sekali-li jsou co, to že jsou kradmo a ne zjevně činili; a ten dub že dělí grunty toliko poplatní sedlský a obce jich Radoňovské, a ne to panství.

Strana 357
z roku 1566. 357 Potom odtud před se šli i přivedli ouřad až k dědině, kteráž po pravé straně leží, a oznámili, že ta dědina náleží k Hodkovicuom, a za pana Jindřicha Chvalovského že jest z té dědiny před čtyřidcíti léty Pehlíkovi z Radoňovic vobilí pobráno, kteréž že jest Martin Hlubůček sám voziti pomahal; a letos že Petrák z Radoňovic dal to vobilí hned na druhú stranu v snopích na grunty pana z Vartmberka odnésti. Čemuž svědkové pana z Vartmberka odepřeli pravíce, že ta rolí k Radoňovicuom náleží; než pobral-li jest pan Chvalovskej jaké vobilí, to jest z moci učinil. I šli k druhému, potom odtud až k třetímu dvojitému dubu a oznámili, že ti dubovi [sic] jsou na pravých mezech (než žádného znamení mezního, když strany žá- daly, aby ohledáno bylo, od ouřadu na týchž dubích nalezeno není), a to což po levé straně jest, to že náleží k Skalám, a po pravé straně k Frydštejnu. Čemuž svědkové pana z Vartmberka sou odepřeli oznamujíce, že ti dubové na žádných mezech nejsou, než toliko že sou znamení poplatních gruntův sedlských. A odtud potom šli před se doluov až k skále a kamenu, na kterémž kříž a slova nějaká vytesaná sou, pravíce ten kámen býti pravým mezníkem, a vedli přes tu skálu velikú předce hřebenem až k potoku zanešenému Radoňovskému pustou skalou, kteráž nad týmž potokem stojí. I šli před se týmž zarostlým potokem Radoňoveským až k vrbě doluov, při kteréž pařez višňový jest, pode mlejnem řečeným Kobylka, a odtud vedli ouřad po levé straně potokem Kobylky až doluov k vrbě, pod kterúž málo doleji potok Mohelka s potokem Kobylkou se schází, a oznámili, že to, což jest po levé straně potoka, náleží k Skalám, a co po pravé, to k Frydštejnu. Čemuž všemu od toho kamene, na kterémž kříž a slova vytesaná jsou, až k té vrbě svědkové pana Adama z Vartmberka místo dali. Od té pak vrby šli podle vrchu a vedli ouřad před se pod vrchy, jakž spy jsou; přišli k pařezu hlohovému a oznámili, že jest to pravý mezník. A tu před léty asi padesáti vyvezen byl na to místo sud piva, kdež ten pařez jest, a tu že jej šenkovati chtěli, ale Hodkovští toho nechtěli dopustiti, a tak že jsou jej museli dále vejše odtad podati. Čemuž svědkové pana z Vartmberka odepřeli pravíce, že tu žádnej mezník není. Potom od toho pařezu šli před se pod vrchem, jakž spy jsou, přišli k hati, kteráž na cestě jest pod vrchem, a oznámili, že jsou Hodkovští tu cestu opravovali od desíti let. K čemuž jsou svědkové pana z Vartmberka oznámili, že jsou oni spolu tu cestu s Hodkovskými opravovali tím způsobem, že pan z Vartm- berka zjednal jest sobě clo v Hodkovicích, když byl v držení Frydštejna; a tak že jsou obojí, jsouce jednoho pána, cestu opravovali. Odtad pak vedli před se podle samého vrchu až k hrobu a oznámili, že jsou to slejchali, že jest v tom místě za hrobem za hruškami v cestě bejvala branka a oni Hodkovští že ji udělali. Čemuž svědkové pana z Vartmberka odepřeli pravíce, že jsou o té brance nikda neslejchali;

Strana 358
358 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a by pak oni Hodkovští i tu branku dělali, ta že jest byla proto, aby Jilovským v obilí škody nedělali. A tak jsou obojí ty meze dovedli. Tu po zasednutí soudu po vedení svědkuov po mezech od Jindřicha z Kosoře na místě pana Oprštorfa mluveno, že pan Oprštorf na to na všecko se táhne, což k zdvižení předešle mluveno jest, tím dokládaje, že se průvod nesrovnává s vobesláním, neb že toho potoka zanešeného Radoňovského do obeslání pan z Vartmberka jest nevložil, a protož že jest měl v tomto vedení, poněvadž v vobeslání není postaven, pominut býti; a tak že tuto z jiného se obsílá a jiné se ukazuje, což pořad práva zbraňuje, davše čísti zřízení zemské D. 2 a C. 39. Druhé též, že jest pan z Vartum- berka dal sobě položiti meze od louky Kaplanské podle potoka Mohelky až k mostu Radelskému, a těch že jest až k témuž mostu nedovedl, než jiný konec těm mezem jest sobě učinil; a tak z těch ze všech příčin že to obeslání zdviženo býti má. Proti tomu od Jiříka Vlka na místě pana z Vartmberka mluveno jest, že tu se zbyteční věc před sebe beře, a protož že na to nechce odpovědí zaneprázdňovati, neb že v témž obeslání pořádně jest položeno počátek těch mezí, prostředek i konec, a to všecko že jest bez přítrži; než ku při že přistúpiti chce, davše čísti obeslání o ty meze vyšlé, též svědky od pana z Vartmberka dckami i podle práva mezního vedené a obnovené, tím dokládaje, že to, což ukazováno, těmi svědky také dostatečně provedeno jest, tak že od louky Kaplanské podle potoka Mohelky až k potoku Ko- bylka pravé meze jsou, a od toho potoka Kobylky že jsou místo dali až k skále Sklepové; a potom od té skály v vrchu a stráni, kdež uhlí na mezním místě nale- zeno, dostatečné meze provedeny jsou; též potom kříž v skále Hradecké; což že svědkové dostatečně ukázali, a to všecko že poznamenáno jest; a dále že potok Mohelka dělí před se nahoru až k potoku Jeřmanskému; což že pánu s podivením jest, že v některých místech místo tomu dávali a v některých nic. A poněvadž toho všeho lovy zajícuo i honěním ryb i jinak pán v držení a užívání byl beze vší pře- kážky, že pán podli toho všeho průvodu při těch při všech mezech od svědkuov jeho vedených zůstaven býti má. Zase proti tomu od pana Vilíma Oprštorfa mluveno, jak to obnovování svědků dskami vedených má postačiti, poněvadž toho nedokládají v tom obnovování, komu, kdy a který čas sou svědčili, a na to-li své svědomí při dckách dané obnovování své vztahují, že to poroučí soudu k uvážení spravedlivému. A dále, kdež na místě pana z Vartmberka to mluveno jest, že těch gruntů pod skalou Hradeckou užíval bez překážky, ješto tomu všemu při vedení jest odpíráno a to oznámeno, že toho vždycky bráněno bylo. A tam od té skály, jakž svědkové o mezech potoka Mohelky dokládají, že dou po témž potoku až k mlejnu Radelskému, ješto toho ničehož vedeno není, než vedeno jest podle potoka Mohelky od louky Kaplanské, a tak že se v ničemž nesrovnávají. Z strany pak těch mezí od kamene, kdež kříž s nějakými slovy vytesán jest, čemuž

Strana 359
z roku 1566. 359 strana za mezník jest místo dala, až k skále Sklepové vedených v těch místech mezi tím, že tomu v ničemž místa se nedává, neb že žádných mezníků neukazují, aniž také aby ten kříž pod tou skalou, i také ten na vrchu na kamenu, o kterémž nic svědkové svědčiti nesměli, měl za mezník býti, též aby pan z Vartmberka toho užíval, ničímž se toho neukazuje, ješto tomu všemu při vedení odepříno jest, nebo od pana Oprštorfa držení i také užívání těch mezí mnohem pořádněji to, což od svědkův vedení uka- zováno, jak ty meze panství Frydštejnského dou, provedeno jest, a zvláště pak od vrby v mezech od potoku Kobylky k hrobu vedených, že tu dostatečný mezník pařezu hlohového jest, a že tu před léty, když jest sud piva vyvezen byl, není dopuštěn šenkovati, než museli jej odtud přetáhnúti; a tak ti trávníkovi [sic] že všickni k Hod- kovicím s obú stran potoka Mohelky náležejí, davše na to čísti svědky od pana Oprštorta vedené. Dále pak, kdež jest od skály, na kteréž slova sou, vrchy vedeno, tu že sou hřebeny těch vrchů za dostatečný meze ukázali; a tu pod tím vrchem že na tom palouku udělal jámu Pehlík, kteréž jemu užívati dopuštěno není; i jiné mezníky patrné, jakožto jedle pod vrchem u potoka Mohelky, a potom též u druhé jedle, kdež jedna skrze druhú prostrčena jest, tu že patrná znamení sou ukázána. Podle kteréhož že při těch všech mezech spravedlivě pan Oprštorf zůstaven býti má. A že ten potok Mohelka panu Oprštorfovi náleží, na to dal registra správní z desk zemských čísti, a tu že za nic společního téhož potoka se nenachází. Že pak podli vedení na vrchu těmi hřebeny ta čihadla na těch vrších panu Oprštorfovi k Frydštejnu náleží, to též se dskami dostatečně ukazuje. A tak že podle těch všech průvodů žádá za spravedlivé opatření. Opět zase od pana z Vartumberka mluveno, kdež strana na to nastupuje, že lidi nepořádně v obnovení svědomí svého tytul dávají, to že jest všecko dskami po- řádně vykonáno, a tak že daremně ouřad zaneprázdňují. Dále pak, kdež strana jiných věcí se chytá, a mezníkům pravým že místa dáti nechce, že by žádných mezí po- řádných neukazovali, to že s podivením jest, ješto věc zřetedlná jest, jak strana odporní meze své prokazuje, zvláště pak o té brance, která že by za hrobem býti měla, tu že žádného znamení se nenachází; aniž také že ničímž toho, aby jaké meze ploty ty, kudyž za vrchy vedli, býti měly, neukazují, než vedli všudy maní, kolejemi, lukami, leckudys přes pole. Strany pak registr těch správních, ta registra že na týž potok se nevztahují, aniž také, aby ta čihadla měla býti k Frydštejnu, toho nevyměřují. Než když jest pan z Vartumberka obojího panství v držení byl, toho že jest se užívalo, též i pasek; a tak pán že jest sobě platu, souc obého panství v dr- žení, přilepšoval, jak se pánu dobře líbilo. A poněvadž o žádném hřebenu zejména v těch registřích správních se nedokládá, že to postačiti nemůže; než chtěli by sobě pod tím hřebenem v registřích jmenovaným natahovati, v kterým by se místu jim líbilo a zdálo, což že se trefiti může. A poněvadž nic jistého neukázali aniž nepro-

Strana 360
360 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vedli, že toho ničehož užiti nemohou, tak jakž se i jiným trefuje, davše na to čísti vejpověď jednu mezi pány bratřími Grabštejnskými z Donína a paní Anežkou z Kurc- pachu5), druhou mezi panem Hendrychem z Kurcpachu a panem Zygmundem Berkú6), třetí mezi panem Krystofem Jandorfarem a panem Jiřím z Valštejna7). A poněvadž jest to dostatečně provedl, že těch všech míst jest on pan z Vartm- berka v držení a užívání byl, že v tom žádá tak, jakž jiní toho užili, což těmi vejpovědmi ukázáno jest, za spravedlivé opatření. Zase proti tomu od pana Vilíma Oprštorfa mluveno, že ty vejpovědi k této při nejsou podobny, neb že se staly podli jistých křížů a lízí, ale tuto toho že ni- čehož ukazováno není k tomu podobného; než poněvadž pan Oprštorf k tomu po- dobné mezníky i také lízy prokázal, že toho podle jistých vejpovědí užiti žádá, davši čísti vejpovědi mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú8) a druhej [sic] mezi panem Volfem z Vřesovic, nejvyzším písařem království Českého, a Jakubem Hruškú z Března,9) třetí mezi Mílou z Broumovic a Zygmundem Kábou 10) a čtvrtou mezi panem Zygmundem Berkú s jedné a panem Janem nejstarším z Lobkovic, nejvyzším hofmistrem11) království Českého, a panem Zbyňkem Berkú z strany druhé 12) tím zavíraje, že těmi vejpověďmi to se ukázalo, když strana která lepší mezníky ukázala, že sou se straně ty meze přisuzovaly, a druhé i to, že, kdyby pak i mezníků se neukazovalo, když sou na vedení místa jistá ukazovali, že to za meze se přisuzovalo, čehož že pan Oprštorf se užiti naděje; tím zavírajíc, že pan z Var- tumberka před mnoha léty jest těch statků JMCské postoupil a jich nedržel, a v tom času že jest na to nikda nenastoupil, a tak že jest to i promlčel a zemským létům projíti dal, davše na to čísti zřízení zemské H. II. Opět zase proti tomu od pana z Vartumberka mluveno, že by strana od- porní chtěla sobě zřízení zemské k promlčení k této při natahovati, ješto to zřízení zemské nevztahuje se na meze, než na grunty dědičný, kdyby kdo zemským létům projíti dal, neb že on pan z Vartumberka s panem Oprštorfem o žadné grunty či- niti nemá, než o meze; poroučejíc]e to strany dále všecko ouřadu k spravedlivému rozvážení. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, vyslyšev tu při, zřízení zemská, smlouvu trhovú, vejpovědi mezní, svědky, registra správní, toho všeho s pilností pováživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové někdy pana Adama z Vartmberka původa též i obeslaného na vedení svém žádných jistých mezí, které by panství Frydštejnské od Skalského děliti právě měly, ješto by úřad tomu vyrozuměti mohl, mimo ty, o kteréž sou se snesli, totiž od té vrby, kdež Mohelka do Kobylky potoku vpadá, až k tomu kamenu ležícímu na vrchu skály, na kterémž kříž a slova některá sou vytesaná, podle práva též ani svědomím

Strana 361
z roku 1566. 361 neukázali a neprovedli, nébrž to se [z] svědkův od obojí strany vedených našlo a vyhledalo, že sou předešlí i nynější držitelové těch obojích panství těch gruntův obvedených s obou stran od mnohých let užívali: z těch příčin to všecko zůstavuje se v moci pana purkrabí a ouřadu tak, pokudž pan purkrabie s ouřadem to mezi stranami vymezí, rozdělí a vyměří, to aby za pravé meze bylo, při tom aby jedna i druhá strana zůstala a toho pokojně bez překážky užívala nyní i na časy budoucí. A škody se mezi stranami z hodných příčin zdvihají. Dali památné. Stalo se v středu po památce sv. Jiří léta atd. 1566.13) Tu léta atd. 66 v středu po sv. Jiří hned po přečtení té vejpovědi, kteráž se z naučení JMti pánuov a vladyk z plného soudu zemského mezi urozenými pány panem Janem z Vartmberka a na Rohozci a na Skalách i na místě bratří jeho mladších let nemajících, jakožto syny a dědici po někdy pánu panu Adamovi z Var- tmberka pozůstalými, s jedné a panem Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu atd., ut tytul jeho, strany druhé stala, já Albrecht Kapoun z Svojkova atd. takto sem to mezi nimi rozdělil a vymezil, jakž níže psáno stojí: Předkem ty vobce, kteréž hned douc od mlejna] Radla s té strany, jak ta Sklepová skála, na kteréž kříž vytesaný jest, leží, těch všech občin po potok Mo- helka až do kříže], kterýž vytesán jest na kamenu velkým, ležícím pod vohradú Jíry z Radoňovic, k panství Skalskému se přivlastňuje, tak aby pan Jan z Vartmberka s dědici a bratřími svými toho užíval bez překážky, a ty jemu dědicky zůstati mají nyní i na časy budoucí. Než což dále těch vobčin od toho kříže až k skále Sklepové jest a . . .1 4), to k panství Frydštejnskému aby náleželo nyní i na časy budoucí. Item les ten a vrch počnouc od toho kamene, na kterémž kříž a nějaká slova vytesaná sou, a odtud přece těmi hřebeny douc až k té skále Sklepové, na kteréž také kříž vytesaný jest, tudy, kudy sou svědkové pana z Vartmberka vedli, tíž všickni lesové a hora, což po pravé ruce leží, k Skalám, a což pod tím hřebenem, k Hodkovicuom jest a pozůstává, to k předešlým náleží nyní i na časy budoucí; a toho jedna i druhá strana bez překážky užívati budú moci. Item ty občiny 15) pod Hodkovicemi ležící počnouc od louky Kaplanský podle potoku Mohelky ležící, odtud, kdež mezník kámen a proti němu na druhé straně pod vrchem druhý mezní kámen vsazen jest, přece nahoru podle potoka Mohelky a vrchu až k té vrbě, kdež potok Kobylka do potoka Mohelky vpadá, to všecko náleží a náležeti má k panství Frydštejnskému nyní i na časy budoucí. Však sou- sedé a sedláci ze vsi Jilového, poddaní pana z Vartmberka, budou moci s dobytkami svými přes ty obce k vodě doháněti a tu dobytky své napájeti, než-li pásti tu ne- mají, a to bez překážky nynějšího i budoucích pánů a držitelů panství Frydštejn- ského i všech jiných. Archiv Český XXX. 46

Strana 362
362 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Dále pak co se toho potoku Mohelky a lovení v něm dotýče, počnouc od louky Kaplanské zhůru jeře až do toho místa a té vrby, kdež Kobylka do Mohelky vpadá, potom též počnúc od té skály Sklepové, na kteréž kříž vytesaný, až [zla to mlejn Radlo [sic], toho potoku v těch místech aby vodou a lovením v něm ryb i jinak všelijak společně obojí strana užívali nyní i na časy budoucí. A pro lepší paměť toho všeho to jest v spis uveden[o] a do register mezních pod tou vejpovědí mezní vepsáno. Stalo se léta a dne svrchu psaného. 1) Na okraji poznamenané „obeslání F. VI.“ označuje, na kterém listu bylo toto obeslání zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Smlouva trhová z r. 1556 v DZ. 12, H. 25. — 3) Zde č. 62. — 1) Zde č. 90. — 5) Zde č. 37. — 6) Zde č. 89. — 7) Zde č. 67. — s) Zde č. 9. — 2) Zde č. 58. — 10) Zde č. 79. — 11) Správně: sudím. — 12) Zde č. 70. — 13) Konšelé a svědkové žádné z obou stran nejsou jmenovitě zapsáni zde ani v následujících kusech. — 14) Prázdné místo. — 15) V rukopise napsáno: obczymoy. 97. 1569 d. 4. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Vilémem Trčkou z Lípy na Velíši a Frymburce a poručníky sirotků a statku po někdy Albrechtovi Smiřickém z Smiřic na Náchodě o hranice mezi grunty Frymburskými a Náchodskými od vsí Dlouhé a Borového až k řece Olešničce tak, že dává za právo V. Trčkovi dle obvedení svědků jeho. [List 262—264.] V té při, kteráž jest vznikla mezi panem Vilémem Trčkú z Lípy a na Ve- líši původem s jedné a paní Hedvikú z Hazmburku a na Náchodě a panem Jaro- slavem Smiřickým z Smiřic a na Kostelci, poručníky živými sirotkuov a statku po někdy panu Albrechtovi Smiřickým z Smiřic pozůstalým, obeslanými strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají a v rozepři sou, totiž mezi grunty k panství Náchodskému náležejícími strany druhé, kterýchž nadepsaní již sami živí pozůstalí páni poručníci kšaftem na list mocný královský zřízení sirotkův a statku po někdy panu Albrechtovi Smiřickým z Smiřic pozůstalým v držení sou, počnouc od končin rolí ke vsi Dlouhej řečené a ke vsi Borová náležejících, odtud k potoku, kterýž přichází k buku hraničnému, od toho buku k smrku též hraničnímu, kterýž nad studénkú stojí, od toho smrku k břízi sehnuté, na které dvě lízy staré sou, a tak dále odtud předce po jiných meznících a hranicích k potoku, kterýž Mezní slove, odtud předce po týmž potoku až k řece Volešnička řečené, do kterýž týž potok Mezní vpadá, jakž též obeslání plněji svědčí. Po přijetí pak a zapsání svědkův začali svědkové pana Viléma Trčky z Lípy jakožto původa ouřad vésti od mezníku v straně hrobu, kterej dělí grunty Homolský jedny od druhých, a šli odtud dolů k západu slunce až na druhej i třetí mezníky k potoku hraničnému, potom před se šli podle téhož potoka doluov až k kamenu rohovému v témž potoku ležícímu pravíc, že, což po levé straně jest, to že náleží k Frymburku, a co po pravé, to k Náchodu, a ten potok až do téhož kamene ro- hového že dělí ty grunty, a ten kámen rohovej že jest pravej mezník. A do téhož

Strana 363
z let 1566—1569. 363 kamene daly místo těm mezem oboje strany, kromě toliko svědkové paní Hedviky z Hazmburka a pana Jaroslava Smiřického z Smiřic tomu odepřeli, že ten kámen, kterejž rohovej jmenují, za žádnej mezník není. Potom odtad šli, nechavše potoka na levé straně, k pařezům dvěma starým dávaje zprávu, že jsou tu za tím potokem sekávali dříví před vosumnácti léty hejní Frymburští že sou v tom místě páně Smiřickýho lidem prodávali. Čemuž sou svědkové strany obeslané odepřeli a oznámili, že jsou platili člověku poddanému pana Smiřického. Potom od toho pařezu šli vzhůru k smrku, na kterémž lízu starou ukázali, pravíc, že ten smrk a ta líza jest za mezník, a že ty meze prvé v přítom- nosti obojího panství lidí tudy procházeli a mezi sebou dělali; a když tu v tom místě Chlup z Borového šindel pobral, ten že jest musil zas na Hrádek dovésti. Od toho pak buku šli před se zhůru k bříze, na kteréž jest stará líza, oznamujíc, že ta bříza ty grunty dělí. Čemuž obojímu svědkové obeslaných odepřeli. Dále šli k buku, na kterém líza jest, dávaje správu, že tu lízu hejní obnovili na tom buku, poněvadž první znamení, když se lesy polámaly, zhynulo. Čemuž svědkové strany obeslaný tolikéž odepřeli a Vaněk Vanterků oznámil, že tu v tom místě po levé straně sekával bez překážky a že to k gruntu jeho poplatnímu, kterýž koupil od neboštíka Pabiána z Borového, náleží. Odtad šli dolů k druhému buku, na kterém dvě lízy ukázali pravíce, že ten buk s těmi lízami jest za pravý mezník. Čemuž též svědkové obeslaných odepřeli, dokládaje Vaněk Vanterků též toho, že to také k gruntu jeho až po potok náleží. Potom přišli k pařezu vypálenému oznamujíc, že ten buk byl vejrovej za mezník a ten že Borovští spálili. A Matouš Matějků dal správu, že votec jeho jemu jej před třidceti léty ukazoval, že jest za mezník. Dále pak odtad šli přes potok Dešťovej k potoku, kterýž jmenovali Hraničnej, kterej do toho Dešťového vpadá, pravíc, že ten potok ty grunty Frymburský a Náchodský dělí tak, což po levé straně toho potoka jest, že náleží k Frymburku, a co po pravé, to k Náchodu. Čemuž též svědkové obeslaných odepřeli a Jan Vanturků o- známil, že ten kus po levé straně toho potoka náleží k gruntu jeho poplatnímu, kterej má v Borovým. Odtad šli zhůru až k studénce, od kteréž ten potok začátek svůj má, a ta studýnka že jest hraniční. Čemuž svědkové obeslaných odepřeli, že o tom nic nevědí ani neslejchali. A strana obeslaná se k tomu ohlásila, že původ vložil do obeslání, že nad tou studýnkou stojí smrk veliký, čehož se nenachází, aby smrk byl, než jedle, což se s obesláním nesrovnává, žádaje, aby to poznamenáno bylo. Potom odtud šli zhůru přes mýtí k buku velkému, dávaje správu Jan Brozin z Hrádku rychtář, že jest tudy před třidcíti léty líčel s holomky, a že tu žádnej nesměl sekati z poddaných k Náchodu náležících, leč kradí, a že Jan Chlup jeho za přímluvu se dožádal, aby mu tu od Frymburských hejnejch prodáno bylo dvatceti vosm dřev po krejcaru. Načiž týž Jan Chlup to za odpověď dal, že jest to učinil 46*

Strana 364
364 z nerozumu souce mlád, a sousedi jeho že mu nedali za ně nic dáti pravíc, že jest to Jana Vantrky, souseda jeho; a tak že jest za to dříví nic nedal. Odtad šli zhůru k buku vypálenému pravíce, že na něm byl kříž, však že jej poddaní k Náchodu náležití vypálili; kterýžto kříž že na tom buku pamatují od šedesáte let. A Matouš z Bidla oznámil, že ho votec jeho k tomu kříži vodil a ten kříž že mu ukazoval pro budoucí paměť. Čemuž svědkové obeslaných odepřeli. A Jan Vantrků dal tu správu, když jest v tom místě před dvatceti léty s bratrem svým sekal, že bratr jeho ten buk, stoje u něho, klabal, z čehož že jest ho trestal, aby toho nedělal, aby sobě potom mezi tu nedělali a toho se neujímali. Dále odtud šli až k kamenu vel- kému; a tu oznámil Matěj Brozin z Hrádku, když sou na to prvé společně lidé staří z Hrádku i z Borového, obojí strany poddaní, vycházeli a ty meze vysazovali, že sou ho na ten kámen položili a jemu na něm pro paměť šilink dáti chtěli, a ten kámen že jest za mezník. Též Petr Chadima a Jíra Bašta dali správu, když sou u Jana Chlupa v Borovím sloužili a tu když on Jan Chlup v tom místě dal sekati, že jest jim poroučel to hned bráti, aby toho dříví na Frymburk nepobrali. A oni Borovští že sou tu v tom místě od hejných kupovali; čemuž sou neodepřeli. A Jan Chlup se ohlásil, že to k gruntu jeho poplatnímu náleží. Potom šli k druhému i k třetímu kamenu, kterýžto třetí kámen z poručení ouřadu vykopán i zase vsazen jest, pra- více je za pravé mezníky bejti. A Jíra Luskáč oznámil, že v tom místě před třid- cíti léty tesal dříví Chlupovi a platil za ně na Frymburk. Čemuž všemu též svěd- kové obeslaných odepřeli pravíce, že ty grunty všudy potok dělí. Odtad přišli k místu ukazujíc, že předešlé tu záhony znáti, a že jest tu Chlup kopaninu udělal a to převoral, též odtud dva mezníky vyvrhl. Čemuž svědkové obe- slaných odepřeli, a že sou tu vorali svobodně i vobilé klidili, a že tu patrně přes záhony vedou. A Barták, rychtář z Rovného, poddanej k Frymburku, a jiní svědkové původa oznámili, že sou tu zajímali krávy Borovské a Holej holomek je honil na Frymburk, z čehož museli Borovští na Frymburk platiti. Čemuž sou Borovští též odepřeli a pravili, že ne v těch místech, než za potokem jim zajímali. Odtud potom šli k pařezu vypálenému oznamujíc, že na něm byly vysekaný halapartny, kříže, kuše, a ten že Chlup, když k němu dříví skládal, vypálil; a tu že jest byla jedle, kteráž byla za mezníke [sic], a že sou od Chlupova děda tolikéž to slejchali. Čemuž svěd- kové obeslaných odepřeli. Odtad přišli [k] kamenu v zemi zakopanému a pravili, že staří předkové jich před šedesáti léty jim ukazovali, že jest to pravej mezník. Potom přišli k buku vyhnilému, a na tom že jest byl kříž, a v tom místě že sou před léty obešli devět srn, z kterejchž že sou sedum zabili. Odtad přišli k buku vypálenému, kterýž že jest byl za mezník, okazujíc, že jest v prostředku v něm i kůra se svalila od lízy. Po- tom šli k buku vyhnilému, a Jan Švorc z Bosyně oznámil, když jest na Frymburce bejval, že jest tu volavce zastavoval. Odtad potom přišli k potoku, kterýž Mezním pod Zběhov- D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 365
z roku 1569. 365 kou jmenovali, a dali zprávu, že již tu ten potok dělí grunty Frymburské a Náchodské až do řeky Volešnické, a to, co po levé straně jest, že náleží k Frymburku, a co po pravé, to k Náchodu. Čemuž svědkové obeslanejch odepřeli pravíc, že ten potok není mezní, než jmenuje se Zběhovka, protože jím voda s polí zbíhá. Tu šli předce podle téhož potoka až do toho místa, kdež týž potok do jiného potoka vpadá, pravíce, že ten potok předce Mezním slove a ty grunty že dělí. A šli dolů předce až k buku, kterýž stojí nad potokem, oznamujíc, že odtud dále předce ten potok až do řeky Volešnické ty grunty dělí. Čemuž jest druhá strana odtud těm mezem až k řece místo dala, kromě toliko tomu svědkové odepřeli, že ten potok nad tím místem vejše Mezní neslove, než že jest Borovskej. A tak strana původní ty meze dovedla. A svědkové obeslanejch těm mezem, kromě v těch místech napřed i také zadu, kdež místo dali, což sou původní svědkové ukazovali i také správu dávali, odepřeli. Potom zase svědkové strany obeslané začali vésti od toho místa, od kteréhož k konci místo dali; od kamene, kterýž u potoka leží, šli zhůru na pravú stranu, přišli k buku, na kterýmž líza jest, pravíce, že sou to od Pabiána slejchali, že ten buk jest za mezník. Čemuž svědkové strany původní odepřeli a oznámili, že o těch mezech nikda neslejchali. Potom odtud šli předce zhůru vrchem a přišli k buku ukazujíc na něm lízu, a ten buk že jest za mezník. Čemuž též odepříno jest, tím dokládajíc, že to líza nová jest. Odtad potom šli nahoru, přišli [k] kamenu jmenujíc jej trýrohej, a že jim správu dával Pabián o trýmrohém kamenu, že jej mají na- jíti na těch mezech; pak že oni podle jeho správy ten kámen za trýrohej drží. Potom odtad šli vzhůru až k jedli pravíce, že jsou od Pabiána to slyšeli, že jest mezník, z kteréžto vyťat jest kříž. K čemuž strana původní se ohlásila, že tomu místa nedávají, aby ta jedle za jakej mezník bejti měla, než že ten kříž tak na kůře vyťat byl. Odtud šli předce dolů k jedli veliké u potoku, a Jan Jelínek oznámil, že jest slejchal od Pabiána, že jest ta jedle za mezník. A odtud šli předce cestou podle potoka, přišli k jedli uschlé, a Jan Štan oznámil, že jest to líza, a to že za mezník jest. Dále šli předce cestou a přišli k jedli veliké a pravili, že to též mezník jest. Potom šli přes ten potok vzhůru, přišli k potoku, kterej jde od Dlouhoveskejch končin, a oznámili, že ten potok až k tomu kamenu velikému, kterejž v potoce jest, od kteréhož začali svědkové strany původní lesy vésti, ty grunty až dotud dělí, což, jdouc zase k hrobu, po pravé straně potoka leží, že sou grunty k Frymburku, a po levé k Náchodu. Kterýmžto mezem a tomu vedení svědkové strany původní naskrze odepřeli, že to žádné meze nejsou. A tak ty meze také strana obeslaná dovedla. Potom po nadepsaném vedení obojí strany svědkův a zasednutí soudu od obeslaných mluveno jest, že to obeslání zdviženo býti má z příčiny té, že to vedení svědkův strany původní nesrovnává se s obesláním, tak jakž z vedení týchž svědkův

Strana 366
366 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského bude se moci tomu vyrozuměti. Druhé, že v tom obeslání položeny jsou grunty, o kteréž se mezuje, ty, kteří by náležeti měli ke vsi Borová, ješto k panství Ná- chodskému žádné vsi není, kteráž by tak řečena byla Borová, než že ves jest jme- novitě Borovej; na to dali čísti vejpis z desk zemských trhu panství Náchodského od někdy pana Jana z Pernštejna prodaného1); a tak že jedno s druhým se ne- srovnává; tím zavíraje, když při jiných všech soudích v těch příčinách netoliko ta- kové věci ale toliko jedné litery pochybí a promění, že při všech soudích bejvá zdviženo. Proti tomu na místě původa mluveno jest, že ta příčina k zdvižení postačiti nemůže, a kdyby pak i co podstatnějšího bylo, tehdy, poněvadž jest k průvodům té pře připuštěno, že svědkové sou již vedení i také meze vykázaný, že postačiti ne- může, ješto při témž vedení, když sou svědkové tu ves tak, jakž v obeslání stojí, Borová jmenovali, tomu ničemuž odepříno nebylo, aniž také, aby dsky na tu ves se mínily, toho se neukazuje, než že na nějakej les jménem Borovej se vztahují; po- roučeje to dále soudu obě strany k rozvážení spravedlivému. Dále pak po nalezení k dalšímu ukazování na místě původa dáni čísti svěd- kové k té při vedení, kterýmiž že sou to všecko dostatečně i na vedení svém uká- zali, že to pravé meze, na kteréž obeslání se vztahuje, sou, kteréž dělí grunty Frymburské a Náchodské, a což jest tu k kterému mezníku mluveno a ukazováno, to že se z pře vedení nejde; porouče se podle průvodu k spravedlivému opatření. Proti tomu od obeslaných mluveno jest, že to vedení mezní svědkův původa s obesláním se nesrovnává, neb že v obeslání položena jest studýnka, nad kterúž smrk velký stojí, a když k té studýnci přišli, že jest se tu smrk nenašel, než jedle velká. Též poslední mezník položili břízou, a tu že také žádná bříza nalezena není. Ješto kdož sobě co do obeslání vloží, že to také provozovati má; na to dal čísti zří- zení zemské C. 15, podle kteréhožto obeslání že má zdviženo býti. Zase k tomu od původa mluveno, že ty všecky meze, jakž obeslání v sobě obsahuje, pořádně na vedení svědkův vykázány sou, a příčiny žádné slušné, proč by to obeslání zdviženo býti mělo, se neukazuje, ješto strana obeslaná žádných jistčích mezí neprokázala, nébrž jak toho všeho v užívání k panství Frymburskému vždycky byli, to že mnohým počtem svědkův ukázáno jest, davše čísti nálezy, jeden mezi Šebestiánem a Petrem strejci z Veythmile s jedné a opatem kláštera Oseckého z strany druhé,2) druhej nález mezi Janem Zlivským z Labouně a Jiříkem Vlkem z Kvítkova,3) třetí mezi převorou kláštera svaté Anny a Kateřinou z Petrovic,4) čtvrtý mezi Kateřinou z Lípy a panem Heraltem Říčanským z Říčan,5) pátej mezi někdy Volfem z Vřesovic atd., tehdáž nejvyžším písařem království Českého, a Ja- kubem Hruškú z Března,6) šestej mezi panem Zdislavem Berkú z Lípy, tehdáž nej- vyžším hofmistrem království Českého, a Janem z Štampachu7) a sedmej mezi Pur-

Strana 367
z roku 1569. 367 kartem Kordulí a Václavem Zárubou,3) žádaje podli průvodů svých i také nadepsa- ných nálezů ukázaných, k té při podobný ch], při týchž mezech zůstaven býti. Zase proti tomu od obeslaných dáni čísti k odvodu svému svědky vedené, z kterýchž že se to vyhledá, jak těch lesů, kteréž strana mezemi svými chce sobě přivlastniti, mnohá léta bez překážky v pokojném užívání byli od toho času, jak někdy pan Jan z Pernštejna panství Náchodské někdy panu Albrechtovi z Smiřic prodal,3) kterémužto užívání více než-li jedna zemská léta prošla, což se z vejpisu z desk zemských předešle ukázaného nejde. Na to ukázána zřízení zemská D. 37, též D. 38. A aby na to od původa kdy nastupováno a takovému užívání překáženo bylo, toho že se z svědkův strany původní nenachází, nébrž jak jest strana původní toho hledala, aby k posekání nětco téhož dříví v těch místech povoleno bylo, na to dal čísti psaní posélací od něho pana Vilíma Trčky jemu panu Jaroslavovi z Smiřic učiněné, z čehož se snadno vyhledati může, že těch lesů, voč rozepře jest, v žádném užívání nebyli. A ti svědkové že sou vedli, kudy sobě smyslili, ješto ti svědkové nic jistého nesvědčí kromě těch dvou narčených, ti že toliko o těch mezech vypravují. S tím poroučeje se též k spravedlivému opatření. Opět zase od původa mluveno, že ti svědkové strany obeslané žádného ji- stého svědomí o těch mezech, kudy vedli, aby jací pořádní mezníci byli, nedávají, než toliko správu svědčí, co sou od nějakého Pabiána slejchali, a sami od sebe, aby to pravé meze byly, na vedení, když tázáni byli, že sou vyznati nesměli; a tak toliko slyšenou věc svědčí, kterážto svědomí jich postačiti nemohou. Též že po správě ukázali jakejsi kámen, kterýž trýrohej jmenovali; ten že také žádnej mezník není, než že tak z skály vyrost. Ten pak kříž, kterej vyňat jest, to že poddanej k pan- ství Frymburskému náležitej z kůry vyřezal, což že z průvodu jich se nejde. S tím se vším jedna i druhá strana za spravedlivé opatření žádaje. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- 10. ského, s pány soudci, k právu meznímu podle sněmovního nařízení obeslanými, vyslyševše tu při a jich s obú stran pře líčení, svědomí, nálezy, vejpis z desk zem- ských, zřízení zemská, list posélací, toho všeho s pilností pováživše, takto vo tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž sou svědkové pana Viléma Trčky původa počavše úřad vésti od končin rolí ke vsi Dlouhéj řečené a k vsi Borovej náleží- cí[ch] až k potoku, od potoka k buku a od téhož buku k bříze sehnuté, a tak dále po jiných meznících v obeslání položených sou vedli a na vedení ukázali, i také svědomím to dostatečně provedeno jest, že to, kudy sou vedli, pravé meze a hra- nice sou, kderéž dělí grunty k panství Frymburskému a Náchodskému náležející tak, co po levé ruce, to k Frymburku, a co po pravé, to k panství Náchodskému náleží, a též provedeno jest, že těch míst a lesů sou vždycky k panství Frymburskému prodáváním lesuov, hony na zvěř i jinak bez překážky užívali, a svědkové obeslaných

Strana 368
368 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na vedení svém žádných jistčích mezí jsou nevykázali ani o nich nevysvědčili, a aby ty meze od svědkuov původa vykázané pravé nebyly, ničímž sou neodvedli: z těch příčin dává se jemu panu Vilémovi Trčkovi z Lípy původu proti jim paní Hedvice z Hazmburku a panu Jaroslavovi Smiřickému z Smiřic, poručníkům sirotkův a statku po někdy panu Albrechtovi Smiřickém z Smiřic pozůstalými [sic], za právo tak, že se podle obvedení svědkův jeho při těch mezích a hranicích zůstavuje nyní i na časy budoucí. Dali památné. Actum f. II. [in] octaua Petri Pauli 11) 1569. Léta atd. 69 v sobotu po Povýšení sv. Kříže [17. září] pan Vilém Trčka z Lípy a na Velíši vzal relací ze škod útratních a nákladních ke dckám zemským na paní Hedviku z Hazmburku a pana Jaroslava Smiřického z Smiřic jakožto po- ručníky živé pozůstalé sirotkuov a statku po někdy panu Albrechtovi z Smiřic po- zůstalým. 1) Smlouva trhová o panství Náchodské z r. 1545 v DZ. 7, B. 3. — 2) Zde č. 7. — 3) Zde č. 50. 4) Zde č. 54. — 5) Zde č. 55. — 6) Zde č. 58. — 7) Zde č. 57. — 8) Zde č. 9. — °) Jan z Pernšteina prodal r. 1545 panství Náchodské Zygmundovi ze Smiřic († 1548), po němž je držel syn jeho Albrecht († 1566). 10) Sněm držaný v březnu 1567 usnesl se, aby místo venkovských konšelů bylo na soudu mezním osm pánů — neb rytířů po čtyřech od obou stran. — 11) Původně psané „Joannis Hus“ přeškrtnuto a nahraženo slovy jiným inkoustem psanými „octaua Petri Pauli.“ Roku 1569 připadl svátek Jana Husi na středu a sv. Petra a Pavla též na středu; pondělí (f. II.) padlo tedy do oktávy sv. Petra a Pavla, i musí se proto datum doplniti „in“. 98. 1569—1570. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Floriánem Gryspekem z Gryspachu na Ka- ceřově a Davidem Boryní ze Lhoty na Míkovicích o hranice mezi grunty ku vsem Nelahozevst a Lobči přináležejícími tak, že dává za právo F. Gryspekovi dle obvedení svědků jeho. [List 265.) V té při1), kteráž jest vznikla mezi statečným Floriánem Gryspekem z Grys- pachu a na Kačeřově, JMCské raddú, původem s jedné a Davidem Borní ze Lhoty a na Míkovících obeslaným strany druhé, o meze a hranice mezi grunty jeho Flo- riána Gryspeka k Nelahozevsi a grunty jeho Davida Borni ke vsi jeho Lobči nále- žité, totiž v tom místě počnúc od břehu řeky Vltavy podle hrázi vinničky nadepsa- ného Floriána Gryspeka ležící nad touž řekou Vltavú jdouce tou roklí zhůru přes lada, kdež slove v Tatěným, a z dědiny, kterúž na ten čas k užitku svému vosívá poddaný Davida Borně, Brož ze vsi Lobče, kdež prvé cesta svobodná byla a šla ode vsi Lobče mimo ta lada až k Nelahozevsi, kterážto rokle dělí grunty Floriána Grys- peka Nelaho[ze]veské a grunty jeho Davida Borni ke vsi Lobči náležité atd., tak jakž též obeslání plněji svědčí: Kdež po zahájeném soudu a zapsání svědkův začali vésti svědkové Floriána Gryspeka od břehu řeky Vltavy mezi dvěma vrbami, šli roklí zhůru podli zdi a hráze vinnice, oznámili, že ta rokle jest za mez a dělí ty grunty, což po pravé straně jest, že náleží k Nelahozevsi, a co po levé straně, to ke vsi Lobči. A Anna Klímová oznámila, když jsou ten mlejn v Nelahozevsi drželi, že sou těch gruntů vždycky po tu rokli svobodně užívali, kterážto rokle že jest prvé tak

Strana 369
z let 1569—1570. 369 velmi vymlená nebyla. Potom přišli k stezce příční, která de od Lobče k Nelahoze- vsi přes tu rokli, a oznámili, že tu sedě kněz Jan nebožtík ukazoval, že tou roklí dolů pravé meze sou. Odtad potom šli přece zhůru tou roklí až k dědině, kterúž Brož z Lobče drží, a Jiřík Zejdlic oznámil, že pamatuje od padesáti let, že tu cesta podli té dědiny šla od vsi Lobče k Nelahozevsi, kterážto cesta k tomu poli rozvo- rána jest, a tak že po tu cestu ta rokle ty grunty dělí; což i jiní svědkové též oznámili. Čemuž svědkové Davida Borni odepřeli a pravili, že sou, jak sou živi, o tom neslejchali, aby tu jaké meze byly, a též že žádná tu cesta nebejvala, než stezka. A tak ty meze dovedli. Zase svědkové Davida Borni začali vésti od toho místa, kdež on Florián Gryspek pokládá a rozepři má, že on David Boreň kámen mezník vsaditi a zase vyvrci dal. Šli dolů přece upřímo přes vinnici k řece Vltavě a oznámili, že jim to nebožtík Válech stojíc nahoře ukazoval, že tudy ty grunty se dělí, což, douc dolů, po pravé straně jest, že náleží ke vsi Lobči, a co po levé straně, to k Nelahoze- vsi; a to že jim zhůry též ukazoval, že v tom v břehu u řeky měl jest býti pařez topolovej a pod tím mezník, však ten pařez že jest zhynul, z kteréhož ten keř vy- rostl; však toho mezníku že sou neviděli. Dokládaje toho, že jim tu byli posekali dříví k Nelahozevsi a potom že je museli jim platiti; a z toho kusu vinnice že jim dávali platy a k každejm douškám konev ryb; a ten plat že sou obraceli na pa- stuchu. Čemuž sou svědkové Floriána Gryspeka odepřeli, že o tom nic nevědí, a ten nebožtík Válech že jest jim o nějakém pařezu pravil, ale mezníku žádného neuká- zal, čehož že sou neviděli. Dokládaje on David Boreň toho, že tu, kudy k dědině přes ta lada vedli svědkové Floriána Gryspeka, bývalo voráno a záhony ještě že znáti jest. A tak oboje strany ty meze dovedly. Po zasednutí pak soudu a přečtení obeslání od Davida Borni mluveno jest, že to obeslání zdviženo býti má z příčiny té, že jest zatmělý. Neb kdož na meze obsílají, že v obeslání počátek mezí začínává se od jistých mezníků, a odtud dále na jiné; v tomto pak obeslání při počátku žádného jistého mezníku že se nepokládá, než od břehu, kterýž žádných mezí nedělí ani znamení mezního nemá. Druhé, že konec těch mezí učiněn jest v dědině, kterúž poddaný jeho Brož z Lobče drží, kdež také žádného mezníku ani hraničníku není; a tak při počátku, prostředku i konci žádného znamení mezního se nenachází, v čemž ten průvod s obesláním, kteréž se na meze a hranice vztahuje, že se nesrovnává. Dal na to čísti zřízení zemské D. 33, vejpis nálezu na soudu komorním učiněného mezi Matyášem Maternú a panem Ja- nem Bezdružickým z Kolovrat,2) a vejpovědi dvě mezní, jednu mezi panem Zdisla- vem Berkú z Dubé, tehdáž nejvyzším hofmistrem království Českého, a paní Anež- kou hrabínkou z Helfnštejna,3) a druhou mezi panem Janem Lickem z Rysumburku a knížetem Arnoštem, z boží milosti potvrzeným k arcibiskupství nadání Salcpur- Archiv Český XXX. 47

Strana 370
370 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Fražského ského,4) v té příčině, jak každá obeslání mají světlá býti, a kdož sou kdy zatmělá vzali a jistých mezí nevykázali, že sou ta obeslání vždycky zdvihána bývaly, což že v této podobné věci tolikéž se státi má. Proti tomu od Floriána Gryspeka mluveno jest, že v tom obeslání zřete- dlně a světle to obsaženo jest, že ta rokle hned od břehu až nahoru ty grunty dělí až do toho místa dědiny Brože z Lobče, kdež byla prvé cesta od vsi Lobče k Ne- lahozevsi, což všecko v obeslání patrně vysvětleno jest, a tak že nic zatmělého, proč by to obeslání zdviženo býti mělo, se nenachází. Také v mnohých jiných přích ukazovány bývají cesty, rokle, hrobky a jiná znamení, kteráž za meze přisuzovány bývají; jakož pak i v té při mezi JMtí císařem Maximiliánem na místě Pardubských a panem Andělem z Ronovce5) tolikéž rokle za mez přisouzena jest. Zřízení pak zemské to že k této při se nic nevztahuje než k tomu, jak se kdo v obesláních po zatčení chovati má. Aniž také ti nálezové a vejpovědi k této při podobní nejsou, neb ta obeslání za tou příčinou sou zdvižena, že se meze vedly z jiného místa, než-li v obeslání položeno bylo, čehož se v tomto obeslání nenachází. A kdyby pak i jaké jisté příčiny k zdvižení byly, tehdy, poněvadž jest k průvodům a svědkův vysvěd- čení a vedení dopuštěno a ku při přistoupeno jest, že již žádné příčiny k zdvižení postačiti nemohou. Nad to pak vejše, že i vejpovědí z naučení JMti pánů a vladyk z plného soudu zemského, kterúž čísti dal, o tom vyměřeno jest, aby ta pře vysly- šána byla; kteréžto vejpovědi, kdyby mělo toto obeslání zdviženo býti, zadosti by se nestalo. Davše dále po nalezení k dalšímu ku při ukazování čísti svědky své, z kte- rýchž že se to dostatečně vyhledá, že ta rokle ty grunty dělí a po tu rokli že sou toho vždycky předešlí držitelové Nelahozevsi a toho mlejnu užívali od čtyřidceti, padesáti i sedmdesáti let, tak že mnohá léta zemská vydržána sou, žádaje při tom zůstaven býti, poněvadž to zřízením zemským světle vyměřeno jest, kdož jakých gruntů v pokojném užívání a v držení jest a léta zemská vydrží, že potom z nich vyveden býti nemůže; na to dal čísti zřízení zemská D. 37, též D. 38 a D. 39. A to že mnohými nálezy a vejpověďmi stvrzeno jest, ukázal vejpověď mezní mezi panem Hendrychem Kurcpachem a panem Zygmundem Berkú,6) s tím poroučeje se k opatření spravedlivému. Proti tomu od Davida Borni mluveno jest, že ti svědkové Floriána Gryspeka žádné platnosti nenesou, neb že všickni slyšenou řeč svědčí, co sou od nějakého kněze Jana slejchali; ten pak aby v řeči své o jakých meznících oznamoval, aniž také aby v té rokli, kudy svědkové strany původní vedli, jaké mezníky byly, nic se nenachází, než o nějaké rokli svědčí; která by pak ta rokle byla, to že se z průvodu jeho nejde. Davše čísti k odvodu svému svědky své k té při vedené, a ti že sou na vedení svém jinou rokli ukázali, která ty grunty dělí, kterážto rokle nahoře až

Strana 371
z let 1569—1570. 371 k hrázi vinnice patrná jest, a prvé byla až dolů k břehu řeky, kudy ti svědkové vedli; však že v vinnici křovím vinným vysázená jest, což že se patrně spatřiti mohlo. A tak ti svědkové jeho Floriána Gryspeka toliko maní?) vedli, i přes záhony. A kte- říž sou koli, maje rozepře, starší meze prokazovali, že jim přisuzovány bejvaly; na to dal čísti vejpověď mezní mezi Mílou z Broumovic a Janem Kábou 8), podle kteréžto ta rokle starší, kterúž jeho svědkové vykázali, za mez přisouzena býti má. Zase k tomu od původa mluveno, jak on David Boreň tu rokli vykázal, to že vědomé jest, ješto, kdyby byl svědků svých on David Boreň nespravil a jim, kudy jíti mají, neukázal, tehdy že by nevěděli, kudy jíti, v čemž se ani dole u řeky žád- ného znamení mezního nenašlo, než tak maní?) dolů přes vinnici šli. Také že v svě- domí svém ani na vedení nic jistého nesvědčí, než toliko to, co od jedné osoby slyšali, že jim shůry ukazoval. Ale aby jaký mezník spatřiti a viděti měli, toho že se v svědomí jich nenachází, táhna se též na ty vejpovědi od něho Davida Borně ukázané, jednu mezi panem Janem Lickem z Rysumburka a knížetem Arnoštem, z boží milosti potvrzeným k arcibiskupství nadání Salcpurského,*) a druhou mezi Mílou z Broumovic a Janem Kábou.3) Poroučeje to všecko dále obě strany k roz- vážení spravedlivému. Tu pan Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, purkrabie Hradu Praž- ského, s pány soudci, k tomu soudu meznímu podle sněmovního zůstání obeslanými, slyševše tu při, vedení svědkův, zřízení zemská, nálezy a vejpovědi, svědomí a jich s obou stran pře líčení, toho všeho bedlivě pováživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídá: Poněvadž jest on Florián Gryspek z Gryspachu a na Kačeřově, JMCské radda, svědomím i také na vedení svědkův svých to dostatečně podle práva provedl a prokázal, počnouc vésti od břehu řeky Vltavy podle hráze vinničky ležící nad touž řekou, douc tou roklí z hůru ..9) 1) Konec této pře, nález a datum, chybí; jest však z r. 1569 neb 1570, poněvadž již na jaře roku 1571 stal se Albrecht Kapoun ze Svojkova purkrabím kraje Hradeckého. — 2) Nález ten ze d. 19. listopadu 1551 jest zapsán v Registrech židovských popelatých obeslaných vejpovědí soudu komorního z let 1543—1553 sig. J. 11 na 1. 454 - 5 a zní takto: V té při mezi Matyášem Maternou z Květnice a z Libochoviček původem s jedné a panem Janem Bezdružickým z Kolovrat na Buštěhradě obeslaným z strany druhé, viníc on Ma- tyáš jej pana Jana Bezdružického z toho, že jest jemu pšenici v mandelích pobrati rozkázal lidem poddaným svým ze vsi Makotřas léta atd. 50 v středu před svatým Vincencem [4. června] vejtržně pod řádem a právem, toho jemu učiniti nemaje, jak obeslání v sobě to zavírá; proti tomu od pana Jana Bezdružického promluveno, že jest od něho Matyáše z toho obeslán, že jest jemu pšenici v mandelích lidem svým pobrati rozkázal, a toho, na kterých gruntech, na jeho-li Matyáše aneb kde jinde, a skrze které lidi zejména takové pobrání státi by se mělo, nic v obeslání v tom doloženo není, a tudy jest též obeslání zatmělé, k kterémuž vidí se, že odpovídati povi- nen není, neb zřízení zemské o vejtržnosti na to, kdo by na cizích gruntech obilé bral, se vztahuje, táhnúc se v tom na zřízení zemské. Proti tomu od Matyáše Materny povědíno, že jest s podivením, že tomu obeslání rozumy se dávají, ješto jest dosti světlé, jak on pan Jan Bezdružický pšenici jeho lidem svým pobrati rozkázal, kde pak koli jest pobráno, to se z průvodu vyhledá, a také nebylo jest ani lidí zejména, poněvadž jich neviní, jmenovati. Tu JMt pán pan Zdislav Berka z Dubé a z Lipého a na Zákupí, nejvyžší hofmistr království Če- ského, s pány a vladykami, krále JMti raddami, slyšíce obeslání, zřízení zemské a s obou stran promluvení, toho pilně pováživše, takto o tom nalézati ráčí: Poněvadž jest on Matyáš Materna toho v obeslání tomto vedle 47*

Strana 372
372 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zřízení zemského nedoložil, na kterých by gruntech jeho tu pšenici on pan Jan Bezdružický z Kolovrat lidem svým pobrati rozkázal, a tak to obeslání jest zatmělé, z té příčiny JMt to obeslání zdvihati ráčí. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svaté Alžběty léta 1551. — Obeslání k této při ze d. 5. ledna 1551 jest zapsáno v Re- gistrech obeslání z vejtržnosti soudu komorního z let 1550—1567 sig. F. 15 na listu A. 17. 3) Zde č. 46. — 1) Zde č. 53. — 5) Zde č. 92. — 6) Zde č. 89. — 7) V rukopise psáno chybně: nani. — 8) Zde č. 79. — 3) Konec a datum chybí. 99. 1572—73. — Soud mezní zdvihá obeslání ve při Buriána Cukra z Tamfeldu s Mikulášem Bryknarem z Brukšteina o hranice mezi grunty Stráneckými a Zapskými, poněvadž se vedení svědků B. Cukra s obesláním jeho nesrovnává. [List 266—267./ V té při, kteráž jest vznikla mezi Burjánem Cukrem z Tamfeldu původem s jedné a Mikulášem Bryknarem obeslaným z strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají a na rozepři sou, totiž mezi grunty Stráneckými a Zapskými a to počnouc od gruntův jeho Burjána Cukra ležících podle potoku, kterýž jde od Svý- myslic a přichází k chobotu rybníčka jeho Mikuláše Bryknara nad mlejnem, kterýž slove Zabranský, pod hrází rybníčka příkopu Vostrovského, kterýžto potok dělí grunty Stránecké a Zapské, a tak jdouc tím potokem dolův až pod mlejn jeho, kterýž slove, jakž vejš dotčeno, Zabranský, kdež z téhož mlejna voda přichází do téhož potoku, a dále přece tím potokem dolů po starém toku až k troubě, kteráž jest z sádky pod dvorem někdy Jindřicha Nečamského do téhož potoku pod nový tok vody, kterýž jest sobě na svůj rybníček v průhonu svobodném k Stránce náležitým on Mikuláš Bryknar udělati dal, kterážto trouba nyní jest zapěněná, a tak tím starým tokem téhož potoku až k mostku, kterýž jest přes týž potok, a přes něj silnice svobodná od Zap k Toušeni jdoucí, že to, co jest po pravé ruce téhož potoku, sou gruntové náležející k Stránce, což tu na Stránce on Burján Cukr má a jemu náleží, a co jest po levé ruce, to že sou gruntové a náležejí k tvrzi Zapům a k ní příslušenstvím, oč tu mezi nimi na rozepři jest, tak jakž též obeslání plněji svědčí. K tomu od obeslaného mluveno, že on Burján Cukr do obeslání svého ty meze položil od potoka Svýjmyslického a od gruntů svých podle téhož potoka, a vésti chce dole z místa toho, kdež hrob udělán jest, což začátek těch mezí s obe- sláním se nesrovnává, nébrž jiné se ukazuje a jiné vede, což zřízení zemské zbra- ňuje E. 15 a to obsahuje, kdož by se toho dopustil, že taková obeslání zdvižena býti mají. Ta pak strúha stará že za žádnej potok není, než že jest svodnice od potoku Svýmyslického, kterou se zbyteční voda z rybníčku Lidmily z Květnice, jmé- nem Příkopu, svozuje. A tak ten potok Svýmyslický nahoře nad týmž rybníčkem jest, vpadá do téhož rybníčku. Na to dal čísti svědky tři od něho zavedené, psaní po- sélací od Lidmily z Květnice jemu Mikulášovi Bryknarovi, též přípis psaní od Bur- jána Cukra jí Lidmile učiněného, z kterýchžto průvoduov že se to vyhledá, že to

Strana 373
z let 1572—1573. 373 obeslání s tím začátkem vedení jeho není srovnalý, a kdož sou tak se v tom ne- srovnali, těm že jest zdviháno bývalo. Na to dal čísti vejpověď mezi panem Zdisla- vem Berkú z Dubé, na onen čas nejvyzším hofmistrem království Českého, a paní Anežkou hrabínkou z Hefenštejna.1) Druhé, že se tu, nač to obeslání se vztahuje, dotejká gruntu a toku vody, ješto provedením práva mezního chtěl by se on Burján Cukr z Tamfeldu potoku a toku vody dosouditi, z čehož že jest měl k jinému právu viniti. Na to dal čísti vejpověď mezi bratřími Chobotskými a Markvartem Věžníkem,2) když sou se chtěli pod spůsobem mezí gruntu dosouditi, že jest to obeslání zdviženo. Nad to vejše, že ti potokové všickni jemu náležejí; na to dal čísti vejpis z desk zemských prodaje tvrze Zap,3) též vejpověď mezi Krystofem z Jandorfu a panem Jiřím z Valdštejna.1) Proti tomu od původa mluveno, že toho v obeslání se nenejde, aby chtěl od začátku potoka Svýmyslického ty meze vésti, než od gruntů, kderé sou jeho Bur- jána Cukra pod tím potokem, neb že jest ten potok přichází k těm gruntům, kdež počátek mezí se pokládá; kterýžto potok že jest shraditi dal on Mikuláš Bryknar do rybníčku Lidmily z Květnice, aby ten potok svým starým tokem nešel a tomu aby se nemohlo vyrozuměti; ješto obeslání to v sobě jináče zavírá, než-li strana je sobě vykládá, též i vedení, kteréž ještě vykonáno aniž také začato není; z kteréžto příčiny ty vejpovědi ukázané sou této věci rozdílný. Druhé, že v obeslání to se ne- nejde, aby měl se pod spůsobem mezí potoku dosouditi, poněvadž jest toho toku jináče nekřtil než toliko za mez, a tak to chce toliko ukazovati, co grunty jeho Stránecký a Zapský dělí, v čemž že se zřetedlně ohlašuje, že on tímto obesláním žádných gruntů ani toku nechce a nemíní se dosouditi; žádaje, aby jemu v jeho průvodích překáženo nebylo. Po oznámení z soudu stranám k vedení těch mezí (s tím doložením, což jest k zdvižení od obojí strany mluveno, že to všecko po vyslyšení pře hlavní bedlivě uváženo bude) začali svědkové původa vésti od konce hráze rybníka Lidmily z Květ- nice jménem Příkopu a od té cesty, kteráž z též hráze schází proti hrobu, a šli tou struhou dolů a šli přece dolů tou struhou až k skále zdi podobné a oznámili, že jest vždycky ten potok Svýmyslickej tudy tok svůj měl, a ten potok že ty grunty Stránecké a Zapské dělí tak, že jeden břeh po pravé straně jest Mikuláše Bryknara a druhej břeh toho potoka že jest Burjána Cukra. Čemuž sou svědkové Mikuláše odepřeli, dokládaje toho, že ten potok nikdy jest tudy nešel, leč když vody veliké byly; že tu od rybníka Ludmily z Květnice jest svodnice vody; než že jest vždycky vpadal do rybníku a z druhé strany rybníku že vždycky chodil na mlejn jeho Mi- kuláše Bryknara Zabranskej; ta pak strúha, kudy ta voda zbyteční od svodnice ryb- níku Příkopu téká, že jest Mikuláše Bryknara, pána jich, oběma břehy, a ty grunty že ty vrby, které v stráni stojí, dělí.

