Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKEHO VYDÁVÁ KOMISE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: GUSTAV FRIEDRICH. DÍL XXX. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského z let 1508—1577. Vydal Václav Schulz. V PRAZE 1913. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V komisi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 29 dílův I.-X XVIII, a XXX. Archivu Českého, v díle VI. str. 3, též v díle VII. str. IV. sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného Františka Palackého v 1. 1840 —1872. Fodínaje dilem VII. od roku 1887 Archiv Cesky vycházel redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní davatelé mnozí. Jejich jména jsou v tomto přehledu uvedena při "každém čísle neb sbírce pramenů. Dílem XXVIII. počínaje vychází Archiv Cesky redakci Gustava Friedricha. A. Psani poselaci všelikého druhu: I. Palacký: Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 u. III. IV. V. VI. VII. VIII. IXa. IXb. X. XI. XII. PEE EERE EEE EEE errr EEE rer EEE p4 - pi Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . Dopisy bavorské z let 1440—1512 Dopisy Táborské 1441—1447 . . . . . . Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . e e. Dopisy pana Aláe Holického ze Šternberka 1436 —1451 . Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445 —1448 . Dopisy Prokopa z Rabsteina 1444—1448 . . Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem "Malovcem 1413 Dopisy pana Oldřicha z Rosenberka 1420 —1453. Psaní rozličných osob 1396—1410. . . ... Dopisy rodu Svamberského 1400—1479 . Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . Pie Racka Kocovského s Budgjovskymi 14721484 Příklady listův holdovních z XV. stoleti . . . = Dopisy Domažlické 1450—1509. . . . . . . . Dop.sy pánüv z Kolovrat 1446—1450 . . .. Dopisy a zápisy pánů z Lobkovic 1433—1458 . Dopisy pana Jiřího z Poděbrad 1445 1457. Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 Psaní rozličných osob 1471—1475 e Psaní krále Matváše Korvína do Čech 1469 Z 1487 . Psaní krále Vladislava 1471—1483 . . . . . Psaní Hilaria Litomérického z roku 1467 . Psaní rozličných osob 1471—1489 . . . ... vorský: Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1508 | 1520. . . 1520—1526 .... + 4 3 3 3 3 3 Q3 33 3 33 3 5 3 333 3 3 33 3 3 » » n » x n 1526, 3. bř. až 11. září n „ » . n n 1526 — 1528 n „ n „ n n 1530 —1532 ^ "» » » n » 1532 — 1535 n » n» ^ » o dodatky 1491—1520 díl VI. VI. VI. VI vu VIIL IX. X. XI XII. XII. I I I I I I II u Il II II III IIL III IV. IV. IV IV IV IV V V V strana 5—51 69—137 227—244 320—338 358 —389 485—492 3—46 136—174 407—426 491—443 518—531 3—64 285 —306 368 --394 3—33 64 —98 165—172 230—235 386 —297 398 —412 267—271b . 912b — 310 311—361 45—77 78—107 108—126 127 — 216 1 200 161—220 1—120 121—240 1—120 112—173 173—189 

Strana IV
— < >>> >>> >>> PPbPPPP PPP GS bod Bo b bo oo Ab b to bo o ® oocooo Přehled obsahu dílův I.— XXVIII. a XXX. Archivu Českého. díl XXVIII Rezek: Dopisy rodu Hradeckého a Rosenberského 1450 1470 . VII 1470—1475 . VIII. ^ » n n n n » ^ » » » » 1475—1478 . IX. » » » » » » 1478—1506 . X. » n „ » » 1507—1519 . XI " » » » » » 1519—1526 . XII. XXVIII Mareš, Rezek, Kalousek: Dodatek k dopisům rodu Rosenberskébo . . . . 1411—1526 . XIV. XXIXa. Kópl: Dopisy úřadu podkomorskóho Budějovským 1412—1526 . VIL XXIXb. Sedláček: Listy Perchty Lichtenèteinské z Rosenberka 1440—1475 . XI. XXIXc. Dvorský: Dopisy farářů Simona Haberského a Jana Německo- Brodského o vífe 1528 . . . M 4 . XIV. XXX. Rezek, Mareš, Kalousek : Dopisy rodu Svamberského 1449—1526 . XV. XXXI Dvorský: Dopisy pana Viléma z Pernšteina 1480—1520 . . . . . XVI XXXI. » Dodavek k dopisüm Viléma z Pern&teina 1496 — 1511 . . XVII. XXXIb. Schulz: Listy do Kourimé zaslaué 1422—1513 . . . . . . . . XVIII. XXXIb. » Listy do Koufimé zaslané 1513—1525 . . . . . XXI . XXXII. Dvorský: Dopisy pánúv Jana a Vojtécha z Pein&teina 1509— 1548 XX. XXXIIb „ Dodavky k dopisim Jana a Vojtécha z Perušteina 1514 —1548 . . e... XX. XXXII. Schulz: Listy do Budějovic zaslané 1405—1526 ce eo. XXL XXXIII. Dvorský: Dopisy Karla z Zerotina 1591 —1610 . . . XXVII. XXXIV. Gross, Antl: Druhý dodavek k dopistm rodu Rosenberského 1409—1528 . . . . . . e... s.s. XX B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. ‚ 1. Palacký: Král Václav a jednota panská 1394—1401 . . . . . . . . I. II. » Zápisy Prażskć obecni 1406 - 1429 . . . . non I. III. ^ Sněmovní věci české 1440—1446 . . .. . . . . + . . . I IV. » Snémovní véci безКё 1446—1459 . . . IL. V. » Akta verejná i snčmovní v Čechách iv "Moravě 1414—1428 . III. VI. » Akta veřejná i sněmovní v království Ceském 1432—1439 . Ш VII. » Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463— 1468 . . IV. vii. Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . IV. Ix. ^ Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453— 1490 . IV. X. ^ Akta verejná i snémovní v království Ceskéim 1466—1500 . . V. XI. Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 . . VI. XII. Kameníček: Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 X. XII. » 1515—1527 XI. . XIII. Rezek: Dopisy Tejv. hejtmanů království Českého 1529—1531. . . XII. . XIV. Tomek: Artikule cechi Praźskóch 1425—1493 .. .... . . . XIV. . XV. Teige: Registra krále Vladislava 1498—1502 . . . . « . XVIII. . XVI. Dvorsky: Tri vášnivé projevy z války 1467, 1468 | a 1469 ef]; XX C. Listiny soukromé. . 1. Palacký: Zápisy rodu Sternberského 1386—1432 . . I II. „ Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1454—1488 I. III. » Zapisy ve vécech selskych 1389—1499 . . . . . . . . . I. IV. » Výpisy z desk dvorských 1384—1456 ..... I. V. ^ Výpisy z desk zemských 1391—1456 . 11. VI. » Zápisy (Jindřicho)-Hradecké 1384— 1404 II. st ana 201 — 400 1—160 121—240 1—120 121—240 1—111 1-323 401—426 241—281 324- 367 1—170 1—72 541—547 401—560 1—185 1—216 526 — 535 186 — 274 1—562 275—484 52—68 189—226 245—296 209—313 181- 270 395 —464 99—164 341—385 413— 525 362—517 217—394 241—352 282—405 190—410 437—492 1—289 541—563 138 - 158 297 —319 339—357 390 — 427 47—T5 314— 329 

Strana V
eoocoaosocoooooooocooooooooococono DEE Přehled obsahu dśliw I— XXVIII. a XXX. Archivu Ceskćho. díl . VII. Palacký: Zápisy Kozelské v Slezsku 1480—1571 . AA non II. VIIL ,„, Zapisy rozlićnych osob 1398—1428 . . . e... .... IL IX. » Zápisy klástera Chotéáovského 1272—1597 . . . . . . . . IV. X. p Zápisy panstvi Pardubskóho 1357—1536 . . . . . . . IV. XI. " Zápisy Domažlické 1404 .1526 . . . BEE IV. XII. ^ Zápisy města Horazdéjovic 1417—1503 . 1444 44 6 IV. XII. , Zápisy české v Uhrífeh 1445—1490 . . . . . . . . + + + IV. XIV. ©, Výpisy z desk zemskych 1471—1500 . . . f o V. XV. Zápisy všeliké o vécech soukromých 1404 — 1439 . .... VI. XVI. Čelakovský : Registra hrabat Kladskych 1472 —1491 . . . . . . . . VIII. XVI „ Dodatky z register Kladskych 1493—1497 . ..... IX. XVII. Tischer: Listiny Jindiichohradeckć 1388—1484 . . . ...... IX. . XVII. „ „ » 1482—1508. . . . . + 5 X. XVII. ^ » » 1509—1529. . . 2.2... — XL . XVII. » dodatky 1407—1506 . 2. XL XVIII. Brandl: Listiny kláštera Žďárského 1409—1529 . . 2... IX XIX. Kalausek: Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—154 . . . XIV. XX. Emler: Listiny archivu nékdy Ole&ánického 1348—1414 . . . .. . XIV. XX. ^ » 1415—1525 e... XV. XXI. Kalousek: Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549 . . . . . . . XV. XXII Dvorskj: Listiny pana Viléma z Pernsteina 1304—1501 . . . . . XVI XXII. » » „ » » 1501—1521 . . . XVIL XXII. » dodavek 1472—151x , . XVII. XXIII. Antl: Listiny "kláštera Starocelského 1272—1545 . . . . . . . XVIII. XXIV. Kolimann: Listiuy Brozanské 1482—1515 . . . .. . « XVIII. XXV. Dvorský: Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548 . XX XXVb. » Dodavky k listinäm Jana a Vojcécha z Pernèteina 1511 —1546 XX. XXVI. Gross: Mikuláše Slepičky z Nažic závéť a její vykonání 1512 . . XXI XXVII. ‚, Mikuláše Petrlíka ze Stradova nadání, závěť oc 1508—1525 XXI. . XXVII. , Rybniéná registra panství Krumlovského 1450—1521 . . . XXI D. Vypisy právni a déjinné. I. Palacký: Seznání svédküv (z desk dvorských) 1453— 1456 . . . . . . I. V strana 393—406 271—284 34—63 173—229 236—245 246— 262 329—340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353 —440 406—496 497—505 370—454 380—436 493 - 560 171—285 286—343 713—560 1—283 548—563 290—308 309—521 277—525 536—540 485 - 504 505 — 526 527—546 159—188 428—446 447 —484 76 — 135 330—392 481—517 65—180 307—367 263 328 526 —560 5—266 427—445 446—568 396—480 455—560 441—560 506—560 463 560 IL. » Nálezy soudu dvorského 1454—-1465 . . . . . . . . + + I. Ш, Kniha starého pána z Rosenberka . . Se n I. Iv. + Řád práva zemskóho, latinć a Gesky — . . .. II V. o Výpisky právní a soudní z desk zemských 1987 — -1437 ... II. VI. » Pana Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské . . . . . . IT. VII., Majestas Carolina, latiuć a éesky . . e; III. VI. , Výpisky právní a soudní z desk zemských - 1321—1466 .. III. x , Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . . . . . IV. X. » Výpisky právní a soudní z desk zemských 1389—1456 . . IV. XI. Zřízení zemské krále Vladislava 1500, česky a latině . . . . V. XII. Kalousek: Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464. . VII. XIII. Celakovskj : Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . . . . VII. XIII. » » » В „„ 1482—1487. . . . VII XIII. » » В » » 1487—1491. . . . IX. XIIL s » „ » „„ 1491—1500. . X. XIII. » » „ " nál. 1500, 16. list.—1501, 15. list. XI. XIII. » . ; » „1501, 15. list —1503,4 kv XII. XIII. ^ » » » óvod vydavateliv . . . . . XIII. II. —XXIV. 

Strana VI
< SPODU DUO DODO HE 1 9 9 i a (9 9 (ed Přehled obsahu dílův 1—XXVUI. a XXX. Archivu Českého. díl . XIII. Celakovskÿ : - Registra soudu komornilo, nalezy 1503 —1509 . . . XIII. XIII. » „ n » svédomí 1510, 22. dn. —20. dub. XIII. XIII. » » » » nálezy 1510, 10.—20. dubua . XIII. XIII. » » » » svědomí 1510, 1. kv.— 16. list. XIII. XIII. » » » „ nalezy 1510, 12.—16. listop. XIII. XIII. » » » » svédomí 1511, 2 led.—20. list. XIII. XIII. » » » n nálezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. » » » » dodatky k nálezům 1502—1508 XIX. XIII. » » » " svédomi 1512—1513. . . XIX. XIII. » ^ „ » svědomí (k soudu dv.) 1488- 1494 XIX. XIII. » » » ^ nálezy soudu komorniho 1515 XIX. XIII. » » » » nálezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. . » » » staná práva 1518 . . . XIX. XIII » » » » půhony nevyřízené 1513—1518 XIX. XIII. » » pübony 1519 . . . .. XIX. XIV. Patera: Poselstvi krále Jiřího do Říma k papeži 1462 . . . VIII. XIVb. Braniš: Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 151 1—1514 XII. XV. Nováček: Trutnovské desky manskć 1455—1575 . . . . . . . . . XV. XVI. » Výpisy z kuih vinničvých 1358—1461 . . . . . . XY. XVI. 1461—1583 . . . . . XVIII XVII. Dvorský: Urbář panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360—1506) XVII. XVIII. » „ Pardubského a Kunétickohorského 1494 . . XVII. XIX. " Registra rybniénd na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panství Bydzovekém 1 1516—1518 XVII. XIX » O cídéni struh 1516—1520 . . . . . . . XVII. XIX. ^ Smlouvy o vedení vody 1517—1519 . . .... . XVIL XX. Z register zápisů selských na Pardubsku 1508 2... . XVII. XXI. Čelakovský : Knízky nálezü soudu zemského a komorního . . . . « XIX. XXII. Kalousek: Řády selské a instrukce hospodárské 1350—1626 . . . . XXII XXII. » » » » » n 1627—1698. . . . XXIII. XXII. » » >» » » 1698—1780. . . . XXIV. XXII. ^ - „ 1781—1850. . . . XXV. XXIII. Schulz: Registra vejpovédní mezní úřadu nejv. purkrabství Pražzkého . XXX. E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. . I. Palacký: Registra zápisů královských i obecnÿch 1453—1454 . . . I. IT. » . » " (pokraéovánt) 1464. . . . . IE Ш. » „ (konec) 1454. . . . . . . . + + II. IV. » Výtahy: z listin rozliéuch 1371—1471 . . . . . . . . . . II VI. » Paběrky z písemností rozličných 1401 —1420 . ...... VL VII. ^ ^ všelikých 1421—1438. . . . VE VIII. » Diplomatář Viléma z Pernsteina 1304—1519 . . VL IX. » Zápisy o věcech Slikovskych 1480—1497 . . . . . . . . VI X. M Výpisy z register královských 1498—1502 . 0... VL XI. Emler: Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 .... VIL XH. , Výpisy z českých listin c. k knihovny PraZské 1391—1477 . . VII. XII „ 1477—1526 . VIII. XIII. Tomek : Popis odcizených statki” duchovenstva, postoupených komoře královské 1454 . . . . . XIV. XIV. Teige: Zprávy o statcích a přech venkovských z z archivu města Pr ahy A- K XXVI. XIV. , » » » » » » „ L-Z XXVIII. strana 1—215 216—278 279—324 325—374 375 --405 406—545 1—53 53—72 73—231 232—269 270—301 301—360 360—372 372 - 436 437—475 321—364 411—462 344—508 509—560 322—400 284—314 375—458 459—527 527—532 533—534 ‚535—538 539—540 416—651 1—565 1—564 1— 564 1—748 1—382 493—546 175—208 444—481 465 —519 5—44 395—450 495—547 548—565 566—591 569—604 605—679 481—566 368—379 1—581 1—736 

Strana VII
Úvod. Dne 15. března 1904 psal mi z Vysokého Mýta pan JUDr. Hermenegild Jireček rytíř ze Samokova: »Ani nevím, jak bych Vám vylíčil radost svou, když jsem dnes, obdržev lonské publikace král. české Společnosti náuk, rozevřel Věstník a v čele Vašeho pojednání »Purkrabí Hradu Pražského« četl slova: »Re- měla podati zpráva ob- gistra vejpověd- šírná a dokonalá«. ní mezní, která se nyní v archivu Musea Tomuto přání neu- navného badatele v dě- království Českého pod jinách práva českého sig. IV. A. 2 nacháze- jí«. Ještě ve svém spi- snažil jsem se alespoň su »Právnický život« poněkud vyhověti tím, X že jsem tato Regi- byl jsem nucen říci, že se neví, kde by ona stra vejpovědní Registra nyní byla u- mezní dosti obšírně ložena popsal v Soupise re- A ejhle, Vy jich máte ve svém gister soudu nej- uschování! Díky sa- vyššíhopurkrab- ☞ ství Pražského mému Pánubohu, že (Historický archiv I. nezmizely, jsouce ta- kovou právnickou pa- třídy České akademie mátkou naší jako byly č. 27. str. 46—48) pod desky, ale šťastnější č. IV 1. než tyto! Bylo by zá- Maje však za to, že služno, abyste pana by přání starého vla- prof. Čelakovského u- stence dokonaleji bylo Soud mezní v království Českém. vyplněno, kdyby tato pozornil na věc tuto, Dle Jakuba Menšíka z Menšteina r. 1600. o níž by se veřejnosti jediná památka staro- bylého soudu mezního v království Českém, která se až na naše časy za- chovala, vědeckým kruhům vůbec přístupnou byla učiněna, podjal jsem se práce té, a podávám ji tuto v plném věrném znění české veřejnosti. Soud mezní v království Českém rozhodoval výhradně jen ve řích o meze či hranice mezi dvěma državami, statky neb panstvími; o gruntech, jež Archiv Český XXX.

Strana VIII
VIII Úvod vydavatelův. tyto meze dělily, jednati nesměl, ješto pře toho druhu patřily před soud zemský. Soud mezní zasedal ve stanu na počátku sporných hranic postaveném. Předsedou jeho byl purkrabí Hradu Pražského, který ke dni předem ustanovenému s písařem úřadu svého, a v době starší i s písařem desk zemských na meze ty vyjížděl. O tom, jak se soud ten v době starší konal, zachovaly se tři předpisy z konce století 15. vyňaté ze spisů Václava Šatného z Brodce, Zygmunda z Chmelic, purkrabí Hradu Pražského, a mistra Prokopa, písaře desk zemských. Všecky tři jsou obsaženy, jak mne laskavě pan dvorní rada prof. JUDr. Jaromír Čelakovský upozornil, v Kodexu Talmberském (v knihovně Musea království Českého sig. I. A. 1.) na listech 212—214 a znějí takto: »Toto jest spis Šatného.1) Takto se na mezech zachovati mají: Jest-li že páně JMti, puovod má po pana purgkrabí poslati na koni 5 kop gr. českých k ouřadu, aby pana purgkrabí vedl k tomu místu, o které činiti mají; a na tom místě, když slunce vzhuoru vzchodí, býti mají. A puovod má tyto věci jmíti: stuol a čtyři sto- lice, motyku a lopatu, konšeluov šest s jiného zboží než-li z svého, rychtáře a řeč- níka, svědkuov, což bude moci najvíc jmíti, svých nebo jiných, když na tom místě budú se všemi potřebami obě straně na ten den, když pan purgkrabie položí. A když se otáže pan purgkrabie, hottovi-li jste podle těch cedulí, které jsem vám poslal, puovod má říci, jsem hottov, a hned okázati před panem purgkrabí ty všecky potřeby, které tuto píši. A když okáže a postaví, má pana purgkrabí za to žádati, aby jej zachoval podle mezního práva. Jest-li že by se pak druhá strana v čem ob- meškala, má žádati pana purgkrabí za opatření. A puovodovi svědkové mají napřed pana purgkrabí vésti na to místo, za kteréž budú chtíti přísahati. A jest najuži- tečnější přísaha, kdež přísahy za grunt aneb za to místo, že jest toho pána dědičné.« »Toto jest Zygkmunda Chmelicského, purgrabie nynějšího, spis.2) Když hottovy byly obě straně, jel jest purgkrabie na ty meze a hranice s oběma stranama. Když 1) Jest to asi »slovutný« Václav Šatný z Brodce, který r. 1492 koupil si dům na Malé Straně a r. 1498 opět jej prodal. (V. V. Tomek: Dějepis města Prahy VIII., 33.) 1) Zygmund z Chmelic byl purkrabím Hradu Pražského v 1. 1496—1502. Za úřadování jeho a jeho působením byla dne 30. července 1498 uzavřena smlouva o meze a hranice, kteráž jest též zapsána v Kodexu Talmberském a sice na listech 200—202 a zní takto: »Léta Páně 1498 v pondělí po svatém Jakubě stala se jest smlúva dobrovolná a ko- nečná mezi urozeným pánem panem Jindřichem z Hradce, najvyžším komorníkem králov- ství Českého, s jedné a urozeným vladykú Rynartem Houskú z Vratišova a v Řesné s strany druhé o splav a strúhy, o meze i o hranice, kteréž některými rybníky Houskovými zato- peny jsú byly. Zygmund z Chmelic, purgkrabie Hradu Pražského, jsa vyslán z rozkázání pánuov z plného soudu těch věcí k ohledání i k rozsúzení, i přijal k sobě urozené vladyky pana Jiříka Hrobského z Sedlce a na Radoníně a pana Jindřicha Vejci z Vraniho, přátely obojích stran; i vyslyšavše oboje strany i některé svědomí a vzavše to k sobě mocně s jich obojích stran dobrú vuolí takto mezi nimi vypovídáme:« »Item najprvé o veliký rybník Houskuov, aby on Houska ten splav, kterýž jest udělal v tento čas nový, ten splav aby v té hlubokosti ostal, jakž kuol volšový vbit jest do země v témž splavě, a nic vejše; než z šíří aby byl ten splav puol čtvrta lokte. A tu strúhu,

Strana IX
Úvod vydavatelův. IX na tom místě byl, kdež se zdálo stranám, kázal jest postaviti stuol a stolice a kon- šeluom čtyři lavice a tázal se jest stran, jsú-li hottovi každá strana s svými svědky, aby jim kázali přistúpiti. A když jsú přistúpili, kázal jest je písaři znamenati na ceduli, každého zejména. Tu úředníci KMti položili jsú jednoho svědka, kterýž jest kterúž pod tím splavem udělav pánu vodu svozoval s rybníka páně, týž Houskou [sic] aby tu strúhu hned zadělal, aby voda tady žádná více nešla, než všecka na páně rybník a jinam nikam. A jakož o starý splav na témž rybníku nález jest učiněn urozeným pánem panem Janem z Janovic, najvyžším purgkrabím Pražským, že jest jměl otevřín býti, jakž za staro- dávna byl, již túto smlúvú pán JMt pan Jindřich z Hradce, najvyžší komorník království Českého, to jemu Houskovi propouští, však na ten zpuosob, že místo toho tento nový udě- laný zuostati má na věčné časy, jakž nahoře psáno stojí. A chtěl-li by Houska ten splav lesem vydělati, má pána JMt k tomu obeslati, aby ráčil ouředníka svého k tomu vyslati, aby výše splavu nevydělával lesem ani zemí, než pokudž týž kuol míru okazuje. A jest-li že by pánu JMti se zdálo a voda se tratila, kteráž z toho splavu padati bude, bude moci pan Jindřich svrchu psaný neb dědicové a budúcí jeho strúhu sobě udělati od toho samého splavu až k svému rybníku, a to bez odporu i bránění Houskova, dědicuov i budúcích jeho.« »Item o rybník ten, kterýž jest pod velikým rybníkem Houskovým, jenž slove u Ba- bího vrchu, ten má pánu JMti svrchu psanému, dědicuom a budúcím páně, Houska ve dsky zemské vložiti a hned ho postúpiti dědičně a zpravovati, jakož země za právo má, konečně na zejtří svatého Jeronyma najprv příštího. A bude-li pán, dědici a budúcí JMti, ráčiti vodu do něho vésti přes grunty Houskovy, má Houska pánu, dědicuom a budúcím jeho, toho dopustiti beze vší odměny, odpory i obrany všelijaké. Než trubka jalová aby se vlo- žila do hráze téhož páně rybníka, aby do dolejšího Houskova rybníka, kterýž hned pod týmž páně rybníkem leží, tou trubkou z páně rybníka aby voda šla, aby Housků rybník mohl plný bývati, pokudž jest prvé býval a více nic. A ten rybník Houska, dědici a budúc jeho, mají držeti a zaň nic neodměňovati. Než chtěl-li by pán, dědici neb budúcí JMti, svuoj rybník nad tím spustiti, má Houskovi, dědicuom neb budúcím jeho, dáno býti dvě neděli napřed věděti, aby on Houska svuoj dolejší rybník opustil, tak aby pán svuoj spustiti i vyloviti mohl volně. A to má státi na věčný čas.« »Item což se rybníka skopaného Houskova dotýče, ten Houska již, dědici a budúcí jeho, držeti mají bez odměny všelijaké tak vysoko, jakož mezní kámen, kterýž nyní vložen jest, a proti němu na sosně dva kříže udělány jsú. A kuol má před tím kamenem vbit býti na ten zpuosob, aby voda dále nestála než do toho kamene a pokudž by ten kuol zatonal a dále nic. A splav ten, kterýž jest za týmž kamenem mezním, kterýmž jest pánu JMti louky a roli zbahnil, ten má Houska zadělati, aby se škoda tudy více nedála. A týž Houska má s druhé strany toho rybníka nový splav udělati a po svém vodu vésti, a to konečně ve čtyřech nedělích pořád zběhlých.« »Item což se dotýče toho rybníku nade vsí, ten má Houska, dědici a budúcí jeho, držeti, jakž nyní držán jest, a to beze vší odměny. Než což jest oddal, to při pánu JMti zuostaň věčně.« »Item což se toho rybníku na obci ve vsi Vřesné dotýče, ten Houska již tak drž, než obci páně i své aby oddal vedle rozeznání dobrých lidí, a vejš aby netopil.« »Item toto také vypovídáme, jest-li že by pán JMt, dědici a budúcí JMti, aneb osví- cená kněžna a paní paní Kateřina rozená z Sas, kterého svého rybníka chtěli přidělati, a tím přiděláním že by co Houskovi neb dědicuom jeho na gruntích jich zatopili, toho on Houska s svými budúcími mají jim příti, za to slušnú odměnu vezmúce, co by čtyři dobří lidé mezi nimi vypověděli, s páně strany dva a s Houskovy strany dva. Tolikéž zase Houska s svými budúcími, kdyby svými rybníky, opravováním neb přiděláním, JMti co gruntuov zatopil, na týž zpuosob má za to dosti oddati, též jakž nahoře psáno stojí. A kdyby která

Strana X
X Úvod vydavatelův. byl p. Kličkuov,3) na kteréhož se byli prvé svolili, když jsú na těch mezech byli, a co jest vyznal a ukázal, aby dobří lidé, kteříž jsú to od něho slyšeli a viděli, aby to také svědomí bylo váženo, a že dobří lidé to chtí znáti, tak jakož právo jest, a zpraviti. Tu strana druhá tomu odepřela, že jest to svědomí mrtvé a že jest práva neučinil, pravě, že on má také několiko svědkuov mrtvých. I podali jsú toho, chce-li je jmenovati, že k tomu svolují, a jest-li že dobří lidé seznají to, že chtí k tomu svoliti, aby také váženo bylo. I odložil jest toho pan purgkrabie, aby se prvé jiné věci podle práva staly, že i to bude váženo časem svým. I kázal, aby úředníci K. kázali svým svědkuom na meze jíti a jednoho svého aby s nimi poslali a p. L. druhého a aby se zachovali podle práva. A panu L. také kázal, aby svým svědkuom kázal jíti na meze a též aby s nimi jednoho svého poslal a úředníci K. strana co chtěla dělati, ješto by se strany druhé dotýkalo, strana straně věděti daj prvé, než by co dělati počala.« »Item toto mezi nimi znamenitě vypovídáme. Jakož Houska s svými budúcími z svého velikého rybníka tím novým splavem vodu předce doluov pustiti má do páně rybníka a jinam nikam beze všeho fortele, tak aby se on Houska s svými budúcími zachoval, jinak toho nečině. Pak-li by se on neb budúcí jeho kdy toho dopustili a pod kterýmžkoli zpuoso- bem tak by se nezachoval a kamkoli jinam k svému puožitku tu vodu obrátil a ke škodě páně neb dědicuom a budúcím JMti, tehdy aby propadl a plnil padesáte kop grošuo českých témuž pánu, dědicuom a budúcím JMti, konečně ve čtyřech nedělích pořád zběhlých pod pokutú s komorníkem Pražským uvázání v dědiny jeho, však tak, když by se to naň na Housku slušně provedlo i na budúcí jeho.« »Item též také, jakož pán JMt z svého rybníka, kterýž od Housky má, vodu trubkú jalovú jemu Houskovi i budúcím jeho do jeho rybníka pod týmž ležícího pouštěti má, tak aby jeho Housků rybník plný státi mohl jako prvé, leč by pán JMt a dědicové JMti beze- lstně vody na svém rybníce jmíti nemohli, ješto by to dobří lidé znali, tehdy tím pán JMt a JMti dědicové jemu Houskovi a budúcím jeho nic vinen nebude. Než jest-li že by pán a dědici JMti svévolně jemu Houskovi vody do jeho rybníka tou trubkou pustiti nechtěli, ješto by to dobří lidé seznali, tehdy týž pán a JMti dědicové jemu Houskovi, dědicuom a budúcím jeho, propadnú základu padesáte kop grošuo českých týmž vším obyčejem, jako nahoře pánu JMti psáno stojí, s týmž komorníkem Pražským uvázání v dědiny páně neb dědicuov JMti. A to jsú sobě obapolně slíbili za se i za své dědice věrně a právě zdržeti. Actum ut supra anno prescripto.« »Rynart Houska z Vratišova přiznal se před úředníky Pražskými, že dědictví své totižto rybník se dnem ležící pod velikým rybníkem pode vsí řečenú Vřesnú u Babího vrchu i se vší zvolí, což k tomu přísluší, tak a v témž plném právě, jakož jest jej sám držel a jměl a jakož smlouva ve dsky památné vložená, mezi Jindřichem z Hradce atd. a týmž Houskou učiněná, tu věc šíře ukazuje, žádného práva ani které zvláštnosti sobě tu dále nepozuosta- vuje, prodal Jindřichovi z Hradce atd. a jeho dědicuom za padesáte kop grošuo pražských českých úplně zaplacených a jemu nadepsaného rybníka dědicsky postúpil. Zpraviti má dědinami svými v Roudném tím vším, což tu má, právem zemským a zvlášť před věny a sirotky, jakož země za právo má. Pak-li by nezpravil, tehdy úředníci Pražští mají zvésti jej kupujícího na dědiny zprávce třetinou vejš jménem pokuty a nákladuov beze všeho puo- honu jako v právu staném. Stalo se jest léta božího 1498 v středu před svatým Františkem [3. října].« 1) Tak v rukopise; mezi p. a Kl. jest ponecháno prázdné místo patrně pro křestní jméno; míní se tu asi p. Mikuláš Licek z Ryzmburka na Borohrádku, který zemřel r. 1504.

Strana XI
Úvod vydavatelův. XI také jednoho, a lízy aby dělali, kudyž svědci pujdú. A v tom odjití jich na meze pan purgkrabie podle práva rozkázal jest stranám, aby konšely vystavili, jedna strana čtyři a druhá čtyři, z panství páně Žampachova4) a z páně Šumberkova5) dva, a rychtáře aby také postavili a řečníka. I postavili jsú jednoho z Mýta mě- štěnína konšela obě straně, neb jsú obě straně žádaly pánuo Mýtských za to. A tomu jest dána přísaha rychtářská s konšely spolu. A řečníka nemajíc, i svolili jsú se obě straně, aby byl rychtář p. Lickuo řečníkem. I dána jest jemu také pří- saha podle práva. A tak jest soud zahájen podle práva a ve čtyřech lavicech kon- šelé seděli jsou.« »Item, když se již s mezí vrátili svědkové obojí, tu pan purgkrabie kázal řečníku, aby podal na rychtáře a konšely, co jest za právo, poněvadž jsú se svěd- kové vrátili, co má před se vzato býti. I našli z práva, aby před úřad a před kon- šely přistúpili. A když obojí stáli, podal jest pan purgkrabie skrze řečníka na kon- šely, co za právo jest, kteří svědci prvé mají ku právu přistúpiti; že toho svědci, kdož naříká, najprvé ku právu mají přistúpiti, a čára má udělána býti, a na tu čáru že mají každý v košili neb v kytli bosú nohú pravú prostovlasí vstúpiti a potom po jednom k kříži přistúpiti, na pravé koleno každý klekna přísahu, kterúž pan purgrabie vydá, učiniti; a potom druzí svědci aby též učinili. Tu pan purg- krabie opět podal jest na konšely skrze řečníka, co za právo jest, má-li co k svěd- kuom mluveno býti, prvé než k přísaze přistúpí. Našli za právo, zdá-li se straně co k svědkuom mluviti, že to mohú učiniti. I žádal jest pan L., aby jemu potaz byl dopuštěn. A potázav se i pověděl, že se jemu zdá, že jsú se nezachovali podle rozkázání, když jsú na ty meze šli, a že jsú na se volali a pamatovali jedni druhé. I povědíno jest, není-li jiné příčiny, že bude se moci dobře rozeznati právem skrze konšely. I povědíno jest skrze pana Šumburgka, že pan L. žádá zachován býti podle práva aneb nálezuov panských v svém držení.« »Přísaháme Pánu Bohu, všem svatým, v té při a různici mezi knězem Er- hartem Božím, zvoleným proboštem kláštera Chotěšovského,*) a Lidmilú převoryší a Johankú subpřevoryší i vším konventem téhož kláštera s jedné a urozeným vla- dykú Bohuchvalem z Hrádku s strany druhé o tyto meze a hranice, že to právě a spravedlivě povíme, a to ani pro bázeň ani pro dary ani pro přízeň ani pro kterú jinú věc. Toho nám dopomáhej Pán Buoh i všickni světí.« »Toto jest mistra Prokopa spis.7) Tento řád má zachován býti o meze, což se lidí sedlských dotýče, ačkoli jiný řád jest o meze, což se pánuov dotýče a rytíř přísahu, že jináč činí přísahy než sedlští lidé.« 4) Jana Žampacha z Potšteina na Žampachu. 5) Bernarta ze Šumburka na Trutnově († 1504). 6) Erhart Mügler byl proboštem kláštera Chotěšovského v 1. 1492—1504 1) Mistr Prokop byl písařem desk zemských před r. 1500.

Strana XII
XII Úvod vydavatelův. »Item mají na meze vyjíti místopurgkrabie Pražský a úředník od desk a zvláště místopísař, jemuž právo známo má býti o tom.« »Item mají zjednáni býti lidé ze dvú nebo ze tří městeček aneb z vesnic při- sedících, rychtář a konšelé tři, čtyři, a což najvíce muož býti, a obecně též k tomu mají býti voleni soudu, a mají býti lidé dobrého luože bez nároku.« »Item když se již k těm mezem sejdou, tehdy místopurgkrabie Pražský má stran otázati, jste-li již hottovi s lidmi a s svědky? A dějí, jsme.« »Item místopurgkrabie Pražský má mluviti k svědkuom, aby vyšli na ty meze a s pilností aby je ohledali; a každé strany svědci aby zvlášť stáli.« »Item a mezi tím má rychtáři a lidem přísaha“) vydána býti úředníkem desk k zasazení soudu a to: Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Vladislavovi, králi Českému, panu Janovi z Janovic, najvyžšímu purgkrabí Pražskému,9) i všemu úřadu zemskému v tomto soudu, k němuž jsme volení a povolaní, pravdu vésti, křivdu tupiti, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro kterú jinú věc. Tak nám pomáhaj Pán Buch a všichni světí.« »Item potom řečníku má dána býti přísaha taková: Přísahám Pánu Bohu i všem svatým, etc. ut supra, což od práva mluviti budu o tyto meze, že to věrně a právě povím. Potom řečník má říci těm lidem: Račte vstúpiti do čtyř lavic pravú nohú napřed a sísti.« »Item potom má řečník soud zahájiti v tato slova: Já tento soud zahajuji boží mocí, najjasnějšího knížete a pána pána Vladislava, krále Českého, mocí, pana Jana z Janovic, najvyžšího purgkrabie Pražského, mocí i všeho úřadu zemského mocí i těchto soudcí mocí, v tomto soudu všicku poctivost připovídám a všichnu nepoctivost zapovídám. A jest-li že kdo v tomto soudu přečiní řečí, jdi jemu na pe- níze, a pak-li přečiní skutkem, jdi jemu na najvyžší právo na hrdlo.« »Item řečník má na soudce podati: Páni račte se potázati, co jest najprvé za právo o těchto mezech a hranicích. Soudce, vezmúce potaz, pověděti mají po řečníku a říci: To jest za právo, aby najprvé svědci před námi postaveni byli, a to takto. Řečník má říci: Svědci, súdce již sedí ve čtyřech lavicech v zahájeném soudě, přistupte před právo!« »Item když postaveni budú, má opět řečník říci: Páni, račte potaz vzíti, co jest za právo o těchto svědcích. Potaz vezmúce mají řečníku rozkázati, aby od nich pověděl, že rychtář a konšelé za právo nalezli, aby svědci stáli bosi bez pasuov v košilech neb v kytlech a bez přikrytí hlavy.« »Item opět řečník má říci: Páni, račte v potaz vjíti, co jest více za právo. Mají v potaz vjíti a po řečníku odpověděti: Rychtář a konšelé za právo nalezli, 8) V rukopise omylem: přísahana. *) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce byl nejv. purkrabím Pražským v 1. 1470—1503 † 20. dub.

Strana XIII
Úvod vydavatelův. XIII aby svědci na čáru vstúpili pravú nohú napřed. V tom má řečník říci stranám, má-li která strana k těmto svědkuom před právem oč mluviti, právo se jemu ne- zavírá.« »Item potom opět řečník má na soudce podati, co jest dále za právo. A ve- zmúce potaz mají po řečníku napomenúti svědky, aby rozpomenúce se na svú duši, aby právě svědčili.« »Item potom má jim řečník každému zvlášť ruothu aneb přísahu vydati v tato slova na božích mukách, a jiní mají z daleka státi a rozdílně, aby neslyšeli. A tak každý z nich má přísahu přijíti až do posledního v tato slova, na čáře klek- núc holýma nohama a dva prsty vložíc jeden každý na bok a ránu umučení bo- žího; a má jim povědíno býti, že toto obnažení znamenává smrt, a také tato čára znamenává hrob, jako byšte měli zemříti. Tato jest přísaha dole psaná:“ »Na tom přísahám v té při, kteráž jest mezi Staňkem Šárkú z Prahy 10) o dvuor poplužní v Šárce proboštství kostela Hradu Pražského o meze a o hranice téhož dvora s jedné a mezi obcí N. s strany druhé, což mi jest svědomo, že to věrně, právě a spravedlivě povím, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro kterú jinú věc. Tak mi Pán Buoh pomáhaj i všickni světí.« »A každého svědka svědomí napsáno býti a tu ihned řečník má říci: Račte toho svědomí povážiti, konec a spravedlnost stranám učiniti o ty meze.« »Item vejdúce v raddu mají těch svědkuov s pilností povážiti, aby se straně jedné křivda nestala, a co v tom za právo najdú, mají to vznésti na místopurg- krabie Pražského a na úředníka zemského a v tom vejpověď udělati mezi stranami.« »Judex et consules, qui president judicio, debent signari, et prolocutor, totiž řečník, et testes etiam singulariter signari debent." »V té při, kteráž jest mezi Staňkem Šárkú z Prahy atd. s jedné a mezi obcí N. atd. s strany druhé rychtář a konšelé svrchupsaní před urozeným pánem panem Voldřichem atd., místopurgkrabím Pražským atd.11), a před mistrem Pro- kopem, písařem desk zemských, slyševše obě straně, jich pře a líčení a odpor i svě- domí, a toho snažně a pilně pováživše, z plných čtyř lavic soudu zahájeného i na- lezli jsú mezi týmiž stranami za právo a spravedlivé, jakož Duchek neb Jan ut supra svědčil jest, ut supra.« Předpisy ty poněkud se rozcházejí a nejsou ani úplné, ješto jsou psány dle jedno- tlivých určitých případů. Poněvadž pak i při jiných soudech bylo nutno přesně stano- viti řád a právomoc jejich, jednalo se o tom častěji na sněmech zemských. V od- 10) Staněk či Stanislav Šárka, měštan Starého města Pražského, byl zástavním drži- telem statku Šáreckého, proboštství kostela Hradu Pražského náležejícího, v létech 1477—1498. Upadnuv do dluhů prodal s bratrem svým Janem statek Šárecký r. 1498 Václavu Sakovi ze Znančic. (František Vacek ve Sborníku příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy 1911, II., 263.) 11) Purkrabí Hradu Pražského jménem Oldřich byli tři: Oldřich Medek z Valdeka v 1. 1478—1483, Oldřich z Chrastu na Žďáře v 1. 1491—1492 a Oldřich z Kalenice r. 1493.

Strana XIV
XIV povědi své, kterou král Vladislav dne 31. května 1497 dal knížatům, pánům, rytířstvu, Pražanům i vší obci koruny České, ustanovuje mezi jiným: »Item. Což se úřadu purgkrabství Pražského dotýče, to má pány a vladykami na plném soudu rozváženo býti a nálezy opatřeno, aby se věděl purgkrabie Hradu Pražského kterak zpraviti při listech a při mezech vedle práva« (Kodex Talmberský, list 228). Výsledkem všeho toho jednání bylo, že na sněmě obecním, který byl držán r. 1500, s povole- ním královským usneseno, aby páni a rytířstvo »svá práva po všech deskách vy- hledali a to v jedny kniehy všecko sepsali, a to s pilností přehlédnúc aby vážili, práv svých aby přičinili nebo ujali, tak jakž od starodávna bývalo, a to aby v jedny kniehy složili a ty kniehy aby tisknúti rozkázali«. Dne 18. července 1500 bylo celé zřízení zemské úplně vytištěno. O soudu mezním ustanovuje se v něm na listech N. 3—4 následovně: »Purkrabie když by na meze jeti měl, tehdy puovod má poň přijeti na Hrad Pražský a má jemu dáti pět kop grošóv českých a ztravú i fuorú jeho má opa- třiti, až na meze přijede. A pohnaný také má jemu dáti pět kop grošóv českých, a jej zase ztravú i fuorú až na Hrad Pražský opatřiti a dovézti. A puovod na těch mezech má purkrabí přidati řečníka, rychtáře a šest konšelóv přísežných, a pohnaný též šest konšelóv přísežných má přidati. A kteráž strana křivá zuostane, má druhé straně zase navrátiti, což jest na purkrabí i na ztravu naložil«. Totéž ustanovují i zřízení zemská z r. 1549 v článku Q. 37 a z r. 1564 v článku O. 34, dodávají však k tomu ještě: »A ti konšelé od stran přidaní jiné přísahy k tomu soudu činiti nemají, než na ty přísahy souditi pomáhati mají, kteréž sou k úřadům konšelským učinili«. Poněvadž však venkovští konšelé bývali často k soudu tomu hlavně pro ne- znalost zřízení zemského naprosto nezpůsobilí, usnesl se sněm zemský, který byl držán v měsíci březnu roku 1567, na tom, aby purkrabímu Hradu Pražského bylo dáno k ruce místo dvanácti konšelů přísežných osm osob z stavu panského neb ry- tířského, po čtyřech od obou svářících se stran. Usnesení to zní doslovně takto: »Což se soudu mezního a hraničného dotýče, jakož zřízením zemským vyměřeno jest, kdož by purkrabí Hradu Pražského na meze vésti chtěl, že má puovod i obe- slaný po šesti konšelích k němu do soudu přidati; a poněvadž jest se tomu vyro- zumělo, že mnohdykráte se trefuje a zvláště pak při horách, že strany, které o meze spolu činiti mívají, dosti chatrné a zřízení zemského neznalé osoby k purkrabí Hradu Pražského jsou vydávaly, a tou příčinou odkladové a prótahy lidem v jich spravedl- nostech se dály: i na tom jsme se všickni tři stavové snesli a srovnali, když by kdo purkrabí na které meze vésti chtěl, že má puovod i obeslaný místo těch šesti konšeluov po čtyřech osobách z stavu panského neb rytířského, osoby dobře zacho- valé, vydati a ty, když by se jim časně psaním od úřadu najvyššího purkrabství Pražského oznámilo, povinny budou na týž den, v obeslání mezním položený, na mezech se najíti dáti a purkrabí toho pomoci slyšeti a souditi. A jest-li že by ty osoby Úvod vydavatelův.

Strana XV
Úvod vydavatelův. XV prvé přísežné nebyly, tehdy aby přísahu k tomu soudu učiniti povinny byly. Než trefilo-li by se, že by některé město královské neb měštěnín o meze činiti měl a pur- krabí na meze vésti chtěl, jest-li že by těch čtyř osob stavu panského neb rytířského purkrabí k dosažení soudu míti nemohl, tehdy bude moci místo těch osob panských neb rytířských čtyři osoby přísežné, konšely z měst královských, k němu vydati.«12) Avšak nyní bývaly nesnáze zase s tím, že se obeslaní pánové k soudu v čas nesjížděli. Proto byl artykul sněmovní z r. 1567 změněn na sněmě, který byl držán v měsíci září r. 1575 tak, aby purkrabí vyjížděl na soud mezní se dvěma rady soudu purkrabského a svářící se strany aby postavily po třech osobách z stavu panského neb rytířského z blízského sousedstva. Nový artykul zní doslovně takto: »A jakož jest nejvyšší pan purkrabě Pražský ztížnosti některé ouřadu svého nejvyššího pur- krabství Pražského vznesl, předkem, kdež na sněmu obecním, kterýž držán byl na Hradě Pražském léta 1567 v pondělí po neděli Oculi, ten artykul vyměřen jest, co se soudu mezního a hraniěného dotýče, když by kdo purkrabí na které meze vésti chtěl, že má původ i obeslaný místo šesti konšelův po čtyřech osobách stavu pan- ského neb rytířského, osoby dobře zachovalé, vydati a ty, když by se jim časně od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského oznámilo, že povinny budou na týž den v obeslání mezním položený na mezech najíti se dáti a purkrabí toho pomoci sly- šeti a souditi, jakž též svolení sněmovní to v sobě šíře obsahuje: i poněvadž se v tom ten nedostatek nachází, že ty osoby stavu panského a rytířského, kteréž k tomu vo- leny a obsílány bývají, se časně nesjíždějí a strany na tom pro přetržení obeslání a nebo stanného práva, kdyby téhož soudu nedosadily, nebezpečenství nesou, i takto JMCská jakožto král český a všickni tři stavové ten artykul opatrovati a napravo- vati ráčí«: »Předkem, když purkrabě na kteréžkoli meze vyžádán bude, má purkrabě osoby dvě z soudcův a rad soudu nejvyššího purkrabství Pražského na ty meze, kteréž mu se viděti bude, vzíti a nicméně po třech osobách stavu panského neb ry- tířského z každé strany k dosazení téhož soudu, těm mezem, o kteréž činiti jest, blízké a přiležité, k purkrabí strany vydati a poznamenané k úřadu nejvyššího purkrab- ství Pražského hned při vyjití aneb po vyjití obeslání mezního časně dáti, aby li- stem od úřadu k témuž soudu obeslány byly, a ty mají beze všech výmluv a beze- lstných příčin na ty meze na den a čas položený přijeti. Jest-li že by pak kdo buď pro nedostatek zdraví aneb z jiných slušných a hodných příčin nemohl přijeti, má se časně psaním purkrabí opověditi a příčinu nepříjezdu svého oznámiti; a pak-li by ne- přijel ani psaním (jakž napřed dotčeno) se časně neopověděl, a nebo že by příčina slušná a hodná se nenašla, a to že by od strany ukázáno bylo, má ten každý té straně, od kteréž jest volen, pokuty padesát kop grošův českých dáti, a na toho každého hned při témž soudu mezním má stanné právo pro touž pokutu dáno býti; a ten každý, komuž stanné právo dáno jest, bude moci listem zatýkacím od úřadu 12) Sněmy české III. 385. Archiv Český XXX. 2

Strana XVI
XVI Úvod vydavatelův. nejvyššího purkrabství Pražského té pokuty dobývati. A nicméně jedna každá strana, bude-li míti dostatek přátel, bude moci osobu hodnou na to místo k dosažení počtu osob do téhož soudu purkrabí jmenovati, a když mu purkrabě rozkáže, má se a bude povinen každý tak a ne jináče zachovati a do téhož soudu tu hned dosednouti bez odpornosti. A kdož by z těch volených osob buď k radě JMCské a nebo kterémuž- koli soudu a neboližto ouřadu povinností prvé zavázán byl, ten má na touž povinnost do téhož soudu dosednouti; a kdož by povinnosti neměl, ten každý má ji k témuž soudu učiniti, leč by kterého obě strany dobrovolně z toho propustily a bez učiněné povinnosti trpěti chtěly. Než co se artikule téhož soudu mezního osob stavu měst- ského dotýče, jak by se při tom zachováno býti mělo, to se při témž artykuli sně- movním léta nadepsaného 67 zůstavuje.«13) Poněvadž však osoby od stran k soudu přidané nebývaly nestranné, byl ten artykul na sněmě, který byl držán na počátku roku 1585, pozměněn tak, aby purkrabí budoucně těchto šest nestranných přísedících ze stavu panského neb rytíř- ského sám volil. Zní pak artykul ten z r. 1585 doslovně takto: »O purkrabí na meze. A jakož jest nejvyšší purkrabě Pražský na JMCskou a stavy vznesl, že, když kdo purkrabě na meze vede a podle snešení, kteréž jest se na sněmu léta atd 75 stalo, od stran po několika osobách stavu panského aneb rytířského k purkrabí k slyšení a souzení stran místo konšeluov se přidává, že tu mezi týmiž osobami od stran k purkrabí přidanými nemalí odporové a zaneprázdnění bývají, a z toho že to pochází, že vydaní přátelé od stran toliko při těch, od kterýchž jsou vydáni, drží: a protož JMCská jest se s stavy snésti ráčil, když by tak purkrabě na meze veden býti měl, že bude moci sám osoby z stavu panského a rytířského nestranné, kteréž by mu toho slyšeti a souditi pomohly, k tomu obeslati, zachovajíc v tom ten způsob všelijak, jakž na svrchu psaném sněmu z strany obeslání osob a od stran přidávání vyměřeno jest.«14) Avšak i nyní zbývalo ještě dosti nesnází a nejistoty při jednání soudu mez- ního. Aby jim odpomohl, sepsal »na snažné a pilné toho vyhledávání urozeného a sta- tečného rytíře pana Jiříka mladšího Vratislava z Mitrovic na Zálší a Protivíně, purkrabí Hradu Pražského«, pan Jakub Menšík z Menšteina na Mokro- psech a Vonoklasech, místosudí království Českého, knížku O mezech, hra- nicích, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém, v které pojednává o tom, »jak se ten soud začíná a osazuje, též i jak se rozsudkové spravedliví podle předešlých starobylých zvyklostí a nálezů činiti obyčej mají«. Knížka tato byla k žádosti stavů na sněmě roku 1600 pronesené od purkrabí Hradu Pražského zároveň se spisovatelem znovu bedlivě přehlídnuta a potom od nejvyšších úředníků a soudců zemských při soudu zemském shromážděných »za hodnou i potřebnou, aby vytištěna a zřízením zemským stvrzena byla«, uznána. Císař Rudolf II. zvláštním privilegiem ze dne 23. června 1600 to potvrdil a schválil 12) Sněmy české IV. 285—286. — 14) Sněmy české VI. 566—567.

Strana XVII
Úvod vydavatelův. XVII Na sněmě r. 1601 sneseno jednosvorně, »aby touž knížkou vuobec i jeden každý v tomto království při mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní se řídili a spravo- vali, zřízením zemským aby byla stvrzena, a předepsané JMCské privilegium aby ve dsky zemské vepsáno a na zámek Karlštein mezi jiné listy a majestáty aby schováno bylo«.15) Knížka Menšíkova18) má titulní list se znaky zemí koruny České napřed a se znakem císaře vzadu, 13 listů úvodu, na zadní straně posledního z nich trojdílný obraz soudu mezního (nahoře průvod po sporných mezích, uprostřed přísahy svědků u hrobu a v hrobě, dole sedění soudu u stolu pod stanem), 118 listů textu, 29 listů abecedního věcného rejstříku a na posledním listu vpředu znak Menšíkův, vzadu označení tiskárny dědice Jana Šumana. Text má následující odstavce: Meze a hra- nice co jsou? Odkad slove? Co jest soud mezní? Co jest rozepře mezní? Kdy se začíná? Kdy zase pomíjí? Kolikerá jest? O užívání soudu mezního. Odkud pochází rozepře mezní? O opatrování mezí a hranic. Proč jest soud mezní nařízen? Soud mezní má býti pokojně řízen. Co k soudu meznímu náleží? Původ co jest? Obeslaný co jest? Soudce co jest? Původa povinnost přátelská před soudem. Původa povin- nost právní. Obeslání hlavní od původa k úřadu. Původ čeho má šetřiti při svém obeslání. Obeslaného povinnost přátelská před soudem. Obeslaného povinnost právní. Původa i obeslaného povinnost. O správci a držiteli dědin ve správě zavázaných. Obeslání správce neb držitele dědin hlavní od původa k úřadu jak se podává? O půhoních k svědomí pro postavení a položení. Půhon pro postavení. Povinnost pana purkrabí a úřadu. Obeslání hlavní původa od úřadu. Tyto potřeby má pů- vod nahotově míti. Obeslání hlavní obeslaného od úřadu. Obeslání hlavní správcí nebo držitele dědin ve správě zavázaných od úřadu. Obeslání hlavní pánův soud- cův. Překážka kdyby se tomu sročení stala. Odklad rozepře sročené původu i obe- slanému. Odklad rozepře sročené správci neb držiteli dědin ve správě zavázaných. Odklad rozepře sročené pánům soudcům. Odklad rozepře sročené pohnanému pro postavení, pro položení i k svědomí. Původ má o nové srocení žádati. Sročení zase po odkladu původa. Sročení zase po odkladu obeslaného. Sročení zase po odkladu držitele nebo správce dědin ve správě zavázaných. Sročení zase po odkladu pánův soud- cův. Sročení zase po odkladu pro postavení, pro položení i k svědomí. O nákladu na vejpravu. O vejpravě pro pana purkrabí, osoby a potřeby úřadní. O zasednutí do soudu. Přísaha pánův soudcův. Přísaha rychtáře. Zahájení soudu. Stavení svědkův. Přísaha svědkův v hrobě. O mluvení k zdvižení obeslání hlavního. Vedení mezí a hranic od svědkův původa. Vedení mezí a hranic od svědkův obeslanébo. O slyšení rozepře. O naučení. Odklad rozepře k vejpovědi pro naučení. Obeslání zase původa i obeslaného po naučení k výpovědi. Obeslání správce nebo držitele dědin ve správě zavázaných po naučení. Obeslání po naučení k vejpovědi pánův soudcův. O řádu 15) Sněmy české X. 44—45, 57—58 a 187. — 16) Knížku tuto vydal znovu r. 1883 JUDr. Hermenegild Jireček ve svém »Codex juris bohemici« IV. 5. str. 148—218. 2*

Strana XVIII
XVIII Úvod vydavatelův. při sjezdu k vejpovědi. Pan purkrabě nemohl-li by sám osobně na meze vyjeti. O povinnosti pánův soudcův. O povinnosti písaře soudu. O povinnosti rychtáře mezního. O spravedlnosti stran na tomto soudu. Průvod kolikerý jest? Nános neb nákladek kamení. O strouze. O potoku. O průvodu listovním. O užívání. O mezníku a hraničníku. O znamení mezním obecně. O znamení mezním v stromu. O zrostu stromu. Znamení v dřevé spáleném. O poznání znamení v dřevě, jak staré jest. O rozdílu zrostu dříví. O dubu. O rozdílu dubův. Jedle, smrk, borové i sosnové dřevo. Bříza. Vrba. O kamenu mezním. O svědcích. Svědek co jest? Povinnost svědka. O vejpovědí. O mezní vejpovědi. O škodách útratných a nákladných. O další stran potřebě. »Soud mezní proto od předkův našich jest nařízen, kdyby tak jeden dru- hému v mezech proti spravedlivosti překážku činil, aby tím soudem jeden každý při svých spravedlivých mezech byl zachován, a dáleji, aby sešlo z větších skrze to odporův, roztržitostí, nevolí, vejtržností i vejbojův ano i mordův, kteříž nejvíce při těchto mezních nedorozuměních se přiházejí a trefují, tak že někdy z obou stran lidé v velkým počtu v zemi mírné a pokojné pod řádem a právem na sebe pro meze sahají.«17) Postup při soudu mezním byl v stručnosti následující. »Když se pů- vodu v meze od souseda vkračuje, dobře jest, aby s tím dlouho nemlčel, ale hned brzo o to nejprvé přátelsky s sousedem svým jednal, jemu to, jaké mu se ublížení od něho nebo lidí jeho děje, předložil a o to se staral, mohlo-li by to přátelsky mezi nimi spokojeno býti tak, bylo-li by co na nedorozumění, aby se raději sami o to přátelsky srovnali a sobě své meze, vyjedouc nebo vyjedouce na to, obno- vili.... A když pak žádné přátelské hledání, jednání a napomenutí při sousedu jeho k spokojení platnosti přinésti nemůže a on se spokojiti nechce, tak že se k soudu meznímu o retuňk utéci původ musí, tehdy nejprvé původ má sám osobně v šraňcích vyžádati pana purkrabí Hradu Pražského na JMtech páních a vladykách na plném soudu zemském větším na meze a hranice, jmenujíce místo, kde a proti komu; a když mu toho povoleno bude a relaci od JMti neb JMtí ke dskám o tu věc se vykoná, potom má při panu purkrabí jednati o příležitej a pří- hodný čas; když by pan purkrabě den a rok k souzení týchž mezí uložil a vyroz- umějíc o jistém dni, obeslání své hlavní mezní pořádně sepsaný, kterýmž druhou stranu obsílá na meze, k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského má podati; a to podle vyměření zřízení zemského nejméněji šest nedělí před stáním k ouřadu dodáno býti má.«18) »Když obeslání hlavní mezní k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského se podá, již sám pan purkrabě Hradu Pražského jménem a tytulem svým a úřadu svého . . . má obeslati předně původa, doložíce mu na ceduli s jakým počtem koní, 11) Menšík, 10. Dle poznámky níže při č. 14. položené byl r. 1535 na mezech zabit Mi- kuláš Hruška z Března. — 13) Menšík, 12—13.

Strana XIX
Úvod vydavatelův. XIX vozův, pro něho a osoby úřadní, s jakými potřebami vyslati a nahotově býti má. Též i obeslaného má obeslati, a již dále také pány soudce.«19) Soudci purkrabímu přidanými bylo původně a to až do roku 1567 dvanácte konšelův po šesti od každé z obou stran, potom dle svrchu uvedených snesení sněmovních v létech 1567—1575 osm osob z stavu panského neb rytířského po čtyřech od každé z obou stran, v lé- tech 1575—1585 dva radové soudu purkrabského a šest osob z stavu panského neb rytířského po třech od každé z obou stran, což bylo na sněmě r. 1585 pozměněno tak, že purkrabí má sám těchto šest osob nestranných jmenovati. Menšík ve své knížce uvádí, že purkrabí má obeslati »dvanáct osob stavu panského a rytířského, tak aby na týž den s východem slunce na týchž mezech se najíti dali, takových rozepří mezních (je spatříce) slyšetí a rozsouditi jemu nápomocní byli.« 26) »Jest-li že by pak osoby z stavu panského a rytířského k soudu obeslané všecky se nesjely za jakýmikoliv příčinami, tehdy pan purkrabě nicméně v počtu desíti osob ten soud mezní zasednouti, říditi a konati bude moci, a v čas potřeby a nedostatku osobu neb osoby hodné, kteréž by tu na mezech přítomné nalezl, z stavu panského neb rytířského obrati a do soudu dosaditi.«21) »Tyto potřeby má původ nahotově míti: 1. Vůz a koně pro pana purkrabí a pány raddy příhodné odeslati k úřadu. 2. Vůz a koně pro registra, pí- saře soudu a rychtáře mezního. 3. Útratu na cestu a co panu purkrabí podle vy- měření zřízení zemského od vejjezdu deset kop míšeňských náleží, to odeslati. 4. Stan na mezech míti rozbitej, v něm dva stoly, stolice a lavice. 5. Motyky, krátce, rejče, lopaty, píly, sekery, dláta a k tomu dva dělníky správný, kteří by udělali, co se jim rozkáže. 6. Opatření na mezech stravou a přeležením podle sluš- nosti pro pana purkrabí a osoby úřadní s čeládkou jich.« 22) »S tím počtem koní a vozův, podle napřed psaného oznámení, pro pana pur- krabí Hradu Pražského strana původní na Hrad Pražský k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského aneb v místo jemu ukázané poslati a témuž panu purkrabí pět kop grošův českých, prvě než-li by na meze vyjel, dáti a položíti, stravou a jinými potřebami jeho i jiné osoby úřadní a čeládku jich na cestě a na mezech opatrovati má. Nebo zase strana obeslaná téhož pana purkrabí potom na svůj ná- klad vozmi a koňmi, stravou a jinými potřebami až domů v slušnosti, jakž na osobu jeho i jiné osoby úřadní přísežné náleží, opatřiti a tolikéž témuž panu pur- krabí pět kop grošů českých dáti jest povinen.«23) »A když se již na ty meze sjedou. a když jest dostatek soudcův, má pan purkrabě stranám předložení učiniti, mohou-li se o to, oč tak mezi nimi na rozepři jest, smluviti, že rád s nimi chce popracovati,24) a jest-li že se smluviti nechtí, tu hned na strany otázku učiniti, již-li sou strany s svědky i se všemi potřebami na- 19) Menšík, 27--28.— 20) Menšík, 28. —21) Menšík, 55. —22) Menšík, 30--31.— 23) Menšík, 54. 24) To se dosti často podařilo, jak dokazují přátelské smlouvy níže pod č. 27, 40, 41. 69, 75, 78, 83, 87, 88, 94, 100 a 101 položené.

Strana XX
XX hotově. Jsou-li strany nahotově, tu hned má býti na tom místě, odkad se ten od- por mezí začíná, hrob vykopán k východu slunce obrácený, však v gruntech strany původní nezodpořilých, a ne v gruntech vlastních obeslaného, o které není odporu. Mezi tím časem pánům soudcům má býti vydána přísaha v tato slova: Přísa- háme ..., že v tomto soudu mezním, k němuž sme voleni a povoláni, pravdu vésti a křivdu tupiti, tejnost raddy zachovati chceme, a to ani pro přízeň ani pro ne- přízeň ani pro kterú jinú věc. Tak nám pomáhej Pán Bůh i všickni svatí.«25) »Potom pan purkrabě má promluviti ku pánům soudcům, aby vstoupili do čtyř lavic a se posadili. A když zasednou, pan purkrabě maje nahotově také osobu hodnou, dobře zachovalou, kterémuž by úřad rychtářský na těch mezech poručil, na tu osobu má ihned zavolati, aby vystoupil, jemu předložiti, poněvadž tu povinnost rychtářskou k sobě přijal, podle práva mezního přísahu aby vykonal a dále se náležitě podle té povinnosti a vyměření úřadu rychtářství mez- ního zachoval. A ta osoba má tu hned přísahu učiniti: Přísahám Pánu Bohu i všem svatým, cožkoliv od práva mluviti budu o tyto meze a hranice, že to všecko věrně a právě povím a v povinnosti rychtářský při tomto soudu mezním tajně, náležitě, upřímně a spravedlivě se zachovám, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro kterou jinou věc. Tak mi toho dopomáhej Bůh i všickni svatí.«26) »A tu hned rychtář má zahájiti soud v tato slova: Já tento soud za- hajuji boží mocí, nejjasnějšího knížete a pána pána Rudolfa II., voleného římského císaře, uherského a českého krále atd., mocí, urozeného pána pana N. z N., nej- vyššího purkrabí Pražského, mocí i těchto pánův soudcův mocí, v tomto soudu všecku poctivost připovídám a nepoctivost zapovídám, a jest-li kdo v tom soudu přečiní řečí, jdi jemu na peníze, pak-li skutkem, jdi jemu na hrdlo. A pan pur- krabě se pány soudcími mají k tomu zahájení pro vážnost státi a všickni jiní to- likéž s odkrytými hlavami.«27) »Potom pan purkrabě vezmouce potaz má oznámiti, aby strany daly svědky své poznamenaný. A když nejprvé původ, potom obeslaný své svědky dají po- znamenaný, pan purkrabě má oznámiti, aby se jména svědkův čtly, a po přečtení, chce-li kdo svědky naříkati, má o to tu hned z hodných příčin slyšáno býti; pak-li žádný žádného svědka nenaříká, již potom žádného svědka víceji naříkati moci ne- budou, než svědomí jich postačiti má. Potom má pan purkrabě oznámiti, aby svědci ven k hrobu vyšli a v hrobě na božím umučení toliko v košilích, bosi a bez pásův, s odpatými obojky, s nepřikrytými hlavami, kleče přísahali. A když se svědci svle- kou, tu hned těm svědkům má se dostatečně předložiti, že sou se nazí, obnažení, na svět zrodili, a tak že budou státi před trůnem spravedlivého soudce v den po- sledního soudu; že pak obnažení nad hrobem stojí, to znamená každého smrt, a hrob tento že znamená hrob ten, do kterého po smrti vloženi budou a z kterého k tomu soudu před trůn toho spravedlivého soudce jíti, se postaviti a ortel i na toto své Úvod vydavatelův. 25) Menšík, 55—56. — 26) Menšík, 57—58. — 23) Menšík, 58.

Strana XXI
Úvod vydavatelův. XXI vysvědčení slyšeti mají; aby sobě to bedlivě rozvážili a myslili, jako by hned do hrobu onoho po smrti vloženi býti měli, a pravdu, neohlédajíce se ani na pány své ani žádného jiného člověka, ani pro přízeň ani pro nepřízeň, o těchto mezech, čeho sou povědomi, aby vysvědčili. A když tak stanou nad hrobem proti slunci, tu se jich má rychtář dotázati po třikráte, již-li sou hotovi přísahu konati. Když řeknou, že sou hotovi, tehdy napřed svědkové strany původní a potom také svědkové strany obeslané vždy po jednom, dvou, nebo třech i více, jakž hrob postačiti může, pravú nohou mají vstoupiti do hrobu; a má každý tam kleknouti vlože dva prsty na boží umučení a přísahati v tato slova: Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, v této při, kteráž jest mezi A. s jedné a B. z strany druhé o ty meze a hranice, o kteréž jest mezi nimi pře, že to, čehož sem dobře povědom, právě a spravedlivě povím, povedu a ukáži, a to ne pro přízeň nebo nepřízeň ani pro kteroukoliv věc. Tak mi Pán Bůh pomáhej, všickni svatí. Amen. Co se lidí stavu panského neb rytířského dotýče, kteříž by k svědomí na mezech od kohožkoliv potřebováni byli, ti mají pří- sahu učiniti zdvihnouce dva prsty a stojíce nad hrobem proti východu slunce. Tu se má pilně poslouchati, aby jedenkaždý svědek právě slova přísahy vyříkal. Potom mají se svědci z obojí strany zejména v stanu zapisovati; a napřed svěd- kové původa, potom obeslaného, jakž přísahají, tak potom zapisováni býti mají.«28) »Obeslání hlavního k zdvižení má býti mluveno před tím, než-li svědkové meze povedou, a také prvé, než-li se v svém svědomí vyjeví. Posavad k zdvižení rozdílným časem a někdy teprva po vedení svědkův se mluvilo, o čež mezi stranami velké roztržitosti a pánům soudcům zbyteční zanepráždnění i času daremné maření bývalo. A protož, jest-li že by strana obeslaná k zdvižení mluviti chtěla, má se ku panu purkrabí hned po zapsání svědkův ohlásiti; pan purkrabí se pány soudcími mají do soudu zasednouti, strany vyslyšeti a o to zdvižení brzký konec učiniti, tak aby svědkové se tu dlouho nedrželi.«29) »Po vyřízení té věci, a nebo jest-li že k zdvižení žádného mluvení nebude, již svědkové strany původní mají jeden za druhým napřed jíti po těch mezech a hranicích, kdež vědí, a pan purkrabě se pány soudcími má hned za nimi jeti nebo jíti. Ale svědkové strany odporné mají nazad jíti, za panem purkrabí a soudcími. A tu těm svědkům, kteříž napřed meze vedou, nemá žádný překážeti předcházejíc aneb okřikujíc je aneb jaké návěští jim činíc, ani mezi ně choditi. A když původovi svědkové dovedou na místo, pokudž o meze a hranice jest rozepře, tehdy svědkové strany odporný mají zase vésti po mezech a hranicech, kdež vědí, a také mají napřed jíti a svědkové původovi zase nazad. A na tom ve- dení těch mezí mají svědkové obojí strany jedni každí na svých mezech ukazovati hraničníky, mezníky, znamení mezní; přijdou-li kde k jakému místu, na čem co zá- leží, tu se zastaviti, ukázati a správu dávati mají; toho druhá strana doslýchati, vědí-li a mají-li co, k tomu zase se ohlásiti, ukázati a správu dáti mohou, vše po- 23) Menšík, 58—61. — 29) Menšík, 61.

Strana XXII
XXII Úvod vydavatelův. kojně, uctivě; a páni soudcové tomu všemu vyrozuměti mají a vždycky v prostředku býti; a to pilně má poznamenáno a sepsáno býti, pokud a jak svědkové které strany vedou, jaké mezníky a znamení mezní v tom svém vedení ukazují, co k nim pro- mlouvají a v čem sou sobě strany, o kterém mezníku a znamení mezním neb jinak, na jakém sporu, a to vše potom do pře vedení má od písaře pojato býti«.30) »A když se tak všecko obvede, tedy pan purkrabě se pány soudcími má soud zasednouti na těch hranicích v stanu po straně a na gruntech původa a tu má rozkázati na strany zavolati, obeslání hlavní čísti; po přečtení obeslání hlavního mezního původ nebo obeslaný má dáti zavolati na obeslání správcí svého obeslaného, nebo držitele dědin správních, též držitel dědin na správcí svého obe- slaného, po přečtení svého obeslání, o zastoupení; a po přečtení téhož obeslání týž správce neb držitel dědin správních chce-li zastoupiti, to při tom, pak-li se ohlásí, že není povinen zastupovati, to písař soudu má při tom obeslání poznamenati, že, když na to obeslání zavoláno bylo, obeslaný se ohlásil, že z hodných příčin zastu- povati není povinen; a již dále ta rozepře jíti má. Předně, původ své obeslání pro- vozovati a obeslaný odvozovati mají. A tak pan purkrabě při soudu mezním ten soud mezní řiditi a spravovati má podle práva. Právo jest pak zřízení zemský, předešlé vejpovědi, nálezy a praejudicata, staří obyčejové a zvyklosti, kteréž nejsou proti právu. Co se koliv od stran a svědkův jich ukazuje, pan purkrabě s pilností šetřiti, je spatřiti, a co se k tomu mluví, tomu všemu dobře vyrozuměti, a to, jak stará a podstatná ta znamení sou, uvážiti, která strana co podstatnějšího ukazuje, jakej počet, jak podstatných a jak starých svědkův, od kolika let svědčících, jaké a v čem, v jakých ty pře podstatách, srovnání jich jest, a sou-li toho povědomi, o čem jich vysvědčení jest, sami-li to pamatují, či-li sou od jiných, od koho a jakých lidí slyšeli a viděli, co svědčí: to vše vyslyšíce volně, jednu i druhou stranu, časně po zavření jedné i druhé strany té rozepře stranám rozkázati vystoupiti a písaři tu všecku při, jakž mluveno, vedeno, co ukazováno bylo, rozkázati přednésti, a potom podstatu té rozepře všecku, na čem záleží, oč činiti, jaká spravedlivost původa, jaká obrana obeslaného, jak kdo svú rozepři ukázal a provedl, opáčiti a pánům soudcům předložiti a bedlivě toho šetřiti má, aby jeden každý z pánův soudcův tomu všemu, co k přímluvě jeho náleží, dobře a gruntovně vyrozuměl, a po vyrozumění přímluvu svou s podstatou učiniti mohl, a již dále po pořádku na pány soudce, aby se k té při přimlouvali, podati.«31) »A jest-li že by se trefilo a potřeba kázala zvláště v pilných, velkých, nových případnostech, a nebo jest-li že by se páni soudcové nemohli v čem snésti, po druhé i po třetí přímluvy obcházeti mají.... A po dobrém, pilném a bedlivém uvážení, na čem se větší počet pánův soudcův podstatně snesou, tak a podle těch přímluv má a jest povinen pan purkrabě potaz zavříti, ač není-li v tom obzvláštní nějaké 20) Menšík, 62—63. — 31) Menšík, 63—65.

Strana XXIII
Úvod vydavatelův. XXIII hodné příčiny, že by snad o tu rozepři od JMti pánův a vladyk nau- čení musil vzíti.«32) »Což, jest-li že by k tomu měl hodnou příčinu, tehdy (doslyšíc však tu ro- zepři zouplna až po zavření jí od stran) má odložiti té pře stranám z hodných, dů- ležitých a nevyhnutelných příčin s tím doložením, když se jim zase dá znáti, aby se před soud v té při postavili a oznámením dalším soudu spravili; a to naučení hned beze všeho dalšího odkladu ihned při nejprv příštím soudu zemském vyřiditi a potom brzy, neprodlévaje, zase strany, pány soudce, a kohož potřebí, obeslati, vše na náklad původa.«33) Když tak všickni účastníci soudu poznovu byli obesláni, purkrabí Hradu Pražského »na uložený čas přijedouc zase na též meze se pány soudcími, do stanu jíti, do lavic zasednouti, soud dáti zahájiti, stranám kázati vystoupiti, pánům soud- cům, jaké jest naučení dostal od JMti pánův a vladyk na plném soudu zemském, to přednésti, z uvážení jich společného vejpověď písaři má poručiti sepsati, a když nahotově vejpověď bude, stranám kázati vstoupiti, na ně zavolati, vejpověď čísti dáti, a po též vejpovědi v přítomnosti některých neb všech pánův soudcův, jest-li kde potřebí, podle vejpovědi meze a hranice obnoviti neb mezníky saditi a znamení mezní dělati, to vykonati má«.34) »A pro památku budoucí má na nich některým a zvláště mladým lidem skrze rychtáře mezního po pardusu nebo po lopatkách roz- kázati dáti.«35) Takové naučení vyžádal si na soudu zemském purkrabí častěji, jak ukazují pře níže pod č. 7,9, 10, 14, 15, 19, 22, 24, 30, 31, 33, 36, 38, 42, 43, 45, 48, 50, 51, 52, 56 63, 64, 67, 72, 73, 76, 77, 79, 80, 82, 85, 90, 92 a 96 položené. Tím ovšem se pře často dosti značně protahovala; tak k. p. ve při mezi Jiřím z. Valdšteina a Kryštofem z Jandorfu (č. 67) konalo se mezování roku 1551 a vejpověď vynesena až dne 4. srpna 1553; pře mezi Benešem Bukovským z Hustiřan a Natanaelem z Černína (č. 10) počala se za purkrabí Bohuslava Chrta z Ertína, vejpověď vynesl však pur- krabí Jan Byšický z Byšic teprvé dne 8. listopadu 1532; jednání ve při mezi kapi- tulou kostela Pražského a Janem Pešíkem z Komárova (č. 80) provedl purkrabí Jiří Kalenice z Kalenic, ale vejpověď vynesl nástupce jeho Albrecht Kapoun ze Svojkova. Z téže příčiny a zároveň »z příčin veliké zimy a nečasu i také rozvodnění těch míst, odkud se vésti začíti má«, přerušeno dne 24. března 1563 jednání ve při mezi Adamem z Vartmberka a Hanušem Oprštorfem z Oprštorfu (č. 96) a vejpo- věď vynesena až dne 24. dubna 1566. »Jest-li že by se kdy trefilo, že pro příčinu smrti nebo nemoci nebo jinak bezelstně pan purkrabě Hradu Pražského sám osobně k soudu meznímu a nebo k obnovení a sazení mezníkův podle vejpovědi jeti by nemohl, nejvyšší pan pur- krabě Pražský má osobu hodnou z pánův rad a soudcův soudu svého nejvyššího pur- krabství Pražského k tomu obrati a tu s listem mocným pod pečetí svou k tomu 32) Menšík, 65. — 33) Menšík, 66. — 34) Menšík, 69. — 35) Menšík. 116. Archiv Český XXX. 3

Strana XXIV
XXIV vyslati, kterážto osoba ten soud mezní a povinnost všecku pana purkrabí Hradu Pražského na tom soudu mezním řiditi a vykonati má vším tím spůsobem, jako by sám pan purkrabě Hradu Pražského tu přítomný byl; však hned při začátku má dáti v stanu ten list přečísti. Ale bez velké hodné příčiny, a zvláště když pan pur- krabě Hradu Pražského živ a zdráv jest, se to státi nemá.«36) »Nachází se paměť, že za starodávna s panem purkrabí Hradu Pražského na tento soud jezdil i jeden úředlník od desk a zvláště místopísař,37) jemuž právo o mezním soudu bylo známo, a pan purkrabě se s ním dělíval o důchody. Ale jakž z jiných mnohých věcí nepotřebných, kteréž se někdy při tom soudu za- chovávaly na mezech, tak také z tohoto jest od dávního času sešlo.«38) »Písař k soudu meznímu béře se osoba přísežná od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, a tomu se nedává jiná přísaha; než s pilností šetřiti má, aby obeslání od úřadu vlastně, jakž se jemu do rukou podá, slova od slova bez proměny a bez obmeškání časně vyšlo a nejméně čtyry neděle před stáním dodáno bylo; registra soudu toho bezpečně opatřená na meze aby s sebou přivezl a je na mezech opatřil a zase domů k ouřadu dovezl. Pak-li by se jemu v tom skrze ne- opatření na voze neb v hospodě a v stanu od někoho jaká překážka dála, to od pana purkrabí opatřeno býti má. Na mezech pánům soudcům, rychtáři i svědkům přísahy vydati, svědky pořádně zapsati, na vedení svědkův, jaké jich od jednoho místa k druhému ukazování a vedení, i také o jednom každém místě, mezníku a znamení mezním oznámení a správy, to všecko poznamenati, ano i také dále od stran pře vedení, rozepře, mluvení a pře líčení, to vše pořádně sepsati, na jaké průvody, pro- bata a allegata se strany táhnou, to též vyznamenati, po zavření pře panu purkrabí a pánům soudcům všeckno, což poručeno bude, zase přednésti, vejpověď podle ozná- mení a přímluv pana purkrabí a pánův soudcův sepsati, při vstoupení stran všecko pře vedení s plným poznamenáním, vedení svědkův i vejpověď přečísti a publiko- vati, a summou v tom ve všem, tak jakž povinnost jeho o věrnosti a tejnosti i ji- nak podle vyměření zřízení zemského to v sobě obsahuje a zavírá, se zachovati má a jest povinen. Za každé obeslání mezní hlavní i jiná, též za každý půhon k svě- domí platí se písaři soudu toho dvojnásob jak při soudu purkrabským, totiž se platí po 12 groších českých za každý půhon a obeslání jednoho práva. Památného na tomto soudu od jedné vejpovědi dává se čtyry kopě grošův českých, od svědků po šesti groších českých jednoho práva; z toho polovici tři groše berou páni soudcové, kteří sou při zapisování svědkův, druhou polovici tři groše český béře písař soudu; a od předkládání béře písař sám po šesti groších českých. Vejpověď mezní i s pře vedením vše pilně, pořádně, zouplna když se do kněh mezních vejpovědních vpíše, má také hned pod touž vejpovědí napsati jména pánův soudcův i také svědkův, Úvod vydavatelův. 36) Menšík, 69—70. 31) Viz výše na str. XII. spis mistra Prokopa z kodexu Talmberského. 38) Menšík, 70.

Strana XXV
Úvod vydavatelův. XXV jakž napřed strany původní i strany obeslané i také relaci o škody, kdyby vyšla; nebo na tom po časech sobě lidé potřebu svou zakládají.«30) »Rychtáře mezního při tomto soudu povinnost přední jest tato: soud zahá- jiti, stranám poroučeti vystupovati a odstupovati, zase vstupovati, nedati se lidem na pány soudce, písaře a místa právní tisknouti, na ně a mezi ně nakoukati, když se svěd- kové zapisují, okolo stanu vně žádnému nedati poslúchati, též nedati svědkův roz- pakovati při přísaze a na vedení jiným osobám krom osob soudu, mezi svědky ne- dati se tříti, než aby svědkové jeden za druhým pokojně jíti a při meznících a mí- stech, které ukazují, správu volně dáti mohli, obzvláštně aby žádný z svědkův, kteří meze vedou, nepředcházel a jich neučil a nenapravoval a návěští jim nedával. A to rychtář, když se má vedení začíti, stranám a všem vůbec oznámiti a zapověditi má pod pokutou i jinak všelikterak. Rychtář toho má se vší pilností šetřiti, aby při tomto soudu vážnost, uctivost, pokoj, tichost a všeliká šetrnost byla zachována; žád- ného křiku žádnému nepřehlídati, ale časně lidi okřikovati jest povinen. Také ne- má dopustiti žádnému žádnou braní, ručnicí, kordem, voštipem nebo podobnou braní na meze, před soud, do stanu ani také na vedení předstupovati. Pak-li by se kdo toho dopustil, bude povinen se s rychtářem o pokutu peněžitou smluviti. A za práci jeho strana původní až do rozeznání o škody jednu kopu grošův od jedné každé pře jemu dáti jest povinna; a při panu purkrabí a jiných osobách ouřad- ních fůrou a stravou má býti opatřen.«40) Ačkoliv knížkou Menšíkovou byla přesně vytčena pravidla, dle kterých soud mezní držán býti měl, zdá se, že soud ten již v této době kolem roku 1600 velmi zřídka byl držán. Snad příliš veliký náklad s ním spojený nelákal strany, aby si vyžádaly pana purkrabí Hradu Pražského na sporné meze. A také bylo někdy velmi těžko dokázati, že se jedná výhradně jen o meze — a jen o těch směl soud mezní rozhodovati — a ne také o grunty, které těmito mezemi byly ohraničeny. A spory o grunty náležely před soud zemský. Ať tomu jest jakkoliv, tolik jest jisto, že ob- novené zřízení zemské z r. 1627 soud mezní nezná, odkazujíc žaloby o mezníky a hranice před soud zemský větší. Ustanovujeť jen v článku B. 10 do- slovně takto: »Před soud náš zemský větší náleží předně ty žaloby, které se stat- kův pozemských a dědictví dotýkají. Item z pokut pro vykopávání, porážení neb jakkoliv jináč změnění mezníkův hraničných«; a v článku Q. 38: »Kdož by kolivěk komu mezník aneb mezní dřevo vykopal, přesekal, buďto jinam přesadil neb za- kopal, aneb jakkoli jinak se to státi mohlo, bez vůle a vědomí toho, s kýmž ty mez- níky spolu má, předělal, ten druhému z jednoho tak změněného mezníku aneb mez- ního dřeva, též změněného mezního znamení dvadceti kop gr. č. propadne, a ten, kdož se toho dopustil, může z dotčené pokuty před naším soudem větším zemským obviněn býti.« V článcích F. 22—28, v nichž se jedná o soudu purkrabském a jeho příslušnosti, není o mezech a hranicích ani zmínky. — 36) Menšík, 76—78. — 40) Menšík, 78—79. 3'

Strana XXVI
XXVI Úvod vydavatelův. Dle způsobu u jiných soudů obvyklého měla by i u soudu mezního býti aspoň trojí registra: 1. registra obsélací mezní, do nichž se zapisovala obeslání ku přem o meze, 2. registra svědomí mezní, do nichž se zapisovala svědectví svědků ústní i písemná, a 3. registra vejpovědní mezní, do nichž se zapisovaly vejpovědi soudu mezního. Zda-li byla skutečně u soudu toho nějaká registra svědomí, nelze dnes říci; žádná se nezachovala a nikde ani zmínky o nich se nenachází. Registra obsélací mezní se sice nezachovala, ale jmenují se výslovně ve přích z let 1573 a 1574 níže pod č. 100 a 101 položených, kde se z nich citují obeslání zapsaná na listech F. 11 a L. 19; jinde, a sice od č. 71 a 72 z r. 1554 a 1555, odkazuje se k nim prostě počínajíc listy D. 13 a 14, z čehož lze souditi, že zápisy na prvních listech byly asi z doby kolem roku 1530. Registra vejpovědní mezní byla při úřadě nejvyššího purkrabství Pražského roku 1600, v kterém Jakub Menšík knížku svou o soudu mezním vydal, troje. Menšík totiž tvrzení svá o tom, jak nutno na soudu mezním si počínati, dokládá vejpověďmi soudu toho z doby předcházející, ale cituje jen troje registra vejpovědní, tak že za to míti musíme, že jich za jeho času v úřadě purkrabském více nebylo. Jsou to: 1. Registra stará stranní vej- povědní červená, z nichž na listech 4, 87 a 106 cituje vejpovědi vynesené v lé- tech 1511 a 1512 a registrované na listech C. 15 a C. 16;41) 2. Registra stará vejpovědní mezní, jež uvádí nejčastěji k. p. na listech 6, 10, 17, 59, 73, 106 atd. a 3. Registra nová vejpovědní mezní, z nichž na listu 17 dokládá se vejpovědi roku 1589 vynesené a na listu neb pod číslem E. 15 registrované. Z re- gister těchto zachovala se až na naše časy toliko Registra vejpovědní mezní z let 1508—1577, dle Jakuba Menšíka »stará«, na rozdíl od »nových«, která co pokračování jich v čtvrté čtvrti XVI. sto- letí byla založena a za jeho života v užívání. Nacházejí se nyní v archivu Musea krá- lovství Českého pod č. 76, sign. IV. A. 2. Registra tato obsahují »pře o meze, na kteréž JMt páni páni a vladyky na plném soudu zemském ráčili jsou rozkaz učiniti, aby pan purkrabí Hradu Pražského podle úřadu svého, jakž jest za řád vyjel, a spravedlivý konec mezi stranami učinil,« zároveň s vejpověďmi, kteréž »purkrabí Hradu Pražského maje při sobě konšely přísežné (po roce 1567: »se pány soudci k právu meznímu podle sněmovního nařízení obeslanými«) vedle práva mezního z plného soudu tudíž osazeného a zahájeného, vyslyšavše svědomí a vedení svědkóv a pokazování, to vše pilně váživše,« vynesl. Registra byla vázána v tuhé žlutavé kůži, jež trojím řeménkem pevně byla stažena a svázána. Z původní této vazby zachovaly se jen části, které na nové tuhé desky jsou přilepeny. Na přední desce byl nyní již značně vybledlý nápis: Registra vej- povědní mezní od 1508 až d o 1575. Zřízena jsú od urozeného pána Jana Byšického z Byšic, purkrabí Hradu Pražského, léta atd. 41) Níže v čísle 44 uvádí se vejpověď z r. 1540 zapsaná v těchto registrech stranních na listu M. 11.

Strana XXVII
Úvod vydavatelův. XXVII MVCXXXIIII v pondělí po hodu Marie Panny na nebe vzetí [17. srpna]. Na svrchní bílé ořízce jest druhý původní nápis Mezní registra. Na přední straně prvního listu jsou tři přísahy purkrabí Hradu Pražského z let 1535, 1542 a 1555;42) pod nimi poznámka: »1544 f. IIII. post Simonis et Jude učinil pří- sahu Hynek Svatopolský.« 43) Na zadní straně téhož listu počíná se rokem 1437 se- znam purkrabí Hradu Pražského nadepsaný: »Tito jsou byli purkrabové menší na Hradě Pražském za paměti pana Rozvody starého,« který na dvou následujících listech, pokud nebyly vyplněny rejstříkem, pokračuje a částečně vlastnoručními zápisy jednotlivých purkrabí jde až do roku 1706. Seznam tento otiskl sem doslovně v článku Purkrabí Hradu Pražského v létech 1438—1711 ve Věstníku královské české Společnosti náuk 1903 č. 12. Na listech 2—10 jest část rejstříku alfabetického dle křestního jména strany obesílající, obsahující písmena A—O; ostatek chybí; byl patrně vytržen zároveň s prvními dvěma listy textu, z nichž jen malé zbytky zůstaly. Listy textu byly původně číslovány A. 1, A. 2 atd., ale toto číslo- vání sahá jen do A. 11; dále jsou označeny jedním číslem celé jednotlivé pře, ať za- bírají listů co koliv, a sice A. 12—20, B—E po 20; tímto číslem E. 20, které označuje spor skončený smlouvou roku 1574 se závěrečnou poznámkou z roku 1575 registra vlastně se končí, což odpovídá údaji na desce. Na následujícím, původně neozna- čeném, listě zapsána jest ještě pře z roku 1577, ale jen z části; byla patrně potom v úplnosti přepsána již do Register nových vejpovědních mezních. Dle nového po- čítání má rukopis nyní 277 listů rozměru 207x32.7 cm., z nichž první obsahuje přísahy s počátkem seznamu purkrabí, 2—10 část rejstříku A—O s dokončením se- 42) Přísahy ty znějí: »Přísaha atd. Slibuji a přísahám Pánu Bohu i všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Ferdinandovi římskému, uherskému, českému atd. králi atd., a urozenému pánu panu Janovi z Vartmberka na Zvieřeticích, najvyšímu panu pur- krabí Pražskému, i vší obci královstvie Českého k tomuto úřadu (a soudu) purkrabstvie Pražského, [k] kterémuž jsem povolán, pravdu vésti, křivdu tupiti, tajnost rady zachovati; a toho jinak činiti nemám pro přízeň ani pro nepřízeň ani pro nižádnú jinú věc. Toho mi dopomáhaj Pán Buoh i všickni světí. Actum f. V. post Mathie appostoli [25. února] anno etc. 35.« Jan z Vartmberka byl nejvyšším purkrabím dvakráte a sice v I. 1523—1525 a 1528 až 1541. Jan Byšický z Byšic byl purkrabím v 1. 1530—1556. »Slibuji a přísahám Pánu Bohu i všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému atd. králi atd., a urozenému pánu panu Volfovi staršímu Krajířovi z Krajku a na Nové Bystřici, nejvyzšímu panu purkrabí Praž- skému, i vší obci království Českého k tomuto úřadu atd. Actum f. IIII. post Antoni [18. ledna] anno etc. 42.« Volf starší Krajíř z Krajku byl nejvyšším purkrabím v 1. 1542—1554. »Slibuji a přísahám Pánu Bohu i všem svatým, najjasnějšímu knížeti a pánu pánu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému atd. králi atd., a urozenému pánu panu Janovi mladšímu z Lobkovic na Tajně Horšovském a Tachově, nejvyzšímu panu purkrabí Pražskému, i vší obci království Českého k tomuto úřadu (a soudu) purkrabství Pražského, k kterému jsem povolán, ut supra. Stalo se v pondělí na den sv. Lamperta [16. září] léta Páně 1555.« Jan mladší Popel z Lobkovic byl nejvyšším purkrabím v 1. 1544—1570. Roku 1555 připadl den sv. Lamperta (17. září) na úterý; má tu tedy asi býti v pondělí před sv. L. 43) Dne 29. října 1544. Hynek Svatopolský z Jablonné byl radou soudu purkrabského.

Strana XXVIII
XXVIII znamu purkrabí, 11—271 vejpovědi soudu mezního z let 1512—1577 a 272—276 jsou čisté. Na přední straně posledního 277. listu jest pouze poznámka »Jistých mezí neukázali. C. III«, čímž označena jest pře C. III. níže pod č. 42. položená, a na zadní jeho straně článek ze zřízení zemského z r. 1500: »V starým D. VIIII. Na- lezli za právo: kdož by kolivěk komu mezníky vymetal a nebo přesekal, nebo je jinam přesadil bez vůle a vědomí, s kýmž ty mezníky spolu má, tehdy ten tomu nebo těm propadni dvadceti hřiven.« Na prvním z obou vytržených listů A. 1 byla dle rejstříku pře »mezi Kun- drátem z Krymmhaymu a purgmistrem i vší obcí m. Knína.« Jakub Menšík odvo- lává se ve své knížce na listu 87 k vejpovědi v této při slovy: »Kde původ ukázal své užívání a obeslaný tomu neodepřel, jest při tom zůstaven. V starých registřích mezních A. 1 mezi Kundrátem z Klinheynu a Knínskými v sobotu den sv. Martina léta tisícího pětistého osmého.« Zde tedy jest naznačen obsah i udáno přesné datum první vejpovědi, den 11. listopadu 1508, které se shoduje s nápisem na desce. Na listě A. 2 bylo vypsáno líčení ve při mezi panem Vilémem z Pernšteina, nejvyšším hofmistrem království Českého, a Jiříkem Kořenským z Terešova o potok a průhon jakýsi, k níž se příslušná vejpověď ze dne 15. května 1512 nachází na zachovaném již listě A. 3, dle nového číslování 11. Jak nápis na desce svědčí, zřidil tato registra purkrabí Jan Byšický z Byšic dne 17. srpna 1534. Poněvadž dal do nich vepsati vejpovědi již rokem 1508 počí- najíc, lze z toho právem souditi, že do roku 1534 při úřadě purkrabském vůbec žádná registra mezní nebyla a že do té doby obeslání i vejpovědi mezní byly za- pisovány na jednotlivých arších papíru. Z těchto jednotlivých archů vepsal r. 1534 písař úřadu purkrabského vejpovědi mezní (a jak svrchu zmíněno, asi v téže době i obeslání mezní) do register. Neučinil tak však chronologicky, nýbrž jak mu jed- notlivé kusy právě do rukou přišly, zcela mechanicky, tak že vejpověď ve při mezi pány z Veitmile a klášterem Oseckým z jedné a Mikulášem Hochauzarem z Ho- chauzu ze strany druhé dne 2. dubna 1529 vynesenou přepsal na listech 17—18 a 26 až 27 dvakráte úplně a na listě 31 počal ji přepisovati po třetí; teprv když celou první stranu listu toho popsal, rozpomněl se, že vejpověď tu má již registrovanou, a zakončil »etc.«. Písař ten psal tato registra až po list 45 s vejpovědí z roku 1535. V následující době vystřídalo se ovšem písařů více, tak že o jednotném způsobu psaní nemůže býti řeči; čemuž napomáhala i ta okolnost, že registra byla s sebou brána na meze, o něž pře byla, a že jsou tu zastoupeny všecky krajiny království, severní i jižní, východní i západní, české i německé, se svými jazykovými zvlášt- nostmi a starobylostmi. Některé nejasnosti způsobilo i přeslechnutí písaře. Aby ne- bylo potřebí neustálého upozorňování slůvkem »sic«, jímž by vzhled knihy nezískal, upozorňuje vydavatel, že užil slůvka toho jen v případech zvláště nutných, ujišťuje však, že rukopis vydal se vší možnou bedlivostí a že za správnost textu ručí; drobné doplňky vlastní umístil v I J. Úvod vydavatelův.

Strana XXIX
Úvod vydavatelův. XXIX Jak již zmíněno, nejdou zápisy do roku 1535 přesně chronologicky za sebou. Není tomu však tak ani v době následující. Zde zavinila to hlavně okolnost svrchu uvedená, že v důležitějších sporech vyžádal si purkrabí naučení na soudu zemském; v tom případě bylo líčení přerušeno a bylo v něm pokračováno, až poučení došlo, což se někdy značně protáhlo. Poněvadž níže otištěné 102 vejpovědi mezní položeny jsou za sebou v pořadu přesně časovém, bylo nutno při záhlaví poznamenati, na kterých listech register jsou zapsané. V Praze na den sv. Václava, patrona země České, 1. P. 1912. Václav Schulz.

Strana XXX

Strana 1
D. XXIII. REGISTRA VEJPOVĚDNÍ MEZNÍ ÚŘADU NEJVYŠŠÍHO PURKRABSTVÍ PRAŽSKÉHO z let 1508—1577. Vydává Václav Schulz. 1. 1508 d. 11. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kundrátem z Krymheimu a městem Knínem.1) [List A. 1.] 1) V rejstříku jest uveden obsah prvního listu slovy: „Mezi Kundrátem z Krymmhaymu a purk- mistrem i vší obcí města Knína.“ Jakub Menšík z Menštejna ve své knížce „O mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém“ r. 1600 vydané cituje při tu na listě 87 těmito slovy: „Kde původ ukázal své užívání a obeslaný tomu neodepřel, jest při tom zůstaven. V starých registřích mezních A. 1 mezi Kundrátem z Klinhejnu a Knínskými v sobotu den sv. Martina leta 1508.“ Ve při ze d. 28. července 1539 níže pod č. 24 otištěné odvolává se strana obsílající k této při slovy: „Ješto poněvadž se mezí dotýče, má o to podle práva mezního souzeno býti, a byť se i gruntův dotýkalo, že by to nic ku pře- kážce nemělo býti; táhna se na vejpověď mezi Knínskými s jedné a Kundrátem z Krymhaynu strany druhé učiněnú, kdež též o grunty podle práva mezního souzeno bylo.“ 2. 1512 d. 15. května. — Soud mezní prohlašuje ve při Viléma z Pernšteina s Jiříkem Kořenským z Terešova potok a průhon jakýsi za svobodný k užívání pro každého. [List A. 2—3.] . . .1) a jich že se dotýče; však na něm aby nic nebylo než na spravedlivým soudci rozvážení a rozeznání; a on že jiného nežádá než podle práva za opatření spravedlivé. Tu pan Bohuslav Chrt2) atd. soud stranám osadiv vedle práva mezního, maje při sobě konšely, slyšavše otpor i jich s obú stran pře líčení a svědomí do- statečně váživše, takto o tom nalézají: Poněvadž oboje strana jsou dotázáni, prvé nežli svědkové k přísaze byli připuštěni, chtí-li co k nim mluviti, nežli jim přísaha vydána bude, že mají čas, též také i po přísaze co chtí žádati na svědciech, aby jim oznámili, aby seznali; kdež k tomu pan Jiřík Kořenský stoje nic jest neotepřel, a přes to k přísaze je svědky dopustil; též také žádal jest společně svědkóv, čehož jsú svědomi, aby seznali: i z těch příčin oni svědkové to jsú dobře učiniti a svěd- Archiv Český XXX.

Strana 2
2 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského čiti mohli. Kdež pak svědkové v ničemž se nedělili, než srovnali se v společném a svobodném toho potoku i próhonu všelikterakž užívání, jakož pak takové svědkóv vyznání šíře ukazuje, i dává se panu hofmistru3) JMti za právo tak, aby ten potok a próhon tak svoboden zuostal bez nařiekání a překážek páně Kořenského i jeho budúcích a jeho aby všelikterak, ktož by chtěli, podle téhož próvodu svobodně užíval nyní i na budúcí a na věčné časy. Actum sabbato die s. Zoffie 1512. 1) Celé pře líčení chybí. — 2) Bohuslav Chrt z Ertína byl purkrabím Hradu Pražského v letech 1509 až 1529. — 3) Nejvyšším hofmistrem kr. Č. v letech 1490—1514 byl pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině. 3. 1516 d. 30. června. — Soud mezní vypovídá ve při Jana z Nebřehovic s Mikulášem z Říčan, že pastvišť kolem tůně u Sedlikovic mají společně užívati Sedlikovičtí s Předborovickými. [List A. 3—5, dle nového čítání 11—13.] V té při, kteráž jest mezi Janem z Nebřehovic s jedné a panem Mikulášem z Říčan na Štěkni z strany druhé, vedle jich obojí strany dobrovolného pana pur- krabie na meze uvedení, a to o tu různici, což se pastev užívání, občizen při tuoni Sedlikovských ležících, dotýče, kdež týž Nebřehovský jej pana Mikuláše vinnil pravě, že by těch pastvišť, kteréž jsou ohražené a mezené, jeho Nebřehovského z Sedli- kovic lidé měli společně se pány Předborovskými, tak jakž od starodávna užíváno bylo a jakž smlúva o to ukazuje, a on pan Mikuláš že by jeho Nebřehovského lidem jmenovaným toho zbraňoval. Při tom týž Jan Nebřehovský ukázal touž smlouvu, též i svědomí vedl, a pravě, že toho vždy bez překážky jest podle té smlúvy v dr- žení, žádaje při tom zachován býti. Proti tomu pan Mikuláš z Říčan otpíraje pravil, že ti Nebřehovského svěd- kové, kteréž vedl, sami sobě svědčí; však jest-li to za právo, aby při tom bylo a zuostalo. Než pan Mikuláš kteréž svědky vede, že ti sobě nesvědčí, než jemu panu Mikulášovi; dále pravě, že list smluvní, kterýž od Nebřehovského pokázán, ukazuje, že okolo tůně mají společně užívati, a toho, nač se Nebřehovský táhne, že bylo bráněno vždycky. Též dále pověděl, kdyby toho ohraženého místa společně měli užívati, že by mezníkóv potřebí nebylo; než když se on pan Mikuláš o ten statek Předborovský soudil, tu jim pásti nebránil, nevěda, vysoudí-li ten statek; však že jest to pravil, vysoudí-li ten statek, že by sobě tu pásti nedal; a poněvadž ten statek vysoudil, že nechce, aby jemu po jeho oni Sedlikovští pásti měli. Zase on Nebřehovský pověděl, že jest grunt jeho, a by těch mezníkóv, o kterýchž pan Mikuláš pověděl, tu nebylo, že by on nevěděl, pokudž jest jeho, a že jsou jeho gruntové s obú stran krom malého kusu k Předborovicóm. Při tom jsou čteni obojí strany svědkové. Tu týž Nebřehovský po vyčtení svědkóv dal po- věděti, že se jeho svědkové srovnávají; kteříž jsou, že sou lidé hodní; a ne svými

Strana 3
z let 1512—1516. 3 toliko svědky že provodí, ale i z jiného panstvie dostatečné provozuje; kterýchž jeho svědkóv že jest dvénásob a víc nežli páně; a dále pravě smlúvu, kteráž po- kázána, ta že se vztahuje na dvě obce, to jest na Sedlikovské a na Předborovské, a tuto, nač se pan Mikuláš táhne, že jest jediný grunt. Při tom též pověděl, ten svědek Král z Předborovic, kteréhož pán vedl, kterýž seznává od devadesáti let o tom, že jemu ke škodě není, poněvadž jest smlúva, kteráž se teprv potom stala; a ti svědkové jeho Janovi že seznávají, toho společně že jsou užívali svého i toho k Předborovicóm bez překážky. Zase proti tomu pan Mikuláš pověděl, že tomu neodmlúvá, oni Sedlikovští že tu pásli, však proto-li by jměli jich gruntové aneb Nebřehovského býti? Také při tom pověděl, že pásají na lukách neb jinde, proto jich gruntové nejsou vždy; pravě, poněvadž jsou mezníci nevymetaní, že jest to odděleno od toho společního, a že bylo na tom místě zajímáno a jim Předborovským uplacováno. Též zase proti tomu on Nebřehovský dal pověděti, poněvadž to pán vede a praví, po zajímání že jest uplacováno, to uplacování aby pán provozoval, kto jest to a komu uplacoval, a že by ten próvod rád slyšel. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely podle práva mezního k tomu zřízené, slyšavše smlúvu, svědomie, otpor a s obú stran pře líčení, to všecko s pilností váživše, z plných čtyř lavic soudu zahájeného i nalezli jsou mezi stranami za právo a spravedlivé takto: Poněvadž Jana Nebřehovského svědkové všickni se srovnávajíc seznávají, že gruntóv past- vištných Sedlikovských podle dotčené tůně ležící ch] oni Předborovští užívali jsou společně spolu s týmiž Sedlikovskými bez překážky jedni druhých a smlúva mezi někdy Janem z Nebřehovic a někdy Petrem z Předborovic učiněná, kteráž pokázána, mezi jiným znící zřetedlně ukazuje, občizny kteréž jsou okolo Sedlikovské tůně, má jich Předborovský požívati spolu [s] Sedlikovskými a oni jeho občizen zase okolo tůně. A svědkové páně Mikulášovi souce dotázáni, jsou-li kde jiné pastviny neb občizny k Předborovicóm příslušející, kteréž by tak podle smlúvy znění vedle dotčené tůně ležely kromě těchto, pověděli, že o nich nevědí než o těch, kteréž jsou ohražené: i z takových příčin aby oni Sedlikovští těch občizen aneb pastvišť i ohražených obojích společně s Předborovskými, jakž smlouva v sobě zní, užívali bez překážky jedni druhých nyní i na časy budoucí a věčné. Actum f. II. post Petri et Pauli appostolorum 1516. Téhož soudu byli jsou konšelé zejména tito: Z strany pana Mikuláše z Říčan: Martin Hána, Martin švec, Václav Sochor, Václav Holar, měšťané z Písku; Vondra Keclík z Putině; Mikuláš Lajcar z Nepodřic. Z strany Jana Nebřehov- ského: Pavel kovář, Matúš Podolský, z Strakonic; Mikuláš Hájek, Bárta kovář, z Volyně; Jan Mráz, Jan Potřník, z Modliškovic.

Strana 4
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 4. 1527 d. 13. září. — Soud mezní určuje ve při mezi Vilémem Křineckým z Ronova a Lackem Ostrovcem z Kralovic meze mezi Bříství a Chotěšicemi. [List 16—17.] V té při, jakož jsou se oboje strana svolili o pana purkrabie Hradu Praž- ského totiž urozený pán pan Vilém Křinecký z Ronova atd. s jedné a urozený vladyka pan Laclav Ostrovec z Kralovic na Chotěšicích z strany druhé, a to o roz- dvojení mezí a hranic ležících mezi Břístvím a Chotěšicemi, o kteréž jest v tom mezi stranami, čí by co v tom položení kterého z nich bylo, takové rozdvojení se o to zběhlo; kdež pak vedeni jsou s obú stran svědkové, totiž z strany pana Viléma dva a z strany pana Ostrovce tři registry zapsaní. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely osazené práva mezního z plných čtyř lavic, vyslyševše to všecko, pilně vá- živše, takto o tom vypovídají: Poněvadž Jan Juozka z Záhornice, člověk pana Zdeňka Trčky z Lípy, učiniv přísahu vedle práva mezního na těch mezech a hra- nicech ve při dotčených podle svého vysvědčení a vedení s jistým pokazováním, pokud mezi stranami té meze a hranice, jsa téhož z mládí svědom, to svú duší podle své přísahy jemu na kříži v hrobě vydané zapečetiv vysvětlil a okazoval pravě, že pan Laclav Ostrovec k Chotěšicóm dvoje sedliště tudíž k Bříství jměl, ukazuje na ta těch sedlišť místa; ješto týž pan Laclav Ostrovec tomu ničemu jest vedle práva, což týž svědek seznal a vedl, neotepřel, aniž čím odvedl, kdež takové všecky věci již pokazovány jsou vedle mezního práva, lízeny a kopčeny, z těch příčin při ta- kovém Jana Józky svědka pokazováním a vysvědčením pan Vilém z Ronova i také pan Lacek Ostrovec i jich budoucí na věčné časy se zuostavují. Což se pak také toho dílu proti lesu, kterýž slove Perný, dotýče, táž šeřina téhož smajčeného lesu, jakž ten díl šíři ukazuje, má při panu Lackovi, budúcích jeho, k Chotěšicóm též na budúcí a věčné časy zuostati. A jestliže jest která strana straně co v těch gruntích předešle jakžkoli přesekala neb převorala, nevědúce čí co v tom jest, to všecko buď přesekání neb převorání mezi stranami se zdvihá a v nic obracuje. A jakož také toho jest z strany pana Lacka Ostrovce žádáno, aby obce z Bříští, jsou-li jaké, byly pokazovány, ješto svědkové pověděli, že o takových žádných obcí nevědí nežli toliko o próhonu, kterýž běží od Bříští k Chotěšicóm, protož takového pró- honu oni Bříští a Chotěščtí spolu aby též na časy budúcí a věčné, a to bez pře- kážky jedni druhým, užívali. Actum f. VI. ante Exaltacionis s. Crucis 1527. Konšelé byli z strany pana Viléma oc: Jan Vepřek, Pavel Pavlátko, Havel Hlad, Jíra krajčí, Petr Žáček, Vincens mlynář, všickni z Rožďalovic. Z strany pana Lacka: Petr Charvát, Pavel Novák, Jan Škořepka, Vavřinec kožišník, Jan Lojek, Jan Karlíkóv, všickni z Kopidlna.

Strana 5
z let 1527—1528. 5 5. 1528 d. 22. října. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou z Miliny a městem Ústím n. L., aby obě strany sporných lad a gruntů společně užívaly, louky při potoce však aby zůstaly těm lidem ze vsi Božtěšic, kteří jich až dosud užívali. [List 36—37.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi paní Kateřinú z Miliny s jedné a purgmistrem a raddú i vší obcí města Oustí nad Labem z strany druhé, a to o meze, kteréž jsou s obú stran, svolivše se o vedení úřadu purkrabstvie Pražského držení mezi stranami dotčenými, kdež pak ukázáni a vedeni jsou s obú stran svěd- kové. Při tom na místě Kateřiny puovoda též pokázán jest list, kterýž jest vydal někdy pan Beneš z Vartmberka jim Boštětickým, a pravíc, že se v tom listu ta lada jmenují zejména, a poněvadž také staré užívání téhož ukazuje se od paní i svědky jejími, že za spravedlivé opatření podle toho od též Kateřiny žádají. Proti tomu oni Ouští pověděli, že ten list, na kterýž se paní Kateřina táhla, těch lad v sobě, jakž povědíno od druhé strany, neobsahuje ani zavírá, než upřímo že se na nějaké jiné dědiny v něm zapsané vztahuje; a tak že jest ta věc sama v sobě, což jest povědíno od paní Kateřiny o těch ladách, na otpor; též že jí paní Kateřiny svědkové jim Ústckým na škodu nejsú, neb se také nesrovnávají a nějakú toliko slýchanú věc seznávají. Než jich svědkové Ústckých že jistú věc seznávají, kterak z těch lad dědin oni Boštešičtí jim Ústským platívali a jak jim pod plat též dědiny pronajímali, v tom se všem srovnávajíce, tak že tito gruntové k Oustí slušeli a sluší; podle toho spravedlivě též za opatření žádajíce. Zase též proti tomu od paní Kateřiny povědíno, že se její svědkové v tom, což svědčili, s pokazováním, kteréž se na to vedlo, srovnávají; ale jich Oustckých svědkové svědomí někteří že sou o nětčem seznali, ješto na vedení jsou nepoka- zovali, a to že se tak nepokázalo; vždy při tom při všem za opatření spravedlivé žádají. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabije Hradu Pražského, maje při sobě konšely a právo, vedle práva mezního soud osadivše, vyslyšavše strany a svědomí, pruovodu i s obú stran otpory a pře vedení pilně váživše, takto obojí straně vy- povídají: Poněvadž sme [z] svědkóv i také z vedení na ty meze s obú stran toho vyhledati, ani aby nám to rozumně ukázali, nemohli, tak aby která strana mohla v tom uznána býti, že jest jedna mimo druhú lépe a gruntovněji svú spravedlnost ukázala, jsouce v tom sobě oboje strany svědkové na otpor: i z těch příčin oboje strana při společném užívání těch lad a gruntóv, oč spolu v rozepři byli, se zuo- stavují a to nyní i na budúcí a věčné časy, však kromě těch luk, kteréž se při potoce drží a leží; ty se v tuto vejpověď nepojímají, než při těch osobách ze vsi Boštěšic, kteříž jich v držení a užívání byli, se zuostavují. Actum f. V. post Undecim milia virginum anno 1528.

