Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKEHO VYDÁVÁ KOMISE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XXIX. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským 1388—1779. Vydal Josef Kalousek. V PRAZE 1913. Knihtiskárna: Dr Ed. Grégr a syn. — V komisi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
D. XXII. DODAVEK K ŘÁDŮM SELSKÝM A INSTRUKCÍM HOSPODÁŘSKÝM, tištěným v Archivě Českém, v díle XXII. z let 1350—1626, v díle XXIII. z let 1627—1698, v díle XXIV. z let 1698—1780, v díle XXV. z let 1781—1850. Vydává Josef Kalousek. 1. 1388, 15. března: Jan z Jenštejna arcibiskup Pražský ke stížnosti sedlákův z Řed- hoště rozhoduje, že nejsou povinni žádnými robotami knězi Janovi správcovi špitála Panny Marie pod Vyšehradem, zvláště že jen z dobré vůle dová- želi jemu obilí, jež mu dávali povinně jako úrok, a že po dvou příštích letech mohou přestati dovážeti to obilí. Ředhoští že robot činiti nemají faráři [sic] špitála pod Vyšehradem. Jan božie milostí arcibiskup Pražský, apoštolské stolice legát, na vědomie dáváme zněním tiemto listem všem, že obyvatelé sedláci úročníci z Ředhošti všie obce před námi osobně po několikrát postaveni jsúce, předložili sú túžebně, kterak by skrze poctivého kněze Jana, správci špitála od pokory svaté panny Marie pod Vyšehradem v Praze, některými břie- měmi (brziemienii), vozbami, službami a robotami obtieženi byli proti právu jich a obdaření, vysazení vsi napředřečené, i v těžkú škodu potomkóv a dědicóv obyvatelóv jejich; na kteréžto břiemě a obtieženie všech i každých skrze nás jim s pokornými ustavičnými prosbami prosili sú k opatření. My pak jich spravedlivým i také slušným jsúce nakloněni prosbám, nic méně nad ne- spravedlivým i nad neslušným obtiežením a brziemij litost majíce, na to všecko předdotčené pilné a řádné vyptánie kázali sme jmieti a učiniti; i poznali sme skrze naučenie zjevné, že tíž obyvatelé sedláci vsi Ředhošti nikda z povinnosti práva anebožto z zněnie privilegí a ob- daření, než toliko z milosti zrna trojniého obilí, totiž ječmene, rži a pšenice, do Prahy do špitála napřed řečeného řečenému knězi Janovi zprávci, nebožto jeho předkóm, z příčiny úroka vozili sú a do špitála předřečeného skládali sú. I majíce toho našich věrných v práviech učených zdravú radu, uložili jsme řečeným stranám sem i tam, také nastavajícím budúcím po- tomkóm vopatřenie v spravedlnosti tiemto obyčejem: Že ačkolivěk oni obyvatelé takové obilé každé léto z milosti a z nepřinucenie zprávci špitála řečeného svaté panny Marie pod Vyšehradem, kterýž jest neb před časy byl, zvyklí su byli voziti a mnohá léta do Prahy vozili sú; však aby takové služby a roboty, a zvláště vozba Achiv Český XXIX.

Strana 2
2 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: předdotčeného obilí v právo a v obyčej nevešlo, ustanovujem, vypoviedáme a rozeznáváme a chceme, aby tak bylo zkrze tento list, aby od dánie tohoto listu našeho sedláci obyvatelé vsi předřečené po sjití dvú let pořád od vozby obilí, kteréž sú navykli voziti, ostali a přestali, leč z jich dobrovolné vuole. Kteréžto obyvatele a jich potomky od takových robot, vozeb a brziemij budúcně věčně zbavujem a svobodné býti chceme mocí listu tohoto, však zachováva- jíce v celosti to, což v obdaření a privilegii listu vsi předřečené se zavierá. Kteréžto věci ku svědomí pečeť naše k tomuto listu přivěšena jest. Dán v Rúdnici léta Páně tisícího třistého osmdesátého osmého, patnáctého dne měsíce března. Tento český překlad latinského originálu (nezvěstného) nachází se v rukopise archivu m. Prahy č. 331 folio 129; opis propůjčil mi prof. J. Čelakovský. — V témž rukopise 331 f. 138 čte se překlad listiny dané 13. prosince 1334, kterou Bořita, Petr a Hynek na Ředhošti tu ves (u Libochovic) „prodali a vysadili právem vikbildským nebožto městským německým“ Mikulášovi rychtáři z Mimoně a Zdeňkovi z Jablonné, kteří jim za každý lán měli zaplatiti po 7 kopách gr., a obdrželi v té vsi rychtu svobodnou. Sedláci měli prodávajícím pánům a jich nástupcům odváděti z každého lánu 64 groše a 4 strychy obilí, totiž 2 strychy rži, 1 pšenice a 1 ječmene, jehně a jedno plece. Jiných dávek k vrchnosti měli býti prosti; o robotách není žádné výslovné zmínky. — Není patrno, kdy a kterak některá část Ředhoště dostala se špitálu pokory P. Marie pod Vyšehradem; jiná část vsi zůstala pod panstvím vládyckým. Viz Sedláček, Místopisný Slovník str. 761; o špitále P. Marie pod Vyšehradem píše Tomek v Dějepise Pražském III. (1893) 259—262. 2. 1405, 22. května: Habart z Chrastu jinak z Malého Přítočna vysazuje právem zákupným 5 lánů ve vsi Malém Přítočně u Unhoště lidem je vzděláva- jícím, lán po 14 kopách gr., pod úrok dvou kop, bez robot, k dědičnému držení, s právem odkazu a prodeje, s nápadem na příbuzné oc. In nomine Domini Amen. Cum tempus nostrum continua revolutione proh dolor sic laboratur, necesse ergo est, quod illa, que ad perpetuam rei tendunt memoriam, scriptis et sigillorum confirmentur testimonio. Ego igitur Habardus de Chrast alias de Minori Przietoczen ad universorum tam modo superstitum quam futurorum in antea genera [sic] praesentibus volo pervenire notitiam: Quod cupiens conditionem bonorum meorum et conditionis [sic, conditiones?] ejus dubias et vacillantes in statum certum et solidum reducere desyderans, in villa mea Minori Przitoczen quinque laneos seu mansos, cum areis domorum ad laneos pertinentes [pertinentibus] nominatos, (et pascua animalium communia, quibus ante usi sunt, ad laneos praedictos minime computentur), hominibus, qui dictos laneos iam colunt, tenent et possident, receptis ab eis nomine laudum sive nomine contractus emphireotici pro quolibet laneo quatuordecim sexage- nas grossorum denariorum Pragensium, de voluntate et consensu serenissimi principis et do- mini Venceslai Romanorum regis et Bohemiae regis iure emphireotico locavimus, exposuimus, praesentibusque locamus et exponimus, per ipsos haeredes et successores eorum iure emphi- reotico perpetue tenendos et possidendos: Ita sane, quod de quolibet laneo incolae villae prae- dictae, haeredes eorum et perpetui successores mihi, haeridibus meis et successoribus perpe- tuis duas sexagenas grossorum bonorum dicti numismatis nomine annui census solvere annis singulis debent et tenentur, medietatem pecuniae, puta unam sexagenam grossorum in festo sancti Georgii cum una sexagena ovorum, et reliquam medietatem similiter unam sexagenam grossorum cum quinque pullis et uno strychone avenae in festo sancti Galli, et tres pullos in

Strana 3
Z let 1388—1418. 3 Nativitate Christi iam dicti incolae, haeredes et ipsorum successores mihi, haeredibus meis et perpetuis successoribus nomine canonis seu annuae pensionis annis singulis perpetue solvere tenebuntur. Berna communis et generalis dum per Boemiam fuerit proclamata, quilibet incola de quolibet laneo nomine bernae triginta duos grossos solvere et dare tenebuntur. Ab aliis autem omnibus contributionibus, laboribus, robotis, et generaliter omnium dationum gravami- nibus, quocunque vocabulo possint designari, debent esse per omnia liberi, soluti et exempti. Adiungo etiam ex praerogativa speciali, quod praedicti incolae et ipsorum haeredes, cuius- cunque existant conditionis, sexus utriusque, et ipsorum successores tam masculus quam foe- mina, bona patrimonialia defunctis parentibus haereditaria possidere debent, omni devolutione ad me haeredesque meos et successores nullatenus pertinente, sed praedicti incolae, haeredes et successores omnia bona ipsorum dare possunt cuicunque ipsorum placuerit voluntati, meo, haeredum ac successorum meorum impedimento quolibet secus moto. Sique, quod absit, quis incolarum praedictorum intestatus moreretur, extunc bona ipsius in casu pueris non habitis seu mortuis ad amicum in linea consangvinitatis propinquiorem seu propinquiores devolvantur, juribus nostris supra scriptis tamen salvis. Iuditio autem ego, haeredes mei et succesores mei semel in anno, cum secundo iuditio vulgariter posudek, nostris propriis expensis praesidere de- bemus, incolarum sumptibus exemptis et expensis. Omni iure tamen in causis, culpis et appel- lationibus ac emendis gaudere debent velut civitas Slanensis. Salices vero, quae in medio vil- lae sunt, ipsis ad utilitatem dedi perpetuo possidendum, cum prato sub villa penes humulato- rium, cum salicibus contra pratum existentibus. Poteritque licite quilibet illorum ante curiam suam salices plantare ad longitudinem trium ulnarum. Omnes quoque incolae praedictae villae, haeredes et ipsorum successores perpetui possunt haereditates suas vendere, dare, obligare, permutare et ad ipsorum usus convertere iuxta libitum voluntatis ipsorum, iuribus meis et meorum successorum omnino tamen salvis. Colles, montes, promo[n toria, rivulos pro pascendis animalibus habere debent, sicut antea habuerunt, meo et meorum successorum absque damno. In quorum evidentiam et testimonii robur sigillum meum et sigillum Joannis privigni mei de Przitoczen Minori, et sigillum Habardi de Nedwiedkow praesentibus sunt appensa. Nos vero Jakubko iudex, Nicolaus Sspata magister civium, Hanco Slewit, Ulricus prope portam, Symon Hategallus de Tman, Joannes Rokenecz [?], Sebko, Duchko, Czurzilibal, Bohuta, Mathias Jakssonis, iurati scabini et cives civitatis Slanensis, ad peſtijtionem utrarumque partium sigillum nostrum maius praesentibus appendimus. Datae anno domini milesimo quadringentesimo quinto, feria sexta ante Urbani. Z přepisu v knize Chaos archivu Pražského č. 323a. f. 24 nový opis propůjčil mi prof. J. Čela- kovský. Přepis v Chaosu, zhotovený asi nedaleko r. 1600, jest v některých slovech nepřesný, což v tisku pone- cháno bez opravy. Někdo v 17. stol. připsal k němu mylný regest: Donatio na ves Záluží sv. panny Alžběty. 3. 1418, 28. září: Oldřich z Rožmberka čtyřmi listy propouští z práva odúmrt- ního a) ves Radošovice, b) ves Brloh a Novou Ves, c) Kalten- brunn, Schild, Stein i Schlagel, a d) vsi Přídolí, Ověšice (2), Spolí, Malčice, Osek, Zahořánky a Rovný, vše na panství Krumlovském. a) My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem všem nynějším i bu- dúciem, kdož jej čísti neb čtúcie slyšeti budú, že opatrní naši věrní kmetové i všecka 13

Strana 4
4 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: obec z Radošovic našie vsi, pokornú nám prosbu vzdávali žádajíce, abychme jim jich vsi nahořepsané, i všem té vsi přebyvatelóm, mužem i ženám, nynějšem i budúciem, svobodu a milost ráčili dáti a učiniti dole psanú. Protož znamenajíce jich v tom prospěch a užitek, dali sme a tiemto listem dáváme jim všem, i všem jich budúciem z zvláštnie milosti tuto svobodu a milost, aby každý člověk té vsi nahořepsané své všecko zbožie movité i nemovité, kterýmž by to kolivěk jménem bylo jmenováno, mohl dáti neb odkázati vespolek nebo rozdielně, za zdravého ži- vota neb na smrtelné posteli, komuž kolivěk a když kolivěk bude chtieti, bez našie i našiech budúciech přiekazy i odpory všelikaké. Pakli by který člověk, muž neb žena, z nahořepsané vsi umřel bez rozkázánie svědomého, tehdá všecko jeho zbožie, movité i nemovité, ne na nás, ani na naše budúcie, ale na toho sešlého neb úmr- lého člověka nejbližší přátely našeho panstvie má spadnúti bez našie i našich bu- dúciech přiekazy všelikaké. A přihodilo-li by se, že by který člověk neb přebyvatel nahoře psané vsi umřel a po sobě dietky ostavil k letóm nedošlé, tehdá vešken statek těch sirotkóv po jich otci má v knichy siročie zapsán býti, a přietelé neb po- ručníci těch sirotkóv, kteří by sě v ně uvázali neb v jich statek, mají ten statek zaručiti vedle obyčeje dřevnieho, aby sirotkóm úplně byl zachován bez umenšenie. A umřel-li by který sirotek, tehdá jeho diel na živé zóstalé má spadnúti. Pakli by všickni siroci zemřeli dřieve, nežli by let došli, tehdá vešken jich statek, jakož v kniehách bude zapsán, vedle rozkázání otce jich, ač by rozkázal, pakli by neroz- kázal, tehdá na jich nejbližšie přátely našeho panstvie má spadnúti. K čemuž my ani našie budúcie nižádného práva nemáme mieti. Tomu my na jistotu k tomuto listu, a podle nás urozený pan Čeněk z Ve- selé jinak z Wartenberka, na svědomie všem svrchupsaným věcem své jsme pečeti přivěsili. Jenž jest dán leta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého osmná- ctého léta, na svatého Václava ten den. Ze současného opisu na papíře v archivě panství Krumlovského I. 5AU. No. 3, opsal archivář H. Gross. Něm. překlad při I. 5AU. No 28 fol. 10—12. — V této listině nepochybně rozumí se ves Radošovice, která náležela ku panství Krumlovskému, nyní píše se v němčině Roschowitz; stojí mezi Němčici a Strýčici, na jihovýchod od Netolic. b) V témž archivě I. 5AU. 1b. leží opis ze 17. věku privilegia daného 28. září 1418, jež od Oldřicha z Rozumberka v stejných slovech obdrželi „kmetové i všecka obec z Brloha i lidé naši z Nové Vsi, ježto sedie tudíž na čtyřech lániech“. Jiný starý opis tohoto listu jest v archivu fary Brložské, odkudž jej r. 1894 vydal Jan Elias ve spisku „Farní osada Brloh“ (tiskem J. Přibyla v Budějovicích). Pozdější něm. překlad v archivě Krumlovském I. 5AU. fol. 18, 19 má nadpis: Todtenfalls-Befreiung des Gerichts Berloch nebst Bauern zu Neudorf 1418; obdarovaní lidé jsou v tom překladě označeni: und die ganze Gemein des Dorfes Berloch, auch unsere Leute von Neudorf und andere dorten umbliegende 40 Angesessene.

Strana 5
Odúmrti odpouštěny 1418, i nové roboty 1428. 5 Také dle záznamu z r. 1562 (AČ. XXII. str. 198) Brložští a Novovesští měli právo pořizovati o ma- jetku. Avšak v urbářích panství Krumlovského r. 1585 a 1600 Nová Ves uvedena jest jako podrobena právu odúmrtnímu; a v Krumlovském archivě jest listina z dne 15. srpna 1801, kterou poddaní v Nové Vsi u Brloha vykoupili se z břemene odúmrtního (Ablösung der Todtenfälligkeit); takových listin jest v Krumlově ještě z let 1791—1819 značný počet. — Ves Brloh, něm. dříve Berloch, nyní Berlau, stojí 2 hodiny severně od Chvalšin (Kalsching), a od Brloha na severovýchod jest Nová Ves; na blízku jsou roztroušeny četné samoty neboli jednoty. c) Petr z Rozumberka, jménem svým i jiných bratří a dědicův, listem daným na Krumlově v úterý po květné neděli (14. dubna) 1500 vsem řečeným Kaltenbrunn, Schild, Stein, a Šleglein pod Rosperkem (nyní Schlagel), obnovuje privilegium na svobodné pořizování o statcích kterým byli obdařeni od Petrova děda Oldřicha z Rosenberka dne 28. září 1418. Jeho ně- mecké znění vepsáno jest do českého potvrzení, a bylo z něho již vytištěno Pangerlem v Ur- kundenbuch des Stiftes Hohenfurt (1865) str. 256—258; co do smyslu srovnává se úplně s českým listem Oldřichovým, vydaným pro Radošovice téhož dne 28. září 1418 a tištěným zde str. 3 č. 3a. Vidimovaná (1654) kopie listu Petrova jest v archivě Krumlovském I. 5AU. Nr. 4. Obdarované 4 vesnice jsou roztroušeny od Vyššího Brodu na jih až k hranici zemské. d) Vilím z Rozmberka, „správce a vládař domu našeho Rozmberského jménem naším a pana Petrfa] Voka bratra našeho nejmilejšího i všechněch dědicův i budúcích našich“, jsa žádán od rychtáře a sousedův ze vsí Iřídolí, Ověšic, Spolí, Malčic, Oseka, Zahořánek a Rov- ného, poddaných svých na panství Krumlovském, ve čtvrtek po novém letě (3. ledna) 1555 vydal list na pergameně, kterým potvrdil listu vydaného na kšaftování těm vsem od Oldřicha z Rozmberka dne 28. září 1418. Privilegium Oldřichovo jest celé vepsáno do potvrzení Vilé- mova slovo za slovem tak, jak zní výsada obce Radošovické, tištěná zde str. 3 č. 3a. Z potvrzovacího listu Vilímova z Rosenberka učinili a ověřili opis Matouš Střelec z Krumlova a Jiřík Hořčice písař v kanceláři Krumlovské ve čtvrtek po sv. Duchu (29. května) 1561, kterýžto opis chová se v knížecím archivě Krumlovském I. 5AS. Nr. 7a; pozdější něm. překlad leží tamže I. 5AU. Nr. 28. f. 1—3 (vše dle sdělení arch. H. Grossa). — Vsi obdařené nacházejí se jižněji Krumlova na východ od Vltavy; jen Ověšice jsou nepovědomy. 4. 1428, 4. prosince. Jan Sezema z Rochova snímá se svých poddaných ve vsech Skrýšově a Janovicích u Polné roboty a dávku slepic, kteréž jim uložili bezprávně jeho předchůdci nad roboty starodávné. Ve jmeno Boží amen. Já Jan řečený Sezema z Rochova znamenav budúcí věci a rozpomenuv se na svee přátely předešlé, že jsú byli přimyslili na svee lidi i na naše některaké roboty bezprávnee v Skrýšově a v Janovicích, seno sečení a žeň žetie po dvú dní a po dvých kur, mimo roboty od starodávna ustavence a nechtě, by to na jich duši bylo i na mee: i složil sem ty roboty svrchupsané, seno síci a dva dni žetí a po dvých kur dávati, a skládám je mocí tohoto listu, aby jich byli prázdni mocně přede mnú i před mými budúcími, tak abych já ani

Strana 6
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 6 moji budúcí na ty lidi ve vsech svrchupsaných nesahali v ty roboty svrchupsanee, mimo roboty spravedlivee od starodávna ustavenee. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu svú vlastnie pečeť přivěsil sem k tomuto listu svým dobrým vědomím; a připrosil sem svých přátel, slovútného Nácka z Petrovic a Herše z Zaječic se- střence svého, jenž jsú takee přivěsili svee pečeti podlee mee k tomuto listu. Jenž jest psaan leta od narození syna božího tisícího čtyřistého osmecítmého, v tu sobotu na svatú Barboru pannu a mučedlnici božie. Jaromír Čelakovský opsal z pamětní knihy města Polné fol. 35, kamž ten list byl vepsán na počátku 17. století. K tomu srovnej hned následující listy z 21. října 1447 a 15. května 1448. 5. 1447, 21. října v Polné; Jan Sezema z Rochova dává svůj dům svobodný v Polné na kostel (nyní sv. Anny), a své vsi Skrýšov a Janovice ke špitálu pro 12 chudých v Polné; nařizuje o bohoslužbách zádušních a kdo po jeho smrti má spravovati špitál, k němuž pan Hynce Ptáček z Pirkšteina († 1444) přidal ves Hrbov. Já Jan Sazima z Rauchoval) vyznávám tímto listem obecně a zjevně před každým člověkem, kdož jej uzří anebo čtouci slyšeti bude, že zdráv jsa, svým dobrým rozmyslem a svou dobrou vůlí a přátelskou raddú, znamenav krátkost a nevěčnost tohoto světa, z daru božího a z milosti Ducha svatého dal sem a dávám dům svůj svobodný v Polný kostelu, aby z něho kostel byl ve jmeno panny Marye početí a ve jmeno sv. Joachyma a ve jmeno sv. Anny matky panny Marye, a ve jmeno svatých apoštolův sv. Šimona a Judy a ve jmeno sv. Voršily s jejím svatým tova- ryšstvem mučednicemi. A k tomu kostelu přidávám své vlastní vésky Skrejšov s dvorem, s rybníky, s lesy, s křovinami a s pastvami, s potoky, s lukami i což k tomu přísluší, a Janovice tu vésku se vším plným panstvím, nic sobě tu ani svým erbům i budúcím nepozůstavuje ani zachovávaje, k napřed psanému špitáli neboli kostelu, a tu aby chováno bylo dvanácte chudých, a jestližeby to zboží snésti mohlo; a rybník nejhornější a největší, ten kdyžby kolivěk spuštěn byl a ryby prodány byly, aby ty peníze obrácené byly na okrášlení toho kostela, buďto na skla anebo na malování; a z dolnějších dvou rybníků aby chudí odíváni byli, a k jich potřebě aby v postní dni jim dáváno bylo, a knězi faráři s jeho konventem z každého rybníka kopu kaprů, aby tím pilněji služby Boží vedl v tom špitáli s svými kněžími. Dále z toho statku na každý měsíc aby chudým lázně spravena byla. A ourok, kterýž vychází nebli padá s Skrejšova anebli z Janovic, to jest čtyry kopy grošův, ten sobě a Kateřině manželce své zachováváme, jestližeby na nás nouze nebli potřeba zašla, abychom mohli prodati neboli zastaviti anebo učiniti, jak se nám nejlépe zdáti bude, do čtyrydceti kop grošů, čeho Bože nedej. A kury,

Strana 7
Vesnice odkázány ke špitálu v Polné 1447. který z těch dvou vések mají dány bejti, aby vždy jednou nebo dvakrát chudým do týhodne dány a těm připravovány byly, totižto v neděli a ve čtvrtek. A ženci a orání aby ku špitáli bylo taky chudým. Kněz farář na každý suchý dni má ká- zati a zjednati milostivě devět lekcí, slúžiti i spívati i mši zádušní, a zádušní mše čísti; a za to má plat věčnej, jakož v hlavním listu našem na Močovice světleji a zjevně napsáno jest. A taky k tomu farář nadepsaný má kázati a zpívati mši na pět svátkův nahoře psaných, totižto na den p. Marie početí oc; a má kněze chovati, aby každý den mše sloužena byla v tom špitálu a jiný služby, jakož nahoře psáno stojí. A kdyžby varhaník byl a v svátky na varhany bil neboližto haudl, tehdy dávám jemu ten plat, kterejž z toho potoka, jakož od Hrbovský cesty jde, až do konce, což na mne sluší; a k tomu má jemu vydáno bejti z toho ze všeho statku na všakej rok kopa grošův, a to rozdílně na časy uložené. A jakož urozený pán pan Hynce z Pyrkštejna a z Rataj, pán můj milostivý, rozpomenul se jest na nevěčnost tohoto světa a přidal jest k tomu špitálu na po- lepšení chudým svou vlastní ves Hrbov s peněžitým ourokem, což v ní jest, jakož v jeho listu zapsáno stojí. A já Jan Sezima a Kateřina manželka má máme tímto špitálem a tím zbožím vlásti a spravovati do naší smrti; a když pán Bůh nás neuchová, tehdy tím špitálem a tím zbožím má vlásti a spravovati kněz farář z Polný křižovník zákona Božského, anebo kterýž budoucně farář řádně uvedený a ztvrzený od arcibiskupa Pražského bude v Polný. A to má spravovati s raddou a s staršími města Polný, a bez jich raddy nic nečiniti. A jestližeby farář Polnický, rychtář, konšelé a starší z obce nemohli to záduší spravovati, tak jakož v tomto listu zapsáno stojí, a kdo chtěl na to záduší mocí sáhnúti, aby to vznesli na uro- zeného pána Jana z Sútic, nejvyššího poručníka sirotkův oc, a tak dále na jeho budoucí erby dědičné toho zboží. A jestližeby kdo nebli kterýkoli člověk kterého- koli řádu chtěl toto záduší rušiti a kaziti, tehda milej Bože, rač na něj seslati málomocenství, jako na Jezy,2) a dále aby upadl v klatbu všemohoucího pána Boha, jeho milý Matky i všech božích svatých. A toho všeho na svědomí a jistoty tvrdší a pevnější své jsme vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili; a připrosili jsme urozených pánův, pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad, a pana Jiříka z Dubé a z Wyssemburgka, a slovútných panoší Mi- kuláše z Rochova seděním v Petrovicích, a Jana Beránka z Petrovce, že jsou také podle nás a s námi své vlastní přirozené pečeti s jich dobrým rozmyslem a jistým vědomím na svědomí k tomuto listu přivěsili; jenž jest dán a psán v Polný ten den na jedenáct tisíc děvic 1. od narození p. K. tisíc čtyry sta čtyrydcátého sedmého. List ten z kněh městských vyňatý vidimovali r. 1553 radě Polenské kněz Václav biskup Nikopo- lienský a opat kláštera Ždárského, kněz Jan převor i všecek konvent téhož kláštera. — Z pamětní knihy města Polné fol. 33 opsal prof. J. Čelakovský. Zde se otiskuje ten list pro jeho souvislost s listy téhož vyda-

Strana 8
8 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: tele z dne 4. pros. 1428 a 15. května 1448, jež se tisknou zde str. 5 a 8. — Skrýšov a Janovice náležely špi- tálu Polenskému až do r. 1848. 1) V listech zde tištěných ze 4. prosince 1428 a 15. května 1448 tento dárce píše se správně Jan Sezema z Rochova. Vládykové z Rochova podle Heraldiky Kolářovy 207 měli ve znaku šachovní věž, kterouž Čechové jmenovali roch, jako Němci, nebo hroch; Král v Heraldice 159 uvádí ten znak při Šmuhařích ze Hro- chova. Zakladatele špitálu Polenského píše Sommer v Čásl. 164 Sozima von Rauchow; také A. B. Mák, kaplan v Polné, jenž r. 1903 vydal v Polné knížečku „Město Polná“, píše jej stále (str. 7, 8, 21, 22): Jan Sozima z Rouchova. — 2) Gezi, ziskuchtivý služebník proroka Elizea, IV. Král. 5, 27. 6. 1448, 15. května: Jan Sezema z Rochova s manželkou Kateřinou z Močovic svým poddaným ve vsech Janovicích a Skrejšově u Polné, kterýmž dříve (1428, 4. pros.) umenšili břemen, odpouštějí odúmrti a předpisují řád pořizování o statcích a dědění jich. Já Jan Sezema z Rochova a Kateřina z Močovic manželka jeho vyznáváme obecně tímto listem, kdož jej uzří anebo čtouce uslyší, že jsme dobrovolně dobrými rozmysly s povolením a radú našich milých přátel za své předky a předkův našich spasení, buohdá i našich budúcích, učinili jsme zvláštní milost našim dědicům [sic] všem, jmenem Janovice a Skrejšov, i lidem našim nynějším i budúcím, že jsme jim složili a umenšili robot, seno sečení a po dvú žencí, a po dvě kur dávání, a dali jsme i dáváme mocí tohoto listu dříve psaným vsem i lidem těch dvú vsí svobodné nápady a odmrti všeho jich statku a zbuoží movitého i nemovitého, takovými kusy, obyčeji a právy: aby každý člověk dříve psaných vsí, ješto léta, rození a rozum má, mohl při dobrém rozumu na své smrtedlné posteli dáti a odkázati i poručiti své zbuoží movité i nemovité, komuž kolivěk chtíti bude, svým dědicům, přátelům aneb [k] komuž milost bude jmíti. Pakliby který člověk dříve psaných vsí umřel v budúcím času bez poručenství anebo posledního odkázání, aby jeho zboží movité i nemovité padlo na jeho dědice. Pakli by dědicuov neměl aneb nebylo, aby na nejbližšího přítele a příbuzného a tak dále, jakož svrchu psáno jest. Pakliby žád- nýho přítele a příbuznýho nebylo, tehda rychtář, konšelé i obec těch vsí mají to tak opatřiti, aby to zbuoží prodáno bylo, což jest zuostalo, a naloženo má býti na chudé domácí i na jiné chudé; avšak tak, aby ta dědina osazena byla, aby úrokové a poplatci nezahynuli z té dědiny. A toho všeho lidé těch vsí nahoře psaných mají požívati a užívati beze všeho našich dědicuov i budúcích i erbův našich i jiných našich lidí odporu i překážky všelikteraké. Také my svrchupsaní Jan Sezema a Kateřina má, i naši erbové i budúcí, potvrzujem tímto listem jejich dobré obyčeje, totižto na dědinách, úrocích a po- platcích jich, ješto jsú od starodávna měli a užívali až do dnešního času věčně, a viec potom mají beze vší překážky naší i našich dědicuov i budúcích jmíti a uží- vati. A slibujem dobrú naší věrú beze vší zlé lsti za se sami i za naše erby i bu-

Strana 9
Z let 1448 a 1451. 9 doucí, našim často jmenovaným vsem i lidem našim tudíž na dříve řečeném nápadu jich všeho zbuoží movitého i nemovitého věčně v budúcím času žádným obyčejem nepřekážeti, ani dále sáhnúti, než což tímto listem z takového milostivého nadání mají míti, je dříve psaný naše vsi i naše lidi pevně chcem při tom beze všeho po- rušení věčně ostaviti, jakož svrchu psáno stojí. A kdožby se z našich erbuov a bu- dúcích tomuto listu a nahoře psaným věcem protivil a mluvil, tenby mluvil proti své víře a proti své cti. A toho všeho na potvrzení a pevnější svědomie a jistotu své jsme vlastní pečeti přirozené s naším jistým a dobrým vědomím i přiznáním k tomuto listu přivěsili; a k naší prosbě a většího potvrzení i svědomie slovútný panoše Petr Thalafusk1) z Nových Dvoruov, Jan z Sázavy, Staněk Sboh2) z Šicen- dorfu, Janek Beránek z Petrovic, Prokop Hruth z Rehořova, že sú také své vlastní pečeti a přirozené s jich dobrým a jistým vědomím a přiznáním a dobrú vuolí k tomuto listu jsú přivěsili. Jenž jest dán a psán leta po n. syna buožího tisíc čtyři sta čtyřidcátého osmého, tu středu v suché dni před svatú Trojicí. Z pamětní knihy města Polné fol. 34 opsal prof. J. Čelakovský. — 1) Talafus. — 2) Zboh. 7. 1451, 10. září: Alena z Kraselova, vdova po Markvartovi z Buksic, prodává pod- daným svým z Cimic právem zakupným lesy své Lipí a Lomec. Já Alena z Crasselova, vdova někdy po nebožci Marguartovi zuostalá, jménem svým i svých budúcích vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, [ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodala sem a mocí listu tohoto prodávám v pravé právo purgrechtnie a v zákup lesy své jménem Lippie a Lomec robotným lidem svým z Cimic, zejména Pytlovi, Matějovi, Machovi, Mikulášovi, Vavřincovi, Rekovi, Bělíkovi mlynářovi, Jakubovi krčmaři i jich budúcím, k těm dědinám, kteréž ti lidé držie, za třidceti kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, které]ž jsú mi ot nich úplně splněny a zaplaceny. A protož já nadepsaná Alena slibuji svú dobrú věrú i ctí svrchupsaným lidem na již jmenované lesy ižádným obyčejem nesahati, ale jim ten trh v celosti držeti, aby oni a jich budúcí těch lesóv požívali v právě svrchupsaném bez přiekazy mé i mých bu[dújcích. Toho na svědomie, na jistotu i na pevnost pečeť svú vlastní s mým jistým vědomím i přiznájním přivěsila jsem k tomuto listu dobrovolně; a pro dalšie svědomie pro- sila jsem urozených panoší Mikuláše z Čestic, Heřmana z Zálezl, Vojtěcha z Mačic a Přecha z Cestic seděním v Elčovicích, že jsú pečeti své vedle mne na svědomie přivěsili k tomuto listu dobrovolně, každý z nich bez své škody. Jenž jest dán a psán léta ot narozenie Syna božieho tisícieho čtyřstého patdesátého prvého, ten pátek po Narození Matky božie slavné panny. Archiv Český XXIX.

