D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 164 Mandalénu dceru Adama Čadíka poddaného svého, kmetičnu a poddanou mou, jemu za man- želku do obce vaší listem zhostním propustil, dal a osvobodil i z spravedlností její (ač měla-li jakou). Což já, nemohouce já žádosti vaší oslyšeti, tak chci učiniti, (když mi týž obyvatel váš sedmdesáte kop míš. za vejhost dá a složí), tehdy ihned touž poddanou svou osvoboditi a jemu ji za manželku dáti nepominu. Čehož sem vás pro správu, abyšte jeho i sebe spraviti věděli, tejna učiniti nechtěl. S tím milost Pána Boha s námi. Actum na Moroanech [Mora- vanech] v outerej po památce sv. Anny anno 1612. Albrecht starší Robmhap z Suché m. p. [A tergo]: Slovutné opatrnosti pánům purkmistru a radě města Kouřima, pánům přá- telům mým zvláště milým. Originál v archivě Českého Musea, Robmhap 2050, dostal následující poznámku nejspíš v městské kanceláři Kouřimské: „Albrecht starší Robmhap z Suché, že Kuželovi dá k manželství poddanou, když pánu dá na vejhost 70 kop. A. h. 4 ph. Marthae, off. Hieronimi Iglaviensis.“ — Opis daroval mi řed. Dr. V J. No- váček. — Albrecht Robmhap byl nebohatý vládyka; držel se svým bratrem Václavem dvě vísky, Moravany (mezi Ronovem a Vilímovem v Čáslavsku) a Suchotlesky (zaniklé mezi Ronovem a Biskupici); po roce 1614 bratři rozdělili se, při čemž Albrecht ujal Suchotlesky. R. 1628 oba bratři vystěhovali se pro víru. (Ottův Sl. náučný XX. 864—5). 134. Posudek Pavla Zahořanského z Vorlíka o taxe aneb odhadu panství Zvíkovského (z roku 1612). Před rokem 1612 na staroslavném hradě Zvíkově vládl pan Jiří Ehrenreich ze Švam- berka, a současně strýc jeho pan Jan Jiří ze Švamberka držel sousední panství Vorlické. Jiří Ehrenreich byl špatný hospodář, odprodával panství Zvíkovské kus za kusem; roku 1612 došlo při tom na hrad Zvíkov, že dostal se do prodeje s největší částkou panství. Pán prý povolal si odhadce z Prahy, kterýž odhadoval tak, aby vlastníkovi k povděku dopočetl se summy co největší; za tu Jan Ehrenreich potom nabízel odhadnuté panství svému strýci Janu Jiřímu na Vorlíce. Jan Jiří odevzdal odhad neboli taxu Zvíkova ku přezkoumání zkušenému úředníkovi hospodářskému, Pavlovi Zahořanskému, jenž v odměnu za služby prokázané Švam- berkům byl r. 1600 obdařen erbem a přídomkem z Vorlíka. Zahořanský posuzoval a opravoval odhad Zvíkova na ten způsob, aby trhová cena co nejvíce se snížila; nenapsal celý proti- odhad aneb kontrataxu, jak se tehdáž mluvilo, ale jen kritické poznámky k odhadu jemu předloženému a v četných případech také své nízké návrhy proti vysokým návrhům prvněj- šího odhadce. Posudek Pavla Zahořanského chová se v knížecím archivě na Vorlíku, kdež jsem si jej opsal a zde celý dávám tisknouti. Poskytujeť zajímavý náhled do způsobů, kterými se statky odhadovaly. Mnoho při tom záleželo na rozdíle platů aneb důchodů stálých a platů běžných; poznáváme tu, co se počítalo ku příjmům stálým čili dědičným, a co ku příjmům běžným neboli nestálým, dočasným, jako nájem; spolu vidíme, že důchody stálé, když se pře- počítávaly na kapitál k vyšetření trhové ceny statku, cenily se mnohem výše, nežli důchody běžné. Zvláště vzácné jest naučení, jak se měly rozeznávati roboty staré od nových. Součástky a příslušnosti panství Zvíkovského, které se tehdáž prodávaly, vyčteny jsou podrobněji (nežli v posudku Zahořanského) od archiváře P. Frt. Tyla v Pamětech Zvíkovských