Strana 6
6 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé tito z města Litoměřic z strany Ustských: Sylvester krajčí, Jan Šich, Havel Pokratský, Václav Kodedek, Adam Stříbrný, Jiřík Bílek. Z strany Kateřiny z Miliny tito: Řéha z Kostový, Vít z Kačkova, Mach z Chlumce, Petr z Trmic, Urban z Chlumce, Hanzel Klandr z Neznaboh. Svědkové Oustských: Stáňa z Stříbrníka, Tomáš Kroupa z Oustí, Václav Rehák, Vondřej z Skorotic, Mikuláš Tomar z Oustí, Martin z předměstí Oustského, Jan Janta z Oustí, Marek z Předlic, Havel tesař z Oustí, Lukáš z Stříbrníka, Václav Čapek z Oustí, Petr starý rychtář z Stříbrníka, Beneš z Stříbrníka. Svědkové paní Kateřiny z Miliny: Doucha z Boštěšic, Šimon Malý, Šimek starého rychtáře syn, Urban, Řéha, Pavel z Boštěšic, Beneš, Martin rychtář, Petr z Boštěšic, Vondráček rychtář z Verváčova, Šimon krčmář z Boštěšic, Janek, Jíra, Vondřej, Jiřík Landr, Nykl mlynář, Franc, Jakub, Ozvald z Habrovic. 6. 1529 d. 2. dubna. — Soud mezní dává proti Šebestiánovi a Petrovi strýcům z Veitmile a klášteru Oseckému za právo Mikulášovi Hochauzarovi z Hochauzu, že si totiž udělal nový rybník na gruntech svých vlastních. [List 17—18 a 26—27 a 31.] Vedle té pře, kteráž jest mezi urozenými pány panem Sebestiánem, panem Petrem strýci z Vaitmille atd. a knězem Mikulášem opatem a konventem kláštera Oseckého puovody s jedné a urozeným vladykú panem Mikulášem Hochauzarem z Hochauzu na Eizmberce z strany druhé, a to o meze a hrannice, o kteréž jest mezi stranami rozepře byla v tom, kdež páni póvodové též opat a konvent to jsou vedli pravíce, že by on Mikuláš z Hochauzu, dělaje pod Eizmberkem rybník nový, udělal hráz téhož rybníku na gruntech jich od Komořan, v tom za opatření žádaje. Zase proti tomu on Hochauzar odpíraje dal pověděti, že jest ten rybník na svých gruntech též i tu hráz dělal, a že jsou ti gruntové jeho Hochauzarovi až po jezero Komořanské. Též proti tomu od pánóv puovodóv povědíno, by byl on Hochauzar nedal mezníkóv, kteříž v tom novým rybníce byli, vykopati, že by se to všecko pokázalo, že ta hráz i vajše v tom rybníce jest udělaná v gruntích Komořanských. Zase od Mikuláše Hochauzara povědíno, že on tomu odpírá, aby jaké takové mezníky měly vykopávány býti, o kterýchž jest od pánuov puovodóv dotčeno; než což jest tu jako ten rybník dělal, že jest dělal v svým gruntu k Albrechticóm vsi jeho náležícím. A tak obojí strany svědky, pana purkrabí a úřad osazený na ty grunty vedli a co sou obojí strany svědkové svědčili, tíž svědkové jsou čteni, při tom také někteří listové neb hamfeštové jsou pokázáni. Tu pan Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely přísežné, soud vedle práva mezního osazený, vyslyšavše žalobu, otpor, svě-

Strana 7
z roku 1529. domí, též vedení a okazování mezí a jiné pruovody, kteréž též pokazovali, pilně všecko váživše, takto o tom mezi stranami z téhož práva mezního vypovídají: Po- něvadž svědkové pánuov z Vaitmille a opata [a] konventu kláštera Oseckého puo- vodóv v svém svědomí položili a seznali, že o mezech nevědí, a potom na vedení týchž mezí ukazovali na volši, kteráž stojí v napřed dotčeném novém jeho Hochu- zarovým rybníce, pravíce, že jest táž volše mezník a že by z starého mezního pa- řezu vyrostlá byla, a s druhé s strany proti též volši téhož vedení úřad přivedše žádného jistého týchž mezí znamení neukázali; kdež pak zase Mikulášovi Hochu- zarovi svědkové na tom se srovnávají seznávajíc vedle Boha a práva, svými dušemi to zapečetivše, že ta hráz jmenovaného nového rybníku gruntem i dnem jest na obci Albrechtických Mikuláše Hochauzara poddaných k Eizmberku příslušejících; též také jeho páně Sebestiánovi z Vaitmille lidé jsouce za svědky z Hochauzarovy strany zapsaní to seznali, že potokóv Šrabnice a Černbochu společně jsou lovením ryby i také cízením týchž potokóv až do jezera Komořanského užívali, totiž páně Sebestiánovi z Vaitmille po své a Hochauzarovi lidé též po své druhé stranách, kteréžto také potoky oba oni Hochauzarovi svědkové za pravé meze jsou tak vy- svědčili a pokazovali; kdež pak pánóv puovodóv a klášterští toho jsou vedle práva neodvedli, aby takoví dva potokové za pravé a spravedlivé meze nebyli: i z těch příčin dává se jemu Mikulášovi Hochauzarovi podle seznání jeho svědkóv a pruo- vodu za právo. Actum f. VI. před provodní nedělí, jináč před sv. Ambrožem 1529. Z strany pánóv póvoduov konšelé tito: Jiřík Hošťálek, Jiřík Stryhal, z Žatče; Jan Kapr, Zach kožišník, z Loun; Franc Purman, Hanuš Čistour, z Mostu. Z strany Hochuzara: Urban Rezek, Wolf Zelendr, Jakub konvář, Hendrych kožišník z Mostu, Hanuš rychtář z Jiřetína, Hanuš Jitlář. 7. 1529 d. 22. června. — Soud mezní vypovídá ve při o hranice mezi panstvím kláštera Tepel- ského a panstvím Kynžvartským p. Hyncíka Pluha z Rabšteina. [List 13—16.] Vedle té pře, kteráž vznikla jest mezi knězem Antonínem opatem i vším konventem kláštera Teplského s jedné a urozeným pánem panem Hyncíkem Flugem z Rabštaina na Kynžvardě z strany druhé, a to o meze, na kteréž JMt páni páni a vladyky na plném soudu zemském ráčili jsou rozkaz učiniti, aby pan pur- krabie Hradu Pražského podle úřadu svého, jakž jest za řád, vyjel a spravedlivý konec mezi stranami učinil; kdež pak po přísaze svědkóm obojí strany vydané tíž svědkové zapsaní na též meze k okazování jich pana purkrabie a konšely k témuž soudu osazenými jsou vedeni [sic] a potom tudíž v osazeným soudu čteni. Při tom týž kněz opat a konvent proti tomu svědomí páně Hyncíkovu pověděti dali, že ti všickni

Strana 8
8 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského páně svědkové tomu konventu ke škodě nejsou, tak že na jednoho starého člověka toliko svědčie, a že užívání pán žádného dostatečně neprovozuje; než kteréž svě- domí oni opat a konvent pokázali, že ti jich svědkové mnoho dostatečněji o týchž hranicech seznávají, též i o užívání, a kterak jsou také jich otcové o témž užívání jim pravili. Zase proti tomu pan Hyncík skrze pana Humprechta z Hrádku, kterýž jest též od JMKské k tomu vyslán byl, dal pověděti: jakož se vede od opata a kon- ventu, že by páně svědkové na jednoho starého člověka někdy Zaifrýda, co od něho slyšeli o těch mezech a hranicech, svědomí dávali, že témuž člověku bylo jest ke sto letóm, a týž že jest měl zprávu, když mlád byl, od jiných starých hajných, kteříž mu pokazovali, pokud a kterak ty meze samy v sobě sú, a že jest byl dobrý člověk zachovalý, kterémuž toho bylo hodno věřiti; a poněvadž tak ty meze podle toho jsou pokázány, právě a spravedlivě páně svědkové je vyvedli; při tom žádáno za opatření. Neb kterak jsou opatovi a konventu svědkové od boudy až do Krále kamene vedli, že jest to nepodobné, aby pravé to meze byly, poněvadž staré majto, o kterémž páně svědkové seznávají, Kunžvardské při tom kamenném kříži, k kte- rémuž jsou tíž páně svědkové vedli, tu bylo, ješto dotčený Královský kámen, na kterýž klášterští svědkové tak vedli, jest dosti od toho kříže a starého majta daleko; a protož takovému klášterskému vedení že na místě JMKské otpírají a pan Hyncík že tomu žádného místa nedává; neb co se těch klášterských svědkóv dotýče, kterak mají váženi býti a má-li se jim místo dáti, za to žádáno, aby sě to rozvážilo vedle práva, kteříž jsou též předešle, vyzdvihše se proti svému pánu, učinili starému knězi Petrovi opatovi, jej pána svého jímali; a tak že se pánu zdá, že by neměli za svědky přijati býti. Též zase opat a konvent proti tomu dali pověděti: jakož se pan Hyncík táhne podle svého vedení k kříži kamennému a podle toho na staré majto, že toho pán ničímž nepokáže, aby tu jaké majto buď i k Kunžvardu bráno bylo, ani ten kříž tu prvé stál na tom místě; než muož to místo slouti Staré Majto toliko jménem; ale by se tu jaké majto kdy bralo, to že se nepokáže ani pokazuje; dále pravě, což se naříkání jich klášterských dotýče svědkóv, že to jemu opatu a tomu konventu nic ke škodě není jich spravedlnosti, poněvadž, by pak zjevný odpovědník zemský kto byl a smlúvu s zemí jměl, jakož se mezi těmito tak stalo, že takový každý má ku právu připuštěn býti a připúští se; při tom též žádajíce oni opat a konvent za spravedlivé opatření a aby se již o to mezi stranami konec sprave- dlivý stal. Tu pan Bohuslav Chrt, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely a právo mezní osazené vedle téhož práva z plnosti soudu mezního, vzav také na- učení od pánuov JMti a vladyk z plného soudu zemského o narčení svědkóv lidí

Strana 9
z roku 1529. 9 klášterských, takto o tom mezi stranami vypovídají: Poněvadž lidé kněze opata a konventu kláštera Teplského vedli jsou právo mezní od boudy při potůčku Obtumzafu řečeném na své přísahy pravíce, též s jistým znamením okazujíce, že sou to pravé meze a hrannice témuž opatu a konventu dotčeného kláštera Tepl- ského náležící a to podle téhož potůčku nahoru, kdež týž Obtumzaf potůček se začíná, a od téhož potůčku začetí předce [sic] stezkou přivedše nás k veliké jedli, na kteréž jest znamení mniské kápě vyťaté a kříž s druhé strany téhož dřeva, odtud přivedše nás k Královu velikému kameni pravíce, po levé straně téhož ka- mene že náleží k témuž klášteru, a s strany po pravé ruce že náleží Kunžvardu; a od téhož Královského kamene před se též vedli k jedli, na kteréž kříž též sta- rého vytětí, odtud přišedše k buku velikému sťatému, na kterémž jest též starého vytětí kříž nalezen; k kteréhožto buku potětí hajtman Kunžvardský tudíž přiznal sě, že jest z jeho rozkázání poťat; odtuod ke dvíma bukóm, kdež někdy, jakž svěd- kové seznali, světnička stála, přivedše nás až na Kollorštat, kdež někdy milléři na uhlé páleni bývali; protož potud téhož Kollorštatu po levé straně vedení, když tomu od pana Hyncíka dostatečně odvedeno není, jmenovanému opatu a téhož kláštera konventu dává se za právo. Však poněvadž odtud dále z opatovy [a] kon- ventu s strany maní bez takových jistých znamení a pokazování vedeno, z té příčiny od téhož Kollorštatu, což není tak vedle práva pokazováno, opat ani konvent téhož kláštera Teplského KMti buď pánóm držitelóm zámku Kumžvardu spravedlivě na to a přes to sahati nemají a to na budúcí a věčné časy. Což se pak zase nazpátek páně Hyncíkova dotčeného na týž zpuosob, jakž se nahoře vypisuje, vedení dotýče, pravíce, po pravé straně téhož vedení a potůčku že opatovo a po levé k Kumžvardu, kteréž se vedení začalo od potoku Borše až k potůčku Langefforth, kdež jsou vedli též s jistým znamením před se až nahoru k studénce, kdež týž potůček svuoj počátek béře, a odtud stezkou na cestu, kteráž jde do vsi Oušovic, a předce upřímo nahoru stezkou dovedše k velikému buku, na kterémž jest kříž starého vysekání, odtud na vrch, kterýž slove Terumber]g, k druhému buku, též na něm znamení kříže; dále přes vrch k potoku Tyffumzaff řečenému dolóv vedúce přivedli na buk veliký starý, v němž zarostlý kříž. Potom vedli na veliké jedle, na nich též křížóv znamení, na buk a potom na jedli veliké též kříž vyťatý blíž hned potoku Tyffumzayffu [sic], též proti vodě a přes Tyffumzaff jsouce přivedeni k Štotzayffu k potůčku, kterýž vpadá do téhož potoku Tyffumzayffu, jsouce podle téhož nahoru před se vedeni až přes týž potůček na vrch, od kteréhož se obrátili k kamennému kříži; k kterémužto jeho páně Hyncíkových potud vedení klášterští též dostatečně neodvedli; protož potudž téhož potůčku Štotzayffu na druhú stranu vedení a přejití jemu panu Hyncíkovi jakožto druhé straně dává se za právo, tak že odtud počnúce až k Kollorštotu upřímo panu Hyncíkovi po levé straně Archiv Český XXX. 2

Strana 10
10 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského k zámku Kunžvardu a klášteru po pravé straně spravedlivě náleží. Však kdež potom páně Hyncíkovi od toho potůčku Štotzayffu vedli též také maní beze všeho jistého znamení proklestivše sobě vnově v houští až k kamennému kříži, z té příčiny od toho potůčku Štotzayff nahoře, kdež jsme, jakž se jmenuje, přeseň převedeni, pan Hyncík ani budoucí páni Kunžvardští přes to, což není tak vedle práva pokazo- váno, opatu a kláštera Teplského konventu spravedlivě na to sahati nemají, a to na budúcí a věčné časy. Však od napřed jmenovaného Kollorštatu napříč k tomu již psanému potůčku Štotzayff, přes kterýž jsme tak převedeni, pokud a jak spra- vedlivě které straně v tom náleží, to se má úřadem vedle mezního práva mezovati. Actum f. III. ante Joannis Baptiste 1529. Konšelé pana opata a konventu: Kašpar z Trojan, Hanuš Rafar, Andres Šneidar, Hanzs Tencar, Hanzs Šneidar, Petr Zykl, nemocen byl, z Teplé. Konšelé z strany pána pana Hyncíka Fluga: Pavel Beran, Petr pekař, z Toužíma; Filip Hanuš, Wolf Tušnar, z Bečova; Hanuš Hegen z Plané, šestý nebyl doma, Nykl Waydnar. 8. 1530 d. 8. července. — Soud mezní dává proti osadním kostela sv. Jiljí na Starém městě Pražském za právo Petrovi Vosovskému z Adlaru tak, že poddaní jeho ve vsi Měchnicích mají i na dále užívati ostrova ve Vltavě pod Trnovou ležícího i luk a rolí. [List 31—32.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla o meze mezi osadními kostela sv. Jiljí v Starém městě Pražském s jedné a Petrem Vosovským z Adlaru z strany druhé, kdež pan purkrabie Hradu Pražského z rozkazu JMtí pánóv a vladyk z plného soudu zemského podle úřadu na to vyjel jest, kdež pak z strany jeho Petra Vo- sovského vedeni jsou svědkové, proti tomu od vosady Svatojilské póvodóv povědíno, že oni táhnú se na ty lúky a rolí, kteréž pod lesem Trnová až do řeky Vltavy leží, též na ostrov v též řece ležící spravedlivě, a to podle vyměření někdy opata kláštera Břevňovského bez mála dvú set let. Ukázali list na to potvrzený téhož konventu1) a pravíce, že sě to z toho nejde, kterak oni osadní ke vsi Trnový k tomu ke všemu spravedlnost mají, ješto jim to osadním podle téhož a toho koupení a dskami zapsání náleží. Zase on Petr Vosovský dal pověděti, že prvé výjezdové mezi nimi nebývali jsou o jiné toliko o samý ostrov, a tak on Petr nenadav se, aby se nač jiného přes to táhnúti jměli, že se k tomu tak, jakž by náleželo, neopatřil, dále pravíce, kterýž list opata a konventu kláštera Břevňovského od osadních pokázán, že se týž list nevztahuje na ty louky ani na řeku, kteráž jest opata Skalského, ani na ten ostrov, kteréhož Mechniční tak v držení a podle téhož obvedení vždycky v uží- vání byli jsou, a že těch gruntóv oni Mechničtí v užívání tak od starodávna byli.

Strana 11
z let 1529—1530. 11 Čteno jest též po přísaze zapsané svědomí. Dále pravě, kdyby jim Mechnickým to, o čemž nevěří, odjato bylo, ta véska že by musela spustnúti, proto že oni mimo to žádných luk takových gruntóv nemají. A poněvadž tak starodávní držení, jakž se z svědkóv a obvedení jich vyrozomělo, a strana druhá dostatečně toho ničímž neodvozuje, žádáno od téhož Petra za spravedlivé opatření. Též zase oni osadní pověděli, že vždy oni, nač se táhnú, toho všeho napřed položenú jistotu na to dostatečnú pokázali, ješto on Petr Vosovský na svém, buď Mychynských [sic] místě, lidí svých, proti tomu neodvodí, aby nad to a přes to jakú vyměřenú jistotu buď potvrzení jměli; pak-li mají, aby ta pokázána byla; a poněvadž nemají a toho ničímž nepokazují, že též za opatření žádají; neb také že jest věc vědomá, ač jeho Petrovi lidé toho užívali a jak jsú v to koli vešli, že se to na škodu osadním, poněvadž ta věc byla a jest duchovní a k záduší náleží, jakž o tom zřízení zemské ukazuje, promlčeti nemohla, a tak na tyto jeho Petrovy svědky, kteréž vedl tuto a v tomto místě gruntóv a dědictvie svého tak k záduší náleží- cého [sic] že odsouzeni slušně býti nemohou, a o témž naděje a víry nejsou, aby odsúzeni býti jměli. Zase proti tomu on Petr pověděti dal, kdyby to znal, tento úřad že by majestáty súditi jměl, že by takové majestáty, kteréž s dobrými vólemi na to panstvie má, pokázal, ale poněvadž toho potřebnosti neznal, když takoví majestátové se zde nesoudí, že toho s sebú nevzal; též žádaje vždy při svém pořádným pokazování a starožitným a pořádným téhož držení zachován býti. Tu pan Jan z Byšic,2) purkrabie Hradu Pražského, s raddú svú podle práva mezního osazenú vyslyšavše tu všicku při, výsady, list ve při vedení od osadních pokázaný a próvod i obvedení svědkóv, kteréž on Petr Vosovský vedl, pilně vá- živše, takto o tom z téhož plného a mezního práva mezi stranami vypovídají: Po- něvadž oni osadní Svatojilští, nač sú se v této při táhli, toho nepokázali, ostrov a louky neb rolí ve při vedení dotčený aby k jich gruntóm Trnavským náležely, aneb aby kdy v skutečném držení takových gruntóv po datum listu toho výsadního tak od nich pokázaného předkové a držitelové Trnový byli; ješto také, jakž se to vyhledalo, nač se takový list jich někdy od opata a konventu Břevňovského daný vztahuje, oni k té vsi Trnový toho všeho že jsou v držení, a oni Michenští že jim v to nevkračují; a také on Petr Vosovský na místě Michenských to jest dostatečně provedl, a podle toho že oni Michenští téhož ostrovu, luk a rolí, tak jakž ještě [sic] to svědky jeho obvedeno, v starožitné držení a jich Michenským užívání byl, pokázal: z těch příčin jemu Petrovi obeslanému na místě týž Michenských dává se za právo. Actum f. VI. die Kyliani anno etc. 30. 1) Míní se tu list ze d. 27. února 1367, kterým Oldřich, opat kláštera Břevňovského, prodává nově opět vysazenou ves Trnovou se vším příslušenstvím měšťanu Pražskému Václavu Vojtěchovu pod purkrech 2*

Strana 12
12 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského za 33 kopy gr. praž. Vidimus listu toho potvrzený od Jana, opata Strahovského, d. 10. listopadu 1529 chová se v archivu kláštera Břevňovského. Opis v diplomatáři musejním. Originál listu se nezachoval. Vidimus tento byl patrně k této při zhotoven a na soudu předložen. — 2) Původně napsané „Jan z Byšic“ bylo přeškrtnuto a nadepsáno „Bohuslav Chrt“; ale i to přeškrtnuto a napsáno dole opět „Jan z Byšic“. V této době byli purkrabími Hradu Pražského: Bohuslav Chrt z Ertína od roku 1509 asi do konce června 1529, Arnošt Ou- jezdecký z Oujezdce 1529-1530, Jan Byšický z Byšic asi od června 1530 do června 1556. Počala se asi tato pře již za purkrabí B. Chrta a protáhla se až do času úřadování J. Byšického. 9. 1532 d. 7. listopadu. — Soud mezní dává proti Václavovi Zárubovi z Hustiřan za právo Purkhartovi Kordulovi ze Sloupna a přisuzuje mu co držiteli Vřešťova společné užívání lesův Obce zvaných. [List 18—20.] V té při a ruoznici, kteráž jest mezi Purkhartem Kordulí z Sloupna na Vřešťově s jedné a Václavem Zárubů z Hustiřan na Třebověticích z strany druhé, a to o meze a hranice mezi Vřešťovem a Třebověticemi, jakž tý[ch]ž mezí, na kteréž se právo mezní k soudu osazené a jich položení tudíž ukazuje, kteráž věc z poru- čení a rozkazu z JMti pánóv pánuov a vladyk z plného soudu zemského jest podána, tak aby úřad purkrabství Pražského na též meze a hranice, jakž jest za pořad, veden byl k spravedlivému mezi stranami o to rozeznání; kdež pak on Purkhart Kordule na týchž mezech a hranicech jej Václava Zárubu vinnil jest z toho, že týž Václav Záruba osobuje sobě ty grunty, o kteréž pře, pokládaje je sobě za své k Třebově- ticóm náležící, jmenuje je Chrasti; a on Purkhart Kordule zase na otpor pokládal jest též hranice a grunty za obce k Vřešťovu, k Cirekvici, k Třebověticóm a k Bo- hance vsi jeho Purkhartově náležící a z strany své, což by jemu Kordulovi i pod- daným jeho tudíž podle jiných spolusoused dotčených náleželo. A na to on Purkhart Kordule vedl jest svědky na ty meze a hranice, kteřížto svědkové sou tudíž čteni, a pravě, že to, což jest prožaloval, dostatečně, že ti lesové Obce a ne Chrasti slovú, provedl a pokázal; neb předkové jeho, držitelé Vřešťova, 1) na těch lesích a obcech že zajíce honívali a toho lovy užívali bez překážky a nikda že jim v tom v ničemž bráněno nebylo, až teď on Václav Záruba nedávno chtěl by toho brániti, jakž pak i tíž svědkové šíře ukazují; žádaje podle téhož pruovodu za spravedlivé opatření. Zase též proti tomu on Václav Záruba dal pověděti, že ti jeho Kordulovi svědkové, kteréž vedl, na větčím díle se nesrovnávají a někteří mnozí ukazují na slýchanú věc toho o těch mezech, buď o meznících žádných, což seznávají, nejištíce; připouštěje to týž Václav Záruba o tom o všem úřadu a soudu osazenému k spra- vedlivému rozvážení, tak že se jemu zdá, na to Purkhartovo svědomie že by nebylo slušné toho přisuzovati, žádaje při tom týž Záruba, jeho svědkové co na otpor Purkhartovým svědkóm svědčí, že ti lesové Chrasti a ne Obce slovú, aby tak čteni byli, jakož pak

Strana 13
z let 1530—1532. 13 i čteni jsou, a že se tíž svědkové jeho v tom ve všem, což promluviti dal, srovnávají. Též ukázal vajpis nálezu, kterýž v soudu komorním mezi týmž Václavem Zárubú a jím Purkhartem o lov zajícóv na těch gruntech udělán2), a že týmž nálezem po- kuta a ti gruntové Chrasti až dobře od čtyřidceti let bez překážky nedav nikdy letóm projíti3); při tom též za spravedlivé opatření podle toho všeho žádaje. Také on Purkhart zase proti tomu dal pověděti, že tím v soudu komorním dotčeným a učiněným nálezem toho a těch gruntuov též lovu odsouzen není, a tak jemu ke škodě týž nález není proti jeho dostatečnému a napřed dotčenému pruovodu. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely a osa- zenými práva mezního vyslyšavše všicku při, svědomí, to vše pilně váživše, též z na- učení pánóv JMti a vladyk z plného soudu zemského takto o tom mezi stranami z plnosti téhož soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on Purkhart Kordule puovod to jest pokázal a provedl mnohými svými i z cizího panství a zboží svědky, že ti lesové, na kteréž lesy jeho Purkhartovi svědkové vedli na větčiem díle seznavše, vždycky slovú Obec a ne Chrasti, ješto svědkové Václava Záruby, kterýchž jest dobře nežli o polovici méně, proti tomu na témž vedení, aby ti lesové Obce neslouli, doko- nale a dostatečně neodvedli ani otepřeli, toliko jsouce jeho Zárubovi lidé seznali, že ti lesové Chrasti slovou, a tak jím Václavem Zárubú toho ničímž odvedeno není, aby tíž lesové Obecní nesluli, aneb aby jeho Zárubovy obce a grunty samého vlastnie byly; kdež pak on Purkhart to jest také některými těmi svými živými svědky po- kázal, že od šedesáti let předešle páni neb držitelé Vřešťova honěním neb lovy s te- naty na těch Obcech lesuov honívali a v tom jich užívali bez překážky: a tak z těch příčin on Purkhart i budúcí zámku a statku Vřešťova držitelé při takovém staro- žitném na týchž Obcech lesuov takovými lovy užíváním se zuostavují a dává se jemu Purkhartovi Kordulovi puovodu podle týchž jeho svědkuov a obvedení proti témuž Václavovi Zárubovi za právo, tak on toho Purkhart a těch Obcí lesóv takovými ho- něním a lovy podle jiných spolu a ve při vedení dotčených souseduov, jakž prvé od starodávna, užíval, též i lidé z Vřešťova, z Bohanky, z Cirekvice, z Třebovětic past- vami a sekáním těch lesóv a kamene lámáním společně aby užívali nyní i na budúcí a věčné časy. Actum f. V. post Leonhardi annorum 1532. 1) Kordulové ze Sloupna drželi Vřešťov již r. 1492. 2) Václav Záruba z Hustiřan pohnal d. 10. března 1528 Purkharta Korduli ze Sloupna na soud ko- morní vině ho z 50 kop gr. č. pokuty podle zřízení zemského „proto, že jest on Purkhart Kordule rozkázal lidem svým honiti s tenaty zajíce na lesích téhož Václava, kteří tu leží nad Třebovětici, kterýmž lesóm říkají Chrasti.“ [Registra půhonná soudu komorního z let 1527—1530 č. 77 fol. A. 15.] Dne 20. dubna 1532 vynesl soud komorní rozsudek: „Poněvadž on Václav Záruba z Hustiřan to jest dostatečně podle puohonu svého provedl, že sou to gruntové ti nad Třebověticemi řečení Chrasti jeho, a on Purkhart Kordule že jest na týchž gruntech zajíce honil, a tejž Purkhart Kordule toho jest ničímž podle práva neodvedl, aby tu na těch gruntech řečených Chrasti nehonil: i z těch příčin dává se v tom jemu Václavovi Zárubovi z Hustiřan proti němu Pur- kartovi Kordulovi z Sloupna za právo tak, aby jemu Václavovi z Hustiřan on Purkart 50 kop gr. č. podle

Strana 14
14 zřízení zemského propadených dal konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých.“ Dne 11. května 1532 p. Kordule p. Zárubovi 50 kop gr. č. skutečně vyplatil. [Registra červená nálezuov soudu komorního z let 1527—1533 sig. J. 4 fol. D. 16.] Rozhodl tedy soud komorní zcela opáčně než soud mezní. 3) Zde patrně něco chybí; jest asi při opisování celý jeden řádek vynechán. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 10. 1532 d. 8. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Benešem Bukovským z Hustiřan a Natanaelem z Černína při dělení statku Dubence vzniklé a prohlašuje, co ze sporných částí komu přináleží. [List 20—23.] V té při, kteráž jest mezi Benešem Bukovským z Hustiřan s jedné a Na- thanyelem z Černína z strany druhé, kdež týž Beneš puovod vedl jest úřad pur- krabstvie Pražského na meze u Dubenče, kterýmž mezem on Nathanyel otpor jest činil atd., tak jakž rozkaz pánóv JMti pánóv a vladyk, soudcí zemských, to v sobě šíře zavírá, kdež pak podle téhož práva mezního svědkové od obojí strany na to jsou vedeni a zapsáni. Při tom Beneš Bukovský puovod pověděl, což jiní předešlí držitelové Dubenče, jakž jest z strany jeho vedeno, i po rozdílu sestr 1) o ten statek, kteříž to před týmž Natanyelem drželi, že toho svobodně, oč jest pře, užívali, več on Černín jemu Benešovi vkračuje. Ukázal jest vajpis z desk vkladu, kterýž vklad statku díl Dubenče Mainušovi z Hustiřan, bratru jeho Benešovu, od Jana Chvalkov- ského2) učiněn; a on Beneš od téhož Mainuše, bratra svého, takový díl statku že koupil, na to ukázána smlouva. Zase proti tomu on Nathanyel pověděl: Což jemu Anna z Sloupna, od kteréžto její dědictví, což sě jí na rozdílu dostalo, koupil, postúpila, čehož sama užívala, a v to i v jiné vkročil, že mimo to jemu Benešovi v nic nesahal, več by sahati spravedlivě neměl. Ukázal mezi sestrami dědičkami statku Dubenče ceduli dílčí a pravě, že se v té ceduli to všecko najde; též také že se v ní jmenuje les Džbán a nejmenuje se ani Přední ani Zadní ten les Děbán, jakž on Beneš v to jemu sahá jmenujíc Předním Děbánem, že jeho Benešóv, a Zadní, kteréhož jest rovný kus, že by jeho Černínóv býti jměl; ješto on Černín tomu tak podle svého próvodu místa nedává, jakž to pak i na vedení že pokázal. Též zase on Beneš pověděl proti dskám, kterýž vajpis on Beneš pokázal, má-li dotčená cedule Černínova, kterúž též pokázal, místo jmíti, žádal, aby to spra- vedlivě rozváženo bylo, a v témž vkladu do desk, že na tom stojí, jmenuje se Přední a Zadní ten les Džbán patrně a zejména; a tak vždy že jsou to dva Děbánové, jakž to pokázal, lesové rozdílní. Tu čteni jsou svědkové obojí strany. Při tom Nathanyel Černín pověděl zase, že jeho Benešovi svědkové věci toliko slyšené a ne gruntovní seznávají, ale jeho Nathanyelovi svědkové gruntovní věci seznávají; žádal podle toho všeho za sprave-

Strana 15
2 roku 1532. 15 dlivé opatření a povážení, též také při tom i z strany řeky, že jemu spravedlivě náleží k jeho dílu, pokudž to, jak pokázáno, vyměřeno jest. Též proti tomu on Beneš zase pověděl, že jeho svědkové ne věc slyšenú ale gruntovní svědčí, i to že ukazovali i mezníky, pokazování jakž samo v sobě; ale jeho Černínovi svědkové že jsou nic toho neukazovali, též ani v lese Předním Džbánem žádných mezníkóv ani lízóv ani mezních znamení, než upřímo toliko ce- stami vedli, ješto jeho Benešovi svědkové světle též i o Hustiřanské cestě i o jiném, též i o pastvišti, jak ohrazeno bývalo, seznali; a což také pokazovali, že jemu Černínovi v Předním Džbánu nic nenáleží, toliko Zadní Džbán že jemu přileží, též ta louka pod lesem Hvězdou že jest v dědině jeho Benešově nívě, kteráž jest níva i ve dcskách zapsána, dokládaje se i vorání, kteréž jest na té louce známé i patrné, očitě vidomé; vždy při tom oboje strana za spravedlivé opatření žádajíce. Kdež pak po vyslyšení té pře mezi stranami bylo jest toho všeho odloženo tudíž na naučení pánóv JMti a vladyk do plného soudu zemského. Po kterémžto odkladu zase strany k té při při soudu zahájeném stojíce dožádaly se též jako prvé, svědkové obojí strany aby znovu čteni byli. Po kterémžto svědkóv vyslyšení on Nathanyel dal pověděti, že on Beneš právo na ty meze vede, ješto toho statku polovici Dubenče ve dskách zapsaného nemá i podnes, a tak že vede vésti nemaje téhož práva, neb dsky Mainušovi bratru jeho a ne jemu Benešovi svědčí; a tak že jest to věc cizí, ješto jemu on Nathanyel k odpovídání na to povinen nebyl, leč by jemu z úřadu nalezeno bylo. Též zase on Beneš proti tomu pověděl, že při prvním té pře vedení on Nathanyel tím se ničímž nebránil, nežli před se, jakž napřed dotčeno, odpovídal, kteráž pře tudíž jest zavřína za úřadu pana Bohuslava Chrta, purkrabí předešlého.3) A poněvadž odpovídal, že při první pře zavření, též při smlouvě trhu, kterúž smlúvú jemu, kterúž s Mainušem bratrem svým má, na kterúž smlúvu jemu toho statku postúpil, kteréhož v užívání a držení spravedlivém, při tom zuostaven býti má. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely a raddú podle práva mezního soudu zahájeného vyslyševše všecku při, svědomí s obú stran i pruovody pilně váživše, z naučení pánuov JMti a vladyk z plného soudu zemského takto o tom podle téhož práva mezního vypovídá: Poněvadž svědkové Beneše puo- voda to jsou seznali a dsky také podle téhož ukázány, že ta lúka, od kteréž se ve- dení začalo, byla jest všecko níva, na kteréž louce i záhony někdy voraní pokázáni, a to k té dědině nahoru pod lesem řečeným Hvězda spolu připojena a k tvrzi jeho Benešovu dílu náležící; ješto on Nathanyel, kteréž svědky vedl, toho jest neodvedl, aby ta louka jemu Benešovi spravedlivě tak k tvrzi jeho dílu náležeti neměla, neb ti jeho Nathanyelovi svědkové na Annu z Sloupna toliko ukazovali, kterážto Anna svě- domí jemu Nathanyelovi dávajíc v témž svědomí, aby jemu Benešovi k jeho dílu táž

Strana 16
16 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského louka náležeti neměla, o témž jest neseznala, a pastviště za humny k dvoru při tvrzi příležící, jakž svědkové seznali, při též tvrzi Benešově že se zůstavují. Což se pak dotýče cesty, kteráž jest zakopaná, a pokud jest k mlýnu jeho Nathanyelovu vedeno, ta cesta před se jíti a svój svobodný próchod jmíti má. Však která cesta jde k Hu- stiřanóm po 8 honích, poněvadž jest ta stará dolní cesta, protož táž cesta na dě- dině po těch 8 honích svobodná býti nemá, nežli při té staré cestě k svobodě, jakž na starú cestu náleží, se zuostavuje. Dále také což se lesóv, na kteréž tudíž vedeno, dotýče, poněvadž týž les Přední Džbán Mainuš z Hustiřan, jeho Benešóv bratr, v svého dílu do desk vkladu, kteréhož dílu tak jemu Benešovi smlúvú postúpil, tudíž dskami zapsaný má, a to též on Beneš svědky na vedení pokazoval, že takový les, totiž Přední Džbán, o kterýž jest rozepře, světle dotčenými dskami jest vysvětlen: i z těch příčin o napřed psanú louku pod Hvězdú, pastviště, cesty napřed dotčené, o týž les Přední Džbán dává se jemu Benešovu puovodu proti témuž Nathanyelovi za právo. Dále také co se pak cesty pod mlýnem Nathanyelovým dotýče, kteráž cesta na lúky jeho Benešovy pod týmž mlýnem jde, též se při též cestě, aby táž cesta tudíž na budúcí časy držána byla, zuostavuje. Při tom také, co se toho kusu dědiny k témuž mlýnu Nathanyelovu dotýče, i poněvadž zřetedlně znáti, že tu meze byly a ty jsou převorány, to a takové pole převorané zase v týchž prvních mezech k témuž Na- thanyelovu mlýnu že se podle mezníkóv, kteréž se vysaditi mezním právem mají, zuostavuje. Též také, což se při tom i luk od Beneše pod mlýnem Nathanyelovým sekání dotýče, kdež sobě on Nathanyel při tom některé věci ztěžoval, i poněvadž jest se to také našlo, že jsou prvé vždy, ktož tvrz Dubeneč držel, až do lesa k senu potud na těch lukách sekávali, pokudž jedné sekati mohli, též i okolo křoví, protož tak se to na týchž lukách sekání trávy a sen klizení při tvrzi Dubenči zuostavuje. Což se také řeky, kteráž tudy od Dubenče i naskrze jde, dotýče, i poněvadž dsky i také cedule řezané dílčí, kteréž pokázány, o té řece vysvětlují takto: řeka od hrušky až kranicem [sic] Hustirských k jeho Nathanyelovu dílu že náleží, protož při témž se on Nathanyel z strany té řeky tak v dílčí ceduli položené v užívání zuo- stavuje. Actum f. VI. ante Martini episcopi anno 1532. 1) Roku 1505 držely Dubenec dcery Žibřida Kordule ze Sloupna Duška a Anna. Polovici Anninu koupil Natanael z Černína, polovici Duščinu s tvrzí získal Jan Chvalkovský z Hustiřan. — 2) Jan Chvalkovský z Hustiřan a na Chvalkovicích, purkrabí kraje Hradeckého, prodal díl svůj Mainušovi z Hustiřan za 475 kop gr. č. DZ. 4, H. 29. — 3) Byl purkrabím do r. 1529. 11. 1533 d. 16. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Vilémem Kfelířem ze Zakšova a Lin- hartem Rendlem z Ušavy strany potoka, jezu, rybníčku, mlýna, lesa, luk a cesty v Kumpolci. [List 23—26.] Mezi Vilémem Kfeléřem z Zakšova na Starém Sedlišti s jedné a Linhartem Rendlem z Oušavy na Lhotce jináč na Fuklzonku z strany druhé, kdež týž Kfeléř

Strana 17
z let 1532—1533. 17 uvedl jest jakožto puovod právo mezní proti témuž Linhartovi Rendlovi na meze při mlýnu novém při Kumpolci, kdež o to, oč spolu činiti měli, právo mezní a soud podle téhož práva mezního zahájený osazen jest; na to oboje strana svědky jsou podle téhož práva mezního vedli, při tom též Kfeléř pravě, že Rendle z toho vinní, kterak jest jez znova zarazil a zatopuje grunt lidem a obci Kumpolským a toho rybníčku nad mlýnem povýšil hrází týmž lidem ke škodě, grunty obecní zkopal, a ten mlýn i také chlév že jest on Rendl postavil na dotčené obci, próhon svobodný jim při tom zapletl, ješto toho tudy ti lidé od starodávna užívali, a jim toho zbra- ňuje, sobě grunty osobuje, kdež jest společní, též že jeden rybníkem hořejším i haltéře zatopuje grunty jeho lidí, a tak osvobozuje grunty, kteréž jemu nenáleží, a že obecní louky sekl, les obecní posekal, a též že sobě potok osobuje, v kterémž loviti dal, ješto jest také obecní, v tom za spravedlivé opatření žádaje. Proti tomu Rendl otpíraje pravil, že ti svědkové slyšenú věc svědčí a také že se nesrovnávají, a tak ke škodě jemu nejsú, a zvláště Kumpolští, kdež se jich dotýče, sami sobě svědčí; a jedni vyznávají, že jim jest oddáno, a jiní že není; a tak se nesrovnávají; dále dostavuje, že ten rybník Šmoha řečený nikda jest na- říkán nebyl až teprva od roku, když jest týmž lidem páně Kfelířovým po zápovědi na škodě koně zajíti poručil. A poněvadž jest tak a s tím koupil i užíval, při tom žádal podle zřízení zemského zachován býti, poněvadž léta zemská vydržel, ješto, ktož létóm projíti dá, taková se věc promlčuje; a tito svědkové, kteří čteni jsou, někteří velmi mladí a někteří cizozemci mají-li místo jmíti, porúčeje takovú věc panu purkrabí a konšelóm k spravedlivému rozvážení. Proti tomu od puovoda povědíno, poněvadž včera od vás pane purkrabie stran dotazováno jest, měl-li-li by kto co k svědkóm, než by přísahu učinili, mluviti, aby oznámil, tomu jest on Rendl nic neříkal, nébrž místo dal, poněvadž jsú závazky učinivše svědčili, a tak místo jmíti mají. Na to jest ukázána smlouva mezi stranami učiněná, kterak přiříkání mezi stranami bylo, jak lidem, což zatopeno jest, navraco- vati a oddávati jměl; a tomu všemu až posavad dosti se nestalo. Nad to některá svě- domí listovní i Tachovských konšelóv ukázal, při kterémž žádal atd. vždy za opatření. Tomu zase Rendl pověděl, kdež jest pokázáno svědomí od Bohuše a Tachov- ských, že by lidem, což zatopeno, zase oddáváno býti jmělo, tak jakž seznávají, že tomu místa nedává, a to z té příčiny, poněvadž prvé byli držitelé téhož panství tři a Rendl čtvrtý, a nikda jsú jich k tomu předkové jeho nepřidrželi, jestliže by se jim co ublížilo, aby jim napraveno bylo. Tehda on tím jim ani žádnému, by pak co jich zatopeno bylo, jakož se nepokazuje, ničímž povinen není. Na to ukázal též ně- která svědomí i vajpis odhadu z desk zemských, nač jest se někdy Václavovi Chlum- čanskému z Přestavlk na Ondřejovi Vainclovi po staném právě týž odhad stal, kteréž právo on Kfeléř po témž odhadu koupil; též žádal za spravedlivé opatření. Archiv Český XXX.

Strana 18
18 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými [z] plného soudu zahájeného, podle práva téhož mezního osazeného, vyslyšavše svědomí, pokazování a pruovody, též jich obojí strany odpor, pře líčení i také okazo- vání na těch mezech obojí strany svědkóv, to vše pilně váživše, takto o tom z plnosti téhož soudu mezi stranami vypovídají: Jakož jest začato vedení na gruntích k Kum- polci příslušejících přivedše nás na haltéře, kteréž haltéře on Linhart Rendl udělal s volí jich Kumpolských obce na ten zpuosob, že jim měl za to místo oddati nívku jiným gruntem svým, čemuž jest on Rendl neotepřel, protož aby tomu, což by za spravedlivé bylo, on Rendl dosti učinil a za to oddal, a to ve dvú nedělí od dneš- ního dne pořád zběhlých. Což se pak téhož vedení k vršku v Lipni dotýče, kdež on Rendl na témž vršku dal jest dříví k tarasu svého rybníka posekati, kdež pak oni svědkové Viléma Kfeléře to jsou seznali i mezníky pokázali, že k jich obci k Kumpolci týž vršek lesu náleží, proti kterým mezníkóm on Rendl neodvedl, než-li pověděl, že jest sekal jako v svém, a to, že by jemu týž vršek a ne obci Kum- polské náležel, ani pokázal, protož týž vršek v Lipni podle téhož obvedení při též obci Kumpolské zuostavujem. A jakž dále přivedli úřad na louku V lintu pod ryb- níkem v Lipni i také k druhé louce řečené V luhu pravíce, že k Kumpolci náleží pastvami, ukazujíce pokud, i poněvadž jeho Viléma svědkové žádných jistých na týchž lukách mezí jsou nepokázali, z té příčiny on Rendl při týchž obú lukách se zuostavuje, tak aby jich užíval potud, jakž od starodávna užíváno bylo. A kdež pak svedeno bylo k starému rybníku pravíce, že by téhož rybníka hrázi povýšením jednomu člověku Kfeléřovu louku tudíž jemu náležící vytopil, též také přivedše nás k novému rybníku a pod týmž k haltéřuom, kteréž nebožtík Vaincele udělati dal, i také přivedše nás k rybníku Šmoha a pravíce, že jim některým za to dosti není oddáno, i poněvadž se tu zatopení dotýče nětco dědin a luk, z té příčiny se to při pořadu práva, kdež náleží, zuostavuje. A jakož potom nás přivedli pod panský jeho Rendlóv vršek na cestu, kteráž na lúky jich Kumpolských pod týmž vrškem ležící od starodávna se našla, protož při též cestě oni Kumpolští se zuostavují. Což se pak pastviště při týchž lukách ležícího, kdež jest on Rendl dříví posekati dal, dotýče, poněvadž on Kfeléř to jest pokázal, že jich Kumpolských též pastviště obec jest a jim tudíž náleží, též oni Kumpolští při témž pastvišti při týchž lukách až do toho vrchu ležící m] se zuostavují. Dále také jakož nás přivedli k jezu, kterýž on Rendl znovu udělati dal a jeho povýšil, a tak že drží tudy vodu vajše, nežli od starodávna držána byla, ješto on Rendl tomu jest neotepřel, i protož aby on Rendl takového jezu ponížil a jej držal tak, jakž od starodávna držán byl. Poněvadž on Kfeléř toho nepokázal, aby k též obci tudíž potok náležel, z té příčiny týž potok při témž Rendlovi, pokudž obvedeno, zuostavujem. Dále také, kdež on Rendl nový mlýn a chlév nad ním rybníčku rozšířiv i také hráze povýšiv a týž mlýn na též

Strana 19
z roku 1533. 19 obci gruntích udělal a tudíž jim Kumpolským próhon nad týmž mlýnem zahradil, toho učiniti na společné Kumpolské obci, jakž se z obojí strany našlo, nemaje: z té příčiny dává se jemu Vilémovi Kfeléřovi proti témuž Linhartovi Rendlovi za právo, tak že on Rendl toho mlýnu a chlévu znovu udělaného ani tudíž téhož rybníčka rozšířeného a povýšeného proti takové jeho Kfeléře a jich Kumpolské obce vůli užívati nemá spravedlivě ani v témž pruohonu překážky činiti. Actum feria III. Ludmille 1533. Konšelé byli z strany pana Kfeléře puovoda: Jan Ještík, Jan Telítko, Vondřej krajčíř, Vincens starý písař, Jan Mitrle, Michal Klásek, měšťané Stříbrští. Z strany pohnaného: Jan Touškovský, Mikuláš Liška, Jan kožišník, Jan mlynář, Jindřich postřihač, Jan kovář, z města Boru měšťané. Svědkové Rendlovi tito: Jakub krajčí z Planý, Tomáš z Teplý, Erhart z Bez- děkova, Helee, Vávra z Holostřev, pan Václav Chlumčanský z Přestavlk. Svědkové Kfelířovi: Jíra z Damnova, Tomáš z Teplé, Erhart z Bezděkova, Matúš z Svojšína (toho jest naříkala strana a nic naň nedovedla), Jan krčmář ze Lhoty, Miertl z Tisový, Jíra z Velikého Rapotína, Vávra z Holostřev, Filip z Ti- sový, Sryc z Kumpolce, Petr z Boru; Hons Černý, Michal, Hons Hajbal, z Sedliště; Kristoph, Paur Hons, Motl, Bláha z Kumpolce, Fajt, Franc, Lorenc, Michal z Atro- čína [sic]; Bartl, Ror Mertl, Erle, Motl, Kaspar, z Kumpolce; Mikuláš z Sedliště. 12. 1533 d. 11. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi městem Plzní a pány Točníky z Křimic o meze při vsi Račicích. [List 28—30.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi purgmistrem, raddú i vší obcí města Plzně s jedné a Krystofem, Václavem bratřími Točníky z Křinic na místě jich tudíž na místě Jana z Křinic, syna někdy Purkharta Točníka, jakožto poručníci [sic] z strany druhé, a to o meze a hranice, kdež úřad purkrabstvie Pražského vedli a to na grunty na Mazíně podle začetí při řece a lukách tudíž, též také i horami a vrchy nad tím, jakž takové vedení z svědkuo obojí strany ukazováno. Na to svědkové, kteříž přísahu vedle práva mezního [učinili], zapsáni. Při tom od týchž Točníkóv jest povědíno, kteréž jsou vedení oni Plzeňští skrze své svědky učinili na ty meze, že nic gruntovního, pořádného, což by za spravedlivé meze vedli, ani mezníkóv neukázali. Než-li jich Točníkóv svědkové to, co samo v sobě spravedlivé a čehož jsou od starodávna v držení byli, dostatečně pořádně odvedli; a by i jiného nebylo, že jsou mnohá léta toho všeho v držení a v skutečným užívání byli1), a tak Plzeňští, by tu i co jměli, že by to podle řádu a práva zřízení zemského potratili; při tom se táhli na své svědky, kteříž jsou čteni. 3*

Strana 20
20 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Zase Plzeňští proti tomu pověděli, což se od Točníkóv vede a vedlo, že se toho nic dostatečně nepokazovalo a zvláště na vedení jich svědkóv, aby co pořadem pokazovali a mezníky, kterýmž mnohým mezníkóm od Točníkóv místo dáváno na témž obvedení a pokazování. Též také, jakož se od Točníkóv vede, že by chtěli a chtí se promlčením brániti, že oni Plzeňští tu a na těch gruntích nic nepromlčeli, neb taková věc na zápisích ani listovní není a zvláště poněvadž ta věc, oč jest tato pře, vždycky na přátelech byla a stála. Též dožádali se, aby jich svědkové zapsaní čteni byli, při tom dostavujíc, což se cesty dotýče, na kterúž se páni Točníkové po- tahují chtíc k ní spravednost jmíti, že to dostatečně ukáží, že jest jich Plzeňských a ne pánuov Točníkóv; na to nález JMKské předešle učiněný, tudíž smlouvu mezi Annú Šafránkovú a Margetú Točníkovú o touž cestu učiněnú a kněhami městskými zapsanú ukázali, dále pravíce, že ti jich Točníkóv svědkové se nesrovnávají a sami sobě svědčí, toho užívají; v tom též za opatření žádajíce, dokládajíce se obojí strana na ty meze a grunty vedení a pokazování. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, maje při sobě konšely přísežné vedle práva mezního z plného soudu tudíž osazeného a zahájeného, vyslyšavše svědomí a vedení svědkóv a pokazování, to vše pilně váživše, takto o tom vypovídají: Jakož předkem ukázán jest mezník na počátku těch mezí vedení při řece, od kteréhož mezníku oni Plzeňští puovodové vedli jsou cestou nahoru až k rohu Včelám, kdež jest protržená cesta, kterémuž vedení dotad oni Točníkové místo sú dali, protož oni Plzeňští při též cestě svobodně sě zuostavují, tak že ta zídka po levé straně od louky jest za pravú mezi. Kdež pak od téhož místa dále bylo vedeno z strany Točníkóv a svědkóv jich nad skály cestou, potom zákopem, až přivedli k mez- níku, kterýž jest vykopán, i poněvadž jsou oni Točníkové to pokázali pořádně mno- hými svědky, že těch skal oni Račičtí, poddaní jich, byli v držení a v skutečném užívání bez překážky, čehož jsou oni Plzeňští ničímž vedle práva proti tomu neod- vedli: protož tíž Račičtí při témž starožitném těch skal užívání se zuostavují, tak že toho užívati mají i nad skalami potud, pokudž jsou zvedli, až do téhož vykopa- ného mezníku. Též dále od tak vykopaného mezníku před se nad skalami až do mezníku, kterýž jest při kři šípkovým vykopaný, to se při mezování zóstavuje, jakž se úřadem vyměří a ukáže, tak že to má za pravé meze mezi stranami na budúcí časy zuostati. A též od téhož mezníku při témž šípku vykopaného, kdež jsou oni Plzeňští před se vedli a pokazovali na mezníky pořádně jedni po druhých ležící až do Sytného vedúce na kámen mezní až do silnice, kteráž jde od Chotikova k Plzni, proti kterýmžto mezníkóm z strany Točníkóv pořádně odvedeno a otepříno není: i z té příčiny oni Plzeňští při takových hranicech tudíž se zuostavují, tak že Račičtí přes takové mezníky jim Plzeňským na to sahati ani vorati nemají spravedlivě. Což se pak dotýče úlehlí a prorostlin na Hlubokém, i poněvadž oni Plzeňští pořádných

Strana 21
z let 1533—1534. 21 mezí a hranic tudíž nepokázali, tolikéž také i z strany Točníkóv toho jsou nic ne- pokázali tak, což by za dostatečný próvod a pokázání bylo, protož taková věc v tom zuostavuje se na obě straně při vymezování páně purkrabovým s úřadem a konšely tak, pokudž jim to vyměří, to při tom aby mezi nimi obojí stranú zuostalo a trvalo na budúcí a věčné časy. Což se pak škod útratních a nákladních mezi obíma stranami pro toto právo vedení vzešlých dotýče, takové škody útratní a ná- kladní z hodných příčin se zdvihají. Actum f. III. Martini 1533. Z strany póvoda konšelé tito: Samuel, Jan Smetko, Jakub Pechan, z Klatov; Petr Sobin, Jan bakalář, Jan Telítko, z Stříbra. Řečník: Jan Mileš z Stříbra. Z strany otporu tito za konšele: Jan Pýšek, Jan Flašnar, Jan Ryška, z Kra- lovic; Jan Šváb, Jan řezník, Jakub řezník, ze Všerub. Svědkové puovodóv: Jan Michovec, Ondřej Rebold, Jan tkadlec, Jaroš, Lukeš Bosák, Říha pláteník, Matěj Mach, Ondra Žezhule, Mikuláš Slaboň, Šimon Hoštík z Křinic, Jan konverš z kláštera Černého, pan Smil. Z strany odporu svědkové pánóv Točníkóv bratří obú spolu: Ambrož Pořádek z Račic, Jan Mazyn, Jan Mřeněk, Zygmund rychtář, Vaněk Kroy, Petr Filip, Wolf, Bartl, Bárta, Jíra Fišer, Mikuláš Peš, Jakub Mřeněk, Jakub Krš, Matěj Hostek, Šimek tkadlec, Jan Pořádkuo syn, Havel kovář, Martin Žižka, Andres pacholek Koub- kový, Jan Chřen, Jan Boháč, Vondra Hřech, Vaněk Bajček, Bartoš Mašurda, Bláha Mastný, Krystof Ludvík, Jan Kuchař, Pavel Sýček, Jan Vondrovec, Vávra Trybulík, Rub starý Balík, Matúš Racek, Václav hrnčíř, Jan Bulín, Vávra Trybule, Wolf Král, Jan Novák, Václav rychtář, Matúš Pařízek, Jan Mřeněk z Křimic, Šimon Hostek, Václav krčmář, Jan Kavan, Pavel nádeník z Křimic, Jan Bleen; z Chotíkova: Bláha Kotlora, Vondra Švehlík, Jan Javůrek, Mikuláš Květoň, Bláha Přibylík, Šimon Slavík, Jíra Zajíc, Havel malíř; Kuncl z Chotíkova. 1) Král Jiří propustil Václavovi Točníkovi z Křimic r. 1462 z manství tvrz a vsi jeho Křimice a Ra- čice. DD. 67, 21. 13. 1534 d. 30. října. — Soud mezní dává proti Voršile z Vartmberka, poručnici sirotků Zdeňka z Valdšteina, za právo Vilémovi z Valdšteina a přisuzuje mu důl Hrdlo na panství Hostinném. [List 33—35.] Léta atd. 34 ve čtvrtek po svatých Šimoniši a Judovi apoštolích božích [29. října] tyto meze mezi paní Voršilú z Vartmberka atd. s jedné a panem Vilémem z Valštejna z strany druhé skrz purkrabí Hradu Pražského právem vykonány jsú. Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi paní Voršilú z Vartmberka na Ho- stinném jakožto mocnú otcovskú poručnicí sirotkuov a statku někdy pana Zdeňka z Valštejna puovodem s jedné a panem Vilémem z Valštejna atd. z strany druhé, a to

Strana 22
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 22 o meze a hranice, kdež pak úřad purkrabstvie Pražského předkem vedli podle téhož práva mezního k potoku, kterýž slove Sperbrzeyf, pravíce svědkové puovoda, že se tu meze a hranice počínají a že cesta od téhož potůčku, kteráž běží až k bukuom, kdež soud osazen jest, na kterýchžto bucích křížové od starodávna vysekaní, pravé meze a hranice jsú; kterémužto ukazování a vedení od pana Viléma obeslaného místo jest dáno. Dále pak kdež od těch bukuov při hrobu stojících svědkové paní puovoda vedli jsú cestú mimo duol Hrdlo řečený až k buku, kdež opět jisté znamení jest ukázáno, nad cestú stojícímu; kterémužto vedení od pana Viléma místa dáno není, pravě, že jeho svědkové jinú mez a spravedlivú, starými mezníky omezenú, ukáží. I vedli jsú nad duol Hrdlo a přivedli k buku starému zvrácenému ukazujíc naň, že se na něm kříž nachází od starodávna vysekaný, a tak že upřímo se srov- návají křížové a jeden na druhý se vztahuje rovně až k buku, na kterémž též zna- mení dostatečné jest ukázáno; kterémužto mezníku od obojí strany místo jest dáno. Při tom Vít Orudka z Oujezdce, paní puovoda poručník, pověděl, prvé než-li by svědky čísti dal, že by rád na pánu JMti vyrozoměl, poněvadž se přátelství příbuzného a krve dotýče, ráčí-li pán těm svědkuom puovodovým a ukázání jich místo dáti; pak-li by neráčil, za svědomí, aby čteno bylo, žádal. Proti tomu pan Vilém pověděti dal, poněvadž pro přátelství, kteréž mezi nimi a paní tudíž sirotky jest, byl by se rád pokojně choval, a poněvadž paní na grunty páně Vilémovy se potahuje, již jest mušel, ač nerad, k tomu právem jsa při- praven přistúpiti; a těm svědkuom místa a vedení jich mimo jeho svědky dáti ne- muož. A tak jsú svědkové obojí strany čteni. Kdež pak po vyslyšení svědkóv Vít Šipecký od paní jest pověděl, že tito svědkové paní puovoda podle závazkuov svých to jsú seznali, že ta Obrátka, na kterúž se pan Vilém potahuje, jest v gruntu paní a jest pravá meze, a to se dosta- tečně provedlo, žádajíc podle pruovodu a jich vedení, tak aby paní svého užiti mohla, za opatření. Zase proti tomu pan Vilém pověděti dal, svědkové paní z Vartmberka kteříž jsú vedli a čteni jsú, ty jest pan Vilém slyšal a jim vyrozuměl, a k nim to pově- děti poručil, že se na větším díle na věc slyšenú vztahují; pak svědomí slyšenému jak se místo dáti má, o to není potřebí mluviti; bez pochyby, že tomu úřad dobře rozumí, a panu Vilémovi ke škodě nejsú; a tak paní podle téhož svého vedení toho, nač se potahuje, dostatečně neprovozuje; též žádajíc, aby páně Vilémovi svědkové také čteni byli, že se tu nětco dostatečněji od pana Viléma odvede a ukáže. Proti tomu Vít Orudka pověděl, kdež se od pana Viléma mluví, že by svěd- kové dostateční nebyli, a že by oni z strany své dostatečněji ukazovati chtěli atd., ješto mimo jich puovodóv svědky nemohú dostatečnější býti, poněvadž někteří z nich

Strana 23
z roku 1534. 23 sami jsú tu v těch horách dělali i tu od mnoha let byli a o těch mezech a křížích spravedlivě seznali, kteříž jsú praví mezníci; poněvadž tomu pán svým vlastním k týmž křížuom přiznáním místo dáti jest ráčil, z toho se nachází, že jsú pravé hranice; a by žádného svědomí nebylo, poněvadž se pán k těm křížuom svoliti ráčil, jest zadost, a by samým úřadem toliko rozeznání státi se jmělo, že se nic neukáže mimo dostatečný próvod paní puovoda. Zase od pana Viléma jest povědíno, což se jest prvé od pána promluvilo, že se to dostatečněji než-li z strany puovoda provede a pokáže, že ty meze nad dolem Hrdlo řečeným spravedlivé a že ti svědkové pravdu vedli i svědčili, to se i dskami stvrdí, že ti dolové panu Štěpanicskému a nyní panu Vilémovi náleží, neb jest je předešle pan Štěpanický vysoudil 1); a tak že jest ty oba doly přísudkem obdržal. Na to vajpis desk zemských ukázal, žádajíc podle svědomí desk i dostatečného pruovodu i užívání za opatření. Zase proti tomu Vít Orudka, paní puovoda poručník, pověděl, že těm svěd- kuom od pána pokázaným místa nedává, neb toho pravého, což seznávají, neučiní; neb někteří seznávají, že by hora vysouzena byla, ješto jsú to krčemní rozprávky. Neb tíž páně Vilémovi svědkové seznávají, že ti křížové na bucích zdělaní jsú pravé meze, a hned seznávají, že duol Hrdlo jest páně Vilémuov; tu se sami porážejí, poněvadž těmto mezem místo dávají; a by od úřadu šňórú ztaženo býti jmělo, že ten duol Hrdlo z mezí vyjde. Škarta, kteráž se ukazuje, jmenujíc ji dskami, té se místa nedává, poněvadž pečetěná není; ani se také duol Hrdlo v ní jmenuje; a po- něvadž jiných více doluov jest, jako duol Kostel, duol Hrdlo i také duol Černý a jiných více, i šachet by se našlo, a na žádný se zejména nevztahuje, tehdy spra- vedlivě místa jmíti nemuož. A tak poněvadž se to z těch svědkuov paní nachází, že jsúc hamerníci toho užívali, tu dělali, nakládali bez překážky, že místo jmíti mají; ale jich svědkuom pro jich vlastní nesrovnání místa se dáti nemuož, a jsú v pode- zření, neb odkudž se z duolu vésti počalo při rozcestí, tu jsú jiné meze dole pod cestú ukazovali, od kterýchž jest na tento čas puštěno; a tak jsú jinak, než-li pře- dešle ukazovali, svědčili a pravili, že jsú to pravé meze a že o jiných nevědí; a nyní opět jinak vedli i ukazovali; tak tudy jsú v podezření a místa jmíti nemohú; žádaje při tom na místě paní puovoda za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými [z] plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomie a pruovody, též jich obú stran pře líčení i také okazování na týchž mezech obojí strany svědkuov, to vše pilně váživše, takto o tom z téhož soudu zahájeného práva mezního mezi stranami vypovídají: Jakož jsú s počátku svědkové paní Voršily z Vartmberka puovoda úřad vedli od potůčku Šperbrzeyphu nahoru pustou cestou až k hrobu k bukuom, na kterýchž jsú staří kříži zarostlí, ješto on pan Vilém témuž

Strana 24
24 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vedení jest místo dal: i z té příčiny paní Voršila puovod při témž vedení a mezech se zuostavuje. Kdež pak tíž svědkové vedli jsú od týchž bukuov cestou, kteráž slove Obracedlo, pod duol řečený Hrdlo až k buku, na kterýmž jest kříž starý zarostlý, a žádného jistého znamení neb křížuov a mezníkuov mezi tím ani hranic neukázavše, ješto svědkové páně Vilémovi vedli jsú od bukuov při hrobu stojících nad cestu i nad duol Hrdlo až k dřevu vyvrácenému a tu ukázali kříž starý a odtud až k buku pořádně, na kterémž se kříž starý našel, kterémuž oboje strana místo dala a za mezník vyznala, i poněvadž to se jest z svědkuov páně Vilémových i také některých paní Uršily našlo a vyhledalo i také z vajpisu desk, že on pan Vilém i předkové jeho téhož dolu Hrdla v držení a v užívání od mnoha let byl jest: i z těch příčin týž pan Vilím při témž dole a hranicech podle vedení svědkuov svých a jich dostatečného pruovodu se zuostavuje nyní i na časy budúcí. A škody nákladní a útratní z hodný příčiny mezi stranami se zdvihají. Actum f. VI. ante Omnium Sanctorum anno etc. 34. Konšelé puovoda tito jsú: Valentin Zachystal, Jan Petrlíků, Ambrož Mar- šálek, z Jaromiře; Duchek Chamček, Jan truhlář, Václav sladovník, ze Dvora. Řečník: Martin, písař z Hostinného. Z strany odporu: Beneš Vlach, Valentin sou- kenník, Matěj Býnů, Jan kovář, Martin Škoda, Petr Hrdík, z Jičína. Svědkové puovoda: Kodr Jokl, Kodr Thomas, Lorenc Erbiſn], Markus Laur, Foltes Kodr, Paul Rylka, Jirk Šubr, Hons Šraer, Michl Kodr, Urban Hofman, Andres Herben, Andres Brysl, Nykl Etrych, Mertl Hanek, Fiel Ulrych, Homl Juchman, Mates Onstn, Michl Etrych, Krystoph Laur, Martin pekař, Foltes Frenl, Jokl Kool, Glen Ethl, Fobl Frendl, Nikl Kašpar, Hon[s] Czyrmon, Jokl Hons, Mertl Štraybl, Jokl Mertl, Blažek Greč, Jokl Gilerk, Endres Hampl, Jakob Frendl, Michal Frendl, Mertl Kaywl, Bartl kovář, Motes Link, Petr Tošvicar, Henrych Šneydr, Hons Grosser, Jan Brenský, Janúček starý, Mikuláš Šubert, Fabián Laur, Jokl Flayšar, Štafa Šabert, Mertl Lorenc. Svědkové pana Viléma z strany odporu: Václav Koutskay z Mertlova, Matěj Kos z Mertlova, Antoš z Valtěřic, Jakub Hoříček, Kolář z Valtěřic, Jiřík rychtář z Křišlic, Prokop Tutra, Ducháč z Viechova, Jiřík Světlík z Vichovy, Jiřík Suchý, Jan Erbin z Štěpanic, Pavel poplužník, Jan kovář z Jilimnice, Šimek šafář, Jan Crha, Jan Doubek, Lorenc hamerník, Jeroným z Brevné. 1) Štěpanice horní a dolní drželi od konce 13. století páni z Valdšteina; ku konci 15. století pan Hynek z Valdšteina, jenž se r. 1492 o statek rozdělil se synovcem Heníkem, který dostal část Jilemnickou; Štěpanickou držel po Hynkovi Jan z Valdšteina a po něm syn jeho Vilém z Valdšteina, který hrad tamní opustil a do Branné přesídlil.

Strana 25
z let 1534—1535. 25 14. 1535 d. 6. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Mikulášem Hruškou z Března na Tatinném a Jakubem Hruškou z Března na Bitozevsi o sporných stráních, ladách, řece a sta- vidlech v ní. [List 37—42.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Mikulášem Hruškú z Března puovo- dem s jedné a Jakubem Hruškú odtudž z Března z strany druhé, a to o meze a hranice, kdež pak úřad purkrabství Pražského předkem vedli jsú svědkové puovoda podle téhož práva mezního na vrch stránie, o kteréž rozepře mezi týmiž Mikulášem a Jakubem Hruškú vznikla jest, a tu okazovali, kde se dělí gruntové Tatinští od Bitozeveských, jakž se vedení od svědkóv puovodových začalo. A dále přivedše po též stráni po mezi až k kamenu pověděli, že ten kámen za pravý mezník na týž mezi držán jest a za tím mezníkem dědiny že jsú náležící k mlýnu Tatinskému a že je vorávali; a dále vedše po mezi doluov až k cestě pověděli, že náleží k Ta- tinnému po brůdek; čemuž svědkové Jakuba Hrušky v ničemž jsú neotepřeli, a tak že pořádně podle mezí ukázaných vedli. Proti tomu svědkové Jakuba Hrušky pověděli, když jsú zase vedli, nedochá- zevše na vrch, kdež se vedení začalo, že jsú pruohony byly Bitozeveských i Tatin- ských svobodný a nebyly nikda voraný. A užívali téhož pruchonu obojí, Tatinští i Bitozeveští, až po cestu. Zase proti tomu od Mikuláše Hrušky povědíno, že tomu místa nedává, aby to pruohon dědičný býti jměl, a že toho svědkové Jakuba Hrušky na přísahy své nesmějí pověděti, ač jsú z dobrého přátelství jedni druhým, jakž se svědomí nejde, toho pastvami k užívání přáli; ale aby jich gruntové dědiční býti jměli, toho se neukáže. Zase svědkové Jakuba Hrušky, že místo dávají dědinám vorným, že jsú grun- tové Tatinští, ale že pruohonóv spolu s Tatinskými vždycky užívali. Svědkové puo- voda proti tomu pověděli, že jsú to dědiny vorný i nevorný k Tatinnému náležící a že lidé pamatují a mohli by to vyčísti, čí který kus k kterému dvoru a gruntu náležel jest; při tom za opatření žádajíce. Kdež pak svědkové Jakuba Hrušky z Března přivedli jsú tajž úřad purkrab- ství Pražského k řece proti háji Tatinskému pomejcenému a ukázali při straně háje mezník v lukách pravíce, že tajž mezník dělí háj i lúky Tatinské od Bitozeveských, a že někdy Pečenka té řeky užíval nájmem až po tajž mezník lovením ryb při obú březích; a manželka téhož někdy Pečenky i dcera její o témž zprávu činily. A při- vedše málo níže pod týž mezník k stavidlóm, Jakub Hruška pověděl, že ta stavidla jsú jeho, a když chce, že je muož tesy zastaviti a pustiti sobě vodu na lúky, pokudž se jemu líbí, bez vědomí Mikuláše Hrušky; a kdyby jemu Mikulášovi co tu nále- želo, že by se mohl domlúvati, proč to dělá, a že by jemu škodu buď zkalením Archiv Český XXX.

Strana 26
26 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vody neb jiným na rybách činil. Ale že tomu brániti nemuože, a on Jakub touž vodu zdouti, jakž chce, muože jako svou podle zápisu desk, poněvadž otec jeho to s oběma břehy a řekou koupil. Na to ukázal vejpis z desk, a dále pravě, když potřeba přijde, že to dostatečněji zápisy i užíváním lidí jeho provésti a ukázati chce. A byť tu co k Tatinnému náleželo, bez pochyby že by tomu vody zdutí hájil, neb snad škodu na rybách, když by vody pod stavidly nebylo, k kteréž řece i bře- hóm spravedlnost jmíti se praví, nésti by mušel; ale nikda jest tomu odporu a pře kážky on Mikuláš nečinil. A také moh-li jest on Mikuláš Hruška takové strúhy, kteréž pod stavidly v lúce na škodu člověka Jakuba Hrušky zdělány, zdělati či nic, při tom za opatření žádaje a zprávu čině, že předešle té řeky tok šel jest jinudy při dubu, a potom nebožtík otec jich v té louce průtrž jest učinil, aby voda rovně šla. A byť jeho táž louka a grunt nebyl, nemohl by toho činiti. Též zase od Mikuláše povědíno, že ta louka z Tatinnému jest náležící a že posavad s ní plat béře; a tak když jemu plat vychází, že on muož s gruntem co chce činiti; i to dostavuje, jakú spravedlnosť na ni neb hamfešty má, že by je rád viděl. Kdež pak po zasazení soudu do čtyř lavic podle téhož práva mezního Vá- clav Stolička na místě Mikuláše Hrušky puovoda pověděl, že což jsú koli svědkové obvedli, že to svým svědomím dostatečně provozují, že ti gruntové potud, pokudž jest obvedeno, k gruntóm Tatinským dědičně náleží, a tak jsú to na přísahy své ukazovali. Což se palúčku dotýče, na ten se jest nikda Mikuláš Hruška netáhl a ne- táhne, než k polovici řeky právo a spravedlnost má, neb jest jí po jedné straně, jakž svědkové seznávají, lovením ryb i sekáním dříví užíval i předkové jeho. A také jest položil ceduli dílčí pravě, že on Jakub Hruška v rozdílu, kterýž jest s svým bratrem činil, toho, aby všecka řeka jeho byla, nepoložil, nébrž se jí odřekl; a by jakú spravedlnost jměl, že jest ji promlčel; a on Mikuláš toho držením i užíváním bližší jest. Dále k Joštovu svědomí, když čteno bylo, pověděl, že jest s podivením, že svědčí proti svému vedení, že o žádných meznících a mezech neví, a včera vedl, pokud by Bitozeveští užívati pastvami jměli; při tom při všem za opatření podle pruovodu žádaje. Proti tomu Jan Boreň, JMKské prokurátor, od Jakuba Hrušky pověděl, že jest jeho Jakub Hruška žádal, aby od něho tato slova promluvil, že všeliké zřízení zemské to v sobě obsahuje, že ktož svědomí komužkoli aneb kterékoli straně dává, že s tím a s tou stranou státi a jí raditi nemá, jakož se tuto na voko vidí, že páni Beřkovští i Jiřík Hochauzar davše Mikulášovi Hruškovi svědomie s ním stojí, a tak spravedlivě též jich svědomí místa jmíti nemuože. Druhé, z té příčiny témuž svědomí místa se nedává, že páni Beřkovští jsú toho zprávce, a tak nemají raditi ani svědčiti, žádajíc, když při vážení těch svědkóv bude, aby se při tom purkrabie

Strana 27
z roku 1535. 27 i s soudci podle zřízení zemského zachoval; při tom dostavuje, že by nerad řečí zaneprázdňoval bezpotřební, než že svědkové o trojí věci seznávají, o palouku a řece a stráni, ješto předkem slyšeli jste téměř všecko svědomí, že žádný nepraví a ne- seznává o žádných meznících než toliko o společním těch strání užívání; a kdežkoli se mezníci neukazují, že taková věc se podle svědomí zuostavuje. Jakož i jiné na- děje Jakub Hruška není, než že jej při společném užívání zuostaviti a zachovati rá- číte; neb jest věc vědomá, ktož čeho v držení a užívání tři léta osmnácte neděl jest, že toho podle práva užíti má. A poněvadž se to dostatečně ukazuje a provo- zuje, že těchto strání společně Bitozevští s Tatinskými od mnoha let až posavad v užívání byli, nedrží o tom, aby to jinak měněno býti jmělo, než při dostatečném pruovodu že jej Jakuba zuostaviti ráčíte. Neb kdyby to jinak měněno býti mělo, mušela by nová věc býti a úřadu purkrabskému velmi pracná, že by se noví mez- níci, o čemž jsú tito lidé nikda neslýchali, osaditi mušeli; při tom též na místě Jakuba Hrušky za opatření žádaje. Což se pak potoku dotýče, že by Mikuláš Hruška k jednomu břehu sprave- dlnost jmíti chtěl, k tomu se, což nejkratčeji zavříno muož býti, promluví, že by to rád Jakub Hruška slyšal, kterak by stavidla bez obojích břehů udělati mohl, a majíc oba břehy, což se provede, aby řeky užívati neměl. Ač se některá svědomí ukazují, že by tu ryby lovívali od Tatinného, ale snad s povolením pánóv Bitoze- veských aneb úkradí. Neb o tom dobrú vědomost Mikuláš Hruška i Jiřík Hochú- zar mají, že jsú tu ryby lovívali a lovíc nenosili jich na Tatinny než na Bitozeves; a tak nemuož k těm břehóm Mikuláš Hruška spravedlnosti jmíti, neb se to svědomím ukazuje, že jsú předkové Jakubovi touž řeku najímali; a jak jsú jí lovením ryb, vrší kladením, síťkami i jiným užívali podle nájmu, to se též provozuje. Kdež se pak promlčením hájí, že by Jakub Hruška to promlčeti jměl, ješto toho vždycky užíval i před rokem najímal; a byla by veliká věc, což by jeden ve dskách po- řádně maje toho užíval a držal, aby to promlčeti jměl. Na to dal čísti vejpis trhu z desk, i toho dostavuje, že ten, ktož jest to prodával, měl jest a byl držitel obú statků Bitozevsi i také Tatinného, a tak mohl jest a moc měl uprodati dědictvie svého ne- toliko k Bitozevsi ale i jinam. A byla-li jest kdy ta řeka k Tatinnému, že jest ji mohl, jakož se tak stalo, odprodati, jakž vklad desk ukazuje. A tak téhož vkladu desk, by více svědkuov bylo, přesvědčiti nemohú, neb žádný desk přesvědčiti ne- muože. A poněvadž zřetedlně v tom trhu stojí, že prodává s řekú i s břehy, že jej Jakuba podle znění desk zachováte, poněvadž z toho nikda vyveden nebyl. A byť pak z přátelství neb jinak tu loveno bylo, to Jakubovi ke škodě není; ale že jsú té řeký předkové jeho v držení i on také a v užívání byli, na to ukázal registra stará, jakž jest touž řeku Kroupa najímal a s ní plat 1 kopu míš. platíval. Kdež pak v ceduli, kteráž jest za dílčí položena, toho jest dostaveno, že na díl položil 4*

Strana 28
28 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského puol řeky atd., té se místa nedává, poněvadž ve dskách ani pečetěná není podle zřízení zemského, než-li toliko se za škartu pokládá. Aniž také on Mikuláš podle též cedule ani žádné jiné dílu jest Jakub Hruška nevzal, než trhem to koupil. Na to též vajpis desk ukázal; a tak při tom při všem za opatření žádal jest. Zase proti tomu Mikuláš Hruška pověděti dal, by se měly řeči páně pro- kurátorovy dlouhé opakovati, že toho potřeba neukazuje. Než což se řeky dotýče, že jest se Mikuláš Hruška na všecku nikda nepotahoval, na oba břehy, než toliko k jedné straně spravedlnost jmíti se praví, jakž to svědomím tak dobře Jakubovým jako svým provozuje, že po této straně jest břeh jeho. Kdež pak od Jakuba Hrušky některé svědomí jest pokázáno, že by po obú stranú loviti jměli, ješto jest to mohlo býti s povolením pánóv gruntovních aneb snad úkradí, když žádný neviděl, aneb jinak z přátelství; a což se zápisu ukázaného z desk dotýče, že se jmenuje, že z břehy k Bitozevsi náležícími koupil, a nejmenuje se s jakými břehy, aneb kde by býti jměly, a není toho dostaveno, aby oba břehy náležité byly k Bitozevsi; a byť stavidla v jeho obú březích byly, když jsú posekána byla, bylť by sobě jiné usta- vil; ale že jest jich bez vuole pana Jindřicha Beřkovského stavěti nemohl, až skrz smlouvu jest mu dopuštěno; pro kterúžto smlouvu i do Žatče jezdil; a také neměl jest a nemohl vody zdýmati a zdržeti, leč by dal věděti na Tatinnaj, chtí-li oni také na své louky vody zapustiti. Což se pak lad dotýče, že žádný svědek ze všech svědkuov toho nedokládá, aby k Bitozevsi náležely. A poněvadž se toho mnoho zde a zvláště v kraji Žateckém trefuje a nachází, že mezníkóv žádných nemají, než to- liko mezmi, kteréž hřebínkem se dělají, zpravují se; jakož pak svědkové Mikulášovi přivedli sú po mezech až k mezníku, a tak všudy pořádně jsú po mezi vedli, i pruo- hon, kterýž jest od Tatinného a ne od Bitozevsi, pokázali, žádajíc podle téhož po- řádného vedení i pruovodu podle práva v tom za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního usazeného, vyslyšavše svědomí, pokazování, pruovody, dsky a jich s obú stran pře líčení, to vše pilně vá- živše a vzavše naučení od pánuov JMti a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Což se těch strání a lad dotýče, jakož jsou vedli svědkové Mi- kuláše Hrušky puovoda předkem na vrch stráni a odtud po mezi šli až přes cestu k bródku pravíce, že jsou to pravé meze, kteréž dělí grunty Tatinské od Bitozeve- ských, a těch gruntóv že jsou Tatinští voráním, setbou i pastvou vždycky užívali, to on Mikuláš puovod dostatečně provedl a svědkové Jakuba Hrušky tomu podle práva v ničemž neotepřeli, nébrž tomu místo dali, že ty dědiny voraný k Tatinnému sluší, než toliko těch pruohonóv že jsou oni Bitozeveští pastvami užívali: i z té příčiny on Mikuláš Hruška puovod při těch stráních a ladách tak podle svého obvedení se zuostavuje.

Strana 29
z roku 1535. 29 Což se pak řeky dotýče, poněvadž vklad ve dsky, kdež Zygmund z Nemy- čevsi dědictví své Bitozeves tvrz s jejím příslušenstvím někdy Janovi Hruškovi z Března a jeho dědicóm prodav1) zapsal jest, a v témž vkladu toho zejména nedo- stavil, aby on někdy Jan Hruška i potomní jeho té celé řeky sám až po mezník proti háji Tatinskému užívati jměl, nébrž to se s obojí strany svědkóv našlo, že té řeky lovením ryb společně jsú užívali tak dobře k Bitozevsi jako k Tatinnému, i to- likéž s jedné každé strany břehuov vrbím a jinými porostlinami sekáním užívali: i z těch příčin dává se jemu Mikulášovi puovodu podle jeho obvedení za právo, tak aby on Mikuláš té puol řeky s břehem od bruodku po straně svých luk až po mezník, kterýž nad stavidly jest, užíval, a on Jakub též své polovice od téhož mezníku až po bruodek užívati má, jedna každá strana bez překážky druhé strany nyní i na časy budúcí. Což se pak stavidl nových pod hájem Tatinským dotýče, poněvadž jemu Ja- kubovi táž stavidla zejména ve dskách v témž vkladu s oběma břehy svědčí, kte- rýchž od mnoha let v držení jest, a žádným právem z týchž stavidl on Jakub od nižádného v týchž létech naříkán není, až několikerá léta zemská prošla: i z té příčiny on Jakub Hruška při týchž stavidlech se zuostavuje, tak aby jich on Jakub mohl užívati k podpuštění luk bez překážky jeho Mikuláše nyní i na časy budúcí. A škody mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Stalo se v outerý den mistra Jana Husi léta 1535. — Memorabile, týž den Mikuláš Hruška na mezech zabit. Konšelé Mikuláše Hrušky z Března na Tatinném: Bartoš Chlupatý sou- keník, Jiřík Blud, Tomáš řečník, z Žatče; Jindřich Šplechna, Jan Stan, Jan Zako- stelský, z Loun. Řečník: Nykodym Ptáček z Vršovic. Z strany otporu Jakubovi Hruškovi za konšely tito: Jan Vočour, Vít Vlachaj, Tomáš krejčí, z Žatče; Jan Havránek, Jan Koudelka, Jan Habart, z Loun. Svědkové Mikuláše Hrušky puovoda: pan Sebestián z Vaitmille, p. Zygmund Beřkovský, p. Jaroslav Beřkovský, p. Václav Hruška, p. Jiřík Hochúzar, p. Jindřich Beřkovský, p. Mikuláš Velemyšlovský, p. Petr Hruška; Vondráček, Martinek, Tomek, Blahýn, z Nehasic; Říha krajčí, Vávra, Jíra Král, Vávra Kohút, z Tatinného; Vávra, Kateřina Pečenková, z Loun; Petr Vrtal, Matěj Ujčík, Pavel rychtář, Martin Boháček, Matouš Kroupa, Duchek krčmář, z Bitozevsi; Jan Kumpošt z Žatče; Jíra Jírek, Jan Košta, Jakub Trčka, Matúš, Mates, Tuoma vinař, Matúš Homolka, Jan Junek, z Ta- tinného; Říha mlynář, Šimon Cibule, Matúš kovář, z Bitozevsi; Jakub mlynář, Jakub Průšovic, z Semenkovic; Blažek, Mumek a Mništa, z Nehasic. Svědkové Jakuba Hrušky z Března atd.: pan Zygmund Beřkovský, p. Jin- dřich Beřkovský, p. Jaroslav Beřkovský; Duchek krčmář z Bečova, Duchek rychtář z Minic, Jan Soukal z Klučku, Jan Poštálka z Lepna, Jan Zach z Stankovic; Matěj

Strana 30
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 30 Ujčík, Martin Boháček, Petr Vrtal, Matěj Kroupa, z Bitozevsi; Václav Tata z Se- menkovic; Bartoš; Matúš kovář; Jakub mlynář z Semenkovic; Říha mlynář, Jakub Světlíkovic, Vít Kohout; Jan Kompošt z Žatče; Martin Louta, Jan krejčíř; Jan Kotlík z Semenkovic; Jíra Král, Vávra jinak Vavřinec, Rehoř krejčí, Matěj syn starého rychtáře, z Tatinného; Vávra Bušovic, Vávra zedník, Kateřina Havlova, Marta Repanka, z Loun; Jan kovář z Hořetic, Havel rybář z Vršovic, Jošt z Stan- kovic, Martin odtudž, Šimon Cibule, Duchek krčmář, Jíra Kára, Pavel rychtář, Matúš Hruška z Vidovle, Jan Kropáč, Jan Hanzl, Václav starý, Jan Jonáš, Jakub Pruošovic, Jíra Tuomovic, Tomáš starý vinař z Tatinného, Vondráček starý, Mates jinak Matěj, Šimon Holejch, Jíra Šilha, Tomáš Tomek, Martin Blahoň. 1) Zygmund Číč z Nemyčevsi prodal to r. 1506 Janovi Hruškovi z Března, otci Mikuláše a Jakuba. DZ. 84, D. 13. 15. 1535 d. 7. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdeňkem Lvem z Rožmitálu a Janem Glacem ze Starého Dvoru a ustanovuje hranice mezi lesy Krupeckými a Kyšperskými dle smlouvy uzavřené r. 1335. [List 42—45.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdeňkem Lvem z Rožmitála a s Blatné atd. s jedné a panem Janem Glacem z Starého Dvora na Kyšperce z strany druhé, a to o meze a hranice, nejprvé přivedli ouřad purkrabství Pražského nad stolem k hřebenu, na kterémž jest stezka, pravíce, že to od starodávna slýchali, že táž stezka dělí grunty Krupecké od Kyšperských a že se za pravú mez drží, a že jsú po pravé straně jdúc nahoru grunty Kyšperských a po levé straně gruntové k Krupce náležící. Proti tomu Albrecht z Vřesovic s jinými svědky pověděl od strany Jana Glace, že tu v tomto místě nevědí, co k tomu pověděti, a že o tom nevědí, by tu jaké meze býti měly; o tom neslýchali. Dále nahoře nad Kyšperk zámek přivedše úřad na porostlinu pod hřebenem oznámili, že tu někdy Býňa hajný od Krupky majtiti dal a prodával bez překážky pánuov Kyšperských. Též k dolu sv. Volffglanga přivedši úřad oznámili z strany pana puovoda, tu v tom dole pod hřebenem před mnoha léty pavovali a štolu v gruntích Kyšperských sobě k témuž dolu dole pod sedly od pánóv Kyšperských pronajali a desátek z toho dolu že jsú na Krupku dávali. Proti tomu od Jana Glace povědíno, že jest to mohlo býti, že by desátek dán na Krupku býval, neb jsú toho prvé páni gruntovní nebyli tak pilní jako nyní a dávali jim frystunky dotud, dokudž neznali, že užitek béře, a tak tudy mohlo to sjíti. Kdež pak od puovoda přivedeno bylo nahoru do smajcené prorostliny, ozná- mili, že tu dříví mejtili a od hajného Krupeckého před pěti léty kupovali a potom

Strana 31
z roku 1535. 31 též dříví lidé Jana Glace na Krupku vozili; též i hajný, že jest to prodával, k témuž se přiznal, že jest bylo za úřednictví Adama Rauzndorfa z Plakvic. Zase proti tomu od strany odporné povědíno, že se hajný s tím, ktož to kupoval, nesrovnávají; praví, že jest před pěti léty kupoval, a hajný praví za úřadu hajt- manstvie Rauzndorfa, ješto jest to mejceno prvé, nežli jest kdy hajtmanem Rauzn- dorf byl. A by i to bylo, že by to prodáváno od Krupeckých hajtmanuov bylo, mohlo by to z omylu a nevědomosti pánuov gruntovních se trefiti. Dále od puovoduov vedeno bylo na vrch k Krycholci okazujíc místo, kdež někdy milířka byla, a že od Krupeckých v témž Krykholci dříví sekáno i také uhlí z něho páleno a potom do Krupky též uhlí jest vezeno. Proti tomu od Glace jest povědíno, že jsú společně tu dříví sekávali i Kyšperští i Krupečtí, a jest strany Glace též dříví bráno k potřebám a k mlýnóm pod Krupkú Glacovým. A tu odvodu žádného nemajíc ani také mezníkuov neb hraničníkuov jakých ukázavše, poručili takovú věc úřadu k spravedlivému rozvážení. Zase doluov vedouc Albrecht z Vřesovic od Jana Glace oznámil přišedši pod Grycholc k velikému buku, že jest to pravý mezník a že za držení otce jeho i svého toho jest v užívání byl; a svědkové jiní na ty přísahy a k duši své to přijímali. Zase proti tomu Václav pověděl, že v tom místě, kudyž pan Albrecht vede, že by ty lesy k Kyšperku náležitý býti jměly, že to hajným páně i těmi lidmi, kteříž to dříví od hajných kupovali, odvozuje, že za tím bučím, kteréž se za hranice okazují, jest sekáno i prodáváno, a že tak veliké bučí, na kteréž se pokazuje, jest mejceno, kteréž až po dnes podťatý tu leží, a sekali jako v svým. Též doluov při- vedše k třetímu buku okazovali, že tu se grunty Krupecké od Kyšperských dělí; a když hořel ten les, že ho hájiti nechtěli Krupečtí. Kdež pak po zasazení soudu do čtyř lavic podle práva mezního předkem na místě pana Zdeňka Lva atd. žádáno jest, aby svědkové čteni byli. A po vyslyšení svědkuov též na místě páně jest mluveno, že to všecko, nač pán vésti ráčil, týmž svědomím dostatečně se provozuje a pokazuje, jak předešlí páni předkové a držite- lové statku Krupeckého v držení a užívání byli jsú. Na to ukázal list smlouvy, kterak před CC míně jednoho léty skrze many táž smlouva stala se, žádajíc podle takového starého listu smluvního za opatření. Proti tomu Jeronym z Božic od Jana Glace pověděl, což se prvního svědka dotýče, že ten vysvědčuje, že jest les hořal a že lidé páně Glacovi déle přes stezku hasiti nechtěli, že se tomu svědku místa nedává; a také byť lidé jeho Glacovi i ne- hasili, tím by pánuov gruntovních od jich gruntuov spravedlivě jim náležících od- ciziti nemohli. Druhý pak svědek páně, kterýž seznává, že ta stezka, kteráž jde po hřebenu k Habarticím, měla by pravá mez býti, tomu se týž místa nedává. Neb jakž

Strana 32
32 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského ten list pokázaný vztahuje sě na stezku a hřbet, ješto sě dotýče Habartských, a poněvadž o to žádná na tento čas rozepře není, také k těm svědkóm ani k tomu listu potřeba více mluviti není, žádajíc, aby také svědkové jeho Glacovi čteni byli. A přeslyševše svědky pověděti dal, že to všecko, což od Glace za otpor jest mlu- veno, pořádně a dostatečně se odvozuje. Neb i jeden svědek a člověk páně to seznal jsa hajným, že jest jemu Hes, starý hajný, oznamoval i ukazoval, že podtud, pokudž pan Albrecht meze ukazuje, jsú lesy k gruntóm Kyšperským náležící, k čemuž se jest na vedení týchž mezí přiznal, žádajíc v tom úřadu za paměť. Dále pravě, což se vejpisů z desk, kterýž ode pána pokázány jsú, dotýče, že se těm na místě Jana Glace místo dává; než smlouvě, kteráž by i platnost jakú nesla, místa se nedává, neb jest dávno podle práva a zřízení zemského ta věc promlčena, žádajíc podle sta- robylého držení a užívání, poněvadž toho od 40 let předkové Glacovi užívali i on také, za opatření žádá. Zase proti tomu od pána jest povědíno, že jest rozdíl gruntóv dědičných od gruntuov zápisných a manských; neb takoví gruntové manští promlčeti se nemohú, a žádný ke škodě králi JMti toho jest promlčeti nemohl. Ani on také Glac mohl by gruntóv manských k zápisným připojovati, jakož i odcizovati bez povolení krá- lovského nemuož. A by pak kto co zameškal, že pán, jakž jemu ten statek k dědictvie dán podle vajpisóv z desk ukázaných znění, toho jest nikterakž nezameškal a ne- promlčel. A poněvadž Kyšperk zámek byl jest dědictví a potom všel v duchovenství a v zápis, toho se nepokazuje, aby který arcibiskup neb kto jiný na to, nač se táhnú, jakú spravedlnost jměl, aby od gruntuov Krupeckých to kdy odcizeno bylo, toho ničímž neodvozuje, žádajíc v tom za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavši svědomí, pokazování, pruovody a list smluvní mezi někdy Ottem starším a Ottem mladším z Bergkova1) s jedné a panem Týmem z Koldic2) s strany druhé o meze a hranice učiněný, které vrchy a lesy k Krupce a které k Kyšperku by přináležaly, též i jich s obú stran pře líčení, to vše pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánuov a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom podle téhož práva mezního vypovídají: Poněvadž pan Zdeněk Lev puovod pokázal list smlúvy, kteráž se jest stala léta atd. 1335 mezi někdy Ottem starším a Ottem mladším z Berkova atd. s jedné a panem Týmem z Koldic s strany druhé, kterýžto list a smlouva to v sobě zřetedlně vysvětluje, kdež hřbet zhůru vzchází a lesy, kteréž leží a visejí proti domu Kyšperku, že to všecko k témuž Kyšperku přísluší, a cožkoli lesuov a vrchuov s této strany příkopu a hřbetu leží, že to všecko k Krupce přísluší, kterýžto list smlúvy se jest nepromlčel a promlčeti nemohl, poněvadž to zboží Krupecké bylo jest toho času manstvie a Kyšperk to jest duchovenství, ješto svědkové pana Zdeňka Lva

Strana 33
z roku 1535. 33 po témž hřbetě úřad jsú vedli, pravíce ten hřbet pravé meze a hranice býti mezi Kyšperkem a Krupkú, a on Jan Glac toho jest dostatečně nepokázal a neodvedl, aby týž list smlúvy o též meze učiněný na který jiný hřbet mimo ten, na kterýž jsú svědkové páně Lvovi vedli, se vztahoval: i z těch příčin dává se jemu panu Lvovi puovodu podle jeho obvedení za právo, tak že při týchž mezech, jakž týchž [sic] list smluvní to v sobě i obvedení jeho pana Zdeňka ukazuje, se zuostavuje nyní, na časy budúcí a věčné. Co se pak lesu Krykholce dotýče, poněvadž jest pan Zdeněk Lev puovod ani on Jan Glac žádných jistých mezí nepokázali, kterému by z nich týž les Grykholc spravedlivě náležeti měl, než toliko to obě strany pokazovali, že jsú toho lesu Gryk- holce roubáním dříví s obú stran užívali: i z té příčiny pan purkrabie s končely týž Krykholc na pravou polovici rozděliti a vyměřiti má, a pokudž jim tak vymě- řeno bude, aby jedna každá strana svého dílu pokojně a bez překážky strany druhé užívala nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo sě v středu po mistru Janovi Husovi léta 1535. — 1535 f. V. post Nativitatem Marie [d. 9. září] vzata relací o škody. Z strany pana Lva puovoda za konšely tito jsú: Valentin Bognar, Va- lentin Spomillar, z Mostu; Martin Hřebínek, Jiřík Šifl, z Bíliny; Štěpán malíř, Jiřík soukeník, z Oustí. Z strany Jana Glace odporu za konšely tito: Václav Kodydek, Martin No- sidlo, z Litoměřic; Michal Gelbl, Kašpar Dyršam, z Mostu; Wolf malíř, Václav Grycnar, z Oustí. Řečník: Martin z Teplice. Svědkové z strany pana puovoda atd.: Kašpar Štengl pergmistr, Hons Gir, Dominicus Štenge, Bartl Neltl, Lux Pehm, Symon Ledl, Hons Spict, Jobst Knop, Paul Forman, Wolf Ruth, Bastl Guldsmid, Mates Hynkauf, Lorenc Ibr, Kašpar Sybr, Wolf Fisl, Jakob Planner, Nikl Kyndl, Marks Frydl, Bartl Šot, Mertl Wok, Jakob Haybnar, Wolf Knobloch. Z strany pohnané svědkové: p. Albrecht z Vřesovic, p. Jakub Tuchomidskaj, Martin pekař, Lorenc Linthnan, Hons Špict, Hons Pek, Volfgank Knobloch, Matěj mladý Valim, Matěj Hynkauf, pohnaní páně; Matěj z Hotovic, Lukeš starý z Modlan, Bartoš Šejdar, Valenta Vála, Grus Honzs, Jiřík z Hunčína, Vít Pašek, Martin z Pře- stanova, Bartl z Přestanova, Havel hajný, Fabián z Hunšína, Jan z Hotkovic, Petr Holub, Matúš kovář, Tomáš hajný, Jiřík Kostka, Jiřík Janek, Blažek Pašek, Sebe- stián Hayfl, Šimek Pražal, Wencl zedník, Hons Bartl z Maršova. 1) Páni z Bergova drželi Kyšperk do r. 1335, kdy jej prodali biskupu Pražskému Janovi IV. z Dra- žice. Při biskupství a arcibiskupství Pražském zůstal Kyšperk až do r. 1418. — 2) Těma z Koldic držel Krupku v 1. 1334—1383. Zdeněk Lev z Rožmitála koupil ji od krále Ferdinanda I. r. 1530. Archiv Český XXX.

Strana 34
34 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 16. 1536 d. 4. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Špetlí z Janovic na Bezdězi a Václavem z Vartmberka na Lippém a vymezuje hranice mezi lesy k Bezdězi a oněmi k Je- střebí přináležejícími. [List 45—48.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Janem Špetlí z Janovic na Bezdězi na místě jeho i na místě pana Jetřicha a pana Viléma odtudž z Janovic, bratří jeho mladších let nemajících, původem s jedné a panem Václavem z Vartmberka na Lippém s strany druhé, a to o meze a hranice, kdež svědkové pana původa úřad purkrabství Pražského vedli počnúc od louky kněžské k záduší Dogzanskému příslušející a vedúce po staré cestě pod vrškem pravíce to býti pravú mez, kteráž dělí království od gruntův Jestřebských tak, což jest po pravé ruce, že to pánům Špetlům, a což po levé ruce, jakož to Čertové Hnízdo, že k Jestřebí ná- leží, ukazovavši lízy již pozarostlé na týž mezi, pravíce, že ty lízy jsú dělané, když někdy Zdeněk, úředník na Bezdězi, se panem Václavem na též meze vyjížděli. Dále po týchž mezech a lízích vedli pod vršky až na cestu, kteráž běží k Heřmanicím mimo Lipku k samé Krkavčí Skále, pravíce mezi tím, že po pravé ruce jsú honili, zvěř bili a louč sekali a z ní k Bezdězi platili beze vší překážky. Dále od Krkavčí Skály mimo důl Studený vedli úřad strání pod samou skalou až k místu, kdež slove Čihadla; též při tom pravili i pařezy ukazovali, že jsou k Bezdězi odtud dříví pro- dávali a někdy z týchž čihadl plat k Bezdězi že jsú platívali. Od též skály Čihadl vedli úřad dolův mimo jámu zvířetcí páně Václavovu přes důl k vrchu pravým hře- benem nahoru k druhé jámě zvířetcí, pravíc tu jámu na pravé mezi býti a od té jámy že mez před se dále běží, kteráž dělí grunty pánův Špetlův od gruntův Je- střebských páně Václavových, o kteréž dále rozepře není; čemuž i druhá strana místo dala; a tak dokládajíce, pokud jsou vedli a ukazovali, což po pravé straně těch mezí jest, že jsou toho vždycky k Bezdězi užívali. Proti tomu svědkové pana Václava obeslaného tomu vedení a těm mezem místa nedavši vedli zase úřad počnúc hned za samou tou jámou na hřebenu upřímo s vrchu dolův malým dolíkem do Studeného dolu, pravíce ten důl býti pravou mezí, kteráž dělí grunty Jestřebské od gruntův Bezděských; a dovedše úřad k kalištím oznámili, že to jedno kaliště sluší k pusté vsi Provodínsku. Ale svědkové pana pů- voda tomu otepřeli a takovú zprávu o těch kalištích dali, že, dokudž ta ves Pro- vodínsko osazena byla a neměvši dostatku u vodě dopříno jest jim od pánův Bez- děských, aby své dobytky tu mohli napájeti. Dále vedli úřad tím dolem Studeným ukazujíc místem, kde jsou šindel dělali a dříví k jiným potřebám sekali a z toho hejným Jestřebským platili bez překážky. Též i cestu v tom dole sobě klidili. Ale svědkové páně Špetlovi pravili, že jsú to pod smlúvou a stáním činili; neb jest bylo zůstáno mezi panem Václavem a Zdeňkem úředníkem Bezděským, aby ta věc

Strana 35
z roku 1536. 35 v dobré míře stála až do vykonání té pře; ale oni Jestřebští přes takové zůstání že jsú v tom dole i jinde dříví mýtili, toho učiniti nemajíc. A také někdy panu Zykmundovi z Vartmberka, kterýž dceru někdy pana Jana Špetli jměl, toho bráněno nebylo, a vo několik dřev že mezi pány nic nebylo. Čemuž pan Václav místa nedal pravě, že o žádném zůstání ani smlúvě nic neví. Pak vyvedše úřad z toho dolu pod Skálu Krkavčí mimo cestu k Heřmanicím běžící i šli přes dólček Lipku ozna- mujíc, že jsú lípy k měchům panu Václavovi rubali, čemuž v té Lipce svědkové páně původovi otepřeli pravíce, že jsou jim sekati nedali, nébrž jim sekeru vzali a toho hájili a těch lip v též Lipce pobrati nedali. Dále pak vedli jsú úřad přes tu Lipku upřímo k vrchu nahoru nějakú mezerú, a dovedše na vrch i oznámil Václav starý rychtář, hejný z Jestřebí, že tudy pravé meze jsou, ukázav z toho vrchu upřímo přes dosti obšírnú zdolinu k jinému vrchu, v kterémž jest prósek skrze skálu, pravíce, že tak upřímo z toho vrchu k onomu próseku meze jdou, a cožkoli po levé ruce jest, že to k Dogzi sluší, a což po pravé rutce to k Jestřebí. Při tom na týmž vrchu jeden svědek pravil, že jest po pravé rutce, kládí i suché dříví sekal a do Jestřebí se mejtil. Potom z toho vrchu vedli úřad maní k próseku, dovedše nás prvé k místu tomu, kde jsú Tachovským louč pobrali a jim ji sekati ani bráti nedopustili. Též málo dále ukazovali nějaká místa k záhonům podobná pravíce, že ty dědiny někdy k Provodínsku vsi pusté jsú slušely; ale svědkové pana původa tomu místa nedavše pravili, že jsú to cesty staré zarostlé, kteréž k těm podobné onde i onde se na- cházejí podle silnice, ale o záhoných žádných že nevědí. Dále vedli úřad nad louku kněžskú, od kteréž páně původovi svědci počeli vésti, přes bahna k Hradištku pra- více, že jsú v tom Hradištku po straně páně Václavové jim Dogzanským včely ssrou- bali i domův je svezli, též i louč tu sekali až do próseku; a toho že jsou vždycky v užívání byli a jim Bezděským hájívali užívati. Než což se té louky zádušní do- týče, tomu že neodpírají, aby i s platem k záduší Dogzanskému neslušela, než že jest někdy k témuž záduší od Jestřebí nadána. Kdež pak po vedení a zasazení soudu zahájeného podle práva mezního od pana Jana Špetle původa atd. skrze Mikuláše Nětického předkem, aby svědkové páně původovi čteni byli, žádal. Pověděl, že svědkové tito jako pospolně všickni na tom se srovnávají, že to, což jsou obvedli a ukazovali, jsou kruntové pánův Špetlův, a těch že jsú užívali, jich hájívali, sekery na nich jim Jestřebským brali; druhé, z těch čihadl od starodávna k Bezdězi že jest placeno; třetí, zvěř na týchž gruntech ještě v nedávních časích že jsú honili a bili; a to všecko dostatečně že jsú provedli a pokázali, žádajíc při tom zachováni a spravedlivě opatřeni býti. Neb kdež jsú kolivěk svědkové páně Václavovi vedli, že žádné meze nejsou, žádných mezníkův ani líz neukazovali jsú. Proti tomu od pana Václava skrze Jiříka Velíka povědíno, že svědkové od strany vedení panu Václavovi nic ke škodě nejsou, neb se v svým svědomí nesrov- 5*

Strana 36
36 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského návají. Neb Jozef ten o nějaké smlúvě, kteráž by se o týž meze státi měla, ukazujíc na nějaké stání, seznává, kteréž se odpírá a místa nedává, ješto, kdyby jaká smlúva neb námluva byla, bez pochyby že by se ukázala. Druhé svědčí, že by Jestřebským 12 seker vzíti měli, a na vedení neoznámili než-li o jedné. A kdež seznávají, že by z čihadl na Bezdězi platili, ješto jich vlastní svědek svědčí, že z těch čihadl polo- vici k Jestřebí a druhú polovici k Bezdězi jsú platili. Co se těch pomocných řečí, kterýmiž by svou při dolíčiti chtěli, dotýče, že by na týchž gruntech honili, o tom také žádný jich svědek nic neseznává; a protož takové svědomí a řeči panu Václa- vovi nic ke škodě nejsou, žádaje při tom, aby svědkové páně Václavovi čteni byli. Dále pravě, že svědkové tito o tom o všem, což jsou na vedení ukazovali, v svým svědomí berúc to na své duše pořádně a pořádněji nežli páně Špetlovi seznávají a to dostatečně odvozují, že jsou těch gruntův obvedených vždycky v užívání byli a jich jsú hájívali, louč i včely na nich druhé straně brali, jamami zvířetcími a sekáním dříví. A poněvadž pan Špetle dal jest od sebe mluviti, že by to zboží a ty grunty dědičné s pány bratřím svými držel, a tu se z svědkův nachází, že pan Václav těch gruntův mnohá léta bez nárokův jest užíval a tak i zemská léta prodržel, žá- daje podle zřízení zemského při týchž gruntech tak prodržalých zůstaven býti. Zase od pana Jana Špetle povědíno, že svědkům páně Václavovým se místa dáti nemůž, poněvadž se jich svědomí s vedením a ukazováním nesrovnává a to v tom, že svědčí o nějakých 14 jamách Vubčařích, že by jich užívati měli, ješto o týchž Vubčařích na vedení žádné zmínky jsú neučinili a neukázali, než-li toliko jámy; také o těch čihadlích že zmínky nečiní a protož panu Špetlovi ke škodě ne- jsou; žádaje vždy při pořádném ukazování a obvedení zůstaven býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí jich, s obou stran vedení a pře líčení, to vše pilně váživše, takto o tom podle téhož práva mezního vypovídají: Jakož jsou svědkové pana Jana Špetli atd. původa úřad vedli začavše starou cestou od louky zádušní, kteráž přísluší k Dogzi, pod vršek, i vedli přes silnici, kteráž jde k Lippému, ukazujíce lízy na dříví, pra- více, že jsú to pravé meze, a odtud před se starou cestú, až vešli na cestu, kteráž běží ke vsi Heřmanicím, a touž cestú vedli před se mimo Lipku až k dolu Stude- nému a skále, kdež se krkavec hnízdí, pravíce, že jsou to pravé meze tak, což jest po pravé rutce, že k Bezdězi náleží, a což po levé, k Jestřebí; i poněvadž jest se to z svědkův pana Jana Špetli a s jich obvedení i také užívání našlo, že páni Špe- tlové i předkové jich těch vrškův a strání až po té meze jsú užívali a jiným uží- vati bránili, ješto pan Václav z Vartmberka obeslaný toho jest dostatečně neodvedl, aby to pravé meze býti neměly; než svědkové jeho pana Václava vedúce zase od Studeného dolu přes Lipku nahoru k vrchu žádných pořádných mezí ani znamení

Strana 37
z roku 1536. 37 k mezem podobné jsú neukázali, než šli toliko maní lesem ukazujíce s vrchu na ně- jaký prósek na druhém vrchu v skále pravíce, že by z toho vrchu jdouc upřímo k témuž próseku pravé meze býti měly, a tak jdouce z téhož vrchu dolův maní lesem též také žádných mezí jsú nepokázali: i z těch příčin on pan Jan Špetle původ na místě svém i na místě pánův bratří svých let nemajících při takovém svém obvedení a meze ukázání se zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné tak, že tíž lesové po pravé straně k Bezdězi a po levé k Jestřebí příslušejí a náležejí. A kdež jsou pak dále tíž svědkové pana Jana Špetli původa od Lipky za- čavši touž cestú, kteráž k Heřmanicím běží, úřad vedli a potom nad cestu pod skálu před se až dolův k jámě, kteráž v dole jest, pravíce, že by to měly pravé meze býti, ješto páně Václavovi svědkové proti tomu zase vedli cestou dolem, jenž slove Studený důl, až k Lipce proti skále, kdež se krkavec hnízdí, pravíce i uka- zujíce, že by cesta v týmž dolu měla děliti lesy Jestřebské od lesův Bezdězských; i poněvadž jest pan Václav to dostatečně svědky pokázal, že jsou v tom dolu Stu- deným šindel dělali, dříví sekali a toho k Jestřebí užívali bez překážky, čemuž jsú neotepřeli svědkové páně Špetlovi, ani na vedení svým žádných jiných jistých mezí jsú nepokázali: i z těch příčin on pan Václav z Vartmberka obeslaný podle téhož obvedení svého a pořádného ukázání se zůstavuje, tak že od Lipky a skály, kdež se krkavec hnízdí, před se tím dolem Studeným cestú jdúc až na hřeben k jámě na vrchu, kteráž na pravé mezi jest, kudyž jsú svědkové páně Špetlovi zase vedli, pravé meze a hranice jsú a býti mají nyní, na časy budúcí a věčné. A poněvadž v této při o též meze a hranice oběma stranám jest přisouzeno, i z té příčiny škody útratní a nákladní mezi stranami se zdvihají. Actum f. III. post dominicam Judica anno etc. 36. Téhož soudu byli jsou konšelé zejména tito: z strany pana původa: Václav Trunček, Jan Strach, Jan Holomský, Václav rektor starý, Mikuláš súkenník, Blažej mlynář, obyvatelé města Bělé. Řečník: Jan kožišník, obyvatel města Bělé. Od strany otporu: Bartoš súkenník, Valenta súkenník, z Lippého; Václav Mikulášův syn, Mathes Zimaův [sic] syn, z Holan; Urban Holdous, Jan Hanušek, z Jestřebí. Svědkové pana původa tito: Mikuláš Paul, Bartoš Jozef hejný, Blažek Ondřejův, Petřek, Jan Šalamach, Václav Karšík, Urban Kůžel, Jan Kyvákův, z městečka Dogze; Michal, Duchek, Jan Hrdej, lidé kněze opata Karlovského; Blažek, man k zámku Bez- dězi z Bezdědic; Jíra Bouček, Jakub, ze vsi Oken. Svědkové pana Václava obeslaného: Václav starý rychtář, hejný, Tůma Švehli, Tůma Sládek, Fabián, Lorenc, Jakub Jarkouš, Jakub Sládek, Jakub Dlouhej, Vít purk- mistr, Andrle Dlouhej, Antonín tesař, Jiřík syn Jiříkův, Jiřík Kundrát, z Jestřebí; Jiřík Plch z Chlumu; Tomík z Újezda; Prokop Hejda, Myl Valten tesař, Kubík, z Heřmanic; Vencl Sobe, Nykl, Hans Kunc, Michal Veydnar, z Veselí.

Strana 38
38 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 17. 1536 d. 28. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Šternberka na Zelené Hoře a Petrem Voselským z Dlouhé Vsi na Oselci o hranice mezi Kvasňovicemi a Nekvasovicemi z jedné a Oselcem ze strany druhé a dává za právo Petrovi Voselskému. [List 49—53.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi panem Adamem z Šternbergka na Zelené Hoře původem s jedné a Petrem Voselským z Dlúhé Vsi na Voselcích obe- slaným [z] strany druhé o meze a hranice u vsí Kvašňovic a Nekvasový, kdež pak svědkovi [sic] pana původa vedli úřad purkrabství Pražského podle práva mezního začavše od studénky Brusovky, pravíce, že ta studénka dělí grunty Kvašňovské od Voselských tak, což po pravé ruce leží, že k Kvašňovu a což po levé, k Voselci náleží. Přivedše málo dále pod studénku ukazujíc, kde jest někdy pan Lipolt Voselský hradil a strúhu dělal chtíce z studénky do rybníka Korytného vodu vésti, a když tomu otepříno bylo, že jest se podvolil džber ryb dávati; opět dále vedúce k něja- kému kamenu pravíce jej býti pravým mezníkem. Ale tomu všemu svědkové Petra Voselského otpírajíc místa nedali, pravíc tu studénku i tu strúhu na gruntech Vo- selských býti a přes díly jich Voselských že vedú, kteréž by pokázati chtěli, pokudž kterého díl jest. Dále vedli nahoru mimo dub k louce Kabátové podle hradby vo- klikem, došedše dědiny osité ovsem Vackovské, ukazujíc kámen za hradbú po levé straně, pravíc, že jest pravý mezník. Ale lidé z Voslec tomu otpírajíc pravili, že to mezník pravý není, než že oni sami jsú ten kámen vsadili, aby dělil tu dědinu od dědin Voselských, neb jsú tu dědinu k svým dědinám v nájmu drželi; tomu místo davše, že ta dědina po pravé straně k Kvašňovu náleží. Dále vedli podle též dědiny osité až k cestě trávní ukazujíc kámen pod křem, též jej pravíc mezníkem býti. Odtad nahoru k kamenu nad třešní, dále k dubu u louky k vrchu vedúce, podle hradby k jinému dubu, podle kteréhož malej dubec s vysekaným znamením stojí, pravíc, že v tom větším dubu bylo znamení mezní, ale to že jest uschlo a zkazilo se; a pro paměť starší jich do toho malého dubu že jsú to znamení udělali. Odtud vedli vnově k sťatému dubu pravíc ten dub hraničný býti. Odtad hnuvše se k Kvaš- ňovu po krajině nápodobné k mezi [sic] až k dubu, kterýž, pravili, že na mezi stojí, dále k třešní suché slomené [sic], na kteréž kříž starý vysekaný, pravíce, že jest znamení mezní. Dále davše se dolův přes strúhu, kteráž jde od studénky do ryb- níka Korytného, přivedše k dubu, na němž kříž starý zarostlý toliko na kůře vy- sekaný; odtad nad strání krajinou dolův pod hrází rybníčka pustého pod Korytným, přes důl k vršku až k dědinám Černickým, podle těch dědin u hradby před se přes vrch, dovedše na mez, kteráž dělí grunty Kvašňovské od Černických. Ale Petr Vo- selský na tom vrchu mezovati nechtěl pravě, že o to žádné jest rozepře se pánem neměl, ani o to jest obeslán, a že se dotýče gruntův jeho k jiné vsi náležících. A tak vyvedše úřad pravili, kudy jsú vedli, že jsú pravé meze i mezníky a hranice;

Strana 39
z roku 1536. 39 počnúc od studénky až k těmto dědinám Černickým, po pravé straně že náleží všecko k Kvašňovu a Nekvasovicím, a po levé k Voselci a k Černicím; a ty meze že jsú jich starší jim ukazovali a je předešle za jich paměti s některými Vosleckými vedli, a toho až potad užívali, žádajíce při témž obvedení zůstaveni býti. Ale tomu všemu vedení svědkové Petra Voselského jsú otpírali pravíc, že neprávě vedou a nikda při takovém ukazování těch mezí a vedení oni ani jich starší jsú nebyli, a mohli jsú oni sami sobě mezovati, jak jsú chtěli. Než kdež jsú pravé meze, o kterýchž jsú vysvědčili a na to zprávu učinili, že ukázati chtí. A tak zase vedúc svědkové Petra Voselského přivedli úřad pod rybníček Korytný na hrubie a náklady kamenné pravíce to pravé meze býti, kteréž dělí grunty Kvašňovské od páně Petrových gruntův, což leží po levé straně to k Kvašňovu, a po pravé k Voselci. I vedše stezkú prosekanú dolův ukazujíc vdy hrubie a náklady kamení až na cestu starú trávní Vodelskou, kterúž pravili spravedlivú býti z Voslec do Kvašňovic, a ta cesta že by již dotčené grunty dělila. I jdúce tou cestou a tu vejdúc s cesty šli prokleštěnú stezkú nahoru mimo bahence, jmenujíc to Vudli a s druhý strany na levo na Pálenině, pravíc Vudli k Voselci a Páleninu k Kvašňovicím slušeti; čemuž svědkovi pana Adama z Šternbergka otpírajíc pravili, že v tom Vudli brali jsú Vo- selským dříví a jim toho užívati nedali, a že sluší všecko to, kdež vedou, k Kvaš- ňovicům. Ale Voselští tomu místa nedali, i vedli před se nahoru podle dědiny Vac- kovské krajinou, až přišedše k tomu kamení pod křem a hnuvše se na levo i šli vedle té dědiny Vackovské, kudy jsú svědkové páně vedli, ješto v tom místě roze- pře není; a od té dědiny hnuvše se dolův zase, po krajině ukazujíc na hrubie ka- mení a vdy pravíc, což leží na pravo, to k Voselci, a což na levo, k Kvašňovicím že náleží. Dovedše k hrubí, v pravém úhlu obrátivše se tou krajinou okolo vršku i vedli malú mezkú k sťatým dubům pravíce, že jsú to praví mezníci dělící grunty Voselské od Kvašňovských. Ale svědkové páně tomu místa nedavše pravili, že to všecko, kudy vedou, slušelo někdy k pusté vsi Neustupovicím, a to že jsú jich grunty vorné byly a již že jsú jim pod plat rozdány, a jich že jsú vždycky užívali. Dále vedše dolův pod brus přes potůček, kterýž od studénky teče, k dědině vorný jdúce po té krajině nahoru k Hovorkovské dědině a podle té dědiny až na cestu, kteráž od Nekvasov k studénce běží, a pravíce, že kady jsú vedli, že jsú to pravé meze těmi hrubiemi kamennými vyznamenané; a až podtad že jsú těch gruntův bez překážky užívali pastvami, vorbou i panskými lovy. Podle toho všeho ukazování žádali za opatření a při tom zachováni býti. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního pan Adam z Šternberka dav svědky své přečísti a skrze Jana Žateckého z Veikrštorfu pověděl, že tito svědkové, pokud jsú vedli a ukazovali, že to i z svědomí jich tak se nachází, a protož není potřebí k nim mnoho mluviti; než poněvadž svědkové páně Petrovi

Strana 40
40 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského žádných jistých mezí ani mezníkův jsú neukázali, a tito mezníky jisté i meze jsú ukázali, že podle toho za opatření žádá. Zase od Petra Voselského pan Častolor pověděl, poněvadž jest se pan Adam slyšeti dal, že ta věc, oč se mezovalo, jeho vlastní není a že se o to smlúvati ne- můž, a protož by rád věděl, jakým způsobem pán ty grunty drží, dědičně-li či zá- pisně, a jakú moc má o ně se súditi. Na to od pana Adama povědíno, že jest věc vědomá, že pán těchto vsí a gruntův v držení býti ráčí a v užívání; a některé i dskami sobě postúpené má; a protož se dobře o ně súditi můž; a poněvadž ta věc jest přišla k ohledání a me- zování, že jest čas, má-li pan Petr Voselský co ukazovati, aby ukazoval. Proti tomu od Petra Voselského mluveno, že se svědkové páně sami v sobě, když se v ně nahlédne, nesrovnávají; a kdež svědčí, že by jim Vosleckým na Kvaš- ňovských gruntech dobytek zajímati jměli, že to býti můž, když jsú na jich gruntech byli; ale aby je na gruntech Vosleckých, kteréž jsú obvedli, zajímati jměli, toho žádný svědek neseznává. A co se dědiny Kovářovské dotýče, na tu že jsú se nikda netáhli a ještě netáhnú. A také aby někdy pan Lipolt sedlákuo měl za to žádati, aby jemu dopustili z té studénky struhou vodu do rybníka svého vésti, to jest velmi nepodobné; neb jest věc vědomá, jak milostivé pány na páních Zelnohorských pan Lipolt jest měl, že by jistě byl ne sedlákův než pána vrchního, kdyby jemu tu co náležalo, za to žádal. Ale on pan Lipolt vedl jest vodu a strouhu dělal na svým, moha to dobře bez pánův Zelnohorských i sedlákův odpuštění učiniti; a žádné jest v tom překážky neměl. A dále, jaké jsú mezníky nebo meze ukazovali a kudy vedli, že bez pochyby v paměti máte a při tom se budete věděti spravedlivě jak zachovati. A na to svědky s strany Petra Voselského jsú čteny; k kterýmž jest mluveno, že, pokudž jsú tito svědkovi vedli a meze ukazovali, že toho vždycky v užívání byli a v držení vejše než-li od 50 let; a tak jsú i léta prodrželi; a oni Kvašňovští, ač měli-li jsú k témuž jakú spravedlnost, ji jsú promlčeli. A protož není potřebí k tomu mnoho mluviti; než poněvadž, pokudž jsú vedli, svědomím, berúc to na své přísahy, dostatečně jsú provedli; žádajíc při témž průvodu a obvedení za opatření. Zase od pana Adama povědíno: Z svědkův, kteříž jsú čteni, toho se nenachází, aby to, což jsú obvedli, grunty jich býti měly, poněvadž svědek jich vlastní jeden seznává, že jsú zápovědi mezi nimi byly a pokojně těch gruntův Kvašovští jim uží- vati nedali. Druzí svědčí, že by meze býti jměly od hrubie kamení k cestě Vodel- ské, ješto takové cesty viděti jest nebylo. Než cesta, kterúž jsú ukazovali, ta běží od Kvašňovic k těm kouskům jich a roli; neb se to pokázati můž, k kterým dvorům ti kusové slušejí. Jiní svědčí slyšenú řeč, kterak by nějaký Hovorka dědinu tu kú- piti měl, ale toho neseznávají od koho; než to býti můž, že jest ji nějakým néjmem držel a ne dědičně. Též také svědčí, že by z těch gruntův plat platili, ješto jednoho

Strana 41
z roku 1536. 41 není, kterýž by seznával, aby kdy jeden peníz z toho platil. A tak na vedení svým jednoho jistého mezníku jsú neokázali, než vedli jednak dolův jednak nahoru, tam i sem přes roli a tu, kdež jsú sobě včera proklestili, ješto ty grunty tak, jakž se i z svědkův páně to nachází, slušely jsú k nějaké pusté vsi Neustupovicím, a když spustla, rozdány jsú ty dědiny mezi lidi Kvašňovské a Nekvasovské; a jich jsú oni užívali, je hájili, na nich zajímali a dříví jim brali. Neb i tudy jest toho důvod, poněvadž jest nebožtík pan Lipolt se podvoloval dčber ryb z rybníku Korytného dávati, aby mu dopuštěno bylo vodu z té studnice struhou do něho vésti, že ti gruntovi k Kvašňovu náležejí. A co se promlčení dotýče, že jsú ty vsi zastaveny byly. Na to ukázal listy zástavní již vyvazený. Pak jestliže jsú páni, na ten čas držitelé těch lidí, na jich vznášení nechtěli jich v tom zastati a jim to vyvozovati, proto jsú tím nic promlčeti nemohli pánu dědičnému ke škodě lidé ti. Druhé, že království a duchovenství se promlčeti nemůž; na to jsú zřízení i nálezové; a byť pak předkové páně co byli zanedbali, pán toho zanedbati králi JMti k ujmě neráčí. Zase proti tomu od Petra mluveno, co se toho dotýče, že se království neb duchovenství promlčeti nemůž, tomu místo dává. Ale ktož čím obdarován by byl a toho neužíval, než zanedbal, až by léta prošla, a jinej předešle to drže a v užívání i ve dskách maje má toho užiti, a onen ne pánu dědičnému než sobě k ujmě to promlčí; táhna se podle toho na některé mezní vejpovědi. Dále dotýče pán, že by toho sedláci promlčeti nemohli, poněvadž jsú byli v zástavě atd., a že by páni jich v tom na jich vznášení nezastávali, ješto se to nepokáže, aby v těch ve všech létech o ty grunty, co od těch lidí, že by se jim ubližovalo, vznášíno bylo, než paní vdova Oselská ta jest na Mráza o nějaké převorávání žalovala, jakž svědomí ukazuje. A kdež se mluví, že by neseznávali, od koho jest Hovorka tu dědinu koupil, i koupil ji od svého předka s dvorem s tím i s jiným příslušenstvím, což k tomu náleží, a tak i potomci jeho toho užívají. Proti tomu od pána povědíno, kdyby se království promlčeti mělo, že by se ne držiteli téhož království než i králi promlčeti musilo; ale tímto nesvobodným pastvami užíváním oni Voslečtí těch gruntův sobě jsou dědičně vosobiti nemohli; při tom při všem též za opatření žádaje. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí, vedení a ukazování i jich s obúv stran pře líčení pilně váživše takto o tom podle téhož práva mezního vypovídají: Poněvadž svědkové Petra Voselského v svým svě- domí to jsou seznali i ukázali od hrubie kamení pod rybníčkem Korytným, odkad jsú začali vésti, až do cesty Vodelské a z té cesty k dědině vorný Vackovský a odtad dolův přes potůček, kterýž teče z studénky, až do dědiny vorný Hovorkovské, že jsú to pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty Kvašňovský a Nekvasovské od Archiv Český XXX.

