126 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: toho šetřiti a hájnejm zaporučiti, aby na to pozor měli, aby lidé tím způsobem dříví do měst císařských nevyvozovali, pod propadením pokuty nahoře psané. Pan jagrmistr má toho šetřiti, aby každého roku do pěti tisíc sáhů dříví dal nahoře nasekati, a sem [k] Krumlovu pro potřebu Jeho Mti páně i pro prodaj lidem dal splaviti a u rechle srovnati; a tu při rechli správnou osobu naříditi, která by osoba to dříví buď k potřebě Jeho Mti páně aneb lidem prodávala. A to hned se má naříditi. Nařízení o prodaji dříví při městě Krumlově i jinde na panstvích. — Circa annum 1590. Koncept na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 7Wp 1a. — Tištěno ve spise: Popsání velkostatku Kru- mlova se zvláštním zřetelem na jeho lesy. V Praze 1898, str. 29—30. (Napsal lesmistr Al. Saitz.) 97. 1591, 16. ledna na Č. Krumlově: Vilém z Rožmberka, koupiv od Linharta na mlýně Šimkovském dva stroje mlýnské a pilu, tak aby se jich více neužívalo, osvo- bozuje jej a dědice i budoucí jeho od břemena odúmrtního. Výtahy z jiných 27 listů podobných z téhož dne, jimiž vrchnost rušila mlýny poddanské. a) Vilém vládař domu Rožmberského, rytíř tovaryšstva Zlatého Rouna, nej- vyšší purkrabie Pražský oc, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež koli čten nebo čtouci slyšán bude: jakož jest nám Linhart na mlejně Šimkovským dva stroje mlejnská a jednu pilu, kterýchž on vždy předešle v držení a užívání byl, prodal tím spůsobem, aby již on ani dědici a budoucí jeho takových strojův na časy budoucí a věčné melivem ani jináče užívati nemohl a nemohli. I při prodaji dotčených strojův mlejnských poníženě jest nás za to prosil, abychom jeho z práva odoumrtního, kterýmž nám a dědicům a budoucím našim až do této chvíle podroben byl, z milosti a štědrosti své osvobodili. I znamenavše my jeho prosbu pokornou a snažnou, a žádost majíce, aby v časích budoucích v živnosti své skrze takové obdaření naše tím lípeji a více rozmnožen býti mohl: s dobrým naším rozmyslem k takové jeho prozbě ponížené sme povolili, a svrchupsaného Linharta s dědici a budoucími jeho z práva odoumrtního osvobodili a tímto listem mocně osvobozujem, tak a tím spů- sobem, aby on Linhart se všemi dědici a budoucími svejmi o svém statečku říditi, kšaftovati, jej dáti, prodati jak za zdravého života tak na smrtedlné posteli, a dále všech svobod, jakž i jiní souce v tý přičině práva odoumrtního od nás touž milostí obdařeni, užívati mohl, a to bez naší, dědicův a budoucích našich překážky vše- likteraké. Tomu na svědomí sekryt náš vlastní rozkázali sme k tomuto listu přitisknouti, a vlastní rukou sme [se] v něm podepsali. Jenž jest psán a dán na Českém Kru- mlově v středu po sv. Šťastným leta patnáctistého devadesátého prvního. Vilím z Rozmberka rukú vlastní.