Strana 374
374 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Odtad šli přece tou struhou, šli přece dolů mimo mlejn Zabranskej a ozná- mili, že tu všudy ten potok ty grunty dělí a jeden břeh že jest po levé straně Mi- kuláše Bryknara a druhej jeho Burjána Cukra k Stránce. A Jindřich Nečamský, Šebestián Prunar, Dorota z Vratu i jiní svědkové toho dokládali, že ten potok jest společní. Čemuž svědkové Mikuláše Bryknara odepřeli, a že toho potoku páni Zu- bové i Mikuláš Bryknar sami požívali. Odtad potom přišli až ke zdi, kteráž jest u sádek Filipa, a on Filip že jest ty vrby podle potoka u zdi vždycky sekával bez překážky. Odtud šli přece dolů poto- kem, až pod lázní přišli k volši veliké a oznámili, že ten potok šel prvé mimo tu volši po levé straně a nyní že de po pravé, než že to dal zahraditi on Mikuláš Bryknar; a ta volše že náleží k Stránce. Čemuž sou svědkové Mikuláše Bryknara odepřeli a Šimon Špaček mlynář dal správu, že jest tu dal udělati prvé mlejn pan Zub a na ten vodu vedli po žlabích, a že žádných překážek tomu nebylo. Dáleji pak tím potokem přece dolů douce přišli v to místo, kdež cesta de od Stránky k Zapům, dávajíce správu, že tu prvé chodil ten tok téhož potoku v straně na levé ruce, však že ten tok dal zavézti on Mikuláš Bryknar. Však tomu svědkové jeho Mikuláše Bryknara odepřeli dávajíce správu, že nahoře málo vejše Filip navozil rumu a ten rum voda tu v to místo snesla a tudy se ten tok zanesl, a tudy že nikdy nechodila, než když voda veliká byla. Odtad šli přece dolů tokem starým až k mostku a dali správu, že tudy od cesty, která de od Stránky do Zap, jest průhon svobodnej až k mostku, kterýmž že sou svobodně oni Stránečtí dobytky své honívali beze vší překážky. Čemuž svědkové Mikuláše Bryknara odepřeli a ozná- mili, že tu žádnej průhon svobodnej nebyl, a že tu sádky bejvaly páně Zubovy; kdyby průhon svobodnej byl, že by těch sádek nedopustili dělati, přes kteréž že by honiti nemohli. A Jan mlynář z Kozovaz oznámil, když jest ten mlejn Podkostelní držal, že jest sobě tu vodu shražoval pod hrází, když rybník pustej bejval. Zase svědkové obeslaného začali vésti od volše v tom místě, kdež mezi ním Mikulášem Bryknarem a Jindřichem Nečamským na rozepři o pych bylo,5) a šli podle plotu až ke dvěma lískám dávajíce správu, že ten plot jest na mezi, ač tu u těch lísek jest zatočený; však že s nebožtíkem Václavem Cukrem on Mikuláš Bryknar, maje prvé na to vejchoz, na tom se snesli, když ten plot sejde a jinej se dělati bude, že má jíti skrze ty dvě lísky, na kterýž že sou spolu kříže s někdy Václavem Cukrem zdělali. A odtad přece šli podli plotu a ukázali opět vrbu malou v plotu sazenou, kteráž jest sťatá, a okázali na ní kříž, a ten že sou tehdáž také při té vejchozi s někdy Václavem Cukrem vytesali a za mezník vystavili. Čemuž svědkové Burjána Cukra odepřeli oznamujíc, že sou tu žádných mezníků nevystavili a o tom že nic nevědí. Dále pak přišli až k potoku, kterýž na rybník dolů de, k vrbě stojící na levé straně a oznámili, že tu vrbu dal saditi nebožtík Václav Cukr

Strana 375
z let 1572—1573. 375 sám a že ta vrba dělí ty grunty. Odtad přece šli podle břehu po levé straně až k tomu místu, kde správu dávali svědkové, že tu trouba jest, oznamujíc, že tudy přece dělí grunty ty vrby po levé straně potoka a ta trouba že byla vsazena s po- volením pána a držitele Zap. Čemuž odepřel Jindřich Nečamský a oznámil, že jest ji on svobodně klásti dal a žádnému o to nic neřekl. Odtad přece šli zhůru tím potokem naskrze mimo mlejn Zabranskej až k tomu místu, kde soud zahájen nad tou louží, dávajíce tu správu, že ta strúha naskrze až k tomu místu jest jeho Mi- kuláše Bryknara všecka s oběma břehy a ty vrby od skály že ty grunty dělí nad tou struhou v stráni stojící tak, že což po pravé straně, to že k Zapům, a po levé straně k Stránce náleží. A tak ty meze obě strany dovedly. Při zasednutí zase soudu strana původní dala čísti svědomí k té při vedené, z kterýchž že se to vyhledati může a nejde, jak sou oni svědkové na vedení svém oustně oznamovali a okázali i také to vysvědčili, že ten potok Svýmyslickej, kudy šli, tím tokem chodil a ty grunty dělí, což po pravé straně jest, že náleží k Stránce, a po levé straně k Zapům. A kdož sou tak jisté meze okazovali, toho že sou uží- vali a při tom zůstaveni bývali. Na to dal čísti vejpovědi mezní, jednu mezi panem Vilímem z Pernštejna a Jindřichem Kořenským,6) druhou mezi panem Vilímem Kři- neckým a Laclavem Ostrovcem,7) třetí mezi pány bratřími z Vejthmile, opatem klá- štera Oseckého s jedné a Mikulášem z Hochauzu z strany druhé8) a čtvrtou mezi pány bratřími purkrabí z Donína původy s jedné a pány bratřími z Bibrštejna z strany druhé,3) s tím poroučeje [se] k spravedlivému opatření. Proti tomu od obeslaného mluveno, předkem, co jest prvé k zdvižení toho obeslání mluvil, že se na to na všecko táhne, a dále, že on Burján Cukr obeslání svého neprovozuje a svědkové jeho na vedení žádných mezí jistých aneb jakých zna- mení mezníků neukázali, než tím potokem šli a o tom potoku oznamovali, že by měl býti společní, a tak dále; potom že sou vedli s přítržemi; a když k tomu místu přišli, kdež by sobě chtěl on Burján Cukr udělati průhon, tu hned že sou nevěděli co činiti a on žádný správy gruntovní dáti, ješto že tomu se všemu vyrozuměti může, že se tu gruntu dotejče, o čemž právu meznímu souditi nenáleží. Jeho pak svědkové že sou patrná místa ukázali, kde jest pych na Nečamským obdržel, a od- tud dále, jak sou ty gruntové [sic] s někdy Václavem Cukrem sobě vymezili a zna- mení jistá zdělali. Na to dal čísti vejpis nálezu na soudu komorním o týž pych učiněného.10) Svědomí pak Jindřicha Nečamského, Šebestiána Prunara a Doroty z Vratu ani Filipa z Stránky, manželky a syna jeho, že k té při nemají postačiti, poněvadž sou oni to prodávali a správcové toho sou, též ten Filip že tu některá místa k svému gruntu drží. Vejpovědi mezní, kteréž také od něho Burjána Cukra ukázány sou, ty že sou této při rozdílný a k této při se nic netrefí, neb že se na jisté meze uká- zané vztahují. Dal čísti dále k odvodu svému svědky od něho k té při vedené,

Strana 376
376 z kterýchž že se to dostatečně vyhledá, že jest on toho potoku i strúhy užíval bez všelijaké překážky, a kdyby nic jiného nebylo než samo to užívání, že na tom dosti, a toho spravedlivě užiti má. Na to dal čísti vejpovědi, jednu mezi panem Adamem z Šternberka a Petrem Voselským,11) druhou mezi pány bratřími z Švamberka s jedné a Vilímem Loubským z strany druhé,12) třetí mezi panem Albrechtem Šlikem a Janem Mikšem13) a čtvrtej [sic] mezi panem Zdislavem Berkou, nejvyzším hofmistrem krá- lovství Českého, a paní Anežkou Kurcpachovou.4) V tom poroučeje se obě strany k opatření spravedlivému. Tu pan Čeněk Míčan z Klinštejna a z Roztok na Hostivaři, purkrabie Hradu Pražského, s pány soudci, k právu meznímu podle sněmovního nařízení obeslanými, slyševše strany, svědomí, vejpovědi a nálezy, zřízení zemské, i také což od stran mluveno, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypovídá: Poněvadž jest on Burján Cukr z Tamfeldu obeslal jej Mikuláše Bryknara z Brukštejna o meze a hra- nice, o kteréž činiti mají, totiž mezi grunty Stráneckými a Zapskými a to počnouc od gruntuov jeho Burjána Cukra ležících podle potoku, kterýž jde od Svémyslic a přichází k chobotu rybníčka jeho Mikuláše nad mlejnem Zabranským, a svědkové jeho Burjána Cukra vedle téhož obeslání od místa výš jmenovaného sou nevedli, než od dotčeného chobotu začali, a tak to vedení tejchž svědkuov s obesláním se nesrov- nává: z té příčiny též obeslání o meze v něm jmenované se zdvihá. Dal památné.15 1) Zde č. 46. — 2) Zde č. 48. — 3) Ondřej Zub z Landšteina postoupil Zapy r. 1560 Mikulášovi Bryknarovi z Brukšteina. — 4) Zde č. 67. — 5) Dva půhony v této věci ze d. 14. května 1561 jsou zapsány v Registrech černých půhonů a obeslání soudu komorního z let 1560—1564 sig. F. 18 na listu D. 15 a znějí takto: Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Zapích pohání Jindřicha Nečamského z Minic na Stránce. Viniti jeho chce z pychu a pro ten pych z desíti kop gr. č. pokuty podle zřízení zemského propadené, tu kdež jest on Jindřich spolu s čeládkou svou v pátek první v postě [21. února, po druhé učinil to ve čtvrtek po sv. Ma- těji = 27. února] léta atd. 61 na gruntech jeho Mikuláše Bryknara u rybníka Podkostelního dříví jeho Miku- lášovo pychem posekal, nemaje se toho proti zřízení zemskému dopustiti. A maje on Jindřich Nečamský k sobě od něho Mikuláše Bryknara s cedulí řezanou, kteréž datum v středu den sv. Jiří léta tohoto atd. 61, poselství o napravení pychu dotčeného učiněné, na to jest odpovědi podle zřízení zemského nedal, a tak ten pych na sebe vtáhl. Terminus f. III. post Bartolomei. Actum f. IIII. ante Ascensionem Domini 1561. — Svědectví k této při ze d. 19. ledna 1562 jsou zapsána v Registrech svědomí z let 1558—1576 sig. G. 14 na listu 533. 6) Zde č. 2. — 7) Zde č. 4. — 8) Zde č. 6. — 3) Zde č. 38. — 10) Oba nálezy soudu komorního ze dne 21. dubna 1562 jsou zapsány v Registrech bílých nálezových půhonných z let 1552—1572 sig. J. 15 na listech 397—399 a znějí v podstatě takto: Poněvadž jest on Mikuláš Bryknar to vedle půhonu svého pokázal, že jest on Jindřich Nečamský spolu s čeládkou svou v první pátek v posté (ve čtvrtek po sv. Matěji) léta atd. 61 jminulého u rybníka Podkostelního dříví posekal, též jest i to svědomím provedl, že v tom místě předešle p. Mikuláš Zub z Lantštejna, jsúc tehdáž držitelem Zap, toho dříví bez překážky jest užíval: z těch příčin dává se v tom jemu Mikulášovi Bryknarovi původu proti němu Jindřichovi Nečamskému pohnanému za právo tak, že jest takového dříví tak pychem posekati neměl, a protož aby jemu Mikulášovi Bryknarovi po- kutu zřízením zemským o pychu vyměřenú, to jest 10 kop gr. č., dal a vyplnil a to konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Než chtějí-li se strany o grunty pořadem práva tu, kdež náleží, vinniti, právo se jim v tom nezavírá. Stalo se v úterý po sv. Valeryánu léta 1562. 11) Zde č. 17. — 12) Zde č. 20. — 12) Zde č. 43. — 11) Zde č. 47. — 15) Datum chybí. Čeněk Míčan z Klinšteina uvádí se co purkrabí Hradu Pražského poprvé dne 20. června 1572; zemřel v úřadě d. 9. února 1580. Konal se tedy tento soud buď v druhé polovici roku 1572 nebo v r. 1573. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 377
z roku 1573. 377 100. 1573 d. 5. listopadu. — Smlouva přátelská mezi Jindrichem z Valdšteina na Dobrovici a Vá- clavem Cetenským z Cetně na Ledcích o meze mezi grunty Ujkovickými a Ledeckými, o rybník Pařízek a o les. [List 268—269.] Léta atd. 73 ve čtvrtek po Všech Svatých stala se jest smlouva a vejpověď mocná ubrmanská námi Čeňkem Míčanem z Klinštejna a z Roztok na Hostivaři, Ji- říkem Cetenským z Cetně a na Vinařicích a Abrahamem Gerštorfem z Gerštorfu a na Samšině a to mezi urozeným pánem panem Jindřichem z Valdštejna a na Do- brovici. JMCské raddou, s jedné a urozeným vladykou panem Václavem Cetenským z Cetně a na Ledcích z strany druhé o to: Jakož jest léta atd. 63 v pondělí po sv. Prokopu [5. července] pan Krystof Křinecký z Ronova, tehdáž držitel statku Ledeckého vzal obeslání mezní na pana Adama Křineckého z Ronova, jakožto tehdáž držitele statku Ujkovského, o meze mezi grunty k Ledcům náležitými a grunty též k Ujkovicím nále- žitými, počnúc od mezníku dubového sťatého v rohu lesa Ledeckého u cesty a dále na jiné mezníky upřímo, po pravé ruce kteříž dělí grunty Ledecké a po levé grunty Ujkovské, až na louku k Ledcům náležitou v chobotě rybníka řečeného Pařízek, kte- ráž jest až po potok, kterýž vpadá do jmenovaného rybníka Pařízku, a pokudž týž rybník Pařízek v gruntech Ledeckých leží, a po levé straně gruntův Ujkovských [se) tejká, topí a topiti a držán býti může, a odtud na louku též Ledeckú pod rybní- kem Pařízkem k mezníku hraničníku u cesty nové roh lesa a dále od dotčeného mezníku na jiné mezníky pořád cestou starou travnú místem zarostlou, kteráž také za mez jest, až na cestu prvé travnú a již zavoranú a vosetou podle lesu Ujkov- ského, vše po levé straně, a po pravé gruntův Ledeckých až k velikému dubu, proti kterémužto dubu přes tu někdy travnú cestu na pravú stranu byla jabloň a dva kře lísková, a mezi těmi kři byl kámen mezník dělíc příčkou přes pole grunty dotčené, na pravo Ledecké až na mez, kteráž dělí dědiny Ledecké od kusu dědiny, která přibíhá k zahradě Ujkovské, tak jakž též obeslání v Registřích obsélacích F. 11 to v sobě šíře obsahuje, i takto mezi týmž panem Jindřichem z Valdštejna a panem Václavem Cetenským jakožto již držiteli nadepsaných statkův my nadepsaní mocní ubrmanové o tůž rozepři vypovídáme: Předkem, rybník Pařízek s tou loukou ten se k Ujkovicím přivlastňuje dě- dičně panu Jindřichovi z Valdštejna. Což se pak toho lesu, o kterýž se vejpověď státi měla z naučení JMti pánů a vladyk z plného soudu zemského, jakž na ve- dení mezním od pana Krystofa Křineckého z Ronova, tehdáž držitele panství Ledec- kého, vykázán a obveden jest, dotejče, na ten mají strany měřiče zemského vyžádati, a ten les má na tři díly rozměřen býti; a z toho lesu přivlastňuje se panu Jindři- chovi z Valdštejna jeden díl, jmenovitě od té strany od rybníku Pařízku a luk k Uj- kovicím. Též i ta oulehle od těch velkých bříz až k rolím Ujkovským, ta se též Archiv Český XXX. 48

Strana 378
378 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského všecka k Ujkovicím zůstavuje. A dva díly téhož lesu přivlastňují se a dědičně zů- stavují k Ledcům panu Václavovi Cetenskému z Cetně. Však z těch dvou dílův lesu, kteréž se přivlastňují po změření měřiče zemského k Ledcům panu Václavovi Ce- tenskému, má se v případném místě k Ujkovicím panu Jindřichovi z Valdštejna od- měřiti k dědičnému užívání deset provazců lesu nad ten třetí díl. A při témž mě- ření měřiče zemského mají strany po dvou osobách hodných, kteří sou ty meze pře- dešle na vedení i nyní na přátelském vohledání ukazovali, k němu přidati, aby jemu to gruntovně vykázali a bedlivě, aby se v té věci týž měřič zemskej mohl spraviti a spravedlivě to, bez ujmy jedné i druhé strany, rozměřiti. A tejž měřič zemskej aby byl vyžádán a na to veden i také aby to rozměřeno bylo konečně mezi tímto ča- sem a svatým Jiřím nejprv příštím. Však dokavadž to týmž měřičem zemským ne- bude rozměřeno, nemá se toho žádná strana buď sekáním ani užíváním žádným spů- sobem dotejkati. Než když to bude rozměřeno od měřiče zemského, bude potom moci jedna i druhá strana svého podle této mocné ubrmanské vejpovědi bez překážky uží- vati na časy budoucí. 101. 1574 d. 1. prosince. — Smlouva přátelská mezi Janem Hysrlí z Chodů na Cholupicích a Po- povicích a Štěpánem Šorfem ze Štiřína na Štiříně o meze a obce ve vsi Sedebrovicích i o jiné nevole mezi nimi panující. /List 269—270.) Smlouva mezi Janem Hysrlí z Chodův s jedné a Štěpánem Šorfem z Štiřína z strany druhé. Jakož jest léta atd. 74 k středě po svatém Ondřeji urozený vladyka pan Jan Hysrle z Chodův na Cholupicích a Popovicích vobeslání vzal na meze a hra- nice na urozeného vladyku pana Štěpána Šorfa z Štiřína a na Štiříně, což tak mezi nimi vo ty meze a obce ve vsi Sedobrovicích na odporu bylo, jakž to obeslání v Re- gistřích obsélacích mezních L. XVIIII. šíře v sobě obsahuje, tu na výš jmenovaný den stranám k stání uložený já Čeněk Míčan z Klinštejna a z Roztok na Hostivaři a Kamenici, purkrabie Hradu Pražského, maje k sobě od stran osoby vydané zejména uro- zeného a statečného rytíře pana Jiříka Slepotického z Sulic a na Libři, císaře JMti raddu, a urozené vladyky pana Vojtěcha Vřesovce z Vřesovic atd., pana Všeslava Liběchovského z Liběchova a na Psářích, a pana Jiříka Mošaura z Valdova na Do- břejovicích, pana Sixta z Ottrštorfu atd., raddy soudu nejvyžšího purkrabství Praž- ského, obojí straně, původu i obeslanému, dostatečné sme předložení učinili a k tomu jednáním naším přátelským všechněm nesnázím, které mezi sebou netoliko vo dotčené meze měli, ale také kdež pan Štěpán Šorf z některých pychův, slov hanlivých, pana Jana Hysrli pohnal i také z vejtržností obeslání prošla,1) vyrozuměvše a dosáhše od nich, pana Jana Hysrle a pana Štěpána Šorfa, že sou na nás obapolně vo ty všecky

Strana 379
z roku 1574. 379 nesnáze, o kteréž tak až do toho dne na soudu bylo, mocně přestali, takto sme je srovnali a mezi stranami na místě postavili: Předkem hned, voč činiti bylo podle dotčeného na meze obeslání, mezníky kamennými vysaditi sme dali, počna shůry pod cestou dvoru pana Štěpána Šorfa Sedobrovského až do plotu hradby staré páně Šorfovy pod rybníkem Sedobrovským a dále, jakž prvé hradba zůstává, aby pan Štěpán Šorf s dědici a budúcími svými té vohrady jakožto gruntův svých dědičných k Štiřínu příslušejících v držení a uží- vání byl a zůstal bez překážky každého člověka; tak což za plotem zůstává, to aby za obec obojím pánům nebo lidem jich ve vsi Sedobrovicích bylo též na časy bu- doucí. A podle té vohrady zhůru na cestu před dvorem Sedobrovským na pravú stranu průhon až na cestu hořejší starobylou na levo zhůru lidem obojím, než dolejší upřímo na pravou stranu průhon páně Šorfův jemu samému jakožto jeho vlastní se zů- stavuje, tak že má tejž průhon svůj vůli dáti hraditi a nebo nechati. Chalupa pak Sedobrovská v své vohradě s zahradou, i ten nad ní ouvoz starej zapletenej a cožkoli tu vohraženého jest, všecko se panu Šorfovi k Štiřínu, jakž prvé bylo, zanechává. Co se pak půhonův z slov hanlivých, z pychův i také obeslání z vejtržnosti dotýče a což jest se kdy mezi stranami svrchupsanými až do toho dne z jakého ne- dorozumění zběhlo, to jest všecko skrze nás jakožto mocné ubrmany mezi nimi zdvi- ženo a v nic obráceno, tak že jim panu Štěpánovi Šorfovi z Štiřína a tolikéž panu Janovi Hysrlovi z Chodův ani jich dědicům k ujmě poctivosti jich není a býti nemá nyní, na časy budoucí, věčné. A dále se k sobě ve všem sousedsky a přátelsky cho- vati mají a povinni sou, všelijakou uctivostí jeden druhého předcházejíc, jako na dobré poctivé lidi rytířské náleží. Strany pak škod, ty sou mezi nimi zdviženy, též i náklady na takovej konec a s touto vejminkou, předkem, že tato dokonalá smlouva a mocná ubrmanská vejpo- věď do Registr mezních úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského vložena a vepsána bejti má, a odtud jedné každé straně vejpis jí spečetěnej jakž vydán a vodeslán bude, tehdy z uznalejch příčin pan Jan Hysrle vod dne dodání sobě dotčené smlouvy ve dvou nedělích pořád zběhlých k úřadu nejvyžšího purkrabství Pražského povinen jest složiti a zouplna vyčísti třidceti pět kop grošův českých, a kdež já nadepsaný pur- krabie Hradu Pražského tu summu obrátím, to při tom zůstaň. Pak-li by pan Jan Hysrle dal dvěma nedělům pořád zběhlým projíti a takových peněz k úřadu zouplna nevyčetl a nesložil, tehdy panu Štěpánovi Šorfovi z Štiřína pro tu sumu 35 kop grošův českých nesplněných má list zatýkací na něho pana Jana Hysrli z Chodův atd. vy- dán býti. Co se pak lidí Sedobrovských poddaných pana Jana Hysrle dotejče, do kte- rýchž pan Štěpán Šorf i na místě paní manželky své nemálo, jaké sou se jim proti- myslnosti od týchž lidí nejednou dály, stížil, tu týmž lidem přítomným na naši pří- 48*

Strana 380
380 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mluvu, když sou se kořili a prosili, aby jim to odpuštěno bylo, že se nechtí niče- héhož, což by panu Štěpánovi Šorfovi a paní manželce jeho na protimyslnost bylo, dopouštěti, toho dokládajíce, že na pana Štěpána Šorfa, tolikéž na paní Dorotu man- želku jeho nic zlého nevědí, jest jim odpuštěno na takovej způsob, jest-li že se kdo z těch lidí Sedobrovských čehokoli na škodu nebo na jakú protimyslnost pana Ště- pána Šorfa neb paní manželky jeho dopustí, má to na pana Jana Hysrli, pána jich, vznešeno býti, a on to provinění k dostatečné nápravě od těch lidí neb kteréhožkoli člověka poddaného svého panu Štěpánovi Šorfovi neb paní manželce jeho přivozovati má a bude povinen. Stalo se léta a dne svrchupsaného. 1575 f. 2. post Metardum [13. června] podle této smlouvy od pana Štěpána Šorfa vzat zatýkač na Jana Hysrli. 1) Registra půhonná soudu komorního z let 1571—1576 se nezachovala. V Registrech bílých obeslání z vejtržnosti soudu komorního z let 1567—1583 sig. F. 20 jest na listu G. 18 zapsáno následující obeslání ze dne 29. července 1573: Štěpán Šorf z Štiřína na Štiříně obsílá Jana Hysrli z Chodův na Cholupicích a Popo- vicích, aby postavil Vondřeje, Burjána, Jana syna Burjánova, Jana Steklého a Bartoloměje Roubíčka, Annu Vondřejovou, Kateřinu Steklou a Annu dceru Burjánovou, živé zůstalé ze vsi Sedobrovic, Bernarda tkadlce, Václava jinak Vencle, Vavřince a Kašpara krčmáře ze vsi Petřkova, vše lidi poddané své. Viniti je chce z vej tržnosti a to takové: Jakož jsou léta tohoto 73 ve čtvrtek po svatém Vítu [18. června] oni Vondřej Burján, Jan syn Burjánů, Jan Steklý a někdy Marta Roubíčková a Anna dcera Burjánova ze vsi Sedobrovic vypravivše se s vidlami, s podavačkami, s hráběmi, a podle nich spolu s nimi Bernart tkadlec, Václav jinak Vencl, Vavři- nec a Kašpar krčmář ze vsi Petřkova s kordy, voštipy, sekerami, braněmi svými, přišli na grunty jeho Štěpána dědičné do vohrady pod rybníkem Sedobrovským, ke dvoru jeho Sedobrovskému náležité, tu v té vohradě před- dotčení Petřkovští s braněmi svými v stráži se postavili a jiní předjmenovaní Sedobrovští, vše lidi poddaní jeho Jana Hysrle, trávu jeho Štěpána Šorfa posečenou ven z té ohrady přes ploty vymetavše na ves odnosili a po brali, a zjevně se v tom slyšeti davše, že jsou to z rozkazu jeho Jana Hysrle učinili, nemajíce se toho tak vej- tržně na jeho Štěpána Šorfa škodu pod řádem a právem dopustiti. A poněvadž on Jan Hysrle, aby to s volí jeho učiniti měli, jest odepřel, on Štěpán Šorf k nim dotčeným osobám o takovou vejtržnost hledí. Terminus f. IIII. post Bartolomei. Actum f. IIII. post Annae 1573. 102. 1577 d. 22. července. — Pře mezi Jiríkem Slepotickým z Sulic na Libri a Zygmundem Vrab- ským Tluxou z Vrabí na Nové Libni o meze mezi grunty ke vsem Loukám i Podloučí a ke vsi Boholibům náležejícími; nedokončená. [List 271./ V pondělí den svaté Máří Magdaleny 1577. V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem Jiříkem Slepotickým z Sulic a na Libři, JMti římského císaře radou, puovodem s jedné a Zykmundem Vrabským Tluksou z Vrabí a na Nové Libni obeslaným z strany druhé vo meze a hranice, vo kteréž spolu v rozepři jsou a činiti mají, totiž mezi grunty jeho Jiříka Slepotického ke vsi Lu- kám a ke vsi Podloučí náležité a grunty jeho Zykmunda Vrabského Tluxy z Vrabí ke vsi Boholibu náležité, počnouc od konce meze hraničné, kderáž leží začátkem svejm u cesty travný, kderouž se jezdí od města Jilového do luk u vsi Boholibu, pod dílem Matěje Huhňavýho ze vsi Boholibu, a tak dále odtud před se po jiných meznících a hraničnících až k dubu hraničníku, kterýž stojí, kdež slove v Kopani-

Strana 381
z let 1575—1577. 381 nách, nad řekou Sázavou, dělící ty grunty svrchupsané jakž při začátku ke vsi Lu- kám, tak také při konci ke vsi Podloučí s jedné a ke vsi Boholibu z strany druhé, až právě dolů do řeky Sázavy náležité, jakž obeslání mezní plněji svědčí,1) kdež po přijetí a zapsání svědkův, též i po zasazení soudu, zahájeného podle práva mezního, svědkové pana Jiříka Slepotického puovoda vedli ouřad. Počnouc od hrobu šli hří- vou a nebo mezí porostlou až k mezníku předešle od pana Čeňka Míčana s jinými pány prostředky, když při smlouvě bylo, vsazenýmu, dávaje zprávu oni svědkové puovodovi, co po pravé straně leží, to že ke vsi Lukám, a co po levé, to ke vsi Boholibu že náleží. Čemuž svědkové obeslaného neodepřeli. Odtud se uhnuli na levou ruku vzhůru námětmi. K čemuž od Zykmunda Vrabského oznámeno, že se již tuto jinam vede, než-li jest zmínka v obeslání položena; a tak, poněvadž se jinam vede a průvod ten s obesláním se nesrovnává, žádá, aby to poznamenáno bylo. A Mikuláš z Skalska, poddanej pana Slepotického, oznámil, že by tu, kudyž vedeno jest, náměti byly, a on že jest toho, což po pravé straně leží, vždycky v užívání byl. Přišli k kamenu mezníku.2) 1) Registra obsélací mezní, jak již uvedeno, se nezachovala. Avšak Jakub Menšík z Menšteina mezi ukázkami listin soudu mezního se týkajících, které do své knížky o soudu mezním zařadil, uvádí na listech 14—15 pod záhlavím „Obeslání hlavní od původa k úřadu“ obeslání právě této pře se týkající. Poněvadž jest to jediné obeslání mezní, kterého jsme se z let 1508—1577 dopátrati mohli, klademe je zde v plném znění: Jiřík Slepotický z Sulic a na Libři, JMti císaře římského radda, obsílá Zykmunda Tluxu Vrabského z Vrabí a na Nové Libni na meze a hranice mezi grunty jeho Jiříka Slepotického ke vsi Lukám a ke vsi Podloučí náležité s jedné a grunty jeho Zykmunda Tluxy Vrabského ke vsi Boholibu náležité z strany druhé, což mezi stranami na odporu jest, počnouc od konce meze hraničné, kteráž leží začátkem svým u cesty travný, kterouž se jezdí od města Jilového dolů ke vsi Boholibu, pod dílem Matěje Huhňavého ze vsi Boholiba, ležící táž meze hraničná naproti borovici lízované, a po též mezi vzhůru. Kterážto mez hraničná dělí ty grunty a uka- zuje, po pravé straně ke vsi Loukám a ke vsi Podloučí po levé že náleží, až k cestě travné, po kteréž se jezdí ode vsi Louk k městu Jilovému, od té cesty po mezi hraničné totiž hřívě přímo k bříze lízované, kteráž stojí u cest, kteréž se schází a setkávají jedna od města Jilového a druhá přicházejíc na ni ode vsi Louk, ukazujíc, ty grunty předce po pravé straně ke vsi Lukám a po levé ke vsi Boholibu že náleží; a od té břízy lízované tou cestou travnou dolů až k borovici lízované, kteráž dělí ty grunty, po pravé straně ke vsi Boho- libu a po levé straně ke vsi Lukám že náležejí. Odtudž pak dále na mezníky kamenné k rybníčku nad rejží přímo přes tu vymlenou rejži až na cestu travnou z oné strany rejže a touž cestou přímo, kteráž dělí ty grunty a je ukazuje, po pravé straně ke vsi Boholibu a po levé straně ke vsi Loukám že náležejí, až z té cesty na pravou stranu vyhnouce se až na habr jeden lizovaný, též na druhý, i na třetí, potom dolů až k habru nad potůček a potom přes potůček na cestu travnou k kopaninám, kterážto cesta dělí ty grunty, po pravé straně ke vsi Boholibu a po levé straně ke vsi Podloučí že náležejí; a z té cesty na pravo vzhůru až k dubu hraničníku, od téhož dubu po mezi a na jiná znamení mezní, kudyž týž meze a hranice jdou, kteréž dělí grunty jeho Jiříka Slepotického náležející po levé straně ke vsi Loukám a ke vsi Podloučí s jedné a grunty jeho Zykmunda Tluxy Vrabskýho náležející po pravé straně ke vsi Boholibu z strany druhé, až k dubu hra- ničníku, kterýž stojí, kdež slove v Kopaninách, nad řekou Sázavou, dělíc ty grunty svrchu psané jakž při za- čátku ke vsi Loukám tak také při konci ke vsi. Podloučí s jedné a ke vsi Boholibu z strany druhé až právě dolů do řeky Sázavy náležité. Protož aby z toho jemu práv byl. Na listech 24—25 své knížky podává Menšík znění ještě jedné listiny k této při se vztahující pod záhlavím „Obeslání správce neb držitele dědin hlavní od původa k úřadu jak se podává“ a sice: Statečný Jiřík Slepotický z Sulic a na Libři, JMti římského císaře radda, obsílá pana Jana z Štern berka a na Konopišti jakožto držitele dědin jeho správních a ve správě od něho zavázaných, jakž smlouva

Strana 382
382 D. XXIII. Registra vejpovědní mesní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského s roku 1577. trhová mezi jinými vesnicemi o ves Louky a o ves Podloučí i se správou 1. P. 1570 v outerý po sv. Martině [d. 14. listopadu] učiněná a též i vklad vsi Louky a vsi Podloučí mezi jinými vesnicemi v kvaternu trhovém bílém léta atd. 71 v outerý po neděli družebné [d. 27. března] F. 6 mezi týmž panem Janem z Šternberka s jedné a Jiříkem Slepotickým z Sulic z strany druhé učiněný plněji svědčí, a to pro příkazy, kteréž sou přišly od Zykmunda Tluxy Vrabského z Vrabí a na Nové Libni, že jemu Jiříkovi Slepotickému přes meze a hranice, kteréž dělí grunty ode vsi Boholiba ke vsi řečené Loukám a ke vsi Podloučí náležející, lesy pře- sekává aneb přesekávati dal, a týmž přesekáním v gruntech jeho Jiříka Slepotického škodu činí a týchž grun- tův jeho jemu a lidem poddaným jeho užívati zbraňuje a nedá. I obeslav on Jiřík Slepotický z Sulic jeho Zykmunda Tluxu Vrabskýho z Vrabí na meze a hranice mezi grunty jeho Jiříka Slepotického z Sulic ke vsem řečeným Lukám a ke vsi Podloučí náležité s jedné a grunty jeho Zykmunda Tluxy Vrabského ke vsi Boho- libu náležité z strany druhé, což tu mezi nima stranami na odporu jest, v kterémžto obeslání mezním termin k stání jest položen v pondělí den sv. Máří Magdaleny nejprvé příští, jakž týž obeslání to vše šíře v sobě zavírá: i aby on pan Jan z Šternberka jakožto správce týchž napřed jmenovaných vesnic Louky a Podloučí, od něho v správě zavázaných, jeho Jiříka Slepotického v tom, když na též obeslání a při na soudu mezním přijde, zastoupil, jakž i na úmluvu témuž panu Janovi z Šternberka dáno jest, a to podle práva a zřízení zemského opatřil. 2) Zde rukopis se končí. Další vedení svédků a vejpověď soudu mezního chybí. Bezpochyby byly již zapsány do Register nových vejpovědních mezních.

Strana 383
Přehled písemností obsažených v díle třicátém. D. Výpisky právní a dějinné. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského z let I508—1577. Úvod vydavatelův . 1.) 1508, 2.) 1512, 3.) 1516, 4.) 1527, 5.) 1528, 6) 1529, 7.) 1529, 8.) 1530, 9.) 1532, 10.) 1532, 11.) 1533, 12.) 1533, 13.) 1534, 14.) 1535, 16.) 1535, 16.) 1536, 17.) 1536, 18.) 1537, 19.) 1537, 20.) 1538, 21.) 1538, 22.) 1538, 23.) 1638, 24.) 1539, 25.) 1539, 26.) 1540, 27.) 1540, 28.) 1540, 29.) 1540, 30.) 1541, 31.) 1542, 32.) 1543, 11. 15. 30. 13. 22. 2. 22. 8. 7. 8. 16. 11. 30. list. kv. čna. září říj. dub. čna. čce. list. list. září list. říj. čce. čce. dub. . Éna. čce. srp. . dub. . dub. . kv. září . čce. . srp. srp. 8rp. září září „ kv. . čce. . dub. mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi Vydává Václav Schulz. . Str. VII- XXIX. Vejpovědi soudu mezního ve pfi Kundrátem z Krymheimu a méstem Knínem . . . Vilémem z Pernšteina a Jiříkem Kořenským z Terešova . Janem z Nebřehovic a Mikulášem z Říčan na Štěkni . Vil. Křineckým z Ronova a Lackem Ostrovcem z Kralovic na Chotéšicích Kateřinou z Miliny a městem Üstím nad Labem . . . Seb. a P. strfci z Veitmile i klást. Oseckym a M. Hochauzarem z ; Hochauzu klášterem Tepelským a Hyncíkem Pluhem z Rabšteina na Kynžvartě osadníky kostela sv. Jiljí na St. m. Pr. a Petrem Vosovským z Adlaru V. Zárubou z Hustifan a Purk. Korduli ze Sloupna na Vfestové . . Benešem Bukovským z Hustiřan a Natanielem z Černína . . Vil. Kfelifem ze Zaksova na St. Sedlisti a L. Rendlem z Usavy na Lhotce městem Plzní a Kryštofem, Václavem a Janem Točníky z Křimic . sirotky Zdeňka z Valdšteina na Hostinném a Vilémem z Valdšteina . Mik. Hruškou z Března na Tatinném a J. Hruškou z Března na Bitozevsi Zdeňkem Lvem z Rožmitálu a J. Glacem ze Star. Dvoru na Kyšperce J. Špetlí z Janovic na Bezddzi a Václ. z Vartmberka na Lipém . Adamem z Šternberka na Z. Hoře a P. Voselským z Dlouhé Vsi na Oselci bratry Špetli z Janovic na Bezdězi a Alšem Berkou z Dubé na Beršteině bratry Malovci z Libějic a Albrechtem Ciplou z Kravska na Šemberce bratry ze Švamberka na Bechyni a Vil. Loubským z Lub na Zalużanech bratry Os. Kaplíři ze Sulevic na Brocně a Vil. Beřkovským z Šebířova P. Vencelíkem z Vrchovišť na Žirovnici a sirotky po Adamovi z Hradce Beatricí z Kolovrat na Lipém a V. Konojedským z Pojetic na Konojedech konv. křižovníků v Strakonicích a P. Malovcem z Chejnova na Vimberce Jošt. z Rožmberka na Krumlově a J. Leskovcem z Leskovce na Kamenici P. z Rožmberka na Krumlově a J. Leskovcem z Leskovce na Kamenici bratry z Valdšteina na Hostinném a A. Zylvarem z Pilinkova na Břecšteině Domažlickými a sirotky po Janovi ze Švamberka Domažlickými a sirotky po Janovi ze Švamberka . . K. Hyršpergarem z Kynigsheinu a Še. a Mi. bratry Blekty z Útěchovic J. Mikšem z Hrobčice na Palči a P. Chotkem z Vojnína na Budeničkách poddanými Z. Berky z Dubé ve Štětí a O. Dubanského z Duban v Hošťce Str. DD 

Strana 384
384 33.) 36.) 45.) 83.) 84. 1543, 1543, 1544, 1545, 1545, 1545, 1545, 1546, 1546, 1546, 1547, 1548, 1548, 1548, 1548, 1549, 1549, 1549, 1550, 1550, 1550, 1550, 1551, 1551, 1551, 1551, 1551, 1551, 1551, 1552, 1553, 1553, 1553, 1553, 1553, 1553, 1553, 1554, 1554, 1555, 1555, 1555, 1555, 1555, 1556, 1556, 1556, 1557, 1557, 1557, 1558, 1558, 6. 7. 19. 30 čce. čce. kv. čna. čce. čce. list. . Gee. srp. srp. - říj. . září . zafi . Gce. . Gce. . září září . Hj. . led. čna. list. čce. . září . září . dub. . čna. mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi . mezi mezi . mezi mezi mezi mezi mezi Přehled písemností. Str, městem Ústím n. L. a Janem Lungvicem z Lungvic na Všebořicích . . 96 V. Kelblem z Geisinku na Hrbovicích a Petrem Kelblem z G. na Chlumci 99 Johankou Čabelickou z Úšavy a J. Malovcem z Chýnova na Vimberce 103 Zygonií hr. Šlikovou à Anezkou hr. z Helfen&teina . . . . . . . 107 bratry purkr. z Donina a A. Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce 109 6 bratry purkr. z Donína ná Grabšteině a 4 bratry z Bibršteina . . 114 J. Lickem z Ryzmburka na Borohrádku a J. z Perušteina na Pardubicích 120 Šeb. Blektou z Útěchovic na Tlustci a Bal. Hyršpergarem z Kynigsheinu 122 4 bratry Blekty z Útěchovic na Tlustci a B. Hyršpergarem z Kynigsheinu 123 Anež. Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce a Zygonií hr. Šlikoveu 124 Albrechtem Slikem z Holejče a Janem Mikšem z Hrobčice na Paléi 128 Jiřím a Zdeňkem bratry z Valdšteina a A. Zylvarem z Pilinkova na Ziréi 132 J. Miksem z Hrobtice na Palci a P. Chotkem z Vojnina na Budeniékách 133 Zdisl. Berkou z D. ua Lipém a Anezkou hr. z Helfnsteina na Ronové 137 Z. Berkou z D. na Lip. a A. Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce 141 bratry Chobotsky mi z Ostredka na Chotjsauech a M. Véznikem z Věžník 145 Markvartem Stranovskjm z Sovojovie a Dorotou z Kojkovic na Ostrově 147 mezi J. Zlivsk$śm z Labounó a Jif. Vlkem z Kvitkova na Domaslavicich . 150 . mezi mezi . mezi mezi mezi . mezi mezi . mezi mezi mezi mezi mezi . mezi . mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi mezi Kašparem Strojetickým ze Strojetic na Strekovć a Vojt. z Valdsteina 155 L. z Klinsteina na Vseradicich a Old. Vamberskym z Rohatec na Osově 159 J. Lickem z Ryzmburka a Arnoštem kn. Bavorským na Kladsku. . 161 "klášterem sv. Anny una St. m. Pražském a Kateřinou z Petrovic na P. 167 Kateř. z Lípy na Drahenicích a Heraltem Říčanským z Říčan na Stekni 170 Ad. z Vartmberka ua Zvifeticích a Jif. Vanéurou z Rehuic na Valecové 174 Z. Berkou z D. na Lipém a Zákupech a J. Stampachem ze St. ve Stremóch 180 Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře a král. poddanými z Habartie 181 Volfem z Vřesovic a Jin. Kaučem z K. i Mi. a Vá. Trmickými z Miliny . 184 Kateřinou Bílenskou z Cbrámec a sirotky Jiř. Charváta z Baršteina . 187 Jindřichem z Binu na Děčíně a Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře 189 Václavem Sokolem z Lískovce na Skřivanech a městem N. Bydžovem 192 Zd. Berkou z D. na Lipém a J. Štampachem ze Štampachu ve Střemách 194 kr. poddanými z Varvažova i Užína a Kelblem, Trmickym a Lungvicem 199 Albrechtem purkr. z Donína a šesti bratry Švanci z Švancu a Veigsdorfu 202 Volfem Štubenberkarem z Štubenberku a Mikulášem Otmarem z Holohlav 209 Jiř. z Valdšteina na Hostinném a Kr. Jandorfarem z Jandorfu na Vrchlabí 212 Krišt. Jandorfarem z J. na Vrchlabí a Jiř. z Valdšteina na Hostinném 218 Ad. z Vartmberka na Zvířeticích a Ad. Samšinským z Š. na Zásadce . 226 Zy. D. z Dubé na Lipém a J. z Lobkovic a Zb. B. z Dubé na Zákupech 227 J. Híanem z Harasova na Vruticích a J. Bezdr. z Kolovrat na Kosátkách 233 Zy. B. z Dubé na Lipém a J. st. z Lobkovic a Zb. B. z Dubé na Zákupech 234 Ad. z Vartmberka na Zvifeticich a Kater. Popelovou z Vosce na Loukovci 240 Vilémem Trčkou z Lípy na Velísi a Jin. a J. bratry Haugvici z Biskupic 244 klášterem sv. Jiří na Hradě Praz,. a J. a Mikulásem Kapliíti ze Salevic 247 B. Żebusickóm z Nestajova na Ryzmburce a Kr. J. z Jandorfu na Žacléři 248 St. Tetaurem z Tetova na Sukdole a Lud. Sradfnem z Sorndorfw . 250 Stastnym Krineckym z Ronova na Dymokurech a J. Haugvicem z Biskupic 253 Mílou z Broumovic na Pl. Žďáře a J. Kábou ž Rybńan na Nové Lhotě 254 kapitulou kostela Pražského a J. Pešíkem z Komárova na Valdeku . 261 Zd. Zampachem z Potšteina a bratry Licky z Ryzmburka. . . . .268 Jaroslavem z Donína a H. Oprštorfem z O. na Dubu a Frydśteinś . 274 St. Ktineckfm z Ronova na Dymokurech a Jin. Haugvicem z Biskupic 276 H, Vrabgkfm Tluxou z .Vrabí na Sibríné a Salom. z Borovnice na Dubći 278 

Strana 385
Přehled písemností. 385 Str. 85.) 1558, 27. čce. mezi B. Žehušickým z Nestajova a šesti sestrami z Jandorfu na Žacléři . 280 86.) 1558, 19. září mezi V. Voračickým z Paběnic na Polánce a Z. Malovcem z Malovic na Kamenici 306 87.) 1558, 19. září mezi Z. Malovcem z Malovic na Kamenici a V. Voračickým z Paběnic na Polánce 308 88.) 1559, 5. čce. mezi Jiř. Voděradským z Hrušova na Dobřeni a J. Popelem z Vesce na Sukdole 309 89.) 1559, 22. srp. mezi H. Kurzbachem z Tr. na Ronově a Z. Berkou z D. na N. Stranově . 311 90.) 1560, 20. srp. mezi Alžb. hr. Šlikovou na Vintířově a Vorš Fictumovou na Kupferberce . 319 91.) 1561, 26. čna. mezi Lvem Fictumem z Fictum na Klášterci a Š. Has. z Lobkovic na Hasišteině 328 92.) 1562, 13. dub. mezi král. poddanými z Pardubic a Z. Andělem z Ronovce na Heř. Městci . 335 93.) 1563, 17. kv. mezi J. Bořitou z Martinic na Smečně a J. Zeidlicem z Šenfeldu na Zvoleněvsi 339 94.) 1564, 19. kv. mezi Jaroslavem ze Smiřic na Kostelci a Jin. Saskou Vojířem z Vacovic . 346 95.) 1564, 4. srp. mezi J. Sekerkou z Sedčic na Lobkovicích a Mik. st. z Řehnic na Jiřicích 349 96.) 1566, 24. dub. mezi Adamem z Vartmberka na Rohozci a H. Oprštorfem z O. na Frydšteině 350 97.) 1569, 4. čce. mezi Vil. Trčkou z Lípy na Frymburce a sirotky Albr. ze Smiřic na Náchodě 362 98.) 1569 až 1570 mezi Fl. Gryspekem z Gr. na Kaceřově a D. Boryní ze Lhoty na Míkovicích 368 99.) 1572 až 1573 mezi Buriánem Cukrem z Tamfeldu a Mik. Bryknarem z Brukšteina . . . 372 100.) 1573, 5. list. mezi Jindř. z Valdšteina na Dobrovici a V. Cetenským z Cetně na Ledcích . 377 101.) 1574, 1. pros. mezi J. Hysrlí z Chodů na Popovicích a Štěpánem Šorfem ze Štiřína . . 378 102.) 1577, 22. čce. mezi Jiř. Slepotickým z Sulic na Libři a Z. Vrabským Tl z Vrabí na N. Libni 380 Archlv Český XXX. 49

Strana 386
Rejstiik jmen osobních a místních. (Čísla v () při jménech místních označují stránku v Fr. Palackého Popisu království Českého.) A. Abrápach, Airzpach (142) 280,! 283, 290-293, 295, 297, 303, 304, 306; Dolní 305; Horní 305, 306. Abr&torf, viz Ebersdorf. Abrt z Daubnheimu 233. Absolon z Úšťku 232, 239; řez- ník z Ü-tku 68. Adam, bakalář z Klatov 42; soukenník z Rychnova 165; zedník ze Zákup 233 ; z Žehro- vic 346. z Adlaru, viz Osovsky. Adler Ondřej z Ebersdorfu 166. Aksamít Matouš z Hošťky 96. Albrecht, Mikuláš, Nykl, z Bertls- dorfu 166; Valentin z Bezdě- kova 305; Matouš z Voletin 305. Albrechtice (28) 6, 7. — (169) 122. Aldman Martin z Neudörflu 208. Aleš z Úžína 202. Alex ze Stříbrníka 99. Almer Jakub, Jokof, ze Svárova 119. Alžběta vdova z Bělušic 189. Ambrož, hajný z Blíževedl 319; krejčí z Blíževedl 319; sla- dovník z Sobotky 119. Anděl z Ronovce Zygmund na Hefmanové Méstei 335-338, 370. Andres, Jan, Hans 109; Kašpar, rychtář z Žacléře 306. Andrle, mistr 230; Jan z Ho- stomnic 161. Mikuláš Anna, z Černuce (Turska) 136; dcera Vśńova z Popelina 64; dcera Buriśnova z Sedebrovic 380; Ondiejová z Sedebrovic 380; z Veselí 192. Antonín, tesař z Jestřebí 37: z Koštova 186; rychtář z Li- tic 319; sladovník z Radou- šova 319; z Roudné 202; opat klástera Tepelského 7. ' Antonius z Vléic 217. Antoš, rychtář z Hněvic 96; te- sař z Nebužel 199; z Valteřic 24. Arelt, Jiřík, rychtář z Lánova 225; Havel, Gall, z Neudörflu 208. Arlet, Pavel a Petr z Blizevedl 141; Ondřej z Jablonného 144. Arnošt, kníže bavorský, falekrabí na Rýně, potvrzený arcibiskup salzburský, držitel hrabství Kladského 161-167, 183, 207, 223, 343, 369, 371. Arnošt Václav z Radoušova 68. Arnoštovský les, u vsi Spyty (146) 209-211. Arnsdorf, Arnstorf (56) 192. — Arstorf (65) 240. — Arnstorf, Arstorf (127) 217, 226. Atročín, viz Otročín. Atrzpach, viz Abršpach. Auder Šebestián 236. Augustin, rychtář z Kralup 335; krejčí z Litoměřic 95, 113; krále JMti rychtář v Litomě- řicích 158; ze Starkova 305. Austn Mates z Lánova 226. Aušperk, vrch u Zákup (98); Malý 235, 237-239; Veliký 236, 238, 239. B. Babí vrch, u Vřesné (296) IX, X. Babka, Babků, Zych ze Štětí 54, 96; Jiřík ze Záhornice 246. Babů Vavřinec ze Slaného 346. Babylonský Jan z Domažlic 86. Bače Jakub z Nišovic 173. Bach Bartoň z Veselí 179. Bajček Vaněk 21. Bakov (92) 179. Balán Ondřej z Paky 154. Balear, Zygmund 119; Fabián z Hrdla 327. Balík, Rub stary - 21. Dan, Bohna (57) 192. . Barbora, Matouskova Zena, z Sla- panic 136. Bardoun Martin z Domažlic 86. Bareš Bartoň z Horek 179. Barchan Tomáš z Kamenice 202. Barky, vrch u Předlic (55) 99 až 102. . Barrabásüv Martin, rychtář v Sa- chově 122. z Baršteina, viz Charvát. Bárta 21; rychtář z Kvaskovic 173; z Onšovic 75; Bártů Jíra z Sudkovic 173; z Tře- šovic 173; kovář z Volyně 3. Barták, rychtář z Rovného 364; Vondřej jinak z Veležic 96. Bartík Jan z Újezda 86. Bartl 21 ; Bartoš 68; kovář 24; 

Strana 387
Rejstřík jmen osobních a místních. z Klášterce 75; z Kočkova 99; z Kumpolce 19; Hanuš, Hons, z Maršova 33, 184; z Přestanova 33 ; barvíř ze Svá- rova 119. Bartoloměj, řezník z Domažlic 86; krejčí z Turnova 179; z Zabostic 260. Bartoň, z Lochočic 186 ; z Prasku 194; rychtářův bratr ze Štětí 54, 96; viz i Kul. Bartoněk, Bartoňkův Bartoň z Po- dolib 193, 194. Bartoš 30; z Horažďovic 42; z Jablonce 244; z Jarpic 136; soukenník z Lipé 37; krejčí z Mělníka 232, 240; z Mu- kařova 244; slepý z Nebužel 199; pekař z Plzně 42; ze Stribrnika 99; z Třešovic 173. Bartoš, Josef z Bělé 67; Josef, hajný z Doks 37, 46; Šimon z Levína 166; Bartoloměj z Zehrovic 346. Bartošovice, Bartoušovice (154) 268, 270, 271, 273. Bartošův, Jiřík. z Turnova 113, 119, 127; Pavel a Václav z Trhonina 75. Bartoušov, potok u Bartosovic (154) 268, 272. —: tvrz a ves (120) 276. Bartš Pavel z Velenic 233. Bartušková Marta z Nebuzel 199. Bastl zlatník 33. Bastlor Hanuš z Bystřice 166. Bašta, Jíra 364; Bartoň ze Štětí 96. Baštětice, viz Božtěšice. Batkovy grunty, u Polánky (281) 306, 308. Baudš Jiřík ze Zákup 233. Baudyš Hanuš a Valentin z Ma- lých Buků 217. Baun Bárta z Chlumu 42. Baur Michal z Verntfovic 305. Bavan Martin z Nového Strašecí 346. Bavorov (361) 75. Bavory 82; Dolnf a Hornf 161, 167. Bavůrek. Václav z Domažlic 86; Vavřinec z Třešovic 173. Bečal Linhart z Tlumačova 86, 87. Bečkov, Poczyndorf, Potschendorf (142) 306. Bečov (29) 29. — (427) 10. Bedrníček Jan z Bakova 179. Beer, Balcar a Jiřík z Litic 319; Fabián ze Stolinek 319. Behem, Michal z Kieslingswalde 166; Pavel a Václav ze Svá- ; rova 119. | Behm Lux z Ceského Chvojna 192. Bech Vojtěch z Vysokého Mýta 122, 273. Běchary, Běchaře (118) 246. Bechyně (275) 49. Bechyně z La£an Václav 159, 160. Bejček z Nespečova Jindřich 64. Bělá (89) 37, 43-47, 67, 91, 109, 113, 119, 127, 179, 232, 239, 2441, 319. —, Bělé (150) 165. Beladů Pavel ze Skalice 212. Belcer Volf 321. Běleč Veliký (169) 122. Bělehradský Jan z Dubče 280. Beller Jiřík z Cvikova 240. Bělohlavý Jíra ze Střem 199. Bělušice, Bélosice (45) 187, 189. Benátky Nové (81) 179, 346, 350. Benda Jan z Třebenic 247. Beneš 6, 44; z Býčiny 179; krejčí ze Stolinek 319; ze Stříbrníka 6, 99; kovář ze Šlapanic 136; z Unótic 253; z Úžína 99; z Všebořic 102, 202 ; rychtář ze Zákup 233. Beneš, Vavřinec z Neudorfu 217; Hanuš a Valten ze Sejfů 225; Benedikt z Žehrovic 346. Benešík Jan z Domažlic 86. Benešov (66) 68. — (255) 49. Beran, Martin z Benešovy Hory 75 ; Jan, pivovarník z Doma- Zlic 86; Václav z Letü 51; 387 Petr z Prasku Pavel z Toužima 10. Beránek Beneš z Bělé 46. Berášek Jíra z Kačkovic 170. Bergar Benedykt, Bergkar Bendyx, z Českého Chvojna 192. Berger Bretšel z Ceského Chvojna 192. z Bergova, Berkova, páni 33; Otto starší a mladší 32. . |Berka z Dubé 244; páni Dubiàtí 89; Albrecht 244; Aleš starší na Lipém a Beršteině 42 až 46, 244; Aleš mladší 244; Jaroslav 230; Jiřík 230; Ka- tefina, manželka Alše star- šího 244; Kryštof 144; Man- dalena Berčinka, vdova po Petrovi Vančurovi z Řehnic 174, 179; Petr 92; Václav 230; Zbyněk na Strakonicích a Mělníce, nejvyšší mistr pře- vorství Ceského 227-229, 232 aż 237, 239, 240, 302, 326, 333, 360; Zdislav na Lipóm a Zákupí, nejv. hofmistr kr. Ć. a markrabství Horních Lužic landfojt 92-96, 137, 141, 180, 194, 265, 282, 312, 343, 366, 369, 371, 373, 376; Zygmund 108, 126, 127; Zygmund na Lipém a Novém Stranově 227 až 240, 302, 311-318, 326, 333, 360, 370. Beřkovský z Šebířova, páni 26; Anna, manželka Jana Stampa- cha ze Stampachu 194, 198; Hynek na Kokoříně a Stře- mách 195-199 ; Jaroslav 29; Jindfich 28, 29; Radslav, nejv. písať kr. 54, -55; 194 ; Vilém na Libéchové 52-54, 325; Zygmund 29. D. Bernard, tkadlec z Petfikova 380; ze Zásmuk 64. Bernart z Branżeże 179. Bernartice (142) 305. Berner, Mikulas z Lampertic 305 ; Štěpán z Mittelwalde 166. | Beroun (247) 267. Berounský, Berúnský, Pavel z Plzně 42, 86. Beřovice (7) 131. 49* 

Strana 388
388 Rejstřík jmen osobních a místních. Berštein, Berkenštein, Perknštein | Bína Řehoř z Čelakovic 279. (88) 42, 43, 319. Bertl Jiřík a Urban z Blahuňova 335. Bertlsdorf, ves v Kladsku 166; viz i Ostašov a Pertoltice. Běšín z Běšin Racek na Draho- nicích 170-173. Běšiny (370) 170. Běštín, Běšín (269) 267. Beyer, Jiřík z Cvikova 236, 240; z Chrastavy 119. Bezbticho Simek ze Zalužan 51. Bezděčiny, les u Pluhova Žďáru (296) 258. Bezdédice (88) 37. — (269) 261-263, 265-267. Bezdèkov (8) 96. — (143) 280, 285, 287, 298, 299, 306. — (403) 19. Bezděz (89) 34-37, 42, 43, 45, 72; páni Bezdězští 44; Pod- bezdězí 46. Běžka, Bieška, Jan z Brocna 55, 96. Bíba Jan z Žehrovic 346. z Bibršteina, Bibrštajna, bratří 375; páni 115, 117-119; Bedřich 127; Jan 114, 117, 119; Jeronym 114; Joachym starší 120; Joacbym mlad.í 114-120, 127; Kryštof 114; Zygmund 114; panství 205. Bidlo (160) 364. Bidlo Václav z Prasku 194. Bieška, viz Běžka. Bílek, Bílků Jira ze Lhotky 199; Jiřík z Litoměřic 6; Jan z Pálče 131. Bflenská z Chramec Katerina 187 aż 189. Bilina (49) 33, 184, 186, 189, 202. Biliuskóch | Vávra 136. Bilka, rybník u Velíše (120) 244, 245. Bílský z Kařišova Petr 346. Bilšice, ves blíž Vrchlabí, Pilsdorf (?127) 225. Bílý, Jan z Solenic 51; ze Spyty 212. ze Slaného z Bínu 322; Jindřich, Hendrych, na Děčíně 189, 191, 192. Birknar Hanuš z Maršova 217. Birle Šimon z Vartmberka 92. Biskovice, Byäkovice (241) 234. Bí'a z Račova 75. Bitnar Mates z Radoušova 67, 68. Bitozeves (25) 25-30, 181, 199; páni 27. Bláha, z Kumpolce 19; Blažej z Jižné 261. Blahoň Martin 30. Blahovec Jíra z Milejovic 173. Blahuňov, Blahňov (32) 335. Blahýn z Nehasic 29. Blanice (299) 306, 308. Blanička (299) 308. Blatná (337) 30, 55, 64. Blažej, mlynář z Bělé 37; ko- žišník z Domažlic 86. Blažek, Jiřík z Arnmsdorfu 217, 226; mlynář z Bělé 91; man k zámka Bezdězi, z Bezdědic 37; rybář z Bezděkova 96; Ondřejův z Doks 37; Mot z Dubičiny 68; z Hodkovic 355; kovář z Hošťky 93, 94, 96; z Nehasic 29; ze Spyty 212; celny ze Stfekova 158; ze Stfibrnika 99. Bleen Jan 21. Blejńka Jira z Jakubina 64. Blekta z Útěchovic, Outěchovic, bratři 88-92, 123, 124; Fry- drych na Valtinově 123; Ha- nuš 123; Hendrych 90; Jiřík 123; Joacbym 123; Mikuláš 87, 88; Sebestián na Tlustci 87, 91, 122, 123. Blíživská z Blíživa (381) Lidmila, abatyše kláštera sv. Jiří na Hradě Pražském 247. Blíževedly, Blížvedly (69) 137 až 141, 311, 313, 314, 316, 318, 319. Bloveky Vaclav ze Slaného 136. Blud Jiřík z Žatce 29. Bobrovník, vrch u Milé (45) 187. Boes Jíra z Útěchovic 109. Boetchen Bastián z Suché 119. Bognar Valentin z Mostu 33. Boháč, Jan 21; z Mukafova 244. Boháček Martin z Bitozevsi 29, 30. Bohanka (138) 12, 13. Bohdalín (291) 76, 77. Bohdaneč (167) 337, 339. Boholiby, Boholib (229) 380 az 382. Bohuka Jíra z Pacova 77. Bohumilice (355) 75. Bohuněk z Ondřejovce 149. Bohuš 17. Bokner Kliment z Suché 276. Bolehošť (161) 122. Boleslav Mladá (77) 179, 208, 243, 216, 319. Bor (395) 19, 79, 81, 82, 86. —,les u vsi Noskova (282) 47, 48. Bořanovice (356) 75. Borek (85) 198. Boreň Petr 250; viz i Boryně. Boreš, potok na panství Kynž- vartském (429) 9. Bořice (375) 86. Bořita z Martinic Jan na Smečně, purkrabí Karlšteinský 339-345; Volf na Okoři 248. Borm Matouš z Chvalče 305. Borohrádek, Boruhrádek (159) X, 120, 122, 161, 165, 167, 268. Borové, Borová (149) 362-364, 366, 367; les 366; potok 365. Borovec Jakub z Týna Horšov- ského 86. z Borovnice (218) Salomena na Dubči 278-280. Boršů Havel z Dubu 149. Borůvka Vit z Utéchovie 109. Boryně ze Lhoty, Boren, 322; David na Mikovicich 368-371; Jan, král. prokurátor 26. . Bosák, Lukeš 21; Jiřík ze Ště- panovska 122. Boseň (92) 179. Bosyně (83) 199; viz i Hostyně. Boubská (356) 75. Bouček, Kuba z Nakvasova 42; Jíra z Oken 37. 