Strana 42
42 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského gruntův Voselských; tudíž i to jsú seznali, že jsú těch lesův a gruntův až po ty meze a hranice, pokud jsou vedli, od 60, 50 a 40ti let užívali bez překážky všech lidí; ješto svědkové pana Adama z Šternbergka na vedení svým žádných jistých mezí jsú nepokázali, ani toho v svém svědomí podle práva neseznali, aby toho, pokud jsú obvedli, bud páni jich Zelenohorští anebo oni kdy v držení a užívání byli, než toliko to seznali, co jsou obvedli, že jsú to od svých starších slyšali, že by to meze jměly býti: i z těch příčin on Petr Voselský obeslaný podle svědkův jeho obvedení a ukázání při týchž mezech a hranicech se zůstavuje a dává se jemu proti témuž panu Adamovi za právo tak, cožkoli od hrubie, odkudž jsou svědkové jeho začali vésti, až k Hovorkovské dědině po pravé ruce leží a jest, že to k Oselci náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se v pátek po sv. Jakubu apoštolu božím léta atd. 36. — 1536 f. II. post Bartolomei [d. 28. srpna] vzal relací o škody. Konšelé z strany pana Adama původa: Jakub bakalář, Jan Skočil, Adam bakalář, z Klatov; Jan Houzka, Petr Slav, Bartoš, z Horažďovic. Filip Doubravský z Horažďovic, řečník. Konšelé s strany Petra Voselského: Šimon Kralovický, Bartoš pekař, Pavel Berúnský, z Plzně; Matúš sladovník, Gabriel krejčí, Šimon Zoubek, z Strakonic. Svědkové strany p. Adama: Brecha Rohlan, Mikuláš Mráz, Jan Moučka rychtář, Vaněk Duspivo, Kuba Bouček, Tůma Škřehel, Kubík, Jan Zeman, Pavel Holej, Ondráček, Jan Humbera, Jakub Roubal, z Nekvasov; Martin Curl, Jan zedník, Vít, Havel Novák, Havel Kroy, Dušek Křivanec, Bárta Žebřina, z Kvašňovic; Bárta Baun z Chlum; Petr Čech, Václav Vlček, z Maňovic; pan Častolor z Dlúhé Vsi atd. Petra Voselského: Václav Vácha, Jíra Pešta, Matouš Toušek, Vávra Hlava, Kuba Trs, Jan Slivka, Jan Krna, Jan Radovec, Jan Prura, Mikuláš Hotovec, Jíra Jirka, Štěpán, Martin Vackovic, Vaněk, Vaněk Duškovic, Jan Kabát, Tůma Vachel, Martin Kubovic, Mikuláš Čáda, Mareš Pštros, z Voslec; Matěj Varůžka, Jan Novák, Jan Prchal, Petr, Vondra Šídlo, Jan Kostřáb, Kuba Maršovic, z Černčic; Mikuláš kovář. Jíra, z Velešic; Bárta Samohel z Širatic; Burián, Martin Žumpa, z Pacova. 18. 1537 d. 2. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem, Jetřichem a Vilémem bratry vlastními Špetli z Janovic na Bezdězi a Alšem Berkou z Dubé a Lipého na Beršteině o hra- nice u Tavalin tak, aby, poněvadž svědkové obou stran nedostateční jsou, purkrabí s úřadem a konšely jim meze vyměřili. [List 53—56.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Janem mladším a panem Jetřichem bratřími vlastními Špetli z Janovic a na Bezdězi i na místě pana Viléma Špetli odtudž z Janovic, bratra jich mladšího let nemajícího, původy

Strana 43
z let 1536—1537. 43 s jedné a panem Alšem Berkú z Dubé a s Lippého a na Beršteině strany druhé, a to o meze a hranice v Tavalinách a u Tavalin, kdež pak svědkové pánův bratří Špetlův úřad purkrabství Pražského podle práva vedli, předkem přišedše k kopci proti Hůrce, pravíc za tou Hůrkú býti skálu Oltářík řečenou, a tu že se meze za- čínají a jdou k tomuto kopci; a cožkoli po pravé ruce jest, to že sluší k králov- ství, a co po levé, to že k Kuřím Vodám. Odtad šli k druhému kopci, dále i k tře- tímu a podle něho nový kopec rozmetaný, pravíce ty kopce pravý meze býti, a to položení že slove v Tavalinách. Čemuž svědkové pana Alše otpírajíc pravili, že prv- nímu ani třetímu kopci místa nedávají, než prostřednímu místo dávají pravíce, že jest na pravý mezi udělaný, a o tom, aby to v Tavalinách slouti mělo nevědí, než v Smohách to jmenují. Dále ukazovali kopec po kopci jdúce mimo šindel po pravé ruce složený, pravíce, že jest pan Aleš na království ten šindel dělati dal; i vedli až k cestě staré pravíce, že ta cesta dělí grunty královské od gruntův Kurovod- ských tak, co jest po pravé rutce, to k Bezdězi, a což po levé, k Kuřím Vodám. Ale svědkové pana Alše tomu otepřeli a pravili, zvláště Šimon z Nymburka, že jsou tu páni Kurovodští honili a tenata na borovicích těchto, kteréž ukázali, zavěšovali, a že ten grunt po pravé ruce opodál sluší k Kuřím Vodám. Dále z též cesty uka- zujíc opět kopec, jdúce tou starou cestou k borovici, ukazujíc, kde jsou tenata za- věšovali, když jsou zvěř na království v tom místě honili, opět přivedli do dolíku pravíce tři svědkovi, že nějaký Šimek, úředník páně Alšův, když jsú po ženu Mu- žíkovi do Hlohova šli a jeli před 18ti léty, tu jest jim ukazujíc pravil, že ta cesta v tom dolíku dělí ty grunty. Ale tomu druhá strana otpírala pravíc, že jich tehdáž bylo na 60 a žádný těch slov od téhož Šimka jest neslyšal. Dále nechavše hrobu na levé rutce šli starou cestou pravíce ji mezí býti; ale otporná strana pravila, že jsú oni tu cestu vyklidili, když jsú odtad les k ovčínu na Kuří Vody roubali a vo- zili. Opět šli tou cestou k kopcům starým a novým rozkopaným vdy pořád je uka- zujíc až nad důl Chmelový, přivedše k pařezu, tu jeden pravil, dokudž ta borovice stála, že jest měl od pana Zdeňka šilink, aby na ty meze pamatoval. Dále vedše přes cestu, kteráž běží od Dubové hory k Kuřím Vodám, k vršku nad Chmelový důl, k rozmetaným kopcům i k starým až do dolu Chmelového, k habru skoro v pro- střed toho dolu, pravíce ten habr na mezi státi. Odtad k lípovému pařezu, k kopci rozmetanému, na němž borovice stojí, a tak před se k vrchu i po vrchu šli k kopci znamenitému, kterémuž od strany otporné místo dáno. A tak v tom vedení mluvili, že, kady jsú vedli a které kopce a znamení ukazovali, že jsou to pravé meze a hranice, a toho, což jest po pravé straně, že jsú lovy, loučím i brtvemi užívali k Bělé a ještě že užívají brtví; žádajíce podle toho všeho za opatření spravedlivé. Ale od svědkův pana Alše tomu všemu vedení a ukazování hned od třetího kopce, kdež jich vedení začalo, až k poslednímu kopci místo dáno není; než počavše 6*)

Strana 44
44 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zase vésti od posledního kopce, kterémuž místo dali, i vedli málo dolův k borovici ukazujíc na ní zarostlú lízu, pravíce, že by mezní znamení bylo, a to že jest jim před mnohými léty nebožtík Průša, Mužík a Beneš ukazovali. Dále vedli stranú k kopci, pravě jeden svědek Vaněk, že jest v tom místě pletky líčel a mejtil se na Kuří Vody; než vejše na levo, že jest líčeti nesměl. Dále vedše mimo veliké duby k brt- vem páně Špetlovým pravíce, že jsú ty brtve na gruntích Kurovodských; odtad- k kopci dosti zřetedlnému, že jim od týchž hejných za mez ukázán. Ale tomu všemu svědkové pánův Špetlův místa nedavše pravili, byť jim tíž hejní i to ukazovali, že to místa míti nemůž, poněvadž nebylo žádného vejjezdu na meze pořádaného a při tom ukazování žádný z pánův Bezdězských strany jest nebyl. Odtad vedše přes rokle neb staré ouvozy k kopci velikému mezi dolem Chmelovým a dolem Roklicí, též do- vedše k druhému kopci, pravíce též, že jim nebožtík Beneš ukazoval a pravil, že jest mezní kopec. Dále vedli do dolu Chmelového též k kopci a tím dolem až k zá- kopě dosti veliké za mez ji vyznávajíc a dotazujíc se strany druhé, co k tomu říkají; i pověděli, že jsú toho kopce za mez nikda neměli a nemají; než aby kopec nebyl, tomu neodepřeli. Dále vedli nad důl k kopci, na kterémž borovice stojí, opět k druhému i k třetímu kopci, u něhož březí zrostlo, a k jiným kopcům a borovici veliké za mez ji pokládajíc. Odtad opět k kopci a k borovici, na níž kříž vysekaný i zarostlý, též ten kříž znamení mezní býti pravíce; málo dále jdúce ukazujíc po pravé ruce, kde jsou žlaby dělali a na Kuří Vody z nich se mejtili. Opět dále ne- docházejíc studénky přivedli k kopci proti dubu pravíc, že jest to pravá mez; do- vedše k studénce velmi čistého pramene a před se k dubci jdúc, na kterémž jest kříž, mluvíce, že Průša, Beneš a Mužík k těm kopci, studénce a k dubu jsou vedli, jim pravili, že podtad grunty Kurovodské jdou a mezují, a podtad že jsou těch grun- tův užívali. Ale svědkové pánův Špetlův tomu všemu ukazování otpírali a pravili, že ta studénka jest na království, a oni že mají brtve nad tú studénkú a z nich platí na Bělou; a ty brtve že jsú přes lidskú paměť tu, a nikda jinam než na Bělou z nich placeno není. Dále vedli k místu rozkopanému pravíce, že jest tu kopec byl; a tak vedli vždy z kopce k kopci nechavše toho šindelu skladeného na pravé ruce, a dovedše k tomu kopci prostřednímu, kterémuž při nejprvním vedení místo dali, dále ukazujíc, kady by meze jíti měly k Oltáříku, a že otporná strana nětco jest svým novým mezováním a kopcemi gruntův královských ujíti a panu Alšovi přidati, kadyž meze spravedlivě nejdou, ješto toho pan Aleš užiti nežádá. A tak pravili, kady jsou koli vedli a jaké kopce a znamení okazovali, že jsou jim to staří hejní ukazovali a pravili, že jsú pravé meze, a podtad že jsú těch gruntův k Kuřím Vodám lovy, pletek líčením, dříví roubáním k stavení užívali; žádajíce, aby při tom pan Aleš zůstaven byl. Kdež pak po zasazení soudu, zahájeného podle práva mezního, od pánův bratří Špetlův čteni jsú jich svědkové; při tom jest od nich povědíno, že se to z svědkův

Strana 45
z roku 1537. 45 nachází, nač jsú páni bratří úřad purkrabství Pražského vyžádali, že jsú to obvedli a dostatečně provedli, že pokud jsou vedli a ukazovali, že jsú to pravé meze a podtad že jsú těch gruntův užívali, od mnoho let k Bělé plat z brtví platili, loučí užívali a tu honili, žádajíce v tom za spravedlivé opatření. Proti tomu čteni jsou svědkové pana Alše Kurovodského a k tomu ode pána povědíno, který jsou důvod páni bratří Špetlové o těchto mezech učinili, jakož to- liko dvě neb tři osoby o mezech svědčí, že pan Aleš svými svědky mnohem plat- nější a užitečnější odvod toho činí; a to vše že úřadu k spravedlivému rozvážení při- pouští. Neb pan Aleš v svědcích strany druhé veliký omyl má, poněvadž se v uka- zování mezí těchto nesrovnávají, a že jsú za nebožtíka pana Buriana jinady a teď za pana Jana též jinady vedli a nyní opět jinady vedou, že jich trojí ukazování jest. Ale svědkovi páně Alšovi, jakž jsou svědomí své zapsati dali, tak jsú i ukazovali a vedli, ukazujíc, co jim od hajných starých obojí strany bylo oznamováno, kteříž jsou se o tých mezech srovnávali, ješto takové jich srovnání průchod míti má, po- něvadž oni lesy zpravují a vědí, pokud které grunty jdou. A tak světlejšího průvodu býti nemůž, ješto pan Aleš na tom svůj grunt zakládá. Co se ukázání mezí a hranic dotýče, že jest je znamenitě a platněji odvedl, nežli páni bratří dovedli, v tom za spravedlivé opatření žádajíc. Co se pak užívání týchž gruntův dotýče, ješto jest také platnější ukázání páně nežli jich důvod, neb praví, což by bylo pod studénkú, to že k království náleží, a což nad studénkú, to k Kuřím Vodům, ješto jsú sobě těch gruntův hájívali lovy užívati. Než kdež jsou lidi pánův bratří k tomu se sami při- znávali, že jsú les na gruntech páně Alšových sekali, že pán se v tom také dobře bude věděti jak zachovati; a kdež seznávají o pobrání nějaké lani, v kterém místě se jest to stalo, to jest na 1/2 míle odsad; na to se pán nepotahuje. Zase proti tomu od pánův bratří mluveno, že svědkové strany odporné svědčí o nějakých Smohách, ješto o Smuhy žádné pře nemají a na to se obeslání nevzta- huje; než jest pře o Tavaliny, což jest dostatečně pokázáno, že to místo a lesy Tavaliny slovou, a těch jsú vždycky k Bezdězi užívali, pokudž jsou obvedli; neb jeden svědek svědčí, že jest na těch mezech i šilink měl pro paměť. Než svědkové pana Alše svědčí toliko věc slyšenú a že jsou jim jiní o těch mezech pravili a je ukazovali, ješto se toho nepokazuje, aby se kdy na ty meze pořádný vejjezd stal a aby kto strany druhé při tom okazování byl; ješto byť i kto co ukazoval neb mluvil, že tím cizí grunty jest odcizovati nemohl. Co se honění dotýče, proti tomu nejsou, dokad jsou páni klášterští toho v držení byli, aby jim nebylo toho příno; ale aby těch gruntův užívati měli jiným způsobem, tomu otpírají, neb jsou z těch brtví vždycky přes paměť lidskú k Bezdězi mejto dávali a po dnes dávají a jedni druhým je pod týmž platem prodávali, a léta zemská prodržal dávno; i toho dokládajíc, že pan Aleš sročiv se se panem otcem pánův bratří dobré paměti o tyto meze a pan otec

Strana 46
46 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského jich vyjel, než pan Aleš nevyjel, a tak jsú ty kopce zdělány, kteréž jest pan Aleš tak zanechal, nic k tomu neříkal, až i léta zemská prošla; ješto byť i pravé meze nebyly, tehdy by v tom páni bratří léta prodržali; v tom ve všem za spravedlivé opatření žádajíce. Zase od pana Alše mluveno, že jsou ty brtve oukradí dělány bez vědomí a vůle pánův Kurovodských, tak jakž se jest to z jich vlastního přiznání našlo, ješto taková věc pánu ke škodě není; a jsou ty brtve na gruntích páně z té strany mezí již obvedených; podle toho všeho žádaje za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí a jich s obúv stran pře líčení, též i ukazování týchž mezí a hranic pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové pana Jana a pana Jetřicha bratří vlastní ch] a nedílných Špetlův z Janovic i na místě pana Viléma bratra jich mladšího původův v svým svědomí toho neseznávají, aby o mezech jistých, o kteréž jest rozepře, věděli; též také svědkové pana Alše Berky z Dubé atd. obeslaného neseznávají, aby vo týchž mezech a hranicech jakou jistou vědomost měli, než toliko co jest jim od jiných bylo ukazováno, to sou seznali a ukázali; než to se jest z těch obojích svědkův vyhledalo a našlo, že jest těch gruntův obvedených s vobúv stran od dávních let bylo užíváno, ješto úřad s konšely z jich obojí strany] svědomí a ob- vedení pravým a jistým mezem a hranicem, kteréž by grunty královské od gruntův Kurovodských dělily, vyrozuměti nemůže: i z těch příčin taková věc zůstavuje se v tom na obě straně při vymezování páně purkrabovým s úřadem a konšely tak, pokudž jim to vyměří, to při tom aby mezi nimi obojí stranú zůstalo a trvalo nyní, na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Actum feria II. post Petri et Pauli appostolorum aliter Processionis Marie anno Domini 1537. Konšelé pánův Špetlův původův: Mikuláš soukenník, Václav starej rektor, Petr Trchle, z Bělé; Bartoš Jozef z Dokze; Jiljí, Jan Vostřenský starý, ze Mšena. Jan švec ze Mšena, řečník. Strany pana Alše obeslaného tito: Jiřík, Vaněk hrnčíř, z Hradiště; Jíra sou- keník, Lukeš švec, z Dubu; Vondráček Kochovec, Matěj mlynář, z Hoštky. Svědkovi pánův původův: Mikuláš Paul, Matěj Kornejšek, z Dokze; Jakub Zub z Vobory; Křtěn z Bělé; Martin hajný, Pavlíček, z Podbezdězí; Kašpar hejný z Dokze; Jíra Smetánka, Jíra Janečkův, Beneš Beránek, Martin rúrař, z Bělé. Strany p. Alše obeslaného svědkové: Jan Hrdlač z Dolení Krupé; Matěj Šulovský, Vít Jirákův, Jan Tesák, z Rokyté; Valenta z Křídy; Tomík tesař, Tůma, Havlíček polesnej, Vaněk polesnej, Jan Švehla, Martin Trnkovec, z Kuřích Vod;

Strana 47
z roku 1537. 47 Vondráček z Lesnovka; Vojtěch z Židlova; Valenta Kvasnička z Krupé; Vondráček Peřina, Vavřinec, z Chlumu; Jan Šich z Volšiny; Šimon Petráškův, Petr, z Jez- vejch; Šimon z Nymburka; Mikeš Rampejskův z Vostružína; Matějíček z Svejbořic; Valenta polesnej z Bělé. 19. 1537 d. 3. srpna. — Soud mezní ve při pěti bratrů Malovců z Libějic s Albrechtem Čiplou z Kravska o hranice u vsi Noskova zdvihá obeslání, poněvadž Albrecht není více držitelem statku Šebířova, k němuž sporný les Bor přísluší. [List 56—58.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Divišem, Zykmundem, Pavlem, Miku- lášem a Vojtěchem bratřími vlastními a nedílnými Malovci z Libějic na Libějicích původy s jedné a Albrechtem Čiplú z Kravska a na Šemberce obeslaným [z] strany druhé, kdež tíž bratří Malovci vedli úřad podle obeslání svého proti témuž Albrech- tovi na meze a hranice u vsi Noskova vo les řečený Bor, tu po vydání přísahy konšelům a po zahájení soudu podle práva mezního Albrecht Čipla z Kravska skrze Petra Vencelíka z Vrchovišť dal pověditi, že k času uloženému na tyto meze jest přijel, ne z povinnosti než pro poctivost úřadu jako právu poslušný; a poněvadž jest obeslán od pěti bratří Malovcův a tuto nevidí než jednoho totiž Diviše, má-li od jiných plnú moc, tu aby ukázal, za to žádaje. Na to list mocný od bratří Ma- lovcův pokázán. Tu Jan Neustupovský z Slavkova na Neustupově před úřadem a soudem oznámil, že ten statek a grunty, o kteréž se mezovati má, jsou jeho a ty že jest od Albrechta Čiply smlúvou koupil i zaplatil a lidi že jsou jemu člověčenství sli- bovali; je že na čtyři léta drží a v užívání jest, a žádný ho z nich jest nevinnil; a o to že s Malovci žádné pře nemá, žádaje, aby dopuštěno nebylo, aby jiní o jeho grunty se súditi měli. K tomu také od Albrechta Čiply povědíno, že jest prvé oznámil, že ne z po- vinnosti tuto se jest najíti dal, neb se teď slyší, že tyto grunty jeho nejsou, než jeho Jana Neustupovského; k tomu se znaje, že jest Šebířov s jeho příslušenstvím, [k] kterémuž tito gruntové náležejí, Neustupovskýmu prodal, záplatu za něj přijal, a ten statek i s lidmi jemu postoupil; což, kdyby toho potřeba byla, celým krajem pokázati můž. Za to žádaje, aby k tomu potahován nebyl, aby o cizí grunty odpo- vídati a o ně se súditi měl a jiným jich grunty snad prosuzovati; i to pravě, kdyby cizí věc na se přijal a o cizí grunty se soudil, že by v pokutu znamenitú upadnúti musil, čehož by se nerad dopustil. Než chtěl-li [sic] jsou bratří Malovcovi k těm gruntům jakú spravedlnost míti, že jsou k držiteli těch gruntův hleděti měli, vědúc dobře o tom, že jich Jan Neustupovský v držení jest; neb jsou jej Jana oni bratří

Strana 48
48 sami jakožto držitele Šebířova poháněli, aby jim lidi své k svědomí proti jemu Albrechtovi stavěl. Žádaje v tom za opatření a podle toho i na zřízení zemské se táhna, ktož koho z cizí věci pohání, že ten půhon učiní na zmatek. Proti tomu od bratří Malovcův skrze Jeronyma Božického z Božic povědíno, že jsou prvé, než-li jsou se toho obeslání dožádali, ke dskám chodili, po dskách hle- dati dali, zavadil-li jest Albrecht Čipla ten statek komu jakžkoli. Ale páni úředníci nic jsou najíti nemohli, aby komu jinému dsky na týž statek svědčily než Albrech- tovi Čiplovi, a také na ten čas on Čipla jest neoznamoval, aby statek ten Neustu- povskému prodal, než jiné příčiny, pro kteréž mezovati nechtěl, totiž že Diviš Ma- lovec sám od osoby své na meze obsílal maje více bratrův nedílných, předkládal, ješto páni JMt ráčili jsou ke dskám relací rozkázati udělati, chtí-li bratří Malovci znovu purkrabie na ty meze proti Albrechtovi Čiplovi vésti, že to budou moci uči- niti; a ta relací nevztahuje se na žádnú jinú osobu než na Albrechta Čiplu; a tak jsou dobře to obeslání na něho vzali a on Albrecht že jest povinen odpovídati; neb oni bratří že o tom nic nevědí, prodal-li jest on Albrecht statek ten komu či nic; než to vědí, že jemu Albrechtovi dsky svědčí, a toho nepokáže Jan Neustupovský, aby ten statek ve dskách měl; a tak jsou se oni bratří Malovcovi dskami zpraviti musili, neb by to byla věc lidem nebezpečná, kdyby pod nějakými smlúvami jedni druhým statku postupovati měli a do desk neklásti, a jiný maje na toho přísudek, ktož statek ve dskách má, vedl by právo na týž statek, a tady aby o všecky škody přijíti měl, že ten statek jiný smlúvou drží; ale poněvadž se ani smlouva žádná ne- ukazuje, že podle toho všeho za opatření žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z soudu zahájeného vyslyšavše tu při a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského takto o tom vypovídají: Poněvadž oni Diviš, Zykmund, Pavel, Mikuláš a Vojtěch bratří vlastní Malovci z Libějic původové obsílají Albrechta Čiplu z Kravska na meze a hranice o les řečený Bor pravíc jej náležeti k Noskovu a on Albrecht praví, že by k statku Šebířovu, kteréhož v držení není, náležeti měl, ješto se jest tomu ze pře vedení, tudíž z půhonu, kterýž jest Diviš Malovec pře- dešle od úřadu purkrabského na Jana Neustupovského z Slavkova vzal o postavení lidí jeho z Šebířova, vyrozumělo a našlo, že on Albrecht téhož statku Šebířova držitelem není, než Jan Neustupovský, a tak oni bratří Malovci původové majíce jej Jana Neustupovského jakožto držitele statku Šebířova a ne Albrechta Čiplu na též meze obeslati toho jsou pominuli: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Však budou-li oni bratří Malovci chtíti oč k Janovi Neustupovskému jakožto k držiteli statku Šebířova pořadem práva hleděti, právo se jim nezavírá, a toho budou jmíti vůli. Dal památné. Actum feria VI. post Vincula Petri anno etc. 37. — 1537 f. IIII. post Egidii [d. 5. září] vzata relací o škody. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 49
z let 1537—1538. 49 Konšelé strany bratří Malovců původův: Matěj bakalář, Jan Holička, Václav Vilémek, z Vodňan; Jan Slepička, Václav Kubík, Václav Štraboch, z Miličína. Řečník: Bohuslav Ondřejovic. Tito strany Albrechta Čiply obeslaného: Václav sládek, Václav Nesnídal, Bartoloměj Šoch, z Benešova; Kuba Znenáhlův, Jan Bronec, Václav Chmatal, z Pacova. 20. 1538 d. 12. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi šesti bratry ze Švamberka na Be- chyni a Vilémem Loubským z Lub na Zalužanech a dává za právo Vilémovi tak, aby poddaní jeho Zalužanští užívali sporného jezera společně s Šerkovskými dle obvedení svědků jeho. [List 65—67./ V té při, kteráž jest mezi urozenými pány panem Hendrychem, panem Janem a panem Bohuslavem bratřími vlastními z Švamberka a na Bechyni na místě jich i na místě pana Ratmíra, pana Václava a pana Zdeňka, bratří jich vlastních a ne- dílných let nemajících, odtudž z Švamberka s jedné a urozeným vladykú panem Vi- lémem Loubským z Lub a na Zalužanech s strany druhé vedle jich obojí strany dobrovolného pana purkrabie na meze uvedení a to o meze a hranice mezi Letovy a Zalužany, o kteréž jest mezi stranami rozepře byla, kdež pak lidé pánův z Švam- berka po přísaze učiněné podle práva mezního vedli jsú úřad purkrabství Pražského na kopec začavši od dědin svých, kterýmiž se dělí od Zalužanských dědin, a potom na jiné kopce pořád ukazujíc při některých, kterak jest jim od Zalužanských pře- voráno; čemuž jsú svědkovi Loubskýho v některých místech neodepřeli. A tak jsú vedli před se vždy na kopce při jezeru i okolo jezera až k průhonu, kterýž dělí Čerkovský grunty a Zalužanský, a pravíce, že jsú vždycky toho, pokud jsú obvedli, v držení a užívání byli; čemuž jsú svědkovi Loubskýho odepřeli. Zase svědkovi jeho Loubskýho vedli úřad naspátek od již jmenovanýho prů- honu a přivedli k kři jalovcovýmu pravíc býti naproti vsi Zalužanům průhon, a vedli před se vrškem k kopci starému i k jiným až zase k nadepsanému průhonu od Čerkovic ukazujíc kopy staré některé; a tak vedli odtad po dědině orné Čerkovské a přes lúky Čerkovské obvozujíc okolo všeho jezera až na dědinu, kteráž leží oulehlí, a až k hrobu, a podle hrázi s druhé strany jezera, pravíc, že to jsú pravé kopy a ne jako jsú oni Letovští ukazovali. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního Jan Žentovský na místě pánův z Švamberka pověděl, kdyby se mělo vejše co ukazovati nad to, což jsú svědkovi vysvědčili, že potřebí není, než oni, nač jsú závazky učinili, spra- vedlivě vedli a ukázali; v ně když se nahlédne, že se tomu šíře vyrozumí; porúčejíc to úřadu k rozvážení. Zase proti tomu Jiřík bakalář z Písku od Viléma Loubskýho pověděl, podle Archiv Český XXX.

Strana 50
50 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pokazování a svědkův obvedení vedle spravedlnosti spravedlivě aby opatřeni byli, za to že prosí. Kdež jsú čteni svědkovi pánův z Švamberka, při tom toto mluveno, že tohoto jezera oni Letovští byli jsú vždycky v užívání, a to také seznávají, že jich vlastní jest, i také jiných pánův lidé; v tom za opatření žádaje. Proti tomu od Viléma Loubskýho skrz poručníka jeho mluveno, že se tito svědkovi nesrovnávají, jakž slyšáni jsú; nebo dva praví, že by to bylo jich Letov- ských spolu s Šerkovskými; a ten nebožtík Hylbrant o tom měl jest jim vysvědčo- vati, ano o to nikda úřad nevyjížděl a pře o to žádná nebyla, jakž Mírovští sezná- vají; pak to svědomí jak má přijato býti, to že k rozvážení připouští spravedlivému. Též proti tomu Jan Žentovský pověděl, jakž se tuto dotýká smrti jeho ne- božtíka Hylbranta, že by to svědomí místa míti nemělo, a že jest byl člověk dobrý a upřímný a jináč jest před nimi toho neoznamoval, než jakž jest samo v sobě; i kterak jest jináč měl seznati na ten čas než tak, jakž tito o tom seznávají; a také tehdáž toho času o to práva zasazeno nebylo. Zase Jiřík bakalář pověděl, kdo před časem svědomí dává, aby to ráčili roz- vážiti, jak přijato býti má; neb poněvadž jest tento svědčil aneb to k své duši bral, a druhé strany tu nebylo, mohl jim praviti, co jest chtěl; pak-li jest snad pro starost to činil, tehdy jest měl svědomí podle práva vydati, a to aby opatřeno bylo, aby místo míti mohlo. Čteni svědkovi Viléma Loubskýho; při tom to mluveno, že což jest pan Vilém před se vzal, to že jest podle práva spravedlivě pokázal žádaje za opatření, ale oni Letovští v mezech těchto s obúv stran ani brázdy žádné nemají; žádaje pan Vilém v tom i purkrabie paní Švamberkový též za opatření. Opět proti tomu Jan Žentovský pověděl, svědkovi, kteří čteni a vedeni jsú páně Loubskýho a Čerkovských, že Letovským ke škodě nejsou a slyšenú řeč že svědčí a nic gruntovního a sami sobě že nasvědčují a ossobují, že jsú z nich Le- tovských pokutu vzali. Ale snad jsú k tomu více úředníkem z moci než-li z práva za tu škodu přinuceni byli, ale oni Letovští toho jsú užívali a jim to trpěli z do- brýho přátelství; i to svědčíc, že jsú sobě nespravedlivě kopy dělali a v noci, což neprovozují. Jakýs Pavel šindelíř svědčí o šilinku, a že jest jim s podivením; nebo tito jsúc starší a o tom nic nevědí. A ten Václav kdež svědčí, že by měl tento kus býti Čerkovských, že ten svědek svědčí proti svému otci. Pokázal list někdy úřed- níka páně Zmrzlíkova, jak o té dědině vyznává; pak jest-li to věc spravedlivá, v tom že na místě lidí panských za opatření žádá. Proti tomu zase Jiřík bakalář od Loubskýho pověděl, co se dotýče pana Dolskýho, že se tuto naříká, že by byli mocí od něho k tomu připraveni, že což jest on koli činil, bez pochyby že vo svým ujmě jest toho nečinil, než z vůle pána

Strana 51
z roku 1538. 51 svého. K druhému pak artykuli pravě, jak by těchto pastvišť užívati měli, když se na- hlédne v svědomí, z toho se vyrozomí, jak jsú Letovští toho v užívání byli; a také se z těchto najde, jak jsú užívali toho v pokoji; k tomu pak listu, kterýž jest čten, tak pravě, že by toto místo v směně dáno bylo; a poněvadž nepokazují nic, než toliko to obmejšlejí, kterak by se jim tímto místem v pastviště vetříti mohli, a žádného jiného průhonu nemají a nepokazují než-li u tohoto místa. Zase Jan Žentovský pověděl, že jest to úřadu dobře vědomo, jak jest mluvil, než pan Loubskej, že by tento list svědomí ničímž byl, k tomu by přivésti chtěl; než budú-li se, že by jim co otměněno nebylo, toho domlúvati k pánu, snad jim to otmění. A ten svědek, proti otci který svědčí, jak má přijat býti, to že všecko k úřadu připouští k rozvážení spravedlivému. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z soudu zahájeného vyslyšavše tu při, vedení, svědky a jich s obúv stran pře líčení, to všecko pilně váživše takto o tom vypovídají: Poněvadž jsú oni páni z Švamberka napřed jmenování toho nepokázali, kudy a kterakú by spravedlnost poddaní jich Letovští k témuž jezeru měli, ani oni Letovští toho jsú v svým svě- domí neseznali, aby téhož jezera kdy spolu s Čerkovskými v užívání byli, než to jest Vilém Loubský dostatečně podle práva Zalužanskými i některými Čerkovskými i jinými svědky pokázal, že jsú oni Zalužanští spolu s Čerkovskými od dávních let užívali pastvami, trávy sekáním i žetím, a v tom užívání žádný že jest jim nepře- kážel: i z té příčiny oni Zalužanští při témž užívání téhož jezera se zůstavují spolu s týmiž Čerkovskými nyní i na budúcí a věčné časy, a dává se jemu Vilémovi Loubskýmu podle jeho obvedení proti týmž panu Hendrychovi, panu Janovi a panu Bohuslavovi bratřím vlastním z Švamberka i na místě jiných bratří jich let nema- jících za právo. Dali památné. Než jakož jsú oni Letovští na vedení pokázali, že by jeho Viléma Loubskýho lidé z Zalužan v některých místech jim převorali, pro- tož aby on Vilém jim Letovským toho zase ustúpiti rozkázal, pokudž kupy a hra- ničníci ukazují. Actum f. VI. ante Palmarum anno Domini 1538.1) Konšelé strany pánův z Švamberka: Vondra bečvář, Vít tkadlec, z Mi- livska; Jan Mřeněk, Jiřík Chadimů, Jan Soběhrd, Vaněk krejčí, z Mírovic. Tomáš z Milivska, řečník. — Svědkovi: Petr zedník, Jíra staraj, Prokop, Vaněk Vachule, Matěj Ježek, Matěj Radek, Václav Beran, Vít Pelech, Jan Šimků, Vít Havlíků, z Letův; Jan Trunda, Jíra švec, Zykmud rychtář, z Mírovic; Jan Bílej z Solenic. Konšelé Viléma Loubskýho: Jan Duchek, Václav Hana, Martin Rabskaj, z Písku; Vít Holej, Jan Nuna, Matouš Pytel, z Mírovic. — Svědkovi: Matěj Kubata, Martin Plocek, Jakub Svachův, Vít Troškův, Petr Strejcův syn, Jan Vavřinů, Šimek Bezbřicho, Jakub Jakubec, Jakub Kuban, Jíra Holej Němečků, Jan Živček, Jan

Strana 52
52 Kozlant, Havel Dusák, Petr Ovšecků, Bláha Škrufů, Jan Jíšů, Jíra Crhoňků, Petr Peterka, Jíra Junků, Jíra Jirka, Jan Jandera, Burian, Jíra Nováků, z Zalužan; Pavel šindelíř, Blažek Hrudka, Václav, z Šerkova; Jan Šermoch z Těchařovic. 1) Na okraji poznámka: Memorie. Když se ta vajpověď spisovala, přišel posel na meze, že jest Černá věže shořala. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 21. 1538 d. 25. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Albrechtem a Štastným bratry Oster- skými Kaplíři ze Sulevic na Brocně a Vilémem Beřkovským z Šebířova na Liběchově o les u Pelo- nice tak, aby bratří les drželi, ale aby Vilém v tom místě, pokud obvedl, právo měl zvěř loviti. [List 67—69.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Albrechtem Vostrským Kapléřem z Su- levic a na Brocně i na místě Šťastného Vostrského Kapléře odtudž z Sulevic, bratra jeho nedílného, původem s jedné a Vilémem Beřkovským z Šebířova a na Liběchově obeslaným strany druhé o meze a hranice, totiž o les u Pelonice, o kte- rýž mezi nimi rozepře, tu svědkové původa vedli úřad podle práva mezního před- kem k nějakému kopci za hrobem proti cestě, kteráž jde z Liběchova do Stračího, pravíce ten kopec pravú mezí býti tak, což jest koli až po tu cestu na levé ruce, to že k Brocnu náleží, a po pravé ruce k Liběchovu, a toho že jsú užívali past- vami a zvláště ze vsi Stračího že jsú tu pásávali a za tu pastvu že jsú na vinnici páně Brocanského dělali. Dále vedli po též mezi k cestě a touž cestú chvíli jdúce dali se do lesa nechavše též cesty po pravé ruce; i dovedli úřad k nějaké borovici, pravíce ji na pravý mezi státi, ukazujíc dále i vejše vše po levé ruce k Brocnu ná- ležeti. Čemuž pan Vilém, což jest dále a vejše od té borovice po levé straně, neot- píral pravíc, že v to nesáhá; než což se dotýče po tu borovici, tu svědkovi Viléma Beřkovskýho pravili, že jsú tu honili, tenata líčeli, a žádný jim v tom překážky nečinil; a pokud jsú tenata líčeli, to že ukázati chtí, než o žádných mezech nic že nevědí. A tak svědkové Viléma Beřkovskýho vedli o[d] též borovice před se tím bře- hem, kdež pod břehem na levé straně mejta jsú, pravíce, že jsú tu tenata líčeli a honili bez překážky; ale svědkovi původa pravili, že jsú oni tu mejtili a dříví k rutce pánu Brocanskýmu prodávali, též i milíře tu pálili; čemuž svědkové páně Vilémovi neotpírajíc pravili, že nevědí, kdo jest tu měl; než oni že jsú tu toliko honívali z poručení nebožtíka pana písaře. Dále i toho svědkové původa dokládali, že jsú v těch vochozích vorávali, a tu že jsú sady byly ke vsi pusté Ješovici k Brocnu náležící, též že jsú od sedmi let vochoze tu prodávali bez překážky, a tak pravíc, že to všecko pod břehem i nad břehem k Brocnu náleží a žádná mez že tu není.

Strana 53
z roku 1538. 53 Od toho pak břehu vedli svědkové páně Vilémovi dolův skrze les, kady jsú tenata líčívali, až k cestě pravíc, že až po tu cestu jim tenata vystačovaly a toho že jsú honěním užívali bez překážky, ukazujíc při tom pařezy, kdež jest pan Vilém les k sladovně sekati i svézti dal. Ale svědkovi Brocanští pravili, že otec pánův Brocanských toho lesu jest někdy panu písaři hájil a o to že jsú na meze vyjížděli. Čemuž pan Vilém otpíraje pravil, že otec jeho nikda na žádné meze tu jest nevy- jížděl a že žádným právem od žádného z toho užívání viněn ani vyveden není, ale od mnoha let že jest toho v pokojném užívání byl a jest. Od té cesty, kady tenata vystatčovaly, šli svědkové páně Vilémovi mejtem, kdež pan Vilém k své sladovně les mejtil na svým a jej na větším dílu odvezl; až tepruva, když byl na pohřbu pana otce svého, že oni Brocenští jemu v to sáhli. Ale svědkové původa vždy otpírajíc pravili, že jsú to gruntové k Brocnu a ten les že jest na Brocanských gruntích sekán, kterémužto sekání ihned se jest otpor stal, a tak že on pan Vilém toho v užívání pořádném nikda jest nebyl. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného čteni jsú svědkové pana Albrechta Vostrského původa; při tom skrze Mikuláše Mnětickýho mluveno, jakž jsú svědkovi tito od počátku vedení svého po mezi šli až k borovici, kterýmžto mezem od strany otporné v ničemž otepříno není, tak se z svědomí jich nachází, že jsú páni Brocanští od 50ti let až sem těch gruntův až po tu mez lesem, mejcením, honěním, pastvami i robotami z těch pastev, prodajem lesův, pálením uhlí, myslivostmi až i do líčení sklonův užívali beze všech překážek; že podle takového obvedení a dostatečného po- kázání za opatření spravedlivé žádá. Proti tomu pan Vilém Beřkovský dav své svědky čísti pověděl, že z těchto svěd- kův se to provozuje, že nebožtík pan otec jeho od mnoha let těch gruntův honěním neb lovy, též i sekáním lesův jest užíval, a žádný jest jeho nikda právem z toho nevinnil, a toho se ničímž neukazuje, aby pan otec jeho starého pána Brocanského nebo báby jich žádati měl, aby jemu z přátelství neb z dobré vůle honiti dopustili; neb jest starý pán Brocanský s panem otcem jeho v tak dobrém přátelství nebyl, aby jemu toho byl dopustil gruntův svých užívati. Dále pravě, že se to svědomím Mělnických též uká- zalo, že jsú tento les podle cesty u Pelonice s povolením pana otce jeho smejtili; ješto kdyby jeho nebyl, nebyl by se v to vkládal a povolení své k tomu dával; žádaje podle svého obvedení a dostatečného provedení a užívání za opatření spravedlivé. Zase od Albrechta Kapléře povědíno, že ze všech těch svědkův není jednoho slyšeti, aby seznával, aby to grunty, dědictví a hranice páně Vilémovy býti měly, ale svědkové jeho Albrechtovi to vysvědčují, že jsú to grunty, dědictví i meze jich, a co se užívání dotýče tepruva od 15ti let a nic výše seznávají, že jsú tu honívali; ale tuto se pokazuje, od 50ti let že jsou mejtili. A dále, kdež se mluví, kterak by Mělničtí tu u Pelonice mejtiti měli, to nic divného není, že jsú to na rozkaz královský uči-

Strana 54
54 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nili pro vočištění silnic před loupežníky, aby lidi bezpečni býti mohli, ne aby to k svému užitku mejtili, anebo aby ten les od někdy pana písaře kdo kupoval. A tak žádný svědek nedokládá v svým svědomí, aby tu jaké pořádné mejcení bylo, než sám pan Vilém že jest ten les posekati dal, a z toho ihned rozepře pošla a otpor se tomu sekání stal; žádajíce vždy, poněvadž se žádný pořádný odvod jich vedení ne- stal, podle svého dostatečného průvodu zachováni býti. Zase též pan Vilém mluvil, poněvadž jest to dostatečně pokázal, že jest těch gruntův honěním i dříví mejcením užíval od mnoha let, až i léta zemská prošla, a žádný že jest jeho z toho právem nevinnil, že žádá podle práva zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými s plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavše svědomí a jich s obúv stran vedení s pilností pováživše takto o tom vypovídají: Poněvadž on pan Albrecht Kapléř i na místě Šťastného, bratra svého, původ pokázal jest svědky podle práva dostatečně meze a hranice, že ten les i s mejtem, o kterýž jest rozepře, k Brocnu náleží, kterýžto les tak, jakž jsú ti svědkovi to seznali, prodávali jsú hajní pánův Brocanských na vochoze a peníze na Broceň dávali, ješto když někdy pan Ratslav Beřkovský, nejvyšší písař království Českýho,1) dal tu mejtiti, tehdy oni páni Brocanští vyžádali jsú na JMtech páních soudcích zemských purkrabí Hradu Praž- ského, aby na též meze vyjel, i některé dříví, kteréž tu posekáno bylo, nedavše létům zemským projíti, pobrali, kdež svědkové páně Vilémovi takovému vedení svědkův pánův Brocanských v ničemž jsú neodepřeli, nébrž to oznámili, že o žádných mezech, ani pokud by ten les k Liběchovu náležel, nic nevědí, než toliko lovy toho místa, pokud jsú obvedli, pan Vilém bez překážky že jest užíval: i z té příčiny dává se jemu panu Albrech- tovi i na místě Šťastného, bratra jeho, původů podle jeho obvedení za právo tak, aby on pan Albrecht s Šťastným, bratrem svým, téhož lesu i mejta všelijak užíval, jakž jsú ho předkové jeho i on užíval, nyní, na časy budúcí a věčné. Než poněvadž on pan Vilém to jest svědky podle práva pokázal, že jest tu od několika drahně let toho místa toliko honěním neb lovy na zajíce užíval, ješto on pan Albrecht toho podle práva jest neodvedl, aby tu nehonil aneb aby jemu toho kdy bráněno bylo: i z té příčiny on pan Vilém při týchž lovích toliko a v tom místě, pokud jest obvedl, se zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné. A škody outratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Actum f. V. Marci ewangeliste a. 38. Konšelé s strany Albrechta Kapléře: Matěj kovář, Jiljík řezník, ze Mšena; Václav ze Štětí; Jíra Hromada, Matěj mlynář, Jakub Vavák, z Hoštky. Jan švec ze Mšena, řečník. Svědkovi původa: Petr rychtář, Zych Babka, Šimon kostelník, Říha řezník, Bartoň rychtářův bratr, ze Štětí městečka; Jána Haplatka, Tůma Hlaváč, Lukeš, Ka- teřina mátě Lukšova, Václav Spersa, z Počiplic Malých; Václav Makušin, Uršila

Strana 55
z roku 1538. 55 Žížový mátě, Jíra Sobík, Jan Křeček, Pavel Knotek, z Počapl Velikých; Šimon Špička z Liběchova; Pavel Škřivan, Valenta Valeš, z Kostomlat; Vojtěch krčmář. Vondřej, Šimon rychtář, Matěj Konsa, Václav Ryšlavý, z Stračího; Jan Zezhule, nádenník z Počiplic; Jakub rychtář, Jan Bieška, Šimon hajný, Jiřík Stárův, z Brocna; Blažek Kojáček, Jan Kroupa, z Radonína; Jakub přijmím Kuba ze Chcebuze; Jakub Sirotek, Říha Kohout, z Brocna; Lorenc z Zahrádky. Konšelé s strany Viléma: Havel řezník z Mělníka; Šimon rychtář z Libě- chova; Jan Janček z Počák; Kašpar rychtář, Tomek, z Rymáně; Tůma rychtář z Křivěnic. Svědkové obeslaného: Jan Jansa, Jíra Hasmanda, z Mělníka; Jan Havlův, Ji- řík Královský, Vaněk Havránek, Vaněk Havlův, z Želize; Jan Černý, Šimon starý mlynář, Macháček, Vondráček, Matouš Kepka, Šimon Špička, Jan Kaldoun, z Libě- chova; Vondráček vinař, Jan šafář, Martinek, z Rymáně; Jan vinař, Matěj Cházka. Vaněk rybář, Jan Kumpán, Šimon Krčma, Rehoř súkač, z Křivenic; Pavel Knotek, Jíra Sobík, Jan Křeček, Vordráček [sic] Mandík, Jan Zejta, Mikuláš Flaška, Vaněk Hrubej, Jan Tomáškův, z Počapl. 1) Radslav Beřkovský z Šebířova na Liběchově byl nejvyšším písařem v létech 1512—1523 a 1525— (†) 1537 listop. 13. 22. 1538 d. 31. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Petrem Vencelíkem z Vrchovišť na Žirovnici a poručníky sirotků někdy Adama z Hradce a přisuzuje těmto Dvorce Stráněnské v mezích od svědků prokázaných co příslušenství k Hradci J. [List 58—65.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Petrem Vencelíkem z Vrchovišť na Žirovnici původem s jedné a urozenú paní paní Annú z Rožmitála a s Blatné a urozenými pány panem Petrem z Rožmbergka a na Krumlově a panem Volfem starším Krajířem z Krajku na Landšteině, poručníky dětí a statku někdy pana Adama z Hradce atd., obeslanými [z] strany druhé, o meze a hranice na Dvorci mezi Metánovem a Strannou, o kteréž mezi nimi rozepře, kdež pak původ s svědky svými vedl úřad na cestu u hrobu proti končinám a mezi Me- tánovských, tu pan Matěj Vencelík z Žirovnice pověděl, že ta cesta dělí grůnty Dvorecké od gruntův Stráněnských tak, což jest po levé ruce, to že sluší k Dvorci neb k Žirovnici, a což po pravé, to k Stranné; a toho že jsú k Žirovnici za otce svého starého Vencelíka bez překážky užívali. Též také Petr Vencelík původ po- věděl, že předešle, když je byl vejchod na týž meze k přátelskému vohledání, že jsú se lidé Stráněnští sami k tomu seznali, že ta cesta jest pravá mez, ješto nad to většího průvodu jemu potřebí není, ukazujíc, kterak záhony po pravé ruce na dýl jdou a po levé na příč. Ale pan Volf Krajíř pověděl, že o takovém přiznání se

Strana 56
56 nepamatuje; též i svědkové páně pravili, že tomu otpírají, aby ta cesta mez měla býti, a že ty dědiny po levé ruce jsú jich gruntovní k Stranné příslušející. Dále po té cestě jdúce mezi obilém svědkovi původovi pověděli, že jsú na též cestě tenata líčeli a honili na zvěř k Žirovnici; ale o mezech žádných že ne- vědí. Dále přešedše přes louku, kdež slove Obec, ukazoval Petr Vencelík, kudy by ty meze upřímo přes les k cestě s oný strany lesa jíti měly, a k těm mezem že jsou se Stráněnští přiznali. Potom přišedše na cestu proti témuž lesu svědkovi strany odporné pověděli, že již ta cesta dělí grunty jich Stráněnské od gruntův Dvoreckých k Stranné náležících, kteréžto grunty oni drží a užívají a plat z nich faráři do Hradce platí, a nikda jim žádný v to nekráčel. Ale Petr Vencelík tomu místa ne- davši pověděl, že ty grunty k jeho Dvorci slušejí a o jiných Dvorcích jest nikda neslyšal. Pak tou cestou jdúce nahoru proti vysokým sosním pan Matěj Vencelík po- věděl, že jest tu číhával a těch gruntův hájil a žádný jest tu myslivosti provozovati nesměl; a v tom místě že jest jednomu i kuši vzal, kterýž po myslivosti chodil. Ale Stráněnští tomu otpírali pravíc, že jsú toho po levé straně vždycky užívali bez překážky a plat z toho platili faráři. Při tom i Jan Skákal pověděl, že tu pomní čtyry pány: nějakého Purkarta, Diviše Kameryta, Lhotického a Vencelíka,1) a žádný že jim v tom nic nepřekážel. Odtad šli před se až k cestě na louky běžící. Tu pověděli svědkovi pánův po- ručníkův, že až po tu cestu jsú gruntovi k Dvorcím Stráněnským, a dále až k cestě i nětco doluo, kteráž běží od Kamenice k Žirovnici, že jsú gruntové jich Stránských vlastní a dědičný. Ale Petr Vencelík tomu otpíraje pravil, že jest cesta mezní šla předce až k oný silnici Kamenický, a tu že jsú zvorali, a že to všecko až po tu silnici, což po levé straně jest, že náleží k Dvorcím jeho a toho že jest užíval lovy, dříví sekáním, a Stráněnští že jsú z těch gruntův vorati i koury dávati museli, chtěl-li [sic] jsou na nich pásti a jich užívati. Nazajtří pak svědkovi strany pánův poručníkův přivedli úřad k sosnoví a k námětku velikému kamení pravíce, že v tom úhlu grunty troje se dělí, a to že jest pravá hranice tak, což jest po pravé ruce, to že k Žirovnici, což za nimi k Stranný a po levé ruce k Dvorci Stráněnských, s kterýchž plat faráři do Hradce platí. Čemuž Petr Vencelík otpíral vedše úřad opodál od toho úhlu k Litkovicím k jednomu kamenu a pravil, že když jest byl vejchod na ty meze předešle, že jsou Stráněnští až potad šli mimo ten úhel a nic o těch mezech neoznamovali, aby troje grunty dělily, než toliko o to převorání jim jest přimlúval; a protož, poněvadž jsú prvé jináč vedli, že nyní místa svého míti nemají a místa jim nedává. Dále jdúce, jako by k Žirovnici šli, hnuli se po mezi dolův přes louku podle lesu pravíc, což po pravé ruce, že k Žirovnici a po levé k Dvorci Stráněnské že D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 57
z roku 1538. 57 sluší, a z té louky že plat faráři platí. Ale pan Matěj Vencelík ukazoval k cestě nahoru, že by tam ve kři šípkovém kámen mezní býti měl, a nějaký Jakub že by tu sil a obilé do Žirovnice vozil faráři nic neplatě; čemuž svědkové pánův poruč- níkův otepřeli. Dále šli vedle louky, kteráž k Žirovnici po pravé ruce ležící sluší, ukazujíc mezi u veliké sosni, šli na cestu a jdúce tou cestou málo nahoru i vešli na vornú dědinu. Tu člověk Petra Vencelíka vlastní pověděl, že jest tu dědinu mnoho let držal a voral a z ní faráři plat platil a ještě platí. Čemuž svědkové původovi ne- odepřeli, než místo dali. I šli před se podle i po mezi zřetedlné přes dólček mokrej a přes louky k kamenu, pravíc jej býti hraničný kámen, a až po ten kámen že jsou tu louku sekli a sekají a z ní faráři že platí 4 gr. č. Odtad vedli nahoru vedle meze, ješto s levé strany vypláněno vnově a s pravé strany les, pravíce vždy, což jest po levé ruce, to že k Dvorci Stráněnské, a což po pravé ruce, k Žirovnici že náleží. Tu na dotázku Petra Vencelíka lidi a svědkovi jeho pravili, že jsú nikdež jinde dobytka Stráněnského nevídali pásti než v těch místech, kdež jest vypláněno, po levé ruce; a za tu pastvu, pravil Petr Vencelík, že jsú jemu vorati musili. Než těm všem mezem on Petr Vencelík ani lidi jeho neotpírali pravíc, že jsú pravé meze, dělíce grunty Žirovnické od gruntův Dvoreckých. A tak dále vždy vedli přes cestu, kteráž běží k Počátkům, mimo sosňoví přes louky na kámen nad rybníčkem Petra Vencelíka pravíc, že až podtad ty louky sekou a sekli jsou bez překážky a plat z nich platí do Hradce, což po levé ruce jest. Od toho kamene šli lúkou k druhému kamenu v břehu struhovým, ješto tou stružkou teče voda z těch sedlišť nebo měštišť, kteréž úřadu ukázali pravíce, že by tu někdy ta ves Dvorec státi měla a v ní toliko 4 dvorové že by byli, k kterýmž ty všecky grunty obvedený náležeti by měly, a těch gruntův že oni Stráněnští užívají a plat z nich faráři do Hradce platí. Při tom žena jedna Váňová pravila, že to pomní, když jest tu pásávala, že jsou ještě kamna tu byly kamenná a pivnice, a v těch pivnicích že jsú hrávali pastevci. Ale Petr Vencelík tomu místa nechtěl dáti, aby v tak malým místě několik chalup býti mělo, že to podobné není. Dále od onoho kamene šli k lesu řečenému Hájek, i vedli břehem málo lesa zasáhše až na cestu starú provykleštěnú, pokládajíc ji sobě za mez a vdy mluvíc, že Hájek po pravé ruce ležící k Žirovnici a lúky i lesy po levé ruce k Dvorci Stráněnské že náleží. Ale Petr Vencelík tomu otpíraje pravil, že to cesta žádná není, než s jeho povolením že jest se tu proklest stala, aby tu projíti mohli, když jsú na ty meze k přátelskému ohledání vyjeli byli. Tou cestou vykleštěnou dovedše k třešni neveliké, v pravý úhel obrátivše se k západu slunce, oznamujíc, že ten úhel troje grunty dělí, les Háj že k Žirovnici a což po pravé ruce k Dvorcím Častrovským páně Vencelí- kovým a po levé ruce k Dvorcím Stráněnským že sluší, a tu že se ty dvoje Dvorce Archiv Český XXX.

Strana 58
58 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského dělí. I šli k západu před se starými vykleštěnými cestami ukazujíc, kterak po levé ruce starý a veliký les jest a po pravé mladý a malej, pravíc, že by jej starý pan Václav Vencelík až podtad na uhlé vymejtiti dal, a dále přes mez že jest mejtiti nesměl, vědúc, že jemu nenáleží. A tak vedli pustou cestou starou vedle jiné cesty, kterouž jezdí z Stranný ke mlýnu, až na louku k kamenu, pravíc jej mezníkem býti. Odtad šli prokleštěnú cestú; přešedše cestu, kteráž běží z Žirovnice k Metánovu, šli před se, až nedocházejíc luk, kteréž slovú Obce, opět oznamujíc, že podtad grunty jdou Dvorcův Častrovských, než dále ty louky neb obce tudíž i ta pole a rolí po pravé ruce že jsou grunty dědičné k Stranný příslušející, než s levé strany k Dvorcím Stráněnským, došedše před se k tomu místu, pokud Dvorecké grunty jdou. Zase jdúc spátkem na to místo, kdež by konec gruntův Dvorcí Častrovských měl býti, i šli na příč k půlnoci k kamenu jednomu i druhému na louce pravíc, že jsú ty kameny měli za mezníky a až podtad že jsú lúky ty k Stranné síkli, a když jsú přes ty kameny dále na pravú ruku dobytek přeháněli a pásli na Častrovských Dvorcích, za tu pastvu že jsú na Žirovnici robotovali vorbou a za nic jiného. I šli před se proklestem nahoru až k cestě, kteráž k Metánovu běží, ukazujíc nad samou cestou kámen, pravíc jej býti hraničný lidi Metánovští tudíž i lidi Stráněnští, a že ten kámen též troje grunty dělí; po levé ruce jsú gruntové k Stranné, po pravé k Metánovu a k vejchodu slunce k Dvorcím Častrovským. Od toho kamene šli upřímo k hrobu pravíce, kady jsú vedli koli, že to všecko, což leží po levé ruce, všecko k Dvorcím Stráněnským a po pravé předkem k Žirovnici, potom k Dvorcím Častrovským a naposledy k Stranné že náleží, a toho že jsou vždycky užívali bez překážky. Ale Petr Vencelík vždy otpíraje pravil předkem, kdež jsú koli pásli Stráněnští neb vorali neb lúky sekli, že jsou to s vůlí jeho činili a za ty roboty, kteréž jsou jemu či- nili, nevědúc, z toho aby plat jinam platili; a těm mezem hned od háje počnúc místa nedával pravíc, že místem jsou cesty staré, kterýmiž jsou do mlýna jezdili, a místem že jsú sobě proklestili, ale cesty žádné že není. A v tom vedení přivedl také úřad na to vesiště ukazujíc, kde jsou dvorové neb chalupy sedlské stály, a těch že jest 8 neb 12 bylo; i studnici vnitř vyzděnú ukázal. Při tom oznámil, že by k té vsi a k toliko dvorům velmi málo prostranství bylo a málo dědin k nim by náležeti musilo, kdyby se to, což jsú obvedli, od nich odtrhnúti mělo, kteréž naděje není. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního Petr Vencelík jakožto původ ukázal vejpis z desk, kdež někdy pan Jan z Šelnberka někdy Václavovi Vencelíkovi ves pustú řečenú Dvorce prodává a ji jemu a dědicům jeho ve dsky klade; pak poněvadž on Petr téhož někdy Václava synem a dědicem jest, že podle téhož trhu a vkladu k těm Dvorcím, tudíž i gruntům k též vsi příslušejícím spra- vedlnost má, a těch že jest užíval on i otec jeho lovy, myslivostí, dřívím a robotami, pokudž jest je obvedl, bez překážky, až teď nyní v týchž jeho gruntích od lidí

Strana 59
z roku 1538. 59 Stráněnských sirotčích jemu překážka se děje a v ty grunty jemu že vkračují. Ale poněvadž jest to dskami, tudíž i vlastním jich přiznáním pokázal, že ty grunty Dvorce slovou, ač oni je rozdělují pravíc, že by [dvoje] Dvorce byly, čemuž místa nedává, než podle desk svých a průvodu svého že za opatření žádá; však má-li pan Volf Krajíř na místě sirotčím k týmž gruntům lepší spravedlnost, aby ji ukázal, že ji rád slyšeti chce. Proti tomu pan Volf Krajíř i na místě jiných, paní a pána, poručníkův skrze Jana Žateckého z Veikrštorfu dal pověditi, že lidé sirotčí v jeho Petra Vencelíka grunty se nevkládají, než on Petr táhne se na ty grunty, kterýchž jsú lidé sirotčí z Stranné vždycky v držení a v užívání byli a podnes sou, a plat z nich platí faráři do Hradce, a sirotci toliko vrchnost nad nimi mají. Dále pravě, že tomu vkladu ve dsky jest datum léta atd. 94, ješto byť i pan Petr k těm gruntům jakú spra- vedlnost měl, že by ji již dávno promlčel, a lidé Stráněnští že by léta prodrželi několikerá. I to mluvě, že se v této zemi nejmíně čtvery Dvorce by našly; proto-li by ke všem spravedlnost pan Petr chtěl míti, že Dvorce ve dskách má, a toho ne- ukazuje, aby pan z Šelnberka těchto Dvorcův kdy v užívání byl; ale poněvadž není pře o grunty než o meze, chce-li pan Petr o meze co ukazovati, že to rádi slyšeti chtí. Zase Petr Vencelík pověděl, že jest včera meze ukazoval pravě, že jsou pravé k Dvorcům jeho náležité a těch všech gruntův že jest v skutečném užívání byl, též i předkové jeho, a že mají jméno ve dskách Dvorce, a Dvorce že jsú prodány otci jeho, kteréž pan Šelnberk zpravuje Metánovem, ješto bližší vsi není od nich. A poněvadž to ukazuje, že jsú to ty Dvorce, a na to se jest od lidí i přísaha stala, že tu vo druhých Dvorcích nevědí, a strana odporná též neukazuje, aby jaké jiné Dvorce tu byly, že žádá při nich zůstaven býti, a v ně aby se jemu cizí lidé nevkládali. Proti tomu mluveno, že pan Krajíř ani lidi sirotčí v jeho Petra Vencelíka Dvorce ani v grunty jeho se nevkládají a na ně nesahají; než čehož jsou vždycky v užívání a v držení byli a jsou, toho ještě užiti žádají. Na to jsou čteni svědkové Petra Vencelíka. Při tom mluveno, že jest předkem ukázal dsky na tyto Dvorce, o kterýchž lidé seznávají, ješto žádného jiného jména nemají než Dvorce, a blíž Metánovu aby které ležeti měly, a těch gruntův Dvoreckých že jest užíval všelijakými způsoby, jakž na pustotiny náleží, a žádným právem z nich vyveden není; a oni Stráněnští bez vůle jeho že jsú těch gruntův užívati nesměli; pak-li jsú jich užívali pastvami, že jsú za to roboty činívali; a když jsú těch robot činiti nechtěli, že jest je brával a jim těch gruntův užívati hájil. Dále pravě, že jest to provedl, že cesta tato jest pravá hranice, k čemuž jsú Stráněnští se sami seznali, 8*

Strana 60
60 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského žádaje podle dostatečného svého průvodu za opatření tak, aby se jemu proti jeho dskám v jeho spravedlnost nevkládali. Zase proti tomu na místě pánův poručníkův mluveno, že žádný ten svědek o žádných mezech nic neseznává, kde by a kudy jíti měly; než pan Petr Vencelík pod způsobem a vtipem svým chtěje sirotky a lidi jich o jich spravedlnost připraviti smyslil nějaké svědky, kterak by tu měli honiti a Dvorcův užívati; ale aby v těchto Dvorcích, kteréž k Stranné náležejí, kdy takovú zvůli měli, nic se toho neukazuje; než na jeho Dvorcích že jsou pásávali, též i louku najímali, tomu se místo dává; neb jsme ji dnes viděli, kteráž byla najatá. Též také že jsou za nějaké pastvy ro- botovali, proti tomu nemluví, neb se k tomu lidé sami znají, že jsú za pastvy, když jsou na jeho Dvorcích pásávali, nětco [z] své dobré vůle jemu činili; ale aby to s povinnosti a všickni činiti měli, tomu že otpírají. Protož podle tohoto ukázání, aby on pan Petr těchto gruntův v držení a užívání byl, nic se nenachází, nébrž to se pokáže, že Stráněnští z těch gruntův a luk knězi do Hradce plat znamenitej platí; ješto kdyby pan Petr neb bratří jeho znali, že jim ty grunty náležejí, nedopustili by takového platu do Hradce dávati, než sami by jej brali. Co se lovův dotýče, bez pochyby že jsú sobě toho s dobrého přátelství přáli; ale aby sobě tím takové grunty ossobiti měli, nebylo by spravedlivé. I to pravě, že se z některých svědkův nachází, když jsou Stráněnští dobytky na jich Žirovnických grunty přeháněli, že jsú je zajímali, ješto se tomu neotpírá, že jsou svých gruntův hájili; než aby je na těchto Dvorcích zajímati měli, toho žádný neseznává. Proti tomu Petr Vencelík pověděl, že oni jako lidé sprostní podle sprost- nosti své o tom seznávají, že jsú dobytky na jich gruntích zajímali, ješto jest věc vědomá, že ti gruntové jich dědiční nejsou, než že jsou je najímali, a on že jest jim jich obecních gruntův nenajímal, než tyto Dvorecké; však nechť jsou zeptáni, neza- jímali-li jsou také obzvláštně na svých dílích a obzvláštně tuto. Dále svědkové pánův poručníkův jsú čteni, kteříž seznávají o dvojích Dvor- cích, jedny že slovou Častrovské Dvorce k Žirovnici a druhé Stráněnské k Hradci. Při tom mluveno, že jest to dostatečně mnohými svědky provedeno, že dvoje Dvorce jsou; a poněvadž oni Stráněnští těchto Dvorcův Stráněnských vždycky a přes pa- měť lidskú v držení a v užívání jsú, že pan Petr zbytečně se na ně táhne, neb oni páni poručníci jemu v jeho Dvorce nesahají. Co se cesty tyto dotýče, též jest po- kázáno, že hraničná cesta není, než toliko že sobě hnoje na své díly tou cestou vozí a jiné potřeby domův vozí; než to jsou pravé hranice a meze, kteréž jsou obvedli a ukázali; ješto pan Petr slyše, že pravdu svědčí, té jsou naděje, že jim v jich grunty vkráčeti nebude, neb jsú obvedli dědiny i lúky, kteréž pod plat drží a do Hradce ten plat faráři platí; ješto svědkové páně Petrovi tomu jsú místo dali a nesměli proti tomu nic mluviti; a nad to vejše, že vlastní člověk páně Petrův ty dědiny jest na-

Strana 61
z roku 1538. 61 jímal od faráře Hradeckého a je podnes pod týž plat drží. Též také že se z svěd- kův těchto vyrozumělo z strany těch robot, že jsou je za nějaké pastvy ne z po- vinnosti než z své dobré vůle činili; ale proto tím způsobem nemohl jest sobě pan Petr těch gruntův ossobiti, neb i za otce páně Petrova uhléři jeho z těchto gruntův od hajných Stráněnských dříví na uhlé kupovati musili. A poněvadž jsú meze a hra- nice dostatečně provedli, kteréž dělí jedny Dvorce od druhých, a pan Petr žádného svědka nemá, který by o jakých mezech seznával neb ukazoval, že žádají v té věci za spravedlivé opatření. Proti tomu Petr Vencelík pověděl, že svědkovi tito na větším díle řeč sly- šenú o dvojích Dvorcích seznávají, ješto na řeč slyšenú soudu se neděje, než svědek má na věc jistú svědčiti, neb v slyšení více klamu než pravdy bývá; ale toho by potřebí bylo, od koho jest to slyšel. Někteří pak svědčí, že jest jim jistě vědomo, že jsú dvoje Dvorce; ješto dobře viděti jest, jak znamenité dříví na těch Dvorcích jest vzrostlo, a že žádného člověka není, aby to pamatovati mohl, že jest tu ves byla; pak jak takoví svědkovi mají váženi býti, to připouštěje k rozvážení. Neb jest věc vědomá, že žádný desk přesvědčiti nemůž; a dsky se nevztahují ani na Strá- něnské ani na Častrovské Dvorce, než mají své vlastní jméno Dvorce, kteréž jsú ve dskách; a že by podobněji bylo, kdyby příjmí měly míti, aby slouly Metánovské Dvorce než-li Častrovské, poněvadž jsú blíže Metánovu než-li Častrovu. I to pravě, že jest toho ještě neslyšel, aby která ves druhou ves k příslušnosti měla; ale poně- vadž desk žádný přesvědčiti nemůž, že svědkové tito jeho dskám ke škodě býti ne- mohú, toho dokládaje, že o panu z Šelnberka nevěří, aby cizí dědiny měl prodávati sám jich ve dskách nemaje; neb jest byl pán ctný a úředník zemský znamenitý2), ješto by se v tom jistě byl neomýlil a byl by ty Dvorce jmenovati dal buď Horní neb Dolní neb jinak, a byl by své poctivosti a statku svého v takové nebezpečenství ne- postavil. A byť i tak bylo, že by dvoje Dvorce byly, tehdy by nejméně musili uká- zati, kady a jakú spravedlnost k těm Dvorcím mají; ale toho ani páni poručníci ani farář Hradecký ničímž neukazují; pak toho povážiti, aby takovejmi holejmi slovy měly dsky přesvědčovány býti, že by to věc veliká byla. Co se faráře dotýče, že by jemu z těch gruntův plat platili, že jest o tom prvé nikda nic neslyšal, aby jemu co platili, až teď tepruva v tomto rozdílu. Pak jestliže oni Stráněnští, jsouce lidé jemu otporní a nejsúce jemu poddaností zavázáni, s své dobré vůle někomu se v plat podvolili chtíce jeho Petra z jeho platu vyvésti a tady aby toho došli, aby v men- ších platích seděli, než-li by tomu, komuž by spravedlivě náležel, dávati musili, jakož tuto knězi faráři 15 gr. č. za pastvu dávají a jemu několik a 50 pluhův vycházelo, že by to věc nebezpečná byla, aby to nastati mělo. A také by kněz to nejméně aktami, dskami anebo nadáním provozovati měl, že k takovým gruntům nadáním svým spravedlnost má a oni lidé jemu že tím platem povinni jsou; tehdy ne pán, ale farář

Strana 62
62 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského měl by se o to zasaditi; ale tuto se nic toho od kněze nepokazuje. A kdež ta Váňová seznává o dvojích Dvorcích, jedny Kamenické a druhé Hradecké, a jiní jiná jména jim dávají, a tak se s nimi nesrovnává, protož její zpráva o ty boudě a pivnici na ves- niště také místa míti nemá. Co se vesniště dotýče, že se jemu nezdá, aby tu jaké podobenství bylo ke 4 dvorům, než pastevci, když pásali, potřebujíc vohňův ty jámy zdělali a tu pálili. Též že svědkové o čtyrech sídlích seznávají a že 31/2 lánu dě- diny k nim slušelo, a že tomu místa nemůž [dáti], aby tu, což jsú obvedli, více ne- mělo býti než 31/2 lánu; než kdyby k tomu přijíti mělo, tehdy by to vyměřeno mu- selo býti, a což by více dědin bylo, aby jeho vsi ujato nebylo, neb by sice ty 4 více dědin musily míti než-li jeho 13 neb 12. Co se pastvy dotýče, lidé Jakubínští svědčí, že jsou ty louky najímali a nikda jsou v těch místech Stráněnských nevi- děli pásti; pak tuto jsou nepásli a nic jim najímáno nebylo; rád by věděl, s čeho a zač jsou jemu vorávali; neb tu, kdež oni praví, že by pásti měli, jest taková houšť, že ledva pes proleze, i kterak jsou tu mohli pásti; ale dnes jsou lidé jeho ukazo- vali, kde jsou pásávali a ne jinde, a za to jsou vorali; a tak svědkové jeho že do- statečně seznávají, že jsú těch Dvorcův všady všech naskrz užívali k Žirovnici, žá- daje podle toho všeho za opatření. Zase proti tomu od pánův poručníkův mluveno, že by pan Petr více z vej- kladův svých než-li z pokazování k těm gruntům chtěl spravedlnost míti pravě, že by ti svědkové přijati neměli býti, proto že slyšenú věc svědčí atd., ješto žádný více svědčiti nemůže než to, čehož jest svědom, a o mezech, což jsou od svých starších slyšeli, to seznávají; a takové svědomí se přijímá; a poněvadž jsú toho vždycky uží- vali, o čemž svědčí, že podle toho žádají zůstaveni býti; neb poněvadž žádný svědek jim na otpor o těch mezech nic nesvědčí, než holými slovy zkaziti by je chtěl, že to místa míti nemůž. A také žádný proti dskám nic jest nesvědčil; neb oni nechá- vají pana Petra při tom, což jest mu pan z Šelnberka prodal. Ale nachází se, že pravdu svědčí, že jsú dvoje Dvorce, a proti jeho Dvorcům nic nesvědčí. A kdež mluví, že ves ke vsi nepřísluší, toto aby se vědělo, že v té vsi Častrovu byla jest rychta; ješto k takovým rychtám jest obyčej, že dvě, tři, čtyry vsi jiné slušejí, a tak i ta ves pustá k též vsi neb rychtě slušela. Co se pana z Šelnberka dotýče, o tom věří, že jest pán ctnej byl a toho že jest ve dsky nekladl, čehož jest sám neměl; neb jest pan z Šelnberka těchto dědin a dvorcův nikda neměl a nedržal; a že jest z těch gruntův několik kop platu, ješto by ji pan Šelnberk jistě za 20 kop gr. byl neprodával. A kdež mluví, pán neb farář dskami pokázati měli, jak tu ves drží, pověděl, že není věc divná, že té vsi ve dskách není, neb panství Hradecké jest zpupné dědictví, kteréhož ve dskách není, než posloupně s jedněch na druhé připadlo; a tak netoliko Hradce, ale žádné vsi k Hradci ve dskách nemají, než toho všeho i této pusté vsi vždycky v držení a v užívání jsou. A nad to nade všecko že

Strana 63
z roku 1538. 63 jest plat faráři do Hradce vycházel z Stranné a z Dvorcův zejména nejméně od 11/2 let, to se z registr, kteréž pokázal, najde. Podle toho i svědomí farářovo čísti dal že jest ten plat od 8 let, jakž tu farářem jest, tak jakž i předkové jeho, ze Dvor- cův vybíral; podle toho za opatření žádajíc. Co se svědomí ženy té dotýče, že svědčí vo Dvorcích Kamenických, pravě, že dobře svědčí; neb ty Dvorce Častrovské, Me- tánov i jiné vsi prvé k Kamenici slušely, až pan Šelnberk Dvorce odprodal. A tak což jest prodal, to panu Vencelíkovi postoupil; čehož neprodával a jeho nebylo, toho jsou lidé Stráněnští v držení a v užívání byli; poroučejíc tu všicku věc k spraved- livému rozvážení. Zase Petr Vencelík k svědomí faráře Hradeckého pověděl, že sám sobě svědčí i registra k dobrému klade sobě chtíce sobě tyto grunty přisvědčiti, ješto těm regi- strům ani svědomí jeho místa nedává. Neb té naděje není, aby on svými registry jeho desk ho odsvědčiti měl; než kdyby nějaké nadání pokázal, a že by vyměřeno bylo jaké to Dvorce jsou, jaké jméno mají, bylo by nětco podobněji. Ale v těch registřích doloženo není, s kterých Dvorcův ten plat se dává, a poněvadž pán vrchnosti, farář nadání, lidé spravedlnosti ničímž nepokazují, že podle svého pokazování desk a uží- vání po svých předcích žádá zachován býti. Zase od pánův poručníkův mluveno, že se proti jeho dskám nic jest nevedlo, než že ani pan Šelnberk ani pan Kamenický ani žádný páně Petrův bratr neb votec těchto gruntův nikda v držení jsú nebyli, to jsú hodnověrnými dobrými svědky pro- vedli a pokázali, podle toho za spravedlivé opatření žádaje. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osazeného, vyslyšavši svě- domí, pokazování, průvody, dsky, registra důchodní faráře Hradeckýho, to všecko pilně váživše, též i jich s obúv stran pře líčení a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemskýho, takto o tom podle práva mezního vypovídají: Po- něvadž on Petr Vencelík původ pokázal jest dsky svědčící na ves jedinú pustú Dvorce, kterouž někdy pan Jan z Šelnberka atd. někdy Václavovi z Vrchovišť, otci Petra Ven- celíka, prodává, ale pokud meze a hranice též vsi Dvorcův jdou a kde přicházejí, toho jsou svědkové jeho Petra Vencelíka ukázati nevěděli a neukázali; ješto páni poručníci dětí a statku někdy pana Adama z Hradce svrchupsaných to jsou podle práva svědky dostatečně provedli a pokázali, že jsú dvoje Dvorce, jedny Petrovy Vencelíkovy k Žirovnici, a druhé Stráněnské platem faráři do Hradce náležící; a že jsú těch Dvorcův Stráněnských k Hradci od dávních a mnohých let v užívání byli a plat z nich faráři Hradeckýmu lidé Stráněnští že jsú vydávali, na to registra stará též i svědomí pokázali, a meze a hranice, kteréž dělí též Dvorce Stráněnské od gruntův Žirovnických a Dvorcův Petra Vencelíka, dostatečně sou na vedení svým ukázali; kterémužto vedení a pokazování tudíž ani těm mezem a hranicem svědkové

Strana 64
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 64 Petra Vencelíka podle práva dostatečně jsú neotepřeli, ani, aby též Dvorce Stráněnské jemu Petrovi Vencelíkovi k Žirovnici náležely, neseznali: i z těch příčin dává se jim paní Anně z Rožmitála a z Blatné, panu Petrovi z Rožmberka a na Krumlově a pann Volfovi staršímu Krajířovi z Krejku na Landštejně, pánům poručníkům, na místě si- rotkův někdy pana Adama z Hradce za právo tak, že se tíž sirotci při týchž mezech a hranicech a Dvorcích Stráněnských podle jich obvedení a ukazování zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Actum f. VI. post Ascensionem Domini anno 1538. — 1538 f. IIII. Bonyffaci [d. 5. června] vzata relací o škody útratní a ná- kladní atd. Konšelé strany Petra Vencelíka původa: Havel Lužek, Vávra Kožův, Jan Čoužek, z Hořepníka; Jakub Vojkův, Dušek kolář, Jan krejčí, z Círekvice. Krystof, písař z Budějovic, řečník. Svědkovi původa: Vondřej Cikán, Mikeš, Vít Chmel, Valentin trubač, Jíra Dlouhej, Tomáš Čermák, Jíra Václavův, Jan Cikán, Jan Čermákův, Jan Bůček, Jíra Smyslík, Matěj Macek, Pavel Hodičův, Staněk, Jíra Vaškův, Vondra Kozel, Martin Ježkův, Jan Houdek, Hron Hodišův, Jan Lusk, Vondra Guthan, Vondra Roubálek, Vondra rychtář, Jíra kovář, z Žirovnice; Jan Dvořák, Jíra Blejňka, Jíra Bradův, Jan Bradův, Matěj Chochol, z Jakubína; Jan rychtář, Jíra Nesvačil, Jíra Říhův, Jan Čá- dek, Kuba Smrčkův, Martin Smrčkův, z Vlčetína; Havel, Jan rychtář, Vít Štětka, Vondra Pecka, Jan Prokův, Vondra, Jíra, Jan Škřehlův, Petr, z Dešova; pan Jan z Říčan; p. Matěj Vencelík z Žirovnice; Vlachyně Leskovec z Leskovce; Kašpar z Tišňova, Bernhart z Zásmuk, Petr Horšín ze Spyty, Krystof Teyrbanger, úředníci; Jindřich Bejček z Nespečova. Konšelé s strany pánův poručníkův Hradeckých: Matouš Marchal, Vondra pekař, z Hradce Jindřichova; Vondřej Komárek z Počátek; Martin Hledík z Pacova; Václav Stejskal, Prokop Kačer, z Kamenice. Svědkovi pánův poručníkův: Jakal z Kamenice; Jan Cýcha, Matěj starý rychtář, Jan Cmechl, Václav dráb, Dušek, Pavel rychtář, Matouš, Vítek řezník, Matúš Hrubý, Janek Váchů, Jan Chleborád, Jiráček, z Stranný; Jan Vosočil z Tábora; Petr, Martin Sosna, Václav Vůl, Vondra, Jan Jírů, Vacek Táborů, Jan Petrův, z Lit- kovic; Anna dcera Váňova, Markéta, z Popelína; Vaněk Vavříkův z Závišný Vo- lešný; Mikeš z Žirovnice; Martin Knotek z Počátek; Svátek Šperka, Jan Petrův, Vaněk Jírův, Matěj Kuldanův, Vítek Petrův, Matouš Fuxů, Mikuláš Fux, Šimek Dvo- řák, Vaněk Kuldanův, Jan Vackův, Hanuš Krejník, Michal Hofmanův, Jíra Kuldanův, z Metanova. 1) Žirovnici držel kolem r. 1437 Purkart Kamaret z Ž., po něm Diviš Kamaret, jehož synové Prokop, Zbyněk a Jan prodali ji r. 1485 Václavu Vencelíkovi z Vrchovišť (DZ. 6, J. 29). Syn tohoto Petr Vencelík špatně hospodařil, tak že po jeho smrti byla Ž. r. 1544 k ruce jeho věřitelů soudně prodána za 6000 kop

Strana 65
z roku 1538. 65 gr. č. Albrechtovi z Gutšteina (DZ. 7, A. 4). Že by nějaký Lhotický ze Lhotic Žirovnici kdy držel, nikde se neuvádí. — 2) Jan z Šelnberka na Kosti byl v 1. 1479—1503 nejv. kancléřem a v 1. 1503—1507 nejv. komor- níkem kr. Č., a byl vůbec jedním z nejznamenitějších mužů své doby. 23. 1538 d. 2. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Beatricí z Kolovrat na Lipém a Vilémem Konojedským z Pojetic na Konojedech o Široký les u Radoušova ležící, aby purkrabí s konšely týž les mezi strany rozdělili a vymezili. [List 70—72.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenú paní paní Beatrix z Kolovrat na Lippém a Zákupí s jedné a urozeným vladykú panem Vilémem Konojedským z Po- jetic a na Konojedech strany druhé o meze a hranice, Široký les neb Praytpuš řečený u Radoušova ležící, kdež pak svědkové paní Beatriks původa vedli úřad purkrabství Pražského za loučku k kamenu pravíc jej býti mezníkem, a jdúce zase přes tu loučku proti hrobu též mezník ukázavše pověděli, cožkoli jest na pravé ruce, to k Radoušovu, a což po levé, to k Konojedům sluší; čemuž svědkovi Konojedskýho neotpírajíc místo dali. Dále šli po mezi k stružce pravíc, že ta stružka aneb potůček, kterýž pod zemí jde, dělí grunty Radoušovský od gruntův Konojedských, a přišedše tím potůčkem do lesu dubového velikého ukazujíc hřbet po pravé ruce a pravíc, že ten hřbet dělí grunty jich poplatní od obce jich, o kteréž jest rozepře, a dále až k potoku i vejše že po pravé ruce obec Radoušovská jest. Ale svědkové strany otporné tomu otpírajíc pravili, že ten hřbet jest pravá mez mezi jich obcí a grunty Radoušovskými a do té že svobodný průhon mají, kterýž ukázati chtí; a ten potůček vejše že jest meze mezi grunty pána jich pana Viléma a obcí jich. Dále přivedli svědkové původa úřad k studénce ukazujíc místo, že by tu někdy kámen s křížem měděnným státi měl jako pravý mezník mezi jich obcí a grunty páně Vilémovými. Nad tú studénkú ukázali dub u cesty blízko pravíce, že by v něm kříž hraničný byl. Ale svědkové strany otporné pověděli, že ten dub jest hranice, kteráž dělí jich obec od lesův neb gruntův pána jich. Vejše opět ukázali jedli, pravíce v ní též kříž hraničný býti. Ale Vacek, člověk páně Vilémův, pravil, že jest sám ten kříž udělal znamenav sobě tu jedli, chtěje z ní koryta dělati, potom že jest ji ne- chal a podle ní z jiné jedle koryta dělal, tomu otpírajíc, aby to jaká hranice býti měla; ale že jest to les páně Vilémův, z kteréhož k ovčínu les jest sekal i odvezl. A odtad vedli úřad nahoru plazem k buku velikému pravíc, že na mezi stojí, a odtad ukazujíc před se dolův k potoku a pravíc, kudy jsou koli vedli a ukazovali, že po pravé ruce všecko k Radoušovu náleží, a kdyby mohli spátkem pro les za hrobem Skalku viděti, že by se našlo, že od té Skalky ty meze upřímo až k tomu buku jdou, žá- dajíc při tom zachováni a opatřeni býti. Kdež svědkové páně Vilémovi tomu buku i dále místo dali pravíc, že tam dále rozepře žádné nemají toliko doleji pod plazem a pod cestou; jakož zase vedúc Archiv Český XXX.

Strana 66
66 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského obrátivše se k tomu dubu u studénky pravíc, že ten dub dělí obec jich od gruntův páně Vilémových tak, což jest po pravé ruce, že jest obec jich, a po levé grunty neb lesy páně Vilémovy. Dále jdúc přes cestu k jedli, v níž kříž znamenitý jest, odtad k dubu nad cestú, pravíc jej mezníkem býti též mezi obcí jich a lesy páně Vilémovými; a těch lesův že jest pan Vilém i otec jeho užíval, les k stavení z něho sekal. Dále pak vedli na cestu k nějakému na kameně vytesanému kříži a meči, pravíc jej též mezníkem býti, a ta cesta že před se nahoru vede až k té plazi. Od toho kříže šli a vedli straní prokleštěnú cestú obvozujíc, pokud jich obce by býti měly, ukazujíc pařezy, pravíc, že jsou to mezníci byli, ale Radoušovští že jsou je stínali, přivedše k kamenu sraženému pravíc jej mezníkem býti. Dále vedše k habrové hromadě, potom k hrušce i k jabloni, též i ke třem vyvaleným kamenům neb skalám pořád mluvíc, že jsú mezníci byli a na jednom že by měl býti kříž mosazný; a tak vedli až zase k hřbetu, kdež prvé svědkové paní původa pravili, že ten hřbet dělí jich dědiny poplatní od obce jich; a tak pravíc, kudy jsou vedli a což jsou obvedli, že to k obci jich Konojedské náleží, též i průhon do té obce ukazujíc, žádajíc podle svého obvedení a mezníkův ukázání zachováni býti a opatřeni. Proti tomu mluveno, že tomu vedení nepořádnému místa se nedává, neb žádných mezníkův ani znamení mezního jsú neukázali a předešle, když jsú na ty meze společně vycházeli, nikda v těch místech mezi jsú neukazovali, až teď tepruva vyklestivše sobě stezku, pokud se jim zdálo, i chtějí ji za mezi míti; i to pravíc, kdež hromada habrová jest a doleji, toho místa že jsú vždycky užívali a z těch dědin plat platili paní JMti a ještě platí, žádajíc v tom ve všem za spravedlivé opatření. Kdež pak po zasezení soudu podle práva mezního zahájeného čteni jsú svědkové paní Beatrix původa; při tom skrze Jiříka Velíka mluveno, poněvadž jsú ty meze tak, jakž jsú obvedeny, podle práva mezního dostatečně svědomím provedeny, že podle toho za opatření žádá. Proti tomu od Viléma Konojedskýho mluveno, že těm svědkům místa dáti nemůž, poněvadž v svým svědomí nedokládají, aby ty meze, vo kterých vysvědčují, grunty Radoušovské od gruntův Konojedských děliti měly, než toliko vo mezi se- znávají, kteréž on Vilém místo dává, ale že ta meze dělí jeho grunty a lesy od obcí Konojedských. Proti tomu od paní Beatrix povědíno, že těm svědkům se má místo dáti, neb svědčí i ukazují o mezech, kteréž jsou mezi paní JMtí a jím panem Vilémem, ješto vo žádné jiné meze činiti nemají; neb vo grunty kdyby svědčiti měli, toho pan pukrabie by k sobě nepřijal. Dále ukázal majestát na ty grunty svědčící a pravě, že se tímto majestátem provozuje, že od Skalky počnúc jdou meze před se až k studénce, od cesty z Tejnce až do potoku Pulsnice, ješto to vše podle téhož majestátu jest provedeno, neb ten vršek teď slove Skalka, žádajíc podle toho za opatření.

Strana 67
z roku 1538. 67 Zase mluveno, že se ničímž nepokazuje, aby to Skalka ta byla, o kteréž praví, ani o Tejnci ani o potoku Ploušnici, kterýž za těmi horami k Lippému jest, a tak se ten majestát na tyto grunty nevztahuje, než skalku jsú ukázali jednu, druhú i třetí, kteréž jsú Radoušovští vymetali; neb aby vrch tento Skalkú měl slouti, tomu místa nedává. Dále čteni svědkové Viléma Konojedskýho; při tom mluveno, že jsú to do- statečně křížmi, mezníky sraženými a vyvalenými pokázali, že jsú je vždycky za meze měli a mají, a na to Tělo Boží přijímali; a toho jsú v užívání byli dříví sekáním a ven vozením, též i s pálením dříví; že podle toho za opatření žádají. Zase mluveno, že ten svědek, o kterýmž svědkové tito, což jsú od něho slyšeli, náhle jest umřel, a ne aby tou zprávou, jakž svědčí, umříti měl; a tak těm svědkům místa se nedává. A poněvadž žádného jistého znamení o mezech ani mezníku žádného neukázali jsú, než dosti nepořádně vedli udělavši sobě proklesty, a také neprovozují žádného užívání, že tu všecku věc úřadu k spravedlivému rozvážení připouští. Též i druhá strana mluvě, poněvadž svědkové paní toliko slyšenú řeč seznávají, že tolikéž tu věc k spravedlivému rozvážení připouští. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými s plného soudu podle práva mezního zahájeného vyslyšavše tu všicku při, vedení a ukazování, svědomí, majestát a jich obojích stran pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkovi paní Beatrix z Kolovrat původa ani jeho Viléma Konojedského žádných jistých mezí ani mezníkův jsú nepokázali, čemuž by úřad do- statečně vyrozoměti mohl, které straně z nich tejž les Široký jinak Preytpuš spra- vedlivě by náležeti měl; a z majestátu někdy krále Jana slavné paměti, na kterýž jsú se obě strany táhly, tomu se vyrozuměti nemohlo ani se pokázalo, na které by se Skalky anebo Stráž tejž majestát vztahoval a kde by byly, než ukazuje na cestu, kteráž vede do Tejnce a do Stolinek atd., ješto v tu stranu o meze žádné různice mezi stranami není, a tak jest úřad tomu jich vedení a ukazování vyrozoměti nemohl, než toliko to se nachází, že jsú téhož lesu, o kterýž jest různice, s obúv stran užívali: i z těch příčin pan purkrabie s konšely tejž Praytpuš na póli rozděliti a vymeziti má, a pokudž jim tak vymezeno bude, aby jedna každá strana svého dílu pokojně a bez překážky strany druhé užívala nyní, na časy budúcí a věčné. A škody nákladní a útratní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Dali památné. Actum f. II. post Egidii anno- Domini 1538. Konšelé paní Beatrix původa: Valentin sukna krojíř, Prokop Slánský, Jiřík Houžka, z Litoměřic; Vondřej krejčí, Jozef Bartoš, Martin zámečník, z Bělé. Václav bakalář, řečník. — Svědkové: Jakub Vidman, Hans Nevman, Bartl Šubart, Adam Kern, Jakub Strejčke, Nykl Šneidar, Vencl Gropavel, Gregor Gropavl, Brože Zabicar, Valentin Šmíd, Jiřík Sabicar, Hans Gros, Hans Gropaul, Mattes Sabicer, Mattes 9*

Strana 68
68 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Bitnar, Marek kolář, Jiřík rychtář, Martin Kluge, Balcar Macek, Martin Pacolt, Vencl Arnošt, Gregor Šmíd, Jiřík Luftl, Pavl Krouza, Lorenc Šuster, Urban Šuster, Jost Vidman, Jiřík Šiman, Vencl Lechlar, z Radoušova; Václav z Lukoviny; Valten Šlemmer z Zákupí. Konšelé Viléma Konojedského: Jan mydlář, Absolon řezník, z Ouště; Petr Frolich, Jiřík Vernar, z Benešova; Pavel Pravda, Kříž postřihač, z Hoštky. — Svědkové: Tobiáš, Pavel, Říha Syryště, Slávek, Martin, Jakub, Vacek, Štěpán Syryště, Tomáš Valta, Bartoš Bartl, Bartl Neymon, Albrecht Klandra, z Konojed; Štefán mlynář, Lukeš, Mot Hanuš, Mot Blažek, Gregor Brynyk, z Dubičiny; Gregor Zelar z Loučky; Štefán z Tejnce Německýho; Jíra z Mukařova. 24. 1539 d. 28. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi konventem domu Strakonického bratří křižovníkův s bílým křížem zákona sv. Jana Jerozolimitánského a Petrem Malovcem z Chýnova na Vimberce o hranice u vsí Žirce a Račova, aby purkrabí s konšely vymezili hranice mezi grunty proboštství Hradu Pražského a grunty Vimberskými. [List 72—77.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Janem z Vartm- berka a na Strakonicích, nejvyžším mistrem převorství českého, a vším konventem domu Strakonického bratří křižovníkův s bílým křížem zákona sv. Jana Jerozolimi- tánského původy s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Petrem Malovcem z Chejnova a na Vintrberce obeslaným strany druhé, o meze a hranice u vsí Žirči a Račova, kdež pak svědkové strany pana původa úřad purkrabství Pražského podle práva mezního jsú vedli začavše od kamene hned za hrobem, kterýž slove Loukot, pravíce ten kámen býti pravý mezník dělíce troje grunty totiž probožství, Vintr- berské a páně Kocovy; a což jest po levé straně, to že sluší k probožství, a co po pravé, to k Vintrberku. I vedli před se stezkou podle hradby, kdež se Zdikovští, což nyní pan Jan Malovec drží, od probožství hradí. Dále vedli k vrchu k nějakým hromadám a skladům kamení až na vrch a po vrchu pravým hřebenem až na kámen řezaný, kterýž slove Řezaná Hranice, a pravíce to všecko, což leží po levé straně, k probožství náležeti a slušeti, a což po pravé, k Zdikovu nebo Vintrberku. Čemuž svědkové pana Petra Malovce neotpírajíc místo dali až po ten řezaný kámen. Dále od řezaného kamene vedli po témž hřebenu až k cestě pusté příční a vždy pravíce, že to k probožství lidem Žirečským náleží, a ta cesta že jim byla svobodná do lesův na onu stranu (ješto prvé k Strakonicím slušelo) jezditi. Ale svědkové Vintrberští tomu otpírajíc pravili, že po ten řezaný kámen Žirečských gruntové jsou a dále nic; než od toho kamene všecko s obúv stran až k potoku pod Žirčí že náleží k Vintrberku, a dokadž jsou Žiretští na Vintrberk z těch lesův

Strana 69
z let 1538—1539. 69 se mejtili, měli jsou svobodu po té cestě do nich jezditi. Ale Žiretští pravili, že jsú z těch žádných lesův nikda žádného platu nedávali. Z té cesty vedli před se po pravém vrchu mimo jedli, na kteréž jest čihadlo. Tu pravil Havel Matějkův, že otec jeho bez překážky jest tu číhával a žádného mejta na Vintrberk z toho nedával. Ale lidé Vintrberští pravili, že jsú se mejtili a vejce platili. Čemuž Žiretští odpírajíc pravili, že jsú z těch žádných gruntův neb lesův se nemejtili; než Budkovští a Račovští, když to suché léto bylo a všecky lesy pohařaly, potom traviny zrostly, podvolili se nětco vajec na Vintrberk platiti, aby jim bylo dopuštěno za své grunty, kteréž ukáží, na Vintrberské dobytek hnáti a pásti. Dále po témž vrchu vedúce k suché zlámané jedli u cesty, kteráž od hrobu k Vintrberku běží, a pravíce, že jsú někteří v té jedli viděli boží muky a někteří že jsú od svých starších slyšali, že by v té jedli boží muky byly, a to že by pravá hranice byla, kteráž dělí Vintrberské od probožství. Ale svědkové Vintrberští staří tomu otpírali a pravili, že o žádných božích mukách tu nic nevědí, jich jsú neviděli, než drobet doleji v jedli, kteráž jest slomená, že jest boží umučení stálo, ale ne proto, aby to mezník býti měl. Dále po též cestě vedúce na pláni k jámě již travou zarostlé pravíce, že jest v ní stál kámen, na kterémž byl kříž vytesaný, pravý mezník; že jsú jej ně- kteří viděli, někteří o něm slyšali, a ten že by Vintrberští lidé vykopati, stlúci a odvézti měli; a což po pravé ruce aneb po pravé straně jako Maletín, z kteréhož na Strakonice dva strychy máku platí a krahujec, že sluší k probožství, a po levé k Vintrberku. Čemuž lidé Vintrberští otpírali, aby tu jaký kámen s křížem státi měl, vystúpivše dva pravíce, že jsúc pastevci vykopali tu jámu sami a v ní jsú hrá- vali; a z toho Maletína až po potok dolův že oni Vintrberští z několika vesnic se mejtí ovsem a slepicemi na Vintrberk a toho užívají. Dále vedli cestou k studénce skrze oves, pravíce též tu studénku pravý mezník býti, a v ní že jsú někdy zlaté ostruhy nalezeny. Odtad vedli přes lúky nad dolem podle lesu a přes důl k kameni velikému, v Nedvězí slove, pravíce, že v tom ka- menu byl kříž vytesaný zhůru stojíc, ale že by ten kříž vybitý byl a kámen vyva- lený, a ten kámen že by pravý mezník byl, po levé k probožství a po pravé k Vin- trberku. Ale tomu na otpor Vintrberští pravili, že Křesanovští udělali tu roubenú studénku pro napájení dobytka, a ukazujíc, pokud který těch gruntův k svému statku dědičně drží, a pravíce, že jsú to jich Křesanovských grunty dědičné, z kterých oni plat dědičný peněžitý na Vintrberk platí, přes kteréž oni probožští vedou, jakožto Ondrášek a kovář, ježto i ten kovář vůdce sám se k tomu přiznával, že ty grunty k Křesanovu náležejí, než že by je, když jsou byli tři bratří na Vintrberce, jeden z těch bratrův odkázal k probožství, ale jiní bratří že jsou k tomu svoliti nechtěli;

Strana 70
70 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a tak ta věc že až posavad na rozepřích neskoncována stojí. A co se kamene dotýče, že mezník není a na něm že nikda žádného kříže jest vidíno nebylo, a oni Strako- ničtí lidé sami že jsou jím hnuli a jej svalili. Dále od kamene vedli lesem straní přes lúku pravíce, že jest tu lúku vy- planil nějaký Študl z Cejsic, a prvé že jest to pastviště bylo, na kterémž jsú probožští pásávali bez překážky až do pana Kapléře. Odtad dovedše na kámen u cesty, kteráž jde od Kácova k Vintrberku, na němž jest kříž takový †, pravíce jej mezníkem býti; a aby dobytky své na Vintrberské dále za ten kříž hnáti mohli, dávali jsú ta vejce; než což z té strany kříže po levé ruce jest, to vše že k probožství sluší. Proti tomu Vintrberští otpírajíc pravili vystúpivše několik svědkův, že ten kříž jest proto vy- tesán, že nebožtík Sobota upadl z dřeva i zabil se a jsa vezen neb nesen až na ten kámen, tu umřel; a pro paměť sekerkou jest ten kříž vysekán a žádný mezník že to není. Odtad vedli dolův na levo pravíce, že by ještě vejše probožštské grunty býti měly, ale poněvadž jsú mezníci vymetáni, že od toho pouštějí a po svých gruntích vésti chtí, přivedše k místu jednomu pravíce, že by tu někdy skřidla s křížky byla za mezník postavena, a ta že by též byla vyňata. Dále vedše přes potůček cestú, kdež byl někdy také kámen mezní stál, slove nad potůčkem Nárožkovým, u cesty s znamením kříže; přivedše člověka slepého na to místo, ten pravil, že jest takový kámen, ač jest-li tu to místo, viděl; i jiní pravili, že jsú od starších svých o tom mezním kamenu slyšali a ten kámen že by na tré děliti měl, od probožství, od Tajnského a od Vintrberského, ale že jest preč svezen. Dále vedli na skálu vysokú pravíc, že jest na té skále starý Rood číhával a žádnému se z toho nemejtil. Odtad vedli lesem a chrastinami až na cestu příční, kteráž jde od Putkova k Vintrberku, chtíce přes tu cestu dolův k potoku Řečici jíti a ukázati, že až do toho potoku po levé ruce k probožství sluší, pravíc, pokudž jsú vedli a ukazovali, že to všecko, což po levé straně, k probožství totiž k Putkovu, Racovu a Žirči náleží, a což po pravé, k Vintrberku a jiným zbožím. Proti tomu Vintrberští pověděli: kdež praví, že by po svých gruntech vedli a něco svého ustupovali, tomu že odpírají, aby to jich grunty býti měly, než že jsú k Vintrberku k nějaké pusté vsi, Véska slove, pří- slušející; a z toho čihadla na skále že jsú platili na Vintrberk; a tak tomu všemu vedení a ukazování hned od Hranice Řezané počnúc místa nedavše odpírali a pra- vili, že jsú po gruntech pánův Vintrberských, kterýchž oni užívají a plat z nich platí, vedli. I šli svědkové pana Petra Malovce dolův cestou k potoku jménem Řečici pravíce, že ten potok jest pravá mez a hranice, kteráž dělí probožství od Vintr- berského, a jeden břeh že jest k probožství a druhý pánův Vintrberských. I začali vésti od té cesty a vedli zase podle potoku nahoru, až přišli na louku, kteráž leží

Strana 71
z roku 1539. 71 za potokem po levé ruce. Tu pan Petr dal oznámiti, že předešle za pana Petra Kapléře toliko na tu louku pán Strakonicský se táhl a vo tu louku jest půhon do soudu zemského, a na nic více za týmž potokem páni Strakoničští ani tito lidé jsú se netáhli, až teď nyničko rádi by jej o jeho grunty dědičné připravili. Dále vždy vedle potoku až na cestu pod Žirčí, kteráž běží od též vsi k Vintrberku; od též cesty šli starou zarostlou cestou pravíce, že jest to pravá silnice od Žirči k Vintr- berku, dovedli úřad na cestu, kteráž jde od hrobu k Vintrberku, přes tu cestu šli lesem, bahny a lomy k vrchu až na kámen řezaný, kterýž slove Hranice Řezaná, a tak pravíce, že od cesty Putkovské, kdež jsú začali zase vésti, až do cesty Ži- rečské k Vintrberku, že potok od té cesty k kamenu řezanému, kady jsou šli, a ten kámen že dělí grunty Vintrberské od probožství tak, cožkoli leží po levé straně potoka, že sluší k Vintrberku, a po pravé k probožství, a toho že jsú užívali past- vami, dříví roubáním, luk sečením bez překážek, a plat z toho na Vintrberk platili a ještě platí a jim Žirečským jich dobytky jsú na nich zajímali, že jsú zárožný dávati musili. Proti tomu svědkové pána Strakonicského a konventu místa tomu vedení ne- davše ukázali za potokem lúky oznamujíc, že jsú ty louky k gruntu jich dědičně připojené a z nich že plat platí dědičný a gruntovní a z lesův v Maletíně že platí máku dva strychy a krahujec; a těch že jsú vždycky hájívali a též jim Vintrber- ským tu pásti nedali, až teď tepruv za pánův Malovcův jako mocí jim je odjímají. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného vedle práva mezního, prvé než-li jsú svědkové čteni, od Petra Malovce skrze Gabriele ze Ptení povědíno, že pan Petr na obeslání páně purkrabovo jakožto práva poslušný na těchto mezech a gruntech se najíti dal a k takovému mezování přistoupil; ale poněvadž jest se toho uptal jistotně, že ty tři vésky Žireč, Radšov a Budkov, kteréž se na grunty páně Petrovy potahují, náležejí dědičně k probožství Hradu Pražského a pán Strakonický je toliko zástavou drží, i aby pan Petr v tom mohl opatřen býti, jestliže by jaký nález o ty meze se stal, aby nápotomní čas od pána dědičného těch vesnic o to na pana Petra zase navracováno nebylo, než stalé aby mohlo býti, že by předkem rád, aby to od pána Strakonicského a téhož konventu pokázáno bylo, mají-li toho od pana probošta Hradu Pražského jakú moc o jeho dědictví se súditi. Proti tomu od pána Strakonicského skrze Jiříka Velíka povědíno, že jest věc vědomá, že pán Strakonicský i s konventem těch vesnic v držení a užívání jsú; i z té příčiny můž se pán JMt o to dobře, což k těm vesnicím náleží, súditi. Však jestliže by pán Strakonicský panu proboštovi jakožto pánu dědičnému těch gruntův co prosoudil a vcele jich nepostoupil, bude-li pak chtíti o to ku pánu Strakonicskému při vejplatě hleděti, toho bude míti vůli a do toho panu Petrovi nic nebude. Neb k témuž podobně pan Václav z Vartmberka na Lippém, když měl mezování s panem Janem Špetlí

Strana 72
72 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského i na místě svých bratří na gruntech Bezdězských1), což jest k království, žádal pan Václav viděti mocnost a povolení královské toho mezování; ale když se to úřadem uznalo, že jest to zbyteční zanepráždnění, i bylo předce mezováno a vejpověď se stala, táhna se na touž vejpověď, při tom žádaje, aby svědkové páně čteni byli. A po vyslyšení svědkův na místě pána Strakonického mluveno, že se svědo- mím tímto dostatečně provozuje, že jsú těch gruntův, luk i lesův lidé pána Strako- nického až po ty meze, kterýž jsú na vedení ukázali s jedné na druhú, ješto se ve- dení s svědomím srovnává, bez překážky užívali a na Strakonice z nich platí plat, což se i registry důchodními, kteréž ukázal, pokazuje, že z těch luk za potokem plat peněžitý a z lesův totiž z Maletína dva strychy máku a jeden krahujec jsú platili a platí, žádajíc při týchž mezech a gruntech zůstaveni býti a podle svého dostatečného průvodu a obvedení za opatření, poněvadž jim od žádného nikda v to nebylo saháno až teď od pánův Malovcův tepruva. Zase od Petra Malovce mluveno, pokudž jsú svědkové pána Strakonicského vedli a ukazovali, že to v paměti máte, ješto jich vedení od svědkův páně Petro- vých v ničemž místo dáno není krom po řezaný kámen neb Řezanú Hranici; neb ani předešle o žádným jiným mezníku ani mezech mimo potok a řezaný kámen nic jsú nevěděli a neukázali, ač ukazují na boží muky, kamení s křížky, že jsou jich starší na vejvodích jim je za mezníky oznamovali, a to že jsú slyšeli; čemuž se místa ne- dává, neb jsú podle práva nikda na ty meze nevycházeli, a v kterém místě čemu jest otpíráno, toho a těch míst pan probošt ani tito lidé nikda v užívání jsú nebyli. Neb svědkové páně sami seznávají, když jsú přes potok přeháněli, že plat z toho na Vintrberk platiti musili. Někteří svědčí o Kozinkách, o kterýchž na vedení zmínky nebylo a jich jsú neukázali. A kdež se registra důchodní ukazují, jako by z těch luk za potokem platiti měli, ješto se toho v těch registřích nenachází; než platí-li s čeho, platí z gruntův a z luk až po potok; ale z těch za potokem nic. Při tom svědomí strany Petra Malovce přečteno a pravíc, na kteréž meze a hranice jest vedl, to že dostatečně svědomím provozuje, pokudž jsú pravé meze, kteréž dělí grunty Vintrberské od probožství; a lidi na ten čas pána Strakonicského, když jsú těch gruntův za těmi mezemi užívati chtěli, že jsú z nich platiti musili, a když jsú platiti nechtěli, užiti jim jich nedali. A když pán Strakonicský se panem Ka- pléřem na též meze vyjeli a žádných jiných mezí mimo potok lidé páně nemohli jsú ukázati, i žádal pán, aby těm lidem za dvě létě lhůta dána byla, aby se průvodem opatřiti mohli. I netoliko dvě létě než 4 léta jim lhůtu a prodlení dal, ale páni Stra- koničtí po vyjití těch 4 let podle práva ani jinak jsú sobě těch mezí nevykonali, až i léta zemská dávno jsú prošla; ješto páni Vintrberští toho jsú vždycky v užívání byli a v držení, až i léta prodržali. A na onen čas, když jest o tu louku toliko činiti bylo, o kterúž nebožtík pan Kapléř pána Strakonicského před soud zemský

Strana 73
z roku 1539. 73 byl pohnal, lidé pána Strakonicského na nic více jsú se netáhli než toliko na tu samú louku a na nějaký dráhy; ale již se táhnú na lesy a grunty páně Petrové dě- dičné chtíc jej o jeho dědicství, což po svých předcích drží, i což sám koupil, při- praviti. Na to svědky z desk, kteříž jsú vedeni proti panu Janovi z Švamberka na ten půhon o louku již dotčenú učiněný, čísti dal a pravě, že ti svědkové jsú ze- mřeli a jsú někteří otcové těchto nynějších svědkův pána Strakonicského, ješto se za původy nyní postavili a nevěděli jinam vésti než po potok; a těmto se zdá, že lépe vědí než otcové jich. A tak z toho jest znáti, že jest potok pravá mez, neb lidé pána Strakonicského do již psaných 4 let užívajíce gruntův za potokem vždycky jsú z nich plat na Vintrberk platili. Ale za to žádá pan Petr, poněvadž se tu do- tejče gruntův a platův, aby toho pan purkrabě na se nepotahoval, než jej při po- řadu práva a zřízení zemského zůstavil; než pokudž se mezí dotýče, při tom aby se pan purkrabie podle práva zachovati ráčil, neb jest grunty tyto i platy od pana Malovce koupil, aby o to nepřišel. Než jestliže by pořadem práva z nich viněn byl, aby zase k správci svému hleděti mohl, ukázal registra pravě, že se těmi registry pokazuje, že z těch luk za potokem plat platí a z lesův oves. Též i majestáty ukázal na některé vesnice, kteréž jsú z manství vysvobozené a v dědicství obrácené, ješto lidé z těch vesnic těch gruntův užívají a znamenitý plat platí z nich. A bylo b s podivením, aby z těch tří vesnic probožstských lidé takovú šíř obsáhnúti měli, a těchto 16 vsí, kteréž jsú ve dskách, i s jich příslušenstvím tak málo prostranství míti a oni o ty grunty a pán o takový plat přijíti měli. A kdež nějaký kovář svědčí řeč slyšenú, kterak by z těch tří bratří jeden svůj díl k probožství měl od- kázati, ale že by taková věc nebyla vykonána, čemuž se místa nedává, a byť i tak bylo, již by to duchovenství v dědicství podle těchto majestátův i užívání staroby- lého obráceno bylo. Zase od pána Strakonického povědíno, kdež se pan Petr Malovec tím brání, že by se tuto gruntův dotýkalo a že by o ně zde souzeno nemělo býti, a tak v je- dnom, kdež by se jemu zdálo, že by chtěl souzen býti a v druhém nic, ješto, po- něvadž se mezí dotýče, má o to podle práva mezního souzeno býti, a byť se i grun- tův dotýkalo, že by to nic ku překážce nemělo býti; táhna se na vejpověď mezi Knínskými s jedné a Kundrátem z Krymhaynu strany druhé učiněnú2), kdež též o grunty podle práva mezního souzeno bylo. A co se promlčení a prodržení let do- týče, poněvadž tato nevole o tyto meze na 30ti let trvala a na soudu jest byla, ješto v těch létech jedni druhým na těch gruntech pásti a jich užívati jsú hájili, nemohlo se tu nic promlčeti, zvláště poněvadž jest duchovenství, kteréž se promlčeti nemůže. Co se registr důchodních dotýče, poněvadž se v nich zejména nedokládá, s kterých by luk ten plat platili, že pánu nic ke škodě nejsou, ani ti majestátové, v kterýchž se žádné lúky nejmenují. Archiv Český XXX. 10

Strana 74
74 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Dále čteni jsú svědkové z desk vypsaní, kteříž jsú na onen čas proti pánům Malovcům od pana z Švamberka vedeni, a pravě, že se z těch svědkův starých a cizích lidí nachází, kdež seznávají o lúky v Nestužíně za potokem, že jsú jich vždycky bez překážky užívali a toho, pokud jsú obvedli, hájili a bránili i sekery na tom brali, a že jim až pod Nedvězí pásti i jinak toho užívati nebylo hájeno, žá- dajíc, poněvadž jsú svědkové pana Petra Malovce žádných mezníkův mimo jich páně Strakonického neukázali, než vedli k vrchu maní přes bahna a lomy, aby oni páně Strakonicského lidé při svých mezech a jich obvedení zůstaveni byli. A poněvadž paní Johanka Čabelicská majestátu, z kteréhož jest pohnána, neklade, ani podle práva se neodsvědčuje, aby jeho neměla, žádáno jest o pokutu za opatření a za stané právo. Proti tomu zase mluveno, co se nálezu mezi Knínskými o grunty učiněného dotýče, že této věci ke škodě není, neb jest se stal za starého zřízení; ale již jest v novým zřízení3) vyměřeno, pokud a jak se k sobě o grunty zachovati mají. Co se duchovenství dotýče, že se promlčeti nemůže, byť toho potřeba kázala, i to by se poká- zalo, že se duchovenství promlčuje. A co se svědkův z desk vypsaných dotýče, že se tomu rozumí, že by sobě ty grunty svědky těmito přisvědčiti chtěli, neb se ta věc těch svědkův vlastně dotýká, ješto na onen čas za pana Kapléře žádných jsú mezí nemohli ukázati a také se tehdáž na vrch Nedvězí netáhli až nyní tepruva; žádajíc v tom ve všem za spravedlivé opatření. Též žádaje, poněvadž ještě více svědkův za- psaných jest ve sklepě na Vintrberce zapečetěných, k kterýmž přijíti pan Petr nemůž, aby též v ně nahlédnuto bylo. Tolikéž od pána Strakonicského žádáno, aby těch svědkův zmrlých, kteříž listovní svědomí jsú dali, užiti mohl. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního v soudu zahájeném osazenými, vyslyšavše tu všecku při, svědkův vedení a ukazování, jich svědomí, registra, majestáty a jich s obúv stran pře líčení, toho všeho s pilností pováživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž jest úřad tomu z obo- jích stran svědkův ani z jich svědomí a vedení dostatečně vedle práva vyrozuměti nemohl, kde a které by pravé a jisté meze a hranice, ješto by grunty probožštské od gruntův Vintrberských dělily, byly; než to se dostatečně vyhledalo a našlo, že jest těch gruntův obvedených od předešlých držitelův i nynějších s obúv stran od mnohých let bylo užíváno: i z těch příčin taková věc zůstavuje se při vymezování páně purkrabovým s konšely a úřadem tak, pokudž stranám to vymezí a vyměří, při tom aby mezi nimi obojí stranú to zůstalo a trvalo nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. A škody útratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvi- hají. Actum f. II. post Jacobi appostoli anno Domini 1539. Konšelé s strany pána Strakonického původa: Jiřík bakalář, Matouš Sokol, Viktorin Laurin, z Písku; Jan Kopenec, Matouš Divčický, Matěj bakalář, z Vodňan.