Strana 10
10 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Originál pergamenový jest majetkem sedláků ve vsi Cimicích; visí na něm 5 pergamenových proužků, na nichž zůstaly malé zbytky pečetí. Zde tiskne se z nového opisu, jejž má z něho archiv zemský v Praze. — Kra- selov ves stojí 8 km na jz. od Strakonic; ves Cimice leží 21 km na západ od Strakonic, 6 km na sv. od Sušice- 8. 1456, 11. listopadu: Jiří z Poděbrad jakož vlastník panství Wismburského (u Upice), rychtáři ve vsi Rtyni obnovuje ztracenou výsadu a vyměřuje mnohá práva té dědičné rychty. My Jiřík z Kunštatu, pán na Poděbradech, v ty časy správce a hofmistr království Českého, známo činíme tímto listem všem lidem nynějším i budoucím, kterak přišel před nás Jan Vanina, rychtář ze vsi Hrtini, z obce a panství našeho Wismburského, zpravuje nás, kterak ta rychta v Hrtini od starodávna byla jest vysazena a svobodami a právy pánův z Wismburka obdařena, a že listové, kteříž na to byli sděláni, ztraceni jsou; a žádal na nás, abychom listem naším pro bu- doucí pevnost svobody a práv, kteréžby k té rychtě příslušeti měly, pojistiti a po- tvrditi ráčili. Protož my, jsouce dědičný pán toho zbožie Wismburského, váživše prosbu a žádost jeho, i to také, kterak, jakož nás zpravil, bezelstně ti listové ztra- ceni jsou; nechtiece jeho v té prosbě a žádosti oslyšeti, takovými právy svrchu psaného rychtáře, dědice i budoucí jeho, kteřížby tu rychtu svrchu psanou v Hrtini drželi, obdařili jsme a tímto listem obdaříme milostivě, chtíce tomu, aby ta obda- rování naše v tomto listu nížepsaná věčně trvala, od nás, dědicův i budoucích našich držána a zachována byla rychtáři svrchu psanému, dědicům i budoucím jeho, nic nepřičinějíc ani umenšujíc, budť ti listové potracení nalezeni neb ne, než jakž se tuto píše: Najprvé dali sme jemu i budoucím jeho k té rychtě půldruhého lánu role k svobodství beze všech poplatkův, aby držel týž rychtář i budoucí jeho. Také týž rychtář a budoucí jeho mají míti v tej vsi zárožního ze všeho dobytka, kromě le- tošního, po peniezi; item stavného čtyři peníze, jemného pět grošův, pomocnýho jeden halíř, a od vydaného jeden peníz bráti má. Také kdyžby soud veliký byl, jakožto v té vsi sedící rychtář, témuž dáti má každý jeden halíř; a rychtář po soudu má dáti purkrabímu našemu z Náchoda, neb kohožby on od sebe poslal, a konšelům slušně svačiti. Také rychtář té vsi souditi nemá, lečby někdo od nás na soudě byl. Item kdyžby se kteří svadili, může ty lidi rychtář smířiti, však prvotně ty svády vznésti má na ouředníka našeho na Náchodě, a když lidé žádaliby, s vě- domím ouředníka našeho již psaného a s jeho volí může ty lidi smířiti. Item z vin odsouzených konšeli též vsi rychtář má míti třetí halíř. Item komužby rychtář v svádě vzal kterou zbraň, tu mají od něho vyplatiti v groši. Item též vsi rychtář má pivo sobě doma vařiti třikrát do roka, kdyžby sě jemu líbilo, bez překážky, beze lsti. Item na sv. Jana Křtitele a na posviecení může sobě pivo véste [vzíti?], odkudž

Strana 11
Dědičná rychta 1456; robota odpuštěna 1458. 11 by se jemu líbilo, též bez překážky. Také týž rychtář (kromě třikrát piva doma vaření, odkudžby se jemu líbilo, to jest na svatého Jana a na posviecení) nemá odjinud piva bráti, nežli z Oupice a [?] konšeli v týž vsi, a jiným mieru Oupickou má dáti spravedlivou. Také rychtář má bejka obecního chovati, z toho sama dru- hého osypu sypati nemá; a jestližeby komu v obilí všel v kterou škodu, má jej beze škody vyhnati, jakoby jeho vlastní byl. Také kance a berana má chovati, a z toho obého samo třetího nemá osypu sypati, kdyžby to choval pro obecní po- třebu. Item rychtář nemá od žádného na zboží souzen býti, než má před námi pánem svým neb ouředníkem naším na Náchodě státi, a tomu, ktožby jemu z čeho vinu dal, práv býti. Nadepsanému také rychtáři a dědicům i budoucím jeho do- pouštíme, aby mohl neb mohli tu rychtu nahoře psanou v Hrtini prodati, zastaviti neb směniti v témž právě, jakož se svrchu vypisuje, bez překážky našich dědicův i budoucích našich, člověku, ježtoby se nám hodil. Toho všeho, což se v tomto listu píše, na potvrzení a pro lepší jistotu pečet naši vlastní s naším vědomím kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest vydaný a psaný léta od narození syna bo- žieho tisícstého čtyřistého padesátého šestého, ve čtvrtek den svatého Martina. Catherine Wilhelmine Herzogin von Sagan, vermälten Gräfin von Schulenburg, gebo- renen Prinzessin von Curland. Peter Herzog zu Curland und Sagan. Tištěno podle opisu, jenž zhotoven byl asi r. 1869 v archivě zemském v Praze, jakž při tom pozna- menáno, „dle originálu, jejž chová p. Al. Nyvlt právník“. Soudě podle jazyka, domnívám se, že to nebyl originál z r. 1456, ale spíš pozdější opis nevšude správný. Podepsaný na tom listě Petr vévoda Kuronský koupil panství Náchodské, k němuž tehdáž náležela ves Rtyně, r. 1792, a zemřel r. 1800; spolupodepsaná dcera a dědička jeho Kateřina zemřela r. 1839. — Stará farská ves Rtyně stojí 3 km na sever od Červeného Kostelce; hrad Wismburk stál asi 3 km ode Rtyně na západ, jihovýchodně od Úpice. V selských nepokojích r. 1775 proslul Rtyňský dědičný rychtář Ant. Nyvlt; viz Tomkovy Příběhy Police n. Medh. str. 310. 9. 1458, 1. prosince: Kateřina Zbirožská z Dirného, zapsavši nejmenovaný statek ven- kovský svému ujci Albrechtovi (Růtovi) z Dirného dskami zemskými, činí pořízení o majetku svém v Praze se nacházejícím, a osvobozuje poddané na onom statku ode všech robot navždy. (Výtah.) Ve jmeno b. amen. Já Kateřina Zbirožská ze Zdierného vyznávám, že ačkoli o tom zboží, kteréž na zemi mám, jsem již opatřila, však také aby i o to zbožie mé a statek, kteréž a kterýž zde v Praze mám, ižádní svárové nevznikli, zřiedila jsem .., dvú pánuov konšeluov Sta- rého M. Pražského, tak jakž mě tu nemoc má v městě jich jest zastihla, k svědomí připrosivši. Duom muoj v St. M. Pražském oddávám Petříkovi služebníku mému. Potom pak panně Anničce přietelkyni a služebnici mé odkazuji všecko rúcho . . domovitý svrchek.. Jakož jsem Albrechtovi ze Zdierného ujci mému všecko zbožie své, vsi, platy kteréž vně na zemi mám, dskami zem- skými zapsala [s výhradou kodicillu]. Protož. Albrechtovi ujci mému porúčiem .., aby panie Katruši ze Zdierného tetě mé 10 gr. úroku.. na zboží mém jemu zapsaném skutečně po- stúpil.., než po jejie smrti aby ten plat na.. Albrechta a jeho dědice připadl. It témuž Al- brechtovi porúčím, aby na kostel v Jesenicích za Chlumcem L gr. vydal [po její smrti ve

Strana 12
12 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 2 půlletních lhůtách po 25 IP]. It. na dielo kostela Matky Boží v Týně v St. M. Pražském 10 � gr., na archu k sv. Jiljí v St. M. Pražském 10 fP. It. Markétě Adamově dceři 30 gr., Kateřině služebnici mé 30 ?, Václavovi Robenci synu prvépsaného Albrechta 20 f gr., panie Dorotě hospodyni mé 10 �, a Machně kuchařce 5 P gr. [10 postavů sukna pro chudé má koupiti Albrecht]. Což listuov mám [Albrechtovi odkazuje] Toto pak naposledy a naj- pilněji Albrechtovi [újci] porúčím, že znamenajíc i toho očitým důvodem zřejmě došedši, kterak lidé na všem zboží mém z starodávního jich vysazení nad úroky a platy spravedlivé robotami často těžkými velmi jsú obtíženi, pro něžto sobě nebožátka stýštíce, ani pomoci sobě, ani po- dobně živiti se mohú; protož já to na mysli své rozjímajíc a lítost nad nimi majíci, chtieci jim památku po sobě věčně zuo[staviti], aby tím snáze a lechčeji i hotověji mně i mým bu- dúcím potom úroky spravedlivé platiti a sami sě lepšiti i živiti lehčeji mohli, Pána Boha za mě i budúcie mé prosíce; s dobrým mým rozmyslem sama ot sebe, hnuta jsúc k tomu prostě pro pána Boha a z pravé lítosti, ty jisté roboty, jimižto lidé moji předkóm mým a po nich mně z starodávna, jakož již dotčeno, byli sú povinni a zavázáni, týmž mým lidem po všem sboží mém jakožto jich mocná paní a dědičná skládám, a je i jich náměstky budúcí z týchž robot konečně zprošťuji i mocně a věčně propúštím. Tak tomu chtiec a přikazujíc, aby často psaný Albrecht ujec muoj ani jeho dědicové ani žádný, jenž by jich v držení a vládání [sic] byl, práva dále již ani moci neměli ani mieti mohli, týchž lidí mých ani jich náměstkuov bu- dúcích potom k nižádným robotám kdy více nad úroky spravedlivé nutiti ani jich od nich žá- dati po všecky časy nynie i věčně budúcie. Na potvrzení.. Sigill. Georgii Saponiste judicis, consulum Job Treffan et Jacobi Zluticzky. Dat. f. VI. in crastino beati Andree apostoli annorum LVIII° [1458]. Z knihy kšaftů v archivě města Prahy č. 2119 fol. K. 2. Na tento kšaft upozornil mne prof. Z. Winter. — Ves Jesenice za Chlumcem, jež jmenuje se v této listině, jest Jesenice v nynějším okrese Sedl- čanském, 6 kilometrů východně od Chlumce. Ježto testatorka obmyslila kostel Jesenický odkazem, možno se domýšleti, že nejmenovaný venkovský statek, na němž poddanným byly odpuštěny roboty, nacházel se v této krajině, anebo že některé vesnice toho statku správou duchovní náležely ke kostelu Jesenickému. 10. 1459, 18. září: Rozhodčí výpověď mezi Jiřetínskými a Komořanskými o pastviště u jezera, též o jich práva a povinnosti při jezeře. Ve jméno boží amen. Přihází se častokrát, že různice a nesvornosti mezi lidmi vznikují, pro zapomenutí a z paměti lidem vycházení, k čemužto spravedlnost mieti mál?], když listovní potvrzení na to učiněno není. I jest potřebno taková spů- sobení a svolení svědectvím písma potvrditi, potom budoucně aby se uměli spravo- vati. Protož jakož jsou byly různice i skrze to mordové od mnoha let vznikli mezi Komořanskými s jedné, a mezi lidmi z obce Jiřetína se strany druhé, pro některaké pastviště, jenž slove Splavy a německy Schotter, a dosahuje až do jezera s jedné strany, a až k příkopu, kterýž jsou Jiřetínští udělali od starodávna, k straně druhé. Pak ti lidé z Komořan někteří slušejí k našemu milostivému králi, a ti plat svůj dávají na hrad do Mostu, a někteří k ctihodnému knězi Janovi opatovi z Oseka, a někteří Albrechtovi z Červeného Hrádku, a ti z Jiřetína slušejí k urozenému

Strana 13
Sporné pastviště u jezera Komořanského 1459. 13 pánu panu Hanušovi z Celdic [čti z Koldic] a panu Sigmundovi ze Slavic. A tak my Mikuláš z Lobkovic a z Hasištejna, purkmistr a radda města Mostu, k žádosti a k rozkázání našeho milostivého krále, a také k prosbě svrchu jmenovaných stran, pánův a panstva, k při naší jsme vzali, a je abychom srovnali a jich podělili, zavázavše napřed všecky strany pod ztracením té pře k zdržení výpovědi naší, položili jsme jim den určený, aby přijeli, totižto v úterý před svatým Matúšem apoštolem božím. A tak byli jsou tu svrchu jmenovaní páni a panstvo i se svými lidmi s obou stran; a při tom také byl jest urozený pán Jaroslav Plichta z Žiro- tína. A tak my svrchujmenovaní obermannové na to jisté pastviště s druhými starými lidmi vyšli jsme, a to s těmi, jenž jsou toho běhu nejsvědomitější byli. A také tázali jsme se nejstarších lidí obou stran, bylo-liby komu co o tom vědomo, žeby kde byla pravá meze od starodávna, a žeby to k své přísaze vzali. Toho jsou obě strany učiniti nechtěli. A tak jsme my svrchu jmenovaných pánův stranu jich pod- daných vůlí, tu při a nesnázi v dobrotě srovnali a rozdělili obyčejem tímto, jakož tuto dole psáno stojí: Item nejprve jsme pojeli od potoka, kterýžto jde z Černic do jezera, a naty- kovali jsme růždím, aby Jiřetínští po tom růždí příkop dělali, anebo vrbí sadili až k příkopu napříč, jakož jest natykováno až k starému příkopu, kterýž jsou Jiřetínští zdávna byli udělali. Item ten příčný příkop mají jeho Jiřetínští polovici udělati, a Komořanští druhou polovici. Item starý příkop, kterýž jsou Jiřetínští zdávna udělali, toho mají Komo- řanští polovici pomoci cíditi, a Jiřetínští druhou polovici, od příčného příkopa až do příkopa, kterýž z jezera jde. Item kdy Jiřetínští počnou a budou chtieti příkop dělati od toho příkopa, kterýž z Černic do jezera jde, tehdy toho příkopa nemají kopati, ale mají nechati místa a ostaviti, co by s vozem mohl jeti do jezera a z jezera. Item přihodilo-liby se kdy, žeby se jezero vylilo povodní a vyšlo na pastviště, o kteréž jsme je podělili, a ryby žeby také vyběhly: tehdy Komořanští mají ryby loviti a honiti a požiti, kterakž nejlépe budou moci, ale Jiřetínští nic, než toliko Jiřetínští mají požívati trávy, kterážto zroste, a pastviny také. Item opět přihodilo-li by se pak, žeby jezero tak veliké bylo, žeby voda vystoupila až na Jiřetínskou obec přes ten příkop, kterýž jsou Jiřetínští udělali: tehdy Jiřetínští mohou ryby na své obci honiti a lapati a požiti, dokadž tu voda stane, a déle nic. Těch všech ustanovení a rozdělení i výpovědí na stvrzení my svrchujmeno- vaní sm[ljuvce a mocní obrmanné Mikuláš z Lobkovic a z Hasišteina, purkmistr a radda města Mostského pro budoucí paměť své jsme pečeti k prosbě pánův a stran svrchupsaných k tomuto listu přivěsili.

Strana 14
14 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Hanuš z Celdic [z Koldic] pán na Bielině, kněz Jan z boží milosti opat kláštera Oseka, Albrecht z Dompas [čti z Konipas] seděním na Červeném Hrádku, Sigmund z Slavic seděním na Eisenberku, a Jakub Lankas z Nepomyšle, purkhrabí hradu Mostského, strany svrchupsané také pečeti naše podle sm[luvcí a obrmannův svrchupsaných k tomuto listu přivěsili jsme dobrovolně a přiznaně. Jenž jest dán a psán v úterý před svatým Matúšem, apoštolem a evange- listou božím, leta od narození Syna Božího počítajíce tisíctého čtyrstého a padesá- tého devátého. Tištěno zde podle opisu, jenž byl zhotoven v archivě zemském v Praze r. 1869. Opisovač přičinil poznámku: „Opsáno z akt novějších, c. k. místodržitelství podaných; tento pak opis staré listiny byl přiložen za doklad při nové vzniklé při mezi obcemi strany téhož pastviska.“ Slova „tento pak opis“ nepochybně mají označovati předlohu, že které bylo v archivu zemském opisováno. Pozdější archivář zemský Frant. Dvorský připsal vlastní rukou kratčeji a tuším správněji: „Z listiny p. místodržitelského rady Plačka“. Míněn František Plaček, jenž řídil vyvazování pozemků v Čechách. — O bývalém velkém jezeře Komořanském u Mostu viz v AČ. XXII, str. 25—30. 11. 1465, 17. října na Krumlově: Jan z Rosenberka dvůr svůj v Mezimostí s třemi lány dědin prodává obci městečka Mezimostí za 60 kop gr. právem purk- rechtním pod úrok 4 kop gr. a pod desátek k faře Veselské n. Lužnicí. My Jan z Rozmberka svým i našich dědicuov a budúcích jmenem vyzná- váme tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie, aneb čtúce slyšeti budú, že dvuor náš v Mezimostí s dědinami ornými i neornými, s lukami a oború, se dnem i s travú, se vším příslušenstvím, což k tomu dvoru od starodávna příslušie a jakož hranice ukazují, — kromě lúky pod Řipcem a kopce, jakož jest tvrz byla, a přie- kopu i haltéře tudiež, a kromě lesu a dubie v uoboře, kteréž jest nynie urostlé, to sobě i našim dědicóm a budúcím pozuostavujem k našemu držení, — a puo- žitky seče s jiným se vším příslušenstvím, což k tomu dvoru příslušie, prodali sme a mocí listu tohoto prodáváme purkrechtním právem opatrným věrným našim milým vší obci Mezimostské za šedesát kop grošuov peněz dobrých, kteréžto jsú nám splnili a úplně zaplatili; tak, že nám i našim dědicóm a budúcím již psaná obec mají a povinni jsú z těch dědin toho dvoru platiti úroka a platu ročnieho čtyři kopy grošuov každý rok rozdielně, na svatý Jiří nynie najprv příští dvě kopě gro- šuov, a na svatý Havel ihned potom příští tolikéž, a tak potom vždycky v budúciech časiech na ty již jmenované úročnie dni vždy dávati a platiti mají a budú mieti. A k tomu také faráři Veselskému desátku do roka z těch tří lánuov dědiny toho dvoru platiti mají budúcky žita tři čebry, ječmene tři čebry a ovsa tři čebry, bez odporu i zmatku všelikého; ku kterémužto desátku již nadepsaný farář svolil jest jakož se svrchu píše. Na potvrzenie a drženie toho i lepší jistotu pečet naši vlastní

Strana 15
Z let 1465—1485. 15 dali sme a kázali přivěsiti k tomuto listu s naším dobrým vědomím i plným při- znáním dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově ten čtvrtek po sv. Havle, leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého pátého. „Tento list jest s povolením urozeného pána Tomáše Purkarta z Klee do kvaternu privilegiích panství Třeboňského leta 1751 založeného dne 7. Martii 1751 od slova k slovu vnešen pag. 29. et 28. skrze mě Petra Světeckýho píro] tfunc] vicearchivari manu propria.“ — Pečet jest utržena, ale otvor, kde byly pressule pro- taženy, zůstal. — Z originálu archivu městečka Mezimostí nad Lužnicí opsal prof. August Sedláček. 12. 1478: Samodílný řád městečka Doubravníka na panství Pernštejnském. Jest vytištěn v Časopise Matice Moravské 1905 str. 383—391 péčí Josefa Soukala podle přepisu v knize městské, jenž pochází z r: 1749. Zpráva o něm podána jest již v Ar- chivě Českém XXIV. str. 285 č. 438. 13. 1485, 26. dubna: Pavel ze Sulevic na Duchcově svému poddanému Danielovi ze vsi Lipé vysvědčuje řádný původ, dobré zachování, propouští jej z člově- čenství a doporučuje cechům řemeslnickým ku přijetí. Já Pavel z Sulevic a na Osece známo činiem tiemto listem obecně, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsú přede mne předstúpili lidé moji z Llippe a z Mrsknes, rychtář i konšelé i obecní, a vyznali přede mnú, kterak nebožtíček Mikuláš Llipský a manželka jmenem Anna pošli jsú od dobrých lidí řádu sedlského, v stavu manželským řádně přebývajíciech, a též svrchupsaný Mikuláš a Anna manželka jeho slušně, řádně a poctivě jsú sě mezi niemi živili, jakožto na dobré lidi robotné slušie, v stavu manželském počestně přebývajíc. Jakožto pak syn jich jmenem Daniel z stavu manželského od nich řádně pošlý, a ten svrchupsaný Daniel při otci svým pod bratrem mým i pode mnú počestně a řádně sě zachoval, jako na dobrého pacholka se slušie. Jakož svrchupsaný Daniel přistúpil před mě s přátely svými, prosiece mne, abych jemu živnost přál vedle jeho vobchodu, a jeho z člověčenstvie propustil; protož já svrchupsaný Pavel, hledě na tu dobrú pověst a zachovánie jeho staršiech, kterak jsú sě vždycky počestně živili, jako na dobré robotné lidi slušie, a předkóm mým i tudíž mě věrně a pravě sě zachovali ve všěm, jako pánóm svým dědičným, i též svrchupsaný Daniel; protož hledě na to, chtě jemu rád živnosti i všěho do- brého příti, jeho jsem z člověčenstvie propustil a mocí toho listu propúštiem. I protož prosím všěch vuobec, panuov i rytierstva i z měst, kdež by sě zahodil svrchupsaný Daniel, buďto do kterého města nebo městečka, že jemu dobrú vokážete; a zvláště prosím pa [sic] všěch mistruov a cechmistruov, řemesla kteréhož kolivěk, abyste jeho do svých cechuov přijali, a jemu mezi sebú živnosti přieti budete a dobrú vuoli vokážete, pro jeho předkuov svrchudotčenú dobrú pověst a zachovánie i tudíž jeho,

Strana 16
16 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: A toho vám úplně věřím všěm vuobec, kdežby své živnosti hledal, že to pro mě i pro mú službu uděláte, a k němu sě tak ukážete, jako svrchu dotčeno jest. A já toho jmieniem [míním] každému, kdež by sě přihodilo, zaslúžiti i dobrým odplatiti, jakožto přátelóm svým milým. A toho na svědomie pečet svú vlastní dal jsem k tomuto listu přivěsiti; jenž jest dán a psán na Duchcově v pátek před svatým Jakubem Filippem apošto- luov Božiech, léta Božieho tisiecého čtyřstého osmdesátého pátého. Originál pergamenový jest nyní v archivě města Prahy; pečeť schází, pergamen jest dole uprostřed proseknut k zavěšení pečeti. Na zadní straně poznamenáno rukou 17. věku: List zhostný Daniele Lupského de ao 1485 Nr. 21. — Vísky Lipá a Mrsknesy psány jsou v Palackého Popise 47 Lipé, Mrsklesy, ně- mecky Lippai, Merskles; stojí vedle sebe, 3 km na jih od Milešova, 9 km na západ od Lovosic; jsou nyní německé. 14. 1486, 19. května: Ladslav z Boskovic na Moravské Třebové svým poddaným ve vsech Radkově, Petrůvce a v Staré Trnávce prodává všecky odúmrti, dává právo pořizovati o statcích a stanoví řád dědický. Já Ladslav z Bozkovic a na Moravské Třebové i s svými erby a budúcími vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzdřie neb čtúc slyšeti budú, že přišli před mě fojtové, konšelé i všecky obce ze vsie mých Radkova, Petruovky, a z Trnávky Staré má dva člověky a třetí mlynář, věrní moji milí, za něžto s mnohú žádostí ustavičnú slovutný panoše Jan Šedík z Cuncziny [z Kunčiny], ty časy purkrabie na Moravské Třebové věrný muoj milý, prosbu činil jest, žádaje a prose mne jako pána dědičného, abych odúmrť, kterúž na těch vsiech a na nich spravedlivě mám, jiem prodal. A já k té mnohé žádosti a pilné prosbě téhož Jana Šedíka nachýlen jsa, však s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodal sem a mocí listu tohoto prodávám svrchupsaným lidem mým i všem vespolek obyvateluom těch vsie, i k tomu přimíníc dvuor při vsi Radkovu i to, což mého v Staré Trnávce jest, tu svrchu- psanú odúmrt na těch svrchupsaných vsiech mých a dvoru Radkovském, na domiech, na roliech, na statku mohovitém i nemohovitém, tak aby oni mohli své statky svrchu psané mohovité i nemohovité, kterýmiž sě koli slovy jmenovati mohú, porúčeti, od- dávati přáteluom i jiným, komuž by sě jim zdálo, a to beze všie mé překážky, svrchupsaného Ladslava, erbuov i budúcích mých. A to takovú výmienkú, aby ti, komuž takoví statkové na domiech nebo na roliech přes pole poručeni byli by, toho nezdviehali ani odtud brali, leč by mně aneb erbuom mým budúciem osadili, aby mně na mém spravedlivém nescházelo. A jestliže by kto jakž koli smrtí sšel, dětí a ženy nemaje a poručenstvie neučiniv, ten statek po něm zuostalý aby na najbliž- šieho přítele jeho přešel. Pakliby sě žádný přietel neohlásil, tehdá fojt, konšelé svrchupsaní mají sě v ten statek uvázati a toho do čtvrti léta zachovati; a po tom

Strana 17
Odúmrti prodány 1486. Nepoplatný dvůr v Křesíně 1489. 17 čtvrti létě s panskú radú k opravě cest, kdežby potřebie bylo, mají naložiti. Já již svrchupsaný Ladslav slibuji svú křesťanskú čistú a dobrú věrú, sám za sě, za erby i budúcí své svrchupsaným lidem mým, fojtóm, konšeluom i všie obci i všem oby- vateluom těch vsie, nynějšiem i budúciem, ty všeckny svrchupsané věci věrně, pravě a křesťansky zdržeti a zachovati na věčné časy, a na tu odúmrť zasě sě nikdy nena- vracovati. Tomu na svědomí já svrchupsaný Ladslav vlastní pečet svú přivěsiti sem kázal k tomuto listu. A pro lepšie jistotu připrosil sem urozených pánuov, pana Albrechta z Bozkovic a na Letoviciech, pana Jindřicha z Sovince a na Dúbravici; a slovutných panošie Bedřicha z Drnovic a na Rájci, Jiříka ze Zhoře a na Czebra- niciech [Sebranicích], Jana z Počernic a v Pacově, Jana Šedíka z Kunčiny, ty časy purkrabí na Moravské Třebové, že jsú své pečeti přivěsili podle mé na svědomí k tomuto listu, jiem a jich erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Moravské Třebové léta od narozenie Syna Bo- žieho tisícieho čtyrstého osmdesátého šestého počítajiec, ten pátek před hodem Trojice svaté. Originál perg. v archivě Českého Musea; pečeť první červená a poslední tři černé jsou dobře za- chovány, ostatní tři scházejí. — Vsi Radkov (nyní něm. Rattendorf), Petrůvka a Stará Trnávka leží od Mor. Třebové na jihovýchod, 6—7 km. vzdálí. Pan Ladslav z Bozkovic koupil panství Moravsko-Třebovské teprv r. 1486. (Volný v kraji Olom. 779.) 15. 1489, 5. října: Král Vladislav Bartošovi z Poněšic potvrzuje list daný králem Václavem IV. dne 8. ledna 1417 Svojšovi z Vilhartic na dvůr ve vsi Kře- síně, nepoplatný ale služebný ke hradu Hluboké. My Vladislav z božie milosti král Český, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabě oc, oznamujem tiemto listem všem, že ukázán jest nám list najjasnějšého pana Václava Římského a Českého krále, předka našeho šťastné paměti, kterýmžto vysvobodil jest dvuor ve vsi Křešíně, příslušející k hradu našemu Hluboké, Svojšovi z Vilhartic ze dvú kop grošuov pražských a z osmi gro- šuov platu ročnieho, tak aby on, dědicové i budúcí jeho nebyli povinni toho platu s toho dvoru a s jeho příslušnosti platiti po věčné časy budúcie; miesto kteréhožto platu týž Svojše, dědicové i budúcí jeho všickni k již psanému hradu Hluboké s jmenovaného dvoru v Křešíně s jedniem psem loveckým a s trúbú mají slúžiti věčně, kolikrát jim kolivěk bude rozkázáno skrze purkrabího Hlubockého, jakož pak ten list ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá; kterýžto dvuor drží nyní Barthoš z Poněšic. I prošeni jsme, bychom na téhož Bartoše a na dědice jeho právo toho listu přenésti a jim toho potvrditi ráčili. My jsúce k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskou již psa- Archiv Český XXIX.

Strana 18
18 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: ného listu ve všech kusiech, článciech a klausulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsán byl, témuž Bartošovi, dědicům i budúcím jeho potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem, všecko právo tiem listem svědčície na ně tiemto listem převodiece a přenášejíce, tak aby oni ten dvůr již psaný ve vsi Křesíně se všemi jeho příslušnostmi měli, drželi a jeho požívali, nejsúce s něho povinni již psaného platu platiti, a tu službu s něho činíce, jakož se svrchu vypisuje, a to bez našé i všech jiných lidí všeliké překážky. A ktož by tento list měl s již psaného Bartoše neb dědicův jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo vsech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Fran- tišku, léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého, královstvie našeho léta devatenáctého. Tento text jest vepsán do vidimusu, jejž purkmistr a rada Č. Budějovic k žádosti Tomáše lovčího ze vsi Křesína dali udělati pod pečetí městskou na pergameně z originálu pergamenového neporušeného jim ukázaného; jsou vidimusy dva vydané roku 1629 v stejná slova, jeden na sv. Dorotu (6. února), druhý v středu sv. Valentina t j. 14. února, oba jsou majetkem Fr. Lexy v Poněšicích, (6 km na sever od Hluboké). Nové opisy z nich má archiv zemský v Praze. List krále Václava IV., potvrzovaný zde králem Vladislavem, jest tištěn v AČ. XVII. str. 369 č. 4. Srovnej listy z 24. dubna 1461 v AČ. XVII. str. 370 č. 5, pak zde níže při 12. prosinci 1635. 16. 1493, 1. prosince na Budíně: Král Vladislav městu Polné potvrzuje nebo nově uděluje právo, aby v míli okolo města po vesnicích nikdo nevařil piva na prodej. (Výtah.) Vladislav z Boží milosti Uherský, Český atd. král uděluje k žádosti urozeného Jana Bočka z Kunštátu a na Polné městu Polné a obyvatelům v něm dva jarmarky roční, jeden na svatého Jiří a druhý na svatou Kateřinu, s osmi dny pořád zběhlými a s týmiž právy, s jakými jiná města v království Českém jarmarkův svých užívají. — A dále praví se v listině: Také jsme dále spraveni od těch osob, jimž jsme hodně věřiti mohli, že tíž Polničtí prvé jsú toho užívali, tak že v žádných vsech okolních blíže míle od Polné ležících, žádných piv k šenkování ani na prodaj žádný jest vařiti ani prodávati ne- mohl a neměl: i jestliže jsú té svobody svrchu psaní Polničtí prvé užívali, tehdy my jim tímto listem toho potvrzujem a milostivě při tom je zuostavujem. Pakli jsú toho prvé oni neužívali, tehdy my z moci naší královské milostivě je tú milostí svrchudotčenú obdarujem, a to obdarování a výsadu jim činíme a mocně dáváme, aby oni jeho užívati mohli nyní i budoucně beze vší překážky. Chtěl-li by pak kdo přes to piva vařiti a prodávati, v kterých vsech blíže míle od Polné ležících, tehdy aby oni Polničtí toho brániti mohli tú spravedlností a právem, jako jiná města v království Českém toho brání, kteráž takové výsady mají. Však proto chceme,

Strana 19
Z let 1493, 1500. 19 aby toto obdarování a milosti naše byly každému bez ujmy na jeho spra- vedlnosti. Dán na Budíně v neděli po sv. Ondřeji apoštolu 1. b. tisícého čtyřstého de- vadesátého třetího, království našich Uherského čtvrtého a Českého třímezcítmého leta. Ad relacionem d. Johannis de Sselnbergk cancellarii regni Bohemiae. Z pamětní knihy města Polné str. 4. vypsal prof. Jaromír Čelakovský. 17. 1500, 28. srpna na Krumlově: Petr z Rožmberka stvrzuje lidem z Haclova, že mají své vrchnosti platiti toliko čtyři groše č. jménem opovědného. My Petr z Roznberka oc vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás Matěj Sovička rychtář, Thomášek na konie, Jan Bedřich jménem svým a dvoru svého a jménem dvoru Šindelovského pustého, kterýž on nynie drží, Václav Světiekuov, Jíra Vlkuov a Rehoř Kuteruov, lidé z Haclova, poddaní naši věrní milý, a zpra- vili nás, že jsú předkové jich od dávných let svobodně seděli, nižádných poplatkuov kromě berně královské žádnému nedávajíce; než potom že jsú se předkuom našim z takové své svobody dobrovolně v poddanost právem purkrechtním poddali, a pod- volili toliko dávati každý z nich do roka čtyři groše české, a to rozdielně, na svatý Jiří polovici dva groše, a na svatý Havel dva groše, beze všech jiných daní a obtie- ženie všelikterakého, jakož pak tak i podnes oni nám též dávali jsú a dávají. A prosili jsú nás pokorně, abychme je také při tom zuostaviti a takových jich svobod jim a jich dědicóm a budúcím milostivě potvrditi ráčili. I znamenavše my jich prosbu snažnú a slušnú, také opatřivše listy některé staré, kteréž jsú nám ti lidé okázali, kteříž jsú jim ode sta a dvadcieti let od předkuov našich pánuov z Rozuberka slavné paměti pod jich pečetmi na takové jich svobody dáni; také registra kancelláři naší předhledše, v kterýchž se ta věc také gruntovně nalézá, že ti lidé v takovým purkrechtním právě podle dobrovolného jich podvolenie, nám nic jiného, než toliko plat svrchupsaný čtyři groše české rázu a čísla Pražského jménem opovědného platiti jsú povinni.*) Protož s dobrým rozmyslem a raddú dospělú svrchu- psaných svobod potvrdili sme a mocí listu tohoto potvrzujem, a svrchujmenované lidi z Haclova i všecky jich dědice a budúcí při svrchupsaných právech a svobodách zuostavili jsme a zuostavujem, tak aby oni ani jich dědici nebyli nám nižádných daní dávati povinni, než toliko ten plat svrchupsaný jménem opovědného, tak jakož jsú našim předkuom a nám prve dávali a nynie dávají; kromě toliko berně krá- lovské, když by ta v zemi České brána byla, tu budú podle jiných lidí našich dá- vati povinni, tak jakož jsú prve dávali. Také ktož by kolivěk od svrchupsaných lidí neb od kterého z nich dvory a grunty jich v budúcích časiech kúpili, anebo 3*

Strana 20
20 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: že by který z nich za zdravie svého nebo na smrtedlné posteli gšaftoval neb roz- kázal, jakož to podle svrchupsané svobody dobře učiniti mohú, takoví mají mieti rovně takové právo k těm dvoruom a gruntuom jich, jakožto oni sami, a mají a mohú jich podle svrchupsané svobody a práva rovně též dědičně užívati, jakožto oni sami, a to beze všie přiekazy našic i všech našich dědicuov a budúcích i bez obtieženie a zmatku všelikterakého. Tomu na potvrzenie pečet naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově v pátek den sv. Augustina, doktora cierkve svaté, leta od narozenie Syna Bozieho tisícieho pětistého milostivého. Orig. perg. v kníž. archivě Krumlovském I. 5 AU. No. 38 N. Rs. Přivěšena pěkná a zachovaná pečet s jezdcem Rožmberským; legenda: Sigilum Petri de Rosenberg. Na rubu písmem Březanovým: Haczlowských Privilegium. — Ves Haclov, něm. Hatzles, stojí na býv. panství Krumlovském, vzdálená 9 km. od Vyššího Brodu na severozápad. — *) Viz Urbář zboží Rožmberského z r. 1379, vyd. J. Truhlář, str. 27 č. 228. Vilím z Rožmberka potvrdil toto privilegium, největším dílem v táž slova, českým listem daným na Krumlově ve středu den sv. Žofie (15. kv.) 1555; opis vidovaný německou formulí od rady městské v Českém Krumlově 4. ún. 1686, v kníž. archivě Krumlovském I. 5AU. N. 9; tamže leží také něm. překlad vidovaný městskou radou Kruml. 17. října 1684. (Vše dle opisů Grossových.) 18. 1502, 14. června na Polné: Hynek z Kunštátu městu Polné, městečku Při- byslavi a 35 vesnicím na těch dvou panstvích odpouští odúmrti, udě- luje právo pořizovati o statcích a nařizuje řád dědění. Hynek z Cunstátu a s Polné i s svémi erby vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili přede mne věrní moji milí purgmistr a radda i všecka obec města Polné, vedle nich ze vsí, kteréž k zámku Polné příslušejí, zejmena tito: z Dobroutova, z Věžnice za Březinú, z Šicndorfu, z Dvorcuov, z České Jablonné, z Horní Věžnice, z Poděšína, z Německé Jablonné, z Volešné, z Bukové, z Věžnice za borem, z Nížkova, z Hrbova, z Ro- sičky, z Špinhoful), z Záborného, z Brzkova, z Janovic, z [S]krajšova, z Šachotína; a vedle těch obcí z Přibyslavského a s Ronovského panstvie: z Přibyslavě purg- mistr a radda i všecka obec, a podle nich ze vsí těchto jmenovaných: z Keřkova, z Dobrého, z Nových Dvorů, z Veliké Losenice, z Střížova, z Modlíkova, z Pořie- řína2), z Poříčí, ze Jhřišč3), z Senfeldu, z Borové, z Peršíkova, z Malé Losenice, ze Ždírce, z Vepřového; ti všickni lidee moji z těch obcích snažně mne prosíce, a žá- dajíce všichni vespolek s velikými prozbami jakožto pána svého dědičného, abych jim odmrť, kterúž na těch panstvích spravedlivě mám, jim dal. A já znamenav jich pilnú žádost a ustavičnú prozbu, s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých jakožto pán dědičný jejich dal sem jim a mocí listu tohoto dávám nahoře psaným lidem mým všem vespolek, obyvatelóm téhož města Polné, městečka Přibyslavě i ve vsech svrchupsaných, na domích, mlýnech, rolí, lukách, zahradách, purkrechtech, na statku

Strana 21
Odúmrti odpuštěny na Polensku a Přibyslavsku 1502. 21 movitém i nemovitém, tak aby oni lidee moji svrchupsaní mohli sobě statky svrchu- psané movité i nemovité, kterými sě koli slovy nebo jmenem jmenovati mohú, po- roučeti, dávati přátelóm anebo jiným, komuž by sě jim najlípe zdálo a líbilo, a to bez překážky mé i mých dědiců i potomků mých; a to však s takovú výmienkú: aby ti, komuž by takoví statkové na domích, rolí[ch] neb jiných věcech svrchu jme- novaných přes pole poručeni byli, ti a takoví aby toho nezdvihali ani odtud brali, leč by mně, dědicóm anebo potomkóm mým prvé řádně člověkem hodným a nezávad- ným osadili, tak aby mně na něm nescházelo. A jestliže by kdo jakžkoli smrtí z světa zšel, ženy a dětí nemaje a poručen- stvie neučině, ten statek na najbližšieho přítele spadnúti má. Pakli by sě žádný přítel optati nemohl, tehdy rychtáři a konšeli svrchupsaní mají sě v ten statek uvázati a tu jeho dochovati do puol leta, a potom po polúletí s panskú vuolí a radú mají to na kostely nebo na chudé lidi nebo na cesty opravování naložiti. A protož já svrchupsaný Hynek slibuji svú dobrú a čistú vírú sám za sě, za dědice i potomky své svrchupsaným lidem mým, rychtářóm, konšelóm, i všem obcím nynějšiem i budúcím, tyto všecky věci svrchupsané jim ode mne dané ctně, věrně, právě a křesťansky jim to zdržeti a zachovati na věčný časy, a na tu odmrť nikdy sě zasě nenavracovati, ani dědicové ani potomci moji. Pakli bych já svrchupsaný Hynek, dědicové nebo potomci moji svrchupsaným lidem mým toho všeho, což sě svrchu i dole vypisuje, v čem nezdrželi a jim v to kterak jináče sáhnúti chtěli, jehož pane Buože nedaj, tehdy dávám plnú moc tiemto listem svrchupsaným lidem mým sám od sebe, dědiců i budúcích mých, aby sě o to utéci mohli k najjasnějšiemu knížeti pánu pánu a králi Českému, kterýž nenie4) jest anebo na budúcí časy bude, a jeho milosti za to prosím, aby na ně přes toto mé vysvobození a obdarování od- úmrtí sahati dopúštěti neráčil, než aby jich v tom mém obdarování ráčil zůstaviti jakožto pán milostivý, aby oni při tomto mém vysvobození a obdarování odúmrti, kterúž sem jim dobrovolně dal, i potomci jejich na věčný časy zachováni a bez překážky zůstaveni byli. Tomu všemu na svědomí já svrchupsaný Hynek svú vlastní pečeť přivěsiti sem kázal k tomuto listu; a pro lepší jistotu a utvrzení listu tohoto připrosil sem urozeného pána pana Viléma z Pernštaina a na Helfnštaině najvyžšieho hofmistra královstvie Českého, pana Zdeňka z Waldštaina a na Brtnici, že sú také své pečeti vedle mé na svědomí přivěsiti dali k tomuto listu, jim a jich erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán v Polné ten úterý před svatým Vítem dědicem Českým leta buožieho tisícého pětistého druhého. Originál na děkanství Polenském; opis v pamětní knize města Polné fol. 7. Vypsal prof. Jaromír Čelakovský. — 1) Spinnhof. — 2) Pořečín, jinak Pořežín. — 3) ze Hříště, Spieldorf. — 4) Rozuměj: nynie.