Strana 389
Rejstřík jmen osobních a místních. 389 Bouše Jan z Českého Dubu 208. Božetice (595) 122. Božice (595) 48. Božický z Božic Jeronym 31, 48. Božtěšice, Baštětice, Boštešice, Boštěšice, Boštětice (57) 5, 6, 96, 99. Brada Urban ze Skály 173. Bradka Václav z Nového Města n. M. 305. Bradův Jan a Jíra z Jakubína 64. Braer Kašpar z Jivky 305. Brajer Urban z Petřikovic 305. Brandl Říha, šafář z Blíževedl 319. Brandýs n. L. (239) 180, 198, 279, 350. Branná, Brevná (124) 24. Branský Jan z Lochočic 186. Brant Rehoř 314. Branžež, Branzež (91) 179. Brašín, viz Zbrašín. Břecštein (127) 78. Brejer Petr z Machendorfu 120. Brenský Jan 24. Brevná, viz Branná. Břevniště (98) 109. Břevnov (15) 10-12; opat klá štera Oldřich 11. Březina, Breziň (297) 261. Březina Jan z Roudnice 198. Březno (25); z -, viz Hruška. Březohlávek Matěj ze Spyty 212. Břikcí jinak Brychta z Radouše 267. Břísko, les u Velíše (120) 244 Bříství, Bříští (238) 4. Bříza, Březí, Břízí, louka u Plu hova Žďáru (296) 254-256 258, 260. Brkač Urban, rychtář z Račic 96. Brná, Brno (48) 155-158. Brninky, viz Brnky. Brníš, Brniště (97) 88, 91, 92, 122, 124. Brnky, Brninky (242) 253. Brocno, Broceň (76) 52-55, 96; z- Albrecht 96. Brod (268) 267. Brod Český (236) 347. Brodek, poloha u Studenky (96) 176. Bronec Jan z Pacova 49. Brosl Martin z Lánova 217. Brouček Pavel ze Suchdola 253. Broumovice (283); Míla z - na Žďáře Pluhově 254-261, 326, 333, 343, 360, 371. Brozánky (54) 96; z-, viz Leva. Brozanský, viz z Vřesovic. Brozany (43) 186. Brozin, Jan, rychtář Hrádku 363; Matěj z Hrádku 364. Brož, z Blíževedl 313; z Habří 186; Falta z Chvalče 305; z Lobče 368-370; Janův syn, ze Střížovic 102; z Nové Vsi 202; z Všebořic 102, 202. Brožovic Vondra z Úžína 202. Brožův, Tůma z Rychnova 165; Janek z Úžína 202. Brusovka, studánka u Kvasňovic (343) 38. Brychtů Matěj z Křeslic 170. Bryknar Jakub z Liberce 120. Bryknar z Brukšteina Mikuláš na Zapech 372-376. Brynda Václav z Kondratec 149. Brynyk Řehoř z Dubičiny 68. Brysl Ondřej 24. Brzánky, Brzany, Mrzany (43) 93, 96. Bschorer Melichar z Nové By- střice 166. Bůček Jan z Žirovnice 64. Budčeves, Bučoves (118) 246, 247. Budějovice (301) 64. Budínův Matěj ze Štětí 96. Budkov, Putkov (353) 69.71, 75. Budynice, Budeničky (7) 92, 129, 130, 132-137; dvůr 134, 135; registra správní 129; rybník 133; úředník 132. Bukov, Buková (57) 199. Buková hora, na panství Grab- šteinském (100) 111. Bukovina, chybně Lukovina (65) 68. (91) 244. (168) 339. Bukovno (111) 244. Buky Mladé, Junge Puche (127) 217, 225. Bulaska Marta ze Zlonic 136. Bulín Jan 21. Bumbal Urban z Chotče 198. Bunczelsperk, hora blíž Lemberku (99) 142. Bunsa Matěj z Mělnického Vtelna 234. Burdychů Havel z Bystrého 305. Burger Jakub z Českého Chvojna 192. Burián, z Čelakovic 279; z Pa- cova (Pačejova) 42 ; ze Sede- brovic 380; ze Zalužan 52. Buriánů Václav z Ml. Boleslavi 179. Burm Mates z Chvalče 305. Bušek Šimon z Roudnice 141. Buškovec, rybník u Dymokur (117) 276. Bušovic Vávra z Loun 30. Buštěhrad (17) 371. Butchen Pavel 115. Buzková Anna z Třebenic 247. Býčina, Bejčina (91) 179. Bydžov Nový (112) 154, 192 až 194, 218, 246, 279, 352. Bykoš (273) 161. Bylina Jan ze Zbitu 194. Býna Jan z Třešovic 173. Býňa, hajný na Krupce 30. Bynar Martin z Břevnišť 109. Býnů Matěj z Jičína 24. Byseň (4) 345. Býska, viz Víska. Bystré (145) 305. Bystřice, město v Kladsku 166. — Nová (293) XXVII. Nová a Stará, Weystricz, vsi v Kladsku 166. — potok u Domažlic (375) 79, 81. — potok u hradu Hasišteinu (32) 328, 332. Byšický z Byšic Jan, purkrabí Hradu Praž. XXIII, XXVI až XXVIII, 11-13, 15, 18, 20, 23, 28, 32, 36, 41, 46, 48, 51, 54, 63, 67, 74, 76, na Svatém Poli 78, 81, 85, 90; 92, 93, 95, 98, 102, 106, 108, —

Strana 390
390 Rejstřík jmen osobních a místních. 112, 119, 121-123, 127, 131, 136, 140, 143, 147, 149, 154, 158, 160, 165, 169, 186, 183, 172, 180, 178, 194, 188, 198, 191, 193, 201, 207, 211, 216, 225, 226, 232, 233, 239, 243, 246-248, 252, 253. Býškovice, viz Bíškovice. C. Cabicar Brož z Radoušova 141. Cancar Jokl z Neudorfu 217. Cedlar Petr z Brandýsa n. L. 350. Cechl, Mertl z Habartic 182, 184; Zygmund z Habartic 184. Cejbit Hanuš z Machendorfu 120. Cejsice (356) 70, 75. Cerekvice, Cirekvice (131) 12, 13. — (288) 64. Cesta, Sekaná -, vrch u Zásadky (92) 227. Cetenský z Cetně (86) 176; Jiřík na Vinařicích 377; Václav na Ledcích 377, 378. Ceydyš Volf z Kupferberku 321, 327. Ceytn Volf z Kupferberku 327. Ciboušov, Cibice, Ziebisch (33) 327. Cibule Šimon z Bitozevsi 29, 30. Cicvárek Petr ze Lstiboře 348. Cikán, Jan z Litně 161; Jan a Ondřej z Žirovnice 64. Cimrman Linhart z Machendorfu 119, 120. Cimrové, bratři 205. Cink Lukeš z Jezvého 141. Cipla Václav z Podolib 193. Cipla z Kravska Albrecht na Šelmberce 47.49, 107, 265. Cirekvice, viz Cerekvice. Cirekvický Jiřík z Domaslavic 155. Cirkvice, Cirekvice (48) 158. Cmechl Jan ze Stranné 64. Cmejra Jakub z Ústí n. L. 158. Cobl, hajný Trutnovských 292, 297. Cobr Hanuš z Bernartic 305. Cot Martin z Wilmsdorfu 166. Crha Jan 24. Crhoňků Jíra ze Zalužan 52. Ctiměř, Ctimíř, poloha u Stu- denky (92) 174, 175, 179; Ctimrský les 177, 178; Cti- miřský rybníček 175. Cuclavice, Cuclovice, Cuslavice, Suclavice (356) 75, 76, 103, 104, 106. Cukr z Tamfeldu Burián 372 až 376; Václav 374, 375. Cuppanna Matouš, fišmeistr 75. Curl Martin z Kvasňovic 42. Cuta Jan, Matěj a Vondra z Kře sanova 75. Cvikov (98) 240. Cvrkal Václav z Záhornice 246. Cýcha Jan z Stranné 64. Cyner Hanuš z Ruppersdorfu 120. Cyprian, rybář z Litoměřic 102. Cyrmon Jan 24. Czahn Martin z Pruneřova 335. Č. Čabelický ze Soutic Jan na Týně n. Vlt. 308; Johanka, roz. Rendlova z Úšavy, 74, 103 až 106; Prokop 103. Čáda Mikuláš z Oselce 42. Čádek Jan z Vlčetína 64. Čapek Václav z Ústí n. L. 6. Čápův Jan z Načerace 149. Čas Jan z Náchoda 165, 212. Častolar z Dlouhé Vsi, Častolor, 40, 42. Častrov (292) 61, 62; Dvorce Častrovské 57, 58, 61, 63. Čéč, Číč, z Nemyčevsi Zygmund 29, 30. Čech Petr z Maňovic 42. Čechy, král. České VII, XIV, XVI, XVII, XXVII, XXVIII, 1, 92, 161-163, 230, 307, 323; dědic sv. Václav 247; král IX, XV, XVI, XXVII, 32, 41,89, 92, 93, 137, 164, 167, 181-183, 189, 191, 194, 197-204, 206, 207, 213, 215, 216, 219, 221, 222, 248, 280.287, 289, 290, 302-304, 320-323, 325, 336 až 338, 351, 352, 354, 360, Ferdinand, Jan, Jiří, Maxmi- lián, Rudolf, Vladislav, Zyg- mund, viz Ferdinand atd.; králová 197, 285, 300, 304; místodržící arcikníže Ferdi- nand, viz Ferdinand; nejv. úředníci XVI; nejv. hofmistr XXVIII, 2, 93-95, 127, 135, 137, 138, 140, 141, 143, 196, 144, 180, 183, 194, 278, 235-240, 219, 198, 284, 325, 326, 333, 317, 360, 366, 369, 371, 373, 376; nejv. kancléř 65, 200 až 202; nejv. komorník VIII, IX, 65, 128, 137, 157, 158; nejv. písař 52-55, 160, 181 až 186, 189.192, 238, 240, 302, 360, 366; nejv. purkrabí IX, XII, XV, XVI, XX, XXIII, XXVII, 89; nejv. sudí 227-229, 232, 233, 235-237, 240, 302; místopísař XXIV; místosudí XVI; prokurátor 26, 28, 128 až 131, 133-137, 167, 197, 213, 285, 312, 322, 352; komora 199, 207, 224, 312, president komory 181, 184, 186, 189; převorství křížovníků sv. Jana Jerusalem. 68, 227, 235; sta- vové XVI; úřad nejv. pur- krabství Pražského XIV-XVI, XVIII, XIX, XXIII, XXIV, XXVI, XXVIII, 5, 19, 166, 173, 227, 233, 235, 248, 254, 276, 278, 280, 308, 309, 311, 316, 339, 346, 349, 379, písař XIX, purkrabí, místo- purkrabí VIII, X-XXIX, 2-8, 10-15, 17, 18, 20 23, 25.28, 30, 32-36, 38, 41, 43, 45, 46, 48, 49, 51, 54, 63, 65 až 68, 71, 73, 74, 76-83, 85, 90, 92, 93, 95-99, 102, 106-109, 112, 114, 118-125, 127, 131, 133, 134, 136, 137, 140, 143, 147-151, 154, 158.160, 163-166, 169, 170, 172, 173, 177.180, 182, 183, 186-189, 191, 193, 194, 198, 199, 201, 207, 211, 213, 216, 222, 224-227, 232-234,

Strana 391
Rejstřík jmen osobních a místních. 239, 243, 246-248, 252, 263, 256, 260, 261, 266, 267, 273, 275, 276, 279, 283-286, 299, 304, 306-309, 318, 319, 327, 334, 336-338, 345, 346, 349, 350, 352, 353, 360, 361, 367, 371, 376, 378, 379, radov6 XV, XIX, XXIII, XXVII, 349, 378; zřízení zemské, viz zřízení. Čejka Jakub z Žehrovic 346. Cejka z Olbramovic Jan na Sou- . ticích 148, 149. Celakovice (240) 279. Celakovský Jaromír JUDr., univ. . prof. VII, VIII. Čeněk, hejtman na Stolinkách 313; Zygmund 107; Vít z No- . vého Bydzova 246. Čepl Linhart z Dělouše 202. Cerelik, Cerlík, Matouš z Petro- _ vic 86, 87. Čerchov, Čerkov, vrch u Domažlic . (375) 81. | Cerkovice, viz Serkov. Cermák, Mikuláš z Přelouče 339; Jan. a Tomas z Žirovnice 64. Čermná, Leibr&torf, Leukersdorf (56) 192. —, Černá (128) 225. — Veliká (158) 122. Černá Uršula z Trmic 186 Černá hora, Švarcberk, Švarc- vald, při hranicích Kladských . 101-167; viz i Cerny vrch. Cernbach, Cernboch, potok u Ko- . mofan (28) 7. Černice, Černčice (343) 38, 39, Černín z Černína Natanael, Na- thanyel XXIII, 14-16; Věněk . na Bartousové 276. Černoc, Cernotc (38) 327. Cernovice, Gerhovice (291) 77. Cernuc, viz Tursko. Cerny, Tomáš z Družce 346; Urban z Horní Chrastavy 208; Ambrož z Kopidlna 246; Jan z Liběchova 55; Jíra z Ni- něchova 199; Vávra, švec z Radoušova 141; Jíra z Ro- kytnice 165; Jan z Sedliště 19; Jakub ze Suché 119, 127, 276; Jan ze Suché 127, , 276; Petr z Tuhance 319. Cerný, důl na panství Hostinném (128) 23; háj u Žehrovic (5) 339, 342; les na panství Ná- chodském (146) 296; vrch, Černá hora, u Lánova (126) . 213-216, 218-223. Certovský potok, na panství Zá- . kupském (98) 236. Červ Vavřinec z Ústí n. L. 158, . 192. Červená jáma, vrch na panství Lipském (68) 234, 235, 237 . aż 239. Cervenka Jan, z Horek 179; . Z Nového m. Praž. 169, 170. Uervený Jíra z Podolib 193. Ceská ves, viz Ves C. Cesky Martin z Chrastavy 208. Čestice, Ceśtice (353) 75. Ceška, veliký kámen u Onšovic _ (355) 105, . Ciè z Nemyéevsi, viz Céc. Cihadla, skála u Bezdéze (89) 34-36. Čihák, Jiří z Lánova 217; Adam . ze Zákup 233. Cihule Jíra z Velké Pálče 131. Čijovice, viz Čivice. Cipera Jifik z Rosejovic 267. Cipla, viz Cipla. Čiřík, rybník u Chotésie (118) . 916, 277. Cirnstein Mates z Děčína 192. Cistota Jakub z Kuiiman 173. Cistour Hanuš z Mostu 7. Civice, Cijovice (166) 284. CiZek Jan z Radouse 267. Čížkův Prokop z Levína 166. Čkyně, Neckyně (355) 76. Človíček z Popovic Jan 256,274, . 943. Coubalík Mikuláš z Modlan 186. Couž Marek z Domažlic 86. Čoužek Jan z Hořepníka 64. Črda Říha z Měcholup 170. Čubr hajný 235. Cuburt Hanuš z Cvikova 240. D. Dábek Jiřík z Vysokého Chvojna 122. 391 Dáblice (248) 170. Dachov, Tachov (359) 76. Dachs z Hamráteina, Dachc, 117. Damnov (401) 19. Daniel z Bakova 179. Daniel ze Semanina Jan 276, 335. Daník Daniel z Přelouče 389. z Daubnhaymu, viz Abrt. Dé&ín, Détéín (68) 189, 191, 192. Délous (56, 57) 202. Demut Bartl z Postfelnó 92. Dešov, viz Zdešov. Deštná, Dešné (297) 260. Dešťový potok,u Frymburka (160) 363. Dévin (98) 107, 108, 124-127. Deyzvolt Jifík z Javorníka 225. Ditrych Kašpar z Českého Chvojna 192. Divčický Matouš z Vodňan 74, 77. Divina, víz Jivina. Dlask Jan z Jiviny 244. Dlouhá (160) 362, 367. Dlouhá ves (150); Dlouhoveské končiny 365. | —- (849); z-, viz Castolár a Vo- selský. Dlouhý, Jíra 87, Václav z Blíže- vedl 319; Andrle z Jestřebí 37, 91; Ondřej z Markvartic 113; Jíra ze Stolinek 319; Jíra z Úžína 202; Markus z Vésky v Radoušově 141; Jíra z Žirovnice 64. Dluhov, poloha u Valtinova (99) 88. Dobrá (16) 346. Dobrávoda, Dobrá Voda (92) 179 Dobřejovice (231) 378. Dobřeň (85) 309, 311. Dobřenský z Dobřenic (114) Mi- kuláš 211; Zdislav 154, 155. Dobřičkov (226) 147. Dobrná (66) 233. Dobroviceves, Dobrovice (79) 877. | Doksy, Dokze (17) 339, 342 až 346. — Dogkze, Dogze, Dokze (88) 36-37, 46, 144; záduší 34, 36. 

Strana 392
392 Dolánky (43) 192. Dolany (355) 75, 76. Dolejší Jiřík z Chrašťan 348. Doležal, Václay z Hořic 154; Matěj, rychtář z Chrašťan 348. Dolín, Dolejno (7) 136. Dolský, úředník 50. Dománek Jan ze Skřeníře 194. Domaslavice, Domoslavice (132) 150-155. Domašice (89) 319. Domašín (222) 149. Domažlice (375) 79-87; silnice 83. Dominikus, městský písař v Lipé 144. Dona Zygmund ze Semic 198. Donát, Matěj z Bohdanče 339; Zygmund ze Semic 180. z Donína purkrabí, bratři 111 až 119, 360, 375 ; starý pán 14, 207; Albrecht na Grab- šteině 109, 114, 202, 205 až 208; Frydrych na Grabšteině 109, 114; Jan na Grabšteině 109, 114; Jaroslav na Grab- šteině a Lemberce 107-109, 114, 124, 274-276; Jindřich na Benátkách 346; Kryštof na Grabšteině 109, 114, 274; Václav na Grabšteině 109, 114. Donysy, Döhnis (100) 113. Doraz Beneš z Božtěšic 99. Doubek Jan 24. Doubek z Lautrbachu Jakub 305; Žibřid 173. Doubrava Řehoř z Litoměřic 95, 102. Doubravice (302) 306. Doubravská hora (54) 181, 184, 186, 189, 240. Doubravský Filip z Horažďovic 42. Doucha z Božtěšic 6. Doupovec z Doupova 342, 343. Douša Duchek z Dáblic 170. Drabčík Jan z Chodova 87. Drahonice, Drahenice (363) 170, 173. Drasovice, Drasobice (269) 267. Dražice (81); z - Jan, biskup Pražský 33. Dražky, poloha u Domažlic (375) 82, 83, 85. Dresle Martin z panství Frýdlan- ského 119. Drešar Pavel z 120. Drešer, Michal a Pavel z Chra- stavy 119; Pavel z Engels- berku 208. Dřevčice (239) 284. Drchlava (68) 199. Drlíček Matěj ze Zdelova 122. Drštka Jakub, nožíř z Klatov 75. Družec (5) 346. Dub (223) 149. — Český (95) 46, 91, 92, 109, 127, 144, 208, 274, 275, 350. Dubá, Dub (88) 244; z Berka. Dubanský z Duban (44) Karel 157; Oldřich na Liběšicích a Roudnici 93-96. Dubček (235) 278, 280. Dubeč (235) 278, 280. Dubečno (118) 246. Dubenec, Dubeneč (139) 14-16. Dubičina (69) 68, 140, 141. Dubnice (97) 92. Dubová hora, u Bezděze (89) 43. Dubrová, na panství Zákupském, asi za Dobřanov (98) 228. Dubská hora, u Radoušova (69) 137, 140. Dubský Jíra z Mnichovic 170. Ducháč z Vichova 24. Ducháéin, Jan z Nového Města n. M. 305; Matouš z Vicma- nova 244. Duchcov (51) 184, 189. Duchek XIII; krčmář z Bečova 29; z Beřovic 131; krčmář z Bitozevsi 29, 30; z Litomě- řic 136; rychtář z Minic 29; člověk opata Karlovského v Pra- ze 37; z Velkého Slivna 234. Duchek, Jíra z Lipé 144; Jan z Písku 51, 75, 173. Duchkův, Havel 119; Klenče 86. Machendorfu viz Zyka z Rejstřík jmen osobních a místních. Duchoněc Jan z Kostelce n. 0. 120, 122. Dumet Vavřinec z Rokycan 267. Duně Jan, měšťan Nového m. Pražského 198, 199. Důra z Hraběšína 136. Durchař Jan z Družce 346. Dusák Havel ze Zalužan 52. | Duspivo Vaněk z Nakvasova 42. Dušek, kolář z Cerekvice 64; z Domaslavic 165; ze Stranné 64; Beneš a Jíra z Pfedlic 103. Duškovic Vaněk z Oselce 42. Dušků Jan z Dolan 75, 76. Dušnický Jan z Radouše 267. Dušníky, město v Kladsku 166. Dvořák, Jan z Jakubína 64; Ši- mek z Metánova 64. Dvorce, blíž Stranné (292) 55 až 63. — Častrovské (292) 57, 58, 60, 61, 63. — Dolní 61. — Horní 61. — Hradecké (294) 62. — Kamenické (291) 62, 63. — Metánovské (292) 61. — Stráněnské (292) 55-58, 60, 61, 63, 64. Dvorec, někdy ves u Žirovnice (292) 57, 58. Dvořec, Dvorec (309) 308. Dvořecký z Olbramovic Kuneš na Dvorci 260, 308. Dvory, Dvůr (356) 75. Dvůr Králové (139) 24, 212, 217, 225, 305. — Stary (55); ze -, viz Glac. — Vysoký (355) 103. | Dymokury (117) 253, 276. Dyrhauf, hory na panství Grab- šteinském (100) 115. Dyršam Kašpar z Mostu 33. Džbán, Dčbán, les u Dubence (139) 14, 15; Přední 14, 15, 16; Zadní 14, 15. E. Ebersdorf, Abrštorf, ves v Klad- sku 166. Eiland, Lilant (60) 92. Einsiedel, Nežidla (103) 208. 

Strana 393
Rejstřík jmen osobních a místních. Eisenberk, Eizmberk (28) 6, 7. Ekart Hanuš z Liberce 120. Ekš Michal z Duchcova 184. Elgreglel Simon z Javornika 225. Endersgrün, Endresgryn (33) 327. Engel Jiří z Postřelné 92. Engelsberg (100) 208, 276. Entrich Hanuš z Lomnice 166. Erben z Lánova, Jakub 225; Jiřík 225; Martin 217; Ondřej 217, 225. Erbin, Vavřinec 24; Jan z Ště- panic 24. Erhart, z Bezděkova 19; probošt kláštera Chotěšovského XI. Erkan Jokl z Polkendorfu 217. Erle z Kumpolce 19. Erm Valentin z Lánova 225. z Ertína, ze Rtína, viz Chrt. Ertl Hanuš z Kupferberku 327. Ethl Glen 24. Etl Šimon z Lánova 225. Etrych Michal a Mikuláš 24. Exner, Exnar, Jokl z Länova 217; Vavřinec z Lauterwassru 217, 225; Arnost z Wolfels- dorfu 166. F. Fabián, z Jestřebí 37; ze Sobě- chleb 184; z Unčína 33, 184. Fajt 19. Falc Jakub z Trutnova 305. Falk Michal ze Staré Bystřice 166. Falknov, 240. Falta, mlynář a rychtář z Dol- ního Abršpachu 305. Faltys, kolář z Lanškrouna 273. Fanfls Mikuláš z Pruneřova 335. Faraz Václav, kovář z Kr. Hradce 339. Fartáček Matěj ze Slanóho 131. Feglar Hanuš z Bertlsdorfu 166. Feit Řehoř z Mittelwalde 166. Feitl Hanus z Wolfelsdorfu 166. Feix Vit z Neulandu 276. Fejfar, Martin z Ceské vsi 127; Jiřík z Radoušova 141. Archiv Český XXX. Falkenau (65) 237, Fejtlík Vít z Vimberka 75. Felgenheger Matouš z Petřikovic 306. Fendura Vávra z Milejovic 173. Ferdinand I., král Ceský XXVII, 33, 218, 328; arcikníže 207, 239, 268, 280-283, 285-287, 803, 311, 335, 346. Ferholc, les u Suché (100) 274, 275. Fetr, Fetter, Ender z Machen- dorfa 119, 120; Vavřinec ze Svojkova 233. Fibier, Petr a Řehoř z Neu- dórflu 208; Hanuš z Rosen- thalu 208. Fictum z Fictum 320, 321, 324, 326; bratři 320, 323; Hanuš 321, 326; Hyuécik 335; Jan 320; Jetřich 335; Kryštof 323; Lev na Klášterci 328, 330, 332-335; Opl 320, 321, 323; Volf Dytrych 323, 334; Vorsila Fictumová z Rab- šteina na Kupferberce 319-327, 353. Fidlar Jiřík z Osečné 127. Fidler Volf z Pruneřova 335. Fiel Ulrych 24. Fichtl | Bartoloměj 233. Fichtner Vavřinec z Markoušovic 305. Fichtwasser, Fichtnwasser, tůček u Polkendorfu 213-216, 217, 220. Fikar, Václav 273; Mates z Purk- štodlu 225. Filip, z Levého Hradce 253; z Luženic v Domažlicích 86; ze Stránky 374, 375; z Tisové 19; ze Zdelova 122. Filip, Petr 21; Jan z MI. Bole- slavi 243. Findaj Jiřík z Roupova 327. Finer Valentin z Žacléře 306. Firkus Mikuláš 294, 296. Firkys Matouš, rychtář z Petři- kovic 305. Fisl Volf 33. Fiš Ondřej 321. Fišar Michal z Krupky 184, 192, 202. ze Zákup po- (127) 393 Fišer, Jíra 21; Ondřej z Černoce 327. Flaška Mikuláš z Počapl 55. Flašnar Jan z Kralovic 21. Flegl Hanuš z Beckova 306. Fleimfar Jíra a Matouš z Hra- bic 75. Fleklová Marketa z Chvalče 305. Flugel Moc z Liberce 120. Fogl Kliment z Mnichova 192. Fogler Zygmund z Bertelsdorfu 166. Fojt Kliment, Klimeš, z Cvikova 240. Fokl Matouš z Chvalče 305. Forman, Pavel 33; z Habartic 184. Fost Jokl z Markoušovic 305. Fostnar Lenhart z Klášterce 75. Fousek, Pavel šafář 194; Bartoš z Doks 144; Jan z Teplice 99. Franc 6, 19; z Ü&tku 91. Franc, Jakub z Cermné 192; Mikuláš z Wernsdorfu 327; Jakub z Úžína 202; Jiří, Ma- tes, Simon a Valentin z Wilms- dorfu 166. Frank Jiřík z Javorníka 225. Freiheit (128) 167. Frendl, Freul, Fobl, Foltes, Ja- kub a Michal 24. Freyer Jakub a Ondřej ze Zákup 233. Frič. Vavřinec z Nové Bystřice 166. Frićstejn, viz Frydśtein. Frolich Petr z Benešova 68. Froš, Jakub starý - z Radoušova 141. Fryc, Vaclav z Německého Chvoj- na 192; Hanuś z Neudorfu 217, 225; Jimk z Prunefova 335. Frydl Marek 33. Frydland, Frydlant (102) 114, 115, 117, 207, 208. Fryd&tein, Friéstejn (96) 274, 275, 350, 353-357, 359 aż 361. Frymburk (160) 162, 362-367. Fryuf Mikuláš z Brniště 92. 50 

Strana 394
394 Fryz Vavřinec ze Slavětína 305. Fugl Mikuláš 222. Funk, Jiřík z Lauterwassru 217, 225; Hanuš ze Sejfů 225. Futr Hanuš z Chvalée 305. Fux, Hanuš ze Starého Města u Trutnova 305; Matouš a Mi- kuláš z Metanova 64. 6. Gabriel, krejčí ze Strakonic 42, 173; z Vimberka 75. Gabriel, Hanuš z Bystřice 166; Bartoloměj z Chvalče 305. Gader Valentin z Lénova 225. Gal Mates a Michal z Lánova 217. Galert Michal z Zidovic 144. Garyn z Gotreyz Jan z Malé Strany v Praze 131, 136, 170. Gebl Valentin. ze Staré Bystřice 166. Gegner, Geignar, Hanuš a Volf z Pruneřova 335. Gejslar Pavel z Horního Lánova 166. Gelbl Michal z Mostu 33. Geldner Melichar z Chvalče 305. Gelt Matouš z Chvalče 305. Gerštorf z Gerštorfa 207; Abra- ham na Samšině 377 ; Kryštof 119. Gertnar Valentin z Harty 166. Geyer Ondřej ze Staré Bystřice 166. Gilerk Jokl 24. Gipner, Hanuš z Dolního Abršpa- chu 305 ; Falta a Ondřej z Ja- novic 305. Gir Hanuš 33. Girg, Gyrgk, Bartoloměj a Mi- chal z Brniště 92. Girgndorf, Girkndorf, ves pustá k hradu Ronovu (69) 139, 313-315, 318. Gitlar Jiří z Bystřice 166. Glabr Martin z Trutnova 305. Glac ze Starého Dvoru Jan na Kyšperce 30-33, 181, 182. Glosar Hanuš z Horního Lánova 166. Glosser 225. Vavřinec z Neudorfu Glouchov, Klouk, město v Sasku 323. Glozer Volf z Habartic 184. Gluc Bartoloměj z Litic 319. Glut Hanuš z Přísečnice 327. Gnaur Vavřinec z Blíževedl 141. Götzdorf, Kecndorf (98) 233. Grabštein, Grabštajn (100) 109 až 116, 125, 142, 203-206, 274, 275; páni 111, 112, 115-118, 203-205, 207, 224, 360; starý pán 118; silnice 110. Graf, Hanuš, rychtář z Lánova 217, 225; Martin, rychtář z Neudorfu 225. Gramphs Hanuš z Wólfelsdorfu 166. Graum, hajný 229. Greč Blažek 24. Greger, Kašpar z Hodkovic 305; Vávra, rychtář z Radvanic 305. Gregor, Greger, myslivec ze Svá- rova 119; kovář a krejčí ze Zákup 233. Gregor, Jiří z Blíževedl 141; Hanuš z Dolního Lánova 166. Grégr, Kašpar z Horního Abršpa- chu 306. Grobpaul, Gropaul, Gropavel, z Radoušova, Hanuš 67; Jan 319; Řehoř 67; Václav 67, 141, 319. Gromon Mikuláš ze Svojkova 233. Gros, Hanuš z Radoušova 67, ze Skalky 141. Grosser Hanuš 24. Grossmann Fic a Hanuš z Po- střelné 92. Gruben Hanuś a Śtefl z Luhova 91. Grünwald, Grynwald, nájemce lesa u Grab&teina 111; Jan z Levína 166. Gruss Hanuš 33. Grušina, viz Krušina. Gruttmann Jiřík z Trutnova 217. Grycnar Václav z Ústí n. L. 33, 158. Gryspek z Gryspachu Florián na Kaceřově, JMCské rada, 368 až 371. Rejstřík jmen osobních a místních. Gut Gaz Bernard z Krupky 184. Guthan Vondra z Žirovnice 64. z Gutöteina, Guttätejna, 85; Albrecht na Zirovnici 65, 171 až 173; Burián 92; Linhart 88, 89, 92; Mandalena 90. Gybfl, Gypl, Daniel z Kadaně 327, 335. Gyncel Petr z Lánova 217, 225. Gyret Vavřinec z Jablonného 144. H. Habart Jan z Loun 29, 189. Habartice (56) 31, 32, 181, 183, 184, 238. Habartický z Habartic (387) Jan 151, 152, 154, 155. Habří (56) 186. Habřina, Habří (70) 319. Habrovice, Jonsdorf (57) 6, 99, 192. Had, Petr z Benešovy Hory 75; Matouš z Budkova 75. Hager Valentin z Města 335. Hajbal Hanuš z Sedliště 19. Hájek, les u Žirovnice (292) 57. Hájek Mikuláš z Volyně 3. Hajne, Petr z Hostinného 225; Antonín z Chrastavy 119. Hajtman Vavřinec z Nové vsi 202. Halama Václav z Běchar 246. Halas, Jan 327; Václav z Cer- noce 327. Haléř 114, 115, 117, 118; Ha- léřova tvrz, blíž hradu Hamr- šteinu u Liberce 115. Haléř, Halíř, z Jičíněvsi Petr 209. Hali Martin z Bartošovic 273. Hamrštein, Hamrštajn, n. hrad mezi Libercem a Chrastavou 114-119. Hampl, Ondřej 24 ; Hanuš a Von- drák z Markoušovic 305; Brosius, Brož, z Židovic 113, 144. Hampolec Mikuláš 212. Hana, Martin, měšťan v Písku 3; Václav z Písku 51, 76. z Náchoda 

Strana 395
Rejstřík jmen osobních a místních. Hana ze Kdyně Václav 345. Hancle Mikuláš 119. Hanče Václav z Lipé 144. Handl Valentin z Habartic 184. Handle Tyc z Chvalle 305. Hanek Martin 24. Hanka, Tomáš ze Slavošova 192; Jan z Židovic 144. Hanman Martin z Německého Chvojna 192. Hans, rychtář z Břevniště 109; pekař z Vartmberka 92. Hans, Pavel z Hostinného 217; Pavel z Lánova 225; Pavel z Neudorfu 217; Markus z Wilmsdorfu 166. Hansel Kašpar z Českého Chvojna 192. Hanšel Petr z Českého Chvojna 192. Hanuš, rychtář z Blíževedl 141; myslivec z Hrádku 113; rych- tář z Jiřetína 7; mejtský z Li- toměřic 192; kovář z Radou- šova 319; mlynář z Radvance 240; šafář ze Stolinek 319; kovář z Úšťku 158; z Veselí 179. Hanuš, Filip z Bečova 10; Mot z Dubičiny 68. Hanüsek Jan z Jestfebí 37. Hanychen Mates z Ceského Chvoj- na 192. Hanynk Jokof z Żidovic 144. Hónyś Jakub z Lomnice 166. Hanzl, z Bofic v Domažlicích 86; stary z Cejsic 75; krémár ze Suchdola 253. Hanzl, Jan 30; Jan z Cejsic 75; Bartoloméj z Pfedlic 103; Jan z Tuchomyśle 186; Jifik z Vi- klic 103. Hanzliv Urban z Ujezda 103. Haplatka Jana z Poceplic 54. Harta v Kladsku 166. Hartlikov, Hertvikov (298) 308. Hartman, Jeníček a Michal z Lá- nova 217; Martin, rychtář z Lauterwassru 217; Blažek z Neudorfu 217. Hartmansdorf, Hartnsdorf, Hertvikovice. viz Harvalík Václav z Výškovic 75. Has Jakub z Brniště 92. Hasištein (32) 328-331, 334, 335; páni, bratři Hasišteinští 329-331, 333. Haše Martin ze Staré Bystřice 166. Hašek, Jíra z Předlic 103 ; Mar- tin ze Skalice 212; Martin z Úžína 202; Simek z Viklic 103. Hať, obec u vsi Radouše (270) 261, 263, 264. Hatavúz, Bohuslav z Kr. Dvora 217; Zygmund z Kr. Dvora 305. Hauf, Mikuláá 308, 309; Vit, Feix z Kamenice 202. Haufman, Hanuš 236; z Cvikova 240. Haugvic z Biskupic na Chotěši- cích 245, 246, 257, 326; Jan 244, 246; Jindřich 244 až 246, 253, 265, 276, 277. Haugvic z Haugvic na Doksech Ruprecht 342, 346. Hauke, Jakub a Mikuláš z Hor- ního Lánova 166; Mates a Urban z Wilmsdorfu 166. Haus Michal z Riegersdorfu 240. Hauswald Petr z Jitravy 113. Hausilt Hanuš z Mittelwalde 166. Havel, hajný 33; kovář 21; ko- sař z Ml. Boleslavi 319; sla- dovník z Čelakovic 279; mly- nif z Duchcova 189 ;sladovnik z Mnich. Hradiště 208; malíř z Chotikova 21; rybář z Ko- zlovic 96; krejčí z Litoměřic 95, 99; řezník z Mělníka 55, 95; mládek z Milikovic 173; jinač Havelka z Niněchova 199; rychtář ze Sudkovic 173; Havel z Úče, Ouče 244; starý polesný z Újezda 86; z Úpeřin 202; tesař z Ústí n. L. 6; sladovník z Volyně 173; rybář z Vršovic 30; ze Zdešova 64; ze Žďáru 75; z Žehrovic 346. Tynel Hartyš Volf z Kupferberku 327.' Havlíček, polesný z Kuřích Vod 395 46; sladovník, měšťan z Vo- lyně 75; z Vrutice 234. Havlíčků Vaněk z Knézmosta 179, 243. Havlík Jakub z Kuřiman 173. Havlíkü, Vít z Letà 51: Václav z Rokycan 267. Havlova Kateřina z Loun 30. Havlův Jan a Vaněk z Želiz 55. Havránek, Jan z Loun 29; Va- něk z Želiz 55. Havránek, rybník u Studenky (92) 174, 175. Havránkovský les u Studenky (92) 174-177, 179. Havranů Jiřík z Brodu 267. Haybnar Jakub 33. Hayfl Šebestián 33. Hayncl, Hencl, Mikuláš, rychtář ve Svárově 116, 119. z Hazmburka (44) Hedvika na Náchodě 362, 363, 368; viz i Zajíc. Hazupek Jan z Vimberka 75. Hecar Hanuš z Dolního Lánova 166. Hedvika ze Střížova 102. Hegen Hanuš z Plané 10. Hegenicht Jakub a Řehoř z Ha- bartic 184. Heger Martin z Ebersdorfu 166. Heindrich Michal z Lichtenwalde 166. Heinrich, Kašpar a Prokop z By- strice 166; Kryštof z Verlo- renwasser 166. Hejda Prokop z Heřmanic 37. Hejna Urban z Mnichova 192. Hejtman Dušek z Sudkovic 173. Hejzlar Martin z Bystřice 166. Hekar Fabián z Dolního Lánova 166. Heker Tomáš z Dolního Lánova 166. Hekrle, Mikuláš z Předlic 103; Matěj z Újezda 103. Heks Petr z Černoce 327. Helee, svědek 19. z Helfenberka Václav 103. Helfenburk (71) 311. Helfenštein 2; Anežka hr. z Hel- fenštajna na Ronově a Stolin- 50* 

Strana 396
396 kách 107-109, 124, 126, 127, 137-141, 275, 312, 317, 325, 369, 373. Helišar Pavel 109. Helle Hanuš z Chrastavy 119. Helt Blažej ze Sejfů 225. Hemyk Melichar z Ebersdorfu 166. Hencl, viz Hayncl. Hendrych, řezník z Kralup 335; kožišník z Mostu 7. Hendrych, Mates 109; Jan z Č. Dubu 208. Hene Michal 109. Henník Jiřík z Lánova 225. Herben Ondřej 24. Hergesel Hanuš 109. Herchl Vít z Pruneřova 335. Herjánek Burián z Bakova 179. Herkl Jan z Mildorfu (Mühlen- dorfu) 327. Herle Vaněk z Trutnova 217. Heřma Jan, podruh z Hošťky 96. Herman, Hanuš z Machendorfu 119, 120; Mates z Židovic 144. Heřmanice (68) 34-37. Hermsdorf, Herndorf (99) 141, 144, 343. Hermon Frant. z Zidovic 144. Hermsdorf, Herndorf, viz Her- manice. Hernyk Vavřinec z Trutnova 305. Herolt z Trutnova, Daniel 225; Václav starší 212, 225, 305; Václav soukenník 305. Heršl Bartoloměj z Klášterce 335. Hertlíček Tůma z Vysokého 199. Hertvíkov, viz Hartlíkov. Hertvikovice, Hartmansdorf (128) 217. Herunků Václav z Řečice 77. Herynk, Jan z Hostomnic 161: Vavřinec ze Solnice 122. Hes, starý hajný na Kyšperce 32 Hesler, Hezler, Hanus z Neudórflu 208. Heuss Řehoř z Litic 319. Heyde Mikuláš z Wilmsdorfu 166. Rejstřík jmen osobních a místních. Heygr Urban z Blahuňova 335. Heyna Volf z Pruneřova 335. Heynysser Ondřej od sv. Jana (u Javorníka) 225. Hezl Jan mlady z Schónbachu 276. Hikl Riha z Hostinneho 217. Hlad Havel z Rožďalovic 4. Hladík Matěj z Hošťky 141. Hladká Vochoz, les u Studenky (92) 176-179. Hlava, Matěj z Dolan 75; Vávra z Oselce 42; Martin z Pii- brami 267; Bartoś z Velvar 131, 136. Hlava, poloha u Domażlic (375) 79-82, Hlaváč, Václav z Kr. Hradce 339; Tůma z Počeplic 54. Hlaváč z Vojenic Václav 253, 276. Hlaváč, někdy ves (?) u Luhova (97) 92. Hlavatá Dorota, vdova z Milé 189. Hlavice (91) 87. Hlazovice, Hlažovice (270) 161. Hledík Martin z Pacova 64. Hlemýžď (99) 88, 123. Hlohbov, město Slezské 43. Hlohová, n. ves u Hlemýždě (99) 123. | Hlovcova Simon z Biliny 189. Hložek 226. Hluboká (302) 106. Hluboké, poloha u Račic (412) 20. ze Zampachu Jindfich Hlubücek Martin 357. Hlušce veliké (133) 266, 273, 275-277, 279, 304, 308, 309, 318, 327, 334, 338, 345, 346, 349, 350, 360, 367, 371. Hoât Vâclav z Kostelce 179. Hnëvesickÿ vrch, u Zásadky (92) 226. Hněvice (9) 96. Hnízdo Certové, poloha u Jestřebí (68) 34. Hodějov (352) 75. Hodičův, Hodišův, Hron a Pavel z Žirovnice 64. Hodík Matěj z Hodějova 75. Hodkov (191) 309. Hodkovice (96) 353, 355-359, 361. - (143) 305. Hodků Pavel z Jižné 261. Hof Mikuláš z Javorníka 225. Hofer Krystof z Kupferberku 327. Hofman Urban 24. Hofmaniv Michal 64. Hohaus Jakub z Wölfelsdorfu 166. Hohendorf, Hundorf (100) 204. —, Hoheldorf (419) 327. —, Hundorf v Kladsku 166. Hohentann, Hochtań (32) 335. Hoch, Říha z Chabafovic 192, 202; Janek z Ujezda 103. Hochauzar z Hochauzu, Hochi- zar, Jiřík 26, 27, 29; Miku- láš na Eisenberce XXVIII, 6, 7, 375. Hochhaid, borovnice na panství Grabšteinském (100) 110. Hochtaň, viz Hohentann. Hokovský z Hokova (3) Kuneš 152-155; Votík 154. Hol Strahovská, viz Strahov. Holanský Jan z Bělé 91, 179. Holany (67) 37, 91. Holar Václav, měšťan v Písku 3. Holc, viz Strahovská Hol. Holdaus Urban z Jestřebí 37. Holdrgrunt, Holndrgrunt, na pan- ství Lemberském (99) 115, 127. Hole, Heyde, (98) 125. Holečků Jakub 212; Matouš ze Skalice 212. Holešovice, Holejšovice (14) 199. Holička Jan z Vodňan 49. Holmon, Urban z Beckova 306; Václav z Žacléře 306. Holohlavy (136) ; z-, viz Otmar. Holomský Jan z Bělé 37. Holoperka Jan z Domašína 149. Holostřevy (395) 19. Holovouský z Holovous 150-152, 154. Holovousy (132) 78. z Metanova v lese u Děvína Petr 

Strana 397
Rejstřík jmen osobních a místních. Holub, Petr 33; Jíra, Jiřík, z Ji- lemnice 217, 225. Holubův Jan z Račic 96. Holý, Holej, Holejch, holomek 364; Simon 30; Jan z Ho- stinného 217, 225; Matouš z Lochočic 186; Vít z Miro- vic 51; Pavel z Nakvasova 42; Martin z Roztok 253; Jakub z Vehlovic 199; Jira H. Namećki ze Zalużan 51; Janek ze Żandova 102. Holý Kluk, vrch u Brné (48) 155, 156. Homole (158) 362. —, vrch u pramene Divoké Or- lice 163, 164. Homolka Matouš z Tatinné 29. Homut Blažek ze Záluží 96. Homut, Chomut, z Harasova 196; Adam 198. Hons Jokl 24. Honsgirg 313. Hopfe Hanuš z Jablonného 144. Hora Benešova (354) 75. — Chotejčínská u Chotýčan (71) 138, 140. — Zelená (366) 38; lenohorští 40, 42. Horák Jan, šafář v Střemách 199. Horažďovice (344) 42. . Horažďovský Havel, kožišník z Zat- ce 327, 335. Hořejší Vaněk z Jarpic 136. Hořepník (285) 64. Hořetice (35) 30. Horchyl Hanuš z Mühlendorfu 327. Hořice (131) 154. Hoříček Jakub 24. Horky (92) 175, 179. Horký, Vaněk z Mělníka 95; Adam ze Starého města Praž- ského 345; Jan z Úče, Ouče 244. .— Hornuńk Sebestiśn_ z 327. Hornuś Mikulas ze Stolinek 319. Hofovice (270) 161, 267. Horovsky rybnik, u Studenky (92) 174. páni Ze- 131, Černoce Horšín ze Spyty, Jan 179; Petr 64 Hosek Jan z Velvar 345. Hospod Jan z Hošťky 319. Hostek Matěj a Simon 21. Hostinné (128) 21, 24, 78, 132, 167, 212, 216-218, 222, 223, 225. Hostivař (15) 376-373. Hostlovice (352) 75. Hostomnice, Hostomice (269) 161, 267. Hostovice (54) 186. Hostyné, Bosyné (147) 364. Hoša Šimon z Děčína 192. Hošťálek Jiřík ze Žatce 7. Hoštice, Hostice (352) 173. Hoštík Šimon z Křimic 21. Hošťka (75) 46, 54, 68, 93, 94, 96, 141, 319; poddaní Ho- štétští, Hoštičtí 93-95. Hotovec Mikuláš z Oselec 42. Hotovice, Hotkovice (56) 33. Houdek, Mikulášz Rokytnice 274; Jan z Žirovnice 64. Hougvička, viz Houžvička. Houska, Říha z Brné 1585 Jiřík z Trnovan 186. Houska z Vratisova Rynart ve Vfesné VIII-X. Houška, Jan z Litic 319; Mar- tin, soukenník v Soběslavi 260. Houzka Jan z Horažďovic 42. Houžka, Jiřík z Litoměřic 67; Václav z Vodňan 173. Houžvička, Pavel ze Lhotky 199; Jíra, Jiřík. Hougvička, z Ro- kytnice 165, 274. Hovorka z Kvasňovic 40, 41; Hovorkovská dědina 39, 41, 42. Hraběšín (216) 136. Hrabice, Rabice (356) 75. Hradec Mikuláš z Úče, Ouče 244. Hradec Jindřichův (294) 55, 57, 59, 60, 62-64, 260; farář v- 56, 57, 59-63; Dvorce Hra- decké 62. — Adam z - 55, 63, 64, Jindřich z -, nejv. komor- ník kr. Ó. VIII-X. — Králové (134) 165, 212, 213, 339; hejtman kraje - 78, 249; purkrabí kraje - 16, 211, 248, 397 249, 280-288, 291-304, 306, 312, 317, 371. — Levy (12) 250, 253. Hradecká skála, u Rohozce (106) 358. Hradecký, Jan starý z Holešovic 199; Václav ze Soběslavi 77. Hrádek (46) 187-189. — (100) 113, 119. — (160) 363, 364. —, skála u Vysokého (84) 195. Hradiště (223) 147, 148. — Mnichové (90) 46, 208, 226, 241, 243, 276. Hradištko u Jestřebí (68) 35. z Hrádku (380) Bohuchval XI; Humprecht 8, 80, 84. Hrachominy, les blíže Bohdalína (291) 76, 77. Hrachoviště, Hrachodyště (270) 267. Hřan z Harasova, Hřaň, Jan na Vruticích 233, 234. Hranek, Hrankův, Jan z Turno- va 115, 119. Hranice, na hranici, poloha u Spul (355) 104. — Rezaná, kámen u Račova (353) 68, 70-72. Hraničný potok, (160) 363. Hrb Mašek z Šimonovie 119. Hrbovice (56) 99, 199, vinice Hrbovské 100-102, Hrdík Petr z Jičína 24. Hrdina, Simek a Tüma z Boub- ské 75; Václav z Chodoun 96. Hrdlač Jan z Dolní Krupé 46. Hrdlo, Ober-, Unter-Hals (421) 319, 320, 322, 325, 327. — důl na panství Hostinném (128) 21-24. Hrdý Jan, člověk opata Karlov- ského 37. Hřebínek Martin z Bíliny 33. Hřebínkovská role, k Dolnímu Újezdu (131) 150, 153. Hřech Vondra 21. Hřivice (23); z -, viz Kozelka. Hrobčický z Hrobčice Jeronym 133, 287; viz i Mikeš. Hrobský z Sedlce Jiřík na Ra- deníně VIII. u Frymburka 

Strana 398
398 Hroch z Onšovic 75. Hromada Jíra z Hošťky 54. Hron, sladovník z Malé Strany v Praze 170. Hrska Petr z Radouně 234. Hrabÿ, Vaněk rybář z Kozlovic 96; Vaněk z Počapl 55; Ja- kub podruh ze Sechovic 194; Matouš ze Stranné 64. Hrudka Blažek z Šerchova 52. Hruška, Jiřík z Mělníka 180; Matouš z Vidovle 30. Hruška z Března Jakub na Bito- zevsi, rada při komoře Ceské 25-30, 181, 187, 189, 199, 201, 202, 302, 360, 366 ; Jan 29, 30; Mikuláš na Tatinném XVIII, 25-30, 201; Petr 29; Václav 29. Hrušov (82); z -, viz Voděrad- ský. Hrzek ze Mšena 93, 94, 96. Hrzounek Mikeà z Borohrádku 122. Hubáček, Hubáčkův Martin z Č. Dubu 109, 127, 208; Jiřík z Paky 154. Hubatý Šimon ze Suchrovic 179. Hubka, Martin 187; Jan, písař na Mělníce 141. Hufman Mates ze Srbské Kame- nice 240. Huhňavý Matěj z Boholib 380, 381. Huka Jíra z Radouše 267. Hule, Havel z Jaroměře 193; Michal z Onšovic 75. Hůlka Matouš z Hlazovic 161. Humbera Jan z Nakvasova 42. Humenec, poloha u Habartic (56) 182. Humpolec, Mikuláš z Jaroměře 165; z Náchoda 305. Humpolec z Tuchoraze Mikuláš na Doubravici, starosta komor- ničí úřadu desk zemských, 306. Hunčín, Hunšín, viz Unčín. Hundorf, viz Hohendorf. Hunhauf Beneá ze Steingrünu 321, 321. Huňkův Matouš z Rousovic 199. Hupa Jíra z Všebořic 102. Hůrka, poloha u Bezděze (89) 43. —, poloha u Domažlic (375) 82, 83, 86. Husák Jakub z Králové Dvora 212. Husáková Lucka z Trmic 186. Hustířany (137), cesta Hustířan- ská 15; hranice Hustirské 16. — Bukovský z - Beneš XXIII, 14-16; Mainuš 14-16. Chvalkovsky z - Jan na Chval- kovicích, purkrabí kraje Hra- deckého 14, 16, 78. — Ro- dovský z - Martin 155. — Záruba z - Václav na Tfebo- véticích 12-14, 201, 223, 251, 270, 302, 333, 360, 367. Hull, viz Hytl. Hux Michal z Petfikovic 305. Hvězda, les u Hustifan (137) 15, 16. Hybel Valentin z Jablonného 144. Hylan Jan z Drasovic 267. Hylbert, Valentin z Leštné 305; Petr z Olešnice 305. Hylbrant 50. Hylbrk Matouš z Bezděkova 305. Hyllar Valentin z Luhova 91. Hyml Martin z Uśtku 91. Hympl Martin z Trutnova 305. Hyne, Ondřej z Petler 327; sta- rý z Tamčí 327. Hynkauf Matéj a Mates 33. Hypner Jan z Janovic 305. Hyršal Matouš z Hradčan 253. Hyršpergar z Kynigsheinu Balcar na Vartmberku 122, 123; Bar- toloměj 92; Hendrych 123, 126; Kašpar na Vartmberku 87-91, 122, 123. Hysrle z Chodův Jan na Cholu- picích a Popovicích 378-380. Hyter Mikuláš z Trutnova 305. Hytl, Hutl, Martin-a Volf z Pru- neřova 335. Ch. Chabeřovice Chabařovice, (56) 192, 202. Chadima Petr 364. Chadimů Jiřík z Mirovic 51. Chamček Duchek z Kr. Dvora 24. Rejstřík jmen osobních a místních. Charbuz Jan z Koštova 186. Charouž Jan z Borohrádku 122. Charvát, Petr z Kopidlna 4; Pa- vel ze Štětí 96. Charvát z Baršteina Jiřík 187, 189; vdova Kateřina 187-189. Cházka Matěj z Křivenic 55. Chcebuz (76) 55. Chlan Jiřík z Včelnice 260. Chleborád Jan ze Stranné 64. Chlistov, Klistov (147) 305, 306. Chlum (68) 37, 47. — n. hrad nad Nepievázkou (80): z -, viz Služský. — (98) 244. —, Chlumy (366) 42. Chlumčanský z Přestavlk Václav 17, 19. Chlumec (55) 6, 99, 102. — (114) 193. | Chlumek, vrch u Stětí (85) 93. Chlup Jan z Borového 363, 364. Chlupatý Bartoš, soukenník z Žatce 29. Chmatal Václav z Pacova 49. Chmel, Tůma z Blíževedl 141; Václav z Mnich. Hradiště 208; Vaněk z Rokytnice 165; Vít z Žirovnice 64. Chmelický z Chmelic (597) Zyg- mund, purkrabí Hradu Praž- ského VIII. Chmelíř ze Semechova Duchek, měšťan Starého m. Pražského 92. Chmelnů Jiřík, Pavel a Václav z Rokytnice 274. Chmelový důl u Bezděze (89) 43, 44. Chobínský rybník, u Postřelné (99) 89, 91. Chobot (223) 145. Chobotský z Ostředka (227), bratři 145-147, 373; Jan a Mikuláš na Chotÿsanech 145, 147. Chocenice, Chocemice (237) ; z -, viz Oryn. Chodouny (43) 96. Chodov, Kodov (374) 87. Chodové 79-83, 85. Chodovskÿ, Chodaur, z Lokte Ja- kub 279. Chochol Matěj z Jakubína 64. 