Strana 75
z roku 1539. 75 Řečník: Jan Vacovský, služebník páně. — Svědkové: Milota ze Žďára a Havel odtudž, Jakub z Račova, pána Strakonického; Kouba kovář z Hostlovic, páně Petrův Ondrášek z Ninšovic, pána Strakonického; Matouš Had, Mikuláš Míka, z Putkova, pána Strakonického; Jan Pepek z Račova; Důra Mejdová, mlynářka pod Nespicí; Matouš Cuppanna, fišmeistr; Jakub Drštka z Klatov nožíř; Jan Kubeš, Matouš Nosal, Havlíček sladovník, Martin zámečník, měšťané z Volyně; Jan z Kakovic, pána Strakonického; Mach Polata z Nespic; Petr Had z Benešové Hory, člověk pana Krystofa Koca; Martin Beran odtudž a téhož; Jíra Kursa z Vonšovic a Mach Kursů odtudž, Jíra Kohout ze mlýna pod Bohumilicí, lidé Jana Malovce; Petr Pavlovic, Jan Martan, oba ze Spule, lidé paní Tejnské; Jan Rybák, Linhart Rybák, z Strakonic; Pavlec, služebník Přecha Lčovicského; Martin Medek z Češtic, člověk Viléma Přecha; Mikuláš z Krušlova, Bíta z Račova, pána Strakonického; a jiní svědkovi dskami zapsaní, kterýchž drahně jest. Konšelé Petra Malovce obeslaného: Jakub, Jan Knoflíček, Jiřík Nejrskej, z Sušice; Václav Hana, Jan Duchek, Jan Tichava, z Písku. — Svědkové: Michal Peisl, Mach starý, z Vintrberka; Mach Piksa z Bavorova, člověk pana z Rožmberka; Vondra Cuta z Křesanova, Tomáš Vodranec z Neveselce, člověk Petra Malovce; Jíra Kohút ze mlýna pod Bohumilicí, Jana Malovce; Štěpán Šivrl ze Sklář, Petra Malovce; Dušek Kudlata, Matěj Pražák, Mach Kursa, z Vonšovic, Jana Malovce; Petr Kynych, Mikuláš Pohan, Jan Synos, Tůma jinak Teml, Jan Cuta, Matěj Cuta, Jan Ortnydl, z Křesanova; Matouš Fleimfar, Jíra Fleimfar, Martin jinak Mertl, Mi- kuláš Míka, Vlček, Jíra Kybl, Krystof, Jan Pavelička, Pavel Špeha, Jan Probst, Jíra, z Rabic; Šimek Zelnar, Tomek, Hanzl starý, Jíra Kurc, Jan Hanzl, Vondra, Mertl, Vlček Štundl, z Cejsic; Vít Kybek, Petr Mertl, Vít Vřeten, Jan Jíra, z Modlenic; Václav Harvalík, Marek Nejnar, Petr Mazanec, Jan Martin, Jíra Šobr, z Výškovic; Matěj Narovec, Petr Pehel, Jan Sáček, ze Vnarov; Jan Smola z Sucla- vic; Dušek Pražákův syn, Mikuláš Chval, Hroch z Vonšovic, lidé Jana Malovce; Matěj Hodík z Hodějova, Petra Malovce; Vít z Dolan, Jana Malovce; Mikuláš z Solné Lhoty, Jíra Voplar z Pravetína, Petra Malovce; Krystof Rypl, Lenhart Fostnar, Bartl, Matúš Robnhap, Zykmund tkadlec, z Klášterce, Petra; Petr ze Sklář, Jan Ševl z Lipky, Petra; Mikuláš, Šimek, Jan Staněk, z Bořanovic, Petra; Míka z Stránky, Barta z Vonšovic, Petr Voneš z Vonšovic, Jana Malovce; Matěj Tichaj z Vonšovic; Jan Sova ze mlýna; Jan Hazupek, Zykmund řezník, Jíra Prenšustar, Vít Feitlík, Gabriel, z Vintrberka; Štefl Zepl ze Dvora; Štefl Král, vrátný na Vintrberce; Jan Voslík, Martin, Kuba Strnad, Tůma Hrdina, Šimek Hrdina, Tůma Postolka, z Boub- ské, lidé pana Petra; Václav Bartošův syn, Pavel též Bartošův, Petr, z Strhonína, lidé pana Petra; Lenhart rybák z Volyně; Jan rybák z Strakonic; Michal Hule z Vonšovic; Vavřinec, úředník p. Malovce; Matěj Hlava, Vávra, Jan Štumba, Jan 10*

Strana 76
76 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Dušků, Vít Kučera, z Dolan, Jana Malovce; Martin úředníkův syn, Mach Kecar, Jíra Matlík, z Neckyň, Jana Malovce; Martin Kuneš, Mašek, z Cuslavic, Petra; Tomáš Kroupay z Tachova, Petra; někteří svědkové dskami zapsaní. 1) Zde č. 16. — 2) Zde č. 1. — 3) Staré zřízení zemské jest ono z r. 1500, nové z r. 1530. 25. 1539 d. 11. srpna. — Soud mezní zdvihá obeslání, kterým Jošt z Rožmberka na Krumlově obeslal Jana Leskovce z Leskovce na Kamenici o hranice lesa blíže vsi Bohdalína pro nesprávné po- jmenování lesa toho. [List 77—78.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Joštem z Rožmberka a na Krumlově původem s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Janem Leskovcem z Leskovce na Kamenici obeslaným strany druhé, a to o meze a hranice náležité k lesu řečenému Kakoviny blízko vsi Bohdalína, tak jakž též obeslání plněji svědčí, kdež po zasazení soudu podle práva mezního majíce strany svědky vystavěti skrze Jana Žateckého z Veikrštorfu na místě pana Jošta z Rožm- berka žádáno, poněvadž jest pan Leskovec pohnán s položení listu na ves Bohdalín svědčící ho], též i o postavení lidí svých k svědomí, aby se předkem těm půhonům dosti stalo. Proti tomu pan Jan Leskovec dav obeslání tudíž i půhon o postavení lidí přečísti pověděl, že k tomuto obeslání povinen není odpovídati z té příčiny, že jest obeslán o les Kakoviny a pohnán o les Rakoviny, ješto o žádném lesu neví, aby tím jménem jmenován byl; a tak jest nevěděl, jak a nač svědky sobě strojiti, žádaje podle práva v té věci za opatření; než tomuto lesu že říkají Hrachominy, na to i svědky vystaviti chtěje. A aby kde les Rakoviny neb Kakoviny býti měl, tomu otpírá a toho že nepokáží. Zase proti tomu mluveno, byť pak co písařem v slově jednom bylo sešlo, to že se úřadem napraviti můž; však na tom nic není, nechť se les jmenuje, jak chce, jest obeslání o les blízko vsi Bohdalína, o kterýž jest rozepře; pak žádného bližšího lesu k Bohdalínu není, a o žádný také se panem Janem rozepře není než o tento. A protož se tím jménem odpovídání brániti nemůž, žádaje vždy, aby list, s kteréhož pan Jan jest pohnán, položen byl; z toho že se najde, jak lesu tomuto říkají. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše obeslání, půhon a jich s obúv stran pře líčení, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž pan Jošt z Rožmberka původ obsílá jeho Jana z Leskovce na meze a hranice náležité k lesu řečenému Kakoviny a v půhonu, kterýmž jej Jana Leskovce o postavení lidí svých k svědomí pohání, dokládá, aby též lidi stavěl na mezech hranicech náležitých k lesu řečenému Rakoviny, ješto se tomu z jeho Jana Leskovce

Strana 77
z let 1539—1540. 77 otporu vyrozomělo, že týž les slove Hrachominy, čemuž na místě pana Jošta z Rožmberka podle práva otepříno není, i poněvadž on pan Jošt v vobeslání i půhonu svém jinými jmény týž les jmenuje nežli Hrachominy, tak jakž slove: i z té příčiny též se obeslání zdvihá. Dali památné. Actum f. II. post Laurenti anno Domini 1539. Konšelé s strany pana Jošta z Rožmberka: Jan Vosočil, Václav Kamenicský, z Tábora; Matouš Divčičský, Matěj bakalář, z Vodňan; Bartoš Kůželka, Jan postřihač, z Soběslavě. Václav Hradecský z Soběslavě, řečník. Konšelé strany Jana Leskovce obeslaného: Jíra Bohuka, Jíra Kopšt, z Pacova; Martin krejčí, Václav Herunků, z Rečice; Václav Stejskal, Prokop Kačer, z Kamenice. 26. 1540 d. 4. srpna. — Soud mezní ve při Petra z Rožmberka na Krumlově s Janem Leskovcem z Leskovce na Kamenici o hranice lesa Hrachomin u vsi Bohdalína rozešel se bez výpovědi, poněvadž se nedostavil posel, který měl dosvědčiti, že Janu Leskovcovi obeslání skutečně dodal. [List 78.] Léta božího 1540 v sobotu po sv. Janu křtiteli božím [26. června] pan Petr z Rožmberka a na Krumlově, zprávce domu Rožmberskýho, obeslal na meze a hra- nice Jana Leskovce z Leskovce a na Kamenici, o kteréž jsú s někdy panem Joštem z Rožmberka a na Krumlově činiti měli, náležité k lesu řečenému Hrachominy blízko vsi Bohdalína, tak jakž obeslání šíře ukazuje. Kdež na den v obeslání dotčený, když jest pan purkrabie na též meze vyjel, stály obě straně, vyslaní JMti pána z Rožmberka i také pan Jan Leskovec, tu jest od téhož Jana Leskovce oznámeno, že vo hlavním vobeslání, aby na též meze obeslán býti měl, o žádném neví, toliko že jsú mu dva půhonové a důhonové spolu dodáni: jeden, aby stavěl lidi své, a druhý o položení nějakého listu na týchž mezech proti ossobě své. Ale poněvadž se toho nepokazuje, aby mu hlavní obeslání dodáno bylo, že se neví oč súditi a není povinen, a také se jest nevěděl při tom jak zachovati nemajíc o vobeslání žádné vědomosti. Ale s strany JMti pana z Rožmberka skrze Jana Žatecskýho z Veikrštorfu povědíno, že jest jemu Janovi Leskovcovi takové obeslání dodáno. Než posel, který jest je nosil, měvši o tom vysvědčiti a zde se dáti zapsati, i nevědí, kam se jest dnes ráno, maje sem jíti, poděl, žádaje, aby málo sčekáno bylo, jediné až ten posel, proti kterýmuž jsú do Čerňovic poslali, přijda se zapíše. A tak když jsú neměli, kým že jest hlavní vobeslání dodáno, pokázati s strany pana původa, ty meze na ten čas se rozešly. Actum feria IIII. ante Laurenti anno etc. 40.

Strana 78
78 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 27. 1540 d. 16. srpna. — Smlouva přátelská mezi Jiřím a Zdeňkem z Valdšteina na Hostinném a Adamem Zylvarem z Pilinkova na Břecšteině o meze na gruntech nade vsí Javorníkem k za- ložení kostelíka sv. Jana patřících uzavřená, ale do register mezních teprvé d. 12. března 1548 vložená. [List 118.] Léta božího 1540ho v pondělí po Matce Boží Na nebe vzetí stala se jest smlouva celá a dokonalá mezi urozenými pánem panem Jiřím z Valdštajna a na Hostinném i na místě pana Zdeňka odtudž z Valdštajna, bratra jeho mladšího, s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Adamem Zylvarem z Pilinkova a na Břeč- tejně, hejtmanem kraje Hradeckého, s strany druhé námi Arnoštem z Újezdce a z Kunic a na Jilemnici, hejtmanem kraje Hradeckého, Frydrychem z Valdštajna, Janem Byšickým z Byšic na Svatém Poli, purkhrabí Hradu Pražského, Mikulášem Karlíkem z Nežetic a na Holovousích a Janem Chvalkovským z Hustiřan a na Chvalkovicích a to taková: Jakož jest na JMtech páních soudcích zemských tejž pan Jiří z Valdštajna vyžádal na meze vedení pana purkrabí Hradu Pražského, a to v těch mezech a hra- nicech k založení sv. Jana na gruntech nade vsí Javorníkem, tak jakž o takovú věc obeslání, kteréž jest od úřadu páně purkrabova vyšlo, to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá, i o to jsme je takto smluvili a mezi nimi vypověděli: Předkem a najprvé, že pan Jiří z Valdštajna panu Adamovi Zylvarovi má postúpiti, dáti a vodměřiti dva lány lesův v těch místech, o kteréž jest se stal vajjezd páně purkrabův Hradu Pražského, a ti lánové mají vyměřeni býti, kteříž by nejpříležitější byli ke vsi Pulkndorfu, kromě vápenice a lomu kamene vápenního v těch gruntech pana Jiřího ležícího; tím obojím odměřovati a vymezovati povinen není; a ti lánové tak vyme- zení mají dědičně zůstati panu Adamovi Zylvarovi a dědicům jeho podtud, pokudž po týmž vymezení vyměřeno bude; a takové vyměření má se vykonati mezi tímto časem a sv. Václavem najprvé příštím. Než což se cest dotejče v těch gruntích a místech, kteréž jsou postoupeny od pana Jiřího z Valdštajna panu Adamovi Zylvarovi, těmi pan Jiří i jeho poddaní jezditi a, což by jim bylo potřebí, jimi voziti mohou. A nad to více, bylo-li by potřebí panu Jiřímu neb jeho lidem a pod- daným nad ty cesty, kteréž nyní jsou, ještě jiné cesty, tehdy v těch místech svrchu- psaných budou moci sobě znovu udělati a jí užívati, jakž se nahoře píše, beze vší překážky páně Adamovy i jeho dědicův a budúcích. Než což se nadepsané vápenice dotejče, kteráž leží nad mezní cestou, v tu se nemá pan Adam Zylvar ani jeho dě- dicové a budoucí jemu panu Jiřímu vkládati jakožto v jeho páně Jiřího vlastní a dědičnú, než pan Jiří má jí užívati, též i kámen sobě v jmenovaném lomu k pálení vápna lámati. A což se té vody, kteráž slove Teplice, dotejče, ješto leží při založení kostelíka sv. Jana, mají jí obě straně, totiž pan Jiří z Valdštajna i také pan Adam

Strana 79
z roku 1540. 79 Zylvar, i jich dědicové a budoucí na budoucí časy společně užívati a na ní též nyní i budúcně vrchnost panství společnou míti. A tuto smlouvu napřed psaný pan Jiří z Valdštajna i na místě pana Zdeňka odtudž z Valdštajna bratra svého též i pan Adam Zylvar z Pilinkova přiřkli jsou sobě křesťansky zdržeti beze všeho přerušení a v registra mezní úřadu páně pur- krabova mají vložiti mezi tímto časem a sv. Havlem najprvé příštím.1) Stalo se léta a dne, jakž se napřed píše. 1) Tak se ovšem nestalo, nýbrž smlouva byla do register mezních vepsána teprvé d. 12. března 1548. 28. 1540 d. 4. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Domažlickými a Benignou ze Šternberka co poručnicí sirotků po Janovi ze Švamberka o hranice lesů a dává za právo Domažlickým tak, že volně mohou užívati lesů ležících po levé ruce při cestě od Hlavy ku Skalce. [List 78— 80.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi opatrnými purkmistrem a konšely i vší obcí města Domažlic s jedné a urozenú paní paní Benignú z Štermberka a na Boru, poručnicí dětí a statku pozůstalým [sic] po někdy panu Janovi z Švamberka, strany druhé, a to o meze a hranice, totiž o některé lesy a o Vlachov, kteréž jsou s obúv stran, jakž obeslání šíře ukazuje, vyžádavše společně pana purkrabí Hradu Pražského; kdež pak ukázáni a zapsáni jsú svědkové. Potom jsú vedli svědkové původův na lesy začavše od Hlavy, ukazujíc kříže starý na dříví, pravíc, což jest po pravé ruce jda od Hlavy k potoku, že Chodův jest, a po levé Domažlicských; čemuž svědkové paní Benigny místo dali pravíc, že až do Hlavy o to žádné rozepře nemají. Odtad svědkové původův přivedli k dřevu nad potokem, na kterémž kříže a kalichy vysekány jsú, pravíc též mezník býti, a tu že jest jeden Domažlicských svědek šindel dělával. Ale svědkové paní pověděli, že při první výchozi toliko až k potoku vedli jsú, ale o tom, aby šindel dělán tu byl, že nevědí; než ta znamení, kteráž na dřevě se pokazují, že před 30ti léty dělána jsú, a prvnější purkrabie při též vejchozi jsa že jest dále jíti nechtěl. Odtad vedli svědkové Domažlicských přes potok Bystřici stezkú zhůru po- kazujíc na dřevích kříže staré a některé obnovené s obúv stran, vyznávajíc je mezníky býti, a že vždycky na straně Domažlicských jeden udělán jest a druhý na Chodův. Ale svědkové paní tomu místa nedávali a pravíce, že jsú sobě sami kříže dělali bez vůle jich, ač jsú oni Chodové s nimi také chodili; ale poněvadž jest jim o mezování poručeno nebylo, i neříkali jsú nic tomu. Dále zhůru svědkové původův vedúce a kříže pokazujíce i místo, kde jsú dřevce dělali, od Domažlicských najavše, i také kde jest popel pálen, předce vedúc zhůru až k Skalce přivedli a k buku velikému, na kterémž křížové staří zarostlí dobře

Strana 80
80 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského znamenití jsú, pravíc ten kámen trýhraný, kterýž špicem zhůru stojí, a ten buk za pravý mezník býti, a všecko, což po pravé ruce jest, to že Chodům a po levé Domažlicským náleží, oznamujíc, že by ještě dále dolův až k potoku Oskrovadce vésti měli, ale poněvadž jsou se jim v to Němci uvázali, že na ten čas toho tak zanechávají. Tu jsúce Chodové od pana purkrabie dotázáni, chtějí-li zase jaké jiné meze ukázati a po nich vésti, poněvadž těmto všechněm otpírají a místa nedávají, že s ouřadem jíti chce; ale oni pověděli, že o jiných mezech nevědí. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteni jsou svědkové Domažlicských. Při tom skrze Jiříka Velíka z Šonova mluveno, že ti lesovi a mezníci, jakž jest obvedeno, svědomím tímto dostatečně se provozuje, že jsú pořádně, jakž vedli, tak také o tom i seznali, a podle téhož dostatečného prů- vodu že v tom za spravedlivé opatření páni Domažličští žádají. Proti tomu na místě paní Benigny Humprecht z Hrádku pověděl, že ti svěd- kovi, kteříž čteni jsou, se nesrovnávají; nebo někteří svědčí, že jest s nimi úředník byl, ale toliko do Hlavy a dále nic, a potom že by oni sami mezovali, ješto kdyby i to tak bylo, že by s nimi byl, jakož jest byl do Hlavy, oč rozepře žádné není; a také aby měl komu dále porúčeti k mezování, toho jest učiniti nemohl, leč by bylo k tomu povolení pána vrchního; ale pán jest k tomu nikda povolení nedávak a nedal. A tak jest purkrabie, ač učinil-li jest co, na ublížení JKMti učiniti nemohl; čemuž nevěří, aby komu mezovati po Hlavu dále poručil. Také někteří svědčí, že jsú za Hlavú šindel dělali, ale proto nedokládají, komu jsú platili; též že jsú dřevce odpustili dělati, a nedostavují kdy a kterého léta. Protož pánu tu na škodu nic ne- svědčí a v svém svědomí se nesrovnávají, žádaje, aby svědkové paní také čteni byli. Po přečtení týchž svědkův pověděl, že tím svědomím se to dostatečně pro- vozuje, že takové meze dále nejsú s Domažlicskými než do Hlavy, a za Hlavú jsú pánův Švamberkův; a pro tu příčinu že jsú nikda dále nemezovali Chodové, než sami Domažličští. Než jakž svědčí, kdyby byla Domažlicským potřeba, že jsú měli Chodové jim Domažlicským za Hlavou lesův udati, ješto se tu také věci královské a gruntův zemských dotýče; neb jsú tam k Němcům, nač se potahují, oč se súditi pánu na místě paní mateře nenáleží. Také jsú se páni Domažličští za živnosti někdy purkrabě na to nikda nepotahovali, než teď teprův po smrti jeho, ješto úředník pánu svému ničehehož zavésti nemůž. Dále porúčeje takovú věc panu purkrabí s konšely k spravedlivému uvážení, může-li se taková věc zde, poněvadž se krá- lovství dotýče, súditi. Zase proti tomu od Domažlicských mluveno, kdež se k jich svědkům mluví, že by se nesrovnávali, když se v ně nahlédne, že se úřad v tom neomýlí. Dále se mluví, že jest purkrabie bez vůle pána vrchního nic činiti nemohl; proč jsú pak

Strana 81
z roku 1540. 81 v tak dlúhém času purkrabí páni o to nic neříkali. Kdež se také i toho dotýká, že se zde vo grunty nesoudí, o tom oni také dobře vědí; ale když o meze konec bude, takéť se k nim grunty nejdou. Co se pak svědkův paní dotýče, těm místa se ne- dává. Neb ten Ledvina, když byl u Hlavy dotázán, pravil, že dále meze nejsou než do Hlavy, a když přišli za Hlavou k potoku i za potokem, k tomu se přiznával, že jest při mezování byl; a tak jeho svědomí spravedlivě přijato býti nemá. Neb dále svědčí, že jest dal dělati dříví vedle cesty, ješto tam žádné cesty není. A jiní pak svědkové že Domažlicským k lepšímu svědčí pravíc, že náleží jim až do Němec. A tak nechtí mnoho zanepraždňovati, než podle dostatečného průvodu a ukázání že žádají za opatření spravedlivé. Dále kdež se i k tomu také mluví, že purkrabie ne- mohl jest bez vůle pána svého nic činiti, to že dobře ví, an včera pan purkrabě za Skalkou též učiniti nic, což jest mu od pána poručeno nebylo, nechtěl; a tak kdyby byl té moci neměl, že by o tom neporúčel; a ti Chodovi jsou při tom byli. Opět pán dal pověděti, že jest věc vědomá, ktož jaké lesy má a je drží, že má na ně vždy nějaký majestát neb obdarování, jako pán to zapsáno a ujištěno má; a protož mnoho zanepraždňovati nechce, ješto také svědkové paní seznávají, že tam v těch lesích smolu pálí a pánu platí; porúčejíc to všecko k spravedlivému vy- hledání, a v tom že žádá za opatření. Naposledy od Domažlicských toho doloženo, kdež strana oznamuje, co se království dotýče, aby tomu ublíženo nebylo, že pan Jan Špetle též se jest tím bránil, proto jest se rozsudek stal, táhna se v tom na paměť pana purkrabie, aneb aby v ten nález nahlédnuto bylo; ale poněvadž jsú pořádně obvedli, a paní mimo to nic jiného jest neukázala, že podle toho za spravedlivé opatření žádají. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, vyslyšavše tu všicsku při, svědomí, na vedení pokazování a jich s obúv stran pře líčení, to všecko pilně váživše, takto o tom z téhož plného soudu zahájeného mezi stranami vypovídají: Poněvadž oni purkmistr, konšelé i všecka obec města Domažlic to jsou svědky a týchž svědkův vedením dostatečně pokázali, že začavše od Hlavy vedli až k potoku Bystřici ukázavše blízko od potoku dřevo, na něm kříže a kalichy staré vysekané, čemuž jsú svědkové paní Benigny z Štermberka a na Boru, poručnice dětí a statku zůstalým po někdy panu Janovi z Švamberka, neotepřeli; odtad vedli přes potok na horu Čerkov k Skalce vždy ukazujíce na dříví kříže starý vysekaný až na Skalku; tu do- vedli k buku velikému, na kterémž jsú staré kříže zarostlé, a proti němu kámen vy- zdviženej hranatej, pravíce, že jsú to pravé meze a hranice; ješto na místě též paní Benigny z Štermberka toho ničímž podle práva pokázáno a odvedeno není, aby to pravé meze a hranice býti neměly mezi Domažlicskými a Chody, ani také její paní svědkové toho jsú, aby mimo ty meze a hranice jaké jiné mezi jimi Chody a Do- Archiv Český XXX. 11

Strana 82
82 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mažlicskými byly, neodvedli: i z těch příčin dává se jim Domažlicským původům podle jich vedení a ukazování za právo tak, že oni Domažličští těch lesův jdouce od Hlavy k Skalce po levé ruce užívati mají bez překážky jí paní Benigny i všech jiných lidí na budúcí a věčné časy, a dává se jim Domažlicským za právo. Dali památné 2 kopě gr. č. Actum sabbato post Egidii anno Domini 1540.— 1540 f. VI. post Nativitatis Marie [10. září] vzali Domažličští relací vo škody. 29. 1540 d. 4. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Domažlickými a Benignou ze Šternberka co poručnicí sirotků po Janovi ze Švamberka o hranice lesů tak, že dává této většinou za právo dle obvedení Chodů z Újezda, ponechává však Domažlickým na vůli o grunty a dědiny od Vlachova a Petrovic pořadem práva hleděti. [List 80—83.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi múdrými a opatrnými purkmistrem a konšely i vší obcí města Domažlic s jedné a urozenú paní paní Benignú z Štermberka a na Boru, poručnicí dětí a statku pozůstalým po někdy panu Janovi z Švamberka, strany druhé, a to o meze a hranice, o některé lesy a o Vlachov, kteréž jsou s obúv stran, jakž obeslání šíře ukazuje, vyžádavše společně pana purkrabie Hradu Pražského. Kdež po zahájení soudu podle práva mezního osazeného a zapsání svědkův vedli jsou svědkové původův pana purkrabie s konšely začavše při hrobu cestou, pravíce, že ta cesta jde od Rejkovic a dělí grunty tak, což jest po levé ruce, to k Petrovicím, a co po pravé ruce, to k Újezdu náleží, předce tou cestou vedouc a ji za mezi kladúc. Ale svědkové paní Benigny tomu otepřeli, aby za mezi býti měla. Dále túž cestú jdúc přešli přes cestu, kteráž jde od města k Újezdu, hned tu ukazujíc nedaleko kámen, pravíce, že jest mezník, než že jest již otlučen, kterýž jsú vykopali; čemuž také paní svědkové místa nedali. A vždy vedúce Domažličští předešlú cestú starú, kteráž místy převorána jest, ukazujíc na záhoně, že tady ta cesta šla a tu že jest byl kámen za mezník, kterýž jest vyvržen, a tak až k háji a zas za tím zvoráním na cestu, mluvíc, že jest tudy šla a že jest byla okolo porostlina. Než jeden z Újezda otpíraje pravil, že jest vy- klúčil a že na jich jest. A tak krajem Hůrky přivedli příčně k sťatému pařezu uka- zujíc, že jest tu stála hruška a pod ní mezník byl, a ten také že jest vyvržen. Dále přivedli úřad vedle cesty k jakýmus doubku pravě, též že tu kámen stál, ale že již nevědí, kam jest se děl. A odtad ukázali, že byla, kdež jest rybníček udělán, v něm vrba, a tudy ta cesta šla jako krajem toho rybníčka. Ale svědkové paní tomu vždy otpírali, že jiné meze jistčí ukázati chtí. Za tím rybníčkem opět vyšli na starú cestu a pravili, málo za tím že otpor není. Potom vyšli až na to místo, kdež slovú Dražky, přes cestu, kdež k Bavorům jde; jdúce dolův těmi Dražkami ukázali jeden, druhý i třetí kámen, a tu že jest průhon

Strana 83
z roku 1540. 83 byl od Vlachova. Ale svědkové paní pravili, že hned vedle též Dražky jest lúka, s kteréž knězi platí. Opět Domažličští za tím průhonem ukázali kámen, a tudy že cesta jde z průhonu. Tou cestou vedli mimo dědiny, pravíc je k mlýnu býti; ale Chodové pravili, že jsou jich. Dále vedli původové skrze březí vždy cestú, kteráž jde přes staré záhony, až přivedli k silnici Domažlicské a k dvíma kamenům, v Stavidlích kdež slove, na kterýchž kříže jsou, a tak pravíc, že ti kamenové jsou praví mezníci, kteříž dělí grunty Vlachovské, Oujezdské a k městu; a tak dodtud že jsú ti starci, kteříž jsú ty meze vedli i v přítomnosti Oujezdských, že jsú je tady vedli; a za to, by toho potřeba byla, že jsú i zemříti chtěli; a což jsú jim ukazovali, že oni také tak vedou a ukazují, a na onen čas že jsú tomu Újezdečtí žádného otporu nečinili. Proti tomu Újezdští pověděli, že jsú tomu nikda místa nedávali a ještě nedávají, než že oni jistčí meze ukázati chtí. I začali jsú svědkové paní Benigny a vedli úřad purkrabství Pražského nad rybníčkem obecním Domažlicských pravíc, že skrze, kdež ten rybníček, byla cesta souvozní, ale že zatopena jest, ukazujíc s druhé strany, kady vychází; vedúce dále vedle silnice starú cestú k kamenu zhůru stojícímu, pravíc jej mezníkem býti; a ten jsú vykopali; mluvě, což jest po pravé ruce, to k městu, a po levé k Újezdu. Přes cestu uhnuvše se na levú ruku přivedli k kopci, a v něm seděl kámen, kterýž vy- kopali. Odtad vedli skrze březíčko vedle dědin po souvratech a po mezi mezi dě- dinami k rybníčku do chobotu k bříze pravíc, že v tom rybníčku meze byla, ale že jest zatopeno. Potom vedli na hráz druhého rybníčka oznamujíc, že v tom druhém v prostřed též meze byla k těm dědinám, a to že jest od nich Oulík koupil; a nad těmi rybníčky že louku drží jeden z Petrovic, ale jim plat platí. Ale svědkové původův jim nikdy místa nedávali a jich vedení odpírali, a že jsú prvé jináč vedli. Dále od kamene v louce pokázaného šli zhůru vedle trní oznámivše, že s pravé ruky kamene k městu, a podle toho trní k Oujezdu náleží; a ten příkop v trní dělí jich od městských. Vešli na silnici a potom na dědiny; tu pravili opět, že v rozepři nejsou. Kdež vedli od souvrati orané dědiny nad lukami Oulíkovými, pravíc jeho lúky k Vlachovu býti, a trní pod rybníčkem na jeho lukách že jest k Újezdu. Mimo to trní vedúce cestú okolo Hůrky zhůru, pravíce ty dědiny vorané Vlachovské býti, než že oni je pod plat drží a jich vždycky užívali jsú a užívají, a některé bez platu že jsú; než ta Hůrka jich vlastní že jest. Jda na vrchu na levé ruce blíž Hůrky pokázali dědinu na příč; tu pravili dědičnú k Újezdu býti a jich vlastní. Mimo tu šli předce až k kopci vedle cesty a od toho kopce mezi Hurkú a hájkem šli vedle cesty a konec hájku, nechavše ho na pravé ruce, šli vedle dědin, vyznávajíc je dědičné k Chodům býti. Uchýlivše se vedle mezi porostlé dolův od hájku Domažlicských přišli mezi dědinami až na louku; tu pravili, že jest dána synu od otce za díl jeho, a z té že do Újezda platí tři groše. A té roh louky pravili, že ten dub na mezi stojí, kterýž 11*

Strana 84
84 u cesty jest; a podtud že oni vždycky toho v užívání, což jsú obvedli, byli a jsú, a jich Újezdských to vlastní jest. Než ta dědina zvoraná mezi lukami, že jest ji jeden z nich držel a do města platil, k tomu se přiznali; pravíce, že podle toho žádají zůstaveni býti a zachováni. Ale svědkové původův pravili, že jich vedení místa nedávají, neb nikdyž žád- ného mezníku ani nic neukazují; a protož to vedení jich že Domažlicským na škodu není; žádajíc, aby v tom zachováni byli podle pořádného obvedení svého. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, Jiřík Velík z Šonova od Domažlicských žádal jest, aby svědkové jich čteni byli. A po pře- čtení jich pověděl, poněvadž jsú to oni Domažličští dostatečně provedli a ukázali, podle toho za spravedlivé opatření žádají. Proti tomu od pana z Švamberka, syna paní Benigny, skrze Humprechta z Hrádku mluveno, že se pánu vidí, že těm gruntům královským nic na škodu jich svědomí býti nemůž, neb věc slyšenú svědčí, že jsú to před nimi mluvili, že by chtěli zemříti na tom, jakž jsú jim ukazovali, což ku právu meznímu zadost není a postačiti nemůž, aby měly jich Újezdecských těchto svědkův ukázáním grunty odjaty býti, a za mezníky, což jsú pokázali, zadost nejsú. Neb kde jsou ten kámen vykopali, žádný jest mezník nebyl; a kdež jsú pravili, že by mezníci býti měli, nikdy jsú žádného nenašli vedúc přes záhony sem i tam, aniž co pořádného a jistého jsú ukazovali až k těm velikým kamenům, k kterýmž cestú přes záhony dovedli, kteřížto také za mezníky býti nemohú a nejsú. Ale svědkové páně, když jsú zase vedli, kterak přivedli k kamenu meznímu, kterýž kolmo nahoru seděl okladen jsa kamením drobným, a čistou rovnou cestou vedli, a pokudž jsou vlastní gruntové jich a kterýchž jsú vždycky v držení a užívání byli; za to žádaje, aby také svědomí jich čtena byla. A po vyslyšení téhož svědomí od pána pověděl, že by byli starci o tom jináč seznali, kdyby měli takové závazky učiniti, jako jsú tito učinili; než mohli jsú ukazovati a vyměřovati, co jsú chtěli, ano o to na ten čas žádné rozepře nebylo. A poněvadž jsú to jináč pořádněji obvedli a o tom vysvědčili, že při takovém obvedení pořádném pán na místě paní mateře své za spravedlivé opatření žádá. Proti tomu od Domažlicských mluveno, kdyby se to mezování bylo mělo vykonati tímto právem, dokudž jsú ti staří lidé, kteříž jsú ty meze vyvozovali, živi byli, jináč by se to vykonati musilo a bohdá vykoná. Kdež se pak i k tomu mluví, že slyšenú řeč svědčí, od jinéhoť jsú neslyšeli než od těch, kteří jsú toho vpravdě vědomi byli, a ne od jednoho než od několika, při čemž jsú i Újezdští byli, a společně takové meze obcházeli. O čemž jináč nedrží, než kdyby dosavad živi byli, že by o tom jináč ne- seznali, než jako dobří lidé. Ale poněvadž svědkové paní místo jsú počátku, prostředku i konci dali, a pořádně o tom pánův Domažlicských svědkové vysvědčili na ten kámen,

Strana 85
z roku 1540. 85 kterýž zbitý byl, i jiná místa mezní přivedli, že podle takového pořádného průvodu a vedení žádají za opatření. Zase proti tomu mluveno, že Chodové o jiným nesvědčí, než což jsú k Újezdu užívali od dávních let a užívají až posavad; a hned o tom seznávají, že jest pan Guttštein Domažlicských napomínal, a rozkázal, aby se léty zpravili; a oni pak sami sobě, čehož by užiti chtěli, přisvědčují; a tuto se věci královské dotýče a JMti k rutce; v tom že žádá pán za opatření. Opět proti tomu poručník Domažlicských pověděl, že ti paní svědkové jim na škodu nejsú, neb o mezech žádný, chyba jediného, seznává, a jiní nepřisvědčují než sobě, co jsú drželi, ale k městu platili. A čím jest to jiným přišlo, neb jsú prvé páni Domažličští Chody drželi; o tom registra pokázali. Jeden pak svědek, nějaký Potestát, že Újezdecským z nětčeho platí, seznává; to úřadu poručí, jak má svědomí to přijato býti. Dále se i tím bráníc, že jsú toho byli v držení a užívání, tím to chtíce jako přivlastniti, ješto taková věc byla jest vždycky na přátelích a na smlúvě, což jest již minulo. A též smlúvu mezi jimi Domažlicskými a paní učiněnú čísti dali; protož, což bývá na smlúvě, o to člověk přijíti nemůže, neb všeliké do- brovolné svolení právo ruší; podle toho všeho žádaje za opatření spravedlivé. Též pán dal toho doložiti, oč se svolení stalo, hned-li by tím jeden měl vo svú spravedlnost přijíti, čehož by se pán nenadál, aby sobě to ku pomoci bráti měli; za to žádaje, aby v ty svědky nahlédnuto bylo, a dále to porúčeje panu purkrabí s konšely k spravedlivému uvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabě Hradu Pražského, s konšely přísežnými, z plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí, na vedení pokazování a jich s obúv stran pře vedení, to všecko pilně váživše, takto o tom z téhož plného soudu zahájeného mezi stranami vypovídají: Poněvadž svědkové jich Domažlicských původův začavše od hrobu vedli úřad purkrabství Pražského cestou, která jde od Rejkovic mimo Oujezd, pravíce, což jest po levé ruce, že to k Petrovicím a Vlachovu náleží, a což jest po pravé ruce, to k Újezdu; a odtud předce vedúce přes záhony až k rybníčku a od toho rybníčku k Dražkám a od Dražek skrze březí přes záhony příční až k kamenům velikým dvěma, kdež v Stavidlích slove, a tak v tom vedení pořádných mezí a mezníků neb hranic jsou nepokázali; než s strany paní Benigny z Štermberka svědky jejími to ukázáno jest, že v některých místech svědkové Domažlicských vedli jsú přes grunty a dědiny k Újezdu náležící, kterýchžto dědin oni Újezdečtí mnohá léta v držení a užívání jsú; a tak to vedení jich Do- mažlicských nepořádné jest; ješto svědkové paní Benigny vedli jsou zase úřad za- čavše od rybníčku, kterýž leží pod Stavidly, až k kamenu, pravíce jej mezníkem býti, a od toho kamene až na dědinu, kderýž jsú Oujezdečtí v držení a užívání, vedúc po souvratech až k rybníčku Vavřince Oulíka, ukazujíce, že by od nich Oujezdecských

Strana 86
86 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského některé kusy gruntův jich k tomu rybníčku přikupoval v tom místě, kdež jsú svěd- kové Domažlicských také obvedli, čemuž on Oulík jest neodepřel; a tak dále vedúce po mezech vokolo Hůrky vedle háje pravíce, které jsou dědiny po pravé ruce, že ty náleží k Vlachovu, a po levé že jich jest k Újezdu; odtad vedúc předce až do cesty, kteráž zase jde k hrobu, ukazujíce, že té Hůrky i také dědin, které jsú obvedli, jsou mnohá léta v držení a užívání pokojným po předcích svých; ješto oni Domažličtí toho jsú podle práva neodvedli, aby tejchž dědin i Hůrky oni Újezdečtí tak v držení a užívání mnohá léta nebyli: i z té příčiny dává se jí paní Benigně z Štermberka a na Boru, poručnici dětí a statku pozůstalým po někdy panu Janovi z Švamberka, podle její svědkův obvedení a ukázání za právo tak, že se při týchž mezech a hranicích, Hůrce i dědinách oni Újezdečtí zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné, též i při platích, pokud jsou sobě od starodávna jedni druhejm platili buďto s luk anebo dědin, pokudž obvedeno jest. Dala památné 2 kopě gr. č. Než což se gruntův a dědin od Vlachova a Petrovic dotýče, poněvadž svěd- kové paní Benigny z Štermberka na vedení jsú je ukázali pravíc, že jich nejsú, než Domažlicským že náležejí, toliko oni Újezdečtí že by některých pod plat, některých krom platu od mnohých let v držení byli, budú-li oni Domažličští chtíti k komu o týž dědiny pořadem práva, tu kdež náleží, hleděti, právo se jim nezavírá. Actum sabbato post Egidii anno Domini 1540. — 1540 sabbato post Nativitatis Marie [11. září vzala paní relací vo škody. Konšelé Domažlicských původův: Zykmund Stašek, Pavel Berounský, z Plzně; Jan Skočil, Viktorin Korálek, z Klatov; Tomáš Mireš, Václav kantor, z Stříbra. Řečník: Burian z Šonova. Konšelé paní Benigny obeslané: Václav Soběhrd, Jan bakalář, Jakub Borovec, z Tejna Dobrohostova; Jan Touškovskej, Mikuláš Liška, Jindřich postřihač, z Boru. Svědkové Domažlicských: Václav, starej polesnej z Kyčova; Jan Noha, Lin- hart Bečal, z Tlumačova; Matěj Vavřík, Jan Ledvina, Jíra Mašina, z Újezda; Václav Vochlad, Vavřinec Nejt, Prokop Šarvoch, Filip z Luženic, Václav Mathouz, Václav Bavůrek, Jakub Světlík, Martin Střela, Jiřík Sádlo, Marek Couž, Martin Škola, Matouš Švehla, Vít sladovník, Jan Výšek, Jan Beran pivovarník, Jakub Myška, Jan Něpač, Matouš Ročně, Jan Babilonskej, Matouš Svatoš, Martin Bardoun, Vavřinec Žďárskej, Bartoloměj řezník, Blažej kožišník, Hanzl z Bořic, Jíra Rada, Jan Benešík, Vávra Vídenskej, Petr Kachan, Jíra truhlář, Vít Rejhnička, Martin Radonský, Von- dráček z Mrdakova, Matouš Švehla, Hanzl z Bořic [po druhé], Jíra šindlíř, Matouš Kozíhlávka, z Domažlic; Matouš Čerclík z Petrovic. Svědkové paní Benigny obeslané: Jíra Kuneš, Jíra Pitha, Václav kovář, Zyka Duchků syn, Petrášek, Jan Jehlík, z Kleničí; Jan Ledvina, Vavřík, Jan To- chůrek, Jan Bartík, Jan Kozina, Jan, Havla starýho polesnýho syn, Martin Padar,

Strana 87
z let 1540—1541. 87 Havel Krutina, Jan Podestát, Vávra Tichý, Vondra Zahořík, Zyka, Jan Rada. z Oujezda; Václav konšel, Jan Drabčík, z Kodova; Václav, starej polesnej z Kyčova; Linhart Bečal z Tlumačova; Štěpán Machlík z Stráže; Vondra Mráz z Postřekova; Jan Loule z Oujezda, Matouš Čerlík; Duchek Kukla; Jan Loule, Martin Pikna, z Domažlic; Štěpán Machlík z Stráže [po druhé]; Vondra Rehořík z Postřekova. 30. 1541 d. 23. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kašparem Hyršpergarem z Kynigs- heinu a Šebestianem a Mikulášem bratry Blekty z Utěchovic o hranice na hoře Tlustecké tak, že dává částečně za právo oběma stranám dle vedení svědků jejich. [List 84—87] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Kašparem Hyršpergarem z Kynygks- heynu a na Vartmberce původem s jedné, Šebestianem a Mikulášem bratřími Blekty z Outěchovic atd. obeslanými strany druhé, o meze a hranice, totiž vo horu řečenú Tlustecská, o kterúž mezi nimi rozepře jest, tu svědkové původa začavše vésti od rokle nad rybníkem proti hrázi rybničné, vystavivše Kateřinu z Hlavice, ta pravila, že jest to od otce svého slyšela, že by ta rokle měla děliti grunty Vartmberské od gruntův Postřilnitských. Ale od bratří Blektův tomu jest odepříno, ale že ta rokle jest meze mezi sedlskými grunty jim Blektům náležící. Tou pak roklí vedli před se přes palouček na pařez borový pravíc, že by tu někdy znamení mezní na ty borovici býti mělo. Vedše s louky břehem k druhému spálenému pařezu lípovému tu Jíra Dlouhý pravil, kterak jsou před čtyřidcíti léty tudy staří lidé šli meze ukazujíc. Ale přátelé bratří Blektův těm slovům Jíry Dlouhýho odpírajíc pravili, že jest onehdy pravil, kterak by od haltéřův staří lidé měli jíti a meze ukazovati, a tak tudy že by ten svědek místa míti neměl; čemuž Jíra Dlouhej odpíral, že jest toho nemluvil. Dále šli předce k hoře pasekami zdolinkou až k stezce, kteráž z Sedliště k Jablonné běží, ukazujíc pod stezkou pařez, pravíce, že by v něm někdy půl pod- kovy mělo býti, a to že by pravý mezník byl. Dále přivedše úřad k smrku jednomu i druhému, pravíc na nich býti lízy mezní; dovedše k příkopci, tím příkopcem vedli upřímo k vrchu mluvíc, že jsou tudy tenata na zvěř líčeli a srny tu bili; nad tím příkopcem ukazujíc na několik kopcův pořád, též na některé buky, nedocházejíc pra- vého vrchu a pravíc zvláště pak Valenta Sypník, rychtář z Luhova, že jest mu otec jeho ty kopce a buky ukazoval, pravě je býti mezníky. Potom šli přes pravý vrch na druhú stranu dolův hřebenem až na skálu vysedlú, z té skály ukazujíc upřímo dolův na veliký dub nad potokem a nad lukami; k kterémuž dubu jdúce přišli k buku velikému u cesty, pravíc na něm býti kříž vysekaný. I šli vždy dolův břehem nad cestou starou, kteráž z Tlustce do Hory běží, až úřad k tomu velikýmu dubu nad potokem stojícímu přivedli a pravíc, že ten dub a kudy jsou vedli, dělí

Strana 88
88 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského grunty Vartmberské od gruntův Blektových tak, což jest koli po levé ruce, to že k Vartmberku, a což po pravé ruce, k Valtinovu a Postřilni náleží; a toho že jsou užívali lovy, jamami zvířetcími a dříví sekáním, a několik chalup v Dluhově z těch míst že jsou vystavěli, což svědomím provésti chtí; žádajíc, aby pan Kašpar při tom, pokudž jsou obvedli, zůstaven byl, ukazujíc hned pod tím dubem louku pravíc, že jest vždycky k Vartmberku náležela a ještě náleží. Ale strana odporná tomu všemu jich vedení a ukazování místa nedavše pravila, že jsú žádných patrných mezí ani mezníkův ani liz neukázali, než vedli hned při po- čátku skrze paseky přes záhony ukazujíc pařezy, na nichž žádného znamení ani té půl podkovy není; též také na nějaké kopce ukazujíc, ješto takových kopcův množství v té hoře onde i onde se najde. A kdež mluví, že tím příkopcem tenata líčeli, k tomu tak praví, že jsú oni též v tom místě tenata líčeli a honili, a že jest ta hora jich; toho ten důvod pravíce býti, že jest cesta stará, kteráž běží z Postřilně do též hory a nikam dále, ješto tou cestou dříví ven z té hory domův jsú vozili. A co se toho dubu i toho břehu nad ním, po kterémž jsú šli, dotýče, to že žádná mez není; ale pod tím jest průhon s Tlustce do té hory, kteréhož od starodávna vždycky jsou k potřebě své užívali; než oni Blektové že meze zřetedlné a pa- trné ukázati chtějí. Kdež pak nazajtří svědkové bratří Blektův zase vedúc přivedli úřad na louku pod tím dubem velikým pravíc, že jest o touž louku vždycky rozepře ještě za pana Linharta3) byla, a ta louka že sluší k zboží Tlustecskému a k hoře té, a že jí k Vartmberku více mocí užívají než-li jakým právem. Čemuž na místě Kašpara Hyršpergara odepříno pravíc, že jí nad paměť lidskou k Vartmberku užívají a lidé jich Blektův vlastní že jsou plat z ní na Vartmberk platívali. Dále pak jdúce nahoru lukami ukazujíc tok staré řeky a mluvíce, že řeka stará mezuje a za řekou že jest grunt pana Mikuláše Blekty, ukazujíc meze, kteréž dělí grunty Brništské od Tlustecských i od Hlemejžstských, a mluvíce, že tu k Vartm- berku, nic nenáleží. I jdouce tou mezí k hoře a došedše průhonu Luhovského tu pověděli, že se grunty Vartmberské počínají tak, což jest po pravé ruce, to k Vartm- berku, a po levé k Brništi že sluší. I hnuvše se málo na levo i šli vedle toho prů- honu patrnou a zřetedlnou mezí až k tomu velikému buku u cesty, pravíc jej mezníkem býti. Odtud se hnuli na pravo, šli proklestem straní až k jedli s křížem ukazujíc nad tím jámy zvířecí jim Blektům náležící a pravíce, kteréž jámy Vartmberští tu měli, ty že jsou jim obořili a užívati jim jich nedali. I šli maní dolův k velikému buku, na němž slovo E vyřezaný a kříž znamenitý jest, pravíc to býti pravým mezníkem, kterýž touž horu odděluje od Vartmberku. Odtud přivedli na mez, kdež s obú dvú stran záhony znáti, pravíc, což nad mezí, to k Postřilni, a pod mezí ke dvoru náleží. I šli vždy dolův přes a mimo louku páně Kašporu [sic], též i přes

Strana 89
z roku 1541. 89 vosení; potom skrze les vedúce přes silnici, kteráž k Jablonné běží, až k rybníku Chobínskýmu k nějaké jedli s křížem, ukazujíc přes rybník na druhú stranu, že by tam mez býti měla proti jedli této; a pravíce, že podtud, pokudž jsou vedli a uka- zovali, po levé ruce jsú gruntové Blektův a těch že jsú užívali honěním zvěří, jamami, dříví sekáním a pasekami, krom ten kus rybníku; že jest od nich koupený, v ten nesahají. Při tom i to svědkové mluvíce, ač jsou prvé o těch tak patrných mezech nevěděli, ale když jim příliš v grunty jich saháno bylo, že jsou tyto meze vy- hledali; a byť pan Kašpar jim Blektům byl dal toho užívati, čehož jsou od staro- dávna užívali, ještě by těch mezí tak pilně byli nehledali a při té louce byli by ho zůstavili; žádajíce podle obvedení svého a mezí patrných zachováni býti. Ale strana odporná tomu jich vedení otpírajíc pravila, že hned s počátku sami nevěděli kudy vésti, a v těch místech že jsou dříví k stavení do Luhova brali bez překážky; také že pod horou žádnou mezí, než kudy jsou sobě proklestili, ne- vedli jsou, a těm křížům že otpírají, aby mezníci byli. Než kdež jsou přivedli na mez, ješto s obuov stran záhony znáti, to že jest meze, kteráž dělí grunty Luhovské od gruntův Sedlištských; jámy zvířetcí též že jsou bez překážky jako v svým užívali louka, kterúž odmezují, ta že jest nad paměť lidskou vždycky k Sedlišti slušela a sluší, a žádný ji nikda nenaříkal; ješto by tím vedením chtěli louky i dědiny osité ke dvoru náležité sobě přimezovati, pravíce, že žádných jistých mezí neukazují, ale tam i sem se točí nevědúc sami kudy jíti; a žádný z svědkův že toho řéci nesmí, aby to pravé meze býti měly; žádajíce, poněvadž se nic jistého neukazuje, při svým včerejším obvedení zachováni býti. Kdež po zasazení soudu zahajeného podle práva mezního od Kašpara Hyrš- pergara původa čteni svědkové. Při tom mluveno, že jest to mnohými svědky do- statečně provedeno, kteříž od 80ti let pamatují, že meze tudy, kdež ty půl podkovy bylo a kudy jsou vedli, jdou, a že ty půl hory k Vartmberku sluší, kteréž jsou užívali bez překážky. Tež také se provedlo, že ta louka ode sta let k Vartmberku sluší a plat z ní na Vartmberk vždycky jest dáván. Dále svědomí nejvyššího pana purkrabie Pražského JMti1) ukázáno; při tom povědíno, že se provozuje JMtí pánem, kterýž Vartmberku v držení býti ráčil, že jest té hory polovice užívati ráčil; žádaje podle toho za opatření spravedlivé. Proti tomu od bratří Blektův mluveno předkem, ač se svědomí JMti nej- vyššího pana purkrabie Pražského neštráfuje, ale poněvadž podle práva mezního není přijato, že místa míti nemá a jim bratřím ke škodě není; při tom mluvíce, že za pánův Dubských, dokudž Blektové jich manové byli,2) se panem Linhartem o tu horu vždycky různice jest byla, až potom z rozkazu krále JMti skrze ubrmany ta věc jest před se vzata. I bylo žalováno, jak a v čem jim Blektům pan Linhart z Gutt- šteina3) ubližoval, na louky jich jim sahaje. Na to spis žalobní čísti dali. Po tom 12 Archiv Český XXX.

Strana 90
90 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pan Zajíc mocně mezi nimi o to vypověděl. Na to táž vejpověď čtena. Ješto na ten čas podle smlouvy jsou tyto meze vykonány a hranice poznamenány, čehož kdo a pokud užívati má, kteréžto meze a hranice teď nyní jsú obvedeny, a protož svěd- kové Kašpara Hyršpergara jim Blektům nic ke škodě nejsou, neb jsou Vartmberští více mocí než-li jakou spravedlností těch gruntův užívali a je drželi; žádajíce, po- něvadž jsou jisté, zřetedlné a spravedlivé meze ukázali, aby při nich zůstaveni byli, neb mezem strany odporný místa dáti nemohú, poněvadž žádných jistých ani patr- ných mezí ani liz neukazují. Ač svědčí, že jsou toho užívali, ale rádi by slyšeli Blektové jakou spravedlností; toho dokládajíc, že ta hora po jich sídle Tlustci jméno má, že slove Tlustecská hora. A tomu místa nedávají, aby v ní Vartmberští kdy zjevně honili, leč oukradí. Dále svědomí pokázali, při tom pravíc, poněvadž jsú to dostatečně pokázali, jak jsou toho, pokudž jsou obvedli, lovy, dřívím atd. užívali, že se v tom ve všem úřadu k spravedlivému opatření porúčejí, tím dokládajíc, po- něvadž jsú toho oni i předkové jich od starodávna užívali, jsúc manové z toho služby činiti musili, že jsú té naděje, že při tom i nyní zůstaveni budou. Proti tomu zase mluveno, že se té škartě, kteráž čtena, místa nedává. Svěd- kové pak svědčí a všickni se na tom srovnávají, že se nadějí, že jsú to pravé meze, ale žádný neseznává, aby to meze spravedlivé byly, než že jim pan Hendrych Blekta rozkázal, nevěda o žádných mezech, aby mezí hledali: i vedli jsou pouhým lesem, kudy jsou sobě před týhodnem proklestili, a v tom se vedení ani sami svědkové srovnati nemohli. Neb ani o tom kříži žádný nesvědčí, aby to pravý mezník býti měl. Nad to pak žádným zápisem a ničímž toho neukazují, aby jim ta hora náležela; ale on pan Kašpar ukáže dsky. Na to vejpis z desk čísti dal, a pravíc, že se to i dskami ukázalo, že on pan Kašpar tu horu Tlustecskú zejména ve dskách má, a té jsú vždycky užívali podtud, pokudž jest obvedeno, bez překážky. Ale svědkové pánův Blektův vedli jsou přes vosení obmezujíc sobě i louku, což ke dvoru a k pusté vsi Sedlišti náleží; žádaje podle desk a dostatečného svého průvodu za opatření, tím dokládajíc, byť i jakou spravedlnost měli, čemuž se otpírá, že jsou ji dávno promlčeli, poněvadž jsú sobě toho podle smlouvy ukázané nevykonali. Zase proti tomu mluveno, že se mezní právo nikda promlčeti nemůže; byť nerci-li po 10 létech ale po stu létech jisté meze se našly, že ty místo míti mají, jakož se tuto stalo. A což se vejpisu z desk dotýče, tomu vejpisu páni Blektové místa nedávají, dokudž se neprovede, aby ta paní Mandalena z Guttšteina sama tu horu ve dskách měla; neb čehož jest sama ve dskách neměla, jinému také jest ve dsky klásti nemohla; v tom ve všem poroučejíc se ouřadu k spravedlivému uvážení a opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí, dsky, ce-

Strana 91
z roku 1541. 91 duli žalobní, smlúvu a jich s obúv stran vedení a ukazování, tudíž i jich pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom podle téhož práva mezního a soudu zahájeného vypovídají: Jakož jsou svědkové Kašpara Hyršpergara původa úřad vedli začavše od suchého dubu nad rybníkem Chobínským po mezi přes louku oužlabím k vrchu na horu Tlusteckú, příkopcem anebo oužlabím předce až k skalce a vod skalky předce dolův až k buku u cesty, na kterýmž jest kříž vysekaný, pravíc tíž svědkové, že jsou to pravé meze a hranice, což po pravé ruce, že k Tlustci, a co po levé, to že k Vartmberku ná- leží, a svědkové jich Blektův žádných jiných jistčích a lepších mezí a hranic na vedení svém mimo ty jsou nepokázali a neodvedli: i z té příčiny on Kašpar Hyr- špergar původ podle takového obvedení svědkův svých a dostatečného průvodu svého až po tejž buk se zůstavuje a dává se jemu za právo tak, že, což po levé ruce, to k Vartmberku, a po pravé k Tlustci náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Než, jakož jsou dále svědkové téhož Kašpara Hyršpergara od téhož buku dolův až k dubu, kterejž při louce stojí, vedli, tu jsou žádných jistých mezí nepokázali, ale svědkové bratří Blektův zase vedouc, začavše od louky, i vedli zřetedlnou a pa- trnou mezí až k průhonu Luhovských, odtud k cestě a cestou až k buku napřed dotčenému, seznavše to, že jsou to pravé meze a hranice, kterýž dělí grunty Vartm- berské od Brništských a Tlustecských; ješto svědkové jeho Kašpara Hyršpergara žádných lepších a jistějších mezí mimo ty jsou nepokázali: i z té příčiny on Šebes- tian Blekta při takovém jeho svědkův vedení od louky až k buku napřed dotčenému se zůstavuje a dává se jemu za právo tak, jdouc od téhož buku dolův, což jest po pravé straně, to že k Brništi a k Tlustci, a což po levé, k Vartmberku náleží; a to nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. A poněvadž se oběma stranoma o též meze a hranice za právo dává, z té příčiny škody útratní a nákladní mezi stranami se zvihají. Však což se bratří Blektův na Valtinově dotýče, poněvadž jsú se hlásili na vedení spravedlnost k nějakým gruntům míti, budou-li chtíti z toho jej Kašpara Hyršpergara neb koho jiného vinniti, právo se jim nezavírá. Než, což se obilí sitého dotýče buď v pasekách nebo na poli, kdož jest koli z lidí kteréžkoli strany co sil, ten to obilí ssníti a skliditi má bez překážky jedné každé strany. Actum f. II. ante Vrbani aliter post dominicam Rogationum anno Domini 1541. Konšelé Kašpara Hyršpergara původa: Jan Holanský, Petr Tichle, Jiřík švec, Blažek mlynář, z Bělé; Jiřík, Jan Kuchař, z Dubu. Řečník: Václav Trusa z Bělé. — Strany Blektův obeslaných: Jan Liška, Jakub Vrabec, z Lippého; Václav z Holan; Franc, Martin Hyml, z Ouštku; Andrle Dlouhej z Jestřebí. Svědkové původa: Valenta Sypník, Gruben Hanzl, Fryc Teyzyk, Gruben Štefl, Valten Hyllar, Štefán Mikšův, Balcar Neyman, Bartl Kyrštan, z Luhova; Kateřina 12

Strana 92
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 92 Sypníkova dcera z Hlaváče; Janek řezník, Nykl Krauze, Šimon Rumpolt, Valenta bednář, Beneš Renolt, Filip Šislar, Jíra Martin, Šimon Birle, Gorge Vernar, Baltel Vernar, Tomas Vernar, Hans pekař, Staněk Polák, z Vartmberka; Urban Rehoř, Zykmund Kleinhaus, Andres Khellar, Volfel pekař, z Vartmberka; Pavel kožišník z Dubu; Lang Jorge, Valten Šneidar, z Bertlstorfu; Vejc Loskot z Lilantu; Andres Šteir, Paul Šteir, Martin Kynstler, Gregor Liman, z Dubnice. Svědkové obeslaných: Bartl Gyrgk, Krystof Šolce, Jakše Rozlar, Volf Šubart, Nykl Fryuf, Tomáš Šubart, Jakub Has, Gregor Tegl, Vencl Vina, Michal Girg, Nykl Rezlar, Krystof Preis, Petr Leipcik, z Brniště; Martin Kliza, Jozef Šinták, z Valtinova; Mates Kyzlink, Vencl Postrmů, Mates Pic, Anton Šolc, Jakub Vylrych, Gorge Engel, Jeronym Šmíd, Kašpar Michler, Fic Grossman, Lorenc Kyzlink, Hans Meissner, Adam Venylt, Andres Vendrych, Blasius Zeifart, Andres Rengelt, George Veinolt, Kašpar Kyrš[nJer, Mates Šober, Hans Grosman, Andres Kyršner, Šimon Štandfest, Bartl Demut, Mates Tylcík, Hans Kyršner, Franc Lorenc, z Postřilně. 1) Byl jím v létech 1528—1542 Jan z Vartmberka na Zvířeticích, který d. 1. října 1504 prodal Vartmberk, hrad a městečko, se vším příslušenstvím za 4250 kop grošů českých Bartoloměji Hyršpergarovi z Kynigsheinu. DZ. 2, A. 23. — 2) Blektové z Útěchovic drželi statek Valtinov jako manství k Zákupům, které byly v 1. 1502—1518 majetkem Petra Berky z Dubé a v 1. 1518—1553 synovce jeho Zdislava Berky. — 3) Linhart z Gutšteina držel Vartmberk v 1. 1476—1487, syn jeho Burian z Gutšteina v 1. 1487—1500. 31. 1542 d. 24. července. — Ve při mezi Janem Mikšem z Hrobčice na Palči a Petrem Chotkem z Vojnína na Budeničkách o meze a grunty zdvihá purkrabí obeslání, poněvadž tři z konšelův od Jana Mikše postavených jsouce konšely Starého města Pražského nechtěli přísahati dle práva mezního, odvolávajíce se na svou úřední přísahu králi učiněnou. [List 88.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Janem Mikšem z Hrobčice a na Palči původem s jedné a Petrem Chotkem z Vojnína a na Budeničkách obeslaným strany druhé o meze a hranice a grunty, o kteréž mezi nimi rozepře jest, kdež pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, jsa na týchž mezech a gruntech řeč k stranám učinil, jsou-li podle znění obeslání, jedné každé straně obzvláštně učiněného, s konšely a svědky podle práva mezního pohotově, že konšelům předkem přísaha podle pořádku práva mezního vydána bude. Proti čemuž strany pověděly, že jsou tu Martin Smil z Stoješic, Martin z Vlkanova a Duchek Chmelíř z Semechova, měšťané Starého města Pražského, jsúce za konšely s strany Jana Mikše vydáni, pověděli, že mají prvé přísahu, kterúž jsú učinili králi JMti k úřadu konšelskému, chtí-li je strany při též přísaze zůstaviti a jim věřiti, poněvadž páni Pražané větších svobod užívají jsúc vejše obdarováni nežli jiná města v tomto krá- lovství, že v tento soud mezní dosednou; pak-li by při té přísaze nemohli zůstaveni býti, že jiné přísahy činiti nemíní.

Strana 93
z let 1542—1543. 93 Proti tomu Petr Chotek obeslaný žádal při mezním pořádku, jakž o tom zřízením zemským vyměřeno jest, zachován býti pravě, že též zřízení mezní žádného města z toho pořádku nevynímá, aby konšelé jich neměli podle téhož práva mezního pří- sahy činiti; a poněvadž původ s konšely pohotově není, že žádá za stané právo. Proti tomu od Jana Mikše povědíno, že jím Janem tu nic neschází, konšely že pohotově má a jim na jich přísahu, kterouž jsou králi JMti a k úřadu konšel- skému učinili, věřiti chce; než že sobě stěžují mimo to jinou přísahu učiniti, tím on nic vinen není, žádaje podle toho za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, vyslyšav jich se všech stran řeči i žádost a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského takto o tom vypovídá: Poněvadž on Jan Mikeš jsa původem podle obeslání, tak jakž jemu od úřadu oznámeno bylo, s konšely těmi, kteříž by se podle práva mezního zachovali a přísahu do soudu mezního učinili, pohotově nebyl, i z té příčiny takové obeslání mezní se zdvihá. Dal památné 1 kopu gr. Actum f. II. ante Jacobi a. 1542. — 1542 f. II. post Abdoni [31. července] vzal Chotek relací vo škody. 32. 1543 d. 27. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi poddanými Zdislava Berky z Dubé z města Štětí a poddanými Oldřicha Dubanského z Duban z města Hošťky o stráň tak, aby purkrabí s úřadem vyměřil a vymezil, co které straně patřiti má. [List 88—90.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeného pána pana Zdislava Berky z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyššího hofmistra království Českého a markrabství Horních Lužic landfojta, poddanými Štětskými s jedné a urozeného vladyky pana Vol- dřicha Dubanskýho z Duban a na Liběšicích a Roudnici poddanými Hoštětskými s strany druhé, a to o meze, kteréž jsou s obou stran svolivše se o vedení úřadu purkrabství Pražského o držení a užívání mezi stranami dotčenými, kdež po zapsání svědkův podle práva mezního svědkové JMti pana hofmistra vedli úřad od hrobu strání dolův ukazujíc mezeru pravíc, že ta mezera dělí grunty a ty stráně Štětský a Brzanský, čemuž svědkové jeho Voldřicha otpírali. Zase jdúc zhůru k Chlumku po kraji stráně na dotázání pana purkrabie, čí jest to dědina oraná, tu jest rychtář Štětský pověděl, že páně Hrzkova. Ale svědkové jeho Oldřicha tomu odepřeli pravíce, že tu dědinu k Hošťce drží, než plat s ní dávají do Mastejřova. Šli dále páně svědkové zhůru k kopci u hrobu pravíc ten kopec mezníkem býti. Ale Hoštičtí tomu všemu otpírali dotazujíc se, proč jsou ten dobytek, kterýž jsou jim zajali, jim zase bez žádosti jich navrátili. Proti tomu jest rychtář pověděl, že jsú to učinili z poručení panskýho. Vedúc dále mimo hrob vždy po krajích stráně ukazujíc v stráni dědinu vositú, a ta že jest k Štětem vždycky náležela a náleží. To jest i jeden svědek seznal, že jest túž dědinu po otci svým držal a ji prodal, ale jí že jest nikda neužíval. Ale Blažek

Strana 94
94 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kovář z Hošťky pověděl, že jest tu nějaký Mikuláš chmelnici dělati chtěl a toho mu že jest nějaký Míšek z Hošťky zbránil, poněvadž jim náleží. Též ukázali původové lomy kamenné nad Labem pravíc, že jsou jim Štětským z nich platili. Ale páně Ol- dřichovi tomu odepřeli. Opět dále vedli vždy okrajkem stráně vedle dědin někde [sic] páně Hrzkových, potom kněžských, ukazujíc opět lom pod kněžskú dědinú; dále přes starý průhon a pravíce, že jsou tu někdy měli mezníci býti s obúv stran, ale že nevědí, kam jsou se děli. A tu jeden svědek jich vyznával, že jest slyšal, že tu jich Hošticských nic není. Ale Hoštičtí odpírajíce a nedadouc jich vedení místa, pověděli že jest to jich průhon svobodný od starodávna, na kterýž výsadu a majestát mají, kterýž jde do jich vlastních gruntův a strání. A tak vždy původové vedúc dále za průhon ukazujíc tu stráň jich všecku býti ke Štětům náležící. Však Hoštičtí vždy tomu jich vedení odpírajíc a pravíce, že jsou oni toho užívali až do Královské vinnice pastvami. Potom jsou zase vedli páně Voldřichovi pravíce, že od té stezky příčně těch strání po to voraný pod strání vždycky jsou v užívání byli. Ale Štětští tomu odpírali pravíce, že jest tu prvé vinnice obmezená byla k nim náležící, nač se oni táhnou. Dále vedúc též těmi předešlými okrajky stráně, ukazujíc na hřeben, kde jsou kámen oni Hoštičtí lámali i jiní, a jim platili; též potom ukazujíc, že po mezeru hořejší a ne dolejší, kterúž jsou Štětští ukazovali, ryby lovívali oni Štětští. Ale oni tomu všemu odpírali, žádajíc podle obvedení svého jedna každá strana za opatření. Po zasazení pak soudu zahájeného podle práva mezního osazeného Jiřík Velík z Šonova na místě JMti pana hofmistra žádal, aby vobeslání páně, kteréž jest o též meze učiněno, čteno bylo, při tom pravě, že ta vajchoz podle téhož obeslání se stala, protož, jakž jest pořádně obvedeno a ukázáno, aby svědomí, kteréž jsú svědkové učinili a jak vo tom seznali, čteno bylo, při tom pravě, což se pořádně pokazuje netoliko lidmi JMti pána, ale páně Voldřichovými, žádaje podle dostatečného prů- vodu za opatření. Proti tomu pan Voldřich dal mluviti, ač se svědkovi od strany vychvalují, však se v ničemž neshozují; druhé, že slyšené řeči svědčí a protož se jim místa nedává; žádaje, aby jeho páně Voldřichovi svědkové čteni byli, k nim mluvě, že se to těmi svědky a jich svědomím dostatečně, k čemuž se spravedlnost míti praví, pro- vozuje, a sou ty břehy a stráně v gruntu páně Voldřichovu. A ten průhon pokázaný že se též dostatečně provozuje, a nad to vejš že na něj i na ty obce majestát mají, kterýž pokázati chtí. Také se provozují prodržání a užívání leta, a jak dávno toho v užívání jsú, že seznávají svědkové od 80ti let; ale páně, že začaly ty vinnice od 9ti let, ješto ještě není ani čtyř, jakž se začaly. Dal i dále čísti přípis majestátu a pravě, jak zejména ten průhon i obce, totiž ty stráně, kteréž se obcemi jmenují, v tom majestátu dostáveny jsú, žádaje podle dostatečného průvodu a svědkův jich

Strana 95
z roku 1543. 95 seznání, poněvadž jsou kamení prodávali v těch lomích, za spravedlivé opatření a podle jich obvedení zachování. Zase proti tomu mluveno, kdež se svědkové naříkají JMti pána, když se ničímž jiným neodvozuje než samú holú řečí, že to nic není, a také aby Štětští, učiníc jim přátelství, že jim dopustili pásti, tím měli o grunty své přijíti, byla by věc těžká; k tomu také nemohli sobě toho nikda k místu přivésti, neb pány časté mívali. Svědkové pak, kteříž čteni jsou s strany pana Voldřicha, neseznávají, o které jsou se skály smlouvali, o tyto-li čili o jiné; mohli sou se smlouvati o své, kteréž jinde mají a ne v těch stráních; neb ty stráně vždycky Štětské slovú. Co se pak toho majestátu dotýče, kterýž se na stráně zejména nevztahuje, a také jest pan biskup nemohl žádných svobod na cizí věci dávati, ani bez povolení královského, protož k tomu není potřebí mluviti, při tom se táhna na nálezy mezi pány [z] Švamberka a Vilémem Loubským 1) a též mezi panem Václavem z Vartmberka a panem Špetlí2) o meze učiněné; pro ukrácení, by měly čteny býti, aby v ně toliko úřadem nahlédnuto bylo; a podle takového dostatečného průvodu a obvedení na místě lidí pána JMti že žádá za spravedlivé opatření a tu věc že porúčí úřadu k spravedlivému uvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vy- slyšavše tu všicku při, vedení a ukazování, svědomí a list vejsadní a jich obojích stran pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové JMti pana hofmistra, začavše úřad vésti od kopce dolův k Labi, na vedení nepokázali jsou žád- ných jistých mezí ani mezníkův, čemu by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, pokud by jim Štětským ta stráň, o kterúž jest rozepře, náležela, též také svědkové pana Vol- dřicha Dubanskýho z Duban žádných jistých mezníkův jsou, pokud by jim Hoštěc- ským ta stráň náležela, nepokázali, než tomu se jest z obojích svědkův vyrozumělo, že jsú Hoštičtí i oni Štětští těch strání užívali i také v užívání sobě obojí překážku činili: i z těch příčin taková věc zůstavuje se při vymezování páně purkrabovu s konšely přísežnými a ouřadem tak, pokudž to stranám vymezí a vyměří, při tom aby mezi nimi obojí stranami to zůstalo a trvalo nyní i na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody outratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Actum f. VI. post Georgi a. 1543. Konšelé pana původa: Havel krejčí, Ondřej Vodička, z Litoměřic; Vaněk Horkej, Havel řezník, z Mělníka, Jan Kříž, Jan Šnejdarů, z Ouště. Jan Špitál, rektor Hoštěcský, řečník. Tito obeslaného: Rehoř Doubrava, Augustin krejčí, z Litoměřic; Jan Suchý, Pavel krejčí, z Velvar; Jan Strajček, Jan truhlář, z Roudnice. A ti s obúv stran po volení zasedli sou soud nečinivše přísahy, než na jich přísahy k úřadu konšelskému, kteréž učinili, jest jim věřeno.

Strana 96
96 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Svědkové JMti pána: pan Jan Leva z Brozánek; Havel Voctík, měštěnín Nového města Pražského; Petr rychtář, Šimon, Zych Babků, Pavel Charvátův, Vaněk Benešův, Bartoň, Matěj Budínův, Bartoň Bašta, Šimek tkadlec, Jan Vosáhlo kovář, Lekeš, Matěj Konsa, Vojtěch vinař, Jíra tesař, ze Štětí; Vondrák z Stračího; Vondřej jinak Barták z Velčic, člověk páně Hrzků; Jan Běžka, člověk páně Albrechtů z Brocna; Urban Brkač rychtář, Pavel, Matouš Razima, Jakub Švejl, Jan Holubův, Petr Trojanův, Vaněk starý rychtář, Šimek Pšena, z Račic; Antoš rychtář z Hněvic; Říha z Hošťky; Jan Zaluha z Roudnice; Matěj Vodička z Hošťky. Svědkové p. Voldřicha: Matouš Šedina a Kuba z Louněk; Václav Hrdina z Chodoun; Říha rychtář z Vetlý; Jakub Plíhal z Kochovic; Blažek kovář, Jan Vodička starej, Matouš Aksamít, Vondřej Kochovec, Jan Volavaj, Říha Štětskej, Martin Svitáček, Matěj mlynář, Václav Němček, Jan Heřma podruh, Martin Jachník, z Hošťky; Jan Vosáhlo ze Štětí; Jíra Lehký z Malešova; Blažek Homut, Václav rychtář rybář, Zykmund Mráz rybář, Jakub Horák, z Záluží; Vaněk Hrubej a Havel rybáři z Kozlovic; Matouš rybář, rychtář z Mrzan; Blažek rybář z Bez- děkova; Jan Zaluha z Roudnice; Jindřich kameník odtudž; Jan Vohniště, Petr Kroužek, Mikuláš starý rychtář, Vondřej Šimákův, z Vetlé. 1) Zde č. 20. — 2) Zde č. 16. 33. 1543 d. 6. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi městem Ústím nad Labem a Janem Lungvicem z Lungvic na Všebořicích o hranice dědin, jež Lada slovou, tak že dává za právo Ústským dle obvedení svědků jejich. [List 90—93.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi purkmistrem a raddou i vší obcí města Oustí nad Labem s jedné a Janem Lungvicem z Lungvic a na Všebořicích, písařem menších desk zemských, strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu strany ně- jakých dědin, jenž slovou Lada, v rozepři jsou, kdež pak svědkové Oustských při- vedše úřad k potoku, kterýž od Chuděrova teče, ukazujíc kámen pravíce, že pře- dešle od toho místa též jsou purkrabí vedli a což po levé ruce, že k Chuděrovu náleží, a po pravé ruce k Oustí, k společnému užívání přisouzeno bylo; ale od toho společného užívání že již podle nálezu panského pouštějí. Dále vedli předce nějakou mezí patrnou až do nějaké rokle pravíc, že což- koli po levé ruce jest, to že k Chuděrovu a k Kačkovu náleží; než což po pravé ruce dolův leží, jako dědiny vorné i nevorné i s vosením, ješto Lada slovou, to vše k Oustí že náleží, a toho že jsou vždycky nad lidskou paměť užívali bez překážky. Potom dovedše úřad spátkem k cestě, tu kdež předešle vedeno bylo za pana Chrta, i šli tou cestou doluo pravíce, že to po pravé ruce bylo předešle k společnému užívání přisouzeno; ale již poněvadž se našlo, že k Baštěticím náleží, že od toho

Strana 97
z roku 1543. 97 pouštějí a panu Lungvicovi toho odstupují; než z té strany cesty po levé ruce což jest koli dědin, ty že k Oustí náležejí a těch užiti žádají. Proti tomu Jan Lungvic mluvil, že takovému jich vedení místa nedává, nýbrž odpírá, aby ten kámen pravý mezník kdy býti měl, ani ty břehy, což sobě za meze pokládají, pravé meze nejsou; ale že ta Lada po levé i po pravé ruce jsou grun- tové jemu náležité k jeho vesnicím, a oni Ouští těch gruntův že sou odsouzeni; žá- daje, aby pan purkrabie s úřadem jemu ty grunty obmezil od té cesty až k tomu kloboučku, kterýž sedlák na voštípě vystrčil kudy on pojede, a to podle půhonu jeho, že se na to půhon jeho i nález vztahuje. Kdež po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního osazeného Jan z Lungvic dav čísti obeslání své, na jaký jest způsob pana purkrabě na JMtech pánech a vladykách na plném soudu zemském vyžádal, totiž aby jemu to obmezeno bylo, při čemž jest podle půhonu svého nálezem zůstaven, tak pokudž jeho půhon to obsahuje, žádaje, aby se tak stalo a meze aby jemu zdělány byly. Než což se vyžádání jich Oustských dotýče, podle kteréhož jsou i svědky vedli, že mu to s po- divením jest, že oni po nálezu panským na ty grunty, kterýchž jsou odsouzeni, svědky vedou; pravíc, že ti svědkové jsú proti nálezu panskýmu nepořádně a ne- spravedlivě vedeni, připouštěje takovou věc ouřadu k rozvážení spravedlivému. Na to nález panský, kterýž se o táž Lada stal, čísti dal a pravíc, že oni Oustští toho žádnými dskami ani ničímž neukáží, aby jim ty dědiny nebo lada náležeti měly. Proti tomu od Oustských mluveno, že žádost Jana Lungvice o též grunty nesrovnává se s nálezem panským, a protož oni Oustští proti nálezu panskýmu žád- ných svědkův ani nic nevedou, nébrž praví, že jest nález spravedlivý, a podle téhož nálezu jsou se zachovali, ty grunty k Chuděrovu náležité, na kteréž se nález vzta- huje, jsou odstoupili. Ale jeho Jana Lungvice vedení jest na otpor nálezu panskému; kterémuž vedení místa nedávají, neb ani jeden svědek toho jeho vedení netvrdí a neukazuje, aby ta lada, kterýchž jsú oni Oustští vždycky v držení byli a na kteréž se Jan Lungvic potahuje, k Chuděrovu náležeti měly; neb kteráž k Chuděrovu ná- ležejí, v ty jemu nevkračují, ale jemu sou je odstoupili, žádajíce při svých gruntech šosovních zachováni býti. Dále mluvíce, že jsú svědky proto vedli, aby to ukázali, že on Jan Lungvic mimo nález panský vajše v grunty jich šosovní se vkládá a na ně se potahuje, kterýchž jsou v pokojném užívání byli více nežli od 50ti let. Na to zápisy v knihách městských čísti dali, s čehož se nachází, že ty grunty k městu pod šos náležejí. Zase Jan Lungvic mluvil, že oni Oustští svými knihami desk přesvědčiti ne- mohou, neb toho neukáží, aby oni ty dědiny ve dskách měli, tak jakž jest on to před soudem zemským dskami pokázal, že ty dědiny Lada, orné i neorné, k Chudě- Archiv Český XXX. 13

Strana 98
98 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského rovu náležejí a jemu sou přisouzené, žádaje toho užiti, pokudž jest to půhonem a nálezem obsáhl. Proti tomu Oustští mluvili, že on Lungvic nepřestává na těch orných i ne- orných dědinách kteréž jsou jemu přisouzené i odstúpené, ale sahá jim v jich šo- sovní grunty beze všech mezí a mezníkův až k samému městu, ješto jemu toliko díl těch lad, kteréž sou mu odstoupené, sou přisouzené. Zase Jan Lungvic mluvil, kdež praví, že by jemu toliko díl těch lad mělo přisouzeno býti, tomu otpírá pravíc, že jest to dostatečně pokázal, že ty lada všecky až k dědinám městským k Chuděrovu náležejí, a při těch jest nálezem zůstaven; nad to vajše že neví co pokazovati, ale při nálezu panském, jakž půhon ukazuje, žádá zachován býti, najsa té naděje, aby nález panský měl přesuzován býti. Při tom Oustští svědky své čísti dali pravíc, že se to dostatečně provozuje, že jest těch lad a gruntův, kteréž jsú obvedli, žádný jiný v držení a užívání nebyl než oni Ouští, žádajíc při tom zůstaveni býti, a žádosti Jana Lungvice, aby mu jiný meze a mezníci měly zdělány býti, aby se místa nedalo; toho doloživše, poněvadž jest Jan Trmický z Miliny pohnán i dohnán o postavení Václava Malého z Koretic, člověka svého, k svědomí, jehož nepostavil, že v tom o pokutu za opatření žádají. Proti tomu opět Jan Lungvic těm svědkům otpíraje pravil, že jsou nepo- řádní v tom, že se vedou o meze, ješto oni Ouští žádné spravedlnosti k těm grun- tům neukazují, majíce prve provésti, že jsú to gruntové jich dědiční, a tepruv svědky o meze vésti; ješto jest on to dostatečně pokázal, že jsú to gruntové jeho a ne Oustských, porúčeje se v tom k spravedlivému opatření. Zase Ouští mluvili, že jsú to gruntové jejich šosovní, a o ty grunty žádného soudu nikdy s ním jsú neměli, ješto by jemu toho potřebí bylo, aby to ukázal, že jsou to gruntové jeho, čehož neukáže, poroučeje [sic] se v tom ve všem k sprave- dlivému uvážení a opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všicku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, vajpis nálezu z desk, vajpověď pře- dešlú na týchž mezech učiněnú a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž jest se to z nálezu, kterýž jsou JMt páni a vladyky na plném soudu zemském mezi týmž Janem z Lungvic a jimi Oustskými na půhon jeho Jana z Lungvic učiniti ráčili, vyhledalo a našlo, že JMt jeho Jana z Lungvic při tom dskami těch dědin koupení a postoupení zůstavovati ráčí, tak aby oni Oustští v ty dědiny a grunty v půhonu jmenované jemu Janovi nevkračovali, a půhon jeho Jana z Lungvic tudíž i nález JMtí na žádné jiné grunty a dědiny se nevztahuje, než na ty, o kteréž oni Oustští s někdy Kateřinú z Miliny purkrabí Hradu Pražského vedše právem

Strana 99
z roku 1543. 99 mezním se soudili; ješto oni Ouští ty a takové grunty jim předešle od purkrabie Hradu Pražského k společnému užívání přisouzené jemu Janovi z Lungvic jsou od- stoupili a odstupují, a aby mimo ty odstoupené grunty jemu Janovi z Lungvic buď k Chuděrovu a k Kačkovu neb k Boštěticím co více v těch ladách, na kteréž se potahuje, náležeti mělo, toho jest podle práva svědky ani vedením nepokázal, nébrž oni Oustští to jsou na vedení svým svědky tudíž i zápisy trhovými z kněh měst- ských dostatečně podle práva pokázali, že ty lada, grunty a dědiny, pokudž jsou je obvedli a obmezili, jim k městu jich náležejí, a těch že od starodávna jsou v držení byli: i z té příčiny oni purkmistr, radda i všecka obec města Oustí, ny- nější i budúcí, při týchž ladách a gruntích podle jich obvedení se zůstavují a dává se jim za právo. Dali památné 2 kopy gr. Actum f. VI. post Procopi a. 1543. — 1543 f. VI. ante Natiuitatis Marie [7. září] Oustští vzali relací vo škody. Konšelé Oustských: Václav Kodedek z Semechova, Havel krajčí, Voldřich Koutský z Kostelce, Jiřík Mráz, Havel Pekárek, Václav Kundrát, z Litoměřic. Mi- kuláš šafář, řečník. Konšelé Lungvicovi: Jiřík Škrvík, Václav Vincenc, z Litoměřic; Šebestian postřihač, Jan Fousek, z Teplice; Jiřík Pražák, Jan Vrtal, z Třebenic. Svědkové Oustských: Václav z Oujezda, člověk Kašpara Kauče; Václav Malej, Vondřej starej z Korotic, člověk Jana Trmickýho; Vondřej mlynář, Nykl mlynář, Malej Šimon, Řéha, z Boš[tějtic; Vít z Kačova, lidé Jana z Lungvic; Beneš z Oužína; Lukáš Valter z Habrovic; Jakub Lorenc z Oustí; Pavel pekař odtudž; Vondráček z Chlumec; Jiřík Škaredej, Mates Vajsa, z Oustí; Pavel Nej- man, Anton Kačer, z Kliše; Jakub Rolle z Komonína; Alex, Beneš, Martin, Blažek, Jíra, Bartoš, Jíra, Bartoš Pakosta, z Stříbrníka. Svědkové Jana Lungvice: Šimon rychtář, Beneš Doraz, Martin Leva, Malej Šimon, Urban Filip, Nykl mlynář, Říha Pavlík, Vondřej mlynář, z Boštětic; Vít z Kačkova, Bartl odtudž. 34. 1543 d. 7. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Vilémem Kelblem z Geisinku na Hrbovicích a lidmi jeho ze vsi Střížovic a Petrem Kelblem z Geisinku na Chlumci a lidmi jeho zástavními ze vsí Oujezdce a Předlic o hranice na vrchu zvaném Bárky tak, že dává za právo Vilémovi a lidem jeho dle obvedení jeho svědků. [List 93—96.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Vilémem Kelblem z Kajzinku na Hrbo- vicích a lidmi jeho ze vsi Střížovic s jedné a Petrem Kelblem odtudž z Gejzinku na Chlumci a lidmi jeho zástavními ze vsí Oujezdce a Předlic k Strakonicím nále- žících strany druhé o meze a hranice zejména na Bárkách, o kteréž tíž lidé spolu v rozepři byli, kdež pak svědkové Viléma Kelble začavše vésti od léskového kře pod cestú a nad dubem pravíce, což jest po levé ruce, to že k Střížovu a po pravé, 13*

Strana 100
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 100 k Oujezdci náleží; čemuž Oujezdští místo dali. Potom vedli dolův i šli břehem uka- zujíc místo, kde sou někdy vorávali bez překážky i dříví tu sekali; ale Oujezdští tomu vedení i ukazování odpírali. Dále šli nad vinicí k Oujezdci náležící mimo hrušku štěpnú v též vinici pravíce, že ještě ta hruška k Střížovu náleží; jdúce předce břehem na cestu ukazujíc, že jsú cestu tu páni jich překopali na dvou místech, nedadúc tudy Oujezdecským k jich vinicím přes své grunty jezditi; též v té stráni že jsou hlíny jim Oujezdecským bráti nedali. Dále vedli podle pohoniny dosti patrnou mezí přes lada a dráhy neb průhon až k vinici Hrbovské, mimo vinici jdúc k rokli k nějaké hrušce pravíc, že všecko po levé ruce k Střížovu a po pravé ruce k Oujezdci náleží. Ale Oujezdečtí tomu všemu otpírajíc místa nedavše pravili, že jsú toho všeho užívali svobodně, hlínu kopali, cestou jezdili a bránili zákopův dělati; též že jsou Střížovští chtěli vinici, tu kdež průhon praví býti, dělati, ale toho že jsou jim dopustiti ne- chtěli; hruška též že jest na jich a na jich gruntech stojí. Dále nad tou roklí vedli k vrchu hřebenem až na draha do rokle veliké pravíce, že potud Oujezdečtí s nimi mezují a za tou roklí že s nimi mezují Před- ličtí; i šli průhonem dolejší mezí oznamujíc, že mezi těmi dvěma mezemi průhon mají, a což po pravé ruce, to k Předlicím, a po levé, k Střížovu náleží, a v těch gruntech svých že jsú jim Předlicským kamene bráti nedali. I vedli předce nad strání tím průhonem k prvnímu kamenu s křížem, potom k druhému, k třetímu i čtvrtému až na hráz u jezera pravíc, že pod tou hrází někdy kámen měl býti a pod tím kamenem půl podkovy s uhlím, což pravý mezník byl; a těch kamenův s křížmi, že jest drahně bylo, ale ty že jsou stlučeny a zvykopány, nevědí od koho. A tak dokládajíc, po- něvadž jsou své grunty, pokudž jsou jich užívali a užívají, dostatečnými a patrnými mezemi a mezníky s křížmi obvedli a provedli, přes kteréžto meze jim v jich grunty oni Oujezdečtí a Předličtí vkračují, že žádají v tom opatřeni a při svým dostatečným průvodu zachováni býti. Proti tomu Předličtí místa tomu vedení ani těm mezníkům s kříži nedavše pravili, že to křížové žádní nejsou, než kámen ten že jest tak zpukal; ale že jsú to jich gruntové, kteréž obmeziti chtí. I počali vésti nad hrází od kamene vedle jezera až k hromadě kamení ukazujíc odtad přes jezero k mezi kamenité pravíc to býti mezí pravou, kteráž dělí jich Bárky od Všeborských; ale Střížovští že tu nic nemají. Čemuž Všeborští odpírali pravíc, že jsú té meze neměli nikda s Předlicskými, než Střížovskými. I šli dolův a hnuvše se na levo břehem pravíce, že tu po pravé ruce tepruva Střížovských grunty se začínají, a tak dovedli úřad na průhon, kdež prve vedeno, pravíc, že hořejší mez toho průhonu dělí grunty jich od Střížovských, ač tomu místa nedávají, aby to průhon býti měl. I dovedli až k té veliké rokli pravíc, že ta rokle dělí, žádajíce při svým obvedení zůstaveni býti a aby od Střížovských kámen v svým kupovati měli, tomu že otpírají.

Strana 101
z roku 1543. 101 Pak od té rokle a od toho průhonu neb drah vedli zase úřad Oujezdečtí břehem zřetedlným dolův pod vinice drahami mimo dub na kámen nad tou hruškou nad roklí pravíce vše po levé ruce jim náležeti a po pravé k Střížovu. I šli mimo a pod vinice Hrbovské pravíce, že ty hráze viničné na jich gruntech jsú zdělané; podle vinice nahoru šli přes průhon pod vinicí k žitům, pravíc, že jsú jim tu převorali. Odtad šli za brezinu dolův na borovici pravíc ji státi na mezi. I šli k chrasti opět břehy patrnými k hrobu až na tu cestu k tomu léskovému kři, pravíc to vše, kudyž jsou vedli, pravými mezemi býti a potud že jsou to vždycky užívali, až teď nedávno jim v to Střížovští vkračují, žádajíce podle svého obvedení a dostatečného ukázání opatřeni býti, toho dokládajíc, že ten kus, kdež pohanina byla, nebyl předešle tak veliký, ale že jsou toho Střížovští přivorávali, a ten kus že jest byl panský. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního osazeného od Viléma Kelble mluveno, tak jakž se z ukázání a vedení svědkův jeho našlo, pokud jest on Vilém tudíž i lidé jeho těch gruntův a Barek užívali, předkem že jsou užívali toho gruntu, kdež pohanka sita, zákopy přes cestu zdělati dali předešlí jich páni, aby tady přes jich grunty k svým vinicím nejezdili, dříví a boroví sobě sekali a jim Oujezdecským prodávali, hlíny jim tu kopati nedali, jakož pak svědkové o tom o všem seznávají. Na to jich seznání čísti dal, žádaje při svém dostatečném průvodu a ob- mezení zachován býti. Dále pak ukázali jsou pořádné meze a mezníky s křížmi do- statečné, kteréž dělí Bárky mezi Střížovskými a Předlicskými, a v těch místech že jsou jim kámen prodávali; při tom že žádají zůstaveni a opatřeni býti. Proti tomu od Petra Kelble na místě lidí svých Oujezdecských mluveno, že svědkové tito slyšenú řeč, na lidi umrlé se vztahující, seznávají, a ne aby jim co ukázáno bylo, anebo sami o tom aby věděli; též nedokládají, aby toho kdy v držení a užívání byli. Co se stětí nějaké borovice dotýče, k tomu se znají, neb sou sekali jako v svým nemajíc v tom překážky. Na to svědkové jeho Petra čteni. Při tom mluveno, že ti svědkové všickni seznávají, že, nač jsou vedli, že jsou jim to jich předkové ukazovali za pravé meze, ne aby slyšenú řeč svědčili; toho dokládajíc, že jsou toho v užívání byli a svého hájili, sekery jim brali, kteréž podnes mají. A tak jsú dostatečně a po- řádně své meze ukázali a provedli žádajíce v tom za opatření, ač jsou jim tu boroví sekali, ale více mocí nežli jakou spravedlností, jakž svědkové seznávají. Co se té dědiny, kdež pohanka jest, dotýče, ta jest od jednoho souseda z Oujezdce puštěna do Střížovic člověku k užívání, že jeho dceru měl, a potom to tak zůstalo; ale aby tam dědičně náležeti měla, toho se neukazuje; poroučeje tu věc k spravedlivému rozvážení. Zase mluveno, kdež se zastavují na pobrání nějakého boroví a seker, ale toho nedokládají, komu by zejména ty sekery měly vzaty býti; ale tak ti svědkové nic ke škodě nejsou. Ale z svědkův jeho Viléma se nachází, že ne slyšenú řeč, ale i uka-

Strana 102
102 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zování od svých starších seznávají a toho že jsú užívali skutečně; též že jsou ukázali meze a mezníky s křížmi pořádné a dostatečné, proti čemuž svědkové Petra Kelble jednoho mezníku jsú neukázali, nýbrž kudy jsou Předličtí vedli, že sou hned s po- čátku Všeborští jich vedení otpírali pravíce, že jsú to meze mezi nimi a Střížov- skými a ne Předlicskými. A tak tudy jich vedení tudíž i Oujezdských jest nepořádné, žádaje v tom ve všem za opatření spravedlivé. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního v soudu zahájeném osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí a jich s obúv stran vedení a ukazování i jich pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové Viléma Kelble na vedení svém počnúc od kře léskového vedli pořádně mimo pole, na kteréž jest pohanina sita, oznamujíc, že jsou toho pole od starodávna k Střížovu užívali, čemuž svědkové jeho Petra Kelbla podle práva jsú neotepřeli; odtud pak vedli předce přes draha mimo vinici Hrbovskú k rokli nahoru hřebenem až k drahám na vrch, kterýž slove Bárky, zřetedlnými, patrnými a pořádnými mezemi, pravíce, že jsou to pravé meze tak, cožkoli jest po pravé ruce, že to náleží k Oujezdci, a po levé, nahoru k Střížovicím; odtad pak dále vedli úřad po mezech patrných ukazujíce mezníky kamenné a na nich kříže staré vysekané až na hráz jezera pravíce, že jsou to pravé meze a mezníci mezi jimi Střížovskými a Předlicskými tak, což jest po pravé ruce, že to náleží k Předlicím, a což po levé, to že k Střížovicím; ješto svědkové Petra Kelble žádných tak patrných a zřetedlných mezí ani mezníkův na svým zase vedení strany Předlic, ani strany Oujezda [sic], čemuž by úřad vy- rozuměti mohl, jsou nepokázali, ani svědomím svým, aby o jakých jistých mezech neb meznících věděli, toho neseznali: z té příčiny dává se jemu Vilémovi Kelblovi podle jeho pořádného ukázání a obvedení za právo tak, že se on Vilém i lidé jeho Střížovští při týchž mezech a hranicech, pokudž jest to obvedl, zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dal památné. Actum sabato post Procopi anno Domini 1543. — 1543 f. III. post Lamperti [18. září] vzal relací vo škody. Konšelé Viléma Kelble: Voldřich Koutský z Kostelce, Václav Kundrát, z Litoměřic; Tomáš Kliský, Volf maléř, Mates Vejs, z Oustí; Cyprian piscator z Litoměřic. Konšelé Petra Kelble: Jan Kotva, Rehoř Doubrava, z Litoměřic; Pavel pekař, Matouš Kecka, z Oustí; Mikuláš soukeník, Jiřík řezník, z Teplice. Mikuláš Šandora písař, Petra Kelble řečník. Viléma Kelble svědkové: Vondra, Říha Vyhoul, Urban Vyhoul, Valentin Vála, Blažej Kohout, Brož Janův syn, Vondra Mikův syn, z Střížova; Urban Mikův syn; z Předlic; Petr Pešan z Korotic; Janek Holý z Šantova; Hedvika z Střížova Uršila ze Rtína; Urban z Chlumce; Jíra Pudíl odtudž; Pavel z Střížova; Jan Tele. Vít Štědra, Brož, Havel Tikal, Jíra Hupa, Beneš, ze Všebořic.

Strana 103
z let 1543—1544. 103 Svědkové Petra Kelble: Jiřík Hanzl, Šimek Hašek, z Viklic; Janek Žák, Klíma Kouba, Urban Hanzlův, Janek Hoch, Průša Novák, Matěj Hekrle, Jíra Plšta, Bartoš Kouba, Kašpar Jakub, z Oujezda; Vít mlynář, Vavřinec Polák, Šimon Marek, Jíra Dušek, Bartl Hanzl, Mikuláš Hekrle, Jíra Hašek, Jan Slech, Hanzl Kojata, Matouš Jakl, Beneš Dušek, Říha Šimonovic, z Předlic; Anton Kačer, Pavel Nevman, Hans Kračmer, Prokop rychtář, z Kliše. 35. 1544 d. 19. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Johankou Čabelickou z Úšavy na Týně n. Vlt., jakožto poručnicí sirotka někdy Prokopa Čabelického z Soutic a Janem Malovcem z Chýnova na Vimberce o hranice u vsí Spul a Onšovic tak, že zdvihá obeslání, poněvadž paní Johanka neobeslala též jeho společníka Petra Malovce. [List 96—98./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Johankú Čabelicskú z Oušavy na Tajně nad Vltavou, jakožto mocnou otcovskou poručnicí sirotka a statku někdy Pro- kopa Čabelicskýho z Soutic s jedné a Janem Malovcem z Chajnova a z Vintrberka a na Vysokým Dvoře strany druhé o meze a hranice u vsí Spule a Vonšovic, o kte- réž lidé poddaní jich z týchž vsí spolu činiti mají, kdež po přísaze konšelův a za- hájení soudu podle práva mezního Petr Malovec z Chajnova a na Vintrberce dal mluviti: Poněvadž tomu srozumívá, že by Johanka Čabelická, neboližto lidé její ze vsi Spule, úřad vésti chtěli na grunty, kdež stůl a hrob jest, že žádá, aby toho do- puštěno nebylo, pravě, že jsou to gruntové jeho ke vsi jeho Cuclavicím dědičně a vlastně náležící a těch že jest vždycky bez překážky užíval, s žádným o ně nikda žádné rozepře jest neměl, ani o ně že obeslán není. Též také na kteréž grunty oni Spulští dále se potahují, že v těch gruntích lidé jeho ze vsi Vnarov a Výškovic s Vonšovskými spolek mají a jich společně užívají a užívali jsou vždycky bez pře- kážky, nejsa o ně jakožto společník obeslán; žádaje v tom za opatření, poněvadž o ničemž jest nevěděl, svědky se neopatřil, aby tudy o své grunty dědičné i také společné nepřišel; než bude-li jej ona Johanka z těch gruntův buď dědičných neb společních pořadem práva chtíti viniti, tu že to dostatečně ukázati chce, že jsou to gruntové jeho lidí dědiční a společní. Při tom i od Jana Malovce mluveno, poněvadž ona Johanka v té věci pořadu práva jest chybila a Petra Malovce vedle něho ja- kožto společníka neobeslala, že mu se vidí, že obeslání zviženo má býti; táhna se na zřízení zemské o společnících, jak mají poháníni a obsíláni býti, žádaje při témž zřízení zemském zachován býti, toho dokládaje, že on bez Petra Malovce jakožto společníka povinen není o ty grunty společné mezním právem se súditi. Proti tomu na místě Johanky Čabelický skrze Václava z Helfnberka mlu- veno, že se tomu srozumívá, že by Petr Malovec s Janem Malovcem tím obmyslem tomu mezování překážku chtěli učiniti a ty chudé lidi ze Spule ještě k větším ško-

Strana 104
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 104 dám a nákladům strojiti, ješto se tomu otpírá, aby tu co lidem Petra Malovce ná- ležeti mělo, a na jeho grunty v ničemž se nepotahují, toliko svých užiti žádají. Též také, aby oni bratří Malovcové v jakým spolku býti měli, tomu se otpírá, neb jsou bratří dílní, a aby se s povolením královským zase v spolek dali, toho neukáží; žádaje, aby podle obeslání lidé meze ukazovali a tomu aby překáženo nebylo. Kdež obojím stranám z úřadu oznámeno, že tuto řeč a žádost v paměti míti chtí a žádnému v tom nic se ublížiti nemá. Tu svědkové Johanky Čabelické začavše vésti od cesty pod hrobem pravíce, že ta cesta dělí grunty Cuclovské od Spulských tak, což jest po pravé ruce, to ke Spuli, a po levé ruce, k Cuclovicím že náleží. Ale Cuclovští tomu otpírajíc pravili, že jsú to gruntové jich dědiční až po dráhy k obcem a k studénce, a těch že jsou bez překážky užívali. Dále šli svědkové původa zhůru k hromadám neb k skladům kamení až k klenu s křížem, odtad k kříži na kameni, k břehu pod hradbou pravíce to býti pravé meze a mezníky dělíce grunty tak, což dolův po pravé ruce, že vše ke Spuli, a nahoru po levé ruce, k Vnarovu a Výškovicím náleží; došedše k úhlu proti kři léskovému pravíce, že to slove Na hranici, že dělí troje grunty, totiž Vnarovské, Vonšovské a Spulské. Ale svědkové strany otporné těm mezem otpírajíc pravili, že to meze žádné nejsou, než toliko od obce své grunty jsou hradili, kteréžto obce doluo po pravé ruce oni Vnarovští, Výškovští a Vonšovští společně užívají pastvami i lesem. Odtad šli dolův ukazujíc díly, zřetedlnými a vysokými břehy rozdělený, jme- nujíc jeden díl Srnovský a ukazujíc, že ty břehy v těch místech svůj konec berou a dále do gruntův Vonšovských nejdou, dokládajíc, kudy by pak k Vonšovu nále- žeti měly, že ani s vozem ani Vonšovští nahoru nemohou, než což kravami ten břeh skopaný jest. I šli předce nahoru k kříži vytesanému ukazujíc Václavovskú nivu. Dále opět kříž na skále vytesaný ukázali, potom k čihadlu, též tu kříž jest. Odtad šli dolův hřebenem až k skladům kamení až k řece, ukazujíc s druhé strany řeky kámen k hradbě a pravíce, že kudy jsou vedli, že ty břehy, kříže vytesaný a skladové kamení jsou pravé meze, dělíce jedny grunty od druhých, totiž, což po pravé ruce, to ke Spuli, a po levé, k Vonšovicím že náleží; důvod toho kla- douce, že oni Vonšovští žádné cesty do těch gruntův a lesův nemají, ale oni Spulští že mají od své vsi; žádajíce při svých gruntech, mezech a hranicech podle toho obvedení zůstaveni býti. Proti tomu svědkové Jana Malovce pravili, že tomu všemu vedení a ukazo- vání místa nedávají, nébrž odpírají, aby ty kříže starodávní byly, ale že jsou ne- dávno udělány, neb jsou jich na předešlých vajvodích neukazovali; též že ten díl

Strana 105
z roku 1544. 105 Srnovský neprávě jmenují, ale jest niva Václavská, kteréž jsou k Vonšovicům uží- vali; čihadla též že jsú oni užívali a podnes užívají; a tak pravíc, že sú to meze nepravé a nepořádné, ale oni že chtí meze pořádné a spravedlivé ukázati. I šli vedle vody dolův až k kamenu s oné strany řeky pravíc, že ten kámen slove Kůň s sedlem, a ten že jest pravý mezník, že dělí grunty Vonšovské od Spulských; řeka, odtud počnúc, že nahoru všecka k Vonšovicím a jiným vesnicím k spolku ná- leží, ač jsou před léty Spulští to sedlo skryli a do bláta je uvrhli, ale oni že jsou je zase našli. I šli k vrchu upřímo k smrku s křížem k velikému kamenu jmenujíc jej Češkou, odtad vedouc předce přes břehy nepřetržené ukazujíc mezi tím sklady kamení a kříže na dříví vysekané až k studénce přes cestu, kudy jsou svědkové Johanky Čabelické počali vésti, a tak pravíc, že, kudy sou vedli počnúc od Sedla k Češce až po studénku, že jsou to pravé meze a mezníci zřetedlní s křížmi i s sklady kamením vyznamenaný tak, což jest po pravé ruce, to k Spuli a což po levé, k společnému užívání vesnic již jmenovaných že náleží, a to že obce slove, a toho že jsou užívali beze vší překážky pastvami a dřívím i v řece lovením a jim Spulským jsou bránili toho užívati, dříví jim brali i koně zajímali; žádajíce při svých pořádných mezech a meznících zůstaveni býti. Tu po zasazení soudu zahájeného od Petra Malovce vždy žádáno bylo, po- něvadž o ty své grunty dědičné i společné není obeslán, aby v tom opatřen byl, aby tudy o své grunty nepřišel. Též také od Jana Malovce předešlé žádosti připo- menuto, aby při zřízení zemském o společnících mohl zůstaven býti, a svědkové aby čteni nebyli; neb se mu vidí, že k té při odpovídati povinen není, leč mu to nale- zeno bude, toho se obávaje, dopustil-li by svědky čísti, aby strana neřekla, že jest ku při přistoupil. Dále od téhož Jana Malovce mluveno, že k té při znamenitě potřebuje ma- jestátu, kterýž lidé pana Ondřeje Ungnoda na tyto grunty mají, ješto lidem jeho Jana v tom ne málo ale mnoho záleží, a ten majestát pan Ungnod má a na tento čas z země pro potřebu zemskú i královskú vyjel, nemoha jeho k tomu připraviti, aby mu ten majestát položil, za to žádaje, aby v tom opatřen byl, aby tudy skrze to obmeškán nebyl a o svú spravedlnost nepřišel. Proti tomu mluveno, že se vidí, že on Jan Malovec toliko odtahův hledá; věda o tomto obeslání dosti časně mohl jest se dobře v tom, což by k své sprave- dlnosti potřeboval, opatřiti a pana Ungnoda k tomu připraviti, aby mu ten majestát položil, neb pan Ungnod teď nadávno jest odjel. Ač jim poručníkům se nezdá, aby v tom majestátu co o těchto mezech dostaveno býti mělo, ale poněvadž má strana se všemi potřebami pohotově býti, jakž obeslání v sobě zavírá, že žádají poručníci paní Johanky, aby svědkové čteni byli. Archiv Český XXX. 14

Strana 106
106 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Kdež po odložení té pře a zasazení soudu podle práva mezního od lidí krá- lovských k Hluboké náležitých žádáno, aby v tom opatřeni byli, že se k těm grun- tům hlásají pravíc, že v nich spolek s lidmi páně Janovými i páně Petrovými mají pastvami, lovením, též i řeky užíváním, nejsouce z toho obesláni, aby o ten spolek nepřišli. Proti čemuž na místě paní Johanky mluveno, že předešle majíce Spulští s Vonšovskými několiko vajvodů na tyto grunty, o čemž jsou lidé královští i páně Petrovi dobrú vědomost měli, však nikda sou na to nenastupovali, ani se k tomu nevohlašovali, aby jim co tu náležeti mělo, až teď tepruva, chtíce toliko překážku jim Spulským učiniti; nejsa té naděje, aby toho dopuštěno bylo. Proti tomu zase mluveno, že jest nikda o tyto meze právem a tím pořádkem, jako nyní, nebylo přikročeno, a protož jim nebylo potřebí k tomu se ohlašovati. A na to od pana Jana Malovce majestát císaře Zykmunda ukázán pravíc, že se tím pro- vozuje, že lidé královští, páně Petrovi i jeho z těch ze všech vesnic v týmž maje- státu zejména jmenovaných v těch gruntech spolek mají. Dále svědkové obúv stran jsú čteni. Při tom skrze Jana Malovce povědíno, že to dostatečně provozuje, že lidé páně Petrovi s lidmi jeho v těch gruntech spolek mají, a protož, poněvadž pan Petr obeslán není jakožto společník, že on po- vinen není dále odpovídati, než podle zřízení zemského, kteréž o společnících ukázal, žádá zůstaven býti; též i od pana Petra Malovce žádáno, aby při tom zacho- ván byl. Proti tomu od paní Johanky mluveno, že se z těch majestátův o žádných mezech Spulských nic nenachází a na tyto meze a grunty se nevztahuje, než toliko na grunty, kteréž oni drží; čemuž se místo dává. Než poněvadž se to z svědomí paní Tajnské dostatečně provozuje, že to vše, pokudž jsou vedli, jim náleží, uka- zujíc zřetedlné meze, mezníky a kříže, že podle toho za opatření spravedlivé žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše tu všicku při, svě- domí, vedení, majestát, zřízení zemské a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom s soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž jest se to z svědkův dosta- tečně vyhledalo a našlo, že lidé poddaní pana Petra Malovce z Cuclavic, Výškovic a z Narov těch gruntův, o kteréž paní Johanka Čabelická se panem Janem Ma- lovcem o meze činiti má, společně s Vonšovskými jsou užívali, i poněvadž ona paní Johanka pana Petra Malovce vedle pana Jana Malovce o též meze a hranice tak, jakž zřízení zemské o tom vyměřuje, společně jest neobeslala: i z té příčiny též obeslání se zvihá. Dali památné. Stalo se v pondělí po sv. Žofii léta 1544.