Strana 22
22 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 19. 1503, 18. května na Krumlově: Petr z Rožmberka obnovuje obyvatelům vsí Čákova a Jankova list od Oldřicha z Rožmberka jim daný, kterým osvobo- zeni byli od práva odúmrtního. My Petr z Rozmberka známo činím tímto listem všem vůbec, kdežkoliv čten nebo slyšán bude, že jsou předstoupili před nás poddaní naši věrní milí, kmetové i všecka obec našich vsí Čákova a Jankova, a zpravili nás dostatečně, kterak jsou měli list od urozeného pána, pana Oldřicha z Rozmberka, děda našeho milého dobré paměti, na svobodu práva měst- ského, ale že jest jim ten list skrze nešťastnou příhodu ohněm skažen. Kdežto prosili jsou nás snažně a pokorně, poněvadž jsou takovými svobodami od svrchu dotčeného pana děda našeho obdařeni byli, abychme je také při nich milostivě zůstaviti a jim je obnoviti ráčili. Uznamenavše my jich prosbu snažnou a pokornou, a toho dobře spraveni jsouc, že jsou list na takovou svobodu měli, a skrze svrchu psanou příhodu že jest jim shořel; a pro- hlídajíc na jich užitek a prospěch budoucí, všeckněm svrchupsaných vsí obyvatelům obojího pohlaví mužského i ženského, nynějším i všeckněm jich budoucím, takovou milost a svobodu dali sme a mocí listu tohoto dáváme, aby každý člověk obojího pohlaví mužského i ženského, obyvatelé těch vsí svrchu psaných, své všecko zboží mohvité i nemohvité, kterým by to kolivěk jménem bylo jmenováno, mohl dáti nebo odkázati, společně nebo rozdielně, za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, komuž kolivěk neb když kolivěk bude chtieti, bez naší a našich dědicův a budoucích překážky a odporu všelikterakého. Pakli by který člověk, muž neb žena, z nahoře psaných vsí umřel bez rozkázánie svědomého, tehdy všecko jeho zboží mohvité i nemohvité ne na nás, ani na naše dědice a budoucí, ale na toho člověka smrtí sešlého najbližší přátele našeho panstvie má spadnúti, bez naší i našich dědicův a budoucích všelikteraké překážky. Jestliže by se pak přihodilo, že by který člověk nebo obyvatel nahoře psaných vsí umřel a po sobě dítky ostavil k letóm nedošlé, tehdá všecken statek těch sirotkův po jich otci má v knihy sirotčí zapsán býti; a přátelé neb poručníci těch sirotkův, kteří by se v ně ujali neb v jich statek, mají ten statek zaručiti podle obyčeje, aby sirotkům úplně byl zachován bez umenšení. Umřel-li by který sirotek, tehdy jeho díl na [na]živu zuostalé má spadnouti. Pakli by všickni sirotci zemřeli dřieve, nežli by let došli, tehdá všecken jich statek, jakž v knihách sirotčích bude zapsán, vedle rozkázání otce jich, ač by rozkázal, pakli by nerozkázal, tehdy na jich nejbližší přátele našeho panství má spadnúti, k němuž my ani naši dědici a budoucí nižádného práva mieti nemáme. Kromě toliko, jestliže by nižádného přítele na všem panství našem nikdež nebylo, tehdy takový statek na nás a naše budoucí jakožto pány dědičné svrchu psaných vsí spravedlivě má připadnúti. Tomu všemu na jistotu a pevnost my nadepsaný Petr z Rozmberka pečet naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu; jenž jest dán na Krumlově leta od narození syna božího tisícího pětistého třetího, ve čtvrtek po svaté Sophii. Opis ze 17. st. na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 5 AU. No 5. — Něm. překlad při I. 5AU. No 28 fol. 14—15. — Srovnej výše str. 3—4 č. 3 listy z 28. září 1418. — Vsi Čákov (něm. Gross Čekau) a Jankov stojí na býv. panství Krumlovském, blízko vedle sebe, 12 km západně od-Budějovic.

Strana 23
Petr z Rožmberka odpouští odúmrti 1503, 1505. 23 20. 1505, 20. srpna na Krumlově: Petr z Rožmberka uděluje obci Dolní Vltavici právo městské, totiž zříká se práva odúmrtního, i dovoluje, aby sousedé Vltavičtí mohli statky své volně odkazovati, a nápady po nich aby šly na příbuzné na panstvích Rožmberských. My Petr z Roznberka oc jménem naším a všeckněch bratří, dědicuov a bu- dúcích našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás rychtář a súsedé z Vlta- vice, poddaní naši a věrní milí, a prosili nás prosbú snažnú a pokornú, abychme se k nim milostivě okázati ráčili, a obtieženie práva odúmrtnieho, v kterýmž jsú byli podrobeni, abychme s nich sňali, a právem městským abychme je obdařili. A při tom dali jsú nám poctu peněžitú a podle jich povahy dosti znamenitú, kterúž jsme od nich jakožto od lidí našich dědičných dobrovolně a vděčně přijali. I zname- navše my jich prosbu snažnú a pokornú, a to před očina majíc, kterak oni sedie a byt svój mají při lese a na samým pomezí Bavorském, a chtějíc to s zvláštní žádostí rádi viděti, aby skrze takové naše milostivé obdařenie v časech buduciech tiem lépe vyzdviženi a v časné živnosti rozmnoženi byli, čímž by větší milostí a obdařením naším skrze nás byli opatřeni; protož s dobrým a vážným rozmyslem nadepsané lidi naše z Vltavice, nynějšie i všecky jich budúcie, právem městským obdařili a osvobodili sme a mocí listu tohoto obdařujem a osvobozujem, a jim tuto milost činíme, aby již po tento den nižádné odúmrti s nich na nás ani na naše bratřie, dědice a budúcie nepřipadaly, než aby oni všickni nynější i všickni jich budúcí obojieho pohlavie, mužie i ženy, všecken svój statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterýmiž by jmény mohlo jmenováno býti, kterýž na tento čas mají neb potomně mieti budú, mohli svobodně dáti, odkázati a kšaftovati všecken po- spolu neb rozdielně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by a kamž by kolivěk chtěli podle svobodné vuole své, jakž by se jim kolivěk zdálo neb líbilo. Pakli by kto [o] svým statku žádného zřízenie nebo kšaftu učiniti nechtěl nebo zanetbal, aneb dopuštěním božským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez kšaftu sšel a dětí nižádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken mohvitý i nemohvitý má připadnúti na najbližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, toliko na panství našem, ale jinam nic z panství našeho, a to bez našie a dědicuov i budúcích našich všelikteraké překážky. Jestliže by se pak při- hodilo, že by kto bez kšaftu s tohoto světa sšel, a nižádných přátel po něm nikdež na panství našem nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na nás a na dědice a buducie naše. Kteréžto obdařenie a osvobozenie svrchupsané má skrze nás a bratřie a dědice a budúcie naše svrchupsaným obyvatelóm Vltavickým

Strana 24
24 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: nynějším i všeckněm jich dědicuom a budúcím, po všecky časy věčné a budúcie ve všech kusiech svrchu vyslovených skutečně zdržáno a zachováno býti, bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a na svědomie pečet naši vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu; jenž jest dán na Krumlově leta od naro- zenie syna Božieho tisícieho pětistého pátého, v středu po slavným hodu Na nebesa vzetie blahoslavené Panny Marie matky božie. Originál na pergamenu s visutou pečetí porouchanou, též pergamen valně poškozen. Originál jest majetkem obce Dolní Vltavice (Unter-Wuldau). Koncept v kníž. arch. Kruml. (Vypsal H. Gross.) — Ze znění tohoto listu jest dosti patrno a ještě více z listu doleji tištěného ddo 20. září 1505, že v nich právo městské neznamená povýšení na městečko, nýbrž udělení práva v městech obvyklého, totiž osvobození od práva odúmrtního. Předcházející list Petra z Rožmberka z 20. srpna 1505 byl potvrzen od Viléma z Rožmberka ku prosbě rychtáře a sousedů z Vltavice (Dolní) listem daným na Krumlově v středu před sv. Janem (22. června) 1552, kdež list Petrův jest celý vepsán. Purkmistr a rada města Č. Krumlova v outerý po sv. Stanislavu (9. května) 1600 k žádosti rychtáře a sousedů vsi Vltavice pověřili kopii listu Vilémova právě dotčeného, která se chová v kníž. archivě Krumlov- ském I. 5AS. Nr. 12b. — Jiné potvrzení a zároveň rozhojnění listu Petrova viz níže při 25. únoru 1600. 21. 1505, 20. září na Krumlově: Petr z Rožmberka osvobozuje od práva odúmrt- ného Tomana Capingera se syny jeho Hanzlem a Tomanem ze vsi Bližné a jejich dvůr, jakož i pozemek v panském lese Hochholzi, jejž Tomanovi prodává pod úrok 4 gr. č. (Výtah.) My Petr z Rozenberka . vyznáváme tímto listem „ že jest předstoupil před nás člověk náš poddaný Thoman řečený Czapinger, s Hanzlem a Tomanem syny jeho ze vsi Bližné jináč německým [jazykem] Ekhartsslak jmenované, a prosili nás „ abychme obtieženie práva odúmrtnieho, v kterýmž jsou byli podrobeni, z nich a z jich dvoru, kterýž leží sám o sobě nahoře k lesu nejvýše na konci proti jiným dvorům, sňali, a právem městským abychme je a ten dvůr obdařili; a při tom dali jsou nám poctu peněžitou, podle jich stavu chudého, kterouž jsme my od nich jakožto od lidí našich vděčně přijali. Protož s dobrým rozmyslem nade- psaného Thomana Czapingara a Hanzle a Thomana syny jeho, a ten dvůr svrchupsaný, na kterémž oni sedí, i všecky jich dědice a budoucie, kdožkolivěk na tom dvoře seděti bude, na věčnost právem městským obdařili sme a mocí listu tohoto obdařujem a osvobozujem .. Jakož jest nadepsaný Toman Czapingar s týmiž syny svými koupil od nás grunt v lese našem řečeným Hochholz k vydělánie lúky za čtyry kopy grošův míšenských nám úplně zaplacených, kterýžto grunt jim skrze lovčího našeho s naším vědomím postupujem, a mezníky, pokudž jeho užívati mají, obložen a vymezen jest, ten grunt my k již psanému dvoru připojili sme a mocí listu tohoto připojujem, tak aby nadepsaný Czapinger s syny svými sobě vyplaníc, je k tomu dvoru se všemi budoucími svými, kdož na tom dvoře seděti bude, v týž svobodě a právě městským na věčnost drželi a jeho užívali, nikam jeho od téhož dvora neprodávajíc, tak jako svého vlastního; z kteréhožto nám a dědicům našim čtyry groše široký české při každým sv. Jiří jednú do roka úroka na to položeného platiti budou povinni. Tomu na pevnost a na svědomie pečet naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu; jenž jest dán na Krumlově leta od

Strana 25
Z let 1505 a 1507. 25 narozenie Syna Božího tisíctého pětistého pátého, v sobotu před sv. Matoušem apoštolem a evang. Opis na papíře ze 17. stol. v kníž. archivě Kruml. I. 5AU. N°. 6. — Poznámka pozdější: Matthias Bayers von Eggetschlag. Handtuest. (H. Gross.) — Ves Bližná, nyní něm. Eggetschlag, stojí na bývalém panství Krumlovském, 4 km od Dolní Vltavice na sever, na silnici ke Schwarzbachu. 22. 1507, 9. dubna: Jan Fremut z Krásného Dvora poddaným svým ve vsi Hlu- banech odevzdává 111/ lánů polí právem purkrechtním, začež oni budou dávati určitý úrok peněžitý, též dávky v přírodninách, konati vyměřené roboty nebo platiti penězi; mohou volně o statcích pořizovati; vrchnost má jim dvakrát v roce osazovati soud vesnický, jenž soudí dle práva Žateckého. Já Jan Fremut z Krásného Dvoru a na Hlubanech známo činiem tiemto listem všem vuobec, že pro uvarovánie zmatkuov a pro opravenie zbožie jedenácte lánuov a čtvrt dědictvie při vsi Hluban, kterýchšto lánuov každý LXIIII strychů drží, měřeniem powraze [sic] podle purkrechtního práva, s lúkami, potokem, svobo- dami a s puožitkami, a se vším, což k tomu přísluší, jakožto s dvory, s chalupy [sic] poddal a svobodil jsem jim, a to takto: Že obyvatelé té vsi Hluban s dědici i s budúcími svými mají a mohú tu dědinu orati, tiežeti, kopati, sieti, štiepiti, a k uožitkóm svým jakž najlépe budú moci připraviti a přivésti, toho plnú moc mají, pod úrokem, poplatky a úmluvami teď psanémi, takově: že ti lidé v Hlubanech s svými dědici a budúcími s lánu dva a šedesát grošuov, a z Ij lánu Ij kopy a IIII gr., a s pěti čtvrtí I kopu a XVIII gr., a ze tří čtvrtí XLVI gr., a s puol lána j kopy, a s čſtvrjti XIIII gr., a to vše dobrých střiebrných rázu pražského, avšak to rozdílně: polovici na den sv. Havla, a druhé [sic] polovici na den sv. Jiří; osm strychuov obilé míry Žatecké na den sv. Havla, totižto dva strychy rži, dva pšenici, dva ječmene, dva vovsa a XL vajec na Bielú sobotu; jednu hus a IIII kaury z každého lánu na den sv. Havla, a to na každý rok jmenem úroka dědičného všecky budúcí časy z každého lánu dávati a platiti mají mně, dědicóm a budúcím mým. Povinni jsú mi také nadepsaní lidé, dědici a budúcí jich z každého lánu dvě role, a to dva dni až do poledne, jednu na jeř, druhú na vozim m[njě, dědicóm i budúcím mým v[ora]ti na věčné budúcí časy, aneb dva groše za každé vorání mají dáti. K tomu mají nám z každého lánu každý rok ve žni tři žence dáti jednoho dne na vozim, a tři žen[ce jejdnoho dne na jeř zjednati a poslati. Také mají nám z každého lánu každý rok okolo sv. Havla k Hlubskému dvoru dva vozy dříví čtyřmi koni, kde by se mohli jede... [vrJátiti, přivézti dříví od pána zjednané anebo kúpené, nebo dva gr. dáti má za každú fuoru. Ale však to vorání a dříví vození aneb za to peníze bráti má státi... vuole. A čtvrtníci, kteřížkolivěk čtvrti drží neb Archiv Český XXIX.

Strana 26
26 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: držeti budú, nejsú povinni ani rolí ani k dříví vození, těchto dvú kusy [sic] jsú zbaveni, [ajč sice ke víšemu, což] v tomto hantfeště položeno jest, sú povinni dáti i učiniti. A také ti lidé jsú mi povinni všickni vuobec, kteří sú vosedli, lúky Hlubské kteréž sú od starodávna ..., kteréž leží na tom dole u tvrzi... [sejkati a kliditi spo- lečně mají. Také krčmář s dědicóm [sic] a budúcím z té krčmy XXVI gr... sv. Jiří každý rok ... [p]latiti má mě, dědicóm a budúcím mým. Žádná také krčma jiná v té vsi nemá ... a XV grošuov platiti ... [djědicóm a budúcím každý rok, polovici na sv. Havla a polovici na sv. Jiří. Potom ... i jinémi řádnémi ... svobodami, obcemi, společně svorně věčně požívati mají. Berně královská . . . lidé z každého lánu XXXIII [gr.] s výmazném, krčmář z krčmy XIII gr., a mlynář ze mlýna XI gr. jmenem berně dávati a platiti mají mě, [dějdicóm i budúcím mým. Dále aby všech jiných poplatkuov, robot, šarverkuov dávání, služeb, nátisků i všelikých jiných ob- těžování mají věčně svobodni a [prázdni býti. Nad to nade všecko zvláštnie obdarovánie těm lidem často psaným dávám, že buď zdráv nebo nemocný, všecko své zboží, movité i nemovité, prodati, dáti, [od]kázati, vzdáti, změniti, poručiti nebo postúpiti mohú, komuž budú chtieti. Pakli- by kdo bez kšeftu z tohoto světa sešel, tehda aby zboží jeho neb její na najbližší příbuzné po krvi připadlo, a také děvečka ke všem otcovským nápadóm a k zbožie má mieti též právo, jakožto pacholík, a to vše beze vší překážky mé, dědicuov i bu- dúcích mých. Já také povinen sem a každý pán nahoře psaného zbožie sám [ane]b uřad- níkem těm lidem dvakrát každý rok právo vosaditi, a dokavadž ta práva trvají, ti lidé pánu nebo úředníku samodruhému hojnost piva mají příislu]hovati. A v těch právích a ve všech přech svých soudných [právla města Žateckého mají požívati a jemu se věčně radovati, jedné že pro hrdost LXX gr. [halléřuov, a za wandl 1 šilink haléřů v svých soudích propad.. [DJědina také svrchupsaná XI lánů a čtvrt nikdá více potom nemá měřena býti. [A] ta dědina, kerá jesti voddána od poplužie Hlubského lidem nadepsaným za jejich lúky a dědiny, v týchž mezech každého za své oddána. Což jest jim rybníkem na Borku zatopeno, jim to též ani měřeno, ani odjato věčně býti nemá, neb sem jim to za jejich lúky a dědictvie oddal, ktež jest jim spravedlivě náleželo. Protož jejich všecka dědina v těch mezech a hranicech, jakož od starodávna jest vymezena a rozdělena, má věčně zuostati. Pakliby se kdy vo meze škorpili, tehdáž sami mezi sebú, jakž nejlépe mohú, aby se spojili a smluvili. Kovář také v této vsi věčně má býti. Tomu všemu na věčné potvrzenie a zdrženie pečet mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu; a připrosil sem urozeného vládyce pana Voldřicha Fremuta z Krás- ného Dvora a na Buškovicích, bratra svého, vlastního, a múdrých a opatrných pá-

Strana 27
Právo odúmrtní proměněno v dávku 1508. 27 nuov pana purgmistra a raddu města Ziatze, přátel [a] súseduov mých dobrých, že jsú pečeti své také přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ten pátek po ve- likonočniem hodu léta Božího tisícieho pětistého sedmého. Originál perg. chová se v archivě Českého Musea; jest místy od myší vykousán; tři pečeti někdy přivěsené scházejí. — Ves Hlubany stojí 1 kilometr na západ od města Podbořan, jest nyní německá a slove Lubau. 23. 1508, 13. října: Vincenc oltářník v kostele Olomuckém s potvrzením kapitoly vzdává se práva odúmrtního ve vsi Újezdě u Mohelnice, předpisuje poddaným řád kšaftovní a dědický, a bude dostávati od nich za to 26 kuřat ročně. Nos Thomas Rothensl decanus, Joannes de Jempnicz archidiaconus, mag. Conradus Altheimer, Joannes de Hamlburg, Wenceslaus Wisowsky, Joannes Kurczll, Bernardus Junkr, Wenceslaus Potenstetr, mgr. Michael de Mezerzicz, Nicolaus Ver- nery, Marcus Lang, mgr. Martinus Sinapinus, Paulus Craczr, Nicolaus de Opauia, Gregorius Nichst officialis, Bartholomeus Swaner, Caspar de Opauia, Wolffgingus Lindenast, canonici et capitulum ecclesie Olomucensis notum facimus tenore pre- sentium universis et singulis, quos presens senectus aut [?] futura posteritas, hono- rabilem virum dominum Vincentium de Nova Civitate, altaristam altaris Conuersionis sancti Pauli in ecclesia Olomucensi, possessorem, rectorem legitimum et uerum ville in Vgezd prope Miglicz et arcem Miraw in montibus site, in medio nostrum con- stitutum coram nobis in loco capitulari solito ca... proposuisse, qualiter iudex et scabini cum tota communitate omnes et singuli incole iam prefate ville Vgezd, cupientes a deuolutione quauis eximi et penitus liberari, se ad superauctionem, augmentationem et inscriptionem novam certi, iusti, legitimi ac hereditarii census annui, preter priorem et antiquum censum ... illius altaris et registris ecclesie Olomucensis ... altaris lucidius ab antiquo expressum, et ut solitum erat [?], sponte ac libere obtulerint atque submiserint. Desideransque itaque prefatus altarista con- ditionem in censibus fieri uberiorem, et incolarum stabiliorem, constantiorem et feliciorem statum, et ut in suis edificiis .. . iam . . . edificia defici manuque teneri per hoc eciam .. in dies accipere incrementum, omnibus et singulis praememoratae villae agricolis, subsidibus, inquilinis, quibuscunque nominibus censeantur, eorumque successoribus et possessoribus legitimis ad redimendam et extinguendam devolutionem ejusdem ville quatenus (?) hoc . .. voluerit, commiserit et ... sub modis et con- dicionibus sequentibus: Primo et ante omnia pro predicta extinctione devolutionis singulis annis perpetuis futuris temporibus eodem domino Vincentio altariste et suis successoribus altaristis altaris Conversionis sancti Pauli omnes et singuli viginti sex pullos, et 4*

Strana 28
28 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: hoc [in] profesto sancti Wenceslai .. [in festo s.] Georgii mox venturo eciam tre- decim census annui sine ulteriore dilatione contradictioneque et impedimento sol- vere, dare cum effectu, realiter importando assignare, sicut domino naturali heredi- tario perpetuo tenebuntur et debebunt. Solutio itaque huiuscemodi hereditariis pro- ventibus ... omnes incolae et successores eorum utriusque ... ab omni devolutione exempti et liberi cum suis heredibus successoribusque ... et sua bona mobilia et immobilia facultatem habeant vendendi, locandi, dandi, donandi in vita seu mortis in articulo legandi, testandi, et prout ipsis placuerit, disponendi, personis tamen honestis et ... sine tamen aliquo dicti census et altariste pro ... habeant plenam et omnimodam facultatem. Item amici consanguinei . . usque ad quartam lineam in bona ab intestato et testato relicta succedant. Si autem nullus ex consanguineis reperietur, et alicui ex personis praedictae villae etiam utriusque sexus contingeret de hoc mundo migrare absque testando ..., res relictae debeant partiri [?] per dominum fundi, iudicem et scabinos in tres partes: una pars pro salute anime . ., aliaque pars domino fundi, tercia vero portio pro communitate pro restaurandis viis, fossatis et eorum republica, plenissima potestate gaudeant. Nos vero Thomas Rothansl decanus, Joannes de Jamenicz archidiaconus, praelati et canonici et capitulum praedictae ecclesiae Olomucensis ... petitionem [? humilem predicti altaristae, iudicis . . totius communitatis fore rationabilem, rationi consonam ac iustam; comperientes quoque conditionem altaris et altaristae supra- dicti per hoc reddi longe meliorem: ad praemissa omnia et singula inter prae- memoratos dominum Vincentium altaristam ... ratione huiusmodi .. devolutionis extinctionis, census inscriptionis et augmentationis tractata, et per eos quomodo- libet, ut praemittitur, habita, acta, facta et gesta nostrum per praesentes damus consensum et assensum, ea nihilo minus et singula omnia ... praedicta auctoritate nostra approbamus, ratificamus .... robur obtineant volumus. In quorum omnium et singulorum fidem et testimonium praemissorum ... Datum in capitulo nostro . . . . millesimo quingentesimo octavo, die Veneris .. Octobris. Na moravskou pak řeč zní takto: My Tomáš Rothensl děkan, Johannes z Jepnice archidiakon, magister Konrat Alt- heimer, Jan z Hamlburku, Václav Vyzovský, Jan Kurczl, Bernhart Junkr, Václav Potenstetr, magister Michael z Mezeříče, Mikuláš Verneri, Marek Lang, magister Martin Sinapinus, Pavel Craczer, Mikuláš z Opavy, Rehoř Nichst official, Bartholomeus Swanczr, Kašpar z Opavy, Wolfgang Lindenast, kanovníci a kapitula kostela Olomúckého, na vědomí dáváme tímto listem všem vůbec a jednomu každému nynějším i budoucím, že do prostředku úplný kapituly v místě kapitulním shromážděný, předstoupíce ctihodný kněz Vicenty z Nového Města, oltářník oltáře obrácení sv. Pavla v kostele Olomúckým, jakožto řádný a pravý držitel dědiny [?] vsi Aujezda blíž Mohelnice a zámku Mírova na horách ležící, nám jest přednesl, kterak rychtář, konšelé s celou obcí i se všemi obyvateli vejš dotčený vsi Aujezda, žádajíce odmrti všelijaké spro-

Strana 29
Právo odúmrtní proměněno v dávku 1508. 29 štěni a dokonce osvobozeni býti, sou se mimo prvnější a starodávný plat, kterýžto v vyzdvižení neboližto v fundací téhož oltáře a v rejstřících kostela Olomúckého od starodána světlej vy- jádřen jest, a jak obyčej byl, v jiný zvejšený, větší, nový, jistý, spravedlivý, řádný a dědičný roční plat dobrovolně a svobodně povolili a poddali. Protož žádoucný jsouc dotčený oltářník jak zlepšení platu, tak také i obyvatelův stálejšího, trvanlivějšího a šťastnějšího bytu, a aby grunty poněkud spadlé zase zpravované a osazované byly, a oni skrze to tím víceji vždycky v živnůstce své růsti mohli: všem společně i rozdílně vejš dotčenej vsi rolníkům, zahradníkům, hoferům, jakžby koli jmenováni byli, a jejich potomkům a spravedlivým držitelům gruntův dávámy moc k vykúpení a zništění odmrti tejž vsi, pokudž by k tomu kapitula naše povoliti a to potvrditi chtěli, na způsob nížepsanej: Nejprvé a přede všemi věcmi za zništění vejš jmenované odmrti každý rok na věčnost témuž knězi Vicetymu oltářníku a jeho potomkům, oltářníkům oltáře obrácení sv. Pavla, všechny z nich dvaceti šest kuřat, a to rozdílně: na sv. Václav třinácte, a na sv. Jiří hned následující též třinácte, platu ročního bez delšího odtahu a odpornosti i překážky platiti, dáti i účinlivě a skutečně donášeti, jakožto pánu přirozenému dědičnému na věčnost povinni býti a zů- stati mají. Po spravení pak takového dědičného ročního důchodu všichni jmenovaní obyvatelé i potomci jejich obojího pohlaví osoby ode vší odmrti mají sproštěni a osvobozeni býti se svými erby i potomky, a jmají moc míti statky své movité i nemovité prodati, zastaviti, da- rovati za života svého, neb na smrtedlné posteli odporučiti, kšaftovati a podle vůle tak [?] své poříditi, však osobám poctivým a nezmařeným, a to beze vší škody a ujmy dotčeného platu oltářníka, kterýžby toho času byl, činiti mají jmíti úplnou a všelikou moc. Item přátelé krevní až do čtvrtého kolena v statcích buď bez kšaftu aneb pod kšaftem zůstalých aby dědili; a jestliže by pak žádný z přátel krevných se nenalézal, a některému z lidí dotčený vsi z obojího pohlaví se přihodilo, že by bez kšaftování z tohoto světa zešel, má pozůstalost jeho skrze pána gruntu, rychtáře a konšely rozdělena býti na tři částky: jedna částka k záduší pro spasení duše umrlého, druhá částka pánu gruntu, třetí pak obci na upra- vení cest, příkob[sic] a k jejich obecnému dobrému obrácena býti, to vše dokonce úplnou moc činiti mají. My pak Tomáš Rothensl děkan, Jan z Jemnice archidiakon, preláti a kanovníci i ka- pitula nadřečeného kostela Olomúckého, šetříce toho, že ponížená prosba napřed jmenovaného oltářníka, rychtáře a konšelův celý obce nic scestného zdravýmu smyslu nemá, nýbrž že spra- vedlivé jest; nacházejíce také způsob oltáře i oltářníka často psaného skrze to mnohem lepší býti: k těm všem i každým věcím mezi svrchu dotčenými Vincentim oltářníkem a jeho po- platnými lidmi strany tejž vsi, jak se svrchu píše, odmrti vykoupení, zapsaného a zlepšeného platu zběhlým, a skrze ně, jakýmž koli během pak napřed vyjádřeno, jednaným, konaným a zavřeným naše povolení a dovolení mocí listu tohoto dáváme, tyto vše napřed položené věci i každú z nich mocností naší schvalujíc potvrzujeme, a aby v své mocnosti a pevnosti na věčnost zůstávaly, chceme. Na lepší toho všeho a jednoho každého jistotu a svědomí svrchupsaných věcí k to- muto listu pečet kapituly naší přivěsiti jsme dali. Stalo se a dáno v ouplný kapitule naší léta Páně tisícího pětistého osmého, v pátek třináctého dne měsíce října. Předcházející latinský i český text jest vepsán do vidimusu na pergamené, vydaného od purkmistra a rady města Olomúce; tito byli žádáni „od poctivých Šimona Besele rychtáře a Martina Stainera, jmenem

Strana 30
30 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: a na místě vší obce dědiny Oujezda blíž města Mohelnice, abychom níže psaného listu latinského výpis hodno- věrný pečetí naší městskou dotvrzený neboližto vidimus k nastalý jich pilné potřebě vydati, též i na moravskou řeč přeložiti nařídili.“ Vidimus jest datován v Olomouci 20. Decembris 1608; visutá pečeť schází; pergamen trpěl mnoho vlhkostí, písmo jest vesměs těžko čítatelné, na některých místech docela zkaženo. Vidimus na- chází se v archivě Českého Musea; archivář V. Schulz a dr. Zd. Nejedlý přečetli jej s velkou námahou, krom některých mezer. 24. 1513, 10. ledna na Krumlově: Petr z Rožmberka propouští obyvatele vsi Dechtář z práva odúmrtního, tak aby mohli pořizovati o statcích svých, však toliko ve prospěch poddaných Rožmberských. My Petr z Roznberka oc jménem svým a všeckněch dědicuov a budúcích našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec, kdežkoli čten nebo čtúci slyšán bude, že jsú předstúpili před nás lidé naši dědiční věrní milí ze vsi Dechtáře, a prosili jsú nás pokorně, abychme obtieženie odúmrtné s nich sňali a je v tom obdařiti a osvo- boditi ráčili. A při tom dali jsú nám podle povahy jich poctu slušnú, kterúž jsme my od nich, jakožto od lidí našich dědičných, dobrotivě a vděčně přijali. Uznamenavše my jich prosbu pokornú a snažnú, a před očima majíce jich poslušenstvie a věrné proti nám zachovánie, a žádost majíce, aby v časech budúcích v časné živnosti a v statku skrze takové obdařenie a osvobozenie tiem lépe a viece rozmnoženi byli, a nám a budúcím našim v potřebách našich tiem lépe a dostateč- něji posluhovati a hoditi se mohli; s dobrým a vážným rozmyslem předešlým, v jich prosbě a žádosti sme je uslyšeli, a z zvláštnie milosti takové odúmrtnie obtieženie a nezvóli, v kteréž jsú až do sie chvíle obývali, s nich sňali sme a snímáme, a je i všecky jich dědice a budúcí obojieho pohlavie od takového odúmrtnieho obtieženie vysvobodili jsme a mocí listu tohoto vysvobozujem na takový spuosob dolepsaný: aby všickni obyvatelé svrchupsané vsi našie, obojieho mužského i ženského pohlavie, všecko své zbožie mohvité i nemohvité mohli dáti neb odkázati, společně neb roz- dielně, za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, komuž kolivěk, nebo když kolivěk kto bude chtieti, bez naší i našich dědicuov a budúcích překážky a odporu všelikterakého, všakž toliko těm osobám na panstvie našem, kteréž nyní máme neb v časech budúcích darem božským jmieti budem, obývajícím, poddaným našim. Pakli by který člověk, buď muž nebo žena, z nahoře psané vsi našie bez rozkázánie svědomého umřel, tehdy všecko jeho zbožie, mohvité i nemohvité, ne na nás ani na naše dědice a budúcie, ale na toho člověka smrtí sešlého najbližšieho přietele našeho panstvie má spadnúti, bez našie i našich dědicuov a budúcích všeli- kteraké překážky. Jestliže by se pak přihodilo, že by který člověk nebo obyvatel nahoře psané našie vsi umřel a po sobě dietky ostavil k letóm nedošlé, tehdá všecken statek těch sirotkuov po jich otci má na Krumlově v knichy sirotčie zapsán býti; a přátelé neb

Strana 31
Odúmrť odpouštěna 1513, 1516. 31 poručníci těch sirotkuov, kteří by se v ně uvázali neb v jich statek, mají ten statek zaručiti podle obyčeje, aby sirotkuom úplně bez umenšenie byl zachován. A umřel-li by který sirotek, tehdy jeho diel na živé zuostalé má spadnúti. Pakli by všickni sirotci zemřeli dřieve, nežli by let svých došli, tehdy všecken jich statek, jakž v kniehách sirotčiech jest zapsán, vedle rozkázanie otce jich, ač by rozkázanie učinil, pakli by rozkázanie neučinil, tehdy na najbližšieho přietele jich našeho panstvie má spadnúti. K němuž my ani naši dědici a budúcie nižádného práva mieti nemáme ani chceme, kromě toliko jestliže by nižádného přietele krevnieho na všem panstvie našem nikdež nebylo, tehdy takový statek na nás a na naše dědice a budúcie jakožto na pány dědičné svrchupsané vsi spravedlivě má připadnouti. Tomu všemu na jistotu a pevnost my nadepsaný Petr z Roznberka pečet naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu; jenž jest dán na Krumlově leta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého třináctého, v pondělí po hodu Tří králuov. Současný opis na pergamenu v kníž. archivě Kruml. I. 5AU. No 7 (Vypsal H. Gross). Německý překlad při I. 5AU. No 28 fol. 12—13. - Víska Dehtáře, jež se psává Dechtář, stojí na býv. panství Krum- lovském, 12 km na sz. od Budějovic, 10 km na jv. od Netolic. 25. 1516, 18. října: Panenský klášter sv. Kateřiny v Olomouci poddaným ve vsi Kožušanech odpouští odúmrti, dává právo pořizovati o statku, před- pisuje řád dědění; za to bude dostávati husy a slepice. My Katheřina převoryše, Oršula podpřevoryše i veškeren konvent kláštera svatej panny Katheřiny v městě Olomuci zákona sv. Dominika, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že předstúpili jsú před nás lidé naši, fojt, konšelé a všecka obec ze vsi naší Kozussan, prosíce nás se vší pilností jakožto pánuov svých dědičných za odmrt, kterúž na tej dědině a na vsi i na lidech jmáme spravedlivě v svém držení, abychom jim z milosti naší tu odmrt daly a pustily. Kdež my k jich takovej žádosti a k jich pilné prosbě jsúce nachýleny, s dobrým rozmyslem a s radú dobrých lidí daly sme a mocí listu tohoto dáváme nynie i na časy budúcí, naší dobrú vuolí svrchupsaným lidem našim, všem obyvatelóm vsi svrchupsanej vespolek i každému zvlášče tu svrchupsanú odmrt na domiech, na rolích i na statku movitém i nemovitém, tak aby oni statky své již jmenované i kterýmižkoli slovy se jmenovati budú, mohli porúčeti, dávati přátelóm i jiným, komužby se jim koli zdálo a líbilo, netoliko na tej dědině nebo v tej vsi, ale i přes pole, buďto na jiné panstvie anebo na čiekoli grunty, majíc moc plnú statky svými vládnúti, pokudžby se jim zdálo a líbilo, za zdravého života neboli v nemoci, také i na smrtedlné posteli, a to bez naší i budúcích potomkuov našich všelijaké překážky. Ale však s takovú vejminkú, aby ti a takoví, kterýmžby statkové

Strana 32
32 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: od lidí našich poručeni byli přes pole neboli na grunty jiné, aby toho, co by jim poručeno bylo, odtud nic nezdvihali ani brali, leč by nám a budúcím potomkóm našim na tej dědině osadili, tak aby nám a budúcím potomkóm našim na našich duochodích spravedlivých nic nescházelo. A jestliže by pak koho z nich na tej dě- dině nahořepsanej Pán Buoh bez poručenstvie smrti neuchoval, a ten že by žádného zřízení svých věcí o statku svém neučinil, tehdy ten statek spravedlivě jmá spadnúti na ženu a děti jeho. Pakli by ženy ani dětí jich nebylo, tehdy ten statek spadne na najbližšieho přítele. Pakliby se z těch přátel žádný na ten statek v plném roce zběhlém neohlásil, tehdy ten statek spadnúti jmá na konvent kláštera svrchupsaného. A protož my převoryše a konvent kláštera svrchupsaného nynější i budúcie těm všem lidem našim v svrchupsanej vsi všecky věci svrchupsané slibujem naší dobrú věrú křesťanskú zdržeti a zachovati v celosti, a na tu odmrt nikdy se nenavracovati na věčné budúcí časy. Nebo za tu odmrt a za takovú milost platiti a vydávati nám mají a povinni budú, i potomkóm našim, na každý rok jednú v roce, totiž o sv. Václavě z každého lánu dvě husi krmné, a z polúlánie po jednej husi, a ze čtvrti puol husi. A jest v tej svrchupsanej dědině půldeváta lánu a jedna čtvrt; to učinie do roka všeho puolosmnácty husi. Také jsú čtyře zahradníci, ti také po jednej sle- pici dávati mají, totiž čtvero kur do roka. A tak ty husi a kury svrchupsané na budúcí věčné časy nám a potomkóm našim za tu svrchupsanú odmrt vydávati mají. Tomu na jistotu a zdržení všech věcí, nahoře i duole psaných, my převoryše a konvent kláštera svrchupsaného pečeti naše vlastní s naším jistým vědomiem přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Olomúci v sobotu na den sv. Lukáše, léta od narození Syna Buožieho tisícieho pětistého šestnáctého počítajíce. Originál pergamenový chová se v archivě Českého Musea; první visutá pečeť jest porouchána, druhá schází. — Ves Kožušany stojí na jih od Olomouce. 26. (Před 4. listopadem 1527): Poddaní ve vsi Žabovřeskách na Krumlovsku prosí Jana z Rožmberka, aby doplnil náhradu za jejich pozemky zatopené rybníkem Oleškem a udělil jim právo městské, t. j. právo pořizovati o statcích poslední vůlí. Vysoce urozený pane, pane náš milostivý! Vašie Mti pokorně prosíme jakožto pána našeho milostivého, že Vaše Mt ráčíte na nás milostivě zhlédnúti jakožto pán náš milostivý. Neb, milostivý pane, pán starý dobré paměti ráčil jest nám přiřéci za ty zátoky v Olešku, kdež nam jest tu mnoho odjato luk a našich užitkuov, městcké právo dáti; neb nenie nám za to dáno než dva lány, a jměl nám Jeho Mt dáti tři lány. Protož Vašie Mti pokorně prosíme jakožto poddaní Vašie Mti, že Vaše Mt ráčíte na nás milostivě zhlednúti, a nás poddané měst- ckým právem milostivě obdařiti; neb všudy okolní práva městská mají. Jedině my nemáme, ač jsme prve měli, ale u války naši předci zmrhali. Milostivý pane! Vaše Mt račte věděti, že pan Jiřík Kořenský o tom dobře vie, že pán starý chtěl nám dáti a přiřekl jest. Vždy Vaší Mti se v tom pokorně poroučieme jakožto Vašie Mti poddaní lidé robotní z Žabovřesk.