Strana 399
Rejstřík jmen osobních a místních. Cholupice (229) 378, 380. Chomut, viz Homut z Harasova. Chomûtov (30) 335. Chorou&ky (84) 199. Choteć (16) 198, 199. Chotejčina, viz Chotyéany. Chotějovice, Chotobice, Chotovice (128) 217, 226. Chotek z Vojnína Petr na Bude- ničkách, král. prokurátor 92, 93, 129, 131-133, 136, 137, 197; Václav 136. Chotělec, Kotělec, Vavřinec z Po dolib 193, 194. Chotěšice (118) 4, 244, 276. — Malé (118) 246, 247. Chotěšov, klášter (392) XI. Chotikov (412) 20, 21. Chotouň (229) 348. Chotovice, viz Chotějovice. Chotýčany, Chotejčina (71) 138; Chotejčinská hora 138, 140. Chotýšany, Chotejšány (226) 145, 147 Choustnický Michal z Kr. Hradce 273. Chovo Vysoké, viz Chvojno. Chrámce (25) 187; z -, viz Bi- lenská. Chrast (388); z -, viz (Prase) Zdársky. Chrastava (100) 119, 202, 203, 208; for&t, les 202, 203, 205, 206 ; konéiny Chrastavské 116. — Horni (100) 202, 203, 208. Chrasti, grunty a lesy u Trebo- vétic (131) 12, 13. Chřástal Václav z Hostovic 186 Chra&tany (234) 347, 348. Chfen Jan 21. Chroustov (118) 246. Chrt z Ertína, ze Rtína, Bohu- slav, purkrabí Hradu Praz- ského XXIII, 1-6, 8, 12, 15, 96. Chrudim (163) 337. Chudek Vavřinec 166. Chuderov, Chudérov (57) 96-99, 202. Chval Mikulás z On&ovic 75. Chvaleč (143) 248, 280, 283, 284, 285, 287-295, 297-299, z Jaroměře 303-305; Dolni 289-291; Horní 289, 290, 306; Mala 291; Velká 291; hora Chva- lecká, les 291, 292, 295,297, 301. Chvalkovice (147) 16, 78. Chvalkovsky z Hustifan, viz Hu- stifany. Chvalovskÿ z Ledec Jindrich 353, 354, 356, 357. Chvojno Ceské, Chojno, Chvojen (57) 189-192. — Německé, Chojno, Chvojen, Kamonfn (58) 189-192. — Vysoké, Chovo (168) 122. Chýnov, Chajnov (299) 103, 308; z -, viz Malovec. L Ibr Vavřinec 33. z Ilburka 111, 137, 139; Vilém st. 126, 127, 141; Vilém ml., syn jeho 141; Anežka, man- želka tohoto 127, paní Ilbur- ková 114, 115, 125, 135, 313, 315. J. Jablonec, Jablonice (93) 244. — (104) 113. Jablonné, Jablonná (99) 87, 89, 108, 109, 127, 141-144. Jachník Martin z Hošťky 96. Jakal z Kamenice 64. Jakl Matouš z Předlic 103. Jakoubek z Brné 155, 158. Jakš Kliment ze Stolinek 319. Jakub 6, 57, 185; písař 244; z Brné 155; rychtár z Brocna 55; řezník z De&tné 260; jinak Kubásko z Domaslavic 155; jinak Kuba z Hrádku 189; bakalář z Klatov 42; z Konojed 68; konvář z Mo- stu 7; z Násilnice 179; z Oken 37; krejčí z Plané 19; z Koňského trhu v Praze 253; krejčí z Malé Strany v Praze 136, 253; z Račova 75; mistr sklenář z Rokytnice 274; mlynář ze Semenkovic 29, 30; ze Sušice 75; rychtář z Trmic 186; sladovntk z Vy- 399 sokého Veselí 193; řezník ze Všerub 21; jinak Kubíšek z Pluhova Žďáru 260. Jakub Kašpar z Újezda 103. Jakubcův Jíra, starý krčmáť z Nebužel 199. Jakubec Jakub ze Zalužan 51. Jakubín (292) 64; lidé Jaku- bínští 62. Jan, král Český 67. Jan, kněz 369, 370; krejčí 30; svědek XIII; tkadlec 21; Ji- řík 119; Mikulášovic 247; kožišník z Bělé 37; nožíř z Bělé 319; písař z Bělé 113; kotlář z MI. Boleslavi 179; kovář, měšťan v Boru 19; ko- žišník, měšťan v Boru 19; mlynář, měšťan v Boru 19; hrnčíř z Brandýsa n. L. 198, 279; Petrů, krejčí z Bran- dysa n. L. 279; písař radni města Brandýsa n. L. 350; Bartošův syn z Brné 157, 158; krejčí z Cerekvice 64; starý rychtář z Cermne 225; sladovník z Deštné 260; z Do- bré 346; starý rychtář z Druž- ce 346; švec z Dubé 244; kolář z C. Dubu 109, 127; truhlář z Kr. Dvora 24; ko- vář z Hořetic 30; z Hotovic 33; myslivec z Hrádku 119; šafář z Hrádku 189; sládek z Chabafovic 192; kovář z Chvalče 305; kantor z Ja- roměře 193; pekař z Jaro- měře 165; kovář z Jičina 24; kovář z Jilemnice 24; Hanuš z Jitravy 113; z Kakovic 75; rychtář z Klášterce 165; z Kobylice 194; kożiśnik z Ko- pidina 246; hrnčíř z Kostelce n. L. 350; hajný z Koštova 186; mlynář z Kozovaz 374; vinař z Křivenic 55; zedník z Kvasňovic 42; písať na Lemberce 127, 144; krčmář ze Lhoty 19; rychtář z Li- berka 165; syn Petrův z Lit- ković 64; knéz, dékan Mélni- cký 199; řezník z Mělníka 180; syn Petrüv z Metanova 

Strana 400
400 64; švec ze Mšena 46, 54; kněz, farář v Nebuželích 199; bakalář z Nymburka 193; rychtářů syn z Petrovic 273; konvrš Úerného kláštera v Plzni 21; kovář z Podskalami (sic) 179; opat kláštera Strahov- ského v Praze 12; rychtář Radouše 267; mlynář z Říčan 280 ; pekařz Říčan 280 ; truhlář z Roudnice 95; rybář z Roz- tok 253; rychtář z Roztok 253; šafář z Rymáně 55;syn Buriánův ze Sedebrovic 380; postřihač ze Soběslavi 77; rybák ze Strakonic 75; baka- lář ze Stříbra 21; kostelník ze Sachova 122; rychtář z Teplice 8305; bakalář z Turnova 113, 119, 127, 208; bakalář z Týna Dobrohostova 86; Havla, sta rého polesného syn, z Ujezda 86; z Unłina 184; rychtář z Únětic 253; kovář z Ustku 141; krejčí z Úšťku 113; mydlář z Úšťku 68; soukennik z Üstku 144; pekař z Velvar 345; rychtář z Vlčetína 64; rychtářů z Volšiny 244; Ši- mond z Volšiny 244; Vávrů z Volšiny 244; mlynář z Vru- tice 234; řezník ze Všerub 21; rychtář ze Zdešova 64; Matějů z Pluhova Žďáru a manželka jeho Dorota 260. Jana sv. založení, nade vsí Ja- vorníkem (127) 78, 225. Jané Mates z Ceského Chvojna 192. Janček, Jíra z Bukoviny 244; Jan Počapl 55. Janda, Jan z Cermné 122; Jan ze Starého m. Pražského 253; Jandů Duchek ze Slapanic 136; Simon z Velvar 180, 189. Jandera Jan ze ZaluZan 52. Jandorfar z Jandorfu Kryštof na Vrchlabí a Žacléři, král. rada XXIII, 212-225, 248-250, 280, 281, 283-285, 287, 288, 290, 292, 293, 295-297, 299, 301, 306, 360, 373; dcery jeho, sestry 280,281,283, 285, 289-293, 296, 297, 299-306, 312,317, Lukrecie provd. Seln- berková, Paula, Eustachie, Benigna, Kordamie, Eleonora Sybilla 250, 280, 304, 306. Jandovka Jiřík z Písku 173. Janečkův Jíra z Bělé 46. Janek 6; švec z Dubu 144; z Horek 179; hajný z Probo štova 158; kovář ze Skalice vsi 212; ze Stadic 186; řez- ník z Vartmberka 92. Janek, Jiřík 33; Jan z Podolib 193; Jan z Vyželce 155. Jankovice (155); Jankovský mlýn 273. Janovice (143) 305. — (372); Jenec z - Jan, nejv. purkrabí Pražský IX, XII. Špetle z - 35, 43-46; Buriän 45; Jan starší 35; Jan mladší na Bezdězi 34-37, 42-46, 71, 81, 95, 194, 243; Jetřich a Vilém 34, 42, 43, 46. Jansa, Jan z Mělníka 55; ko- žišník z Mělníka 198. Janský Jan z Rokytnice 274. Janšek Václav z Pardubic 339. Janta Jan z Ústí n. L. 6. Janúček starý 24. Januš z Dolního Újezda 152. Jarkouš Jakub z Jestřebí 37. Jaroměř, Jaromiř (138) 24, 165, 193. Jaroś 21 ; Jaro, soukennik z Ustku 113, 127. Jarpice, Jerpice (7) 131, Jarpiétí 133. Javor (143) 305. Javorník (96) 119. —, Mohren, Moren (127) 78, 217, 225. Javůrek Jan z Chotikova 21. Jedlová hora, bliż Varvażova (56) 199, 202. Jehlik Jan z Klenèe 86. Jej, svědek 185. Jelínek Jan 365. Jenče Jiřík z Heřmanic 144. Jeníček Jan z Radouše 267. Jeřmanice (96) ; Jeřmanský potok 355, 358. 136; Rejstřík jmen osobních a místních. Jeronym, z Branné 24; souken- ník z Mělníka 180. Jeršel Jiří z Děčína 192. Jesenčany (166) 335-339. Jesenice (146) 209, 211, 212. Jestřebí (68) 34-37, 91. Ješek, Jan z Liberka 274 ; Jíra ze Střížova 202. Ješínský Tomáš ze Slaného 136. Ješko Kliment z Wilmsdorfa 166. Ješovice (75), ves pustá 52. Ještěd, Ještědr, vrch u Liberce (101) 114. — Menší, vrch u Suché (100) 274. Ještík Jan, měšťan ve Stříbře 19. Jezero, rybník na panství Hasi- šteinském (32) 328, 329, 333, 334. Jezvá, Jezvé (90) 47. Jezvé (68) 141. Ježek Matěj z Letů 51. Ježkův Martin z Žirovnice 64. Jičín (121) 24, 154, 353. Jičíněves (120); z -, viz Haléř. Jilemnice, Jilimnice (124) 24, 78, 217, 225. Jiljí ze Mšena 46; ze Slavětína 289. Jiljík, řezník ze Mšena 54. Jílkovic Jiřík z Vlastislavi 247. Jilové (94) 355, 361. — (229) 380, 381. Jindřich, postřihač, měšťan v Bo- ru 19, 86; kamenník z Roud- nice 96 ; kramář ze Slaného 131, 136; sládek z Žatce 327. Jíra 6; kovář z Bakova 179; z Bělé 165; nožíř z MI. Bo- leslavi 243; z Damnova 19; rychtář z Domaslavic 155; hajny z Domasic 319; &indlíf z Domazlie 86; truhláf z Do- mażlic 86; soukennik z Dubu 46; z Hrabic 75; hajny z Ka- ninć 199; jinak Kněz ze Kdanic 179; rychtář z Krp 234; švec z Kvaskovic 173; mlynář z Lán 346; starý z Letů 51; ze Lhotky 198; 

Strana 401
Rejstřík jmen osobních a místních. rychtář ze Lhotky 199; šin- delířů z Milejovic 173; švec z Mirovic 51, z Mukafova 68; z Oken 244; z Radonovic 361; řezník z Radouše 267; z Ve- likého Rapotína 19; Václavův jinak Vašků bratr z Rokytnice 165, 166; krejéí z Rozdalovic 4; vodař ze Skalice 212; sla- dovník ze Skalice vsi 212 ; ze Stiibrnika 99; ze Suchdola 258; tesař ze Štětí 96; z Ve- lešic 42; z Vyżelce 155; ze Zdešova 64; kovář z Žirovnice 64; Václavův z Žirovnice 64; Vaškův z Žirovnice 64. Jíra, Jírů, Jan z Litkovic 64; Jan z Modlenic 75; Jakub z Žehrovic 346. Jiráček ze Stranné 64. Jirák Pavel z Kr. Dvora 217. Jirákův Vít z Rokyté 46. Jireček rytíř ze Samokova Her- menegild, JUDr.. VII, XVII. Jírek, rychtář z Tuchomysle 186. Jirek, Jíra z Tatinné 29; Jiiík z Uhfinova 274. Jiřetín Dolní (51) 7. Jiří, král Český 21, 283. Jiřice (239) 349. Jiříček, z Bakova 179; z Žanto- va 179. Jiřík, mlynář 226; švec z Bělé 91, 119; kloboućnik z MI. Bo- leslavi 179; řezník z Bydžova 154; kovář z Cernoce 327; rychtář z Cernoce 327; z Du- bn 91; řezník z Hořovic 267; z Mnicb. Hradiště 46; Mikšův z Chlumce 193; tesař z Horní Chrastavy 208; z Jesencan 337; syn Jifiküv z Jestřebí 37; rychtář z Křeslic 24; kramář z Litoměřic 192; bakalář z Pí- sku 49, 50, 74 ; z Prahy 170; od Bílých vorlů, bakalář z Pra- hy 107, 108; z Prasku 194; pekař z Radoušova 319; rych- tář z Radoušova 68; rychtář z Vésky v Radoušově 141; písař na Ronové 315; rybák ze Strakonic 173; řezník z Te- plice 102; šafář z Trmic 186; Archiv Český XXX, mlynář z Tuchomyšle 186; z Unčína 33; kovář z Unčína 184; rychtář z Úřeňovic 165; soukenník z Ústí n. L. 33; ko- żiśnik z Ustku 141; Kašparů z Pluhova Žďáru 260. Jiřík Melichar z Vernirovic 306. Jirka, Jiřík z Kobylice 194 ; Jíra z Oselce 42; Jíra ze Zalužan i B2. Jirsa, šafář z Třešovic 173; Jíra z Třešovic 173. Jíšů Jan ze Zalužan 52. Jita 313; Ambrož z Blíževedl 319; Urban z Blíževedl 141. Jitlář Hanuš 7. Jitrava, Jiterov, Jiterové, jinak Pangrác (100) 109, 110, 111, 113. Jivina, Divina (91) 244. Jivka (145) 305. Jižná (297) 255, 256, 258, 260, 261. . Johanka, podpřevoryše kláštera Chotěšovského XI. Jokl, řezník 24; Jan, Kašpar a Kristina z Chvalče 305. Jonáš Jan 30. Jonsdorf, Jonstorf (100) 107, 108, 113, 124, 125. Josef 36; z Brné 158 ; jinak Jo bek z Domaslavic 155 ; z Jab- lonce 244. Jost 26; ze Staükovic 30. Judndorf, viz Zidovice. Jugl stary z Petler 327. Juchman Homl 24. Junek Jan z Tatinné 29. Junk Mikuláš z Bystřice 166. Junků Jíra ze Zalužan 52. Jurda Jíra z Tuchomyšle 186. Jůzka, Juozka, Józka, Jan ze Zá- hornice 4. K. Kaba z Rybhau Jan na Nové Lhoté 251-261, 326, 333, 343, 371; Zygmund 194, 360. Kabát Jan z Oselce 42; Kabá- tova louka 38. Kabát, rybník u Velíse (120) 244, 246. Kabriel z Vršovic 189. 401 Kaceřov, Kačeřov (408) 368, 371. Kacov, viz Račov. Kačer, Prokop z Kamenice 64, 77; Antonín z Kliše 99, 103. Kačkov, Kačov, viz Kočkov. Kačkovice (231) 170. Kadaň (34) 327, 335, 128, 131, 137. Kahovec Marek a Martin z Ku- řiman 173. Kachan Petr z Domažlic 86. Kajzler Václav z Leštné 305. Kakovice (353) 75. Kakoviny, les blíž Bohdalína (291) 76. Kalák Vondrák z Prasku 194. Kálalův Vaněk z Rychnova 165. Kaldoun Jan z Liběchova 55. Kaldubach, viz Rokytnice. Kalenice z Kalenice (352) Jan v Brnkách 253; Jiřík na Zru- čech, purkrabí Hradu Praž- ského XXIII, 260, 261, 26b, 267, 283, 286; Oldřich, pur- krabí Hradu Pražského XIII. Kališ Jan z Prasku 194. Kališů Matěj ž Křeslic 170. Kališův háj, u N. Bydžova (112) 192, 193. Kaltpach, viz Rokytnice. Kamaret, Kamaryt, z Žirovnice Diviš 56, 64; Jan 64; Pro- kop 64; Purkhart 56, 64; Zbyněk 64. Kambáček Jan ze Svítkova 336, 337, 339. Kamenec, les u Borohrádku (159) 121. Kamenice (231) 378. — Česká (60) 202, 236. — nad Lipou (291) 56, 63, 64, 76, 77, 260, 306, 308; Ka- menické Dvorce 62, 63; sil- nice 56. — Srbská, Vin&í (61) 240. Kamenický Václav z Tábora 77. Kamenický potok, na panství Zá- kupském (98) 236, 238, 239. Kamenná stěna, místo kamenité u Českého Chvojna (57) 190. Kamiczer Martin z Ceského Chvoj- na 192. zimek 51 

Strana 402
402 Kamonín, Komonín (58), chybně Arnoltice (60), 99, 192. Kaniná, Kavina (83, 84) 198, 199. Kapalín, svědek 258. Kaplanská louka, na panství Skal- ském (107) 350, 353, 358, 361, 362. Kaplíř ze Sulevic 247, 248; Bu- šek 247, 248; Jan na Skalce 247, 248; Jindřich 187; Mi- kuláš na Košťálově 198, 199, 247, 248; Petr 70-72, 74; Vaclav 248. — Ostersky, Vo- stersky, Vostrsky 184, 341; Albrecht na Brocné 52-54, 96, 325; Stastny 52, 54; Zyg- mund 345, 346. Kapoun ze Svojkova Albrecht na Hlušcích, purkrabí Hradu Praž- ského XXIII, 194, 266, 267, 273, 275-277, 279, 304, 308, 309, 318, 327, 334, 338, 345, 346, 349, 350, 360, 361, 367, 371, purkrabi kraje Hradecke- ho 371. Kapr, Jan z Loun 7; Pavel ze Starého m. Prazského 345. Kára, Jíra 30; Matouš z Turno- va 244. Karas Jiřík z Radoušova 319. Karásek ze Lvovic Jan v Kr. Hradci 212. Karel ze Svárova Jan 161; Jin- drich 159, 160. Karelt Bartoloměj z Chrastavy 119. Karl, stary a Velf z Prunefova 335. Karlik z Neżetic 198; Mikulas na Holovousich 78. Karlikiv Jan z Kopidlna 4. Karlovsky opat, viz Praha: Nové město. Karl&tein (217) XVII; dékan 266; purkrabí 339-341, 343-345. Karnýř Jan z Hostomnic 267. Karšík Václav z Doks 37. Kasal Hynek z Rychnova 122. Kasulice (166); Petr z -, starosta komorničí úřadu desk zem- ských 123, 136, 149. Kastler Simou z Wülfelsdorfu 166. Kašpar, z Brné 155, 158; hajný z Doks 46; z Kumpolce 19; z Lochočic 186; krejčí z Ná- choda 305; krčmář z Petřiko- va 380; komorník úřadu desk zemských v Praze 149, 306; rychtář z Rymáně 55; z Tro- jan, Trojerovic 10. Kašpar, Mikuláš 24; Pavel z Hor- ního Lánova 166. Kateřina, kněžna saská IX ; mátě Lukšova z Počeplic 54; z Vy- želce 155. Kauč z Kauče Jindřich 184-187, 302; Kašpar 99. Kaul Pavel z Lánova 225. Kavan Jan 21. Kavina, viz Kaniná. Kavka Bartoloměj a Jan z Be- rouna 267 ; viz i z Říčan. Kaywl Martin 24. Kazda Bartoň z Trutnova 305. Kdanice (110) 179. Kdyně (373) 345. Kecar Mach ze Čkyně 76. Kecka Matouš z Ústí n. Lab. 102. Keclík Vondra z Putimi 3. Kecndorf, viz Gótzdorf. Keez, Kez, Michal z Oseéné 127; Tomáš z Petler 327. Kechar, Jiřík z Dolánek 192; Jakub z Lysé v Ceském Chvoj- ně 192. Kekule ze Stradonic Jan 328, 329, 332, 333, 335. Kelbl, Gelbl, z Geisinku, Gejzin- ku, Kajzinku, Petr na Chlumci 99, 101-103; Vilém na Hr- bovicích 99, 101, 102, 199 až 202, 302; Zygmund 107. Kellar Martin z Némeckého Chvoj- na 192. Kepart, Keprt, Michal a Pavel z Bystřice 166; Jakub z Duš ník 166. Kepka Matouš z Liběchova 55. Kerber Bartoloměj 119. Kern Adam z Radoušova 67. Kernchen Tomáš 109. Ketem, Ketten (100) 113. Keyf, Keyb, Kreyp, Hanuš a Vá- clav z Lánova 217, 225. Rejstrik jmen osobních a místních. Kfelíř ze Zakšova Vilém na Sta- rém Sedlišti 16-19. Khellar Ondřej z Vartmberka 92. Khram Jiřík z Trutnova 305. Khun Jakub z Chvalče 305. Khurcz Martin z Pruneřova 335. Khyrš, Khyrzšt, Vavřinec z Ha- bartic 182, 184. Kieslingswalde, Kryzlingswald, ves v Kladsku 166. Kirchner, Kyrychnar, z Lovče Matyáš 184, 186, 202. Klaba Blažek z Vanova 158. Kladenský z Kladna 346; Zde- něk 342. Kladno (18) 346. Kladruby (223) 149. Kladské hrabství 161-165. Klandr Jan z Neznaboh 6. Klandra Albrecht z Konojed 68. Klára, převora kláštera sv. Anny jinak sv. Vavřince v Starém m. Pražském 167, 170, 185, 251. Klarer Volfgang z Lomnice 166. Klásek Michal, měšťan v Stříbře 19. Klášterec (33) 327, 328, 335. — (154) 165, 273, 274. — (356) 75. Klat Jira 154. Klatovský Jan z Nového m. Praž- ského 169, 280. Klatovy (365) 21, 42, 75, 86. Klaus Kaspar z Německého Chvojna 192, Klecík Jan z Kněžmosta 243. Klein, Albrecht z Liberce 120; Michal z Neudorfu 217. Kleine Václav z Donys 113. Kleinhaus Zygmund z Vartmberka 92. Klekar Matouš z Hořejšího Var- važova 202. z Klenče (8) Jakub 107, 110, 185. Kleneč, Kleničí (374) 86. Klener Volf z Kadaně 327. Klenovskÿ ze Ptení Gabriel 211, 245. Klíčov, KyGov (374) 86, 87. Klíma, řezník z Teplice 202. 

Strana 403
Rejstřík jmen osobních a místních. Kliment z Brné 155-158. Klimeš, pekař z N. Bydžova 154. Klimka, Klimke, Hanuš a Václav z Wilmsdorfu 166. Klímová Anna z 308. Klimpl Matouš ze Stolinek 319. na Klíncích, poloha u Petrovic (232) 169. Klinstein, Klimstejn, n. brad u Libchavy (65); z - Ludmila na Vseradicich 159-161; viz i Mican. Kliský Tomáš z Ústí n. L. 102. Klistov, viz Chlistov. Kliše (56) 99, 103. Kliza Martin z Valtinova 92. Klofar Kuba z Prasku 194. Kloudová Marketa z Pluhova Žďáru 260. Kloudů Matěj z Pluhova Žďáru 260. Klouk, viz Glouchov. Klu, Kluch, Tomás ze Sejfü 217, 225. Kluček (23) 29. Klučov (234) 346. Kluge Martin z Radoušova 68. Nelahozevsi Klukův Vaněk z Borohrádku 122. Klus Jiřík z Horní Chrastavy 208. Klym Michal z Neudorfu 225. Knal Vít z Polkendorfu 225. Knaur Josef z Lomnice 166. Knejzar Matouš z Frydlandu 280. Kněžmost, Kněžmosty (91) 179, 243. Kněžský vršek, pod hradem Ro- novem (69) 137, 139. Knín Nový (265) XXVIII, 1,73, 74. Kníže Jan, kožišník z Vysokého Mýta 122. Knobloch, Jakub 329; Volf 33; Volfgang 33; Urban ze Sidlo- va 233; Mikuláš z Valtinova 233; Ondřej ze Zákup 233. Knoflíček Jan z Sušice 75. Knop Jobst 33. Knotek Pavel z Počapl 55; Mar- tin z Počátek 64; Václav z Reżi 253. Kober Jiii z Wilmsdorfu 166. Koblasa Jan z Nového Města n. M. 305. Kobrle, Kobyle, Matouš z Trut- nova 212, 305. Kobylice, Kobolice (112) 192 až 194. Kobylka, mezní potok na panství C. Dubském (95) 350, 352 az 354, 357-362; mlÿn na témz potoku 354, 355, 357. Koc Matouš z Beckova 306. Koc z Dobrše Kryštof 68, 75. Kocáb Jiřík z Lískovic 155. Kocek Jan z Chroustova 246. Kocour Mikuláš z Nového m. Pražského 345. Kočkov, Kačkov, Kačov (57) 6, 96, 99. Kodedek, Kodydek, ze Semecho- va, viz ze Semechova. Kodov, viz Chodov. Kodr, Foltes, Jokl a Michl 24; Tomáš z Lánova 24, 217. Kohout, Kohút, Vít 30; Jíra ze mlýna pod Bohumilici 75; Říha z Brocna 55; Vít z Ro- kycan 267; Duchek ze Skalek 305; Blažej ze Střížovic 102; Vávra z Tatinné 29. Koch Vaněk z Trnové 161. Kochovec, Ondřej, Vondráček, z Hošťky 46, 96, 141. Kochovice (43) 96. Kojáček Blažek z Radujně 55. Kojata Hanzl z Předlic 103. Kojetice (241) 147. Kojkovec z Ostrova Markvart 150. Kojkovice (203) 147; Dorota z -, na Ostrově, manželka Je- třicha Vrabského Tluxy z Vrabí, 147-150. Kokořín (88) 195, 199; pán 195-197. Kol, svědek 301. Kolář z Valteřic 24. z Koldic, Těma, Tým 32, 33. Kolec Martin ze Sedlce 199. Kollorštat, Kollorštot, na hrani- cích panství Kynżvartskóho (429) 9, 10. 403 z Koloděj, páni Koloději 210. Koloušek Jeronym z Písku 173. z Kolovrat (235) Beatrix na na Lipé a Zákupech 65-67, 140. — Bezdružický — Jan na Buštěhradě 369, 371,372; Jan na Košátkách 233, 234; Vladislav 234. — Lib&teinsky — Albrecht, nejv. kancléř kr. C. 202. Koltšmit Volf z Kadaně 335. Komárek Ondřej z Počátek 64. Komárov (270); z -, viz Pešík. Komenský Jiřík z Družce 346. Komonín, viz Kamonín. Komořany (28) 6; jezero Komo- řanské 6, 7. Kompošt Jan z Žatce 30. Končiny, skalka u Střem (9) 180, 194. Kondratce, Kunradec (223) 149. Konec Valentin ze Slavětína 189. Konice, viz Kounice. Koník Jiří ze Starého m. Praž- ského 253. Konojedský z Pojetic Vilém na Konojedech 65-68, 140, 141. Konojedy (69) 65, 66, 68, 138, 140. Konopiště (253) 381. Konsa Matěj, ze Stračí 55; ze Štětí 96. Konůpka Jan z Veselí 179. Kool Jokl 24. v Kopaninách, poloha u Libře (229) 380, 381. Kopecký Vaněk z Borohrädku 122. Kopenec Jan z Vodňan 74. Kopidlanský z Kopidlna Jiřík 154. Kopidlno (118) 4, 246. Kopryc z Kopryc Tomáš 179. Kopät Jíra z Pacova 77, Korálek Viktorin z Klatov 86. Korbel Šimon ze Strašecí 189. Kord Jiřík z Hořovic 161. Kordík Tůma z Milejovic 173. Kordü Martin z Pluhova Zdäru 260. Kordule ze Sloupna 13, 152, 155; Anna 14-16; Duška 16 ; Purkhart na Vřešťově 12-14, 51* 

Strana 404
404 201, 223, 251, 270, 302, 333, 360, 366, 367; Věněk 154, 251; Zibrid 16. Korejtko Simon 119. Kořenice (217) 309, 310. Kořenský z Terešova Jiřík XXVIII, 1, 2, (chybně Jindřich) 375. Koretice, viz Skorotice. Korferšt Havel z Brandýsa n. L. 350. Kořínek Pavel z Bukoviny 339. Kormen Jan a Vavřinec z Ra- dousova 319. Kornejšek Matěj z Doks 46. Korytný, rybník u Kvasňovic (343) 38, 39, 41. Korš Václav z Petřikovic 305. Kos Matěj z Merklova 24. z Kosmačova, viz Šamša. Kosořský z Kosoře (245) Jin- dřich 233, 234, 353, 358. Kost (109) 65. -Kostel, dûl na panstvi Hostinném (128) 23. | Kostelec nad Cernymi lesy (232) 346, 348, 362. — n. L. (240) 179, 198, 350. — в 0. (157) 122, 165. Kostelní důl jinak rokle, Zákup (98) 227. Kostěnec Mikuláš z 173. Kostka, Jiřík 33; Jindřich z Ko- stelce n. L. 350. Kostoloprty, viz Postoloprty. Kostomlaty (10) 55. Kostová, viz Koštov. Kostřáb Jan z Cernic 42. Košátecký z Košátek Jindřich 253; Jan 148, 327. Košátky (82) 233; páni Košúá- tečtí (z Kolovrat na K.) 233, 234, 314. na Košiních, v Košinách, poloha u vsi Blánice (283) 306, 308. Košman z Lesky Petr 179. Košta Jan z Tatinné 29. Košťál Volf z Pruneřova 335. Košťálek Brož z Brné 158. Košťálov (47) 247. Koštov, Kostová (54) 6, 185, 186. Kotlík Jan ze Semenkovic 30. blíž Milejovic Kotlora Bléha z Chotikova 21. Kotré Martin z Rokytnice 165, 274. Kotva Jan z Litoměřic 102. Kouba, kovář z Hostlovic 75; z Koštova 186; starý rychtář z Novosedlic 158. Kouba, Jukub rychtář z Jižné 260; Bartoš z Újezda 103; Klíma z Újezda 103. Koubková 21. Koudelka Jan z Loun 29. Koukol Mikuláš, písař z Bohdanče 339. Kounice, Konice (238) 346. Kousek Martin z Velvar 345. Kout z Hodkovic 356. Koutsky Václav z Merklova 24. | Koutský z Kostelce, Oldřich, mě- šťan v Litoměřicích. 99, 102, 113, 141, 158, 186, 232, 239. Kovan Jan ze Studenky 179. Kovářovská dědina, u Kvasňovic (343) 40. Kozel, Jiřík z Hradčan 253; Vondra z Žirovnice 64. Kozelka z Hřivic Rydkéř 187 až 189; Kateřina 187-189. Kozíhlávka Matouš z Domažlic 86. Kozina Jan z Újezda 86. Kozinky, poloha u Račova (353) 72 Kozlant Jan ze Zalužan 51, 52. Kozlovice (8) 96. Kozovazy (238) 374. Kožův Vávra z Hořepníka 64. Kracík Beneš z Jitravy 113. Kračmar, Martin z Bosně 179; Zygmund z Habartic 184. Kračmer Hanuš z Kliše 103. Krajíf z Krajku 244; Kundrát 211; Volf mladší 159, 160; Volf starší na Nové Bystřici, nejv. purkrabí Pražský XXVII; Volf starší na Landšteině 55, 59, 64. Král 198; z Jitravy 110; z Předborovic 3; Volf 21; Jíra z Tatinné 29, 30; Pan- grác z Trutnova 217; Stefl, vrátný na Vimberce 75. Rejstřík jmen osobních a místních. Král, Královský, Králův kámen, na hranici mezi panstvím Kynżvartskym a Tepelskym 8, 9. Kralovice (6); z -, viz Ostrovec. — (407) 21. Kralovicky Šimon z Plzně 42. Královská vinice, u Hošťky (75) 94. Královské grunty, hory, u Lá- nova (126) 218, 220, 221, 223, 224. Královský Jiřík z Želize 55. Kralupy (31) 335. Kramolsko, Kramola (84), 158. Kratonohy (115) 212. Kraus, Kryštof z Horní Chra- stavy 208; Petr z Javorníka 217; Jiřík, Martin a Řehoř z Neudórflu 208. Krausse Bartoloměj Bystřice 166. ze Staré Krauz Hanuš z Kadaně 327, 335. Krauze Mikuláš z Vartmberka 92. z Kravska, viz Cipla. Krby, viz Krpy. Krček Martin z Radouše 267. Krčma, Šimon z Křivenic 55; Jan, úředník v Novém Městě n. M. 211. Krecmen Hanus 305. Křeček Jan z Počapl 55. Křehký, Křehkaj, Křehků, z Ro kytnice, Jan 165, Pavel 274. Kreczigar, Kreicziger, Jakub a Kryštof z Bystřice 166. Krejc Jan z Žehrovic 346. Krejník Hanuš z Metanova 64. Krejsa Jan z Tvrdína 189. Křesanov (356) 69, 75. Křeslice, Křišlice (125) 24. Křesice, Křestice, Křeštice (232) 167-170. Křesov, Grůsau, klášter v Sasích 291, 292, 299; opat 291, 292, 299, 303, 304. Kreyp, viz Keyb. Křída (90) 46, 244. Křimice, Křinice (412) 21; z viz Toénik. ze Zdońova 

Strana 405
Rejstřík jmen osobních a místních. Křinecký z Ronova Adam na Ujkovicích 377; Kryštof na Ledcích 377; Šťastný na Dy- mokurech 253, 254, 276,277; Vilem 4, 277, 375. Křišlice, viz Křeslice. Křivanec Dušek z Kvasňovic 42. Kiivenice, Křivěnice (9) 55. Kříž, z Hostomnic 267 ; postřihač z Hostky 68; ze Strakonic 173; Jan z Üstku 95; z Val- če 136. Křížan Šimon, mlynář u Mnich. Hradiště 241, 242. Křižanov (147) 305. Křížek Jan z Kuřiman 173. Křížků Tomáš z Roztok 253. Krkavčí skála, u Bezděze (89) 34-36. Krna Jan z Oselce 42. Kroft Martin z Žacléře 306. Kroh Jiřík z Pruneřova 335. Kropáč Jan 30. Kroupa 27 ; Matěj z Bitozevsi 30; Matouš z Bitozevsi 29; Jan z Kr. Dvora 217; Jan z Ra- dujně 55; Tomáš z Ustí n. L. 6. Kroupaj Tomáš z Dachova 76. Kroupná hora, Kraupnberk, na panství Trutnovském (141) 292, 298, 300, 301. Krouza, Jakub z Jitravy 110, 113; Pavel z Radoušova 68. Kroužek Petr z Vetlé 96. Kroy, Vaněk 21; Havel z Kvas- ňovic 42. Krpy, Krby (83) 234. Krsnar Václav z Kadaně 327. Krš Jakub 21. Kttčn z Bělé 46. Kruger Hanuš z Hohendorfu 166. Krumlov (320) 55, 64, 76, 77, 173. Krupá Dolní (90) 46, 47. Krupka (55) 30-33, 181, 183, 184, 192, 200-202; panství 189; zámek 181, 199, 202. Krusar Michal z Javorníka 225. Krušina z Lichtmburka, páni Gru- šinové 300; viz i z Lichtm- burka. Kruślov (352) 75. Krutina Havel z Ujezda 87. v Kruzich, les k Borohródku (159) 120, 121. Kryd Vaclav ze Sezimek 319. Kryffo Jeronym z Ceského Chvoj na 192. Krykhole, Grychole, Grykholc, Krychole, hora a les ke Krupce (55) 31, 33. — hora ales k Grab&teinu (100) 111. Krykl Šebestián z Markou&ovic 305. z Krymheimu, Klinhejmu, Krym- haymu, Krymmhaymu, Kundrát XXVIII, 1, 73. Krysten, Bartoloměj, Jiří, Jokof a Tomáš z Českého Chvojna 192. . Kryse Urban z Ceského Chvojna 192. Kryštof 19; písař z Budějovic 64; z Hrabic 75. Kryzlingswald, viz Kieslingswalde. Kryže Jiří z Německého Chvojna 192. Kaba, fiśmeistr z Bosnć 179; jinak Jakub ze Chcebuze 55; z Lounek 96; rychtářův bratr z Novosedlic 158; jinak Jakub ze Stránky 199. Kuban Jakub ze Zalužan 51. Kubášek Mach z Milejovic 173. Kubata Matéj ze Zaluzan 51. Kubeš, z Kvaskovic 173; Jan, měšťan z Volyně 75. Kubíček Václav z Lanškrouna 273. Kubík, z Heřmanic 37; Václav z Miličína 49; z Nakvasova 42; Jakub z Rokytnice 274. Kubka Vojtěch z Suché 113. Kubovic Martin z Oselce 42. Kuc Jakub ze Zákup 233. Kučera, Vít z Dolan 76; z Trmic 186. Kudlata Dušek z Onšovic 75. Kuch, Kuchů, Bartoš ze Suché 208; Pavel z Horní Chrastavy 208. Kuchař, Jan 21; Jan z Dubu 91; Václav z Města 335; Marketa z Pluhova Žďáru 260. Kuchn Bartoloměj ze Suché 119. Vít 405 Kuchnhajs Pavel 119. Kuchta Adam z Nymburka 193. Kujal Jakub z Kr. Dvora 225. Kukla Duchek 87. Kul, Kuol, Kule, Bartoň z Pol- kendorfu 220, 224; Vít, Feix, z Polkendorfu 217. Kuldan Jan z Chlumce 193. Kuldanův Jíra, Matěj a Vaněk z Metanova 64. Kulhánek Bartoň z Podolib 194. Kulhavý, Václav z Březiny 261; Jiřík. z Družce 346; Štěpán z Klášterce 273. Kumpán Jan z Křivenic 55. Kumpolc Jiřík ze Sezimek 319. Kumpolec (400) 16-19; Kumpol- ští 17-19. | Kumpošt Jan z Zatce 29. Kůň s sedlem, mezní kámen u Spul (355) 105. Kunc, Hanuš z Veselí 37 ; Hanuš z Wilmsdorfu 166. Kuncl z Chotikova 21. Kunéina ves (150) 165. Kundrat, Jiřík z Jestřebí 37; Václav z Litoměřic 99, 102; Jakub z Radouše 267. Kuneš, Martin z Cuclavic 76; Jíra z Klenče 86. Kunice (235) 78. Kunradec, viz Kondratce. Kunrát Václav z Polkendorfu 217. Kunš Valentin z Pruneřova 335. Kunvald (154) 165, 274. Kuol, viz Kul. Kupferberg, Kuprberk (421) 319 aż 321, 324, 327. — Kuprberk, vrch na panstvi Grabsteinském (100) 115, 116. Kurc Jira z Cejsic 75. Kufimany (339) 170-173 ; Kuti- menští 172. Kuřívody (90) 43-46; páni Ku- rovodští 43, 46; Aleš Kuro- vodský (Berka z Dubé) 45. Kůrka z Korkyně Pavel, starosta komorničí úřadu desk zemských 280, 306, 348. Kursa, Kursů, Jíra a Mach z On- šovic 75. z Chrastavy 

Strana 406
406 Kurzbach, Kurcpach, z Trachm- burka a z Miliče Hendrych, Jindřich, na Lemberce a Ro- nově 127, 311, 312, 315-318, 360, 370; Anežka, manželka Jaroslava purkrabí z Donína, 107, 109, 110, 112, 113, 124 až 126, 141-144, 183, 343, 360, 376 Kustner Jakub z Verlorenwasser 166. Kustoš (ze Zubří ?) Jan 229, 237, 323. Kuthan Václav mlýna 273. Kutnauer Jan ze Střem 199. Kůžel, Urban z Doks 37; Valen- tin z Vysokého Mýta 122. Kůželka Bartoš ze Soběslavi 77. Kužvart Jíra z Milejovic 173. Kvaskovice (339) 173. Kvasnička Valenta z Krupé 47. Kvasňovice, Kvašňov, Kvašňovice (343) 38-42. Kvel Bartoš z Machendorfu 225. Kvestl Blažej z Petřikovic 305. Kvétnice (328); z - Lidmila 372, 313; viz i Materna. Květoň Mikuláš z Chotikova 21. Květonů Tůma, Valenta a Vaněk z Radouše 267. Kvíšek Jan z Kuřiman 173. Kvítkov (68); z -, viz Vik. Kybek Vit z Modlenic 75. Kybl Jira z Hrabic 75. Kycov, viz Kliov. Kyncl Gabriel z Markvartic 127. Kyndl Mikuláš 33. Kynig Michal z Lauterwassru 217. Kynstler Martin z Dubnice 92. Kynych Petr z Kfesanova 75. Kynžvart, Kunzvard, Kynzvard (429) 7-10; staré mýto 8; póui Kunżvardśti : 10; zámek z Jankovskóho 9. Kyršner Hanuš, Kašpar a Ondřej z Postřelné 92. © Kyrätan Bartoloměj z Luhova 91. Kyrychnar, viz Kirchner. Kyselo, Ondřej 354; Jan z Ro- kytnice 274. Rejstřík jmen osobních a místních. Kyšperk, Kynšperk (55) 30-33, 181-184. Kytlièka Martin ze Spyty 212. Kyvákův Jan z Doks 37. Kyzlink Mates a Vavřinec z Po- střelné 92. L Labe, řeka 94, 95, 155, 349. Labe Blažek 109. Labouň (129); z - Labouńsky Jiřík 281, 303; viz i Zlivský. Lačný Jakub z Tuhance 319. Lada, dědiny u Ústí n. L. (55) 96-99. Lafan Vávra, Vavřinec, ze Sla- ného 136. Lachnicht Ondřej z Verloren- wasser 166. Lajcar Mikuláš z Nepodřic 3. Lampertice (142) 305. Landr Jiřík 6. Landštein (293) 55, 64; z - Jitka 127. Lang, Mates z Hrádku 113; Hanuš z Lauterwassru 225; Jiří z Pertoltic 92. Langeforth, potůček na panství Kyuzvartském (429) 9. Langer František z Dušník 166. Lavgfeld Bartoš z Ústí n. L. 192. Langhans Jan z Lauterwassru 217. Langnar Brož z Lauterwassru 217. Lánov (126) 213, 217, 218, 225, 226; hory 213, 221 až 224. — Dolní, N. Langnov, ves v Kladsku 166. — Horní, Ober-Langnov, ves v Kladsku 162, 166. Lanškroun (174) 273. Lány (19) 346. Lasvice, Leskenthal (?) (98) 228-230. Lauer, Laur, Laver, Fabián z Lánova 24, 217, 225; Kryštof a Marek 94. Laurin Viktorin z Písku 74. Lauterbach (429) 173. z Lauterpachu, viz Doubek. Lauterwasser, Lauterwosser, Lau- tuvoser (127) 215-217, 225. Laver, viz Lauer. Lebal Martin z Děčína 192. Lebar Hanuš 119. Lebeda Vávra z Liberce 119, 120. Leczel, Leczl, Valentin z Horního Lénova 166; Michal z Wol- felsdorfu 166. Ledce (79) 377, 378. Ledečky (117) 253. Leder, Ledr, Hanus z Chotéjovic 217; Fabián z Markoudovic 305. Ledl Simon 33. Ledvina Jan z Újezda 81, 86. Lefner Jan z Klášterce 327. Lehký Jíra z Malešova 96. Lechlar Václav z Radoušova 68. Leibrštorf, viz Cermná. Leipcik Petr z Brniště 92. Leissen, viz Lysá. Lejsek Jiřík z Podolib 194. Lejtar Ondieje ze Sobotky 119. Lekeš ze Stétí 96. Lembergar Duchoslav jinak Du- chek z Teplice 184. Lemberk (99) 107-115, 124-127, 141-144, 274, 275, 311, 318. Lemhy, poloha na panství Grab- šteinském (100) 111. Lenhart, rybák z Volyně 75. Lepno, viz Lipno. Leskovec, Lískovec (289) 76, 71. — Leskovec z- Jan na Kamenici 76, 77; Vlachyné 64. — Sokol z- Václav na Skřivanech 192-194, 218, 279, 352. Leskovice, viz Lískovice. Lesnüvek, Lesnovek (90) 47. Leitná, Li$tná (?), Lísecná (127) 305. z Letosic, viz Zbyněk. Letovy (367) 49, 50; Letoväti 50, 51. Lety (333) 51; Letov&tí 50, 51. Lev z Rožmitála a z Blatné Zde- něk 30-33, 182, 183. Léva Martin z Božtěšic 99. Léva z Brozánek Jan 96, 199; Zygmund 256, 322. 

Strana 407
Rejstřík jmen osobních a místních. Levín, město v Kladsku 166. Lhota (19) 346. — (22); ze-, viz Boryné. — (400) 19. — Nová, Červená (297) 254, 255, 258, 260. — Solná (356) 75. Lhotice (91) 179. Lhotický ze Lhotic 56, 65. Lhotka (9) 194, 195, 199. — (86) 198. —, Lhota, ves pustá, k Valdeku (271)261, 262, 264, 265, 267. —, Fuklzonk, Vogelsang (399) 16. — Jarkova, k Vézníküm (223) 147, 150. Libéchov, Libechov (75) 52, 54, 55, 319. Libéchovsky z Libéchova Všeslav na Psáfích 378. Libéjice (361) 47. Libeň Nová (229) 380-382. Libeř (229) 378, 380, 381. Liberec, Rechnperk, Rychberk, Rychnberk (101) 114-117, 120, 208. Liberk, Richberk, Rychberk (150) 165, 274. Liběšice (70) 93. Libětice (598) 147. Libezny Martin z 356. Liblice (83) 226. Libochovičky (14) 371. Libský Tomáš ze Slaného 136. Licek z Ryzmburka, Kliček, 269 až 274, 302; Adam 268, 273; Alexander 268, 269, 273; Jan na Borohrádku 120-122, 161, 163, 165-167, 183, 207, 223, 251, 265, 272, 274, 343, 369, 371; Mikuláš na Borohródku X, XI; Zygmund 268, 269, 273. Lidice (17) 170. Lidmila, převoryše kláštera Cho- tésovského XI. Lichtenwalde, Lichtwald, ves v Kladsku při hranicích Českých 162, 166 z Lichtmburka Jan a Vilém, bratři 283, 306. Lilant, viz Eiland. Radońovic Liman Řehoř z Dubnice 92. Lind Jakub z Lánova 225. Lindava, Lindnov, Lindov (65) 229, 233, 240. Linder Jiří a Michal z Wilms- dorfu 166. Lindnar Kryštof z 113. Lindnov, Lindov, viz Lindava. Linhart z Vysokého 199. Link Mates 24. Linthnan Vavřinec 33. Lipá, Česká Lípa, Lipé (68) 34, 36, 37, 42, 43, 65, 67, 71, 91, 93, 109, 127, 137, 141, 144, 179, 180, 194, 227-229, 232, 234-237, 239, 240, 311, 371. Lipa (137); z - Kateřina na Dra honicích, manželka Racka Bě- šína z Běšin, 170, 172, 173, 185; viz i Trčka. Lipé Staré (68) 141. Lipeň, poloha u Kumpolce (400) 18. Lipenskÿ Vít ze Starého města Pražského 345. Lipka (356) 75. Lipka, důlček u Jestřebí 34-37. Lipno, Lepno (26) 29. Liskovice, Leskovice (133) 155. Lisovice, viz Lysovice. Lišany (25) 189. Líšečná, viz Leštná. Liška, Mikuláš měšťan v Boru 19, 86; Řehoř z Dušník 166; Jan z Lipé 91, 109, 144; Jan ze Suchrovic 179. Lišků, Štěpán z Kunvaldu 274; Jakub z Vysokého Mýta 273. Liteň (249) 161. Litice (69) 311, 313, 318, 319. Litkovice (292) 56, 64. Litobor (148) 305. Litoměřice (42) 6, 33, 67, 95, 99, 102, 113, 136, 141, 158, 186, 192, 232, 239, 319. Litovský, Litevský, ze Svinaf Albrecht 199; Václav na Lou- kovci 242, 244. Lobeč (11) 368-370. Lobkovice (241) 349; z- Jan Rejnholtic (68) 407 starší na Zbiroze, nejv. sudí a nejvyšší hofmistr král. Č., 227-229, 232-237, 239, 240, 326, 333, 360; Jan mladší Popel na Týně Horšovském a Tachově, nejv. purkrabí Praž- ský XXVII. — Hasišteinský — Bohuslav Felix 328; Jin- dřich 331, 335; Kryštof 335; Sebestián na Hasišteině 328, 330-334. Lochočice (56) 186. Lochynice, Lochenice (135) 212. Lojek Jan z Kopidlna 4. Loker Volf z Horního Lánova 166. Loket (413) 109, 128, 137. z Lokte, viz Chodovský. Lomnice, ves v Kladsku 166. Lomrcan Václav z Blíževedl 319. Longkfeld Bartoš z Ústí n. Lab. 186. Lorancův Jakub z Osečné 127. Lorenc 19, 288; hamrník 24; šafář z Hodkovic 305; z Hra- choviště 267; tesař z Horní Chrastavy 208; z Jestřebí 37; z Kamenice 202; švec z Ra- doušova 68; ze Zahrádky 55. Lorenc, Mertl 24; Michal starší z Lánova 217 ; Michal mladší z Lánova 217, 225; Petr z Lánova 225; František z Po- střelné 92; Jakub z Ústí n. L. 99; Vávra z Vicmanova 244. Loskot Vít z Eilandu 92. Losos Jan z Roudnice 141. Loubský z Lub (365) Vilém na Zalužanech 49-51, 95, 376. Loucká, Loučky, Loučka (70) 68. Loučenský Matěj z Prasku 194. Loukot, kámen u Račova (353) 68. Loukovec (93) 240 244; paní Loukovská 259, 325, viz i Po- pelová z Vesce; páni Loukov- ští (Berkové z Dubé) 242. Louky, Luky (229) 380-382. Loula Jan ze Lhoty 346. Loule, Jan z Domažlic 87; Jan z Újezda 87. 

Strana 408
408 Lounky, Louňky (43) 96. Louny (24) 7, 30, 189. | Loupež, Loupežův les, u Žďáru (93) 240. Louta Martin 30. Louż, Cernä -, Svarc Fyce, na panství Lemberském (99) 110, 112. z Lovče, viz Kirchner. Lstiboř (233) 347, 348. L&tovice, Lé&ovice (354); Lsto- vicky, L&ovicsky, z Cestic Prech 75; Vilém Přech 75. Luby (365) 49; z -, viz Loubsky. Lucembursky kniże 335. O Ludvík, Kryštof 21, Tomáš z Ce- ského Chvojna 192. Luftl Jiřík z Radousova 68. Luh, v Luhu, louka u Kumpolce (400) 18. —, z Luhu, viz Sarloch. Luhov (97) 87, 89, 91, 122 aż 124; končiny a meze Luhovskć | 122; prihon 88, 91 ; rychtář 124. Lukafovsky z Liśtkova Stanislav 276. Lukáš, z panství Děvínského 127; ze Stříbrník 6. Lukáš Valentin z Horního Lá- nova 166. Lukavecký z Lukavce (129) Je- trich 147. Lukes Volfgang z Ebersdorfu 166. Lukeš, z Dubé 244; z Dubičiny 68, 141; z Dubu 144; švec z Dubu 46; z Hořovic 161; starý z Modlan 33; z Počeplic 54; řezník z Radoušova 319; z Vyželce 155. Lukeš Brož z Blíževedl 141. Lukovina, viz Bukovina. Lungvic z Lungvic na Všeboři- cích Jan, písař menších desk zemských 96-99, 110, 127, 157; Jan mladší 313, 314, 319; Jetiich 199, 200, 202, 302. Lusk Jan z Zirovnice 64. Luskáč Jíra 364. z Lutic Frydrych 192. Luznar Petr z Vernifovic 305. Luzek Havel z Hofepníka 64. Luzenice (379) 86. Luzice, Dolní 128, 137; Horní 93, 137, 141. ze Lvovic, viz Karásek. Lysá, Leisen, Leissen (57) 192. Lysá hora, při hranicích Klad- ských 161-165. Lysovice, Lisovice (6) 131. M. Macek, Tomáš z Chabařovic 191, 202; Balcar z Radoušova 68; Matej z Zirovnice 64. Macka Tynle z Radousova 319. Máček Matěj, rychtář z Rokyt- nice 274. Mader Melichar 166 Mach, Matěj 21; Matěj fišmeistr 246; z Chlumce 6; stary z Vimberka 75. Mácha Vaněk z Milejovic 173. Macháček, z Liběchova 55; Ma- těj z Opočenka 339. Machendorf, Machndorf (100) 114-120, 225. Machlik Stépán ze Stráže 87. Máj Urban z Chvalče 305. Majer Michal z Trutnova 305. Majstřík Jiřík z Nov. Bydžova 246. Makal Jan z Velvar 319. Makotřas, starý hajný 175, 176 Makotřasy (18) 371. Makušin Václav z Počapl 54. Malešov (75) 96. Maletín, les u Strakonic (339) 69, 71, 72. z Ebersdorfu Malikovský z Bysně Jindřich 345,| 346. Malina Mikuláš z Bolehoště 122. Malovec, Jiřík 356; Pavel, kon- vář z Nového m. Pražského 253, 345. Malovec z Chýnova (299) 71-74, 104; Jan na Zdikově, Vim- berce a Vysokém Dvoře 68, 75, 76, 103-106; Petr na Vimberce 68, 70-76, 103 až 106. Malovec z Libějic na Libějicích (361), bratři 47-49, 265; Rejstřík jmen osobních a místních. Diviš 47, 48, 107; Mikuláš, Pavel, Vojtěch a Zygmund 47, 48. Malovec z Malovic (361) Zdeněk na Kamenici 306-309. — Malovice (300); z-, viz Styr- kolsky. Malšovice (134, 136) 165. Malý, Malej, Bartoloměj 180; Šimon z Božtěšic 6, 99; Jíra z Jiviny 244; Jíra z Litic 319; Matěj, kovář ze Mšena 198, 232, 240; Václav ze Skorotic 98, 99; Bartoš z Ho- řejšího Varvažova 202; Kry- štof ze Zákup 233. Mandát Václav z Říčan 170. Mandík Vondráček z Počapl 55. Manhart Petr z Ústí n. L. 158. Maňovice (366) 42. Marant Brož z Brné 158. Marda Václav z Bakova 179. Marek, z Bíškovic 234; z Dobré 346; rychtář z Hrádku 189; z Předlic 6; kolář z Radou- šova 68; z Trmic 186; z Vru- tice 234. Marek Simon z Pfedlic 103. Mareš 257; rychtář 258; z Pálče 128, 137. Mareš Martin z Prahy 253. Marchal Matouš z Jindř. Hradce 64. Marketa, (Beřkovská z Šebířova ?) 197; z Banu 192; rychtářka z Domaslavic 155; z Popelína 64; žena nebožtíka Staňka z Dolního Újezda 152, 155. Markoušovice, Markoušov (142) 248, 249, 280, 287, 297, 298, 300, 305. Markus, rychtśf z Wilmsdorfu 166. Markus Mates a Ondiej z Ber- tlsdorfu 166. Markvartice (99) 113, 127, 144. Maroušek Tůma ze Skály 173. Marout z Brné 156. Maršálek 175; Petr 179; Am- brož z Jaroměře 24. Maršov (55) 33, 184. —, Maršndorf (142) 217. — (148) 284. 

Strana 409
Rejstřík jmen osobních a místních. Maršovic, Kuba z Černic 42; Vanék z Radouse 267. Marta, stará rychtárka ze Sla- panic 136. Martan Jan ze Spule 75. Martig Urban z Chrastavy 119. Martin, pekař 24, 33; písař 217; rychtář 6; kovář z Bělé 179; rúrař z Bělé 46; zámečník z Bělé 67, 109, 113, 119, 127, 244; z Boubské 75 ; úředníkův syn ze Ckyně 76; sladovnik z Děčína 192; jinak Marek z Doks 346; písař z Hostin- ného 24, 225; jinak Mertl z Hrabic 75; rychtôf z Ceského Chvojna 192; rychtář z Jano- vic 305; z Klášterce 165; z Konojed 68; z Kratonoh 212; rychtář z Lauterwassru 225; Jakoubkův bratr z Litoměřic 158; mlynář z Mnichovic 170; švec, měšťan v Písku 3; hajný z Podbezdězí 46; z Prahy 170; z Přestanova 33; starý rychtář z Radouše 267; krejčí z Řečice 77; hajný z Řepína 199; mistr z Rokytnice 165; z Rosic 339; ze Staňkovic 30; dolejní ze Střem 199; ze Stříbrníka 99; mlynář ze Stě- panova 149; z Teplice 33; z předměstí Ústského n. L. 6; řezník z Úšťku 127; z Vic- manova 244; zámečník, měšťan ve Volyni 75; stárý rychtář z Pluhova Zdáru 260. Martin, Václav ze Steingrünu 327; Jira z Vartmberka 92; Jan z Vyskovic 75. Martinek, z Nehasic 29; Pavel z Prasku 194; z Rymáné 55. Martinice (256); z -, viz Bořita. Martinský, svědek 356. Márů Havel z Jižné 261. Mastný Bláha 21. Mastýřovice, Mastejřov (75) 93. Mašek, bednář z Bakova 179; z Cuclavic 76. Mašek, Vondrák, Vondřej z Po- dolib 193, 194; Matěj z Ži- liny 342, 346. Mašina Jíra z Újezda 86. Archiv Český XXX. Mášů Vondřej z Pluhova Žďáru 260. Mašurda Bartoš 21. Matěj, bednář z Benátek 179; hrnčíř z Blíževedl 141; mly- nář z Hošťky 46, 54, 96; z Hotovic 33; mlynář z Jarpic 131, 136; rychtář z Jarpic 131, 136; z Jičína 353; z Kladna 346; kovář z Kostelce n. O. 165; z Kfeslic 167; ko stelnik z Levina 166; jinak Máša z Mnichovic 170; kovář ze Mšena 54; hajný z Rokyt- nice 165, 166, 274; krčmář z Hořejšího Slivna 234; sou- kenník ze Soběslavi 260; po- střihač ze Sobotky 119; starý rychtaf ze Starkova 305 ; stary rychtář ze Stranné 64; my: slivec ze Stfekova 155-158; ze Suchdola 253; ze Sušna 234; syn starého rychtáře z Tatinné 30; mydlář z Teplice 202, bakalář z Vodňan 49, 74, 77. Matějiček ze Svébořic 47. Matějka, Matějků, Havel 69; Ma touš 363; Matěj a Petr z Jižné 261. Materna, z Blíževedl 141; Kry- štof z Wilmsdorfu 166; z Vol- šiny 244. Materna z Květnice Matyáš na Libochovičkách 369, 371. Mates, jinak Matěj 30; krejčí z Chrastavy 119; z Tatinné 29. Mathouz Véclav z Domažlic 86. Matlík Jíra ze Ckyné 76. Matouš, Matúš, kovář 30, 33; rychtář z Bělče Velikého 122; z Bidla 364; kovář z Bito- zevsi 29; rybář, rychtář z Br- zánek 96; od jelenů z Hrad- čan 253; řezník z Kopidlna 246, starý rychtář z Lišan 189; z Lochočic 186 ; starší z Milejovic 173; rychtář z Velké Pálče 131; starý rych- tář z Postoloprt 189; z Roz- tok 253; sladovník ze Strako- nic 42; ze Stranné 64; ze Svojšína 19; z Tatinné 29; 409 z Trnové 161; krejčí z Velvar 345; z Veselí 179; tkadlec z Vicmanova 244; z Vrutice 234; velký z Žehrovic 346. Matoušek, Matouš z Nového Stra- šecí 345 ; ze Ślapanic 136. Matoušů Jan z Vlašimi 149. Matyáš ze Soběchleb 179. Matys, Jan z Kněžmosta 179; Martin z Ústí n. 0. 273. Max Hendrych z Raspenau 208. Maximilián II., císař, král Český 335, 336, 338, 339, 370. Mazanvnec, Jiřík z Jindř. Hradce 260; Petr z Výškovic 76. Mazín, poloha u Račic (412) 19. Mazyn Jan 21. Medek, Martin z Češtic 75; Jiřík z Osic 337-339. Medek z Valdeka Oldřich, purk- rabí Hradu Pražského, XIII. Měchnice (250) 10; Mechniční, Mechniétí, Michenští, Mychyn- čtí 10, 11. Měcholupy (235) 170. Meider, Meidar, Řehoř a Tomáš z Verlorenwasser 166. Meinhart, Menhart, Petr z Ústí n. L. 186, 192. Meissnar, Fabián z Mohren 217; František z Nového m. Praž ského 280, 345. Meissner Hanuš z Postřelné 92. Mejdová Dira, mlynářka pod Nespicí 75. Mejtsky z Dalmanhorstu, Majtsky, mistr Václav v Kr. Hradci 165. Melcar Fabián z Děčína 192. Melcer Řehoř z Kupferberku 327. Melhauz Václav z Úšťku 319. Melichar 296, 297, písať 165: Jíra z Vernířovic 305. Mělník, Melník (83) 53, 55, 95, 141, 180, 198, 199, 227, 232, 285, 239, 240; Mélnictí, Mél- nitätf 53, 197; knihy Měl- nicské 196. Mencl, Mencel, Hanuš a Šimon z Bezděkova 305; Jiří z Mar- koušovic 305; Martin z Pol- kendorfu 217, 225; Jiří ze Sejfů 217. 52 

Strana 410
410 Mendl, Menl, Hanuś a Pavel z | Michler Kašpar z Postřelné 92. Verlorenwasser 166. Menšík z Men&teina Jakub na Mokropsech a Vonoklasech, mí- stosudí kr. C., VII, XVI-XXVI, XXVIII, 1, 167, 381. Merklov, Mertlov (125) 24. Merha Martin z Metuje 305. Merten Jan z Cermné 225. Mertl, Jokl 24; z Cejsic 75; Martin jinak - z Hrabic 75; Petr z Modlenic 75. Mervindr Jiřík z Pruneřova 335. Městec Heřmanův (163) 335. Městečko (223) 145, 147. Město, Plac (32) 335. — Nové n. M. (145) 210-212, 305. — Staré (141) 305. Mešný rybník, k Domaslavicím (132) 151, 154. Metanov (292) 55, 58, 59, 61, 63, 64. Metuj, Methuj (144) 305. Meylar Kryštof z Lánova 217. Mezenskf z Mezného (263) On- drej 146, 147. Mezl Każpar z Neudorfu 217. Mezni potok, pod Lysou horou pii hranicich Kladskych 162. — pod Zběhovkou, potok dělící panství Frymburské a Náchod- ské 362, 364, 365. Míčan z Klinšteina a z Roztok Čeněk na Hostivaři a Kamenici, purkrabí Hradu Pražského, 376 až 378, 381. Miertl z Tisové 19. Michal 37 ; krejčí 329, 332, 333; z Bystrého 305; z Klášterce 165; z Otročína 19; z Rokyt- nice 165; sladovník z Roud nice 113; z Sedliště 19; z Strážiště 244; 234; krčmář z Sušna 234; ze Stříževic | Mikulášův Michovec Jan 21. Michovice, viz Mnichovice. Míka, Mikuláš z Budkova 75; Mikuláš z Hrabic 75; ze Stránky 75. Mikeš, Ondřej ze Sejfů 225; starý ze Střekova 158; z Vy- sokého 199; z Žirovnice 64. Mikeš z Hrobčice Jan na Páléi, měšťan Starého města Praž- ského 92, 93, 128-137, 376; Jeronym 133. Mikos, Jan z Kuřiman 173; Petr z Kuřiman 170. Míkovic, Matouš z Hostomnic 161; Vondra ze Střížova 202. Míkovice (11) 368. Mikšan Jan z Lochočic 186. Mikšovic Mates z Úžína 202. Míků Martin z Pluhova Žďáru 260. Mikuláš 94; hajný 181; šafář 99; soukennik z Bélé 37, 46; z Bliżevedl 141; z Bořanovic 75; jinak Nykl z Doks 346; z Hlazovic 161; zámečník z Mnich. Hradiště 243: hajvý z Klášterce 273; z Kopidlna 246; Jani syn z Kośtova 186; z Kruślova 75; mistr z Kunčiněvsi 165; z Lhoty Solné 75; z Milejovic 173; opat kláštera Oseckého 6; soukenník ze Starého m. Praž- ského 131; bakalář z Nového m. Pražského 253; od černé růže, z Nového m. Pražského 169; ze Sedliště 19; ze Skal- ska 381; soukenníkz Teplice 102; kovář z Velešic 42; z Vernifovic 305 ; stary rych- tář z Vetlé 96; z Žandova 184. Adam z Vysokého Mýta 122. soukennik z Ústí n. L. 186, | Mil, Myl, Valentin tesař z Heř- 192. Michale Pavel ze Stfem 199. manic 37; Jakub ze Zdoñova 305. Michalek, Matouś z Mnich. Hra- | Milá (46) 187-189. diště 208, 276; z Rokytnice | Mildorf, viz Mühldorf. 165. Michalićka z Rokytnice 165. Michlátko Mikuláš z Javora 305. Milejovice, Milivice (359) 170, 173; Milivitské grunty 172; Milivétí 170, 171. Rejstřík jmen osobních a místních. Milevsko, Milivsko (277) 51. z Miliče, viz Kurzbach. Miličín (282) 49. Milikovice (340) 173. z Miliny, viz Trmický. Millar, Miller, viz Myllar, Myl- ler. Milní kámen, skála pa panství Zákupském (98) 299. Milota ze Zdáru 75. Minice (36) 29; z -, viz Ne- čamský. Minych, Mynich, Jan z Üstí n. L. 158, 184, 192, 202. Mireš Tomáš ze Stříbra 86. Mirešovský z Mirešovic Zygmund .Ceněk 127. Mirovice (333) 50, 51; Mirov- ští 50. Misek z Hośtky 94. Míšeň 323. Mitrle Jan, 19. Mitrovice (259); z -, viz Vrati- slav. Mitrovský z Nemyšle Jindřich na Prestavlcich 346. Mittelwalde, Mitwald, v Kladsku 163, 166. Mlad Jan z Üzína 202. Mladkov (155) 165. Mlateékü Kubik z 165. Mlékosrby, Mlíkosrby (115) 194. Mls Jan, mistr z Kr. Hradce 165. . Mljnek Jan z Zehrovic 346. Mnétice, Métice (169) 122. Mnêtickÿ ze Mnétic, Néticky, Mi- kulái 35, 53, 122, 123. Mnichov, Mniehová (56) 192. Mnichovice, Michovice (228) 170. Mnista z Nehasic 29. Moc, Mots, Kašpar z Horního Abršpachu 305; Hanuš z Hor- ního Lánova 166: z Radou- šova 314; Jan ze Zdoňova 305. Mocíků, Močíkuov, Jan z Ro- kytnice 165, 274; Pavel a Petr z Rokytnice 274. Modlany (55) 33, 186. (49) měšťan ve Stříbře Rokytnice 