Strana 107
z let 1544—1545. 107 36. 1545 d. 30. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zygonií Šlikovou z Holejče hraběnkou z Pozaunu a Anežkou hraběnkou z Helfenšteina o hranice mezi vsí Žibřidovem a Jonsdorfem tak, že, poněvadž paní Anežka jsouc na meze obeslána nestála, dává se paní Zygonii o též meze a hranice podle obvedení jejích svědků za právo stanné. [List 98—100.] V té při, kteráž jest vznikla mezi paní Zygonií z Holajče hrabínkú z Pa- saunu s jedné a paní Anežkú hrabínkú z Helfnštajna strany druhé o meze a hra- nice mezi vsí Žibřidovem k Děvínu a vsí Jonstorfem k Lemberku náležícím [!], tu od paní Anežky skrze Zykmunda Čeňka, Zykmunda Kelble, Mikuláše Pencika a Jakuba z Klenče, jakožto ode paní vyslaných, dodáno jest psaní panu purkrabí, v němž paní píše, že pro nedostatek zdraví svého a pro krátkost času na též meze přijeti nemůž; při tom oznamujíc, že ona toho statku právem dědickým nedrží, než toliko u věně a do živnosti své, a že se tu nápadníkův dotýče, nemohouc jim nic prosú- diti žádaje, aby takového mezování odloženo bylo, že ona takovú věc na JMt pány a vladyky na plným soudu zemským vznésti chce, a přijde-li k tomu, že se to ukáže, že paní Děvínský tu nic nenáleží, nač se potahuje. Proti tomu na místě paní Zygonii skrze Jiříka bakaláře od Bílých Vorlův mluveno, že ona paní Zygonia podle vyžádání purkrabí a obeslání se všemi potře- bami pohotově jest a žádá, aby předce mezováno bylo a dále na psaní paní Anežky aby odkládáno nebylo. Než chtí-li vyslaní paní Anežky na místě paní státi a co ukazovati, to buď; pak-li nestane, že paní Zygonia žádá podle zřízení zemského za stané právo. Zase od vyslaných paní Anežky mluveno, že oni mimo toto psaní žádného dalšího poručení ode paní nemají, aby se več dávati měli; než za to žádají, aby paní při týmž psaní a žádosti své zůstavena byla. Kdež pak po přísaze konšel s strany paní Zygony a zasazení soudu od pana Jaroslava, purkhrabie z Donína a na Lemberce, jest mluveno, poněvadž jest pán tomu srozuměl, že by paní Zygonia pana purkrabí vyžádala k mezování na tyto grunty, kterýchž on se paní Anežkú Kurcbachovú manželkú svú na tento čas v držení jest, dal se jest taky tu najíti a k tomu se ohlašuje a to oznamuje, že paní man- želka jeho i on takové grunty drží, ješto, poněvadž o ně od žádného obesláni ne- jsou, že za to žádá, aby dopuštěno nebylo o ně mezovati, aby tudy jemu jeho grunty a manželky jeho bez jeho vědomí odcizeny nebyly; neb kdyby o tom byl prve věděl, byl by to dostatečně vajpovědí panskou pokázal, že ty grunty sou manželky jeho a těch že již od mnoha let v užívání a držení jest, ješto se v takových příčinách ne k ji- nému, ale k držiteli gruntův hleděti má. Na to vajpověď mezní mezi Albrechtem Čiplú a Divišem Malovcem o k tomu věc podobnú čísti dal,1) podle toho za opa- tření žádaje. 14*

Strana 108
108 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Proti tomu zase mluveno, že paní Zygonia se panem Jaroslavem žádného obeslání a žádné pře nemá, než se paní Anežkú hrabínku toliko, a protož se paní nezdá se panem Jaroslavem v jaké odpory dávati. Ale poněvadž paní Anežka podle obeslání na mezech nestojí, že žádají pan Zykmund Berka i on Jiřík bakalář ja- kožto poručníci podle práva a zřízení zemského za právo stané. A bude-li pan Ja- roslav potom chtíti oč ku paní Anežce hleděti, že by jemu na škodu svým nestáním co obmeškala, toho bude míti vůli, ješto kdyby paní Anežka podle obeslání byla stála a před soudem zahájeným příčiny oznámila, proč by mezovati povinna býti neměla, byl by se pan purkrabie v tom nezmejlil, ale spravedlivě zachoval tak, že by se žádné straně nic neublížilo; ale když nestojí, že paní Zygonia meze své uká- zati chce a obvésti, pokudž meze od její vsi Žibřidova jdou, a podle toho že za stané právo žádá. Kdež po přísaze a zapsání svědkův podle práva mezního svědkové paní Zy- gony začavše vésti od hrobu, ukazujíc na jabloň pod hrobem pravíce, že ten úhel, kdež jabloň stojí, dělí troje grunty totiž Vartmberské, Děvínské a Lemberské, což po pravé ruce, to že k Děvínu ke vsi Žibřidovu, a po levé, k Lemberku ke vsi Jon- storfu náleží; toho dokládajíc, že lidé z Jonstorfu přes tuto mez dále se nepotahují, nébrž těm mezem místo že by dali, ale vrchnost že přes meze v les tento sahati jim chce, ješto ten les k Žibřidovu náleží, a díly jich sedlští od jich dvorův předce až k této mezi jdou; pak k kterému dvoru který díl náleží, ten by také pořádně svými mezemi ukázati chtěli. I šli tou mezí před se až k silnici, kteráž k Jablonné běží, na hráz rybničnú, tou hrází až k skále, na níž kříž vysekaný a kuše, ukazujíc pod hrází luk nemálo pravíc, že ty louky sou Lemberští sobě, když pusto bylo a žádný jim nebránil, vyklučili a jich až posavad užívají, ale že k Děvínu náležejí. Odtad šli skalou nahoru vrchem, nechavše po levé ruce starého čihadla, dovedli úřad opět k skále, na níž kříž vytesaný. I šli strání nahoru, pustivše se dolův přes důl opět k skále s křížem nad rybníkem pode vsí Jonstorfem, ukazujíc přes chobot té- hož rybníka na druhú stranu k Březí, i obšedše rybník na druhú stranu šli straní opět k skále s křížem, vždy v tom oznamujíc, kterého sedláka z Žibřidova který díl jest, a pravíc, že již dále o mezech jistotně nevědí, ač ještě dále by měli jíti; ale že tam dále jsou meze mezi Šarbachovem a Žibřidovym, o něž rozepře nemají, pra- více, že kudy jsou vedli a ukazovali, že jsou to pravé meze a mezníci, kteréž dělí grunty Žibřidovské od gruntův Jonsdorfských, žádajíce při nich zůstaveni býti. Kdež pak poručníci paní Zygonie též jsú žádali, jakž i prvé, podle takového obvedení a mezí ukazování, poněvadž paní Anežka jsúc na meze obeslána nestojí, za právo stané. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými strany paní Zygony vyslyšavše tu při, připsání paní Anežky, ohlášení pana

Strana 109
z roku 1549. 109 Jaroslava purkrabí z Donína na místě paní Anežky Kurcbachový manželky své, svě- domí a vedení svědkův, stání i nestání, toho všeho s pilností pováživše a vzav na- učení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom vypovídají: Poněvadž ona paní Anežka hrabínka z Helfnštajna, jsúci na meze a hranice v vobe- slání jmenované podle práva a zřízení zemského k jistému dni obeslána, i nestála, ani na místě svým s mocí neposlala, přiznavši se připsáním svým, že těch gruntův u věně svým a do živnosti své v držení jest: i z té příčiny dává se jí paní Zy- gonii hrabínce původu podle obeslání a obvedení jejího svědky přísežnými o též meze a hranice za právo stané. Než což se paní Anežky z Kurcpachu, manželky pana Jaroslava purkrabí z Donína, dotýče, bude-li ona chtíti k komu oč pořadem práva hleděti tu kdež náleží, právo se jí nezavírá.) Dala památné. Actum f. III post Petri et Pauli anno 45. — 1545 f. IIII. die Kyliani [8. července] vyšla relací vo škody.3) Konšelé s strany paní Zygony původa i svědkové. Konšelé: Martin zámečník, Ondřej krajčí, z Bělé; Jan Liška, Šimon krajčí, z Lippého; Jan kolář, Martin Hu- báčkův, z Dubu. Svědkové: Boes Jíra, Mots Raychl, Vít Borůvka, z Outěchovic; Martin Bynar, Hans rychtář, z Břevnišť; Pavel Helišar, Michal Štrav, Michal Hene, Martin Šafar, Tomas Kernchen, Mats Hedrych, Blažek Labe, Hans Hergesel, Adam Zynlar, Mats Štrav, Mertn Šellar, Hans Andres, Jakob Vojnar. 1) Zde č. 19. — 2) Viz níže č. 42. — 3) V Registrech škodních čili v Registrech útokův ze škod útratních a nákladních soudu škodního z let 1545—1547 (archiv musejní č. 122) jest na listu B. 8 následující zápis: Zygonia Šlikovna z Holejče hrabínka z Pasaunu a s Lokte žádala listu ze škod útratních a nákladních na Anežku hrabínku z Helfnštejna na Stolinkách z 100 kop gr. č. po právu staném na mezech po vedení pur- krabie Hradu Pražského daným. Actum sabbato post Divisionem appostolorum [18. července] 1545. 37. 1545 d. 1. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi šesti bratry purkrabími z Donína na Grabšteině a Anežkou Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce o hranice mezi lesy za vsemi Jitrovou a Rynolticemi ležícími tak, že dává většinou za právo bratrům z Donína dle obvedení svědků jejich a z části úřad sám meze mezi stranami určiti má. [List 105—108.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Albrechtem, panem Janem, panem Jaroslavem, panem Václavem, panem Frydrychem a panem Krystofem bratřími purkhraby z Donína a na Grabštajně s jedné a urozenú paní paní Anežkú z Kurcpachu a na Lemberce, jakožto držitelkyní téhož panství Lemberskýho, s strany druhé, a to o meze a hranice mezi lesy za vsí Jiterovým jinak Pangrací k zámku Grabštajnu a mezi lesy za vsí Rejnolticí k zámku Lemberku příslušející, kdež pak svědkové pánův bratří z Donína přivedše úřad k kamenu řečenému Šlosštejn oznamujíc, že týž kámen dělí troje grunty totiž Grabštajnské, Lemberské a Jablonské tak, což leží po levé ruce, to k Grabštejnu, a po pravý dolův, k Lemberku že náleží;

Strana 110
110 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského i šli od toho kamene cestou dolův ukazujíc od jednoho buku k druhému i v dubích kříže staré a lízy zarostlé pravíce je býti hranicemi až k hrobu, od hrobu až k studénce. Odtad šli pustou cestou k vrchu přes borovnici řečenú Hochhajd, odtad dolův přes cestu pustou, kteráž běží na silnici Grabštajnskú, odtad dále nahoru pod Malej Vels až k silnici, kteráž běží z Rejnholtic do Žitavy, k Černé Louži jmenujíc ji Švarc Fyce, ukazujíc mezi tím mnoho dubův, jedlí, obhořalú borovici s křížmi a s lízami a pravíce, že, pokudž jsou vedli od toho Šlosštejnu až k studénce a Černé Louži, že jsou to pravé hranice, že o tom od starých lidí jsou slajchali, že to k Grab- štajnu spravedlivě náleží. Dále pak od té Černé Louže šli lesem maní k Jiterovu pravíc, že kudy jdou, že jest to mez mezi dědinami Jiterovskými a Rejnholtickými, ukazujíc záhony, že by se při též mezi vřezovaly. I šli přes loučku na cestu, odtad mezí, potom mimo ploty Jiterovské lukami k skále, pak nahoru k borovici hraniční, kteréž strana odporná místo dala. A při tom i při počátku vedení Jan Lungvic a Jakub z Klenče, jakožto po- ručníci paní Anežky obeslané, těm všem mezem a tomu všemu ukazování otpírali pravíce, ač ten Šlosštejn hranicí jest, však proti němu po levé ruce v té léči k Lem- berku jsou na zvěř honili a tu líčeli bez překážky; a k Lemberku vždycky náleželo; a na kteréž se lízy táhnou, že to praví křížové nejsou, ale nedávno někdo, jsúci na lově, voštípem i jinak to jsou vyryli a naťali. Tolikéž před Černou Louží, nedošedše jí, vedli jsou přes záhony, což mezí býti nemůž; ale ty dědiny že k Rejnholticím náležejí. Též také, kdež maní k Jiterovu vedli, že žádných mezí tu není, a sami svědkové nevěděli jsou kde a jak vésti, nevědúc o žádných mezech, a lidé z Rajn- holtic přes ty meze k svajm gruntům těch pasek travou, senem i setím obilí jsou užívali a užívají podnes, z čehož znáti, že k Jiterovu náležeti nemůž. Dále též, kdež jsou se někteří Jiterovští vystavěli, dokudž osazeno nebylo, vždycky těch luk, kdež obec již jest, k Lemberku jsou užívali a mejto z nich na Lemberk dávali. Než což se poslední, na borovici, hranice dotýče, té že místo dávají, že dělí grunty Jiterovské od gruntův Rejnholtických. I vedli svědkové paní Anežky zase, počnúc od té borovice dolův k skále, na níž kříž s nějakým erbem vysekaný jest, pravíce, že tudy pravé meze a mezníci jdou. I šli až do vsi Jiterova nad chalupu Kroužovu a mluvíce, že před 40ti lety až podtad z luk, s kteréž nyní obec udělána, nad Lemberk hajní majta jsou nosili, a pod tou lípou mnoho sudů piva Lemberští, když na pouť lidé chodili, jsou vyšenkovali; žádný jim v tom nepřekážel. Kdež pak na zajtří vedli skrze ves Jiterov patrnou mezí, kteráž dělí Králuov grunt neb rolí od gruntu Švarcpachového, pravíce, že ta mez jest pravá hranice, kteráž dělí grunty Lemberské od gruntův Grabštajnských, a že i těch sedm člověkův

Strana 111
z roku 1545. 111 po levé ruce dolův k Lemberku ke vsi Rejnholticím náležejí. Na to svědkové pánův z Donína pověděli, že oni nevědí, jest-li to pravá hranice či nic, než oni to mají za mez mezi těmi dvěma grunty, a že jsou i těch sedm člověkův pánův Grabštajnských a jich že v užívání a držení jsou a poplatky jim dávají. Dále jsou tou mezí skrze hájek březový šli až na cestu, kteráž k Žitavě běží, ukazujíc kamení s křížmi pravíce je býti mezníky. Ale lidé pánův z Donína pravili, že jsou to kamení sami vsázeli na své meze. I šli až k staré pusté cestě nedaleko od silnice Žitavské a tou starou cestou lesem maní mezi dvě skály až na cestu travní, kterouž na zvěř líčeli, hnuvše se k veliké léči pravíce, že jsou tu léč klidili, z ní i mejto na Lemberk nosili. Ale svědkové pánův z Donína otpírali tomu pravíc, že starý pán z Donína nějakému Grynvaldu ten les pronajal, aby v něm kuny lapal a na Grabštajn nosil. Odtad šli až na cestu, kdež slove Lemhy, ukazujíc v suchém dřevě nějaký kříž; pak tou cestou šli předce až k kamenu, kterýž na cestě pod horou Velikým Velsem leží, pravíc, což je koli po levé ruce, že k Lemberku, a po pravé, k Grabštajnu náleží. Z té cesty šli k vrchu na horu Veliký Vels, přes tu horu pra- více, což visí na levú ruku, to k Lemberku, a na pravú ruku, k Grabštajnu tak, když déšť z hůry prší, na kterú stranu a odkud dolův voda teče, že podtud hora k tomu panství náleží a vrch že dělí. I jdouce vrchem přišli k dolu, kdež železné rudy do- bývají, pravíce, že jest pan Ilburk bránil pánům Grabštajnským tu rudy dobývati, ale páni Grabštajnští tomu otpírali pravíc, že jsou toho dolu vždycky užívali, když jim potřeba kázala. Odtad šli až k cestě, kteráž z Žitavy do lesuo pod Vels běží, pravíce, že jsou v tom lese Žitavským bednářům dříví prodávali a mejto na Lemberk nosili. Ale svědkové Grabštajnští pravili, že jsou oni též prkna k stolům do Žitavy tu prodávali a dělati dopustili. Odtad vedli na horu, jmenujíc ji Buková hora; tu svědkové Grabštajnští též pravili, že ta hora slove Krykholc, a Buková hora že doleji leží. Dále vedli k první, potom i k druhé jámě na zvěř udělaný pravíc, že pan Ilburk pánu kázal ty jámy zabořiti a nedal jich užívati pánům Grabštajnským, a v jedné že jest pan Ilburk železné rudy hledal. Proti tomu zase Grabštajnští pravili že jsou těch jam užívali a panu Ilburkovi nedali tu rudy dobývati, ale jemu toho bránili. I šli až k tomu kamenu řečenému Šlosštajn pravíce, že ten kámen troje grunty dělí a jest pravý hraničný kámen, toho dokládajíc, pokudž jsou koli vedli a ukazovali, že jsou toho za hájemství svého podtud užívali a les prodávali, na Lemberk mejto nosili bez překážky, a to lipí že jsou Jiterovští od nich kupovali a na Lemberk majto dávali, a v těch místech že jsou páni Lemberští až potad na zvěř honili. Než od té chvíle, jak sou se v Jiterově ti lidé vystavěli, když o meze různice byla, majíce s obúv stran v dobré míře strany užívání až do rozeznání státi, mohli jsou Grabštajnští v to sa- hati, ale bez vědomí pánův Lemberských. Kdež takovému vedení svědkové Grabštajnští

Strana 112
112 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského místa nedavše otpírali pravíc, že jsou na svým vedení žádných mezí, ani mezníkův ne- ukázali, ale maní jsou vedli tu, kdež žádných mezí není. Kdež po zasazení soudu zahájeného od pánův bratří z Donína mluveno: po- něvadž svědkové jich ukázali jsou na svém vedení meze pořádné a mezníky, obvedše pokudž k Grabštajnu náleží, a strana odporná žádných mezníkův, ani mezí proti tomu jest neukázala, že podle téhož obvedení za opatření spravedlivé žádají. Při tom i svě- domí čtena a podle toho mluveno, že se to i svědomím dostatečně pokazuje, pokudž jsou vedli, že jsou to spravedliví meze a mezníci, žádajíce při tom zůstaveni býti. Tolikéž i na místě paní Anežky žádáno, což by jí paní v těch gruntech spra- vedlivě náleželo, aby se to rozvážilo, tak aby paní spravedlivě opatřena byla, že se v tom úřadu k spravedlivému opatření poroučí, ale těm svědkům pánův bratří z Donína, poněvadž nic jiného než slyšenú řeč svědčí, místa nedává. Davše svědky své čísti při tom mluvíc, že tak, jakž jsou na vedení svým meze ukazovali, že to i seznávají, ne slyšenú řeč, ale čehož jsou se sami rukama svýma jsouce na to hajní usazení do- týkali, že toho k Lemberku vždycky užíváno bylo, žádajíce, aby při tom paní, což jí náleží, zůstavena byla. Zase proti tomu mluveno, kdež někteří svědkové svědčí o lípě a jiných věcech, toho že jsou na vedení svým nic neukázali, než velmi nepořádně vedli, neukázavše žádných mezí, ani mezníkův, a nesrovnávají se sami v sobě v svým svědomí pravíce, že jsou toho užívali, ješto těch lidí a gruntův páni Grabštajnští od mnoho let v držení a užívání jsou; ač toho, kdež se ven z lesu vedlo a co se lidí a gruntův dotýče, úřad súditi nebude, než toliko o meze v lesích; a také ti lidé s povolením pána Grabštajnského jsou se vystavěli; poroučejíc se v tom k spravedlivému opatření. Zase mluveno, že na místě paní žádají, aby o všecko se konec spravedlivý stal, poněvadž na onen čas, když o ty meze rozepře byla, byly jsou puštiny, a již se lidé tu zosazovali, aby se vědělo kde a komu náležejí. Však v tom ve všem poroučejí se úřadu k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic atd., purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše tu všicku při, svědomí, vedení a ukazování a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vy- povídají: Poněvadž jsou svědkové pánův bratří z Donína svědomím svým i také jistými mezemi a znameními starých křížův hraničných a liz to dostatečně pokázali a provedli, že od kamene řečeného Šlosštejn dolův až k hrobu, kdež jsou svědkové přísahali, že ti lesové, kteříž leží po levé ruce, k Grabštajnu náležejí, a od hrobu k studénce a od studénky až do porostliny, kdež někdy dědiny voraný byly z té strany Černé louže, že též, což po levé ruce jest, k Grabštajnu, a což po pravé ruce, k Lemberku že náleží; a svědkové paní Anežky z Kurcpachu toho jsou podle práva

Strana 113
z roku 1545. 113 ničímž neodvedli, aby to pravé meze a hranice nebyly, anebo aby mezi kým jiným též hranice byly, nežli mezi grunty Grabštajnskými a grunty Lemberskými, ani také sami na vedení svém žádných jiných jistých mezí, hranic ani znamení jsú nepokázali, než maní lesem jsú vedli: i z té příčiny dává se jim pánům bratřím z Donína pů- vodům podle jich obvedení za právo tak, že se při týchž mezech a hranicech zůstavují nyní a na časy budúcí a věčné. Než, kdež jsou svědkové pánův bratří z Donína přes porostliny lesem, kdež někdy dědiny voraný byly, až ke vsi Jiterovu vedli, kteréžto porostliny těch dědin mezemi svými s grunty Jiterovskými s grunty Rejnholtickými se stajkají, poněvadž jsú obojích stran svědkové žádných jistých mezí ani mezníkův nepokázali: i z té příčiny ta se věc v moci úřadu zůstavuje tak, pokudž úřad mezi těmi již jmenovanými vsemi meze ukáže a je rozdělí, tak toho aby jedna každá strana pokojně užívala bez pře- kážky druhé strany nyní, na časy budúcí a věčné. Kdež pak dále svědkové pánův bratří z Donína úřad jsou vedli mimo ves Jiterov nahoru lukami až k skále a k poslední hranici, kteréž od strany odporné místo dáno, poněvadž jsou meze a mezníky, též i užívání pokojné dostatečně pokázali, ješto o též meze mezi lidmi pánův bratří z Donína z Jiterova a lidmi paní Anežky z Rajnholtic žádného otporu není: i z té příčiny se oni páni bratří z Donína při týchž mezech a obvedení svědkův jich zůstavují a dává se jim za právo. Dali památné. A škody nákladní a outratní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Actum f. IIII. post Petri et Pauli apostolorum a. 1545. Konšelé pánův bratří z Donína: Jiřík Bartošův, Jan bakalář, Jan Hranek, z Turnova; Jiřík Pěkný, Martin zámečník, Ondřej krajčí, z Bělé. Řečník: Jan písař z Bělé. Konšelé paní Anežky z Kurcpachu: Augustin krajčí, Voldřich Koutský, z Litoměřic; Michal sladovník, Vaněk bečvář, z Roudnice; Jan krajčí, Jaroš soukeník, z Oušťku. Svědkové p. bratří z Donína: Jakob Nyznar, Hanuš myslivec, Mats Lang, z Hrádku; Beneš Kracík, Petr Hauswald, z Jiterova; Mertn Švetnar z Ketmi; Vench Klejne z Donys; Hans Jan, Jakub Krouza, z Jiterova. Svědkové p. Anežky z Kurcpachu: Hanuš Nostvic z Nostvic; Zykmund Rymar z Jablonce; Vít Vojnar z Rokytnice; Michal Pecha z Markvartic; Donát Švertnar, Martin Nejman, z Lemberku; Vojtěch Kubka z Suché; Petr Zeyffart z Markvartic; Brozius Hampl z Židovic; Valtyn havíř z Jonstorfu; Hans Proles z Markvartic; Šalomon z Suché; Dlouhej Andres, Vencl Pejsar, z Markvartic; Kristof Lindnar z Rejnholtic. Archiv Český XXX. 15

Strana 114
114 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 38. 1545 d. 2. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi šesti bratry purkrabími z Donína na Grabšteině a čtyřmi bratry z Bibršteina na Fridlandě o hranice vsi Machendorfu tak, že dává za právo pánům z Donína dle obvedení svědků jejich při dřívějším vejchoze za někdy Jáchyma z Bibršteina. [List 100—105./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Albrechtem, panem Janem, panem Jaroslavem, panem Václavem, panem Frydrychem a panem Krystofem bra- třími vlastními a nedílnými purkrabí z Donína a na Grabštajně s jedné a urozenými pány panem Janem, panem Jeronymem, panem Krystofem a panem Zykmundem bratřími vlastními z Bibrštajna a na Frýdlantě atd. strany druhé o meze a hranice u vsi Machn- dorfu, o kteréž jsou tíž bratří z Donína s někdy panem Joachymem z Bibrštajna činiti měli a na ně předešle purkrabí Hradu Pražského vedli, kdež pak oboje strany davše sobě též předešlé vedení a mezí ukazování, tudíž i pře líčení přečísti, kteréž slovo od slova zní takto: Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Albrechtem, panem Janem, panem Jaroslavem, panem Václavem, panem Frydrychem a panem Krystofem bra- třími vlastními a nedílnými purkrabí z Donína a na Grabštajně s jedné a panem Joa- chymem z Bibrštajna1) a na Frýdlantě strany druhé o postoupení vsi Machndorfu, tu kdež JMt páni a vladyky s plného soudu zemského vajpovědí svou rozkaz uči- niti jsou ráčili, poněvadž jsou se strany o to snésti a srovnati nemohly a sobě v tom na otporu byly, což by k té vsi Machndorfu gruntův náleželo, aby strany na ty grunty a meze purkrabí Hradu Pražského vedli atd., tak jakž táž vajpověď a rozkaz JMtí pánův plněji svědčí: tu svědkové pánův bratří z Donína původův začavše vésti nad hrobem od potoku řečeného Ryrfflos pravíce, že ten potok počnúc od řeky Nisy, pokudž nahoru do hor jde a se začíná, dělí grunty Machndorfské od gruntův páně Joachymových k Rozntálu a k Rychberku náležících; čemuž svědkové pana Joachyma z Bibrštajna odpírajíc pravili, že ten potok dělí Rozntál a Rychberk od gruntův Svárovských, k Hamrštajnu od nějakého Haléře odkázaných, divíce se tomu, že páni Grabštajnští na jeho pana Joachyma grunty dědičné se vedou a potahují. Dále vedli skrze pustú ves řečenú Bertlsdorf jinak Vostašov pravíce, což té vsi s této strany potoku jest, že to k Machndorfu náleží. Přišedše nahoru, kdež se tok téhož potoku začíná, i šli před se vrchem pod horú Ještědrem k jedli jedné, na kteréž dva kříže vysekaná a zarostlá, potom i k druhé jedli též s jedním křížem až k skále, pravíce to mezníky pravé býti, že ta skála dělí hory Machnsdorfské [sic] od hor Lemberských paní Ilburkový, mluvíc, pokudž jsou vedli, že po levé ruce všecko náleží k Rych- berku až po tu skálu, a od skály k Lemberku, a což po pravé ruce, vše k Machndorfu. Čemuž všemu od strany otporné jest odepříno, pravíc, že ta pustá ves Bertlsdorf vždycky k Rychberskýmu panství jest náležela a ještě i druhá pustá ves

Strana 115
z roku 1545. 115 málo dále že jest; a ty kříže vysekaný že nejsou praví mezníci, a že jest je dělal nějaký Paul Butchen o své újmě na ublížení hor a gruntův pánův z Bibrštajna, ješto žádný z lidí při tom jest nebyl. Než což se skály dotýče, té místo dávají, že dělí grunty nebo hory Lemberské od gruntův páně Joachymových, k Hamrštajnu od Haléře odkázaných, a odtad že meze jdou dolův k potůčku, kdež huť, v níž vitro- lium se vaří, postavena jest, kterýžto potůček padá do potoku běžícího z Holndr- gruntu, kterýž jmenují Kaltpach, a někteří Rokytnice neb Ukršpach. Odtad ten potok padá do řeky Nisy a dělí Hamrštajnské hory od Lemberských. Ale páni Grabštajnští pravili, že ten potůček od huti tekúcí až do potoku z Holndrgruntu dělí grunty jich z Machndorfu od Lemberských, a tu naproti přes cestu že jsou jich hory k Grabštajnu náležící řečené Dyrhauf; tu že již žádných mezí v jich gruntích není, ale všecko po pravé ruce k Machndorfu a po levé k Lem- berku a k Grabštajnu že náležejí. Nazajtří pak páni bratří z Donína, jdouce skrze Machndorf k zámku Hamr- štajnu, ukazujíc a pravíc, že k témuž zámku nic více nenáleží než toliko sama ta zahrada a pokudž z střech kape; ale k Grabštajnu i k Machndorfu s obuo stran řeky náleží, ukazujíc i městiště někdy sedlských dvorův s druhé strany řeky, k kte- rýmž ty dědiny a dílové sedlští, kteréž na tento čas pán k Hamrštajnu užívá a z nich dvůr poplužní udělati dal, náleželi. Čemuž od pana z Bibrštajna odepříno není, aby to sedlští dílové neměli býti, ale že jsou od starodávna vždycky k Hamrštajnu náleželi a náležejí. Dovedše úřad málo vajše k nějakému kopci, okolo něhož příkop obhlubní jest a s druhé strany rybník pustý, pravíc, že jest tu tvrz Haléřova byla, na níž nějaký pan Haléř seděl nemaje než jediného člověka k ní; a ty všecky hory, kteréž páni Grabštajnští obvedli, jeho Haléřovy jsou byly; a po smrti své týž Haléř tu tvrz i ty hory k Hamrštajnu jest odkázal a od té chvíle k Hamrštajnu náležejí, a ne jinam, a Hamrštajn i s Rychberkem, což k němu náleží, že jest manství k Frydlantu. Ale páni Grabštajnští tomu místa nedavše pravíc, že ten kopec nebo tvrz jest pravý Machndorf a tak slove, a k též tvrzi Machndorf že ta ves Machndorf se vším tím příslušenstvím, jak jest obvedeno, náleží. Zase svědkové pána z Bibrštajna, jdúce na druhú stranu řeky, vedli úřad na- horu před zámek, kdež šije s Kuprberku k zámku jde, na plac, kterýž slove te- sárna, kdež dříví skládají, ukazujíc upřímo dolův jako by rokle byla k Nisi řece, pravíc, že s té strany ta rokle k Nisi řece a řeka dolův až k potoku, kterýž z Holndrgruntu do Nisy padá, a potok nahoru k huti vitroliový a potom dále ty meze, kteréž jsou včera páni Grabštajnští ukazovali, že jsou pravé meze, kteréž dělí zde napřed hory a grunty pánův Grabštajnských a tam vajše grunty paní Ilburkové od hor a gruntův Hamrštajnských; a sem s druhé strany zámku k Machndorfu jdouce, 15*

Strana 116
116 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského že cesta, kteráž jde do Machndorfu, dělí a jest pravá mez tak, což jest po levé ruce, jako Kuprberk, to že sluši k Grabštajnu, a po pravé ruce, k Hamrštajnu. I šli tou cestou nahoru až k jabloni pod cestou nedošedše mostku pravíc, že se od té ja- bloně začínají grunty k Machndorfu příslušející tak, což jest z té strany řeky Nisy, to že k Machndorfu a s oný strany, k Hamrštajnu ke vsi Svárovu jinak Švore že náleží, a řeka Nisa že dělí. I vedli předce tou vsí nahoru ukazujíc městiště, kdež někdy pravá rychta Machndorfská byla; kteréžto rychtě že jest pravá, svědkové pánův Grabštajnských místo dali. I dovedli úřad až k maličkému potůčku pod rychtou v Svárově jinak Švore, na kteréž rychtě nyní Nykl Haynczl sedí, pravíc, že až podtud ke vsi Machndorfu náleží a ty meze, kteréž týž rychtář s sousedem svým z Machndorfu, má počnúc od řeky Nisy až k Chrastavským končinám, dělí Machndorf od Svárova nebo Švoru; a to až podtud že jest pan Joachym z Bibr- štajna podle vajpovědi JMtí pánův pánům Grabštajnským postúpiti chtěl a postu- poval; ale od něho to přijato není pravíc, což jest vajše z té strany řeky, též i s druhé strany dolův k Hamrštajnu i s dvorem, všecko to že k Rychberku nebo k Hamr- štajnu náleží a Švore slove, žádaje při tom zůstaven býti. Proti tomu svědkové pánův Grabštajnských pravili, že těm mezem pod rychtou Svárovskú místo dávají, a tu že se Svárov pravý začíná z té strany řeky Nisy a že jest toliko sedm člověků, kteříž k Svárovu náležejí; než aby s druhé strany řeky též Svárov slouti mělo, tomu otpírají; ale vždycky že jest sloulo Machndorf odtud nahoru, až do potoku řečený Ryrfflos tu, kdež do řeky Nisy padá, a odtud počnúc až pokudž jsou včera obvedli; a toho že jim pan Joachym postúpiti se zbraňuje; žádajíce též při svém obvedení zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného podle práva mezního osazeného od pánův bratří z Donína čteni jsou svědkové. Při tom mluveno, že se z těch svědkův to nalézá, že, pokudž jsou vedli z ony strany Nisy až zase na tuto stranu Nisy do potoku tohoto Ryrfflosu, jedna ves a jedna zástava jest a Machndorf slove; ale pan Jáchym z Bibrštajna znajíc, že to po vajpovědi panské postúpiti má, přezděl jest tomu z této strany Nisy najprv též i při postupování Rozntal a nyní naopak přezděl tomu Švore, ješto za prvnějších let nikda nebylo jináče jmenováno nežli Machndorf; což svědkové slyševše to od svých předkův seznávají, že to všecko až po ten potok Ryrfflos k Machndorfu náleží; tolikéž že k Hamrštajnu nic více nenáleží, než pokudž krůpěje s zámku s střech padají, a nějaká zelní zahrada. Jakož pak na vedení pořádné meze, potok, mezníci, kříže na dříví jsou ukazovány a ještě by i více mezníkův se bylo ukázalo, kteříž grunty Machndorfské od jiných gruntův dělí, ale když jim strana otporná místo dala, nebylo potřebí tam vésti. Dále i vajpověď z soudu zemského o vajplatu též vsi Machndorfu ukázali, pravíce, že se vajpověd na to vztahuje, aby Machndorf bez všech prostředkuo postoupen byl, ješto předešlí držitelovi na to XC kop

Strana 117
z roku 1545. 117 gr. č. jsou půjčovali a v Xtc kopách gr. č. bývalo zastavováno, s čehož znáti, že jest tak malá věc nemusela býti, jakž strana otporná praví a ukazuje. Při tom druhou i třetí vajpověď po zatčení o postoupení téhož Machndorfu učiněné čísti dali a mluvíce, že se z poslední vajpovědi nachází, jakou jest obranu pan Joachym toho nepostoupení měl, neklada žádné příčiny, aby se páni z Donína nač vajše potahovali, anebo čeho více žádali, nežli což k Machndorfu od starodávna náleží, žádajíce, poněvadž jsou meze pořádné vedením i lidským svědomím ukázány, při tom zachováni býti. A nad to k stvrzení svědomí svědkův, že pravdu svědčí i o půl vsi Bertlstorfu, ukázán jest list smlúvčí mezi někdy pány z Bibrštajna a pány Grabštajnskými na zástavu vsi Machndorfu se vztahující, při tom žádajíce, poněvadž Urban Millar neklade hand- feštního listu tak, jakž pan Joachym z něho jest pohnán, než toliko nějakú ceduli posélací o pokutu, za opatření. Proti tomu od pana Joachyma mluveno, že jest se pan Jáchym nenadál, aby naň to přijíti mělo, aby se páni Grabštajnští na jeho vlastní grunty vésti měli, protož že žádá, aby úřad na jeho vlastní grunty a ublížení jeho spravedlnosti nálezu nečinil; dále dokládaje, že těm svědkům a jich svědomí místa nedává, poněvadž slyšenú věc svědčí, ješto ves Machndorf sama v sobě obmezena jest tak, jakž jest to obvedeno i svědomím provedeno leží. A tu jest pan Joachym postúpiti chtěl jinač jí nepře- zdívajíc. Nato přípis svědomí těch dobrých lidí, kteříž jsou k tomu postupování vysláni byli, pokázal, též i revers listu smluvního, v kterémž se nachází, že ta ves Svárov nebo Švore Dachcovi na Hamrštajně zastavena pod léno byla, načež jsou páni z Bibrštajna i léna od JMKské přijímali a toho po týmž Dachcovi vždycky v držení byli. Davše svědomí čísti pravíc, že se to provozuje, že té vsi z této strany řeky Švore říkají, a ne Machndorf, což jeho páně Jáchymovi vlastní gruntové jsou, žádaje při tom zůstaven býti. A což se listu handfeštního Urban Millarovi daného dotýče, pravil pan Jan z Bibrštajna, že o tom neví, aby mu jaký list dal; však to, což týž člověk má, to klade, nejsa již dále žádnou pokutou, poněvadž ho staví, povinen. Dále přípis majestátu, též i potvrzení JMKské na všecka panství pánův z Bibrštajna svědčící, v kterýchž se i ta ves Švore nachází, na kterúž jsou vždycky léna přijímali, pokázal, a toho dokládajíc, že nějaký Haléř, jsa manem k Hamrštajnu, po smrti své všecky ty hory, na kteréž se páni Grabštajnští potahují, k Hamrštajnu odkázal, a Hamrštajn i s Rychberkem že pod léno k Frydlantu jest náleželo. Zase proti tomu mluveno, že se tomu porozumívá, že by pan Jáchym chtěl na soudu mezním, oč by mu se zdálo, přestati, a oč by mu se nezdálo, nic; ale poněvadž se mezí dotýče, kteréž jsou pořádně ukázány, bude se úřad dobře v tom věděti jak spravedlivě zachovati, a pravě, že tito svědkové páně Joachimovi ke škodě nejsou, neb o žádných meznících a mezích nic nesvědčí, kteréž by byly mezi Machn- dorfem a grunty páně z Bibrštajna, ač o vsi Švore svědčí, kteráž s druhé strany

Strana 118
118 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského řeky leží, ale s této strany aby Švore sloula, toho není; neb pan Jáchym, jsa toho všeho v držení, mohl jest tomu přezdieti, jak se mu líbilo, a tak jsou to sedláci jmenovali, kdo by mu toho bránil. Jakož i dnes, když bylo vedeno k nějakému kopci, pusté tvrzi, nevěděli a nevědí svědkové páně Joachymovi, jak jsou ty tvrzi říkali, ješto to pravý Machndorf jest; žádajíc, poněvadž o tu ves Machndorf rozsudek jest, a to jsou provedli, pokudž k té vsi dědin a gruntův jest, v tom za opatření. Co se majestátu a potvrzení JMKské dotýče, ač se toliko přípis majestátu ukazuje, však na to, což pánův z Bibrštajna vlastního jest, mohl jest JMKská dobře potvrzení dáti, než na cizí vsi k ujmě těch, kdož k nim spravedlnost mají, nemohl. A kdež se mluví, že by nějaký Haléř ty hory k Hamrštajnu odkázati měl, poněvadž se to ani dskami dvorskými ani žádnými listy neukazuje, aby to tak bylo, že ta řeč místa míti nemůž. Dále list handfeštní mlynáři v Machndorfu daný též i svědomí o Haléřovi pokázáno, a pravíc, že se to provozuje, že ten Haléř nic svého jest neměl, než Machndorf toliko spravoval k ruce pánům Grabštajnským a tu v Machndorfu bydle, a tak že ta tvrz Machndorf slove; v tom ve všem k spravedlivému rozvážení se poroučejíc. Zase mluveno, že ten Haléř byl jest manem pánův z Bibrštajna a po smrti jeho statek jeho jako manský zase na pány z Bibrštajna s těmi horami připadl, a nebylo toho potřebí tím pořádkem, jakž se mluví, vykonávati, neb páni z Bibrštajna svých statkův v dvorských dskách zapsaných nemají, než mají je na listech lenních a majestátích královských. Při tom i list prodaje manství a vsi Wustunge pokázal pravíc, že starý pán Grabštajnský po těch po všech smlúvách tepruva pánům z Bi- brštajna to manství prodal, poroučejíc se v tom ve všem též k spravedlivému ro- zeznání. Tu po přečtení svrchu dotčeného pře líčení a vedení pan purkrabě s úřadem na stranách se dotazoval, chtí-li ještě mimo toto předešlé vedení co více ukazovati, anebo mluviti neb svědky vésti, že toho mají vůli, a to že slyšeti i na to pohleděti chtějí. Proti tomu od pánův bratří z Bibrštajna mluveno, že toho všeho při témž předešlém ukazování a pře vedení zůstavují, toliko to dokládají, co se lidí osedlých ve vsi Machndorfu dotýče, že se jim vidí, poněvadž se zástava na žádné lidi nevztahuje, ale byla tehdáž ves pustá, neosazená, že povinni nejsou těch lidí pánóm bratřím z Donína postupovati, ale ty lidi, poněvadž jsou jich dědiční, kterýmiž jsou tu ves osadili, sobě pozůstavují a v tom že žádají opatřeni býti. Zase proti tomu od pánův bratří z Donína mluveno, že též toho při předešlém vedení a ukazování zanechávají, než což se lidí dotýče, poněvadž na jich gruntích ve vsi Machndorfu jsú osedlí, že jim také tíž lidé náležejí a postoupeni i se vsí býti mají, neb jsou oni pánův z Bibrštajna za to nežádali, aby tu ves osaditi měli; že v tom též za opatření žádají.

Strana 119
z roku 1545. 119 Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými vyslyšavše tu všicku při, svědomí, vedení svědkův, smlúvy, vejpisy z desk zemských, list zástavní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a majíc od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského o tom poručení, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž oni páni bratří z Donína původové to jsou svědky na vedení svém podle práva dostatečně provedli a pokázali, kudy jsou vedli, začavše vésti od Ryrfflosu až do pusté vsi Bertelstorfu a odtud k skále, kteréž jest od obojích stran svědkův místo dáno, že jest pravý hraničník, potom dolův mimo huť vitrolní a odtud k potoku řečenému Kaldubach, což se listem zástavním, na kterýž se nález panský o vajplatu vsi Machndorfu vztahuje, srovnává, a tím potokem až do řeky Nisy a potom až ke vsi Machndorfu, že jsou to pravé meze a hranice tak, což jest po pravé ruce, že to všecko ke vsi Machndorfu náleží, ješto svědkové pánův bratří z Bibrštajna vo žádných jistých mezech a hranicech, kteréž by Hamrštajn vod Machndorfu dělily, jsou neseznali ani jich neukázali, též také ani toho jsou neodvedli, aby jací jiní lesové mimo ty, kteréž jsú obvedeny k zámku Hamrštajnu zastaveni byli: i z těch příčin dává se jim pánuom bratřím z Donína za právo tak, že se při týchž mezech a hranicech a obvedení svým zů- stavují nyní a na budúcí časy. Dali památné. Actum f. V. Visitacionis Marie Elizabeth a. 1545. Konšelé pánův bratří z Donína: Martin zámečník, Jiřík švec, Ondřej krajčí, z Bělé; Jan bakalář, Jan Hrankův, Jiřík Pěkný, z Turnova. Jiřík Bartošův, řečník. Konšelé pana Jáchyma z Bibrštajna: Václav Řešák, Václav Vajvoda, Vít Přemrštil, Matěj postřihač, Ondřejc Lejtar, Ambrož sladovník, z Sobotky. Svědkové pánův bratří z Donína: pan Jan z Bibrštajna; Kristof Gerštorf z Gerštorfu ; Bartl Karelt, Antonius Hajnc, Jokof Otte, Hans Tuke, Tomas Rajchvald, Galles Tyle, Hans Helle, Mats Šnejder, Michel Drešer, Bartel Vetter, Lorenc Pyč, Andres Tejfl, Petr Veber, Paul Kuchnhajs, Jorge Bejer, Urban Martig, Valtn Tepper, Tomas Tejfl, Paul Drešer, z Chrastavy; Hans Jeger z Hrádku; Bastian Boetchen, Kuchn Bartl, Petr Tejfl, Jakub Černý, z Suchý; Mašek Hrb z Šimonovic, Jan Škoda z Javorníka, lidé pana Adama z Vartmberka; Bartl Kerber, Antoni Myllar, Balcar Zykmund, Pin Paul, Petr Šimon, Jorg Šubart, Urban Myllar, Bartl Zajdl, Hans Herman, Hans Lebar, Hans Zejfit, Linhart Cimrman, Hans Ungar, Endr Fetter, Petr Pejr, Gregor Ulrich, Nykl Hancle, Hans Švorcpach, Jakob Almar, Gregor Jeger, Jobst Špicperk, Moc Morch, Jiřík Jan, Vávra Lebeda, Duchkův Havel, Šimon Korejtko, Mertn Dresle, všickni lidé páně z Bibrštajna. Svědkové pana Joachyma z Bibrštajna: Hans Švarcpach, Jokof Almer, Greger Jeger, Bartl Ferber, Jokof Spicperk, Antonius Myllar, Balcer Simon, Paul Behem, Petr Šimon, Jorge Šubart, Urban Myllar, Vencl Behem, Nykl Hencl rychtář, z Švoru;

Strana 120
120 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Bartl Zejdl, Hans Herman, Hans Vebar, Hans Cejbit, Linhart Cimrman, Hans Ungar, Endr Fetter, Petr Brejer, Gregor Ulrich, Paul Drešar, z Machndorfu; Hans Cyner z Ruprštorfu; Vávra Lebeda, Jakob Tuček, Hans Ekart, Jakob Bryknar, Petr Šlezingar, Moc Flugel, Florian Pfol, Bartl Mylnar, Pirn Paul, Mats Plíška, Klein Albrecht, Michel Pek, z Rychnberka. 1) Jáchym z Bibrštajna zemřel r. 1523 a syn jeho Jáchym r. 1544; zde ovšem jest míněn tento Jáchym mladší. 39. 1545 d. 9. listopadu. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Lickem z Ryzmburka na Borohrádku a Janem z Pernšteina na Pardubicích o hranice v lese řečeném U kruhů, aby purkrabí s konšely přísežnými les mezi strany rozdělil a vymezil. [List 111—113.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými pány panem Janem Lickem z Rysumburka a na Boruhrádku původem s jedné a panem Janem z Pernštejna a na Pardubicích strany druhé o meze a hranice v lese řečeným U kruhuov, oč mezi nimi rozepře jest, tu svědkové pana Jana Licka původa začavše vésti od hrobu i šli cestou předce, ukazujíc místo porostlý po levé ruce pravíc, že jest tu louka někdy byla, kterúž i s těmi porostlými dědinami nějaký Duchoněc k Boruhrádku držal a s ní 2 gr. č. platil. Odtad šli až k dubu hraničnému velikému u cesty, mluvíc, že dále již rozepře není; než pokudž jsou vedli, že ta cesta dělí grunty páně Lickovy od gruntův páně z Pernštajna tak, což jest po levé ruce, že k Boruhrádku, a po pravé, pánu z Pernštajna náleží, a těch že jsou užívali honěním na zvěř a lesy tu k potřebám sekávali bez překážky. Zase proti tomu svědkové pána z Pernštajna otpírajíc pravili, že toho ne- pamatují, aby tu, kudyž jsou vedli, jaká cesta bývala, než nedávno že jest tu vy- sekáno, ukazujíc pařezy na cestě, s čehož znáti, že to pravé meze býti nemohou; o louce též že nevědí, však byla-li jest, tehdy jest k Boruhrádku před tím narovnáním o meze, když někdy pan purkrabie na nich byl, náležeti musela, ale po tom nic. I počali zase vésti od téhož dubu hraničného u cesty i šli stezkou skrze les mimo hradbu starou, ukazujíc kopce, na nichž borovice, duby, jabloň zrostly, pravíc, že jsou ty kopce vysejpány tehdáž a za hranice zdělány, když o ty meze porovnání se stalo. A tak jdúci mimo jámu zvířecí podle zásek přes jednu i druhú cestu a přes záhony lesem až k dubu, kterýž nad cestou pod dubem popravním stojí, a tou cestou šli až k hrobu ukazujíc mezi tím mnoho dubův pravíc, že jsou osejpáni tehdáž, když se porovnání stalo, a to že jsou kopcové a hranice; jeden že jest sám při tom kopcův dělání byl, jiní, že jest jim je nějaký Petrák ukazoval, za pravé meze je vysvědčujíc tak, což jest po pravé ruce, k Boruhrádku a po levé ruce, pánu z Per- štajna že náleží, a v těch místech že jsou les na paseky prodávali i sekali bez překážky.

Strana 121
z roku 1545. 121 Kdež po zasazení soudu mezního pan Jan Licek, dav svědky své čísti, pověděti dal, že jest se to ukázalo tímto svědomím, že podle předešlého vajjezdu pana purkrabě a snešení od hrobu, kdež jsou vedli, pravé sou meze, a toho po levé ruce pán jest užíval a v držení byl a pokojná léta prodržal, žádným právem o to narčen nebyl až posavad. Neb i páně z Pernštajna svědkové v tom se srovnávají, že jest taková věc byla na onen čas srovnána, a od té chvíle pan Licek po panu otci svým toho v držení jest a žádného soudu o to neměl; ješto, poněvadž jest pokojná léta podle zřízení zemského prodržal, že žádá při tom zachován býti, táhna se v tom na zřízení zemské, kdož čeho tři léta a 18 nedělí v držení jest, že při tom zůstaven má býti. Ale svědkové pana z Pernštajna jaké jsou meze neb mezníky ukazovali, vedše lesem přes záhony, kdež kopcův žádných není; neb kdyby tu, kdež jsou vedli, kopcové neb hranice byly, vždy by na dříví nějaké znamení byli zdělali; ale nic toho se ne- nachází. Též seznávají sami ti svědkové, že jsou ty meze zdělali a potom na ně chodili sami bez přítomnosti pana purkrabie a strany otporné; ješto, ktož bez otporné strany tajně a ukrytě jaké meze dělá a jde, má-li jich užiti, to bude při rozvážení úřadu. Neb by to veliká věc byla, aby někdo ukrytě sobě meze zdělati, neb je ukazovati jiným měl, a potom, když by ten, ktož je ukazoval, sešel, aby těch mezí užiti měli; žádaje podle toho všeho za spravedlivé opatření. Proti tomu poručníci páně z Pernštajna, davše čísti svědky páně, mluviti dali, že se těmito svědky to provozuje, že, kudy jsou vedli a ukazovali kopce, že jsou to pravé meze a na onen čas, když se o též meze porovnání stalo, zdělané, žádajíc podle téhož průvodu za opatření. A svědkům páně Lickovým, poněvadž se vztahují na nějaký Kamenec a louku, oč rozepře není, místa nedávají, neb jest obeslání a rozepře o Kruhy; v těch jsou meze ukázali, neb sami svědkové páně Lickovi to stvrzují, že jest ty meze pan purkrabie a jich rozdělení schválil; žádajíce při tom zůstaveni býti, tím dokládajíc, že jsou hajní páně z Pernštajna tu majtili a toho v užívání byli. Ale aby pan Licek těch lesův pokojná léta vydržal, tomu se otpírá, ješto, kdyby je pokojně držal, nevyžádal by pana purkrabie na ně; porúčejíc se v tom k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové pana Jana Licka původa též ani svědkové pana Jana z Pern- štajna obeslaného žádných jistých mezí, mezníkův, ani znamení jsou neukázali, s čehož by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, které by straně z nich tento les obvedený v Kruzích náležeti spravedlivě měl, než to se z obojích stran svědkův nachází, že jsou toho lesu obojí strany užívaly: i z té příčiny taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž pan purkrabie s konšely přísežnými týž les rozdělí a vymezí, při Archiv Český XXX. 16

Strana 122
122 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského tom aby jedna každá strana zůstala a toho pokojně bez překážky druhé strany užívala nyní, na časy budoucí a věčné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Dali památné. Actum f. II. ante Martini annorum 1545. Konšelé s strany pana Licka: Jakub Skutecký, Adam Mikulášův, Vojtěch Bech, z Vysokého Mýta; Jan Kníže kožišník, Valentin Kůžel, z Majta. Martin Barrabášův, rychtář v Šachově, řečník. Konšelé s strany pana z Pernštejna: Jan Táborek, Hynek Kasal, z Rychnova; Jan Suchej, Jan Duchoněc, z Kostelce; Václav Vodička, Vavřinec Herink, z Solnice. Svědkové pana Licka: Vít Vich z Božetic; Matěj Drlíček ze Zdelova; Filip odtudž; Pavel Vlach z Boruhrádku; Vaněk Klukův odtudž; Vaněk Kopecký odtudž; Jan Charouž odtudž; Jan kostelník z Šachova; Mikeš Hrzounek z Boruhrádku. Svědkové pana z Pernštajna: Jan Janda z Čermné; Tomík ze Žďáru; Dušek Supra z Vysokého Chova; Jiřík Dábek odtudž; Mikuláš Malina z Bolehoště; Pavel, uhlíř z Albrechtic; Matouš, rychtář z Velikého Bělče; Jan Petlika z Chvojna; Jiřík Bosák z Štěpanovska. 40. 1546 d. 31. května. — Smlouva přátelská o meze hory Tlustecké a luk a dědin pod ní ležících uzavřená třemi ubrmany mezi Šebestiánem Blektou z Útěchovic na Tlustci a Balcarem Hyrš- pergarem z Kynigsheinu na Vartmberku. [List 116—117.] Léta božího 1546 v pondělí po křížové neděli stala se smlouva přátelská celá a dokonalá mezi panem Šebestiánem Blektú z Outěchovic na Tlustci s jedné a panem Balcarem Hyršpergarem z Kynygkshaynu na Vartumberce strany druhé skrze nás Jana Byšickýho z Byšic na Svatém Poli, purkrabí Hradu Pražského, Mikuláše Mně- tického ze Mnětic a Lorence Šmolce z Šmolcu a na Rovni, mocné ubrmany a pro- středky od obojích stran volené, a to taková: Jakož pan Šebestián Blekta vedl jest pana purkrabí Hradu Pražského podle práva mezního na meze a hranice, o kteréž s týmž panem Balcarem Hyršpergarem vo díl hory Tlustecké, vo louky a dědiny pod touž horou ležící, v rozepři byl, tak jakž obeslání o též meze vyšlé plněji svědčí, i takto my svrchupsaní ubrmanové a prostředci, dosáhše na nás od již dotčených obúv stran mocného přestání, smluvivše je mocně, mezi nimi jsme vypověděli a vypovídáme, že svrchu psaný pan Balcar Hyršpergar, dědicové a budoucí jeho při předešlé mezní vajpovědi z naučení pan- skýho učiněné 1) a při témž obmezení se zůstavuje beze všeho dalšího o též meze naříkání a na ně navracování nyní, na časy budoucí a věčné. Též také on pan Balcar se zůstavuje při též louce počnúc proti končinám a mezí Luhovských od kopcův zdělaných až nahoru do průhonu Brništských. Než což se té louky, kterúž nebožtík pan Kašpar Hyršpergar panu Mikulášovi Mnětickému dskami zemskými po-

Strana 123
z let 1545—1546. 123 stoupil, dotýče, ta se při panu Šebestiánovi Blektovi, dědicích a budoucích jeho zů- stavuje, a on pan Mikuláš má ten zápis na touž louku svědčící panu Balcarovi z desk propustiti, a pan Balcar jemu panu Šebestiánovi ihned zase do desk vložiti, a ten otpor,2) kterýž se tomu zápisu na touž louku svědčící stal, i s tím půhonem má minouti a strany k němu státi nemají. Item seno, kteréž na též louce v stozích stojí, to sobě odvézti má ten, kdož je dal skliditi. Na potvrzení a pro lepší a budoucí paměť tato smlouva a mocná vajpověď do registr mezních úřadu purkrabství Praž- ského s povolením a rozkázáním již psaného pana Jana Byšického z Byšic, purkrabí Hradu Pražského, vepsána jest. Stalo se léta a dne, jakž se svrchu píše. 1) Vejpověď tu ze d. 23. května 1541 viz zde pod č. 30. — 2) V Registrech starostových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komorničího u desk zemských z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) nalézá se na listu O. 10 v oddělení „Odporové letniční léta 1546“ tento zápis: Actum f. VI. post Joannis Baptiste [25. června 1546]. Zygmund Žibřid komorník. Václav komorník. Šebestyán Blekta z Outěchovic a na Tlusci pohání [přeškrtnuto: Kašpara Hyršpergara z Kynykshejnu, a nadepsáno] Mikuláše Mnětickýho ze Mnětic k odporu; útok vložen v středu po sv. Stanislavu [12. května], stání v pátek o Suchých dnech Letničních [18. června]. V kvaternu menším zápisným léta atd. 43, E. 16. Kašpar. 41. 1546 d. 31. května. — Smlouva přátelská o meze luk, lesů, porostlin a dědin pod horou Tlusteckou ležících uzavřená mezi čtyřmi bratry Blekty z Utěchovic na Valtinově a Balcarem Hyršpergarem z Kynigsheinu na Vartmberku. [List 117.] Téhož léta a dne ut supra stala se smlouva přátelská a dokonalá mezi panem Frydrychem, panem Hanušem, panem Jiříkem a panem Joachymem bratřími vlastními a nedílnými Blekty z Outěchovic na Valtynově s jedné a panem Balcarem Hyršpergarem z Kynygkshaynu na Vartumberce strany druhé skrze nás Jana Byši- ckýho z Byšic, purkrabí Hradu Pražského, Mikuláše Mnětického ze Mnětic a Lorence Šmolce z Šmolcu a na Rovni, a to taková: Jakož nadepsaní páni bratří Blektové obeslali jsou o meze a hranice a pana purkrabí Hradu Pražského podle práva mezního vedli na též meze, o kteréž spolu s týmž panem Balcarem v rozepři byli, totiž vo louky, lesy, porostliny a dědiny, pod horou Tlusteckou mezi Hlemejždí a Hlohovú ležící, tak jakž též obeslání plněji svědčí, i takto my svrchupsaní ubrmanové a prostředci, dosáhše na nás od obojích stran mocného přestání, smluvivše je mocně, mezi nimi jsme vypověděli a vypovídáme, že oni páni bratří Blektové od toho obeslání o též meze učiněného pustiti mají, kteréž my zdviháme a v nic obracujeme, tak že to všecko, nač jsou se tíž páni bratří potahovali a pokudž jsou byli obvedli, až po tu strúhu, kteráž ze vsi Luhova jde do potoku, k Vartmberku náležeti a při panu Balcarovi, a nětco při panu Hen- drychovi Hyršpergarovi, dědicích a budúcích jich, zůstati má nyní, na časy budoucí a věčné. A proti tomu zase on pan Balcar jim bratřím Blektům té louky v první smlouvě dotčené, počnúc od kopcův a mezí Luhovských až nahoru k průhonu 16*

Strana 124
124 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Brništských, postúpiti a při nich, dědicích a budoucích jich, zůstaviti má nyní, na časy budoucí a věčné, však na tento způsob, že tu louku rychtář Luhovský do šesti let pořád zběhlých bez překážky držeti, jí užívati a platu jim bratřím každého roku 1 kopu gr. č. z ní platiti a dávati má; a po vyjití těch šesti let oni páni bratří Blektové budou míti vůli tu louku k svému držení ujíti, anebo s ní učiniti, pokudž se jim líbiti bude, bez překážky všech lidí. Toho na potvrzení a pro budoucí paměť tato smlúva a mocná vajpověď do registr mezních úřadu purkrabství Pražského jest vepsána. Stalo se léta a dne, jak se napřed píše. 42. 1546 d. 18. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Anežkou Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce a Zygonií Šlikovou z Holejče hraběnkou z Pozaunu na Děvíně o hranice mezi vesnicemi Jonsdorfem a Žibřidovem tak, že stanné právo dané dříve paní Zygonii se zdvihá a úřadu se ponechává, aby sám stranám grunty vymezil. [List 113—116.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenú paní paní Anežkú z Kurcpachu a na Lemberce s jedné a urozenú paní paní Zygonií Slikovnú z Holajče hrabínkú z Pasaunu a na Děvíně strany druhé vo meze a hranice ležící mezi vsí Jonstorfem k Lemberku a vsí Žibřidovem k Děvínu náležící: kdež po zahájení soudu podle práva mezního osazeného od poručníkův paní Zygony povědíno, že jest se paní jakožto právu poslušná na obeslání pana purkrabie na tyto meze (ač jest nevěděla, v kterým místě by se mezovati mělo) najíti dala a konšely vystavila, nejsouci tím povinna. Ale poněvadž o tyto meze mezi Žibřidovem a Jonstorfem paní Anežku hrabínku z Helfenštajna byla jest obeslala a je právem staným z naučení JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského jest obdržala, 1) že toho užiti a při tom zůstavena býti žádá; a že se paní vidí, že dále odpovídati povinna není, leč jí to nalezeno bude, pravíc, kdyby se o věc rozsouzenú znovu v odpovídání dáti měla, že by se tady z svého staného práva vyvedla, táhna se v tom na zřízení zemské, ktož by měl stané právo a přes to zase poháněl, jaká na to pokuta, než že se má zase k stanému právu navrátiti. I to mluvíc, že paní Anežka z cizí věci obsílá, neb jest se předešle paní Anežka hrabínka k tomu přiznala, že ona těchto gruntův v držení jest, a ty jest staným právem potratila, ješto, kdož z cizí věci žene, jest na to i pokuta. Na to zřízení zemské čísti dali, žádajíce podle toho za opatření. Proti tomu od poručníkuov paní Anežky jest mluveno, poněvadž jest paní Anežka pana purkrabí na páních JMtech vyžádala na tyto meze, že je ukázati a ob- vésti chce; nebude-li druhá strana chtíti při tom býti a nestane-li, že žádá za stané právo, pravíc, co se předešlého staného práva dotýče, proti tomu že nemluví. Neb když na onen čas mezováno bylo, vohlašoval se jest pan Jaroslav z Donína na místě paní Anežky, manželky své, že ona těch gruntův v držení jest a s žádným žádného

Strana 125
z roku 1546. 125 obeslání o meze na ně že nemá, žádaje, aby tady o své grunty, kterýchž v držení jest, nepřišla; neb to se ukáže, že ona v ty časy grunty ty jest držala, a ne paní Ilburková.2) I tu jsou páni JMt jí paní Anežce vejmínku pozůstaviti ráčili, bude-li chtíti oč k komu pořadem práva hleděti, že se jí právo nezavírá; pak podle též vajmínky neví k komu jinému hleděti než-li ku paní Zygonii o též meze; žádaje, aby svědkové zapisováni byli a podle práva aby vedli a meze ukazovali. Zase mluveno, že se ta vejmínka na paní Zygonii nevztahuje, neb jest ona paní Anežce z Kurcbachu nic neprosoudila; ale bylo by podobněji, jest-li že jest jí paní Ilburková svým nestáním co stratila, aby k ní o to hleděla, vždy pravě, že o věc rozsouzenú není povinna po druhé se súditi ani odpovídati, leč jí to soudem nalezeno bude; ale toho žádá, aby při staným právu zůstavena byla. Potom když poručníkům paní Zygony oznámeno bylo z soudu, že oni žádného, aby ku právu nebo soudu přistupoval, nutiti nemohú, než, poněvadž jest paní Anežka na páních JMtech pana purkrabí vyžádala na tyto meze a toho předce žádá, aby meze ukazovati mohla a podle práva mezního zachována byla, že jich ukazování a vedení viděti chtějí; chce-li strana při tom býti a tomu se dívati, že to učiniti může, však řeč, omluvu a žádost paní Zygony v paměti své míti chtějí a v té věci bohda k oběma stranám spravedlivě se zachovati, a nebudou-li čemu sami dorozumívati, nejsou tak zpozdilí, aby o to naučení, kdež náleží, vzíti neměli. Tu po zapsání svědkův s strany paní Anežky dovedli tíž svědkové úřad na cestu křížovú, obrátivše se spátkem k hrobu pravili, že ty cesty dělí troje grunty tak, což po pravé ruce, že k Lemberku, po levý k Děvínu a naproti nazad k Grab- štajnu že náleží. I jdouce k hrobu přivedli úřad k dubu, na němž kříž zřetedlný dosti vysoko; oznamovali, když pan Talknberk, drže oboje panství Děvínské a Lem- berské,2) odprodal Lemberk panu Rauzndorfovi a vsi Žibřidov a Jonstorf byly pusté a neosazené, rozdělil ty lesy, aby se vědělo, pokud k Lemberku a pokud k Děvínu náležeti má; udělali hranice tudyto, kudyž povedou, a pan Rausndorf sedě na koni do toho dubu tento kříž pro paměť udělal. I šli předce cestou až pod hrob k dubu s křížem, hnuvše se zase na pravo jako k Jonstorfu dolův, ukazujíc krč sťatý, pravíc na něm býti kříž; odtad prošedše na cestu šli předce cestou, potom stezkou přes Holi, což německy jmenují yber dy Heyde, ke třem dubům, na nichž křížové jsou; odtad opět dolův na cestu přes záhony porostlé mimo paseku až na cestu křížovou nebo rozcestí, přešedše cestu, kteráž s Žibřidova do Jonstorfu běží, šli předce cestou uka- zujíc nad ní po levé ruce břeh, pravíc jej pravú mezí býti. I došli až k borovici se třmi kříži, opět pravíce, že ta borovice dělí troje grunty, po levé ruce k Děvínu, po pravé k Lemberku a předce upřímo k Vartumberku že náleží. A v tom ve všem vedení mnoho křížův a mezi křížmi mnoho líz velmi patrných na doubích, na bucích,

Strana 126
126 na vosyce, na borovicích jsou ukazovali, pravíc je pravými hraničníky a mezníky býti, dělíce grunty Děvínské od Lemberských; a v těch po pravé ruce až po ty meze že jsou na zvěř honívali, v nich líčeli, stupice i jinú myslivost provozovali, lesy prodávali, javorové dříví na stoly, lípí na lejka a majto na Lemberk nosili bez překážky. I šli tou mezí, kteráž pravíce že dělí grunty Vartmberské od gruntův Lemberských, až k hrobu předešlému 1) a jabloni, pravíc, kudy jsou vedli, že jsou to pravé meze Lemberské. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Kdež proti tomu od poručníkův paní Zygony hned s počátku vedení jest mluveno, ač ku při nepřistupují a v odpovídání se nedávají, leč jim to nalezeno bude, však těm mezem, aby pravé býti měly, otpírají; a kdyby o ně prvé staného práva neměli a odpovídání jim nalezeno bylo, ukázalo by se to dostatečně, odkad jsou se ti křížové a lízy vzaly, ne aby hranice neb meze býti měly, ale myslivci, když na lov chodili, vyznamenali sobě vochoze a léči a voštípy ty kříže vyryli. A jest věc nepodobná, aby meze přes záhony jíti měly, jako se tuto ukazuje, ješto pod tou křížovou cestou druhou honíval jest pan Zykmund2) na Děvín na zvěř, ješto i pan Vilém z Ilburka2) k tomu se trefoval a při tom býval, nikda o to nic neříkal, aby to v jeho lesích bylo. Než což se borovice se třmi kříži dotýče a ty meze, to jest mez, kteráž dělí grunty pana Hendrycha Hyršpergara na Vartmberce od gruntův Děvínských a ne Lemberských; té mezi neotpírají a se panem Hendrychem žádné rozepře o ni nemají. Kdež po odložení té pře a po zasazení soudu zahájeného čteni jsou svědkové paní Anežky z Kurcpachu. Při tom mluveno, že se předkem to ukázalo, že paní Anežka hrabínka těchto gruntův jest nedržela a nedrží, ale paní Anežka z Kurcpachu; druhé, že tyto grunty, pokudž jsou obvedli, k Lemberku náležejí, a těch že jsou bez překážky užívali; v tom že k spravedlivému opatření se poroučí. Zase mluveno, že svědkové tito sami v sobě se nesrovnávají, předkem, že ona paní Anežka z Kurcpachu2) ode dvou let těch gruntův v držení jest, ale paní Zygonia na 18 let jich užívá a v držení jest.2) O mezech také tak, jakž sami seznávají, že nic nevědí; a kdo jest tu hranici dělal a s kterých příčin, to se též nachází, že jest proto Václav ten člověk trestán byl. Dále i svědkové paní Zygony čteni, pravíc, že se ti svědkové v tom snášejí, že jsou od několika let těchto lesův a gruntův po ty meze a hranice, kteréž jsou předešle ukazovali,1) honěním i dříví sekáním užívali a jiným jich užívati bránili, nemajíc v tom žádné překážky, pamatujíc již sedmého pána tu na Děvíně; poroučejíc se v tom ve všem k soudu spravedlivému. Zase proti tomu mluveno, že z těch svědkův toho se nenachází, aby jaké pořádné meze a hranice ukazovali, než toliko sami sobě nasvědčují, že by to dílové jich Žibřidovských býti měli, ješte, poněvadž se žádní mezníci neukazují a paní Anežka dostatečné meze a mezníky jest ukázala, že podle toho za opatření žádá.

Strana 127
s let 1546—1547. 127 Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, svědomí, právo stané, vajpověď panskú a jich s obúv stran nynější i předešlé1) vedení a ukazování a toho všeho s pilností pováživše a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom podle práva mezního a z soudu zahájeného vypovídají: Jakož jest předešle 1) vo tyto meze a hranice jí paní Zygonii hrabínce z Pasaunu pro ne- stání paní Anežky hrabínky z Helfnštajna právo stané dáno, i poněvadž jest paní Anežka z Kurcpachu to podle práva dostatečně svědomím a vajpovědí panskou pro- vedla a pokázala, že ona paní Anežka hrabínka tehdáž, když se staného práva do- pustila, Lemberku a těch gruntův v držení jest nebyla a není, ale podle též vajpovědi panské jí paní Anežce z Kurcpachu jich postoupila, kterýchž v držení jest: i z té příčiny to právo stané se zdvihá.1) A poněvadž svědkové paní Anežky z Kurcpachu též také ani svědkové paní Zygonii hrabínky na vedení svém předešle i nyní žádných jistých mezí a mezníkův podle práva jsou neukázali, než to se z jich obuo stran svědomí našlo, že jsou těch gruntův s obuov stran užívali: i z těch příčin taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž úřad stranám to vymezí a vyměří, při tom aby oboje strany zůstaveny byly nyní, na časy budúcí a věčné. Než škody útratní a nákladní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají. Dali památné. Actum f. IIII. post Assumptionem Marie anno 1546. Konšelé s strany paní Anežky z Kurcpachu: Jiřík Bartošův, Jan bakalář, Bartoš Řídkošil, Vaněk Špalík, z Turnova; Jaro soukeník, Martin řezník, z Ouště. Jan, písař z Lemberka [řečník]. — Svědkové tito: Zykmund Šenfeld z Šenfeldu, Hanuš Nostvic z Nostvic, Zykmund Čeněk z Mirešovic, Jan Lungvic z Lungvic; Jan Černej, Mates Pyc, Jokof Ortel, Jakub Černej, Hanuš Solman, Salomon Nejhejzar, z Suché; Jíra Pes z Outěchovic, Michal Keez z Vosečné, Lukáš, Děvínští; Feyx Vojnar z Holdrgruntu; Michal Pecha, Petr Zejfart, Gabriel Kyncl, z Markvartic; Mertn Feifar z České Vsi; Martin Šrytar z Markvartic; Mates Vabar z Jablonné, páně hofmistrův. Konšelé s strany paní Zygonie atd.: Martin zámečník, Ondřej krajčí, z Bělé; Šimek krajčí, Pangrací, z Lippého; Jan kolář, Martin Hubáček, z Dubu. — Svědkové. čteni, kteří jsou zapsáni k stanému právu; jména jich vide ante B. 181), a tito tři vedeni k tomu anno 46: Václav z Úsečný; Jiřík Fidlar, Jakub Lorancův, z Vosečna. 1) Viz zde č. 36. — 2) Kryštof z Talkenberka, pán slezský, držel ta panství asi od r. 1490; na po- čátku 16. století prodal Děvín Janovi z Vartmberka, který jej r. 1516 prodal Jitce z Landšteina (DZ. II. K. 24), manželce Jáchyma z Bibršteina. Bedřich z Bibršteina († 1530) měl za manželku Zygonii hr. Šlikovou, která se potom znovu provdala za Zygmunda Berku z Dubé. Lemberk koupil Kryštof z Rausendorfu, od jehož vdovy Markéty jej r. 1518 koupil Vilém z Ilburka († 1538. DZ. VI. G. 29—30); po něm vládla tu manželka jeho Anežka a dcera A. provdaná za Jindřicha Kurzbacha z Trachmburku.

Strana 128
128 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 43. 1547 d. 27. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Albrechtem Šlikem a J. Mikšem z Hrobčice o hranice louky pod Pálčem tak, že dává oběma stranám částečně za právo. [List 108—111./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi panem Albrechtem Šlikem z Holajče hrabí z Pasaunu a z Lokte a na Kadanském zámku, najvyšším kamrmajstrem krá- lovství Českého a markrabství Dolních Lužic landfojtem, s jedné a Janem Mikšem z Hrobčice na Pálči strany druhé o meze a hranice totiž o louku pod Pálčí, o kte- růž spolu před soudem komorním v rozepři byli:1) kdež pak svědkové pana Albrechta Šlika oznámili před úřadem, že neví o mezech co ukazovati, pravíc, že jest to vše předešle jednoho pána bylo a žádný jiný na to se nikda nepotahoval, než po strúhu nebo příkop k louce toho bylo užíváno, jdouce až k kamenu konec toho příkopu, od toho kamene k druhému kamenu, pravíc zvláště Václav Novodomský, že palouček po levé ruce jest sedlský; i ukazovali jdouce břehem na volšoví jmenujíc to luhem, že též k louce náleží. Došedše paloučku, ukazujíc přeseň cestu k hrázi rybničné mluvíc, že jsou tu cestu zvorali a svedli, kteráž svobodná na tu louku byla a jest; a tak pravíc, že pokudž jsou šli, že po levé ruce k louce i ten palouček náleží, též i s druhé strany, pokudž se síklo, že jsou toho všeho ke dvoru užívali jsúc úředníci, žádný sedlák že jim v to nesahal, a to že jest panu prokurátorovi od Novodomského při postupování ukázáno bylo. Čemuž svědkové Jana Mikše otpírajíc pravili, že předkem tomuto ukazování místa nedávají v tom paloučku; že ke dvoru nenáleží, ale k dědině sedlské Maršový že přísluší, a že jest týž Mareš, když na tom místě trztí bylo zrostlo, trztí sobě posíkl a od té chvíle toho k gruntu svému užíval. I počali jíti pod tím paloučkem malým břízkem až k většímu břehu, jdúce tím břehem předce až k jednomu i k dru- hému kamenu konec té strúhy nebo příkopu, dávajíc místo vedení druhé strany až po ten kámen. Než od toho kamene ukazovali pod struhou a pod porostlinami, kudy jsou ráno vedli a vytkli, až k místu, kdež někdy zeď byla a vajš dvořiště jsou, pravíce, že toliko podtad, pokudž jsou vytkli, ke dvoru jsou síkli a lukou Páleckou slulo; též i s druhé strany jdúce skrze volšoví luhem mluvíce, že tu nikda nepa- matují, aby sečeno bylo, než volšoví asi dvakrát že jest pomejceno. I šli s druhé strany pod struhou pravíce, pokudž se síci mohlo, že k louce náleží, vytýkajíc až k místu, kdež zeď byla; pravíc, že dále až k plotu vždycky rychtář za práci svou toho místa a dvořiště užíval a k louce nenáleží; též což nad lúkou jest, to že slove sad anebo štěpnice. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od pana Albrechta Šlika mluveno, že na to, oč jest pře mezi ním a Janem Mikšem jakožto o louku, na to že jest svědky vedl, kterýchž se jest doptati mohl, a tu louku ob-

Strana 129
z roku 1547. 129 vedl, chtěje se o ni s Janem Mikšem podle slušnosti smluviti, aby ji panu proku- rátorovi postúpiti mohl. Proti tomu od Jana Mikše ukázána smlouva trhová o statek Pálecký uči- něná,2) též i vajpověď z soudu komorního o louku3) mluvíc, že se z té smlúvy ukazuje, že Jan Mikeš koupil jest od pana Šlika ten statek se vším jeho příslušenstvím, též i s lukami, ale že vajpověď z soudu komorního jest učiněna, že pánu toliko louky postúpiti má, což jest předešle učiniti chtěl, a v tom jím Janem nikda jest nic ne- scházelo, než že jest se pan prokurátor na onen čas na více než-li na louku pota- hoval, jako na nějaké volší, luh, porostliny a dvořiště, načež se vajpověď soudu komorního nevztahuje; k tomu jest Jan Mikeš přistúpiti nemohl, aby se mimo louku oč vajše smlúvati měl. Zase mluveno, že jest tolikéž panem Albrechtem nic nescházelo ani scházeti má, ale když jest pan prokurátor tak té louky ujíti nechtěl a pán nevěděl, pokud jest louka, nemaje Jan Mikeš s panem prokurátorem o to místo, nevěděl se oč smlú- vati. Než když soudem tímto o touž louku konec se stane, chce se pán podle vaj- povědi soudu komorního zachovati a o ni se smluviti. Kdež od Jana Mikše k témuž přistoupeno, když ta louka podle poslední vajpovědi soudem mezním vymezena bude, o ni se smlúvati; na to táž vajpověď čtena. Tu pan Petr Chotek z Vojnína, prokurátor JMKské v království Českém, mluvil, poněvadž se v této vajpovědi poslední osoby jeho dotýče a jemu louka ta postúpena má býti, že se jemu vidí ta louka těmi jeho Jana Mikše svědky vykázána, tak jakž býti má, spravedlivě není, a protož podle jich vykázání toho tak přijíti předešle jest nemohl a ještě nemůž, leč mu to soudem spravedlivým nalezeno bude, tomu dobře rozuměje, že by jej pan Šlik těmi svědky, dávaje jim místo, o tu louku připraviti chtěl; neb jest pan Šlik jej prokurátora o položení registr správních Bu- dynických pohnal, též i svědka jednoho, na kterýmž mu najvíc záleží a kterýž té věci najsvědomější jest, a již o registra ani o téhož svědka nic neříká, z čehož znáti, že by jej rád o tu louku připravil. Proti tomu čteni jsou svědkové pana Albrechta Šlika a při tom mluveno, že pán chtěje pana prokurátora upokojiti tyto svědky, kterýchž mu potřebí bylo, vedl jest a na nich toho žádal, aby to ukázali, co a pokud by spravedlivě ta louka sama v sobě byla a jest. Pak co sou seznali i ukazovali, že to úřadu k spravedlivému uvážení připouští, za to žádaje, aby panu prokurátorovi dopuštěno nebylo v tom překážeti, poněvadž s ním pře není o tyto meze, ale s Janem Mikšem. Proti tomu od Jana Mikše mluveno, že žádný z těchto svědkův na ublížení Jana Mikše spravedlnosti nic neseznává, neb jsou na vedení o žádných mezech nic Archiv Český XXX. 17

Strana 130
130 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nevyznávali, aby jaké meze věděli, pokud by louka sama v sobě byla; toliko to se- znávají, že jsou toho místa travami užívali, je vypásávali, ovotce nosili, o čemž roze- pře žádné není. Neb vajpověď je taková, aby se louka toliko vymezila, ješto on Jan Mikeš svědky jest vedl, kteříž meze i mezníky jsú ukázali a vytkli, pokudž louka sama v sobě jest. Na to jich svědomí čísti dal pravíc, že jsou gruntovní svědkové, kteříž nepostavivši svého svědomí na žádné nevědomosti, srovnávajíc se svým svě- domím o louku s vejpovědí soudu komorního, poroučejíc to k spravedlivému uvážení. Proti tomu od pana Šlika mluveno, poněvadž jest prvé těch svědkův před přísahou nenaříkal, také na tento čas proti jich svědomí neví co mluviti ani jedněch i druhých nevykládati, než k spravedlivému uvážení oboje připouští, a což mu koli v tom nalezeno bude, tak se při tom zachovati chce. K tomu od pana prokurátora mluveno, svědkové Jana Mikše kdež seznávají o louce panské nebo Pálecké, že žádný z nich toho nedokládá, aby té louky dále, než-li jsou ji vytkli, nesekali; ješto svědkové otporní to seznávají, že pokudž jsou mohli síci, že síkli a ke dvoru toho všeho že užívali a za louku to měli, a to že Václav Novodomský, úředník v ty časy páně Šlikův, s poručení páně jemu proku- rátorovi jest ukázal. Neb jest on prokurátor netoliko o samou louku před soudem komorním činiti měl, ale o louku, pokudž jemu od úředníka ukázáno bylo; neb v tom frajmarku se pánem dvameztcítma lánův dědin mělo jemu postúpeno býti, na to re- gistřík pokázal, a louky, kteréž jsou se ke dvoru klidily a od starodávna od přede- šlých pánův ke dvoru užívány byly; pak podle týchž registr teď ukázaných, čehož by se jemu prokurátorovi nedostávalo, pan Šlik doplniti a postúpiti má, jakž vaj- pověď soudu komorního ukazuje. Na to túž vajpověď čísti dal.4) Ješto úředník tehdejší páně to vyznává, že jest tato louka ve všem svým okršlku až ke vsi užívána ke dvoru byla, též i jiní svědkové i úředníci to seznávají, více než-li ode čtyřidcíti let, že ne jinam ale ke dvoru té louky s jejím okršlkem jsou užívali, což tito svědkové Jana Mikše nepořádně a nechvalitebně jinak, než-li samo v sobě jest, vytkli, jejichžto svědomí místa nedává pravíc, že nespravedlivě a neprávě svědčí. Než pokudž jest jemu od úředníka páně ukázáno, toho užiti žádá a na tom že přestati chce a na nic více se netáhne. Při tom i registra správní ukázal, z nichž se nachází, kderé louky a kde ke dvoru jsou se klidily; a tato louka slove Vopletená louka; též i sad v stráni s oné strany jest a ne v louce, o čemž svědkové Jana Mikše nepořádně svědčí; tím zavíraje, že jest pan Šlik jemu prokurátorovi Budeničky více než-li o rok neb o půldruhého léta prvé prodal než-li Páleč Janovi Mikšovi, a na to jemu registra vydal, a skrze úředníka tato louka v svým okršlku jemu ukázána jest, že spravedlivě při těch registřích a ukázání má zůstaven býti. Zase mluveno, že toto obšírné ukazování jest zbytečné, neb jsou všecky ty věci již minuly a za to panu prokurátorovi ouplatek jest učinil, krom samé této

Strana 131
z roku 1547. 131 louky. Na to smlúvu ukázal a na vajpověď soudu komorního se táhna, žádaje podle toho všeho ukazování za opatření, i to pravě, aby to úřad v paměti měl, že proku- rátor ty svědky naříká, ješto se jináče nenajde, než což jsou svědčili, že jsou pravdu seznali. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, z plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, smlouvy, nálezy a vajpovědi z soudu komorního, registra důchodní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavše- naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského takto o tom vypovídají: Poněvadž on pan Albrecht Šlik původ to jest dostatečně svědky i na vedení pokázal, že té louky v vobeslání jmenované vždycky jest jí užíval až po příkop, a od příkopu, pokudž jsou mezníci ukázáni a po druhé straně, pokudž se síci mohlo, a ten luh aby od týž louky jakými mezníky odmezen aneb jakkoli jinak oddělen byl, toho od Jana Mikše ničímž pokázáno není: i z těch příčin dává se jemu panu Albrechtovi Šlikovi původu podle jeho obvedení a obmezení i s tím luhem za právo, tak že on pan Albrecht též louky užívati má bez překážky jeho Jana Mikše nyní, na časy budoucí a věčné. Než což se té louky dotejče, kterouž rychtář Pálecký drží na posečení v Pálči, poněvadž on pan Šlik toho jest podle práva nepokázal, aby táž louka k této louce, o kterúž pře jest, přináležela: i z té příčiny se táž louka při Pálči zůstavuje. Dal památné 1 kopu gr. č. Actum f. II. ante Petri et Pauli apo- stolorum a. 1547. Konšelé s strany pana hraběte: Jindřich kramář, Ezechiel Žlutický, Matěj Fartáček, z Slaného; Jan Suchej, Bartoš Hlava, Pavel krejčí, z Velvar. Jan Bílek z Pálče, řečník. Konšelé Jana Mikše z Hrobčice: Jiřík z Ploskovic, Pavel skalník, Jan Garyn, s Malé Strany; Jan Vepřek, Duchek Skála, z Slaného; Mikuláš soukeník z Starého města Pražského. Svědkové p. Šlika: Hanuš Nostvic z Nostvic; Václav z Šimberka; Václav Želivský, člověk Adama Repického; Matěj rychtář, Jakub Nápravník, Matěj mlynář, Vaněk Hořejší, z Jerpic, lidé p. prokurátora z Jerpic. Svědkové Jana Mikše: Vít z Lisovic; Klíma Nerádek ze Zlonic; Duchek z Beřovic; Matouš rychtář, Jíra Čihule, z Velké Pálče. 1) Půhon o tu louku ze d. 16. června 1540 jest zapsán v Registrech půhonných soudu komorního z let 1539—1541 sig. F. 10 na listu G. 2 a zní takto: Albrecht Šlik z Holajče hrabě z Pasaunu na Kadanském zámku pohání Jana Mikše z Hrobčice, měštěnína Starého města Pražského; viniti jej chce z toho, kdež má s týmž Janem Mikšem smlúvu o vsi Šlapanice a Páleč s jich příslušenstvím a v té smlúvě toto jest vymíněno, kdež týž pan Albrecht od Petra Chotka jest pohnán, jest-li by co toho prosoudil on pan Albrecht Šlik a jemu Janovi Mikšovi tu co sešlo, že to má zase on pan Albrecht Slik podle slušnosti napraviti summou penězi, pokudž by to skrze přátely mezi nimi vydanými uznáno bylo, jak smlúva šíře ukazuje; kdež pak týž pan 17*

Strana 132
132 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Albrecht Šlik v soudu komorním prosoudil jest z toho, což Janovi Mikšovi postoupil a prodal, louku pod Pálčem ležící, tak že jest nalezeno, aby též louky podle jiných věcí jemu Petrovi Chotkovi postoupil ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, ale on Jan Mikeš jsa podle též smlúvy cedulí řezanú od jmenovaného pana Albrechta Šlika k tomu napomenut, aby též lúky pod Pálčem jemu postoupil a v držení uvedl, aby též on pan Slik té louky podle vajpovědi soudu komorního jemu Petrovi Chotkovi postúpiti mohl a té vajpovědi dosti učiniti, a že zase k němu k Mikšovi chce se v tom podle smlúvy zachovati a summou to napraviti, ale on Jan Mikeš toho učiniti a té louky zase panu Albrechtovi Šlikovi postúpiti nechtěl a až posavad učiniti a postúpiti zanedbává. 2) Albrecht hr. Šlik prodal Janovi Mikšovi, měšťanu Pražskému, r. 1537 Šlapanice a Páleč za 2600 kop gr. č. Viz DZ. 42, A. 1. Povolení užívati znaku a přídomku „z Hrobčice“ obdržel J. Mikeš d. 10. května 1538. („Saalbuch“ č. 283 str. 176 v šlechtickém archivu c. k. ministerstva vnitra ve Vídni.) 3) Vejpověď ta ze d. 5. května 1541 jest zapsána v Registrech papouškových půhonných vejpovědí z let 1538 -1543 sig. J. 9 na listech O. 4—5 a zní v podstatě takto: Poněvadž jest se to v smlúvě trhové mezi nimi panem Albrechtem Šlikem a ním Janem Mikšem učiněné našlo, že ten artykul zřetedlně tak stojí, jest-li že by co on pan Albrecht Šlik jsa od Petra Chotka pohnán prosoudil a jemu Janovi Mikšovi tu co sešlo, že to má zase on pan Albrecht Šlik podle slušnosti napraviti summú penězi, jak ten artykul šíře ukazuje, a v vajpovědi soudu tohoto mezi dotčeným panem Albrechtem Šlikem a jím Petrem Chotkem učiněné zřetedlně se o té louce pod Pálčem zmínka činí, že jest povinnen on pan Albrecht Šlik jemu Petrovi Chotkovi té po- stúpiti, z té příčiny dává se jemu panu Albrechtovi Šlikovi proti témuž Janovi Mikšovi za právo tak, že on Jan Mikeš jest povinen podle té výminky v smlúvě doložené se zachovati a smluvě se, příjma summu svú, jemu panu Albrechtovi Šlikovi té louky postúpiti a to konečně ve dvú nedělích pořád zběhlých. 4) Vejpověď ta ze d. 8. května 1537 jest zapsána v Registrech bílých starších nálezů a vejpovědí z let 1536—1541 sig. J. 7 na listech P. 2—4 a zní v podstatě takto: Poněvadž se jest tomu z rejstr i z svědkův vyrozumělo, že ta smlúva mezi panem Albrechtem Šlikem a Petrem Chotkem o frejmark statku Budyniček a Vojnína učiněná není tak ve všem, jakž jest smlouváno bylo, podle registr a s těmi se všemi výminkami sepsána, jakož pak i smlouvce někteří toho v svým svědomí dokládají, že sou toho všeho pro ukrácení psaní do té smlúvy nevložili, a on Petr Chotek z Vojnína proto k té smlúvě pečeti přiložiti se zpírá, že ty výminky, kteréž sou se dály, v smlúvě dostaveny nejsou: i z té příčiny aby tu smlúvu strany mezi sebú podle registr vydaných, na kteréž jest se ten frejmark stal, i se všemi jinými výminkami zouplna sepsati dali těmi smlouvci prvními, neb o které by se strany svolily, jakožto dvamescítma lány dědin, lukami, kterýchž sou ke dvoru užívali a jemu Petrovi od ouředníka Budynického ukázány byly, i tu louku pod Pálčem a těch pět rybníkův i ten šestej rybník, kterýž jest jemu pan Albrecht dáti přiřekl, když ten veliký rybník Šlapan prodá, tak jakž jest se z rejstr i z svědkův tomu šíře vyrozumělo, a to konečně od dnešního dne ve čtyřech nedělích pořád zběhlých. A když se to tak stane a vykoná, tedy aby túž smlúvu obě strané stvrdily a spečetily a ji sobě držeti a dosti činiti povinny byly. Actum f. III. die Stanislai anno 1537. 44. 1548 d. 12. března. — Zápis smlouvy uzavřené d. 16. srpna 1540 (viz č. 27.) mezi Jiřím a Zdeňkem bratry z Valdšteina na Hostinném a Adamem Zylvarem z Pilinkova na Žirči. [List 117.] Léta božího 1548 v pondělí na den sv. Rehoře tato smlouva níže psaná vlo- žena a vepsána jest v registra tato mezní podle vajpovědi při úřadu tomto učiněné mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími vlastními a nedílnými z Valdštajna a na Hostinném s jedné a statečným Adamem Zylvarem z Pilinkova a na Žirči strany druhé, jakž táž vajpověď v registřích stranních M. 11 šíře ukazuje a v sobě zavírá.

Strana 133
z roku 1548. 133 45. 1548 d. 6. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Mikšem z Hrobčice na Pálči a Petrem Chotkem z Vojnína na Budeničkách o hranice pod rybníkem Budenickým v obci Šlapanické ležící tak, aby je purkrabí s konšely a úřadem mezi stranami vymezil. [List 118—121.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Janem Mikšem z Hrobčice a na Pálči s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Petrem Chotkem z Vojnína a na Budyničkách, prokurátorem krále JMti v království Českém, strany druhé o meze a hranice pod rybníkem Budynickým v vobci Slapanské ležící okolo chobotu rybníka Slapanského, tak jakž též obeslání šíře ukazuje: kdež svědkové Jana Mikše původa začali vésti úřad od dědin páně prokurátorových, šli vedle břehu nad cestou a pravíc, že jsou tu vždycky hradili, až přišli k té cestě, kteráž jde od Budeniček přes pole, též mluvíce, že jest té cesty tu nebývalo než stezka toliko dole, kteráž jde k Bu- denicím; jdúc dolův pod hrází šli až k podtrubí pravíc, že je dal Perglar jsúc úřed- níkem oplésti. I šli pod hrází vždy až k plotcům pod splavem a pravě vždy, že ti plotcové jsou proto vzděláni, aby ryby nahoru nešly, ukazujíc, kde jest poustka byla, a ten grunt že Vávra drží, a to že jsou vždycky Slapanští drželi a toho užívali až posavad; žádaje Jan Mikeš podle obvedení svého zachován býti. Ale svědkové pana prokurátora tomu otpírajíc pravili, že hned vedení jich od počátku místa nedávají, neb cesta, odkad jsou vésti začali, prvé jest jinudy byla, kteráž se jest již pokazila; než oni že jistčí meze vésti a ukázati chtějí. I šli od splavu k vrbinám velikým nad chobotem od jedné vrby k druhé až k vrbě na druhé straně, kteráž nad stolem stála, mluvíce, že jsou Jarpičtí ty vrbiny sázeli na grun- tech k Budynicím náležících a toho jsou užívali od té vrby příčně až k dědinám páně prokurátorovým; neb od těch dědin až na druhú stranu právě proti těm dě- dinám vždycky toho sekáním vrbí i travami užívali, a tu že jsou jim Slapanským dobytek zajímali, ješto jsou musili porožný dávati; což se všecko dostatečně pokáže, co se mluví, že jest to tak. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od Jana Mikše skrze Jeronyma z Hrobčice pokázán půhon z pokuty pro ručnicil) též i odklad a kteří jsou na ty grunty vysláni byli, opět druhý odklad o vedení purkrabie čten, žádajíc podle týchž odkladův za vyhledání, komu by ty grunty náležeti měly, spra- vedlivé a pravě, jakž jsou koli ti svědkové narčeni, že na ně nic ukázáno nebylo a není, žádaje, aby svědkové čteni byli. Na to svědomí čtena; při tom mluvě, což jsou svědčili, to jsou i ukázali; neb i to se ukáže, co jest profrejmarčeno a panu Petrovi postoupeno. Dále svědomí některá od soudu komorního zapečetěné vydaná čtena, při tom pravě, že ti svědkové to seznávají, že ti haltéřové děláni jsou v vobci Slapanské a toho jsou užívali až po hráz, žádaje, aby smlouva trhová čtena byla,

Strana 134
134 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského též vejpisy z desk pokázány, ješto z té smlouvy to se nachází, že toho postupuje, jak jest sám držel, a o tom i svědomí tak dává, žádaje podle toho všeho i podle desk za spravedlivé opatření. Co se pak svědkův výše dotčených dotýče, kteříž na- rčeni byli, o ten nárok ještě podnes konce není, aniž jest na ně co ukázáno, dav čísti zřízení zemské o nářku atd. Proti tomu pan prokurátor mluvil, že ti svědkové prvé pokazovaní a čtení podezřele svědčí, neb pokazují od těch břehův, odkudž jsou vésti začali, a toho nic neseznávají. Druhé seznávají, že pán cesty z dědin svých ustoupil; někteří pak svědčí svědkové, že jest zastižen s ručnicí na jeho Jana Mikše gruntu, a tak neprávě svědčí o těch gruntech sami sobě nasvědčujíc. Kdež se pak s druhé strany ukazuje pravíc, že jsou tam dále grunty jich, na ty se on nepotahuje. Svědomí páně také vykládati nechce, a jemu že na škodu nesvědčí. Než když pan purkrabie naučení bráti ráčí, nahlídnouc JMt v ně, bez pochyby že jemu srozuměti ráčí, co v sobě zavírá, ješto on dva neb tři artykule na Mikšovi obdržel z těch, což jest pán jemu prvé než-li Mik- šovi prodal. K svědomí pak Novodomského ač by mohl mluviti, ale poněvadž jest umřel, poroučí to úřadu k rozvážení, ješto on Jan Mikeš ničímž toho neukazuje, aby ti haltéřové v obci aneb na gruntu jeho Jana Mikše byli. Ale jemu panu pro- kurátorovi pan Šlik jest sám ukazoval a mluvě, když naň vznášel, že se jemu v tom křivda děje, a hned mu ukazoval, že až do chobotu jemu náleží, dav čísti registra, kteréž pan Albrecht Šlik jemu vydal, na kteréž jest frejmarčil, a též registra zprávní, že jemu postupuje s lukami, travinami nad rybníky i okolo rybníku a kdež koli, tolikéž se i na tyto traviny vztahuje, ješto jest to jemu prvé pán o rok neb vo 11/2 léta prodal; a podle těch registr předešlí páni i pan Šlik těch travin k dvoru Budenickýmu užívali, ješto ta registra jsou sepsaná před čtyřidcíti léty. Dále vej- povědi v soudu komorním učiněné čísti dal2) a pravě, že jsou mu ta registra při- souzená, a protož má pán, čehož jest se pan prokurátor dosoudil, podle těch vej- povědí jemu postúpiti. Pokázal ceduli řezanú Perglarovi psanú i také odpověď na túž ceduli, svědomí Vodičkovo a pravě, že jest on byl v tom jako prostředkem; též i jiná svědomí na mezech vedená, registry zapsaná, čtena a proto ukázána, že se do- statečně to provozuje, jedno, že jest pán to sám prodal, sám prstem ukázal, ješto Jan Mikeš toho ničímž neprovozuje, aby ani pan Šlik ani úředník kdo kdy jemu okazoval, pokud by meze byly. A také mnoho svědkův jest, kteříž seznávají, že k Budynicím náleželi chtíc ouplatky činiti, koury platiti atd.; pak-li jim kdy odpuštěno bylo, musili za to robotovati; žádaje podle dostatečného průvodu, což se samo pokazuje, aniž jest třeba k tomu mnoho mluviti, za spravedlivé opatření. Proti tomu zase mluveno, že jest tuto od pana prokurátora mnoho ukazo- váno a mnoho mluveno, ale on by nerad mnoho zanepráždňoval. Kdež jsou svědkové nařčeni, že by neprávě a podezřele svědčili, ješto se toho nic neukazuje, jak pak

Strana 135
z roku 1548. 135 má se to podle zřízení zemského rozvážiti, můž-li se to zde súditi či nic, to že k rozvážení poroučí. Svědkové někteří jsou nenáležitě vedeni a ne proti panu Janovi Mikšovi; ti také přijati býti nemají a na škodu nejsou; a jiní vedení jsou někteří, kteříž listovní svědomí dávají a ne podle práva mezního, ješto se mnohým místa dáti nemůže. Ale pan Jan Mikeš vedl jest svědky proti tomu, s kýmž při má; než pan prokurátor proti panu Šlikovi, ješto tyto meze ne s panem Šlikem, než s ním panem prokurátorem jsou; ač někteří praví, že jsou od pana Šlika slyšeli a že jest nětco prstem ukazoval, ale toho neseznávají, že by s koně sseda ukázal, dotud to a podtud to meze jsou. Jest-li že jest pak pán nětco jemu prodával a není mu dokázáno, však může o to k němu hleděti. Co se pak dotýče, jakž seznávají někteří svědkové, že jest pan prokurátor bral zárožný, ví se o tom dobře, což s nemalou lítostí pan Jan nese; však musí to býti do času, ješto v těch registřích, kteráž jsou pokázána, ani toho není dostaveno, aby stálo zejména, že prodává s tou vobcí až do chobotu od hrázi. Neb při jiných rybnících také choboty, paloučky i traviny jsou, ale aby ze- jména tohoto rybníku Slapanského se dotýkalo, ničímž se podle práva neprovozuje, dav čísti smlouvu ubrmanskú panem hofmistrem učiněnú a že, což se nedostalo, summa nemalá 61/2C za to dána jest. Protož podle toho všeho, když se v svědomí nahlédne, žádá za spravedlivé opatření. Zase mluveno, že jest to pokázáno, že jsou těch travin za paní Ilburkové3) ke dvoru užívali a paní jakožto téhož dvoru a panství držitel lidem do Slapanic jest je pronajímala, kterak by pak ta obec jich býti měla; neb kdyby jich byla, nebyloť by jí potřebí od paní vynajímati. To se též také páně Šlikovými úředníky provozuje, že ty traviny a vrbiny ke dvoru užívány jsou, neb ouředníci, kteříž toho času byli, jakožto Zejdlic, Nostvic, Vaněk Želivský, Novodomský atd., to stvrzují, že jsou Slapanicským pronajímali a do Budenickýho dvoru z toho platili. Dále pak, když jest se pan Šlik dotazoval Novodomského, prodával-li jest on tu co Mikšovi, čemuž on otepřel a pověděl, že jest neprodával a pán taky; ješto mimo vlastní páně přiznání většího průvodu potřebí není, poněvadž jest se k tomu před mnoho dobrými pány a lidmi i panem z Valdštejna jakožto komissařem na to vyslaným přiznal. A tak to svědomí jeho pana Šlika jemu ke škodě býti nemůž a nemá, a také tomu svědomí mimo své ukázání že místa dáti nemůže, nebo ti gruntové pod hrází ryb- níku jeho žádná obec jest nebyla a není. A poněvadž všickni předešlí páni i pan Šlik jest těch vrbin i travin ke dvoru užíval, že podle toho žádá za opatření. A byť pak pan Šlik těm lidem neb Mikšovi chtěl co s strany těch gruntův nasvěd- čiti, jemu ke škodě že to býti nemůže z příčiny té, poněvadž jest jemu to prvé o rok prodal a ukázal, než-li jest Janovi Mikšovi prodal. Opět proti tomu mluveno, když se pan prokurátor nad tím mnoho zastavuje a pravě, že jsou těch travin a vrbin ke dvoru Budynickýmu užívali, což divného

Strana 136
136 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nic není a mohlo jest to všechno býti, neb netoliko od Slapanic ale i od jiných dvo- rův, což již nyní jiní páni drží, tu jest do Budynic vobilí i seno voženo bylo, a to proto, neb jest bylo jednoho pána to i jiné zboží, a nerci-li s těchto statkův aneb dvorův, kteříž od Budynic blízko jsou, ale mohlť jest to se všeho panství svého učiniti a dáti tu vézti; protoť by od jiného panství gruntův tím k tomu dvoru ne- připojil. Ale když jest pan Albrecht Šlik tyto statky prodal, je rozdělil, jemu Janovi Mikšovi podtad ukázal, že žádá podle takového sobě ukázání zůstaven a zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, dsky, nálezy, vajpovědi, registra důchodní i jiné průvody a obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavši naučení od JMtí pánův a vladyk z plného soudu zemského takto o tom vypovídají: Poněvadž svědkové jeho Jana Mikše ani také Petra Chotka prokurátora žádných jistých mezí ani mezníkův, čemu by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, pokud by jemu Janovi Mikšovi též i Petrovi Chotkovi náležeti mělo, nepokázali: i z těch příčin taková věc zůstavuje se při vymezování páně purkrabovu s konšely přísežnými a ouřadem tak, pokudž to stranám vymezí a vyměří, při tom aby mezi nimi obojími stranami to zůstalo a trvalo nyní i na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Actum f. VI. die Johannis Hus aliter post Procopi annorum 1548. Konšelé tito byli: Jan Žák řezník, Petr z Bašty, Jan Šimůnek, s Malé Strany; Jindřich kramář, Vavřinec Lafan, Tomáš Libskej, z Slaného. — Tomáš Ješínskej, Vávra Bílinských, Václav Blovský, z Slaného; Jan Suchý, Bartoš Hlava, Jan Šimkův, z Velvar. Nedělali na mezech přísahy. Memorabile. Item při vejpovědi tito byli konšelé: Jiřík z Ploskovic, Jan Garyn z Gotreyz, Jakub krejčí s Malé Strany, Jindřich kramář, Vávra Lafan, Václav Blovskej, Tomáš Stříbskej z Slaného a z Velvar tři nadepsaní. Svědkové s strany Jana Mikše: Kříž z Valče; Vávra Němec, Duchek Jandů, Matoušek, Říha, Beneš kovář, z Slapanic; Duchek z Litoměřic; Svatoš, Lavrynův syn z Dolejna; Václav Žilivskej z Žilivčic; Marta stará rychtářka, Barbora Ma- touškova žena, Lída Mrázová, z Slapanic; Důra z Hraběšína; Marta Bulaska ze Zlonic; Anna z Černuce. Svědkové pana prokurátora: Václav Chotek z Vojnína; Melichar Prušák z Eldytu; Matěj rychtář, Bartoš, Jakub Nápravník, Jakub Trčka, Petr, Vaněk starý krčmář, Matěj mlynář, Vaněk Hořejší, z Jerpic. 1) V registrech soudu komorního půhonných, svědomí i nálezových nachází se z let 1537—1548 veliké množství zápisů týkajících se sporů Jana Mikše z Hrobčice s Petrem Chotkem z Vojnína. V Registrech staro- stových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komorníčího u desk zemských, z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) nachází se na listu A. 2 následující zápis k věci této se vztahující: Daj úmluvu od Jana jinak Mikše

Strana 137
z roku 1548. 137 z Hrobčice, měštěnína Starého města Pražského, Albrechtovi Slikovi z Holajče, hraběti z Pasaunu, najvyššímu kamrmajstru královstvie Českého a margkhrabství Dolních Lužic landtfojtu. Jakož Petr Chotek z Vojnína a na Budeničkách atd., krále JMti prokurátor, odporem svým proti puohonu o pokutu pro ručnici v soudu ko- morním, kderýžto puohon on Jan jinak Mikeš na něj jest učinil, témuž Janovi v grunty jeho Slapanské po- zemské jmenovitě vuobec, v haltýře a v chobot rybníka velikého Slapanského sáhá a ty grunty nařieká, tak jakž ten puohon při vedení tudíž i odklad na purkrabí menšího Hradu Pražského v témž dotčeném soudu ko- morním učiněný šíře o tom ukazuje a zavírá: protož aby on Albrecht Slik atd. jakožto zprávce a prodajce těch již dotčených dědin Šlapanských podlí práva a zřízení zemského jej Jana jinak Mikše z Hrobčice, když podlí vedení purkrabí menšího na tu při přijde, a k tomu v tom soudu s strany těch gruntuov jemu Janovi z Hrob- čice, od něho Albrechta Šlika prodaných zastoupil, když na tu při přijde. Vzata tato úmluva v outerý den sv. Kyliana [8. července] 1544. A v Registrech starostových práv vedení I. Jana z Prošovic, starosty komorníčího u desk zemských, z let 1548—1551 (archiv musejní č. 1026) jest na listu F. 1 podobný zápis: Dej úmluvu od Jana Mikše z Hrobčice Albrechtovi Šlikovi z Holejče, hrabí z Pasaunu a s Lokte na zámku Kadanským, raddě krále JMti, nejvyššímu kamermejstru královstvie Českého, jakožto správci dědin správních pod Velikým Pálčem ležících nad rybníkem Petra Chotka z Vojnína atd., dědin a palouku Marše z Pálče, člověka poddaného jeho Jana Mikše atd., tak jakž dsky a zápis správní od něho Albrechta Šlika jemu Janovi Mikšovi v kvaternu památném před shořením desk zemských léta atd. 37 ve čtvrtek den sv. Longina [15. března] plněji svědčí, ukazoval a nyní po shoření desk v kvaternu památném vajpisuov léta atd. 42 v pondělí po božím Křtění [9. ledna] zase vložený a obno- vený šíře ukazuje a v sobě zavírá, pro nezprávu napřed psaných dědin a pro příkazy, které jsou přišly od Petra Chotka z Vojnína a na Budenicích, krále JMti v královstvie Českém prokurátora, kterýž ty dědiny na- říká právem zemským chtíc k těm dědinám právo a spravedlnost míti, davši suplikaci najvyššiemu hofmistru královstvie Českého na téhož Jana Mikše, a na tu suplikaci jest on Jan Mikeš od již psaného najvyššího hofmistra kr. Č. psaním napomenut, aby toho do rozeznání spravedlivého o ty grunty, vobilí a seno z nich zanechal, jakž též psaní to plněji ukazuje: protož aby on Albrecht Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu a z Lokte atd. jakožto zprávce dědin správních nahoře psaných jej Jana Mikše v tom soudu a v ty při, když by na ni před týmž soudem komorním přišlo, zastoupil a to podle práva a zřízení zemského opatřil. — Tomáš komorník byl na úmluvě v pátek po Na nebe vzetí Panny Marie [16. srpna] 1549. Petr Chotek z Vojnína pohnal Jana Mikše z Hrobčice na soud zemský větší v terminu postním 1547, jak jest zaznamenáno na listu 2 Register soudu zemsk. většího z let 1536—1560 (archiv mus. č. 155). 2) Viz poznámky 3 a 4 při č. 43. — 3) Ilburkové drželi Budenice v 1. 1463— 1524. 46. 1548 d. 15. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipém a Zákupech a Anežkou hraběnkou z Helfnšteina na Ronově o hranice od Skalky na Dubské hoře až do Kněžského vršku tak, že, poněvadž vedení svědků s obesláním se nesrovnává, obeslání o též meze se zdvihá. [List 121—124.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, najvyšším hofmistrem království Českého a markrabství Horních Lužic landfojtem, původem s jedné a urozenú paní paní Anežkú hrabínkú z Helfnštajna a na Ronově obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž lidé poddaní pana hofmistra najvyššího z Radoušova s lidmi též paní Anežky poddanými z Blíževedl počnúc od Skalky, kteráž leží na Dubské Hoře až do Kněžského vršku, kterýž leží pod Ronovem, spolu činiti mají a v rozepři jsou: kdež pak svědkové pana hofmistra nejvyššího oznamovali, že v těch místech, kdež hrob vykopán, mě- štiště dvoru pustého jest, kterýžto dvůr s jeho příslušenstvím od starodávna k Ra- Archiv Český XXX. 18

Strana 138
138 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského doušovu náleží, a ten dvůr i s tou pustou vsí, jenž sloula Tejnec, že obmeziti chtějí, pokudž jim od starších jich oznámeno, ale svědkové paní Anežky tomu odporujíc pravili, že jsou o žádném dvoru ani vsi pusté nikda neslýchali. I šli nahoru k kamenu pravíce, že ten kámen dělí troje grunty totiž Radou- šovské, Konojedské a Ouštětské. Ale svědkové paní Anežky tomu otpírajíc pravili, že ten kámen dělí grunty Blíževedlský, Konojedský a Ouštětský, ale žádných grun- tův Radoušovských že tu není. Dále vedli k vrchu přes záhony a vorné dědiny až na pravý hřbet, po týmž hřbetu ukazujíc i jdouc až k Skalce, odtad dolův až k cestě jdúc přes záhony, pravíc, že jsou v tom místě meze zvoraný, ale pokud jsou šli, že, což leží po pravé ruce, že k Ouští, a po levé k tomu pustému dvoru náleží. Proti tomu pan Frydrych z Sezemova Oustí pověděl, kdež jsou začali vésti od kamene přes záhony až na tu cestu, že jsou vedli přes grunty jeho poplatní ke vsi Chotejčině náležící i také přes grunty pánův strejcův jeho, kterýchžto gruntův lidé jich k Ouští vždycky bez překážky v držení a užívání jsou byli, a z těch že nikda obsílán nebyl a není, žádaje, aby dopuštěno nebylo vo grunty jeho a strejcův jeho mezovati; než chce-li jej kto pořadem práva z nich viniti, že každému práv býti chce, tím dokládajíc, že to místo neslove Skalka, ale Hora Chotejčinská, s kteréž kámen i do Radoušova prodávají; kdyby jich byla, nekupovali by jeho od nich. Podle toho svědkové a lidé paní Anežky pověděli, že, kudy jsou lidé páně hofmistrovi vedli až k cestě, že to gruntové jich Blíževedlských nejsou, na ně že jsou se nikda nepotahovali a nepotahují; ale kudy meze jdou mezi Radoušovskými a jimi Blíževedlskými, ty že ukázati chtějí, když zase povedou, a že se pány Ouštět- skými vo meze v žádné rozepři nejsou. Proti tomu od pana hofmistra najvyššího mluveno, že z jiné příčiny tyto meze se nevedou a neukazují, než aby úřad vyrozuměti mohl, kde od starodávna ten dvůr pustý a ves jedna též pustá, slove Tejnec, své meze jest měla a má. Než potom, poněvadž páni Ouštětští na ty grunty přes meze se potahují, pan hofmistr neráčí se vomejliti a k nim právem o to přistoupiti. I šli dále cestou, potom blízko cesty hrbkem až zase na cestu, opět s cesty přes porostlé záhony až na cestu, kteráž z Oušťku do Tejnce a Radoušova vede. Potom patrnou porostlou mezí šli, pravíc, což po pravé ruce, že k Ouští, a po levé k Tejnci, pusté vsi, náleží. Ale svědkové paní Anežky tomu místa nedavše pravili, že cesta, na kterouž jsou od Skalky přišli, dělí grunty Ouštěcské od gruntův Blíževedlských; ale kdež přes záhony vedou, pravé meze nejsou; zvláště ta porostlá patrná mez, že dělí grunty paní k poustce náležící od gruntův sedlských Blíževedlských. Dále šli až na cestu, kteráž běží k Stolínkám, i šli až na silnici křížovú, kdež průhon Blíževedlských jest; odtad dali se přes dědiny orné i osité, až přešli

Strana 139
z roku 1548. 139 cestu, kteráž k Blíževedlům jde, až na mez mezi dědinami a díly sedlskými konec nějakého příkopku, a pravíc, kudy jsou vedli, že to vše po levé straně k tomu dvoru a pusté vsi Tejnci náleží, což k Radoušovu přísluší, jakž další průvod o tom šíře vysvědčovati bude; ale oni Blíževedlští že jsou toho nespravedlivě v užívání byli, bráníce jim s trhův přes ty jich grunty s vozem jezditi, kdež svobodnú stezku i cestu na lehké vozy mají, žádajíce v tom za opatření. Dále pak Urban Tyšar a Just Vidman šli k Kněžskému vršku ukazujíc v lese, pokudž by jednoho každého z nich dílové jíti měli, ale paní že jim jejich vlastního užívati zbraňuje. Ale poručníci paní Anežky pravili, že na to vyjížděti a toho vo- hledovati povinni nejsou, poněvadž jsou to paní dědiční gruntové k Ronovu ke vsi pusté Girkndorfu náležící a z toho od žádného obeslána není. Než úředník paní po- věděl, že se ti lidé nespravedlivě na grunty paní dědičné potahují; když k tomu přijde, že se to dostatečně pokáže, že oni tu žádné spravedlnosti nemají. Tu paní Anežky svědkové úřad zase vedúc počeli vésti od konce toho pří- kopu, vedli po zřetedlné mezi jdouc k Radoušovu, přišli na cestu, kdež boží mouky [sic] stojí a silnice královská do Radoušova jde, ke třem kamenům, hnuvše se struhou a mezí jako k hrobu až k průhonu Radoušovskému pravíc, což jest po pravé straně, že k Radoušovu, a po levé k Blíževedlům náleží, a toho že jsou vždycky oni i předkové jich beze všech nářkův a překážky užívali; a oni Radoušovští že jsou prvé ani průhonu tady neměli, až jej sobě sami mezi sebou a od sebe skoupili, tak jakž záhonové i meze, kteréž jich díly dělí, to ukazují. Proti tomu Radoušovští pra- vili, že těm mezem neotpírají, aby nebyly mezi grunty jich Radoušovských a grunty té pusté vsi Tejnce a toho dvoru; ale aby mezi Blíževedlskými a jimi býti měly, tomu otpírají, i tomu, aby jaký průhon skupovati měli, pravíc, že jest ten průhon od starodávna tu byl. Dále šli tím průhonem až do rokle a tou roklí nahoru vyšedše vedle dědiny vorné na mez pravíc, že vo tu dědinu od dávních let byla rozepře a že ji někdy pan Ilburk1) za grunt svůj pokládal i vobilé a pohanku z ní brával a spásti dal Ra- doušovským. Čemuž Radoušovští odepřeli pravíc, že jsou oni ji vždycky vosívali a bez překážky užívali. Potom jdouc touž mezí dále ukazujíc místo po pravé ruce pod mezí mluvíc, že jest předešle skrze úředníky obojích pánův na tom zůstáno, aby toho místa past- vami společně užívali, ale dřívím aby nehejbali až do rozeznání; ale Radoušovští tak jsou se nezachovali, dříve rozeznání to dříví posekati dali. Kdež Radoušovští pravili, že jsou to dobře učiniti mohli, pásti i dříví sekati, poněvadž jest grunt jich a nikda jeho odsouzeni nejsou. Odtad šli předce nahoru až k kamenu u poli pravíc, že jsou Radoušovští sami ty meze šli a ukazovali až po ten kámen; že ten kámen dělí troje grunty 18*

Strana 140
140 totiž Radoušovské, Blíževedlské a Konojedské, a těch gruntův že jsou vždycky po své straně v užívání byli, dříví v těch místech prodávali a sami Radoušovští od nich jsou je kupovali, žádajíce při nich zůstaveni bejti. Ale Radoušovští pravili, že za to dříví hajnému do Radoušova peníze jsou dávali a platili, a ty meze, kteréž ukazují, jsou meze dělíce grunty Radoušovské od gruntův toho pustého dvoru a té pusté vsi Tejnce a ne od Blíževedlských. Kdež po zasazení soudu podle práva mezního zahájeného od pana hofmistra nejvyššího žádáno, aby svědkové čteni byli. Proti tomu na místě paní povědíno, že paní k tomuto obeslání není povinna státi ani k němu odpovídati, neb se obsílá na meze od Skalky Dubičiny, ješto když včerejšího dne vedeno bylo od kamene až k té Skalce, potom až k cestě, tu jest pan Frydrych Ouštěcský oznámil, že to gruntové jsou jeho, ješto paní takových gruntův nikda v držení jest nebyla až po tu cestu a na ně jest se nepotahovala a nepotahuje; a tak jest o cizí grunty obeslána. Druhé, že ty grunty, o kteréž rozepře, jsou duchovenství, a ona paní toho toliko do živnosti své v držení jest; jsou jiní nápadníci toho, ješto ona na škodu nápadníkům nic pro- súditi nemůž; žádaje podle toho za opatření. Zase proti tomu mluveno, s kterých příčin včerajšího dne od kamene až k Skalce bylo vedeno, jest oznámeno; že pro vyrozumění těch mezí podle předešlého nálezu, kterýž se vztahuje na tu Skalku, mezi někdy paní Beatrix z Kolovrat a Ko- nojedským učiněný,2) nenadějíc se, aby pan Ouštěcský v to se vkládati měl; ale když se v to vkládá, toho jest při tom zanecháno; než od té cesty počali jsou meze ukazovati, kteréž by děliti měly grunty pusté vsi Tejnce, kteráž k Radoušovu ná- leží, a tak jest to obeslání dobře tak vyjíti mohlo od Skalky Dubičínské, a nedotýče se cizích gruntův, ale gruntův JMti pána. Co se duchovenství i nápadníkův dotýče, na to jsou nálezové předešle učinění, že se o takové věci dobře súditi může; žádaje vždy, aby svědkové čteni byli. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, s plného soudu zahájeného podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení i ukazování svědkův, otpor pana Frydrycha z Oustí, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž pan hofmistr najvyšší obsílá paní Anežku o meze a hranice počnúc od Skalky, kteráž leží na Dubské Hoře atd., a svědkové téhož pana hofmistra nejvyššího nevedli jsou od též Hory Dubské podle obeslání páně, než začavše vésti od kamene i vedli přes grunty pana Frydrycha z Oustí přes Horu Chotejčinskú a dolův přes záhony k cestě, a tak takové vedení týchž svědkův s obesláním se nesrovnává, ješto ona paní Anežka povinna není s cizích gruntův odpovídati: i z té příčiny to se obeslání o též meze zdvihá. Dala památné. Actum sabato post Exaltationem s. Crucis a. 1548. — 1548 f. V. in vigilia Mathei, apo- stoli et ewangeliste [20. září], vzala paní relací vo škody.3) D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 141
z roku 1548. 141 Konšelé strany pana hofmistra najvyššího JMti: Voldřich Koutský z Kostelce; Jiřík Mráz, z Litoměřic; Jan Losos, Havel Špaček, z Roudnice; Jan kovář, Jiřík kožišník, z Ouště. Jan Hubka, písař na Mělníce, řečník. Konšelé strany paní Anežky hrabínky: Staněk řezník, Šimon Bušek, z Roud- nice; Petr Vzteklý, Martin Rathouzský, z Ouště; Ondřej Kochovec, Matěj Hladík, z Hoštky. Svědkové pana hofmistra: Jakub starý Froš, Jakub Vidman, Jakub starý Strejček, Hanuš Neyman, Valenta kovář, Jiřík rychtář z Vésky, Václav Grobpaul, Vávra Černý švec, Jiřík Fejfar, Brož Cabicar, Vencl Sylc, Markus Dlúhý z Vésky, Štěpán starý mlynář, z Radoušova; Gros Hans z Skalky, člověk pana Frydrycha z Ouště; Valenta bečvář z Starého Lipého, člověk pana Václava z Vartmberka; Lukeš Cink z Jezvé, člověk pana Václava z Vartmberka. Svědkové paní Anežky hrabínky: Matěj hrnčíř, Hanuš rychtář, Urban Jitta, Mikuláš, Tůma Chmel, Pavel Arlet, Gregor Jorgk, Simon Šnellar, Materna, Brož Lukeš, Jiřík Tábor, Lorenc Gnaur, Říha hajný, Petr Arlet, Valtin Poks, z Blíževedl; Lukeš z Dubičiny, člověk p. Konojedského; Jakub starý Froš, Jakub Vidman, Jakub starý Strejček, Hanuš Neyman, Valenta kovář, Jiřík rychtář z Vésky, Vencl Grob- paul, Vávra Černý švec, Jiřík Fejfar, Brož Cabicar, Markus Dlúhý z Vésky, Štěpán starý mlynář; Valtin z Dubičiny, člověk pana Frydrycha Ouštěckého. 1) Vilém z Ilburka († 1489) a syn jeho Vilém († 1538) drželi Ronov, hrad na hoře nad Stolinkami, v 1. 1482—1538. — 2) Zde č. 23. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) nalézá se na listu 25 tento zápis: Anežka hrabínka z Helfnštejna na Ronově žádala listu ze škod útratních a nákladních na Zdislava Berku z Dubé na Lipém a Zákupí, nejvyžšího hofmistra kr. Č. a markrabství Horních Lužic landfojta, ze 20 kop gr. č. po vejpovědi na mezech a hranicech purkrabí Hradu Pražského učiněné. Actum sabato post Mathei [22 září] 1548. 47. 1548 d. 17. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipém a Zákupech a Anežkou Kurzbachovou z Trachmburku na Lemberce o hranice vsí Hermanic a Židovic tak, že oběma stranám částečně dle obvedení svědků jejich dává za právo. [List 125—127.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyšším hofmistrem království Českého a markrabství Horních Lužic landfojtem, a lidmi poddanými páně z Herndorfu původem s jedné a urozenú paní paní Anežkú z Kurcpachu na Lemberce a poddanými paní k panství Lemberskému ze vsi Judndorfu obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž tíž lidé obojí blízko od Jablonné počnúc nade vsí Herndorfem na vršku nad mlejnem podle cesty spolu činiti mají a v rozepři jsou, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež svědkové pana hofmistra najvyššího vyšedše nahoru strání proti hrobu ukazujíc

Strana 142
142 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského spátkem na jabloni pravíc, že táž jabloně stojí na mezi gruntu toho a jde předce na rokytový keř až na kámen v břehu louky, a tak nahoru jdouce mimo dub veliký, odtad přímo dolův přes cestu, kteráž vede od mlejna k Lemberku, až konec dědin orných dvoru Lemberského pravíc, což leží po levé ruce, že k Jablonný, a po pravé k Lemberku náleží; a ty meze že jsou držitelé toho gruntu jedni druhým ukazovali a až podtud za své drželi. Proti tomu od paní Anežky povědíno, kdež svědkové páně vedou, že se tu dotejče gruntův ke dvoru Lemberskýmu náležitých a nedotýče se tu žádných grun- tův ke vsi Judndorfu příslušejících; ješto paní o ty grunty obeslaná není, vidí se paní, že jim odpovídati povinna není, a že těm mezem otpírají, ale praví, že jsou to gruntové Lemberští, přes kteréž vedou. Dále jdouc od cesty přišli na cestu travnú; tou šli mimo dub lesem pravíc, že se v těch místech záhonové porostlí stejkávají s grunty dvoru Lemberského. I šli hřebenem přes vysokú horu, odtad vedli přes druhý vrch hřebenem k buku vopále- nému, kdež od strany otporné v tom místě místo dáno krom dvou člověkův; ti pravili, že jich dílové v svých mezech dále jdou, což ukázati chtějí. Od téhož buku šli starou cestou až k buku s křížem zřetedlným správu dávajíc, že vedle toho buku sťata jest jedle s křížem, a potom ihned rozkázáno, aby do toho buku jiný kříž vy- sekán byl, předce až přes důl zase na starú cestu do druhého dolu, tím dolem a tou starou cestou na horu Bunczelsperk až k Studénkám, správu dávajíc, že jsou tu byly dvě studénky, že předkové jich jim správu dávali, že by meze jíti měly pro- střed těch studének, kteréž dělí grunty Jablonské od gruntův Lemberských tak, což jest po pravé ruce že k Lemberku a po levé k Jablonný náleží, a toho že jest vždycky hájemstvím a lovy užíváno bylo bez překážky od starodávna, než přes ty meze na pravo že jsou se vkládati nesměli; i to pravíc, když jsou Lemberští nad ty meze sáhli, dříví stínali, že jim bráněno jeho bráti, až tu shnilo. I šli od Stu- dének nahoru vrchem a cestou až k kamenu se třmi kříži pravíc, že ten kámen troje grunty dělí, totiž Jablonské, Žitavské a Grabšteinské. Kterémužto vedení od paní Anežky jest otepříno pravíc, že jsou na té cestě Lemberští tenata líčívali a s jedné i s druhé strany zvěř na ně honili, a že meze mnohem vejše na levé straně jdou, kteréž ukázati chtějí. Kdež svědkové paní Anežky zase vedouc začali vésti od studénky, ukazujíc jedli s křížem, pravíc ji hranicí pravú býti dělíce grunty Lemberské od gruntův Jablonských tak, což po pravé ruce, že k Jablonný, a po levé k Lemberku náleží. I šli k vrchu lesem maní k jedli, pravíc v ní kříž býti, až na cestu a tou cestou mimo jedli velikou s křížem zřetedlným; kterémužto kříži od odporné strany místo dáno, že jest kříž, ale aby jaký hraničný nebo mezní kříž býti měl, tomu otpírají

Strana 143
z roku 1548. 143 a že pamatují, že jest ten kříž udělaný, ale že nevědí od koho. Dále šli cestou mimo některé jedlí s znameními až k buku s křížem, odtad hnuvše se s cesty k dolu, ukazujíc v dole záhony porostlé pravíc, že k Judndorfu ti gruntové k jich dílům sedlským náležejí a konec těch záhonův že jdou meze, ukazujíc vždy kámen po kameni pravíc, že to kamení konec jich dílův místo mezníkův jest stavíno. I šli předce až nedaleko od borovice k brtvi pravíc, že jsou té brtve k Lemberku užívali. I šli předce až nad ten buk, kudy svědkové páně hofmistrovi vedli, vedouce málo níže nežli oni, až zase na mez, kteréž místo dáno, přišli, a pravíc vždy, že kady vedou, že musejí pravé meze býti dělíce jich díly a grunty Lemberské od Jablon- ských. Ale od strany otporné tomu vedení místo dáno není, správu dávajíc, že v těch místech vždycky předešlí páni na otpořích byli a o to se nesnesli. I šli předce tou mezí, kteréž místo dáno, až k dubu, sšedše s té meze i šli na pravo přes porostlé záhony až na cestu, kteráž z Lemberka ke mlýnu vede, tou cestou dolův k louce a lukou břehem až k kamenu, kdež strana původní vésti začala, a pravíc, kudy jsou vedli, že jsou to pravé meze dělíce grunty Lemberské od gruntův Jablonských, a až po ty meze že sou s své strany páni Lemberští hájemstvím i honěním na zvěř uží- vali, žádajíce při nich zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, na místě pana hofmistra najvyššího žádáno, poněvadž jsou svědkové páně podle přísah svých ty meze pořádně obvedli a ukázali, že žádají, aby jich svědomí bylo čteno. Kdež po přečtení svědkův jest mluveno, že jest se to provedlo dostatečně i svědkem paní Anežky, cožkoli sem visí, že k Jablonné náleží, a tam což visí, že k Lemberku; že podle jich obvedení žádají za opatření spravedlivé. Zase proti tomu mluveno, že z těch svědkův se tomu porozumívá, že se sami v svém svědomí nesrovnávají, neb na vedení svém žádného pořádného mezníku ani hranice, tak jakž svědčí, že by, což sem visí, k Jablonnému náležeti mělo, neukázali jsou, v něčem se snesli a v něčem sobě na otporu byli. A také hned s počátku na svém vedení až po cestu nevedli jsou hřebenem než pod hřebenem, a místy přes záhony vedli, davše své svědky čísti pravíc, že ti lidé o jiných mezech než o svých gruntích nevědí, neb jsou nedávno v té vsi; ale pokudž jich meze jdou, to jsou pořádně ukázali kamením i jinak; že v tom za opatření spravedlivé žádají. Proti tomu mluveno, že se z těch svědkův porozumívá, že neseznávají, aby o jakých mezech jiných než toliko o svých, kteréž se gruntův jich dotýkají, chtíc sobě sami nasvědčovati, nevědí, že jest s podivením, kterak jsou ty meze, kudy jsou šli, ukazovati mohli, jakož pak při rozvážení bude, jaké pořádné meze tíž svědkové jsou pokázali; že podle toho k opatření spravedlivému se poroučejí. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí a jich

Strana 144
144 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského s obúv stran pře líčení s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Jakož jest Jiřík Jenče, člověk nejvyššího pana hofmistra, vedl úřad vod jabloně přes louku na kámen v břehu a odtad strání nahoru maní až na cestu, kteráž k Lemberku od mlejna vede, žádných jistých mezí ani mezníkův, ani aby té stráně v pořádném užívání byl, dostatečně podle práva jest nepokázal, ješto na místě paní Anežky takovému vedení jest odepříno: i z té příčiny ona paní Anežka při též stráni až po cestu se zůsta- vuje nyní a na časy budoucí a věčné. Však co se té louky dotýče, té aby držitel též louky svobodně a bez překážky užíval při též stráni tak, jakž od starodávna jí užíváno bylo. A dále, kdež jsou svědkové nejvyššího pana hofmistra od též cesty vedli travnou cestou i lesem na horu k hřebenu, a odtad přes druhý vrch též hřebenem k buku vopálenému, odtad cestou pustou přes důl do jiného dolu na cestu a tím dolem a cestou až k studénce, odtud až k kamenu Šlosštein se třmi kříži pravíce, že podtud, což po levé straně leží, jsou těch lesův a gruntův užívali k Ja- blonné bez překážky, ješto svědkové obojích stran to jsou seznali, že ti hřebenové, pokud jsou obvedli, což visí sem po levé straně, to že náleží k Jablonné, a což po pravé straně, to k Lemberku, ale svědkové paní Anežky toho jsou podle práva ne- odvedli, aby to pravé meze a hranice, pokudž jsou tíž svědkové páně hofmistrovi obvedli, nebyly, ani také jiných jistčích a pořádnějších mezí nepokázali, než vedouce zase úřad maní lesem žádných jistých mezí ani mezníkův jsou nepo- kázali: i z těch příčin dává se nejvyššímu panu hofmistrovi za právo tak, že se při týchž mezech a obvedení svědkův jeho zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dali památné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvi- hají. Actum f. II. post Exaltationem Crucis a. 1548. Konšelé s strany pana hofmistra: Jan Liška, Jíra Duchek, Pangracius Selle, Vencel Hanče, z Lippého; Vít, Bartoš Fousek, z Dogkze. Dominikus, písař městský z Lippého, řečník. Konšelé paní Anežky z Kurcpachu: Lukeš, Tůma Pechuba, Janek švec, z Dubu; Jan soukeník, Viktorin, z Ouště; Jan, písař Lemberský. Svědkové p. hofmistra: p. Kryštof Berka z Dubé; Jiřík Jenče, Tomáš Šiche, z Herndorfu ; Valten Hybel, Lorenc Gyret, Hanuš Hopfe, Vencl kovář, Andres Arlet, z Jablonného; Michal Pechel z Markvartic. Svědkové p. Anežky: p. Kryštof Berka z Dubé; Jan Hanka, Jokof Hanynk, Pavel Zykmund, Jiřík Štrosar, Franc Hermon, Michal Galert, Mates Herman, Brož Hampel, z Judndorfu; Vejc Vojnar z Vostrého; Michal Pechl z Markvartic.