Strana 33
Právo odúmrtné v Žabovřeskách 1527. 33 Orig. na pap. v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. 1b (vypsal H. Gross). — Vrchností Krumlovskou, k níž vesničané z Žabovřesk obrátili se touto nedatovanou prosbou, byl pan Jan z Rožmberka, jenž té prosbě vy- hověl listem ze 4. listopadu 1527 zde hned dále tištěným. „Pánem starým“ v přítomném dopise rozumí se pan Petr z Rožmberka, zemřelý 9. října 1523, strýc Janův. — Ves Žabovřesky leží 10 km od Budějovic na severo- západ. 27. 1527, 4. listopadu na Krumlově: Jan z Rožmberka propouští ves Žabovřesky z práva odúmrtního, a pokud mohou pásti dobytek u rybníka řeč. Olešek. My Jan z Rozmberka oc, mistr převorstvie Českého zákona svatého Jana Iherozolimitanského oc, jménem svým a všeckněch budoucích našich oznamujem tiemto listem všem vuobec, ktež koli čten neb čtúci slyšán bude, že jsú předstúpili před nás lidé naši dědiční věrní milí ze vsi řečené Žabovřesky a vznesli na nás: Jakož jest jim za jich grunty, kteříž jsú rybníkem naším jménem Olešek vytopeny, vod- měna dána, že by poněkud jim ještě jí viec dle spravedlnosti u nás vystávalo, snažnú a pokornú prosbú nás prosíce za to všecko, co bychme měli a povinni byli odměny jim ještě víc přidati, abychom obtížení odúmrtní s nich sňali a je tím obdařiti a osvoboditi ráčili. Zde stojí stejné ustanovení, jako ve výsadě Dehtářské z 10. ledna 1513 výše str. 30: Uznamenavše... poddaným našim. Kterýžto gšaft neb rozkázání, jestliže by ten, ktož by jej učinil, z tohoto světa sšel, tehdy hned ti, kteříž by poručníci učiněni byli a s těmi, kteříž by při tom rozkázání byli, a s přátely toho úmrlého, mají na Krumlově v sirotčie knihy vepsati dáti, tak aby v budúcích časích těm, komuž by co v tom gšaftu náleželo, bez omylu dosti státi se mohlo. Zde opakují se čtyři odstavce, jež tištěny jsou výše str. 30-31 z výsady Dehtářské: Pakliby který.. má připadnáti. A nad to túto zvláštní milostí jsme je dobrovolně obdařili: Když by kolivěk rybník náš Olešek svrchu jmenovaný spuštěn byl, aneb že by vodami dokonce za- topen nebyl, tehdy puokudž jsú jim jich grunty zatopeny, aby těch gruntuov pastvú užívati mohli budúcně po všecky časy, všakž s vědomím fišmajstra našeho, a také aby do vody dobytku jíti nedali. Kteréžto milostivé obdaření a osvobození svrchupsaným lidem našim Žabo- vřeským skrze nás učiněné, má jim i všeckněm jich dědicóm a budúcím od nás i ode všech budúcích našich, tak jakož svrchu psáno stojí, po všecky časy věčně skutečně zdržáno a zachováno býti bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na svědomí pečet naši vlastní větší dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Krumlově leta od narození syna Buožího tisícého pětistého dvacátého sedmého, v pondělí po hodu slavném Všech svatých. Současný opis na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No 8a (vypsal H. Gross). Achiv Český XXIX.

Strana 34
34 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 28. 1528: Svolení vší obce městečka Chocně o pokutách těm, kdo by dopu- stili čeledi své tříti len večer, kdo by pásl na cizím nebo škodu činil. Konšelé jsou prázdni sbírek panských i obecních a robot. O správě hodin. Toto jest svolení vší obce se stalo leta oc XXVIII. Který by hospodář dopustil čeledi své večír tříti, aby dal viny V gr. alb. Druhý artikul. Kdož by na čímkoli pásl aneb jemu škodu učinil, aby viny dal V gr. alb., a s ním o tu škodu se smluvil. Item artikul třetí. Což jest vybírek panských, vobecních, robot jakýchž koli, konšelé, kteří by koli byli, aby toho prázdni byli, a o to o všecko aby pokoj měli. A kdyby pak kto aneb který z ůbce to svolení přestoupil, ten aby dal viny V gr. alb., a trestán aby tak byl, jakž by se ouřadu i vobci zdálo. Artikul štvrtý. Všicky [?] na tom sú se svolili, aby ňáký kus najímali, a z toho berouc, aby tomu dávali, kdož by je aneb ty hodiny zpravoval. A to jest se svolení stalo z plné vůle ouřadu i vobce vší, když sú v hromadě byli.*) Z knihy městské č. 7 fol. 5 v Chocni, nový opis v archivě zemském. — *) Artikul čtvrtý jest pře- škrtnut červenou hrudkou. 29. 1538, 11. května v Zlaté Koruně: Opat Zlatokorunský Jakub a převor Jan sní- mají břemeno odúmrtní s klášterského fišmistra Tůmy a s jeho statku v Rájově, i s jeho potomkův až do třetího kolena. Orig. pergam. v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. 1b. — Celý list uveřejnil H. Gross ve Sborníku Histor. Kroužku, ročník II. 1901 str. 154. 30. 1544, 21. ledna v Praze: Král Ferdinand I. vesnici Lhenice poddanou městu Táboru povyšuje za městečko a propůjčuje jemu pečeť a trhy. My Ferdinand z Boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český, Dalmatský, Charvátský oc král, infant v Hispani, arcikníže Rakouské, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie oc, oznamujeme tímto listem všem, že jsme jménem opatrných purgkmistra a kon- šeluov i na místě vší obce města Tábora, věrných našich milých, poníženě prošeni, abychom jim ves jejich jménem Lhenice za městečko vysaditi a znovu vyzdvihnouti, i také některými dalšími milostmi a svobodami obdařiti ráčili. K jichžto pokorné prozbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách vysadili sme nadepsanú ves Lhenice za městečko a tímto listem mocně vysazujeme a vyzdvihujeme, chtíce tomu konečně, aby obyvatelé jeho nynější i bu- doucí všech těch milostí a svobod užívati mohli, kterýchž jiná městečka v království

Strana 35
Z let 1528—1549. 35 Ceském buďto z práva neb z obyčeje užívají, nyní i v časech budoucích, a jmeno- vitě že se v něm všelijací řemeslníci, totiž pekaři, řezníci, sladovníci, soukenníci, sukna kraječi, kováři, zámečníci, krejčíři, ševci i jiní všelijací obchodníci osazovati a řemesla svá svobodně dělati, provozovati a jich užívati mají a moci budou beze všech lidí všelijakých překážek. Kterémužto městečku Lhenicím, tak jak se svrchu píše, tyto další milosti a obdarování z mocnosti naší královské učinili jsme a tímto listem činíme: Napřed aby měli pečeť, zejména štít modrý neboližto lazourové barvy, v něm štěp jablo- ňový s ovocem stojí, a okolo toho štěpu zeď ...*) se vidí, jakož to všecko rukú a vtipem umění maléřského lépe a dostatečněji v prostřed listu tohoto jest vyma- lováno a barvami vysvětleno. Kteréžto pečeti purgmistr a konšelé již psaného městečka Lhenic, nynější i budoucí, mají a moci budou ve všelijakých potřebách obecních užívati, a jí listy i jiné potřeby zeleným voskem pečetiti, pokudž a kdyby toho potřeba kázala. A k tomu také týmž obyvatelóm Lhenickým dávati a znovu vysazovati ráčíme trh týhodní obyčejný každú středu, a jeden jarmark roční na den svatého Jiljí s osmi dny pořád zběhlými a freiunky obyčejnými. Při kterémžto trhu a jarmarku ročním oni Lheničtí se zachovati a toho trhu a jarmarku i jiných všech svrchu vyslovených svobod a obdarování tak a tím vším spůsobem užívati mají, jako jiná městečka v království Českém svých obyčejných trhuov a jarmarkuov užívají a při nich se zachovávají, bez zmatku a všeliké odpornosti, i tudíž také bez naší, dědicuov našich a budoucích králuov Českých i jiných všech lidí všeli- jakých překážek. Přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim ze všech stavuov království Českého, nynějším i budúcím, věrným milým, abyšte častopsané obyvatele městečka Lhenic, nynější i budoucí, při těch všech svrchupsaných milostech, svo- bodách, obdarování[ch] jměli, drželi a neporušitedlně zachovali pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské. Však proto chcme, aby toto dání a obdarování naše jednomu každému bez ujmy a škody na jeho spravedlnosti bylo. Tomu na svědomí pečet naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme roz- kázali. Datum na hradě našem Pražském v pondělí po svatých Fabianu a Sebestianu, leta Božího tisícého pětistého čtyřidcátého čtvrtého, a království našich Římského Ferdinand m. p. čtrnádctého a jiných osmnadctého. Na rubu: Přiepis majestatu Lhenických na městečko. — Z arch. panství Krumlovského IIA. 5AS. 2, opsal H. Gross. — *) Nezřetelné slovo; Sedláček v Místopisném Slovníku 510 klade: zdi se stínkami (s cim- buřím). 31. 1549, 21. června na Krumlově: Rybničný baštýř Holub osvobozen od břemena odúmrtného. Albrecht z Gutenštejna a na Žirovnici, Jeronym Šlik z Holíče hrabě z Pazaunu, a Oldřich Holický ze Šternberka a na Leštně, poručníci Rožmberští, osvobozují robotného člověka 5*

Strana 36
36 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Albrechta Holuba ze Žabovřesk, kterému Petr z Rožmberka byl r. 1544 prodal baštu při rybníce Posměchu se všemi rolími a s lukami za 80 kop gr. míš., i jeho dědice a ná- stupce od práva odúmrtního na ten spůsob, že on, dědici a budoucí na této baště mají po- vinnost na místě platu dohlédati na rybníky Dechtářský, Posměch, Čákovský a Berana, aby se tam pánům z Rožmberka škody nedály, a dále mají lidem panským, na baště pobytu poskytnouti, když by přišli rybníky ty spouštěti, loviti neb opravovati, a při lovení koně dvorské, když by jich k pracem bylo potřebí, senem opatřovati. Také mohou páni z Rožm- berka a jich nástupci hospodáře na baště, kdyby nedbalým byl ve svých povinnostech, od- straniti a pilnějším nahraditi. — Na Krumlově 21. června 1549 (v pátek po Božím Těle). Orig. v kníž. archivě Netolickém V. AU. N° 4; německý překlad v kníž. archivě Krumlovském I. 5 AU. N° 28 fol. 55—58 (H. Gross). — Po tomto baštýři Holubovi nejspíš má jměno nynější víska Bašta Holubovská, která stojí na bývalém panství Krumlovském mezi Netolici a Budějovici, 2 km na sever od vsi Čákova, při jižním konci velkého rybníka Dehtářského, na východ od rybníka Posměchu; od Čákova na jih ke vsi Lipí táhne se řada menších rybníků. 32. 1551, 13. listopadu na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje Martina fiš- mistra (jen osobu jeho, ne dědice) od břemene odúmrtného, pod nímž se zrodil ve vsi Peřešíně. My Vilím z Rozmberka oc, správce a vládař domu našeho Rožmberského jménem svým a jménem pana Petra Voka z Rožmberka, bratra našeho nejmilejšího let nemajícího . . vyznáváme . . že jest před nás předstoupil slovutný Martin fiš- maistr panství Krumlovského, poddaný a věrný náš milý, prosíce nás, abychom s něho, poněvadž jest na panství našem ve vsi Pořešíně, pod právo odúmrtní náležející od otce a mateře svých na svět splozen, s osoby jeho toliko takovú nezvóli sňali a jeho toho osvobodili, tak aby mohl o statečku svém a jmění, kteréhož mu Pán Buoh popříti ráčil, a svými věrnými a pracnými službami k němu přišel, zřéditi a kšafto- vati, a jej buďto za zdravého života aneb na smrtedlné posteli odkázati neb dáti mohl, buďto listem neb ústně před lidmi hodnověrnými; a pakli by o něm nic ne- kšaftoval neb neporučil, aby spadl na jeho krevní přátely. Kdež my prohlédaje k tomu, že jest on Martin fišmeistr předkóm našim i tudíž nám v té službě při rybnících věrně a pravě i také užitečně mnohá leta sloužil a pracoval, aby také věrnosti své a práce užil, prosbu jeho jsme uslyšeli a tu milost jemu činíme, aby on Martin fišmaistr, náš věrný milý, statek svuoj, kte- rýžkoli má neb míti bude, mohl odkázati, dáti, kšaftovati, poručiti přátelóm svým aneb komužkoli se jemu zdáti a viděti bude, buďto za zdravého života neb na smrtedlné posteli, buďto listovně aneb ústně před lidmi hodnověrnými; a ten neb ti, komužkoli jej dá, odkáže neb poručí, mají toho užíti bez překážky naší, dědi- cuov a budoucích našich všelikteraké. Na potvrzení a zdržení toho všeho rozkázali jsme pečeť naši vlastní k tomuto listu přitisknouti; jenž jest dán na Krumlově, v pátek po svatém Martinu, leta Páně tisícího pětistého padesátého prvního. Koncept na papíře v kníž. archivě Krumlovském I. 5 AU. 1b (H. Gross).

Strana 37
Břemeno odúmrtné odpouštěno 1551, 1554. 37 33. 1554, 23. listopadu na Č. Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje poddané z mě- stečka Horní Plané od práva odúmrtného, přijav od nich poctu (pe- něžitou); při tom ustanovuje o poplatcích za zápis statku sirotčího, a kterak má se naložiti se statkem odumřelým. Wir Wilhalm Herr von Rossenberg oc, regierender Herr und vollmächtiger Verwalter Unseres Hauses Rossenberg, für Uns selbst, auch anstatt H. Petter Wog- ken H. von Rossenberg oc, Unseres geliebten Bruedern, auch aller Unserer Erben und Nachkommen thuen kund hiemit diesem Brief offentlich vor jedermänniglich, wo der verlesen oder gehört wird, dass für Uns erschienen sein Unsere Underthanen getreue liebe aus dem Marckt Obern Plan, und haben Uns underthäniglichen ge- beten, Wir sollen aus sonderen Genaden von ihnen die Beschwerde der Todtenfall nehmen und sie derselben genedigist befreien und entheben; derhalben sie Uns hieneben ihrem Guet-Dunken nach ain Verehrung fürgebracht, welche Wir von ihnen, als Unsern Underthanen, in genedigen Gefallen angenommen. Demnach in Ansehung ihrer unterthänigster Bitt, auch in Bedacht ihrer Treu und Gehorsamb, die sie jederzeit gegen Uns erzaigt haben, darneben damit sy durch solch Unser Begnadung künftiger Zeiten in ihren Nahrungen aufnehmben und Uns, auch Unsern Erben und Nachkommen, wo sich die Notturft erzaigt, deste fürderli- cher und nützlicher sich in Diensten erzaigen möchten, haben Wir neben embsiger Betrachtung und wohlbedachten Mueth aus sonderen Genaden gemeldte Innwohner Unseres Marckts bayderlay mann- und weiblichs Geschlechts, auch ihre Erben und Nachkommen derselben Todtenfall, mit wellichen sie bisher verbunden, begnadet und befreyt, und dieselbe Bürde ab ihnen genediglich abgenommen. Thuen das auch hie- mit ihnen, ihren Erben und Nachkommen bayderlay Geschlechts, mannlichs und weiblichs, in Craft dits Briefs also und dieser Gestalt nach, damit alle Innwohner obernäntes Unseres Marckts, bayderlay mannlichs und weiblichs Geschlechts, jetzige und künftige, alle ihre Haab und Guetter, ligunde und fahrunde, sollen Macht haben, sambentlich oder sonderlicher Thail zu geben uud zuverschaffen, bey geson- tem Leib oder am Todtenbet zue welicher Zeit, oder weme nach eines jeden besten Willen und Wohlgefallen, on Unser auch Unserer Erben und Nachkommen allerlay Irrung und Verhindernuss, jedoch allain denen Personen Unserer Herrschaft In- wonnern, Unsern Underthannen, so Wir dieser Zeit haben oder künftigklich von den Genaden Gottes haben möchten. Ob aber ein Person, es wäre Mann oder Weib, aus obermeltem Unserem Marckt ohne ein ordentlich Testament mit Tod von dieser Welt abgieng, so solle all sein Guet, ligund und fahrund, nicht auf Uns oder Unsere Erben und Nach- kommen, sondern auf desselben verstorbenen Menschen nechsten Freund, so auf

Strana 38
38 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Unserer Herrschaft befunden werden möchte, erblich fallen, ohn Unser auch Unserer Erben und Nachkommen allerlay Verhinderung. Ob sich aber zutreff, dass ein Person oder Inwonner obbemeltes Unseres Marckhts mit Tod abgieng und nach sich Kinder, so noch nicht zue fruechtbaren Jahren khomen, verliess, so soll alles Guet, so den Kindern verlassen, zue Khrumb- naw in das Waysenbuech eingeschrieben werden, und die Freund oder Gerhaben, denen solch Guet in Verwahrung eingestellt, sollen alles bey ihren Ayden und Pflichten schätzen, also auch vor Unserm Räntmaister, so solches einschreibt, be- khennen und aussagen; darneben auch das Testament, ob aines beschehen, anzaigen und genuegsamblich das verlassen Guet verpürgen nach altem löblichen Gebrauch, damit obangeregtes Guet den Waysen ohne Münderung erhalten werd. Von des- selben in dem Waysenbuech Ein- und Ausschreiben solle Unserm, auch Unserer Erben und Nachkommen Räntmaister aus der Waysen gehörigen Thaylen je von einem Schock meissnisch sieben kleine behemisch Pfenning ervolgen, und solches allwegen zertailt bey dem Aus- und Einschreiben. Es were dan, dass ain Anfall aus gemeltem Unserm Marckht in ein andern Fleckhen, Statt, Marckt oder Dorf Unserer Herrschaft einkemb, von demselben soll mann gemelten Unserm, auch Unserer Erben und Nachkommen Räntmaister völlig von einem Schock maissnisch zween kleine Groschen Ein- und Auszuschreiben zu erlegen schuldig sein. Gienge aber ein Weis mit Tod ab, so soll das Guet auf die, so noch im Leben, fallen. Ob aber alle Waysen von dieser Welt mit Tod abgiengen, ehe sye ihre fruechtbare Jahr erreicht haben, so solle all ihr verlassen Guett, wie des in dem Waysenbuech eingeleibt und verschrieben worden, neben ihrer Eltern Testa- ment, ob einer vorhanden wäre, wo aber nicht, der Gebühr nach auf ihren nechsten Bluetsfreynd auf Unserer Herrschaft erblich fallen. Letzlich aber, ob kein Bluetsfreynd auf aller Unserer Herrschaft nicht er- funden werden möchte, so soll solich verlassen Haab und Guet zue gemainen Nuetz und Besserung desselben Markts und Gottshaus nach Guet-Bedunken Richter und Raths daselbst, jedoch mit Unserm und Unserer Erben und Nachkommen Wissen und Willen angelegt werden. Zu deme allen Wir, weder Unsere Erben und Nach- kommen keine Gerechtigkeit haben sollen noch wöllen. Dieses alles zu wahrem Urkund und besserer Sicherheit haben Wir Unser aigen grösser Insigel zue diesem Brief anhengen lassen. Beschehen auf Behemisch Khrumbnaw den drey und zwaintzigsten Tag Novembris im fünfzehen hundert und vier und fünfzigisten Jahre. Kopie pověřená purkmistrem a radou města Č. Krumlova dne 22. března 1668, s přitištěnou pečetí, leží v kníž. archivě Kruml. I. 5 AS. N° 5b. Další prostý opis nachází se ve sbírce pozdějších opisův a pře- kladů listů na osvobození od odúmrti v kníž. archivě Krumlovském I. 5 AU. N° 28 fol. 24—26. (H. Gross.) Podobné obdarování vesničanů v rychtě Horno-Planské viz níže pod 27. lednem 1581.

Strana 39
Z let 1554, 1558. 39 34. 1554. Řád vydaný biskupem Olomuckým městům a jiným obcím na panství Hukvaldském. Z pamětní knihy Příborské uveřejnil jej prof. Kameníček ve svém díle o Zemských sněmích moravských, III. díl 1905 str. 600—604. Vydal jej biskup Olomucký Marek Khuen, jak se praví v starém nadpise, „do měst a městeček i jinde k panství Hukvaldskému příslu- šejících“. Obsahuje nařízení nejvíce povahy policejní a živnostenské, jež se hodí dílem jenom do měst, dílem také do vesnic. O posvíceních neboli hodech biskup výslovně nařizuje „na všem panství ve vsech i jinde,“ aby se neslavily přílišně. — Podle moravské topografie Vol- ného (Přerovsko 152—188) na panství Hukvaldském byla posledně 4 ochranná města (Bruš- berk, Frenštat, Příbor, Moravská Ostrava), jedno poddané město (Místek), jedno městečko (Fridland) a přes 40 vesnic. 35. (1558.) Řád vinařský městečka Kostelce u Prostějova. Pan Vojtěch z Pernštejna, dědičný pán na Plumlově, listem daným na Plumlově 20. listopadu 1558 jmenem svým a budoucích držitelů městečka Kostelce dopustil, aby tamější lidé řízením jeho úředníka mohli sobě v hoře pod Kosířem od žlebu Baby až k hranicím Stařechovským vinohrady vysaditi a vzdělávati a jich svobodně užívati bez překážky od vrch- nosti, krom myslivosti; k čemuž v listě doloženo, že nákladníci a držitelé vinohradů mají při sv. Jiří a při sv. Václavě jistý plat dávati, a jestliže by kdo škodu dělal na vinohradech, aby k němu mohli „sáhnouti a k němu tím vším pořádkem a právem, jakž horenská práva ukazují, se zachovati.“ Tím bylo starobylé vinařství u Kostelce obnoveno, a zachovalo se tam pak až do počátku 19. věku. Privilegium Vojtěchovo z Pernštejna spolu s řády horenskými, jež vznikly snad zároveň s ním nebo brzo po jeho udělení, tištěno jest v Praskově Selském Archivě 1907, VI. 81—93 pod nadpisem: „Práva horenská městečka Kostelce u Prostějova.“ Po dotčeném privilegii vytištěny jsou tam „Artikulové práv Aglištejnských (t. j. Falkenštejn- ských) pro Kostelec“ o 38 článcích; škůdcům vyhrožuje se ve čtyřech článcích trestem na hrdle, v článku 17. dokonce na rošti upečením; článek 23. mluví o odvolání z rozsudku práva horenského „k vyššímu právu, které jest ustanoveno od JMti pána pana markraběte na Fugel- štejně.“ Dále následuje „Zpráva hotařům, kterak se chovati mají,“ o 12 článcích; „Vincourům zpráva a naučení“ o 11 článcích, a tři formule přísah, které činili 1. vincouři, 2. páni horní z práva neb soudu horenského, předně horný a horník, 3. hotaři (hlídači). 36. 1559, 25. srpna ve Vimperce: Vilém z Rožmberka nařizuje rychtářům, aby nedo- pouštěli ve svých rychtářstvích překupování a vyvážení obilí a potravin, jež náleží prodávati na trzích. Wilhalm Her von Rosenberg oc. Mein Gunst, firsichtiger lieber Getrewer! Ich bin bericht worden, wie auff vill Orten das Wetter dem Traidt grossen Schaden gethan, vnd die Fierkhauffer vom Dewtschen vnd sonst andere auff mein Herrschaft

Strana 40
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 40 in Derffern das Traid firkhauffen, vnd auch darzue bestellen, dass dadurch im Land Tairung vnd Mengl erwagsen. Wie dan deshalben vormals im Land, auch auff mein Herrschafft Verbott geschehen vnd auff heutigen Tag belaibt, das khainer zu Derffern Traid, Khas vnd Smoltz, nach [rozuměj: noch] andere Sachen nitt verkhauffen, nach khauffen sol, nach aus Land hinaus ffieren, nach tragen, sonder das sie zum Markt in meine Stetten vnd Markhten ffieren vnd tragen sollen. Ist abermals mein ernstlich Beuelich vnd Geschefft, wie auch dir neulich muntlich angezaigt worden, das du in deynem Gericht im gemain verschaffest ernstlich, das khainer khaynem dahaimbt im Dorff nichts verkhauffe, weder Traid, Khas vnd Schmaltz, weder khaine Dingen, auch das khainer von meiner Herrschafft nindert in fremden Markhten oder Stetten, nach auser Landt fuere, nach trage. Den ge- schicht, das man khayserlicher Maiestet mitt solch Durchffieren, mitt vilffaltig auserdem Zoll vnd Auffschlag vorffieren, vnd das du mittsambt den Eltisten vnd Geschwo- renen darauff Achtung solst haben vnd merkhen, vnd der solich traiben weltt, das man jm nembet, halben Tayl in mein Khomer zu uberantworten, vnd den anderen Tall, ders nimbt, zu behalten. So aber du oder der Geschworner vnd Eltister solichs wolten vbersehen, so werden derhalben gestrafft. Also wurdest wissen, solichs aus- richten vnd beuelhen, das aus Derffern nindert hin, den in meine Stette vnd Markhten ffieren vnd tragen zum verkhauffen ; vnd solich meinem Beuelich wurdest alle Faiertag wissen bey Khirchen anzaigen oder im Markt lassen ausriffen, das sie sich wusten vor Schaden vorhitten. Datum Wintrberg Freitags nach Bartholomei im 1559. Jar. Na rubu: 1559, 24. Augusti německy rychtářóm o ládování po vsech se zapovídá. — Písmem Březa- novým: Anno 1559 ad Domum Rosenbergicam excerpta Nr. 2. — Koncept na papíře v kníž. archivě Krumlov- ském IIA. 4 La. 8 b, opsal H. Gross věrně písmeno za písmenem, jen velká písmena jsme změnili podle ny- nějšího obyčeje. Podobné zápovědi vydávali Rožmberkové v 16. věku často; některý počet jich jest otištěn v AČ. XXII, str. 102 (č. 13), 168 (22), 274 (18), 275, 276 (21). 37. 1560, 21. kv.: Obec městečka Lhenic prosí Rožmberského kancléře Václava Albína z Helfenburka, aby se za ni u pána přimluvil; podvoluje se platiti dvojná- sobný úrok, když vrchnost jí potvrdí osvobození od odúmrtí a některé výhody. Službu svú vzkazuji, urozený pane Václave Albíne, pane kanclíři nám příznivý! Vaší Mti zdraví a při tom jiné všecko dobré na Pánu Buohu všemuhúcím žádáme a Vaší Mti věrně rádi toho přejeme. Při tom Vaší Mti oznamujeme, že sme sobě suplikací k Jeho Mti pánu sepsati dali vo dvůjnásobný ourok, který se Jeho Mti pánu ta chudá vobec u nás budoucně dávati podvolují, též o potvrzení majestátu našeho na odoumrti, a taký o jiný potřeby strany kruntův dvorských a lúky a pastvišť, které od starodávna předkové naši užívali, tolikéž i my posavád užíváme, jakož pak takový suplikací naší sami porozuměti ráčíte oc. I Vaší Mti pane kanclíři prosíme, že se za nás k Jeho Mti pánu přimluviti ráčíte, ať jeho Mt pán nám ráčí dáti potvrzení na odoumrti, a potom taky strany těch kruntův, luk a pastvišť, aby Jeho Mt

Strana 41
Práva městečka Lhenic 1560, 1562. 41 pán nás při tom zanechati ráčil, abychom toho tak bez překážky uživali, jak od starodávna užíváno bylo, a na to taky potvrzení, abychom toho bez dalších budoucně překážek užívati mohli. S tím Vaši Mt Pánu Bohu poroučíme. Datum v městys Lhenicích, v středu po svaté Purgmistr a konšelé městys Lhenic i všechna obec. panně Žofii, leta LX°. Urozenému pánu Václavovi Albínovi z Helfenberka, kanclíři na Českém Krumlově, pánu nám laskavě příznivému. Z kníž. arch. Kruml. IIA. 5AS. 2. opsal H. Gross. — O Lhenicích následuje zde hned několik dalších listů. — Kterak r. 1562 počalo se valné vyjednávání o výkup odúmrtného břemena na panství Krumlovském, o tom viz v A. Č. XXII. str. 195—199. 38. 1562, 16. dubna: Lheničtí podávají výtah ze svých svobod, též o právech a po- vinnostech vsí Vodice, Ujezdce a Vatkova. Leta 1562, ve štvrtek před svatým Jiří, jakož jest nám poručeno od Vaňka písaře duochodního panství Krumlovského rozkazem Jeho Mti vysoce urozeného pána, pana Vilíma z Rozmberka oc, pána našeho nejmilostivějšího, abychom cožkoli vejsad na městečko Lhenice bychom měli, z toho ze všeho JMti vejtah abychom poslali oc. I protož my jsouce poslušni rozkazu JMti pána svého, tak činíme a JMti to vše předstíráme, a při tom JMti za to žádáme, abychom podle toho zachováni byli. Nejprve vejtah z majestátu oc.: My Ferdinand... [viz zde výše str. 34 č. 30 list z 21. ledna 1544, kterým ves Lhenice byla povýšena za městečko]. Při tom oznamujem, jakož sme držáni byli za předešlých pánův Táborských bez všelijaké překážky s těmito artikuli níže psanejmi, a tak sme Jeho Mti s tím se vším puštěni. Nejprve pastviště v Brusným bez překážky k městečku do Lhenic, též okolo rybníku v Brusným pastvy svobodné, a když rybník puštěn, tehdy jsme jej vosívali k městečku. A za to také sme povinni na ten rybník stoky prázdniti a [za] veliké zimy prosekávati na rybníce. Též také z toho Brusnýho, když se drva prodávala, předně do městečka se prodávaly. Ale to jest při vuoli JMti pána. Též také, jakož máme něco luk při tom potoku v Brusným, i z toho po- toku v sobotu od nešporuov a v neděli do nešporů můžme vody vésti a sobě lúky opravovati. A tak se od starodávna užívalo, a s toho se poplatky JMti dávají. Item, jest nějaká louka, která slove rychtářská, kterouž za práci vždy každý rychtář od starodávna užíval, a když kterej ouředník JMti pána oc se zahodil do městečka, tehdy od rychtáře koňům seno se dávalo. I ta louka jest puštěna urozené paní Dorotě Čakovcové z Terešova z rozkazu JMti pána oc k užívání. Protož JMti za to žádáme, že zase tu louku ráčí obrátiti k ouřadu do Lhenic tak, jak sme od starodávna jí vždy užívali. Archiv Český XXIX.

Strana 42
42 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Item, co se vesnic dotejče jmenovitě těchto: Vodice, Oujezdec, Vatkov, ty vesnice od starodávna též sou užívaly svobod, jakož i my, uprodati, koupiti, buď oni od nás, anebo my od nich, buď záhon nebo dva neb cokolivěk. A v tom odprodání se JMti plat opatruje, aby JMti nic neubývalo. Též také ty vesnice od nás s do- volením JMti pána oc sou povinny piva bráti, a to pod pokutou 5 kop míš. JMti do komory propadenou oc. Item co se dotejče robot a podělkuov, těch sme nikdá nemívali, než toliko když na lov páni Táborští vysílali, tehdy sme z každého domu jednu osobu vysílali na pomoc lovu jednou v roce. I protož my JMti vysoce urozeného pána, pana Vilíma z Rozmberka oc, pána našeho nejmilostivějšího poníženě žádáme, že nás při těch všech věcech zanechati ráčí tak, jak sou u nás předešlí páni drželi, a s tím se vším JMt nás ujíti ráčil. S tím se JMti poroučíme v milostivou ochranu, jakožto pánu svému nejmilostivějšímu. Datum v městě Lhenicích, ve čtvrtek před sv. Jiří leta 1562. Pro duověření tohoto výtahu pečeť městskú rozkázali sme při- Purgmistr, konšelé i všecka obec města Lhenic. tisknouti, ut supra. Přitištěna zachovalá pečeť. Orig. pap. v kníž. archivě Kruml. IIA. 5AS. 2. Na rubu: Vejsady Lhe- nických k důchodním registróm podáno v pondělí po sv. Markétě [20. čce] 1562 po Blažkovi Vlčkovi starším a Petrovi Žemlovi konšelu. (Gross.) — Lhenice (8 km na jz. od Netolic) spolu s Vadkovem, Vodicí a Újezdcem, někdy majetek kláštera Zlatokorunského, byly r. 1437 císařem Sigmundem zastaveny městu Táboru, až po konfiskaci r. 1547 byly prodány Rožmberkům. Ves Vadkov, něm Wagau, leží od Lhenic na jih; Vodice na jv.; Újezdec, něm. Wagnern, též na jv.; ty 3 vsi tíhnou do blízkých Lhenic, kteréž od r. 1544 jsou městečkem. 39. 1563, 4. září: Obec Lhenická prosí Rožmberského kancléře Václava Albína z Helfenburka o přímluvu, aby byla osvobozena od odúmrtí, že se chce za to podvoliti stálému platu 20 kop gr. míš. ročně. Službu svú Vaší Mti vzkazujeme, urozený pane Václave Albíne! Přáli bychom Vaší Mti zdraví, v něm jiného všeho dobrého věrně rádi. — Jakož pak poručení jest, aby odoumrt od nás z Lhenic na Jeho Mt pána přicházela, čehož jest prve u nás nebylo, jakž pak koli ten majestát náš nedostatečnej jest, ješto sme se tomu nenadáli. A poněvadž sme peníz ne- malej na to naložili, a toho užíti nemůžem, protož Vaší Mti poníženě prosíme, že se k Jeho Mti pánu ráčíte přimluviti, aby Jeho Mt nám tu milost učiniti ráčil a nám ten majestát stvrditi ráčil.*) A my Jeho Mti za tu milost chceme se podvoliti věčného platu 20 � míš.; Vaší Mti v tom za radu prosíme a za dobré přátelství. A my se Vaší Mti vším dobrým vy- sluhovati chceme. Dán ve Lhenicích, v sobotu po sv. Šťastným leta 1563. Purgmistr, konšelé i všecka obec Lhenic. Urozenému pánu Václavovi Albínovi z Helfenberka oc, kanclíři na Krumlově, pánu nám příznivému Jeho Mti. Orig. pap. v kníž. archivu Kruml. IIA. 5AS. 2; opsal H. Gross. — *) Míní se majestát z 21. ledna 1544, tištěný zde str. 34 č. 30, kterým Lhenice byly povýšeny za městečko; o odúmrtech nestojí v něm vý- slovně nic, ale Lheničtí patrně mínili, že ku právu městskému náleží bytně také osvobození od odúmrtí čili právo pořizovati o statku testamentem, jakož také četné listy vyšlé v té době z kanceláře Rožmberské na- zývají osvobození od odúmrtí zrovna právem městským.