Strana 411
Rejstřík jmen osobních a místních. Modlenice (356) 75. Modliškovice (599) 3. Modřevský Martin z Bělé 232, 239, 319. Mohelka, mezní potok na panství C. Dubském (95) 350, 352 az 362. Mohet Kašpar z Chvalče 305. Mohren, Moren, viz Javorník. Mokropsy (248) XVI. Morava, markrabství 284, 335. Moravec Václav z N. Bydžova 246. Morch, Moc 119; Mikuláš z Ber- tlsdorfu 166. Most (27) 7, 33. Mošaur z Valdova Jiřík na Do- břejovicích, rada soudu nejv. purkrabství Pražského 178. Motl 19; z Kumpolce 19. Mots, viz Moc. Moučka Jan, rychtář z Nakva- sova 42; z Příbrami 267. Moudrý Jíra z Litic 319. Mráz z Kvasňovic 41; Jan z Li- toméric 232, 239; Jifík z Li- tomàáfic 99, 141; Jan z Mo- dliskovic 3; Mikuláš z Na- kvasova 42; Vondra z Postře- kova 87; Lída ze Šlapanic 136; Jíra a Matouš z Trmic 186; Zygmund rybář v Záluží 96 Mrázek Jan z Klášterce 273. Mrdakov (374) 86. Mřeněk, Jakub a Jan 21; Jan z Křimic 21; Jan z Mirovic 51. Mrzany, viz Brzánky. Mšeno (87) 46, 54, 198, 232, 240, 244. Mühldorf, Mildorf (33) 327. Mukařov (69) 68. — (91) 244. Muller, viz Myller. Mumek z Nehasic 29. Muncifaj (4) 346. Mužík 43, 44; Prokop 212. Myl, viz Mil. Myllar, Millar, Antonín ze Svá- rova 119; Urban ze Svárova 117, 119. Myller, Miller, Muller, Simon z Engelsperku 208; Hanuš z Polkendorfu 226; Řehoř ze Svojkova 233. Mylnar Bartoloměj z 120. Mynich, viz Minych. Myš Petr z Roupova 327. Myška, Myšků, Matouš z Bíliny 184, 186, 189; Jakub z Do- mažlic 86; Jan z Rokytnice 274; Ondřej z Rokytnice 165. Mýto Vysoké, Majto (173) VII, XI, 122, 273. N. Načerac, Načeradec (224) 149. Náchod (146) 165, 212, 296, 305, 362-368. Nájemník Petr z Podolib 193, 194. Najkbor 273. Nakvasov, Nekvasová, Nekvaso- vice, Nekvasovy (343) 38,39, 41, 42. Nápravník Jakub z Jarpic 131, 136. Narovec Matěj z Vnarova 75. Nárožkový potůček, u Račova (353) 70. Násedlnice, Násilnice (92) 179. Natajánovy grunty, u Polánky (281) 306, 308. Navarovské hory, u Lánova (126) 213, 218, 221-224. Naydyš Fabián z Riegersdorfu 240. Nebeský Vít z Veselí 175, 179. Nebozezů, Nebozizuo, z Rokyt- nice Matěj a Tomáš 165, 274. Nebřehovský z Nebřehovic (331) Jan starší 3; Jan ml. 2, 3; Ondřej na Pyšelích 346. Nebužely, Nebužel (83) 196; 199; mlýn 195. Neckyné, viz Ckyné. Nečamský z Minic Jindřich na Stránce 372, 371-376. Nečista Jan z Družce 346. Nedohnálek Ješek 165. Nedvězí, vrch u Račova (353) 69, 74. Liberce Jakub z Bartošovic 195, 411 Neel, Nel, Michal z Neudorfu 217, 225. Nehasice (25) 29. Nejedlý, Jan z Kostelce n. L. 350; Adam z Üstí n. O. 273. Nejedlý z Vysoké Jindfich vKr. Hradci 165. Nejhejzar Salomon z Suché 127. Nejman, viz Neuman. Nejnar Marek z Vyśkovic 75. Nejt Vavfinec z Domażlic 86. Nekvasová, Nekvasovice, Nekva- sovy, viz Nakvasov. Nelahozeves (10) 368-370. Neltl Bartl 33. Němci 80, 81, 228, 230. Němček Václav z Hošťky 96. Němec, Jíra z Podolib 194 ; On- dřej z Prasku 194; Vávra ze Šla- panic 136. Némeékü Jíra Holý ze Zalužan 51. Nemošice (165) 337, 339. Nemyčeves, Nemojéeves (119); z -, viz Čéč. Nemyśl (280); z -, viz Mitrov- sky. Nenechov, viz Ninéchov. Něpač Jan z Domažlic 86. Nepodřice (363) 3. Neprskej Jiřík z Sušice 75. Ner Michal z Lánova 217. Nerádek Klíma ze Zlonic 131. Neratov, Neratovec, louka a po- tok pfi hranicích Kladskych 161-163; méstisté vsi N. 162. Nesnídal Václav z Benešova 49. Nespečov (599); z -, viz Bejček. Nespice (353) 75. Nestužín, poloha u Račova (353) 74 Nesvačil Jíra z Vlčetína 64. Nesydka, Nesytko, Jan ze Skřiple 267. Nětický z Nětic, viz Mnětický. Netluky, viz Pnětluky. Netr, Netter, Štěpán a Tomáš z Petřikovic 305; Urban z Stupneho 305. Neudek, Neydek, Mates z Ho- stinného 226. Neudorf, Naydorf, Neydorf (127) 212-214, 217-219, 221, 225. 52* 

Strana 412
412 Neudörfel, Neydorf, Neyndorf (100) 202-204, 208. Neuland, Neylend (100) 276. Neumann, Nejman, Neyman, Ney- mon, Petr z Einsiedel 208; Pavel z Kliše 99, 103; Bartl z Konojed 68; Martin z Lem- berku 113; Balcar z Luhova 91; Hanuš z Neudorfiu 208; Hanuš z Radoušova 67, 141; Martin, rychtář z Radoušova 319; Mates z Schönbachu 208. Neustupov (283) 47. Neustupovice, pustá ves u Kras- ňovic (343) 39, 41. Neustupovský ze Slavkova Jan na Neustupově 47, 48. Neveklovice (91) 244. Neveselec (356) 75. Nezidla, Nežidla, viz Einsiedel. Neznabohy (57) 6. Nežetice (311) 78. Nicků mlýn blíž Hodkovic 355. Nič, Hanuš z Ebersdorfu 166; Michal z Bertlsdorfu 166; Volfgang z Nové Bystřice 166 ; Hanuš z Cvikova 240; Pavel z Hohendorfu 166. Niderfurer, Nyderfurer, Prokop z Bertlsdorfu 166; Hanuš z Hohendorfu 166. Nikl, Nykl, mlynář 6; kovář a starý z Blíževedl 319; mlynář z Božtěšic 99; krejčí z Ra- doušova 67; z Veselí 37. Niněchov, Nenechov (83) 199. Nisa Jablonecká, řeka 114-116, 119. Nišovice, Ninšovice (353) 173. Nočislavský Vít z Nového Strašecí 345. Nogl Kašpar ze Žďáru 192. Noha Jan z Tlumačova 86. 75, Nohavice, rybník u Žehrovic (5) 339, 340. Nohavička Jan z Kr. Dvora 225. Nohavka, Martin a Vaněk ze Šeřče 212. Nohel, Nohýl, Jan z Rokytnice 165, 274. Rejstřík jmen osobních a místních. Nokl Jiří z Německého Chvojna 192. Noll Urban z Velenic 233. Normberk David z Markoušovic 305. Nosal Matouš, měšťan z Volyně 75. Nosek Jan z Býčiny 179. Nosidlo Martin z Litoměřic 33. Noskov (282) 47, 48. Nostvic z Nostvic 135; 113, 127, 131. Nová ves, viz Ves. Nováček, Jan z Kněžmosta 179; Jan z Dolního Újezda 155. Novák, Jan 21; Kryštof z Ber- šteina 315, 319; Jan z Čer- nic 42; Matěj z Malých Cho- těšic 246, 247 ; Pavel z Ko- pidlna 4; Jan z Křižanova 305; Havel z Kvasňovic 42; Průša z Újezda 103; Jíra ze Zalužan 52. Novodomský Václav, úředník na Budenicich, 128, 130, 134, 135, Novosedlice (74) 158. Nudvojovský z Nudvojovic (107) Zygmund 246. Nulich Hanuš z Dolního Lánova 166. Nuna Jan z Mirovic 51. Nyczl Erhart z Habartic 184. Nykl, viz Nikl. Nykše Jakub z Hrdla 327. Nymburk, Nymberk (80) 43, 47, 193, 246. Nyznar Jakub z Hrádku 113. 0. Obce, Obecní lesy, lesy u Vřeš- tova (137) 12, 13. Obec, louka u Zirovnice (292) 56, 58. Obora, Vobora (88) 46. Obracedlo, Obrâtka, cesta na panství Hostinném (128) 22, 24. Obtumzaf, potůček na panství kl. Tepelského (402) 9. Odler Jorg z Wilmsdorfu 166. Odměny, na Odměnách, poloha u Červené Lhoty (297) 261. Hanuš Okny (89) 37. Okoř, Vokoř (14) 248. . Olbramovice (257); z -, viz Cejka a Dvorecký. Oldřich, opat kláštera Břevnov- ského, 11. Olešná, Volešná (21) 224. — Závišná Volešná (295) 64. Olešnice, Volešnice (160) 305. Olešnička, Volešnická, řeka na Náchodsku 362, 365. Olšina, viz Volšina. Olšový, Volšový rybník, u Stu- denky (92) 174, 175, 177-179. Oltářík, skála u Bezděze (89) 43, 44. Ondráček z Nakvasova 42. Ondrášek z Nišovic 69, 75. Ondřej, Andres, Vondřej, 6; pa- cholek 21; krejčí z Bělé 67, 108, 113, 119, 127; mlynář z Božtěšic 99; fortnýř z No- vého Bydžova 194; z Kr. Hradce 339; krčmář z Roztok 253; ze Sedebrovic 380; starý ze Skorotic 6, 99; ze Stračí 55; krajčíř, měšťan ve Stříbře 19; soukenník z Úšťku 158; řezník z Vodňan 173. Ondřejová paní, na Nebuželích 195. Ondřejovec, 149. Ondřejovic Bohuslav 49. Onstn Mates 24. Onšovice, Vonšovice (355) 75, 103-105 ; Vonšovští 103, 104, 106. Opletená, Vopletená louka, v Pálči (6) 130. Opočenek, Vopočník (166) 339. Opolské kniżetstvi, ve Slezsku 350. Oprätorf z Oprštorfu, Oprštorfar, Hanuš na Dubu a Frydšteině, JMCskó rada, správce vrch- ního hejtmanství v Horním a Dolním Slezsku a vrchní hejt- man kniżetstvi Opolského a Ratiborského XXIII, 274,275, 350-356, 358-361; Vilém, král. hejtman na Brandýse n. L. 350-353, 358, 360. Vondřejovec (224) 

Strana 413
Rejstřík jmen osobních a místních. Orle Matěj z Blíževedl 319. Orlice divoká, Vorlice veliká, řeka 161-164, 268, 270, 271, 273. Orlička, Vorlička, říčka u Rokyt- nice (153) 269, 270, 273. Oršín Jakub ze Spyty 305. Ortel Jokof ze Suché 127. Ortnydl Jan z Křesanova 75. Orudka Vít z Újezdce 22, 23. Oryn z Chocemic Řehoř, rada úřadu nejv. purkrabství Praž- ského 276, 309. Osečná, Úsečná, 127. Osek, klášter (52) XXVIII, 6, 7, 366, 375. Oselec, Voselce (343) 38, 39, 41, 42; Vosleétí 41. Osice, Vosice (167) 337, 339. Oskrovádka, potok a Domažlic (875) 80. Osov, Vosov veliky (269) 159. Osovsky z Adlaru, Vosovsky, Petr 10, 11. Ostašov, Vostasov, Bertelsdorf, Bertlsdorf, ves pustá na pan- ství Grabšteinském (100) 114, 117, 119. Ostersky, Ostraky, Vostrský, viz Kaplíř. Ostré, Vostré (87) 144. Ostředek, Ústředek (227); z -, viz Chobotský. Ostromiřský z Rokytníka, Ostro- měřský, (149), Heřman 210; Václav 154. Ostrov, Vostrov (223) 147-150; z -, viz Kojkovec. Ostrovec z Kralovic Lacek, La- clav, na Chotésicich 4, 375; Vilém, král. prokurátor 167. Ostrovský, Vostrovský příkop, u Zap (239) 372. Ostružno, Vostružín (120) 47. Oškobržský z Oškobrh, Moško- hrdský, Voškobrský z Voško- brh 340, 341, 345, 346. Otilie, zakřišťanka kláštera sv. Anny na Starém m. Pražském 167, 170. Otmar z Holohlavy Mikuláš až 212. Vosečno (95) 209 Otročín, Atročín (395) 19. Otta Jakub z Horní Chrastavy 208. Otte Jokof z Chrastavy 119. z Ottršdorfu Jiřík ze Starého m. Pražského 345; viz i Sixt. Ou, viz i U. Oulík Vavřinec 83, 85, 86. Oufín viz Uhřínov. Ovšecků Petr ze Zalužan 52. Ozvald z Habří 6. P. Paběnice (188); z -, viz Vora- čický. Pabeš, Pabšů, Pabšuov, Mikuláš z Rokytnice 165; Petr z Ro- kytnice 165, 274; ze Strekova 156; Vávra z Trnové 161. Pac Jifik ze Sejfi 225. Pácal, Pacl, Matouš z Trutnova 212, 305; Václav z Trutnova 305. Paclt Štěpán z Radoušova 319. Pacolt Martin z Radoušova 68. Pacov (290) 49, 64, 77; viz i Pačejov. Pačejov, Pacov (344) 42. Padar Martin z Újezda 86. Pachovský Říha z Vyšehradu 253. Paka Novä (121) 154. Pakosta Bartoš ze Stříbrníka 99. Páleč, P. Velká (6) 92, 128, 130-133, 137; louka Pálecká 128, 130. Pálenina, poloha u Kvashovic (343) 39. Palhan Prokop z Jaroměře 165. Pangrác, písař z Trutnova 225. Pangrácí z Lipé 127. Panošů Blažek z Nebužel 199. Papež Fabián ze Střekova 158. Pardubice (165) 120, 335-339, 370. Pařen, les a vrch u Sudkovic (339) 170, 171. Pařízek, Matouš 21; Jan z Horek 179. — rybník u Ledec (79) 377. Pašek, Blažek a Vít 33. Pašiněves, Pašinka (217); z -, viz Studenecký. 413 Pašura 263. Pátek, rybník u Studenky (92) 175. na Páteřích, poloha u Dymokur (117) 253. Paudiš, Valentin z Mladých Buků 225; Hanuš z Purkštodlu 225. Paul Mikulas z Doks 37, 46. Paumen Simon z Kupferberku 327. Paur Hanuś 19. Pavel, poplużnik 24; rychtář 30; uhlíř z Albrechtic 122; rych- tář z Bitozevsi 29; z Bosyně 199; z BoZtésic 6; svićnik z Bydžova 154; jinak Paulíček, z Domaslavic 155; kožišník z Dubu 92; mistr sklenář z Falknova 235, 237, 238, 240; celny z Hodkovic 355, 356; bakalář z Hořovic 161; z Konojed 68; z Křídy 244; nádenník z Křimic 21; rychtář z Novosedlic 158; voštěnář, měšťan Nového m. Pražského 170; skalník z Malé Strany v Praze 131; z Račic 96; z Rašovic 319; hajného syn z Rokytnice 274; kovář ze Stra- konic 3; rychtář ze Stranné 64 ; ze Stfiżova 102; Gsindelir z Serkova 50,52; pekarz Üstí n. L. 99, 102; krejčí z Ústí n. O. 273; krejčí z Velvar 95, 131, 180, 198; starý rychtář z Veselí 179; rychtář z Volšiny 244; jinak Pavlík z „Záhornice 246. Pavel, Pavlů, Jau z Kunvaldu 274; Hanuš z Roztok 253; Mikuláš a Šimon z Wilmsdorfu 166. Pavelička Jan z Hrabic 75. Pavelka Pavel, podruh z N. Byd- žova 194. Pavlas Prokop 240, 241, 243. Pavlátko Pavel z Rožďalovic 4. Pavlec, služebník 75. Pavlice Pavel z Dolejšího Var- važova 202. Pavlíček z Podbezdězí 46. Pavlík Říha z Božtěšic 99. 

Strana 414
414 Pavlovic Petr ze Spulé 75. Paykart Jakub z Žacléře 306. Pecingar (z Bydžína) 197. Pecinó Martin z Náchoda 305. Pecka Vondra ze Zdešova 64. — (123) 226. Pecl, Matouš a Tomáš ze Suché 276. Pecolt Michal z Petiikovic 305. Petalt Pavel z Cermné 225. Pečenka z Loun 25; Kateřina manželka 29. Pedychem Šebestián ze Suché 276. Pehel Petr z Vnarova 75. Pehlík z Radoňovic 356, 357, 359. Pehm Lux 33. Pecha Michal z Markvartic 113, 127. Pechák Jiřík z Velvar 319. Pechan Jakub z Klatov 21. Pechel, Pechl, Michal z Mar- kvartic 144. Pechuba Tůma z Dubu 144. Peisl Michal z Vimberka 75. Pejkar, sklenář 161. —, Peykar, místo při hranicích Kladských, (? Peucker, ves v Kladsku) 161, 162. Pejr Petr 119. Pejsar Vaclav z Markvartic 113. Pek, Pekh, Hanuš 33; Ondřej z Harty 166; Michal z Liberce 120; Mikulas z Wolfelsdorfu 166; Frantisek ze Zakup 233. Pekárek Havel z Litoměřic 99. Peklo, Jan z Putimi 173; Ja- kub z Trnové 161. Pěkníků Jan z Proseče 244. Pěkný, Jiřík z Bělé 113; Jiřík z Turnova 119. Peksův Václav z Hrádku 189. Pelcl Petr z Bertlsdorfu 166. Pelech Vít z Letů 51. Pelikovice (94) 354. Pclonice, poloha u Liběchova (75) 52, 53. Pencik, Mikuláš 107, z Prunefova 335. z Pereftu Lukeš, ze Starého m. Pražského, 345. Štěpán | Perglar (z Perglasu), úředník 133, 134. Peřina Vondráček z Chlumu 47. Peřinů Vávra z Chlumu 244. Perknštejn, viz Berštein. Pekrle Hanuš od Pecky 226. Pernstorf, viz Wernsdorf. z Pernsteina 164, 165, 284; Jan 120-122, 193, 194, 306, 366-368; Vilém na Helfn- šteině, nejv. hofmistr kr. C., XXVIII, 1, 2, 375; Vojtěch 210. Perný, les u Chotésic (118) 4. Perś Valentin z Udlic 335. Pertl Vavřinec z Hohentannu 335. Pertner Jakub z Klášterce 327. Pertoltice, Bertlstorf (97) 92. Pes Jíra z Ütéchovie 127. Peš Mikuláš 21. Pešan Petr ze Skorotic 102. Pešek, Pešk, Pešků, Jiřík z Dobré 346; Kašpar z Wilmsdorfu 166. Pešel Valentin z Nové Bystřice 166. Pešík z Komárova Jan na Val- deku XXIH, 261-267, 317. Pesta Jira z Oselce 42. Petek Petr z Dolejsiho Varva- Zova 202. Peterka Petr ze Zalužan 52. Petlery, Bettlern, Petlola (33) 327. Petlika Jan z Chvojna 122. Petlola, viz Petlery. Petr, z Boru 19; z Božtěšic 6; z Černic 42 ; jinak Petrásko z Domaslavic 155; tkadlec z Chrastavy 119; z Jarpic 136; z Jezvć 47; z Křídy 244; zedník z Letů 51; ze Lhotic 179; z Litkovic 64; celný z Náchoda 165; z Ne- mošic 337, 339; z bašty, z Malé Strany v Praze 136; kovář z Radouše 267 ; řezník z Radoušova 319; z Roztok 253; ze Sklář 75; starý rych- tář ze Stříbrník 6; rychtář ze Štětí 54, 96; opat kláštera Tepelského 8; pekař z Tou- Rejstřík jmen osobních a místních. žima 10; z Trhonína 75; z Trmic 6, 186; soukenník z Ustku 319; ze Zdešova 64. Petrák 120; z Radoňovic 357. Petrásküv Petr z Domaslavic 154, 155. Petrášek z Klenče 86. Petráškův Simon z Jezvé 47. Petřek z Doks 37. Petřikov, Petřkov (230) 280. Petřikovice, Petřkov, Petřkovice, Petrštorf (143) 288, 289, 299, 305. Petrlíků Jan z Jaromiře 24. Petrosovec 356. Petrovec 165. Petrovic Petr z Rovného 274. Petrovice (151) 273. — (232) 167-170; z - Kateřina, Petrovská, na Petrovicích 167 až 170, 185, 251, 366. — (375) 82, 83, 85, 86. Pfeil Antonín z Bilšic 225. Pfol Florián z Liberce 120. Pchery (4) 346. Pic, Pyc, Mates z Postřelné 92; Mates ze Suché 127. Picek, Jan z Paky 154; Petr z Vicmanova 244. Picka, člověk starý 243. Píč, Pyč, Vavřinec z Chrastavy 119. Pigemut 166. Pikhart Matěj z Tuhance 319. Pikna Martin z Domažlic 87. Piknous Matěj z Vysokého Mýta 273. Piksa Mach z Bavorova 75. Pilinkov (127) 78. Pin Pavel 119. Pirn Pavel z Liberce 120. Piršenštein, Piršoštein, Pir&tejn (33) 327. Písek (330) 3, 49, 51, 74, 75, 173. Píša, Píšů, Janek z Křeslic 170; Petr z Radouše 267. Píšťany (42) 186. Pitha Jíra z Klenče 86. Pittnar, Jakub úředník 320, 335; Martin 329. Pittner, Jan z Hodkovic 305; Ondfej z Ebersdorfu 

Strana 415
Rejstřík jmen osobních a místních. Falta z Janovic 305; Jakub z Klášterce 327. Plael, Pavel z Hrdla 327; Jan z Pirsensteinu 327. Plac, Platz, viz Mésto. z Plakvic, viz Rausendorf. Planá (399) 10, 19. Planner Jakub 33. Plešivec, vrch u Jinec (269) 261, 263, 264, 267. Plch Jiřík z Chlumu 37. Plíhal Jakub z Kochovic 96. Plíška Mates z Liberce 120. Plíva Jan z Volyně 173. Plocek Martin ze Zalužan 51. Ploskovice (72); Jiřík z -, na Malé Straně v Praze 131, 136. . Ploučnice, Ploušnice, Pulsnice, potok u Radoušova 66, 67. Plsta Jira z Újezda 103. Pluh z Rabsteiua Hyncik na Kynävarté 7-10. Pluhař Jan z Chotouně 348. Pluhovec, rybníček u Pluhova Žďáru (296) 254, 256, 258, 260, 261. | Pluntert Pavel z Ceského Chvoj- na 192. Pnětluky, Netluky (236) 278; rybník 278, 280. Poczyndorf, viz Bećkov. Počaply, Počáky (9) 55. Počátek Bartoloměj z Nymburka 193. Počátky (292) 57, 64. Počeplice, Počiplice Malé (75) 54, 55. Podbezdézí (89) 46, 240. Podestát, Potestát, Jan z Üjezda 85, 87. Podhajský Jan z Prasku 194. Podkostelní mlýn, u Zap (239) 374; rybník 376. Podloučí (229) 380-382. Podoliby, Podolib (133) 194. Podolský Matouš ze Strakonic 3. Podolští, viz Vodolští, Vodolice. Pod skalami, n. ves (?) blíž Zví- řetic (91) 179. Pohan Mikuláš z Křesanova 75. z Pojetic, viz Konojedský. Pokratský Havel z Litoměřic 6. Poks Valentin z Blížvedl 141. Pol Augustin z Chvalče 305. Poláček, bajný z Horek 175. Polák, Jan z Brné 158; Jakub z Kobylice 194; Jíra z Milé 189; Vavřinec z Předlic 103; Matéj z Tuhance 319; Miku- láš z Uzfna 202; Staněk z Vartmberka 92. Polánka, u Pohnání (299) 306, 308. Polata Mach z Nespic 75. Pole Jiřík z Chvalče 305. Pole, Svaté - (266), viz Byšický z Byšic. Polévka, Polívka, Jíra, Jiřík z Bí- liny 184, 186, 202; Jan z Ro- kytnice 165, 274; Kašpar z Tuchomyšle 186. Polkendorf, Pulkndorf (127) 78, 212-222, 226. Polom, les u Rokytnice (153) 270. Pompe Simon z Radousova 319. Popek z Ratova 75. Popel z Vesce Jan na Suchdole 309-311; Katefina na Lou- kovci 240-243, 259, 325. Popelistné (?), Popelin (285) 64. Popkovice (166) 335-338. Popovice Velké (230) 378, 380. — z -, viz Človíček. Pořádek Ambrož z Račic 21; Pofádkuo syn Jan 21. Port Petr z Blahuńova 335. Postolka Tima z Boubskó 75. Postoloprty, Kostoloprty (25) 189. Postfekov (375) 87. Postřelná, Postřileň (99) 88, 92; grunty Postřilnitské 87. Postrmů Václav z Postřelné 92. Poštálka Jan z Lipna 29. Potřník Jan z Modliškovic 3. Potštein, Pottnšteja (156) 162; z -, viz Žampach. Poucka, Poucků, Petr z Dubečna 245, 246. Pouch Valentin z Lipé 232, 240. Poustky, hory u Chvalče (143) 289. Praha XIII, 170, 253, 259, 263, 311; měšťané, Pražané XIV, 415 11, 92, 349. — Staré město XIII, 92, 131, 253, 345 ; mě- šťané 92, 131, 132, 137; klášter sv. Anny, jinak sv. Vavřince 167, 169, 170, 185, 251, 366 ; kostel sv. Jiljí 10, osadníci sv. Jilští 10, 11. — Nové město 96, 170, 253, 280, 345, 349, 350; měšťané 96, 198, 199; klášter Karlov- ský 37; Koňský trh 253. — Malá Strana VIII, 131, 136, 170, 253. — Hrad XIV, XIX, 306; palác 250; kapitola ko- stela XXIII, 261, 262, 267; arcibiskup, arcibiskupství 32, 33; biskup, biskupství 95, 33; preláti 263-267, 317, 344, 345; probošt 71, 72; proboštství XIII, 68-73; klá- šter sv. Jiří 247, 248. Černá věž 52. Kancelář 348; komor- níci X, 150; úřad nejv. pur- krabství atd., viz Čechy; úřed- níci menší desk zemských X, 306. — Hradčany 253; klá- štera Strahovského opat 12. — Vyšehrad 253. Prask (112) 194; grunty Pra- secké 192, 193. Praš Vavřinec z Bertlsdorfu 166. Prat Jiřík z Bezdékova 305. Praus, Jiří z Lomnice 166; Mi- chal z Wolfelsdorfu 166. Pravda Havel z Hośstky 68. Pravětín, Pravetin (356) 75. Pražák, Matéj z Onšovic a syn Dušek 75; Šimon ze Sobě- chleb 184; Jiřík z Třebenic 99. Pražal Šimek 33. Přečapský Václav 189. Předborovice (338) 2, 3; páni Predborovsti 2; Petr z - 3. Piedlice (55) 6, 99-103. Přech Václav z Rychnova n. Kn. 273. Preis, Preyss, Kryštof z Brniště 92; Václav z Gótzdorfu 233. Prekl, viz Prokl. Přelouč (166) 339. Přemrštil Vít ze Sobotky 119. z Postoloprt 

Strana 416
416 Přemyšlení (242) 253. Prenšustar Jíra z Vimberka 75. Přerov, ves pustá na panství Par- dubském (165) 337, 338. Přestanov (56) 33. Přestavlky, Přestavlice (259) 346. — (893); z-, viz Chluméan- sky. Pretnye Tomáà 232. Prchal Jan z Cernic 42. Příbkovsko, městiště u Studenky (92) 174, 175, 179. Piibram (268) 161, 267. Přibylík Bláha z Chotikova 21. Příkop, rybníček u Zap (239) 372, 373. Piisećnice, Prisetnice (30) 320, 327. Prkeá Jan ze Strážiště 244. Proboštov (74) 158. Probst Jan z Hrabic 75. Prod, hajny 203 ; Martin z Liberce 208. Prokl, Prekl, 321; Jiřík a Volf z Pruneřova 335. Prokop z Dobré vody 179; z Domaslavic 155; rychtář z Kliše 103; z Křídy 244; z Leti 51; ze Lhotic 179; mistr, písař desk zemských v Praze VIII, XI, XIII; ze Strážiště 244. Prokopová paní 236. Prokův Jan ze Zdešova 64. Proles Hanuš z Markvartic 113. Prorub, dvůr na panství Zákup- ském (98) 232. Proseč (93) 244. Prostibořský z Prostiboře (378) Jan 226. Prošovice (600); z - Jan, staro- sta komorničí úřadu desk zem- ských 137. Prot Mikuláš z Chvalče 305. Protivín (362) XVI. Provodinsko, pustá ves u Jestřebí (68) 34, 35. Prunar Šebestián 374, 375. Pruneřov, Prunýřov (31) 328 až 335. Průra Jan z Oselce 42. Průša 44; Pavel z Radouše 267. Prušák z Eldytu Melichar 136. Průšovic, Pruošovic, Jakub ze Semenkovic 29, 30. Průšů Matěj z Jižné 261. Pryček Šimon z Dymokur 276, 277. Pryzner Petr z Klášterce 327. Psáry (231) 378. Pšena Šimek z Račic 96. Pšenička hajný 245. Pštros Mareš z Oselce 42. Ptáček, Jan z Rybné Nebeské 165; Vilém z Vršovic 29. Ptáčků, Mikuláš 165; Matěj a Václav z Klášterce 273; Mi- kuláš z Klášterce 274. ze Ptení Gabriel 71; viz i Kle- novsky: Ptyrov Mensi, Ptyrovec, Ptejrovec (90) 179. Pubián Jiří z Lomnice 166. Pudil Jíra z Chlumce 102. Puche, Junge -, viz Buky Mla- dé. Pulkndorf, viz Polkendorf. Pupček Jiřík, poddaný Bydžov- ských 194. Purkhart Petr z Lánova 225. Purkrábek Jan z Rokytnice 165, 274. Purk&todl, &ást (?) mésta Vrch- labí (126) 225. Purm, Purma 288, 300; Hons a Moc z Markousovic 305. Purman, František z Mostu 7; Hanuš a Urban ze Sejfü 225. Puš, Hanuš z Bezděkova 305; Fabián z Markoušovic 305. Putím, Putině (330) 3, 173. Putkov, viz Budkov. Pux Valentin z Blíževedl 319. Puzl Šimon z Černoce 327. Pyc, Pyč, viz Pic, Píč. Pýcha Petr z Veselí 179. Pýša Michal z Chabaïovie 202. Pýšek Jan z Kralovic 21. Pyšely (228) 346. Pyta, ves k Žvířeticím (91) 179. Pytel Matouš z Mirovic 51. Pytha, viz Spyta. Pytlíkův mlýn, u Loukovce (93) 240, 242. Rejstřík jmen osobních a místních. B. Rabice, viz Hrabice. Rabský Martin z Písku 51. Rabštcin (407) 319, 327; z -, viz Pluh. Racek Matouš 21. Račice (9) 96. — (412) 19-21. Račov, Radšov, chybně Kácov (353) 68-71, 75. Rada, Jíra z Domažlic 86; Jan z Újezda 87. Radecký z Radče (601) Václav 154, 155. Rádek Matěj z Letů 51. Radenín, Radonín (298) VIII. Radlo (93); Radelský mlýn 358, 361, 362; most 350, 355, 358. Radonín, viz Radujeň. Radoňovice (94) 355-357, 361; Radoňovský potok 354, 357, 358. Radonský Martin z Domažlic 86. Radouň (83) 234. Radouš (270) 261-264, 267. Radoušov (69) 65-68, 137-141, 311-319; mlýn 311, 313, 318. Radovec Jan z Oselce 42. Radujeň, Radonín (76) 55. Radvanec, Rodvice, Rodewitz (65) 240. Radvanice (145) 293-295, 305. Rafar Hanuš 10. Raichl Mots z Ütéchovie 109. Raichwald Tomáš z Chrastavy 119. Rakoviny, les bliż Bohdalina 76. Rameś Blażej z Riegersdorfu 240. Rampejskiv Mikeś z Vostrużina 47. Randa, Matěj z Hořovic 267; Václav z Litně 161. Rapotín Veliký (399) 19. Raspenau, Rosponau (103) 208. Raš Jan z Blíževedl 319. Rašovice (71) 319. Rataj Jiřík z Roztok 253. Rathouzskÿ Martin z Üstku 141, 232, 239. Ratiboř, Ratboř (217) 309, 310. 

Strana 417
Rejstřík jmen osobních a místních. Ratibořské knížectví, ve Slezsku 350. Rauchman 225. Raus Jiřík z Hošťky 319. Rausendorf z Plakvic, Rauzndorf, Adam, hejtman na Krupce 31. z Rausendorfu, Rauzndorfu, Kry- stof 126, 127; Marketa 127. Razima Matouš z Račic 96. Rebold Ondřej 21. Řečice, potok u Vimberka 70. Řečice Červená (285) 77. Řéha 6; z Božtěšic 99; z Koš- tova 6. Řeháčků Matěj z Bakova 179. Řehák Václav 6. Rehnice (86); z -, viz Vančura. Řehoř, súkač z Křivenic 55; rychtář z Křižanova 305; rych- tář z Lán 346; krejčí z Ta- tinné 30; rychtář z Veselí 179; holubář z Vodolic 189. Řehoř Urban z Vartmberka 92. Řehořík Vondra z Postřekova 87. Řehotský rybník, u N. Bydžova (112) 192, 193. Reichenperk, viz Liberec. Reichman, Reychmon, Václav z Ho- hendorfu 327; Jakub z Klá- gterce 327; Valentin z Petler 3217. Reitr Jiřík z Délouse 202. Reitätyrn Lukés z Polkendorfu 217. Rejhnička Vít z Domažlic 86. Rejkovice; u Draženova (375) 82, 85. Rejnholtice, Reinowitz (101) 113. Rek Václav z Vysokého 199. Rendl z Úšavy, Oušavy, Linhart na Lhotce jinak na Fuklzonku 16-19; Johanka, viz Čabelická. Rengelt Ondřej z Postřelné 92. Renolt Beneš z Vartmberka 92. Řepanka Marta z Loun 30. Řepický ze Sudoměře Adam 131. Řepík Matěj z Jaroměře 193. Řepín (83) 199. Řepnice (48) 186. Řeřaba Vít z Nového m. Praž- ského 280, 345. Řeřivice (54) 186. Archiv Český XXX. Beneš z Javornika Resl Hanuä à Kracl ze Svojkova 233. Âesné, viz Viesné. Resslar Šebestián z Loun 189. Řešák Václav ze Sobotky 119. Retling, les u Kupferberkn (421) 319-326. Řezáč Jan z Zantova 179. Rezek Urban z Mostu 7. Rezer Hanuš ze Stolinek 319. Rezlar, Rozlar, Jakše a Mikuláš z Brniště 92. Řezna Matěj z Tuchomyšle 186, Řeží, Řezí (12) 253. Říčanský z Říčan, Heralt Kavka na Štěkni a Švihově 170-173, 185, 366; Jan 64; Mikuláš na Štěkni 2, 3. Říčany (235) 170, 280. Řídkošil Bartoš z Turnova 127. Řídký, Řídkaj, Václav z Nym- burka 246. Riegersdorf, Rygrstorf, Rykrštorf (59) 237, 240. Říha, plátenník 21; mlynář z Bi- tozevsi 29, 30; bajný z Blíže- vedl 141; z Hošťky 96; rychtář z Neveklovic 244; z Proseče 244; ze Střížovice 234 ; ze Šla- panic 136; hrnčíř ze Štěpano- va 149; řezník ze Štětí 54; krejčí z Tatinné 29; rychtář z Vetlé 96. Říhův Jíra z Vlčetína 64. Richberk, viz Liberk. Richter, Rychtr, Beneš 228; Va- lentin z Habartic 184; Jiří z Wilmsdorfu 166; Jiří z Vísky 319. Římské stolice legát 161, 167. Rob Ondřej, z Chomütova 335; z Údlic 335. Robizna Jakub z Velkého Slivna 234. Robnhap Matouš z Klášterce 75. Rocman Kašpar, Martin a Vavři- nec z Vilmsdorfu 166. Ročák Jan z Říčan 280. Ročitač Matěj z Kunvaldu 274. Ročně Matouš z Domažlic 86. Rodel Jifí: z Dušník 166. Rodnberk Kuneš z Malé Strany v Prage 258. 417 Rodovsky z Hustífau, viz Hustí- fany. Rodvice, viz Radvanec. Rohlan Brecha z Nakvasova 42. Rohozec (106) 350, 361. Rochcí Václav z Deštné 260. Roklice, důl u Bezděze 44. v Roklích, poloha u Suchdola (12) 250. Rokycany (389) 267. Rokytá (90) 46. Rokytnice (107) 113. — (153) 161-163, 165, 166, 268-270, 272-274. Rokytnice, Kaltpach, Ukrśpach, potok na panstvi Lemberskóm (99) 115, 119. Rokytnik (149); z -, viz Ostro- mifsky. Rolla, Rolle, Jakub z Kamonina 99, 192. Ronov (69) 137, 139, 141, 311 az 318. — (79); z -, viz Krinecky. Ronovec (208); z -, viz Anděl. Rood stary 70. Ropal Bartoloméj 343. Ror Martin z Kumpolce 19. Rorbach, Blasiśn z Bystřice 166; Mikuláš ze Staré Bystřice 166. Ros Valentin z Chvalče 305. Rosejovice, Rosojovice (266) 267. Rosenthal, Rosntol, Rozntál (101) 114, 116, 208. — Rozntál, ves v Kladsku 162. Rosice (167) 339. Rosponau, viz Raspenau. Rosypal Petr 243. Rot, Martin z Krupky 192; Ur- ban a Urban malý ž Pruneřova 335. Roter Mikuláš z Bystřice 166. Roth Jan z Wernsdorfu 327. Roubal Jakub z Nakvasova 42. Roubálek Vondra z Žirovnice 64. Roubféek, Bartolomdj ze Sede- brovic a Zena jeho Marta 380; Matěj z Velkého Slivna 234. Roudné, Roudná (56, 57) 202.. — (298) X. | | Roudnice (8) 93, 95, 96, 113,141, 180, 198. 58 

Strana 418
418 Roudniéky, ves pustá blíž Val- deka (271) 261, 263, 265, 267. Roupov (384) 327. Rousin, bliż Spyty (146) 209; Rousinskÿ les 209, 210. Rousovice (85) 199. Roveñ (169) 122, 123. Rovné, béj u Trmic (54) 184. Rovné (151) 174, 364. Rozhon, starý hajný 230. Rozlar, viz Rezlar. Roznhon Šebestián z 233. Roztoky (12) 250-253, 376 až 378. Rozvoda starý XXVII. Rožďalovice (80) 4. Rožec Petr z Bohdanče 339. z Rožmberka (313) 75, 170, 172, 173; Jošt na Krumlově 76, 77; Petr na Krumlově 55, 64, 77. Rožmitál (342); Anna z - a z Blatné 55, 64; Lev z -, viz Lev. Rtín (53) 102. z Ručic Mikuláš 232. Rudiš Jiřík z Hostinného 225. Rudl Jiřík ze Slavětína 305. Rudolf II., císař, král Cesky XVI, XX, 166, 167. Rulle Hanuš z Habrovic 192. Rumpolt Simon z Vartmberkà 92. Runk Hanuš z Arnsdorfu 240. Ruppersdorf, Rupr&torf (101) 120. Ruprecht Fabián a Jiří z Němec- kého Chvojna 192. Rupricht Hanuš z Českého Chvoj- na 192. Rut Melichar z Radoušova 314, 316, 319. Ruth Volf, z panství Krupeckého 33. Ruttman Jíra z Trutnova 22b. Rybák Jan a Linhart ze Strako- nic 75. Rybná nebeská (150) 165. Rybničný potůček, u Chrastavy (100) 205, 208. Rydl Beneš z Teplice 306. Velenic Ryger Řehoř z Bertlsdorfu 166. Rygrstorf, viz Riegersdorf. Rychberk, Rychnberk, viz Liberec a Liberk. Rychnov nad Kněžnou (149) 122, 165, 273; z -, Rychnovská, Johanka, matka Jiříka Vilka z Kvítkova 150-155, 162 až 164, 166. Rychů Tůma z Bukovna 244. Rykr Vavřinec z Markoušovic 305. Rykrštorf, viz Riegersdorf. Rylka Pavel 24. Rymany, Rymáň (76) 55. Rymar Zygmund z Jablonce 113. Rýn, řeka 161, 167. Rynda Havel z Teplice 189. Rynoltice, Rajnholtice, Rejnhol- tice, Rejnoltice (100) 109-111, 113. Rypl Kryštof z Klášterce 75. Ryrtloss, Ryrfflos, potok u Ma- chendorfu na panství Grabštein- ském (100) 114, 116, 119. Ryšan Jiřík z Teplice 189. Ryška Jan z Kralovic 21. Ryšlavý Václav ze Stračí 55. Rytíř Vaněk z Lochočic 186. Ryzmburk, Risenburk, Rysum- burk (149) 120, 212, 248, 280, 284, 304, 306 ; z -, viz Licek. Ryzner Václav a Vavřinec z Bertls- dorfu 166. S. Sáček Jan z Vnarova 75. Sádlo Jiřík z Domažlic 86. Saho&ice, viz Zahostice. Sak ze Znanéic Václav XIII. Salvin Vavfinec z Hostomnic 267. Salzburské arcibiskupství 161, 167, 207, 223, 251, 265, 369, 371. Samec Jan z Domaiína 149. Samohel, z Jičína 154; Bárta ze Svirajic 42. Samšina (121) 377. Samšinský ze Samšiny, Samšický, Adam a Mikuláš na Zásadce 226. Rejstřík jmen osobních a místních. Samuel z Klatov 21. Sapák Jiřík z Jesenčan 339. Saska jinak Vojíř z Vacovic Jin- dřich ve Lstiboři 346-348. Sasy, Kateřina kněžna z - IX. Sázava, řeka 381. Sedčice (38); z -, viz Sekerka. Sedebrovice, Sedobrovice (230) 378-380; rybník 379, 380. Sedláků Petr ze Skřiple 267. Sedlec (84) 199. —- (274); z -, viz Hrobský. Sedlecký z Drchlavy Jindřich v Sedlci 199. Sedlikovice (338) 2, 3. Sedliště, ves pustá (97) 87, 89, 90 — Staré (397) 16, 19. Sechovice, Zechovice (112) 194. Seitendorf, Zejtndorf, ves v Klad- sku 162. Sejfy, Zajf, Zeyf (127) 217, 225. Sejkora, Michal z Kněžmostu 179; Martin z Prasku 194. Sekaná cesta, vrch u Zásadky (92) 227. Sekerka z Sedčic Fabián 253; Jan na Lobkovicích 349, 350. Seletický ze Smojna (601) Zyg- mund 179. Selle Pangrác z Lipé 144. Selmický z Cítova Petr 189. z Semanína, viz Daniel. ze Semechova: Kodedek, Kody- dek, - Václav v Litoměřicích 6, 33, 99. — Semechovský - Jan 154, 155, 276. Semenkovice (25) 29, 30. Semice (240) 180, 198. Senftleben Hanuś z Neudörflu 208. Seydl Jakub z Hertvikovic 225. Sezimky (69) 319. Shejbal Linhart ze Svidnice 276, 277. Schnelstein, Śnelśtejn, hrad v Klad- sku 162. Schönbach, Simbachov, Sinpach (100) 208, 276. Sibřín, Stibřín (235) 278, 280. Siřiště, Syryště, Říha a Štěpán z Konojed 68. 

Strana 419
Rejstřík jmen osobních a místních. Sirotek Jakub z Brocna 55. Sixt z Ottr&torfu, rada soudu nejv. purkrabství Pražského, 378. Skákal Jan 56. Skála Duchek ze Slaného 131. Skála, Skály (339) 173. Skála Krkavčí, u Bezděze 34-36. Skalice, skála u Suché (100) 275. Skalice (147) 212. — malá (147) 212. — (219) klášter 10. Skalka (46) 247. — (69, 71) 141. — poloha u Domažlic (375) 79, 81, 82. — na Dubské hoře, Dubičinská, Dubičina, vršek u Radoušova (69) 65-67, 137, 138, 140. Skalky (143) 305. Skalsko (229) 381. Skály (107) 350, 353-357, 360, 361. — (143) 280, 287, 288, 292, 297, 304. Skláře (856) 75. Sklepová skála, na panství Skal- ském (107) 355, 358, 359, 361, 362. Skočil Jan z Klatov 42, 86. Skorotice, Koretice, Korotice (57) 6, 98, 99, 102. Skřehlův Jan ze Zdešova 64. Skřeníř, Škřinéř (133) 194. Skripel, Skripel (270) 267. Skřivany, Křivany, Skřivany (133) 192, 194. Skuhrov (249) 281. Skuhrovský ze Skuhrova Kryštof 223, 281, 287. Skupicko, dědina k Dolnímu Újezdu (131) 150-154; Sku- pický rybník malý 151,.154. Skutecký Jakub z Vysokého Mý- ta 122. Slaboň Mikuláš 21. Sládek Jakub a Tůma z Jestřebí 37. Slané (3) 131, 136, 346. Slánský Prokop z Litoměřic 67. Slav Petr z Horažďovic 42. Slávek z Konojed 68. Slavětín (6) 189. — Slavetín (143) 248, 249, 280, 284, 285, 287-289, 295-300, 303-305 ; Slavětínská hora 295. Slavík Simon z Chotikova 21. Slavkov (257) 47. Slavošov, Šlobice, Schlabisch (56) 192. Slech Jan z Předlic 103. Slepička Jan z Miličína 49. Slepotický z Sulic Jiřík na Libři, král. rada 378, 380-382. Slezko 335; Dolni a Horni 350; meze 284; pán 127. Slivka Jan z Oselce 42. Slivno Dolní, Veliké (82) 234. — Hořejší (82) 234. Sloupno (112) 194; ze Kordule. Slovák Jakub z Jilemnice 217, 225; Michal z Kopidlna 246. Sluäskÿ z Chlumu Ctibor na Tu- choméficích 280. Smeéno (4) 339, 345. Smejcha Mikulás z Brozan 186. Smetana, Vaněk z Hořic 154; Jíra z Radouše 267. Smetánka Jíra z Bělé 46. Smetko Jan z Klatov 21. Smil, pan 21. Smil ze Stoješic Martin, měšťau Starého m. Pražského 92. Smiřický ze Smiřic 211, 284, 295; Albrecht na Náchodě 296, 297, 301-303, 362, 363, 367, 368 ; Jaroslav na Černém Kostelci 346-348, 362, 363, 367, 368; Zygmund 368. Smohy, Smuhy, poloha u Bez- děze 43, 45. Smola Jan z Cuclavic 75. Smrčkův Kuba a Martin z Vlče- tína 64. Smyslík Jíra z Žirovnice 64. Soběhrd, Jan z Mirovic 51; Václav z Týna Dobrohostova 86. Soběchleby (55) 179, 184. Soběslav (306) 77, 260. Sobík Jíra z Počapl 55. Sobin Petr ze Stříbra 21. Sobota z Vimberka 70. -, viz 419 Sobotka (110) 119. Sogner z Teplice, Hanuš 305; Jan 306. Sochor, Václav měšťan z Písku 3; Jan z Prasku 194. Sokol Matouš z Písku 74. Sokol z Leskovce, viz Leskovec. Sokor Jiřík z Kr. Dvora 212. Solenice (261) 51. Solman Hanuš z Suché 127. Solnice (152) 122. Somar Vávra z Proboštova 158. Sonbent, Sunobeth, Hanuš z Lau- terwassru 217, 225. Sosna Martin z Litkovic 64. Souček Václav, soukenník ze So- běslavi 260. Soukal Jan z Klučku 29. Soukupovic Matěj z Radouše 267. Soutice (193) 103, 149; ze -, viz Cabelický. Sova Jan ze mlýna 75. Sovaňovský hájek, blíž Dolního Újezda (131) 150, 151, 154; rybníček 151, 154. Sovojovice (240) 147 ; ze-, viz Stranovsky. Spersa Václav z Počeplic 54. Spet Valentin ze Spetenwalde 166. J Spetenwalde, Spetvald, ves v Klad- sku 166. Spitzberg, Spicberk (420) 327. Spomillar Valentin z Mostu 33. Spuly, Spule (355) 75, 103-105 ; Spulätf 103, 105, 106. Spy (146) 212. Spyckÿ z Lochynic 212. Spyta, Pytha, Zpyta (146) 64, 209-212, 305. Srb, Petr ze Lhotky 199; Jakub z Ninéchova 199. Srbû Matous z Zehrovic 346. Srna Václav z Berouna 267. Srnovský díl, u Spul (355) 104, 105. Sryc z Kumpolce 19. Stadice (54) 186. Stan Jan z Loun 29. Stáňa ze Stříbrník 6. Staněk, řezník z Roudnice 141; z Žirovnice 64. Staněk Jan z Bořanovic 75. 53* 

Strana 420
420 Stanislav, kožišník z Kr. Dvoru 305; mlýnský z Ústí n. L. 186. Stanka z Hertensdorfu, Štong z Hertnštorfu, Mikuláš, hejt- man na Náchodě, 296. Stankovic Jan, z Bíliny 184, 186 ; z Habří 186. Staňkovice, Stankovice (22) 29, 30. Starkov (145) 305. Stárův Jiřík z Brocna 55. Starý, Štěpán z Družce 346; Jan a Kašpar z Nebužel 199; rych- tar z Rokytnice 165; Říha, tkadlec z Chotče 199. Stašek Zygmund z Plzně 86. Statevnický z Vacovic Jan 345. Stavidla, poloha u Domažlic (375) 83, 85. Stěhule 244. Steingrün, Steingryn (421) 327. Stejskal, Václav z Kamenice 64, 77; 260; Mikuláš z Prasku 194. Steklf Jan a Katerina ze Sede- brovic 380. Stolička Václav 26. Stolinky (69) 67, 109, 138, 141, 315, 319; dvůr 313; hejtman Cendk 313. Matěj z Neveklovic Stoucek Václav ze Zásadky 179. Straéí (75) 52, 55, 96. Strahov, n. ves na panství Zá- kupském (98) 230. Strahovská Hole, Hora, Hole, les na panství Zákupskóm (98) 229, 231, 232, 326. Strahüv Jíra ze Střem 199. Strach Jan z Bélé 37. Strajéek, Jan z Roudnice 95; Jiřík z Žehrovic 346. Straka, Václav z N. Benátek 350; Lída stará z Nebužel 199. Straka z Nedabylic Jan starší 305. Strakonice (339) 3, 42, 68, 69, 73, 75, 99, 173, 227, 234, 235 ; konvent křižovníků. s bí- lým křížem sv. Jana Jerusa- lemského 68, 71; lidé 70; pán 71-75, Stránka (85) 199. — (239) 372—376. —, k Vimberku (356) 75. Stranná (292) 55-60, 63, 64; Stráněnští, | Stránští 56-63; viz i Dvorce. Stranov Nový (86) 227, 234, 311. Stranovský z Sovojovic Markvart 147-150, 223. Strašecí Nové (20) 189, 345. Strašnice (243) 198. Stráž (375) 87. Stráže, vrch u Radoušova 67. Strážiště, Tražiště (91) 244. Strejček, Strejčke, Jakub starý z Radoušova 67, 141. Střekov (73) 155-158. Střela Martin z Domažlic 86. Střemy (9) 180, 194-199. Střený, rybník u Vysokého (84) 195. Střešovice, viz Třešovice. Strhonín, viz Trhonín. Stříbrníky, Stříbrník (55), 6, 99. Stříbrný Adam z Litoměřic 6. Stříbro (394) 21, 86; měšťané Stříbrští 19. Stříbský Tomáš ze Slaného 136. Stříževice, Střížovice (88) 234. Střížovice, Střížov (56) 99-102, 202. Strnad Kuba z Boubské 75. Strojetický ze Strojetic (38) Kaš- par na Střekově 155-158, 172, 207. Stroupecký ze Stroupče (30) Jin- diich 187. Strýc, Petr Strejcův syn ze Za- lužan 51. Stryhal Jiřík z Žatce 7. Studenecký z Pašiněvsi Jeronym na Všebořicích 308. Studenka (92) 174-176, 178,179. Studénky, poloha na panství Lem- berském (99) 142. Studený důl, u Bezděze (89) 34, 36, 37. Studničný potůček jinak Prunflos, na panství Zákupském (98) 236. Stupné (123) 305. Suclavice, viz Cuclavice. Rejstřík jmen osobních a místních. Sudkovice, Sudkov (339) 170 až- 173. Suhrovice, viz Suchrovice. Suchá (100) 113, 119, 127, 208, 274-276. Suchdol, Sukdol (12) 250-253. —, Sukdol (189) 309, 311. Suchrovice, Suhrovice (91) 179. Suchý, Suchej, Jiřík 24; Vavři- nec z Ml. Boleslavi 276; Jan z Kostelce n. 0. 122; Jan z Velvar 95, 131, 136, 180. Sukdol, viz Suchdol. Sulejovice, Sulevice (48) 187; ze -, viz Kaplíř. Sulice (231); ze ticky. ze Suneku, viz Ungnad. Sunobeth, viz Sonbent. Sup Martin z Jičína 154. Supra Dušek z Vysokého Chvojna 122. Sušice (347) 75. Sušno (241) 234. Svachův Jakub ze Zalužan 51. Svárov, jinak Schwore, Svore, Schworau (101) 114, 116 až 119. Svatoňovice (148) 306. Svatopolský z Jablonné Hynek, rada soudu nejv. purkrabství Pražského XXVII. Svatoš, Lavrynův syn, z Dolína 136; Matouš z Domažlic 86. Svébořice, Svejbořice (97) 47. Svémyslice, Svymyslice (239) 372, 376; potok 372, 373, 376. . Světlík, Jakub z Domažlic 86; Jiřík z Vichova 24. Světlíkovic Jakub 30. Svídnice (117) 276. Svinate (249); ze -, viz Litov- sky. Svirajice, Siratice (344) 42. Svitätek Martin z Hostky 96. Svitkov (166) 336, 339. Svojkov (65) 233; ze -, viz Ka- poun. Svojšín (401) 19. Svýmyslice, viz Svémyslice. Sybr, Kašpar 33; Sfalte z Mar- koušovic 305. viz Slepo- 

Strana 421
Rejstřík jmen osobních a místních. Sýček Pavel 21. Sýkorů Vaněk z Neveklovic 244 ; | | Sebířov (282) 47, 48, 52; z -, viz i Sejkora. Sylc Vaclav z Radousova 141. Sylvestr, krejčí z Litoměřic 6. Synos.Jan z Křesanova 75. Sypnik :Valenta, rychtář z Lu; hova 87, 91; Kateřina, Syp- Šefr Mikuláš Šebestián 327; plice 99. postřihač z Te- viz Beřkovský. „Šedík Vaněk z Kramolska 158. i Sedina Matouś z Lounek 96. | Sefelt Kylitn z Prunefova 335. z Prunefova 335. níkova dcera z Hlaváče 91,|Šeibel Jiří a Valentin z Hertvi- 92. Syrovátků Jíra 354. Sysel Jakub z Přemyšlení 253. Sytno, Sytné (394) 20. S. Šabert Štafa 24. Sad Adam ze Skřivan 194. Safar Martin 109. Safránkova Anna 20. Šaft, Šoft, Matěj a Petr ze Sejfů . 225. Sácha Jifík z Viklic 186. Sachov (159) 122. Sajbl Valentin z Bertlsdorfu 166. Šajbr Jiří z Trutnova 305. Šalamach Jan z Doks 37. Salomoun ze Suché 113. Samša z Kosmačova Havel 168, 172, 187, 200, 218, 230, 237, 241, 264, 280, 296, 298, 312, 316, 340. Šanda Jiřík z Litoboře 305. Šandora Mikuláš písař 102. Sandov, viz Zandov. Sanov (3); z - Ales 221. Sanovec Jíra z Podolib 193. Santov, viz Zandov. Sarbachov, n. ves (?) blíž Lem- . berka (99) 108. Sárka (13) XIII. Sárka, Jan a Staněk či Stanislav bratři, měšťané Starého m. Pražského, XIII. Šarloch z Luhu Řehoř 199. Šarman, Hanuš, Jiří, Mates a . Urban z Mohren 217. Sarvoch Prokop z Domažlic 86. Satny, Satnaj, Jira z Rokytnice 165, 274. Šatný z Brodce Václav VII. Šebek“ Dušek z Prasku 194. 159, 205, 262, 307, | z kovic 217; Vavřinec z. Her- tvikovic 217, 225; Valentin . z Machendorfu 225. ; Bejdar Bartoë 33. “Sellar Martin 109. Selmberk, Semberk (283) 47. Éelmberka Jan na Kosti, nejv. kancléf a nejv. komorník kr. C., 58, 59, 61-63, 65; Jaro- slav, nejv. komorník kr. C., 158; Jindřich 178; Jiří 179; Lukrecie, roz. z Jandorfu 280, 304, 306. Šén Hanuš z Teplice 305. Šenfeld z Šenfeldu Zygmund 127. Šeřeč, Šereč (146) 212. Šerfling Ozvald z Hrdla 327. Šerchov, Čerkovice, Šerkov (333) 49, 50, 52; Čerkovští, Šer- kovští 50, 51; grunty Čer- . kovské 49. Sermoch Jan z Techafovic 52. Šesták Matěj z Velkého Slivna . 234. Sevl Jan z Lipky 75. Seybl, viz Seibel. Šíbel Václav z Hostinného 225. Šic Petr z Dobrné 233. Šidler Jiřík a Petr ze Svojkova , 233. | Sidlo, Vondra z Cernic 42; Ja- kub ze Spyty 209, 212. Sidlo, Sidlov (98) 221- 230, 232, . 283. Sich, Jan z Hostomnic 161; Jan z Litoměřic 6; Jan z Volšiny 47. Šiche Tomáš z Heřmanic 144. Šiktons, Hanuš z Cvikova 240; Pavel z Podbezdězí 240; Alex, Hanuš a Kryštof z Riegers- dorfu 240. | Šilar stary z Prunefova 335. Siler Simon z Prunerova 335. - 421 Šilha Jířa 30. Šilhan Jan 354. Šimákův Ondřej z Vetló 96. Šiman Jiřík z Radoušova 68 Šimberk (28) 131. Šimek, starého. rychtáře syn 6; šafář 24; tkadlec 21; úředník 43; z Bořanovic 75; z Ohlumu 244; krejčí z Lipé 127; tkadlec ze Štětí 96; z Vicma- nova 244. Šimek, Šimkův, Šimon z Jižné 261; Jan z Letů 51; Jan z Vel- var 136.: | Simon, 'krčmář z Božtěšic 6; rychtář z Božtěšic 99; hajný ‘3 Brocna 55; z Kfeslic 170; z Kufiman 170; starý mlynář z Liběchova 55; rychtář z Li- běchova 55; rycktář z Lidic 170; krejčí z Lipé 109; jinak -Simünek ze Lstiboře 348; z Nymburka 43, 47; z Oken 244; kostelník ze Štětí 54, 96; rychtář ze Stračí 55 ; jinak Sich ze Všetat 199. Šimon, Šimonů, Petr 119; Jan z Družce 346; Tomáš z Mni- chova 192; Balcar a Petr ze Svárova 119. Simonovic Říha z Předlic 103. Šimonovice (96) 119. Šimůnek Jan z Malé Straoy v Praze 136, 170. Šinpach, viz Schónbach. Sinták Josef z Valtinova 92. Šípecký Vít 22. Širatice, viz Svirajice. Siroky les, Praytpus, u Radou- Sova (69) 65, 67. Sislar Filip z Vartmberka 92. Sisa Vâclav z Tuchomysle 186: Šiška. Brož z Üjezdce 186. Sivrl Štěpán ze Sklář 75. Škaredý Jiřík z Ústí n. L. 99. Škoda, Pavel z N. Benátek 350; Jan z Javorníka 119; Martin z Jičína 24, 154; Vojtěch „z Kostelce n. L. 198. . - Skolá Martin z Domažlic 86: Škopek Matěj z Brandýsa. n. L. 180. z Škořepka Jan z Kopidina 4. 