Strana 145
z let 1548—1549. 145 48. 1549 d. 30. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Mikulášem a Janem bratry Chobot- skými z Ostředka na Chotýšanech a Markvartem Věžníkem z Věžník na Věžnících o hranice u vsi Městečka tak, že, poněvadž se zde jedná o grunty a ne o meze, obeslání se zdvihá. [List 127—129.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými vladykami panem Mikulá- šem a panem Janem bratřími Chobotskými z Ustředka a na Chotejšanech původy s jedné a urozeným vladykú panem Markvartem Věžníkem z Věžník a na Věžnících obeslaným strany druhé o meze a hranice u vsi řečené Městečko, kdež on Markvart stav na potoce dělati chce, a pod touž vsí, kdež jest strúhy zdělati dal, též také pode vsí Takonínem, kdež jest strúhy zdělati dal týž Markvart a vodu na mlejn vésti chce, a tu oč spolu činiti mají, tak jakž též obeslání plněji svědčí: kdež pak svědkové bratří Chobotských začavše vésti od strouhy vnově vymetané a od cesty, ukazujíc na kámen, pravíc jej býti mezníkem a že dělí grunty Chobotské od gruntův Věžnických až k potoku dolův. Čemuž jest Markvart Věžník neotepřel, ale tomu místo dal pravíc, že o to žádné rozepře nikda jest neměl a nemá a že o to obeslán není; a poněvadž o to obeslán není, že dále na jich ukazování u potoku jíti nechce a povinen není. Ale svědkové původův jdouce k potoku dávajíc správu, že by on Markvart tuto vodu vzíti a do té nové strúhy uvésti a tak ten potok osušiti chtěl, ukazujíc s oné strany potoku důlček, oznamujíc, že by v tom místě mezník byl od smlúvcův postaven, ale kdo by jej vymetal, toho nevědí. Pak což pod tím mezníkem potoku dolův jest, ten podle smlúvy o to učiněné k Chotejšanům náleží a nahoru Markvartovi Věžníkovi; ale pan Markvart že jim v to vkračuje, ani potoku ani trav- v těch místech jim užívati nedá. Odtad šli zase k hrobu a k té strouze vnově vymetané ukazujíc v strouze pařezy vrbový, že lidi k Chotejšanům náležící každý svého dílu až potad i vejše k cestě, pokudž se jednom séci mohlo, vždycky bez překážky jsou užívali, vo žádné strouze tu nic nevěděvší, ani o ní neslyšali, aby tu jaká strouha býti měla, a že jest on Markvart tu strouhu skrze jich grunty (krom v jediném místě, kdež louka jeho jest) vnově dělati dal. I jdouce vedle strouhy až k potoku, kdež někdy stav býval, pravíce, že ten stav, co pamatovati mohou, vždycky k Chotejšanům jest náležal, až nyní teprova on Markvart chtěl by sobě jej osobiti, žádajíce v tom za opatření. Proti tomu Markvart Věžník pověděl, poněvadž lidé tito sami to vysvědčují, že jest tu stav byl, může se z toho rozuměti, že jest nadarmo tu nebyl, než že jsou před léty jím vodu těmito strúhami, kteréž jest nyní vyčistiti dal, na mlejn vedli a hnali, kterýžto mlejn zase se staví, a k Věžníkům i s těmi struhami že náleží. Kdež po zasazení soudu zahájeného bratří Chobotští davše svědky své čísti pověděli, že svědkové tito, nač sou vedli a pokud ukazovali, to vše svědomím svým, Archiv Český XXX. 19

Strana 146
146 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského učinivše na to nemalú přísahu, tvrdí, že takové strúhy v gruntech jich, kterýchž sou vždycky v užívání byli, jsou vnově dělány; že podle toho za opatření žádají. Proti tomu Markvart Věžník pověděl, tak jakž jest prvé oznamoval, že ještě praví, že k tomuto obeslání povinen státi ani k němu odpovídati povinen není, jedno proto, že oni bratří na to vedou, oč s nimi v žádné rozepři není a nač se obeslání nevztahuje; druhé, že jedním obesláním na dvoje meze obsílají, a tak že ze dvojí věci se viní, ješto zřízení zemské jest, kdož by jedním půhonem ze dvojí věci ob- sílal, že takový půhon bude zdvižen; že žádá při týmž zřízení zůstaven býti. Zase proti tomu od původův mluveno, poněvadž jest on Markvart svědky vedl a svědomí čísti dopustil, již jest ku při přistoupil, a protož jest povinen od- povídati; dále mluvíc, že se ze dvojí věci neobsílá, než z jedné, totiž o meze, o kteréž spolu činiti mají, na kteréžto meze a ne jinam jest vedeno, o kteréž v rozepři jsou, a k těm neb na ty meze svědkové jsou vedeni; když na jiné meze přijde, také jiní svědkové podle práva se povedou, ale k těmto mezem a k tomu obvedení, poněvadž jest sám svědky na ně vedl, jest povinen odpovídati. A když z úřadu odpovídání nalezeno, davše Markvart Věžník své svědky čísti pověděl, ač jest toho prvé byl žádal, aby svědkové původní čteni nebyli, však že se to z obojích svědkův nachází, že jsou tu strúhy staré byly a ty jest mlynář dal vy- planiti jsouce zarostlý, a několik bílých grošův od toho vyklúčení dal; ač svědkové bratří Chobotských dokládají, že by těch gruntův z této i s oné strany struh uží- vali, tomu se neotpírá; ale aby struh užívati kdy měli, o tom žádný svědek ne- seznává, pravíc, že ty strúhy vždycky k Věžníkům jsou náležely a náležejí, a že jest je dobře vymetati a vyplaniti mohl dáti jako své. Než což se lovení ryb u stavu dotýče, na to jest se nikda nepotahoval, toliko toho žádá, aby stavu i těch struh tak užívati mohl, jakž od starodávna bývalo, o čemž svědkové seznávají. Zase proti tomu mluveno, aby ty strúhy jeho Věžníkovy býti měly, toho jest ničímž nepokázal a neodvedl, neb ti svědkové jeho, ač jsou zapsaní, ale nic jsou neukazovali podle práva mezního, a tak jest on Markvart v tom pořádku mezního chybil; ale svědkové bratří Chobotských což jsou ukazovali, to svědomím svým tvrdí, že jest žádný jiný těchto gruntův (krom v jediným místě, kdež louka jeho Markvarta jest) neužíval než-li lidé Chobotských a léta zemská svým užíváním že jsou prodrželi, ješto, kdož jaké dědictví drží a jeho užívá bez překážky za tři léta a 18 nedělí, že při tom zůstaven býti má podle zřízení zemského. Na to ukázal smlúvu trhovú, vejpis z desk trhových, kdež oni bratří Chobotští od Ondřeje Mezenského ty grunty, kteréž sám od Jana Věžníka má, jsou koupili,2) pravíc, že je ve dckách mají a jich sou od léta atd. 33° v držení a užívání bez překážky, při tom i na některé nálezy o k tomu podobnú věc učiněný se táhna. Dále přípis cedule dílčí mezi Markvartem Věžníkem a Janem Věžníkem čísti dal, pravíc, že tyto grunty Janovi Věžníkovi jsou

Strana 147
z roku 1549. 147 na díl přišly, a on Markvart žádných struh sobě tu jest nevymínil, ješto on Jan také beze vší vejminky ty grunty, jakž je sám měl a užíval, Ondřejovi Mezenskýmu prodává a Ondřej Mezenský jim bratřím Chobotským též bez vejminky, čehož jsou vždycky v držení bez překážky byli, až teď nyní on Markvart v to jim sahá. Též také oč s ním smlúvu mají strany potoku a louky, pokudž mezník sazen byl, i v to jim vkračuje a užívati nedá; podle toho za opatření žádajíc. Zase proti tomu mluveno, kdež se ukazuje smlúva trhu a dsky atd., že se jiného v tom nenachází, než že jest Jan bratr jeho i také Ondřej Mezenský pro- dávali své a cizího nic neprodávají, ješto, aby jim bratřím tato strúha jeho mlejnská prodána byla, toho se neukazuje. Co se gruntův jich bratří Chobotských dotýče, v ty jest jim nikda nesahal a nesahá, též ani v to, což jest jim potoku smlúvou postoupil; než kdež o nějaké louce seznávají, to Ondřej Mezenský sám vysvědčuje, že jest jim žádné louky tu neprodával; že podle toho všeho za opatření žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všicku při, svědomí, vedení a uka- zování, smlúvu, dsky, obeslání mezní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ a vzav naučení od pánův JMtí a vladyk z plného soudu zemského takto o tom z za- hájeného soudu vypovídají: Poněvadž oni Mikuláš a Jan bratří Chobotští původové obsílají jej Markvarta Věžníka na meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, u vsi řečené Městečko atd., a na vedení svým podle práva mezního a obeslání svého žádných mezí a hranic, o kteréž by tak spolu v rozepři byli, jsou nepokázali, než toliko strouhu vnově vymetanú na větším díle v jich gruntech jsou ukázali, což se gruntův a ne mezí dotýče, ješto taková věc úřadu purkrabskému právem mezním súditi nenáleží: i z té příčiny toto se obeslání zdvihá. Než budou-li oni bratří Cho- botští jej Markvarta, že by jim v jich grunty vkračoval, pořadem práva tu, kdež o grunty súditi náleží, chtíti viniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek na Boží Vstoupení na nebe léta Páně 1549.3) 1) Mikuláš a Jan bratří Chobotští z Ostředka koupili r. 1542 od Jetřicha Lukaveckého z Lukavce Chotýšany tvrz a ves, v Takoníně, Liběticích, Městečku a Dobříčkově co tam má za 1250 kop gr. č. DZ. 1, J. 24. — 2) Ondřej Mezenský z Mezného prodav dědictví své ve vsi Městečku a ve Věžnicích, vsi Kojetice a Lhotku Jarkovu před shořením desk zemských Mikulášovi a Janovi bratrům Chobotským z Ostředka za 644 kop 51 gr. 3 d. obnovuje jim r. 1542 vklad. DZ. 1, H. 3 — 3) Celý tento zápis jest přeškrtnut a ku konci připojena poznámka: Smlúva, že sou to Chobotští koupili od Věžníka jakožto louky, a od druhých mezí pod Takonínem Chobotští pustili. 49. 1549 d. 31. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Markvartem Stranovským ze Sovojovic a Dorotou z Kojkovic na Ostrově o hranice mezi vesnicemi Hradištěm a Ostrovem tak, že obe- slání z různých příčin se zdvihá. [List 129—130.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Markvartem Stranovským z Sovojovic původem s jedné a urozenú paní Dorotú z Koj- 19*

Strana 148
148 kovic a na Vostrově obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, o dědiny, lesy a louky mezi vsí Hradištěm a Vostrovem ležící, tak jakž obe- slání na též meze o tom plněji svědčí: kdež po zahájení soudu, podle práva mezního osazeného, Jetřich Vrabský Tluksa z Vrabí na místě a poručník Doroty z Kojkovic pověděl, že ona Dorota k tomu obeslání a mezování povinna odpovídati není z pří- činy té, předkem že neví, nač se on Markvart potahuje a potahovati chce; druhé, že o tu věc, oč jest pan purkrabie vyžádán, strany jsou se k přátelskému ohledání na pana Jana Čejku jakožto prostředka poddali a on přijav tu věc na žádost obúv stran k sobě na to až posavad nevyjel ani té věci s sebe nesložil, v tom se na paměť jeho Jana Čejky odvolajíc; a podle toho i psaní o to od Markvarta Stra- novského jí Dorotě učiněné a přípis odpovědi na to dané čísti dal a na zřízení zemské, kdož by se na přátely podali atd., v tom táhna; třetí, že ona Dorota těch gruntův, dědin a luk neb lesův sama v držení není, ale že jest se Zdeslav Vrabský maje sobě od pana Jana Košáteckého to právo odevzdané, v polovici toho všeho listy obrannými uvázal a on Markvart z poručení jeho Zdeslava té polovici lidí a gruntův v spravování jest, ukázav při tom dva vejpisy zápisův z desk1) i zvod2), též také dva půhony od soudu komorního,3) kdež on Zdeslav ji Dorotu, že by jemu v polovici těch dědin a gruntův, luk, vkračovala, pohání, a tak pravě, že ona s Zde- slavem těch dědin společně v držení jest a jsou společní gruntové, že ona neví, která polovice anebo co, poněvadž rozděleny nejsou, jí náleží, a že ona s cizích gruntův odpovídati povinna není, tím dokládaje, že jest jemu Zdeslavovi více než-li polovici ouhoru nechala, a prvé též i lúky na jeho díl nechány byly, táhna se na zřízení zemské, že společníci všickni poháníni býti mají; žádaje podle těch všech příčin za opatření spravedlivé. Proti tomu od Markvarta Stranovského mluveno, že se jemu vidí, že ona Dorota zbytečně se odpovídáním brání, neb dobře ví, poněvadž má obeslání, v kterémž jest světle doloženo, nač se potahuje, a že on na její grunty se nepotahuje než na své, v kteréž ona jemu vkračuje, a to ukázati chce. A kdež mluví, že by o to na panu Janovi Čejkovi přestáno bylo, tomu otpírá, aby o grunty na něm mělo pře- stáno býti, než toliko vo obilé, kteréž lúni ona Dorota v těch místech sežíti dala, a toho neměla dáti svésti do jistého dne, až by pan Čejka na to vyjel; ač jest ona na jeho psaní, chce-li na panu Čejkovi o to přestati či nic, žádné odpovědi nedala, toliko on Jetřich píše, že jeho sedlákem není, aby mu roky pokládati měl, a že chce právem z těch gruntův vyveden býti, ješto hned potom to obilé svésti dala, pravíc, že jest on Markvart po témž psaní se panem Čejkú nemluvil, než před tím psaním s ním bylo mluveno, ješto z toho znáti, když jest obilé svezla, na právo ukázáno, že jest na panu Čejkovi o to nepřestala, zvláště když přátel žádných strany jsou k přidání nevolily. A kdež mluví, že by to gruntové společní býti měli a že by D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 149
z roku 1549. 149 Zdeslav Vrabský jich polovici v držení býti měl, že on Markvart o tom neví, aby těch gruntův kdo jiný v držení byl než-li ona Dorota sama; ta jich užívá, je vosívá, i tu, kdež činiti jest, pšenici síti dala, a tak že jest nevěděl koho jiného obsílati než-li toho, kdož těch gruntův v držení a užívání jest. A protož že žádá, aby svěd- kové zapsáni byli, že meze a mezníky ukazovati chce. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, listy posélací, vejpisy zápisu z desk, zvod, svědomí, zřízení zemské a jich s obúv stran řeči pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž na místě Doroty z Kojkovic obeslané to jest podle práva pokázáno, že Zdeslav Vrabský podle znění desk uvázal se jest v polovici zámku Vostrova s jeho příslušenstvím 4) totiž v lidi, v dědiny, lúky, lesy, řeku, potoky, rybníky atd., a aby po týmž uvázání takoví gruntové rozděleni byli, toho jest on Markvart Stranovský ničímž nepokázal, ješto zřízení zemské to v sobě světle zavírá, že společníci všickni obsíláni nebo poháníni býti mají, též také z svědomí Jana Čejky to se jest našlo, že o ty grunty, o kteréž spolu v rozepři jsou, obě strany na týmž Janovi Čejkovi k přátelskému ohledání jsou přestaly, a on toho z sebe až posavad jest nesložil: i z těch příčin toto obeslání se zdvihá. Dal památné 1 kopu gr. č. Stalo se v pátek po Božím Vstoupení léta Páně 1549. — Léta Páně 1549 v outerý před sv. Bonifacím [4. června] vzala relací vo škody.5) Konšelé Markvarta Stranovského původa: Vávra řezník, Jan Matoušů, z Vla- šimě; Jan Čápův, Václav sládek, z Načeradce; Říha hrnčíř, Martin mlynář, z Ště- panova. Václav Vocelka, řečník. Konšelé Doroty z Kojkovic obeslané: Jan Holoperka, Jan Samec, Vít Vecan, z Domašína; Havel Boršů z Dubu, Bohůněk z Vondřejovce, Václav Brynda z Kun- radce, ze vsi. Svědek Doroty z Kojkovic: Jan Čejka z Olbramovic na Souticích. 1) DZ. 83, A. 30. — 2) V Registrech starostových práv vedení IV. Petra z Kasalic, starosty komor- níčího desk zemských, z let 1544—1546 (archiv musejní č. 1025) jest v oddělení „Registrum zvodův od léta 1544“ na listě 49 zapsáno: „Zdeslav Vrabský na Jetřicha Vrabskýho F. 5“ a tam na listu nyní 104 „Zvodové k Suchým dnuom letničním léta 1545: Die Incarnationis Domini [25. března]. Item jeden zvod na Vostrov na dědiny Jetřicha Vrabského; a komorník Kašpar práva vzal 15 gr. č.; zůstává na komorníky 36 gr. č.“. — 3) Registra půhonná soudu komorního z let 1544—1549 se nezachovala, jen malé zlomky z nich. V takovém zlomku Register nových červených půhonů a obeslání z let 1544—1547 (archiv musejní č. 98) jest na listě J. 17 toto obeslání ze d. 14. července 1546: „Zdeslav Vrabský z Vrabí obsílá Jana mladšího z Vrabí. Viniti jej chce z toho, že jest jej Zdeslava pod řádem a právem zamordovati se strojil, když jest on Zdeslav louku sekati dal u Vostrova v pondělí po sv. Prokopu [5. července] léta tohoto atd. 46, přišedši do krčmy těmi slovy mluvíc, že on Zdeslav zví, coť mu se dnes pro to sekání stane, že volovo drahé není, ukazujíc na ruč- nici svú, tím dokládajíc, že jest to pečeť; nemajíc takové pohrůžky pod řádem práva učiniti. Terminus f. V. post Bartolomei. Actum f. IIII. post Margarethe 1546.“ V Registrech svědomí bílých z let 1544—1546, která jsou nověji přivázána k Registrům půhonů k svědomí z let 1532—1534 sig. F 13, jsou na listech 129, 153 a 178 zapsána svědectví z r. 1546 ve při Zdeslava Vrabského z Vrabí s Dorotou z Kojkovic a sice lidí z Ostrova a Kladrub, kteří dosvědčovali, že paní Dorota nedala panu Zdeslavovi obilí bráti z polí „a odvozila

Strana 150
150 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského to obilé do stodoly do své“. — 4) Zdeslav Tluxa Vrabský z Vrabí uvázal se v polovici Ostrova r. 1543. — 5) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jsou na listu 43 tyto dva zápisy ze d. 5. června 1549: „Dorota z Kojkovic žádala listu ze škod útratních a nákladních na Markvarta Stranovského z Sovojovic z 25 kop gr. č. po zdvižení obeslání vejpovědí na mezech a hranicích purkrabí Hradu Pražského. Actum f. IIII. ipso die Bonifacii 1549“. — „Jetřich Vrabský z Vrabí a Dorota z Kojkovic žádali listu ze škod útratních a nákladních [na] Zdeslava Vrabského z Vrabí z 50 kop gr. č. po vejpovědi soudu komorního kr. č. Actum ut supra.“ V týchž registrech jmenuje se Dorota z Kojkovic na listu 86 a 125 v r. 1551 Dorota Vrabská z Kojkovic na Ostrově. Ostrov držel r. 1483 Markvart Kojkovec z Ostrova, jehož potomkem patrně byla Do- rota z Kojkovic, provdaná za Jetřicha Tluksu Vrabského z Vrabí. To vysvítá i ze zápisu v Registrech židov- ských popelatých obeslaných vejpovědí soudu komorního z let 1543—1553 sig. J. 11 na listech 326—329 ze dne 17. května 1549, který v podstatě takto zní: „Jakož jest Zdeslav Vrabský z Vrabí suplikací JMti arci- knížecí proti Jetřichovi Vrabskému z Vrabí a Dorotě z Kojkovic, manželce jeho, podal, na JMt touž suplikací vznášejíc, kterak s mnohými pracemi a outratami jest k obnovení zápisu na polovici Vostrova a polovici Lhotky po pádu desk zemských přišel pro překážky též Doroty, kteráž uvázání komorníky Pražskými odporem svým i tudíž k němu půhonem překážky mu činila,... též obrannímu listu jednomu i druhému odpírajíc v držení pustiti nechtěla, však opět jí Dorotě jest nalezeno, aby jej Zdeslava ihned v držení pustila ničímž se dále nezastírajíc, i pustivši jej v držení pozdvihují se ti lidé proti němu tak, že již k třem létuom on těch lidí žádným ourokem neužil... ...Tu JMt páni a vladyky, krále JMti raddy soudu komorního,... takto o tom vypoviedati ráčí: Poněvadž jest on Zdeslav Vrabský podle suplikací a obeslání svého toho dostatečně nepo- kázal, aby oni Jetřich Vrabský a Dorota z Kojkovic ty lidi ... v polovici Vostrova a v polovici Lhotky .. . proti němu pozdvihovali a poplatky týmž lidem dávati ... zbraňovali,... dává se v tom jim Jetřichovi Vrab- skému a Dorotě z Kojkovic za právo tak, že jemu Zdeslavovi Vrabskému tím, z čehož je obsílá podle té suplikací, povinni nejsou. ... Stalo se v pátek po sv. Žofii léta 1549.“ 50. 1549 d. 25. října. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Zlivským z Labouně v Dolním Újezdě a Jiříkem Vlkem z Kvítkova na Domaslavicích o hranice některých gruntů k Újezdu náležitých tak, že dává Jiříku Vlkovi většinou za právo dle obvedení svědků jeho. [List 130—133.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Janem Zlivským z Labouně a v Ou- jezdě Dolejním s jedné a Jiříkem Vlkem z Kvítkova a na Domoslavicích strany druhé o meze a hranice totiž vo dědinu na Skupicku, vo roli Hřebínkovskú a vo kus hájku Sovaňovského i o jiné grunty k Oujezdu náležité: kdež pak svědkové Jana Zlivského ukazujíc podle hrobu strúhu a pravíc, když jest Štefán Tetaur jakožto držitel obúv statkův Oujezda i Domoslavic chtěl odprodati Domoslavice Petrovi Ho- lovouskému z Holovous, že jest oznámil, že po tu strúhu prodati chce, a že ta strúha děliti má tak, což po levé ruce buď rybníci nebo dědiny leží, že k Domoslavicím, a po pravé ruce jako dědina Skupická i jiné grunty že k Oujezdu náležeti má a sobě že to k Oujezdu pozůstavuje. K čemuž se Štefán Tetaur seznal, tolikéž i Petr z Holovous, že jest tak; a pokud jest chtěl on Štefán Domoslavice odprodati, potud že jest jemu Petrovi ukázal, ale že jest on Petr, nemoha se s ním o to smluviti, Domoslavic nekoupil, a potom že by paní Johanka Rychnovská, mátě Jiříka Vlka, podle téhož ukázání jeho Štefána Domoslavice koupiti měla.1) Ale Jiřík Vlk tomu otpíraje pravil, že nebožka paní Johanka, mátě jeho, koupila jest Domoslavice se vším příslušenstvím v těch mezech a hranicech, jakž

Strana 151
z roku 1549. 151 jest on Štefán i jiní od starodávna toho užívali, jakž dsky svědčí, a ta strúha žádná mez hraničná není, a že ta dědina Skupická vždycky k Domoslavicím dědičně a ne k Oujezdu jest náležela a ještě náleží, divě se tomu, že jiní, s kterýmiž ve při není, meze ukazují; co jest jemu do toho, že jest Štefán Tetaur Petrovi z Holovous uka- zoval, pokud mu a co prodati chce, však jest nic nekoupil, a paní Johanka, mátě jeho, že jest na jeho trh nevstupovala, než koupila Domoslavice se vším příslu- šenstvím. Dále šli Štefán Tetaur i jiní svědkové vedle strúhy dolův až k hrázi Sku- pického rybníka malého, odtud po hrázi až k strúze pravíc, že pod samou hrází meze jdou. I šli přes oulehle mluvíc, že jest sobě Štefán Tetaur díl těch oulehlí pro pastvu vymínil, čemuž Jiřík Vlk tudíž i Jan Habartický otpírali pravíc, že jsou těch oulehlí k Domoslavicím bez překážky užívali. Dále šli pravou mezí v polích až k cestě; kteréžto mezi místo dáno; toliko to Jiřík Vlk pravil, že by poněkud převoraný byly. Odtud šli až k stávku pustého rybníka, mimo stávek přes pole až k hrázi Mešného rybníka a až po hájek Sova- ňovský, pravě Štefán Tetaur, pokud jest vedl, potud že jest Petrovi Holovskému prodati chtěl, aby k Domoslavicím po levé ruce a po pravé k Oujezdu zůstalo. Kdež pak svědkové Jiříka Vlka majíc zase vésti pravili, že chtí ukázati pravé meze, kteréž sou od starodávna vždycky Domoslavice od Oujezda dělily, ač jsou v některých místech převorány; však proto, kde ty meze byly, tudy jíti že chtějí. I šli nahoru chrastinú a počali od pařezu dubového v hájku Sovaňovským, vedli před se hrbkem ukazujíc některé pařezy a vyšedše z hájku šli dolův přes záhony osité pod stezkou až pod hráz Mešného rybníka, kdež dubový pařez, odtud paloukem dolův, i hnuvše se nahoru přes záhony až k mezi patrný, místem porostlý, až přes palouk k rybníčku Sovaňovskému, odtud až k cestě ukazujíc pod cestou louku, pravíc, že by i ta louka k Domoslavicím někdy náležela, a tak že, pokud jsou vedli, pravíc, že tudy pravé meze jsou, kteréž dělí grunty Domoslavské od gruntův Oujez- deckých tak, což po pravé ruce leží, že k Domoslavicím a po levé k Oujezdu ná- leží; a těch luk, na kteréž se Jan Zlivský potahuje, že jsou bránili, na nich síkli i klidili. Odtud šli cestou až na tu mez, kteréž prvé místo dáno, ukazujíc, pokud jest převoraná. I šli až k těm oulehlím a rybníčku malému Skupickému, pravíc, že jsou meze pravé ukázali, kteréž od starodávna jsou dělily Domoslavice od Oujezda. Ale potom, když to oboje zboží Štefán Tetaur držal, meze převoráním poněkud změ- nili, maje toho moc jako pán těch gruntův; při tom oznamujíc, že ta dědina Sku- pická sama v sobě obmezena jest a o meze otporu žádného že není. Kdež pak po zasazení soudu zahájeného Jiřík Vlk pověděl, ač jest nebyl povinen v to mezování se dáti ani k nim odpovídati z příčin prvé oznámených, však když mu oznámeno od pana purkrabí, když se soud zasedne, bude-li chtíti co

Strana 152
152 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mluviti, že bude míti toho vůli, že toto k tomu ukazování praví, že Jan Zlivský původ žádných jest mezí neukazoval a nevedl, než toliko Petr Holovouský ten to toliko ukazuje a oznamuje, pokud jest jemu Štefán Tetaur ukazoval, že mu prodati chce, ješto s ním s Petrem o žádné meze nic činiti nemá, neb jest od něho nic ne- kupoval; on Petr také že jest toho nikda nedržal ani nekupoval. Než Jan Zlivský potahuje se na jeho grunty dědičné k Domoslavicím náležité a v ně jest mu vkročil, což ku právu meznímu nenáleží, neb se ví dobře, kde se o grunty soudí. A protož z té příčiny povinen není v žádné mezování s ním se dáti, poněvadž se gruntův dědičných dotýče a žádných mezí, kterýchžto gruntův on Jiřík v držení a užívání jest a je ve dckách má. Ale on Zlivský takových gruntův pořádně v držení není, cizí věc na se bera, nemaje sám toho ve dckách, ale dětem Korduli z Sloupna to náleží, ješto se tu sirotčí věci dotýče. Na to ukázal vejpis zápisův z desk zemských, kdež Štefán Tetaur prodává v Újezdě tvrz, dvůr poplužní atd. někdy Korduli z Sloupna,2) pravíc, ač jest Štefán Tetaur v to se zase uvázal a prodal, ale toho neukáže, aby jemu někdy Kordule z Sloupna ten statek zase prodala anebo postoupila, tak aby on jej mimo děti její jinému prodávati mohl; žádaje v tom ve všem za opatření. Proti tomu Jan Zlivský pověděl, že on cizí věci na se jest nevzal a nebéře, než o své vlastní grunty mezuje, kteréž jest koupil a kteréž jsou jemu i postoupeny, jichž v užívání a držení jest, což smlúvami pokázati může, a protož že jest dobře na meze vo své grunty, kterýchž v držení jest, vésti mohl; žádaje, aby podle svého vedení svědky ukazovati mohl. Kdež po odložení pře čteni sou svědkové Jana Zlivského tudíž i list hand- feštní a dobrá vůle na to, vztahujíc se na rolí Skupickú. Při tom dal mluviti, že se to svědky těmito i tím handfeštem provozuje, že ta role Skupická k Oujezdu jest náležela vždycky a Štefán Tetaur že jest ji neprodával k Domoslavicím ale k Ou- jezdu, a také pan Habartický neprodává ji Jiříkovi Vlkovi, než toliko obilé jemu na ní prodává za 15 kop míš., z čehož rozuměti, že ta rolí nikda k Domoslavicím jest nenáležela; žádaje podle téhož ukázání za spravedlivé opatření. Proti tomu od Jiříka Vlka mluveno, co se svědomí Jana Habartickýho do- týče, to jemu na škodu není nýbrž k lepšímu, že seznává, že jest jemu Vlkovi i s tou rolí Domoslavice prodal;3) než když jest on Habartický, koupiv to od paní Johanky, potom prodavši jemu Jiříkovi Vlkovi a náklad byl učinil na tu rolí a ji vosil, dal jemu on Jiřík za ten náklad 71/2 kopy gr. č. Markéta též seznává, že jest slejchala, že by ta rolí k Oujezdu náležeti měla, ale aby v pravdě to věděla, o tom neseznává. List handfeštní tolikéž, kdež Jan Bořek z Oujezda nějakému Janušovi kus role od Skupicka prodává a hned v tom listu vyměřuje, pokud prodává, což též k lepšímu Jiříkovi Vlkovi jest. Štefán Tetaur a Kuneš Hokovský ti sami sobě svědčiti nemohú, neb sou správcové jedni druhým těch dědin, a tak jich svědomí na škodu

Strana 153
z roku 1549. 153 býti nemůže, neb toho na svú víru a duši nesmějí bráti, aby o tom v pravdě vě- děli, že ta rolí k Oujezdu od starodávna jest náležela; ale on Jiřík koupil jest Domoslavice, kteréž sou mu prodány s tvrzí pustou, s dvorem pustým poplužním, s dědinami, lukami atd., beze všech vejměnek. Na to vejpisy zápisův trhových z desk čísti dal, pravíc, že to dostatečně ukazuje, jak jemu Domoslavice s plným panstvím, též i někdy paní Johance prodány jsou, žádné rolí zejména nebo dědiny nevymie- ňujíc, než tak, jakž od starodávna v svých mezech a hranicech leží; ješto on Jan Zlivský toho ničímž neukazuje, aby jemu Oujezd s tou rolí Skupickú neb s jinými dědinami a lukami jako jemu Jiříkovi Vlkovi s tvrzí pustú, s pustým dvorem atd. prodáno bylo a jemu aby náleželo, ani neukazuje, aby jaké jiné dědiny k tvrzi nebo dvoru pustému náležeti měly. Dále i svědomí čísti dal, při tom mluvíc, že se to do- statečně provozuje, že ta rolí Skupická k Domoslavicím náleží, neb mnozí svědkové toho dokládají, že sou to od svých starších slejchali, ješto takové svědomí, poněvadž se mezí dotýče, má přijato býti, neb starší mladším takových pamětí o pustých dvořích a tvrzech zůstavují, tím dokládaje, že i o ty rolí Hřebínkovské vysvědčují, že k Domoslavicím náleží; ač jsou v těch rolích frejmarkové se dáli, ale proto dědičně od Domoslavic odcizena nejsou; že podle toho všeho průvodu a obvedení svého a při těch mezech žádá zůstaven býti. Zase proti tomu mluveno, poněvadž Štefán Tetaur jsa držitelem obojího zboží to vysvědčuje, že jest k Domoslavicím paní Johance odprodal rybníky atd. a rolí Skupickú k Oujezdu panu Hokovskému a tak to sám rozdělil a vymezil, neb byť byl toho nerozdělil, musili by i ti rybníci k Oujezdu náležeti, poněvadž jest v jednom rybníce dvůr Skupicko byl, k kterémuž ta rolí náležela, jakž praví; pak jak jest Oujezd Jan Zlivský koupil a s čím, to se ukáže. Na to dal čísti smlúvu trhovú mezi Šte- fánem Tetaurem a Kunšem Hokovským učiněnú,4) že jemu Hokovskému Oujezd se vším, což k tomu od starodávna náleželo, prodává; též i druhú smlúvu trhovú mezi Kunšem Hokovským a jím Janem Zlivským o týž Oujezd učiněnú pokázal, že jemu Zlivskému Oujezd s dvorem poplužním, s dědinami, rybníky prodává atd., jakž registra na to vydaná ukazují, kteráž též položil, tím zavíraje, že z toho ze všeho, s svědomí, z handfeštu i smluv trhových, se vyhledati může, že ta rolí Skupická též i jiné rolí, pokudž obmezeno, k Oujezdu náležejí, tolikéž i ta rolí Hřebínkovská, jakž svědkové seznávají, že jest za několika pánův držení vždycky k nějaké zahradě lázní v Ou- jezdě náležela a plat do Oujezda z ní jest placen, jakž registra to v sobě ukazují, že z rolí 1/2 kopy gr. a s jiného 10 gr. č. placeno jest. A co se louky pod tou rolí Hřebín- kovské [sic] dotýče, také od pana Hokovského jest ukázáno na vedení, pokad jest on toho užíval a držal, dokudž jest se panu Zlivskému pan Vlk v to nevložil, toho do- kládaje, že těm svědkům, kteříž věc slyšenú svědčí, místa nedává, neb se ani nesrov- návají v svým svědomí; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému uvážení. Archiv Český XXX. 20

Strana 154
154 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, vedení svědkův, svědomí, list handfeštní s dobrú volí, vejpisy zápisův trhových z desk, registra a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ a vzav naučení od JMtí pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídá: Poněvadž Jiřík Vlk z Kvítkova obeslaný ukázal jest vejpisy zápisův trhových z desk, v kterýchž se našlo, že Štefán Tetaur prodává někdy paní Johance z Rychnova Domoslavice se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím, v těch mezech a hranicech, v nichž to dědictví záleží, a někdy paní Johanka v témž právě jemu Jiříkovi Vlkovi to též prodává, tak jakž dsky plněji svědčí, a svědkové jeho Jiříka Vlka ukazujíce meze, pokud k Domosla- vicím od starodávna náležejí, začavše vésti od pařezu dubového v hájku Sovaňov- ským, vedli od téhož hájku dolův pod hráz Mešného rýbníka až k mezi patrné trním porostlé a odtud přes loučku k pařezu vrbovému až k rybníčku Sovaňovskému, odtud k cestě a cestou nahoru až k mezem, kterýmž obojí strana místo dala, a těmi mezemi mimo oulehli až k strouze pusté, kteráž podle rybníku Skupického malého jde, pravíce to býti pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty Domoslavské od gruntův Oujezdeckých, ješto on Jan Zlivský na vedení svým žádných jistčích mezí ani mezníkův, kteříž by též grunty Oujezdecké od Domoslavských děliti měli, jest neukázal, ani toho podle práva mezního dostatečně neodvedl, aby to pravé meze a hranice od svědkův Jiříka Vlka ukázané býti neměly: i z těch příčin dává se jemu Jiříkovi Vlkovi za právo tak, že se při týchž mezech a hranicech podle svěd- kův jeho obvedení zůstavuje nyní, na časy budúcí a věčné. Však bude-li on Jan Zlivský chtíti oč pořadem práva tu, kdež by náleželo, k tomu hleděti, právo se jemu nezavírá. Než což se dědiny řečené Skupické dotýče, poněvadž se tu gruntův a ne mezí dotýče, z té příčiny se to k soudu meznímu nepřijímá; než budou-li se chtíti strany o tu dědinu pořadem práva tu, kdež o grunty súditi náleží, vinniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v pátek před svatými Šimonem a Judú, apoštoly božími, léta Páně 1549. — 1549 f. V. post Martini [14. listopadu] vzal relací o škody.5) Konšelé Jana Zlivského původa: Pavel svíčník, Klimeš pekař, Jiřík řezník, z Bydžova; Václav Doležal, Vojtěch švec, Vaněk Smetana, z Hořic. Jíra Klat, řečník. Konšelé strany Jiříka Vlka: Samohel, Martin Sup, Martin Škoda, z Jičína; Ondřej Balán, Jiřík Hubáček, Jan Picek, z Paky. Svědkové původa: Zdislav Dobřenský z Dobřenic, Jan Habartický z Habartic, Petr Holovouský z Holovous, Votík Hokovský z Hokova, Václav Vostromiřský z Ro- kytníka, Václav Radecký z Radče, Jan Semechovský z Semechova, Věněk Kordule z Sloupna, Kuneš Hokovský z Hokova, Jiřík Kopidlanský z Kopidlna: Petr Petrás-

Strana 155
z let 1549—1550. 155 kův, Dušek, z Domoslavic; Jiřík Kocáb z Leskovic; Markéta žena nebožtíka Staňka, Markéta Šrámkova, Jan Nováček, z Oujezda. Svědkové strany odporné: Jan Habartický z Habartic, Václav Radecký z Radče, Zdislav Dobřenský z Dobřenic, Martin Rodovský z Hustiřan, Jan Semechovský z Se- mechova, Jan Tetaur z Tetova; Jíra, Lukeš a Kateřina manželka jeho, Jan Janek, z Vyželce; Jiřík Círekvický, Josef jinak Jobek, Dušek, Pětr jinak Petrásko, Jakub jinak Kubásko, Pavel jinak Paulíček, Jíra rychtář, Markéta rychtářka, Prokop, ze vsi Domoslavic. 1) Johanka z Rychnova koupila r. 1545 Domaslavice za 750 kop gr. č. DZ. 7, F. 6. — 2) Štěpán Tetaur z Tetova zakoupiv r. 1541 Újezd Dolní a Domaslavice od Zdislava Dobřenského z Dobřenic za 2250 kop gr. č. postoupil je manželce své Korduli ze Sloupna. DZ. 1, A. 1. — 3) Jiřík Vlk z Kvítkova koupil Domaslavice r. 1546. - 4) Kuneš Hokovský z Hokova koupil r. 1545 Újezd Dolní za 1250 kop gr. č. DZ. 7, F. 6.— 5) V. Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 56 tento zápis ze d. 23. listopadu 1549: Jiřík Vlk z Kvítkova žádal listu ze škod útratních a nákladních na Jana Zlivského z Labouně z 18 kop gr. č. po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského na mezích a hranicích učiněné. Stalo se f. 6 [sic] die Clementis 1549. 51. 1550 d. 23. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kašparem Strojetickým ze Strojetic na Střekově a. Vojtěchem z Valdšteina o hranice u vsi Brné tak, že obeslání o též meze se zdvihá, poněvadž svědkové Kašparovi žádných jistých mezí neukázali. [List 135—136.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Kašparem Strojetickým z Strojetic na Střekově s jedné a panem Vojtěchem z Valdštejna strany druhé o meze a hra- nice u vsi Brna, o kteréž spolu v rozepři jsou, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež svědkové Kašpara z Strojetic původa vyšedše nad hrob na čihadlo oznamujíc zvláště pak Matěj myslivec z Střekova, že jest při tom byl, když otcové Jakoubka Klimenta a Kašpara z Brné majíce vejchod s Střekovskými ukazovali jsou, že ta brda až po to čihadlo dělí grunty. Střekovské od gruntův Brněnských tak, což po pravé ruce; k Střekovu a po levé k Brné náleží. Ale svědkové pana z Valdštejna pravili, že jest tak, že ta brda dělí po čihadlo a od čihadla k dubu a dále k. Ho- lému Kluku; než aby od čihadla meze dolův k hrobu jíti měly, tomu místa nedávají. Dále od téhož čihadla šli maní dolův tou strání na cestu pod hrob; tou cestou dolův skrze vinnici Jakubovu z Brné až na pole Klimentový oznamujíc ti starci, že jim se zdá, že tudy ty meze jíti mají, ale tehdáž že jsou tu lada byly a les, a již jsou na vinnice rozdělány a mezníci vymetáni, že se najíti nemohou; též pravíc, že sou tu cesty a silnice byly, jimiž jsou les k Labi vozili; ty že jest Kliment jsa úřed- níkem udělav sobě pole zvoral, kamení vyklidiv, kteréž místo mezí bylo; i průhon svo- bodný. Střekovští tu že jsou měli; též že jest veliké boroví tu bylo; a když jest na ty meze vejchod byl, že jsou po tu rokli ukazovali, což po levé ruce, k Brné a po pravé k Střekovu že náleží. Jdouc před se dolův od té rokle po mezi, kteráž dělí 20*

Strana 156
156 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského pole Pabšovo z Střekova od polí soused Brněnských, až k pařezu dubovému mez- nímu pravíc, že jest jej Marout z Brné sťal; čemuž on otpíral pravě, že, což jest sekal, že jest v svým sekal a ne v cizím. A tak pravíce, pokud sou vedli, že mají pravé hranice býti dělíce grunty Brněnské od Střekovských a těch že jsou až po té [sic] hranice užívali, až když nějaký úředník z Střekova vládší obojími, Střekov- skými i Brněnskými, ty grunty Brněnským pod plat jest rozdával, nemoha gruntův královských tak odciziti. Proti tomu svědkovi pana Vojtěcha z Valdštejna takovému mezování otpírajíc pravili, že žádných jistých mezí ani mezníkův neukazují, ale vedou maní skrze vin- nice i přes pole jich, kterýchž jsou bez překážky ode 20ti let užívali; než kudy pravé meze jdou, ty že ukázati chtějí. I jdouce zase k roli, kteréž místo dáno, k poli Klimentovýmu, i šli k borovici veliké pravíc ji hraničníkem býti mezi grunty Brněnskými a grunty Střekovskými. Ale původa svědkové pravili, že ta borovice dělí grunty soused Střekovských od obce Střekovský a na ty obci že jest předešle les byl, a z toho lesu že jest táž obec Střekovská jemu Matějovi 11 párův borovic k stavení dala a ty jest odvezl bez překážky Brněnských; ale již Kliment v ni se vložil, ji sobě osobil, jsa sám úředníkem, jim Střekovským na škodu. I šli dále k hradbě z boroví a k hradbě z kamena zdělané přes cestu, na kterúž se Střekovští táhli, že jest svobodná byla a oni Brněnští ji zvorali. I šli až k hrušce, odtud se hnuvše patrnou mezí k pařezu dubovému, pravíc jej hraničníkem býti, odtud přímo nahoru na vrch řečený Holej Kluk, kdež několik višní stojí, podle vinnice Klimentovy, odtud ukazujíc k dubu a od dubu k čihadlu a tak pravíc, pokud sou obvedli, že jsou to pravé meze, kteréž dělí grunty Střekovské od gruntův Brněnských, a těch jsou užívali a užívají podnes. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od Ka- špara z Strojetic žádáno, aby svědkové jeho čteni byli. Proti tomu od pana z Val- štejna mluveno, že jemu se vidí, že k tomuto obeslání odpovídati povinen není a to proto, že o tyto meze, na kteréž strana vedla, žádného obeslání nemá. Na to obe- slání čteno. Pravíc, že se obeslání vztahuje na meze u vsi Brné, ješto, aby se na tyto grunty páně sem vztahovalo, toho není; a byť byl pán věděl, že se na horu řečenú Holej Kluk a na tyto grunty vztahovati má, byl by se pán věděl v tom jak svědky opatřiti; neb jest každý povinen do svého obeslání zejména položiti a jmenovati, v kterým místě mezovati chce. Zase mluveno, že tato obrana páně jest zbyteční, neb jest obeslání bez omylu, že u vsi Brna se mezovati má, oč jsou v rozepři. Když odpovídání nalezeno, čteni jsou svědkové původa, při tom mluvíc, že se svědkové všickni na větším díle srovnávají, že jsou ti průhonové, lada, cesty, svobodné byly Střekovských, až potom skrze úředníka Tomana jest dopuštěno, že

Strana 157
z roku 1550. 157 jsou ty grunty odcizeny; měl-li jest on tu moc grunty královské tak spolčovati a je odcizovati, že to při rozvážení bude. Než on pan Kašpar to osvědčuje, že jest za držení svého on nic neobmeškal, ale vždycky gruntův královských hájil, k pro- mlčení přijíti nedopustil, což, bude-li potřebí, ukázati chce; žádaje podle toho za opatření. Proti tomu od pana Vojtěcha mluveno, že svědkové strany původa na vedení svým žádných pořádných mezí ani mezníkův jsou neukázali, jakž právo mezní uka- zuje, též také o žádných mezí [sic] že nevědí, toliko jeden svědek Matěj myslivec jda maní od čihadla dolův k vinici o žádným mezníku nic nevěděl, nýbrž sám to promluvil u vinice na dotázku, že neví, kudy pravá mez by jíti měla; než poněvadž by meze rozdělaný byly, chybil-li by o sáh nebo více, aby mu to k nepořadu při- čteno nebylo; a tak on ani žádný jiný žádných jistých mezí jsou neukázali, ale což sou slyšali, o tom mluvili i svědčili. Pak měl-li by pán takovým nepořádným vedením svých dědičných gruntův zbaven býti na slyšenú řeč, není té naděje, žádaje, aby svědkové čteni byli, tím dokládajíc, poněvadž jsou oni Brněnští těch gruntův vždycky bez naříkání užívali, že při tom žádá pán zachován býti; neb byť i jaká psaní o to mezi stranami prošla, a právem o to nepřistoupila a dala létům zemským projíti, že to promlčí. Zase proti tomu ukázána cedule řezaná léta atd. 36 psaná, kdež někdy pan Jan z Valštejna a on Kašpar Strojetický o některé rozdíly mezi nimi a lidmi jich na někdy panu Janovi mladším z Valštejna, Karlovi Dubanským, Jiříkovi Vršovským a Janovi z Lungvic mocně přestávají, též i některá připsání potom učiněná a tak pravíc, že z toho se nachází, že jest pan Kašpar za držení svého nic nezameškal a nepromlčel a ti páni smlúvcové toho sou z sebe nesložili, až všickni zemřeli; poroučeje se v tom k spravedlivému opatření. Zase mluveno, že se z té cedule ani z těch připsání nenachází, aby o tyto meze kdy na mocném přestání býti mělo, ale o nějaké jiné rozdíly, o grunty a platy a desátky, což ku právu meznímu nenáleží, psaní jsú mezi stranami prošla. Dále i svědkové jsou čteni. Při tom mluveno, že se to dostatečně provozuje svědky starými, že, pokudž jsou obvedli, že to vždycky k Brné jest náleželo a náleží, a toho jsou bez překážky užívali, a na některé ty grunty i handfešty od předešlých pánův držitelův mají, prvé než-li jest pan Kašpar Střekova v držení byl. Než pan komorník, jsa tehdáž držitelem téhož Střekova1), nebyl tak zpozdilý, kdyby byl znal, že se tu co od království odcizuje a odjímá, aby toho dopustiti měl; a na to dva handfešty od někdy pana Jana z Valdštejna Klimentovi v Brné a Janovi, Bartošovu synu, na vinici a dědiny dané čísti dal; žádaje při tom zachován býti. Proti tomu mluveno, že ti handfeštové potvrzují svědomí lidí páně Kašpa- rových, že jsou lada tu byly i mezníci; neb svědčí, pokudž hranice ukazují neb

Strana 158
158 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského mezníci; a to jest dobře býti mohlo na onen čas, když pan Jan z Valštejna toho obojího v držení byl, Střekova i Brné, že jest pod plat ty grunty vysaditi mohl; ale již, když jest rozděleno království od dědictví, má zase, což království ujato skrze úředníky, k království připojeno býti, neb jest pan z Valštejna té moci neměl skrze handfešty grunty královské odcizovati; poroučeje se v tom ve všem k opa- tření spravedlivému. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, svědomí a vedení svědkův, handfešty a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypoví- dají: Poněvadž svědkové Kašpara z Strojetic na vedení svým jdouce od čihadla dolův skrze vinice maní žádných jistých mezí ani mezníkův jsou neukázali, a aby kdy tu, kudyž jsou vedli, pravý meze, kteréž by grunty Střekovské od gruntův Brné dělily, byly, toho jest on Kašpar z Strojetic podle práva ničímž nepokázal: i z té příčiny to se obeslání o též meze zdvihá. Než chce-li on Kašpar jeho pana Vojtěcha z Valdštejna z jakých gruntův pořadem práva, tu kdež o grunty súditi náleží, vinniti, právo se jemu nezavírá. Dal památné. Stalo se ve středu den sv. Jiří léta Páně 1550. — 1550 f. II. post Marci euangeliste [28. dubna] pan Vojtěch z Valštejna vzal relací vo škody.2) Konšelé s strany Kašpara Strojetického: Augustyn krále JMti rychtář, Vol- dřich Koutský z Kostelce, z Litoměřic; Hanuš kovář, Vondřej soukeník, z Ouštku; Pavel rychtář, Tůma, z Novosedlic. Vavřinec Červ z Oustí, řečník. — Svědkové: Mikeš starý, Matěj myslivec, Blažek celnej, Fabián Papež, z Střekova; Kuba rychtářův bratr, Kouba starý rychtář, z Novosedlic; Janek hajný z Proboštova; Martin, Ja- koubkův bratr, z Litoměřic; Blažek Klaba z Vaňova, člověk Oustských; Vojtěch přívozník z Oustí; Jakoubek, Kliment, Kašpar, z Brna, lidi p. Vojtěcha z Valštejna; Vojtěch z. Střekova; Vávra Somar z Proboštova. Konšelé s strany pana Vojtěcha: Volf malíř, Václav Grycner, Jan Mynich, Petr Manhart, Mikuláš Tůma, Vít bednář, z Oustí. — Svědkové: Jakoubek, Kliment, Kašpar, z Brna; Vojtěch, Fabián Papež, z Střekova; Jakub Cmejra, Hanuš Villárek, z Oustí; Vávra Somar, Janek, z Proboštova; Říha Švemberk z Círekvice; Brož Košťálek, Jan Polák, Marant Brož, Jan, Pavel Šoula, Josef, Říha Houska, z Brné; Vaněk Šedík z Kramoly. 1) Jaroslav z Šelmberka, který kolem r. 1523 v držení Střekova se dostal, byl nejvyšším komorníkem kr. č. v létech 1515—1523 a 1525—1549. — 2) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 68 tento zápis ze d. 28. dubna 1550: Vojtěch z Valštejna žádal listu ze škod útratních a nákladních na Kašpara z Strojetic ze 20 kop gr. č. po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského na mezech a hranicích učiněné. Actum f. II. post Marci 1550.

Strana 159
z roku 1550. 159 52. 1550 d. 26. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Ludmilou z. Klinšteina na Všeradicích a Oldřichem Vamberským z Rohatec na Osově o hranice a průhon u Trnové tak, že dává za právo O. Vamberskému. [List 133—134.) V té při, kteráž jest vznikla mezi urozenou pannou pannou Lidmilou z Klimštejna a na Všeradicích původem s jedné a urozeným vladykú panem Vol- dřichem Vamberským z Rohatec a na Vosově obeslaným strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají a v rozepři jsou, u vsi Trnové tak, jakž obe- slání šíře ukazuje: kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osaze- ného, a po vystavení a poznamenání svědkův zejména a s strany Voldřicha Vam- berskýho dvou svědkův svědomí zapsání skrze téhož Voldřicha mluveno, že podle takového na meze vyžádání není povinen mezovati anebo se v jakou jinou při dá- vati, poněvadž předešle o tyto meze vejpověď ubrmanská se jest stala před dávními léty skrze pana Volfa Krajíře mladšího a někdy pana Jindřicha Karla z Svárova, což jsou oni vymeziti měli; a lidé panny Ludmily z Klinštejna, co jsou za to činiti měli, tomu se podle též vejpovědi ničemémuž dosti neděje. Ale poněvadž jest pan Jan z Valdštejna z listu, kterýž pan Krajíř jemu a panu Václavovi Bechyňovi píše, pohnán, v tom listu zprávu dávaje, jaká se jest vejpověď stala, že za to žádá, jest-li položen, aby čten byl. Čten jest dotčený list i také svědomí zapsané, a pravě, že jest pan Václav Bechyně pohnán k svědomí, ale kterak se jest v toto místo najíti nedal, toho že neví. A protož podle té mocné vejpovědi žádá zachován býti a mimo to v žádné jiné mezování povinen se dávati není, nébrž podle též vejpovědi, že jím Voldřichem nikda nic jest nescházelo, než-li jí pannú Lidmilú; neb sou tíž páni smlouvci to vykonati a podle smlúvy vymeziti chtěli, ale panna jest v to cosi uvrhla, že jsou nic toho nevykonavše odsad zase jeli. Proti tomu od panny Lidmily z Klinštejna skrze Havla Šamšu z Kosmačova mluveno, že panna vyžádala jest pana purkrabí na meze na JMtech páních podle vejpovědi, kterúž jsou JMt učiniti ráčili, znajíce to JMt dobře, že jeden smlúvce pan Jindřich Karel jest umřel a druhý pan Volf Krajíř ten vězněm jest, a na boží milosti, kdy toho vězení prázen bude. Protož ráčili jsou povoliti, aby pan purkrabie na tyto meze vyjel a takovú věc právem tím, jakž za pořádek jest, tomu vyrozu- měje vykonal, v tom na touž JMti vejpověď se táhna. Neb předešle se jest nic ne- vykonalo; a tak jedno pro smrt jednoho smlúvce a druhého vězení takovú věc páni na sebe potáhnúti ráčili věda, že by se to mezování jiným spůsobem vykonati ne- mohlo. Však hned na onen čas, jakž toho pan Voldřich dotýká, panna jest té smlúvě místa dáti nechtěla, aby lidé její z Trnové měli jemu panu Vamberskýmu takovú robotu na věčné časy dělati; než k tomu jest vůli dávala a dává, jest-li že by tíž lidé její toho průhonu potřebovali a jeho užívali, dotud aby takovou robotou

Strana 160
160 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského povinni byli; než převedla-li by panna lidem svým průhon na grunty své tak, že by jeho Voldřichovu průhonu přes jeho grunty nepotřebovali, tehdy aby takovou robotou a voráním povinni nebyli; a tak i kdyby pan Jindřich Karel živ byl, jinač nedrží, by se pamatovati měl, ač v tom žádného nenaříká; a tou příčinou jsou předešle toho, na to vyjevše, nevymezovali; ale tou měrou, jakž se teď oznamuje, aby se mezovati mělo, chtěla by panna tomu mezování místo dáti, byť pak i žádný ten svědek o tom neseznával. Protož panna za to žádá, aby pan purkrabie podle vejpovědi panské takovú věc předce mezním právem vykonati ráčil, v tom ve všem se k spravedlivému opatření poroučeje, neb již tou vejpovědí JMti pánův z předešlé jest sešlo. Zase mluveno, kdož čeho na kom mocně přestane a ti vejpověď udělají, že ten každý, nechť jest jakážkoli vejpověď, jest tomu povinen dosti činiti, a v tom se i na zřízení zemské táhna; ale tuto, jakž jeden smlúvce živý sám vyznává, jaká jest vejpověď se stala, tomu se dosti neděje ničemémuž. A tak jest-li že jest se co nevykonalo, může se vykonati a vymezovati, neb vždycky jest to na přátelích bylo, že jest byl přidán ku panu Volfovi Krajířovi pan písař; ten jest umřel; opět potom jiný, kterýž též umřel, a tak, když jest již pan Krajíř vězněm, i ráčili jsou páni JMt takovú věc poručiti panu Janovi z Valdštejna a panu Václavovi Bechyňovi, aby na to vyjeli a spatříc mezi nimi vyměřili; a ona panna Lidmila nevyčekavši toho, vyžádala jest pana purkrabí nenáležitě; k čemuž jest on Voldřich nikda vůle nedával, ješto snad bylo by podobněji, aby se o přítele k prvnímu smlúvci svolili, aby to již mezi nimi k vykonání přijíti mohlo, a ne tak, jakž se teď k tomu při- kročilo. Jak se pak koli skrze přítele panny jiný vejklad této vejpovědi činí, než-li v ní psáno jest, ješto on mimo túž vejpověď, aby se več jiného dávati měl, že se jemu toho učiniti nezdá; v tom se též k opatření spravedlivému poroučeje. Opět proti tomu mluveno, že mimo předešlú řeč od panny Lidmily nechce zanepráždňovati; než, by se měla panna o přítele neb oč jiného snášeti, toho za potřebu býti neuznává, poněvadž jest již na to pan purkrabie vyjel, to spatřil; bez pochyby, co má s tím činiti, ráčí se věděti s úřadem v tom jak zachovati. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, svědomí a jich s obú stran řeči pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídá: Poněvadž jest se tomu vyro- zumělo, že předešle o týž průhon vejpověď mocná se jest stala, toliko že průhon z některých příčin vymezen není: i z té příčiny dává se jemu Voldřichovi Vamber- skýmu za právo tak, pokudž pan purkrabie s konšely přísežnými průhon ten vy- mezí, aby lidé její panny Lidmily z Trnové téhož průhonu svobodně a bez překážky užívali; a za to jemu Voldřichovi Vamberskému neb budoucím jeho po půl dni na

Strana 161
z roku 1550. 161 jeř a po půl dni na ozim vorati mají a to dotud, dokudž by oni téhož průhonu potřebovali a jeho užívali. Než kdyby ho více nepotřebovali a užívati nechtěli, tehdy takovým voráním povinni nebudou. Dali památné. Stalo se v pondělí po Seslání Ducha svatého léta Páně 1550. Konšelé s strany panny Lidmily: Lukeš, Jiřík Vlha, z Hořovic; Jan Herynk, Jan Andrle, z Hostomic; Václav Randa, Jan Cikán, z Litně. Řečník: Jan Šich z Hostomic. Konšelé s strany Voldřicha: Brikcí Žatecký, Pavel Špryncl, z Příbramě; Jíra Vladyka, Matouš Míkovic, z Hostomic; Jiřík Kord, Pavel bakalář, z Hořovic. Svědkové panny Lidmily: Matouš, Vávra Pabeš, Vaněk Koch, Říha Šumpel, Jíra Věchtík, Jakub Peklo, z Trnový; Mikuláš z Hlažovic; Matouš Hůlka odtudž; Vít Šmíd z Bykoše. Svědkové Voldřicha: Václav Vratislav z Mitrovic, Jan Karel z Svárova 53. 1550 d. 4. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Janem Lickem z Ryzmburka na Borohrádku a Arnoštem, knížetem Bavorským, jakožto držitelem hrabství Kladského, o hranice u Černé a Lysé hory tak, že obeslání to se zdvihá, poněvadž svědkové J. Licka jistých mezí neukázali. [List 137—141.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Janem Lickem z Rismburka a na Boruhrádku s jedné a osvíceným a vysoce urozeným knížetem a pánem panem Arnoštem, z boží milosti potvrzeným k arcibiskupství nadání Salc- purského, legátem stolice římské, falckrabí na Rejně a knížetem Horních i Dolních Bavor atd., strany druhé vo meze a hranice u Černé hory a v Lysé hoře při Ne- ratově, o kteréž spolu v rozepři jsou: kdež pak svědkové pana původa začavše vésti přivedli úřad k pařezu bukovému proti chalupě nad hrobem, pravili, že ten pařez tak, jakž sou to od předků svých slejchali, jest pravaj hraničník, kterýž dělí grunty hrabství Kladského od gruntuov Rokytnických do království Českého nále- žejících, a to místo vyplaněné že slove Na vypřehadlích mezi Horou Černou a Horou Lysou ležící a ty dvě hoře, po pravým hřebenu nebo hřívě jdouc, že sou za hranice vdycky držány tak, což visí do hrabství, že k Kladsku, a což s druhé strany visí k Vorlici řece, že k Rokytnici náleží. Ale svědkové JMti knížecí tomu otpírajíc pravili, že sou nikdy těmi jmény toho místa ani těch hor neslyšeli jmenovati, ale to místo vyplaněné až doluov k potoku Neratovu že slove Pejkar po nějakém sklenáři, kterýž tu huť měl a rád bubnoval. Pak ten pařez bukový aby hranice býti měla, též i těm hřebenuom na těch horách místa nedávají pravíce, že sou tu záhonové, přes kteréž strana původní Archiv Český XXX. 21

Strana 162
162 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vede a vésti chce; než oni že za hranici mezi hrabstvím a královstvím Českým mají řeku Vorlici, ta že dělí a to ukázati chtějí. I šli dále svědkové původovi k hoře a na horu Černú ukazujíc vždy, což by za hřeben býti mělo. Ale od knížete JMti poručníci nedavše tomu vedení místa pravili, poněvadž se tu gruntuov krále JMti dotýče a vidí, že se přes záhony a maní vede, žádných mezí, hranic ani liz neukazujíc, že dále jíti a při takovém nepořádném vedení býti nechtějí. Ale původní strana před se úřad vedla doluov až k palouku, kdež se potok Neratovec počíná, došedše k místu jednomu pravíc, že sou v tom místě Kladským popel brali a jim tu páliti ho nedopouštěli, a odtud ukazujíc, že meze tak před se jdou až právě k mezem a gruntuom páně Žampachovým a tam týmž spůsobem hřívy nebo hřebenové dělí; a to vše, kdež sou vedli, že slove Černá hora. Nazajtří pak tíž svědkové pana původa od téhož pařezu začavše vésti a vedli na Lysú horu též mluvíc, že pravý hřeben nebo hřívy též hory, jakž i na Černé hoře, jsou pravý meze; což doluov k Vorlici visí, že k Rokytnici náleží; dovedše k místu, kdež čihadlo bývalo, pravíc, že ho k Rokytnici užívali; potom na palouček, pravíc, že sou předešle lidé Kladští z té louky plat na Rokytnici dávali. Ale svědkové JMti knížecí tomu otpírali pravíc, že sou ty louky vždycky, jakž ta ves vystavena, od 24 let užívali a žádného platu z ní nedávali. I vedše z toho vrchu doluov šli k dolu, kdež hory někdy paní Johanka pavovala s jinými, a ona že jest to pro- půjčovala bez překážky Kladských; též v těch místech že sou od Rokytnice zvěř honili a bili, popel pálili a vyvozovali, vše bez překážky. Odtud odšedše přes potůček i došli zase s druhého konce na vrch, obrátivši se k hrobu pravíc, že ten vrch slove Lysá hora, jakž i napřed a málo dále, a níže že jest potok řečený Mezní; tu že se začínají meze od Pottnštejna; rovně tím spůsobem tam hřebenové že dělí hrabství od Pottnštejna a dále od Frimburka. I šli tou horou doluov až zase k hrobu pravíc, kudy sou vedli a ukazovali na hřívy, že potud sou užívali k Rokytnici. Ale od JMti knížecí poručníci nedavše tomu vedení místa hned s počátku pod loukou, pravíc, že se vede přes záhony maní, žádných hranic ani mezníkuov ne- ukazujíc, že dále jíti povinni nejsou, poněvadž se gruntuov JMKské dotýče. Než svědkové JMti knížecí vedše úřad cestú, kteráž k Rokytnici běží, doluov nad potok a louku řečenú Neratov anebo Peyker, pravíc, že sou té louky užívali, dokudž tato ves Lichtwald nebyla vosazena, k Obrlangnovu a za tou lukou že sou měštiště vsi Neratova, a ta ves že k Kladsku až po Vorlici náleží. Dále za potokem ukázali starou porostlou strúhu, též i měštiště mlajnské a od huti sklenné měštiště; tolikéž i cesty staré a loukoti, kteréž sou dělali, pravíc, že k tomu mlajnu a huti cesty se ukazují od vesnic Zejtndorfu a Rozntalu atd., kteří k Šnelštejnu do hrabství Kladského náležejí, že sou tudy jezdili, ale od Rokytnice žádné cesty krom silnice, na tuto stranu aby jíti měly, že se nenejdou.

Strana 163
z roku 1550. 163 Proti tomu zase mluveno, co se louky Neratovy dotýče, tomu otpírají, aby k Kladsku náležela, ale hajný z Rokytnice jest ji najímal. Než co se měštišť od hutí i cest dotýče, těm neotpírají, aby býti neměly; ale aby na gruntech Kladských býti měly, tomu otpírají]; než na gruntech Rokytnických že sou byly a sou, a ještě více by jich ukázati mohli, že sou byly, ale k Rokytnici, ne k Kladsku; a loukoti sou nedali Kladským odvézti, kteréž tu po dnes leží. Dále šli až k řece Vorlici; vstoupivše do půl řeky, pravíc, že ta řeka jest pravá meze, kteráž dělí hrabství od Čech počnúc od Homole, kdež se začíná, až k Mit- waldu, a že sou té řeky jeden břeh bez překážky lovením ryb užívali; žádný jim toho nehájil. Ale pan Jan Licek tomu otpíraje pravil, že jest ta řeka všecka jeho, jeho předkové že sou ji najímali a jí vší užívali bez překážky a žádný bez vůle jich nesměl tu honiti leč kradí. Při tom někteří svědkové vystoupivše pravili, že sou tu řeku najímali od paní z Rokytnice, a jí vší že sou užívali; toliko na žádost ně- kterých osob z Kladska jim přáli, aby v ní druhdy některý pstruh sobě lapili; i to dokládajíc, že sou z ní na Rokytnici nájmu dávali do roka 1 kopu míš. a 10 kop pstruhuov. Proti tomu svědkové JMti knížecí pravili, aby měli kdy za to žádati, aby jim odpuštěno bylo v té Vorlici honiti, tomu otpírají; než žádali jsou hajného, aby jim odpustil při druhým břehu, kdež svobody neměli, loviti, ale po jich straně nic; žádajíc podle téhož ukázání za opatření; a kdyby pan purkrabie chtěl na ty cesty, kteréž ze vsí Kladských do těchto hor až k samé Vorlici jdou, jíti, i měštiště od huti, že by to vše vočitě ukázati chtěli. Kdež po zasazení soudu zahájeného čteni sou svědkové pana Jana Licka. Při tom mluveno, že se to dostatečně provedlo svědky, že po ten pařez bukový a po ty hory Černú a Lysú, což k Vorlici se chýlí, že k Rokytnici náleží. Též se po- kázalo, že sou té louky Neratovu užívali i plat z ní od lidí brali Kladských. Tolikéž se našlo, že někdy paní Johanka na rudy jest jako v svých gruntech nakládala a těch gruntuov vdycky v užívání a v držení byla bez překážky pálením popela, rud dobýváním, zvěří honěním atd.; za to žádajíc aby i nyní pán svých gruntuov, kteréž jest koupil, pokojně užívati mohl. Zase od JMti knížecí obeslaného skrze poručníky JMti mluveno, že předkem k obeslání tomu to praví, kdež z poručení JMti arciknížete a soudu zemského na meze a hranice na žádost pana Jana Licka pan purkrabie jest vyjel, že se vedení svědkuov s týmž obesláním nesrovnává, neb sou na vedení svým žádných mezí, hranic ani mez- níkuov neukázali a svědčí o tomto buku někteří, že by sťat byl a jiní že slomen. Také se ani v tom nesrovnávají, a o stodole seznávají, ješto ledva od šesti let jest postavena. A vedli přes záhony maní dosti nepořádně; majíce podle obeslání svého pořádně meze a hranice pokázati, toho neučinili. Též také když byli od úřadu dotázáni na 21*

Strana 164
164 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vedení, vědí-li vo kterých hranicech, aby je ukázali, tu sou pověděli, že o žádných mezech a hranicech nevědí, toliko o těchto vrších, a tuto seznávají vo mezním buku na otpor svému seznání, žádného znamení mezního neukázavše, než po nějakých správách. Pak aby tudy JMKská vo své grunty dědičné přijíti měla, v tom těm svědkuom místa nedávají. A co se dělání a dobývání rud dotýče, má každý vůli hor dobývati, kde mu se líbí, maje list z komory, že mu žádnaj toho hájiti nemůž, tolikéž i tuto hájeno nebylo, davše čísti svědomí; při tom mluvíc, že se dostatečně prokazuje, na kterou sou Vorlici řeku přivedli a ji ukázali, že jest ta řeka pravá meze, v té že sou po svým břehu ryby lovili, po tu řeku v těch lesích že sou koláři dřívím, loukotmi, jiní šindelem a popelem i jinak užívali bez naříkání; a aby to pán, nač se potahuje, kupoval, aneb aby to ve dskách měl a nebo předkové páně, toho se neukáže, a tomu nevěří, aby tyto meze, na které se pán potahuje, páni Vlkové při prodaji pánu ukázati měli. Neb paní Johanka z Rychnova dala sobě ten statek ve dsky vložiti po shoření desk1) podle vejpisu, kterýž se ukázal, ješto vo žádných horách v něm zmínky není; ješto byť k těmto horám jakou spravedlnost měla, byla by je do desk vložiti dala, ale poněvadž jich ve dskách neměla, že jest to i promlčela. Neb poněvadž se ukazuje svědky, že k hrabství Kladskému těch hor až po Vorlici sú užívali od 25, 50, 60 let a líta zemská sú prodržali, má JMt knížecí podle zřízení zemského při týchž horách zůstaven býti. Na to zřízení zemské o témž pokázal, žádaje podle toho za opatření. Zase proti tomu mluveno, aby se tuto co JMKské dotýkati mělo, tomu pán otpírá, neb se to z obeslání prvního paní Johanky ani nynějšího nevyhledá, aby pán s JMKskú činiti měl, neb se pán ví dobře k JMKské v tom i v jiným jak zachovati. Také pán vo žádný vklad, vo žádné hory činiti nemá, toliko, jakž obeslání svědčí, vo meze, kteréž sou zejména postaveny, a ty jest také provedl a pokázal dostatečně. A kdež se k promlčení mluví, v tom se na paměť páně purkrabovu táhne, že nebožka paní Johanka tu jest nic neobmeškala, ale pořadem práva k tomu o ty grunty při- kročila, na meze vyžádala; proč jest pan purkrabie nedojel, její příčina nebyla. Než když JMKská o to komisaře zřiditi ráčil, na tom ta věc stála, až ona i pán z Pern- štejna zemřeli. Po její pak smrti páni Vlkové ani pán nic sú nepromlčeli. Svědkové JMti knížecí také pánu na škodu nejsou proto, že kdo obešle, o to a na to má svědky vésti, což jest pán podle obeslání svého provedl. Ale aby svědkové JMti knížecí aby co vo hoře Lysý nebo Černé, nač se obeslání vztahuje, svědčili, toho jest neslyšel, než toliko vo Vorlici u Homole svědčí, ješto, aby ta Vorlice v těch místech za mez býti měla, tomu otpírá. A také pán vo touž Vorlici a užívání jí nic činiti nemá, ani ji také sám nedrží, ale drží ji paní z Pernštejna a pan Žampach za některou míli; jest-li že sou oni tam u Homole v ní lovili, do toho pánu nic není. Než aby jí užívati měli pod Černou neb Lysou horou, toho žádný svědek nedokládá

Strana 165
z roku 1550. 165 a svědčí řeč slyšenou, což na škodu není; bude ouřad věděti, je jak vážiti; poroučeje se podle svého dostatečného průvodu k opatření spravedlivému. Zase proti tomu mluveno, že svědkuov jedněch ani druhých vykládati nechce, než toliko kdež strana dokládá, že by se gruntuov dotýkati mělo, že jest věc vědomá, že soud tento o žádné grunty nesoudí, toliko o meze. A poněvadž strana žádných jistých mezí jest neukázala a gruntuov se dotýče, má to obeslání býti zdviženo. Na to některé vajpovědi o k tomu věc podobnú učiněné i z naučení panského čísti dal, žádaje podle toho všeho za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení svědkuov, svědomí, vejpis, zřízení zemské, vejpovědi a jich s obú stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové pana Jana Licka původa na vedení svým jdouce od pařezu bukového na Černú potom i na Lysú horu žádných jistých mezí, mezníkuov ani liz sou neukázali, což by úřadu tomuto podle práva mezního súditi náleželo: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Než chce-li on pan Jan Licek JMt knížecí jakožto držitele hrabství Kladského z jakých gruntuov po- řadem práva, tu kdež súditi náleží o grunty, viniti, právo se jemu nezavírá. Dali památné. Stalo se v pátek den sv. Prokopa léta Páně 1550.2) — 1550 f. V. post Kyliani [10. července] JMt kníže vzalo relací vo škody.3) Konšelé strany pana Jana Licka z Rismburka a na Boruhrádku, pana původa: mistr Jan Mls, Jindřich Nejedlý z Vysoké, mistr Václav Majtský z Dalman- horštu, z Hradce; Adam soukeník, Vaněk Kálaluov, Tůma Brožuov, z Rychnova. Melfi]char písař, řečník. Konšelé strany JMti knížecí: Vavřinec Chudek, Prokop Palhan, Jan pekař, Mikuláš Humpolec, z Jaromiře; Jan Čas, Petr celný, z Náchoda. Svědkové strany pana Jana Licka atd.: Bavor Vlk z Kvítkova atd.; Štěpánek, Michal, Martin Kotrč, z Rokytnice; Jíra z Bielýho, pánuov z Pernštejna; Tomáš mlynář z Uřiněvsi, Mikuláš mistr z Kunčiněvsi, Petrovec, Matěj kovář z Kostelce, p. z Pernštejna; Jan rychtář z Klášterce, Michal z Klášterce, Ješek Nedohnálek, Volf z Mladkova, p. Žampacha; Matěj Nebozizuo, Jíra Šatnaj, Jan Polévka, Tomáš Nebozizů, Michalička, z Rokytnice; Martin z Klášterce, p. Žampachů; Jíra Štrauch z Malšovic, Hradeckých; Starý rychtář, Jíra Houžvička, Petr Pabšuov, Mikuláš Pabšuov, Tomáš Viktorinků, Jan Močíkuov, z Rokytnice; Jan Ptáček z Rybný, p. z Pernštejna; Vondrák z Rokytnice; Jiřík rychtář z Uřiněvsi, Jan rychtář z Richberka, p. z Pernštejna; Jíra Černaj z Rokytnice; Tobiáš z Kunwaldu, p. z Pernštejna; Mikuláš Ptáčků, p. Žampachů; Matěj hajný, Tomáš hajnýho syn, Václav jinak Vašek, Jíra Václavuov, Matouš Šoukal, Martin mistr, Tomáš hajnýho bratr, Vondřej Myška, Jan Křehkaj, Vaněk Chmel, Kubík Mlatečků, Jan Purkrábek, Michálek, Jan Nohel, z Rokytnice.

Strana 166
166 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Svědkové JMti knížetcí: Jindřich Vlk z Kvítkova; Matěj hajný, Tomáš hajnýho syn, Václav jinak Vašek, Jíra Václavů jinak Vašků bratr, Matouš Šoukal, z Rokytnice; Martin Cot, Markus rychtář, Urban Hauke, Mates Hauke, Jorg Richter, Valtn Franc, Jorge Franc, Mates Franc, Hans Klimka, Šimon Pavel, Nykl Pavel, Krystof Materna, Kli- ment Ješko, Vencl Klimke, Hans Tifeshn, Jorge Vernar, Jorge Kober, Kaspar Pešk, Hans Kunc, Michel Linder, Merten Rocman, Jorg Linder, Kaspar Schneider, Nykel Heyde, Jorg Odler, Simon Franc, Lorenc Rocman, Markus Hans, Schreiber Mertn, Kaspar Rocman, z Wilmesdorfu ; Valten Šajbl, Nykl Albrecht, Lorenc Praš, Hans Upic, Sigmund Fogler, Martin Upic, Prokop Nyderfurer, Gregor Ryger, Hans Feglar, Lorenc Ryzner, Vencl Ryzner, Andres Markus, Mates Markus, Michel Nič, Michel Vernar, Petr Pelcl, Nykl Morch, Hans Zeidlman, Tomáš rychtář, z Bertlstorfu; Jakub Hanyš, Hans Entrich, Knaur Josef, Jorge Pubian, Volfgang Klarer, Jorg Praus, z Lomnice; Urban Volák, Paul Nič, Jorg Sreiber, Hans Kruger, Hans Niderfurer, Valten Upert, z Hundorfu; Mats Volf, Hans Glosar, Nykl Hauke, Kliment Šlyslar, Paul Gejslar, Paul Kaspar, Jakob Hauke, Valten Lukas, Hans Mots, Valtn Leczel, Volf Loker, Hans Slesiger, z Ober-Langnova; Kašpar Heinrich, Nykl Šolc, Hans Gabriel, Nykl Junk, Paul Kepart, Jorge Gitlar, Jakob Kreicziger, Krystof Kreiczigar, Blasian Rorbach, Michal Kepart, Merten Hejzlar, Nykel Roter, Prokop Heinrich, Hans Bastlor, z města Bystřice; Fabián Hekar, Hans Heczar, Hans Nulich, Hans Gregor, Tomas Heker, z Nyder-Langnova; Spet Valten z Špetwaldu; Valten Pešel, Melchar Bschorer, Volfgang Nič, Lorenc Frič, z Ney-Weystricz; Valtn Gebl, Andres Geyer, Michal Falk, Nykl Rorbach, Melchar Teyber, Mertn Haše, Bartl Krausse, Štefán Šolc, z Ald-Weystricz; Andres Lachnicht, Krystof Heinrich, Paul Mendl, Tomas Meider, Hans Menl, Gregor Meidar, Jakob Kustner, z Werlorn-Waser; Jozef Vencl, Michel Heindrich, z Lichtwaldu; Michel Behem z Kryzlingswaldu; Hans Feitl, Simon Kastler, Hans Gramphs, Michel Praus, Jakob Hohaus, Michel Leczl, Ernest Eksner, Nykl Pekh, z Wilfestorfu ; Andres Adler, Mertn Heger, Melcher Hemyk, Melcher Mader, Jakob Trespl, Andres Pigemut, Volfgang Lukes, Hans Nič, z Abrštorfu; Valten Vendler, Hans Haušilt, Gregor Feit, Štefán Berner, z městečka Mitwaldu; Jan Grynwald, Krystof Štorch, Šimon Bartoš, Prokop Čížkuov, Matěj kostelník, z Levína; Rehoř Liška, Jorge Rodel, Jakob Keprt, Franc Langer, z Dušníka; Valtn Gertnar, Andres Pek, z Harty. 1) DZ. v kvaternu, kde sobě sami kladou po shoření desk, z let 1541—1553 na listu J 1. Johanka z Rychnova zdědila kolem r. 1519 Rokytnici po svém otci a zůstavila ji synům Jiříkovi a Jindřichovi Vlkům z Kvítkova a dvěma dcerám; ti ji prodali r. 1548 Janovi Lickovi z Ryzmburka. 2) Na zvláštním lístku přiložena jest tato nedatovaná, z konce 17. století pocházející poznámka: „N. B. Vejpověď z strany Švarcvaldu aneb Švarcberku necessario ve dskách zemských anebo při purkrabství Pražském najíti se musí, nebo za starodávna od purkrabství na hranice se jezdilo podle práva obzvláštního mezního, nebo císař Rudolf praví, že jest per sententiam ten les obdržel, a tak mohla na mezích vejpověď se vynésti; a to se stalo a. 1589, neb toho roku jsou meze znamenaný, anebo rok před tím; a taková vejpověď byla mezi císařem Rudolfem a Jiřím z Valdtštejna.“

Strana 167
z roku 1550. 167 Vejpověď ta byla zapsána do Register nových vejpovědních mezních asi pod č. E 16, jak lze souditi z toho, co ve své knížce o soudu mezním na listu 17. uvádí Jakub Menšík z Menšteina; registra ta se však nezachovala. Z nařízení císaře Rudolfa ze d. 16. října 1600 byla ta vejpověď vynesená d. 11. září 1589 na mezech pod Černou horou za Freiheitem, vepsána do Register královských žlutých nových vejpovědí soudu komorního z let 1600—1630 sig. 5 J. 3. na listech A 2 B 1. Závěrečná slova její jsou: „Z těch příčin dává se jemu Vilému Vostrovcovi z Kralovic, JMCské radě a prokurátoru v království Českém, na místě a k ruce JMCské jakožto krále Českého původu proti němu Karlovi z Valdštejna a na Hostinném i na místě bratří jeho mladších nedílných za právo tak, že se JMCská jakožto král Český při týchž mezech a hranicích totiž Černé hoře a Urlesgruntu podle obvedení napřed psaného prokurátora JMCské zůstavovati ráčí nyní i na časy budoucí a věčné.“ 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 archiv musejní č. 157) jest na listu 76 tento zápis ze d. 31. července 1550: Osvícený kníže Arnošt, potvrzený k nadání arcibiskupství Salcpurského, legát stolice římské, falckrabie na Rejně, kníže v Horních i Dolních Bavořích, žádal listu ze škod útratních a nákladních na Jana Licka z Rysmburka na Boruhrádku ze 200 kop gr. č. po vejpovědi a zdvižení touž vejpovědí obeslání na mezech a hranicech. Stalo se ve čtvrtek po sv. Jakubu Velikém apoštolu božím 1550. 54. 1550 d. 22. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi konventem kláštera sv. Anny v Sta- rém městě Pražském a Kateřinou z Petrovic na Petrovicích o hranice u vsi Křeslic tak, že sice klášteru dává za právo dle obvedení svědků jeho, ale rokli a cestu k lukám zůstavuje při Petrovicích. [List 142—143./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi ctihodnými pannú Klárú převorú, pannú Ottylijí zakřištankú i vším konventem kláštera svaté Anny v Starým městě Pražským s jedné a urozenú vladykú paní Kateřinú z Petrovic a na Petrovicích strany druhé o meze a hranice u vsi Křeštic, o kteréž spolu v rozepři jsou: kdež pak svědkové panen původův začavše vésti přivedli úřad dolův na mez vedle klínku kusu pole zvoraného Matějovi z Křeštic náležícího, pravíc, že meze tato dělí louky a grunty Petrovské od gruntův Křesických tak, což po pravé ruce jako louky, že k Petrovicím a po levé nahoru jako pole zvorané, též i to doubí v stráni, k Křes- ticím náleží. Ale svědkové paní Kateřiny obeslané davše té mezi místo, toliko že jim vedle té meze cesta svobodná, kterouž s luk seno k Petrovicím jsou vozívali, jest zvorána, též i klínek toho pole, kteréhož jest předešle on Matěj až nahoru po hrušku ustúpiti musil, jest zvorán. Čemuž svědkové původův otpírajíc pravili, že tu nikda cesty jest svobodné nebývalo, než toliko stezka, a toho pole že sou ustoupiti nemohli bez vůle panenské. I šli tou mezí do háje břehem pod cestou před se až nahoru skrze mejto pravíc, ač jest tu paní Petrovská to místo dala smejtiti, ale že k Křesicím až po ten břeh náleží. I přišedše k rokli, obvedše tu rokli, šli vedle háje podle voraných dědin na starú cestu dolův na kámen, pravíc jej mezníkem býti; odtud mimo dub na druhý kámen svalený, též pravíc, že by mezníkem býti měl; šedše přes rokli mluvíc, že sou o tom slejchali, že by z té strany rokle v jívovým kři ještě třetí kámen mezní býti měl; i došli až na cestu vymlenú a skaženú; tou šli nahoru až

Strana 168
168 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského k hrobu vždy mluvíc, pokudž sou vedli, že potud po pravé ruce k Petrovicím a po levé k Křesticím od starodávna jest náleželo a náleží. Ale svědkové Kateřiny obeslané těm kamenům, aby praví mezníci býti měli, místa nedavše, ale začali vésti před hrobem za roklí; šli starou cestou dolův, ob- šedše kus strání klínem šli nahoru cestou, obšedše rokli šli zase porostlinami mimo borovici dolův až blízko od kamene mezního, od druhé strany ukázaného, nahoru mimo lípy až k poli voranému, vedle pole před se tudy, kudy první svědkové šli, vedle místa smejceného až dolův na mez, kdež původovi svědkové vésti začali, a pravíc, kudy sou šli a vedli, že až potud po levé ruce k Petrovicím sou užívali sekáním lesu nebo dřívím, než na levú ruku jako do pole ani do té stráně nad cestou jsou nesahali; žádajíce ona paní Kateřina, aby při týmž obvedení a při týchž mezech jakž i předešle zůstavena byla. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteni sou svědkové panen původův. Při tom mluveno, že počet svědkův těchto všickni na tom se srovnávají, že, pokud sou vedli, že sou toho od starodávna užívali a k Kře- sicím že náleží; nad to že předkové paní Kateřiny jim jsou v to nikda nesahali, až teď teprova paní Kateřina jim v to sahá; žádajíce při svých mezech podle téhož obvedení svého zůstaveni býti. Proti tomu Havel Šamša od Kateřiny obeslané dav čísti obeslání mezní po- věděl, že se vyžádání toto stalo na meze a hranice na JMtech páních od panen a konventu, ješto, aby svědkové jich podle téhož obeslání vo jakých mezech a hra- nicech svědčili, ani aby jaké mezníky a meze na vedení svým ukazovali, toho jest neslyšal; toliko seznávají vo užívání gruntův a posekání lesu, což se s obesláním nesrovnává; ješto úřadu tomuto vo grunty ani vo jich užívání súditi nenáleží, vidí se jí Kateřině, že ona těchto svědkův, poněvadž se s obesláním nesrovnávají, užiti nemá, ale obeslání toto má zdviženo býti; v tom za opatření že žádá. Proti tomu zase mluveno, chtěla-li jest strana proti tomuto obeslání k jakému zdvižení mluviti, neměla jest dopustiti svědky čísti; než přistúpivše ku při teprova k zdvižení příčinu sobě béře, ješto jest věc vědomá, že úřad tento na žádné grunty nebo posekání není vyžádán jich k ohledování, ale na meze a hranice, kteréž sou svědky, lidmi prostými, ukázány vykopáváním mezníkův; a to bude při rozvážení úřadu, komu jest co v těch mezech a hranicech ublíženo a pokud jest jich která strana užívala; v tom za opatření žádajíc. Zase mluveno, kdož sobě co do obeslání vloží, to jest povinen provozovati; ale tito svědkové podle obeslání vo mezech se nesrovnávají ani na vedení ani v svě- domí svým, neb neseznávají o žádným kamenu mezním, na kteréž na vedení svým maní jsou trefili, pravíce jej mezníkem býti, v svědomí zmínky o nich neučinivše. Davše při tom čísti svědky své; při tom mluvíce, že se to nachází, že jest se smlouva

Strana 169
z roku 1550. 169 a porovnání stalo vo tyto meze předešle a vo ten kus pole, kdež sou předešle na týchž mezech s předešlú pannú převorú byli, ješto jest tato panna mimo takovú smlúvu proti zřízení zemskému neměla na tyto meze vyžádání učiniti; a když se v svědky nahlídne, kteříž jedné i druhé straně svědčí a v svým svědomí se nesrov- návají, jak ti budou míti váženi býti, to bude při rozvážení. Neb davše první svě- domí, chtěli-li sou druhé straně svědčiti, měli sou se k prvnímu přiízlnati; tím do- kládajíc, kdož sou kdy na meze vyžádání učinili a žádných mezí a hranic neukázali, že jim obeslání bylo zdviženo. Na to některé vejpovědi mezní čísti dal, žádaje podle toho též za opatření. Zase proti tomu mluveno, že strana jednak ku při mluví a jednak z někte- rých příčin obeslání k zdvižení by přivésti chtěla, ješto, chtěla-li by čeho v tom užiti, měla by se podle práva jedné věci a ne obúv držeti. Svědkové strany odporné pannám nic na škodu nejsou, že praví, jako by o ty meze místo býti mělo, ješto často o něco se smlúvají lidi, ale potom na místě se nepostaví; jiní svědkové, větší jich počet, seznávají vo ustoupení kusu pole, ale aby svědek který to vysvědčoval, že potud těch mezí a hranic jsou užívali, toho není; ješto byť i poddaný některý bez vůle vrchnosti co gruntův ustupoval, to na škodu vrchnosti býti nemůže, jako i tuto s volí panny nic toho se nedálo; že podle toho všeho za opatření sprave- dlivé žádá. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení svědkův, svě- domí jich, vejpovědi předešlé a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové panen původův začavše vésti patrnú mezí od zvoraného klínku až k rokli, potom od rokle vedli dolův až ke dvěma mezníkům kamenným a odtud až k staré cestě a tou cestou až nahoru k hrobu pravíce, že, což jest po levé ruce, to že k Křešticím náleží, a po pravé že k Petrovicím, a aby svědkové Kateřiny obeslané mimo jich panen původův vedení jaké pořádnější meze neb mezníky a hranice ukázali, toho se jest na vedení jich nenašlo ani svědomím jich neodvedlo: i z té příčiny dává se jim pannám převoře a zakřištance i všemu konventu kláštera svaté Anny původům podle svědkův jejich obvedení za právo tak, že se ony panny i s konventem při takovém obvedení a me- zech a hranicech jejich zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné. Než což se rokle dotýče, ta se při Petrovicích zůstavuje, též také cesta, kteráž jest zvoraná na Klín- cích, ta má k Petrovicím zase puštěna býti, tak aby tudy seno s luk svobodně a bez překážky vozeno býti mohlo, jakž jest prvé bývalo. Dali památné. Stalo se v outerý na den svaté Maří Magdaleny léta Páně 1550. — 1550 f. II. Egidi [1. září] vzata relací vo škody od konventu.1) Konšelé strany panny převory: Jan Klatovský, Mikuláš od Černé růže, Jan Archiv Český XXX. 22

Strana 170
170 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Červenka, z Nového města Pražského; Hron sladovník, Jan Garyn, Jan Šimůnek, z Malé Strany. Šimon, rychtář z Lidic, řečník. Konšelé strany paní Kateřiny: Martin mlynář, Jíra Dubský, Matěj jinak Máša, z Michovic; Václav Mandát, Jan Tůmů, Vít Žežhule, z Říčan. Svědkové panen původův: Petr Vacek, Matěj Brychtů, Tomek rychtář, Šťastný mlynář, Janek Píšů, Matěj Kališů, Šimon, ze vsi Křesic. Svědkové obeslané: Pavel voštěnář, měštěnín Nového města Pražského; Jiřík, Martin, z Prahy; Říha Črda z Měcholup; Jíra Berášek z Kačkovic; Duchek Douša z Dablic; Petr Trčka z Petrovic; Petr Vacek, Janek Píšů, Tomek rychtář, Matěj Brychtů, ze vsi Křesic. 1) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 76 tento zápis ze d. 2. září 1550: F. III. post Egidi panna Klára převora a panna Otilie zakřištanka i všecken konvent klá- štera sv. Anny jinak sv. Vavřince v Starém městě Pražském žádaly listu ze škod útratních a nákladních na Kateřinu Petrovskú z Petrovic na Petrovicích ze 22 kop gr. č. po vejpovědi na mezech a hranicích purkrabí Hradu Pražského a konšely přísežnými podle práva mezního učiněné. 55. 1551 d. 17. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou z Lípy na Drahenicích a Heraltem Říčanským z Říčan na Štěkni o hranice vesnic Kuřiman a Sudkovic tak, že dává za právo Kateřině dle obvedení svědků jejích. /List 147—149./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenú vladykú paní Kateřinú z Lípy a na Drahenicích, manželkú Racka Běšína z Běšin, s jedné a urozeným pánem panem Heraltem Říčanským z Říčan a na Štěkni a Švihově strany druhé vo meze a hranice, o kteréž lidé poddaní její Kateřiny ze vsi Kuřiman s lidmi poddanými páně Říčanského ze vsi Sudkovic pod vrchem Paření v rozepři jsou: kdež pak svěd- kové původa začavše vésti od hromady kamení za hrobem a pravě, že jest to grunt Petra Mikosa z Kuřiman, z kteréhož gruntu voves pobrali a potom zase týž voves vrátiti musili, vedli k dubu sťatému kamením obloženému, odtad patrnú mezí vzhůru vždy ukazujíc hromady kamení až konec pole Mikosova, tu ukazujíc kamení proti borovici; odtad průhonem vedli [k] hrázi ukazujíc, pokud jsou čí dílové z Kuřiman, od hrázi dolův, i kde se ti dílové dělí, pravíc, co jest nad hrází po pravé ruce, že to Milivským náleží a po levé ruce jsou gruntové Kuřimanských, z kterýchž paní Kateřině vždycky placeno jest a ještě se platí, až přivedli k borovici veliké a tu pravíc, že drží díl Šimon, člověk páně z Rožmberka; a tak šli až k hranici opět ukazujíc díl, pravě, opět že jest Šimonů z Kuřiman; odtad šli až k silnici, kteráž jde k Volyni, hnuvše se nahoru a pravě, což po pravé ruce jest, to jest páně z Rožmberka, a po levé paní Kateřiny, a to že drží Kuřimanští, a tak hlavně k vršku že docházejí do obce Kuřimanské. Dále odtud jdúc zhůru podle obce, vždy ukazujíc onde i onde hromady kamení, až přišli k kamenu s křížem, pravíc vždy, že to Ku-

Strana 171
z roku 1551. 171 řimanských jest a po pravé ruce páně z Říčan, až potom došli dolů po hrázi k mez- níkům pravě, že tu konec mezí jest, že již dále obce jsou, a protož o to dále že činiti nemají; žádajíc podle svého ukázání zachováni býti. Kdež páně z Říčan svědkové zase začali vésti od drah mezí patrnú zhůru a tak vždy vedúc až přivedli k borovici veliké, ukazujíc, v kterých místech jest hráz, podle kteréž vedli, rozmetaná, a tak vždy dále jdúc ukazovali kamení, pravíc je mezníky býti, až přišli k tomu kamenu, na kterýmž kříž vysekaný jest; odtad šli lesem Paření dolův až k borovici pravě, že jest tu dříví sekáno z Sudkovic; dále vedli vedle meze dolův a potom přes záhony patrné až k studénce, pravíc, že jest tu mezník byl s jedné strany a hruška s druhé, ale toho obojího že se nenachází, než od té hrušky že jest pařez, vyznávajíc svědkové, že se odtad začínají meze Sudkovské; a odtad jdúc přišli, pravíc ten průhon, kterýmž vedli, pravý průhon k Sudkovu bejti a ten že dělí grunty Kuřimanských po pravé ruce a grunty Mi- livských. Hned od té meze jdúc před se pod samu hůrku nad stolem až přišli k hromadě kamení, pravíc, že taky ten průhon jde až do vsi Sudkova a jde tudy předce mimo tu hromadu kamení, odkudž svědkové původovi vésti začali; žádajíc podle dostatečného svého a pořádného vedení zachováni býti. Ale svědkové původovi jich vedení v ničemž místa dáti nechtěli vždy mluvíc, že po gruntech jich vedou; a protož aby měli dále choditi, než odkadž jsou sami vésti začeli, že dále voni o žádný průhon ani o nic činiti nemají a jíti povinni nejsou. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, skrze poručníky původa žádáno, aby bylo čteno obeslání, tudíž i svědomí, pravíc, že, což sou seznali, to jsou také na vedení pokázali dostatečně, kterak jsou i na této dě- dině jim voves pobrali a zase jej vrátili, a tak že tu žádného průhonu není, neb paní jest vždycky toho v držení byla; a kdož co drží tři léta a 18te nedělí a že toho v užívání jest, tehdy toho užiti má; a na to zřízení zemské čteno. A protož se jim poručníkům vidí, že paní podle pokázání má spravedlivě zůstavena býti, neb jest z toho od pana Švamberka ani od pana z Ríčan nikda viněna nebyla a svěd- kové seznávají, že paní toho v pokojném užívání od dosti dávních let jest; a jest divná věc, aby lidé cizí ve při se nějakú dávali mimo náležitost a užiti toho chtěli, což jim nenáleží a čeho jsou se odepřeli aneb od čeho jsou pustili, opět s jinými se spolčivše toho užiti chtějí mimo vůli pánův svých; pak to již že nevědí, jak jim to váženo bude, davše čísti list posélací od někdy pana z Guttštejna Rackovi Bě- šínovi učiněný,1) a podle toho všeho za spravedlivé opatření žádaje. Proti tomu od pana z Říčan skrze Buriana z Šonova mluveno, že ta svědomí vztahují se najvíc na nějaký voves, což dobře býti mohlo, že páni držitelé té vsi, jsúc se paní dobře, pro zachování pokoje dali sú k tomu své povolení, aby týž voves 22*

Strana 172
172 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vrácen byl, ale tímť držení aby co na škodu býti mělo, nic není. Však o túž věc vždycky bylo jest v nářku a bylo to na přátelích; a tak nic jest tu obmeškáno ne- bylo a není, čímž by mělo jako prodržáno býti. Dav zřízení zemské o společnících čísti a pravě, poněvadž pan z Guttštejna sám odpověď dává a jest jiných společ- níkův a poručníkův víc, a protož tomu psaní se místa nedává, a také se paní Ka- teřině psaní žádné nečiní než panu Rackovi, ješto pán s ním nic činiti nemá než se paní Kateřinú, a protož se pánu vidí, že není k tomuto obeslání povinen odpo- vídati a má spravedlivě zdviženo býti; neb jest-li že jsou byli předešlí páni společ- níci všickni obsíláni ale k tomuto stání nic, a poněvadž obesláni nejsou, pán tomu psaní místo dávati neráčí, žádajíc v té věci za naučení a spravedlivé opatření. Zase proti tomu skrze Havla Šamšu mluveno, že jest to dosti s podivením, že pán, slyšav předkem obeslání a svědky, tepruv se brániti ráčí odpovídáním již ku při přistúpiv; ješto úřad aby měl koho něčemu učiti, poněvadž jest soud mezní podle práva osazen, bohda se v tom spravedlivě zachová; a poněvadž pak jiní páni poručníci domu Rožmberskýho byli jsou obesláni a nestojí, že za stané právo žá- dají, když pán tomu psaní místa dávati neráčí. Čteni jsou páně z Říčan svědkové. Při tom mluveno, poněvadž jest pán do- statečně ráčil meze odvésti proti Kuřimenským, tak jakž toho strana široce dotýkala, že by to se promlčeti mělo, ješto svědkové ti vysvětlují mezníky s kříži, dříví se- káním i jinač, a tak jest rozuměti, že se tu lidem páně Sudkovským znamenitě ubližuje; než což jest pán dostatečně odvedl, vedle toho za spravedlivé opatření žádá. Proti tomu mluveno, že páně svědkové ne tak svědčí, jak se vykládají, ješto o čemž vyznávají, jako o průhonu, obeslání se na žádný průhon nevztahuje, a ktož o jiným svědky vede, než oč pře jest, jak mají přijati býti, to bude při rozvážení soudu; a také svědčí, že by něco slejchali, ale ne aby toho sami vědomi byli; a tak nesvědčí o mezech a hranicech, než toliko o grunty, oč soud tento nesoudí; a když jsou takové věci se trefovaly, tehdy bejvalo jest zdviháno jako mezi Kašparem Stro- jetickým a panem Bohuší z Valdštejna2) z naučení panského; poroučejíc to k roz- vážení spravedlivému. Opět proti tomu mluveno, že na tuto širokou řeč není potřebí mnoho opa- kovati aniž odpovědi dávati, však jest dostatečně to ukazováno; než ten nález uká- zaný jest pánu k lepšímu než k horšímu; v tom za opatření žádajíc. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení svědkův, svě- domí, obeslání, list posélací, zřízení zemské, nález pokázaný a obú stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž na místě jí Kateřiny z Lípy původa to jest svědky i také na vedení ukázáno, že ty meze jsou pravé, kteréž dělí grunty Kuřimenský a Milivitský, potom od ty meze nahoru až

Strana 173
z roku 1551. 173 k mezníku kamennýmu, na kterýmž kříž vysekaný jest, a od téhož mezníku až dolův na dráhy, kteréž dělí grunty Kuřimanský a poddaných lidí pana Heralta z Říčan, ješto, aby to meze a hranice pravé nebyly, toho jest pan Heralt z Říčan dostatečně podle práva neodvedl, nébrž svědkové páně z Říčan o žádných jistých mezech a meznících, aby o nich věděli, v svém svědomí neseznali, než že jsou o nich slejchali, a na vedení svém žádných mezníkův jistejch jsou nepokázali, než po záhoních vor- nejch až k studýnce jsou vedli: i z té příčiny dává se jí Kateřině původu podle jejího obvedení svědkův za právo tak, že se ona a poddaní její při takovém obve- dení zůstavuje nyní i na budúcí věčné časy. Než bude-li chtíti pan Heralt z Říčan ji paní Kateřinu z Lípy z jakého průhonu viniti, toho bude míti vůli a právo se pánu nezavírá. Dala památné. Stalo se v středu po svatým Vítu léta Páně 1551. — 1551 f. II. ante Joannis Baptiste [22. června] Kateřina vzala relací o škody.3) Konšelé Kateřiny původa: Jeronym Koloušek, Jan Duchek, Jiřík Škrabka, z Písku; Tomáš kloboučník, Václav Houžka, Vondřej řezník, z Vodňan. Rychtář: Jiřík Jandovka z Písku. Konšelé pana obeslaného: Gabriel krejčí, Bartoš Vlach, Jiřík rybák, z Stra- konic; Havel sladovník, Jan Plíva, Václav krejčí, z Volyně. Svědkové původa: Žibřid Doubek z Lautrbachu; Jakub Havlík, Marek Ka- hovec, Jan Mikos, Jan Křížek, Jan Kvíšek, Jakub Čistota, z Kuřiman; Kříž z Stra- konic; Bárta, Jíra Jirsa, Vavřinec Bavůrek, z Střešovic; Mikuláš, Štěpán, z Milivic; Bárta rychtář, Kubeš, Jíra švec, z Kvaskovic; Urban Brada, Vaněk, Tůma Marou- šek, z Skal; Tůma ze vsi Drahonic; Martin Kahovec z Kuřiman. Svědkové pana z Říčan: Mach Kubášek, Jíra Kužvart, Petr Vohništko, Jíra Blahovec, Vaněk Mácha, Vávra Fendura, Vít úředník, Matouš starší, Jíra šindelířů, Mikuláš Kostěnec, Štěpán, Tůma Kordík, z Milivic; Štěpán Vadroně, Vávra Vybranec, z Hostic; Jakub Bače z Nišovic; Jan Býna, Bartoš, Jirsa šafář, Vácha, z Třešovic; Havel mládek z Milikovic; Jan Peklo z Putině; Havel rychtář, Jíra Bártů, Dušek Hejtman, Bárta Žáků, Matěj Vlach, z Sudkovic. 1) List ten ze dne 28. června 1550 jest vepsán do register co poznámka za svědky původa a zní takto: „Službu svú vzkazuji urozený pane Racku Běšíne, příteli můj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého přál bych vám věrně rád. Jakož jste nás obeslali na meze, že chcete pana purkrabí Hradu Pražského v pondělí před sv. Matoušem [15. září] vésti, že by se Sudkovští poddaní pánův z Rožmberka nějakých lesův vaší paní manželce náležitých ujímati měli, i vězte, že jsme se na to týchž Sudkovských ptali. I dali nám za odpověď, že oni, kteříž jsou poddaní pánův z Rožmberka, nevědí o žádné spravedlivosti, aby ji k těm lesům měli, a také že jsou se nikda v ně, aby je sobě přivlastniti měli, nevkládali. Protož my poručníci také chcme toho u pokoji býti. Datum na Krumlové v sobotu u vigilii sv. Petra a Pavla apoštolův božích léta atd. 50. milosti- vého. — Albrecht hrabě a pán z Gutenštejna a na Žirovnici atd. — Urozenému panu Rackovi Běšínovi z Běšin a na Drahonicích, příteli mému milému. — 2) Zde č. 51. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 110 tento zápis ze d. 15. září 1551: Kateřina z Lípy a na Drahonicích žádala listu ze škod útratních a nákladních na Heralta Říčanského z Říčan na Štěkni a Švihově ze 20 kop gr. č., a to po vejpovědi o meze a hranice při úřadu purkrabství Pražského učiněné. Stalo se v outerý po Povýšení sv. Kříže 1551. Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B 1

Strana 174
174 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 56. 1551 d. 26. června. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Vartmberka na Zvířeticích a Jiříkem Vančurou z Řehnic na Valečově o hranice rybníků a lesa tak, že dává celkem za právo Adamovi z Vartmberka dle obvedení svědků jeho. [List 143—147.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Adamem z Vartmberka a na Zvířeticích původem s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Jiříkem Vančurú z Řehnic a na Valečově obeslaným strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, u rybníka Volšového a rybníka Havránku a lesu Havránkovského ve Ctiměři a tu kdež slove na Příbkovsku a Vlasatovsku, tu svědkové pana Adama z Vartmberka začavše vésti od meze nad rybníkem Horovským a nebo pod rybníkem Volšovým, kteráž dělí grunty Studenecké od gruntův Zvířetických, i vedli až k vrbě v hrázi Volšového rybníka pravíce, že ta hráz potud jest dělaná v gruntích Zvířetických s povolením někdy pána a držitele Zvířetic však na ten způsob, což by týž rybník na touž hráz gruntův Zvířetických zatopil, to k Studénce aby náleželo; než což by kdy nezatopoval, že by rybník vopadl a plnej nebyl, toho aby k Zvířeticím užíváno bylo; neb od té vrby že jsou tak meze šly předse až na druhú stranu, což rybníkem již zatopeno jest. A tak na ten způsob užívali jsú k Zvířeticím volšoví, kteréž v rybníce stálo, že je na ledě sekávali, též i pastvou vokrajkův, pokudž jsou mohli pro vodu, až do sé chvíle a tak, že voda jest pravý mezník topením vejš i níže; ale nyní že jest těmi moštěninami a tarasy hrázi při- vejšeno, také i to místo, kdež někdy paní Mandalena Berčinka1) s povolením úřed- níka Zvířetického boudu, když rybník loven byl, dala postaviti, jest zatopeno. Zase proti tomu mluveno, kudy jsou svědkové pana Adama z Vartmberka začali vésti, že o to žádného obeslání není; a kdež se na hráz a rybník vede, tu se gruntův dotýče, kteréhožto rybníka, hrázi i těch gruntův předkové pana Jiříka Vančury i on vždycky v pokojném držení a užívání jsou byli beze všeho naříkání až do sé chvíle, tomu otpíraje, aby té hráze kdy převejšovati dal, toliko, kdež se cesta vybila a hluboké koleje byly, to jest dal zopravovati, aby lidé přes hráz bez škody hráze jezditi mohli; tím jest se hráze mimo předešlej spůsob nic nepřivejšilo. A také se i to ukázati může, že jest ten rybník předešle mnohem vejše topíval, než-li na tento čas topí, a že jest zbyteční voda tímto splavem z něho chodívala, kteréhož nyní nedosahuje. I to pravě, že jest on pan Vančura nikda nebránil vo- krajkův při rybníce pastvou užívati lidem páně i svým společně; než aby sobě lidi páně do rybníka jeho hraditi měli a ten grunt, pokudž rybník zatopuje, osobovati, též také lidi jeho z spolku nebo společního užívání dáti vyvésti, toho mu se učiniti nevidí ani dopustiti nemíní, ale při svým rybníce a gruntu dědičným žádá zachován býti. I vedli před se podle rybníka mimo kolí, kdež hradba byla. Tu pan Jiřík Vančura pověděl, že v tom místě lidé páně do rybníka jeho jsou hradili na škodu

Strana 175
z roku 1551. 175 ryb, vyhánějíc ryby z pastvy, nedopouštějíc lidem jeho podle starobylého užívání tu pásti. Zase proti tomu mluveno, že jest se to z té příčiny dálo, když lidé páně Vančurovi majíce grunty a díly své při jich gruntích vedle rybníka, na kterýchž sou též předešle společně pásávali, i nadělali z těch vokrajkův sobě luk, hájili a hradili je, i tu sou také lidé Zvířetičtí svých dílů hájili a je hradili, což voda tehdáž ne- zatopovala; ale již to všecko zatopila, že ani lukami ani pastvou toho užívati nemohou. I šli dále přes hráze rybníka Pátku, potom Havránku, ukazujíc v rybníce Volšovým místa volšovím porostlá pravíc, ač to volšoví v rybníce stojí, však k Zví- řeticím se mejtí a užívá, a že držitelé Studénky musili tarasem hráz rybníka Havránku opatrovati, aby spáteční voda Volšového rybníka jí škody nedělala. I došedše meštišt, kdež slove Příbkovsko a Vlasatovsko, na stávek u rybníka Havránku, ukazujíc při jednom i při druhým konci toho stávku boroví a mezi tím patrnou mez na pastvišti, pravíce, že by se o to měla smlúva státi, kteráž jest sepsaná, tak že to přední boroví k Příbkovsku až po tu patrnú mez náležeti mělo a druhé boroví za touž mezí patrnú k Valečovu. Čemuž od pana Vančury odepříno pravíc, že se jináče z smlúvy nejde, že to oboje boroví k Valečovu náleží; však poněvadž o to smlúva jest, nemělo na to mezním právem vedeno býti, ale měl jest pan Adam podle zřízení zem- ského, jest-li že by se smlúvě v čem dosti nedálo, z nezdržení smlúvy tu, kdež by ná- leželo, vinniti. I šli od toho stávku, kdež slove ve Ctimiři, ukazujíc hraničník sťatý vedle cesty, že by jej k Valečovu sťali; kterémuž místo dáno i jiným mezníkům vnově vokopaným. Při tom od pana Vančury oznámeno, že ten hraničník bez vědomí a vůle jeho jest sťat. I šli cestou nad rybníčkem Ctimiřským oznamujíc, že za nebožtíka pana Václava Vančury byl v tom místě s úředníkem Zvířetickým vejjezd o meze, a tak se staří lidé hajní snesli, že což po levé ruce, že k Zvířeticím a po pravé k Studénce náleží; krom dále o kus lesu byla rozepře; tu že jest na dotázku páně Václavovu nějaký Poláček z Horek, hajný jeho, sám vyznával, že by ten les tak, jakž jest to od nějakého Maršálka slejchal, po levé straně po cestu k Zvířeticím náležeti měl. I šli cestou mimo dubec k borovici vedle cesty pravíce, že sou tou cestou tenata na zvěř líčívali a v tom lese, jmenujíc jej Havránkovský les, po levé ruce že jsou před dávními léty les k stavení na grunty Zvířetické tesali, též i dříví z něho prodávali, peníze na Zvířetice nosili. Čemuž svědkové pana Vančury otpírajíc pravili, že předešle, když jest vejjezd na ty meze byl, staří hajní, nějaký Makotřas a Ventrka, snesli se a ukazovali až po ten dubec, kteréhož sou pominuli tito svědkové, a Nebeský také prvé jest meze ukazoval na ten dubec, již pak jinady vede, tak což po levé ruce až po ten dubec, to k Zvířeticím a po pravé k Studénce že náleží. A dále nad ten dubec nevedli jsú, a vždycky tomu otpíráno bylo, aby k Zvířeticím náležeti měl ten les,

Strana 176
176 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského a nikda jsú ho neslyšali jmenovati lesem Havránkovským než Hladká Vochoz, a té jsou k Valečovu užívali i k Studénce k všelijakým potřebám, dříví z ní vozili i panu Ce- tenskému drahně lesu k stavení z ní dali beze vší překážky; než od toho dubce napříč jdou meze a kopce se ukáží až na druhú stranu. Ale svědkové páně z Vartmberka šli odtud před se vedle cesty k nějakému léskovému kři, odtud hnuvše na levo šli břízkem k borovici, potom k dubu až na cestu, kdež borovice stojí, pravíc ji býti hraničníkem, kdež slove u Brodku, ukazujíc po levé straně v tom lese místo, kdež milíř někdy pálen, pravíc, že ten, kdož milíř pálil, jsa člověk k Valečovu, kupoval k témuž milíři z toho lesu dříví od hajných Zvířetických. I šli cestou před se až k pařezu dubovému obvedše ten les Havránkovský, mluvíce, že již dále rozepře není, pravíc, což sou obvedli a pokud šli a ukazovali, to že jsou pravé meze, kteréž dělí grunty Zvieřetické od Studenských nebo Valečovských gruntův, a ty meze že jsou jim staří hajní jako Ventrka i jiní ukazovali a na tom i zemřeli přijavše to k své duši, že jsou pravé meze. Ale svědkové pana Vančury tomu otpírajíc, místa tomu vedení nedavše, pravili, že jsou toho lesu, kterýž slove Hladká Vochoz, vždycky k Valečovu užívali a ona cesta od toho dubce k léskovému kři že dělí grunty Studenské od Valečovských a ne od Zvířetických. I vedli zase počnúc od pařezu dubového na příč k veliké borovici a k tomu dubci rasochatému ukazujíc mezi tím kopce, na některýchž pařezové duboví stáli, pravíc je býti mezníky, a ti kopcové, tak jakž jest jim to nebožtík Makotřas starý ukazoval, i jiní že jsou praví mezníci, dělíce týž les od gruntův Zvířetických; a nikda na ten les se nepotahovali až nyní. Zase mluveno, že se tuto maní lesem vede, kdež žádných mezí ani mezníkův není, neb takových kopcův v těch místech dosti viděti; ale aby za mezníky býti měly, tomu se otpírá. Kdež pak po zasazení soudu, podle práva mezního osazenýho, čteni jsou svědkové pana původa; při tom mluveno, že se tomu z těchto svědkův světle porozumívá, což jest pán před se vzal, že jest to spravedlivě a náležitě učinil a těmi svědky to dostatečně provedl, pokud sou vedli, meze, hranice a mezníky ukazovali, že potud k Zvieřeticím náleží a toho sou sekáním volší i na ledě v rybníce, zvláště pak pastvou, pokud sou pro vodu vokrajkův užívati mohli, užívali, žádaje při týmž užívání, též i při tom lesu Havránkovským zůstaven býti; s tím se vším poroučejíc se k spra- vedlivému uvážení. Proti tomu zase mluveno, že se panu Vančurovi vidí, že se obeslání ne- provozuje, neb, kdež sou svědkové pana z Vartmberka začali vésti, na to se obeslání nevztahuje, a bylo hned z prvupočátku mluveno, že se tu, kdež se vedlo, žádných mezí nedotýká než toliko gruntův, neb ani svědkové od prvního až do posledního o žádných mezech nic neseznávají, než toliko o užívání gruntův při rybníce, což ku právu meznímu nenáleží; ješto, poněvadž jsou podle obeslání svého žádných mezí

Strana 177
z roku 1551. 177 ani mezníkův neukázali, vidí se jemu, že to obeslání má zdviženo býti. A bude-li pan Adam jej pana Jiříka z jakých gruntův pořadem práva, tu kdež náleží, chtíti vinniti, toho bude míti vůli. Dále kdež se vedlo na jiné grunty v jiných místech, oč předešle jest smlúva, to též, mělo-li je se přes smlúvu obeslání na ta místa vzíti, při uvážení bude. A kdež seznávají tíž svědkové vo lesu Havránkovským, o tom jest pan Jiřík Vančura nevěděl a neví, aby v tom místě ten les, na kterýž se pan Adam potahuje, tím jménem slouti měl, ale slove les Ctimiřský; ješto, aby v tom místě lidi Zvieřetitští dříví sekati měli, toho se nenachází, a protož z té příčiny těm svědkům se místa nedává. Než kdež pod tím jest les k Zvířeticím, v to jest panu Adamovi pan Vančura nikda nesáhal a nesahá. Než kdež vo dubu rasochatým seznávají, k tomu dubu na vedení svým jsou nešli, jeho pominuli a jinudy vedli cestou až k léskovému kři a tam dále, čemuž se místa nedává a tomu se otpírá, aby ta Hladká Vochoz k Zvieřeticím náležeti měla. Než kdež jsou páně Vančurovi svědkové od toho dubového pařezu příčkou až k tomu dubci od jednoho kopce k druhému vedli, na kterýchž kopcích pařezy dubové stojí, to sou meze pravé, kteréž grunty Zvieřetické od Valečovských dělí; a tomu odepříno není, aby předešle tu na mezech nebývali a jich neukazovali. Dále, kdež i toho doloženo jest, že by ten rybník nikda tak vysoko netopil, ješto jest pan Adam sám to vyznal, že voda, pokudž topí, ty dělí grunty, a aby pan Vančura hráze přivyšovati dal, tomu otpírá; ale poněvadž jest to rybník starý a tomu může na II let býti, jakž jest dělán, musila hráz vyžší býti než-li nyní a od toho času slehla se jest, neb jest voda tím splavem dolův chodila; žádaje, aby svědkové čteni byli. Zase proti tomu mluveno, kdež se k zdvižení mluví, protože by se svědkové na vedení a v svědomí svým s obesláním srovnávati neměli a že by se gruntův a ne mezí dotýkalo, že pro tu příčinu jsou svědkové začali vésti tu pod rybníkem Volšovým na mezi, aby se srozuměti mohlo, že hráz na díle v gruntích Zvieřetických jest dělaná a rybník ten na grunty Zvířetické že topí; a bylo mluveno, že voda jest za mez; což by se nezatopilo, toho lidé Zvířetitští užívati mají; a tak jest o meze činiti a ne o grunty. Co se smlúvy dotýče, oč jest smlúva, na to se nevedlo; však poněvadž toho úřad k sobě, oč by smlúva byla, nepřijímá, toho také při oznámení páně purkrabova se zůstavuje. Než což se lesu Havránkovského dotýče, to se na vedení mezemi i mezníky též i svědomím dostatečně provedlo, že k Zvířeticím náleží a tak tím jménem slove, a toho lesu že jest roubáním a tesáním lesu, pálením mi- líře a prodáváním dříví z něho užíváno bylo; že podle toho pán žádá zachován býti, a tomu ukázání a vedení druhé strany místa se nedává, neb jsou žádného mezníku neukázali, a kopcové za mezníky býti nemohou, neb sou nepořádní sem i tam. I čteni jsou svědkové pana Vančury. Při tom mluveno, že se to dostatečně provozuje, že tento rybník předešle ještě vejše byl držán než-li nyní, že voda spla- 28 Archiv Český XXX.