Strana 43
Odúmrti ve Lhenicích a v rychtě Zbitinské 1563, 1564. 43 40. 1564, 21. září: Purkmistr a konšelé městečka Lhenic prosí Viléma z Rožmberka o doplnění majestátu na odúmrt, a aby jim ponechal v užívání některé pozemky. Službu svú vzkazujem Vaší Mti, vysoce urozený pane, pane naš milostivý. Pán nebeský a věrný rač Vaší Mti dáti zdraví, štěstí, při tom jiné všecko dobré se vším slavným domem Rozmberským. — Při tom Vaší Mti žádáme a prosíme: Kde ste ráčili předešle na poddaný svý podati z strany odoumrti, že nemají co okázati na odoumrt: na tom se snesla všecka obec, dobrovolně s Vaší Mtí se o to umlouvati, buďto na plat summy, což by pak nebylo zouplna v tom našem majestátu, kterýž máme od Jeho Mti královské, obdarování. Neb slyšíc ta obdarování, přibylo nám sousedů vokolo dvaceti, nad čímž ráčíte potěšeni býti. Při tom taky jest to při Vaší Mti vůli. Týž se oznamuje, jak jeden groš tak druhý platu dávati z jiter gruntovních. Vedle toho také za starodávna máme grunty v držení, slove Dvorský a Bru- senský, i ty pastviště, z čehož obšírný platy dáváme. Bez čehož toto městečko státi by ne- mohlo. Za to prosíme Vaší Mti poníženě, že nám to vosvoboditi ráčíte, bude-li v tom Vaší Mti vůle, vedle toho podání, na čemž sou se obec snesli; jestliže by nebylo v tom majestátu doloženo, že ráčíte své milostivé dovolení dáti k tomu, aby se doplnilo. Vaší Mti okážeme, což by bylo potřebí doložiti. S tím se vším Vaší Mti se v milostivou ochranu poroučíme, jakožto našemu pánu pánu nejmilostivějšímu a dědičnému. Datum ve Lhenicích, ten štvrtek den památný sv. Matouše, leta oc 64. Purgmistr a konšelé města Lhenic. Vysoce urozenému pánu, panu Vilémovi z Rozmberka, zprávci a vládaři domu Rozm- berského, nejvyššímu komorníku království Českého, Jeho Mti pánu našemu nejmilostivějšímu a dědičnému. Orig. pap. v kníž. arch. Kruml. IIA. 5AS. 2; vypsal H. Gross. 41. 1564, 8. prosince na Krumlově: Vilém z Rožmberka propouští robotné svoje lidi v šesti vsech rychty Zbitinské z práva odúmrtního, začež zdvojnásobují se jejich platy k vrchnosti. Wir Wilhelmb von Rosenberg oc, Verwalter und Regirer des Hauses Rosen- berg, obrister Cammerer des Königreichs Böheimb, thuen kund und bekenen hie mit diesem Brief offentlich vor jedermänniglich in Unserm und Unsers H. Brueders Wocken von Rosenberg, auch aller Unser Erben und Nachkommen Namen, wo der- selbe gelesen oder lesend gehöret wird, dass vor Uns erschinen sind die robott- mässige Leute, Unsere liebe getrewe Unterthanen von dem Hayder Gericht, benant- lich aus diesen Dörfern, als aus dem Dorf Sbitin anderst teutsch auf der Haydt, aus dem Dorf Pladeschlag anderst Schwartzbach, aus dem Dorf Schweinenschlag anderst Swinowicze, Dorf Hundsnusch anderst w Koritech, Dorf Jandles anderst Moschny, Dorf Missaw anderst Wyssney,*) und Uns demuetig gebeten, Wir möchten von ihnen die Bürde des Todtenfahls gnädig abladen und befreyen, sich verbündend, 6*

Strana 44
44 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským Uns, Unsern Erben und Nachkommen die Zins und Gaben nochmahln soviel, als Uns zuvor gereicht haben, in ewig Zeit zu reichen und zu geben. Welche diese ihre Bitte Wir für gezimend erkent und erwögt, dass sie sich gegen Uns treu-gehorssamb verhalten haben, Wir auch gern sehen möchten, dass sie durch solche Unsere Begnadung künftighin in Guet desto leichter zuenehmen, auch uns und Unsern Nachkommen in Unseren Nöth beständiger dienen und sich schicken mögen; nicht weniger damit auch Freund nach dem andern erarbeite Gueter auf Unseren Herrschaften genuessen kunten, haben wir mit reyffer Erwögung mit ihrer Bitte condescendiret, und auf diese ihre Verobligirung sie aus sonderbarer Gnad von der Bürde des Todtenfahls, womit sie dato verbunden gewesen, entbunden und entbünden, thuen Wir sie, ihre Erben und Nachkommen beeden Geschlechts, alle Einwohnende in obbeschriebenen Dörfern in Crafft dieses Briefs befreyen, und entledigen Wir sie uf folgende Weyss: Dass alle Inwohnere dieser Unser obbeschriebenen Dörfer, beeden mann- weibl. Geschlechts, ihr bewöglich- und unbewögliches Guet, mög völlig oder zer- theilter, zu gessunder Lebenszeit oder aufn Todten-Pet geben oder verschaffen, wehme und wohin sie wollen, ohne Unser, Unser Erben und Nachkommen einiger Hinder- nuss, jedoch allein Unseren Unterthanen auf Unseren Herrschaften, die Wir anietz haben, oder aus göttl. Verleihung haben können. Wann ein Mensch, Mann oder Weib, aus obbeschriebenen Unsern Dörfern ohne Testament verstuerbe, so soll sein all bewoglich- und unbewegliches Guet nicht auf Uns, Unsere Erben und Nachkommen, sondern auf des Todts verblichenen Men- schens, allein in Unser Herrschaft, verfallen, ohne Unser, Unser Erben und Nach- kommen einiger Hindernus. So sichs aber schicken möchte, dass ein Mensch oder Inwohner dieser Unser obbeschriebenen Dörfer verstuerbe, und unvogtbare Kind hinterliesse, so soll all dieses Waysen-Guet nach Ihren Vattern zu Crumaw in die Waysenbuecher ver- schrieben werden, und die Freynde oder Gerhabene der Waysen, die sich umb sie oder ihr Guet annehmen thetten, sollen das Guet dem Gebrauch nach, damit solches ungeschmelter denen Waysen erhalten werde, verpfänden [lépe jinde: verbürgen], jedoch dieses alles mit Unserm oder Unsers darzue bestellten Ambtmann Wissen und Willen. Und wann ein Ways stirbt, so soll sein Antheil auf die in Leben verblie- bene verfallen. Wann aber alle Waysen verstuerben, ehe dass sie ihre vogtbahre Jahr er- reicht hetten, so soll ihr Guet, wie selbes in denen Waysen-Registern verschrieben zu finden seyn wird, nach ihres Vatters Testament, so er eins gemacht, wann er aber keins gemacht hat, so solls auf ihre negsten Freynd Unserer Herrschaft ver-

Strana 45
Odúmrti vykoupeny v rychtě Zbytinské a Zelnavské 1564. 45 fallen ; warzue Wir, noch Unsere Erbn und Nachkommen kein Gerechtigkeit haben werden, noch haben wollen. Ausser allein, wann gar kein Bluets-Freynd auf Unseren Herrschaften be- findlich wäre, so soll solches Guet auf Uns, Unsere Erben und Nachkommen als auch Erbherren der obbeschriebenen Dörfer von Rechtsweg verfallen. Die Gab, die Uns sie zu geben sich verbunden, haben Wir gleich in die Jahr- Register nebst dem andern verzeichnen lassen. Urkund haben Wir Wilhelmb von Rosenberg Unser grössers Insigl zu diesem Brief anhangen lassen; der geben ist zu Crumpenaw den Freytag an Gedechtnusstag Mariae Empfängnus im Jahr 1564. Prostý opis na papíře z 18. st. v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 11, též při I. 5AU. No. 28 fol. 43—45, opsal H. Gross. — *) Zbitiny, nyní něm. Ober-Haid, farská ves 7 km na severovýchod od města Volar. Rychta Zbitinská byla čáštkou někdejšího velikého panství kláštera Zlatokorunského, a ležela při jeho severo- západní hranici. Ostatní vsi, jež tato listina klade do Zbitinské rychty, jmenují se nyní něm. a česky: 1. Pla- hetschlag, Blažejovice, od Zbitin 2 km na sz.; potok tekoucí tam k západu do řeky Blanice slove Schwarz- bach; 2. Schweinetschlag, Sviňovice, 2 km na sever; 3. Hundsnursch, Koryto, za starodávna Koryto Psí, 3 km k východu; 4. Jandles, Mošna, leží mezi Zbitinami a Korytem; 5. Miesau, 4 km k jihu, přítomná listina nám objevuje, že tato ves jmenovala se česky Vyšný, což upadlo v zapomenutí. 42. 1564, 8. prosince na Krumlově: Vilém z Rožmberka propouští poddané své v pěti vsech rychtářství Zelnavského, vyjma dva mlýny, z práva odúmrtního, začež tito uvolují se odváděti platy dvojnásobné. My Vilím z Rozmberka oc, správce a vládař domu Rozmberského oc, vyznáváme tímto listem . ., že sou předstoupili před nás robotní lidé naši, poddaní věrní milí z rychtářství Zel- navského, zejména z těchto vsí, totiž ze vsi Zelnavy, ze vsi Sumberka, ze vsi Hintringu, ze vsi Ssenavy a ze vsi Parkfrydu, (krom dva mlýny nesvolily k tomu, totiž Polstrů mlýn a Čertů mlýn), a prosili jsou nás pokorně, abychom obtížení odúmrti s nich sňali.., podvolujíce se nám, .. úroky a platy ještě jednou k tomu, což jsou prve platili a dávati povinni byli, platiti a dávati na časy budoucí a věčný. I znamenavše my .. a na takové jich podvolení .. takové odúmrtní obtížení .. s nich sme sňali, a mocí listu tohoto osvobozujem na takový ovšem spůsob, aby všickni obyvatelé .. všecko své zboží .. mohli dáti aneb odkázati . . bez naší .. překážky, avšak toliko osobám na panství našem .., poddaným našim .. Jestliže by .. který člověk.. umřel a po sobě dětí zůstavil k letům nedošlé, tehdá všecken statek těch sirotkův po jich otci má na Krumlově do kněh sirotčích zapsán býti.. Pakli by ti všickni sirotci zemřeli dříve, nežli by svých let došli, tehdy všecken jich statek, jakž v rejstřích sirotčích bude zapsán .., na nejbližšího přítele jich našeho panství má spadnouti..; kromě toliko, jestliže by nižádného přítele krevního na všem panství našem nikdež nebylo, tehdy takový statek na nás a na naše dědice a budoucí .. má spadnouti. A takový plat, v kterýž jsou se nám jednou k tomu, jakž prve platili, platiti podvolili, hned jest jim do rejster úročních k prvnímu platu přiložen a při- psán. Toho všeho na potvrzení .. my Vilím z Rozmberka pečet naši větší rozkázali jsme k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán na Krumlově v pátek den slavné památky Početí blaho- slavené Panny Marie matky Boží, leta Páně tisícého pětistého šedesátého čtvrtého.

Strana 46
46 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Na rubu poznámka: Přípis obdarování rychtářství Zelnavského leta 1603. — Prostý opis na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 10; vypsal H. Gross. Pozdější něm. překlad při I. 5AU. No. 28 fol. 33—35. — Jmenované v listině vesnice leží v údolí hořejší Vltavy, nedaleko jejího břehu levého čili východního, a píší se nyní německy v pořádku od jv. k sz. Pargfried, Salnau, Sonnberg, Hintring, Schönau. 43. 1565, 13. října na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje poddané své ve 12 vsech rychtářství Německo-Rychnovského z práva odúmrtného a do- voluje, aby při ženitbách s Rakušany mohl majetek ze svatebních smluv býti přenášen do Horních Rakous, tak jako naopak. Wir Wilhelm Herr zu Rosenberg oc, regierender Herr und Verwalter des Haus Ro- senberg oc bekhennen mit diesem Brief, dass vor Uns erschienen sein die ehrbahrn Unsere Unterthann und liebe Getrewe in dem Gericht Reichenaw, nemblich auss hienach gesetzten Dörffern, als : Reyhenaw, Pernekh, Lynnden, Reytterschlag, Moltterberg, Rosenau, Vrusch, Mukhenschlag, Obermarktschlag, Nydermarttschlag, Ottenschlag und Asanngkh,*) hatten [baten? Uns diemuettigist, dass Wir die Last der Töttenfall von ihnen abladen, und sy hierüber be- gaben und befreyen sollen, mit Erbietung, Uns, Unsern Erben und Nachkommen die Zunfft [? snad Zinse] und Forderungen noch einmal soviel, zu dem, so sy zuvor gedienet, zu geben in künftig und ewig Zeit Zde následují důvody, formule osvobození od břemene odúmrtného, a k němu výminky a obmezení téhož smyslu, jakž to vše jest podobně vysloveno v privilegiu rychty Zbitinské z 8. prosince 1564 od slov: Welche diese ihre Bitte až do slov: haben werden, noch haben wollen (viz zde str. 44, 45). Další text jest nový: Und in diesem allen thuen Wir ihnen diese sondere Gnad, als sy auf der Kranytzen mit ihren Guetern und Nahrungen liegen, und viell Heyrathen auss denselben Unsern Dörfern und durch die Unterthanen in das Erzherzogthumb Österreich ob der Enns gestift werden, dadurch auch die Erbschaften neben Heyrats-Contracten und Verträgen ihre[n] Fortgang haben müssen; zue dem Wir auch aus Genaden hiemit verwilligen, also, dass alle Verträg, wie sy in Heuraths-Titln aufgericht sein, aus denselben Unsern Dörfern in das Land ob der Enns, so wohl alss auf Unsere Herrschaften in allen Puncten und Clausulen gelten und ihre Craft haben sollen; gleichwohl mit diesem sondern Vorbehalt, dass sich gemelte Unsere Unter- thanen, auch ihre Nachkommen, mit Waysen-Guettern, Truhen und Registern dermassen halten, als ihnen das von Uns laut einer verfertigten und aufgerichten Ordnung ausgedrückt und be- schrieben ist. Und aber die zweyfache Forderung, welche sie Uns und Unsern Erben und Nach- kommen verwilligt, die seyen sy Uns in alle Weeg, auch Unsern Nachkommen in ewige Zeit also zu richten schuldig. Das alles zu Bekräftigung und besserer Sicherheit haben Wir obgedachter Wilhelmb Herr zu Rosenberg oc, Unser grösser Insigl zu diesem Brief anhängen lassen. Geschehen auf Crumaw den dreyzehendten Tag Monats October, das ist Sambstag vor Sanct Valenttag, im fünfzehenhundert und im fünf und sechzigisten Jahre. Vidimus, jehož správnost potvrdili purkmistr a rada německou formulí pod menší pečetí městskou, in curia Crumlow 14. Novembris Anno 1684; uloženo v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 12. Tam leží také jiný opis, pověřený vrchním zámeckým hejtmanem z 16. dubna 1695, a prostý opis pozdější při I. 5AU. No. 28 fol. 20—22. Vypsal H. Gross.

Strana 47
Z let 1565, 1568. 47 *) Ves Rychnov Německý, Deutsch Reichenau, jíž se týče tato listina, leží 18 km na západ od Vyššího Brodu, v horách při pomezí česko-rakouském. Na blízku leží ostatní vesnice té bývalé rychty, a píší se nyní Berneck, Linden, Reiterschlag, Multerberg, Rosenau česky Rožnov, Uresch česky Uruš, Mukenschlag, Ober- Marktschlag, Unter-Marktschlag, Ottenschlag, Asang. 44. 1568, 13. ledna: Kterak Vilém z Rožmberka se svolením opata Jiřího Taxera skoupil ves Lhotku kláštera Zlatokorunského u Krumlova, proměnil ji ve dvůr poplužní řeč. Nový, a klášteru za ni dal ves Olšinu u Horní Plané. XXXI. Georgius Taxer IIdus, natione Carinthus, postquam duobus annis a domino Wilhelmo probatus fuisset, ab eodem in abbatem S. Coronae anno 1568 13/1 electus fuit. Cui statim ipsa electionis die, dum adhuc in libro fundi „prior et electus abbas“ vocatur, licentiam per suum cancellarium dedit vendendi sibi Wilhelmo pro amplianda Nova Villa pagum mo- nasterii Melhüttel seu Lhotkam, inter Sernin et Weixel 1) pagos quondam jacentem, pro quo postea pagum Olssinam seu Langbruk2) monasterio restituit, potius quam dedit d. Wilhelmus, nam antecedenter de jure cum caeteris occupatis a Rosensibus bonis ad monasterium ex fun- datione regia pertinebat. Qualiter hic Wilhelmus cum monasterio egerit, consideret lector : Ne ipse videretur quidpiam abstulisse, monasterio hominem alienum, in Scta Corona non professum, et cujus hic nihil erat, in monasterio abbatem fecit, et ut sibi, quod habere desiderabat, ce- deret, licentiam dedit; quod ille sine suo incommodo facile facturus credi poterat, nam ex alieno dorso lora scindere est perfacillimum. Ipse tamen d. Georgius abbas electus alium spi- ritum habuisse deprehenditur, nam ad istam permutationem, potius quam venditionem, sua sponte non videtur consensisse, quia ab illo nullum desuper confectum instrumentum existit, quinimo, antequam publicaretur aut confirmaretur abbas, saepedictam cessionem cancellarius domini Wilhelmi Wenceslaus Albinus libro fundi propria manu jam inscripserat, Georgio non subscribente, sed pro mandato aut imperio acceptante; ita autem sonat textus : Anno domini 1568, 13. Januarii cum consensu magnifici ac generosi domini do- mini Wilhelmi de Rosis oc vendidit reverendissimus dominus Georgius, prior et electus abbas monasterii Aureae Coronae, in utilitatem et commodum Magnificentiae ipsius praedia illa sex in villa Lhotka subsequentia, eo pacto et ratione ita, ut magnificus do- minus pro illis praediis iterum ad monasterium praedictum alios subditos, qui illis infra scriptis in servitute et utilibus similes sint, dare et concedere velit. Cuilibet praediorum possessori numerabit magnificus dominus ex ipsius Magnificentiae camera, sicut sub- sequitur: Ambrosio Dworzak 500 fP, Martino Zagiczek 260 �l, Stephano Nicolai 250 f, Laurentio Wawrae 150 m, Urbano Zialud 170 ſ, Urbano Taska 21 ſ, Czybulirz curia pro 120 f, in summa autem per 1471 fl.3) Commodum tamen aliquod ex hac permutatione sentit monasterium de facto, et succes- sores domini Wilhelmi villam Neuhof ex Melhüttel, monasterium vero incolas Olssinenses, proximos custodes piscinae suae habent. Porro benedictionem abbatialem Georgius a d. archiepiscopo Pragensi Antonio accepit, cui etiam et Pragensi ecclesiae juramentum fidelitatis ac obedientiae praestitit. Caeterum

Strana 48
48 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: autem Georgius abbas regimen suum praeclare auspicatus, anno 1569 emit a Staniek in Skržidly Georgium Ziak in Branschowicz 4) una cum villa pro 45 sexagenis, quem de facto habemus. Anno 1574 accepit ex arce extractum ex libris pupillorum in his, quae pagum Olssi- nam concernebant; et tunc completa est supradicta permutatio, ubi monasterium Lhotkam domino Wilhelmo cessit et in recompensam Olssinam recepit. Ipse vero d. Wilhelmus hoc anno plene exsolvit incolis Lhotecensibus omnes eorum villas, et nolentes volentes ex eorum possessionibus exturbavit, pago ipsorum [cum] agris in villam ad usum proprium, quam Novam, Neuhof, dicunt, converso. Porro incolae illius loci dispersi per pagos monasterii, inquillinos agere plerique sunt compulsi. Výpis z knihy na faře Zlatokorunské: Series abbatum Sanctae Coronae, qui ab fundationis aevo in eo loco praefuerunt. Úryvek ten obsažen jest též v rukopisných kodexích kníž. archivu Krumlovského č. 247, 248, 249 v archivě ústředním. (Vypsal H. Gross.) 1) Ves Srnín leží u Zlaté Koruny, 2 km na jihozápad; ves Višně, něm. Weichseln, 2 km na severo- západ od Krumlova. Ves Lhotka (Mehlhüttel) mezi Višní a Srnínem zmizela navždy, ale Nový Dvůr, zvětšený jejími pozemky, dosud stojí, sotva 1 km na východ od Višně. 2) Nyní slove Langenbrücke, stojí 5 km na severovýchod od Horní Plané; dle toho záznamu ta ves měla české jméno Olšina; potok tam tekoucí dosud jmenuje se Olschbach, přichází ke vsi Langenbrucku od severu, protek napřed rybníkem, o němž jest v záznamu zmínka, že náležel klášteru Korunskému. Zapiso- vatel žehrá na Rožmberky proto, že zmocnili se velikého někdy statku klášterského, z něhož klášteru zůstaly jen zbytky, a Rožmberkové sáhali i po nich V jakém bídném stavu a již blízek zániku byl tehdáž klášter Zlatokorunský, o tom viz Branišovu knihu: Svatá Koruna, v Praze 1907, str. 56. 3) Tento výpis či překlad z knih pozemkových nachází se v táž slova také v kníž. archivě Krum- lovském I. 1Aa. Nr. 60 s regestem: Extractus ex antiquo libro fundi Monasterii ratione permutati pagi Lhotka pro pago Longbruck. 4) Ves Skřídla, něm. Skřidlau, 2 km na západ od Velešína; ves Branšovice 4 km na severovýchod od Velešína. 45. 1568, 16. srpna: Obec Lhenická prosí Viléma z Rožmberka o propuštění živností. Vaše Mti vysoce urozený pane, pane náš nejmilostivější a dědičný! Pán Bůh všemuhúcí rač dáti Vaší Mti v tomto životě dlouhého zdraví a v něm nad námi šťastné panování. Toho na všemohúcím Pánu Bohu Vaší Mti se vším slavným rodem a domem Rožmberským věrně upřímně žádáme oc. — Nejmilostivější pane! Jakož sme předešlého času Vaší Mti žádali o živnosti, kterejchž sme užívali, aby nám propuštěny byly, kteréž sme sobě s velikou těž- kostí a nákladem přivedli; i Vaší Mti vždy nepřestávajíc poníženě, pokorně, pro milosrdenství Boží prosíme a žádáme, že nám živnůstky ty zase propustiti ráčíte a živnostmi nás opatřiti, a litost nad námi a milosrdenství, kteréhož očekáváme, prokázati. Neb žádných důchodův k vobci nemáme, abychom měli z jeho*) na zádušní věci a na písaře i na obecní nakládati, a městečko ku poctivosti Vaší Mti vzdělávati; ani rathouz, kterýž sme započali stavěti, do- dělati; a chudým řemeslníkům se na to skládati stejště. S tím se Vaší Mti jakožto pánu na- šemu milostivému v laskavé a milostivé opatření i s dítkami svejmi poroučíme. Datum v mě- stečku Lhenicích, v pondělí po sv. Vavřinci leta 1568. Vaší Mti chudí poddaní, purkmistr a konšelé, všeckna obec městečka Lhenic.

Strana 49
Konec odúmrtního práva ve Lhenicích 1568, 1569. 49 Vysoce urozenému pánu, panu Vilímovi z Rozmberka a na Českém Krumlově oc, zprávci a vládaři domu Rožmberského oc, nejvyššímu komorníku království Českého, pánu našemu nejmilostivějšímu a dědičnému Jeho Mti. [Poznámka na rubu:] Lheničtí o živnosti 1568. Z orig. pap. v kníž. archivě Kruml. IIA. 5AS. 2. opsal H. Gross. — O řemeslnících, kteří se mohli usazovati v městečku Lhenicích, mluví privilegium z 21. ledna 1544 výše str. 35 č. 30. — *) Na místě „jeho“ nejspíš má státi: čeho. 46. 1569, 26. července na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje městečko Lhenice od práva odúmrtního. My Vilím z Rožmberka, správce a vládař domu Rožmberského oc, nejvyšší komorník království Českého oc, jménem naším a všeckněch dědicuov a budoucích našich, vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, kdež jej koli čísti aneb čtouci slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás opatrný purgmistr a konšelé i rychtář městečka našeho Lhenic, jménem svým a všechné obce obyvateluov téhož městečka, a prosili jsou nás prosbú snažnú a pokornú, abychom se k nim milostivě okázati ráčili, a obtížení, právo odúmrtní, v kterém jsú byli podrobeni, s nich sňali, a je jakožto věrné poddané a dědičné naše právem městským obdařiti ráčili. A při tom dali jsú nám poctu peněžitú a podle jich povahy dosti znamenitú; kterúž jsme my od nich jakožto od lidí poddaných našich dědičných dobrovolně a vděčně přijali. I znamenavše my jich prosbu snažnú a pokornú, a před očima majíce dobré a užitečné toho městečka, chtějíc to s zvláštní žádostí rádi viděti, aby skrze takové naše milostivé obdaření v časích budoucích tím lépe vyzdviženo a v časné živnosti rozmnoženo bylo, čímž by větší milostí a obdařením naším skrze nás opatřeno bylo; protož s dobrým a vážným rozmyslem nadepsané městečko naše Lhenice, měšťany i všecky lidi v něm obývající, nynější i jich dědice a budoucí, právem městským obdařiti a osvoboditi jsme ráčili, a mocí listu tohoto obdařujem a osvobozujem a jim tuto milost činíme, aby již po tento den nižádné odúmrti s nich na nás ani na naše dědice a budoucí nepřipadaly, než aby všickni měšťané a obyvatelé téhož městečka našeho, nynější i všickni jich budoucí, obojího pohlaví mužského i ženského, všeckeren svuoj statek a zboží mohvité i nemohvité, kterýmiž by ten koli jmény jmenován býti mohl, kterýž mají aneb potomně míti budou, mohli svobodně dáti a odkázati a kšaftovati, všeckeren pospolu neb rozdílně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by a kamž kolivěk chtěli podle svobodné vuole své, však toliko na panství naše, kteréž na tento čas máme aneb z milosti boží ještě míti bu- deme. Pakli by kdo o svým statku žádného pořízení neb kšaftu učiniti nechtěl anebo zanedbal, aneb z dopuštění božieho skrze náhlost smrti z tohoto světa bez kšaftu sšel a dětí žádných po sobě nepozuostavil, tehdy takový statek všeckeren mohvitý i nemoh- Archiv Český XXIX.

Strana 50
50 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: vitý má připadnúti na najbližšího přítele bez kšaftu sešlého přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, toliko také na panství našem, ale jinam nic z panství našeho, a to bez naší, dědicuov i budoucích našich překážky všelikteraké. Jestliže by se pak přihodilo, že by kdo bez kšaftu z tohoto světa sšel a nižádných přátel přirozených, buďto po meči neb po přeslici, po něm nikdež na panství našem se nenašlo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na nás a na dědice a budoucí naše. Jestliže by se také přihodilo v rozepřích soudních, že by se komuž kolivěk nález neb rozsudek konšeluov našich Lhenických nynějších neb budoucích nelíbil, ti budou se moci odvolati a duoklad k apellací k nám neb k dědicóm a budoucím našim, aneb kde bychom my neb dědicové a budoucí naši ukázali, položíc k apellací, což za právo jest; však ve všech těch věcech řád a chvalitebný obyčej práv městských v tom zachovávajíce. Kteréžto obdaření naše svrchu vyslovené všecko spolu i každé zvláště nahoře- psaným měšťanuom a poddaným našim Lhenickým i všeckněm jich dědicóm a budoucím od nás a od dědicuov i budoucích našich po všecky časy budoucí a věčné má skutečně zachováno a zdržáno býti, bez zmatku a přerušení všelikterakého. Toho všeho, což se svrchu píše, na potvrzení a zdržení pečeť naši větší rozkázali jsme k tomuto listu při- věsiti; jenž jest dán na Krumlově v úterý po slavnosti sv. Jakuba velikého apoštola božieho, leta páně tisícího pětistého šedesátého devátého. Ze současného opisu v archivě panství Krumlovského IIA. 5AS. 2. vypsal H. Gross. 47. 1569, 27. července: Purkmistr a konšelé městečka Lhenic prosí Rožmberského kancléře, aby jim poslal výpis z osvobození od práva odúmrtního prve, než by zpečetěno bylo. Urozený pane, pane Václave Albíne, kanclíři Jeho Mti páně! Vaší Mti zdraví prodlú- žilého, v němž i jiného všeho dobrého na Pánu Bohu všemohúcím věrně upřímně žádáme. Při tom Vaší Mti, jakož sme sobě jednali při Jeho Mti pánu o obdarování a osvobození na odoumrt i na jiné případnosti, kterýchž jsme k tomu městečku od starodávna užívali, gruntů v platech jitrních, i luk, pastvišť a pahorků, kteréž v držení pod platy máme, abychom jich mohli bez všelijaké překážky užívati, a vesních věcí všech, totiž robot zbaveni byli, což v sup- likací, kteréž jsme Jeho Mti pánu dodali, jest postaveno, a za takovou milost podvolili jsme se Jeho Mti druhé platy dávati: i Vaší Mti za to prosíme, že z takového obdarování, kteréž nám ráčíte z poručení Jeho Mti páně vydati, nejprve, nežli by se zpečetilo, vejpis nám z něho po tomto poslu odeslati ráčíte; a jestliže by co v tom bylo potřebí doložiti, v známost Vám uvedeme. Neb ráčíte znáti, poněvadž v takovou summu a platy Jeho Mti pánu sme se pod- volili budoucně věčně platiti, že bychom rádi, abychom gruntovní věc měli. V tom ve všem se Vaší Mti, jakožto otci a pánu nám vždy laskavě příznivému, se k opatření poroučíme a za radu a naučení prosíme. Datum v městečku Lhenicích, v středu po sv. Anně leta 1569. Purmistr a konšelé městečka Lhenic.

Strana 51
Konec odúmrtního práva ve Lhenicích 1569. 51 Urozenému pánu Václavovi Albínovi z Helfenburku, kanclíři na Českém Krumlově, pánu nám laskavě příznivému. Na rubu poznámka: Lhenickým udělati privilegium na odoumrt. — Orig pap., přitištěná pečeť za- chovalá v kníž. arch. Kruml. II A. 5AS. 2. Vypsal H. Gross. 48. 1569, 9. srpna: Purkmistr a konšelé Lheničtí prosí Rožmberského kancléře o notuli obdarování, o něž se ucházejí u Viléma z Rožmberka. Urozený pane Václave Albíne kanclíři! Vaší Mti zdraví a v něm i jiného všeho po- těšitedlného na Pánu Bohu všemohúcím věrně žádáme oc. Při tom Vaší Mti oznamujem, že jsme k Vaší Mti chodili do Netolic, chtějíc s Vaší Mtí něco strany toho obdarování rozmlu- viti. I Vaši Mt jsme obmeškali. I Vaší Mti prosíme, že Vaší Mti to za proti mysli neráčí bejti. I rozmluvili jsme o to s urozeným panem Jakubem Krčínem. I dal nám za naučení, abychom měli strpení, až se jemu Pán Bůh pomní z cesty navrátiti, že ráčí také sám při tom býti, když se to bude psáti. I Vaší Mti prosíme, že nám ráčíte notuli sepsanú toho obdaro- vání po tomto poslu odeslati, abychom se věděli čím zpraviti, co jest nám Jeho Mt pán ráčil poručiti na suplikaci podanú psáti; a my zase k Vaší Mti chceme se dáti s takovú notulí najíti. Datum v městečku Lhenicích, v outerý před sv. Vavřincem leta 1569. Purmistr a konšelé městečka Lhenic. Urozenému pánu Václavovi Albínovi z Helfenburku, kanclíři na Českém Krumlově, pánu nám laskavě příznivému. Z orig. pap. v kníž. arch. Kruml. II A. 5 AS. 2. Vypsal H. Gross. 49. Samodílný řád (Ruge) selské obce Droužkovic u Chomutova, potvrzený Bohuslavem Št. z Lobkovic jakožto vrchností 1. pro- since 1571, též císařem Maximilianem 3. července 1575 a Rudolfem 1. srpna 1600; výkup od břemene odúmrtného a od nevolnosti, právo svo- bodného pořizování a posloupnost dědická (1571), majet- kové právo mezi manžely (1600). Ves Droužkovice (Drúžkovice, Drauschkowitz, Trauschkowitz, 3 km na jih od Cho- mutova) náležela ve 14. věku Německým křižovníkům v Chomutově, a tudy záhy se zněmčila (Emler, Regesta IV. 779 z r. 1314). Také po vytlačení těchto křižovníků z Čech na počátku 15. století zůstala příslušenstvím panství Chomutovského, kteréž z majetku komory královské zástavami dostávalo se do rukou rozličných rodů šlechtických. V letech 1560 —1571 byl tam pánem arcikníže Ferdinand, od něhož pan Bohuslav Šťastný Hassištejnský z Lobkovic koupí získal město i panství Chomutovské. Droužkovičtí již někdy v dřívějších časích usnesli se

Strana 52
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 52 o některých pravidlech právních, jimiž se spravovali ve své obci, a předložili Bohuslavovi z Lobkovic hned při první příležitosti ku potvrzení tento svůj obecní řád; měl 34 kusů; ří- kali mu Ruge nebo Ruhe. Pochodili u své nové vrchnosti dobře. Pan Bohuslav z Lobkovic nejen jim potvrdil jejich stará pravidla právní, tak jak mu je sepsaná předložili, nýbrž do- hodnuv se s nimi o peněžitou náhradu (2250 kop. gr. míš.), odřekl se některých požitečných práv, jež podle tehdejšího obyčeje náležela nad nimi jemu jakožto vrchnosti: Odpustil jim od- úmrti, udělil jim právo svobodného pořizování o statcích, a když by kdo zemřel bez poslední vůle, aby statek jeho připadal jeho příbuzným podle jistých pravidel, naposledy pak aby spadal na obec, a nikdy na vrchnost. Dále bylo poddanství v Droužkovicích podstatně zmír- něno, tak že byla odstraněna nevolnost aneb vázanost k půdě, a poddaný mohl se vyprodati a stěhovati jinam bez povolení vrchnosti i bez poplatku za výhost. Také Droužkovičtí měli každé budoucí vrchnosti slibovati poddanské poslušenství teprv tehdy, když jim ona potvrdí toto privilegium. Nové toto obdarování rozdělil jsem na XVI článků. Ku přímluvě též vrchnosti bylo toto znamenité privilegium Droužkovickým potvrzeno také od císaře Maximiliana dne 3. července 1575. Když pak po 25 letech císař Rudolf toto potvrzení obnovoval (1. srpna 1600), vyžádali si Droužkovičtí, že bylo jich privilegium zároveň rozmnoženo ve třech článcích (str. 59) o několik pravidel, jež se vztahují k majetkovému právu manželů a dětí, tak jak Droužkovičtí sami se o nich usnesli, při čemž spravovali se právem měšťanů Chomutovských jakožto vzorem. Privilegium Bohuslavovo z Lobkovic (1571) bylo celé vepsáno do potvrzení Maximi- lianova (1575), a toto potvrzení bylo pak opět celé vloženo do potvrzení Rudolfova (1600). Pročež v následujícím otisku na počátku a na konci stojí potvrzení Rudolfovo, a to větším písmem; privilegium Bohuslavovo jest tištěno uprostřed, též větší literou, a před ním i za ním nachází se text potvrzení Maximilianova, tištěný menším písmem. Des Dorfs Drauschkowitz Freiheiten und Privilegien. Wir Rudolf oc bekennen für uns, unsere Erben und Nachkommen offentlich mit diesem Brief und thun kund männiglich, als uns unsere Underthanen N. Richter, Geschworne und ganze Gemein des Dorfs Drauschkowicz in Underthänigkeit suppli- cando fürkommen und gebeten, dass wir ihre alte Gewohnheit, Ordnung und Gerechtigkeiten, so sie vor Alters in ihrer Gemein für Recht gehabt und gebraucht, und ihnen von vorigen Inhabern der Herrschaft Commuthaw, sonderlich aber von weilund Bohuszlaw Felix von Lobkowicz und Hassenstain verliehen und gegeben, auch von unserm geliebten Herrn und Vatern Kaiser Maximilian hochlöblichster seeliger Gedächtnus confirmirt und bestätiget worden, gleichfalls von Obrigkeit- und kaiserlichen Gnaden wegen, damit dieselben in desto grössern Würden und Ansehen jetzo und in künftigen Zeiten gehalten werden und standhaft verbleiben möchten, confirmiren und bestätigen wollten. Welche Bestätigung von Wort zu Wort also lautet: Wir Maximilian der Ander oc bekennen hiemit offentlichen und thun kund männig- lichen, dass uns der wohlgeborne unser lieber Getreuer Bohuszlaw Felix von Lobkowicz und Hassenstain auf Litschkaw, unser Rath und obrister Landrichter des Königreichs Böhaimb,

Strana 53
Samodílný řád a výsady vsi Droužkovic 1571—1600. 53 gehorsamst vorgebracht, wasmassen er dem Richter, Geschwornen und ganzen Gemein des Dorfs Drauschkowicz ihr alte Gewohnheit, Ordnung und Gerechtigkeit, so sie vor Alters in ihrer Gemein vor Recht gehalten, auf ihr demüthiges Suechen bekräftiget hätt. Damit aber dieselben in desto grössern Würden und Ansehen, jetzo und in kunftigen Zeiten gehalten werden und standhaft verbleiben möchten, so hat er uns die in Underthänigkeit fürgebracht, und uns umb unser kaiser- und königliche Confirmation auch gehorsamblich angelangt und gebeten. Welche Bestätigung nun von Wort zu Wort also lautet, wie folgt : Ich Bohuszlaw Felix von Lobkowicz und Hassenstain auf Litschkaw und Commuthaw, Röm. kais. Mt. Rath und des Königreichs Böheimb obrister Landrichter oc, bekenne vor mich, meine Erben und nachkommende Inhaber der Herrschaft Commuthaw und des Dorfs Drauschkowicz offentlich mit diesem Brief, dass vor mir erschienen meine Underthanen und getreue lieben Richter, Geschworne und ein ganze Gemein des Dorfs Drauschkowicz, mich underthäniglich und fleissig angelanget und gebeten, ihnen ihre alte Gewohnheit, Ordnung und Gerechtigkeit, die sie vor Alters in ihrer Gemein vor Recht gehalten, darneben auch andere Artikel, welche zu Erhaltung guter Richtigkeit und Befürderung ihrer Nahrung dienstlichen und nothwendig, gnädiglich zu confirmiren, zu bekräftigen und sie damit begnaden. Und lauten ihre alten Gewohnheiten und Ordnung von Wort zu Wort also: [1] Wir melden in unser Rug und haben vor Recht von Alters hero, einen Schneider und Schmied vor unsere häusliche Nothdurft zu halten, doch dass sie unsers gnädigen Herrn Underthane, und seiner Gnaden mit Eidspflicht verwandt sein. [2] Auch haben wir vor Recht einen gemeinen freien Steig umb das Dorf; so jemand denselben verengt, der solls abstellen, bei der Buess 5 Schwertgroschen. Die soll man zu Nutz nehmen an die Gemein, wo man es bedarf und vonnöthen ist. [3] Auch haben wir vor Recht, dass ein jeder Nachbawr schuldig ist, seinen Fried zu vermachen und halten, dass seinem Nachbarn nicht Schaden geschehe, bei der Nachbarn Buess. Wo aber dasselbe veracht und nicht gehalten wird, solle der- selbige an unsern gnädigen Herrn geweiset werden. [4] Auch haben wir für Recht, dass ein jeder auf dem seinen den Bach räumen und fertig halten soll, damit er seinem Nachbaren nit Schaden thut. [5] Auch haben wir für Recht, dass die von Sparicz sollen den Graben halten, der da gehet zwischen unsern Erben und Spariczer Erben im Solen genannt, von der Marter im Bach. [6] Auch gehet ein freier Steig und Weg von rechts von Mannowicz über Drauschkowiczer lange Wiesen und über Spariczer Wiesen, und über Stuck bis an Kürbiczer Weg. [7] Auch haben wir für Recht einen freien Mühlweg, welcher dem gebrauchen wollte [sic], durch die freien Huebe gegen Eudlicz; doch soll es nicht dahin gemeinet sein, als ob wir daselbst mahlen zu lassen gezwungen sein sollen.

