Z roku 1606. 157 minutedlným trestáním poroučeti ráčíme, přikazujíc, abyšte ihned, jakž vám toto milostivé po- ručení Naše císařské v známost uvedeno bude, nad čímž 1) se nezastírajíc, ani sobě komukoliv a jakýmkoliv vymyšleným způsobem překážeti a se rozpakovati nedadouc, a na nic dokonce se neohlídajíc, týmž vyslaným jeho Adama ze Šternberka na místě a k ruce jeho poddanost a člověčenství slibovali, jemu jakožto již vrchnosti vám od Nás vystavené všelijakou poddanou po- slušnost [přidej: prokazovali], jináče nikoliv nečiníce. Nebo pokudžby se toho od vás (ač té naděje býti nechceme) nestalo, ráčili bychom příčinu míti, takové neposlušenství vaše strestati a vás skutečně k poslušenství přivésti poručiti dáti. Vám pak obzvláště ouředníkům přístně poroučeti ráčíme, abyšte ze všeho statku k dílům Vondřeje z Šternberka náležejícím žádnému nižádným způsobem dokonce nic ustraňovati, odvozovati ani užívati nedopouštěli, pod skutečným trestá- ním. Jakž jsme pak vosoby za komisaře2) své naříditi ráčili, kteříž vám obšírněji tuto milo- stivou vůli Naši císařskou v známost uvésti a vás jmenovanému Adamovi ze Šternberka v člo- věčenství a poddanost uvésti mají; čímž se spraviti budete moci. Dán na hradě Našem Praž- ském, v úterý po svatém Matěji apoštolu božím, leta 1606. Archiv místodržitelský v Praze sv. 108, Decrete und Recesse 1600—1606, fol. 283b. Opis poskytl mi p. řed. Dr. V. J. Nováček. — 1) Místo chybného „nad čímž“ čti: ničímž. — 2) Komisaři těmi byli Fridrich Svihovský, Jakub Vojislav Branišovský a Vilém Chanovský. Psáno jim 28. února 1606 úředně jako od císaře, ježto 21. února nebyli přítomni na Zelené Hoře při ohlášeném uvazování ve statek a lidé nechtěli slibovati poddanost a člověčenství, že nařizuje se adresšátům, by dostavili se (kdy? nepoznamenáno) na Zelenou Horu k tomu úkonu. Tamže Missiven vom J. 1606, Band 115, fol. 35a. č. 68, f. 36a. č. 69. 127. 1606, 17. května: Petr Vok z Rožmberka propouští 13 chalupníků v městečku Velešíně, a 19 robotníků usedlých ve vsech Kladinách, Chlumě, Lahuti a v Todni na panství Novohradském, z břemene odúmrtního za 129 kop míšenských, a předpisuje jim pravidla o kšaftování a vůbec o převádění nemovitého majetku, též o správě peněz sirotčích. (Výtah.) My Petr Vok z Rožmberka .. známo činíme tímto listem .., že sou na nás vznesli někdeří v rychtářství našem Velešínském přináležející lidé, — totiž z městečka Velešína, jichž chalupníkův jest 13, a ze vsi Kladieney osedlých 5, kdeříž k záduší Velešínskému od staro- dávna příslušejí, též lidé robotní dědiční ze vsi Chlumu, kdež osedlých jest 8, ze vsi Lahuti osedlých 3, a ze vsi Todně tolikéž osedlých 3, kderýchžto jak z městečka, tak i ve vsech z předu psaných v počtu všech jest 32, — k panství našemu Novohradskému přináležející poddaní naši věrní milí, prosíce nás poníženě, abychom jim tu milost učinili a břemeno práva odoumrtního, v němž postaveni s velikou obtížností svou sou, s nich sejma, je v tom osvobo- diti ráčili; uvolujíce se nám, dědicům a budoucím našim za takovou milost 129 kop míšenských dáti .. Z dobrým tehdy rozmyslem .. svrchupsaným poddaným našim obojího pohlaví jak v městečku Velešíně, a ve vsi Kladienny .., tak také ve vsi Chlumu, ve vsi Lahutie a ve vsi Todnie osedlým nynějším i budoucím tu milost činíme, a takové právo odoumrtní, přijavše od nich těch 129 kop m., z nich snímajíce, je i potomky jich v tom osvobozujeme, a tímto listem tu moc jim dáváme, aby již od datum tohoto našeho listu o statečcích svých moho- vitých i nemohovitých, buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli říditi, kšaftovati, ty dáti, zadati, prodati, směniti, odkázati (na panství však naše a jinam nic) podle líbezné vůle