Strana 422
422 Škrabka Jiřík z Písku 173. Škřehel Tůma z Nakvasova 42. Škřinéř, (omylem) Škřinec, viz Skřeníř. Škřipel, viz Skřipel. Skrivan Pavel z Kostomlat 55. Skrovad Matěj z Krp 234. Skrufů Bláha ze Zalužan 52. Skrvík Jiřík z Litoměřic 99. Šlapan, veliký rybník u Šlapanic ‚ (7) 132, 135, 137. Slapanice, Slapanice (7) 131-133, . 135-137. Slechta Jakub z Tuhance 319. Slejnic z Ślejnic 235, 236. Ślemmer Valentin ze 68. x Y, x Slesinger, Slesigar, Slesiger, Sle- zingar, Hanuš z Horního Lá- nova 166; Petr z Liberce 120, . 208. Slik z Holejée hr. Albrecht z Lokte a na Kadañském zém- ku, nejv. komornik kr. C. a markrabství | Dolních Lužic landfojt, 128-132, 134-137, 320, 321, 323, 325, 328, 376; Alžběta, rozená Ungnadova sv. paní ze Suneku, na Vintířově 319-327; Kašpar 321; Ondřej 323; Zygonie na Dévíné 107 aż 109, 124-127, 183, 275. Slobic, viz Slavošov. Šlosštein, Šlosštajn, mezní kámen na panství Grabšteinském (100) . 109-112, 144. Slovsky z Slovic (1) Jan na Vo- lešné 224. Šlyslar Kliment z Horního Lánova 166. Šmelcr Pavel z Hodkovic 305. Šmetelovic Jíra z Habří 186. Šmíd, Vít z Bykoše 161; Valen- tin z Neudórflu 208; Jeronym z Postřelné 92; Hanuš z Pru- neřova 335; Řehoř z Radou- dova 68; Valentin z Radou- Sova 67; Martin ze Stolinek 319; Bartoš a Brož z Hořej- šího Varvażova 202; Fabiśn | ze Zakup 233. Śmit, Hanuš z Olešnice Jiřík ze Slavětína 305. Zákup 305; Smoha, rybnik u Kumpolce (400) 17, 18. Smolc z Smoleu Lorenc na Rovni 122, 123. Šmuhařové bratři 328, 334. Šnaj Bartoň z Žacléře 306. Snejdar, Řehoř z Prahy 253; Hanuš a Ondřej z Teplé 10. Snejdarovská role, k Levému Hradci (12) 250. Šnejdarů Jan z Úšťku 95. Šnejder, Šneydr, Hendrych 24; Hanuš ze Sejfü 225; Kašpar z Wilmsdorfu 166. Šnelar, Šnellar, Šimon z Blíževedl 141, 319. Šnetr, svědek 314. Šnit, Šnytt, Mikuláš z Litic 319. Śnobl Jakub, mlynář, Matěj a Petr synové 335. Šobe Václav z Veselí 37. Šober, Šobr, Mates z Postřelné 92; Jíra z Výškovic 75. Soft, viz Saft. Šoch Bartoloměj z Benešova 49. Šolc, Mikuláš z Bystřice 166; Štěpán ze Staré Bystřice 166; Antonín z Postřelné 92. Šolce Kryštof z Brniště 92. Somfleck Hanuš z Javorníka 225. z Šonova Burián 86, 171. Šorf ze Štiřína Štěpán na Štiříně 378-380; Dorota manželka 380. | Šorman Jakub z Javornika 225. | Šosík Tynel z Riegersdorfu 240. Sot Bartoloméj 33. Šoukal Matouš z Rokytnice 165, 166. Šoula Pavel z Brné 168. Soustal Martin z Nového Města , n. M. 212. Spadek, Motój z Kopidlna 246; Havel z Roudnice 141, 180; Šimon, mlynář Zabranský 874. Špalík, Václav z Turnova 208; Vanék z Turnova 126. Špalků Říha z Radouše 267. Špeha Pavel z Hrabic 75. Šperbrzeyf, potok na panství Ho- stinném (127) 22, 23. Sperka Svätek z Metanova 64. Špetle z Janovic, viz Janovice. Rejstřík jmen osobních a místních. Špicperger, Volf z Klášterce 327; _ Volf ze Spitzbergu 327. Spicperk Jobst a Jokof ze Svi- rova 119. Špict Hanuš 33. Špička, Matěj z Brandýsa n. L. 279; Simon z Libéchova 55; _ Vaclav z Pribrami 267. Spiglwasser, Spiglwosr, potok u . Neudorfu (127) 214, 215, 217. Špilar, Špiler, Tomáš z Polken- dorfu 217, 225. Špitál Jan, rektor Hoštěcský 95. Šplechna Jindřich z Loun 29. Spryncl Pavel z Příbrami 161. Špulíř z Jiter Jan 260. Šrabnice, potok u Komořan 7. Šradýn z Šorndorfu Ludvík na Roztokách, král. rada nad ap- . pelací 250-252. Sraer Hanuš 24. Šrámek Jan z MI. Boleslavi 276. Šrámková Marketa z Dolntho Ú- jezda 155. Šramr Antonín z Vernířovic 306. Šreiber, Šraibr, Jiří z Hohen- dorfa 166; Fabián a Lorenc z Chvalče 305 ; Martin z Wilms- . dorfu 166. Sreyer Michal a Ondřej z Lá- nova 225. Šrytar Martin z Markvartic 127. Štainer Kašpar z Olešnice 306. Štampach ze Štampachu (415) Brykcí 335; Jan v Střemách 180, 194, 196-199, 219, 265, . 918, 282, 366. Stan Jan 365. Śtanc Michal z Bartośovie 273. Standfest Simon z Postfelné 92. Šťastný, mlynář z Křeslic 170; krejčí z Teplice 202. Šťáva Říha z Koštova 186. Štědra Vít z Všebořic 102, 202. Štefán, mlynář z Dubičiny 68; Mikšův z Luhova 91; z Týnce . Némeckého 68. Stefán, Petr z Hostinného 225; Ondřej z Lánova 217; Jakub z Lánova 225. Štefl Hanuš z Krupky 184. Štegner Kašpar z Olešnice 305. Štěch Štěpán z Ryzmburku 212. 

Strana 423
Rejstřík jmen osobních a místních. Šteir Ondřej a Pavel z Dubnice 92. Stöken (338) 2, 170, 173. Stenge Dominik 33. Stengl Kašpar, pergmistr 33. Štěpán, jinak Štěpánek ze Lhotky 198, 199; z Milejovic 173; z Oselce 42; z Proseče 244; starý mlynář z Radoušova 141 ; malíř z Ústí n. L. 33; z Plu- . hova Zdáru 260. Štěpánek | Štěpán ‚ 165, 274. Stépanice Dolní a Horni (125) 23, 24. Štěpanov Trhový (223) 149. Štěpanovsko (169) 122. Štěrboň Jan ze Střem 199. ze Šternberka (222) Adam na Zelené Hoře 38-40, 42, 257, 376; Benigna na Boru 79 až 86; Jan na Konopišti 381, . 382. Stětí, Štěty (85) 54, 93, 94, 96; poddaní Štětští 93- 95. Štětina Ondřej z Brandýsa n. L. . 198, 350. Stétka Vít ze Zdesova 64. Štětskej Říha z Hošťky 96. Štiler, Mates z Hostinného 225; Lorenc a Melichar ze Sejfů 225. Štiřín (230) 378-380. Stole Jan z Üstí n. L. 186. Stong z Hertn&torfu, viz Stanka. Storch Kryštof z Levína 166. Stotzayff, potůček na panství Kynžvartském (429) 9, 10. Štraboch Václav z Miličína 49. Štramar Mikuláš z Ústí nad L. . 186. Strauch Jira z Malsovic 165. Strav Mates a Michal 109. Straybl Martin, Mertl 24. Streigl, Strygl, Tomái z Vojuina 320, 327. Śtreiker ИНК z Petrikovic 305. Štrosar Jiřík z Židovic 144. Stubenberkar z Stubenberku Volf . 209-212. Studl, Stundl, 10, 75. Stumba Jan ; Dolan 75. z Rokytnice Vlček z Cejsic Šturm Lorenc z Neudorfu 217, 225. Štyc, Hanuš z Hrdla 322, Ondřej z Petlar 327. Štylec, skála u Střem (9) 180, 194-196, 198. Štyrkolský z Malovice Jan 339. 327; |Šubart, Šubert, Mikuláš 24; Ji- řík rychtář z Beckova 306; Volf z Brniště 92; Mates z Lauterwassru 217, 225; Bar- toloméj z Radou&ova 67; Jirí ze Svárova 119. Šubr Jiří 24. Sul Hanu3 z Lauterwassru 225, Šula Jakub ze Lhotic 179. Šulce Štefl z Trutnova 305. Šulovský Matěj z Rokyté 46. Šultes Mates z Chrastavy 208. Šuman, Šumon, Tomáš a Volf 328; Jan, kněhtiskař v Praze XVII; Tomáš z Pruneřova 335. Sumburk Novy (33) 322, 323. z Sumburka 323; Bernard na . Trutnové XI; Herman 283. Sumpel Riha z "Trnové 161. Šust Bartoloměj 290. Šuster, Šustr, Erhart 315; Lo- renc a Urban z Radoušova . 68; Adam z Żaclóre 306. Sváb Jan ze Všerub 21. z Švamberka (404) 49-51, 80, 84, 95, 171, 376; bratři na Bechyni: Bohuslav 49, 51; Hendrych 49, 51; Jan 49, 51, 73, 74, 79, 81, 82, 86; Ratmir, Václav a Zdeněk 49. Svanc z Švancu a Weigsdorfu, starý pan 203-205, 207; bratři 202-208, 224; Hendrych 202; František, Hanuš, Joachym, Kryštof a Zygmund 203. Švarcpach Hanuš ze Svárova 119. Švarcpachový grunt v Jitravě 110. Švehla, Matouš z Domažlic 86; Tůma z Jestřebí 37; Jan z Kuřích Vod 46; Vondra ze Skalice vsi 212; Jan z Pluho- va Zdáru 260. Svehlik Vondra z Chotikova 21. Sveigar Michal z Neudorfla 208. vejcar Jan z Drużce 346. 423 Svejl Jakub z Radic 96, Svemberk Říha z Církvice 158. Švertnar, Donát z Lemberka 113, Martin z Ketmi 113. Švihov (382) 170, 173. Svorc Jan z Hostyně 364. T. Tábor (274) 64, 77. Tábor, Táborů, Jiřík z Blíževedl 141; Volf z Blíževedl 319; Vacek z Litkovic 64. Táborek Jan z Rychnova 122. Táhlo Matěj z Dobré Vody 179. Tachov (88) 35. — (398) XXVII. 17. — viz i Dachov. Tajnmar Beneš z Lanškrouna 273. Takonín (226) 147. z Talkenberka, Talkenberk, Kry- štof 125, 127. Talmbersky kodex VIII, XIV. Tam Jokl z Lauterwassru 217. Tama Mikuláš z Ústí nad L. 192. Tamčí, Damitz (421) 327. Tarl Matěj z Habřiny 319. Tata Václav ze Semenkovic 30. Tatěné, poloha u Lobče (11) 368. Tatinná, Tatinné (25) 25-80; hâj 29; mlýn 25. Taušman Pavel z Mnichova 192. Taut Melichar z Českého Chvoj- na 192. Távák Vaněk ze Lhotky 199. Tavaliny, poloha u Bezděze (89) 43, 45. Tefar Jiřík z Blíževedl 319. Tegl Řehoř z Brniště 92. Těchařovice (333) 52. Tejíl, Tejvl, Kryštof 207, 208 ; On- dřej z Chrastavy 119; Tomáš z Chrastavy 119, 208; Petr zeSu- ché 119, 208 ; Tejvlův potůček u Chrastavy (100) 205, 208. Tejnsky Jakub 267. Tele Jan z Viebofic 102. Telitko Jan, měšťan ve Stříbře 19, 21. Teml, Tůma jinak —- z Křesa- nova 75. Tencar Hanuš z Teplé 10. Tepl Blažek z Blíževedl 319. Teplá (402) 10, 19; klášter 7-10 

Strana 424
424 Teplice (52) .33, 99, 102, 184, 189,.202, 240. — (143) 305, 306. —, voda.u Javorhika (127): 78. Teplický Jiřík z Litoměřic 319. Teplo Vít z- Nymburka 193. Tepper Valentin z Chrastavy 119. Tepr, hrnčíř 315. Ter ‘Martin z Hodkovic 305. Terumberg, vich na panství Kynz- vartském (429) 9. Tesák Jan z Rokyté 46. Tetauń ż Tetova (114). Jan 156, 213-215, 218 ; Kateřina panna 252; Štěpán na "Suchdole 150 až 155, 250-253. Teyber. Melichar ze Staré By- stfice 166. Teychmon Kašpar ze Slavétína ° 305. Teyrbanger Kryštof, úředník 64. Teyzyk Fryc z Luhova 91. Tézky Martin z Bakova 179. Thom. Pavel z Lauterwassru 226. Tifeshn Hanus z Wilmsdorfu 166. Tichava Jan z Pfsku 75. Tichle Petr z Bélé 91. Tichý, Matěj z Jilemnice 217, 225; Stanislav z Nymburka 193; Matěj z Onšovic 75; Vávra z Újezda 87. Tichym, Vít z- Litoměřic 319. Tikal Havel z Všebořic 102. Tilšer Šimon z Olešnice 305. Tisová (399) 19. Tisový vrch, u Šidla (98) 228. z Tišňova Kašpar, úředník 64. Tlačisyět Václav z Žehrovic 346. Tlumačov (374) 86, 87. Tlustec (99) 87, 88, 90, 91, 122, 123; hora 87, 88, 90, 91, 122, 123; zboží 88. Tobiáš, e Konojed 68; z Kun- valdu 165; becvát z Roudnice 198. Točník z Krimie, Jan 19; Kry- &tof 19-21; Marketa 20; Purk- hart 19; Václav strrší 21; Václav 19-21, Tochůrek: Jan z Újezda 86. Tok Kašpar 208. Tom Václav ze Stolinek 319: Toman, úředník. na Střekově 156. Tomanü Jirík z Pluhova Zdáru 260. Tomar Mikuláš z Ústí n. L. 6. Tomáš 838; hajný 33: rychlář z Bertlsdorfu 166; kovář z MI. Boleslavi 243; z Dobré 346; z Chlistova 306; z Milevska 51; komorník u desk zem- ských v Praze 137; z Řeřivic .186; hajného.bratr z Rokyt- nice 165; starého hajného syn z Rokytnice 165, 166, 274; starý vinař z Tatinné 30; z Tepló 19; mlynář z Üfe- ňovic 165; krejčí z Ústí n. L. 319; sladovník z Werns- dorfu 327 ; kloboućnik z Vod- ňan 173; krejčí z Žatce 29; řečník z "Žatce 29. Tomáškův Jan z Počapl 55. Tomek, z Cejsie 75; rychtář z Kreslic 170; z Nehasic 29; z Rymóné 55; stary hajny ze Svatońovic 306. Tomek Tomáš 30. Tomík, tesař z Kuřích Vod 46; z Újezda 37; ze Zdáru 1922. To&vicar Petr 24. Touch Mates z Lénova 225. Toušek Matouš z Oselce 42. Toušeň (239) 372. Touškovský Jan, měšťan v Boru 19, 86. Toužím (426) 10. z Trachmburku, viz Kurzbach Tražiště, viz Strážiště. Trčka, Jakub z Jarpic 136; Petr z Petrovic 170; Jakub z Ta- tinné 29. Trčka z Lípy Vilém na Velíši a Frymburce 244-246, 257, 265, 325, 362, 367, 368; Zdeněk Třebenice (47) 99, 247; Tře- benští 248. Třebický Petr z Nymburka 246. Třebosice, Třebosec (166) 338. Třebovětice (131) 12, 13. Rejstřík jmen osobních a místních. z Horni .Chrastavy | Trespl. Jakub z Ebersdorfu 166. Třešovice, Střešovice (339). 173. Treygr Linhart z Kupferberku 327. Trhonín, Strhonín (366) 75. Trchle Petr: z Bóle 46. Trmice. (54) 6, 184, 186. Trmicky z Miliny 186, 302, 322; Jan 98, 99; Jan na Bukové 199, 200, 202; Kate- Fina 5, 6, 98; Mikuláš: 184 až 187; Václav 184; 186, 187. Trnkovec Martin z Kurích Vod 46. Trnová (249) 10, 11, grunty Trnavské ti. Trnovany (72) 186. Trojanüv Petr z Ratic 96. Trojerovice, Trojany (407) 10. Troškův Vít ze Zalužan 51. Trs Kuba z Oselce 42. Třtina Matouš z Žatce 327. Trunček Václav z Bělé 37. Trunda Jan z Mirovic 51. Trusa Václav z Bělé 91. Trutnov (141) XI, 212, 213, 215, 217, 222-225, 248-250, 280, 283-285, 287-289, 291-294, 300, 301, 303 306; manství 283, 284. Trybule Vávra 21. Trybulík Vávra 21. Trycl Jakub z Maršova 184. Tučap z Tučap (297) Mikuláš 260. Tuček Jakub z Liberce 120. Tuhanec, Tuhánky (89) 319. Tuchoměřice (14) 280. Tuchomyšl, Tochomyšl (54) 184, 186; obec Tochomytská 186; poddaní Tochomyští 184, 186; z -, Tuchomidskaj, p. Jakub 33. z Tuchoraze (233), viz Humpo- lec. Tuke Hanuš z Chrastavy 119. Tůma, z Drahonic 173; kuchař z Hrádku 189; z Chlistova 305; jinak Teml z Křesanova 75; rychtář z Křivenic 55; z Kuřích Vod 46; z Novose- dlic 158; vinař z Tatinné 29. 159-161; 

Strana 425
Rejstřík jmen osobních a místních. Tůma Mikuláš z Ústí n. L. 158. Tůmovic Jíra 30. Tůmů Jan z Říčan 170. Tunygut Tomáš z Jindřichova Hradce 260. Türnov (109) 113, 119, 127, 179, 208, 244. Tursko, Černuc (12) 136. Tušnar Volf z Bečova 10. Tatra Prokop 24. Tvrdin, Tvrdim (49) 189. Tyc, Jakub, Tomáš a Volf z Ha- bartic 184; Petr z Leštné 305; ze Slavétina 290. l'yffamzaff, Tyffumzayff, potok na panstvi Kynżvartskóm (429) 9. Tyleik Mates z Postielné 92. Tyle, Havel z Obrastavy 119; Hanuš z Německého Chvojna 192; Jakub a Valentin ze Slavošova 192. Tyma z Kośtova 186. Tyms Feyl z Vlčie 217. Týmů Ondřej z Roztok 253. Týn Horšovský, Tejn Dobrohostův (378) XXVII, 86. — nad Vltavou (304) 103, 308; paní Tajnská 106. Týnec, Tejnec, ves pustá u Ra- doušova (69) 138-140. — (844); paní Tejnská 75; zbozi Tajnské 70. — nad Sázavou, Tajnec (255) 398. — Německý (74) 68. — Nový (70) 66, 67. Tynnel, poddaný Zákupský 236. Tyšar Urban 139. Tyšer, Řehoř z Českého Chvojna 192; Urban z Radoušova 319. U. Úč, Ouč (94) 244. Údlice, Oudlice (29) 335. Uher Jan z Píšťan 186. Úhřinov, Ouřín (152) 274. Ujčík Matěj z Bitozevsi 29, 30. Újezd, Újezdec (54) 99, 186. — (92) 179. — Oujezd (374) 82-87. — Ceskÿ, Oujezd, Oujezdec (56) 99-103. Archiv Český XXX. Újezd Dolní, 150-155 ; 152. Üjezdec, Üjezd (68) 37. — Oujezdec (123) 22. — (304); z - a z Kunic Arnošt na Jilemnici, hejtman kraje Hradeckého 78. — Kašovský, Kašov (139), Ú- jezdecký z Ujezdce Arnošt, purkrabí Hradu Pražského 12. Ujkovice (79) 377, 378. Ukršpach, viz Rokytnice. Ulkrugl Simeon z Lauterwassru 217. Ulman Brož z Děčína 192. Ulrych, Hanuš a Jakub z Láno- va 217, 225; Jokl z Lánova 217; Michal z Lánova 225; Řehoř z Machendorfu 119,120 ; Simon z Lánova 217. Unéín, Hunéín, Hunsín (55) 33, 184. Unéklasy, Vonoklasy (249) XVI. Únětice, Ounětice (17) 250, 253; průhon 250. Ungar Hanuš z Machendorfu 119, 120. Ungnad ze Suneku, Ungnod, 236 ; Alžběta, provdaná hr. Slikovd 319, 327; Ondřej 105. Ungr Martin z Pruneřova 335. Upeřiny, Oupeřiny (53) 202. Upert "Valentin z Hohendorfu 166. Upic Hanuš a Martin z Bertls- dorfu 166. Urban 6; z Bélusic 189; z Chlum- ce 6, 102; podruh z Mélníka 198; z Nebuzel 199; Miküv syn z Předlic 102; kolář z Ra- doušova 319; švec z Radoušova 68; ze Střem 199 ; z Tuhance 319; z Zehrovic 346. Urban, Filip z Boztésic 99; Be- ne$ z Lánova 217. Üreiovice, Urinéves (158) 165. Urlesgrund, při hranicích Klad- ských 167. Ursyn z Vladoře Jiřík 180, 206, 218, 220, 248, 251, 261, 265, 278, 280, 284, 285, 332, 333, 350. Jan Bofek z - 425 Zylvárův (131) | Urdila, ZiZovy mété z Pocapl 54, 55; ze Rtina 102. Úsečná, viz Osečná. Ústí n. L. (55) 5, 6, 33, 96, 97, 99, 102, 158, 184, 186, 192, 202, 319; Oustští, Ouští 97 až 99, 158. — n. 0. (175) 273. — Sezemovo (274); z -, Ouštěc- ský, Frydrych 138, 140, 141. šavá, Oušava (399); z -, viz Rendl. Üsevice, Ou&ovice (403) 9. Ušpule Jan z Pluhova 254, 260. Úštěk, Oušť, Ouštěk (70) 68, 91, 95, 113, 127, 138, 141, 144, 158, 232, 239, 319; pán Ou- Stécky, Frydrych z -, 138,140, 141. Üt&chovice, Outéchovice (98) 109, 127; z -, viz Blekta. Uzin, Ouzin (56) 99, 199, 202 ; Oužínští 200. Žďáru V a W. Vabar Mates z Jablonného 127. Vacata, starý hajný z Vernířovic 295, 297, 306; Matěj z Ver- nířovic 305. Vacek, Václav z Družce 346; z Konojed 65,68; Petr z Kies- lic170; Frantisek z Prahy XIII ; z Úžína 202. Vackovic Maitin z Oselce 42. Vackovská dédina, u Kvashovic (343) 38, 39, 41. Vacküv Jan z Metanova 64. Václav 31, 50, 126 ; bakalář 67; hrnčíř 21; krčmář 21; rych- tář 21; starý 30; sládek z Be- nešova 49; apatékář z MI. Bo- leslavi 208; lékarüv z MI. Boleslavi 208 ; z Bukoviny 68; sladovnik z Kr. Dvora 24; Mikulášův syn z Holan 37, 91; sladovník z Jindřichova Hradce 260: farář z Kr. Hradce 273; konvář z Kr. Hradce 212; konšel z Chodova 87; krčmář z Chrašťan 348; kovář z Ja- blonného 144; starý rychtář, 54 

Strana 426
426 Rejstřík jmen osobních a místních. hajný z Jestřebí 35, 37; bed- vář (sic) z Kamenice 260; sladovník z Kamenice 260; hajný z Klášterce 273; kovář z Klenče 86; starý polesny | z Klíčova 86, 87; z Litobore 305 ; rychtář z Lochočic 186; krejčí z Mělníka 232, 240; rektor ze Miena 198, 232,! 240, 244; sládek z Naécerace | 149; mistrüv z Nymburka 246 ; : z Osečné 127; jinak Vencl z Petřikova 380; svobodník ze Pcher 346; komorník úřadu desk zemských v Praze 123; měřič zemský v Praze 306; hajného syn z Rokytnice 274; jinak Vašek z Rokytnice 165, | 166; bečvář z Roudnice 180; řezník ze Sejfů 225; pekař ze Stolinek 319; dráb ze Stranné 64; kantor ze Stfibra 86; z Serchova 52; z Simberka 131; ze Štětí 54; farář z Tur- nova 244 ; z Újezda 995 krejčí z Volyně 173; z Všebořic 202; kožišník z Vyšehradu 253; rychtář, rybář v Záluží 96. Václavovská, Václavská, niva u Spul (355) 104, 105. . Vacovice, Vazovice, n. ves v Za- tecku; z -, viz Saska a Sta- tevnicky. . Vacovský Jan, služebník mistra Strakonického 75. Vadas, Vades, Jan z Podolib 193, 194. | Vadroné Stépán z Hośtic 173. Vácha, Václav z Oselce 42; Ja- nek ze Stranné 64; z Třešovic 173. Vachel Tůma z Oselce 42. Vachule Vaněk z Letů 51. Vaincl, Vaincele, Ondřej 17. 18. Waitmille, viz z Veitmile. Vajsa Mates z Ústí n. L. 99. Vajvoda Václav ze Sobotky 119. Vála, Valenta 33; Valentin ze Stfiżovic 102. Valas Vaclav z Borku 198. Valdek (271) 261; z -, viz Me- dek. Valdstein, Valstejn, skóla na roz- hraní panství Lipského a Zá- kupského (98) 234-239. z Valdsteina (109) péni 24, 135, 216; Bohuše 172; Frydrych 78; Henik a Hynek 24; Jan starší 94, 157, 158; Jan mladší 157, 159, 160, 216; Jindřich na Dobrovici 377, 378; Jifí na Hostinném XXIII, 78, 79, 132, 166, 212-225, 360, 373; Karel 167; Stast- ny 353-355; Vilém 21-24; Vojtěch 155-158, 207; Zde něk na Hostinném starší 21, mladší 78, 79, 152, 212, 213. 215, 216. Valeč (423) 136. Valečov (92) 174-177, 179, 226. Váleeh 369; Jan z Rosejovic 267. Válek, z Trmic 186; Jíra z Do- lejšího Varvažova 202; Valen- tin ze Žandova 184. Valenta 264; polesný z Bělé 47; jinač Valta z Doks 346; z Kří- dy 46; mlíčný ze Lhotic 179; soukenník z Lipé 37; bečvář ze Starého Lipého 141; ko- vář z Radoušova 141; bednář z Vartmberka 92. Valentin, krčmář 234; z Barto- šovic 273; celny z Cernoce 327; jinak Valeš z Dubie 280; mlynář z Engelsperku 216 ; sladovník z Mnich. Hradi- ště 276 ;soukenník z Jičína 24; sukna krojíř z Litoměřic 67; děkan kapitoly u sv. Víta v v Praze 261, 262, 267 ; z Roz- tok 253; trubać z Zirovnice | 64. Valeš Valenta z Kostomlat 55. Valím Matéj mlady 33. Valín Mates, hajny z Krupky 181, 184. Valta Tomás z Konojed 68. Valten, rychtár z Arnsdorfu 192 ; krejčí z Pertoltic 92. Valter, Valtr, jinak Fince Mates a Urban 192; Lukáš z Ha- brovic 99; Blažek, Jiří, Lukáš a Urban z Německého Chvoj- na 192; Pavel z Trutnova 305; Hanuš z Žacléře 306. Valteřice, Valtěřice (124) 24. Valtin, Valtyn, z Dubiéiny 141; havii z Jonsdorfu 113. Valtinov (99) 88, 91, 92, 123, 233. Vambersky z Rohatec Oldřich na Osově 159-161. Váňa z Kaniny 198; Váhová (ze Strauné) 57, 62. Vančura z Řehnic 197; Jiřík na Valečově 174-179, 226, 241, 244; Mikuláš 178, 179; Mi- kuláš starší na Jificích 349; Petr 179; Václav 175. Vaněk 44; z Duchcova 189; brnčíř z Mnich. Hradiště 46; starý krčmář z Jarpic 136; řezník z Kněžmosta 179; ry- bář z Křivenic 55; polesný z Kuřích Vod 46; Jírůvz Me- tanova 64; krejčí z Mirovic 51; z Neveklovic 244; z O- selce 42;' z Ptyrovce 179; starý rychtář z Račic 96; bečvář z Roudnice 113; ze Sejfů 225; ze Skály 173; Benešův ze Stětí 96; švec z Vysokého Veselí 193. Vanov, Vaňov (55) 158. Vantrka, ^ Vanterkü, ^ Vantrkü, Vanturkü, (z Borového) Jan 363, 364; Vanék 364. Vaňura Václav, Vaněk, z Běštína 267. Vartmberk, Vartumberk (97) 87 až 92, 108, 122, 123, 125, 126; z - sirotci 244; Adam na Zvífeticích 119, 174.179, 226, 227, 240-243, 259, 325; Adam na Rohozci a Skalách XXIII, 350-353, 355 361; Be- neš 5; Jan na Rohozci a Ska- lách starší: 355, mladší 361; Jan na Strakonicích, nejvyšší mistr křížovníků s bílým kří- Zem sv. Jana Jerusalemského 68; Jan na Zvífeticích, nejv. purkrabí Pražský XXVII, 92, 127 ; Václav na Lipém 34 až 37, 71, 72, 95, 141, 181, 191, 243; Vilém 230; Vor- 

Strana 427
Rejstřík jmen osobních a místních. šila na Hostinném 21-24; Zygmund 35. = Varůžka Matěj z Cernic 42. Varvažov, Verváčov (56) 6; Do- lejší a Hořejší 199, 202. z Varvažova Jakub, ze Starého m. Pražského 345. Vašek Václav z Prasku 194. Vavák Jakub z Hošťky 51. Vaverka Jakub z Javora 305, Vávra, hrnčíř z Bakova 179; z Dolan 75; z Holostfev 19; z Hradce Levého 250; bohatý a kulhavý z Kobylice 194; z Loun 29; zednik z Loun 30; z Neveklovic 244 ; tkadlec ze Skalice vsi 212; ze Ślapa- nic 133; z Tatinné 29; jinak Vavřinec z Tatinné 30; řezník z Vlašimi 149; z Vysokého 199. Vávra, Vávrů Pavel z Klášterce 273. Vavřík, z Újezda 86; Matěj z Újezda 86; Vavříkův Vaněk z Olešné Závišné 64. Vavřinec, úředník 75; z Chlumu 47; kožišník z Kopidlna 4; z Petřikova 380; z Roztok 253; stary pojezdny z Velíše 246; jinak Vávra z Pluhova Žďáru 260. Vavřinů Jan ze Zalužan 51. Vavrouš Petr z Trmic 186. Waydnar, viz Weidnar. Vazovice, viz Vacovice. Včelnice, Všelnice (296) 260. Včely, poloha u Račic (412) 20. Vebar Hanuš z Machendorfu 120. Vecan Vít z Domašína 149. Vegneř Matouš z Chvalče 305. Vehlovice, Velovice (84) 199. Věchtík Jíra z Trnové 161. Weidicht, Weydycht, Urban z Né- meckého Chvojna 192. Weidnar, Waydnar, Weydnar, Mikuláš 10; Michal z Veselí 37. Weigsdorf, Weisdorf (102) 202,| 203. M z Veikrštorfu, viz Žatecký. Weiling Jiří z Neudorfu 217. Weiner Los 321. Weinolt Jiří z Postřelné 92. Weirocb, Weyroch, Jiří z Neu- dorfu 217. Weis, Šimon z Ciboušova 327; Jiřík: z Chomútova 335; To- máš z Chvalče 305, Mikuláš z Markoušovic 305; Valentin z Polkendorfu 217; Mates z Ústí n. L. 102. Weisbach, Weispoch, Baltazar, Blažej a Pavel z Cernoce 327. z Veitmile, Waitmille, Weitmille, | Petr XXVIII, 6, 7, 360, 375; Sebestián XXVIII, 6, 7,29, 366, 315. Vejce z Vraního Jindrich VIII. Vejr, Vejrov, viz Vyrov. Velbofice, ves opata Kfesovského v Sasfch 291. Velčice, viz Veležice. Velemyský z Velemyšlovsi (26), Velemický, Jan na Týncin. S. 308; Velemyslovský Mikuláš 29 Velenice, Velnice (65) 227-233; hora 231. Velešice (344) 42. Veleżice, Velčice, (76) 96. Welleschitz Velík z Šonova Jiřík 35, 66, 71, 80, 84, 94, 180, 188. Veliky les, u Dubée (235) 278. Veliś (120) 244, 246, 362, 368. Velký, Jan služebník Starého m. Pražského 345; Václav z Žam- berka 274. Velovice, viz Vehlovice. Vels, Malý a Velký, hora na pan- ství Gabšteinském (100) 110, 111. Velvary (8) 95, 131, 136, 180, 198, 319, 345. Vencelík z Vrchovišť na Žirov- nici Matěj 55-57, 64; Petr 47, 55-64; stary otec 55,61, 63, Václav 56 58, 63, 64. Vencl, zedník 33; z Neveklovic 244; ze Střížova 202; ze Stu- denky 179. Vencl Josef z Lichtenwalde 166. Wendler Valentin z Mittelwalde 166. 427 Wendrych Ondřej z Postřelné 92. Wener 327. Weniggelt Jokl z Lauterwassru 217. Ventrka, starý hajný 175, 176. Venylt Adam z Postřelné 92. Vepřek, Jan z Rožďalovic 4; Jan | ze Slaného 131. | Verlorenwasser, Verlorn - Wasser, ves v Kladsku 166. Wernar, Jifik z Benesova 68; Michal z Bertlsdorfu 166 ; Baltl, Jifí a Tomás z Vartmberka 92 ; Jifí z Wilmsdorfu 166. Vernífovice (143) 284, 306. Wernsdorf, Pernstorf (32) 327. Verváčov, viz Varvažov. Ves, Česká (99) 127. - — Dlouhá (349); z -, viz Ca- stolár a Voselsky. — Nova (57) 202. | Vesce staré (240); z pel. Veseli (56) 192. — (68) 37. — (92) 179. | — Vysoké (132) 193. : Véska, ves pustá k Vimberku (356) 70. —, viz Víska. , Vesky rybník, u Dubečka (235) | 278, 280. | Vetlá (43) 96. | Vetter Bartoloměj 119. | Wey, viz Wei. | Věžník z Věžník na Věžnících | (223) Jan 146, 147; Mark- | vart 145-147, 373. Vchynice (48) 248. Vicmanov (91) 244. Vídenský Vávra z Domažlic 86. ' Vidly, potok u Dartosovic (154) | 268, 270, 272, 273. | Vidman, Jośt 139; Jakub z Ra ' dou&ova 67, 141; Jost z Ka | doušova 67; Bartoloměj z Ve- lenic 233. Vidovle (25) 30. Vich Vít z Božetic 122. 54* Klaus z Piršenšteina 305, -, viz Po- z Chrastavy 

Strana 428
428 Vichov, Viechov, Vichová (124) 24. Viklice (56) 103, 186. Viktorin z Üstku 144. Viktorinek, Viktorinků, z Rokyt- nice Jan 274, Tomás 165, Vác- lav 274. Vilém, úředník na Kośśtkóch 233. Vilémek Václav z Vodňan 49. Wilfestorf, viz Wölfelsdorf. Villárek Hanuš z Ústí n. L. 158. Willner Ondfej z Endersgriinu 327. Wilmsdorf, Wilmesdorf, ves vKlad- sku 166. Vimberk, Vintrberk (356) 68-75, 103. Vina Václav z Brniště 92. Vinařice (80) 377. Vincenc, Vincens, mlynář z Rož- dďalovic 4; starý písař, měšťan ve Stříbře 19; ze Suchdola 253. Vincenc Václav z Litoměřic 99. Vindler Ondřej 321. Vinkelt Jakub z Lauterwassru 225. Vintirov (36) 319-323, 325, 327, 328. Víska, Býska, Véska (69) 141, 319. Wisnar, Wisner, Wiznar, Fabián starší z Lánova 217; Fabián mladší z Lánova 217, 225; Hanuš z Lánova 217; Jifi z Lánova 217; Jiří z Neudorfu 217. Vít, kožišník z Bělé 232, 239; jinak Feix z Ovikova 240; z Doks 144; z Dolan 75; sladovník z Domažlic 86; rych- tář z Družce 346; z Chude- rova 202; purkmistr z Jestře- bí 37; z Kočkova 6, 99; z Kvasňovic 42; z Lysovic 131; z Milejovic, úředník 173; tkadlec z Milevska 51; krejčí ze Mšena 198; jinak Vitášek z Nebužel 199; mlynář z Pře- dlic 103; bednář z Ústí n. L 158, 184, 202. Vít, Vítů Jan z Jesenice 212. Vitášek Říha z Neveklovic 244. Vítek 258; Petrův z Metanova 64; řezník ze Stranné 64; z Tuchomyšle 186. Vítek, Vítků, Vít z Jižné 261; Michal z Rokytnice 274. Vithmon Jobit z Radoušova 319. Vítkova hora, na panství Skalách (107) 356. Vityk Moc (Mates) 293; Matouš z Bernartic 305. Vladislav, král Český, XII, XIV, 221, 242. . Vladyka Jira z Hostomnic 161. Vlach, Pavel z Borohradku 122; Beneš z Jičína 24; Bartoš ze Strakonic 173; Matěj ze Sud- kovic 173. Vlachaj Vít z Žatce 29. Vlachov (602) 79, 82, 83, 85, 86. Vlasatovsko, městiště u Studenky (92) 174, 175, 179. Vlastislav (47) 247. Vlaším (222) 149. Vlček, Jiřík z Druzce 346; z Hrabic 75; Václav z Maňo- vic 42. Vlčetín (292) 64. Vlčice (127) 217. Vlha Jiřík z Hořovic 161, 267. Vlinský z Vliněvsi (84) Jindřich na Liblicích 226. Vlk, Jiřík 212; nátek 179, 350; Vít z Dolej- šího Varvažova 202. Vlk z Kvítkova Bavor 165; Jin- dfich 164, 166, 274; Jiřík na Domaslavicich 150-155, 164, 166, 252, 257, 274, 279, 302, 311, 316, 350, 358, 366. z Vlkanova Martin, měšťan Sta- rého města Pražského 92. Vltava, řeka 10, 368, 369, 371. Vnarov, Narovy, Vnarovy (356) 75, 103, 104, 106. Vocel Mates z Lindavy 233. Vocelka Václav 149. 5 Vocetek Jan z Pluhova Zdáru 260. Vocl, hajnj 228, 236, Mates z Lindavy 240. 238; Tomáš z N. Be- | Rejstřík jmen osobních a místních. Voctík Havel, méstan Nového m. Pražského 96. Vočadlej Jan z Mlékosrb 194. Vočehour, Vočour, Vodšihor, Da- niel z Zatce 327, 335; Jan z Zatce 99. Vodelská cesta, u Kvashovic 39 až 41. Voděradský z Hrušova Jiřík na Dobřeni 309-311. Vodička 134; Jan starý a Matěj z Hošťky 96; Ondřej z Lito- měřic 95, 319; Václav ze Solnice 122. Vodňany (362) 49, 74, 77, 173. Vodolice (46) 187-189; Vodolští, (cbybně) Podolští 187. Vodr Kryštof ze Zákup 233. Vodranec Tomáš z Neveselce 75. Vognar Matys, mlynář z Chvalče 305. Vohniště Jan z Vetlé 96. Vohništko Petr z Milejovic 173. Vochlad Václav z Domažlic 86. Vojenice (409); z -, viz Hla- váč. Vojkův Jakub z Cerekvice 64. Vojnar, Jakub 109; Vít z Hol- dergruntu 127; Vít z Ostrého 144; Vít z Rokytnice 113. Vojnín (36) 133, 327; z -, viz Chotek. Vojslavský z Vojslavic Heřman 259; Václav 258, 261; Vilém 254, 257-261. Vojtěch, švec z Hořic 154; kré- mát ze Straët 55; ze Stfeko- va 158: vinaï ze Stětí 96; přívozník z Ústí n. L. 158; z Židlova 47. Vojtěch Jan z 247. Vojtěchův Václav, měšťan Pražský 11. Vok Martin 33. Vokáč, Absolon z Kr. Dvoru 212 ; Vít z Kr. Dvoru 305. Vokna (93) 244. Vola, Volim, viz Volyně. Volák Urban z Hohendorfu 166. Volaur Jiřík starý a mladý z Pru- neřova 335. Budčevsi 246, 

Strana 429
Rejstřík jmen osobních a místních. Volavy Jan z Hostky 96. Volbram Jan ze Spy 212. Voletiny, Voletin (141) 305. Volf 21; Mates z Horního La- nova 166; z Mladkova 165; kamenník z Pruneřova 335; malíř z Ústí n. L. 33, 102, 158, 184, 186, 192, 202. Volfel, pekat z Vartmberka 92. Wofelsdorf, Wilfestorf, ves v Klad- | sku 166. Volfganga sv. dül u Krupky 30. Volšina, Olšina (93) 47, 241. Volyně, Vola, Volim (31) 328, 331, 334, 335. — (858) 5, 75, 170, 173. Vondra, z Cejsic 75; pekař z Jin- dřichova Hradce 64; z Litko- vic 64; bečvář z Milevska 51; ze Střížovic 102; Míkův syn ze Střížovic 102; Urban z Ver- nířovic 305; z Voken 244; ze Zdešova 64; rychtář z Ži- rovnice 64. Vondráč Ondřej „274; Vondráček, mlynář 241; starý 30; z Habří 186; z Chlumce 99; z Lesnůvka 47; z Libě- chova 55; z Mrdakova v Do- mażlicich 86 : z Nehasic 29; z Repnic 186; vinai z Ry- máné 55; ze Strašnic 198; rychtář z Varvažova 6; z Do- lejéího Varvażova 202; ze Zbrasina 189. Vondráčkův Říha z Úžína 202. Vondrák, z Rokytnice 165; ze Stračí 96; z Újezda 179. Vondrák Ondřej z Neveklovic 244. Vondřej krejčí od mostu, v N. Bydžově 194. Vondrovec Jan 21. Voneš Petr z Onšovic 75. z Rokytnice Vonhob Ondřej z Kupferberku | 327. Vonk Jakub 225. Vonoklasy, viz Unéklasy. Vonšů Bartoloměj z Přelouče 339. Voplar Jíra z Pravětína 75. Voplišťal Jakub ze Skalice 212. z | Lauterwassru Vopočník, viz Opočenek. Voráček Jan z Roztok 253. Voračický z Paběnic Václav na Polánce 260, 306-309; Vilém 260. Voříšek Duchek ze Skalice vsi 212. i Vosáhlo Jan, kovář ze Stéti 96. Voselce, viz Oselec. | Voselský z Dlouhé vsi Lipolt 38, 40, 41; Petr na Oselci 38 až 42, 257, 376; paní vdova 0- selská 41. Voslík Jan z Boubské 75. Vosočil Jan z Tábora 64, 77. Vostřenský Jan starý ze Mšena 46. Votypka Šimon ze Sloupna 194. Vouček Matouš ze Slavótina 189. Vrabec, Jan z Chlumce 193; Ja- kub z Lipé 91, 232, 240. Vrabí (239) 148, 284. Vrabský Tluxa z Vrabi 284; Adam 280; Hynek na Síbříně 278-280; Jan mladší 149; Jetřich 148-150; Zdeslav na Hodkové 148-150, 309; Zyg- mund na Nové Libni 380 az 382. Vraní (6); z -, viz Vejce. Vraštík Martin z Prasku 194. Vratislav z Mitrovic Jiřík mladší na Zálší a Protivíně, purkrabí Hradu Pražského XVI; Václav 161. Vratišov (278); z -, viz Houska. rz Vratu Dorota 374, 375. Vrbsky Jan z Drużce 346. Vřesná, Řesná (296) VIII-X. Vřesovec z Vřesovic Vojtěch 378. |z Vřesovic Albrecht 30-33; Jan na Vehynicich 248; Volf na Teplici a Doubravské Hoře, nejv. písař. a president komory kr. C., 181, 184, 186, 189, 240, 302, 360, 366. — Bro- zansky p. 314. Viestov (137) 12, 13. Vieten Vit z Modlenic 75. Vrchlabi (126) 212, 213, 218, 248, 250. 429 Vrchlabsky z Vrchlabi Petr 221, 223. а Vrchovi&f, viz Vencelík. Vrküéek Martin z Vyšehradu 253. Vršovice (45) 29, 30, 189. Vršovský Jiřík 157. Vrtal, Petr z Bitozevsi 29, 30; Jan z Třebenic 99. Vrutice Kropáčova (82) 233, 234. Všebořice (57) 96, 100, 102, 199; Všeborští 100, 102. — (193) 308. Všelnice, viz Včelnice. Všeň (98) 354. Všeradice (270) 159. Všeruby (410) 21. Všetaty (239) 199. Vtelenský ze Vtelna (84) Jan 198, 234. Vtelno Mělnické (84) 234. Vubčaří jámy, u Jestřebí (68) 36. Vudle, poloha u Oselce 39. Vůl Václav z Litkovic 64. Vurpes Bartoš z Hostinného 225. i Wustung (102) 118. | Vybranec Vávra z Hoštic 173. Vyhoul Říha a Urban ze Sttízo- vic 102. . , Vylrych Jakub z Postřelné 92. na Vypřehadlích, poloha blíž Ro- kytnice 161. Vyrov, Vejr, Vajrov, Vejrov, vreh u Sidla (98) 227-230. Vysoké (84) 180, 194-199; Vy- sotští 196-198. Vy:ehradsky Jiřík z Muncifaje 346. Výšek Jan z Domažlic 86. Výška Matouš z Bíliny 202. Výškovice (356) 75, 103, 104, 106. Vyżelce, Vyżelec (603) 155. Vzteklý, Jan z Brandýsa u. L. 180; Petr z Úšťku 141. X. Y. Xeder Valentin z Lánova 217. | Yhan Mates z Neudórílu 208. 

Strana 430
430 Z. Zabicar, Sabicar, Sabicer, Broż, Jiřík a Mates z Radousova 67. Zabransky Jan, rychtáf ze Strem 199. Zabranskÿ mlÿn, u Zap (239) 372-376. Zäbrdovice (79) 277. Zadka Martin ze Starkova 305. Záhora ze Záhoří Václav 252, 253. Záhořík Vondra z Újezda 87. Záhornice (118) 4, 245, 246. Zahostice, Sahošice (299) 260. Zahrádka (282) 55. Zach, kožišník z Loun 7; Jan ze Staňkovic 29. Zachystal Valentin z Jaroměře 24. Zaifryd, starý člověk 8. Zajdl, viz Zeidl. Zajf, viz Sejfy. Zajic, Valentin z Ml. Boleslavi 276; Jira z Chotikova 21. Zajíc z Hazmburka 90. Zajíček, Matěj z Kostelce 179; Urban ze Střížova 202. Zaklánek Vespasián 189. Zakostelský Jan z Loun 29. Zakšov (422); ze -, viz Kfeliï. Zákupy, Zákupt (98) 65, 68, 92. 93, 137, 141, 180, 194, 227 az 239, 371; registra 230. Zálší (309) XVI. Zaluha Jan z Roudnice 96. Zalužany (335) 49, 51, 52. Záluží (8) 96. Zámostí (121) 253. Zapský Jiřík 356. Zapsky ze Zap Adam starsi 280; Adam mladší 278, 279; Ol- dřich 278-280. Zapy (239) 278, 372 576. Záruba z Hustifan, viz Hustí- fany. Zásadka (91, 92) 179, 226. Zásmuky (220) 64. Zavědov, rybník u Pluhova Žďáru (296) 256, 258. Zběhovka, potok na Náchodsku 364, 365. | Zbiroh (271) 227, 234, 235, 239. Zbit, u Bydżova (112) 194. Zbyněk z Letošic Martin, úředník na Velíši 246. Zdelov (159) 122. Zdeněk, úředník na Bezdězi 34, 43. Zdešov, Dešov (292) 64. Zdikov (355) 68. Zdoňov (143) 305. Zechovice, viz Sechovice. Zeibicer Brož z Radoušova 319. Zeidl, Zajdl, Zejdl, Bartoloměj z Machendorfu 119, 120; Ha- nuš z Markoušovic 305. Zeidlic, úředník Budenický 135; Jiřík 369. Zeidlic z Šenfeldu Jiřík na Zvo- lenévsi 339.346. Zeidlman Hanuš 166. Zeifart, Zeyffart, Petr z Mark- vartic 113, 127; Blažej z Po- střelné 92. Zejfit Hanuë 119. Zejta Jan z Poëapl 55. Zejtndorf, viz Seitendorf. Zela Pangrác z Roudnice 198. Zelar Řehoř z Loučky 68. Zelendr Volf z Mostu 7. Zelnar Simek z Cejsic 75. Zeman Jan z M). Boleslavi 179, 319, Václav z Jižné 261, Jan z Mělníka 198; Jan z Nakva- sova 42. Zepl Steft ze Dvord 75. Zetaur Pabián z Nové vsi 202. Zeydlich, les ku vsi Hrdlu (421) 322. Zeydlknok, Seydlknok, Zaydlknok, Zeydllknok, les na panství Kupferberském (421) 320-326. Zeyf, viz Sejfy. Zezhule Jan, nádenník z Poceplic 55. Zibridov, viz Żibiidov. Zima Mikulas, fiśmeistr 194. Zimův syn Mates z Holan 37. Zítek Jan z Choroušek 199. Zlivský z Labouně Jan v Dolním Újezdě 150-155, 252, 257, 302, 366. z Bertlsdorfu Rejstřík jmen osobních a místních. Zlonice (7) 131, 136. Zmrzlík (ze Svojšína) 50. Znát Václav z Kostelce n. 198. Znenáhlův Kuba z Pacova 49. Znončice, Znančice (13) XIX. Zoubek, Vavřinec z Litoměřic 186; Simon ze Strakonic 42. Zpyta, viz Spyta. Zrcádko, knap 269, 271-273. Zruče (192) 260, 261, 266. Zub, Bartoloměj z Kr. Dvora 225; Jakub z Obory 46. Zub z Landšteina 374; Mikuláš 376; Ondřej 374, 376. Zamr, Jakub z Německého Chvoj- na 192; Martin z Vsebofic 202. Zvifetice (91) XXVII, 92, 174 aż 179, 226, 240; hajni 176; úředník 174, 175. Zvoleněves, Zvoliňoves (11) 339. Zygmund císař, král Český 106. Zygmund, rychtář 21; tkadlec z Klášterce 75; rychtář z Mi- rovic 51; ze Studenky 179; řezník z Vimberka 75; Pavel z Židovic 144. Zych Zygmund z Kr. 212. Zyka, Duchki syn z Klence 86; z Ujezda 87. Zykl Petr z Teplé 10. Zyle Václav z Liběchova 319. Zylvar z Pilinkova 287, 295, 298, 301; Adam 214-216, 224, 300; Adam na Břec- šteině, hejtman kraje Hrade- ckého 78, 79; Adam na Žirči 132; Jan 215, 217, 221, 222; Kryštof 305. Zynlar Adam 109. L. Hradce |Žacléř, Šacléř (142) 248-250, | 280, 283, 285, 287, 288, . 290-292, 300, 304, 306. Zacek Petr z Rożdalovic 4. Žák, Jan řezník z Malé Strany v Praze 136; Bárta ze Sud- kovic 173; Říha z Turnova 179; Jan z Újezda 103. 

Strana 431
Rejstřík jmen osobních a místních. 431 Žamberk (153) 274 Žampach (155) XI, 268, 270, 272, 273; ze -, viz Hložek. Žampach z Potšteina 162, 164, 165, 272; Jan na Žampachu XI, 274; Zdeněk na Žampachu 268-273, 302. Žandov, Šandov, Šantov (56) 102, 184. Žantov (91) 179. Žatec (22) 7, 28.30, 327, 335; kraj 28. Žatecký Brikcí z Příbrami 161. Žatecký z Veikrštorfu Jan 39, 59, 76, 77. Žďár (57) 192. — (93) 240. — (159) 122. — (353) 75. — (392) XIII. — Pluhův (296) 254-261. Žďárský Vavřinec z Domažlic 86. Žďárský z Chrastu Oldřich na Žďáře, purkrabí Hradu Praž- ského, XIII. Žďárský ze Žďáru 339; Jan 345, 346; Jiřík 341, 344-346. Žebráček Jan z Žatce 335. Žebřina Bárta z Kvasňovic 42. Žehrovice, Žerovice (5) 339, 342 až 346. Žehušický z Nestajova Bernard na Ryzmburce, purkrabí kraje Hradeckého, 212, 248, 249, 280-288, 291-306. Železný Jiřík jinak Jíra, ze Lsti- boře 347, 348. Želivčice, Žilivčice (7) 136. Želivský, Žilivskej, Václav z Že- livčic 131, 136. Želivský Vaněk, úředník na Bu- deničkách 135. Želizy, Želiz (75) 55. Žemlička Jan z Roudnice 180. Žentovský Jan 49-51. Žerovice, viz Žehrovice. Žezhule Ondra 21. Žežhule Vit z Říčan 170. Žibřid Zygmund, komorník úřadu desk zemských 123. Žibřidov, Zibřidov (603), ves k hradu Děvínu 107, 108, 124 až 126. Židlov (90) 47. Židovice, Judndorf (100) 113, 141-144. Žilina (5) 342, 346. Žilivčice, viz Želivčice. Žilivský, viz Želivský. Žirec, Žireč (353) 68, 70, 71; cesta Žirečská 71; Žirčtí, Ži- retští 68, 69. Žireč (138) 132. Žirovnice (292) 55-58, 60, 62 až 65, 173; z-, viz Kamaret. Žitava, m. v Sasích 110, 111, 142. Živček Jan ze Zalužan 51. Živonín (83) 198. Žižka Martin 21. Žižová, dcera Uršily z Počapl, 55. Žlutický Ezechiel ze Slaného 131. Žumpa Martin z Pacova (Pače- jova) 42.

Strana 432
Akta 61, 266. allegata XXIV. appellace 250. arcikníže, viz Ferdinand. artykul (sněmovní) XV, XVI, 51, 132, 134, 277, 278; 311, 346, 348, 352. Bahence 39. balına 35, 71, 74, 342. bašta 136. bečvář 141. ber síti 355. bláto 342. boroví 101, 156, 175, 179, 263; veliké 155. borovice 43, 44, 52, 53, 87, 101, 110, 120, 126, 143, 156, 168, 170, 171, 175, 176, 185, 229, 231, 250, 254, 255, 262, 264, 313, 315, 355; hraniční 110; s křížem 228-231; s třmi krízi 125, 126; ltzovaná 381; obhofalá s kfíZi a lízami 110; sťatá s maršálem 263; veliká 44, 156, 170, 171, 176, 264; borové dřevo XVIII; borový pařez 255, veliký 313. bouda 62, 174. braň (= zbraň) XXV, 279, 380. branka 357-359. bratři, dílní 104, 212, 213; mladší let nemající 361; ne- dílní 167, 212, 213; vlastní a nedílní 48, 49, 123, 132. brázda 50. brda 155. břeh 25-29, 52, 53, 57, 70, 87, 88, 94, 97, 100, 104, 125, 128, 133, 134, 142-144, 167, 184, Rejstřík: věcný. 195, 198, 203-205, 228, 244, 246, 269, 270, 273, 291, 314, 315, 328-331, 334. 337, 339, 342, 368-371, 373:315; ne- přetržený 105; patrný 101; skopanÿ 104; struhovÿ 57; větší 128; vysoký 104; zře- tedlný 101, 104. břek 314. březí, březíčko 44, 83, 85, 108, 204, 354, 355. bfeziua 101. bříza XVIII, 83, 182, 185, 204, 254, 255, 262, 264, 291, 293, 329, 363, 366 ; křivolaká 263; s křížem 262; lízovaná 262, 381; maršál, maršální 262 až | 264; neveliká 255; rasochatá 264; sehnutá 362, 367; stará cejchovaná 181; suchá mar. $ální 264; s tfmi vruby a lízy 262; trýrohatá 313; veliká 262, 311; vyrostlá 233; zlá- maná 264; březový les 264. břízek (břeh) 128, 176 brtev, brtve 43-46, 143; z brtvi plat platiti 45. brüdek, brôdek 25, 28, 29. buéí 31, 291, 321; lízované 236; podtaté 31; veliké 31; s zna- mením kříže a lízováním 236. buk 22-24, 31, 87, 91, 110, 125, 163, 181-183, 203, 205, 207, 208, 214, 217, 235-237, 271, 275, 287-289, 293-298, 320, 363-365, 367; hraniční 275, 295, 362; pravý hraniční 289 ; s kifzem 143, 236-238, 293, 294, 296, 298; s křížem zarostlÿm 275, 287 ; s křížem zřetedlným 142; lízovaný, s lí- zem 270, 273, 287-289, 291, 298, 363, 365; lízovaný s dvě- ma kříži 289; lízovaný starý 288; lízovaný z obou stran 240; s starým lízem 288; s dvé- ma lízy zarostlými 288; se tře- mi lízy 288-290; mezní 164; opálený 142, 144; starý slo- menÿ 181 ; starÿ zvrâcenÿ 22; suchý s křížem 237; suchý lízovaný 287; veliký 31, 65, 79-81, 87, 88, 181, 183, 236, 237, 296, 363; veliky s kří- žem 235; veliký s dvěma kříží 229; veliký lízovaný, s lízem 288, 289; veliký lízovaný hra- niční 287, 291; veliký vnově lízovaný 205; veliký poťatý, staty 9; vyhnilý 364; vypáleny 289, 364; vypálený s lízem 289; výrový 363; s znamením 295; dva spolustojící 236; bučí, bukový pařez 161-163, 165, 289, 290, hraniční 287. bukoví, s kříži a lízy 238; lízo- vaué 231. Cedule VIII, IX, XVIII, 336-338 ; dílčí 14, 26, 146, 197, 206, 216, 265, 266, 323, 344, 345 ; kteráž jest za dílčí položena 27, 28; posélací o pokutu 117; řezaná 16, 132, 134, 157, 272, 273, 278, 280, 348, 376 ; ře- zaná posélací 279; žalobní 91. celný 355, 356. cesta XIX, 34, 35, 37, 40, 41, 52, 53, 55-60, 65-67, 69-71, 78, 81-88, 91, 96, 97, 99-101, 

Strana 433
104, 105, 110, 111, 115, 116, 120, 125, 128, 133, 134, 138- 145, 151, 154-156, 162, 163, 167, 168, 174-177, 181-184, 187, 188, 190, 195, 198, 200, 201, 203-206, 208, 209, 211, 218, 220, 226-235, 237, 240, 241, 247-249, 251, 255, 262- 264, 267, 269, 271, 273-275, 280, 287, 288. 290, 291, 293- 295, 298, 299. 308. 310, 311, 313, 315, 318, 320-322. 324- 326, 328-332, 334, 337, 343, 345, 347, 353, 355-357, 365, 369, 370, 373, 374, 377, 379, 3481; čistá rcvná 84; hořejší 322; hořejší starobylá 379; hraničná 60; křížová nebo roz- cestí 125, 126, 183; mezní 56, 78, 232; nová 377; patrná 325; pravá 320; příční 68, 70; prokleštěná 58, 66; pro mrtvá téla 190; pustá 28, 68, 110, 144, 185, 200; pustá stará 58, 111; silná 226; skażenia 167; souvozní 83; stará 34, 36. 48, 58, 82, 83, 81, 88, 142, 162, 161-169, 181, 182, 199, 200, 209, 228, 230), 231, 244, 245, 250. 315, 320, 324, 389, 356; stará provykleiténá | 57; stará travná místem za- tostlá 377; stará travnatá 322; stará vykleštěná 57, 58; stará zalomená 238; stará zarostlá 35, 71; stará zfetedlná 181; svobodná 68, 128, 139, 156, 167, 248, 368 ; travná, travní 38, 111, 142, 144, 184, 377, 380, 381; travná stará 39; vymlená 167; zakopaná 10; zametaná 320; zasekaná 391; zavoraná a vos:tá 977; zre- tedlná 375; zvorauá 169, 234; cestu zametati a zatytiti 269. cízení potoků 7. cizozemci 17, 323. clo sobě zjednati 357. Čára, místo hrobu mezního, XI, XIII. čas, časy, budoucí 24, 29, 79, 119, 277, 345, 347, 348, Archiv Český XXX. Rejstřík věcný. 361, 362, 368, 378, 379; budoucí a věčné 2-5, 10, 13, 21, 33, 37, 42, 46, 51, 54, 64, 67, 74. 82, 86. 91, 95, 102, 113, 122-124, 127, 131, 136. 144, 154, 167, 169, 173, 178, 179, 183, 186, 189, 192, 198, 202, 208, 212, 217, 226, 232, 239, 943, 245-248 252, 253, 260, 267, 273, 277, 304, 308-311, 318, 327, 335, 379; dalsi 352; dävui XXIV, 337; nápotomní 71; polożeny XV; pozdní 264, 349; příhodný XVIII; prileżity XVIII; roz- dilny XXI; uložený XXIII 47; věčný IX, 159; vyšlý 352; času daremné maření XXI. čeládka XIX, 376. čeleď 307. čihadlo 34-36. 69, 70, 104, 105, 155-158, 162, 183, 359; staré 108, 181. Glovécenství 47, 248. člověk, poddaný 347, 363, 364, 380; podd :ný sirotčí 280; po- kojný 243; slepý 70; umrlý 259; viz i lidé. Daremně, vésti 330; zaneprazd- ňovati úřad 331, 359. dědicové IX, X, 226, 276, 277, 285, 310, 311, 361, 379. dědictví X, XXV, 14, 27, 29, 32, 53, 11, 73, 146, 147, 154, 158, 197, 206, 281, 283, 284, 3.6, 344, 352; králové 197; starožitné 206; zpupné 62. dědina X, XVII, 5, 15, 16, 25, 85, 88-42, 49, 50, 56, 58, 60, 62, 66, 82, 83, 85, 86, 93, 94, 96-99, 101, 110, 113, 115, 118, 122, 123, 130, 132- 134, 137, 139, 148-154, 157, 171, 180, 187, 189, 194, 205, 433 250; orná, vorná 25, 39, 41, 49, 57, 96-98, 138, 139, 142, 187, 188; ositá 38, 138; po- platní 66; porostlá 120; sedl- ská 128, 139, 343; ve správě zavázaná XVII; správní XXII, 131, 881. dékování z porucenstvi 279. délníci správní XIX. den, jist XVIII, 286, 338; ulo- ‘zeny 207. desátek 157; z dolu dávati 30. desky, deky, dvorské 118, 281, 283, 285-287, 300, 303, 304; manské 248, 249 ; památné X ; trhové: 146; zemské VII-IX, XII-XIV, XVII, XVIII, XXIV, 10, 14-17, 23, 24. 26-29 32, 40, 41, 48, 58, 59, 61.63, 18-16, 90, 96-98, 119, 122, 123, 134, 136, 137, 145-154, 164, 166, 180, 196-198, 206, 210, 213. 215, 2.6, 218, 221- 225, 242, 255, 260, 265-267, 2175,-279, 280, 283, 284, 303- 306, 318, 323, 320-321, 335, 339, 345, 302, 358, 359, 366- 368, 373. dešť z hůry prší 111. díly sedlské 108, 115, 139, 143, 317. dláta XIX. dlouhost navrácení (se) 299. dobytek, dobytky 57, 58, 60, 69- 7i, 228, 361, 374; honiti 374; napájeti 190, 361; pásti 361; zajimati 40, 71, 93, 133, 354; zajetí, zajimání 188, 191. dolík 43, 354 dosoudiii se potoku pod zpiso- bem mezi 373. dotáhnouti něčeho holými řečmi 324. dotázání úřadu 255, 257, 263, 290, 296, 307, 322, 330. dotázka 157, 175, 332. 220, 285, 310, 313, 314, 316, |douśky; k každým douškám z 333, 337, 338, 344, 357, 368- 370, 377; cizí 61; dědičná 83; farářská porostlá 19U; kněž- ská 94; městská 98; nevorná | 25, 96-98; oraná, zvoraná 28, | kusu vinice konev ryb dávali 369. dovedení svědků (po mezech) 312. draha, dráhy 73, 100-102, 104, 171, 173. 83, 84, 93, 112, 113, 167,'dřevce dělati 79, 80. 55 