Strana 54
54 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: [8] Auch haben wir für Recht, die Gräben zu fertigen aus dem Seiffel, welche Erb daselbst haben, bis in Bach oder wo sie hinbelangen. [9] Auch haben wir für Recht, frei fischen den gemeinen Bach, doch also weit unser Erb gehen, auch zwischen den Gärten. [10] Auch haben wir für Recht, frei zu hüten mit all unserm Vieh auf dem Triesch zwischen Drauschkowicz, Stresa und Priesen. Demselben Triesch soll keine Gemein zu nahe sein, bei der Buess. [11] Auch haben wir für Recht, einen freien gemeinen Triesch, im Hell-Rigel genannt, frei zu hueten mit all unserm Viech, zu ackern, säen, und zu geniessen, einer Gemein zu Förderung derselben verzinsen, wie unserm gnädigen Herrn, dass von einer Huben acht kleine Pfenning mehr gefallen. [12] Auch haben wir für Recht, ein freie Hutweid oder Anger under und ober dem Dorf mit all unserm Viech zu hueten und zu geniessen nach Nutz einer ganzen Gemein. [13] Auch haben wir für Recht, eine gemeine Viechtrift under und ober dem Dorf; dieselbe soll kein Nachbar verengen, bei der Buess. [14] Auch haben wir eine Wiesen vor Recht; dieselbe stösst an Commu- thawer und Eutliczer Wiesen, bei dem Rinstain genannt; zinst unser Kirchen jährlich anderthalb Schock. [15] Auch haben wir für Recht zwene Aecker im Eudliczer Feld, stossen an Peter Kisslings Feld; auch einen Acker zunächst am Dorf Tschern, alles zu unser Kirchen erblich gehörende. [16] Auch haben wir für Recht ein freie Hube, die zu einer ewigen Messe gehörig, aller Steur und Scharbach frei, zinset der Kirchen vermüg des Registers. [17] Auch haben wir für Recht einen Wiesenzins von einer Wismath, so jetzo Herrn Peter Borins Waisen inne halten, underm Dorf Tschern; zinst der Kirchen 15 Groschen. [18] Auch haben wir für Recht, so die Wege brüchhaft werden, Wassers oder anderer Sachen halben, es sei under oder oberm Dorf, soll sie ein Gemein helfen bessern, bei der Buess. [19] Auch haben wir für Recht, dass kein Nachbar dem andern soll zu nahet sein an den rheinen [t. j. Rainen], bei der Buess. [20] Auch haben wir für Recht, dass ein jeder Richter einen stol [t. j. Stall] soll halten zu dem Pfanden, davon soll man ihm geben 3 Haller, und den Schöpfen 5 Heller, wo er die Pfand löset zu rechter Zeit. Und ein jeder, dem Schaden geschiecht, soll das Pfand ins Gericht treiben, und daran nicht freveln. Wo aber

Strana 55
Samodílný řád a výsady vsi Droužkovic 1571—1600. 55 einer das Pfand muthwilligerweis uber Nacht in Gerichten stehen liesse, und zu rechter Zeit nit auslöset, soll 5 Schwertgroschen zu Buss geben. [21 Auch haben wir vor Recht, dass niemand den Weg soll verengen zwischen Drauschkowicz und Commuthawer Weg, Erbe hinder dem Huebel. [22] Es soll auch ein jeder Wirth selber fleissig Acht haben auf sein Gesinde, das mit Lichten und Feuer umbgehet, und sein Feuerstatt fleissig rein halten, dass seinen Nachbarn und einer ganzen Gemein nicht Schaden geschehe, bei ernster Straf. [23] Auch soll keiner, es sei Frembder oder Einwohner, der schadhaft an seinem Leib ist, darvon man Schaden bekommen möchte, in die Badstuben gehen, bei der Nachbarn Buess. [24] So auch unser gnädiger Herr ein[en] Richter von dem Gerichtsambt setzet, so hat er frei schenken vierzehen Tag; und der neue Richter soll dem alten Richter helfen seine Bierschulden einmahnen. [25] Auch haben wir für Recht, dass der Richter soll geben Stattmasz [sic] ins Haus zu holen und den Schöpfen über ihren Tisch. [26] Auch haben wir für Recht, Gemeinbier von einem Ding bis zum andern Ding. Und von einem Gemeinbier soll man dem Richter ein Kandl Bier ins Gericht senden. Ob sich ein Zwietracht darüber erhüebe, so soll der Richter die Hader und Zwietracht helfen entschieden [sic], und welchen Unrecht erkannt, der soll das Fass mit Pier füllen, der Gemein zu der Buess, unserm gnädigen Herrn Herrn an seiner Gnaden Buess unschädlich. Man soll auch kein Spiel darbei gestatten, bei der Nachbaren Buess. [27] Auch haben wir für Recht, so ein Sechswöchnerin Pier hat, so mag sie es umbs Geld zu holen geben, aber kein Pöfel soll sie darbei halten. [28] Auch haben wir für Recht, so ein Mann in unser Gemein Tods halben abgieng, und liesse keine Leibserben hinder ihme, so hat der nächste Freund die beste Kleider, damit der Verstorbene zu Kirchen und Strassen gangen, und das Weib den besten Mantel, Rock und Schleier zu fordern. [29] Wir melten auch in unser Rug und Recht unserm gn. Herrn zwen Zinse, den ersten St. Georgen, da geben wir 46 Schock Schwertgeld; den andern St. Gallen, da geben wir 51 Schock und 20 Groschen Schwertgeld, wie dann seiner Gnaden Register ausweisen. [30] Auch seind wir unserem gnädigen Herrn schuldig hundert Schnitter. Wiederumb soll Sein Gnade uber den Schnitt vom alten Herkommen, wie Seiner Gnaden Vorfahren gethan haben, Speis und Trank geben, gleich Seiner Gnaden Hofgesinde. Auch sind wir unserem gnädigen Herrn schuldig und verpflichtet, 32 Pflüge ein halben Tag, als 8 Pflüge zu der Sommersaat, und 8 Pflüge in der

Strana 56
56 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Prache, und 8 Pflüge in der Zwier-Prache, und 8 Pflüge in der Herbstsaat, diese genannt alle zu halben Tagen. [31 Auch sind wir unserm gnädigen Herrn schuldig und verpflichtet, vierthalb Schock Hühner zu Zins [zu zinsen?], sollen jährlichen gefallen zu Michaelis. [32] Auch sind wir unserm gn. Herrn schuldig und verpflichtet, 13 weisse Schock weichenacht behrn [snad Weihnachts-Bern, berně vánoční]. [33] Weiter sein wir unserm gnädigen Herrn schuldig 18 Schuldtern zu österlicher Zeit. [34] Auch sind wir unserm gn. Herrn schuldig zwei Schneidklötzer zuführen, hinden klafterig und spannendick, und 7 Ellen lang, jährlich einmal. Wann ich dann nun alte wohlhergebrachte Ordnung und Gewohnheiten zu erhalten und meiner getreuen Underthanen Nutz, Frommen und Aufnehmen zu befördern und zu bedenken mit Gnaden wohlgeneigt sein, als hab ich demnach vorgedachte[n] meine[n] Underthanen des Dorfs Drauschkowicz nicht allein ihr alte Ordnung und Gewohnheit, wie oben nach Länge inserirt und geschrieben, in allen Punkten und Articuln gnädiglich confirmirt und bestätigt, sondern sie auch weiter mit nachfolgenden zweien Articuln, so ihnen zuträglich, nutzlich und nothwendig befunden begnadet, befreiet und ihnen dieselben hiermit bekräftiget. [I] Und nachdem berührte meine Underthanen des Dorfs Drauschkowicz über ihre Gueter keine Begnadung oder schriftlichen Schein fürzubringen, derhalben mir dann die Anfälle von den Verstorbenen, als dero Ort Erbherrn, von Gerechtigkeit und Oberkeit wegen zueständig, sowohl dass sie mir mit Leibeigenschaft und Erbunderthänigkeit verwandt, und ohne sondere Vergleichung sich an andere Ort nicht wenden dörfen; also haben sie sich dieser zweier, sowohl umb Bestätigung vorgehender Artikel halben mit mir in Underthänigkeit verglichen, dergestalt, dass sie mir alsbald zwei Tausend zwei Hundert und funfzig Schock meissnisch bar uber zu meinen Handen zuegezahlt, darüber ich sie auch hiermit frei, quitt und losge- zählt haben will. [II] Versprich derhalben ihnen hiergegen für mich, meine Erben und nachkom- mende Inhaber der Herrschaft Commuthaw und des Dorfs Drauschkowicz, mich auf die Anfälle nun und zu ewigen Zeiten weiters nicht zu ziehen, noch ihnen in deme keinen Eingriff zu thun ; sondern gib ihnen hiermit vollen Gewalt und Macht, dass ein jeder, jetzo und künftige Inwohner des Dorfs Drauschkowicz ihre wohlgewonnenen Gütere, wann und zu welcher Zeit sie wollen, auch am Todbett, bei guter Vernunft mügen testiren und vergeben, wenn [cti: wem] sie wollen, auch einem Frembden, da keine Leibserben verhanden.

Strana 57
Samodílný řád a výsady vsi Droužkovic 1571—1600. 57 [III] Und im Fall einer oder mehr ohne Leibserben, ab intestato und ohne Testament verstürbe, so sollen doch ich, noch meine Erben, noch kunftige Inhaber des Dorfs Drauschkowicz an denselben verlassenen Gütern kein Zuespruch haben, noch ihnen kein Eingriff thun; sondern es sollen solche, es sein Erb- oder Anfälle von Vater, Mutter, Bruder, Schwester oder andern Blutsfreunden, oder auch ex testamento, je und allewege auf die nächste Freundschaft als auf das nächste Gebluet erben und fallen. [IV] Stürbe auch ein Mann, und verliess Kinder, so hat sein ehelich Weib den dritten Theil in seinen gelassenen Guetern. [V] Die Töchter aber sollen je und allewege zu den Erbschaften so gut Recht haben, als die Söhne. [VI] Der jüngst aber soll die Besitzung der Güter behalten. [VII] Wo aber die Kinder nach ihres Vaters Tod alle abstürben, so sollen dieselben Güter auf seine Enikel, und da nicht Enikel wären, so sollen sie fallen auf die Urenkel, so aber die auch nicht verhanden, auf das nächst Geblüte. Und solle ihn[en] darinnen von mir, meinen Erben und Nachkommen kein Einhalt beschehen. [VIII] Auch habe ich ihnen diese besondere Gnad gethan und Freiheit geben, gebe ihnen auch dieselbe hiemit in Kraft diets Briefs: ob ein Fall geschehe an Einhei- mischen oder Ausländischen, der im Dorf Drauschkowicz Todes halben abgienge, und nicht Freund liesse, auch kein Geschäft thäte, dass solche verstorbene Hab und Güter bei der Gemeine des Dorfs Drauschkowicz, da solche Güter gelegen sein, bleiben sollen. [IX] Wäre es auch Sach, dass umbliegende Nachbarn dergleichen Anfälle von einem Freund auf den andern nit folgen lassen, so sollen sie ihm auch hinwieder folgen zu lassen nicht verpflicht[et] sein, sondern mügen das an ihren gemeinen Nutz wenden und kehren; darüber sie sollen geschützt und gehandhabt werden. [X] Doch dass in allewege die Güter, Gründ und Boden unzertrennt bleiben. [XI] Was aber den andern Artikel der Leibeigenschaft antrifft, soll ein je- dern, jetzt und kunftigen Einwohnern, ihren Erben und Nachkommen, nun und zu ewigen Zeiten zuegelassen und vergünstiget sein, da sie ihre Besserung anderswo, dann auf meinen Gründen, wo es auch wäre, under andern Herrschaften zu suchen wissen, dass sie sich an demselben Ort zu jeder Zeit, wann es ihnen gefallig, be- geben, hinwenden, sässhaftig und underthänig machen und niederlassen mügen. Doch dass dasselbe zuvor mit meinem, meiner Erben und nachkommenden Inhaber des Dorfs Drauschkowicz Vorwissen geschehe, und dass vor eines jeden Abzug seine Güter mit einem tüchtigen, mir nnd der Gemeinde annehmblichen Mann besetzt werden. Archiv Český XXIX.

Strana 58
58 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: [XII] Es soll auch einem jeden, der sich diesergestalt aus diesem Dorf wenden und under andere Herrschaft begeben will, ein breuchlichen [sic] Wegloss unweiger- lich ohne allen Entgelt und umbsonst mitgetheilt werden, und dass er sich mit dem Schreiber bis auf einen Gulden vertrage. [XIII] Welches alles, wie obstehet, ich gedachter Herr von Hassenstain also kräftiglich für mich, alle meine Erben und nachkommende Inhaber des Dorfs Drausch- kowicz, stet und feste, unwiderruflich zu halten zuegesagt; und da nun von je- mand jetzt oder kunftig darwider wollt gehandelt oder was vorgenommen werden, sollen und mügen die Inwohner des Dorfs Drauschkowicz mit gutem Fueg und Ehren Macht haben, solches bei einem König zu Behaimb sich zu beschweren oder bei dem löblichen Landrechten der Cron Behaimb daselbst allen billichen Schutz suchen, bitten und erlangen, welches ihnen auch für keinen Muthwillen oder Ungehorsamb gegen ihre Obrigkeit soll noch mag genennt werden. [XIV] Es soll auch die ganze Dorfschaft Drauschkowicz, so oft sich Ver- änderung, es wäre durch Erbtheilung, Erbkaufe, Pfandschaft oder in andere Wege zuetragen möchten, derselben Herrschaft keine Erbhuldung zu thun, noch zu leisten verpflichtet, noch schuldig sein, sondern und eher ihnen dieses Privilegium vollkomm- lich möchte bestätiget und confirmirt werden. [XV] Und ausser dieser obbeschriebenen Artikel sollen sie mir, meinen Erben und Erbnehmefrin, allen Gehorsamb und Underthänigkeit, inmassen frommen Under- thanen gezimbt und wohl ansteht, zu leisten pflichtig sein oc, treulich und ohne Gefährde. [XVI] Urkundlich habe ich diese meine Begnadung und Vergleichung mit eigner Handunderschrift und angebornen anhangenden Insiegel verfertiget, ihnen auch zuegesaget, wann sie bei ihrer röm. kais. Mt, meinem allergnädigsten Herrn, umb Bestätigung dieser meiner ihnen gegebenen Freiheit anhalten werden, dass ich in dem förderlich und räthlich sein will. Und dess zu Zeugen erbeten die edlen, gestreng und ehrenfeste Maximilian Satthaner von Drahowicz auf Stresa,*) Georg von Hochhausen auf Olbersdorf, Jaro- szlaw Schmoharczen von Rachowa auf Krolop,**) Lorenz von Oberndorf meinen Haubtmann zu Commuthaw, und Niklas Lang von Langenhart meinen Ambtsver- walter daselbsten, dass sie ihre Insiegel neben das meinige, doch ihnen und ihren Erben ohne Schaden, anhangen lassen. Actum aufm Schloss Commuthaw den ersten Tag Monats Decembris im fünfzehenhundert ein und siebenzigisten Jahr [1. Dec. 1571]. Wann wir dann in obangeregtes unsers Raths und der Cron Behaimb obristen Land- richters underthänigste Bitt mit Gnaden bewilliget; derowegen so confirmiren, ratificiren und bestätigen wir dem Richter, Geschwornen und ganzen Gemein des Dorfs Drauschkowicz angezo- gene ihre Gewohnheiten, Ordnungen und Gerechtigkeiten, die sie vor Alters gehabt und wohl-

Strana 59
Samodílný řád a výsady vsi Droužkovic 1571—1600. 59 hergebracht haben, aus römischer kaiserlicher, behemischer königlicher Macht wissentlich in Kraft diss Briefs, was wir von Rechts oder Gewohnheit wegen daran zu confirmiren und zu bestätigen haben. Und gebieten darauf allen und jeden unsern Underthanen, was hohen oder nieder Würden, Standes, Ambts oder Wesens die sein, dass sie ernennte Richter, Geschworne und ganze Gemein des Dorfs Drauschkowicz bei dieser unser gnädigisten Bestätigung geruhiglich verbleiben lassen, sie dabei schützen und handhaben, darwider nicht thun, noch das jemand zu thun gestatten, als lieb einem jeden sei, unser schwere Ungnad und Straf zu vermeiden; das meinen wir ernstlich. Dess zu Urkund bestätiget mit unserm kaiserlichen anhangenden Insiegel. Der geben ist auf unserm königlichen Schloss zu Prag den dritten Tag des Monats Julii im 1575 Jahr... Maximilian. Wrat. a Pernestan, r. Bohemiae cancell., ad mandatum sacrae caes. Mtis proprium. Dass wie [Da wir?] demnach in solch ihr underthänigistes Bitten mit Gnaden consentiret, und ihnen obbeschriebene Statuten und Recht gnädigist confirmiret und bestätiget ; thun solches auch hiemit wissentlich und kraft dits Briefs aus behemischer königlicher Macht und Vollkommenheit also und dergestalt, dass nit allein angedeute Statuten, Recht und Ordnung in ihren Würden, Esse und Gebrauch beständiglich verbleiben, sondern auch mit den Eheberedungen und Vermächtnus nachfolgender- massen gehalten werden soll: Erstlich wann ein Witiber zu Drauschkowicz eheleibliche Kinder am Leben hat, und sich anderweit wiederumb zu verheiraten bedacht, soll er seiner neukunf- tigen Vertrauten wegen des Kränzleins weder under Jahrstag, noch weiters nichts vermachen, denn allein den dritten Theil aller seiner liegenden und fahrenden Gueter seines ganzen Vermögens, so sie, alsbald das Ehebett beschritten, bis auf seinen Tod zu gewarten. Was aber ledige Personen, da keine Leibserben am Leben vor- handen, antrifft, denen wird das Vorgemächtnus jedes Vermögens und Gefallens frei gelassen. Fürs andere soll forthin bei keiner Eheberednus kein Bräutigam von seiner kunftigen Vertrauten, Witib oder Jungfrauen, aufn Todsfall under Jahr und Tag etwas zu gewarten nicht begehren, noch zuegelassen werden; sondern sobald ein Ehemann das Ehebett beschreit, ist er aller Fahrnus ein Herr; und wann ein Ehe- weib under Jahr und Tag, oder wann es auch hernach beschehe, vor ihrem Mann mit Tod abgieng, so hat sie alle Fahrnus, wie die Namen haben mag, auch an ausste- henden Schulden, Hauptsummen und Zinsen (ausserhalb der Gerade***) auf den Ehe- mann ganz verfallen; welches sie auch mit keinem Testament oder andern Verschrei- bungen nicht entziehen kann. Was aber an Erbguetern, liegenden Gründen, unver- lagten Erbgeltern nach ihrem Tod befunden, darüber sie dem Ehemann kein Aufgab gethan oder durch Testament ihm oder jemand andern verschafft: so soll es ihren 8*

Strana 60
60 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Erben, oder in Mangel derselben, der nächsten Bluetsfreundschaft nach Erbgangs Rechten und wie es bei der Stadt Commuthaw gebräuchlich, anheimb gefallen sein. Zum dritten, soll bei dieser Gemein zum Hergewett und Gerade***) gegeben werden, wie es bei der Stadt Commuthav im Brauch und Gewohnheit gehalten wirdet. Inmassen sich die ganze Gemein des Dorfs Drauschkowicz dieser erzählten und an- gehängten dreien Punkt halben einhellig verglichen haben. Gebieten hierauf unsern Haubt- und Ambtleuten, auch allen und jeden un- sern Underthanen mit Ernst, und wollen, dass sie ernennte Richter, Geschworne und ganze Gemein des Dorfs Drauschkowicz bei diesen ihren verliehenen und bestä- tigten Rechten und Ordnungen geruhiglich verbleiben lassen, dabei schutzen und hand- haben, darwider nicht thun, noch solches andern zu thun verstatten, bei Vermeidung unser schweren Ungnad und Straf. Das ist also unser endlicher gefalliger Willen und Meinung. Geben Prag den ersten Augusti anno im sechzehnhunderten. [1. Aug. 1600. Na kopii scházejí podpisy císaře Rudolfa i ostatní]. Z místodržitelského archivu v Praze: Bekennen z r. 1600—1607 sv. 109 č. 10. Nový opis v archivě zemském, na nějž mě upozornil ředitel Dr. Nováček. Prvotní pravopis privilegia se mnohými zbytečnými písmeny jest nepohodlný ke čtení, pročež v tomto otisku proměnil jsem jej na novější způsob, avšak tak, aby zvuk byl zachován beze změny. Poznámky o samodílném řádě vesnickém str. 53—56: K číslu 2. Na groších míšenských byly vy- obrazeny dva meče, pročež říkalo se jim také Schwertgroschen; viz Smolík, Pražské groše str. 81. — Čís. 4. Ves Droužkovice táhne se přes 1 kilometr do délky po obou stranách potoka, jenž na mapě gen. štábu psán Hatschka Bach. — Č. 5. Ves Sparicz, nyní Spořice, Sporitz, leží 3 km na sz. od Droužkovic; potok Hačka teče skrze Spořice a dále k Droužkovicům. — Č. 6. Mannowicz nejmenuje se nyní nic v té krajině. Ves Kürbitz, někdy po česku Chrbice, Krbice, píše se nyní Körbitz; stojí 5 km na západ od Droužkovic. — Č. 7. Eudlicz, Eutlicz, město Udlice, nyní Eidlitz, leží na Chomutovském potoku, 3 km na východ od Droužkovic. — Č. 10. Stresa jest ves Střezov, něm. Strössau; Priesen, město Březno, oboje jižně od Droužkovic u Svinného potoka. — Č. 15. Ves Tschern, původně Všehrdy, na potoce Hačce 3 km pod Droužkovici na jv. — Č. 20. jedná o zajímání dobytka, když dělá škodu na poli. — Č. 26. O pivě obecním jsou zmínky v AČ. XXII. str. 134 č. 62. — Č. 27. O pivě u šestinedělek viz AČ. XXII. str. 90, 134 č. 61, 151, 296 č. 22; slovo Pöfel jest nynější Pöbel asi v stejném smyslu, luza. Ke straně 58: *) Maximilian Satanéř z Drahovic na Střezově. — **) Jaroslav Šmohař z Rochova na Kralupech (Německých u Kadaně). Ke str. 59, 60: ***) Heergewette v německém právě někde sluly ty movitosti, které při dělení pozů- stalosti připadaly nejbližšímu mužskému příbuznému po meči, hlavně zbraně, ale i jiné potřebnosti mužských (úprava vojenská). — Gerade jmenovaly se v některých právech německých ty svršky, které z pozůstalosti mu- žovy hned předkem připadly jeho vdově, a z pozůstalosti ženské osoby její nejbližší ženské příbuzné, hlavné šaty, prádlo i jiné rozličné věci dle rozličných o tom předpisů (úprava ženská). Srovnej o šatech bezdětného zůstavitele v Droužkovicích zde str. 55 č. 28. 50. R. 1572 Zachariáš z Hradce činí nadání městu Kumžaku, aby každý si závěť činiti mohl vedle vůle své, a statek svůj aby mohl odkázati komukoliv. Pakli by bez kšaftu zemřel, nepozůstaviv dědicův, statek připadnouti má na nejbližšího příbuzného; nemá-li krevního přítele, tedy polovice má připadnouti na záduší městečku Kumžaku, druhá na obecné dobré.

Strana 61
Z let 1572, 1574. 61 Kumžatečtí musili však upustiti od várky všelikých piv bílých i starých. Za toto odstoupení Zachariáš dal městu rybníky: Nový, Dlouhý, Kamenný, Tůmovský v Hofštatech, Volšovec, Trávník, Chlum. Dále daroval obci k užívání grunty jitra v Šejbích a na Polštářích s býva- lými platy. Výpisek z článku Jana Janouška: Příspěvky k dějinám města Kumžaku, v Ohlase od Nežárky, v ročníku XXXV., čísle 21. z 20. května 1905. (Vypsal Gross.) 51. Řády poddanské na statku proboštství Hradištského nad Znojmem, vydané 18. března 1574 velmistrem řádu křižovnického 8 červenou hvězdou. Ve XXII. díle Archivu Českého str. 259 č. 110 jest zpráva o řádě vinařském, jejž městečku Hradišti nad Znojmem (něm. Pöltenberg) roku 1574 obnovil a vydal Antonín arci- biskup Pražský jakožto velmistr řádu křižovnického s červenou hvězdou. Z téhož roku a od téže autority pochází přítomný řád poddanský, vydaný pro městečko Hradiště nad Znojmem a pro vesnice někdy náležité k tamnějšímu proboštství křižovnickému. Za propůjčení jeho k to- muto vydání děkuji nynějšímu generálovi řádu křižovnického s červenou hvězdou nd. p. Frant. X. Maratovi. Jeho rukopis, jenž se chová v křižovnickém klášteře v Praze, není originál, ale pozdější opis, snad asi z prostředku 17. věku. Psán jest na 16 listech nově číslovaných, foli- ového sešitu, jenž jest dobře zachován. Na svrchní straně obálky jest nadpis a vročení, jakž níže oboje se otiskne. Na prvním číslovaném listě napsána jest předmluva, obsahující zají- mavou zprávu, kterak tento řád poddanský přišel r. 1574 k místu. Předmluva počíná se ti- tulem arcibiskupa Antonína Brusa, kterýž se tam píše s přídomkem „z Hozynu“, o němž dosud odjinud se neví. Nad tím připsala novější ruka vysvětlivku: „Antonius Brus de Mo- helnitz“ Na listech 2b—6 jest dlouhý úvod, (snad překlad z latiny), theoretisující z daleka a s vysoka o právech a soudech na zemi. Pak následují dva velmi rozdílné řády poddanské, první o 20 článcích na listech 6—13, jenž se vztahuje vůbec na poddané proboštství Hradištského, jedná jmenovitě o výročních soudech, a nařizuje lepší správu nad poddanými; a druhý řád o 33 kratších článcích na listech 13—16, kterýž byl obnoven a vydán pro české vesnice Mašovice a Beškov i pustou ves Březovou, kdež týž řád byl v platnosti již dříve. Níže otiskuje se vše bez zkracování. Řád křižovnický s červenou hvězdou již r. 1240 obdržel několik vesnic u Znojma, kteréž pak náležely ku proboštství toho řádu zřízenému při kostele sv. Hippolyta v Hradišti nad Znojmem, nad potokem Hradnicí, která se tam vlévá do řeky Dyje. První popis toho panství křižovnického nachází se v listině z roku 1252 v Regestech Erbenových str. 600; co z něho naposledy zbylo, popsáno jest od Volného v kraji Znojemském str. 470—479. Prvotní české jméno Hradiště nevyskytá se již v řádě poddanském r. 1574, ale městečko nazývá se tam jménem z němčiny přijatým Peltenberk. Ves Mašovice slove nyní německy Maispitz. Ves, která r. 1252 jmenovala se Beskov, píše se v našem řádě poddanském Besskow i Wesskow,

Strana 62
62 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: a dosud jmenuje se dvojím jménem, Bezkow i Veskov. Ves Březová píše se v našem řádě jednou mylně Břehová; byla pustá již r. 1574, ale zanechala po sobě stopu v tom, že dvůr mezi Hradištěm a Mašovici slove Březovský nebo Mašovský. Vsi Bezkov a Mašovice (na západ od Hradiště) jsou podle Catalogu cleri dosud české, jakož podle našeho řádu byly také r. 1574. Práva a nařízení probožství sv. Hippolyta na Hradnici nad Znojmem, z starých nařízení sebraná a z nova pořádně sepsaná a ustanovená, když se čtlo od narození Syna Božího 1574. My Antonín z Hozínu arcibiskup Pražský, stolice svaté apoštolské legat, Jeho Mti Římského císaře radda a nejvyšší mistr křižovníkův s červenou hvězdou v Če- chách, Moravě, Slezsku a Polště, všem i jednomu každému, obzvláště poddaným našim a proboštství sv. Hippolyta věrným jmilým otcovskou milost a všechno dobré vzkazujem, na vědomí vám dávajíc: I ačkoliv my ke všem řádu našeho zá- duším, otcovskou péči o ně majíc, milostí a láskou nakloněni jsme, avšak mimo všecky jiné k tomuto záduší sv. milého Hippolyta na Hradnici nad Znojmem, po- něvadž mimo ně ve všem markrabství Moravském, v vlasti naší milé, žádné jiné duchovenství ctnému a slavnému řádu našemu nepřináleží, největší zření máme; z té příčiny nedávno jminulého času, když dotčené záduší veliké dluhy a znamenité těž- kosti a nebezpečenství skrze nedbanlivost předešlých proboštů, pánův téhož záduší, uvedeno bylo, netoliko jemu k pomoci a obdržení jeho, vlastních peněz našich do osmi set tolarův jsme zapůjčili, nýbrž všelijaké prostředky a cesty obmejšleli, jak by témuž k pádu schýlenému, dluhy obtížnému a již vysoce souženému spustlému záduší mohlo spomoženo býti. Kdež pak uznávajíce my, kterak podle jiných mnohých neřádův také i toto se nachází, že posavad žádná pořádná nařízení a práva*) ustanovena nebyly, než to- liko některé staré zlezlé a téměř spráchnivělé zřízení bez všelijakého pořádku sem i tam rozundané byly, poručili jsme s jistým rozvážením ouředlníkům a správcům našim, i taky některým v kanceláři naší arcibiskupské táž práva a nařízení řádně v pořádek uvésti. Což když to tak od nich věrně a s pilností vykonáno, pořádně sepsáno a v hromadu spojeno bylo, to jsme my pro lepší jistotu netoliko sami pře- hlídli, ale i na jiných místech, kde náleží, zopravovati a v níže psaný pořádek uvésti, i tolikéž ctihodným nábožným našim, řádu našeho předním konventním osobám zde v kapitole shromážděným k uvážení předložiti dali. Poněvadž pak dle dobrého zdání jich za dobré se vidělo, aby to nařízení vysvětleno a vůbec přednešeno bylo; jakž pak i my ob osoby naší jináč poznati nemůžeme, než že skrz takový řád a po- řádné právo mnoho dobrého témuž záduší způsobeno býti může: *) V rukopise: správa. Vám všem i jednomu každému otcovsky skutečně a přísně poroučíme, aby podle Zřízení Zemského v markrabství Moravském dotčené právní ustanovení ve

Strana 63
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 63 všem spůsobu, jakž níže pořádně sepsáno jest, netoliko od jednoho každého přijaté, nýbrž ve všech artikulích a punktech bez pohoršení Zřízení Zemského zachovány byly. Kteréžto artikulové aby ode všech zachovány byly, těm, kteří se tak poslušně cho- vati budou, otcovskou milostí jim to spomínati, přestoupícího pak k skutečnému tre- stáním přidržovati chceme. Čímž se jeden každý dáleji spraviti věděti bude. Nad tímto pak naším poručením] a jistou vůlí aby nižádný pochybovati nemohl, poručili jsme pro lepší a dokonalejší jistotu pečet naši s podpisem ruky naší vlastní přivě- siti. Jenž se stalo v Praze v domu našem arcibiskupském XVIII. dne Martii jináč března, léta od narození syna Božího 1574. Antonius m. p. Práva a nařízení probožství svatého Hippolyta. Ve jmeno nejsvětější Trojice svaté, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen. I poněvadž pak to v pravdě tak jest, jakž se netoliko v starých historií ch] ukázati může, nýbrž i každého dne toho skušujeme, že nižádného času od počátku světa žádná nejmenší zřízená obec bez práva a spravedlnosti dlouho v celosti státi nemohla; proti tomu kterážkoli obec čím víceji v spravedlivosti, dobrých obyčejích a chvalitebných pořádcích prospívala, tím k větší vyvýšenosti přicházela. Čehož pří- klad máme na Athenienských a Lacedemonských mezi Řeky a na Římaních mezi Latiníky, k jakému oni skrze zachování takových řádův vyzdvižení přišli, takže jiným všem národům v důstojenství předcházeli i také jimi vládli a panovali. Ano i vyvolený lid boží Israhelský, jemuž zaslíbení Vykupitele i Spasitele lidského pokolení učiněno bylo, dokavad přikázání božských a chvalitebných pořádkův a oby- čejův předkův svých následovali, vždycky v šťastném vítězství a u velké vážnosti byli, ale jakž od týchž přikázání a šlápějí předkův svých odstoupili a se v rozpu- stilost nepořádného života vydali, hned věci své naspět jíti spatřovali, až právě k posledku z vlasti a dědictví svého vystrčeni jsouce, do dnešního dne potupnej a vyhnanej lid, žádného pokojného příbytku nemajíc, slouti musí. Jestliže tehdy to tak jest, jakž nyní dotčeno, že skrz dobré řády a nařízení a skrz udělování práva a spravedlnosti obecné dobré zachováno, a bez toho všechno zlé pocházejíc, v skázu uvedeno bývá: protož důležitá a veliká potřeba ukazuje, také při tomto ctném zá- duší a proboštství Peltenberském i s jeho poslušenstvím [čti: příslušenstvím] pro zachování dobrého řádu, zvelebení ctného obcování, a pokudž by nejvýš možnost byla, všelijakých neřádův a rozpustilostí přetrhování, chvalitebné ustanovení a po- řádná práva, kterýmž by se poddaní téhož záduší spravovati [čti: spravovali], naří- diti. Avšak aby takové nařízení pořádně předsezvato a bez omylu sepsáno bylo, vi- dělo se nám s počátku něco drobet o právích obecních, a obzvláště odkud svůj za- čátek mají, jak rozdílné jsou a jak by obecnému lidu udělována býti měly, krátce oznámiti.