Strana 178
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 178 vem z něho chodila, a tak, pokudž ten rybník jest topil a topí, potud jest grunt k Studénce. V to jemu lidé Zvieřetitští vkráčejí, chtíc jej za svůj míti, ješto z něho právem nikda vyveden není, předkové jeho tudíž i on tak jsou jeho v držení a uží- vání byli a léta zemská prodrželi, jedni druhým jej prodávali. Na to smlúvu trhovú mezi panem Jindřichem [sic] z Šelnberka a někdy panem Mikulášem Vančurú o Stu- dénku učiněnú pokázal2) pravíc, byť i k tomu gruntu pan Adam jakou spravedlnost byl měl, že by ji dávno promlčel, že jest létům zemským projíti dal a nikda na to nastupováno nebylo, když rybník mnohem plnější býval, aby lidem Zvířetickým jaká se tím škoda dála, až teď nyní teprova; prvé žádný v to nikda nevkračoval. Dav při tom čísti některé vejpovědi mezní, když se gruntův dotýkalo a ne mezí, že jsou obeslání bejvala zdvihána, jakož i tuto žádných jistých mezí ani mezníkův se ne- ukazuje. Neb kdež sou svědkové od pařezu dubového u Vochoze Hladký Ctimrského lesu kopce ukazovali až k dubci, tomu odepříno není, aby tu v tom místě prvé mezováno nebylo, a v to pan Vančura až po ten dubec a po ty kopce panu Ada- movi nevkračuje; než aby ta Hladká Vochoz k Zvířeticím náležeti měla, toho se neprovozuje; poroučeje se v tom ve všem k spravedlivému opatření. Proti tomu zase mluveno, že svědkové páně Vančurovi na větším díle věc slyšenú svědčí, ale pana Adama svědkové věc jistou a neslyšenú ukazujíc mezníky i meze jisté, jichž svědomí k jistému užívání se vztahuje. A co se rybníku tohoto dotýče, kdež svědčí, že jest tím splavem voda z něho chodila a že jsou jej zametati dali, z toho jest rozuměti, že tím zametáním rybníka musili povejšiti, že již voda dále a vejše mimo první způsob topí, vždy pravíc, že voda jistými mezemi jest; pokud topí, potud jest páně Vančurova voda i ryby, a což se kdy nezatopí, toho jsou lidé společně užívali pastvou, a tak voda netoliko na rybníce ale i na řekách přidává i ujímá, toho dokládaje, že jest pan Adam ani předkové jeho tu nic ne- promlčel, poněvadž jest toho i lidé jeho prodáváním lesu a pastvou v užívání byl až posavad a z toho právem vyveden není; žádaje při svém obvedení a jistých me- zech a starodávním užívání zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, obe- slání, vedení svědkův, svědomí, zřízení zemské, smlúvy, vejpovědi mezní a jich s obúv stran pře líčení, ukazování mezí a otpory jich, toho všeho s pilností a bedlivě po- váživ a vzav naučení od pánův JMtí a vladyk s plného soudu zemského, takto o tom vypovídá: Poněvadž jest pan Adam z Vartmberka původ svědomím podle práva to dostatečně provedl a pokázal, že ti vokrajkové při rybníce Volšovým jsou gruntové dědiční lidí jeho k Zvířeticím náležejících a těch že jsou bez překážky v držení a užívání byli až posavad: i z té příčiny dává se jemu panu Adamovi z Vartmberka původu za právo tak, že se lidé jeho při týchž gruntech zůstavují nyní, na časy

Strana 179
z roku 1551. 179 budoucí a věčné na ten spůsob, budou-li sobě tíž lidé a jeden každej obzvlášť ty grunty proti svejm dílům, pokudž se jim od pana purkrabie a úřadu od rybníku Volšového vymezí, k svému vlastnímu užívání [chtíti] vohraditi, to budou moci učiniti bez překážky lidí páně Vančurových i jiných všech. Však on pan Jiřík Vančura má a bude moci topením toho rybníka bez povýšení hráze užívati, jakž od starodávna bývalo. Než což se Příbkovska a Vlasatovska dotejče, poněvadž o to boroví jest smlouva, to se při též smlúvě zůstavuje, tak aby se strany podle znění též smlúvy k sobě zachovaly. A což se lesu Havránkovskýho ve Ctiměři, kterýž jiným jménem Hladká Vochoz slove, dotýče, poněvadž jsou to svědkové pana Adama z Vartmberka mezníky, mezemi a svědomím dostatečně podle práva provedli, že tejž les od staro- dávna k Zvířeticím náleží a jeho že jsou předešle bez překážky k Zvieřeticím uží- vali: i z té příčiny dává se jemu panu Adamovi z Vartmberka podle obvedení tejchž svědkův za právo tak, že se při témž lesu Havránkovským a při těch mezech a meznících zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dal památné 1 kopu gr. č. Actum f. VI. post Joannis Baptiste annorum 1551. Konšelé strany pana z Vartmberka původa: Václav Burjánů, Jiřík klo- boučník, z Boleslavi; Bartoloměj krejčí, Říha Žák, z Turnova; Jan Holanský, Martin kovář, z Bělé. Daniel z Bakova, řečník. Konšelé strany pana Vančury obeslaného: Jan Zeman, Jan kotlář, z Bole- slavi; Tomáš Vlk, Matěj bednář, z Benátek; Václav Hnát, Matěj Zajíček, z Kostelce. Svědkové strany pana z Vartmberka původa: Petr Košman z Lesky; Tomáš Kopryc z Kopryc; Matěj Reháčků, Martin Těžký, Vávra hrnčíř, Mašek bednář, Burján Herjanek, Jiříček, Jan Bedrníček, Jíra kovář, Václav Marda, z Bakova; Janek z Horek, člověk páně Vančurů; Vít Nebeského, Matouš, Rehoř rychtář, Petr Pýcha, Pavel starý rychtář, Jan Konůpka, Hanuš, Bartoň Bach, z Veselí; Valenta mlíčný ze Lhotic; Vaněk ze Ptejrovce; Jan kovář z Podskalami. Svědkové pana Jiříka Vančury obeslaného: Zykmund Seletický z Smojna; Petr Košman z Lesky; Martin Těžký, Jiříček, z Bakova; Janek, Jan Pařízek, Bartoň Bareš, Jan Červenka, z Horek; Zykmund, Jan Kovan, Vencl, z Studénky; Petr Mar- šálek; Jakub z Násilnice; Jiříček, Jan Řezáč, z Žantova; Bernart z Branzeže; Jan Horšín ze Pyty; Matyáš z Soběchleb; Jíra jinak Kněz ze Kdanic; Prokop, Jakub Šula, Petr, ze Lhotic; Beneš, Jan Nosek, z Bejčiny; Vondrák z Újezda; Vaněk řezník, Jan Nováček, Vaněk Havlíčků, Michal Sejkora, Jan Matys, z Kněžmost; Jan Liška, Šimon Hubatý, z Suhrovic; Václav Stouček z Zásadky; Martin Kračmar, Kuba fišmejstr, z Bosně; Prokop, Matěj Táhlo, z Dobré Vody. 1) Mandalena Berčinka z Dubé a z Lipého, vdova po Petrovi Vančurovi z Řehnic († 1539), držela Valečov atd. ještě r. 1542. DZ. 1, L. 10. — 2) Mikuláš Vančura z Řehnic koupil od Jiřího z Šelnberka Stu- dénku s příslušenstvím r. 1513 za 6500 kop gr. č. DZ. 45, B. 27. 23*

Strana 180
180 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 57. 1551 d. 20. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipé a Zákupech a Janem Štampachem z Štampachu ve Střemách o hranice vsí Vysokého a Střem tak, že obeslání to se zdvihá, poněvadž J. Štampach není držitelem té vsi Střem. [List 149—150./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyžším hofmistrem království Českého atd., s jedné a urozeným vladykú panem Janem Štampachem z Štampachu a v Střemách strany druhé, a to o meze a hranice, o kteréž pře mezi lidmi JMti pana hofmistra z Vysokýho a lidmi Střemskými o důl ležící mezi Střemy, též dědinami a obcemi Vysockými počnúc od skalky, na kteréž kříž jest, kteréž říkají od Končin, až nad Štylcem pod velikú skalú, tak jakž též obeslání plněji svědčí: kdež po zahájení a osazení soudu od Jana Štampacha skrze Jiříka Ursina povědíno, že se tuto jeho pana Jana nic nedotýká, neb tito gruntové jeho nejsou, jich v držení není, než manželka jeho. A to že jest tak, pokázal vejpis z desk pravě, že z cizí věci není povinen odpovídati ani se o cizí grunty súditi, dav čísti i zřízení zemský; a tak má spravedlivě podle zřízení čteného zdviženo býti. Zase na místě JMti pana hofmistra skrze Jiříka Velíka mluveno, ač se k zdvi- žení mluví od strany kladúc toho dvojí příčinu, ješto toho se taky neukazuje dcskami, aby se to na díl manželky jeho dostati mělo, než on pan Štampach sám v jednání se jest o to dával, seno tu bráti dal i dříví sekati, a tak se jest toho dotýkal avšak se pak lidí dotýče; když se jedné spravedlnost vyhledá, nechť by mezi kýmž- koli bylo; za to žádaje, aby podle práva mezního to vykonáno bylo a svědkové aby vedeni byli. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavši obě strany, dsky, obeslání, zřízení zemské váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on Jan Štam- pach dal od sebe mluviti, že to gruntové jeho nejsou, z kterýchž jest obeslán od nejvyžšího pana hofmistra království Českého, a že není povinen z nich odpovídati, na to ukázal zřízení zemské a vejpis z desk, že táž ves Střemy v vobeslání dotčená manželky jeho jest, a na místě nejvyžšího pana hofmistra toho ničímž pokázáno není, aby on Jan Štampach té vsi a těch gruntův držitelem byl: i z té příčiny to se obeslání zdvihá. Dali památné. Stalo se v pondělí před svatú Maří Magdalenú léta Páně 1551. Konšelé původa JMti pána: Jiřík Hruška, Jeronym soukeník, Jan řezník, z Melníka; Václav bečvář, Jan Žemlička, Havel Špaček, z Roudnice. Zykmund Donát z Semic, řečník. Konšelé obeslaného: Matěj Škopek, Jan Vzteklej, Bartoloměj Malej, z Bran- dýsa; Jan Suchej, Pavel Krejčí, Šimon Janda, z Velvar.

Strana 181
z roku 1551. 181 58. 1551 d. 28. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře a poddanými JMKské Habartickými k zámku Krupce příslušejícími o hranice a lesy na gruntech k Kyšperku náležitých tak, že dává za právo Volfovi z Vřesovic dle obvedení svědkův jeho. [List 150—152.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyžším písařem království Českého a téhož království JMKské komory presidentem, s jedné a panem Jakubem Hruškú z Března na Bítozevsi, krále JMti při komoře české radou, na místě JMKské vysla- ným a poddanými JMKské Habartickými k zámku Krupce příslušejícími s strany druhé o meze, hranice a lesy na gruntech k Kyšperku náležících, tak jakž též obe- slání plněji svědčí: kdež svědkové pana písaře nejvyžšího ukázavše kámen nad stolem pravili, že od toho kamene k buku, u kterýhož stůl stál, meze jdou, a od toho též k druhému buku pod hrobem. Od toho šli dolův skrze húští, až přišli opět k buku starému slomenému, čemuž svědkové odporní místo dali; odtud dolů přes potůček a zase vzhůru k bříze starý cejchovaný, čemuž svědkové odporní pravili, že to kříž žádný ani znamení mezní není. Dále vedli přes cestu starú vzhůru, potom vedle mejta až k buku a pravíc, že jsou tu již po třetí k Kyšperku mejtili; a tak zhůru vedúc vždy ukazovali buky veliké a pravíc, že se na některých kříže a znamení nacházejí, čemuž strana odepřela. A tak vždy vedúc od jednoho buku k druhému až za tím mejtem obrátili se dolův pravíc, což jest po levé ruce, že to k Krupce zámku náleží; než kudyž prvé vedli, že to jest s lidmi Habartickými, neb oni se v to vkládají. Ale Valín a Mikuláš hajní strany otporné pravili, že sou na tom mejtě před 10 léty za pana z Vartmberka prodávali a peníze na Krupku dávali. A tak od těch bukův až přišli na starú cestu zřetedlnú, a tou cestou šli ukázavši na pravé straně buk vedle cesty, a odtad že již ta stará cesta dělí, kterúž vedli dolův až na jinú cestu, a tu za túž cestú ukázali na buk a od toho buku že již dolův upřímo meze jdou až k potoku; čemuž Habartičtí místo dali; žádajíc poruč- níci pana písaře podle pořádného svědkův obvedení a ukázání zachováni býti. Tu-Habartičtí pověděli, že oni pořádnější meze ukázati chtějí. I začali vésti od kamene proti staré cestě zhůru a vedli jsou jí předce, až přišli na čihadlo staré a pravíc, že jest tu pan Glac čihadlo měl a to čihadlo že bylo k Kyšperku, než stánek že jest měl na gruntech Krupeckých, a cesta že dělí tak, což po pravé ruce, to k Krupce, a po levé k Kyšperku že náleží. Ale svědkové původa pověděli, že pan Glac toho jest všeho užíval, anébrž že jest tu světnička byla, ukázavši i městiště; pak nestavělť jest na cizím než na svým. Od čihadla šli cestou dolův vedle toho mýta, podle kteréhož svědkové původa z druhé strany vedli, nechavši mýta po pravé ruce, a tak vyšli ven z cesty k hromadám dříví sekanýho pravíc, že sou tu jelena

Strana 182
182 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského zabili, a tak že by to nějaký starý myslivec okazoval, proti tomu, čemuž druhá strana otepřela, a leč by to kradí udělali, pověděla. A od toho dříví maní dolův i také zase zhůru až přivedli úřad nad hrob k stolu a pravíce, že od kamene až k buku a od buku rovně až na onu stranu též k onomu buku pravé meze a hra- nice jsou; žádajíc, podle toho obvedení aby lidé JMKské zachováni byli. Potom svědkové původovi začali úřad vésti od kamene nad hrobem a nad cestou, i přivedli k buku a od toho buku k druhýmu kamenu a potom i k třetímu. Ale Mertl Czechl pověděl, že to veliké dříví jest a k jeho gruntu náleží až po to dříví mladistvé, a že podle toho, což jemu náleží a nikda mu v tom se žádná pře- kážka nedála, žádá zachován býti. Ale na místě původa jest oznámeno, že se v více oni vkládají mimo náležitost. Odtad pana písaře svědkové vedli k dubu velikému, při čemž Lorenc Khyrzšt oznámil, že on tomu mezníku místa nedává; neb on tam doleji za tím aneb pod tím dubem nemálo dříví, což jemu k jeho statku spravedlivě náleží, má, na čež jest i pana purkrabie vedl, a pravě, že potud, pokudž pomejceno jest, jemu pod tou cestou náleží. A jiní sou se též toho domlúvali a víc od dubu nadepsaného vedli po straně i dolův, až přivedli k buku, pravíc jej též mezníkem býti. Odtad šli doleji přes cestu až na starú cestu, kterouž vedli dolův, a pravíce, což po levé ruce jest, že jest tu mnoho dříví vymejceno, což k Kynšperku náleží, vždy jdouc tou cestou dolův, až přišli proti jedli veliké. A tak obojí svědkové pra- vili, že již tam dolův o to žádné rozepře nemají, žádajíc obojí při svým obvedení zachováni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, od po- ručníkův páně písařových promluveno, aby svědkové čteni byli, a pravíce, že se těmi svědky strany těch mezí to dostatečně, oč se pan písař zasadil, provedlo; žádajíce podle toho zachováni býti. Proti tomu na místě JMKské od vyslaných mluveno, že, kdež sou buky uka- zovali, že na nich žádných mezních znamení zděláno není, ani na té bříze, kterúž někto sekal, ani žádných jiných jistých mezí jsou neukázali podle práva mezního, ješto svědkové JMKské jistčí jsou meze ukázali, což se jest očitě poznati mohlo. Neb pan písař v to vkráčeti ráčí jsúc v toho držení od léta atd. 47, a předešlí držitelé v to nikda nevkračovali ani za pana Lva ani za jiných, davši čísti svědomí, pravíc, že ta cesta až k Humenci a odtad dále, jakž sou vedli, a že za tú budkú dále nikda nesekali, jsou podobnější a jistčí meze než-li ti bukové; protož v tom na místě JMKské že žádají za opatření. A poněvadž pan Lev dobré paměti jsúc toho v držení v to jest nevkračoval, za to žádají, aby lidé JMKské při svým obvedení zůstaveni byli. Davše čísti vejpověď mezi panem Zdeňkem Lvem a Janem Glacem,1) že na onen čas o žádných mezech jiných nevěděli, než oč se vejpověď stala; pak kterak jsou po tolika létech tepruv jiné meze vyhledati mohli, ješto, kdyby co tehdáž

Strana 183
z roku 1551. 183 ukazováno bylo, bylo by se touž vejpovědí vykonalo, a že také cesta za mez bývá. Na to vejpověď mezi paní Anežkú z Kurcpachu s jedné a JMtí panem hofmistrem strany druhé.2) Tudíž, ktož jistých mezí neukázal, že jest to odsuzováno aneb zdvi- háno; davši též čísti vejpověď mezi panem Janem Lickem a JMtí knížetem Arno- štem,3) žádajíc v tom na místě JMKské za spravedlivé opatření. Zase proti tomu mluveno, kdež se tuto mnohé zbyteční řeči mluví, že není na to potřebí odpovědi dávati, neb jest úřad viděl, kady jsou vedli a co jsou uka- zovali, čehož není potřebí opakovati. Co se pak nálezu strany pana Lva dotýče, ten jest na to učiněn, oč jest na ten čas rozepře byla; ale tuto v jiných místech jest a první věci se nic nedotýče. Neb kdež a oč nyní činiti jest, toho jest pan písař v držení pokojném od léta atd. 47, a tak jest léta prodržal; vždy žádaje podle svě- domí a ukázání svědkův zachováni býti. Opět proti tomu mluveno, že, když se vede a co na zmatek jest, aneb že svědkové vésti neumějí, aneb že maní vedou, jak to váženo býti má, o tom vej- pověď mezi paní Anežkú z Kurcpachu a paní Zygonií Šlikovnú4) čísti dali, porou- čejíc JMKské lidi v tom ve všem k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí, vej- povědi mezní a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové najvyžšího pana písaře království Českého začavše vésti nad hrobem od kamene vedli k bukům velikým pořádně od jednoho k druhému, na kterýchžto bucích lízy jsou se nacházely, před se vedli až k křížový cestě k kamenu, ukazujíce od téhož kamene předce až k řece dolův, kterýmužto ka- meni oni svědkové Habartičtí jsou místo dali, že jest to pravej hraničník, a oni svědkové Habartičtí vedli zase nahoru pustou cestou až k čihadlu a od čihadla dolů, potom maní šli až k hrobu a žádných mezníkův na kameni ani na dříví jsou ne- ukázali, ješto tíž svědkové najvyžšího pana písaře od dotčeného kamene nad hrobem na druhou stranu jsou vedli od jednoho k druhému i třetímu kamenu i k dříví velikému až na pustou cestu k smrku pravíce, že tíž kamenové a ta cesta dělí grunty Ha- bartické od Kyšperských a svědkové Habartičtí tomu podle práva neotepřeli: i z té příčiny dává se panu písaři nejvyžšímu království Českého původu podle jeho svěd- kův obvedení za právo tak, že jdouce od hrobu dolův k tejmž bukům předce pořád až k křížový cestě k kamenu a od toho kamene k řece, že, což po pravé straně, to k Kyšperku, a což po levé, to k Krupce náleží; též na druhú stranu od hrobu jdouc nahoru od kamene k jinejm kamením pustou cestou až k jedli, což po levé straně, to k Kyšperku, a což po pravé, to k Habarticím náleží, na časy budoucí a věčné. Dali památné. Stalo se v outerý po svatým Jakubu apoštolu božím léta Páně 1551.

Strana 184
184 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé s strany pana písaře nejvyššího: Matouš Myška, Jan Staňkovic, Jíra Polívka, z Bíliny; Duchoslav jinak Duchek Lembergar z Teplice; Michl Ekš z Duch- cova; Jiřík kovář z Unčína. Matyáš Kyrychnar z Lovče, řečník. Konšelé s strany Krupeckých: Volf malíř, Hanuš Minych, Vít bednář, z Oustí; Michal Fišar, Bernart Gut Gaz, Hans Štefl, z Krupky. Svědkové pana písaře: Šimon Pražák, Fabián, z Soběchleb; Jan, Fabián malej, z Unčína; Hanuš Bartl, Jakub Trycl, z Maršova. Svědkové s strany Habartických k Krupce: Zykmund Czechl, Greger Hegenycht, Mertl Czechl, Zykmund Kračmar, Lorenc Khyrš, Valtin Handl, Volt Glozer, Valtin Richter, Jakub Hegenycht, Paul Forman, Tomas Tycz, Erhart Nyczl, Jokf Tycz, Wolf Tycz, z Habartic; Mates Valín z Krupky; Mikuláš, Valentin Válek, z Šandova. 1) Zde č. 15. — 2) Zde č. 47. — 2) Zde č 53. — 4) Zde č. 42. 59. 1551 d. 29. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře a Jindřichem Kaučem z Kauče i Mikulášem a Václavem Trmickými z Miliny o hranice vsí Tuchomyšle k Kyšperku náležející a Trmic pod hájem Rovnou tak, že dává za právo Volfovi z Vřesovic a poddaným jeho Tuchomyšlským přisuzuje sporné obce dle obvedení jeho svědků. [List 152—153.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyžším písařem království Českého a téhož království JMKské komory prezidentem, s jedné a urozenými vladykami panem Jindřichem Kaučem z Kauče atd. a panem Mikulášem a panem Václavem Trmickými z Miliny s strany druhé o meze a hranice, o kteréž v rozepři jsou poddaní Tochomyští k Kyšperku náležící s poddanými obojích bratří Kaučův a Trmických odtadž z Trmic pod Rovnou hájem ležící, jakž též obeslání šíře ukazuje: kdež svědkové pana písaře začali vésti od hrobu břehem, ukazujíc nad tím břehem že jest byl grunt z Tocho- myšle, vedli vždy tím břehem a tak vedúc ukazovali, kde jsou dříví prodávali, též i to místo ukazujíc, kde jest jeden zastřelen, když na podset seděl. Též ukázali v tom břehu lom a pravíc, že pro[to] cestu musili zase zadělati Trmičtí, poněvadž sou to pro- lomili. Ale Trmičtí pravili, že se na tom mejlí, ješto, kdož sou lámali, ty jest pan Vostrský rozehnal. A tak tím břehem vždy vedli, až přivedli k kamenu s kříži dvíma, pravíc jej mezníkem býti, neb dělí tak ten břeh, jak jsou vedli, což po pravé ruce, to jest pana písaře, a což po levé, to Kaučův, a tak ten břeh k tomu ka- menu se odhejbá; a odtad dále že se na více nepotahují, neb ostatek cesta za tím dělí; žádajíc podle obvedení svého při těch obcech zůstaveni býti. I šli strana otporná cestou travnou nahoru až k dubu, pravíc jej hranicí býti; čemuž svědkové původa místo dali pravíc, že dělí grunty panské a páně Kaučovo.

Strana 185
z roku 1551. 185 Od toho dubu začali zase vésti až k doubku, a tak vždy vedouc ukázali průhon ode vsi nahoru do obce, přivedli na kamení pravíc, že jsou tu byly dvě hranice, kteréž sťaté jsú, ale pařezy ještě znáti. Předce vždy vedouc pod hájkem přivedli k dubci a tak i k borovici, vždy jednak dubí, břízy, borovice za hranice ukazovali, též opět jeden dub a pod ním kámen s křížem, a tak vždy vedúc až přivedli k hromadě kamení ve kři pravě, že podtad vždycky užívali těch obcí. Ale strana pravila, že to dělí grunty panské od obcí jich, a což za hranice sobě pokládají, že jsou nechávali vejstavku, aby věděli, pokud jest panský háj a pokad obce. A tak vždy vedúc pod rovnou někde i proklestem až přišli nad stolem k kamenu ukazujíc kámen, ten že jest nějaký Jej mezníkem býti vyznával, kterýž jest již i umřel. A tu vyznala jedna žena, že jest na tom poli, kdež hrob, pohonila; žádajíc podle svého pořádnějšího obvedení a ukázání za spravedlivé opatření, a jich páně původům [sic] svědkům místa se nedává. A svědkové pana písaře tolikéž tomu všemu jich vedení i ukazování otpírali pravíc, že jsou nejednou na těch mezech byli a nikda jsou toho tak neukazovali ani tak nevedli jako nyní. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteno obeslání i také svědkové najvyžšího pana písaře a podle dostatečného vysvědčení i vedení, kteréž se s svědomím srovnává, za spravedlivé opatření na místě páně žádaje. Proti tomu od Jindřicha Kauče a Mikuláše Trmickýho skrze Jakuba z Klenče mluveno, by měli tomuto svědomí páně písařovým svědkům místo dáti, nedávají, kteréž v sobě nic jiného nezavírá, než že od nějakého pana Jakuba slyšeli, že Ko- stovští toho užívati nemají, ješto oni toho vždycky v užívání byli. Než bylo by lépe, aby páně písařovi ukázali, že do té obtie [sic] nějaký průhon mají; a protož, což se neukazuje, tomu se místa nedává, žádaje, aby svědkové pana Kauče a Trmických čteno bylo [sic]. A po přečtení pověděli, že se tomu zřetedlně vyrozuměti může že jsou toho Trmičtí vždycky v užívání byli od mnoha let, ješto jest to dědictví; a kdož co prodrží tři léta a vosmnácte nedělí, ten při tom zůstává, a tuto od jakých let. A tak svědkové původa těm mezníkům jsou místo dali, žádajíce podle dosta- tečného obvedení svého podle práva mezního zachováni býti. Zase proti tomu mluveno, že svědkové původa vedli jsou pořádnú mezí až k tomu kamenu s kříži; ale oni vedli jednak vzhůru, jednak dolův maní proklestem, kudy jsú sobě včera i dnes ráno proklestili; a tak, což nepořádně ukázali, chtěli by to mluvením napraviti, ješto, ktož pořádně mezí nevede, o tom nálezy jsou, dav čísti jednu vejpověď mezi pannú Klárú, převorú od svaté Anny, s Kateřinú z Petrovic1) a Kateřinú z Lípy a panem Heraltem Kavkú,2) při tom se na zřízení zemské, ktož léta prodrží, táhna, neb tito lidé páně písařovi toho jsou vždycky v užívání byli, tu léčeli, dříví brali; žádajíce podle jich vysvědčení v tom na místě pana písaře za opatření spravedlivé. Archiv Český XXX. 24

Strana 186
186 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Opět proti tomu mluveno, že tito nálezové pokázaní k této při se nic netrefí, neb toto jest vedení pořádné a ne tak, jakž se od strany vykládá. A protož, když úřad to všecko rozváží, svědomí i ukazování i také zřízení zemské, jiné naděje pan Kauč i pan Trmický není, než že v tom spravedlivě opatřeni budou. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všicku při, vedení, svědomí, vej- povědi, zřízení zemské a obuo stran pře líčení, toho všeho pilně pováživše, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž nejvyžší pan písař království Českého to jest dostatečně svědky svými i na vedení pokázal, vedouce od hrobu patrnou mezí až k kamenu, na kterýmž sou dva kříže, že jsou to pravé meze a hranice, kteréž dělí grunty Trmický a obce Tochomytské, ješto svědkové Jindřicha Kauče, Mikuláše a Václava Trmických toho jsou neodvedli ani na vedení jistějších hranic a mezí než-li svědkové nejvyžšího pana písaře, čímž by se úřad mohl spraviti, ani toho, aby tejchž vobcí pokojně bez překážky užívali, nepokázali: i z těch příčin dává se nej- vyžšímu panu písaři království Českého původu podle jeho svědkův obvedení a obe- slání za právo tak, že se tíž poddaní jeho Tochomytští při tejchž obcech zůstavují nyní i na budoucí věčné časy. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jakubu apoštolu božím léta Páně 1551. — 1551 sabbato post Lamperti [19. září] vyšla relací o škody.3) Konšelé s strany pana písaře nejvyžšího: Volf malíř, Bartoš Longkfeld, Michal soukeník, z Oustí; Matouš Myška, Jan Staňkovic, Jíra Polívka, z Bíliny. Matyáš Kyrychnar z Lovče, řečník. Konšelé obeslaných: Voldřich Koutský, Vavřinec Zoubek, z Lítoměříc; Petr Meinhart, Jan Štolc, Mikuláš Štramar, Stanislav mlýnskej, z Oustí. Svědkové pana písaře nejvyžšího: Kašpar Polévka, Jan Hanzl, Jírek rychtář, Václav Šíša, Jiřík mlynář, Jíra Jurda, Matěj Řezna, Vítek, z Tochomyšle; Vaněk Rytíř, Matouš, Bartoň, Václav rychtář, Jan Branskej, Matouš Holej, Jan Mikšan, Kašpar, z Lochočic; Jan Staňkovic, Jíra Šmetelovic, Vondráček, Brož, z Habří; Mikuláš Smejcha z Brozan; Mikuláš Čoubalík z Modlan; Jiřík Šácha z Viklic. Svědkové obeslaných: Jan hajnaj, Antonín, Říha Šťáva, Mikuláš Janů syn, Kouba, Jan Charbuz, Tyma, z Kostové; Petr Vavrouš, Jiřík šafář, Válek, Marek, Jakub rychtář, Vít Kučera, Petr, Lucka Husáková, Matouš Mráz, Jíra Mráz, Uršila Černá, z Trmic; Brož Šiška z Oujezdce; Václav Chřástal z Hostovice; Janek z Stadic; Jiřík Houska z Trnovan; Jan Uher z Píšťan; Tomáš z Řeřivic; Vondráček z Řepnic. 1) Zde č. 54. — 2) Zde č. 55. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 114 tento zápis ze d. 19. září 1551: Volf z Vřesovic na Doubravské Hoře, nejvyšší písař královstvie Českého a krále JMti v témž královstvie president, žádal listu ze škod útratních a nákladních na

Strana 187
z roku 1551. 187 Jindřicha Kauče z Kauče, na Mikuláše a Václava Trmické z Miliny na místě obou stran poddaných ze 30 kop gr. č. a to po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského o meze a hranice učiněné. Actum v sobotu post Lamperti 1551. — Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B 2. 60. 1551 d. 21. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Kateřinou Bílenskou z Chrámec a Ka- teřinou z Baršteina co poručnicí sirotků Jiříka Charváta z Baršteina o hranice mezi vesnicemi Milou a Hrádkem tak, že dává za právo Kateřině Bílenské dle obvedení její svědků. [List 157—158.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi paní Kateřinú Bílenskú z Chrámec s jedné a paní Kateřinú z Barštejna, manželkú pana Rydkéře Kozelky z Hřivic, jakožto poručnicí dětí a statku někdy Jiříka Charváta z Barštejna, strany druhé vo meze a hranice, kteréž slovou Milské a Hrádecké pod vrchem Bobrovníkem, na kteréž jsou se o pana purkrabí svolili: kdež pak svědkové paní Kateřiny z Chrámec začavše vésti od kamene, kterýž vedle cesty sedí, pravíce, že ten kámen, tak jakž jsou to od předkův svých starých lidí slejchali, jest pravý mezník, kterýž dělí grunty Hrá- decké od gruntův Milských tak, což po pravé ruce dolův i nahoru, to že k Hrádku, a po levé ruce dědiny orné k Milé že náležejí. I šli mezí předce vedle dědin orných nahoru přes lada upřímo až k dědinám orným k nějaké rokličce, hnuvše se na pravo i šli nad strání až k druhému kamenu též mluvíc, že jsou slyšali od starších svých, kteříž pravili, že i ten kámen jest mezník. I došli od toho kamene k dědinám, kteréž náležejí ke vsi Vodolicům, pravíc, ač ještě dále až po ten důl jejich lada jsou, ale poněvadž s Podolskými ani se panem Jakubem Hruškú, kteréhož ta ves jest, žádné rozepře o ty grunty nemají a oni jim v ně nesahají, že dále vésti nechtějí; než pokud jsou vedli, že jsou to meze pravé, kteréž dělí grunty Hrádecké od gruntův Milských a Bělošických, těch že jsou v užívání byli, vinice tu dělali a pásli bez překážky; žádajíce při tom zůstaveni býti. Proti tomu svědkové paní Kateřiny z Barštejna tomu prvnímu mezníku u cesty neotepřeli, než druhému mezníku místa nedali pravíc, že jsou nikda o tom mezníku nic neslyšeli, jsouce někteří těch dědin orných při týmž kamenu i v držení. A ač vo meznících nevědí, však že jsou těch lad nebo obcí spolu s Hrádeckými pastvou až dolův po cestu užívali beze vší překážky jedni druhejch; a předešle žádnejch tu vinic nebylo, ale všady že jsou pásávali; žádajíce při tom, jakž i prvé, zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, čteni jsou svědkové paní Bílenské. Při tom Havel Šamša poručník mluvil, že se to svě- domím dostatečně provozuje, že jsou těch pastvišť, obcí a nebo lad, pokud jsou je obvedli, užívali od mnoha let bez překážky, vinnice zdělavše, a jich bez odporu uží- vali a v držení byli a jsou. Dále list pod pečetí někdy Jindřicha z Sulevic a Jin- dřicha z Stroupče pokázal, kteříž seznávají, že někdy Martin Hubka vzavši to k své 24*

Strana 188
188 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského víře a duši vyznal jest, že ti dva mezníci jsú pravá a spravedlivá, a to léta atd. 83; též i připsání Rydkéře Kozelky, kteréž paní Kateřině Bílenské vo zajetí dobytka na týchž gruntech činí, čísti dal pravíc, že jest se pan Kozelka v týmž psaní k tomu poddával, že o ty škody se smluviti chce; ješto, kdyby to gruntové sirotčí byli, ne- bylo by potřebí vo zajetí dobytka z nich se smlúvati; žádajíc, poněvadž jest podle práva provedeno mezníky, svědomím i užíváním, že ty grunty, kteréž jsou obvedli, k Hrádku náležejí, a svědkové paní Kozelkové žádných jiných mezí ani mezníkův jsou neukázali, nébrž pověděli, že o žádných meznících nic nevědí, podle toho za opatření. Zase proti tomu od paní Kateřiny z Barštejna skrze Jiříka Velíka mluveno, že jest strana tak, jakž mluví, podle práva těch mezníkův neprovedla, neb lidé paní Kozelkový tomu druhému mezníku jsou otepřeli, že jsou toho nikda neslejchali, aby to mezník býti měl. A tak jsou žádného jiného pravého mezníku neukázali, nébrž to jsou tíž lidé pravili, že jsou těch lad vždycky bez překážky pastvou užívali a předešle žádných vinic tu nebylo. Také kteréž svědky strana vede, velmi jsou mladí lidé. Ani toho se neukazuje, aby oni Hrádečtí k těm ladám jaký průhon kde měli. A co se toho listu dotýče, kdež člověk jeden vo meznících seznává, ješto toho v týmž listu dostaveno není, kde a v kterým místě by ti mezníci býti měli, a na tyto-li se grunty vztahuje či na jiné; a tak ten list sirotkům na škodu není. A připsání pana Rydkéře to jest proto učiněno, když těm lidem dobytek se zajal a mořil, že jest k tomu se poddával, aby jej propustili, a ukáží-li, že jest se jaká škoda na jich gruntech stala, že jim bude napravena; ješto až posavad jsou žádné škody nepro- vedli, ani, aby to gruntové jejich byli, nevyvedli, ale sami sobě nasvědčují, což ku právu postatčiti nemůže; davše při tom své svědky čísti, pravíc, že jsou lidé staří a cizí, sami sobě nesvědčíc, než to vyznávají, že jsou těchto gruntův a lad pastvou užívali a Hrádeckým toho přáli, že jsou tu pásli i vinnici předešle udělali; a po- něvadž se sirotkův dotýče, že podle takového ukázání za opatření žádají. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení, svědky a svědomí, připsání a jich s obúv stran pře líčení pilně váživ, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové paní Kateřiny Bílenské začavše vésti od cesty mezník jsou ukázali pravíc, že ten mezník dělí Hrádecké od Milských gruntův, kterémužto mezníku svědkové paní Kateřiny z Barštejna poručnice atd. jsou neotepřeli, a odtud nahoru upřímo až k dědinám orným Milským a odtud po mezi nad strání až k dru- hému mezníku a dále až k dědinám orným k Vodolicům náležejícím, pravíc, že jsou to, pokudž jsou vedli, pravé meze a hranice, a na to pokázán jest list, kterýž se na též meze vztahuje, a na místě paní Kateřiny z Barštejna takovému vedení, mez- níkům a mezem podle práva ničímž odvedeno není, nébrž svědkové její paní Kateřiny

Strana 189
z roku 1551. 189 žádných jiných mezí, kteréž by grunty Hrádecké od gruntův Milských děliti měly, jsou nepokázali ani nevedli: i z té příčiny dává se jí paní Kateřině Bílenské za právo tak, že se při týchž stráních a podle obvedení svědkův jejich a při týchž meznících zůstavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Dala památné 2 kopy gr. č. Actum f. II. Mathei ewangeliste annorum 1551. — 1551 f. III. post Francisci [6. října] vzala relací vo škody.1) Konšelé p. Bílenské: Jan Habart, Šebestyán Resslar, z Loun; Valentin Konec, Matouš Vouček, z Slavětína; Matouš starý rychtář, Václav Přečapský, z Kostoloprt. Vespezyán Zaklánek, řečník. Konšelé paní z Barštejna: Šimon Hlovcova, Matouš Myška, z Bíliny; Jiřík Ryšan, Havel Rynda, z Teplice; Havel mlynář, Vaněk sládek, z Duchcova. Svědkové paní Bílenské: Matouš, rychtář starý z Líšan; Marek rychtář, Jakub jinak Kuba, Jan šafář, Tůma kuchař, Václav Peksův, z Hrádku. Svědkové paní z Barštejna: Kabriel z Vršovic, Šimon Korbel z Strašecího, Jan Krejsa z Tvrdíma, Jíra Polák z Milé, Dorota Hlavatá vdova z Milé; Alžběta vdova z Bělošic; Vondráček z Brašína, člověk páně Selmickýho; Rehoř holubář z Vodolic, člověk pana Jakuba Hrušky; Urban z Bělošic. 1) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 116 tento zápis ze d. 6. října 1551: Kateřina Bílenská z Chrámec atd. žádala listu ze škod útratních a nákladních na Kateřinu z Barštejna, manželku Rytkýře Kozelky z Hřivic, poručnici dětí a statku někdy Jiříka Charváta z Barštejna, ze 30 kop gr. č., a to po vejpovědi purkrabí Hradu Pražského o meze a hranice učiněné. Actum v outerý po sv. Františku 1551. — Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu A 28. 61. 1551 d. 23. sáří. — Soud mesní vypovídá ve při mezi Jindřichem z Binu na Déčíně a Volfem z Vřesovic na Doubravské Hoře o hranice pastviště mezi vesnicemi Kamonínem (Německým Chvojnem) a Českým Chvojnem tak, že má purkrabí s konšely pastviště mezi strany rozděliti a vymeziti. [List 158—160.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozenými a statečnými rytíři panem Hendrychem z Bínu a na Děčíně jakožto správcí a ochráncí vsi Německého Chojna s jedné a panem Volfem z Vřesovic a na Doubravské Hoře, najvyšším písařem království Českého a téhož království JMKské komory presidentem, na místě JMKské strany druhé vo meze a hranice, vo kteréž poddaní jeho pana Hendrycha z města Dětčína činiti mají u vsi Německého Chojna, což k záduší kostelnímu do Dětčína náleží, s poddanými JMKské ze vsi Českého Chojna k panství Krupeckému nále- žející vo pastviště, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež pak svědkové pana Hend- rycha z Bínu přivedli úřad ke zdi, kteráž jest při dědině a gruntu rychtáře ze vsi Českého Chojna pravíce, že odtad počnúc užívali jsou toho pastviště pastvou po předcích svých tak, což nahoru po pravé ruce, to že k Německému Chojnu a dolův

Strana 190
190 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského po levé ruce k Českému Chojnu náleží. I šli přímo k studénce, pravíc, že ta stu- dénka jim obojím jest svobodná a vobecní k napájení dobytka. Šli dále k místu kamenitému jmenujíc je Kamenná Stěna, odtad na keř šípkový, odtud dále k úhlu porostlých dědin farářských; i šli předce až k stezce, kteráž z Německého Chojna do Českého do kostela běží, ukazujíc starou cestu, pravíc, že ten člověk, kterýž grunt tento porostlý držal, měl jest na to pastviště průhon; pravíc, pokud jsou vedli, že podtad po pravé ruce k Německému Chojnu to pastviště náleží a jich obec že to jest, toho že jsou beze vší překážky užívali, až tepruva před třmi léty že jim v to z Českého Chojna počali sahati a koně jim zajali; žádajíce při tom zůstaveni býti. Proti tomu svědkové najvyššího pana písaře tomu všemu vedení od počátku až do konce místa nedavše otpírali pravíc, že kudy jsou vedli, že jest to obec a pastviště jejich k Českému Chojnu a toho že jsou jim užívati bránili a na tom i koně zajímali; než oni že ukáží meze pořádné, kteréž dělí grunty Českého Chojna od gruntův Německého Chojna. I začali vésti málo vejše, kdež druhá strana vésti přestala, ukazujíc počátek meze od kamene složenou [sic], kteréž druhá strana neodepřela. I šli předce tou patrnou kamennou mezí až k cestě, kudy z Německého Chojna do Českého k kostelu pro pochování mrtvých těl jezdí. Upustivše kamennú mez, přešedše kus pastviště, šli až na druhú stranu, kdež opět takováž meze kamenná jest, ukazujíc až k druhému konci, pravíc, že táž meze předce tak běží, a ta že dělí grunty Německého Chojna od jich pastviště; žádajíc, poněvadž jsou meze pořádné, dosti zřetedlné a patrné ukázali, a strana druhá žádných jistých mezníkův a hranic jest neukázala, podle svého obvedení za opatření, i to pravíc, že to místo proto není založené, aby tudy k kostelu jezditi mohli. Proti tomu zase mluveno, že tomu vedení místa nedávají, neb ta hradba, kterúž oni za hraničnú mez míti chtějí, není meze, ješto by grunty Německého Chojna od Českého děliti měla, ale ta hradba jest složena proto, aby pole své od toho pastviště ohrazené měli, aby se tudy od dobytka jim škoda nedála; dále uka- zujíc průhon, kdež i cesta pro mrtvá těla jest, pravíc, že takový ohrazený průhon hned ode vsi až na toto pastviště mají a tím průhonem koně i jiný dobytek na pastviště ženou; kterýžto průhon zřetedlně s obúv stran se k pastvišti rozšiřuje, aby volně na pastviště honiti mohli. Kdež po zasazení soudu zahájeného čteni jsou svědkové původovi. Při tom mluveno, že se z těchto svědkův dostatečně vyhledá a nejde spravedlnost, kterúž tíž lidé k tomu pastvišti mají, vyznávajíc, že jsou jeho od 80, 60, 50, 40 až do 18 let pastvou užívali a to po studnici, po keř šípkový a stezku kostelní beze vší překážky, až teď tepruva těm lidem ode tří let v to saženo a zájem se stal; žádajíc podle toho za opatření spravedlivé.

Strana 191
z roku 1551. 191 Zase proti tomu od strany otporné mluveno, nač se lidé tito potahují, že jsou za předešlých držitelův vsi Českého Chojna nikda na to nenastupovali, až teď za držení JMKské více z úmyslnosti než-li z jaké spravedlnosti od měšťan Děčín- ských na to se nastupuje, ješto, kdyby k tomu pastvišti jakou spravedlnost měli, tak jak jsou jim koně zajímáni byli a užívání jim bráněno, bez pochyby že by pořa- dem práva byli sobě tu věc dávno vykonali a z vejtržnosti že by byli vinnili. Dále mluvě, že svědkové tito v svým svědomí se nesrovnávají, a o čem svědčí, jako o farářské stezce nebo místech farářských, o tom na vedení svém žádné zmínky jsou neučinili, chtíc sobě sami to pastviště svým svědomím přisvědčiti, což postatčiti nemůže. Davše i své svědky čísti pravíc, pokudž jsou vedli, to jsou svým svědomím dostatečně pokázali, že jsou to pravé meze, těch gruntův že jsou užívali, jim z Ně- meckého Chojna jich užívati bránili, koně jim zajímali, kteréž jsou vyrukovali, tím to tvrdíc, že k těm gruntům spravedlnosti nemají a z toho až posavad pořadem práva nevinili, aby to gruntové jejich býti měli, až i léta zemská prošla; že podle toho všeho za opatření žádá. Zase proti tomu mluveno, ač pořadem práva na to nastupováno nebylo, však proto žádný žádného zajímáním dobytka z gruntův jeho vyvésti nemůže, a také jsou tíž lidé spravedlnosti své promlčeti nemohli, poněvadž jest na přátelském jed- nání a smlúvě bylo. Na to některá psaní pokázal, dále mluvíc, že svědkové, ač se jich dotýče, však proto to, čehož jsou povědomi, svědčí a pravdu seznávají, mohúc to dobře učiniti; a protož svědomí jich nemá zavrženo býti. A že nyní mezním právem k tomu jsou přistoupili, to že jsou s potřeby a pravé nouze učiniti musili, poněvadž se jim v tom překážka dála, a ne z úmysla. Davše čísti půhon, kterýž na pana Václava z Vartmberka pro svědomí vyšel, a pravíc, poněvadž pan Václav svě- domí nedává a těm lidem na páně svědomí nemálo záleží, že o to pokutu podle zřízení zemského za opatření žádá; poroučejíc se v tom ve všem k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení a svědomí, listy posélací a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom vypovídají: Poně- vadž svědkové pana Hendrycha z Bínu původa, též ani svědkové pana písaře naj- vyššího na místě JMKské obeslaného na vedení svým žádných jistých mezí ani mezníkův jsou neukázali, s čehož by úřad dostatečně vyrozuměti mohl, které by straně z nich a k které vsi v obeslání dotčených to pastviště obvedené náležeti spraved- livě mělo, než to se z obojích stran svědkův nachází, že jsou toho pastviště obojí strany pastvou užívali: i z té příčiny taková věc se zůstavuje v moci úřadu tak, pokudž pan purkrabie s konšely přísežnými též pastviště rozdělí a vymezí, při tom aby jedna každá strana zůstala a toho pokojně bez překážky druhé strany užívala

Strana 192
192 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Actum f. IIII. post Mathei evangeliste anno 1551. Konšelé s strany pana z Bínu: Hans Minych, Michal soukeník, Mikuláš Tama, z Oustí; Jiřík kramář, Hanuš mejtský, z Litoměřic; Martin sladovník z Dět- čína. Vavřinec Červ, řečník. Konšelé s strany p. písaře: Volf malíř, Petr Menhart, Bartoš Langfeld, z Oustí; Tomáš Macek, Jan sládek, Říha Hoch, z Chabeřovic. Svědkové původa: Frydrych z Lutic; Michal Fišar z Krupky; Martin Rot z Krupky; Mertn Hanman, Lukáš Valter, Jorgk Nokl, Jorgk Ruprecht, Fabián Ruprecht, Urban Valter, Vencl Fryc, Jorge Valter, Hans Tyle, Urban Veydycht, Kašpar Klaus, Martin Kellar, Jakub Zumr, Blažek Valter, Jorgk Kryže, z Německého Chojna; Jakub Rolla z Komonína; Mates Valter jinak Fince; Urban Hejna, Pavel Tauš- man, Kliment Fogl, Tomáš Šimon, z Mnichové; Valten rychtář z Arnstorfu; Jakub Franc z Leibrštorfu; Anna z Veselí; Marketa z Banu; Urban Valter jinak Finc; Kašpar Nogl ze Žďáru; Hanuš Rulle z Habrovic; Jiřík Kechar z Dolánek; Martin Lebal, Fabián Melcar, Mates Čirnštejn, Jorge Jeršel, Brozyus Ulman, Šimon Hoša, z Dětčína; Tomáš Hanka, Valentin Tyle, Jakub Tyle, z Šlobic. Svědkové obeslaného: Bartl Krysten, Greger Tyšer, Tomáš Ludvík, Mats Janč, Bendyx Bergkar, Petr Hanšel, Martin Kamiczer, Mattes Hanychen, Bretšel Berger, Pavelt Pluntert, Jokof Burger, Kašpar Ditrych, Jokof Krysten, Melchar Taut, Kašper Hansel, Urban Kryše, Jorge Krysten, Jeronymus Kryffo, Hans Rupricht, Lux Behm, Tomáš Krysten, Martin rychtář, Jakub Kechar z Leisnu, z Českého Chojna. 62. 1552 d. 11. července. — Soud mezní zdviná obeslání, kterým Václav Sokol z Leskovce na Skři- vanech obeslal obec města Nového Bydžova, poněvadž se týče trojích mezí, což jest proti zřízení zemskému. [List 162 — 163.) Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi Václavem Sokolem z Lískovce a na Škřivanech původem s jedné a purkmistrem, raddú i vší obcí města Nového Bydžova strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsou, pod rybníkem Ře- hotským a od Kobolice, které se dělí s grunty Praseckými nedaleko od Kališova háje, též kteréž dělí grunty Kobylské, trniny a oulehliny, od polí Praseckých, tak jakž obeslání o to plněji svědčí: kdež po zapsání svědkův a zasazení soudu zahá- jeného, podle práva mezního osazeného, od obeslaných Bydžovských jest mluveno, že se jim vidí, že obeslání toto vyžádáno jest proti právu a zřízení zemskému, k kte- rémuž oni povinni odpovídati nejsou, nýbrž že to obeslání má podle téhož zřízení zemského zdviženo býti proto, že jedním obesláním z trojích mezí se obsílá, ješto,

Strana 193
z let 1551—1552. 193 kdož z dvojí neb trojí věci jedním půhonem pohání, má ten půhon zdvižen býti. Na to zřízení zemské též i obeslání mezní čísti dali pravíc, že se to z obeslání tohoto zjevně nachází, že Václav Sokol pod spůsobem jedněch mezí na troje meze chtěl by vésti na ublížení úřadu a proti zřízení zemskému, toho dokládajíc, že sou svědkové bez pochyby vo jedněch mezí toliko seznávali a to o těchto v tomto místě, neb jinde přijímáni býti nemají než-li tu, kdež o ně činiti jest; žádajíce podle toho za opatření. Proti tomu od Václava Sokola původa mluveno, že strana odporná pořádku právního nezachovává; nedavše sobě předkem obeslání přečísti, dala se v to, že po- vinna není odpovídati. Druhé, aby obeslání toto proti právu a zřízení zemskému nepořádně bylo vyžádáno, toho se neukazuje, ješto, kdyby se ten pořádek při tom zachoval, jakž právo mezní ukazuje, meze ukazovány a na ně vedeno bylo, to by se ukázalo, že obeslání toto dobře jest vyžádáno na meze a hranice, a nedotýče se tu trojích věcí, než jedněch mezí statku jednoho, od pana z Pernštejna koupeného,1) a jedněch osob a tak jednoho gruntu, pravíc, že se tu nic jiného nehledá než toliko odtahův, žádajíc, aby se pořádek mezní, jakž zřízení zemské o tom vyměřuje, vy- konal. Neb o tom zřízení není, kde by se jednoho statku dotýkalo, aby na každé místo rozdílně na meze vyžádáno býti mělo; žádaje podle toho za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely svými přísežnými, podle práva mezního 2) osazenými, takto z soudu za- hájeného vypovídají: Poněvadž jest se z obeslání mezního, kteréž jest Václav Sokol původ vyžádal, zřetedlně vyhledalo a našlo, že pod jedním obesláním vésti chce na meze a hranice troje, o kteréž s Bydžovskými v rozdílných místech a gruntech v rozepři jest, jedné pod rybníkem Řehotským, druhé od Kobylice, které se dělí s grunty Praseckými nedaleko od Kališova háje, třetí, kteréž dělí grunty Kobylské, trniny a oulehliny, od polí Praseckých, ješto zřízení zemské to v sobě světle obsa- huje, kdož by z dvojí neb z trojí pře aneb věci buď i více, kteréž by nebyly spolu spojené a sebe se nedotýkaly, pohnal jedním půhonem, ten půhon bude jemu zdvižen: i z té příčiny toto obeslání mezní se zdvihá. Dal památné. Stalo se v pondělí před svatú pannú Marketú léta Páně 1552. — 1552 feria III. in vigilia Bartolomei [23. srpna] Bydžovští vzali relací vo škody.3) Konšelé strany Václava Sokola: Stanislav Tichý, Adam Kuchta, z Nymberka [sic]; Jiřík Mikšův, Jan Vrabec, Jan Kuldan, z Chlumce; Vaněk švec z Veselí. Jakub, sladovník z Veselí, řečník. Konšelé strany Bydžovských: Vít Teplo, Bartoloměj Počátek, Jan bakalář, z Nymburka; Havel Hule, Matěj Repík, Jan kantor, z Jaromiře. Svědkové Václava Sokola: Vavřinec Kotělec, Petr Nájemník, Bartoň Barto- něk, Vondrák Mašek, Václav Cipla, Jíra Šanovec, Jíra Červenej, Jan Janek, Jan Archiv Český XXX. 25

Strana 194
194 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Vadas, Jiřík Lejsek, z Podolibě; Adam Šad z Škřivan; Jiřík z Prasku, Maškův bratr z Podolibě; Bartoň Kulhánek z Podolibě; Jan Dománek ze Škřinece [sic], člověk Albrechta Kapouna; Jan, Jiřík Jirka, Vávra bohatý, Vávra kulhavý, Jakub Polák, z Kobylice. Svědkové strany Bydžovských: Mikuláš Zima, fišmeistr paní; Pavel Fousek, šafář p. Jana Špetli; Vondřej fortnýř, Pavel Pavelka podruh, z Bydžova; Mikuláš Stejskal, Jan Sochor, Jan Podhajský, Martin Vraštík, Jan Kališ, Dušek Šebek, Vá- clav Bidlo, Vondřej Němec, Petr Beran, Pavel Martinek, Václav Vašek, Martin Sej- kora, Matěj Loučenský, Vondrák Kalák, Bartoň, Kuba Klofar, z Prasku; Jan Vo- čadlej z Mlíkosrb, krále JMti poddaný; Vondřej krejčí od mostu; Jakub Hrubej podruh z Zechovic; Jiřík Pupček, Bydžovských poddaný; Jan Bylina ze Zbitu; Šimon Votypka z Sloupna; Vavřinec bohatý, Vavřinec kulhavý, Jakub Polák, z Ko- bylice; Vavřinec Chotělec, Vondřej Mašek, Jíra Němec, Jan Vades, Bartoň Bartoňkův, Petr Nájemník, z Podolibě; Zykmund Kaba z Rybňan. 1) Jan z Pernšteina prodal Skřivany r. 1548 Václavu Sokolovi z Leskovce. DZ. 47, F. 15. — 2) V ru- kopise omylem opakují se ještě jednou slova: s konšely přísežnými podle práva mezního. — 3) V Registrech soudu škodního z let 1548—1552 (archiv musejní č. 157) jest na listu 146 tento zápis ze d. 23. srpna 1552: Purkmistr a konšelé i všecka obec města Nového Bydžova žádali listu ze škod útratních a nákladních na Václava Sokola z Leskovce na Skřivanech z 80 kop gr. č. po zdvižení obeslání vejpovědí na mezech a hra- nicích Janem Byšickým z Byšic a na Svatém Poli, purkrabí Hradu Pražského, a konšely přísežnými učiněné. Actum f. 3. in vigilia Bartolomei 1552. — Též DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu B. 36. 63. 1553 d. 20. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zdislavem Berkou z Dubé na Lipé a Zákupech a Janem Stampachem ze Stampachu a Annou Berkovskou z Šebířova, manželkou jeho, a lidmi jejich ve vsích Vysokém a Střemách o hranice a důl tak, že dává za právo manželům dle obvedení svědků jejich. [List 163—167.] Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zdislavem Berkú z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyzším hofmistrem království Českého,1) a lidmi páně ze vsi Vysokého s jedné a urozeným panem Janem Štampachem z Štam- pachu a paní Annú Beřkovskú z Šebířova, manželkú jeho, a lidmi jejich v Střemách strany druhé, vo meze a hranice zejména vo duol ležící mezi Střemy a dědinami a obcemi Vysockými počnúc od skalky, na kteréž kříž jest, kteréž říkají od Končin, až nad Štylcem pod velikú skálú, tak jakž obeslání plněji svědčí: kdež pak svědkové nejvyšího pana hofmistra puovoda přivedli úřad dolův k skalce, v níž kříž vytesaný, pravíc, že ta skalka dělí dvoje grunty, Vysocké a Lhotecké, po pravé že k Lhotce a po levé k Vysokému náleží. I šli k topoli, odtud ukazujíc přes luka na druhú stranu mluvíc, že Střemští s oné strany do těch dolův při stráni svůj vejhon neb pruohon mají. Kdež strany odporné svědkové tomu kříži a skalce místo davše však tak, že ta skalka dělí troje grunty totiž Vysocké, Lhotecké a Střemské tak, což dolův to

Strana 195
z let 1552—1553. 195 k Lhotce, po pravé ruce k Střemám a po levé až po cestu k Vysokému že náleží. Dále šli nahoru od topoli ke třem hruškám, odtud na hloch sťatý, jdouce lukami, pravíc, že jest tu předešle luh nebo vostrov byl, že jsou jej Střemští vypravili a luk z něho nadělali; ale kudy jdou, že potud Vysotští předešle jsou toho užívali. Dále šli k strouze, ukazujíc na vrbu v břehu pravíc, že po pravé ruce k Střemám náleží a po levé, kdež role jest, k Vysokému a že podle té role oni Vysotští do těch doluov pruohon mají. I šli na jalovcový keř k skále řečený Hrádek, ukazujíc na druhú stranu přes důl pravíc, že již toho dolu společně pastvou užívají, oznamujíc, když předešle za pana Kokořína, 2) dědičného pána Střem, rozdíl byl o ten duol mezi Vysockými a Střemskými, že sám pan Kokořín na to vyjel a nemoha vyrozoměti, kde by mezníci nebo meze byly, i učinil mezi nimi pro uvarování budoucích o to nesnází takové po- rovnání, aby toho dolu společně užívali, toliko té tůně sobě zanechal. A tak od té chvíle společně bez překážky tu pásávali a toho dolu užívali, nejsouce z toho nikda žádným právem vyvedeni. Dále šli před se až k Štylci ukazujíc i tu pruohon doluov; došedše k Střenému rybníku mluvíc, že jest pan Hynek Beřkovský ten rybník dělal v té společné obci, nemajíc toho učiniti, čehož jsú i bránili. I šli před se až k skále, na kteréž kříž jest, řečené Štylec, ukazujíc vejše hradbu pod mlejnem Nebuželským paní Ondřejový mluvíc, že až po tu hradbu ten duol k společnému užívání náleží; žádajíce při tom zuostaveni býti. Proti tomu svědkové stran otporných tomu všemu vedení místa nedavše ot- pírali pravíc, že od té skály Štylce, kdež kříž jest, vejše nahoru oni nesahají ani se na to nepotahují, a také obeslání na to se nevztahuje, pravíc, že proti tomu kříži na druhý straně jiný kříž v skále jest a ty kříže že ten duol dělí a grunty Střem- ské od Nebuželských tak, což doluov, že k Střemám vlastně a dědičně náleží, a na- horu ke mlejnu a k Nebuželi, a v tom dole oni Vysotští žádného spolku s nimi nikda jsou neměli a nemají, leč sobě to na nich uprosili s jich dobrú volí, že jim tu pásti popřáli. I šli doluov cestou a vedle samého břehu, pravíc, že cesta a břeh dělí, což po pravé ruce, že k Vysokému a duol k Střemám náleží, ukazujíc mezi tím staré příkopy v stráni, pravíc, že jsou předešle zákopy tu zdělávali a jim Vysockým ne- dopouštěli doluo honiti a že žádného pruchonu od své vsi do toho dolu pořádného nikdež nemají, v tom i některá místa ukazujíc, kdež jsou Střemští v té stráni dříví prodávali i na taras k rybníku sekali, při tom z druhé strany pruohon od Střem do doluo ukazujíc, též i strúhu, kderúž nebožtík pan Hynek,2) chtěje tůni spouštěti, dělal bez překážky Vysockých. Dovedše zase až proti té hluboké strouze, kdež dosti těsno, pravíc, že jest tu kámen mezní stál, ale ten že jest vyvržen, nevědí od koho, a to místo že jsou hradili, aby tudy Vysotští nahoru honiti nemohli. I vedli před se cestou až k té skále, kdež kříž jest, pravíc, že ta skála troje grunty dělí; mluvíc, pokudž jsou vedli, že jsou toho pokojně užívali, jsouc těch luk, rybníku, tůni i struh v dr- 25*

Strana 196
196 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského žení, nejsouce z toho žádným právem vyvedeni, až jsou mnohá léta zemská prošla; žádajíc při tom zůstaveni býti. Proti tomu odporní svědkové též tomu vedení otpírali pravíc, ač jest pan Hynek ty zákopy tu dělal, ale dělal je bez práva v jich dědičných gruntích, než oni proto předse do toho dolu jsou honili a v nich pásli bez překážky; i to pravíc, že panu Štampachovi tu nic více nenáleží než jako jednomu, kterýž grunt sedlský po- platní drží, stíkše člověka z toho gruntu. Kdež po zasazení soudu zahájeného od pana hofmistra puovoda čteno jest obeslání. Při tom mluveno, že se z toho obeslání srozumívá, oč jest mezi stranami rozdíl, totiž od skalky s křížem až pod Štylcem; na díl že jest to pořádně ukázáno, pokud a k čemu lidé z Vysokého spravedlnost mají, užívavše toho, že při tom žádají zachováni býti. Ačkoli Střemští toliko po Štylec toho užiti žádají, snezše se s Nebu- želskými, však Vysotští po tu hradbu spravedlnost mají. Na to i svědomí čteno, mlu- víc, že se to i svědomím dostatečně provozuje, že jsú Vysotští toho, oč na tento čas s Střemskými nevole jest, vejše než-li od 50 let v společném užívání byli, a k ta- kovému společnému užívání nebožtík pan Kokořín2) jakožto pán dědičný těch gruntuov je Vysotské jest připustil, toliko tůně sobě zanechal, moha to dobře učiniti, jsouce potom toho v užívání a držení za mnoho držiteluov Střem. Neb takové dobrovolné k spolku připuštění, byť k tomu i práva byli neměli, právo láme. A ten spolek jest měl dskami stvrzený býti, ale s kterých příčin z toho sešlo, totiž že smrt v to kročila, o tom také svědkové vysvědčují. Potom pak, když jest pan Hynek rybník tu dělati chtěl, toho sou Vysotští bránili. Také potomně stala se vejpověď skrze pana Chomuta, starého držitele Střem, aby Vysotští toho dolu spolu s Střemskými užívali. Na to vejpis svědkuov z kněh Mělnicských pokázán; žádajíce podle toho za opatření a při tom společném užívání zachováni býti. Zase proti tomu od obeslaných mluveno, jaké pořádné vedení svědkové pana puovoda jsú učinili, tomu jest úřad dobře vyrozoměti i spatřiti mohl, vedše předkem přes lúky Střemských maní přes záhony, ukazujíce pruchony, kdež žádných není a nikda nebylo, dávajíce správu vo rybníku, kterýž nebožtík pan Hynek udělati dal. o čemž v svým svědomí žádné zmínky nečiní; a tak se jich svědomí s tím nepo- řádným vedením nesrovnává, ješto té louky k Střemám jsú užívali, vyklúčivše ji, bez překážky, též také p. Beřkovský a jiní po něm toho rybníku v užívání byli spouštěním a lovením ryb, z toho žádným právem až do sé chvíle viněni ani vy- vedeni nejsou; na tom toliko se zastavujíc, že by v tom dole od nebožtíka pana Kokořína k spolku připuštěni byli, čemuž jsou Střemští vždycky otpírali a otpírají; a takového spolku ničímž neprovozují. Však poněvadž není vo spolek činiti než vo meze a oni Vysotští žádných pořádných mezí ani mezníkuov jsou neukázali, budou-li je Střemské z jakého spolku, tu kdež náleží, chtíti viniti, toho budou míti vuoli.

Strana 197
z roku 1553. 197 Davše čísti svědomí, při tom mluvíc, což jsou koli tito svědkové na vedení svém ukazovali, to také svědomím svým tvrdí a ve všem se srovnávají, a jak jsou těch doluov užívali, zdělavše zákopy, bráníce Vysockým, aby do nich nehonili, v kterých místech dříví prodávali i k tarasu sekali, a tak že ten duol samým Střemským ná- leží, toliko což jsou sobě Vysotští na nich s dobré vuole zjednali, toho jsou užili; než aby dědičnú svobodu tu měli pásti, tomu otpírají, žádajíce při svých gruntech dědičných zůstaveni býti. Davše čísti dva hantfešty na dvuor Jana Štampacha ve Střemách svědčící, pravíc, že jest ten dvuor od člověka svého bez outisku koupil, kterýžto dvuor od starodávna svobodství jest byl a jest po dnes, neb i Mělnitští k tomu jednomu handfeštu pečeť svú jsú přivěsili, ješto, kdyby lidem jejich z Vy- sokého co na tom vostrově, kdež nyní louka jest, bylo náleželo, byli by své pečeti k tomu listu nepřikládali. Též i vejpis z desk cedulí dílčích čten, z něhož se porozumívá, že nebožtík pan Hynek ten rybník na dole Střemským a jich obci dal dělati však s tím opatřením, aby Střemským proti tomu oddáno bylo, ješto, kdyby se co tu Vysockých bylo dotýkalo, byl by pan Hynek taky nezapomněl jich v tom opatřiti. Zase proti tomu mluveno, že z těch handfeštuov to se vyhledává, že Střemy a ten grunt Jana Štampacha nikda dědictvím neb svobodctvím jest nebylo, ale byl pod správou Mělnických, což dědictví králové JMti jest, neb Mělnitští držíce tu ves JMti králové jsú ji postoupili. Na to vejpis vkladu z desk čísti dal pravíc, že se to ukázání k budoucí věci hoditi bude. A kdež strana mluví, jako by vo spolek jiný soud a ne mezní býti měl, ješto jsou na vedení ukázáni mezníci s kříži, též pokud Vysotští sami čeho užívají a pokud s Střemskými spolek mají a to dáním neb při- puštěním někdy pana Kokořína, a tak se mezí a práva mezního dotýče a nemůže na jiný soud staženo býti; žádaje podle toho všeho za opatření. Při tom na místě JMKské skrze pana Petra Chotka z Vojnína, prokurátora JMKské, jest mluveno, poněvadž se v této při dotýče gruntuov a dědictví králové JMti, nad čímž JMKská vejplatu míti ráčí, a tomu se z svědkuov porozumělo, že nebožtík pan Kokořín, dědičný pán vsi Střem, slyše vo rozepři, kterúž jsou Střemští s Vysockými vo týž duol měli, a nemoha vyrozoměti, kudy by meze, ješto by ten duol mezi nimi dělily, šly, nenalezše žádných mezníkuov, takovú vejpověď jakožto pán vrchní učinil, aby oni obojí toho dolu pastvou společně užívali, což jsou učinili, a tak od té chvíle bez překážky toho dolu užívali, žádaje na místě JMKské, aby oni Vysotští jakožto lidé králi JMti vejplatou náležící při tom spolku zůstaveni byli a tudy aby se gruntuov JMKské neujímalo. Neb ač jest pan Hynek Beřkovský ten rybník tu dělal, však tím děláním nemohl jest spravedlnosti, kterúž Vysotští k těm gruntům mají, odjíti ani odciziti, ješto jim v to nikda od poručníkuov páně Hyn- kových, paní Markety, pana Vančury a pana Pecingara, vkračováno nebylo a pan

Strana 198
198 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Hynek, ač zákopy v jejich Vysockých gruntích dělal, proto jest tím nemohl gruntuov cizích sobě osobovati. A poněvadž ta společnost od obojích svědkuov dostatečně jest provedena, jest té naděje, že lidé královští při též společnosti a takovém dobrovol- ném snešení zachováni budou. Zase proti tomu mluveno, že Jan Štampach s manželkú svú na tento čas s JMKskú žádného obeslání nemají, toliko se panem hofmistrem nejvyzším, a protož se jim nevidí s JMKskú v jaký otpor se dávati, než při svým pořádném vedení a ukazování žádají za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, obeslání, vedení svědkův, svědomí, handfešty, vejpisy z desk zemských, též i z kněh městských, svědky vypsané a jich s obúv stran pře líčení, ukazování mezí a otpory jich, toho všeho s pilností a bedlivě pováživše a vzavše naučení od pánův JMtí a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž on Jan Štampach a Anna Beřkovská, manželka jeho, obeslaní na vedení svém to sou svědky a ukazováním dostatečně provedli, že, pokudž sou vedli, že sou to pravé meze a hranice, a na místě nejvyžšího pana hofmistra toho ničímž podle práva od- vedeno není, aby to praví mezníci podle jich obvedení býti neměli, ani žádní od svědkův pana hofmistra jiní pravější a jistší mezníci, čemuž by úřad vyrozuměti mohl, ukázáni nejsou: i z těch příčin dává se jim Janovi Štampachovi a Anně Beř- kovský, manželce jeho, podle jich svědkův obvedení a ukázání za právo tak, že, což po pravé ruce jdouce od skály, na kteréž kříž jest, řečené Štylec, dolův cestou vedle samého břehu cesta a břeh dělí, že k Vysokému a důl k Střemám náleží nyní, na časy budúcí a věčné. Než což se pastev společních dotýče, ráčí-li pan hofmistr je strany z jakých pastev na místě poddaných pořadem práva tu, kdež náleží, vinniti, právo se nezavírá. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek před sv. Jiřím léta Páně 1553. — 1553 f. V. post Marci [27. dubna] Jan Štampach a Anna Beřkovská vzali re- lací vo škody.3) Konšelé strany nejvyžšího pana hofmistra: Pangrácí Zela, Jan Březina, To- biáš bečvár, z Roudnice; Matěj Malej, Vít krajčí, Václav rektor, ze Mšena. Zyk- mund Dona z Semic, řečník. Konšelé strany p. Štampacha: Pavel krejčí, Šimon Janda, z Velvar; Václav Znát, Vojtěch Škoda, z Kostelce; Vondřej Štětina, Jan hrnčíř, z Brandejsa. Svědkové strany JMti nejvyžšího pana hofmistra: Jan Nelícnej z Živonína, člověk pánův Karlíkův; Váňa z Kaviny, člověk pánův Karlíkův; Jíra, Štěpán, ze Lhotky, člověk pana Jana Vtelenského; Václav Valas z Borku; Vondráček z Strašnic; Urban Bumbal z Chotče, pana Adama Homuta; Jansa kožišník, Jan Zeman, Urban podruh, z Mělníka; Král, člověk pana Mikuláše Kapléře; Jan Duně, měštěnín No-

Strana 199
z roku 1553. 199 vého města Pražského; Jan Zítek z Choroušek; Linhart, Mikeš, Václav Rek, Vávra, Tůma Hertlíček, z Vysokého. Svědkové strany pana Štampacha: Jan Zabranský rychtář, Pavel Michale, Urban, Jíra Strahův, Jan Kutnaur, Jíra Bělohlavý, Jan Štěrboň, Martin dolení, Jan Horák šafář, z Střem; Jíra Jakubcův starý krčmář, Jan Starý, Kašpar Starý, Vít jinak Vitášek, Urban, Antoš tesař, Blažek Panošů, Lída stará Straková, Bartoš slepej, Marta Bartušková, z Nebužel; Říha Starý, tkadlec z Chotče; Martin Kolec z Sedlce; Šimon jinak Šich ze Všetat; Jíra rychtář, Vaněk Tavák, Petr Srb, Jíra Bílků, Pavel Houžvička, Štěpán jinak Štěpánek, ze Lhotky; Jíra, hajný z Kaviny, člověk p. Mikuláše Kapléře; Pavel z Bosyně; Matouš Huňkův z Rousovic; Jakub Holej z Velovic; Havel jinač Havelka, Jíra Černý, Jakub Srb, z Nenechova; Jan starý Hradecký z Holejšovic; Kuba jinak Jakub z Stránky; Martin, hajný z Repína; Jan Leva z Brozánek; Jindřich Sedlecký z Drchlavy v Sedlci; kněz Jan, děkan Mělnický; kněz Jan, farář ze vsi Nebužele. 1) Na okraji poznámka: Poručníci pana původa Albrecht Litevský z Svinař a Rehoř Šarloch z Luhu, oba dva spolu neb jeden z nich. — 2) Hynek Beřkovský z Šebířova, pán na Kokoříně a v Střemách, † 1539. — 3) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu C. 19. 64. 1553 d. 24. dubna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Jakubem Hruškou z Března co zástupcem poddaných královských ze vsí Varvažova a Užína a Vilémem Kelblem z Geisinku, Janem Trmickým z Miliny i Jetřichem Lungvicem z Lungvic o hranice obce za Jedlovou horou tak, že dává za právo J. Hruškovi dle obvedení svědků jeho. [List 160—162.] V té při, kteráž jest vznikla mezi panem Jakubem Hruškú z Března na Bitozevsi, krále JMti při komoře české raddou, na místě JMKské vyslaným a pod- danými JMKské ze vsí Hořejšího i Dolejšího Varvažova a Oužína k zámku Krupce příslušejících původem s jedné a urozenými vladykami panem Vilémem Gelblem z Gejzinku a na Hrbovicích, panem Janem Trmickým z Miliny a na Bukový a pa- nem Jetřichem Lungvicem z Lungvic a na Všebořicích strany druhé, a to vo meze a hranice, o vobec za Jedlovou horou, oč spolu činiti mají, tak jakž jsou se dobro- volně obojí strany o vedení purkrabí Hradu Pražského svolili: kdež po zasazení i zahájení soudu a zapsání svědkův podle práva mezního svědkové krále JMti vedli úřad purkrabství Pražského začavše u stolu od kamene s křížem, i vedli vzhůru a pravíc, že tu potůček dělí, kterýž nyní vysechl; čemuž svědkové strany otporné místo dali. Dále vedouce vejše ukazujíc vždy kamení s kříži a jeden, na němž jedle vzrostla, a tak místy mezi kameny duby ukazovali, a na jednom kamenu s křížem že habr vzrostl, až opět přivedli k jednomu kamenul) s dosti zřetedlným křížem pravíc, že pro ten kříž jeden ruku stratil. A tak vejše ještě jiné kameny a kříže

Strana 200
200 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na nich ukazujíce až přivedli k tomu kamenu, na kterýmž tři kříže byly, a pra- více, že již tam dále o to rozepře žádné není; neb kdyby tomu se místa dáti nechtělo, vedli by až tam, kdež hrábě vysekané jsou; vždy pravíce tak, což po pravé ruce jest, to že jest jich Gelblovo, Trmickýho a Lungvicovo, a což po levé, to k Krupce. Neb oni v těch místech dříví jsou sekávali i také zvěř jsou bili od mnohých let, jakž o tom mnozí ti staří lidé vysvědčovati budou; žádajíce podle svého patrného a zřetedlného mezí a mezníkův obvedení zachováni býti. Proti čemuž svědkové strany vodporné vedení a ukazování mezníkův místa nedávajíc pravili, že mnoho a skoro křížové ti všickni vnově zděláni jsou; ale oni že chtějí a ukáží jiná znamení s kříži starými, a to že jsou pravé meze a hranice. I vedli jsou úřad začavši od kamene s křížem, kterýž prvé svědkové původa ukázali nad tím, kde jest ten kámen, pro kterýž kříž jeden ruku ztratil, tu zprávu o tom kříži dávajíc, že za pana kancléře, kterýž tehdáž Krupku držal,2) vycházeli jsou na meze, a když přišli k tomu místu, tehdy ukazovali pánu na tom kamenu kříž; tehdy strana otporná pravili, že jej někdo vnově udělal a že jest ho tu prvé vídati nebylo. Tehdy jeden vystúpiv řekl, není-li to starý kříž, bodaj bych ruku stratil. I stalo se tak, že než tomu dvě hodině minuly, až jsou mu v jakési svádě ruku uťali. A tak ten kříž není žádný mezník, neb se hned s jinými kříži nesrovnává. Dále jdúce stezkú dolův ukázali po levé ruce kámen3) s křížem, až přivedli na pustú cestu, pravíc ji mezí býti. Opět ukázali kámen s † vytlučeným drobet pravíc, že jej někto vytlúci chtěl, ale nemohl všeho. A tak vždy vedúc a ukazujíc jiné kamení s kříži pověděli, že na tom kamenu, když dříví nasekali, nechali, kteréž obstaveno bylo; potom je Oužinští pobrali, toho stavuňku nevykonavše. Odtad vedúc opět přišli na starú cestu, zase na stezku, a tak vždy ukazujíc kameny s kříži tudíž přivedli k nánosu kamení, mluvíc, že jest tu prvé dub stál, kterýž jest již i zahynul starostí; pod tím opět v tejž spůsob druhý nános ukázavše, a tak jdouc cestou až přivedli k dubu s křížem, kterýž stojí vedle té cesty, pravíc ten dub hranicí býti mezi sedl- ským a obtí [sic], a tu pod tím dubem že jsou se mejtili. Ale svědkové původa pravili, že jsou oni toho v užívání byli; nébrž jeden svědek, člověk starý, přišed pověděl, že jest tu doubí sekal na tyčky před mnoha léty a ty jest prodával a jemu v tom že jest žádný překážky žádné nečinil. A tak od toho dubu vedli struhou dolův příčně, až přišli k pařezu pravíc, že jest hranice byla, ale ta že jest dávno sťatá a že by ještě jí kus v řece ležeti mělo. Jdúc předce dolův přivedli k kamenu u stolu, od kteréhož svědkové původovi vésti začali, žádajíce podle svého jistějšího a dostatečnějšího těch mezí ukázání za opatření a při tom obvedení zůsta- veni bejti. Když zase soud zasezen jest, na místě JMKské žádáno, aby svědkové čteni byli. A po přečtení svědkův skrze Havla Šamšu mluveno, že jsou to dostatečně

Strana 201
z roku 1553. 201 podle práva mezního svědky provedli, žádaje podle práva mezního na místě JMKské za opatření. Proti tomu od strany otporné mluveno, poněvadž svědkové jejich jsou též zapsáni, za to žádajíce, aby čteni byli, aby se věděli k čemu přimlúvati. I čtena jsou svědomí; a k tomu promluveno, že svědkové pánův původův se nesrovnávají, neb jedni svědčí na potok a jiní na kříže; ale těchto pánův přátel svědkové o me- zech dostatečně seznávají a že jsou tu dříví sekali, z čehož chalupa pastuší a ně- jaká stodola ustavena, a tak jsou toho užívali; žádajíc podle toho všeho za opatření spravedlivé. Zase proti tomu mluveno, že se stran svědkové nesrovnávají a ne JMKské, neb vedení jich místa se nedává. Jakož jest pak vědomé, jak jsou vedli a co uka- zovali, jaké mezníky na cestě v kolejích kříže, pravíce to za mezníky býti, ješto jsou některé kříže vnově dělali; a tak jsou nic pořádného neukázali. Ale svědkové JMKské všecko pořádně s kamene na kámen vždy ukazujíc kříže staré a mezi tím vždy duby veliké [s] křížem mezi kameny; ač jsou na mnohých místech již i kříže vytloukali, však proto dobře znamenité jsou, ješto o těch křížích dosti dávní svědomí a paměti jsou ještě za pana kancléře starého, kterýž Krupku držal, že jest při těch křížích byl a je viděl; protožť mušejí starší býti, a ne jako strana své nové ukazuje. Dále dav čísti zřízení zemské, kdož léta zemská prodrží, že toho užiti má; jakož jsou pak lidé královští toho užívali, což sama strana vyznává, že jsou tu dříví sekali a toho v užívání byli bez překážky. A na to že jest přisuzováno bylo, ukázav vej- pověď jednu mezi Mikulášem Hruškú z Března a Jakubem Hruškú*) a druhú mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú;5) žádajíce podle ukázání a průvodu svého- i tohoto obvedení na místě lidí JMKské za spravedlivé opatření. Proti tomu mluveno, že se tuto jinak svědkové i řeč vykládá, než-li svědčí a mluveno jest, ješto jest řečí svú k tomu nemluvil, aneb aby se stranám co na škodu přiznávati měl. Ale však což jest kolivěk při těch křížích mluveno bylo, to úřad v paměti má a není toho po druhé potřebí opakovati; k nálezům pak čteným aby se mnoho mluviti mělo, vidí se za nepotřebné býti, poněvadž k této při nená- ležitě se ukazují. A tak podle dostatečného odvodu svého pan Gelbl žádá s jinými vedle práva mezního zachován býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení svědky, svědomí, vejpovědi, zřízení zemské a obúv stran pře líčení, toho všeho pilně pová- živše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž on Jakub Hruška, jsúc vyslaný na místě JMKské, to jest dostatečně svědky i na vedení pokázal vedouce u stolu od kamene s křížem k jiným kamenům s patrnými kříži až právě k tomu kamenu, na Archiv Český XXX. 26

Strana 202
202 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kterýmž tři kříže byly, tak což po pravé ruce jest, to že jest jich Gelblovo, Trmi- ckýho a Lungvicovo, a což po levé, to k Krupce že náleží, a také svědkové strany otporné u stolu tomu kamenu s křížem, též i tomu poslednímu kamenu, na kterýmž tři kříže byly, na vedení jsou místo dali, a zase, ač sou kříže na vedení svém po- kazovali, ale aby jištější a gruntovnější (mimo původa) hranice a meze býti měly, toho se z svědkův a vedení jich vyhledati nemohlo, nebo když strana na mejto k dubu úřad přivedli, odtud žádného mezníku sou dále neukázali, než maní dolů šli zase k hrobu k prvnímu kamenu: i z těch příčin dává se jemu Jakubovi Hruškovi na místě JMKské původu podle obvedení svědkův za právo tak, že se tíž poddaní JMKské ze vsí Hořejšího i Dolejšího Varvažova a Oužína k zámku Krupce příslu- šející při týchž mezech a hranicech a při též vobci za Jedlovou horou zůstavují nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Stalo se v pondělí po sv. Jiří léta Páně 1553. Konšelé strany JMKské k Krupce: Volf malíř, Hans Minych, Vít bednář, z Oustí; Michal Fišar z Krupky; Matouš Výška, Jiřík Polévka, z Bíliny. Matyáš z Lovče, řečník. Konšelé Kelble a jiných: Matěj mydlář, Klíma řezník, Šťastnej krejčí, z Te- plice; Říha Hoch, Michal Pýša, Tomáš Macek, z Chabeřovic. Svědkové krále JMti: Vondráček, Pavel Pavlice, Petr Petek, Vít Vlk, Jíra Válek, z Dolejšího Varvažova; Matouš Klekar, Bartoš Malej, Brož Šmíd, Bartoš Šmíd, z Hořejšího Varvažova; Martin Hašek, Aleš, Vacek, Jan Mlad, Mates Mikšovic, Dlouhej Jíra, Nykl Polák, Jakof Franc, Vondra Brožovic, Říha Vondráčkův, Janek Brožův, z Oužína. Svědkové Kelble a jiných: Tomáš Barchan, Feyx Hauf, Lorenc, z Kamenice; Linhart Čepl, Jiřík Reitr, z Dělouše; Pabián Zetaur, Brož, Vavřinec Hajtman, z Nové Vsi; Beneš, Václav, Brož, Vít Štědra, Jan Tirle, Martin Zumr, ze Všebořic; Havel z Oupeřin; Vít z Chuderova; Antonín z Roudné; Vencl, Jíra Ješek, Vondra Míkovic, Urban Zajíček, z Střížova. 1) Při okraji poznámka: 21 kamenův. — 2) Albrecht Libštejnský z Kolovrat, nejvyšší kancléř kr. Č. v létech 1503—1510, koupil r. 1506 Krupku a zemřel na hradě tamějším r. 1510. — 3) Při okraji poznámka: 18 kamenův. — 4) Zde č. 14. — 5) Zde č. 9. 65. 1553 d. 16. května. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Albrechtem purkrabím z Donína a šesti bratry Švanci z Švancu a Weigsdorfu o hranice v Chrastavském lese mezi Horní Chra- stavou a Neudörflem tak, že dává za právo částečně oběma stranám dle obvedení svědků jejich. [List 167—171./ Vedle té pře, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Albrechtem purkrabí z Donína puovodem s jedné a urozenými vladykami panem Hendrychem,

Strana 203
z roku 1553. 203 panem Francem, panem Hanušem, panem Krystofem, panem Joachymem a panem Zykmundem bratřími nedílnými Švanci z Švancu a Weisdorfu strany druhé o meze a hranice v Chrastavském forštu mezi Horní Chrastavú a Neydorfem, jakž též obe- slání šíře ukazuje: kdež svědkové puovoda začavše úřad vésti od pařezu jedlovýho vypáleného pravili, že jsú na něm tři kříže byly, a tu vedle něho hned od buku, na kterémž čtyři lízy jsú vysekaný, blízko od hrobu, mluvíce, že, což nahoru, to JMKské a doluov jdúc, na levé ruce k panství Grabštýnskýmu, a na pravé ruce pánům Švancuom že náleží, a pravíce, že ten buk a pařez jest pravá hranice. Proti tomu svědkové strany obeslaných otpírajíce pravili, že jsú nikda o té hranici ne- věděli a nevědí, ani kdy o ní slejchali. I vedli před se úřad dolů podle potůčku pravíce, že ten potůček jest pravý mezník tak, což po levé ruce, to k Grabštejnu náleží, a což po pravé, že tam oni nesahají žádnému; dobřeť se k tomu nejdou, čí jest; vedúce vždy doleji podle téhož potůčku a pravíce, že jsú z těch míst dříví vozívali k potřebě své bez všeliké pře- kážky pánuov Švancuov, též pána starého, jich otce i děda. Kdež strany odporné svědkové místa tomu nedavše pověděli, a zvlášť hajný Prod, že, když jsú lidé chtěli dříví k Grabštejnu míti, že jsú od starého Švance dříví kupovati musili a je i platili. I nedavše tomu místa, aby měli jaké dříví kupovati aneb platiti, vedli před se doleji k háji březovýmu. Tu svědkové strany otporné pravili, že děd pánuov Švancuov lidem svým tu v tom místě odpustil, aby tu sobě mejtili, a ještě i semeno- k osení jim dával, na kterémž místě jsú sobě sívali. Kdež svědkové strany puovoda pověděli, že o tom dobře vědí, že jest mejceno, ale to dříví do Chrastavy k svět- nicím i k jiným potřebám vozili, a těm lidem bylo jest ukázáno od starého pana Švance, aby za to dříví, poněvadž jsú na svém nemejtili, na jeho gruntech, jakožto z druhé strany toho potůčku, sobě sekali. Tu jeden svědek obeslaných bratří Švan- cuov pověděl, že tu neví o žádných mezích] a také toho neví, aby tu od lidí páně Švancových kdy mejceno býti mělo aneb lidem pánuov Grabštejnských z toho místa prodáváno. I tu hned vůči Prodovi mluveno, kdež pravil, že by hajným byl, že jest jím nikda nebyl, a poněvadž nebyl, kterak má o jakých mezech věděti; též tomu se jemu otpírá, aby kdy jaké dříví od něho tak, jakž praví, kupováno bylo, ani od žádného. I vedli břehem puovod před se doluov vedle osení s jedné a potokem z strany druhé, až přišli k cestě. Tu pravili, že jest nikda naříkáno nebylo, ale že jsú toho všeho bezpečně bez překážky užívali a někdy pán Grabštejnský že jest na to místo, kdež stojí, přijel, a na témž místě měl se i pan Švanc starý dáti najíti; i nenašel se. Kdež odporná strana pověděla, kdež se mluví, že by pan Švanc nepřijel na toto místo, tak jest, i byl jest pan Švanc na jiných mezech nahoře tehdáž, kdež také pán Grabštejnský měl býti. I když se tam pán Grabštejnský nedal najíti, i sjel jest 26*

Strana 204
204 pan Švanc na toto místo a přijel, ale již byl z toho místa pán Grabštejnský domův ujel. I vedli před se dolův mimo týž potůček od cesty vedle břehu a osení, při- vedli úřad k rybníčku, mimo kterýž potůček jde; i šli před se břehem pod rybníčkem a dali se přes mostek vedše břehem vedle cesty a přišli na cestu, i před se tou cestou mezi osením přes silnici mimo dvůr Neydorf, mimo stodolu až k hrušce, u kteréž hromada kamení, pravíce, že tudy až přes potok k skále vylámané, na kteréž znamení bylo, meze jdou na druhú stranu. Čemuž strana místa nedavše pra- vili, že toho nepamatují, aby kdy tu jaké meze a hranice býti měly, nébrž že otec jich pánuov Švancuov tou strouhou do sádky vodu vedl. I šedši přes mostek šli břehem pod skalú mimo potok k řeřábu pravíce, že před týmž řeřábem vrata byly. Čemuž jest strana otepřela. I šli nahoru mimo druhý dvůr Neydorf od skály břehem a stezkou, pod nímž potůček dolův jde, skrze hájek březový před se nahoru k potůčku postrannímu; i šli břehem mimo břízy, opět k hájku březovýmu, a odtud mimo ten hájek patrnou mezí nahoru k kopaninám až k mezníku na mezi patrné, jdouc před se touž mezí, na kteréžto vonde i vonde hro- mada kamení, až opět k hájku; i šedše mimo ten hájek vedli upřímo nahoru, až přivedli a dovedli úřad k mezníku hraničnýmu, na kterémž pařez jedlový, pravíce tak, že pokud jsú vedli a obvedli, že jsú to pravé meze a hranice tak, což po levé ruce, to k panství Grabštejnskýmu, a což po pravé, to pánuom Švancuom že náleží; a ten hraničník že dělí troje grunty, totiž JMKské, panství Grabštejnské a panství pánuov Švancuov. I zase svědkové strany obeslaných začavše od téhož mezníku hraničného, kdež puovod dovedl, vésti, vedli úřad cestou dolů pravíce, což po pravé ruce, to že jest JMKské a po levé pánuov Švancův. I přišli k pařezu jedlovému u cesty pravíce, že již tu královské meze a jich dělí; i šli mimo březí doleji nad cestou a pravíce, že, což po pravé ruce, že to již pána Grabštejnskýho, a což po levé, pánuov Švan- cuov jest. I obšedše ten hájek březový ukázali kámen, pravíce jej býti mezníkem a že jsú sami mezi sebú lidé pánuov Švancuov s povolením jich tu vymezili, aby mezi nimi upokojení býti mohlo. I přivedli opět k druhému, až třetímu kamenu přes pastviny, a že jsou se oni sami poddaní o to urovnali, však bez ujmy s obojích stran pánuov a mezníkuov starých. I přivedli k osení a pravíce, že, což po pravé ruce, to k Hundorfu, a po levé pánuov Švancuov jest. I jdúce mezí patrnou přivedli úřad na mezník; i jdúc dolův mimo to osení k hromadám kamení až k hájku březovému, v kterýmž vonde a vonde hromada kamení, i šli skrze ten hájek dolův před se pa- trnou mezí mezi osením s obú stran až k hájku opět březovému a k kamenu a od toho kamene k druhému, pravíce je býti pravé mezníky. I šli před se přes louku a skrze březový háj a mejtinami upřímo dolův, přivedli k hromadě kamení a odtud D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 205
z roku 1553. 205 až k potoku, nad kterýmž potokem ukázali kámen mezní. Čemuž strana místa ne- dala, neb jsú ten kámen bez povolení pánuov Grabštejnských vsadili, nemajíce vsa- diti. Čemuž jsú místo dali, však tak, aby oněm ukázaným starým mezníkům na škodu nebylo a na ujmu s obúv stran pánuov, neb jsú to učinili oni sami lidé, aby mezi sebú měli upokojení až do dalšího opatření jich vrchnosti těch gruntův, a mezi tím mezováním prostředku že jsú lidé pánuov Švancuov v držení byli. I vedli břehem doluov k jedli přeložené přes potok na druhú stranu na břeh pravíce, že jest po- lovici toho potoku nebožtík sám pan Švanc člověku svému od toho kamene u břehu až k druhému, kterýž ukázati chce, pronajal; a člověk pánuov Grabštejnských po- věděl, že jest to proto učiněno, aby mezi nimi přátelství zuostalo; ale do své libosti a do vuole své toho jest dopřál; a tak pravíce strana, že z té strany polovice po- toku pánuov Švancuov a po voné straně jako po pravé pánuov z Grabštejna jest. I přivedl nad kámen potoku a od potoku hřeben ukazujíce, že ten hřeben dělí pan- ství pánuov Grabštejnských po pravé ruce a po levé pánuov Švancuov. Tomu strana puovoda odpírajíc pověděla, že tomu místa nedává, než že jsú páni Grabštejnští panu Švancovi toho přáli do své libosti a dříví jim sekati bránili. I šli týmž hřebenem stezkú pomezní po stráni přes hradby člověka pana z Donína; kterýžto člověk jsa povolán oznámil, že jsú se spolu oni o to nikda ne- snadili s člověkem pánuov Švancuov jakožto s sousedem. I šli odtud mezí patrnou mezi dědinami přes silnici pravíce, že, což po pravé, pánuov Grabštejnských, a což po levé ruce, pánuov Švancuov jest, až dolů přes louku k potůčku řečenému Ryb- ničnému nebolito Tejvlovu; a od téhož potoku opět přes louku k osení nahoru mezí patrnou vedli až k cestě, a od cesty maní, neukázavši mezníkuov ani mezí, vedli mimo háj březový před se nahoru a minuvše háje opět vedli úřad patrnú mezí mezi osením až k lesu, před kterýmž lesem zastavivše se na kopci, na němž pařez jest, pravíc, že což jest po pravé ruce, to k panství Grabštejnskýmu, a což po levé, to pánům Švancuom že náleží. I šli tím lesem, jenž slove Chrastavský foršt, maní, až přišli nahoru k té cestě, kteráž k dubu běží, u kteréž buk veliký vnově lízovaný stojí, pravíce, že nějací bratří Cimrové oznámili tu na tom místě, že jsú tu stáli tři bukové, kteříž se zpřevraceli, a že jsú dělili troje panství, jako Grabštejnské, Bibrštejnské a Švancův. A odtud šli až k hrobu, žádaje při témž obvedení a uka- zování zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a podle práva mezního osazeného Havel Šamša z Kosmačova, poručník pana puovoda, dav čísti obeslání, též svědky zapsané, pověděl, že úřad jest dobře spatřiti to vočitě mohl, že se svědkové v svým vedení na ukazování srovnávají a že jsú patrné meze ukazovali až na ten kopec, kdež sto- dola snad již stará ustavena byla, a odtud k skále vylámané a odtud patrnými mezemi nahoru od potoku až k mezníku hraničnímu že jsú úřad dovedli; tu když

Strana 206
206 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského svědkové dovedli, že jsú se všickni v tom podle svého svědomí srovnali, a že jest to pravý mezník hraničný, oznámili i na tom se snesli. Čemuž jsú i svědkové strany otporné takovému mezníku hraničnímu jako svědkové pana z Donína místo dali a s těmito svědkové strany otporné se srovnali; a poněvadž to mezování jest pořádně provedeno, že podle toho obvedení a mezníkuov ukázání žádá pán při týchž mezech a hranicech zuostaven býti. Proti tomu Jiřík Ursyn od obeslaných bratří Švancuov dav čísti svědky po- věděl, mimo svědky aby měl co mluviti, že to bude při rozvážení úřadu; kdež jest po obeslání přečteném žádáno od pana z Donína, aby pán při obvedení zůstaven býti ráčil, což postačiti nemůže, neb hned svědkové páně v svým svědomí a vedení se nesrovnávají; neb seznávají, což jsú slýchali, jmenujíce jisté osoby starý, a tak stahují se na slyšenú věc, ale nejistí toho, aby to tak bylo. Kdež jsú pak k dřevu tomuto přišedše dávali správu, že by tu křížové tři býti měli a že by na trý grunty dělily, ješto se to vedení s průvodem jich nesrovnává; druhé, že by potůček dělil meze, ale neukazují, aby to se provozovalo, z čeho jest obeslání vzešlo; nebo z ji- ného se obsílá a jiné vede; dav čísti zřízení zemské, kdo by z jiného pohnal a jiné ukazoval, že má zdviženo býti. Ale svědkové pánuov Švancuov bratří to seznávají pořádně, že jsú to bratří Švancové drželi a od starodávna že v držení jsú, jako od 60 let; pak aby měli tou příčinou nějakým slýcháním o svou spravedlnost přijíti; a také když se dotýče dědictví, že má každý býti pohnán ke dckám, pak-li manství, tehdy před soud dvorský; pak aby měl jeden mezováním takovým z starožitnýho dědictví nebo manství vyveden býti, byly by to dosti těžké věci, neb zřízení se vztahuje, byl-li by kdo manem, že má každý na svém právě vinín býti. A poněvadž jsú v velikým a starožitným držení byli, jako předkové jich a dědové, a tak poně- vadž jsou pořádně to svědky provedli, že věří, že při týmž starodávním držení a svědkuov obvedení zůstaveni budou, poroučeje se v tom k spravedlivému rozvážení; dále mluvíc, poněvadž pán dílčí ceduli, aby mu se toto na díl dostalo, neukazuje, že tohoto mezování mimo bratří užiti nemá, a tak to obeslání tudy zdviženo býti má. Zase proti tomu mluveno, svědkové, kteříž jsú od stran čteni, ti se v svým svědomí na vedení svém nesrovnávají a to v tom, že přivedše od hraničníku od pů- voda ukázaného mezi grunty krále JMti, panství Grabštýnským a panství Švancuov a odtud šli cestou ukazujíce, že jest mezi lidmi samými o to rozepře byla; ale aby jistí mezníci a hranice býti měly, neukázali, neb jsou sami o své ujmě lidé sobě mezovali; a tak v svým svědomí se nesrovnávají. A odtud když přišli k potoku, přešli přes potok po dřevě; tu hned nevěděli, jak dále ukazovati; i šli odtud maní zdělavši sobě lízy přes hradby, až přišli k potoku přes nějaké louky a přes ten potok k osení; i vedli opět maní před se až k lesu a lesem tím opět na horu, jenž slove foršt; též vylízovavše sobě, opět maní vedli. A tak poněvadž jsou strana tak

Strana 207
z roku 1553. 207 nepořádně meze ukazovali, že má pán spravedlivě při svém obvedení a jistějším mezování zuostaven býti. Neb když se v obeslání nahledne, tu se nejde, že jest dobře obesláno, a to obeslání i mezování že se s svědky srovnává. Zase mluveno, ukázav vejpověď mezi panem Lickem a biskupem Salcpurským učiněnú,1) že obeslání, když se s mezováním nesrovnává, takové zdviháno bývá; též dal čísti vejpověď učiněnú mezi Kašparem Strojetickým a panem Vojtěchem z Val- štejna,2) a tak že toto obeslání zdviženo býti má spravedlivě. A také by i nejvíce ukazovali, poněvadž jsú létuom zemským jako od 60 let projíti dali, že jest pán i promlčal; a tak, ne jitím po právě, chtěl by sobě pán tyto grunty mezováním ne- pořádným přivlastniti; neb hned při začetí na vedení svém nepořad učinili, že jsú na gruntech JMKské vésti od toho pařezu začali a hrob na cizím gruntu udělali, o čemž pan hajtman Frýdlandský, jsúc tuto přítomen a slyšavše i spatřivše vedení, bude se v té věci jak věděti zachovati a snad bez pochyby i na komoru krále JMti vznésti. Zase mluveno, poněvadž pan z Gerštorfu jsa pohnán o postavení Krystofa Tejvle jeho jest nepostavil, že žádá podle práva mezního za pokutu. Kdež od Gerš- torfa čteno odsvědčení, že vo něm neví, a mluveno, poněvadž se odsvědčuje, že pokuta žádná na něm přisuzována býti nemůže. A kdež se mluví holá slova, že by gruntové páně nebyli při začetí mezí, že toho strana neukáže. A co se pak koní pobrání dotýče lidem na gruntech pánuov Švancuov, že když supplikací JMti arciknížeti po- dali, že jest pánuom Grabštejnským poručeno, aby takové koně poručili vydati s tou vejhradou, chtí-li se strany oč pořadem práva viniti, že se jim právo nezavírá; po- roučeje se s tím se vším k spravedlivému soudu. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle téhož práva mezního osaze- ného, vyslyšavše obeslání, svědomí, pokazování, průvody, zřízení zemské, vejpovědi, to všecko pilně váživše, též i jich s obúv stran pře líčení, takto o tom z soudu [za]hájeného podle práva mezního vypovídají: Poněvadž svědkové pana Albrechta pur- krabí z Donína atd. na vedení svém počnúce od vypáleného pařezu a od buku, na kterémž čtyry lízy vysekaný jsú, vedli jsú doluov podle potůčku pořádně pravíce, že, což jest na levé straně, že to panu Albrechtovi z Donína přináleží, před se tím potůčkem vedúc přivedli až pod rybníček pravíce, že týž potůček jest pravé meze a hranice, kterejž dělí grunty pana z Donína a jich pánuov bratří Švancuov, uka- zujíce po levé straně, že jsú lidé pánuov Švancuov týž lesy pánuov Grabštejnských vykopali a pole sobě zdělali, neb jest jim toho přál starý pán z Donína do své vuole, ješto na též meze a hranice někdy starý pán z Donína jest vyjížděl, ale pan Švanc jest se k uloženému dni nenašel; čemuž svědkové pánuov Švancuov jsú místo dali, ale aby na jaké jiné meze mimo tyto, vo kteréž jest rozepře, tejž vejjezd se

Strana 208
208 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského stal, toho od pánuov bratří Švancuov odvedeno a pokázáno není, a tak jsou se též meze nepromlčaly; ješto svědkové pánuov Švancuov na vedení svém počnúc od téhož potůčka k lesu a přes les naskrze žádných jistých mezí jsú nepokázali, než maní přes les, udělavši sobě proklest, jsou vedli: i z té příčiny dává se jemu panu Albrech- tovi z Donína puovodu podle jeho svědkův obvedení za právo od pařezu vypálenýho a buku až do téhož potůčka pod rybníčkem tak, že se on pan z Donína při týchž mezech a hranicech podle svého obvedení zuostavuje nyní, na časy budoucí a věčné. Než což jsú tu vsili lidé pánuov Švancuov, též sami páni Švancové obilé jakéhožkoli, to mají pokojně sníti a skliditi bez překážky pana z Donína. Jakož pak dále svěd- kové pana Albrechta atd. od toho potůčku jsú vedli ke dvoru Neydorfu nahoru, pravíce tu cestu za mezník býti, potom mimo týž dvuor doluov přes most, potom průhonem zhůru až k pařezu vysokému pravíce, že by týž pařez troje grunty dělil; ješto oni svědkové pánuov Švancuov začavše od téhož pařezu vésti jsou pořádněji mezníky a meze ukazovali než-li svědkové pana Albrechta z Donína, před se jdouce patrnými mezemi od hřebene až do potůčku Rybničnému Tejvlovu [sic]: i z té pří- činy dává se jim pánuom Švancuom bratřím podle jich obvedení a ukázání počnúc od pařezu vysokého až do potůčku Rybničného Tejvlova za právo tak, že, což po pravé ruce, to panu Albrechtovi z Donína, a což po levé, to pánuom Švancuom náleží, a to nyní, na časy budoucí a věčné. A škody útratní a nákladní z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Dali památné. Stalo se v outerý po sv. Žofii léta Páně 1553. Konšelé strany pana Albrechta purkrabí z Donína: Václav apatékář, Václav líkařů, z Boleslavě; Matouš Michálek, Havel sladovník, Václav Chmel, z Hradiště. Martin Český z Chrastavy, řečník. Konšelé strany bratří Švancův: Jan bakalář, Václav Špalík, z Turnova; Martin Hubáček, Jan Bouše, Jan Hendrych, z Dubu; Matouš Knejzar z Frýdlantu. Svědkové pana Albrechta z Donína atd. puovoda: Jakub Otta, Kašpar Tok, Pavel Kuchů, Jiřík tesař, Urban Černý, Lorenc tesař, Jiřík Klus, ze vsi Horní Chrastavy; Mates Šultes z Chrastavy městečka; Bartoš Kuch, Petr Tejvel, ze vsi Suché; Šimon Miller, Pavel Dresser, z Engelsperku; Mates Neyman z Šinpachu; Michal Šveigar, Hanuš Neyman, Petr Fibier, Hanuš Senftleben, z Neyndorfu; Krystof Kraus z Hořejší Chrastavy; Rehoř Fibier, Martin Kraus, Jiřík Kraus, Mates Yhan, Hanuš Hezler, Gall Arelt, z Neyndorfu; Martin Prod z Reichenperku; Tomáš Tejvel. Svědkové bratří Švancuov obeslaných: Hanuš Fibier z Rosntolu; Martin Prod z Rechnperku; Martin Aldman, Valentin Šmíd, z Neyndorfu; Petr Šlesigar z Reichn- perku; Michal Šveigar, Hanuš Neyman, Petr Fibier, Hanuš Senftleben, Rehoř Fibier, Martin Kraus, Rehoř Kraus, Mates Yhan, Hanuš Hesler, Gall Arelt, z Neyndorfu; Krystof Kraus z Hořejší Chrastavy; Hendrych Max z Rosponau; Petr Neyman 1) Zde č. 53. — 2) Zde č. 51. z Nezidle.