Strana 434
434 dřevo (strom) 232, 233, 301, 313, 321, 363; borové XVIII ; hraničné 317; jedlové 304; s křížem 232; mezní XXV; sosnové XVIII ; spálené XVIII; suché 111, 232, 237, 238; tisové 295; vyvrácené 24; s znamením 301; se zvrátilo 290; sedm sťatých s kříži 294. dříví XVIII, 34-37, 39, 41, 54, 58, 61, 79, 81, 88-90, 100. 101, 105, 111, 115, 116, 121, 139, 140, 164, 168, 171, 115 177, 182-184, 203, 205, 211, 214, 233, 240, 244, 253, 308. 309, 313-315. 321, 322, 324, 329, 381, 332, 364, 310; ja- vorové na stoly 126; mladi- stvé 182; poznamenané s kříži a lízy 238; sekané 181; ve- like 182, 183; pálení 67; k palivu 313; prodäväni 177; roubäni 44, 71; sekäni 36, 56, 67, 88, 89, 126, 172, 242; bráti 185; mýtiti 30; obstaviti 200; platiti 355; posekati 312, 314-316, 344; prodävati 195, 197, 229, 343; na provazce vyměřovati 209, 211; sekati 139, 180, 200, 201, 205, 240, 263, 320, 354- 356, 363, 367, 369; stinati 142; tesati 346; voziti 209; vylizovati 308, drn; kamení drnem porostlo 254, 260. držení (gruntů apd.) XI, 19, 20, 24, 26, 27, 29, 31, 40-42, 45, 47-49, 59, 60, 62, 63, 71, 72, 84-86, 89, 93, 97 99, 101, 107, 109, 11i, 112, 117, 118, i21, 124-127, 132, 138, 140, 146-150, 152, 153, 157, 158, 163, 171, 172, 178, 180, 182, 187, 191, 195, 196, 205, 206, 210, 214-216, 221, 224, 128, 230, 243, 248, 2bI, 256, 258-262, 265, 266, 290, 291, 299, 302 304, 311, 31?, 318, 323, 326, 344, 347, 354, 357-360, 362, 370, 319; dé- dičné 311; pokojné 174, 183, držitel Rejstřík věcný. 333, 344, 370; pořádné 11, 343, 344; skutečné 11; spo- lečné 228; spravedlivé 15; starobylé 32; starodávní 11, 206, 231; starožitné 11, 206; veliké 206; půhonem v dr. za- stižen 259. (gruntu, statku) XVII, XXII, 11, 13, 14, 17, 21, 31, 41, 47, 48, 74, 107, 116, 135, 142, 144. 157, 161, 165, 171, 174, 175, 180, 196, 213, 214, 244, 252, 261, 318, 334, 353, 355, 361, 375-377, 381; nynější 361; předešlý 157, 182, 191, 214, 271, 361, 370; starý 196; zástavní XIII. držitelkyně 109, 319, 327. dub XVIII, 26, 38, 44, 65, 66, 83, 88, 91, 99, 101, 110, 120, 125, 142, 143, 155, 156, 167, 176, 177, 182, 184, 185, 199, 200, 202, 205, 211, 233, 234, 236, 245, 263, 264, 313- 315, 317, 347, 356, 357 ; dvo jity 314, 357; hraniénik 380, 381; hraniény 38, 120, 263, 264, 267; krivolaky 264: s křížem 125, 200, 229, 236, 245, 315; s lízem, lízovaný, vylízovaný 209, 211, 233, 234, 244, 245, 263, 264, 313, 316, s křížem 314; s dvě- ma lízami 209; maršální 263, 264; maršální se třmi vruby 263; neveliký 255; neveliky s lízem 234; opálený 254, 255; popravní 120; pouhý 264; rasochatý 177; staty 38, 39: sťatý kamením obložený 170; suchý 91, 255, 313, 314; veliky 44, 87, 88, 190, 142, 182, 244, 245, 313, 315, 356, 377 ; veliký s křížem 201; veliký mezní; vystavený 244; zahynul starostí 200; dubový: les 244, veliký 65; mezník statý 377; pařez 234, 244, 245, 254, 313-316; vejstav- kové duboví 245. dubec, dubec malý, doubek 38, 44, 82, 175-178, 185, 254, 255; rasochatý 176. dubí, doubí, duboví 125, 167, 185, 200, 250. dühon 77. důchody soudu dvorského 285. duchovenství (statky duchovní) 32, 41, 73, 74, 140, 243, 312, 313. důl, doly 21-24, 35, 31, 43, 44, 69, 108, 111, 142-144, 180, 187, 194-198, 227-229, 232, 235, 262, 288, 292, 295; zvorany 362; Cerny, Hrdlo, Chmelovy, Kostel, Roklice, Stu- deny, sv. Volfganga, viz Cer- ny, atd. důlček 145; dólček mokrý 57. dvořiště 128; potahovati se na- 129. dvůr 25, 40, 57, 58, 62, 116, 347, 348; nápravní 346; po- plużni XIII, 115, 152, 153; pusty 137-140, 153; sedlsky 115. dźber, dćber ryb 38, 41. Erb; kříž na skále s nějakým erbem vysekany 110. Falckrabí 167. fiśmeistr 179, 194, 246. fladr na jesenu sekati 238. fortel X. frejmaréiti na registra 134. frejmark, frajmark 130, 153, 216, 221. frýd starý 332. frystunky dávati 30. füra XIV, XXV, 240. 132, Grunty, kruntovć VII-IX, XXII, XXV, 2-6, 10-13, 17-20, 22, 25, 26, 28, 30-32, 34-36, 38-47, 53-56, 58-63, 65-74, 78, 81-95, 97-101, 103-118, 120, 124-128, 133-140, 142- 152, 154-158, 160 165, 168- 184, 186 198, 203-207, 209- 211, 213-226, 228, 231, 233, 236, 238-243, 245, 246, 248- 253, 256-261, 264, 265, 267, 268, 270 286, 289-299, 294- 304, 306, 308, 309, 311-321, 324, 326, 328-331, 333, 334, 

Strana 435
336, 337, 339.342, 344 346, 348-350. 352-355, 357, 358, 360 362-377, 380-382; cizí | | hájemství 111, 142, 143. |hajný 30-35, 37, 44, 46, 54, 45, 46, 140, 148, 180, 198, 207, 213, 215, 242, 249, 258, 269, 279, 282, 286, 290, 291, 297, 299, 302, 303, 312, 313, 316, 371; dědičné 25, 32, 36, 58, 69, 71, 73, 98, 103- 105, 114, 139, 152, 157, 164, 174, 178, 196, 197, 210, 216, 282, 290, 304, 312, 360, 379, 380; duchovni 312, viz i du- chovenstvi; dvoji 213, 352; holé dědičné 210; jedny, je- dnobo pána 256, 272; jiné | 213, 219; jisté 272 ; králové JMti 197; královské 43, 44, 46, 84, 156-158, 162, 164, 206, 207, 213-216, 218, 220, 221, 281-283, 285-287, 289, 299, 303, viz i království; manské 32, 281, 287, 303; nezodpořilé XX; obecní 17, 60; obvedené 36, 46, 57, 74, 361; odstoupené 99; orné 39 ; | pauské 184, 185, 296; pa- stvistné 3; poplatni 95, 138, 363, 364; poplatnf sedlsky 356, 357; porostlé 190; po- zemské 137; probostské 70, 74; prodrzalé 36; rozdílné 193; sedlské 87, 138, 196, 20), 304, 317; sirotéi 188; společné 103, 105, 148, 331; Sosovní 97, 98; troje, try 204, 206, 208, 228; vlastni XX; vlastní a dědiční 56, 84, 117, 152; zápisné 32, 312; zemské 80; gruntů zápověď 309; zatopení 328; grunty hájiti 56, 59, 60; prisvédditi sobé 63; zapovídati 308. Habr 43, 199, 240, 381; lizo- vaný 234, 381; pět suchých 321; habrová hromada 66; pařez 234. hádrovati se spolu 325. háj 29, 58, 167, 184, 192, 193, 211, 233, 234, 329, 339, 354; březový 203-205 ; panský 185; pomejcený 25. Rejstřík věcny. hájek 83, 86, 150, 151, 154, 185, 204; březový 111, 204; olšový 331. 55, 61, 110, 121, 140, 141, 158, 163, 175, 176, 181, 186, 199, 203, 209, 211, 228, 229, 231, 233, 235-237, 239, 244, 245, 269, 273, 274, 292, 295, . 297, 314, 317, 319, 363, 364 ; starý 8, 44, 45, 175, 176, 230 231, 233, 246, 292, 306, 820, 325; usazený 112. hákovati ; hromada kamení na- nesena, když se hákovalo, 290. halapartny na pařezu vysekané 364. halda kamení 342. haltéře 17, 18, 87, 137. 138, 134, | hamerník 23, 24, 322. | hamfešt, handfešt, hantfešt 6, 206, 152, 158, 157, 158, 197, 198, 229, 231, 232, 239, 241-243, 959, 326; viz i list hamfeśtni. ; hať, na cestě pod vrchem 357. hejtman 31, 296, 297, 302, 303, 928, 850, 354; krajsky 78," 249; vrchní 350. hlavy nepřikryté, odkryté XX. hledání přátelské XVIII. hloh, hloch, statý 195; hlohový pařez 357, 359. hnoje voziti '60. holomci 363, 304. 1 | honění, ryb 358; zvěře, na zvéf | 45, 53, 54, $9, 120, 126, 210, 292, 300, 310, viz i zvěř. ! hony 16; na zvěř 367. hora, hory XIV, 23, 43, 67, 81. 87-91, 111, 114, 115, 11 118, 122, 123, 137, 138, 141, 142, 156, 161-164, 199, 202. 218, 221-224, 231, 236, 237, | 262, 269, 288, 289, 291, 292, 295, 298, 300, 301, 356, 361; královské 213- 216; vysoká 142, 323; Lory pâvovati 162. hospoda; neopatření v hospodě: XXIV. houšť, houští, húští 10, 62, 181. I | | 435 hrábě 380; vysekané (co zna- mení mezní) 200. hradba 38, 68, 104, 174, 190, 195, 196, 205, 206, 247, 356; z boroví 156; z kamene 156; stará 120, 379. branice VII, VIII, XI-XIII, XVI- XVIII, XX-XXIII, XXV, 1, 4, 6-9, 12, 19-22, 24, 25, 30, 31, 34, 37, 38,41-43, 45-49, 52-55, 61, 63-65, 68, 72, 74, 76,77, 79, 82, 85-87, 90 92, 96, 99, 102-104, 106, 107, 109, 110, 113, 114, 119 az 128, 133, 137, 140, 141, 145, 147, 148. 150, 153-155. 157 aż 159, 161-164, 166 170, 172 aż 174, 176, 180, 181, 184, 185, 187, 189, 192-194, 199, 200, 202 204, 206 209, 211, 212, 218, 226 228, 233.238, 240, 244, 246-250, 254, 256, 258, 260, 261, 265, 267 270, 274 aż 276, 278, 280, 284, 287 aż 291, 294, 295, 298-302, 306, 308, 309, 311, 312, 314-318, 828, 396, 328, 332, 335, 336, 338-311, 343, 344, 346, 349 aż 351, 362, 368, 369, 372, 376, 378, 380-382; dostateénèjst 270, 292, 304; gruntovnejsi 202, 270, 292, 298, 304, 318 ; jisté 119, 190, 206, 271, 302; jistější 186, 202, 304, 318; pořádné 126, 143, 169, 291, 300; poslední 113; pravá mezní 294; pravé 23, 33, 56, 59, 60, 69, 70. 81, 110, 111, 113, 119, 142, 144, 154, 156, 173, 182, 156, 188, 195, 200, 203, 204, 207, 209, 212, 217, 237, 239, 243, 254, 260, 263, 267, 273, 274, 288-290, 294, 297, 298, 304, 313-315, 323, 329, 345, 567; sprave- dlivá 254; stará 254, 256, 209, 260, 267, 302; sťatú 200; dvé staté 185; troje 193; umrtvené 259, 260; za umrtveny postavenć 255; zfe- tedlni. 287. i hraniéónik XVIII, XXI, 126, 150, 175, 116, 204, 206, 214, 230, 55% 

Strana 436
436 269, 320, 369, 377, 380, 381; mezni 235; pravy 119, 161, 183, 204, 275, 288-290, 320; staty 175 ; hráz IX, 38, 49, 100, 102, “ 133, 135, 151, 154, 170, 171, 174, 175. 177. 179, 246, 247, 254-257, 260, 261, 276, 337, 339. 341, 343, 345, 368, 371 az 374; rormetané 171; ryb- ničná 7, 17, 18, 83, 87, 10x, 128; viuiéná 101; hráze po: výšení 179; převýšení 341; povýšiti 341; převýšiti 216. hrbek; šli hrbkem 138; vedli před se hrbkem 151. hřbet (hory) 32, 33, 65, 66, 138, 241. hrdlo XX; jíti na - XII. hřeben borní, hory, vrchu, 30, 31, 34, 37. 68, 87, 94, 100, 102, 104, 142-144, 161, 162, 205, 208. 287, 292, 293, 297. 298, 300, 354-357, 359, 361, hřebínek, kterým še meze dělají | 28. hříva = hřeben hory 161, 162; patrná 316. — = mez hraničná 381. hrnčíř 198, 279, 315, 350. hrob, v němž a u něhož svěd- kové na soudu přísahali XIII, XVII, XX, XXI, 4. 22-24, 43, 49, 52, 55, 58, 65, 68, 69, 71, 82, 85, 86 93, 101, 103, 104, 108, 110, 112, 114, 120, 121, 125, 126, 137, 139, 141, 145, 150, 155, 161, 162, 168; a£ 170, 181-186, 202, 208,. 205, 207, 269, 211, 219, 220, 221. 232-235, 297, 240. 241, 244, 250, 254, 255, 262, 264, 267, 269, 273, 286, 292, 298, 299, 304, 308, 313, 316, 319. 322, 324-326, 328, 334, 343, 345, 353, 357, 359, 362. 365, 372, 373, 381; starý 287. hrobky, kteréž za meze přisu- zovány bývají 370. hromada, dříví sekaného 181; habrová 66; kamení 68, 100, 104, 170, 171, 185, 204, 255, 289, 290, 298, 342, 355. Rejstřík věcný. hrubí, hrubie kamenné 39.42. hruška 66, 82, 100, 101, 156, 167, 171, +04, 245, 254, 290, 291, 313, 316, 357; štěpná 100; s znamením 245; tri 195; hruškový křiček 329: pařez 262, vypâlenÿ 250. hruskovi 250, 329. humna; pastvi&té za humny 16. hůrka 171, 247. huť 115, 222; sklenná 161, 162; vitroliová, vitrolní 115, 119. Chalupa 57, 379; pastuší 201; sedlská 58. chmelnice 94. chobot rybníka 83, 108, 133-135, 137, 254, 260, 276, 342, 372, 376, 577. chrast 101. chrastiny 70, 151, 330. Jabloň 66, 108. 116, 120, 126, 142, 144, 240, 313-316, 318, 377; jablonny parez 315. ljiloveovy kopec 313. ljama 62, 69, 89, 234, 237, 244, 275, 295, 296; na lišky 356, 359; travou zarostlá 69; vub- čaří 36; zvířecí, na zvěř 34. 36. 37, 88, 89, i11, 190, 321; jámu líčeti 356, zametati 356. | jasan, jesen převrácený s zname- ním kříže 236-238. javor 236, 210, 2-9, 295; s křížem 275; s křížem starým 287; s znamením lízu 295; javorové dříví na stoly 126. jedle XVIII, 65, 66, 69, 110, 114, 183, 199, 214, 235, 2306, 255, 269, 275, 287-289, 291, 294-298, 301, 308, 355, 356, 359, 263-365; s dvéma déra- mi 210; hraniéná 275, 287, 295, dvč hraničné veliké 304; jedna skrze druhou prostrčená 355, 359; s kořenem vyvráce- | ná 922; s křížem 88, 89, 142,: 235, 269, 270, 274, 275, 293, 996; s kríZem vypálenym 294 ; | krokevni 255; s lizem, lizova: | ná 209, 237, 288, 289; malá 269; opálená 319; přeložená 205; slomená 69; sťatá 142; suchá 275, 295; suchá s kří- żem 269, 270, 273, 295; su- chá a opálená, na níž kříž 229; suchá zlámaná 69; svalovatá 295; uschlá 365; veliká 9, 182, 236, 269, 270, 365, 366; dve velk6 291; veliká s křížem 275; veliká s křížem zarostlým 299; veliká s křížem zřetedl ným 1425 veliká lizovaná 287; vypálená 274, 275; s zname- ním 270, 297; s znamením kříže 236; s znamením lízu 295, 296; zvrácená 214; je- dlové dřevo 304; jedlový les 355, veliký hustý 356; jedlo- vy parez 204, 235, 270, 287, 355, 356, veliký 288, vypále- ný 294. jedlí některé s znameními 143. jedloví, lízované 236; s kříži a lisy 238. jednání prátelské 191, 249, 261, 272, 352, 318. jelen 181, 321, 326. jer 161, 362. jesen, viz jasan. jezevce kouřiti 354. jezero 6, 7, 49 51, 100, 102. jilm 275; jilmovć stromy dva veliké 228. jistota, dostatečná 11; lepší 227, 278, 309, 348; vyměřená 11. jíví 342; jívový kopček 254. jízda daremní 250. jméno křtěné 343. Kalich, co znamení mezní, 79, 81. 235. kalisté 34. kámen 56, 58, 65, 69, 70, 78, 82 85, 96, 97, 100, 101, 104, 105. 109-111, 123, 138-140, 142-145, 156, 167, 168, 181 aż 187, 190, 199-202, 204, 205 214, 228, 230. 231, 263, 264 271, 272, 287-291, 293 az 301, 3:5, 322, 328-3398, 349, 343, 359, 360, 361, 364, 365, 369; bílý 254-256; holy 299; hraničný 57, 58, 111, 

Strana 437
Rejstřík věcný. 437 298; kopaný 245; královský 8, 9; s křížem 69, 100, 170, 171, 185, 199.202, 293, 296, 331; s křížem měděným 65; s dvěma kříži 184, 186, 301; s třmi kříži 142, 144, 200, 202; na kterémž kříž a slova nějaká vytesaná jsou 354, 357 až 361; lámaný 245; kterýž slove Loukot 68; mezní IX, XVIII, 20, 57, 58, 70, 84, 167, 168, 195, 205, 256, 260, 266-291, 296, 328, 329, 332, 341, 361, 369; mezní při ko- řenu zarostlý 270, 273; mezní s křížem, mchem porostlý 342; mezní s křížem mchem za- rostlým 343; mezník 377, 381; mchem obrostlý 228, 230, 231, 288; neveliký 290; poslední 202; pouhý 264, 290, 299; pravý hraničný 290; přelome- ný 290; prostý 343; první 202; řezaný 68, 71, 72; ro hový 362, 363; skalní s dvěma kříži 229; skalní veliký me- chem obrostlý s dvěma kříži 293; dva hrubé skalní 228; sražený 66; svalený 167; trý- hranný 80; trýrohý 365, 367; vápenní 78; veliký 69, 84, 85, 105 (jmenujíc jej Češkou), 263, 289, 342, 364, 365; vyvalený 66, 69, 255; vyzdvižený hra- natý 81; v zemi zakopaný 364; zhůru stojící 83; kameny dva 254,255; tři 255; lámati, na- lámati 13, 94, 341. kamení XVIII, 68, 95, 104, 105, 111, 143, 155, 170, 171, 185, 204,214, 229, 262, 263, 288 až 290, 295, 298, 342; na břehu skladené 328; drnem porostlé 254, 260; drobné 84; holé 259; s kříži 199, 200; s křížky 72; mlejnské 342; nákladné 328, 329, 332; námetní 263, 287, 313, 314, 328, 331, 332; ná- metní trním porostlé 328; po- rostlé 263, 269, 275; skalní 289, veliké 56, 287, 292, 293; veliké rozvalené 354; hromada 255, 298, 342, 355; nános 200; nános neb nákla- dek XVIII. kamna kamenná 57. kápě mnišská, co znamení me- zní, 9. keř 38, 39, 185; jalovcový 49, 195; jivový 167; léskový, lí- skový 99, 101, 102, 104, 176, 177,377; rokytový 142; šíp- kový 20, 57, 190; topolový 369; trním porostlý 328. klabati buk 364. klášterští páni 45. klen s křížem 104. kleštiti dříví 332. klíče dva s křížem na skále vy- sekané 235. klínek pole 167-169. klízení sen 16. klúčiti 214. knap 273. knihy, městské 20, 97, 99, 196, 198; mezní vejpovědní XXIV. koleje 201, 290, 331, 356, 359; hluboké 174. kolí; vedli mimo —, kdež hradba byla 174. kolo, v němž kříž vytesaný jest, 229. komisaři král. 135, 164, 221, 280-283, 285.287, 289, 290, 300, 303, 304, 312. komise 249, 268, 282, 283, 286, 304; konfiskační 244. komorník Pražský úřadu desk zemských X, 123, 137, 149, 306, 352. končiny 55, 116, 122, 338, 362, 365, 367. koně XVIII, XIX, 356; zajímati 105, 190, 191; koní pobrání 207. konec, brzský učiniti o něro XXI; jiný mezem sobě učiniti 358; spravedlivý XXVI, 112. konev ryb 369. konšelé, consules, z měst králov- ských XV; přísežní soudu mezního VIII, IX, XI-XVI, XIX, XXVI, 1, 3-8, 10, 13. 15, 17-21, 23, 24, 28, 29, 32, 33, 36, 37, 41, 42, 46 až 49, 51, 54, 55, 63-65, 67, 68, 74-77, 79-82, 85-87, 90-93, 95, 98, 99, 102, 103, 106-109, 112, 113, 119.122, 124, 127 131, 133, 136, 140, 141, 143, 144, 147, 149, 154, 158, 160, 161, 165, 169, 170, 172, 173, 178-180, 183, 184, 186, 188, 189, 191 194, 198, 201, 202, 207, 208, 211, 212, 216, 217, 225, 232, 239, 240, 243, 244, 246 248, 250, 252, 253, 260, 266-268, 273-276, 279-282, 290, 294, 304, 305, 309, 318, 319, 327, 328, 334 až 339, 341, 345, 349, 350, 362, 368. kopaniny 204, 364, 381; dělati 354. kopec 43, 44, 46, 49, 52, 83, 87, 88, 93, 95, 115, 118, 120-123, 176 178, 205, 233, 241, 286-289, 298, 337; ja- lovcový 313; mezní 44, 337; mchem porostlý 354; nepo- řádný 177; rozmetaný 43; starý 49; staré a nové roz- kopané 43; veliký 44; zna- menitý 43; dosti zřetedlný 44. kopeček, kopček 233, 241, 254, 260; jívový 254. kopy, kupy, pravé 49; staré 49; sobě nespravedlivě dělati 50. kord XXV, 380. koryta z jedle dělati 65. kostel 190, 313. košile XI, XII, XX. koury, viz kůry. kovárna 290. kovy 213, 216. kradí honiti, sekati apd. 163, 182, 242, 293, 363. kradmo sekati 356. krahujec 69, 71, 72. království, grunty královské 34, 41, 43.45, 72, 81, 157, 158. kratce XIX. krávy zajímati 296, 364. krč sťatý 125. krčma 149, 226, 266. krčmář 19, 253, 338, 348; sta- rý 199.

Strana 438
438 kriéek hruskovy 399. kiivdu tupiti XII, XX, XXVII. kříž, co znamení mezní, IX, 23, 24, 44, 67, 70, 79, 81, 83, 88 až 90, 100-102. 104-106, 110, 111, 114, 125, 126, 142, 143, 170, 180, 181, 184-186, 194-202, 214, 215, 217, 226 až 232, 235-239, 245, 262, 264, 268-275, 289-296, 298 az 301, 304, 308, 313-315, 317, 320, 323, 325, 331, 342, 354, 355, 357-362, 364, 365, 367, 374; horní 296, hraničný 65, 142, 296; jisty 360; ka- menny 8-10, 230; médény 65; mezní 142, 355, 356; mosaz- ný 66; nový 201, vnově udě- lany 315, 354; obnoveny 79; patrny 201; posledni 299; pouhý 299; pravy 110, 291; stary 24, 79, 110, 200, 201, 275, 287, 298, 300, 317; dosti stary 317; stary hranic- ny 112; stary vysekany 38, na kamenech 102; stary za- rostly 23, 24, 79, 81, 299, 304, 318, toliko na kůře vy- sekaný 38; starý velmi za- rostlý 291; od starodávna vy- sekaný 22; starého vysekání 9; starého vytětí 9; starodávní 104; starší 201; vybitý 69; vypálený 300; vysekaný 108, 110, 114, 115, 171, 173, 292. 300, 301, v buku 87, 91, na dříví 105, 116, na pařezu 364; vysekaný a zarostlý 44; vytesaný 69, 70, 104, 108, na kameně 66, na kamenu mchem zarostlý 343, na skále, v skalce, v skále, 104, 194. 195, 226, 227, 229, 361, na skále pod mchem 354; drobet vytlučený 200, 201; zarostlý 9, 114, 275, 287, v dubu 209; znamenitý 66, 88,201; zřetedlný 125, 142, 275, 299; dosti zřetedlný 199; dva 300, 301; tři. 203, 206; sedm popále- ných 300. křížky ; kamení s - 725 skřidla s - 70. Rejstřík věcný. krkavec; skála, kdež se - hnízdí 36, 37. křoví vinné 371. kůl olšový VIII, IX. kůny lapati 111. kůra se svalila od lízy 364; kříž toliko na k. vysekaný 38; kříž na k. vyťatý 365; kříž z k. vyřezaný 367. kůry, koury, dávati 56; platiti 134. kuše 56, 332; vysekaná na pa- řezu 364, na skále 108. kytle XI, XII. Lada 5, 25, 28, 96-100, 155-157, 187, 188, 247, 250, 252, 253, 368, 369. län 62, 78, 130, 132. laň; pobrání nějaké lani 45. landfojt 93, 128, 137, 141. lapání ptáků 292. lavice čtyry soudu mezního IX, XI. XIII, XIX, XX, XXIII, 3, 4, 26, 31. lávka 3830; vrchní 355. lázeň 374. léč 110, 126, 275, 295, 296, 301; nová 301; stará 301; veliká 111, 324. léčení, léčeti, viz líčení, líčiti. lejka, lípí na - 126. |len 332. "léno 117, 248, 283-287, 289, 290, 303, 304; léna přijetí 248, 304. les, foršt, IX, 12-16, 18, 30-34, 37, 42, 45, 47, 48, 52-54, 56, 57, 65-73, 76-82, 89, 90, 104. 108-113, 119-121, 123, 125, 126, 139, 142, 144, 148, 149, 155, 156, 164, 166, 168, 171, 173-179, 181, 202, 203, 205-211, 214, 220, 222, 228, 229, 231, 232, 235, 240, 244 až 246, 248, 255, 208, 2062 až 264, 270, 275, 278, 287-289, 291, 293, 295, 296, 298, 308, 312, 313, 315, 316, 318-327, 329, 331-333, 337, 347, 361. 366, 367, 377, 378, 382; bo- rovy 229; biezovy 229, 264, 313; dubovy 244, veliky 65; jedlový 355, veliký hustý 356; mladý a malý 57; obecní 17: obvedený 121, 327; smajčený 4; smrkový 293. 313; starý veliký 57; k stavení 232; zuamenity 214; mejtiti 53; lesy se polámaly 365; přese- kávati 382; prodávati 342, 343; roubati 43; lesů posc- kání 165, prodávání 178, 3158. léta, dávní 46, 51, 85, 139, 159, 175; dávní a mnohá 63; dosti dávní 171; drahná 258; mnohá 74, 85, 86, 187, 200, 251, 252, 367; pokojná 121, 258; zemskä 17, 29, 36, 40, 41, 45, 46, 54, 59, 72, 73, 146, 157, 164, 178, 183, 185, 191, 196, 201, 207, 360, 367, 370; prodržati, vydržati 45, 303, 324; pokojná zemská vy- držati 271. líčení, léčení 210; pletek 44; sklonův 53. líčiti, léčeti, líčeti 185, 313, 363. lidé, cizí 59, 74,171, 188; dě- diční 118; dobří IX, X, 84, 117, 135, 311; chudi 103; královští 106, 198, 199, 201, 202, 335, 336, 338; letiti 254; mladí XXIII; mladší 342; velmi mladí 188; obo- jího pohlaví 254; osedlí 118; poddaní 7, 103, 106, 137, 141, 170, 173, 204, 211, 276, 277, 288, 289, 296, 309, 314 až 318, 321, 329, 333, 343, 347, 361, 363, 364, 367, 368, 371, 372, 379-382; prostí 168; rytířští 311; dobří poc- tiví rytířští 379: sedlští XI; sirotčí 59; sprostní 60; staří 84, 87, 110, 175, 187, 188, 200, 223, 243, 254, 258, 263, 269, 298, 316, 318, 364 ; sta- rozitni 271, 300; starsi 263, 267, 269, 272, 300, 342, 355; umrli 101, 325. lipa 35, 110, 112, 168, 329; veliká 236; dvě, kmeny něko- lika zrostlé a svalené, co by spletl, hranaté 270,271, 273. 

Strana 439
lípí 111, na lejka 126. líska 329, 332; dvě 374; lísko- vý keř 377; líščí, líští 250, 330. list, hamfeštní, handfeštní 117, 118, 152, 154, viz i hamfeśt: hlavni 278; z ;komory król. 164; lenni 118, 283; mocny XXIII, XXIV, 47, 302, 304, 338, 351, 353, dostatećny 351, 353, královský 362; ně- mecky 238; obranný 148, 150; o odměně 333; na par- gameně 230; pokázaný 32; posélací 149, 171, 172, 191, 211, 350, 367; smlouvy, smlûvéi, smluvnf 2, 31-33, 117; spečetěný 333, 334; starý 230; svědomí 51; vej- sadní 11, 95; zástavní 119, vyvazený 41; zatýkací od ú- řadu nejv. purkrabství Praž- ského XV, XVI, 379. lišky, jáma na - 356. literami jakýmisi znamenaný mez- ník 343. líza, líz, znamení mezní na stro- mech vyřezané, XI, 15, 35, 36, 88, 90, 110, 112, 126, 162, 165, 183, 206, 209, 214, 229, 235, 234, 236-239, 244, 245, 249, 262, 288, 289, 295, 304, 308, 314, 321, 341, 360, 364, 365; jistá 360; mezní 87; nová 326, 365; pozarostlá 84; stará 288, 362, 363; velmi patrná 125; zarostlá 44, 110; dvě 362; čtyry 203, 207. liziti, lizovati 235, 237, 249, 262, 298, 308, 337. lízování 230, 236, 238, 240, \manstvi 21, 32, 75, 92, 115, 264, 265, 293, 317. lomy 71, 74, 184, 214, 321; kamere vápenního 78: ka- menné 94, 95. lopata VIII, XIX. lopatky; po pardusu nebo po lo- patkách dáti XXIII. louč 34-36, 43, 45, 263. loučka 65, 110, 154, 310. louka, lúka IX, 25, 26, 28, 29, 38, 49, 56-58, 60, 62, 69 az Rejstřík věcný. 439 74, 83, 84, 80-91, 108, 110, | merklovć na skale vysekani 235. 113, 120-124, 128-132, 134, města královská XV. | 142-149, 151, 153, 162, 163, | mésti&té, mestisté, méstisté DT, 167, 169, 175, 194-197, 204 | aż 206, 214, 217, 227, 232, 245, 246, 254-256, 258, 260, : 276, 277, 280, 291, 308, 310, 116, 137, 162, 163, 175, 181; od huti sklenné 162, 163; mlejnské 162; sedlských dvorů 115; vsi 162. 320-325, 328-334, 336, 337, mez, meze VII, VIIL, X-XXI, 342, 345, 350, 353, 355, 358, 359, 361, 362,377,380; knóż- ská 34, 35; obecni 17; pan-! ská 130; zádušní 35, 36; louku vykláčiti 108, 196, vy | planiti 70. loukoté 164; dólati 162; odvézti ; 163. loupežníci; očištění silnic pied loupežníky 54. louže 375. lov 12, 13, 43-45, 53, 54, 56, 58, 60, 88, 90, 110, 126, 142; panský 39; zajíců 13, 54, 358. lovení 300; v řece 105, 106; ryb 7, 25-27, 29, 330, 362. luh 128, 129, 131, 227, nebo vostrov 195. Majestát XVII, 11, 66, 67, 73, 74, 81, 94, 95, 105, 106, 117, 118, 242-244, 283, 285, 303, 304. mäk 69, 71, 72. man, manové 31, 37, 89, 90, 118, 206. mandele ; pšenice v mandelich 371. maní, jíti, vésti apd. 74, 88, 110 až 113, 142, 144, 155 158, 162, 163, 168, 176, 182, 183, 185, 196, 202, 205, 206, 208, 220, 222, 234, 235, 237, 239, 292-294, 301, 302, 315-318, 326, 343, 345, 359, 371. 118, 206, 229, 283-285. maření času daremné XXI. | maršál 262, 263; maršální bříza, dub 263, 264. meč, co znamení mezní, 66, 271, 272. |mech 228, 230, 231, 288, 293, 342, 343, 354. měchy; lípy k měchům rubati 35. měřič zemský 306, 377, 378. XXIII-XXVI, XXVIII, 1, 2, 4 aż 10, 12, 14.26, 28-30, 32 aż 40, 42.45, 47-50, 52-68, 11-74, 76-117, 119-130, 133 aż 145, 145-156, 158, 159, 161-185, 187-190, 192-197, 199-224, 226-241, 243-254, 256-276, 278, 280-294, 296 aż 302, 304, 306-309, 311 aż 318, 322-326, 328-331, 334, 336-347, 349-352, 354, 355, 357-360, 362-382; cizi 219, 251, 303; dolejsi 100; dosta- tečná 100, 102, 126, 358; dostatečnější 230, 270, 292, 304; dvoji 352; gruntovnajsi 202, 230, 236, 266, 270, 292, 298, 301, 304, 318; hořejší 100; hraničná 151, 190, 254, 287, 288, 294, 314, 380, 381; jiná 208, 207, 212; jistá 18, 33, 37, 40, 42, 46, 67, 89 aż 91, 95, 102, 112, 113, 119, 121, 127, 136, 144, 155 aż 158, 161, 165, 173, 178, 182, 183, 191, 208, 217, 219, 222, 225, 232, 238, 239, 243, 251, 252, 260, 264, 271, 273, 302, 327, 360, 370, 375; ji- stější, jistčí, jistší 82, 83, 91, 133, 144, 154, 182, 186, 202, 227, 231, 236, 259, 266, 267, 304, 318, 334, 366, 368; ka- menitá 100; kamenná 190; královská 204; lepší 91, 227; námetní 263; neporádná 105; nepravá 105; nová 214 ; obvede- ná 46; patrná 88-91, 96, 100, 102, 110, 138, 151, 154, 156, 169-171, 175, 186, 190, 204, 205, 208, 214, 215, 217, 234, 250, 254, 262-264, 289 291, 294, 304, 313-316, 318; dosti patrná 100; podobnější 182; pořádná 20, 21, 36, 85, 101, 

Strana 440
440 102, 105, 112, 116, 117, 126, 143, 157, 185, 190, 196, 291, 300, 316, 317, 359; pořádně ukázaná 943; porádnéjsi 144, 169, 181; porostlá 83, 138, 151, 381, trním 154; pravá 20, 22, 23, 30, 31, 35 39, 41, 43-46, 52, n5, 57, 60, 65, 70, 72, 73, 81, 89-91, 97. 100-102, 104, 105, 108, 110, 113, 115, 116, 119 aż 121, 125, 126, 138, 143, 144, 151, 154, 156-158, 162 aż| 164, 172, 173, 176, 177, 182, 186-188, 191, 198, 200, 204, | 207, 212, 215, 217, 230-232, 235, 237-240, 243, 254, 260, | 263, 264, 267, 273, 274, 289, 294, 304, 308, 315, 314, 318, 320, 345, 354-358, | 361, 366-369; prevorauá 151, ' 262, 267; příční 214, 217,| 316; prosté 213; rozdélaná 157; rozdílné 256; sprave- | dlivá XVIII, 19, 22, 23, 90, 105, 267, 302 ; starsi 371; umrtvená 260; vedená a ukázaná 293; veliká 214; začatá 291; zře- 112, 254, stará 260, tedlná 57, 88-91, 102, 106, 139, 190, 214, 215; zvoraná 138, 262; meze troje 192, 193; meze dovésti 365, 369, dřívím zaklásti 313, obnoviti XVIII, převorati 290; mezí konec 369, počátek 369, sko- nání 299, začátek 372, 373. Rejstřík věcný. az 212, 276, 211, 290, 293, 295, 296, 298, 299, 304, 310. 313-315, 317, 324-334, 330 aż 343. 345, 347, 355-357, 329-367. 369-371, 374, 375, 377, 380, 381 ; cizi 303; do- statečný 101, 102. 120, 359; dubový sťatý 377, hlavní 288; hraniénf, hraničný 204 az 206, 238, 314; hrauicnik 377; jistý 40, 41, 95, 102, 127, 136, 144, 156, 158, 165, 173, 178, 190, 191, 200, 217, 243, 259, 260, 362; jistsí 198, 261, 211; kamenny 102, 169, 379, 581; s křížem 100-102, 177, 197; lepší 360; nový 27, 259; vnově okopanÿ 175; patrný 298, 299, 359; po- řádný 102, 105, 143, 157, 169, 196, 291, z95, 361; pořádnější 260; poslední 366; přavý 23, 25, 28, 31, 38, 39, 65, 65, 69, 83, 87, 88, 90, 97, 100, 102, 104 105, 114, 115, 168, 174, 176, 187, 188, 198, 205, 204, 206. 209, 211, 242, 250, 262, 263, 265, 266, 269, 287, 288, 299, 320, 354 aż 357, 359, 362, 364; pra- véjsí 198; pravy hraniéoy 271; | sedlsky 303; spravedlivy 112, 188; srażeny a vyvaleny 67; stary 22, 204, 205, 260, 277; vedenÿ a ukazany 293; vyme- tany 155; vyvrâcenÿ 330; za- topen 339-341; zřetedlný 302; nové 44, 260; nové pro- klestěné 302; pořádné 222, 316; předešlé 219. mezovati 10, 38-40, 44, 47, 45, 80, 88, 107, 108, 214, 243. 253, 204, 281-283, 285, 286, 294, 296, 312, 321, 333, 337, 340; mezovati se 330, sobè 322. milíř, miléři na uhlí pálení 9, 52, 176, 177, 322. milířka 31. místo, farářské 191; jisté 360; kamenité 190; mezní 85, 358; nenáležité 271, ohražené 2; patrné 375; porostlé 120; právní XXV; případné 378; rozdílné 193; rozkopané 44; smejcené 1068; vyplaněné 16i, 240; místo dáti mezem 358, 359. místopísat desk zemskych XII, XXIV. mitrhem, sem i tam se toëiti 322 ; ukazovati 332; vésti 255. mlha, mha, 320. mluvení 185, 318; obšírné 300. mlýn 16, 31, 58, 75, 82, 141 až 145, 162, 195, 226, 227, 240-243, 248, 311, 330, 382, 341, 355, 357, 358, 361, 362, 368, 370, 372-376; stary 241. mlynář 226, 227, 353. moc plná 47, 275; z moci uči niti 357. mocně na někom přestati 310. 105, 105, 332; mezníky pře- kopävati 259, presazovati 259, mocnost královskou viděti (t. j. zmocnění) 72. mezka malá 39. mezník XVIII, XXI-XXV, XXVIII, 2, 3, 6, 7, 12, 15, 16, 18 az| zametati 254, zatopiti 340. |mořiti nevole mezi stranami 311 20, 22, 24-29, 31, 35, 40,| mezníků obnovení a sazení|most 208, 350, 355, 358. 58, 65-67, 69, 70, 72, 74,| XXIII, porážení, vykopávání,|mostek 116, 204, 236, 237, 239, 79, 80, 82-85, 87-89, 93-95, 98, 100-102, 105, 106, 108, 110-114, 116, 111, 121, 126, zménéní XXV. mezovani XXIII, 20, 40, 71, 72, 79, 81, 84, 103, 107, 148, 290, 291, 294-296, 301, 337, 372, 314. moštěninami hrázi přivýšiti 173. 180, 131, 148, 145, 147, 149, 154, 155, 157, 158, 162, 168, 167, 168, 171, 118, 176, 177, 179, 182-185, 187-189, 195, 197, 200-202, 204-206, 208, 209, 214, 215, 220, 221, 228, 230, 233, 246-244, 250, 252, 254-257, 259, 262-268, 270 151, 152, 156, 159, 160, 205 až 207, 210, 211, 213, 215, 218, 219, 221-223, 230, 241-243, 248, 262, 263, 265, 268, 272, 278, 286, 287, 292, 298 300, 303, 306, 308, 312, 333, 334, 343, 352 ; ji- stejsi 207; nepořádné 207, motyky VIII, XIX. muka boží, mouky, muky boží XIII, 69, 72, 139. mýcení, mejcení 53, 245, dříví 54; pořádné 54. myslivost 53, 56, 58, 236, 294, 321, 324, provozovati 126. mýtí, šli přes — 363, 

Strana 441
mytiny, majtiny, mejtiny 204, 209, 244, 245, 254, 255, 263, 287, 319, 320. mýtiti, majtiti, mejtiti se 44, 52 až 54, 69, 70, 121, 203. mýto, majto, mejto 45, 52-54, 69, 110, 111, 126, 167, 181, 202, 347, 356; staré 8. Nábytky 347. nadání pokázati 63; nadáním pro vozovati, že k takovým grun- tům nadáním svým spravedl- nost má 61. naděje bezpochybná 270, 300. uadlepsiti sobć 230. nadsvédéovati sami sobé 210, 211, 215. nadymace 342 nahánéti vodu strouhou na ryb- nik 334. nahotově býti se vším, se všemi potfebami XIX, XX, XXIII, 208, 269, 280, 284, 301, 336, 338, 349; míti XVII, XIX; XX. nájem 163; nájmem, podle ná- jmu, řeky užívati 25, 27; dě- dinu v nájmu, nájmem, držeti 38, 40. náklady X, XXV, 104, 379; ka- mení, kamenné 39. nález soudu, úřadu, IX, XIV, 15, 41, 71, 74, 81, 95, 117, 131, 136, 140, 146, 172, 183, 185, 201, 220, 221, 223-225, 244, 256, 257, 259-261, 266, 282, 302, 318, 325, 333, 345, 347, 366, 367, 369-371, 375, 376; mezní 345; panský XI, 96-98, 119; pokázaný 172, 186; pře- dešlý XXII, 140; rozdílný 256, 302; spravedlivý 97 ; starobylý XVI. nalezení z úřadu 220, 257, 262, 297, 341, 366, 370. náležitost; mimo - ve při se dá- vali 171; mimo v více se vkládati 182; podle náleZitosti se zachovati 214. nalízovati si vnové 322. Archiv Cesky XXX. 257, 204, zü potokem zdélané Rejstřík věcný. nämet 381; 262, 263. námětek veliký kamení 56. námluva neb smlúva 56. nános neb nákladek kamení XVII, 200. nápadníci 107, 140, 242, 243. napomenutí přátelské XVIII. náprava dostatečná 380. narčení svědka 8, 220, 224. nářck, nářky 134, 139; cti 308, kamení, 809; svědků 224; o túž věc, vždycky bylo jest v nářku 172. naříkání 122, 157, 164, 174; svědka 214, 353. nařízení sněmovní XXVI, 367, 376. nárok 36; svědků 134; lidé do- brého luoze bez nároku XII. narovnání o meze 120. . násady rybníka jedno teplo 341. nastupovati na néco 341, 360. nasvédéiti, nasvédéovati sám sobé (o gruntech) 126, 134, 135, 143, 265. natáhnouti sobě něco nějakými grunty cizími 303. natahovati sobě 359, nedostatek druhého 349, zřízení zemské k promlčení k této při 360. naučení pánův JMti a vladyk z plného soudu zemského XVII, XXIII, XXIX, 8, 15, 28, 48, 63, 74, 91, 93, 98, 109, 122, 124, 125, 127, 131, 134, 136, 147, 154, 158, 160, 165, 172, 178, 198, 201, 216, 218, 219, 239, 243, 252, 259, 260, 267, 275, 286, 304, 326, 327, 338, 341, 360, 361, 370, 377. návěští, činiti XXI, dávati XXV. nečas XXIII, 352. nedíl; v nedílu býti 331, 344; v nedílu sobě nechati 323. nedorozumění mezní XVIII. nedostatek XV, XIX, 351; zdra- ví XV, 107; na žádném ne- dostatku tu nic není 349. neničky 249, 293, 340. nepoctivost zapovídati XII. nepořad 351; aby mu to k ne- kamenná 441 pořadu přičteno nebylo 157; na vedení svém nepořad uči- nili 207. | lespréva, nezpróva, 280. nestanf, k soudu apd. 109, 125, 127, 275, 338. |nevážnost ku právu 339. | nevědomost svědků 334. inevole o meze XVIII, 73, 196, ı 251, 308, 309, 8311, 346, 348, 318. | nezdržení smlouvy 175. ‚nic; v nic býti 293; v nic obra- ceti 348. niva 15, 104, 105; nivka 18. nočně loviti, pásati apd. 290, 312, 314, 317. noha, bosá XI, holá XIII, pravá XII, XIII. notule kanceláře Pražské 348. nouze pravá 191. dědin 137, Občina, občizna 2, 3, 338, 361. obec, obtie, úbec IX, 4, 58, 65, 66, 94, 104, 105, 110, 138, 135, 156, 170, 171, 180, 184 až 187, 190, 194, 197, 199, 200, 202, 332, 336, 337, 342, 343, 348, 355, :56, 378, 379; společná 19, 195. obeslání XV, XVI, XXIV, XXVI, XXVIII, 22, 45, 47, 48, 71, 76-79, 82, 92-94, 97, 103 až 109, 122-125, 131, 133, 137, 140, 141, 145-150, 155, 156, 158, 159, 161, 163-165, 167 až 169, 171, 172, 174, 176 až 178, 180, 181, 184-186, 189, 191-196, 198, 203, 205 až 207, 209, 211-213, 215, 216, 218-220, 222, 223, 225, 226, 229, z30, 233, 234, 237-242, 244-252, 254, 256-258, 261, 264-268, 270-276, 278-286, 291, 292, 298, 304, 306-309, 311-313, 316, 318-320, 322, 324-328, 332-341, 343 352, 358, 362, 363, 365-373, 375 aż 380; dvoje 340; hlavni XVII, XVIII, XXI, XXII, XXIV, 11; mezní XIV, XV, 93, 147, 168, 193, 316, 377, 381, 382; 56 

Strana 442
442 nikdy nebyvalć 312; dosti pa- trné 256; pořádné 352: pře- dešlé 219, 283, 304; světlé 312, 370; dosti světlé 371; zatmělé 312, 369-372; samo v sobě zatmělé 256; zřejmé 256; z vejtržnosti 378, 379: po zatčení 370; přetržení XV; odvozovati XXIV; provozováti XXIV; zdvihnouti 271, 272. obhrada stará 332. obilí, obilé, vobilé 56, 57, 136 137, 139, 148 150, 152, 208, 222, 249, 308-310, 356-358, 364, 371; sit6 91; kliditi 364. obmezení gruntà 101, 122, 131, 284. obmeziti grunty 97. obmysl 103, 282, 283; tímto ob- myslem na někoho nastupovati 282, obnovení mezníků XXIII, 330. obnoviti meze XVI obnovení svědomí 359. obnovování svědků 358 obojky XX. obora 332, 333. obrana IX, XXII, 117, 313; holá 941; jalová 341 ; zbyteéní 156. obvedení (svédkü po mezech) 10, 11, 13, 18, 20, 28, 29, 33, 36, 37, 39, 40, 42, 46, 49 az 51, 53, 54, 64, 66. 72, 74, 80, 89, 91, 9496, 99-102, 104, 107-109, 112-114, 116, 119, 131, 133, 141, 143, 144, 146, 150, 153, 154, 167 170, 173, 174, 178, 179, 181-184, 186, 187, 189, 190, 194, 198 aż 202, 205 210, 212, 217, 227, 228, 232, 234, 239-241, 243-247, 250-252, 254, 256, 259-261, 264, 265, 267, 268, 270, 273-275, 280, 299, 304, 311, 316-318, 320, 322, 324, 326, 328, 331, 335, 338, 339, 345, 362, 368; dostatečné 79 185; dostatečnější 229, 237; jistější 229; nedostatečné 319; patrné 200; pořádné 84, 181, 344 , pořádnější 185; zřetedl- né 200. obvésti Rejstřík věcný. 325; obvozujíc okolo všeho jezera 49. obyčej, starý XXII; vymyšlený 310. očitě, vočitě, spatriti apd. 205, 269, 271, 289, 292, 294, 303, 315, 320. odbyt, na odbytu byti 310. oddání 333, 334; bráno mimo odměření a - 332. oderceni, privlastniti sobě podle svého - 221. odhad 17. odklad XIV, XVII, 15, 133, 137, 233, 284-286, 304, 352, 353; další XXIII; předešlý 284, 285. odména (= směna) 254, 255, 328, 333; oddati za odměny 254. odmeziti, mezníky 131; role 310. odpor, otpor IX, XIII, XVI, XVIIT, XX, 1, 3, b, 6, 12, 14, 18, 21, 24, 26, 32, 33, 37, 53, 54, 62, 69, 77, 82, 83, 97, 108, 113, 114, 123, 137, 140, 150, 151, 164, 178, 187, 198, 209, 213, 220, 246, 252, 255, 269, 288, 289, 295, 297, 301, 330, 331, 333, 343, 344, 353, 381; na odporu, na otpofich byti 143, 331, 354, 378, 382. odpornost XVI. odpověď 211, 242, 266, 303, 307, 337; neprázdňovati 358. odpovědník zemský 8. odpovídání 124, 126, 148, 156, 172, 213, 341; z úřadu nale- zeno 146. odpuštění 40, (z úřadu) 322. odsvědčení 207, 323, 327, 343, 345; listovní 323; německé 323; odevřené 323. odsvědčiti se 63, 211, 323. odtahův hledati 105, 193. odvod 31, 45, 266, 271, 324, 325, 333, 334, 367, 370, 375; dostatečný 201, 242, 259; po- řádný 54. ohledání, ohledování, mezí 40, 168, přátelské 55, 57, 148, 149, 229, 272, 378; škod 306. světlá 280; odpovědí za- | ohrada, vohrada 245, 361, 379, 380 ohrádka 329. ochoz, vochoz 52, 54, 126, 315. okazování, mezí 7 ; na mezech 18 oklik 295; voklikem se dáti 250, se hnouti 322. okrajky, vokrajky, rybnika 174 aż 176, 178; stráně 94. okršlek, vokršek 303; louka ve všem svým okršlku 130. olše, volše, 7, 176, 355, 374; veliká 331, 337, 374; olšový hájek 337, kůl VIII, IX, pa- řez 254. olší, olšoví, volší, volšoví 128, 129, 174, 175, 226, 330. omyl 156, 307, 317; veliký 45; na omylu býti 307. opatření (od purkrabí a soudu mezního) VIII, 5, 11, 25-28, 31, 32, 39-41, 48, 50, 59, 60, 62, 63, 66, 67, 72, 74. 76, 81, 85, 90, 93, 94, 98, 100, 101, 103, 107, 117, 118, 121, 124, 126, 135, 139, 140, 145-147, 152, 157, 163-165, 168, 169, 172, 182, 188, 190, 191, 193, 196, 197, 200, 201, 210, 211, 216, 218, 223, 224, 231, 232, 237, 245. 276, 302, 325, 333, 336, 338, 344, 349, 352 ; dalśi 205; spravedlivé 5. 11-15, 17, 43, 45, 46, 53, 61, 63, 66, 74, 80, 81, 84, 85, 89, 90, 95, 98, 102, 106, 112, 121, 126, 131, 134, 135, 143, 148, 152, 157, 158, 160, 165, 169, 171, 172, 178, 183, 185, 190, 191, 201, 210, 211, 216, 222, 223, 230, 232, 238, 241-243, 246, 251, 257, 272, 299, 302-304, 317, 318, 323, 326, 333, 336, 338, 344, 345, 352, 259, 360, 366, 367, 370, 375, 376. orání, orba, vorba 28, 39, 58, 160, 161. osadní kostela 10, 11. osení, vosení 90, 96, 203-206, 290, 291, 294. osoby, hodné XVI, XIX, XX, XXIII; chatrné XIV; stavu městského XVI; nestranné XVI, 

Strana 443
XIX; od stran přidané XVI; přísežné XV, XIX, XXIV, 224; staré 206; úřední XVII, XIX, XXV, 268, 269; volené XVI; od stran vydané 378; dobře zachovalé XIV, XV, XX. ostrov 10, 11, 195, 197. ostruhy zlaté 69. osvědčení pro pokuty 309. osvědčovati lidi poddané 308 osyka, vosyka 126, 263, 314, 323-325; holomá vnově lízo- vaná 337; s křížem 323; ve- | pardus, mladým lidem po pardusu liká s křížem 330. oštěp, oštip, voštip XXV, 97, 110, 126, 380 otavy sekäni 324. oves 69, 73, 170, 171, 329. ozim, na - vorati 161. oznámení (z úřadu) XXIV, 177, 339, 341. Palác 250. pálení uhlí 53. palouček, palúček 26, 87, 135, 162, 245, 310, 311, 320, 331, sedlský 128. palouk, 27, 137, 151, 162, 356, 359. památné (poplatek za soudní vej- pověď) XXIV, 33, 42, 46. 48. 51, 64, 67, 74, 77, 82, 86, 91,93, 95, 99, 102, 106, 109, 113, 119, 122, 127, 131, 136, 140, 144, 147, 149, 154, 158, 161, 165, 169, 173, 179, 180, 183, 186, 189, 192, 193, 202, 208, 212, 217, 225, 232, 239, 243, 246, 253, 260, 267, 273, 275, 304, 318, 327, 335, 338, 345, 350, 361, 368, 372, 376. pamatovati jedni druhé XI. paměť XXIV, 38, 72, 125, 131, 148, 153, 164, 201, 230, 284, 257, 352, 358, 864; budoucí 124, 227, 248, "254, 278, 311, 348, 364; lepší 362; lepší a budoucí 123; lidská 44, 45, 60, 88, 89, 96, 289; slavná 242, 283, 285, 304. pamětník 258, 271. pán, ctný 348; dědičný 41, 71, 195-197, 347; dobrý 135; Rejstřík věcný. gruntovní 28, 31; klástersky 45; milostivy 40; nemilostivy 281; obeslany 268; oboji 139; předešlý 101, 130, 134, 135, 143, 211; starý 2835, 243; trojí 236; vrchní 40, 80. panství VII, 11, 136, 274, 2:5, 284, 287, 289, 291, 298, 299, 308, 353-356, 359, 361, 363, 366, 361; cicí 13; dvoje 299; plné 153, 154; troje 287, 291, 299, 314, 320, 325, 328. dáti XXIII. pařez 34, 43, 53, 66, 87, 83, 120, 151, 185, 200, 203-205, 207, 233, 234, 250, 251, 254, 256, 258, 260, 270, 288, 294, 295, 298, 300, 313-315, 321, 342, 347, 363; borovy 87, 255, velikÿ 313; buci, buko- vf 161-168, 165, 287, 289, 290; dubový 151, 154, 156, 176-178, 234, 244, 245, 254, 313-316; habrový 234; hlo- hovy 357, 359; hranićni 287 ; hruškový, od hrušky 171, 262, vypálený 250; jablonny 315; jedlovy 204, 235, 270, 287, 350, 356, veliký 288, vypá- lený 203, 207, 208, vypálený s křížem 294; lípový 43, spá- lený 87; mezní posekané 318; mezní starý 7; olšový 254; smrkový 287; dva staré 363; staty 82; topolovy 369; vis- novy 354, 357; vrbovy 145, 154, 342; vypâlenÿ 298, 363, | 364 ; vysokÿ 208. paseka 87-89, 91, 110, 120, 175, 314, 331, 356, 359. pastevci 57, 62, 69, 229. pastucha 314, 369. pastva 2, 13, 18, 25, 26, 28, 39, 41, 51-53, 57-62, 94, 104:106, 139, 151, 174-176, 178, 187-191, 195, 210, 222, ' 228, 241, 248, 253, 277,337; společní 198. pastviny, pastviště 2, 3, 15, 16, 18, 51, 70, 175, 187, 189- | 191, 204, 337; společní 337. 443 266, 283, 284, 304, 351 ; krá- lové 285; visuté 221; vlastni 348. pemrlice havifské, mezní, 235. peníze purkrechtní 347. pergamen, pargamen 221. pergmistr 33. píly XIX. písař, desk zemskych VIII, XIII; nejvyšší král. C., viz Cechy; purkrabství Pražského a sou- | du mezního VIII, IX, XVIII, XIX, XXII-XXV, XXVIII. piva sud 357, 359. pivnice 57, 62. pláň 69. plat 26, 45, 56-63, 66, 69-73, 83, 86, 88, 89, 93, 124, 156, 157, 162, 163, 210, 213, 215, 252, 270-272, 290, 308, 310, 342, 359, 369; dédiény grun- tovní 71; dědičný peněžitý 69; peněžitý 72; znamenitý 60, 73; grunty pod plat vysaditi 158; platu si pfilepsovati 359. plaz (místo v lese) 65, 66. pletky 210, 269, 271, 273, 292, 342; líčeti 44; po pletkách choditi 271. plot 110, 128, 290, 310, 337, 859, 374, 379, 380. plotce pod splavem 133. poctivost pfipovidati XII. počátek mezí 373. počet, drahný 257, 258, 298, 300, 316, 323; mnohý 366 ; nový a obnovený 300. co znamení ipodavaéky 380. poddaní, viz lidé p. poddaností zavázaní 61. poděkování sirotka z poručenství 259. podíly 216, 231, 339; 317. selské „podkovy půl, co znamení mezní, 87-89, 100. podpuštění luk 29. podruh 96, 194, 198, 263. | podset, na podset seděti 184. podstata pie, rozepie XXIV, podtrubi 133. pecet XXIII, 149, 187, 197, | podvoz rybníka 276. 56" 