Strana 64
64 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Předně věděti se má, že právo jméno své od pravdy, to jest spravedlivosti béře, a od Boha všemohoucího, jakožto nejvyššího řiditele práva a všeho dobrého ustanovení, pochází; z dobrých pak obyčejův lidských chvalitební pořádci a usta- novení shromážděni bývají; a tak v pravdě (jakž v právích skušení vysvětlují) jiného nic nejní, než umění toho, což dobrého a slušného jest, skrz kteréžto umění lidé k ouřadu duchovnímu, to jest k službám spravedlnosti posvátným přikázáním a usta- novením po Pánu Bohu posvěceni bývají. Právo všelijaké jest nebo přirozené anebo obyčejné. Přirozené jest, kteréž z božského a v nás spojeného práva a svatého čtení pochází; vedle kteréhožto práva jednomu každému se přikazuje, blížnímu svému to činiti, co sobě od jiného žádá činěno býti, a čeho by od jiného míti nechtěl, jinému též nečiniti, jakž psáno jest u sv. Matouše v VII. kapitole [v. 13]: „Všecko, což vy chcete, aby vám činili lidé, to též i vy čiňte jim. Na čemž přikázání i proroci záleží.“ Právo pak obyčejné jest, kteréž z dávního obyčeje a opatrnosti moudrých a rozumných lidí pochází, a pro zachování obecného pokoje a dobrých obyčejův k pořádnému spravování zemí a lidí nařízeno jest; a protož pořádně na nás přišlý dobré obyčeje netoliko od nás přijaty, nýbrž za právo a ustanovení v těch místech a končinách, kdež ten obyčej jest, držány bez přerušení býti mají. A tak jest přirozené právo, jenž s přirozeného vnuknutí a božského práva, a ono i z některých obzvláštních lidí ustanovení, jako právo obyčejné pochází. Protož nad jiné všecka práva přirozené právo přední váž- nost a místo obdržuje, k tomu také žádného proměnění [nebéře], jako dotčené právo obyčejné, jenž se od lidí ustanovuje, a zase podle nastalých příčin trpěti nemůže; z čehož se uznává, že božské věci nejdokonalejší, lidské pak jako mdlejší a na čas, bludné, pomíjející a nestálé jsou. A tak dobře povědíno jest: Všecky věci v zdravé paměti snášeti a nikdá v ničemž blouditi, víceji věčnému božství, nežli smrtedlnému člověčenství přísluší. Protož všickni lidé s královským prorokem Davidem svou ne- dostatečnost vyznávati mohou, řkouce: Má nedostatečnost spatřila, otče, tvé všemo- houcnosti božské. A svrchu dotčené pak obyčejné práva jsou v množstvíkrát rozdílné; neb ně- které se jmenují zemské, některé městské, hraničné, vinničné. Kteréžto práva před časy obec sobě ustanovila, ale již té moci zbavena jsouce, hodnost ustanovení práv vrchnosti] své odevzdala, ať moc aneb hodnost toliko při císařích, králích, knížatech a jiných lidu obecného správcích, kteří právo osazovati moc mají, zůstává. I také podle toho při dobře nařízené obci k zachování obecného pokoje, dobrého nařízení a řádu, není dost toliko náležité ustanovení naříditi, anobrž i toho potřebí jest, aby k stvrzení a zachování spravedlnosti hodné osoby nařízeny byly, kteříž by lid k tomu vedli, drželi a jednomu každému podle vyměření takových ustanovených práv práva a spravedlnosti udělovaly, kteréžto osoby soudci se oby-

Strana 65
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 65 čejně jmenují. Povinnost jich jest, nad právem ruku držeti; a kdyby se trefilo, že by jich dva nebo tři aneb víc v obci jich na odpor sobě byli, má jim spravedlivost udělána, a aby právu se zadost stalo, přidržáno býti; a to ne z přízně aneb ne- přízně, z darův, lásky aneb z strachu, než vedle pouhé spravedlnosti a vyměření práv, tak dobře chudému jako bohatému, domácímu jako přespolnímu, náleží vejpo- vědi činiti. Čemu může právo připodobněno býti. Právo může dobře váze připodobněno býti; neb rovně jako váha při každém kraji jednu mísku má, a uprostřed jazejček: tak také podobně právo jest jednání neb spůsob tří osob, totiž soudcí, původa a obžalovaného, z nichž původ a odpor, jenž dokonce sobě odporni jsou, mají skrz soudce, prostředníka práva, srovnáni a k právu přidržáni býti. Leč by taková pře byla, kteráž by na svědomí a ukázání záležela, a tak již čtvrtá osoba z svědkův k tomu povolána bývá. Kteréhožto svědka povinnost jest to, čehož v pravdě po- vědom jest, žádnému k libosti aneb žalosti, soudci aneb k tomu nařízené osoby [osobě], jsouc od něho podle práva dotazován, vyznati a vysvědčiti má. A jak pů- voda povinnost jest, aby žalobu a stížnost svou v pravdě přednesl, ničehož toho pod- vodného a falešného, čímž by právo oklamáno a od spravedlnosti odvedeno býti mohlo, nepředstírajíc, tak také i odporu náleží, žalobu na sebe učiněnou, jestliže nepravou býti míní, z slušných a hodných příčin nebo dokonce odepříti a v nic obrá- titi, aneb menší a skrovnější učiniti. Avšak aby oba dva, původ i odpor, z lepší pilností dotčené povinnosti a povolání svému bez všelijakého podvedení zadost uči- nili, jakž podle práva dobře a chvalitebně nařízeno, má jim tato přísaha, jenž se latině juramentum calumniae, a v duchovních právích de veritate dicenda jmenuje, předložena býti: Původa. Já. N. přísahám Pánu Bohu všemohoucímu a všem božím svatým, před vámi, moudrý a opatrný pane rychtáři a pořádné právo, jakožto od Pána Boha vystavené vrchnosti mé, že míním spravedlivou při vésti proti N. N.; a chci vždycky, kolikrátekoliv od vašich opatrností tázán budu, pravou pravdu, ničehož nevy- pouštějíc, oznámiti, a žádným vymyšleným spůsobem falešných světků vísti, ani zby- tečného průtahu v té při hledati nechci, a mnohem míň vám, pane rychtáři, a po- ctivému právu, svědkům anebo někomu jinému darovati, aby mi proti pravdě a spra- vedlnosti pomaháno bylo, tak jak sem z vás žádnému posavad nic nedal pro tuž věc; než mnohým raději s pravdou bez podvodu spravedlnost mou, kterouž v této právní rozepři mám, přednésti chci, tak jako bych z toho v den poslední odpo- vídati měl. Toho mi dopomahej Bůh i všichni svatí. Amen. Odpora. Já N. N. přísahám Bohu všemohoucímu a všem svatým jeho, před vámi, moudrý a opatrný pane rychtáři a poctivé právo, jakožto mou od Boha vy- stavenou vrchností, že žalobu N. na mě učiněnou spravedlivě odvozovati chci, vašim Achiv Český XXIX. 9

Strana 66
66 D. XXII. Dodavek k řádům šelským a instrukcím hospodářským: opatrnostem, kolikrát koli tázán budu, pravou pravdu oznámiti, ničehož vědomě ne- zamlčujíc; a jakéžkoli vymyšlený falše předsebráti, a zbytečných odtahův a odkladův v té při hledati nechci a nemíním. I také že sem] vám, pane rychtáři, neb někomu jinému, aby mně v té při proti spravedlivosti fedrovali, nic nedal a dáti nechci, než se podle pořádku práva a spravedlnosti bez všelijakého podvedení hájiti a omluvna činiti chci. Toho mi dopomáhej Pán Bůh i všichni svatí. Amen. Poněvadž se také při právních rozepřích často přichází, že některá strana z hodných příčin osobně před právem postaviti se nemůže, a na místo své plno- mocníka, kterýž se obyčejně prokurator jmenuje, odsílá; protož kdyby se to přitre- filo, má týž plnomocník napřed psanou přísahu učiniti. A aby i svědkové lépeji svá svědomí opatřiti mohli, a s větším rozvážením a přístností to, čehož povědomi jsou, bez přičinění aneb umenšení pravdy svědčili, má jim nížepsaná přísaha předložena býti: Svědkův. Já N. N. přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, všem božím svatým, před vámi, moudrý a opatrný pane rychtáři, a poctivým právem, jakožto mou od Boha vystavenou vrchností, že na vašich opatrností dotazování a na N. N. žádost, předně pak z poručení JMti pána mého milostivého, z žádné přízně aneb nepřízně, ani pro dary ani pro strach, ani přátelství neb nepřátelství, než podle pouhé božské pravdy, to což mně spravedlivě vědomo jest, a oč od vás s povinnosti ouřadu va- šeho tázán budu, bez všelijakého podvodu a omylu, ničeho nevypouštějíc, vyznati a vysvědčiti chci. I také svědomí mého žádnému nezjevovati prve, než by od vás ode- vřeno a zjeveno bylo, anebo mně zjeviti rozkázáno bylo. Tak jak z toho v den soudný odpovídati mám. Toho mi dopomáhej Pán Bůh i všichni svatí. Amen. [Na] tom, co strany práv vůbec krátce oznámeno jest, dosti buď. Již něco blížeji k našemu předsevzetí přikročíme, a předně některé obecné nařízení obou stran, pána i poddaných proboštství Peltenberského se dotýkající, ustanoviti a naříditi chceme, vedle nichž by se netoliko k vrchnosti své, ale i sami k sobě i všem vůbec chovati měli. 1. Předně a nejprve chcem, nařizujem a ustanovujem, aby již dáleji (jakž pak až posavad dobře a náležitě zachováno bylo) žádného za probošta a pána téhož záduší poddaní nepřijímali, leč by od pana generála nejvyššího mistra křižovníkův s červenou hvězdou, tak jakž se obyčej zachovával, velmi s dostatečným a jistým psaním odeslán byl, a skrze nařízené osoby od vysoce dotčeného generála jim pod- daným za pána a probošta publikován a vyhlášen bude. 2. Druhé. Aby po dostatečném vyhlášení jemu proboštovi poddaní téhož zá- duší, jakožto pánu svému a vystavené vrchnosti své, víru, poctivost a poslušenství, poddanost a člověčenství s podáním ruky pravé slibovati a připovídati mají [sic]; a proti tomu jim hned probošt pán jich všem vůbec připověděti má, že [je chce] při

Strana 67
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 67 jich spravedlnostech proti všelijaké moci, utiskování a nenáležitosti, jakožto otec syny své, chrániti a opatrovati. 3. Třetí. Ročně po vánocích skrze probošta v městečku Peltenberku a v jiných k proboštství přináležejících vsích soudy podle obyčeje držány budou, při kterýchž po přečtení tohoto našeho nařízení, obzvláště to[ho], kteréž se k tomu místu stahuje, má netoliko všelijaké neřády v duchovních i světských věcech, které proti řádu du- chovnímu a jeho jurisdikcí nejsou, srovnati, ale i právo znova osaditi, jestliže se mu zapotřebí viděti bude, aneb stav znovu potvrditi. Neb my tý vůle nejsme, aby ry- chtářové dýleji jednoho roku v tom ouřadu býti neměli, a tudy poddaní příčinu měli jej sobě málo vážiti; aniž také chceme, aby někomu takový ouřad do jeho ži- vota dán jsouc, týž jistý příčinu měl, se v tom vyvyšovati a jiné sousedy zlehčovati a s nimi zle nakládati. 4. Jestliže by pak pan probošt za dobré býti uznával, jiného rychtáře učiniti a ouřad obnoviti, to tak nařizujem a ustanovujem, po čtvrté, aby při volení rychtáře a konšelův všechny dobré starobylé překážky*) a obyčeje, jakž od starodávna bylo, zachovány byly; totiž aby starý rychtář s konšely dvě osoby, a obec jednu vystavila, z nichž on jednu osobu, která by se mu líbila, rychtářem usadí a učiniti má. Pokadž by se pak přitrefilo, že by ani od rychtáře a konšelův i také od obce dosti hodná osoba představena nebyla, má vždycky prvé pán na to péči míti, jednoho *) Snad čísti: pořádky. dosti hodného z obce sobě voliti. 5. I aby vnově volený rychtář, [jenž] na stolici soudcův seděti a jednomu každému za spravedlivě učiniti má, to s větší pilností a věrou vykonával, i také vejpovědi a nálezy jeho tím dostatečnější býti, jim také dokonalejší víra dána býti mohla, ustanovujem a nařizujem my, po páté, aby dole psanou přísahou (tak jakž posavad ten obyčej zachován byl) Bohu a vrchnosti své se zavázal. Přísaha rychtáře. Já N. N. přísahám Pánu Bohu, Panně Marii a všem božím svatým a obzvláštně našemu hlavnímu pánu a patronu svatému Hippolytu, a vysoce důstojnému v Bohu otci a pánu, panu N. nejvyššímu mistru křižovníkův s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Slezsku a Polště, a velebnému a nábožnému N. N. pro- boštovi Peltenberskému, a vzácnému řádu křižovnickému s červenou hvězdou, že spravedlivým rychtářem býti, a vdovám i sirotkům, chudému jako bohatému, nezná- mému jako domácímu, práva a spravedlnosti udělovati chci; kteréžto právo dobrými a pořádnými obyčeji a mravy stvrzovati, a nespravedlivost, pokudž nejvejš možná, potlačovati, i také JMti pánu mému a všemu dotčenému řádu spravedlivosti jejich při tomto záduší oznamovati, dobré jejich fedrovati, škody zjevné neb tejné vystří- hati, zbraňovati a zasta[vo]vati chci a budu; a tak rovně, jakž nyní přísahou tou, kterouž Bohu povinen jsem jednomu každému spravedlivosti udělovati, upevňuji to taky náležitě a vždycky, ne pro dary, přízeň, nepřízeň, nenávist, přátelství, nepřá- 9*

Strana 68
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 68 telství, ani pro nižádnou jemu [čti: jinou] věc vykonávati, a povinnosti své zadosti činiti chci, jakž z toho v den soudný odpovídati mám. Toho mi dopomáhej ut supra. 6. Po nařízení ouřadu rychtářského a vykonání přísahy chcem tomu a usta- novujeme, po VI., aby potom právo aneb ouřad konšelský s přísežnými a staršími, jakž ti jméno mají, dostatečně podle starobylého pořádku osazen byl; [k] kterémužto ouřadu dobrého zachování a dobré pověsti osoby vzaty býti mají, kteřížto pro po- tvrzení svých nálezův, již [jež] s rychtářem a podle rychtářův činiti budou, mají níže- psanou přísahu učiniti. Přísaha pak ta činěna býti má: Mají dva přední prsty na znamení sv. kříže položiti a říci: My N. N. přísaháme Pánu Bohu všemohoucímu, Panně Marii a všem božím svatým, obzvláštně hlavnímu pánu a patronu našemu sv. Hippolytu, vysoce důstojnému [v] Bohu otci a pánu p. nejvyžšímu mistru křižovníkův s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Slezsku a Polště, velebnému a nábožnému p. N. N., nynějšímu proboštu Peltenberskému, pánu našemu milostivému, a všemu důstojnému řádu křižovnickému s červenou hvězdou: že my všickni i jeden každý z nás netoliko vší obci a do- mácím Peltenberským anebo Popickým,*) ale i přespolním i jednomu každému, vdovám, sirotkům, chudému jako bohatému, nižšího i vyššího stavu, kdož by koliv práva žádal, podle rychtáře, žádnému k libosti neb nelibosti, za pravé vyřknúti chceme; tiem pravdu milovati a nevěry se vystříhati, aniž z lásky, z přízně neb nepřízně, pro přátelství neb nepřátelství, ani pod žádným vymyšleným spůsobem spravedlnost potlačovati, nýbrž pouhou spravedlivost božskou a pravou pravdu zvelebovati a jednomu každému udělovati, tak jakž z toho [v] soudný den odpovídati máme. Toho nám dopomáhej ut supra. *) Popice ves na jihozápad od Znojma, náležela křižovníkům; na mapě Šemberově psána Popovice. 7. Po vykonání a nařízení ouřadu rychtářského a konšelského nařizujem a ustanovujem, po VII., aby pán téhož záduší buďto sám nebo, pokudžby z důležitých příčin při tom býti nemohl, toho ouřadu skrze ouředlníka svého potvrdil, podle formy této a obyčeje: Já N. N. probošt Peltenberský, z moci Pána Boha všemohoucího, blahosla- vené panny Marie a všech svatých milých, a obzvláštně hlavního pána a patrona našeho svatého Hippolyta, a z moci nejjasnějšího a velikomocného knížete a pána pana Maximiliana Druhého, Římského císaře, Uherského, Českého krále jakožto mar- krabí moravského, pána našeho nejmilostivějšího, ve jméno vysoce důstojného v Bohu otce pána p. nejvyššího mistra křižovníkův s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Slezsku a Polště, a všeho důstojného řádu křižovnického s červenou hvězdou, z moci ouřadu svého sobě svěřeného právo toto vší obci Peltenberské aneb N. i jednomu každému Boha, právo a řád milujícímu potvrzuji, chtějíc tomu, aby jim náležitá poctivost bez všelijakého proti nim přečinění činěna byla. Kdož by pak proti nim

Strana 69
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 69 buďto skutkem neb řečí, na to se nepamatujíc, [se] dopustil, ten má na penězích pokutován býti; jestliže by pak kdo hněvem pohnut jsa, při tomto právě a soudu se svévolně dopustil, (čehož Pán Bůh ostříhati rač), zbraň vytáhl, ten má podle nejvyššího práva trestán býti. A protož což koliv při tom právě obdrženo aneb straceno bude, plnou moc a právo a exekucí míti má, leč by ta pře s vejhradou vyžšího práva zavřína byla. A to ve jmenu Otce i Syna i Ducha Svatého amen. 8. Když již pak po přečtení tohoto nařízení a vykonání soudu v tom místě, kdež se držeti bude, netoliko právo osazeno, ale i všecky přednesené rozepře vyřízeny budou, ustanovujem a nařizujem, po VIII., aby kostelníci a cechmistři po- voláni byli a od nich počet jejich spravování přijat byl; vedle čehož se obyčejně naříditi má, aby grunty kostelní (jakž se obyčejně přitrefuje) v zkázu pro neopra- vování nepřišly. A to všecko, což by mimo potřebu a vydání přebíhalo, spolu i s těmi penězi, jestli by jaké k kostelu odkázány, dány neb shromážděny byly, anebo z dů- chodův kostelních se zběhly, k ničemuž jinému, než k ozdobnému zachování služeb božích, stavení kostelního a ornátův vynaloženo býti má. A což by přebíhalo a po- třeba nastala, ochudelým [sic] a nemožným lidem toho místa uděleno bylo. 9. It. ustanovujem a nařizujem, po 9., jestižeby se ještě co času zbejvalo toho dne aneb druhého potom, aby sirotčí soud držán byl, kdež p. probošt s pilností dotazovati se má, kdo by ti sirotci, kde a jak by se chovali a držali, kdo jich otcovský aneb mateřský statek drží, a co by se jim z užívání jich statku neb peněz platilo; a to tak naříditi, aby to všecko k dobrému sirotkům přivedeno bylo. 10. Již pak dáleji, aby lepší řád, nežli posavad, zachován byl, sirotkům spravedlnost jejich pilně zachována a opatrována byla, a příčina nebyla, pánu ani poddaným to k sobě táhnouti a s škodou a z záhubou sirotkův to sobě přivlastňovati, poroučíme a ustanovujeme, po 10., aby v městečku Peltenberce i v jiných vesnicích k proboštství Peltenberskému náležejících, v každé obvzláštně ihned z obecních peněz sirotčí truhla s krytejm a jinejma dvěma visutýma zámky přihotoviti se dala, od kteréž klíč hlavní od krytýho zámku rychtáři, a jiné dva klíče dvěma starším přísežným dány, a truhlice na proboštství v sklepě postavena, do ní pak peníze neb klenoty sirotčí zavřeny a vundány býti mají, tak aby to ani pán, ani poddaní pod plat obyčejnej zemskej rozzastavovati, anebo jinším spůsobem rozundati a vynaložiti nemohli. 11. A poněvadž lidská pamět, zvláštně sprostných a těch, kteří mnohými věcmi zaneprázdněni a obtíženi jsou, velmi mdlá a padlá jest, chceme a ustanovujeme, po 11., aby od pana probošta na všech místech téhož proboštství při jedné každé obci obvzláštní registra sirotčí, do nichž by se jména sirotkův, kdy, kde a na kterých místech peníze jich půjčené anebo vynaložené jsou, se zapisovala, spraviti, a táž registra do té truhlice vložiti dáti má; tak aby, když k letům a dospělému rozumu

Strana 70
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 70 přijdou, svého kde hledati, toho užívati a těm, kteří jim to tak opatrovali, děko- vati věděli. 12. Rovně jako pán a probošt sirotčí knihy spraviti má, tak také chceme a ustanovujeme, po 12., přístně mu poroučejíc, aby tolikéž knihy gruntovní spůsobil, a do nich všechny grunty polní i domovní, kdež by ty koliv na gruntech probošt- ských ležely, [s] jmenem nynějších držitelův jich, též pořádných [pořádné] a náležité platy a povinnosti do nich vepsány byly. 13. Již také chceme a ustanovujeme, po 13., aby on probošt obvzláštní knihy, do kterýchž by se všelijaké smlouvy, prodaje, jednání a narovnání při proboštství pořádně rok od roku, měsíc od měsíce, den ode dne vpisovaly, a ne tak, jakž posavad zle a nepořádně to po škartách sem a tam rozvundáno bylo; vedle čehož by se netoliko on, ale i potomci jeho tím snažněji v tom spraviti, a tak nad tím, což při něm dobře a pořádně jednáno bylo, skutečně [ruku] držeti, a potomně stranám právně vyřknouti mohli. Bylo by také podle zdání našeho dobře učiněno, aby obvzláštní jeden protokol, do kteréhož by přední a užitečné missivy, a obvzláštně ty, na nichž by témuž záduší něco záleželo, vregistrovány a vpisovány byly. 14. Jakož jsme nahoře dobře z strany sirotkův zmínku učinili, chceme a ustanovujeme, aby žádný téhož záduší sirotek, buďto po meči anebo po přeslici, bez vědomí a povolení páně pod stracením spravedlnosti jeho v stav manželský anebo závazek nevstupoval, aniž kdo [z] poddaných proboštství Peltenberského v tom raditi, za přítele se postaviti a toho dopomáhati má; kdož by se toho dopustil, má na těle a statku trestán býti. Jsou také sirotci téhož záduší pánu mieno [mimo) jiné zmenší vždy [čti: menší věci] na žádost neb rozkaz jeho sloužiti povinni; k tomu také bez vědomí pána svého a dovolení jeho jinam v službu pod trestáním, kteréž se při proboštu zanechává, zjednávati [se] nemají. 15. Jakož jsme tak již nejednou spatřili a seznali, že posavad skrz předešlých pánův a proboštův téhož záduší nedbanlivost témuž všecky lesy pomejceny jsou, tak jestliže by tomu časně v cestu vkročeno a to jináč nařízeno nebylo, v krátkých časích všechny lesy téhož záduší dokonce pohubeny by byly. I aby to časně zasta- veno a jináč náležitě opatřeno bylo, chceme a ustanovujeme, po 15., přístně poroučejíce, aby ihned dobří a věrní polesní nařízeni byli, a jim pod níže psanou přísahou přísně poručeno bylo, podle nejvyšší možnosti nad tím pozor a zření míti, aby ve všech lesích proboštských žádný bez dovolení dříví nesekal anebo zbíral. Tolikéž i to při lesích obecních, aby jeden každý podle vůle své v nich se vybírati [sic] moci nemajíc, v skázu nepřišly, týmž nadepsaným spůsobem [aby] opatřeno bylo. A poněvadž takové obecní lesy pro tu příčinu od vrchnosti obci se odevzdávají, aby v potřebě své tu dříví míti mohli; čemuž někteří jináč rozuměli a bez všelikého studu a svědomí svévolně takové obecní dříví nejináč, než jakoby jich vlastní

Strana 71
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 71 a dědičný statek byl, na některých místech prodávati se dopustiti směli, a tak příčinou tou netoliko obecní lesy zhubili, nýbrž mnozí v tom živnost vedouce, spra- vování polích svých zanedbali, z čehož umenšení desátků při proboštství následovalo. Protož přísně a skutečně poroučíme, aby již dáleji žádný z nižádné obce, mnohem míň kdo jiný neznámý, stavěcího aneb k palivu dříví tak dobře v lesích probošt- ských jako obecních neporážel, leč by mu prve, v kterém místě by porážeti měl, od rychtáře a přísežných oznámeno bylo. Přísaha pak těch hajných takto se státi má, aby položíc přední dva prsty na kříž, řekl: Přísaha hajných. Já N. N. přísaháme Pánu Bohu všemohoucímu a všem božím svatým, a velebnému a nábožnému p. proboštu na ten čas Peltenberskému, pánu našemu milostivému, že pilní a věrní hajní bejti a nejvyžší pilnost svou přičiniti chceme, aby ani od přespolních ani [od] domácích poddaných proboštství Peltenberského v lesích, hajích a porostlinách, honěním, ptákův lapáním, dříví se- káním a zbíráním, roštišť [koštišť?] děláním, loučí a třísek sekáním a jiným k tomu podobným žádná škoda učiněna nebyla; tolikéž i my od osob našich toho se pro užitek náš víceji, než by nám od J. Mti pána našeho dovoleno bylo, ujímati a dopouštěti nechceme, mnohem míň bez poručení takové dříví prodávati, anebo z lásky, přátelství, přízně anebo darův pryč dávati, sekati, neb zbírati dopouštěti, ale k dobrému proboštskému to věrně opatrovati; všelijaké škody, kteréž by se v týchž lesích díti chtěly, se vší pilností zbraňovati, a nejináč než jakoby naše vlastní bylo, zastavovati máme a budeme, jakž my z toho v den soudný sme počet vydati povinni. Toho nám dopomáhej Pán Bůh i všickni svatí jeho. Amen. 16. I poněvadž pak z strany opatrování lesův začátek jsme učinili, též se nám za potřebné býti vidí, po 16., toto naříditi, aby se netoliko jeden každý, buď to kdokoliv, v proboštských lesích, hájích a gruntech zajícův honiti, zvěř stříleti a dobytek svůj pásti, jakž od starodávna bylo, pod skutečným trestáním nedopouštěli. Anobrž chceme a to ustanovujeme, aby se již žádný déle na ptáky číhati a čihadla dělati na gruntech proboštských neujímal, leč by se prvé v tom vrchnosti opověděl a povolení sobě objednal, pod trestáním, které se vrchnosti zanechává. 17. Očitě to spatřujeme a věc zjevna jest, že držitelé záduší Peltenberského netoliko skrz samý jich nepořádné chování to záduší k znamenitým dluhům přivedli, nýbrž i také poddaní platův svých časně nedávajíc a obyčejné roboty a služby s pilností a věrně vykonávati zanedbávajíc, velikou k tomu příčinu dali. Protož aby budoucně v tom lepší pořádek zachován byl, nařizujem a ustanovujem, po 17., aby všechny náležité platy, roboty a povinnosti tak dobře kostelní jako proboštské při jistým a obyčejným času dávány a vyplňovány byly. Žádnej také vykonávání vyměřených robot, buďto při domu, vinnicích, dědinách a dříví, když by mu skrze rychtáře věděti dáno bylo, se lenovati, zdalovati a mnohem míň obmeškávati

Strana 72
72 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: nemá, a to pod trestáním, kteréž se při proboštu zanechává. A proti tomu má týmž poddaným, co posavad za obyčej bylo, jakž spravedlivě náleží, věrně a rádo dáváno býti. 18. Při tom také tento neřád při záduší Peltenberském v přijímání nezná- mých se spatřuje, že ti, kteří poddaností pánu zavázáni jsou, proti [těm], kteří mezi nimi bydlejí a se zdržují, poddaností zavázáni nejsouce, někdy rozeznáni býti nemohou; pro kterýžto neřád nedávno minulého času k veliké škodě přivedeno jest to proboštství. Protož v tom takto nařizujem a ustanovujem, po 18., aby již víceji všickni proboštství Peltenberského poddaní připovědění, podruzi a tu bydlející zejména pořádně do knih vepsáni a matrikováni byli; a na potomní časy žádnej přijímán a za poddaného téhož proboštství držán býti nemá, leč by zjevně v přítomnosti rychtáře a při nejmenším dvou přísežných pánů se připověděl, a poddanost, člově- čenství, věrnost i poslušenství, s obcí spolutrpícím býti slíbil. 19. Aby také v úmluvách o dědiny a grunty při proboštství Peltenberském jistý řád byl, nařizujem a ustanovujem, po 19., totiž aby všelijaké prodaje, tauše aneb k tomu pobobné smlouvy o statky, dědiny, pole s vědomím pána gruntu a v přítomnosti rychtáře a přísežných téhož místa, když se takový trh neb smlouva stala, učiněné, v spis tak, jakž zavřeny jsou, uvedeny byly a ku právu podány a složeny; tak aby budoucího času, jak která louka, dědina, vinnice, mlejny, domy, dvory a jiné k proboštství Peltenberskému příslušející grunty z jednoho na druhého přišly, tím snázeji bez omylu najíti mohli, a jeden každý v tom dostatečněji opatřen býti mohl. 20. A naposledy vůbec ustanovujem a nařizujem, aby všickni poddaní pro- boštství Peltenberského, kteříž té svobody nemají, aby žádný pod stracení[m] statku a jmění svého bez vědomí a povolení páně kšaftu, poslední vůle aneb pořízení o statku svém nečinil. Ti pak, kteří svobodu a právo [sic] podle vůle své kšaftovati obda- rováni jsou, mají poslední vůle své v přítomnosti rychtáře a dvou přísežných, pokudž možné jest, sepsané vykonati. V kterémžto kšaftu má zejména a světle, komu se co odkazuje, na kterej den, v kterém místě kdo přítomen byl, dostavíno býti, tak aby potomně všechny rozepře, kteréž by z toho pocházely, tím snázeji mohly rozeznány a vyřízeny býti. Mají také po smrti jednoho každého rychtáře [čti: rychtář] a pří- sežní toho místa pozůstalé jmění zamknouti, spečetiti a pánu o tom bez meškání oznámiti, aby ten pozůstalý statek netoliko skrz zlý lidi rozebrán a roznesen nebyl, nýbrž pořádně zinventován a popsán, těm, komuž spravedlivě náleží, zouplna bez nedostatku odevzdán, anebo podle náležitosti dochován byl. O tom, co se obecných artykulův dotejče, dosti buď. Již českých vesnic zá- dušních a kláštera Peltenberku nařízení pořád sepsána jsou:

Strana 73
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 73 Pořádné právo a nařízení vesnic Mašovic, Beškova a pusté vsi Březový. Každého dne toho zkušujeme, což i v pravdě tak jest, že kdež dobré nařízení a řád se zachovává, všeckny věci dobrý prospěch mívají; kdež se pak toho ne- zachovává, hned roztržitost a zahynutí nastávají. Kteréžto zlé aby při nadepsaných vesnicích časem svým poznáno nebylo, ale raději k zvelebení, svornosti i jiného dobrého chvalitebný řád zachován byl; protož tomu chtějíce, všem obyvatelům týchž vesnic poddaným našim a proboštovi [čti: proboštství Peltenberského přístně poroučíme, aby nížepsané ustanovení naše a práva, kteréž od několika let tu se zachovávaly, bez porušení držány a zachovány byly. 1. Předně a nejprve ustanovujem, aby z vesnic Mašovic, Veškova a Břehový poddaní pilně bez obmeškání do kostela k službám božím se nacházeli, a faráři svému v svěcení svátkův, v zachování postův a náboženství vykonávání a jiných kostelních pořádkův i v přijímání velebných svátostí, od Pána Boha a církve svaté obecné křesťanské nařízených, náležitou poctivost a poslušenství zachovali, a tak pobožný a Bohu líbezný život vedli. A protož ti, kteřížby v tom se tak nechovali a to přestoupili anebo tupili, mají podle uznání vrchnosti vězením skutečně tre- stáni býti. 2. Druhé. Aby netoliko to, co Bohu, ale i vrchnosti a jednomu každému ná- leží, dáváno bylo, chceme a ustanovujeme, a by vystavené vrchnosti, proboštu a pánu svému, netoliko všelijakou náležitou uctivost činili a poslušnost zachovali, nýbrž jemu obyčejné platy, šacunky, ouroky, služby a roboty v jistých časích dobrovolně dávali a vyplňovali. 3. Poněvadž věc slušná a náležitá jest, aby po proboštu a pánu rychtář a starší jakožto vystavená vrchnost, kteří o všechnu obec péči mají, v poctivosti držáni byli, má jim v kostele i jinde přední místo dáno býti; ti pak, kteří by to přestou- pili, mají jakožto tupitelé vrchnosti své skutečně trestáni býti; a mnohem více ti, kteří by na protimyslnost stavěli [sic] a jich hanlivými slovy dotejkali anebo vej- tržně se postavovali, a ti obžalováni jsouce, na ně to osvě[d]čeno bylo, v trestání páně upadají a podle zasloužení na hrdle i statku trestáni budou. 4. Item kdož by na obeslání [od] rychtáře, jsouc od posla jeho doma na- trefen, se nepostavil, ten rychtáři pro nezachování poslušenství VI gr. alb. položiti povinen bude. 5. Item kdož by pro své přečinění z slušné příčiny do klády vsazen byl, rychtáři 4 gr. alb. pokuty položí. 6. Kdož by z slušné příčiny od rychtáře obeslán byl, a svévolně bez dovo- lení od rychtáře ušel, povinen bude pánu sto gr. položiti. 7. Jestliže by kdo neznámý, buďto ženatý neb svobodný, na též grunty přišel, Archiv Český XXIX. 10

Strana 74
74 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: úmyslu jsouc tu se osaditi, má se hned rychtáři a starším ohlásiti, že svobodný jest a tu že z dovolením své vrchnosti bydleti a živnosti své spravedlivě vyhledávati chce. Rychtář a konšelé mají jej před pána postaviti, pokudž svobodný a zachovalý jest a také] pánu líbiti se bude, má se pánu slíbiti poddanost a člověčenství, a k sou- sedům sousedskou lásku a svornost zachovati připověděti. Jestližeby se pak kdo v místech těch zdržoval a v tom se podle toho našeho nařízení tak nezachoval, má jej rychtář z obce vypověděti, anebo jestli by mu se za potřebné vidělo, pánu do vězení jeho podati. 8. Kdoby dům nebo dvůr koupil a roku na něm nevyseděl, pánu jednu hřivnu propadnouti povinen jest. 9. Jestližeby o jakýkoli grunt trh anebo smlouva učiněna byla, by pak i zá- vdavek již položen byl, anebo o některý grunt mezi dědici nějaké narovnání bez dovolení páně anebo rychtáře a starších, buď to pod opilým spůsobem neb jináč se stalo, má vyzdviženo a v nic obráceno býti. 10. Jestliže by kdo v domě šenkovním na souseda aneb koho jiného, maje zbraň při sobě, ji vytáhl, by pak jej neurazil, v trestání páně bez milosti upadá. 11. Kdo by na koho konvicí aneb nějakou pijící nádobou uhodil, pánu bez odpuštění hřivnu polož, a s tím, koho by urazil, náležitě se umluv. 12. Kdo by koho udeřil rukou nezavřenou, podle milosti trestán buď; a kdož by bil rukou zavřenou, pánu V ſ polož bez milosti. 13. Jestližeby se pak přitrefilo, že by se nějaká sváda, rozbroj a pranice stala, má rychtář a starší to přetrhnouti, ty, kteří toho původem byli, podle uznání trestati. 14. Jestliže by kdo v noci, když by dveře zavřené a světlo zhašeno bylo, z předu aneb z zadu dveře domové odevřel aneb okno vyrazil, má jako zločinec držán býti, lečby mu milost učiněna byla. 15. Item všelijaká hraničná práva mají podle práva a nařízení markrabství Moravského skrz osazené právo vážena a vykonána býti. 16. Žádnému dopouštěno býti nemá, nečistotu, aby z toho smrad pocházel, před dveře aneb na ulici vylívati; ale aby jeden každý před domem svým se či- stotně choval, a tolikéž i u studnice. Kdož by pak proti tomu se dopustil, kolikrátž by koli v tom postižen byl, tolikrát rychtáři VI gr. alb. propadnouti má. 17. Item rychtář a starší mají v roce 4 krát], obyčejně při suchých dnech, všechny komíny spatřiti, a je, jestliby potřeba bylo, vymísti rozkázati; anebo pokudž by zle opatřeny byly, aby pod nimi oheň dělán nebyl, zapověděti. Jestližeby pak někdo přes poručení jich takového komínu vymísti nedal, anebo pod ním oheň dělal, tak se poslušně v tom nechovajíc, má za tři dni v kládě seděti a rychtáři VII gr. alb. pokuty dáti.

Strana 75
Řády poddanské na Hradištsku u Znojma 1574. 75 18. Jestližeby u některého souseda (čehož Pán Bůh ostříhej) voheň vyšel, buďto že by se škoda stala neb nestala, pánu hřivnu položiti povinen buď, a pro takovou nedbandlivost a nepilnost svou má věží podle vůle pána trestán býti. 19. Nočního času nemá se žádného šatův praní dopouštěti pod propadením pokuty VI. gr. alb.; načež rychtář, poněvadž se při tom nebezpečenství obávati jest, pilný pozor míti má. 20. It. jestliby ve dne i v noci (čehož Pán Bůh ostříhati rač) voheň vyšel, aby ihned mužské i ženské pohlaví, žádného krom dětí nevymiňujíc, podle nejvyšší možnosti bránili. Kdož by toho pominul, má bez milosti trestán od pána být. 21. Aby spravedlivost ve všem tím dostatečněji zachována byla, má rychtář podle starobylého obyčeje měřice a míru míti. A pokudž posavad ten obyčej byl, obecního bejka chovati má, tak aby, kdož [když] by ho z sousedů za něho požádal, zapůjčen byl. 22. Item jestliby dobrému a zachovalému člověku něco ukradeného anebo sic něco podezřelého uvrženo bylo, má to spolu s rychtářem a starším opatřiti, tak aby v podezření nevšel; a pokudž by ten zločinec postižen byl, má vězením opatřen a k soudu dvořskému P. dán býti; jakž pak i při těch, kteří při krádeži, mordech a jiných zlých skutcích postiženi bývají, týž spůsob zachován býti má. 23. It. kdo by komu služebnou neb nájemnou čeleď odloudil, pánu hřivnu propadnouti má. 24. It. žádný nemá práva, sobě obzvláštní cesty anebo stezky v dědinách a lukách dělati, kromě těch, které od starodávna byly. Kdož by se toho dopustil, má rychtáři VI. gr. alb. položiti a škodu obci nahraditi. 25. Kdož by koliv v zahradách, v polích aneb dvořích škodu činil, má ta- kovou škodu podle uznání rychtáře a starších nahraditi povinen býti. 26. Ploty mají ročně okolo sv. Jiří spatřeny býti. Jestližeby se komu skrz ne- opravení plotu škoda stala, má ten, komuž takový plot držeti náleží, tuž škodu ve dvou nedělích nahraditi. 27. Item když pastýř dobytek ven hnáti chce, tu jeden každý dobytek svůj přihnati má, a žádnému, aby obzvláštně dobytek svůj pásl, dopouštěti [se] nemá. Kdož by se toho dopustil, od rychtáře do trestání vzat bude. 28. Kdo by hnůj přespolnímu prodával, má podle uznání rychtáře do tre- stání vzat býti. 29. It. nemá žádný země z obecních gruntův bez dovolení rychtáře a star- ších bráti; kdož by se toho dopustil, má také podle náležitosti od nich trestán býti. 30. It. žádný nemá již dáleji, netoliko v panských, ale i v obecních lesích, les stavěcí aneb k palivu porážeti, leč by mu prve od rychtáře a starších dovoleno a místo ukázáno bylo; kdož by to přestoupil, má od pána skutečně trestán býti. 10*

Strana 76
76 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 31. Žádný nemá dopustiti buďto v lesích aneb jinde zajícův honiti, ani žád- ným spůsobem ptákův lapati, mnohem míň ploty na zajíce dělati; kdož by v tom postižen byl, má také od pána skutečně trestán býti. 32. Žádný nemá v řece ryby loviti, tak aby ti [těm], kterýmž od pána prona- jata jest, v tom překážka činěna nebyla; a to pod trestáním, kteréž pánu gruntův se zanechává. 33. Posledně, což sic mimo tyto poznamenané artykule posavad obyčejné a chvalitebné při dotčených vesnicích zachováno bylo, má také to, pokudž proti to- muto nařízení našemu nejní, v své míře a spůsobu zůstati, tak jakoby tuto zejména dostaveno bylo. V kterémžto ustanovení a nařízení našem to sobě a proboštům nynějším i budoucím pozůstavujem, podle nastalé a ustalé potřeby je zvelebovati, umenšovati i změniti, a pokudž by potřebí bylo, je vysvětliti, a to věrně bez všelijakého zmatku, záduší našemu Peltenberskému a poddaným k němu příslušejícím k dobrému a uži- tečnému. 52. 1576, 11. června. Zádušní správa farnosti sv. Mikuláše ve Starém Městě Pražském obnovila úřad v zádušní vsi Kojeticích a dala vesničanům několik naří- zení, směřujících k dobrému obce i jednotlivých občanů. Fer. II. Pentecostes stal se exit do Kojetic od pánův starších osadních ze- jména těchto: Pana Šebestiána Agricoly z Horšova toho času pana purgmistra, p. Jana Ornyusa z Paumbergka pergmistra, M. Pavla Krystyána z Koldína, kancléře Starého Města Pražského, též pánův ouředníkův a kostelníkův k roku tomu zvo- lených: pana Ondřeje Flanderky, Kříže Chvalovského bakkaláře, Jozefa Cejdlara zakři- štána, Pavla rukavičníka kostelníka. I. Předkem ouřad jest obnoven takto, že za rychtáře zvolen jest Martin Martinovský jinak Mikulášovic. Za konšely: Duchek Vondráčkův, Václav Vejce, Petr Pechan, Valenta Jirášek. Dán jim závazek ku právu fol. 183. II. Poznamenání sirotkův a sousedův Kojetických folio 214. III. Poručeno jest rychtáři, konšelům a všem sousedům, aby živností svejch pilni byli, jinejm dědin nepronajímali, než sami dělali oc. IV. Do krčmy aby nechodili, jak jinde tak v Kojeticích, ale raději dluhy, kterejchž společně do 25 kop a některého gr. vejš se jest našlo, do sv. Bartholo- měje nejprv příštího krčmáři splatili, a více od dne tohoto poručení přes 15 gr. míš. buď na řád aneb domů aby se nedlužili, a to pod pokutou prostice soli a dva dny v kládě seděti. Pakli by krčmář jim přes 15 gr. míš. více věřil, tehdy co koliv více uvěří nad toto poručení, za to jemu platiti nejsou a nebudou povinni.

