Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše ve St. M. Pražském 1585. 111 vězení šatlavního dán za příčinou tou: když jest mu přístně rozkázáno bylo, aby komín nový ve dvoře svým do dvou neděl pořád zběhlých spraviti a udělati dal pro bezpečnost ohně, toho všeho on Blažej jest pominul a zanedbal, tak že těchto dní zapálivši se u něho, byl by i sousedům svým zle posloužil. Na snažnou pak a poníženou prosbu jeho z téhož vězení jest propuštěn, aby nahoře dotčený komín sobě v svém dvoře což nejdřívěji cihelný vystavěti dal. Pakli by toho do čtyř ne- dělí pořád zběhlých nevykonal, gruntův panských hned beze všech vejmluv prázen bejti má. Stalo se v středu po památce Zvěstování Panny Marye, léta oc vosmde- Archiv města Prahy, č. 1666, f. 55 b. sátého šestého. 80. 1586, 16. dubna: Zádušní správa sv. Mikuláše prosí purkmistra Staroměstského, aby přičinil se o vybavení rychtáře Kojetického z vězení Novoměst- ského, v němž jest držen pro útěk dlužnice, cizí poddané. Suplikací panu purgmistru [a] pánům o rychtáře ze vsi Kojetic. Na VMt oznamujíce vznášíme, že jest Floryán Koník, měštěnín Nového Města Praž- ského, přišedši do vsi Kojetic k záduší našemu svatého Mikuláše náležeti [náležející], našedši tam svou nějakou dlužnici v chalupě cizí a jinýho pána, kterážto také v Kojeticích jest, právo rychtáři a konšelům našim na túž krčmářku zakládal; oni pak viděvši, že jest cizopanská, ne- chtěli sou od něho práva vzíti, obávajíce se nějaké těžkosti od pána jejího. Floryán pak div- nými pohrůžkami rychtáře našeho, člověka již starýho a věkem sešlýho, k tomu přinutil, že jest takové právo přijal. A ta jistá jsouce nemocná, věřili jí, jakž připovídala, že od práva neujde a že jeho Floryána spokojí. A v tom se dal rychtář k nám ouředníkům do Prahy na- jíti a o té příhodě nám oznámil. Poněvadž se tu dotýkalo cizí poddaný, jemu sme poručili, aby takový právo zase Floryánovi Koníkovi navrátil. A on [Florián] jsouce člověk všetečný, bez vůle a vědomí našeho, rychtáře jest do vězení Nového Města Pražského vzíti rozkázal. Psaní sme mu učinili, aby hned ho z takovýho vězení propustil; chceli sobě co na ouředníky vznášejíc, do poddanýho rychtáře našeho stěžovati, že mu chcem za spravedlivý učiniti. Ne- dbajíce na to nic, za několik dní toho starýho člověka předce v vězení držel, až někteří z vo- sady naší Svato-Mikulášské za něho sou slíbili a jej z toho vězení vyručili na ten konec, aby tu dlužnici jemu zase postavili. V tom pak ona zhojivši se ta krčmářka, tu jest ze vsi Kojetic od práva ušla a se času nočního vykradla, a tak rychtář a konšelé naši v těžkosti sou zůstali a zůstávají. Manžel ty jistý přijevši těchto dní předešlých do vsi Kojetic, chalupu svou a statček ten, kterýž tu měl s ženou svou, prodal jinýmu, chtíce se taky odtud se vším vystě- hovati. I poddaní naši jej ku právu sobě zjistili a jej těchto dnův Floryánovi Koníkovi sem do měst Pražských dopravili, poněvadž se on s svou ženou u něho Talavašky se dlužil a šen- koval, tak dobře jako i žena jeho. On pak Floryán nikoli nechtíce s ním míti nic činiti, opět rychtáře našeho do vězení dostavše, dosavad jej drží a propustiti ho nechce. Protož z těch příčin se k VMtem utíkáme a za to žádáme jakožto nejvyšších pánův kolatorův všech záduší, že ráčíte poručiti psaní panu purkmistru a radě Nového Města Pražského učiniti, aby oni mě- štěnína svýho Floryána k tomu skutečně přidrželi, aby on na svým dlužníku, kterýž jest právě