Z let 1599—1601. 155 z Vltavice nynější i budoucí v svém opatrování aby jměli, a všelijaké sirotčí věci, na čem by ty koliv byly, věrně, pravě a upřímně s dobrým sirotkův řídili a spra- vovali, a v tom se tak, jakž i jiní lidé poddaní naši na panstvích našich, jsouce od nás neb od pánův předkův našich dobré a hodné paměti podobnou milostí ob- dařeni, i oni Vltavičtí zachovali a řídili nyní i na časy budoucí, a to bez zmatku a překážky naší, dědicův a budoucích našich i všech pánův a držitelův panství Krumlovského i jich Vltavických všelikteraké. Čehož pro lepší bezpečnost a stálost pečet naši menší s jistým naším vědomím poručili sme přivěsiti k tomuto listu, v němž sme se i vlastní rukou podepsali; jehož jest datum na Krumlově Českém v pátek, den památný sv. Matěje apoštola páně, leta od narození syna Božího zouplna šestnáctistého. Opis na papíře v kníž. archivě Kruml. I. 5AS. N° 12 c. Listy potvrzované viz výše str. 23 č. 20 s poznámkou. Německý překlad listiny Vilémovy z r. 1555 a listiny Petrovy z r. 1505, dále potvrzení jich od Jana Kristiana z Eggenberka, povýšení na městys se znakem, udělení dvou výročních trhův a zřízení zvláštního cechu plátenického listinou z 27. června 1669 nachází se při I. 5AU. N° 28 fol. 3—8. (H. Gross.) 124. (Okolo 1600.) Jako osvobozené od práva odúmrtního jsou uvedeny v Rožmberském urbáři asi z r. 1600 také vesnice na Netolicku a Prachaticku: Vejrov, Těšovice a Mahouš. Kníž. archiv Krumlovský I. 7Gß. N° 16. Urbář ten není sice datován, ale pořízen byl ku postoupení panství od Petra Voka z Rožmberka císaři Rudolfovi II. (H. Gross.) 125. 1601, 4. října v Praze: Petr Vok z Rožmberka daruje dvůr Květošín ve vsi Dutěchově, dříve odúmrtný, s příslušenstvím Janu Nygrýnovi svému účetnímu a měštanu Krumlovskému tak, aby on a dědici jeho mohli jej odkázati, dáti, pro- dati anebo směniti. Ale úrok a dvě slepice úroční on a jeho nástupci budou povinni odváděti, jako předešlí držitelé. My Petr Vok z Rozmberka, vládař domu Rozmberského oc, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, zvláště tu, kdež náleží, že jest před nás předstoupil slovutný Jan Nygrýn, puchhalter a měštěnín náš Krumlovský věrný milý, žádajíc nás poníženě, abychom mu tu milost prokázati, k službám jeho prohlídnouti a dvůr ve vsi Dutěchově poplatný, Květošín řečený, právem odoumrtním na onen čas na nás po nebožtíkovi Zimandlovi připadlý, darovati ráčili. Kteroužto žádost jeho vzavše v své bedlivé povážení, a prohlídše k věrným a několikaletým službám, kteréž jest dotčený Jan Nygrýn jak nebožtíkovi dobré a hodné paměti panu bratru našemu nejmilejšímu, pánu panu Vilímovi z Rozmberka, vládaři domu Rozmberského, až do smrti páně činil, tak také i nám až dosavad činiti nepřestává; k tomu jsme zvrchu jmenovaný dvůr z milostivé Naší k němu náklonosti pro jeho věrné služby jemu darovali, a mocí jeho prozby darujeme a odevzdáváme se vším k témuž dvoru příslušenstvím, s dědinami vornými i loučními na seno, a votavam[i] [z] statkův vorných i loučních roku tohoto sňatými a nám vlastně přináležejícími, též s lesem a pastvištěmi, a summou se všemi svršky a [ná]bytky, což 20*