12 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 2 půlletních lhůtách po 25 IP]. It. na dielo kostela Matky Boží v Týně v St. M. Pražském 10 � gr., na archu k sv. Jiljí v St. M. Pražském 10 fP. It. Markétě Adamově dceři 30 gr., Kateřině služebnici mé 30 ?, Václavovi Robenci synu prvépsaného Albrechta 20 f gr., panie Dorotě hospodyni mé 10 �, a Machně kuchařce 5 P gr. [10 postavů sukna pro chudé má koupiti Albrecht]. Což listuov mám [Albrechtovi odkazuje] Toto pak naposledy a naj- pilněji Albrechtovi [újci] porúčím, že znamenajíc i toho očitým důvodem zřejmě došedši, kterak lidé na všem zboží mém z starodávního jich vysazení nad úroky a platy spravedlivé robotami často těžkými velmi jsú obtíženi, pro něžto sobě nebožátka stýštíce, ani pomoci sobě, ani po- dobně živiti se mohú; protož já to na mysli své rozjímajíc a lítost nad nimi majíci, chtieci jim památku po sobě věčně zuo[staviti], aby tím snáze a lechčeji i hotověji mně i mým bu- dúcím potom úroky spravedlivé platiti a sami sě lepšiti i živiti lehčeji mohli, Pána Boha za mě i budúcie mé prosíce; s dobrým mým rozmyslem sama ot sebe, hnuta jsúc k tomu prostě pro pána Boha a z pravé lítosti, ty jisté roboty, jimižto lidé moji předkóm mým a po nich mně z starodávna, jakož již dotčeno, byli sú povinni a zavázáni, týmž mým lidem po všem sboží mém jakožto jich mocná paní a dědičná skládám, a je i jich náměstky budúcí z týchž robot konečně zprošťuji i mocně a věčně propúštím. Tak tomu chtiec a přikazujíc, aby často psaný Albrecht ujec muoj ani jeho dědicové ani žádný, jenž by jich v držení a vládání [sic] byl, práva dále již ani moci neměli ani mieti mohli, týchž lidí mých ani jich náměstkuov bu- dúcích potom k nižádným robotám kdy více nad úroky spravedlivé nutiti ani jich od nich žá- dati po všecky časy nynie i věčně budúcie. Na potvrzení.. Sigill. Georgii Saponiste judicis, consulum Job Treffan et Jacobi Zluticzky. Dat. f. VI. in crastino beati Andree apostoli annorum LVIII° [1458]. Z knihy kšaftů v archivě města Prahy č. 2119 fol. K. 2. Na tento kšaft upozornil mne prof. Z. Winter. — Ves Jesenice za Chlumcem, jež jmenuje se v této listině, jest Jesenice v nynějším okrese Sedl- čanském, 6 kilometrů východně od Chlumce. Ježto testatorka obmyslila kostel Jesenický odkazem, možno se domýšleti, že nejmenovaný venkovský statek, na němž poddanným byly odpuštěny roboty, nacházel se v této krajině, anebo že některé vesnice toho statku správou duchovní náležely ke kostelu Jesenickému. 10. 1459, 18. září: Rozhodčí výpověď mezi Jiřetínskými a Komořanskými o pastviště u jezera, též o jich práva a povinnosti při jezeře. Ve jméno boží amen. Přihází se častokrát, že různice a nesvornosti mezi lidmi vznikují, pro zapomenutí a z paměti lidem vycházení, k čemužto spravedlnost mieti mál?], když listovní potvrzení na to učiněno není. I jest potřebno taková spů- sobení a svolení svědectvím písma potvrditi, potom budoucně aby se uměli spravo- vati. Protož jakož jsou byly různice i skrze to mordové od mnoha let vznikli mezi Komořanskými s jedné, a mezi lidmi z obce Jiřetína se strany druhé, pro některaké pastviště, jenž slove Splavy a německy Schotter, a dosahuje až do jezera s jedné strany, a až k příkopu, kterýž jsou Jiřetínští udělali od starodávna, k straně druhé. Pak ti lidé z Komořan někteří slušejí k našemu milostivému králi, a ti plat svůj dávají na hrad do Mostu, a někteří k ctihodnému knězi Janovi opatovi z Oseka, a někteří Albrechtovi z Červeného Hrádku, a ti z Jiřetína slušejí k urozenému