Kekule zlepšuje výsady Pravonínským 1614. 175 milost učinil, poněvadž se obávají, aby budoucně skrze braní jim dítek jich do dvorů v tom nějakého nátisku pociťovati nemuseli; pročež nemoha jich i v též žádosti po- nížené a pokorné (zvlášť pak ušetřujíc v tom některejch přímluv poctivejch lidí za ně učiněnejch) oslyšeti, z zvláštní mé k nim náklonnosti tuto jim milost činím, aby ni- žádný pán jejich budoucí žádným vymyšleným spůsobem moci té neměl a míti ni- kterakž nemohl, žádnému z týchž poddanejch, kterýby toliko jednoho syna a jednu dceru měl, jak do dvora tak ani k žádné jiné službě své vyzdvihovati a bráti; po- něvadž snadný toho rozum jest, kdyby se to od které vrchnosti dáti mělo, že by nemohlo býti než s naříkáním rodičův i také s umenšením živnůstek jejich. Než který by poddaný více než jednoho syna [a] dceru měl, a těch by pán gruntuov Pravonínských k jaké koli službě své potřebovati chtěl, to volně a bez překážky každého člověka učiniti moci bude, s touto obzvláštní vejminkou, aby jinam nikam týchž dítek jejich na cizí grunty nezadával, ani komu k službě zavazoval, lečby kterej dobrovolně u koho bejti a s radou rodičův svejch se zadal aneb sloužiti chtěl a chtěli. Však který by tak pro svou potřebu k dvoru svýmu vzal, s nimi křesťansky nakládajíc, náležitou službu aby byl povinen každému obojího pohlaví každoročně platiti a odávati. Protož tomu chci, aby týž pán tento list a obdarování mé týmž poddanejm dříve, nežli by se jemu poddaností a člověčenstvím zavázali, jako i jiná předešlá nadání schváliti, a v jednom i také v druhém punktu pod vejminkou v předešlém obdarování doloženou potvrditi, zavázán a povinen bude. Pro lepší toho bezpečnost a potvrzení jisté konečné vuole mé, já svrchu psaný Václav Kekule z Stradonic oc pečeť svou vlastní a přirozenou s jistým mým vědomím a s celým i plným přiznáním rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. A pro lepší toho jistotu dožádal jsem se urozenejch a statečnejch rytířů, pana Jana Sádly z Vraždného na Hlinci a Skopytcích, pana Bohuslava Víthy nejstaršího z Zerzavého a na Chotovinách, pana Jana Frydrycha Doudlebského z Doudleb a na Mezeříčí, a pana Petra Voka Špulíře z Jiter a v městě Táboře, že jsou také pečeti své dali, jim a dědicům i budoucím svejm beze škody, na svědomí podle mé přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození Syna Božího tisícího šestistého čtrnáctého, v outerej den svatých Šimona a Judy, dvou apoštolův páně. Originál pergamenový v archivě Českého Musea, jest místem porouchán; po pěti přivěšených pečetech zbyly jenom pergamenové pásky. — *) Viz zde str. 148 dole. 139. (1616): O občinách vsi řečené Homoly (u Budějovic) a o dávkách k faře. Tato ves má občiny, kteréž společně užívají, jakž níže: Les obecní slove v Aichpichlu, mezi gruntovními lesy ležící, kteréhož pro potřebu svou užívají. Kus obecní podle Kandorfských [?] mezí ležící nevelký.