442 D. XIII. Registra soudu komorního: 6571. Mezi Janem, truhlářem z Nového města Pražského, a knězem Jindřichem, farářem Lounským, o otevření věrné ruky. — 1525, 29. dubna. V té při, kteráž jest mezi Janem, truhlářem z Nového města Pražského, puovodem s jedné a knězem Jindřichem, farářem města Loun, pohnaným s strany druhé, kdež ho vinil z puol páty kopy zlatých a ze dvú zlatých vše uherských, kteruožto summu zlatých týž kněz Jindřich k sobě jest přijal od někdy Barbory Volkové tety jeho vlastní a přirozené téhož Jana, k věrné ruce, k kteréžto summě zlatých nade- psaných týž Jan praví se právo a spravedlivost jmíti nápadem po příbuzenství po též někdy Barboře Volkové, tetě své vlastní a přirozené, lepší nežli kto jiný, tak jakž týž puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí, žádaje podle téhož pruovodu za opa- tření. Proti tomu poručník od kněze Jindřicha pravil, že ta Barbora Volkova, teta téhož Jana, byla jest měštka Pražská, a ona že jest jakožto měštka svobodná dá- vala jest statek svuoj, komu se jí zdálo a líbilo, i snad knězi Jindřichovi také jest dala, neb jest to věc vědomá a právem vyměřená, kde která věc má souzena býti, a že jest jměl kněze Jindřicha na městském právě hleděti. I to pravě, poněvadž jest matka jeho bližší byla, nežli on Jan, že jest ona jměla kněze Jindřicha pohá- něti, ale ne on Jan; kdež pak matka jeho s ním na právě městském o to jsou ortelem rozsouzeni. A na to ukázal tajž ortel, kterýž se stal mezi Dorotú, nebožky Barbory Volkové sestrú, a Janem synem jejím a Vítem mečířem o nápad též někdy Barbory Volkové, a že o žádný nápad městský jinde nemá souzeno býti nežli na městském právě; žádaje při tom při všem zachován býti. Proti tomu poručník Jana truhláře pravil, že teta jeho Barbora měštkú jest nikda v Praze nebyla, než že jest v Praze bytem byla, a že jest on Jan ten puohon dobře učinil. A také i to pravil, že jest on dobře na městském právě soudil se s Vítem mečířem, neb jest jměl, že on ty zlaté má; ale když to zvěděl, že jich on Vít mečíř nemá, než kněz Jindřich, ihned se jest k tomuto právu utekl, poněvadž jest jemu knězi Jindřichovi věc byla svěřena a má jemu kněz Jindřich věrnú ruku otevříti jakožto příteli najbližšímu. A poněvadž tomu neodpírá, aby jemu nebyly svěřeny ty zlaté, nechžť tomu svěření dosti učiní a věrnú ruku otevře. A také poněvadž kněz Jindřich byl farářem na ten čas v Lounech a nebyl v městě Praze, že jest ten puohon dobře učinil. A na to ukázal nález soudu komorního mezi Dorotú Křížalkú z Prahy a knězem Václavem, farářem z Jílového, kdež ho pohnala ze tří seth kop grošuov českých, kteréž jí řekl dáti, by se mělo mnoho mluviti k tomu; při tom při všem žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu od něho kněze Jindřicha poručník pravil, že tuto pohání Jan truhlář z statku městského, neb jest nebyla Barbora vladyka ani paní, neb jest obývala v městě a toho statku tu nabyla; a poněvadž praví, že statek městský