150 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: přijímáme. A pro lepší toho jistotu pečeť téhož záduší sv. Mikuláše my ouředníci k tomuto listu sme přitiskli, jehož jest datum v pátek po památce svatých Petra Archiv města Prahy, č. 1666, f. 253 b. a Pavla, léta oc 95. 117. 1595, 27. listopadu: Petr Vok z Rožmberka s poddaných svých ve vsech Fefrech a Rohanově (u Prachatic) snímá plat z krav, jejž na ně byl uložil jeho starší bratr Vilém. My Petr Vok z Rožmberka oc a na Českém Krumlově, vládař domu Rožm- berského známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoli čten nebo čtouci slyšán bude, že jsou předstoupili před nás lidé robotní, osedlí k panství Drslavskému přináležející, totiž ze vsi Fefrů a ze vsi Rohanova, poddaní naši věrní milí, a na nás se vší ponížeností a poddaností vznesli, správu nám toho dávaje, kterak teď od nevelmi dávných let na ně platy nové za dobré paměti pana Viléma z Rožmberka oc, vládaře domu Rožmberského, tehdáž nejvyššího purkrabí Pražského, pana bratra našeho nejmilejšího, z krav, jakžto při jednom každém panství našem v registřích urburních položeny jsou, po čem se z nich při každém čase sv. Jiří nebo sv. Havla platiti mělo, uloženy byly; nás se vší pokornou poníženou poddaností snažně jsou prosili, abychom z nich takové platy sníti a jim na to list a potvrzení dáti poručili, tak aby nyní a v časích budoucích žádnej pán ani vrchnost na ně více takových i jiných k tomu podobných, mimo starobylý platy, ukládati nemohl; s tím jejich uvolením, že oni to, což jsou od peněz na to vzali, nám do důchodův našich rádi poddaně odvésti chtějí. K jejichžto takovým poddaným a sníženým prosbám tak jsme učinili, a takové platy z nich sníti a summu tu z týchž nadepsaných vesnic od nich do důchodův našich zouplna a zcela přijíti dali. Chtíce tomu a zavazujíce sami sebe i dědice a budoucí naše, aby nyní od nás i budoucích pánuov a držitelův panství a statkův našich i svrchupsaných vesnic na svrchupsané lidi žádných takových platův ani kterýchžkoli jiných k tomu podobných, mimo starobylé platy, na ně žádným vymy- šleným spůsobem, což by lest lidská vymysliti mohla, neukládali, nýbrž je při staro- bylých platech zanechali. Kromě toto sobě vymiňujem: jestližeby nyní i v časích budoucích od nás neb budoucích pánův držitelův jim jaké rolí neb louky od dvorův našich oddány byly, z toho nám i budoucím našim budou povinni, jakž by se smluvilo, platy, — a tolikéž z Reyttu neb z Gitter dopustili, abychom jim v lesích co plániti*) — podle uloženého a obyčejného platu dávati, a toho se nemají a moci nebudou zbraňovati. *) Čti: — a tolikéž z rejtů neb z jiter, když bychom jim dopustili v lesích naších co planiti —