392 množí, alebrž také při nich pastýřích dobrý řád, bázeň a kázeň se uvede: pročež jsíme] též jich pokorné a poddané prosbě s císařskou a královskou milostí se na- kloniti, a s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím a s radou věrných našich též mocí královskou v Čechách, jim společným českým pastýřům ovčího dobytka ty pohledávající, v české a německé řeči sepsané artikule cechovní, neméně i pořádek a hlavní pokladnici na nížepsaný způsob milostivě nadati, uděliti a propůjčiti ráčilli]. *) Viz jej zde str. 369 č. 187. Kteréžto artikule slovo od slova takto znějí: D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Předně, nemá žádný do cechu a pořádku přijat býti, který by nebyl pravého náboženství katolického Římského: což jeden každý, že takového jest, skrze hodno- věrné vysvědčení správce svého duchovního dokázati povinen bude. 2. Každý mistr ovčího dobytka má své lidi a čeládku k pobožnosti vésti, zlořečení jim zapovědíti, „anobrž toho, který by tak těžce zlořečil a poddaný byl, při jeho panské vrch- nosti, svobodnýho pak při právě k zasloužilému jeho potrestání donésti.“ Za třetí, má v královském městě našem Pražském hlavní cech a pokladnice založena, a k tomu osm starých a šest mladých přísezných mistrů zřízeno, filiální pak pořádkové a pokladnice v kraji toliko čtyrmi starými a třemi mladými přísez- nými mistry obsazeni býti, tak aby při takovém spořádání cechův a pokladnic mi- stři a čeleď ovčího dobytka při nich tím snážeji se najíti dáti, a také tím dříveji se zase domů navrátiti mohli. Kdežto k hlavnímu cechu a pokladnici Pražské násle- dující kraje, totiž Slanský, Rakovnický, Podbrdský, Vltavský a Kouřimský [se] přivtělují. Co se pak ostatních filiálních cechův a pokladnic dotýče, má jedna v Chlumci nad Cidlinou s připojením k ní krajův Kralohradeckého a Chrudimského, druhá v královském městě našem Hory Tábor, s připojením k ní krajův Čá- slavského a Bechynského, třetí v královským krajským věrným městě našem Plzni, připojíce k nim [ní] krajův Plzenského a Práchenského, čtvrtá v královském krajském městě našem Žatci, přijmouce k ní krajův Žateckého a Loketského, poslední neb pátá v městě České Ljpy, s připojením k ní krajův Litoměři- ckého a Boleslavského, vyzdvižena a držena býti. Za čtvrté, má při vůli jedné každé vrchnosti pozůstávati, sobě někoho z svých poddaných buďto za pacholka neb mistra podle libosti své obrati a zvoliti, a bude pořádek povinen takového od vrchnosti za pacholka neb mistra přijatého pastýře za spůsobného uznati: neb jedna každá vrchnost nejlépe ví, kterej spůsobný jest. A následovně se nepovoluje, aby takový dříve od starších cechmistrův exami- nirován byl, anobrž dosti na tom bude, když vrchnost takovému za pacholka neb mistra