Strana 209
z roku 1553. 209 66. 1553 d. 24. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Volfem Štubenberkarem z Štuben- berku a Mikulášem Otmarem z Holohlav o hranice a les Arnoštovský u vsi Spyty ležící tak, že dává za právo Volfovi Štubenberkarovi dle obvedení svědků jeho. [List 178—181.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Volfem Štubn- berkarem z Štubnberku puovodem s jedné a urozeným vladykú panem Mikulášem Otmarem z Holohlav atd. obeslaným strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu činiti mají, o les Arnoštovský u vsi Zpyty ležící, což k té vsi náleží, jakž též obe- slání šíře ukazuje: kdež po zapsání svědkuov podle práva mezního puovod začal úřad vésti od hrobu a dubu, na kterémž dvě lízy jsú. Vedli úřad cestou nahoru pravíc, že, což po levé ruce, k Spyty, a což po pravé, to k Rousinu že náleží. I dali se na pravú ruku starou cestou, ukázali dub lízovaný, i šli před se od téhož dubu touž cestou a mejtinami, a že jsou sobě tudy vozili dříví a ještě vozí, oznámili; přivedše k dubu opět lízovanýmu, též k druhému a potom k velikému dubu též lízovanýmu, na kterýmž i kříž jest zarostlý, pravíce, že jest pravý mezník. Proti tomu Mikuláš Otmar z Holohlav obeslaný pověděl, že, což se ukazuje, že jest to všecko vnově lízováno. I šli před se nahoru tejmiž mejtinami a přivedli k jedli lízovaný a od té jedle vedli před se nahoru ukazujíc vonde i vonde duby lízované veliké pravíce, že jsou to, jakž ukazují, pravé hranice a mezníci, až přišli k mejtinám. Tu dotázáno, kdo by mejtil. I ozval se Jakub Šidlo, že jest on tu mejtil. Tu strana otporná po- věděla, že jsú jeho hajní vyměřovali s jeho volí a ty lesy prodávali, a tak že ten les Arnoštovský jemu náleží a jeho jest. Kdež svědkové puovodovi otpor učinivše, že jsú nikda nekupovali, než toliko že jsú hajných jeho prosili, aby jim vyměřili, a od toho vyměření každého provazce po bílým penízi platili; ale aby jeho pana Otmara tento les býti měl, toho neukáže. I šli před se opět od dubu lízovaného, šli cestou a přivedli ke dvěma dubům pravíce, že již potud, pokudž jsú vedli a ukázali, že jsú pravé hranice a mezníci tak, že, což po levé ruce, to že les Arnoštovský, a což po pravé, to Rousinský slove; a tak že již dáleji vésti nechtí, neb o to rozepře není; náleží již to k Jesenici; žádajíce při témž obvedení a ukazování zachováni býti. Tu od Mikuláše Otmara promluveno, že tuto s panem Volfem o žádné meze činiti nemá a tak neví, jaké by měl mezníky proti tomu ukazovati, pravíce toliko to, že jest jeho ten les Arnoštovský a ne Spytských, a tak drží-li, že drží dědičně; a dotýče se tu gruntuov a ne mezí, neb jest jeho všecken, jako i Rousinský, a ne jich, jakž strana ukazuje a vede. Kdež po zasazení soudu zahájeného a podle práva mezního osazeného Petr Halíř z Jitčiněvsi, poručník obeslaného, pověděl, že prosí za to, aby v to pan Mi- Archiv Český XXX. 27

Strana 210
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 210 kuláš potahován nebyl, neb se tu dotýče gruntu a ne mezí, o kderéž on s panem Volfem činiti nemá. Neb tento les drží-li, drží po starších, po předcích a přátelích jakožto po páních Kolodějích, a on týž pan Otmar sám drží a užíval jeho i ještě užívá jako pastvami, honěním zvěři, líčením, pletkami a jinými věcmi, užíval před mnoha léty, a tak se tu žádného mezování nedotýče, než toliko holýho dědičného gruntu; žádaje při tom zachován býti. Kdež poručníci pana puovoda pověděli, že za to žádají, aby k provozování těchto věcí překážíno nebylo, neb se to ukáže, že o meze činiti jest, a o grunty tuto žádné rozepře není; neb se to i z psaní jeho nachází, že sám o nich zmínku činí. Zase mluveno, poněvadž se gruntuov dotýče, že se v nic dávati nechce; než chtějí-li jeho z čeho viniti, že právo před sebou mají. I nalezeno, chtějí-li co ukazovati, aby ukazovali. I čteni jsou svědkové, z kterýchž se nachází, že ten les, pokudž jsú vedli, Arnoštovský po levé ruce a po pravé ruce Rousinský slove, a tak jest ukázáno, že ten les Arnoštovský k Spyti náleží k panství Novoměstskýmu, čehož páni Nového Města jsú vždycky v držení a užívání bývali a jsou bez překážky všeliké jako od 40 a 50 let, z čehož Zpytští plat týmž pánuom dávali a dávají. A protož, poněvadž jest to ukázáno pořádně i na grunt dovedeno i svědky provedeno, že podle toho ukázání a dostatečného průvodu jakožto poručníci za spravedlivé opatření a při obvedení zuostaveni býti žádají. Zase mluveno, kdež předešle jest mluveno a oznámeno, že o žádné meze činiti nemá, a tak tento pruovod místa jmíti nemuože, neb by jej rádi Otmara z držení vyvésti chtěli, aby hned zhola toho lesu prázden byl, jakž se ukazuje. Neb tuto svědkové sobě sami nadsvědčují; neb seznávají, mně toto, dva provazce, tři pro- vazce a jiní více, a jiní se s nimi hned nesrovnávají; neb také někteří jmenují Arnoštovský a jiní nevědí jak jmenovati; a tak jemu ke škodě nejsou; a nemají Spytští, poněvadž se jich dotýče, v svým svědomí podle zřízení zemského průchodu jmíti. Kdež se ukazují registra, chtějíce tudy potvrzovati, jako by ten plat náležeti měl, ty nemohou postačiti, neb páni Spytských v platích sobě ujíti i přidati mohli, jak chtěli. Jest-li že Zpythy jaký platy na Nový Město dávají, do toho jemu nic není. Než on se drží svého dědičného gruntu; a také se toho neukazuje ani dckami ani žádnou smlouvou neb jakkoli, že by ten les jemu panu Volfovi náležeti měl; a po- něvadž se toho nic neprovozuje, že žádá v tom za opatření a při gruntu dědičném zuostaven býti. Zase od poručníkuov povědíno, kdež strana mluví, že by se neukazovalo, aby, jak toho lesu v držení býti měl a jakým spuosobem, ukázal na to smlúvu mezi někdy panem Vojtěchem z Pernštejna a panem Heřmanem z Rokytníka o týž les učiněnú, z kteréž se nachází, že tento les Arnoštovský k té vsi Spyty náleží, z kde- réhož plat se na Nový Město dává. A také kdež praví, že by svědkové sobě sami

Strana 211
z roku 1553. 211 na[dsvědčovati měli, však jest od nich obeslání nevyšlo ani od nich na meze žádáno není, než od samého pána, a tak ne sobě, než pánu svědčí, a tak dobře svědčí. Nebo i z jiných svědkuov, jakožto poddaných pánuov Smiřických, pana purkrabí kraje Hradeckého 1) a Mikuláše Dobřenskýho, to se vyhledá, že jsú se v tom spravedlivě, pamatujíc na své závazky, zachovali a pravdu, čehož jsú svědomi, vysvědčili. A tak jest dobře toto obeslání, kteréž se s mezováním srovnává, vyšlo, neb jest z užívání gruntuov toto mezování pošlo; žádaje podle toho všeho za spravedlivé opatření. Tu od obeslaného opět, davše svědky své zapsané čísti, povědíno, že podle těchto svědkuov ukázání žádají zachováni býti; neb se to nachází, že jsú oni jakožto hajní jeho s povolením předešlých pánuov svých i také jeho Otmara dříví na pro- vazce vyměřovali a jim za to platili; též se nachází, že jest on toho lesu a ne Spytští v užívání byl, dav čísti psaní listovní mezi ním Mikulášem Otmarem a někdy Janem Krčmú, úředníkem Novoměstským, prošlá, že se z toho ze všeho psaní i odpovědi nachází, že jest vždycky svých gruntuov hájil a bránil užívati; poroučeje se s tím se vším k spravedlivému soudu. Zase mluveno: svědkové strany otporné, kteříž jsú čteni, ti se v ničemž ne- srovnávají; ačkoli dokládají, že jsú vyměřovali, ale nejmenují kde a v jakým lese, než toliko že v jeho Mikulášovým lese; a tak místa míti nemohou. A poněvadž pan Otmar ničímž toho neodvozuje, jakým spuosobem k tomuto lesu Arnoštovskýmu spravedlnost by míti chtěl, ani žádné smlúvy neukazuje, že žádají oni jakožto po- ručníci při svém ukázání a dostatečného [sic] pruovodu za opatření s tím doložením, davše půhon čísti, že jest Otmar pohnán, aby nějaké listy kladl, a poněvadž jich všech neklade, že žádají o pokutu za stané právo; dav čísti zřízení zemské, jakž se, kdož by z čehožkoli o položení pohnán byl, odsvědčiti má, a tuto, poněvadž ani ne- klade ani neodsvědčuje se, než toliko oustně oznamuje, že ho nemá, což jemu po- stačiti nemůže. Proti tomu Mikuláš Otmar pověděl, že o tom listu, z kderéhož pohnán, nic neví, a tak ho snad mohli pohnati z toho, čehož jest nikda neviděl, chtíce ho tudy k těškosti přivésti; že žádá, aby toho na něho úřad nedopouštěl. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísež- nými, podle práva mezního osazenými, vyslyšav tu všecku při, vedení svědkuov, svě- domí, smlúvu, listy posélací, registra a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž svědkové pana Volfa Štubn- bergara puovoda na vedení svém začavše od hrobu a dubu lízovanýho jdouce cestou nahoru duby jsú ukázali vylízovaný pravíce, že jsú to praví mezníci a že táž cesta, kudy vedou, meze a hranice dělí až k dubu u háje k Jesenicím ležícímu tak, že což po levé ruce, to že náleží panu Volfovi Štubnbergarovi ke vsi Zpytty, a což po pravé ruce, to že jemu Mikulášovi Otmarovi náleží, a on Mikuláš Otmar toho 27*

Strana 212
212 jest ničímž neodvedl, aby to neměly býti pravé meze a hranice, ani jiných žádných jest mezí nepokázal, čímž by se mohl úřad zpraviti: i z té příčiny dává se jemu panu Volfovi z Štubnberku puovodu podle jeho svědkuov obvedení za právo tak, že, což po levé ruce, že to k Spyti, a což po pravé ruce, jemu Mikulášovi Otmarovi náleží, a to nyní i na časy budoucí, věčné časy. Dal památné. Stalo se v ponděli před sv. Jakubem apoštolem božím léta 1553. — 1553 f. VI. post Jacobi apostoli [28. července] vzata relací vo škody. Konšelé pana Volfa Štubnberkara, puovoda: Jan Karásek ze Lvovic, Zykmund Zych, Václav konvář, z Hradce; Jan Čas, Mikuláš Hampolec, z Náchoda; Martin Šoustal z Nového Města. Jiřík Vlk, řečník. Konšelé Mikuláše Otmara, obeslaného: Jiřík Sokor, Jakub Husák, Absolon Vokáč, ze Dvora; Václav Herolt, Matúš Pacl, Matouš Kobyle, z Trutnova. Svědkové pana Volfa Štubnberkara, původa: Jakub Šidlo, Matěj Březohlávek, z Pythy; Jakub Voplišťal z Skalice; Blažek, Martin Kytlička, z Pythy; Jíra vodař, Matúš Holečků, Martin Hašek, z Skalice; Štěpán Štěch z Rysmburku; Jan Volbram ze Spy; Martin z Kratonoh; Spycký z Lochenic; Jan Vítů z Jesenice; Jakub Ho- lečků; Martin Nohavka; Prokop Mužík; Vaněk Nohavka z Šerče; Jan Bílý ze Spyty. Svědkové Mikuláše Otmara, obeslaného: Duchek Voříšek, Vávra tkadlec, Janek kovář, Jíra sladovník, Pavel Beladů, Vondra Švehla, ze Skalice vsi. 1) Byl jím v létech 1545—1563 Bernard Žehušický z Nestajova na Ryzmburce. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 67. 1553 d. 4. srpna. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Jiřím z Valdšteina na Hostinném a Kryštofem Jandorfarem z Jandorfu na Vrchlabí o hranice mezi vesnicemi Polkendorfem a Neudorfem tak, že dává za právo Jiřímu z Valdšteina dle obvedení svědků jeho. [List 154—156./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Jiřím z Vald- štejna a na Hostinném s jedné a urozeným a statečným rytířem panem Krystofem z Jandorfu na Vrchlabí, krále JMti raddú, strany druhé vo meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsou, mezi vesnicemi Pulkndorfem a Neydorfem, tak jakž též obeslání plněji svědčí: kdež po zapsání svědkův od pana Krystofa Jandorfara žádáno, aby ouřad soud zasedl prvé, než-li by k jakému vedení a ku při přistoupeno bylo, že nětco promluviti chce; což se stalo. Tu pan Krystof dav čísti obeslání pověděti dal, že mu se vidí, že obeslání toto má zdviženo býti, jedno proto, že pan Jiří vzal jest na tyto meze obeslání od osoby své samé maje bratra pana Zdeňka mladšího, o tom nevěda, aby dílní byli, ješto zřízení zemské v sobě obsahuje, že bratří nedílní všickni mají obsíláni býti a je také všecky každý obsílati anebo poháněti má, jináče obeslání bude zdviženo;

Strana 213
z roku 1553. 213 druhé, že obeslání toto jest vyžádáno na meze mezi Pulkndorfem a Neydorfem, a tomu se srozumívá, že se toto mezování k jiným gruntům nachylovati chce, kteříž nikda ani k Neydorfu ani k Pulkndorfu jsou nenáležali, chtíce jej pana Krystofa v to potáhnouti, aby se v něco dal, což by mu nenáleželo; neb těch gruntův pan Jiří jsouc držitelem postoupil jich JMti královské, a protož, poněvadž se znamenitě chce JMKské strany kovův dotýkati, načež zápisové jsou, o čemž pan Jiří dobrú vědomost má, ješto, aby se v něco toho pan Krystof, oč obeslán není, dáti měl, toho učiniti nemíní, neb žádný žádné spravedlivosti jinému prosúditi ani o ni se súditi nemá; a protož aby se na cizí grunty vésti měl dáti, není té naděje, aby v to potažen měl býti. Ale pan Jiří věda o zápisu vo horách a kovích, že JMKské náležejí, měl jest prokurátora JMKské k tomu mezování obeslati, čehož jest pomi- nul. Neb ti gruntové, tak jakž strana o tom dobře ví, náležejí k horám Navarov- ským, Lánovským, k Černému vrchu, z kterýchž lidi z Lánova plat do Trutnova platí. Než potok Fichtwaser ten dělí grunty Neydorfské od Pulkndorfských; jest-li že by tu co na otporu bylo, chtěl by pan Jandorfar z toho práv býti; ale vejše že jsou grunty královské k Černé hoře náležité. Na to ukázal vejpis z desk, kdež JMKská jemu Krystofovi Lánov s horami prodávati ráčí; druhý vejpis, že Jan Tetaur Vrchlabí a ves Naydorf témuž Krystofovi prodává,1) pravíc, že se tu dvojích gruntův dotýče, totiž gruntův a hor Lánovských královských a gruntův Naydorfských a Pulkndorfských; a předešle jest smlúva strany kovův a o společném užívání rud na horách Lánovských neb Navarovských mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími z Valštejna s jedné a jím panem Krystofem strany druhé, z čehož znáti, že jsou bratří nedílní a že vo žádné hory Lánovské neb Navarovské, na kteréž se tuto vésti chce, obeslán není, a tuto lidi z Pulkndorfu ani z Naydorfu nic nemají a jim do těchto hor nic není; žádaje vždy, aby vo cizí grunty, o kteréž obeslán není, k odpovídání potažen nebyl. Zase proti tomu od pana Jiřího mluveno, aby se pan Jandorfar na tom nemejlil, že pan Zdeněk teď přítomen jsa k tomu se sám přizná, že jest se panem Jiřím bratrem svým dílen a tato ves Pulkndorf jemu panu Jiřímu se na díl jeho dostala, a protož nebylo potřebí pana Zdeňka v to obeslání pojímati. Než kdež pan Jandorfar se tím brání, jako by se tu hor královských dotýkalo, tomu on otpírá a na tom pan Jiří není, voč obeslání není, aby se na to táhnouti nebo vésti měl, pravíc, že se tu JMKské hor nic nedotýče; než prodal-li je Lánov s horami, na to se netáhne, ani jest se nikda v hory krále JMti nevkládal a ještě nevkládá. Ale tuto se dotýče prostých mezí mezi grunty Pulkndorfskými a Naydorfskými, na kteréžto grunty i sám pan Jandorfar pana purkrabí jest vyžadoval, ač jest předešle se smlúva stala mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími, dokudž sou nedílní byli; ale již po té smlúvě rozdělili jsou se, a ves tato Pulkndorf jemu panu Jiřímu

Strana 214
214 se dostala, tím dokládaje, že on pan Jiří na nic jiného se vésti nebude než toliko na ty meze, kteréž dělí grunty Pulkndorfské od Naydorfských, tomu otpíraje, aby potůček Fichtwaser sem nahoru jaké grunty děliti měl. Tu jest oznámeno z úřadu panu z Jandorfu, když se vedení mezní vykoná a soud zasadí, že se podle náležitosti v té věci zachovati chce. Na to svědkové pana Jiřího dovedli úřad k potoku řečenému Fichtwaser ukazujíc nad týmž potokem jedli zvrácenú, pravíc, že by na ty jedli kříž býti měl a ta jedle že by mezník nebo hraničník byla, tak že ten potok až po tu jedli a s druhé strany nad lúkou, kdež kamení leží a nahoru meze příční patrná jest, dělí grunty Neydorfské od gruntův Pulkndorfských, než vejše potok všicek že jest v gruntích Pulkndorfských; a těch gruntův že sou v držení a užívání bez naříkání lidí z Pulkndorfu byli a ještě jsou. Kdež pan Krystof z Jendorfu takovému počátečnímu vedení od jedle na kámen, pokud louka člověka jeho z Neydorfu jest, neodepřel, nýbrž tomu místo jest dal, že ta louka člověka jeho, pokudž jest kamením obmezená, grunt téhož člověka dělí od gruntův královských k Černé hoře náležících až po ten potok Fichtwaser tak, že potok Fichtwaser dolů dělí grunty Neydorfské od Pulkndorfských po tu louku a vejše nad lúkou týž potok že dělí grunty Pulkndorfské od hor královských. I šli svědkové pana Jiřího tou příční patrnou mezí nahoru ukazujíc mezi tím meze, kteréž lidi z Pulkndorfu mezi svými díly mají, kteréžto meze ode vsi Pulkn- dorfu až k této patrné veliké mezi běží, oznamujíc, kterého člověka zejména který díl a grunt jest, a toho jeden každý že jest užíval bez překážky, tu klúčil, kopal, sil a klidil. I šli před se nějakými lomy až k buku, na kterýmž kříž, i záhony porostlý ukazujíc a pravíc, že v těch lomích, poněvadž není vypláněno, tak patrně mezí znáti, a že sou v těch místech i luka byly, že tak zřetedlných mezí není, než na dříví že se kříže i lízy nacházejí, kdež někdy pan Adam Zylvar jako držitel vsi Pulkndorfu s někdy panem Janem Tetaurem jakožto držitelem vsi Ney- dorfu ty meze jsou obnovovali až dolův k potoku řečenému Špiglwaser, k kterémuž jsou ouřad dovedli, pravíce, že opět ten potok dolův že dělí grunty Pulkndorfské od Černé hory, a ona mez patrná až k Špiglwosru že dělí Neydorf od Pulkndorfu, což se zřetedlně ukazuje; žádajíce při tom zůstaven býti tak jakož i předešle. Proti tomu pan Krystof pověděl, že tomu otpírá, aby to jaká meze býti měla, kterúž sobě lidi z Pulkndorfu za mez pokládají, neb on ani lidi z Neydorfu nevědí, pokud jich gruntové jdou a kde se od Černé hory dělí; že jsou tu byly porostliny a lesové znamenití, až nedávno lidi z Pulkndorfu v ně jsou vkročili a v hory a grunty královské se vkládali, meze sobě nové zdělali, nemajíc toho činiti. A to se i tím ukazuje, když sou došli lesu, že tu žádných mezí ani záhonův jest nebylo a není; a byť předešle tu i mezováno bylo od předešlých těch vsí drži- telův, však poněvadž se hor královských dotýče, že tomu místa nedává. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 215
z roku 1553. 215 Tu po zasazení soudu zahájeného od pana Jiřího čteno jest obeslání. Při tom mluveno: na jaký spůsob toto obeslání jest vyžádáno a nač se vztahuje, to jest vedením provedeno. Dále i svědkové čteni, pravíc, že sou to svědkové podle závazkův svých; o čemž svědčí, všecko ukazovali, byvše mnozí při tom, když předešle pan Tetaur se panem Zylvarem ty meze obnovovali, kteréž jedné grunty od druhých dělí; a těch gruntův po ty meze že jsou lidé z Pulkndorfu užívali, jich v držení byli, tak jakž seznávají, někteří od 50 a od 40 let. Ješto se panu Jiřímu vidí, že jest podle obeslání svého meze své dostatečně provedl, tomu otpírajíc, aby ten potok Fichtwaser teď nahoru za mez býti měl, ale tyto patrné a zřetedlné meze, mezníci a kříže až po potok Špiglwaser že jsou pravé meze, jest pan Jiří té naděje, že při takových mezech a gruntech svých zůstaven bude. Při tom spis spečetěný a rozdíl mezi panem Jiřím a panem Zdeňkem bratřími podán jest, kterýžto spis na dožádání pana z Jandorfu jest čten. (Z toho spisu se nachází, který za rozdíl klade, že se tu znamenitě spravedlnosti JMKské dotýče.2) Proti tomu od pana Krystofa z Jandorfu čteni jsou svědkové. Při tom mlu- veno, že ti lidi a svědkové pana Jiřího, kteříž vo užívání těch gruntův svědčí, jsouc sami těch gruntův v držení, sami sobě nadsvědčují, chtíce sobě svým vlastním svědomím ty grunty přisvědčiti, což podle zřízení zemského postatčiti nemůže; dav čísti zřízení zemské, kdož s kým na roku stojí, že jemu svědčiti nemá, nad to pak, koho se vlastně dotýče, sám sobě svědčiti nemůže; chtěje pan Jiří takovým průvo- dem grunty královské sobě přivlastniti, ješto na onen čas, když někdy pan Adam Zylvar vsi Pulkndorfu v držení byl, pan Jiří tomu jest otpíral, aby tyto grunty k Pulkndorfu náležeti měly, chtíce je k Lautrwasru míti; nyní pak, drže Pulkndorf, chtěl by je k Pulkndorfu přivlastniti. Pak aby se pan Jandorfar vo grunty královské tak hluboko v rozepři dávati měl, na tom není, pravíc tak, bylo-li je co toho, že by těch gruntův kdo jiný užíval, že jest z nich na Trutnov plat dávati musil. Pak, jak ti svědkové přijati býti mají, to bude při rozvážení, poněvadž se nachází z svědkův, že ti gruntové k Černé hoře jsou náležali a náležejí, a oni nějakým užíváním chtěli by je sobě osobovati. Ačkoli někdy pan Zylvar se panem Tetaurem nějaké meze jsou dělali, však na ujmu a ublížení gruntův a vrchnosti JMKské to se státi nemohlo; neb by to věc těžká byla, aby, snesúce se dva o grunty třetího bez vědomí jeho, takovým mezováním jeho vo grunty jeho měli připraviti. Ale poněvadž se obeslání na tyto grunty královské nevztahuje a pan Jiří mimo své obeslání na jiné grunty se vede, vidí se panu z Jandorfu, že vo cizí grunty není povinen odpovídati, neb žádný pod spůsobem mezí gruntův cizích se dosúditi nemůže. A také toho pan Jiří neprovozuje, aby jemu dsky svědčiti měly na tyto grunty, neb pan Jan Zylvar jemu té vsi a gruntův postupuje bez pohoršení hor královských a meze jemu žádný ukázány nejsou. Ani toho se neprovozuje, aby Pulkndorf panu

Strana 216
216 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Jiřímu na díl se dostati měl, ješto z toho spisu se nachází, kterýž za rozdíl klade, že se tu znamenitě spravedlnosti JMKské dotýče, neb v něm stojí, jest-li že by se jací kovové na gruntích, kteréž by k Hostinnému náležely, našli, jak jich oni páni bratří společně užívati mají; kterýžto spis jest učiněn strany kovův proti spraved- livosti JMKské. Pak bude-li tu co proti zápisům pana Jiřího učiněno, to bude při rozvážení v tom místě, kdež náležeti bude, neb on pan Jandorfar s povinnosti své takovú věc před JMKskú tajna učiniti nemůže. Však proto v tom spisu vo vsech, kterému bratru by která ves zejména na díl jeho se dostala, tak jakž jsou tři bratří Jiří, Jan a Zdeněk, žádné zmínky není; by pak ten díl pod nějakým srozuměním udělán byl, má-li postatčiti takový rozdíl, to při rozvážení bude; vždy pravě, byť byl pan z Jandorfu věděl, že by to obeslání na tyto grunty Černohorské se vztahovati mělo, byl by se jináče s průvodem opatřil. Proti tomu zase mluveno, že ti lidi ne všickni, kteříž o těch mezech svědčí, těch gruntův v držení jsou, a protož sobě nesvědčí; a v tom se pan Jiří nepama- tuje, aby kdy těch gruntův za někdy pana Zylvara brániti měl chtíc je k Lautr- wosru míti, neb sou se ti gruntové teprova pánu dostali, když o Pulkndorf frejmark učinil. Na to vejpis téhož frejmarku čísti dal pravíc, že v tom frajmarku se nachází, že postupuje Pulkndorfu kromě hor královských, ač jsou-li jaký, ješto pan Jiří vo žádných horách královských tu nic neví, ale byl těch gruntův v držení jako svých, až teď nedávno pan Jandorfar v ně mu vkročil a toho ničímž neukazuje, aby to grunty královské býti měly, a nic se tu JMKské nedotýče, než pan Jandorfar pod spůsobem krále JMti chtěl by jeho pana Jiřího o jeho grunty dědičné připraviti; žádaje, poněvadž jest to mezemi dostatečně provedl, že ten grunt k Pulkndorfu náleží, a pan Jandorfar toho ničímž neodvozuje, aby to grunty královské byly, ani mezí jiných žádných neukázal, podle toho za opatření; toho dokládaje, že jest mnoho svědkův od pana Jandorfara vedeno na to, oč s ním žádné pře nemá, jako o Černé hoře, proti zřízení zemskému, vidí se jemu, že by v pokutu upadnouti měl pro každého svědka 10 kop gr. č. A kdež vo podílu mluví, že by dostatečný rozdíl býti neměl, bylo slyšeti, co jest se panu Zdeňkovi na jeho díl dostalo a ostatku že jest se všeho odřekl, z čehož dobře rozuměti, že jest i Pulkndorf panu Jiřímu zůstati musil, a v tom že jest nic proti svému zápisu neučinil; poroučeje se v tom ve všem k spravedlivému opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení, svědomí, vejpisy z desk zemských, dílčí cedule, smlouvu, zřízení zemské a jich s obúv stran pře líčení, toho všeho pilně pováživše a vzavše naučení od JMtí pánuov a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z soudu zahájeného vypo- vídají: Poněvadž na místě pana Jiřího z Valštejna původa to jest svědky i také

Strana 217
z roku 1553. 217 na vedení dostatečně ukázáno a provedeno, že ty meze jsou pravé, kteréž dělí potok Fichtnwaser grunty Neydorfské od Pulkndorfských po tu louku, a vejše nad lúkou jdouce příční patrnou mezí nahoru až k buku, na kterýmž kříž vysekaný jest, a odtud dolův k potoku řečenému Špiglwaser, ješto, aby to meze a hranice pravé nebyly, toho jest pan Krystof Jandorfar dostatečně podle práva neodvedl a nepo- kázal, nébrž svědkové p. Jandorfara o žádných jistých mezech a meznících, aby o nich věděli, a v svém svědomí neseznali a žádných mezníkuov jistejch jsú nepo- kázali: i z té příčiny dává se jemu panu Jiřímu z Valštejna původu podle jeho obvedení svědkuov za právo tak, že se on pan Jiří z Valštejna při takovém obve- dení zůstavuje nyní i na budoucí věčné časy. Dal památné. Actum f. VI. post Petri vinculati anno 1553. — 1553 f. V. ante Nativitatis Marie [7. září] p. Jiří vzal relací pro škody.3) Konšelé strany pana Jiřího z Valštejna: Bohuslav Hatavůz, Pavel Jirák, Jan Kroupa, ze Dvora; Paul Hans, Jan Holej, Říha Hikl, z Hostinného. Martin písař, řečník. Konšelé strany pana Krystofa z Jandorfa: Vaněk Herle, Pangrác Král, Jiřík Gruttman, z Trutnova; Jíra Holub, Matěj Tichej, Jakub Slovák, z Jilemnice. Svědkové pana Jiřího z Valštejna, původa: Michal Kynig, Jokl Veniggelt, Simeon Ulkrugel, Hans Sonbent, Jokl Tam, Hanzl Langhans, Jiřík Funk, Brož Langnar, Martin Hartman rychtář, Mats Šubart, Lorenc Exnar, z Lautnwosru; Klein Michal, Fryc Hans, Jorge Veiling, z Neydorfu; Jokl Erkan, Feix Kuol, Tomas Špilar, Veis Falten, Lukáš Reitštyrn, Vencl Kunrat, Martin Mencl, z Pulkndorfu; Blažek Jiřík z Arnstorfu, Tomáš Klu z Zeyfu, Leder Hans z Chotovice, Jokl Exnar z Lánova, Jorge Mencl z Zeyfu, Feyl Tyms z Vlčic. Svědkové pana Krystofa z Jandofru, obeslaného: Michal Nel, Lorenc Šturm, Jokl Cancar, Paul Hans, Jorg Viznar, Lorenc Beneš, Blažek Hartman, Jorg Veyroch, Klein Michel, Hans Fryc, Kašpar Mezl, z Neydorfu; Jan Zylvar z Pilin- kova; Antonius z Vlčic; Petr Kraus, Mates Šarman, Hans Šarman, Jorg Šarman, Urban Šarman, Fabián Meissnar, z Moren; Hans Birknar z Maršndorfu; Valten Šeibel, Lorenc Seibel, Gorge Seibel, z Hartmansdorfu; Valtn Baudyš, Hans Baudyš, z Mladé Buky; Hans Graf rychtář, Fabián Laver, Michal Ner, Krystof Meylar, Hans Kreyp, Michal Lorenc starší, Andres Štefán, Michal Gal, Simon Ulrych, Jakl Ulrych, Hans Ulrych, Hans Visner, Beneš Urban, Mates Gal, Georg Čihák, Fabl Visnar starší; Vencl Keyb, Michal Lorenc mladší, Jeníček Hartman, Andres Erben, Jokl Ulrych, Valthen Xeder, Fabián Visnar mladši, Georg Visnar, Petr Gyn- cel, Merten Erben, Merten Brosl, Michal Hartman, Kodr Tomas, Jokl Exnar, z Lánova. Archiv Český XXX. 28

Strana 218
218 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 1) Král Ferdinand prodal Kryštofovi Jandorfarovi z Jandorfu Lánov r. 1543 a Jan Tetaur z Tetova Vrchlabí, Neudorf atd. r. 1537. DZ. 14, F. 2. — 2) Slova v ( ) jsou přeškrtnuta; přicházejí opět ku konci následujícího odstavce. — 2) DZ. v kvaternu škodním z let 1550—1558, na listu D. 3. 68. 1553 d. 4. srpna. — Soud mezní zdvihá obeslání ve při mezi Kryštofem Jandorfarem z Jan- dorfu na Vrchlabí a Jiřím z Valdšteina na Hostinném o hranice na Černé hoře, poněvadž se gruntů a desk zemských dotýče, což tomu úřadu souditi nenáleží. [List 171-178.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným a statečným rytířem panem Krystofem z Jandorfu na Vrchlabí, krále JMti raddú, puovodem s jedné a urozeným pánem panem Jiřím z Valštejna a na Hostinném obeslaným z strany druhé o meze a hranice, o kteréž v rozepři jsú, mezi grunty jménem Královský, Navarovský a nebo Lánovský na Černý hoře a mezi grunty k Polkndorfu, tak jakž též obeslání šíře ukazuje: kdež po zasazení soudu zahájeného, podle práva mezního osazeného, a po vystavení a poznamenání i zapsání svědkuov od pana obeslaného skrze Havla Šamšu z Kosmačova promluveno, že žádá, aby obeslání čteno bylo. Proti tomu od puovoda Jiřík Ursyn z Vladoře pověděl, že žádá, aby v to pan z Jandorfu potahován nebyl, aby mělo co tuto překážíno býti, chtíc sobě strana dáti obeslání čísti a něco k tomu mluviti; že jest to proti právu tomuto a dobré zvyklosti, ač vejminku a cestu sobě pán pozůstavil, při zapisování svědkuov že by chtěl něco mluviti. I chtěl-li jest pán toho užiti, měl jest se hned tehdáž tak zachovati, a k tomuto obeslání že není po- vinen odpovídati, dáti mluviti; a protož že pan Jandorfar žádá, aby v tomto mezo- vání a ukazování proti dobrému pořádku a zvyklosti překážíno nebylo; a tak po- něvadž jest již strana ku při přistoupila, že nemá té vejminky, že by chtěl po za- psání svědkuov něco mluviti, užiti; a tak nemá čteno obeslání, ale vedeno býti. Zase mluveno, že pořádek ten se při každých právích zachovává, že než obeslání k přečtení přijde a než-li ku při se přistoupí, ještě i svědkové s obúv stran zapsáni bývají, a proto jest-li že kdo chce k zdvižení mluviti nedadúc svědkův čísti, že to dopuštěno bývá a při žádným právě toho hájeno nebývá. Jakož jest se také i to mezi Václavem Sokolem s Bydžovskými na mezech též stalo,1) že tolikéž, když svěd- kové zapsáni byli, nedopustivše k vedení, i jest zdviženo. A tak tuto tolikéž se státi má z příčiny té, že prvé, jsúci puovodem, pan z Valštejna na tyto meze jest vobe- slání vyžádal,2) a jest pře i vyslyšána, načež se jest ještě vejpověď nestala, ale jest na naučení podáno. Dav čísti zřízení zemské, kdož nevykonajíc první pře vyžádá obeslání a nebo půhon jiný vezme, že učiní na zmatek, a takový půhon nebo-li to obeslání že zdviženo bývá; žádaje při tom za opatření. Zase od pana z Jandorfu mluveno: z vejpovědi čtené nachází se, že z mno- hých a rozličných věcí obeslání bylo vyšlo, a tak jest zdviženo; ale tuto, davše se již a přistúpivše ku při, chtěla by toho strana brániti, chtějíc, aby zdviženo bylo;

Strana 219
z roku 1553. 219 dav čísti vejpověď mezi panem hofmistrem nejvyzším a Štampachem učiněnú,3) že tolikéž se stalo a zdviženo jest z příčiny té, že hned po poznamenání svědkuov bylo toho bráněno; a tak žádá, aby v to pan Jandorfar potahován nebyl, aby mělo se prvé obeslání dáti čísti než-li vedení. Tu čteno obeslání o tyto meze vyšlé a při tom promluveno, že na tomto místě nemá takové mezování býti z příčiny té, že zde a na tomto místě prvé pře- dešle mezováno jest a tak tímto obesláním pan Jandorfar chtěl by pána o první obeslání, kteréž jest vyslyšáno i pře zavřína i na naučení poddána, tímto mezováním svým připraviti; načež jest supplikací pan Jandorfar do soudu zemského podal, že by o ty meze smlúvu míti měl, čemuž otpírá pan z Valštejna; pak srozuměv pan Jandorfar, že předešlí svědkové jeho nevěděli jaké jisté meze ukázati, i chtěl by tuto tímto obesláním spravedlnost pana z Valštejna zastříci; utekši se tímto obesláním a nevyčkavše předešlé vejpovědi, chtěl by sobě již to tímto obesláním, jako by jeho grunty byly, stvrditi, ješto tuto jest prvé mezováno na tomto místě, na kterémž stůl stojí, a jest grunt jeho pana z Valštejna. A tak, poněvadž se tuto na cizích mezech vésti chce, že má spravedlivě toto obeslání zdviženo býti a není k němu povinen odpovídati, leč mu to nalezeno bude; za to žádaje, aby, jest-li naučení vzaté o tyto meze, vejpověď se stala a čtena byla. Proti tomu od pana z Jandorfu mluveno, že jest rozdílná věc mezi tímto obesláním a předešlým obesláním, neb tam jest vyšlo obeslání mezi Pulkndorfem a Neydorfem, ale tuto jest činiti mezi Pulkndorfem na Černý hoře, a tak jest o jiné grunty činiti tuto a ne o ty, jakž strana vykládá. Neb na onen čas nechtěl dáti vésti svědky, že dáleji činiti nemá. Kdež pak strana dala čísti zřízení zemské, že by toto obeslání mělo zdviženo býti, že nevyčkavše vejpovědi toto obeslání jest vyšlo, bývá to, ale když se v jednostýna slova aneb z jedné věci beře a nevyčkaje na tom právě, kdež činiti jest, vejpovědi, takové obeslání zdviženo bývá. Zase mluveno, že má spravedlivě toto obeslání zdviženo býti, neb právo uka- zuje, že, kdež činiti jest, tu se má zasednúti soud mezní, a tuto se neukazuje, aby tuto měla ta Černá hora býti, než pod jménem spravedlnosti JMKské chtěl by tuto pan Jandorfar mezovati a panu z Valštejna spravedlnost zastříti; ješto, kdyby tu jaká spravedlnost byla, pán jest právu usedlý a žádnému se právo nezavírá ani JMKské, by pak i přítomna býti neráčila, neb se JMKské tu nic promlčeti nemuože. Pak chce-li jej kdo z čeho buď pan Jandorfar nebo kdo jiný viniti, chce každému práv býti. A když stranám nalezeno, chtějí-li co mimo předešlé mezování ukazovati a úřad vésti, tu puovod začavše úřad vésti od hrobu pověděli, že tam nahoře začátek mezování se ukáže. K tomu od obeslaného pána povědíno, že v tomto místě vedeni jsú svědkové a zahájen soud rovně tolikéž jako na předešlém mezování, a strana 28*

Strana 220
220 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského teď původní chce vésti a začínati nahoře; a poněvadž tu na tom místě není zahájen soud ani svědkové vedeni, na kteréž obeslání vyšlo, že žádá podle práva mezního zachován býti. Ale strana původní žádala, aby překážíno nebylo mimo včerejší na- lezení. I šli před se od téhož hrobu cestou nahoru, potom na pravú ruku dali se, opět vejš nahoru stezkou až k Pulkndorfu, kdež dědina Bortl Kuli jest, a od Pulkn- dorfu skrze les stezkou dolů až k potoku, jenž slove Fichtnwasser. Tu se zastavili a týž Bartl Kul oznámil, že koupil statek v Pulkndorfu a držal jej až po ten potůček, a také jej tak zase prodal. Tu strana odpor učinivši pověděla, že tu s obú stran gruntové pana z Valštejna jsú. I šli od toho potůčku a týmž potůčkem nahoru, pra- více týž potůček jej mezníkem býti, a ten že dělí grunty královský, což po levé ruce jest, jako Černá hora že jest královská, a po pravé to k Polkndorfu že náleží. Proti tomu od pana z Valštejna oznámeno, že tomu místa nedává, aby ten potok jaká mez býti měla, než že jeho pana z Valštejna s obú stran gruntové jsú a ten potůček jest v gruntech jeho pana z Valštejna. Tu od původa dotázáno, dává-li tomu místo pan z Valštejna, že ten potok nahoru před se jde a že meze dělí. Odpověděli, že dává místo; ale aby měl za mezník postaven býti, tomu místa nedává, neb jest to v gruntech s obú stran pana z Valštejna. I šli zase k hrobu dolův týmž potůčkem pravíce, že týž potůček předse dělí grunty královský, jako Černú horu, od Pulkn- dorfských. Tu po zasazení soudu zahájeného a podle práva mezního zase osazeného od pana obeslaného žádáno, aby, poněvadž původ jest začal vésti a ukazovati maní až k potůčku, pravíce jej býti mezníkem, čemuž jest pán otepřel, a pán maje také svědky že žádá, mělo-li by se co tu panu z Valštejna ublížiti, k prokazu aby dopuštěno bylo, aby také vésti a ukazovati meze mohl, aby tím v své spravedlnosti obmeškán nebyl; žádaje podle práva mezního a dobrého pořádku zachován býti. Proti tomu ač jest pán otpor učinil toliko samú holú řečí, to postačiti nemuože, než průvodem se má zachovati a prokazovati; a protož že žádá pan z Jandorfu, aby jemu k pro- kazování překážíno nebylo. Tu z úřadu oznámeno, chtí-li se strany svoliti, aby čteno a ukazováno bylo, že by tomu rádi byli; neb úřad povinen jest žádosti pana z Val- štejna dosti učiniti, ale vidí, že by tu dlouhé vedení bylo a že by se brzy vykonati nemohlo. Tu původ dal čísti obeslání, a skrze Jiříka Ursyna z Vladoře promluveno, že pan Jandorfar strany narčení svědka na vedení od pana z Valštejna podle zřízení zem- ského sobě cesty nezavírá a když přijde téhož svědka k přečtení, že chce k tomu také promluviti, žádaje, aby svědkové, kterýž jsú zapsaní a svědomí dali, čteni byli. Tu po přečtení svědkuov promluveno od pana obeslaného, že za to žádá, poněvadž jest pře předešle zavřena a ještě se vejpověď nestala, aby takoví svědkové k čtení do- puštěni nebyli. Proti tomu, poněvadž se na první svědomí vztahuje, což jest předešle

Strana 221
z roku 1553. 221 vysvědčil, že má čteno býti; a také ten jeden svědek jest umřel, a má jeho čteno svědomí býti. Na to zřízení zemské čísti dal. Dále dav čísti supplikací do soudu zem- ského učiněnú od pana Jandorfara promluvil, že svědkové zřetedlně vysvědčují o me- zech Černé hory a Pulkndorfu, a na onen čas, když jest pan z Valštejna vedl na meze mezi Pulkndorfem a Neydorfem, že jest se tak vyhledati nemohlo, i žádal jest pan Jandorfar na páních JMtech, aby na tyto meze vejjezd se stal pro vyhledání té spravedlnosti; neb jest se pan z Valštejna vkládal v tento kus potůčku, chtěje sobě jej přivlastniti podle svého oderčení a právo k němu jmíti. Neb se to ukazuje velikým počtem svědkuov, že ten potok jest meze a zřetedlně mezuje grunty krá- lovské, jako Černú horu, a Polkndorf, učinivše svědkové na to velikú přísahu, a také jsú to vysvědčili, že jest ten potok za mezník a že ty hory vždycky v společnosti byly a jedny hory slouly. To se jest též ukázalo svědky mnohými jmenujíce též hory Navarovský, Lánovský a Černú horu, a tak žádná dělena od druhé nebyla. Též se to ukázalo, že jsú lidé bez povolení vrchnosti na týchž horách nic nečinili, ani pásli, ani jinak užívali, než smlúvali se o všecko s pány a úplatky činili. A tak také když jest pan Jandorfar těch hor v držení vešel, že jest hájil a bránil toho i ty Černé hory užívati; nebo na onen čas pan z Valštejna, chtěje k té hoře právo míti, tu zře- tedlně mluvil, že dále užiti nechce a dále se na nic nepotahuje; pak nyní chtěl by tímto mezováním již nyničko v tu horu sahati. A tak dotýče se Černé hory krále JMti a tak meze s mezí se potýká. Ukázal smlúvu mezi Zylvarem a jím panem z Valštejna o frejmark na statky; a tak kdyby neznal Zylvar, že ta Černá hora králi JMti náleží, byli by mezi sebou té výminky nečinili; neb žádné zmínky v této smlúvě o Černé hoře se nečiní; dav čísti též dcky vkladu, kteráž se vztahuje na tuuž smlúvu, a nedokládá se, aby se vztahovalo na tyto hory, než z oné strany, jako mezi Pulkndorfem; a tak na onen čas mezi panem Zylvarem že jest toho pán oderčen. Dále dal čísti vejpis svědkuov na pargameně pod visutými pečetmi a vej- pisy nálezuov z soudu komorního učiněné, z kterýchž že se nachází, kterak Aleš z Šanova s panem Vrchlabským o tyto hory činiti měl, a slavné paměti král Vladi- slav to jest vejpovědí stvrditi ráčil, že jest Petra Vrchlabskýho při týchž horách zanechati ráčil.) A také se nachází z jiných vejpisuov, že jest pan Jandorfar vej- pověďmi při týchž horách a gruntech zůstaven; a na onen čas dal jest pán od sebe mluviti, že jest toho všeho pan Jandorfar v držení, a tak se i tento potok k těm horám přivlastňuje, a protož že má spravedlivě pan Jandorfar při týchž mezech zůstaven býti a nemá od nich vynímán býti. Neb na onen čas mezi panem z Val- štejna a panem z Jandorfu o týž hory smlúva jest se stala skrze komisaře na místě JMKské, kterúž čísti dal. Z té se nachází, že jest o Navarovský a Lánovský hory se stala skrze poručení JMKské, a proto se ukazují, aby mohlo vyrozumíno býti, čí jsú to hory a komu náležejí. Neb se smlouva stala, že jsú měli to společně uží-

Strana 222
222 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského vati. Druhé proto, aby též vyrozumíno bylo, že ty hory pospolně jsú, jakž se jmenují Navarovský neb Lánovský, a tak ta Černá hora tolikéž slove, poněvadž společně při sobě stojící jsú. Jak pak pan z Valštejna po té společnosti užívání hor těch postu- puje králi JMti, ukázal vejpis trhu vkladu z desk zemských, kdež JMKská postupuje a prodávati ráčí panu z Jandorfu5); z té se nachází, že pan z Valštejna s horami po- stupuje králi JMti a zase JMKská panu z Jandorfu s týmiž horami zejména. A tak, poněvadž se ukazuje a provozuje svědky, jakž jest toho všeho v užívání byl i ty Černý hory a jest ještě až posavad bez překážky všeliké, a v těch místech i na těch horách i pálením uhlí, pastvami, najímáním i jinak všelijak užívá, ukázal smlúvu a čísti dal mezi Mikulášem Fuglem a jím panem z Jandorfu o pálení a užívání k hutem uhlí, a tak se proto ukazuje, aby vyhledáno mohlo býti, jest-li, jakž včera mluveno, ta hora Černá jeho pana Jandorfara dědičná; a poněvadž se to dostatečně provozuje, že žádá podle dostatečného průvodu a svědkuov ukázání za spravedlivé opatření. Proti tomu od pana Jiřího z Valštejna mluveno, že žádný svědek o jistých mezech nesvědčí, než vlastní jeho svědkové pana Jandorfara to svědčí, že což sem visí, to že k Hostinný, a z druhé strany k Trutnovu náleží, ale nesvědčí od kolika let, a tak se sami v svém svědomí nesrovnávají. Neb hned na vedení svým, jakž jsú vedli maní vrchy, rolí, skrz obilí a skrze jeho ves vlastní pana z Valštejna Pulkndorf a potom skrze les, pak jest-li to pořádné mezování, to bude při rozvážení. Neb jeho tito svědkové chtěli by tyto meze, na kterýchž činiti jest, s voněmi srovnati, ješto předešlé vedení, na kteréž jest on pan z Valštejna pana purkrabí vedl, v svý váze a na vejpovědi ještě jest. Kdež pak někteří jeho pana z Valštejna lidé jemu panu Jandarfarovi svědčí, že by k němu choditi měli a pastvy najímali, o tom jest pan z Valštejna nikda nevěděl až teď tepruva, když čteni jsú. Což pak se dotýče, že by jemu panu Jandorfarovi ta Černá hora postoupena býti měla, tomu otpírá, neb jest pán prvé na tyto meze, kdež se soudí, před dvěma léty vyžádal a vedl, a tak pan Jandorfar tepruva po dvou létech tímto mezováním chtěl by ukazovati, jakož i uka- zuje, jako by k té Černý hoře právo měl postoupením, čemuž pán otpírá; neb jest té Černé hory nepostupoval, než toliko Navarovskú a Lánovskú, a kdyby další prótah se stal, to by se dckami ukázalo; a také z vlastního jeho pana Jandorfara ukazo- vání a průvodu se nachází, že se tuto gruntuov a ne mezí dotýče. Mezi Zylvarem smlúva učiněna a jím pánem, kdež se změna stala, tomu otpírá, aby ten potok mezí, byla, a tak se tu desk a gruntuov dotýče. I chtěl-li jest pan z Jandorfu k té Černé hoře právo jaké míti, měl jest jiným právem a ne mezováním k panu z Valštejna přikročiti; a tak chtěl by tímto mezováním sobě tyto grunty přivlastniti. A také soud (jakož i včera tím bráněno jest) podle práva na těch mezech, jakž obeslání vyšlo, vosazen není. A také svědkové, by i nejlépe svědčili, sami svědčí, že o žádných mezech nevědí, než že jsú jednoho pána byli. Ač se ukazuje, že by postupoval, po-

Strana 223
z roku 1553. 223 stupoval jest to, což držal. I chtěl by se tudy tímto ukazováním v grunty, což k pan- ství Hostinnému náleží, vkládati. A tak z jeho vlastního pruovodu a z vejpisu se nachází a vyhledá se, že se tu gruntuov a ne mezí dotýče. A hned tam vejhrada jest, chtí-li se, kdež náleží, viniti, že se právo nezavírá; a tak není povinen tímto mezováním, a má to obeslání zdviženo býti. Kdež se ukazuje a mluví, že by se na onen čas odříkal, tomu otpírá; než ukazoval-li jest, ukazoval, pokudž na ten čas náleželo, neb jest se jemu nebylo žádnému v čem potřebí otvírati, pokud a jakú spravedlnost má. I dal čísti z své strany svědky zapsané, z kderýchž se nachází, že se srovnávají, a vysvědčují někteří od 40, 50, 60 let, že ta hora Černá tak, což visí sem, k panství Hostinnému, a což z druhé strany, to k Trutnovu že náleží; jakož jest pak i úřad vočitě spatřiti mohl, jak staří lidé svědčí. A poněvadž se všichni na svém svědomí srovnávají, že žádá podle toho za opatření; a bude-li potřebí, že pan z Valštejna proti tomu není, aby neměl na takové meze vésti a je i ukázati. Dále dal čísti vejpověď na mezech učiněnú mezi Purkhartem Kordulí a Václavem Zárubú,“) že, když mezí není ukázáno a gruntuov se dotýkalo, že jest zdviženo. Dále též dal čísti vejpis trhu, že ta Černá hora k Hostinný náleží; též druhý, kdež se Navarovský a Lánovský hory kupují, i jiné vejpisy latinský na česko vyložené, že se z těch vkla- duov nachází, že jsú prvé k Hostinnému Černá hora a naposledy Navarovský a Lá- novský hory koupeny; a tak, což jest postoupil, postoupil to, což jest předešle od stara- dávna koupeno; a tak jest nemohl toho postupovati, což jest prvé koupeno k Ho- stinnýmu. A tak se z toho zřetedlně nachází, že ta hora Černá k Hostinný náleží. A tak, poněvadž se tuto vlastně gruntuov dotýče a ne mezí, že má zdviženo býti, dav čísti vejpověď mezi panem Lickem a biskupem Salcpurským,? že rovně, když se do- týkalo gruntuov a ne mezí, jest zdviženo. Kdež pak sedláci svědčí, že by postupo- vati měl panu z Jandorfu, kterak oni o tom mají věděti, zdaž jsú při tom byli, neb oni o dckách nic nevědí; a tak jich svědomí postačiti nemuože; žádaje podle dostateč- ného pruovodu a ukázání za spravedlivé opatření. Zase od puovoda mluveno, že se mluví, jako by se tuto gruntuov dotýkati mělo, a že by tímto mezováním pánu jeho spravedlnost zastříci chtěl, kladúc toho příčiny mnohé, že na tom není. Kdež pak svědkové seznávají, že by páni v užívání měli býti, tomu pan Jandorfar otpírá, neb hned se ukazuje, že jest toho pan Vrch- labský se dosoudil, též i pan Jandorfar; a tak by pan z Valštejna chtěl tímto ukazováním to stvrditi, jako by ta hora Černá sama jedna byla a k Hostinný že by náležela. Ale pan Jandorfar jest to ukázal, že ty hory, který jsú pospolně, jako Navarovský neb Lánovský neb Královský jméno mají; a také se jest i to našlo z vejpovědi, že jest také toho i pan Jandorfar se na panu z Valštejna dosoudil. A tak nemůž tuto užívání býti, jako mezi Skuhrovským a Stranovským též se stalo. A nález neb vejpověď, kteráž čtena, mezi Kordulí a Zárubú,6) jest věc rozdílná

Strana 224
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 224 užívání od gruntuov. Též se nejde mezi Švanci a panem Grabštejnským,8) ješto tu provedli, že jsú také od 60 let v držení a užívání byli, a když se to vyhledalo jinač, jsú proto toho odsouzeni. A tak toto ukazování o užívání té hory nemuože svého pruochodu jmíti. Ale pan Jandorfar to jest dostatečně ukázal i vejpisy, že jest on a ne pan z Valštejna těch hor v užívání byl, neb i předešle, když jsú o vejtržnost činiti měli,9) tím vším jako neničky bráněno bylo. A tak, poněvadž jest to ukázáno, že ty hory Navarovský, Lánovský neb Královský jsou jedny hory. A kdež se mluví, že by jeho svědkové proti dckám svědčili, toho pán pomíjeti neráčí, poněvadž jsou tak nařčeni, aby měl tak lehce sobě to vážiti, dav čísti zří- zení zemské o nářku svědkuov, ješto pan Jandorfar na tom není, učinivše svědkové velikú přísahu, aby měl proti spravedlnosti, než-li by náleželo, svědky vésti; neb jest pan z Valštejna zřetedlně na vedení svědka Bartoně nařekl, že křivě svědčí; pak že to bude při rozvážení, jak má to lehce váženo býti. Kdež se mluví, že by tuto prvé mezováno bylo a nálezu že by nebylo, tímť pan Jandorfar těchto gruntuov není oderčen, neb neví žádný ještě, komu soud padne. A tak poněvadž jest provedeno, že jsú užitkové k Trutnovu z těch hor dáváni a užíváno jest, že žádá při tom uká- zání zachován býti. Zase mluveno, jest-li že svědkové se srovnávají s dckami, to bude při rozvá- žení, a když se ve dcky nahlédne, tu se nejde a vyhledá, jak se srovnávají neb nesrovnávají. A což se dotýče toho svědka narčení, tomu pan z Valštejna svědku odpírá a místa nedává; a chce-li pana z Valštejna z čeho pan Jandorfar pořadem práva viniti, má toho vůli; a kdyby bylo s poctivostí panu Jandorfarovi, nařekl by sám své svědky; žádaje, nechtíc zaneprážňovati dáleji pro krátkost času, podle pruo- vodu a ukázání za opatření. Opět mluveno od puovoda, kdež jest pan Jandorfar tuto velice dotčen, že kdyby bylo s poctivostí jeho, že by sám své svědky nařekl, tomu pan Jandorfar otpírá a praví, že všudy na svú poctivost pamatuje, jsúc přísežná osoba a rada JKMti, a tak že jest neměl tuto tak velice dotýkán býti, žádaje, poněvadž pán všelikú uctivost k tomuto soudu zahájenému zachoval jest a zachovává, úřad to aby opatřil. Kdež pak od Jana Šlovskýho z Šlovic a na Volešné promluveno, že jest pro tu příčinu od komory JMKské na tyto meze vyslán, aby vyslyšíc strany věděl se k čemu přimluviti, pak že jest spatřil meze, vedení svědkuov a z ukazování průvodu obuov stran vyrozuměl; a poněvadž se to nachází z vejpisu mezi Adamem Zylvarem a panem z Valštejna,10) že by se tuto dotýkati chtělo aneb dotýká spravedlnosti JMKské, a protož že žádá, aby s tím pospícháno nebylo, že to na komoru, jakž o tom jemu poručeno jest, vznésti chce, a pokudž dáleji poručeno bude, v tom pan purkrabie s raddú svú se nezmejlí a bude se věděti jak zachovati.

Strana 225
z roku 1553. 225 Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při, vedení svěd- kuov, svědomí, smlouvy, vejpisy, dcky, nálezy, vejpovědi, supplikací, zřízení zemské a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z soudu zahájeného a podle práva mezního osazeného vypovídají: Poněvadž on Krystof Jandorfar žádných jistých mezí na vedení, čemuž by úřad vyrozuměti mohl, jest nepokázal, než tomu se jest z téhož vedení i ze pře vedení vyrozumělo, že se v této při znamenitě gruntuov a desk dotýče, což tomuto úřadu súditi nenáleží: i z těch příčin toto obeslání se zdvihá. Než bude-li chtíti on Krystof Jandorfar, též pan Jiří z Valštejna, z jakých gruntuov, tu kdež náleží, pořadem práva se viniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v pátek po sv. Petru v okovách léta 1553. — 1553 f. V. ante Nativitatis Marie [7. září] pan Jiří vzal relací pro škody.11) Konšelé r. Krystofa z Jandorfu, puovoda: Václav Herolt, Pangrác písař, Jíra Ruttman, z Trutnova; Jakub Slovák, Jiřík Holub, Matěj Tichý, z Jilemnice. Daniel Herolt, řečník. Konšelé pana Jiřího z Valštejna, obeslaného: Jakub Kujal, Jan Nohavička, Bartoloměj Zub, ze Dvora; Jiřík Rudiš, Jan Holý, Petr Hajnc, z Hostinný. Svědkové r. Krystofa z Jandorfu, puovoda: Martin Gráf rychtář, Michal Klym, Lorenc Glosser, Michal Neel, Lorenc Šturm, Hanuš Fryc, z Neydorfu; Hanuš Gráf rychtář, Andres Erben, Valentin Gader, Pavl Hans, Valentin Erm, Hanuš Ulrych, Šimon Etl, Fabián Lauer, Fabián Visnar, Pavel Kaul, Jiřík Erben, Hanuš Keyf, Václav Keyf, Petr Gynčel, Petr Purkhart, Jiřík Arelt rychtář, Jakub Ulrych, Michal Lorenc, Michal Šreyer, Petr Lorenc, Michal Ulrych, Andres Šreyer, Jakub Erben, Jakub Lind, Mates Touch, Jiřík Henník, Jakub Štefán, z Lanova; Bartoš Kvel z Machndorfu; Antonius Pfeil z Bilšic; Valten Šeybl z Machndorfu; Lorenc Šeybl, Jakub Seydl, z Hartnsdorfu; Hanuš Paudiš, Mates Fikar, z Purkštodlu; Valten Paudiš von der Jungen Puche. Svědkové pana Jiřího z Valštejna, obeslaného: Petr Štefán, Vencel Šíbel, Martin písař, Mates Neydek, Mac Štiler, Bartoš Vurpes, z města Hostinného; Tomáš Kluch, Melichar Štiler, Lorefn]c Štiler, Vaněk z Zeyfu, Mac Šaft, Hanuš Funk, Petr Šoft, Hanuš Beneš, Hanuš Šneyder, Urban Purman, Andres Mikeš, Jiřík Pac, Vencel Fleyšer, Hanuš Purman, Blas Helt, Valten Beneš, z Zajfu; Jan starý rychtář, Pavel Pečalt, Jan Merten, z Černé; Andres Heynysser od sv. Jana; Lorenc Exner, Pavel Thom, Jakel Vinkelt, Martin rychtář, Hanuš Lang, Jiřík Funk, Hanuš Sunobeth, Jakub Vonk, Hanuš Šul, Mac Šubert, z Lautrwosru; Nickel Hof, Jakub Šorman, Jiřík Deyzwolt, Hanuš Šomfleck, Šimon Elgreglel, Jiřík Frank, Beneš Rauch- man, Michal Krusar, z Javorníka; Merten Mencel, Fayx Knal, Tomáš Špiler, Hanuš Archiv Český XXX. 29

Strana 226
226 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Myler, z Pulkndorfu; Jiřík Blažek z Arstorfu; rychtář z Chotobice; Mates Austn z Lanova; Hanuš Pekrle vod Pecky. 1) Zde č. 62. — 2) Zde č. 67.— 3) Zde č. 63. * Registra královská červená aksamitová větší soudu komorního z let 1479—1523 sig. J. 1 na listu E. 1—2. AČ. VIII. 431. — 5) DZ. 14, F. 2; 83. A. 26 a K. 2; 86, F. 5. — 6) Zde č. 9. — 7) Zde č. 53. — 8) Zde č. 65. — 9) Registra obeslání z vejtržnosti soudu ko- morního z let 1550—1567 sig. F. 15, F. 19. — 10) Zde č. 27. — 11) DZ. v kvaternu škodním z let 1550 až 1558, na listu D. 3. 69. 1553 d. 23. října. — Smlouva přátelská mezi Adamem z Vartmberka na Zvířeticích a Adamem Samšinským z Samšiny na Zásadce o meze pod vrchem Hněvesickým. [List 181—182.) Léta Páně 1553 v pondělí po sv. Jedenácte tisíc panen stala se smlúva přátelská, celá a dokonalá, mnou Janem Byšickým z Byšic na Svatém Poli, purkrabí Hradu Pražského, jakožto prostředkem a námi Jiříkem Vančurú z Řehnic a na Valečově, Jindřichem Hložkem z Žampachu atd., Jindřichem Vlinským ze Vliněvsi a na Liblicích a Janem Prostibořským z Prostiboře atd., smlouvci od stran vole- nými, a to taková: Jakož jest urozený pán pan Adam z Vartmberka a na Zvířeticích vyžádal na meze a hranice téhož pana purkrabí pod vrchem Hněvesickým, o kteréž spolu činiti měli s urozeným panem Adamem Samšickým z Samšiny a na Zásadce i na místě Mikuláše strejce jeho nedílného let nemajícího, jakž též obeslání šíře v sobě ukazuje a zavírá, tu my svrchu psaní prostředek i smlúvce vedle toho na nás od stran mocného přestání takto mezi stranami mocně vypovídáme: Předkem, kdež pan Adam z Vartmberka začal jest vésti od kříže nad cestou, kterýž jest na skále vytesaný, cestou silnou mimo starý sklepy i nový sklep, kterýž nedávno udělaný, nad samý mlýn, touž cestou až za mlýn a potom dále stezkou nad krčmu pod samou strání a odtud až k volším při řece, tak že táž cesta i stezka dělí grunty Hradištský a Zásadský tak, že, což po pravé straně nahoru, to k Hra- dišti, a po levé k Zásadce náleží: a protož on týž Jiřík mlynář při starých skle- pích, kteříž jsú od starodávna vzděláni, se zůstavuje, že jich svobodně užívati má bez překážky všelijaké pana z Vartmberka, dědicův a budúcích jeho. Než což se nového sklepu, kterýž jest od téhož Jiříka mlynáře vnově udělán, dotýče, kterýhož jest nemohl bez povolení pana z Vartmberka udělati, má z téhož sklepu panu Ada- movi z Vartmberka na Zvřetice i budúcím jeho platiti na sv. Jiří nejprvé příštího počnúc dva groše č. a na sv. Havla potom budúcího též dva gr. č. a tak vždy i jiná léta na budúcí a věčné časy, i budúcí jeho téhož mlynáře. A dále on mlynář ani bu- dúcí jeho v té stráni bez povolení téhož pana z Vartmberka a budúcích jeho nemá více nic dělati. A dále což se téhož sklepu, kterýž jest při krčmě a kterýž jest od starodávna do té stráni udělán, dotýče, ten se při též krčmě svobodný zůstavuje.

Strana 227
z let 1553—1554. 227 Což se pak řek s obúv stran dotýče, kdeříž [sic] jdú podle luhu a lúky téhož mlynáře od téhož kříže sprvu ukázaného proti kříži z druhé strany řek pod vrchem řečeným Sekaná Cesta, počnúc proti kříži prvnímu dolův táž řeka, kteráž od mlýna teče, zůstavuje se předse panu z Vartmberka, však s tou vejminkou, jest-li by se kdy táž řeka neboližto strúha od mlýna zahatila, že týž mlynář bude moci sobě touž strúhu volně vyčistiti bez překážky pana z Vartmberka i budúcích jeho. A též což se řeky druhé dotýče, s druhý strany louky mlynářovy po túž cestu, kterúž jezdí přes túž řeku do mlýna, i s tím provazcem, kterýž jest témuž panu Adamovi nahoru vejše přidán, při též řece se týž pan z Vartmberka i budúcí jeho zůsta- vuje. A on pan z Vartmberka a budúcí jeho jemu mlynáři a budúcím téhož mlynáře v té louce a v témž luhu žádné překážky činiti nemají. Též což se dotýče při konci téhož luhu, kdež jsú čtyři koli vbiti, nahoru od toho kolu proti lávce, kterýž jest nyní vbit, přidala-li by voda co náspem více za týž koly a zaneslo se, to již panu z Vartmberka, též budúcím jeho, zůstati má. A to sou sobě oboje strany přiřkly věrně a křesťansky, což se nahoře píše, zdržeti; a jedné každé straně smlouva tato v jednostejná slova sepsaná jest dána. Toho pro lepší jistotu dožádaly jsou se oboje strany na témž panu purkrabí jakožto prostředku, aby tato smlúva pro budúcí paměť do registr mezních poznamenána a ve- psána byla. Stalo se léta a dne svrchu psaného. 70. 1554 d. 12. září. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zygmundem Berkou z Dubé na Novém Stranově a Lipé a Janem starším z Lobkovic na Zbiroze i Zbyňkem Berkou z Dubé na Stra- konicích, pány na Zákupech, o hranice mezi panstvím Lipským a Zákupským u Velnic, Šidlova a Vejru tak, že dává celkem za právo Janovi z Lobkovic a Zbyňkovi Berkovi dle obvedení svědků jejich. [List 182—185.) V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zykmundem Berkú z Dubé na Novém Stranově a Lipém s jedné a urozenými pány panem Janem star- ším z Lobkovic a na Zbiroze, nejvyžším sudím království Českého, a panem Zbyňkem Berkú z Dubé na Strakonicích a Mělníce, nejvyžším mistrem převorství českého, strany druhé o meze a hranice mezi panstvím Lipským a Zákupským u Velnic, též mezi týmž panstvím u Šidlova a Vejru, o kteréž činiti mají, tak jakž sú se strany oboje o vedení úřadu purkrabství Pražského svolily: tu svědkové pana Zykmunda Berky začavše úřad vésti od hrobu vedli dolem jinak roklí, kteráž slove Kostelní, nahoru pravíce, že, což po pravé ruce, to panu Zykmundovi k Velnicím, a což po levé, k Zákupí že náleží. Ale svědkové pánův nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky otpírajíc pravili, že tomu místa nedávají, ale že chtějí lepší a jistší meze. než strana ukazuje, ukázati. I šli před se vejše a přišli k dvěma skalám, kteréž 29*

Strana 228
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 228 skály dělí týž důl, pravíce, že což odtud dolův visí po pravé ruce, že to k Velnicím, a po levé k Zákupí náleží. I šli od týchž skal málo vejše a přišli k dvěma stromům velikým jilmovým po levé ruce ukazujíce místo, že tu zabitýho našli, kterýž z toho místa vzat jest na Zákupí. I šli odtud opět vejše ke dvěma hrubým skalním kamenům. Tu oznámeno od pana Zbyňka Berky ukázavše po levé ruce starú cestu, kteráž do téhož dolu od Lasvic běží, kdyby to k Zákupí, jakž strana ukazuje, nenáleželo, že by do těchto gruntův jakožto do svých Zákupští jezditi nesměli. I šli před se týmž dolem svědkové pana Zykmunda až nahoru k průhonu pravíce, že tím průhonem honívali stáda dolů na pastvy z Zákupí, dokudž jeden pán všeho toho panství spo- lečně v držení byl, ale neničky že jest již pan Zykmund jako pán zapověděl tudy honiti. I šli opět dále od téhož průhonu přes záhony nahoru vajše a přišli na cestu. Tu Beneš Rychtr pověděl, že jest tu, jsa hajným v tom lese, spalky k Zákupí pro- dával a že to všecko, kudyž se vede, po levé ruce k Zákupí a Lasvicím náleží. Tu nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky svědkové pověděli, že jest tak bylo, dokudž jeden pán toho, jako paní mátě pana Zykmunda, v držení toho všeho panství byla; ale již nesmí více prodávati. A když přišli na tu cestu, kteráž běží z Zákupí, pověděli, že troje grunty dělí totiž, což po levé ruce, to k Zákupí, a po pravé k Vel- nicím, a což vejše nad tou cestou, to k Lipýmu že náleží. I šel Vocl hajný touž cestou nahoru pravíc, že jest již hajným na třiceti tři léta a vždycky jest po pravé ruce k Lipýmu mejtíval, a prvnější hajný, kterýž před ním byl, že jest mu oznámil, když jemu to dáno bylo, aby hajným byl, že jest vždycky k Lipýmu ode sta let užíváno bylo jako po pravé ruce, a sami jsou hajní s obou stran při té cestě zna- mení zdělali a jedni druhým přes tu cestu dáleji nevkračovali. Tu od pana Zbyňka Berky i na místě pana sudího nejvyžšího oznámeno, že kudy se tuto vede, že to všecko k Lasvicím a ne k Lipýmu náleží, což na vedení svém, když úřad povedou, ukázati chtí. I šli před se dolů cestou tou Zákupskou a přišli k borovici, na kterýž kříž jest. Oznámili, že, když jsú Němci dobytek zajavše tudy hnali, že jsú je z Dub- rový lidé honili a dohonivše se jich tu je pobili i tu schovali, a přátelé jich na znamení ten kříž udělali. Odtud dali se na levú ruku cestou starou dolů pravíce, že se odtud hranice začínají. I šli odtud břehem nad roklí a přivedli k jed- nomu kamenu, též k druhému mechem obrostlému, na kterýmž kříž vytesaný, a odtud k třetímu, pravíce je býti mezníky, kteréž dělí meze Šidlovský od Vejrov- ských; a od toho třetího kamene týmž břehem nad touž roklí šli před se dolův, až přišli ke vsi Šidlovu ukazujíc k vrchu Tisovýmu, kdež lidé stáli pod týmž vrchem, a pravíce, že tak ty meze, pokudž ukazují, až po ten vrch běží, a tak, pokudž sou vedli a ukazovali, že to všecko, což po levé ruce, k Šidlovu, a což po pravé ruce, to k Vejrovu že náleží; žádaje pan Zykmund Berka při svém obvedení a uká- zání zůstaven býti.

Strana 229
z roku 1554. 229 Tu svědkové pana sudího nejvyžšího a pana Zbyňka Berky přišedši pod týž vrch na cestu, kteráž běží od Lipého k Lindnovu, ukázali u též cesty jedli suchú a opálenú, na níž kříž vysekaný; a od té jedli suchý začali úřad vésti touž cestou dolů, až přišli nad důl, kterýž běží k Šidlovu, a hnuli se z té cesty Lindnovský na pravú ruku a vedli jinou cestou, kteráž také z té cesty běží do lesův k Velni- cím. Tu Graum hajný oznámil, svědek jich, že jest sám od několika let po pravé ruce k Lipýmu les prodával; čemuž jest strana místo nedala. I šli před se touž cestou a přivedli úřad k borovici u té cesty, na kterýž kříž, a od té k druhé, třetí a k čtvrté borovici též s kříži, až přišli k buku velikému, na kterýmž s obú stran dva kříže zarostla. Tu svědkové pana Zykmunda Berky pověděli, že tomu vedení místa nedávají, než že sú na tom buku a na borovicích, jakž vedou, volavci teprova od čtyř let vnově kříže a lízy zdělali, a tak místa míti nemohou. I šli před se od téhož buku a touž cestou ukazujíce opět borovice jednu, druhú, třetí, čtvrtú, vše s kříži, a potom tři borovice blízko u sebe spolu stojíce též s kříži, a od těch tří borovic šli před se tou cestou ukazujíce též borovice vonde i vonde stojíce s kříži, vedli nahoru až k borovici též s křížem a od té borovice dolů též k borovici pravíce, že potud, což po pravé ruce, k Šidlovu a po levé ruce k Vejrovu že náleží, a že potud vždycky týž hajný Graum, což po pravé ruce, k Lipému dříví prodával; čemuž jest strana místa nedala. I šli od té borovice, kdež Graum přestal, jiní svědkové touž cestou před se dolův ukazujíce borovice zhusta s kříži a přivedli k lesu, kterýž slove Strahovská Hole, pravíce poručníci pánův, že ten les k manství k Zákupí náleží, načež i hantfešty mají, kteréž, když ku při přijde, ukáží. I šli odtud před se a přivedli k dubu s křížem. Tu pan Zykmund Berka oznámil, že tomu vedení místa nedává, neb jest vonehda, když na přátelským ohledání bylo, jinudy, než se tuto vede, vedeno bylo. I šli od téhož dubu k lesu březovému a borovému a při- vedli na skálu, kteráž slove Milní Kámen, podle též cesty, z kteréž cesty stezka přes tu skálu běží dolův, na kteréžto skále kolo a v témž kole kříž vytesaný jest, pravíce, že jest pastevcům Zákupským a Lasvickým po tu skálu ukázáno, aby dáleji tam dolů nepásali. I šli od té cesty přes túž skálu stezkou dolů a přivedli k dubu jednomu i k druhému s kříži, a odtud na skalní kámen, na kterýž dva kříže vyte- sány, jdúce před se touž stezkou k borovici s křížem, kterážto stezka jde dolův k Velnicům, pravíce, že potud, pokudž vedeno a ukazováno jest, to vše, což po pravé ruce, k Zákupí, a což po levé ruce k Velnicím a k Lipému náleží; žádaje při dostatečnějším a jistějším obvedení a ukázání mezí zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného davše čísti obeslání, svědomí zapsané, Jan Kustoš, poručník pana Zykmunda Berky, pověděl, že jest to úřad vočitě spatřiti mohl, jak a kudy sou tyto meze ukázány, že sou svědkové pořádně mimo kamení a záhony vedli a ukazovali, a na tom se srovná-

Strana 230
D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského 230 vají, že sú to od starých hajných vždycky slejchávali jako Rozhon, že jest mu mistr Andrle pravil, kterýžto od sta let to pamatoval, že ta rokle, kudy sou vedli, dělí pravé meze tak, což po levé ruce, k Zákupí, a po pravé k Velnicím náleží. A protož, poněvadž to jest dostatečně provedeno, že tak od starodávna užíváno jest a pán toho až po dnes ještě v držení jest, že žádá podle dostatečného průvodu a ukázání mezí za spravedlivé opatření. Proti tomu od Havla Šamši z Kosmačova, poručníka pánův Zákupských, pově- díno, že toto obeslání jest, že u Velnic činiti mají, a tuto jest vedeno a ukazováno v této rokli mezi skalami, pravíce, že by meze děliti měly, ješto obeslání s vedením se nesrovnává, nebo v této rokli s obou stran k Zákupí náleží a ne k Velnicům; a tak jináče vedli sou, než-li nač se svědomí jich vztahuje, a tak mimo obeslání tohoto mezování sou pochybili, majíce meze u Velnic a ne v této rokli ukazovati. A když sú přišli na průhon, tu jest sám pán oznámil, že by ten průhon zapověděl ale toho svědkové nic neseznávají. A potom dále přivedli k borovici, na kterýž kříž, pravíce býti za mezník; ješto tu hned rozpor se jest stal, mluvíce lidé, že sú Němci jednomu člověku ze vsi Strahova krávy pobrali, a potom že sú je v tom místě uhonili a je zbili a kříž sú na paměť udělali, ješto i odtud nedaleko kříž kamenný také nalezen jest. Potom šli odtud přes starú cestu k kamenu, kladúce jej i tu cestu za mezník; čemuž sou pánův svědkové odepřeli, že to všecko k Lasvicím a k Šidlovu a ne k Vajrovu náleží. Též přišli k druhému kamenu, kterýž mchem obrostlý byl, což sou sami o své ujmě ti svědkové bez úřadu ten mech strhli; a podle práva mezního nic není ani pod třetím nalezeno. A odtud šli, až k samé vsi Lasvici při- vedli, ukazujíce k vrchu k nějakému mezníku; ale nic sou neukázali, což by ku právu meznímu náležeti mělo. Než páni Zákupští když sou k té cestě úřad přivedli, u kteréž hraničník ukázali, tomu sú svědkové pana Zykmunda neotepřeli, ale místo dali; a potom cestou že sou pořádně vedli, ukazujíce znamení s kříži a lízování; a tak že sou dostatečnější a gruntovnější meze, a ne jako strana, ukázali. Ač Rozhon nětco toho svědčí, ten svědomí dává, neb sám toho něco v držení jest, a tak chtěl by tudy sobě nadlepšiti; též i hajtman pana Zykmunda. A protož že na jiném nejsou, než že se to vedení, jakž se mluví, s svědky srovnává, kteréž čísti dal, a pravě, že to lidé dostatečně svědčí, a poněvadž sou jistá znamení ukázána, a by pak znamení ani ukázáni nebyli, tehdy podle práva tohoto království každá cesta, když se ukáže, za mezník se pokládá. A pro lepší toho vysvětlení, že tu pan Zykmund Berka, jakž jest vedl, nic nemá, ukázal list na pargameně, kterýž čísti dal, někdy pana Viléma z Vartmberka, též druhý někdy pana Jaroslava a pana Jiříka Berkův z Dubé, též třetí list na pargameně německy psaný a na česko přeložený někdy pana Václava Berky z Dubé, též registra Zákupská, a pravě, že jest jeden list čten, kterémuž již sto třiceti sedm let; a tak jest ukázáno těmito listy starými,

Strana 231
z roku 1554. 231 že tak, jakž sú svědkové toho dokázali, což sú od starých hajných slejchali, a jakž jim ukázáno, že to pravé meze sou. Ale aby svědkové pana Zykmunda Berky jistší meze ukázati měli, toho se nenachází; neb kdyby byli věděli, že ta Hole Strahovská k Zákupí náleží, byli by se v to nedávali, aby směli tuto rokli přivlastňovati k Vel- nicím, ješto se to najde, že, jakž sú oni vedli, ne k Velnicím, ale k Zákupí všecko náleží; žádaje podle dostatečného průvodu a ukázání mezí za opatření, tím dokládaje, že sú sami svědkové to vysvědčili a ukázali, že ty dvě skály dělí meze tak, což sem visí, po pravé ruce k Velnicím, a po levé k Zákupí náleží. Zase proti tomu povědíno, kdež jest mluveno, že by nějaká cesta stará do této rokli běžeti měla, že jest pán tomu neotepřel, ješto pán tomu otpírá, aby měl té cestě místo dáti. Též dále mluveno, že by jeden hajný vésti a ukazovati tyto meze měl, ješto toho není, a sám jest úřad viděl, že on ne sám ale s jinými svědky jest vedl. Dále že by na borovici kříž ukázán býti měl a jej že by za mez kladli; ješto pán jakž jednomu, druhýmu i třetímu mluvení jich otpírá. Kříž pak na ka- menu ukázaný, do toho pánu nic není, by jich pak i více ukazovali; neb pán nežádá a o to nestojí, než toliko o samé meze. Kdež pak se mluví, že by mech z toho kamene, na kterýmž kříž jest, stržen byl od svědkův samých, tomu pán otpírá, neb sou sami prostředkové, kteříž k tomu na onen čas voleni byli, ten mech strhli, a ne tak, jakž holými slovy poručník toho brání; a holá slova postatčiti nemohou. Kdež pak svědkové sou čteni, mnozí svědčí, že nevědí, aby ta cesta za pravú mez býti měla, a o žádných mezech nesvědčí, než toliko to, že z které sou strany lesy sekali, že sou platili z toho; ješto o to činiti nic není. Kdež pak čteni sou listové, že by Strahovská Hol prodána aneb najata byla, ješto listové ani svědkové na tento les se nevztahují a také tuto o grunty není činiti než o meze, a aby se měly na tento les Hol vztahovati, toho neukazují, snad se může na něco jinýho vztahovati. Kdež pak cestou tou vedouce ukazovali kříže vonde i vonde, ukazovali je rovně, jako by je znotoval, nebo jednak po levé, jednak po pravé s mnohými kříži sou ukazovali, a toho sou neoznámili, kde a na jakú by stranu ti křížové ukazovati měli, o nichž ani svěd- kové nesvědčí. Neb bývá to a trefuje se, že, když kde vyhejbati nemohou, že vyse- kávají a znamení sobě zdělávají. A protož že pán té pochybnosti není, aby z držení starodávního a užívání býti měl vyveden; žádaje podle dostatečného průvodu za opatření. Zase proti tomu, kdež se mluví, že by ta hora Hole Strahovská podle listů čtení a ukázání neměla náležeti k Zákupí, ješto, když úřad v týž listy nahlídne, to najde, že ta hora Velnic vykládá se podle němčiny, Strahovská hora nebolito hole že k Zákupí a ne k Velnicím náleží, a tak chtěli by tímto vedením tu horu k té rokli připojiti, ješto hantfeštové to zřetedlně ukazují, že k Zákupí a ne k Velnicím náleží. Ješto pan Zyk- mund měl by to ukázati, že jest mu se to na podíl dostalo, a poněvadž neukazuje, že

Strana 232
232 žádají podle dostatečného průvodu a ukázání za spravedlivé opatření s tím doložením, že hantfešt zřetedlně to ukazuje, Strahovská Hole že k Zákupí náleží; neb když jest někdy Mikuláš z Ručic Prorub dvůr kupoval, že jest mu přidáno, v té Holi Strahovské aby les k stavení, však podle vykázání, sekal. Zase proti tomu, že tento hantfešt nevztahuje se na tento les, ale na dvůr Prorub; a poněvadž toho ukázáno není, aby tento les, jakž jest se vedlo a ukazovalo, k Zákupí náležeti měl, že podle toho všeho žádá za opatření. Tu pan Jan Byšický z Byšic, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při všecku, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, listy, hantfešty a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž oni svědkové pana Zykmunda Berky z Dubé vedli sou úřad začavše od hrobu dolem nahoru, pra- více, což po levé ruce, že to k Zákupí, a což po pravé ruce, k Lipému náleží, a tak před se na jednich i na druhých mezech ukazujíce až k Šidlovu i v jednom místě přes záhony, a žádných jistých mezí ani znamení sou nepokázali, čemuž by mohl úřad vyrozuměti, ani svědkové jeho pana Zykmunda Berky sou o těch mezech podle práva nevysvědčili; ješto svědkové nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky, začavše úřad vésti od suchého dřeva u cesty nad Šidlovem, vedli sou touž cestou, hnuvše se na pravú ruku, všecko cestou ukazujíce mnoho křížův, pravíce, že od starodávna sou užívali za pravou mez tu cestu, až přivedli nad ves Velnici, tu ukázali dřevo a na něm kříž, též také pokázali sou hantfešty a registry, že ten les slove Strahovská Hole, k Zákupí náležící, tak jakž hantfeštové a registra v sobě ukazují a zavírají; a on pan Zykmund Berka z Dubé toho jest, aby týž les Hol Strahovská, o kterýžto les rozepře jest, ani táž cesta pravú mezí od starodávna býti neměla, ničímž neodvedl a nepokázal: i z těch příčin dává se jim nejvyžšímu panu sudímu a panu Zbyňkovi Berkovi z Dubé podle obvedení a ukázání jich svědkův za právo tak, což na pravé ruce, jdouce tou cestou mezní od Šidlova, to k Zákupí, a což po levé ruce, to k Lipýmu náleží, tak aby jedna každá strana bez překážky toho užívala nyní, na časy budúcí a věčné, však tak, což visí dolův v ty stráni nad lukami, to náleží ke vsi Velnici, tak jakž sú se k tomu oboje strany přiznaly. Dali památné. Stalo se v středu po památce Narození Panny Marie léta Páně 1554. Konšelé pana Zykmunda Berky: Voldřich Koutský z Kostelce, Jan Mráz, z Litoměřic; Absolon, Martin Rathouzský, z Ouštku; Vít kožišník, Martin Modřevský, z Bělý. Tomáš Pretnyc, řečník. Konšelé nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky: Václav krajčí, Bartoš krajčí, z Mělníka; Valentin Pouch, Jakub Vrabec, z Lípy; Matěj Malej kovář, Václav rektor, ze Mšena. D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 233
z roku 1554. 233 Svědkové pana Zykmunda Berky: Bartl Vidmon, Paul Bartš, Urban Noll, z Velnic; Moc Vocel z Lindova; Adam Čihák, Bartl Fichtl, z Zákupí; Šebestián Roznhon z Velnic; Mikuláš Abrt z Daubnhaymu. Svědkové nejvyžšího pana sudího a pana Zbyňka Berky: Nykl Gromon, Kracl Resl, Hons Resl, Lorenc Fetr, Gregor Muller, Petr Šidler, Jirkl Šidler, z Svoj- kova; Vencl Preyss z Kecndorfu; Urban Knobloch z Šidlova; Petr Šic z Dobrný; Nykl Knobloch z Valtnova; Beneš rychtář, Krystof Malý, Jakub Freyer, Jakub Kuc, Adam zedník, Andres Knobloch, Andres Freyer, Jiřík Baudš, Gregor kovář, Gregor Šneidr, Fabián Šmíd, Krystof Vodr, Franc Pek, z Zákupí. 71. 1554 d. 25. září. — Vedení svědkův obou stran na mezích v háji Vrutickém, o něž ve sporu jsou Jan Hran z Harasova na Vruticích a Jan Bezdružický z Kolovrat na Košátkách. [List 234 — 235./ Vedle toho obeslání, které jest vyšlo od úřadu nejvyžšího purkrabství Praž- ského podle odkladu pánův JMtí a vladyk z plného soudu zemského učiněného, aby pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, vedle úřadu svého na ty grunty v háji Vrutickým, o kteréž mezi sebou urozený a sta- tečný rytíř pan Jan Hřaň z Harasova a na Vruticích s urozeným pánem panem Janem Bezdružickým z Kolovrat a na Košátkách obeslání mají a na kteréž se též obeslání vztahuje, na ohledání a spatření jich vyjel, a vohledaje a spatře to, oč mezi nimi rozepře jest, JMtem správu o tom dal atd., tak jakž též obesláníl) šíře ukazuje: tu svědkové po zapsání původa pana Jana Hřani začavše pod hrobem v háji od dubu lízovanýho vedli úřad mimo týž hrob na cestu a pravíce a zvláště Jindřich z Kosoře, že na onen čas, když jest úředníkem na Vruticích u pana Hřani byl, že jsú mu ten dub hajní staří předešlí ukazovali pravíce, že se tu hranice začínají tak, což po pravé, panu Hřaňovi k Vruticím, a po levé ruce pánu Košáte- ckýmu že náleží. I šli od téhož hrobu cestou vedle háje a zoraného pole, přišli k kopci, na němž břízy vyrostlé, pravíce týž ten kopček za mezník býti, a od téhož kopce k dvěma dubům s lízy ukazujíce několik pařezův a oznámili, že v tom místě několik dřev sťato bylo od lidí pánův Košáteckých; snesli spolu, aby tím dřívím hajbáno a bráno z toho místa nebylo do dalšího o tom snešení; a oni že jsou předse na zajtří pobrali. Tu na místě úředníka Košáteckýho oznámeno, že na místě téhož úředníka pana Viléma otpírají; a kdyby sám tu byl, ale poněvadž naň rána boží přišla, že nemocen jest a tu býti nemůže, že by tomu otepřel, že to tak není, jakž se mluví. Archiv Český XXX. 30

Strana 234
234 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského I šli před se mimo týž háj a cestou zvoranou k dubu druhýmu, třetímu a pařezím [sic] pravíce, že sou tudy tenata líčívali. Ale svědkové pána Košáteckýho oznámili, že sou v těch místech u té cesty sobě duby stínali a z nich k stodolám prahy sobě zdělali, kteréž ještě až po dnes v svých stodolách mají. I šli odtud svědkové původa dolů, až přišli k dvěma dubům, ukazujíc rokli nebolito jámy, místo proti týmž dvěma dubům pod polem Roubíčka z Velikýho Slivna, na kterémž ještě proso stojí, že jest tu v tom místě pařez habrový vykopán, na kterýmž znamení mezní bylo, a z toho místa že jest byl jinam na jiný místo odne- šen; a když sú jej našli a zase v to místo přinesli, že jest se tak našlo, že jest v tom místě vykopán byl. I šli doleji od týchž dvou dubů k pařezům dubovým pravíce, že to všecko, jakž se vede a ukazuje, k Vruticím panu Hřaňovi náleží a že již dáleji není činiti. Tu svědkové pána Košáteckýho začali hned při týchž pařezích od dubu vésti úřad týmž hájem k jinýmu dubu lízovanýmu pravíce, že odtud se začínají hranice a meze. I šli týmž hájem k dubu nevelikému s lízem a odtud maní, až přišli na mez; i šli touž mezí mimo habr lízovaný před se, až přišli a dovedli úřadu k tomu dubu pod hrobem, od kteréhož původa svědkové začali vésti, pravíce, že to všecko tak, jakž sú vedli touž mezí patrnou od dubu začatého až k tomuto dubu, což dolův visí k rybníku, to k Vruticím panu Hřaňovi, a což po levé ruce nahoru, to pánu Košáteckýmu náleží; a dáleji na ten čas není více činiti; žádaje, aby pan purkrabie to v paměti měl a správu JMtem pánům o tomto vedení učinil a oznámil. Stalo se v outerý po sv. Matúši, evangelisty [sic] Páně, léta Páně 1554. Svědkové původa: pan Vladislav Bezdružický z Kolovrat; Jan Vtelenský ze Vtelna; Jindřich z Kosoře; Matěj Bunsa ze Vtelna; Petr Hrska z Radouně; Jíra rychtář, Matěj Škrovád, z Krb; Marek, Matúš, Havlíček, Jan mlynář, z Vrutic; Valentin krčmář; Matěj z Sušna; Michal, krčmář z Sušna; Marek z Býškovic. Svědkové obeslaného pána: Duchek, Jakub Robizna, Matěj Roubíček, Matěj Šesták, z Velikýho Slivna; Matěj, krčmář z Hořejšího Slivna; Michal, Říha, z Střížovic. 1) Při okraji poznamenané „obeslání D. XIIII.“ označuje list, na kterémž toto obeslání bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních, která se však nezachovala. 72. 1555 d. 16. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Zygmundem Berkou z Dubé na Novém Stranově a Lipé a Janem starším z Lobkovic na Zbiroze i Zbyňkem Berkou z Dubé na Strakonicích, pány na Zákupech, o hranice mezi panstvím Lipským a Zákupským od Červené Jámy až k Valdšteinu tak, že dává těmto za právo dle obvedení svědkův jejich. [List 186—189.] V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Zykmundem Berkú z Dubé na Novém Stranově a Lipém s jedné a urozenými pány panem Janem starším

Strana 235
z let 1554—1555. 235 z Lobkovic a na Zbiroze, ty časy nejvyžším sudím a již nejvyžším hofmistrem krá- lovství Českého,1) a panem Zbyňkem Berkú z Dubé na Strakonicích a Mělníce, ty časy najvyžším mistrem převorství českého, strany druhé o meze a hranice mezi pan- stvím Lipským a Zákupským od Červené Jámy až k Malému Aušperku a Valštejn až k mezům páně Šlejnicovým, o kteréž činiti mají,2) tak jakž jsú se strany oboje o vedení úřadu purkrabství Pražského svolily: kdež svědkové pana Zykmunda Berky začavše u hrobu od buku velkýho, na kterýmž kříž, na dotčeném vrchu Červené Jámy pověděli, že se tu hraničník mezní začíná tak, což po pravé ruce, to k Zá- kupí, a po levé ruce, že k Lipýmu náleží. Odtud šli přes týž vrch pustivše se dolův a přišli k jedli, na kterýž kříž, odtud k pařezu jedlovýmu a od pařezu k buku jednomu i k druhýmu a odtud přes cestu k třetímu, vše s kříži, a od těch k jedli jedny, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, též vše s kříži, přišli opět k buku a od buku k jedlím přes důl a odtud k jedlím a k bucím, jdúce pořád přes strúhu nahoru k vrchu Malému Aušperku, na kterýchž kříže jsú, přivedli k buku velikému s křížem pod týmž samým vrchem stojícímu a tu oznámili, že jsú potud zlízovali a kříže zdělali na těch místech, jakž vedou, a v tom že je potom noc zachvátila, tak že jsú již dále lízovati nemohli; též při tom pravíce, že jim ode dvú hajných ukázáno a pově- díno, jako od Čubra, že, což na pravú stranu, tak jakž vedou, to k Zákupí, a na levú ruku, k Lipýmu všecko náleží. Proti tomu svědkové ty časy pana sudího a již nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky povědíno [sic], že na onen čas, když tuto, jakž svědkové pana Zykmunda Berky vedou, lízováno bylo, hajný Čubr, když již na toto místo přišli, k jiným vobrátil se naspátek, volaje skřikl a pověděl, že bloudí, aby více nelízovali a kříže nedělali, že zle jdú a že jsú se zmejlili; a protož že tomu místa nedávají, aby to pravé meze, pokudž vedou, býti měly. I šli od toho buku před se nahoru na týž vrch Malý Aušperk a přišedše na týž vrch pustili se z téhož vrchu na druhú stranu dolův a přišedše dolů Pavel sklenář oznámil, že potud, jak se vede, po levé ruce popel pálil a že mu toho pán starý přál, a platil z toho k Lipýmu, i starý paní dával; a po pravé ruce jest-li že jest kdy popel pálil, na Zákup také platil. I šli před se týmž lesem maní, kdež lízovali a znamení sobě zdělali, pravíce, že jsú proto znamení mezi sebou zdělali, aby věděli, na kterým místě mají popel páliti, a od 17 let z toho že paní máteři pana Zykmunda Berky platili. Čemuž strana jest místa nedala. I šli před se týmž lesem, až přišli k Valštejnu přes strúhu, k skále, na kteréž znamení rozličná vysekaná jsú, jako pemrlice havířský, merklové, kalich a dva klíče křížem atd., pravíce, že tu již dělí se meze tak, což po levé ruce, to k Lipýmu, a což po pravé ruce, to k Zákupí, a nahoru nad skálú panu Šlejnicovi že náleží; žádaje podle vedení a uka- zování mezí při týchž mezech zůstaveni býti. 30*

Strana 236
236 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Čemuž strana místa nedavši oznámila, že to všecko i ten Valštejn, jakž svěd- kové pana Zykmunda Berky vedli, k Zákupí a ne k Lipýmu náleží, a že jistější a gruntovnější meze ukázati chtí. I vobšedše tu skálu šli svědkové ty časy pana sudího a již najvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky dolů stezkou přes touž strouhu a přišli málo doleji k dvěma potůčkům, kdež se oba dva v jeden potok scházejí, jménem jeden Čertovský a druhý Kamenický, pravíce tíž svědkové, že se tu od té vody spojené hranice a meze začínají; kterýžto potok ode tří pánův z Su- neku jde, a ten dělí trojích pánův grunty, jako Kamenický a pana Šlejnice po pravé ruce a po levé ruce Zákupský. I šli odtud přes týž potok stezkou, až přišli k mostku, a přešedše ten mostek pověděli, že odtud, jakž jest ukázáno a začato tam nahoře, od toho potoku spojeného vedle vody jdúce, po levé ruce k Zákupí s polovicí téhož potoku a z druhé strany po pravé ruce též s polovicí té vody až do toho mostku paní Prokopový k Kamenicím náleží. I šli od téhož mostku, přešedše a oznámivše u téhož mostku, že již od toho mostku, jdúce nahoru, což po pravé ruce, to k Li- pýmu, a což po levé ruce, to k Zákupí náleží. Tu strana tomu odepřela a pověděla, že s obou stran k Lipýmu a ne k Zákupí náleží. I tu hned u té stezky a téhož mostku svědkové ty časy pana sudího a již nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky ukázali jedli stojící s znamením kříže, a Vocl pana Zykmunda Berky oznámil, že jest tu v tom místě vždycky myslivostí honíval za paní starý, paní máteře pana Zykmunda, a že to k Lipýmu a ne k Zákupí všecko náleží. I šli před se nahoru ukazujíce jedli, bučí lízované, a přišli k sroubku zdávna stesanému. Tu z dotazu úřadu oznámil člověk pana Zykmunda Berky, že jest tu před sedmnácti léty popel sobě choval a jej přikrýval. I šli před se nahoru přes strúhu k jedli jedny, druhý, třetí, čtvrtý, pátý atd., ukazujíce na nich lízy a kříže, potom k buku jednomu i dru- hýmu, potom k jedli a od té jedli přes potůček Prunflos jinak Studničný k dubu, od dubu nahoru k jedli, vše s kříži. Tu člověk pana Zykmunda Berky Hons Hauf- man oznámil, že jest tu vždycky popel pálíval. Ale Tynel pánův Zákupských ozná- mil, že von dělal a pálil. I šli od té jedle k buku s křížem. Tu Jiřík Beyer, když dotázán byl, kdo na tom buku kázal kříž dělati, pověděl, že neví. Odtud šli vejše k jedli a od jedle k dvěma bukům spolu stojícím, z nichž na jednom dva kříže, odtud nahoru vajše k veliký jedli a potom k velikému buku jednomu, druhýmu, třetímu, čtvrtému, vše s kříži. I šli před se na horu, jenž slove Veliký Aušperk, mimo bučí s znamením kříže a lízováním k javoru a od javoru před se nahoru k buku, potom k lípě veliký a jedli a od té jedli před se upřímo nahoru až na vrch, ukazujíce vše s kříži. A přivedše na vrch téhož Velikého Aušperku ukázali buk též s křížem. A tu oznámil Šebestián Auder, že pamatuje od dvatcíti let, že na tom jesenu převráceným u téhož buku ležícímu [sic] viděl znamení kříže a že jest od hajných to slejchával, že by se tu meze děliti měly mezi panstvím Zákupským a Lip-

Strana 237
z roku 1555. 237 ským tak, což po levé ruce, to k Zákupí, a po pravé ruce k Lipý, a že jest pravá meze až k Červené Jámě. Tu mistr Pavel sklenář oznámil, že ne k Zákupí, ale k Malému Aušperku náleží. I šli od téhož buku a převráceného jesenu na témž vrchu, z téhož vrchu na druhú stranu dolů přes strúhu pod týmž vrchem a šli přes tu strouhu nahoru k vrchu Červené Jámy ukazujíce vonde i vonde bukoví a jedloví lízovaný, kteréž sobě sami hajní zdělali, až přišli na týž vrch k buku suchému, na kterýmž kříž, a odtud přes cestu k Falknovu od Rygrstorfu běžící před se nahoru, šli na túž horu Červenú Jámu, až přišli k jámě, u kteréž buk s kří- žem a jedle s lízem stojí, blízko od hrobu na pravé ruce, a tak že již potud hra- nice a meze jdou, pokud sou až sem dovedli; žádajíce při dostatečnějším obvedení a mezí ukázání zůstaveni býti. Kdež po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného dav čísti obeslání Jan Kustoš, poručník pana Zykmunda Berky z Dubé, pověděl, že jest včerejšího dne podle obeslání tohoto dostatečně na vedení, jakž jest úřad spatřil, od hrobu začavše pořádně ukázáno vedúce upřímo na Malý Aušperk a na tom Aušperku že jsú svědkové oznámili, že z toho vrchu k Valštejnu upřímo pořádně dovésti úřad chtí, což se jest i vykonalo, a k témuž Valštejnu k skále přivedeno a dovedeno, o čemž bez pochyby že také i vysvědčují; kteréžto svědomí čísti dal a pověděl, že to vysvědčují tak, jakž hranice začali ukazov]ati. Čemuž strana místo dala. A odtud že jsú vedli a dovedli tak, jakž svědčí; a poněvadž to dostatečně ukázáno, že jest toho od starodávna užíváno, že žádá podle toho za opatření. Proti tomu od Havla Šamši z Kosmačova, poručníka ty časy pana sudího a již najvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky, povědíno, že toto obeslání s jich svědomím svědkův se nesrovnává, neb v obeslání doloženo, že od Červené Jámy až k Malému Aušperku a potom k Valštejnu o meze činiti jest, čehož sou po- minuli a od Červené Jámy nezačali, než od velikého buku, kterýž při hrobu stojí; měvše od toho suchého dřeva začíti, kterýž sou sami ukázali, vésti, i vedli k Ma- lému Aušperku a přišedše pod týž vrch ukázali též buk s křížem, a hned odtud šedše nahoru žádného sou více neukázali proto, neb jsú tu hned u toho buku přestali lízovati, když jest je noc zachvátila, a hned více nelízovali. A když přivedli úřad na ten vrch, hned nevěděli, kudy vésti. I šli z toho vrchu maní až k skále Valštejn, a přišedše hned se dáleji nevěděli kam díti a oznámili, že již dále nevědí ani od toho vrchu, kudy jsú vedli, o žádných mezech. Neb jsú nevěděli, kudy sami vésti, než toliko tudy, kudy jsú sobě naznamenali. A když nevěděli se kam od té skály díti, tu jsú svědkové ty časy pana sudího a již nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky od též skály úřad vedli k potůčku spojenému a odtud hned začali od téhož potoku, kterýž pravá hranice a meze jest, až k mostku, kdež přešli, ukazujíce, že, což po pravé ruce od téhož mostku, to k Lipý a po levé ruce k Zá-

Strana 238
238 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského kupí náleží; čemuž jsú neotepřeli, než toliko že by popel tu od nich měl pálen býti. Odtud šli nahoru k Velikému Aušperku, ukazujíc zhusta jedloví, bukoví s kříži a lízy, až na týž vrch. A přišedše na týž vrch tu na témž vrchu ukázán buk s křížem, u kteréhož jesen převrácený leží; a tu jest oznámeno od jednoho člověka, že pa- matuje, že jest kříž na témž jesenu byl a že sobě na něm fladr sekal. Potom z téhož vrchu dolů až k suchýmu dřevu, nahoře ukazujíce též dříví poznamenané s kříži a lízy, k témuž dřevu, k kterémuž přivedli nad Jámu Červenú ukazujíce kříž; čemuž jsú svědkové pana Zykmunda, též i sám pán, místo dali; žádaje podle dostatečného průvodu a jistých mezí ukázání a o nich vysvědčení za spravedlivé opatření. Dále dav čísti vejpověď mezi nejvyžším písařem a Habartickými učiněnú3) doložil, že jest z té příčiny tato vajpověď ukázána, že jest se také též tak ukazo- valo a na samý lízování že jest přisouzeno. A tak také tuto rovně, poněvadž jsú znamení pořádná ukázali; a by pak i neukázali, tehdy od toho potoku Kamenickýho, od kteréhož vedli, až na Aušperk, čemuž jsú svědkové pana Zykmunda Berky místo dali, a potom dovedli k hraničnýmu mezníku a hranici, tehdy průchod míti má, a poněvadž strana ničímž toho neukázala podle obeslání svého; poroučeje to též všecko k rozvážení spravedlivému. Zase proti tomu mluveno, kdež praví, že by se měli ti křížové zase vyse- kávati, kteříž jsú ukázáni až k Malému Aušperku, o tom svědkové neseznávají, a také se ani tak nenašlo, aby měli vysekáváni býti, ale v své celosti jsú zůstali. Též se mluví, že by žádných mezí neukázali, ješto jest úřad spatřil, jací jsou uká- záni, že jsou pravé meze. Též se mluví, že by pán tomu Kamenickýmu potoku místo dal a neotepřel, aby tak k Zákupí nenáležel; ješto pán tomu otpíral a ještě otpírá a praví, že ten potok, pokudž k Malému Aušperku ukazuje, k jeho gruntům náleží. Kdež pak mluví, že by Vocl sám lízy dělati o své ujmě měl, ješto tak není; dělal-li jest, dělal s povolením vrchnosti. Ač sú ukázáni k Velikému Aušperku kříže, ješto toho svědkové neuměli pověditi, od koho by děláni býti měli a kdy, kterého času, a tak od toho Aušperku mohl jest úřad vočitě spatřiti, jak jsú vedli a ukazovali jakási lízování, ba i vysekávali hledajíce kříže, a nemohli jsú nic najíti, než tak vedli, pokud jsou sobě sami vyznamenali. A kdež jest pak napřed ozná- meno, že by ten potůček panu Zykmundovi náležel, to se z tohoto listu německy čteného nachází, kterýž paní mátě nebožka Pavlovi sklenáři dává, též i z potvrzení někdy pana hofmistra, že ten potůček k tomu Valštejnu skále náleží; žádaje podle dostatečného průvodu a ukázání za spravedlivé opatření. Zase proti tomu, že se tuto spravedlivosti nějakýho Pavla sklenáře ukazují, ješto včera ten jistý člověk pánu svědomí dává, a tak chtěli by cizí spravedlnost ukazovati, čehož průchodu míti nemůže; neb o žádný potok Kamenický ani o gruntu

Strana 239
z roku 1555. 239 tuto soudu není Než má-li týž sklenář jakú spravedlivost k jakému gruntu a bude chtíti k těmto pánům pořadem práva, jest-li by mu se jaká křivda stala, hleděti, bude míti vůli. Ač praví a dokládá se, že by ten potok k Valštejnu náležel, ješto k Valštejnu neteče, než blízko od toho Valštejnu dolův teče; poroučeje se s tím k spravedlivému rozvážení. Zase mluveno, ač strana praví, že by na sebe pán cizí věc bráti měl a že by o to obeslání nebylo, toho pán nečiní pro nic jinýho, než toliko pro to, aby se to vyhledati mohlo z těchto hantfeštů, že to k panství Lipskýmu, jakž jest ukázáno a vedeno, náleží; poroučeje se k spravedlivému rozvážení. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatým Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu všecku při, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, vejpověď, hant- fešty a jich s obúv stran pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom z zahájeného soudu vypovídají: Poněvadž se jest to z svědkův pana Zykmunda Berky z Dubé a z Lippého původa i také z svědkův nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky našlo a vyhledalo, že ti hajní, když jsú ty kříže k Malému Aušperku dělali, že jsou je tíž hajní zase odvolali, pravíce, že zle jdú, poroučejíce, aby takoví křížové zase skaženi byli; a dále potom tíž svědkové pana Zykmunda Berky, když jsú přes ten vrch Malý Aušperk úřad maní vedli k Valštejnu, žádných mezí ani lízův jsú nepokázali, ani který svě- dek co o nich, aby jaké býti měly, neseznal; a tak jsú svědkové jeho pana Zyk- munda Berky žádných jistých mezí nepokázali, ani o nich seznali; ješto svědkové jich nejvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky vedli jsú úřad, začavše od mostku Kamenickýho potoku, ukazujíce kříže a lízy, k vrchu Velikému Aušperku a z téhož vrchu až k Červené Jámě, a tak jsú oni nejvyžší pan hofmistr a pan Zbyněk Berka svědky to dostatečně provedli a ukázali, že jsou to, jak jest vedeno a uká- záno, pravé meze a hranice: i z té příčiny dává se jim panu Janovi staršímu z Lobkovic a na Zbiroze, nejvyžšímu hofmistru království Českého, a panu Zbyň- kovi Berkovi z Dubé a Lippého na Zákupí a Mělníce, JMKské tolikéž i JMti arciknížete Ferdinanda raddě a komorníku, podle obvedení a ukázání jich svědkův za právo tak, což na pravé ruce jdouce od mostku Kamenickýho potoku přes vrch Veliký Aušperk až k Červené Jámě, to k Lipému, a což po levé ruce, to k Zákupí náleží, tak aby jedna každá strana bez překážky toho užívala nyní, na časy budúcí a věčné. Dal památné. Stalo se v outerý po Rozeslání svatých apoštolův 1. P. 1555. Konšelé pana Zykmunda: Voldřich Koutský z Kostelce, Jan Mráz, z Lito- měřic; Absolon, Martin Rathouzský, z Ouštku; Vít kožišník, Martin Modřevský, z Bělý.

Strana 240
240 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé pana hofmistra nejvyžšího a pana Zbyňka Berky z Dubé: Václav krejčí, Bartoš krejčí, z Mělníka; Valentin Pouch, Jakub Vrabec, z Lípy; Matěj Malý kovář, Václav rektor, ze Mšena. Svědkové pana Zykmunda Berky: Mates Hufman z Kamenice Vinší; Hanuš mlynář z Rodvic; Hanuš Runk z Arstorfu; mistr Pavel sklenář z Falknova; Mates Vocl z Lindova; Tynel Haufman, Hanuš Nič, Klimeš Fojt, z Cvikova. Svědkové najvyžšího pana hofmistra a pana Zbyňka Berky: Pavel Šiktons z Podbezdězí; Hanuš Šiktons, Kliment Fojt, Tynel Haufman, Hanuš Nič, Vít jinak Feyx, Jiřík Beyer, Hanuš Čuburt, Jiřík Beller, z Cvikova; Mates Hermon, Alex Šiktons, Hanuš Šiktons, Blažej Rameš, Krystof Šiktons, Fabián Naydyš, Michal Haus, Tynel Šosyk, z Rykrštorfu. 1) Jan starší Popel z Lobkovic na Zbiroze byl nejv. sudím v 1. 1542—1554 a nejv. hofmistrem v 1. 1554—1567. — 2) Na okraji poznamenané D. XIII. označuje list, na kterém obeslání k této při bylo zapsáno v Registrech obsélacích mezních. — 2) Zde č. 58. Volf z Vřesovic na Teplici a Doubravské Hoře byl nejv. písařem v 1. 1549—1569 († 21. března). 73. 1555 d. 18. července. — Soud mezní vypovídá ve při mezi Adamem z Vartmberka na Zvíře- ticích a Kateřinou Popelovou z Vesce na Loukovci o hranice od Žďáru k mlýnu Pytlíkovu tak, že dává většinou za právo Adamovi z V. dle obvedení svědků jeho. [List 189—191./ V té při, kteráž jest vznikla mezi urozeným pánem panem Adamem z Vartm- berka a na Zvířeticích původem s jedné a urozenú paní paní Kateřinú Popelovú z Vesce a na Loukovci obeslanú strany druhé o meze a hranice, o kteréž spolu v rozepři jsú a činiti mají, od Žďáru k Loupeži a odtud až ke mlýnu, jenž slove Pytlíkův, jakž též obeslání1) šíře ukazuje: kdež svědkové pana původa začavše vésti úřad od hrobu cestou k lesu Loupežovu přišli k jabloni, pravíce ji býti pravú mez. I davše se z té cesty na pravú ruku šli stezkou dolů a přišli k habru jednomu i k druhýmu, kteříž nad touž stezkou po levé ruce stojí, pravíce, že jim nebožtík Pavlas Prokop ukazoval a tudy vedl a jim pravil, že jsú to pravé meze. I šli od těch habrův dolů k buku lízovanýmu s obou stran, při němž smrk stojí, a odtud přímo dolů až k cestě, kteráž běží ke mlýnu. I přivedli k smrku velikému u též cesty stojícímu, na němž znamení A., kteréž sám pan Adam z Vartmberka, když mu takové meze lidé ukazovali, udělal, též i lízování. A od téhož smrku tou cestou vedli úřad, a pod touž cestou ukázali místo vyplaněný na pravé straně, že jest mlynář teď okolo tří let tu sekal dříví a z něho sobě stodolu udělal; což jest mu bylo i bráněno, aby toho dříví nebral, že jest na gruntech páně sekáno. Tu od strany paní obeslané poručníci pověděli, že na vedení jich, když povedou, jinač se to vyhledá.

Strana 241
z roku 1555. 241 I šli před se touž cestou dolů k stodole, od stodoly stezkou k mlýnu, na kopček nad žlaby, a tu pověděli svědkové pana původa, že jest jim Pavlas ukazoval z toho kopce k vrbě, kteráž z druhé strany mlýna stojí, a pravil, že jest na grun- tech pana z Vartmberka ten mlýn vystaven, a tam z druhé strany potoku a té vrby, že jest již pana Vančury. A nad mlýnem ukázali místo, kdež starý mlýn byl, pra- více, že tak, jakž jest vedeno a ukazováno, že to, což po pravé ruce, panu z Vartm- berka, a po levé ruce k Loukovci že náleží; žádaje při témž obvedení a ukázání zůstaveni býti. Kdež svědkové paní Kateřiny obeslané, začavše úřad zase vésti od téhož mlýna, ukázali na levé ruce mezi novou a starou struhou místo, kdež jest zahrádka byla, že jest toho místa mezi struhami mlynář zahradou užíval, setím k vaření. I přešli přes lavičku a šli týmž místem, kde byla zahrada, k místu, kdež se dva potoky z těch struh spolu scházejí, přes lavičku a pravíce, že ten potok vždycky od staro- dávna šel jest na ten mlýn, jakž i neničky jde. Tu původ pán oznámil, že se to z hamfeštu vyhledá, kdo toho potoku a jak užíval. I šli před se nad týmž potůčkem k rokli nahoru a přešedše rokli pověděli, že, což po levé straně, to k Hradišti od toho potoka, kdež jim Vondráček mlynář ukázal a pravil, a což po pravé ruce, to k Loukovci že náleží. I šli tou roklí před se nahoru až k stezce a pověděli, že týž Vondráček mlynář jim pověděl, že po tu stezku k mlýnu vždycky pastvami toho jest užíval. I šli vajš nahoru touž stezkou, až přišli a dovedli úřad k hrobu; žádaje podle téhož ukázání a při témž obvedení zůstaveni býti. Tu po zasazení soudu zahájeného a vedle práva mezního osazeného původ dav čísti obeslání, svědky zapsané, skrze Havla Šamšu z Kosmačova pověděl, že podle tohoto obeslání a svědkův dostatečného vysvědčení jest to ukázáno, a tak že jest měla se paní v tom upokojiti a pánu v tyto meze nevkráčeti. Též jest to svědo- mím ukázáno, že ten mlýn na gruntech pana z Vartmberka vystaven jest proti vej- sadám a hamfeštu; kterýžto hamfešt jest na česko z latinska přeložený čten, kterýž jest od konventu kláštera Hradištského nějakýmu Šimonovi a manželce jeho dán; žádaje podle dostatečného průvodu a mezí ukázání, kterýžto průvod s svědky i s ham- feštem se srovnává, za spravedlivé opatření, nebo tuto pán o žádný grunty soudu nemá, než toliko o samý meze. Proti tomu od paní Kateřiny Popelový z Vesce skrze Gabriele Klenovskýho ze Ptení povědíno, kdež jest tuto ukazováno nějaké mezování, což za dosti průvodu není, neb se ani svědkové v tom svým svědomí nesrovnávají, ač něco o tom seznávají; ale ti seznávají slyšenú věc, což sou od nějakého Prokopa Pavlasa slej- chali; ale aby sami toho vědomi býti měli, toho neseznávají; a tak jich svědomí místa míti nemůže; a by pak i najlépe svědčili, ti nemohú býti než-li za jednoho svědka. A kdyby pak i ten Prokop Pavlas, na kterýhož se ti svědkové vztahují, živ Archiv Český XXX. 31

Strana 242
242 byl, tehdy nesměl by byl toho k takovému závazku, kterýž sú tito svědkové učinili, přijíti; a by pak i svědčil, tehdy nebyl by než-li jeden svědek, a ani by se místa jeho svědomí nedalo, neb by se naň ukázalo, že ryby v potoce u toho mlýna kradí lovil, pročež jest byl i do vězení vzat, a kdyby nebylo dobrých přátel, i hrdlo by byl stratil. Ač jest pán ukázal, k čemuž se jest i sám přiznal, nějaké znamení vyře- zaný, jako by to pravý mezník býti měl, ješto, chtěl-li jest pán toho na onen čas užiti, měl jest také druhé strany k tomu povolati a tu společně mezovati, a ne sám pán o své ujmě. A tak neměl se jest pán v to dávati a v cizí grunty vkráčeti, ješto by snad tudy páni Loukovští2) o nápad přijíti musili. A co se sekání dříví dotýče, má pán odpověď, s čí volí jest sekáno; než chtěl by pán tímto mezováním to sobě stvrditi, jako by jeho gruntové byli; ač se ukazuje nějaký hamfešt na mlýn Křížanu svědčící, ješto o tom žádného soudu není; než bude-li jaká spravedlnost komu náležeti, že bez pochyby budou se věděti strany podle práva v ty věci k sobě jak zachovati. A kdež pak praví a svědkové svědčí, že by ten mlýn na gruntech pana z Vartmberka staven byl, toho se neukazuje, ani jakú by spravedlnost míti chtěl; a čehož se neukazuje, že toho také pán proti spravedlnosti paní Kateřiny a nápadníkův statku Loukovského užiti nemůže; ale že ten mlýn na gruntech Lou- kovských vystaven jest, čehož jest od mnoha let užíváno bylo. Na to svědomí svěd- kův, kteréž zapsati dal, čteno a při tom mluveno, že k prvnější řeči ještě přistu- puje, že se svědkové pana původa s obesláním nesrovnávají, a tak má to obeslání zdviženo býti; nebo o jiný jest obeslání zešlo a jiný se ukazuje, i o jiným se svědčí. Ale z svědkův se těchto čtených nachází, že ten mlýn Pytlíkův k Loukovci náleží, a hned seznávají, že jsú chlívy, zahrady, k tomu mlýnu užívali, a to se dostatečně odvozuje. A jest i to také ukázáno potoky, že to k Loukovci vždycky jest užíváno; a nechtíc více svědkův vykládati, že podle dostatečného průvodu a od- vodu žádá v tom za spravedlivé opatření. Dále dal čísti majestát krále Vladislava slavné paměti, kdež dávati ráčí Litovskýmu Václavovi3) do jeho života; a kdyby dsky neshořely, že by se to ukázalo, že jest to všecko soudem stvrzeno bylo; a poně- vadž datum se nachází z majestátu léta tisícího pětistého vosmého, že jest zřetedlné, že jest ten od starodávna k Loukovci mlýn náležel a náleží. Dále dal čísti zřízení zemské, a to že jest pro tu příčinu čteno, že ti svědkové proti majestátu svědčí v tom, že se pamatují od padesáti let, ješto majestát jest starší, a tak proti maje- státu svědčí, a svědčí rovně, jako by v radách s pánem bejvali; žádaje při tom při všem za spravedlivé opatření. Zase promluveno, že se tuto ukazuje a mluví, jako by tu pán měl něco proti právu učiniti, ješto jest pán nikda na tom nebyl a není, aby měl kdy na koho proti jeho spravedlnosti nastupovati anebo proti majestátům jakým a dckám vésti; a protož, chtí-li pána z čeho toho vinniti anebo svědky naříkati, dá se jim na to odpověď, D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského

Strana 243
z roku 1555. 243 kterouž se budou moci spraviti. Svědkové pak od strany vedení, kteříž jsou čteni, ti se v svým svědomí nesrovnávají, neb o žádných mezech neseznávají. A kdež se mluví, že by pán chtěl paní a nápadníky o grunty připraviti tím mezováním, ješto pán na tom není, ale drží se své spravedlnosti, kteráž jemu spravedlivě náleží, ješto pán jsa pokojným člověkem, nerad by se v to dával, což by jemu náležeti nemělo. Ješto byl-li jest ten mlýn užíván k Loukovci, byl jest užíván z dopuštění dobrého přátelství a přízně starého pána, nebo k duchovenství náleží, kteréhož pán v držení jest; pak což jest z dobrého přátelství dopřáno, i chtěli by tím to stvrditi, jako by již jim ten mlýn spravedlivě náležel. A kdež se mluví, že svědkové seznávají tak, jako by s pánem v radě býti měli, ješto svědčili, svědčí to, což pravda jest a což sou od starých lidí a předkův svých, jako od Pavlasa a Pícky, slejchali; ale aby s ním s pánem lidé jeho v jakých radách býti měli, tomu pán otpírá. A také, aby sám pán mezovati sobě měl; nemezoval nic, než toliko což mu lidé jeho ukázali, pokud a jak pánu náležejí jaké meze, ješto i o to bylo jednáno mezi stranami, ale nesmluvily nic. Dále dav čísti vejpověď mezi panem Janem Špetlí a panem Václa- vem z Vartmberka,4) že jsú také, což sou neukázali, toho odsouzeni; a tak tuto rovně tolikéž, poněvadž strana toho ničímž neukazuje ani neodvozuje ani žádných jistých mezí, že pán podle dostatečného svého průvodu a mezí ukázání žádá za spravedlivé opatření a při témž obvedení zůstaven býti. Tu pan Jan Byšický z Byšic na Svatém Poli, purkrabie Hradu Pražského, s konšely přísežnými z plného soudu zahájeného, podle práva mezního osazenými, vyslyšavše tu při všecku, vedení a ukazování svědkův i jich svědomí, majestát, ham- fešt, zřízení zemské, vejpověď a jich s obú stran pře líčení pilně váživše a vzavše naučení od JMti pánův a vladyk z plného soudu zemského, takto o tom podle práva mezního a z soudu zahájeného vypovídají: Poněvadž oni svědkové jeho pana Adama z Vartmberka původa to jsú v svým svědomí seznali i na vedení svým ukázali, pokudž jest jim někdy Prokop Pavlas ukazoval a na tom že jest i umřel, že jsú to pravé meze a hranice, kteréž dělí Hradištský a Loukovský grunty, a její paní Ka- teřiny Popelové z Vesce obeslané svědkové žádných mimo ty jistých mezníkův a mezí jsú nepokázali: i z té příčiny dává se jemu panu Adamovi z Vartmberka původu podle obvedení jeho svědkův za právo, však tak, až proti rohu stodoly, pokudž jemu panu Adamovi z Vartmberka úřadem ukázáno a vyměřeno bude, a nic dále, že jsú to pravé meze a hranice nyní, na časy budúcí a věčné. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po Rozeslání svatých apoštolů léta Páně 1555. — 1555 f. VI. in vigilia Laurenti [9. srpna] vzata relací vo škody. Konšelé pana původa: Tomáš kovář, Jan Filip, Jíra nožíř, z Boleslavě; Va- něk Havlíček, Jan Klecík, z Kněžmosta; Mikuláš zámečník z Hradiště. Petr Rosy- pal, řečník.

Strana 244
244 D. XXIII. Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského Konšelé paní obeslané: Martin zámečník z Bělý; Matúš Kára, Václav farář, z Turnova; Lukeš, Jan švec, z