Strana 444
444 pohanina, pohanka, pohonina 100- 102, 139 pohoršení hor královských 215. pohotově býti 307. pochování mrtvých těl 190. pokázání, pokazování (mezí, mez- niki a znamení od svědků) XXVI, 4, 5. 9, 15, 18, 20, 21, 28, 32, 50, 62, 63, 81, 85, 171, 207; dostatečné 53; pořádné 11. poklad, něco za- dochovati 326. pokuta X, XV, XVI, XXV, 13, 50, 74, 98, 117, 124, 191, 207, 211, 216, 250, 277, 278, 309, 323, 326, 343, 344, 376; peněžitá XXV; zname- nitá 47; pro nepostavení lidí 348; pro pych 348; pro ruč- nici 133, 137. pole 58, 207, 247, 291, 297, 301, 328, 332, 359, 377; převorané 16; vorané, zvorané 167, 168, 233, 262. polesný 46, 47; starý 86, 87. poltrubí 337. pomýcení, pomejcení 314, 326. popel 79, 162-164, 235, 236, 238, 270, 272; páliti 162, 163, 270, 272. poplatky 111, 150, 317. poplužník 24. popravy 248. | pořad práva 18, 48, 73, 82, 86, 103, 109, 125, 138, 147, 154, 158, 164, 165, 177, 191, 198, 207, 224, 225, 239, 248, 272, 285, 303, 304, 307, 336, 341, 349, 351, 358, 375; pořadem meznim grunti se dosouditi 303. pořádek 159, 266, 302, 351; dobrý 218, 220, 303; mezní, práva mezního 92, 93. 146, 193; právní 193. porostliny 29, 30, 82, 112, 113, 123, 128, 129, 168, 214. porovnání o meze 120, 121, 169, 195. porožné 133. poručení 107, 249, 268, 282; arciknížecí 281, 286, 312; královské 221; páně 130; panské 93; úřadu 364. Rejstřík věcný. poručenství 259, 278, 279, 351, 353 porućnice 79, 81,82, 86, 103, 187 až 189, 278, 279; mocná ot- covská 21, 103, 278-280; nápadní, otcovská, od JMKské učiněná 278. poručník 19, 22, 23, 50, 55-57, 59-64, 85, 105, 108, 110, 121, 124-126, 139, 148, 162, 163, 171-173, 181, 182, 187, 197, 199, 205, 209-211, 229 až 231, 237, 240, 245, 246, 256, 258, 262, 264, 265, 274, 275, 278, 280-282, 284, 290 az 292, 297, 299, 300, 302, 304, 311-313, 316, 317, 320, 523, 324, 336, 338, 343, 350, 351, 353, 362, 368 ; JMKskou učiněný a zřízený 278; mocný otcovský 278, 280; nápadní 278. posekání, trav 311; vrbin 348. posel 307, 322; poslů zapisování 307. poselství 334, 339-341, 348; o napravení pychu učiněné 376 pospolně statek držeti 321. postavení lidí k svědomí 48, 297, 307, 351. postoupeni, postupoväni, gruntü 117, 128, 248, 304, 323, 325; léna 283; statků 259. potaz, dopustiti XI; vzíti XII, XIII, XX; zavříti XXII; v po- taz vjiti XII, XII. potöti buku 9. potok XVIII, XXVIII, 1, 2, 5, 7, 9, 18, 27, 65, 66, 68-74, 79-81, 87, 96, 114-116, 119, 123, 145, 147, 149, 161, 162, 181, 201, 203-206, 213-215, 242, 268-275, 290, 294, 295, 321, 328, 330-332, 334, 342, 350, 352-365, 367, 372-377; hraničný 362; mezní 365; | obecni 17; spojený 236, 237; i společný 374, 375; zanešený | 354, 357, 358; zarostlý 357; | shraditi 373. [potfeby VIII, XIX, 107, 111, 217, 220-222, 236-239, 241,| 160, 191, 203, 268, 312, 321, 333, 344, 348-3505 další XVIII, 250; královské 105; úřadní XVII; všecky 105; všelijaké 176; zemské 105. potrubí, podtrubí, poltrubí 133, 337 : potůček 9, 39, 41, 65, 70, 115, 162, 181, 199, 203-208, 214, 220, 221, 236, 238, 275, 294 aż 296, 331, 381; maličký 116; postranní 204; spojený poustka 133, 138. povážení spravedlivé 15. pověst dobrá 309. povinnost, přátelská XVII; pravní XVII; rychtářská XX; povin- ností k úřadu zavázán býti XVI. povolení, královské 32, 72, 95, 104, 284, 304; vrchnosti 238. poznamenání, plné XXIV; svědků 280, 312; na vedení 316. praejudicata XXII. prahy k stodolám 234. přátelé, dobří 242; od stran při- daní, vydaní XVI, 131, 308, 346; volení 310, 811; zpří- znění 309; bylo to na přátelích 172; na přátely se podati 148. | přátelství dobré 60, 243. pravdu vésti XII, XX, XXVII. právo IX-XIV, XVIII, XX, XXII, XXIV, 7-10, 19, 21, 22, 26-29, 32, 33, 38, 42, 48-50, 52-54. 59, 72-74, 76, 77, 79, 81, 82, 85-88, 91, 96, 99, 102, 106, 108, 109, 112-114, 119, 121, 124, 125, 127, 128, 131, 132, 135, 137, 138, 144, 146-150, 154, 157-160, 165, 167, 169, 170, 172-174, 178, 179, 181, 183, 186-189, 191-196, 198, 199, 202, 206-210, 212, 217 až 219, 221-225, 227, 230, 232, 234, 239, 242-244, 246, 248-250, 252-254, 256, 259 až 261, 266-268, 273, 275, 280, 281, 283, 285, 302-304, 306, 307, 311, 318, 328, 332, 335, 336, 338, 339, 341, 345, 349, 351, 358, 360, 362, 368, 

Strana 445
371, 373, 376, 380, 382; Brodské, města Brodu Českého 347; cizí 282; dědické 107; královské 282, 286; listu hlav- ního 278; mezní VIII, XI až XIII, XX, XXII, XXVI, 1, 3 až 20, 22, 23, 25, 26. 28, 31, 32, 35, 36, 38, 39, 41, 43. 44, 46, 47, 49, 52, 54, 58, 63, 66 až 68, 71, 73, 74, 76. 80-82, 84, 85, 89-95, 97-99 101-103, 106, 108, 112, 116, 119, 121 až 125, 127, 128, 131, 133, 135, 136, 140, 145, 145-149, 153, 154, 156-160, 165, 166, 168-172, 175, 176, 178, 180 az 183, 185-187, 191-194, 197-199, 201, 205, 207, 209, 211, 216, 218, 220, 225, 229, 230, 232, 237, 239, 241, 243, 245, 246, 251, 252, 256. 260, 264, 266, 270, 272-275, 278 az 280, 282, 286, 291, 298, 304, 309, 316, 318, 322, 323, 326, 327, 332, 334, 331-340, 743, 345, 349, 351, 358, 361, 313, 915, 316, 381; nejvyšší XII; plné X; stanné X, XV, 11, 14, 98, 107-109, 124-127, 172, 211, 249, 257, 274, 275, 281, 292, 307, 323, 326, 335, 338, 351; zemské X, 137, 336, 338; jití po právé 201; právo lámati 196; právu po- slušný 307. pre VII, VIII, XI, XIII, XXI aZ XXIII, XXV-XXVIII, 7, 10-16, 19, 21, 25, 30, 34-38, 42, 45, 41-52, 55, 59, 65, 67, 68, 14, 16, 11, 19, 81, 82, 85. 87, 90, 92, 93. 95, 96, 98, 99, 102, 108, 105-109, 112, 114, 119 az 121, 124, 126-129, 131, 138, 136, 137, 140, 141, 143, 145-141, 149-151. 154, 155, 158-161, 165, 167-172, 1714, 178, 180, 151, 183, 184, 186 az 189, 191, 192, 194, 197 az 199, 201, 202, 209, 211, 212, 216, 218-220, 225, 227, 232, 234, 239, 240, 243, 244, 248, 250, 252, 254, 256, 260, 261, 266, 268, 273-275, 278, Rejstřík věcný. 280, 285, 286, 292, 303, 304, 306, 311, 318, 319, 326-328, 334-336, 339, 341, 343-345, 347, 349-353, 358, 360, 362, 366-368, 370-372, 375, 380 až 382; dvojí 193; hlavní 287, 298, 299, 301, 373; lí- čení XIII, XXIV, XXIX, 1, 3, 18, 23, 28, 36, 41. 46, 51, 63, 67, 74, 76, 81, 90, 95, 98, 102, 106, 112, 114, 118, 119, 121, 131, 136, 144, 147, 154, 158, 165, 172, 178, 183, 186, 188, 191, 198, 201, 207, 211, 216, 225, 232, 239. 243, 246, 252, 260, 266, 273, 304, 318, 327, 334, 345, 350. 367, 371; odložení 106, 126 152, 341; trojí 193; vedení XXII, XXIV, 5, 15, 48, 85, 118, 225, 299, 300, 366, pře- dešlé 299, první 299, 302; vykonání 301; začatá 278; zavření XXIII, XXIV, 15, 301; při dolíčiti 36. předkové XVIII, 11, 12, 17, 24, 26, 27, 31, 32, 36, 41, 54, 59, 63, 73, 86, 90, 101, 116, 139, 142, 161, 163, 164, 168, 174, 178, 187, 189, 206, 210, 243, 252, 257, 258, 314, 318, 329, 337, 342, 355; stati 364. předložení, dostatečné 378; uči- niü XIX. překážka XVIII. XXIV, 12, 13, 26, 42, 52-54, 56-59, 67, 69-74, 78, 82, 89-91, 95, 96, 100, 101, 103-106, 111, 118, 120, 122, 124, 126, 131, 139, 142, 144-147, 150, 151, 156, 157, 160, 162, 163, 169, 176, 178, 179, 182, 186-188, 190, 191, 195, 196, 200, 201, 203, 208, 214, 226, 227, 232, 239, 247, 248, 251-253, 258, 260, 267, 270, 273, 276, 292-294, 296, 297, 318, 327, 332-334, 345, 303, 356, 358, 361, 367, | 374, 376, 378, 379; všelijaká, všeliká 203, 210, 222, 276, 277, 310, 318. přeležením podle slušnosti opa- třiti XIX. 446 pfesekáni 253; lesa 4, 382. přestání, dobrovolné 346; mocné 122, 123, 157, 226, 310, 346. přetržení obeslání XV. převorání, převorávání 41, 56, 151. převorati, převorávati meze 51, 332. mezí 4, převorství české, viz Čechy. převýšení hráze 341. příčina, bezelstná XV; důležitá XXIII; dvojí 180, 265; hod- ná XV, XX, XXII-XXIV, 21, 24, 29, 46, 14, 95, 113, 122, 127, 136, 144, 208, 253, 281, 327, 361; obzvláštní hodná XXIII ; jakákoliv XIX; jistá 870; mnohá 223, 281; ne- vyhnutedlná XXIII; obojí 261, 340; položená 352; slušná XV, 312, 353, 366; uznalá 379. . příčkou, děliti 377; vésti 177. příkazy 137, 280, 382. příkop 32, 83, 128, 131, 139, 337, 372; obhlubní 115; starý 195. příkopec 87, 88, 91. příkopek 139. přimezovati sobě 89. přimlouvati se ku při XXII. přímluva soudců ku při XXII, XXIV. případnosti, nové, pilné, velké XXII. přípis 117, 118, 146, 304, 323, 325, 327, 344;. odpovědi 148; psaní 284, 372. připsání 108, 109, 157, 188, 349 připuštění k spolku 197, dobro- volné 196. přiříkání mezi stranami 17. přísaha VIII, XI-XV, XVII, XX, XXI, XXIV, XXV, XXVII, 1, 4, 7, 9, 11, 17, 25, 26, 31, 40, 47, 49, 59, 92, 93, 95, 103, 107, 108, 130, 136, 143, 274, 283, 286, 304, 313, 316, 318, 332, 337, 349 ; hrozná 340; nemalá 146; rychtářská XI; veliká 221, 224, 312; přísahu vydati XXIV. 

Strana 446
446 příslušenství XVI, 29, 41, 47, 55, 73, 115, 129, 131, 137, 149-151, 179, 266, 283, 284, | 303, 304, 306, 319, 327, 328, 372. příslušnost, soudu XXV; jedna ves druhou ves k příslušnosti míti 61. přísudek 48; doly přísudkem ob- držal 23. přisvědčiti si, grunty 74, 215; pastviště 191. přítrž, bez přítrži vésti 279, 352, 358; mez hraničná beze vší přítrži od počátku běží 288 ;! s přítržemi vésti 375. privilegium XVI, XVII. přivlastniti si lesy mezemi svými 367. přiznání 23, 55 ; vlastní 46, 59, 135, 325. prkna k stolům 111. probata XXIV. proboštství, probožství, viz Praha: Hrad. prodajce dědin 137. prodej 164, 284; na prodaji býti 310. prodržání, prodržení ských 73, 94. prodržati, léta pokojnä zemská 72, 172, 178. prokazovati meze průvodem 220. proklest 57, 58, 67, 88, 185, 208, 301, 330, 331. proklestiti, proklestovati 89, 90, 292, 315. prokurátor 268, 344; královský, viz Cechy. promlčení gruntů apd. 20, 27, 41, 73, 157, 164, 284, 285, 304, 326, 344, 360; na pro- mlčení nastupovati 326. promlčeti, promlčati, grunty apd. 73, 74, 90, 164, 172, 207, 208, 326, 360; svou spravedl- nost 191. promluvení stran 279, 307, 333. promýtiti, promejtiti 263. prorostlina 20; smajcend 30. proso 234. prostovlasÿ XI. prostredek 122, 123, 134, 148, let zem- 121; sobě Rejstřík věcný. 276, 308-310, 333, 334, 346, lení 329, 332. protimyslnosti 379, 380. provazec (míra) 209-211, 227, 378. provedení, dostatečné 53 ; pořádné 345 provozování věcí 210. i prühon, próhon, pruohon XXVIII, 1, 2, 4, 19, 25, 28, 49, 51,66, 82, 83, 88, 91, 100, 101, 122, 123. 138, 139, 156, 159-161, 170-173, 185, 188, 190, 194 az 196, 208, 228, 230, 247, 250, 262, 267, 375, 379; dè- diény 25; ohrazeny 190; po- kázany 94; porádny 195; stary 94, 241; svobodny 17, 25, 65, 94, 155, 372, 374. průchod, próchod 45, 210, 224, 238, 266, 269, 279, 350, 353 ; svobodnÿ 16. průkaz, k prókazu meze ukazo- vati 220. prüsek, prósek v skále, skrze skálu 35, 37. průtah 222; prótahy lidem v jich spravedlnostech XIV. průtrž v louce učiniti 26. průvod, próvod (svědků po me- zech) XVII, XVIII, XXIV, 2, 3, 5, 7, 11, 12, 14,15, 18, 22, 23, 26, 28, 32, 40, 55, 59, 63, 121, 136, 153, 201, 206, 207, 210, 215, 216, 220, 222, 224, 241, 245, 251, 258, 266, 271, 272, 282, 303, 316, 317, 324, 333, 338, 343, 358, 359, 366, 367, 369-373, 381 ; další 139, 266, 278, 282, 325; do- statečný 13, 21, 23, 24, 27, 54, 60, 72, 80, 81, 90, 91, 94, 95, 100, 101, 134, 165, 210, 211, 222, 223, 230-232, 238, 241-243, 252, 257-259, 266, 271, 272, 299, 302, 303, 316-318, 325, 333; jisty 266; lepší 271; pořádný 85; svět- lejší 45; větší 135, 325; vlastní 223. průvod listovní XVIII. 381; prostředci od stran vo-, ipsani XIV, XV. 107, 157, 191, 205, 226, 227, 231, 247, 253, prvopocátek; z prvupo&átku 297 ; s prvu s počátku 299. psanec 309. 210, 249, 262, 272, 277, 281, 282, 284, 285, 307, 326, 344, 349; listovní 211, 266, 273, 304 ; posélací 367, 372. pstruh 163. pšenice 149, 310, 338, 371, 372. ptáků lapání 292, v pletkách 271. půhon, puohon X, XVII, XXIV, 48, 71, 73, 76, 77, 97, 98, 123, 131, 133, 137, 146, 148, 150, 191, 193, 211, 218, 258, 259, 278-280, 283, 286, 291, 306-309, 323, 324, 348, 352, 376, 379. půle; les na póli rozděliti 67. purkrabí 50; Hradu Pražského, viz Cechy. purkrecht 11. pustiny, pustotiny, puštiny 59, 112, 294. původ, póvod, puovod VIII, XIV, XV, XVII-XXIII, XXVIII, 1, 5-7, 10, 13-15, 17, 19-26, 28-31, 33-35, 37, 38, 42, 46 až 49, 52-58, 63-68, 13, 14, 16, TT, 79, 82-87, 89, 91-95, 104, 109, 113, 114, 119-121, 131, 133, 137, 141, 145-147, 152, 155-157, 159, 161, 162, 165, 167-174, 176, 178-186, 190 az 194, 196, 199-206, 208-212, 216-220, 223-225, 233, 234, 239-246, 248, 250-260, 262 az 265, 267-270, 272-276, 278, 279, 282, 283, 285-295, 297 az 300, 304, 305, 307, 311-323, 325, 327-330, 332, 334-331, 389-345, 341, 349, 350, 353, 360, 362-364, 366-368, 371 az 373, 375, 376, 378, 380, 381. pych 258, 278-280, 341, 348, 374-376, 378, 379. Rad XI, XIII, XVII, XVIII, XXVI, 19, 323, 371; práva 149; a právo 380. raky 342. rána boží 233. 

Strana 447
řeč, bezpotřební 27; dlouhá 28; holá 95, 220, 262, 312, 324; jalová 352; pomocná 36; pře- dešlá 160; prvnější 242; sly- šená 40, 50, 61, 67, 73, 84, 94, 101, 112, 157, 165, 370; široká 172; zbyteční 183. řečník, prolocutor VIII, XI-XIV, 24, 29, 33, 37, 42, 46, 49, 51, 54, 64, 67, 75, 77, 86, 91, 95, 99, 102, 113, 119, 122, 127, 131, 141, 144, 149, 154, 158, 161, 165, 170, 179, 180, 184, 186, 189, 192, 198, 202, 208, 212, 217, 225, 232, 243, 246, 253, 260, 267, 268, 273, 276, 279, 305, 319, 327, 335, 339, 345. vegistra 4, 63, 85, 130, 132, 134, 135, 149, 153, 154 210, 211, 230, 232, 274, 341, 353; dů- chodní 63, 72-74, 131, 136; králové JMti 304; mezní, soudu mezního XIX, XXIV, 1, 78, 79, 123, 124, 132, 227, 248, 278, 309, 311, 362, 379, obsélací XXVI, 377, Rejstřík věcný. 447 roh, cesty 320; dědin 314, 338; |rozeznání, dobrých lidí IX ; o ško- lesa 255, 322, 377; meze 262, 263, 291; příkopu 337; role 338; vinice 247, 398. rok; na roku státi s nékym 215; roky pokládati 148. rokle 44, 87, 96, 100-102, 115, 139, 155, 167-169, 227, 228, 230, 231, 234, 241, 250, 251, 264, 275, 286, 287, 291, 294, 296, 298, 299, 301, 321, 368 aż 371; starsi 371; veliká 100; velmi vymlená 369; za- čatá 287. roklička 187, 275. role IX, 41, 58, 150, 152, 153, 156, 222, 250, 252, 262, 288, 291, 294, 296, 310, 311, 336 až 338, 357, 362, 367, 377; odmezená 310; pustá 288; sežatá 313; zvoraná 262, 264, 267. roubání, diívi 33, 44, 71; lesa 177 rourař, rúrař 46. rovnání přátelské 272. rozcestí 23; cesta křížová nebo- 378, stranni XXVI, 132, vej- povédní VII, XXVI; správní 359, 360; stará 27, 63; zpe- četěná 285. registřík 130, 283, 304. rejž vymlená 381. řeka 25-29, 104-106, 114-119, 149, 161-164, 178, 183, 200, 226, 227, 269-273, 362, 365, 368, 369, 371, 381 ; stará 88. relace, JMCské 345; ke dskám zemským 48; o škody útratní a nákladní XVIII, XXV, 33, 42, 48, 64, 82, 86, 93, 99, 109, 140, 149, 154, 158, 165, 169, 173, 186, 189, 193, 198, 212, 217, 225, 243, 246, 260, 267, 275, 279, 305, 318, 335, 339, 344, 345, 368. řeřáb 204. řeřábci 292. retuňk XVIII. revers 117, 323. robota 53, 58, 59, 61, 159, 160. robotovati 60, 134, vorbou 58. 125. rozdělení mezí 121. rozdíl 61, 157, 195, 196; s bra- trem, mezi bratřími učiněný 25, 215, 216; dostatečný 216; sester o statek 14; na rozdíl se dostati 344. rozdvojení mezí a hranic 344. rozepře mezní XVI, XVII, XIX, XXI-XXIV, 16, 32, 34, 38, 46, 49, 52, 54, 55, 65, 70, 76, 19, 80, 83. 84, 87, 88, 92, 95, 96, 99, 103, 108, 112, 120 až 123, 126, 128, 130, 137-141, 145-147, 149, 155, 156, 159, 161, 167, 170, 175, 176, 182 až 184, 187, 192. 193, 197, 200, 206, 207, 209, 210, 212, 215, 218. 232, 233, 240, 244, 248, 250, 253, 254. 256, 268, 271, 274, 276, 278, 280, 296, 297, 299, 308, 309, 311, 313, 320, 321, 325, 328, 336, 337, 339, 344, 346, 348-351, 362, 367, 369, 371, 372, 374, 377, 380; na rozepři býti 276. dy XXV; soudu mezního 23, 111, 139, 302, 318, 325, další 290, 293, 294, spravedlivé 12, 118, 137, 272, 318. rozpor se stal 230. rozprávky krčemní 23. rozsouzení mezí a hranic 247. rozsudek 81, 118; spravedlivý XVI. roztržitosti XVIII, veliké XXI. rozum, snadný 318; v jiný rozum vyjíti 284; tomu obeslání roz- umy se dávají 371. rozvážení (soudu mezního) 49, 61, 121, 134, 135, 143, 157, 168, 169, 172, 206, 215, 216, 222, 224, 246, 252, 257, 259, 262, 265, 266, 269, 272, 303, 312, 316, 317, 323, 324, 333, 334, 338; další 265; sprave- dlivé 12, 17, 31, 45, 50, 51, 63, 67, 97, 101, 118, 172, 206, 238, 239, 250-252, 258, 259, 265, 266, 271, 272, 279, 283, 300, 303, 304, 324-326, 334, 340, 350-352, 360, 366, 371. rozvodnění míst XXIII, 352. rubati lípy k měchům 35. ručnice XXV, 133, 134, 137, 149. ruda 163, 213; železná 111; rud dělání a dobývání 164. rukojemství, rukojmí 309. rum 374. ruotha aneb přísaha XIII. různice, ruoznice XI, 2, 12, 67, 89, 111. rybäk 75, 173. rybníček 17-19, 39, 41, 57, 82, 83, 85, 86, 151, 154, 175, 204, 207, 208, 254, 256, 372. 373, 376, 381; obecní 83; pustý 38. rybník VIII-X, 6, 7, 38, 40, 41, 87, 89, 91, 108, 132-135, 137, 149-151, 153, 154, 174-179, 192, 193, 195-197, 234, 244, 246, 250, 254-258, 260, 261, 276-280, 310, 333, 334, 336, 337, 339-342, 345, 373, 314, 316, 311, 319, 380; do- 

Strana 448
448 lejší IX ; hraničný 255, 256; | novy 276; pustý 115, 151, 341, 374; skopaný IX; starý 177; veliký VIII-X; osu&iti 341; upustiti 277, 340; ryb- níku zametání 178. ryby 38, 41, 133, 175, 178, 242, 255, 269, 273 ; ryb konev 369; ryb honění 358, lapání 271, lovení 146, 163, 164, 196, Rejstřík věcný. 108, 110, 111, 113-115, 119, 195, 198, 204, 226-231, 235 až 288, 275, 289, 292-294, 297, 299.301, 354-359, 361, 362, 367, 375; pustá 351; veliká 180, 194, 357; vylá- | maná 204, 205; vysedlá 87; vysoká 70; zdi podobná 378; s znamením 300; na níž zna- mení 1547 a dva kříže 294; na níž kříž vysekaný a kuše 271, 332, 333, 362; ryby la- pati 333; loviti 94. rýče, rejče XIX. rychta 62, 116, 330. rychtář mezní VIII. XVII-XXI, XXIII-XXV, 173, 349, 350. Sad anebo štěpnice 128, 130. sádka 204, 372, 374. sáně 263. sazení mezníků XXIII. sčekávati se 269. sedláci 40, 41, 118, 228, 288, 326, 361. sedliště nebo městiště 4, 57. sedlo; kámen slove kůň s sedlem 105. sekání, dříví 26, 56, 67, 88, 89, 242; lesů 13; luk, sečení 10, 71, 149; trávy 16, 51. sekera XIX, 35, 36, 74, 101, 262, 380. sekerka 70. seno 16, 110, 123, 136, 137, 167, 169, 180. sestra nedílná, neodbytá 252. 108; na níž kříž s nějakým erbem vysekaný jest 110. 'skalka 67, 91, 180, 194, 255; XI-XIV, | sklady kameni 68, 104, 105. s křížem 190. sklep, nový, starý, svobodný sklony 342; líčení sklonův 53. sklopce 292. skonání mezí 299. skřidla s křížky za mezník po- stavena 70. sladovna 53. slepicemi se mejtiti 69. sliby lidi zavazovati 308. slova, hanliva 378, 379; holá 61, 62, 207, 231, 262, 341; jednostejná, jednostýná 219, 227, 348; na kamenu vyte- saná 354, 357-361. slýcháním nějakým o svou spra- vedlnost piijiti 206. směna 51, 344, 345 ; = odměna 255-260. smlouva, smlúva IX, X, XXVII, 2, 3, 14, 17, 20, 28, 30-32, 34 seznání svědků 7, 94, 95, 101, 164. shony 316, 338; se sbíhají 315, 337; na - choditi 295. silnice 20, 35, 36, 56, 83, 89, 108, 110, 111, 155, 162, 170, 204, 205, 322, 355 ; královská 139; křížová 138; pravá 71; svobodná 372; očistění silnic před loupežníky 54. sirotei X, 21, 22, 55, 59, 60, 64, 79, 82, 103, 187, 188, 244, 253, 258, 259, 261, 362, 368. síťkami' řeky užívati 27. skála 35, 37, 43, 66, 70, 95, 104, až 36, 47, 48, 85, 90, 91, 118, 119, 123, 124, 131, 132. 134, 145, 147, 159, 168, 169, 175, 177-179, 191, 210, 211, 213, 216, 219, 221, 222, 225, 227, 248, 255, 257-262, 325-327, 329, 333, 344, 345, 352, 378, 381; celá a dokonalá 18, 79, 122, 123, 226, 247, 248, 276 až 278, 308-311, 346-348, 379, 380; dobrovolná a ko- nečná VIII; přátelská XIX, 78, 122, 123, 226, 253, 254, 272, 346, 377, 378; předešlá 277; první 253 ; o pych 258; spečetěná 323; trhová, trhu 15, 129, 132, 133, 146, 147, 153, 178, 352, 360, 362, 368, 382; ubrmanská 135. smlonvce, smlúvce 132, 145, 157, 159, i60, 226, 253, 277, 308, 348. smréka suchá krokevní 255. smrk XVIII, 87, 183, 240, 270 až 273, 293, 294, 314, 356, 363; hraničný 362; s křížem 105, vypáleným 294; s dvěma kříži 300, 301; vnově lízovaný 315; veliký 240, 363, 366; smrkový pařez 287. smůla; smolu v lesích páliti 81. smýtiti, smejtiti místo (nějaké) 167 sném zemsky XIII-XVII, XIX. snesení, snešení 121, 336; další 233; dobrovolné 198; sněmu XVI, XIX. snopy 357. sosna, soseň IX; veliká 57; vy- soká 56; sosnové dřevo XVIII. sosnoví, sosňoví 56, 57. sošky (po divokých vcpřích) 293. soud XVI, XXVI, 239, 241, 242, 245, 249, 251, 256, 257, 259, 268, 269, 285, 299, 312, 318, 331, 351, 353, 366,379; dvor- ský 206, 285, 303; hraniční XIV, XV, 349, viz i mezní; komorní 13. 14, 128-134, 136, 137, 148-150, 167, 221, 256, 261, 326, 345, 348, 369, 372, 375, 376, 380; mezní, zahájený VII, VIII, XI-XXVI, XXVIII, 1-8, 10, 12-21, 23, 25, 26, 28, 30-32, 34-39, 41, 42, 44, 46-49, 51-55, 58, 63, 65-68, 71, 74, 76, 77, 79-82, 84, 85, 87, 89, 91-99, 101 až 103, 105-109, 112, 114, 116, 117, 120, 121, 124-129, 131, 133, 136, 137, 140, 141, 143, 145, 147, 148, 150, 151, 154-156, 158, 159, 161, 165, 167-172, 174, 176, 180, 182 až 190, 192, 194, 196, 197, 199-202, 205, 207, 209, 211, 212, 214, 115, 218-220, 222, 224, 225, 227, 229, 232, 234, 237, 239-241, 243-246, 250, 

Strana 449
251, 254, 256, 260, 261, 264, 266-268, 270, 271, 273-275, 278-283, 285, 289, 298, 302, 304, 307, 311, 316, 318, 319, 322, 324-828, 332, 333-335, 337-339, 343, 345, 349-353, 358, 362, 365, 367-369, 371 az 373, 375, 376, 381, 382; purkrabsk XXIV, XXV, XXVII; spravedlivý 126, 129, 207, 211; škodní 173, 186, 189, 194; zemský VIII, XIV, XVI, XVIII, XXIII, XXV, XXVI, XXIX, 7, 8, 10, 12, 13, 15, 28, 48, 63, 71, 72, 74, 91, 93, 97, 98, 107, 109, 114, 116, 119, 124, 127, 131, 136, 147, 154, 158, 160, 163, 178, 198, 201, 216, 219, 221, 233, 239, 243, 248, 250, 252, 260, 267, 275, 280, 284, 286, 303, 304, 306, 308, 309, 322, 323, 326, 327, 338, 341, 345, 347, 348, 360, 370, 377. soudce XII, XIII, XVII-XXV, 27, 367; zemskÿ 14, 54, 78. soukaë, sûkaë 55. souvrat 83, 85. spalky 228. spâtkem, jfti 296, 322, 356; se vrâtiti 2609; se zatoëiti 270. spatření mezí (od úřadu) 291, 297 spis, spečetěný 215, 216; ža- lobní 89. splav VIII, IX, 133, 174, 177, 178, 255; nový IX, X; starý IX společník (v statku) 103, 105, 106, 148, 149, 172, 344. společnost 198, 221, 222, 244, 33 1. spolek 103-106, 174, 195-197. spor 268, 271; v čem na sporu býti XXII. spouštění rybníku 196. správce 354, 375; dědin X, XVII, XXII, 73, 137, 152, 189, 322; vesnic 382. spravedlivost XVIII, XXII, 173, 213, 238, 239, 268, 271, 281, 347. spravedlnost XIII, XIV, XVIII, Archiv Český XXX. Rejstřík věcný. 20, 26-28, 32, 40, 47, 50, 51, 58-63, 85, 90, 91, 94, 98, 101, 105, 117, 118, 129, 137, 139, 164, 178, 180, 190, 191, 196, 197, 206, 2i1, 219-221, 223, 224, 242, 243, 249, 257, 264, 266, 277, 278, 283-285, 291, 302-304, 317, 326, 333, 341, 347; boží 285 ; cizí 238; dě- dická 301; královská, JMKské 215, 216, 219, 224, 282; lepší 59, 306; stvrditi 308 ; zastríti | 219, 223, 281. sprostnost 60. spy; vedli, jakž spy jsou 357. srny 364. sročení XVII, 307, 308. sročiti; nikda sročen nebyl 236. sroubek zdávna stesaný 236. srozumění jakéž takéž 297; pod nějakým srozuměním díl (stat- ku) udělati 216. stáda na pastvy honiti 228. stan (v němž soud mezní zase- dal) VIII, XVII, XIX, XXI až XXV. stánek k čihadlu 181. stání XXIV, 34, 36, 109, 275, 338, 352, 378, 382. starci 83, 84, 155. starosta komorničí úřadu desk zemských 123, 136, 137, 149, 280, 306. starožitnost užívání 302, 303, 324. statek VII, 136, 282, 352, 360, 362, 368, 377; dědický 303; manský 118, 303; pozemský XXV. stay na potoce 145, 146. stávek u rybníka 151, 175. stavidla 25-29; nová 29. stavuňku nevykonati 200. stezka 9, 30-32, 66, 68, 79, 87, 94, 120, 125, 133, 151, 167, 190, 200, 204, 220, 226, 229, 236, 240, 241, 245, 250, 263, 267, 270, 273, 275, 287, 288. 292, 293, 295, 298, 321, 322, 329, 342, 369; farářská 191; kostelní 190; mezní 273; pomezní 205; příční 369; prokleštěná 39; prose- 449 kaná 39; stará 342; svobodná 139; travná 343; travnatá 328. stodola 150, 163, 201, 204, 234, 240, 241, 243, 290; stará 205. stohy ; seno v stozích stojí 123. stolice čtyry, soudní VIII, IX, XIX. stráň 25, 27, 28, 34, 36, 38, 66, 93-95, 100, 108, 130, i41, 144, 155, 167, 168, 187 až 189, 194, 195, 205, 226, 232, 247, 294, 297, 342, 354, 356, 358, 373, 375. strana X-XIII, XV, XVIII až XXVI, 209, 210, 213, 227, 229, 230, 235-239, 242, 243, 251-253, 256, 257, 260, 266, 268, 270, 276, 277, 279, 280, 283, 285 287, 289, 296, 304, 306, 314, 317, 320, 326, 329, 332, 336, 331, 340, 341, 350-353, 357, 359-361, 367, 373, 376, 378, 379, 381 ; dru- hé VIII, X, XVIII, 190, 204, 205, 214, 218, 240, 242, 250, 254, 265. 269, 282, 289, 290, 298, 327, 338, 355, 365; jedna i druhá XXII, 361, 367, 378, 381; jedna každá XVI, 232, 260, 267, 273, 310, 318; obě, obojí VIII, IX, XI, XIII, XVI, XIX, XXI, 144, 148, 149, 154, 158, 165, 169, 172, 180, 186, 190, 191, 198, 199, 201, 204, 205, 207, 211, 216, 218, 220, 224, 227, 228, 232, 233, 235, 239, 243, 246, 247, 250, 252, 253, 260, 264, 266, 269, 273, 276, 278, 279, 286, 290, 291, 293, 296, 306-311, 314, 318, 319, 327, 329, 332, 337, 341, 342, 345 až 350, 355, 361-366, 369, 371, 373, 375, 376, 378; obe- slaná, obeslaných XIX, XXI, XXV. 203, 204, 240, 325, 363, 365-367; odporná, ot- porná, vodporná XXI, 31, 43 až 45, 53, 56, 59, 65, 88 až 90, 104, 110, 112-114, 116, 1+7, 121, 142, 143, 155, 169, 57 

Strana 450
450 181, 184, 191,-193-195, 199 až 203, 206, 209; 211, 254, 279, 281, 287, 313, 314, 316, 353, 359, 360; pohnaná 33; původní XIX-XXI, XXV, 143, 161, 162. 219, 220, 255, 298, 302, 331, 365, 367, 370, 375. straní jíti, vésti 70, 88, 108. strava pro purkrabí a rychtáře XIV, XIX, XXV. strniště 313. stromy dva veliké jilmové 228. strouha, stráha VIII, IX, XVIII, 26, 38, 40. 41. 128, 128, 139, 145-147, 150, 151, 195, 200, 204, 227, 235-237, 241, 254, 256, 260, 262, 267, 310, 329-334, 337, 348, 353, 373 až 376; dědičná 330; hlubo- ká 195; mlejnská 147; nová 145, 241; porostlá 332, chra stinami 330; pustá 154; stará 146, 241, 255, 372; porostlá 162; vnově vymetaná 145, 147; vymítaná 354; strouhu rozmetati 353, vymetati a vy- planiti 146; strouhu voda vy: diela 354. stružka 57, 65. strýc nedílný 226. strych 69, 71, 72. studénka, studýnka 9, 38-41, 44, 45, 65, 66, 69, 104, 105, 110, 112, 142, 144, 171. 173, 190, 362, 363, 366; hraniční 363; obecní a svobodná 190; roubená 69; zasypaná 342. studnice 41, 190, 297, 300, 301; vnitf vyzdéná 58. stůl, u něhož soud mezní zase- dal, VIII, IX, XVII, XIX, 30, 103, 133, 171, 181, 182, 185, 199-202, 219, 244, 289, 322, 824, 326, 343. stupice i jinou myslivost pro- vozovati 126. sud piva 357, 359. sudoviny 320. supplikace 137, 150, 207, 219, 221, 225. Sváda;-v jakési svádě ruku mu utali 200. Rejstřík věcný. sval na jedli 269. svědkové, svědkovi, VIII-XIII, XVII-XXH, XXIV-XXVI, 1 a2 29, 31-46, 49-57, 59-76, 79 aż 99, 101-119, 120-122, 125 aż 146, 149-165, 167-212, 214 aż 225, 227-248, 250-276, 278 aż 280, 282, 284, 286-305, 301, 311-346, 349-351, 353-376, 381, 382; dokonalejší 271; dostateční 22; gruntovní 130; gruntovnější 251; hodnověrní 63; jistší 251 ; listovní 257, 298; mocnější 271; mrtví X; narčení 353, 357; nepořádní 98; obnovení 358; odporní 180, 181, 196; podstatní XXII ; piedeśli 210; príseZní 109, 275; pivodni 146. 365; staří XXII, 69, 74, 157; za- pečetění 74; zapsaní 251, 298, 299; zmrlí 74. svédomi VIII, X, XIIL XVII, XX, XXI, XXIV, XXVI, 1-3, 5-8, 11-18, 15, 18, 20. 22, 23, 25-28, 31,32, 34-36, 39 až 42, 45, 46, 48, 50, 51, 53, 54, 62, 63, 66. 67, 72, 74, 76, 78, 80, 81, 84, 85. 88 až 90, 94, 95, 98, 102, 106, 109, 112, 117-119, 121, 127, 130-136, 143, 145-147, 149, 152-154, 157-160, 164, 165, 168, 169, 171-173, 177-179, 182, 183, 185-188, 191, 196- 198, 201, 206. 207, 210, 211, 216, 217, 220-223, 225, 229, 230, 232, 237-239, 241-243, 245, 246, 249, 251, 252, 258, 260-262, 265-267, 271, 273, 275, 297-300, 304, 316-318, 323-325, 327,329, 330, 332 až 334, 340, 343, 345, 348, 351, 358-360, 367, 371, 375, 376; dosti dávní 201; jisté 367; lidské 117; listovní 17, 74, 135, 299; mistrné 300; mrtvé X; písemné XXVI; slyšené 22; své vlastní 215; ústní XXVI; zapečetěné 133; zapsané 159; obnovení 359. světnice 203, 321. světnička 9, 181. svoboda dědičná 197. svobodník 346. svobodství; dvůr byl od stáro- dávna- 197. svodnice, jest strouha, kterou se zbyteční voda z rybníčku svo- zuje 372, 373. svolení, dobrovolné 85; sněmov- ní XV. svrchky 347 Šafář 24, 55, 189. šachty 23. šeřina smejčeného lesu 4. šetrnost všeliká XXV. šije (horská) 115. šilink 43, 45, 50, 263, 264, 267, 364. šindel 34, 37, 43, 79, 80, 164, 320, 324, 363; skladený 44. šindelíř 50, 52, 173; šindlíř 86. šinouti se, šinuli se maličko na levo 314; na pravou ruku 297, na stranu 251 ; ze sil- nice 322; z té stezky na levo dolů 321. sir obsáhnouti 73. škarta 23, 28, 90, 325; holá 266, 324. škoda IX, X, XXV, 2š, 26, 35, 36, 41, 42, 45, 46, 48, 50, 61, 73, 74, 80, 82, 84-86, 89, 90, 93, 99, 101, 103, 104, 108, 109, 117, 134, 135, 140, 152, 156, 164, 165, 169, 172, 174, 175, 178. 186, 188 až 190 201, 205, 210, 257, 259 266, 272, 282, 284, 292, 302, 306, 307, 309, 321, 326, 341, 344, 347, 348, 358, 379, 380, 382; další 259; ohledání 306. škody útratní a nákladní XVIII, XXV, 21, 24, 29, 37, 54, 64, 67, 74, 91, 95, 109, 113, 122, 127, 136, 140, 141, 144, 149, 150, 154, 155, 158, 165, 167, 169, 170, 173, 186, 189, 193, 194, 198, 208, 212, 217, 225, 243, 246, 253, 254, 260, 261, 267, 275, 279, 305, 318, 327, 335, 339, 345, 361, 368. 

Strana 451
Rejstrík věcný. šňůra; by od úřadu šňórůú ztaže- jtrniny 192, 193. no býti jmělo 23. šos 97; grunty šosovní 97. špic; kámen trýhranný, kterýž špicem zhůru stojí 80. šraňky (soudní) XVIII. štěpnice 128. štola k dolu 30. štráfovati se 259. Strych; toto znamení (na jedli) jest Strych od korene 292. Tajnost zachovati XXVII. rady XX, taras rylmika 18, 174, 175. 195, 197; kamenny 342. tenata 13, 43, 52, 53, 88, 142, 175, 234, 318; lićiti, léceti 56, 264. teplo: jedno - násady (ryb) 341. teprova 168, 178, 229, 293, 312, 324, 334. tepruva 118, 222, termin, krátký 352; k stání 382. tesání lesa 177. tesárna; plac (před zámkem Fryd- landem), kterýž slove -, kdež dříví skládají 115. tesy stavidla zastaviti 25. těžkosti veliké 312. tisové dřevo 295. tok potoka, řeky, vody, 26, 373 sž 375; nový 372; starý 88, 355, 362-374. topení gruntů (rybníkem) 341. topol 194, 195, 342; topolový pařez 369. tráva 69, 110, 130, 133, 145, 255-257, 277, 311, 342; po- sečená 380; trávu posíci 2061, žínati 342; trávy posekání 256, 257, 278, sekání 51, 324, Zeti 51. traviny 69, 134, 135. trávníky 359. třešeň, třešně 38, 254, 314, 315, 332; malá 255; neveliká 57; suchá zlomená 38; velká 330 až 332; dvě 314, 318. trh 27, 28, 58, 139, 151, 222, 223, 283, 285, 304, 325, 352, 366. trní 83, 154, 328, 332. trouba 372, 375; zapěněná 372. třť, třtí, trztí 128, 277, 342. trubka jalová IX, X. tůně, tuoně 2, 3, 195, 196. tvrz 15, 16, 29, 115, 152; pustá 118, 153. tyčky, dělati 320; doubi na - sekati 200. tytul XVIII, 279, 359, 361 ; ne- správný 278. Ublizeni XVIII, 351; gruntim 282; spravedlnosti 129. ubrmani 89, 122, 123; mocni 122, 377. 379. úhel 56, 104, 108; pravý 39, 57; porostlých dědin 190. uhlí, uhlé 9, 31, 58, 61, 100, 222, 342, 358; milířské 354; pálení 53, 222. uhlíři, uhléři 61, 122. úhor, ouhor 148. ujma 41, 50, 115, 118, 204-206, 215, 230, 238, 242, 272, 277, 338, 378; na cti 309; pocti- vosti 879. ukázání, ukazování (mezí od svědků) XXIV, 22, 23, 36, 37, 39, 41-46, 60, 64, 66, 67, 70, 14, 81. 82, 84, 86, 88, 91, 95, 98, 100-102, 104, 108, 110, 112, 114, 125,127, 128, 130, 131, 135, 136, 140, 145, 147, 150, 152, 163, 171, 177, 178, 181, 183, 185, 186, 188, 197, 198, 200, 201, 205, 206, 208 aż 211, 218, 222-224, 228 az 232, 235, 237-239, 241, 243, 245, 246, 250-252, 254, 256, 207, 259, 260, 264-266, 270, 272, 273. 275, 289, 297 az 300, 302-304, 316, 315, 320, 322, 324, 326, 331, 338, 344, 347, 370; další 366; dostatečné 101, 238, 243, 251, 314, 316, 326, 344, 345; do- stateénéjsi 200, 237,252, 271, 316; gruntovnejsi 251, 252, 316; jalové 308; 200; nepofádné 303; obsirné 130; pořádné 36, 37, 102, 269, 291, 302, 345; pořádnější 451 185; předešlé 118; staré 300; trojí 45; viz i okazování a pokazování. ukrácení psaní 132. úkradí; oukradí brtve dělati 46; honiti 90. ukrytí; pod ukrytím ves postü- piti 249 . ûlehle, oulehle, oulehlí 20, 49, 151, 154, 262, 377. ülehliny, oulehliny 192, 193. úmluva 136, 137, 352, 382. umučení boží XIII, XX, XXI, 69. uplacování, uplacovati 3. . üplatek, ouplatek 130, 134, 221. upfimo jiti, pres les 56; k hro- bu 58. Grad VIII, XI, XVI-XVIII, XXIV, XXVI,6,7,10-12, 15,18. 20-23, 31-37, 39, 121, 124, 125, 127, 128, 130, 132, 133, 134, 136, 138, 139, 144, 146, 160-163, 165, 167, 168, 172, 177, 179, 182, 183, 186, 189, 191, 193, 194, 196, 198-206, 209, 211, 212, 214, 218-220, 223-225, 228-234, 236-241, 243-248, 250-252, 254-256, 259, 261 az 264, 260-269, 272, 273, 275, 276, 279-287, 290-292, 296, 297, 299-304, 307, 308, 312, 314-319, 322, 324, 325, 327, 328, 330, 331, 333, 334, 336-341, 343, 345, 350, 353 az 355, 357, 359-362, 364, 367, 381 ; kongelskÿ XIV, 95; purkrabství Pražského s mez- ním 12, 14, 19, 22, 25, 27, 30, 34, 38, 43, 45-52, 55-58, 65, 67, 68, 71, 72, 74, 76, 78-80, 82, 83, 85, 87, 88,90, 91, 95, 95-97, 100-104, 108, 109, 112, 113, 115-118, 123, 124, 227; rychtéfskÿ na mezech XX; všechen zemský XII. úředník, úředlník IX, X. 48, 50, 211, 248, 249, 261, 307, 335, 339-341; od desk zemských XII, XXIV; kräle JMii IX; Pražští menší desk zemských 306; zemský XIII, 344, zna- menit Gl. 57" 

Strana 452
452 úroční, ouroční 356. úrok, ourok dávati 276. urukovati lidi poddané 308. útisk; bez outisku koupiti 197. útok (soudní) 123, 280. útraty další 309. uvázání, v dědiny X; v grunty 1 uvážení (úřadu, soudu mezního) 177, 310. 351; bedlivé, dobré, piluné XXII; společné XXIII; spravedlivé 80, 85, 90, 95, 98, 129. 130, 153, 176, 312, 343, 358. uvedení dobrovolné pana purkrabí na meze 49. úvoz. s'arý 44; starý zapletený 379 užitek 54; lepší 326, 329. užívání (gruntů apd.) XVIII, XXVI, XX\JII, 11, 23-27, 31, 36, 40-42, 45, 47, 49-51, 53, 59, 60, 62. 63. 67, 71, 72, 84, 85, 93-95, 98, 101, 106, 107, 111. 112, 121, 138- 140, 146, 149, 152, 163, 164, 164, 171, 176, 178, 185, 187, 188. 191, 196, 200, 201, 210, 211, 214, 215, 222-224, 231. 251. 252, 256, 258, 302-304, 318, 324, 326, 338. 347, 358-360, 366, 367. 376, 378, 319, 381; dě- dičné 311, 378; nesvobodné 41; pokojné 53, 86, 97, 113, 171, 174. 325. 344, 367. 370; pořádné 53, 144, 344; skutečné 19, 20, 59; společné 5, 27, 96, 99, 105, 174, 195, 196, 213; spravedlivé 15; staré 5; staro- bylé 32, 73, 175, 304; staro- dávné 178; starožitné 13, 20, 271; své vlastní 179. úžlabí; cužlabím vésti 91. Valach 347. vápenice 78; vápna pálení 78. vážení svědků 26. včely 35, 36, ssroubati 35. věc. budoucí 197; cizí 15, 47, 48, 95, 124, 152, 180, 239, 248, 250, 259, 261, 312; daremní 264; dědičná 252; divná 62, 171, 263; duchovní Rejstřík věcný. 11; dvojí 146, 193, 251, 256, 279; gruntovní 14, 15, 252; jistá 5, 61, 178, 351; krá- lovská 80, 85; listovní 20; dosti malá 331; mnohé a roz- ličné 218; možná 340; nebez- pečná 61, 281, 312; lidem nebezpečná 48; sebe nedotý- kající 256; nějaká jiná 349; nepodobná 126; nrpotřebná XXIV; neslyšená 178; podob- ná 107, 370 ; k tomu podob- ná 165; promlčená 32; roz- dílná 219, 223, 256, 341; rozsouzená 124, 125, sirotčí 152, slýchaná 5, 12, slyšená 14, 15, 17, 22, 45. 62, 84, 117, 153, 178, 206, 241, 251, 252, 257, 258, 271, 272, 300, 367; spravedlivá 50; těžká 95, 215; dosti těžká 206; trojí 193; vědomá 11, 27, 40, 60, 61, 71, 81, 165, 168, 341, 353; veliká 27, 61, 121, 283; zápisná 252; zby- tečná 353, 358; zřetedlná 359. věci bečvářské 320. vedení (svědků po mezech a hrani- cích) XVII, XXI, XXII, XXIV až XXVI, 4, 5, 7-9, 18, 14, 18-20. 22, 24- 26, 32, 34-37, 39, 41- 43; 51, 58, 54, 58, 63, 67, 70-72, 74, 78, 8l až 91, 93-95, 97-102, 104, 106, 109-114, 116-119, 121, 125 az 129, 131, 133, 136. 137, 140, 142-144, .147, 152-154, 157, 158, 162-165, 168, 169. 171-173, 176-178, 183, 185, 186, 188, 190, 191, 195 az 202. 205-208, 211, 212, 215 -220, 222, 224, 225, 228-235, 237, 239, 240, 243, 245, 246, 250, 252, 254-256, 259, 260, 264-266, 270, 271, 273, 215, 281, 282, 287. 289, 291, 293, 294, 296-309, 302-304, 312, 314-318, 324-327, 332-334, 336, 341, 343, 345, 350, 353, 358-360, 365-368, 370-373, 375, 376, 378, 382; daremni 254; dlouhé 220; dostatečné ! 171, 185; dostatečnější 271; jalové 303; mezní 214, 256, 366, 377; nejprvní 44; ne- pořádné 66, 85, 102, 157, 162, 196, 303; počáteční 214; po- řádné 28, 171, 186, 196, 198, 269, 291, 302; předešlé 118, 222; skrze ves 300; začaté 250, viz i obvedení. vědomost, dobrá 106, 213; jistá 46. vejce, dávati 70; platiti 69. vejstavkové duboví 245. věno X; gruntův u věně svým v držení býti 109; statek u věně držeti 107. vepři divocí 293. ves, vesnice, cizí 118; dědičná 282, 284; kmetcí 290; krá- lovská 283, 285; manská 287; neosazená 118, 125; probošt- ská 73; pustá 34, 35, 39, 41, 52, 58, 62, 63, 70, 90, 114, 118, 119, 125, 138-140, 337. vesiště, vesniště 58, 62. véska 11. veveřice 292. vězení 242, 249, 301, 321. věž Černá na Hradě Pražském 52. vidimus listu 12. vidle 269, 380; oba dva potoky scházejí se (do řeky) vidlami 269; vidličatě schází se voda do řeky 270. vinice 52, 94, 100 102, 155 až 158, 187, 188, 247, 253, 328, 334, 368, 369, 371; králov- ská 94. vinička 371. višně 156; višňový pařez 354, 357. vitriol, vitrolium 115; hut vitro- liová, vitrolní 115, 119. vklad do desk zemských 14, 16, 27, 29, 58, 59, 197, 221-223, 345. vnově 57, 200, 201, 205, 209, 229, 296, 301, 302, 337; vylízovati 315, 317, 322. voda, nadržaná 340, 341; spá- teční 175; veliká 381, 373, 

Strana 453
374; zbyteční 174, 372, 373; vodu nadržeti 340, 341, pře- hražovati 355, shražovati 355, 374, svozovati IX, upustiti 340, zapustiti 28, zdouti 26, spátkem zdouti 276, zdržeti 28, zdýmati 28; vody držení nad míru 345, zdutí 341. volavci 229, 293, 364; kteříž na shony chodivali a s obü stran honívali 295. vrba XVIII, 82, 133, 174, 195, 241, 244, 331, 332, 342, 348, 354, 357, 359-362, 368, 373 az 375; dolejší 354; malá stata 374; veliká 331, 354; vrbový pařez 342. vrbí sekání 29, 133. vrbiny 135, 330, 348; veliké 133. vřezovati se; záhony se při mezi vřezovaly 110. vrch IX, X, 32, 34, 35, 37, 38, 43, 67-69, 71, 74, 83, 87, 91, 100, 102, 105, 108, 110, 111, 114, 138, 142, 144, 156, 162, 164, 170, 187, 222, 226 az 230, 235-239, 261, 263, 267. 269, 270, 287, 289, 291 az 293. 295-298. 328, 330, 342, 343, 345, 356-361, 365; veliký 354, 355; velmi veliký 292. vrchnost 59, 108, 169, 205, 221, 238, 281, 285; JMKské 215. vršek 34, 36, 38, 39, 43, 49, 66, 137, 141, 170, 288, 290; kněžský 137, 139. vrší kladením řeky užívati 27. vruby, bříza se třmi - 262. vůle, dobrá VIII, 11, 152, 154, 309, 329, 341; královská 203; panenská 167. vůz XIX, XXIV, 347; vozy lehké 139. výboj, vejboj XVIII. vydržati léta pokojná, zemská 324, 325. výheň na mezi vystavená 290. vyhledání mezí 291, spravedlivé 81. vfhon, vejhon neb pruohon 194. Rejstřík věcný. výhrada, vejhrada 207, 223. východ, vejchod, na meze 55, 56, 155; slunce XIX-XXI. výchoz, vejchoz, na meze 79, 94, 114, 257, 374, vyjetí na meze 336. výjezd, vajjezd, vejjezd, na meze XIX, 10, 44, 78, 121, 175, 207,221, 257, 293, 301, 337; pořádný 45. vykázání 129; mezí a hranic do- statečné 344, 345. vyklestiti 329; sobě vnově dáti 302. vyklizování nové 300. vyklúčení struh 146. vykláčiti v stráze 332. vykopání, vykopävänf, 168, 334 vylízovati si (místa) 206, 272, 315, 322, 347; vnově 315, 317, 322. vyměření, lesa 209; jedné každé země 323; řádu desk dvorských 286; smlouvy 277; úřadu rych- tářství mezního XX; zřízení zemského XVIII, XIX, XXIV, 256, 272, 279, 324, 338, 339. meznikü vymetäni mezniku 334. vymezení, vymezování 21, 46, 74, 78, 95, 136. vymeziti 321, 361; les 327. výminka, vejměnka 125, 132, 147, 153, 218, 221, 227, 269, 379 vymluva XV, 322; oheň, nemoc a voda vymluvu maji 341. vynajimati traviny 135. | výpis, vaipis (z desk zemských apd.) 13, 14, 17, 23, 24, 26 až 28, 32, 58, 90, 119, 134, 146, 148, 149, 152-154, 164, | 165, 180, 196-198, 213, 216, 221-225, 249, 260, 266, 284, 285, 300, 304, 323-327, 345, 352, 366, 367, 369, 315; la- tinsky, na česko vyložený 223, spečetčný 379, trhu 283. plániti 214, 255, vnové vyplá- | něno 57. | výplata, vajplata (vsi apd.) 71, 116, 119, 197, 244, 282. A 453 výpověď, vajpověď (soudu, úřadu) XIII, XVII, XVIII, XXIII, XXIV, XXVI, XXVIII, XXIX, 5, 52, 72, 73, 77, 90, 114, 123, 129-132, 134, 136, 141, 150, 158-160, 165-167, 170, 173, 182, 133, 185-187, 189, 194, 196, 201, 207, 218-223, 225, 238, 239, 243, 257, 260, 265, 270, 275, 278, 279, 282, 300, 302, 310, 312, 313, 317, 318, 326, 327, 333, 334, 340, 343, 345, 352, 360, 361, 370, 371, 373, 376, 377, 382; mezní XVIII. XXIV, 41, 107, 169, 178, 183, 252, 260, 266, 273, 304, 325, 360, 362, 369 až 311, 875 ; mocná 123, 124, 159, 160, 247, 308; mocná ubrmanská 159, 275, 377 až 379; panská 107, 116, 117, 127, 160; poslední 129; pře- desld XXII, 98, 122, 169, 219, 251, 252; ústní 256, 353. vyrozuméni 255, 282, 283, 299, 321; lepší 281; mezí 140, 287. vyručiti poddaného 321. vyrukovati koně ze zajetí 191. vyrumovati 332. výsady 11, 94, 241, 248. vysekání kříže (z jedle) 292. vysekávání kulky (z jedle) 269. vyslyšení svědků 15, 72. výstavek; vejstavek 185. vystavení svědků 159, 312. vystavování konšelů 282. vysvědčení (svědků o mezech) XXI, XXII, 4, 185, 238, 251, 262, 370; dostatečné 185, 241. vysvědčovati o kameních a mez- nících 333. vytéti staré 9. vytopiti louku 18. vftrznost XVIII, 191, 224, 255 až 257, 261, 326, 341, 311, 318-380. vyvýšení, vyvejšení, hráze 345. vývod, vajvod 72, 106; předešlý 104. vývrat; kopec z vejvratu 289. 

Strana 454
454 vyžádání (pana purkrabí) na meze 107, 159, 168, 169, 283, 336, 339. vznášení lidí (poddaných) 41. Začátek, mezí 372; vedení 373. začetí vedení (po mezech) 291. záduší 11, 34, 35, 313; kostelní 189. zahatiti se; s(rouha se zahatila 227. záhony 15, 35, 55, 82, 84, 85, 88, 89, 110, 120, 121, 126. 138-140, 143, 151, 161-163, 196, 214, 228, 229, 232, 255, 258, 262, 288, 290, 294, 296, 298, 301, 315-318, 329, 338, 364, 369, 371; orané 262; orné 173; osité 151; patrné 171; porostlé 125, 138, 149, 143, 214; příční 85, 318; staré 83. zahrada, zahrádka 241, 242, 377, 379; zelni 116. zachoväni pokoje 171. zájem pastviště 190. zajíci 12, 13, 54, 358; zajíce honiti 264. zajímání 3, dobytka 191. základu propadnouti X. zákop, zákopa, zákup 20, 100, 101, 195-198, 244-246 ; zá- kopa dosti veliká 44. založení sv. Jana 78. zametati cestu 269. | zaneprázdnění,zanepráždnění XVI, 304; daremné 312; zbyteční | XXI, 72. zápis (do desk zemských a pd) 20, 26, 28, 32, 90, 109, 123, 136, 148- 150, 152, 155, 158, 170, 173, 186, 213, 216, 282; správní 131; trhový 99, 153, 154. zapisování svědků XXIV, 278. záplatu za statek prijmouti 47. zápovéd 17, 40, gruntů 309, 348. zapsání svědků XXI, 286, 312, 313, 328, 340, 353, 362, 368, 381. zárožné bráti, dávati (ze zajaté- ho dobytka) 71, 135. Rejstřík věcný. zasekati cestu 321. záseky (v lese) 120. zástava (vsi apd.) 41, 282, 323, 325, 333. zastoupení XXII; v soudu 322; o zastoupení na to nastúpiti 313. 116-118, zatopení, gruntů 277; luk 333. zatýčiti cestu 269. zatýkač vzíti na někoho 380. závazky 17, 22, 49, 84, 211, 215, 242, 300, 309, 333; hrozné 298, 340; na závaz- cích míti 309. zavření pře XXIII, XXIV. zbahniti roli IX. zbożi (grunty) VIII, 151, 153; cizi 13. zdolina dosti obšírná 35. zdolinka 87. zdouti, zdýmati vodu 26, 28. zdutí vody 26, 340, 341. zdvižení obeslání XVII, XXI, 167 až 169, 177, 194, 218, 256, 257, 265, 268, 278, 279, 281 36, 136. aż 283, 285, 299, 300, 302. | 312, 344, 352, 358, 370, 373, 375. zed 128, 322, 330, 373, 374. zidka 20. zima veliká XXIII, 359. zkaleni vody 25, 26. zkrácení spravedlivosti 268. | zmatek 48, 183; učiniti na zma- tek 218. zmocnění 350; pořádné 351. znamení 22, 24, 36, 43, 44, 79, 88, 121, 143, 204, 228, 930 231, 235 245, 265, 269, 271 až 273, 292-298, 300, 301, 313, 314, 317. 327, 357, 359, 363, 375; A. 240; jiné 370; jisté 9, 10, 67, 112, 113, 230, 232, 273, 298, 375; kříže 9, 70, 236, 269, 271-273, starého 298; s kříži 230, starými 200; s dvěma kříži 313; lízu 295; mezní XVIII, XXI-XXV, 15. 38, 44, 66, 87. 164, 181, 182, 234, 357, 369, 371, 381, v dřevě spáleném XVIII, v stro- mu XVIII; patrné 359; pod- statné XXII; pořádné 238; první zhynulo 363; rozličná 295, vysekaná na skále 235; stará XXII; vyfezané 242; vysekané 38. zpráva, správa, gruntovní 375; jistá 282 ; lepší, nepravá, omyl- ná 281; zprávu dáti, dávati XXI, XXV. způsob vymyšlený 277. zřízení, mezní 93; zemské krá- lovství Ceského XIV, XVI až XIX, XXII, XXIV, XXVIII, 11, 13. 14, 17, 19, 26-28, 32, 36, 48, 73, 74, 76, 93, 103, 105, 106, 108, 109, 121, 124, 134, 135, 137, 146, 148, 149, 160, 164, 165, 169, 171, 172, 175, 178, 180, 185, 186, 191 až 193, 201, 206, 207, 210 až 212, 215, 216, 218-221, 224, 225, 242, 243, 246, 251, 252, 256, 258, 260, 261, 264 az 266. 268, 269, 271-273, 275, 276, 278-280, 283, 286, 303, 304, 307, 312, 318, 322 až 825, 327, 329. 332-334 336, 338-340, 344-346, 348 aż 352, 358. 360, 366, 367, 369-372, 376, 382, obnovené XXV. zrost, dříví XVIII ; stromu XVIII. zůstání 35; sněmovní 371. zvěř 35, 89, 120. 126, 175, 200, 210; honění, hony, na zvěř 143, 271, 292, 294, 300, 367; zvěř honiti a bíti 142, 162, 163, stříleti 321; na zvěř ho- niti 43, 52, 110, 111, líčiti 111. 293, 301. zvod 148, 149. zvůle 60, 154; se vší zvolí X. zvyklost, dobrá 218, stará XXII, starobylá XVI. Zaloba XXV, 6. žetí trávy 51. žito 310, 328, 329, 332. živnost (= živobytí) 80; .držeti grunty, statek, do živnosti své 107, 109, 140. žlaby 241, 374; dělati 44. 

Strana 455
455 OBSAH. Strana Přehled obsahu dílů I.-XXVIII. a XXX. Archivu Českého . . . . . . . . . . . . III—VI. Úvod vydavatele Register vejpovědních mezních z let 1508—1577 . . . . . . . VII—XXIX. Vejpovědě mezní z let 1508—1577 . . . . . . . . . . . . . . . 1—382. Přehled těchto vejpovědí mezních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383—385. Rejstřík jmen osobních a místních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386 431 Rejstřík věcný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 454. .