136 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: toho nedopouštěli, co sou činívali za předešlého rychtáře, když páni ráčili co vzkázati nebo psáti, aby se vyřídilo, tehdy nevážlivě a nestoudně skrze svou čeládku nebo ženy se dotazovali, aby jim rychtář oznámil, oč se sjíti mají. Sousedé pak jiní kterak by se k nim chovati a po- slušni jich býti měli, též jim oznámeno. IV. Veřejně také všickni sousedé domluvu měli, že do chrámu Páně k poslouchání slova Božího se nescházejí, a zvláště pak manželky jejich a čeládka obojího pohlaví; což se skutečně od pánův spatřilo, že téměř žádné ženské pohlaví v kostele nebylo; ale oni vymlou- vali manželky své, že jsou šly na Mělník na jarmark, aby sobě věci ke žni potřebné najednaly a skoupily. Nicméně páni poručili rychtáři a konšelům, takového každého, kdož by do kostela v den nedělní a sváteční nechodil, pánům ouředníkům poznamenaného dáti, kterýž má na příklad jiným šatlavou strestán býti. X. Jan Zápasník vstoupiv v trh gruntu někdy Bláhového s Janem Hartunkem, kterýž se od pána svého vyhostiti nemohl, ujal jej v té summě, za kterou dotčený Hartunk jej koupil, jakž v registřích zápisných F. ukazuje; slíbil člověčenství panu Křížovi Evarystovi Chvalskýmu. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 207 b. 103. 1592, 20. července: Slibný revers kováře zámeckého v Lomnici nad Popelkou, ušlého ze služby; 1596 kovář propuštěn ze služby. Léta 1592 v pondělí den sv. Eliáše Pavel kovář Skřivanců z Nové Vsi puštěn z vě- zení před nás purkmistra a radu městečka Lomnice za příčinou takovou: Jakož jest byl u Její Mti paní paní Elišky z Martinic a na Lomnici paní naší milostivé na zámku, pryč ušel, a ru- kojmě své zavedl. Pročež jsou jeho tíž rukojmové zase Její Mti paní na zámek Lomnici po- staviti musili. I tu jest před námi v radě naší týž Pavel kovář oznámil, že nad vrchností svou zrazovati a z zámku Lomnického, též z kovárny bez dovolení vrchnosti své nikam uchá- zeti nechce. A jestliže by pak se tak nezachoval, a z téhož zámku víceji pryč ušel, jaké krádeže aneb lotrovství se dopustil, na sebe tento zápis, stoje před námi, dobrovolně rukojmím svým, kteříž za něj slíbili, udělati dal: aby jemu beze vší milosti jedna noha byla uťata. Ale nad to vejš připověděl, že se chce v té službě k Její Mti paní věrně a právě, jak na dobrého náleží, chovati. Stalo se v radě dne a léta svrchupsaného. Nahoře psaný Pavel kovář Skřivancův z Nové Vsi, což se tímto zápisem uvolil a za- psati dal, tomu jest dosti učinil, a léta Páně 1596 od Její Mti vysoce urozené paní paní Elišky Valdštejnské z Martinic a na Lomnici, paní naší milostivé, z služby, v které na zámku Její Mti za kováře byl, jest propuštěn; a vzavše sobě s volí vrchnosti Mandalenu, dceru Blažeje kováře z Staré Lomuice pozůstalou vdovu po nebožtíkovi Petrovi kovářovi za manželku, s ní při otci jejím Blažejovi kováři na ten čas zůstává. Z archivu města Lomnice na Jičínsku vypsal 1885 učitel Jos. J. Fučík. 104. 1592, 28. října—1594: Hájky u vsi Újezdce, jinak Újezda Trněného, rozdě- leny mezi sousedy, a každému uložen z nich úrok k vrchnosti. Výtahy ze zápisů o jednání zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském. Vejjezd do vsí Oujezdce, Zákolan a Kovar. L. P. 1592 v středu den památky sv. Šimona a Judy apošt. božích [28. října] stal se za potřebami zádušními níže