Strana 77
Z roku 1576. 77 V. Schůzek žádnejch, když jaká jednání vobecní, rovnání oc přídou, aby do krčmy nebejvalo, než k rychtáři. Pakli by se toho nestalo, ten kdo by toho podle uvážení příčina byl, aby den v kládě seděl a p. úředníkům prostici soli dal. VI. Lány dědin i oulehlí vornejch aby s bedlivostí, co by jich tu vokolo Kojetic k též vsi přináleželo, přečtli a na Boží Tělo pánům do Prahy v známost o tom uvedli. VII. Truhlu k chování peněz sirotčích teď při sv. Vítu aby koupili, k ní dva klíče měli, rychtář jeden a prvý konšel druhej, a u rychtáře ji schovávali, a bez vědomí pánův starších a úředníkův žádnému jich nevydávali. Toto dluhův v krčmě se našlo sousedů Kojetických: Jirášek 9 kop 2 alb., Halouš 11/2 kopy, Vávra 1 kopu 9 alb., Vejce 2 kopy 17 alb. 6 d., Duchek 5 kop 25 alb., Květon 3 kopy 21 alb., Martin 27 alb., Svatoš 1 kopu. Summa 25 kop 26 alb. 6 d. míš. Archiv města Prahy, číslo rukopisu 1667 B., fol. 223b. — Ve vsi Kojeticích (blíže Lobkovic) bylo 11 sedlákův nestejně velikých; r. 1556 přihlásili své statky za účelem berně v ceně mezi 20 až 60 kopami míš., jeden však ve 200 kopách, úhrnem 610 k. m. Bylo též několik podruhů, ti udávali svůj majetek jen na groše; a sice r. 1552 pět podruhů se cenilo mezi 5 až 15 groši míš., ostatní nic; později se podruzi k dani nehlásili. — Mnohé záznamy o Kojeticích ze 16. věku nacházejí se v rukopisích archivu Pražského č. 1666 a 1667; některé obzvlášť poučné uveřejňují se zde. Na důležitost těch dvou knih k historii stavu selského upo- zornil mne p. dr. Josef Teige, archivář města Prahy. 53. 1576, 16. října. Řád městský a artikule horenské městečka Dolních Kounic na Moravě potvrzeny jsou od vrchnosti. Listina vydaná od Hynka a Jana bratří z Zástřizl na zámku Kounicích 16. října 1576 vytištěna jest celá ve spisku „Archiv Dolních Kounic, města na Moravě“, jejž sepsal a svým nákladem vydal Augustin Kratochvíl, kaplan v Popovicích, 1907, na str. 2—15. Listina se skládá z úvodu a závěrku, a mezi nimi vepsán jest řád městský i řád viničný. Bratří ze Zá- střizl praví v úvodě, že byli žádáni od svých poddaných v městečku Dolních Kounicích, aby jim potvrdili starobylé pořádky a zvyklosti podle artikulů jim nadaných od dřívějších vrchností a potvrzených od krále Vladislava i od císaře a krále Maximiliana; bratří ze Zástřizl schva- lují artikule, kterých Kouničtí od mnoha dávných let užívali, i udělují jim některé artikule více, není však naznačeno, které. Řád městský má 45 článků, kteréž nejsou soustavně srov- nány, nejspíš proto, že nevznikly najednou, ale v rozdílných časích, podle potřeb vrchností nebo měšťanů; nejsouce dělány podle nějakého ustáleného vzoru, jsou zajímavé; ustanovují se v nich povinnosti a práva měšťanův k vrchnosti, práva a obyčeje při živnostech městských, pořádky obecní i některé předpisy o soudě. Artikulů o právech a svobodách vinohradních jest 28; starší jich otisk oznámen jest již v AČ. XXII. str. 261 č. 114. V závěrečné formuli, pochá- zející zase od Hynka a Jana bratří ze Zástřizl, opakuje se potvrzení obojího řádu, a jest tu datum na zámku Kounicích v úterý den sv. Havla 1576.

Strana 78
78 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 54. 1578, 10. července: Kterak a pod jakými výminkami podruhovi v Sýkořicích u města Rovenska bylo dovoleno vystavěti si obydlí. Zdá se, že nový domek měl se stavěti někde při rozhraní mezi vesnicí Sýkořici a městem Rovenskem, a to na půdě náležité obci města Rovenska, poněvadž novému domkáři bylo uloženo, aby platil úrok 12 gr. k obci Rovenské. Od Sýkořic teče potok k jihu k Rovensku. Obě obce náležely ku panství Hruboskalskému. Poručení od uroz. p. Adama Smetany, úředníka Skalského, jakž dole zapsáno jest léta 1578. Jene Prášku, dojdi s některými konšely do Sejkořic a pohleď na to místo, kde chtějí dáti Sejkorští se stavěti tomu podruhu Korfeštovi, a vyrozumějte tomu, jestliže by to stavení beze škody panské i lidské i potomních nějakých hadruňků býti mohlo, a mně v tom skrze psaní, čím bych se spraviti mohl, oznamte. Dat. cedule v středu po sv. mistru Janu Husi [9. čce léta 1578. Téhož léta 1578 ve čtvrtek po svatém mistru Janovi z Husince [10. čce] všickni sou- sedi Sejkorští tomu místo dávají, krom Václav mlynář, kterej má tu pole, toho se zbraňuje pro příčinu, obávaje se od něho škody slepicemi i jinejmi věcmi. Ale Václav Korfešt připo- vídá, že žádná škoda od něho slepicemi i jinak dělati se nemá, i náměstky jinejmi budoucími, a pakliby od něho škoda se dělala, má právě vinen býti. Než Václav Korfešt Sejkorský, kdyby ouhor měl býti, tu může slepice chovati; než nebude-li ouhor, tu nemá chovati více než 2 slepice. A cesta ta, která k polím Rovenským jest, ta má svobodná býti, jako kdy prvé, a nemá zkažena býti. Ani škoda v háji obecním nemá se od něho díti, než co sobě koupí. A tak to místo jemu obrané má pod plat býti k obci Rovenské po 12 gr., však rozdílně, při sv. Jiří 6 gr., a při sv. Havle 6 gr. Byli při tom konšelé Rovenští Jan Prášek primator, Matěj Roštejnský, Jan Urbánků; a všickni sousedi Sejkorští, a ode mne Jana rektora Rovenského léta a dne svrchu psaného. Z archivu města Rovenska vypsal a vydavateli daroval p. učitel Jos. J. Fučík. 55. 1579, 24. června: Zádušní správa sv. Mikuláše v St. M. Pražském obnovila úřad v Kojeticích; v nových nařízeních zakročila proti zadlužování v krčmě cizopanské. Léta Páně oc 79 v středu den sv. Jana Křtitele a předchůdce Božího, exit se stal do Kojetic od panuov podepsanejch: p. Šebestiána Agricoly z Horšova, p. Jana Škréty Šotnovského z Závořic, radních; Ondřeje Flanderky z domu průchodi- tého, Jana Piláta Rakovnického kožišníka, Martina mečíře, Havla pekaře, úřed- níkův; Jozefa Cejdlara kožišníka, Jana Hamerníka Sedlčanského, Matyáše od prste- nuov, Pavla Mazala rukavičníka. I. Při tom ouřad rychtářský a konšelský jest obnoven takto: Za rychtáře volen Martin Martinovskej. Za konšely: Václav Vejce, Valentin Jirášek †, Petr Pechan krčmář †1), Vávra Křížek. Ačkoli [Křížek] povinnosti jest neučinil, neb teprva na druhej den na místě Květoně Hrušky, kterejž jsa za čtvrtého konšela přijat, k pánuom

Strana 79
Z let 1578 a 1579. 79 přítomnejm se lehkomyslně a nevážně, slova protivná dávaje, choval, z té povin- nosti konšelské jest propuštěn, a dotčený Vávra volen. Pro kteréžto jeho hanebné chování poručeno mu, aby v šesti nedělích pořád zběhlých grunt prodal a jinejm 1) U Pechana křížek jest rozmazán, neumřel; u Jiráška křížek připsán jiným inkoustem. jej osadil. II. Peníze sirotčí, kteréž jsou mezi sebe rozpůjčili a na větším díle všecky utratili, zase před pány úředníky skládány a v kaple schovávány bejti podle pořád- nejch register pro lepší bezpečnost mají; a to se počíti má hned po tomto vejjezdu. III. Jan syn někdy Martina Vejce, kterejž na připsání p. Jiříka Krusa, hejt- mana Karlštejnského, do vsi Tejna na též panství Karlštejnské jest propuštěn, před pány předstoupil, žádal spravedlnosti sobě 12 kop náležité za vydání; ale že se jí tak mnoho najíti nemohlo, šest kop jemu jest od pánuov úředníkův dáno, na kte- rejchž jest přestal, a tak jest vybyt. IV. Pechanovi krčmáři poručeno, posudní prvnější, totiž za rok 77. zadr- žané, aby bez prótahův vy lnil. Tolkéž Jiráškovi vrub svěřen, aby co se koliv sudů piva přiveze, bedlivě navroubil, a to pod pokutou prostice soli. V. Berně, která při sv. Vítu nyní minulém vyplněna bejti měla po 20 gr., před pány úředníky aby složena byla konečně. Vl. Vyhledáno jest, jak mnoho někteří poddaní Martinovi krčmáři v Byško- vicích*) dlužni zůstávají: Martin Martinovský rychtář oznámil před pány, že jest mu dlužen 50 kop míš., pravíc na vystavení nějaké stodoly, a ke žním takovejch peněz že jest mu půjčoval, a za to dvadceti záhonů ouhoru jeho zvoral. Valenta Jirášek přiznal se, že jest dlužen témuž krčmáři 10 kop míš., a za to pustil mu dvadceti záhonuov dědiny své, aby sobě vovsem vosil. Petr Pechan 3 kopy míš. dlužen, kterejch mu v zimě na dříví půjčil. Květon Hruška oznámil, že 32 kop míš. jemu dlužen zůstává, a před tím panu Janovi Šotnovskému směl mluviti, že toliko 15 kop, a dva strychy vovsa na svém poli za to odpustil mu vsíti. Svatoš pověděl, že sám neví, co jest dlužen, vokolo půldruhé kopy, a více že není. Říha Halouš 91/2 kopy jemu Martinovi krčmáři, a ženě jeho zvláště 5 kop přiznal se dlužen bejti, a za to jim dvanácte záhonův vovsem vosil jejich. Duchek Ondráčkův 29 kop vypůjčil sobě na nějaké klisny od něho, a za to rolí jemu vorati má z záplaty. Summa všeho učiní 135 kop míš. VII. Poručeno Křížkovi, Václavovi Vejci a Novákovi, předně, aby pilně spa- třili a sečtli, co jsou témuž krčmáři Byškovskému buď na gruntech našich aneb jinejch vosili. A když by sežato bylo, žádnejm spůsobem z polí našich vobilí bráti dopouštěti nemají, leč by prve jisté poručení sobě dané měli. Potom co koliv dlužni vedle přiznání jich jemu zůstávají, aby žádnej bez vědomí pánuov svých takovejch

Strana 80
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 80 dluhů nesplacoval, pod trestáním. Tolikéž i pan farář na požádání připověděl nad tím pozor míti, a jestli by co toho bejti chtělo, pánům psaním oznámiti. VIII. Všem poddanejm přísně zapovědíno, jak do krčmy Byškovský tak jinejch cizopanskejch chození, mimo krčmu Kojetickou, pod propadením pokuty 2 kop míš. a vězením] šatlavním do téhodne trestání. IX. Poznamenání sedlákův: Martin Martinovský, Václav Vejce, † Valenta Jirášek,1) Petr Pechan krčmář, Květon Hruška, Svatoš, Jan Novák, Duchek Sapouch, Říha Halouš, Duchek Ondráčkův, Vávra Křížkův, Václav 4Vejce“ krejčí koupil od.2) Pavel Sojovský v Byškovicích. Ondřej Hlávka člověčenství slíbil fer. 3. post Judica [7. dub.], kterýž jest propuštěn od paní Maryany Sekerkové z Šebířova a na Lobkovicích.3) 1) Křížek úmrtní u Jiráška připsán jiným inkoustem; Petr Pechan zde nemá u sebe křížku. — 2) Zde písař zapomněl napsati jmeno soukupa. Jmeno Vejce jest přeškrtnuto. — 3) Poslední věta o Hlávkovi jest připsána na straně jinou rukou, ale kommentem připojena k seznamu sedláků. X. Sirotci předešlého roku jakž poznamenáni jsou, tak se nacházejí, krom vyby- tého Jana Vejce. Archiv města Prahy, č. 1667 B., f. 255 b. — *) Částka vsi Byškovic náležela panstvím k Obříství; stojí 2 km od Kojetic na severozápad. 56. (Před 25. lednem 1581/: Poddaní v rychtářství Chrobolském Vilémovi z Rožm- berka, že se chtějí podvoliti dvojnásobnému platu za osvobození od odúmrti, ale prosí za prominutí nové čtyřdenní roboty. Vaše Mti, vysoce urozený pane, pane náš nejmilostivější a dědičný! Pán Buoh ne- beský rač Vaší Mti dáti dlouhé zdraví a šťastného panování, toho Vaší Mti věrně a upřímně žádáme. Milostivý pane! Když jest nám na místě Vaší Mti od důchodního písaře, tolikýž od pana purkrabie oznámeno, že nás ráčíte milostivě [z] toho břemene odúmrtného propustiti a právo do naší chudý vobci dáti na ten spůsob, abychom gruntovní úroky, jak za starodávna sme dávali, ještě jednou tolik vždy při každém polouletí Vaší Mti dávali, a k tomu štyři dni v každém roce aby každej vosedlej Vaší Mti robotoval: ač v pravdě, milostivý pane, chudá vobec jest, a všickni společně se na tom snesli, že poněvadž jakožto pán milostivý a kře- sťanský takovou lásku ukázati nad námi ráčíte, že chceme takové právo ujíti, a ty platy ouroční chceme Vaší Mti ročně při každém polouletí platiti, a truhla, do kteréž by sirotčí peníze kladeny byly, aby při naší chudý vobci nahoře byla ustanovena a zanechána. Než co se tkne, milostivý pane, těch čtyr dní, aby každej hospodář robotoval, ta chudá všeckna vobec Vaší Mti poníženě prosí, že jim to ráčíte promíjeti a prázdna činiti. Již se Vaší Mti jakožto k pánu dědičnému a milostivému ve vší poddanosti poníženě poručena činíme, a za milostivou laskavou odpověď poníženě žádáme. Vaší Mti chudí poddaní, všecka obec v rychtářství Chrobolském. [Poznámka Viléma z Rožmberka na rubu:] Jestliže se s jinými srovnati chtějí v platech a povinnostech, má se jim list dáti na odúmrti, jako jiným. Z orig. na papíře v kníž. archivě Krumlovském I. 5 AU. 1b. vypsal H. Gross.

Strana 81
Odúmrtné právo v rychtářství Chrobolském 1581. 81 57. 1581, 25. ledna: Vilém z Rožmberka osvobozuje od práva odúmrtního pod- dané své v rychtářství Chrobolském; za to budou do komory panské platiti dvojnásobné úroky a každý čtyři dni robotovati; též nařizuje, jak jmění sirotčí spravovati se má. (Výtah.) Vilém z Rožmberka, vládař domu Rožmberského, najvyšší purkrabě Pražský oc, vy- znáváme tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtouci slyšán bude, že sou před- stoupili před nás robotní lidé, poddaní naši dědiční věrní milí rychtářství Chrobolského, — zejména z těchto vsí: ze vsi Chrobol, v kteréž osedlých jest čtyřidceti tři; ze vsi Křimieřuov, osedlých štrnácte; ze vsi Vovesný, vosedlých deset; ze vsi Štifty, vosedlých jedenácte; ze vsi Planská, osedlých devět; v kterýchžto pěti vesnicích jest všech osedlých vosmdesáte sedum, — nás poníženě a pokorně prosíc, abychme z nich břemeno vodoumrtí sníti a je milostí, aby vo statcích svých říditi mohli, obdařiti ráčili, dobrovolně se nám, dědicům a budoucím našim podvolujíce ouroky dvojnásobní do komory naší platiti, a k tomu jeden každý čtyři dni robo- tovati, totiž dva dni rukama a dva dni forovati, když by to jim koliv od nás nebo vod ouřed- níkův našich nynějších i budoucích [se] poručilo, na časy budoucí a věčné. Jestliby který robot svých nevykonal, tehdy že chtějí bejti povinni za jeden den roboty ruční po třech krajcařích, a za den robot forních po šesti krajcařích platiti, a to všeckno beze všeho odporu časně vykonati. I maje o jejich k nám poslušném a dobrém zachování správu, nemohli sme jejich prosby takové voslyšeti, s dobrým [uvážením], s raddou některých služebníků našich věrných prosbu sme uslyšeli, a je všecky, jich dědice a budoucí obojího pohlaví ve vsech napřed dotčených obejvajících od takového odoumrtného obtížení propouštíme ... Jenž je dán a psán na Českém Krumlově v středu den Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou, leta patnáctistého osmdesátého prvního. Opis z 18. st. na papíře; v témže sešitku nachází se též německé znění této listiny. Kníž. archiv Krumlovský I. 5 AU. No. 15 (vypsal H. Gross). — Výtah Březanův při I. 5 AU. No. 16. Pozdější něm. překlad ve sbírce pozdějších opisův a překladů v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 28 fol. 15—18. Chroboly leží 7 km od Lhenic na jihozápad a též 7 km od Zbitin na východ. Pět vesnic té rychty slovou v Palackého Popise 323: Chroboly Chrobold, Skřiměřov Schreinetschlag, Ovesné Haberles, Štifta Luze- nier, Planské Planskus. 58. (Před 27. lednem 1581:) Osady v rychtářství Ktišském odpovídají na podání Viléma z Rožmberka v příčině osvobození od odúmrti; strachují se při tom no- vých břemen, zvláště robot. Vaše Mt vysoce urozený pane, pane náš nejmilostivější oc. My celý ouřad společně ze Ktiše Vaší Mti poníženě prosíme, že toto naše kratičké supplikování v dobrý milostivě obrátiti ráčíte. Milostivý pane, pane oc. Jakož nedávního času nám skrze pana Jakuba Krčína jest oznámeno z strany, co se dotýče svobody městský, že byste je nám také milostivě užíti dáti ráčili, však v ten a na ten spůsob a výminkou, abychom my společně celá vobec k tomuto našemu ouřadu přináležející Vaší Mti ourok dvojnásobný k knichám důchodním konečně vypravovali. I protož, milostivý pane, my společně všichni celá vobec sme se o to již několikrát rozmýšleli, chtiece Vaší Mti vuoli v tom naplniti; ale Pán Buoh všemohoucí zná a ví, že nej- Archiv Český XXIX. 11

Strana 82
82 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: věččí díl mezi námi s to býti nemuožeme. Ale v to se Vaší Mti poníženě podáváme, že bychom chtěli ten větší, totižto podzimní ourok Vaší Mti konečně vypravovati, se vší ponížeností prosíc, abyste nás milostivě o[b]mysliti ráčili z strany druhého ouroku a čtyři dnuov roboty. Pakli byste pak nám toho neráčili propustiti, totižto, abychom prázdni býti mohli tej již jme- novitý roboty a druhého ouroku, tehdá se Vaší Mti podáváme, chtíce poddaně rádi aneb ten dvuojnásobný ourok Vaší Mti vypravovati, poníženě prosíc jen, abychom mohli svrchu jmeno- vaných 4 dnuov robot prázdni býti. Pakli bychom také z těch robot nemohli propuštěni býti, tehdá Vaši Mt jakožto pána našeho nejmilostivějšího ze vší poddanosti prosíme, že nám asponín [sic] ten druhej ourok milostivě odpustiti ráčíte; nebť Pán Buoh zná, že z toho býti nemů- žeme. Neb jakož věděti ráčíte, že skůro v samejch lesích sedíme. A protož nejmilejší Vaši Mt poníženě žádáme, že nás chudých svých poddaných v tom milostivě omysliti ráčíte; však nic tím jméně, jakož i kdy prve, když nám oznámeno bude, na roboty chceme se v tom povolni vdycky dáti najíti. My všichni společně chceme za zdraví a dlúhé panování Pána Buoha vše- mohoucího pokorně prositi v našich ponížených a nehodných modlitbách, tak aby milý Pán Buoh Vaší Mti milostivě popříti ráčil dlouhé zdraví a šťastný panování, zde časně a tam věčně. S tím se Vaší Mti pokorně a poníženě poroučíme. Za laskavou odpověď žádáme Vaší ouřad a s vuobcí ze Ktiše. Mti chudí a věrní poddaní [Na rubu:] V rychtářství Ktišským: Ktiš ves 22 vosedlý; ves Směč Velká 20, ves Směč Malá [18], Křižovice 8; v Sadlíně 14 [16]; v Tisovce 11; v Mářích 9; Stará Huť 8; Vostrá Hora [6]; v Miletínku 7; Ktiš Malá 5, kromě Belwl Gabriel, ten se pod právo ne- pouští, a tak jich 4 zůstane; Rovenec 4; Lhota Mackova 3; Uhlíři 2. Summa 32 [snad 132] vosedlých. Ponížená supplikací. [Rukou Viléma Rožmberka:] Jestliže poddaní z ouřadu Ktišského se chtějí srovnati s jinejmi poddanejmi, kteří sou se o odoumrti se mnou srovnali, tolikéž tu milost dostati mají. Pakli s jinými se srovnati nechtí, nechť zuostane při nynějším spůsobu. Vilém rukú vl. Dopis tento není datován; psán byl dříve, snad nemnoho dříve, než privilegium rychty Ktišské, udělené 27. ledna 1581, jež zde dále následuje. Výčet osad rychty Ktišské v obou těchto písemnostech se srovnává jak jmeny tak i jich pořadím; v poznámce psané na rubu tohoto dopisu přidal jsem v závorkách u tří míst počty usedlých, jež nacházejí se v následujícím privilegiu. Ves Velká Ktiš leží 8 km od Lhenic na jih a 9 km od Chvalšin na sever; ostatní vsi té rychty rozloženy jsou od Velké Ktiše na západ a na jih. V Palackého Popise str. 324 čtou se jich jmena česká a německá takto: Ktiš Tisch; Smědeč Velká a Malá, Gross, Klein-Zmietsch; Křižovice; Sádlná Zodl; Tisovka, Neuenburg, na mapě Neuenberg; Stará Huť, Alt- hütten ; Ostrohora Scharfberg ; Miletinky Paulus; Ktiš Malá, Lichteneck; Rovence Rubenz; Lhota Mackova, Mossestift. Ves řečená v Mářích nestojí v Palackého Popisu ani na mapě generál. štábu, leč snad s jiným jmenem. 59. 1581, 27. ledna na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje od práva odúmrt- ního vesnice rychtářství Ktišského na Krumlovsku; začež tito poddaní se pod- volují do komory jeho úroky dvojnásobné platiti a k tomu jeden každý čtyři dni robotovati; kterak se mají spravovati peníze sirotčí, uložené v truhlici obecní. Vilém z Rožmberka, vládař domu Rožmberského, nejvyšší purkrabie Pražský oc, vyznáváme tímto listem vůbec přede všemi, že jsou předstoupili před nás robotní

Strana 83
Odúmrtné právo v rychtářství Ktišském 1581. 83 lidé, poddaní naši dědiční věrní milí z rychtářství Ktiského, zejména z těchto vsí: — ze vsi Ktiše, v nichž osedlých jest dvamecítma; ze vsi Směče Velké, osedlých dvaceti; ze vsi Směče Malé, osedlých osmnácte; ze vsi Křižovice, osedlých osm; ze vsi Sadlíně, osedlých šestnácte; ze vsi Tist[o]vce, osedlých jedenácte; ze vsi Mařích, osedlých devět; ze vsi Huti Staré, osedlých osm; ze vsi Vostré Hory osedlých šest; ze vsi Miletínku, osedlých sedm; ze vsi Ktiše Malé, osedlých pět, mezi nimiž Belwl Gabriel, kterýž se v tento list náš nepotahuje; ze vsi Rovence osedlých čtyři; ze vsi Lhoty Mackové osedlých tři; ze vsi Uhlíře, osedlí dva; v kterýchžto vesnicích jest všech osedlých jedno sto třidceti šest, — nás poníženě a pokorně prosíc, abychom z nich břemeno odoumrtní sníti a je milostí, aby o statcích svých říditi mohli, obdařiti ráčili; dobrovolně se nám, dědicům a budoucím našim podvolujíce ouroky dvojnásobní do komory naší platiti, a k tomu jeden každý čtyři dni robotovati, to jest dva dni rukama a dva dni forovati, když by se jim koliv od nás neb od ouředlníkův našich nynějších i budoucích poručilo, na časy budoucí a věčné. Jestliže by který robot svých nevykonal, tehdy že chtějí býti povinni za jeden den roboty ruční po třech krejcařích, a za jeden den robot forních po šesti krejcařích platiti, a to všeckno beze všech odporův časně vykonávati. I majíce o jejich k nám poslušném a dobrém zachování správu, nemohli jsme jejich prosby takové oslyšeti, s dobrým uvážením a raddou některých služebníkův věrných našich prosbu jsme jejich uslyšeli, a je i všecky jejich dědice a budoucí obo- jího pohlaví ve vsech napřed dotčených obývající (kromě, jakž nahoře dotčeno, Belwle Gabriele, ten nám, dědicům a budoucím našim předce právem odoumrtním podroben jest a bude) od takového odoumrtního obtížení propouštíme, vysvobodili jsme a mocí listu tohoto vysvobozujem od sebe, dědicův a budoucích našich; chtíce tomu, aby v časích budoucích v časné živnosti a statku skrze takové obdaření a osvobození tím lépe a více rozmnoženi byli, a nám a budoucím našim v potřebách našich do- statečněji posluhovati a hoditi se mohli, i také aby přátelé jedni po druhých nadě- lání po příbuzenství na panství našem užívali, na takový ovšem spůsob, aby všickni obyvatelé nadepsaných vsí našich obojího pohlaví mužského i ženského všecko své zboží mohovité i nemohovité mohli dáti aneb odkázati společně aneb rozdílně, za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, jak by se mu dobře líbilo, avšak toliko osobám na panství našem, kteréž nyní máme, anebo v časích budoucích darem Bož- ským jmíti budeme, obývajícím poddaným našim. Pakli by který člověk, buď muž nebo žena, z nahoře psaných vsí bez rozká- zání umřel nebo umřela, tehdy všecko jeho zboží mohovité i nemohovité ne na nás ani na dědice a budoucí naše, ale na toho člověka smrtí sešlého na nejbližší aneb nejbližšího přítele, panství našeho toliko, spadnouti má bez naší i našich dědicův a budoucích překážky všelikteraké. 11*

Strana 84
84 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Jestli by se přihodilo, že by který člověk aneb obyvatel častopsaných vsí našich umřel a po sobě děti zůstavil k letům nedošlé, tehdá všecken statek ten mo- hovitý i nemohovitý má do kněh sirotčích v přítomnosti ouředlníkův našich, kteříž by k tomu nařízeni byli, s jistou správou rychtáře a konšelův zouplna bez všelija- kého umenšení popsán býti, a což by se koliv na hotových penězích našlo, ty vy- čísti a do truhlice obecní, kterouž jsme jim v té rychtě nebo v tom ouřadu jmíti dovolili, složiti a spravedlivě na ty sirotky rozděliti mají, a to všelikterak opatřiti, aby se od přátel nebo poručníkův, kteříž by se v ně aneb v ten statek, však s jistým vědomím naším neb ouředlníkův našich, uvázal, týmž sirotkům na podílích jejich v ničemž neublížilo. A tak truhlice obecní v moci rychtáře a konšelův, a toliko klíče od ní jeden při ouředlníku a druhý při písaři důchodním zůstati má; a jakž ouředlník bez písaře, tak písař bez přítomnosti a jistého vědomí rychtáře a kon- šeluov té truhlice nemá se dotýkati, ale všichni společně při soudech, kteříž jednou v roce v času příhodném držeti se budou, odvírati, do ní přikládati a z ní jednomu každému, což spravedlivě náležeti bude, vydávati a propouštěti. A to všecko buďto o příjmích, tak také o vydání poznamenávati, a jedněch register v truhlici a druhých v komoře naší zanechati mají. A tak již ne na nás, dědice a budoucí naše, ale z jednoho na druhého, z bratra na bratra, z přítele na přítele všelijaká jejich spra- vedlivost připadati bude a připadati má; kromě jestliže by se kdy přihodilo, že by žádný přítel na panství našem nikdež krevní anebo příbuzný se nenacházel, tehdy teprva takový statek na nás, dědice a budoucí naše přicházeti a připadati má. Než, co se tkne pokut, těch, jakž od starodávna bývalo, sobě, dědicům a bu- doucím našim pozůstavujem a zanecháváme. Což se těch dvojnásobních platův dotýče, též také i robot, o kterýchž napřed poznamenáno stojí, těmi platy a robotami, hned počnouc platiti a vykonávati od sv. Jiří po datum listu tohoto nejprv příštího, nám, dědicům a budoucím našim svrchu- psaní lidé na věčné a budoucí časy budou povinni. Toho všeho na potvrzení, jistotu a pevnost rozkázali jsme pečet naši větší přivěsiti k tomuto listu a vlastní rukou sme se podepsali. Jenž jest dán a psán na Krumlově v pátek po svatém Pavlu na víru obrácení, leta patnáctistého osmde- sátého prvního. Z Březanova opisu nebo překladu vypsal H. Gross Něm. text na pergamenu; na něm poznamenáno: Collat. und befient sich gegen Original gleich lautent. — Na rubu pozdějším písmem: Přípis obdarování rych- tářství Ktišského nebo Smědečského. — V kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 16. Pozdější opis něm. I. 5AU. No. 28 f. 39—42. Tímto privilegiem byli poddaní v rychtářství Ktišském co do nových břemen postaveni na roveň s jinými poddanými na Krumlovsku. Podle register speciálních z r. 1585, z nichž výtah najde se níže, všichni poddaní v rychtě Ktišské čili Směděčské měli r. 1585 právo pořizovati o statcích, museli tedy upustiti od svých požadavků, vyslovených zde v čísle 58 str. 81.

Strana 85
Odúmrtné právo v rychtářství Horno-Planském 1581. 85 60. 1581, 27. ledna na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje poddané v 16 vsech a 6 mlýnech rychty Horno-Planské od odúmrti, když se uvolili platit dvojnásobný úrok a robotovati o 4 dni více. Wilhalm von Rosenberg, regierender Herr des Hausses Rosenberg, obrister Burggraf zu Prag oc, bekennen hie mit diesem Prief offentlich und vor Jedermeniglichen, dass vor Unser erschinen seind die Arbeitsamben, Unsere lieb aigene Unterthanne und getreie liebe aus denen, dem Gericht Ober Plan zugethanen und zugehörigen Derfern, als nemblichen aus dem Dorf Ottenstift hausgessessener vier, aus dem Dorf Riendlos hausgesessener achte, aus der Vordern Stift hausgesessener fünf, aus der Hintern Stift hausgesessener neune, aus dem Dorf Hossenreith hausgesessener neune, aus dem Dorf Karleshoffer hausgesessener zween, aus dem Dorf Hodmrschlag [nepochybně Honnetschlag] hausgesessener sechszehen, aus dem Dorf Melm hausgesessener zehen, aus dem Dorf Spitzenperg hausgesessener achte, aus dem Dorf Althütten fünf, auss dem Dorf Püchlamb [nepochybně Pichlern] hausgesessenen fünf, aus dem Dorf Stuben hausgesessener ain und zwainczig, aus dem Dorf Perneckh hausgesessener ain und zwainczig, aus dem Dorf Behmischen Haidl achte, aus dem Dorf Teutschen Haidl zehen, aus dem Dorf Glasshütten hausgesessener zwen. Item sechs Millner am Pach Unsers Marckts Ober Plan ligent, nemblich Wölffl Müllner, Wentzl Zaunmüllner, Christl Draxl, Ambrosy Khiczen- perger, Veit am hindern Hamber, und Thöml am hindern Hamber; dass also aller derselben hausgesessener Unterthanen sambt den Mülnern in einer Summa macht hundert neun und vierzig; Uns gehorsambes Fleiss unterthänig bittend, wir wolten sie der Pürth des Todtenfals genedigist erlassen, und mit deme, damit sie ihre Gueter frey haben und dieselben verschaffen und vertestieren möchten, begnaden; daurauf sie sich guetwillig Uns, Unsern Erben und Nachkomen einen getoppelten Zins in Unsere Cammer zu geben, und darzue ein jeder inson- derheit vier Tag, das ist zwen mit der Hand�Arbeit, und zwen mit der Zaug, sobald es ihnen durch Uns oder Unsere jezige und zuekünftige Haubtleut bevohlen und auferlegt würde, hin- füran und zu ewigen Zeiten zu robotten verwilliget. Im Fall aber einer aus ihnen dieselben Robotten nit verbracht hette, so soll und will er für einen jeden Tag der Hand Robott drey Kreiczer, und für ein jeden Tag der Zaug- Robott sechs Kreuzer ohn alle Widerred zu geben schuldig und pflichtig sein. Zde vynechávám dvoje ustanovení toho smyslu, jako stojí ve výsadě městečka Plané z 23. listop. 1554, tištěné zde str. 37—38, od slov: Demnach in Ansehung, až do slov: ... allerlei Verhinderung. Další text jest změněn: Da es [sich] aber begäbe, dass einer aus obgenanten Leuten mit Tod abgienge, und unmün- dige oder unerzogene Kinder verliesse, so soll alsdan all sein Guet, beweglich und unbeweglich, in Beysein Unserer darzue verordneten Ambleut auf ordentlichen Bericht des Richters und der Ge- schwornen vollkomentlich ohn alle Münderung in das Waisen Buech verleibt, das bare Gelt (in Fall eines vorhanden were) ausgezelt, und in die ordentliche gemaine Truhen, die wir ihnen in ihrem Gericht zu haben und zu halten bewilliget, gelegt, und als tauglich und aufrichtig unter die Weisen getheilt werden, mit dieser ernstlichen Vorsorg, damit die Waisen durch ire Freynd und Vormünden, welche sich umb die Verlassenschaft ihrer Eldern, doch mit Vorwissen Unser und Unserer Ambtleut, annehmen wolten, in keinerley Weg nicht verkürczet würden. Dieselbe gemeine Truhen aber sambt einem Schlissel soll in des Richters und der Geschwornen Gewalt,

Strana 86
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 86 der ander Schlissel aber bey Unserm Ambtman, und der dritte bey den Rentschreiber ver- bleiben. Und so wenig sich der Ambtman ohn Beysein des Rentschreibers derselben Truhen anmassen kan, so wenig soll sich auch der Rentschreiber ohne Beysein und Wissen des Richters und der Geschwornen derselbigen anmassen; sondern sie sollen allesambtlich und zugleich zur Zeit des Gerichts, welches im Jahr einmal zur Gelegenheit gehalten wird, dieselbig Truchen aussperen, darein zu legen oder daraus einem jeden, was ihme von Rechts- wegen gebüret, geben. Item ihres Empfangs und Ausgab ordentliche Register, das eine bey der Truchen behalten, und das andere in Unser Cammer lifern. Und soll also hinfüran der Anfall nun nicht mehr auf Uns, Unsere Erben und Nach- komen, sondern vom einem Bruedern auf den andern, von einem Freynd auf den andern volgen. Es were den Sach, dass sich kein Bluetsfreynd oder Gesibter auf Unsern Herrschaften befunden möchte, alsdan so soll solcher Anfahl Uns, Unsern Erben und Nachkomen heimb ge- *) zufallen dle pozdějšího překladu I. 5AU. No. 28 fol. 32. storben*) sein. Die Poenfäll aber, so von Alters hero gewesen, die behalten wir Uns, Unsern Erben und Nachkomen in Unserm Gewalt bevor. Den vorgenanden getoppelten Zins, sowohl auch die Robotten betreffent, werden und sollen sie Uns, Unsern Erben und Nachkomen auf nachst komenden Sant Georgentag, und also immer fort alle Jahr, wie anfangs gemelt, zu geben und anzufohren [?] schuldig sein. Dessen zu mehrer Bekreftigung und sterkern Glauben haben Wir Unser grösser Insigill hier anhangen lassen, Uns auch mit aigner Hand unterschriben. Geben Crumaw den Freytag nach Bekerung des heyligen Apostels Pauli zum christlichen Glauben, im Jahr tausent fünf hundert ain und achtczig. Petr Vok z Rožmberka na Krumlově v sobotu sv. Fabiana a Šebestiana (20. ledna) 1596 potvrdil předcházející list Vilémův; při tom vesnice rychty Planské vyčteny jsou týmiž jmeny, také ves Hodmrschlag; jen Karleshof s 2 usedlými jest vypuštěn, a to z nedopatření, neb součet usedlých jest stejný 149. Doplněné vlastnické právo vesničanů jest v potvrzení Petra Voka takto definováno: Auch von allen und jedwedern iren Hab und Guetern, wo und an welchen Orthen dieselben weren, auch mit wass Nahmen sie genandt möchten werden, es sey bey gesunden Leib oder aber am Todten Pethe ordnen, dieselben sambtlich oder sonderlich vertauschen, verschenkhen, vertestieren und mit denen ihres Gefallens alss mit irem aignen Guet jetzt und zue khünfftigen ewigen Zeiten vermög dess vorgenandten Unsers allerliebsten Herrn Brueders Hauptbrieffs zu thuen Macht haben sollen. Německý překlad obojího listu, Vilémova i Vokova, jest celý vepsán do vidimusu, v němž purkmistr a rada Českého Krumlova feria IV. in die Valentini (14. února) 1596 svědčí pod větší pečetí městskou: „Dass aber diss Vidimus und Transumpt aus den Behmischen ins Teutsch seines Inhalts in allen Artikeln, Punkten und Clausulen allerdings mit den rechten untadlhaftigen Haubt- oder Originals-Briefen gleich ubereinstimbt.“ Opis vidimusu v kníž. arch. Kruml. I. 5 AU. No. 17, vypsal H. Gross. — Pozdější opis listiny Vilé- movy při I. 5 AU. No. 28 fol. 29—33. Osady v rychtě Horno-Planské, na něž se vztahuje tato výsada, jmenují se v Palackého Popise str. 322, 325 Otice Ottetstift, Žlábek Rindles, Štifta Přední Vorderstift, Štifta Zadní Hinterstift, Jenišov Hossen- reith, Karlovy Dvory Karlshöfen, Hodňov Honnetschlag (Hodmrschlag v rukopise), Jelma Melm, Spitzenberg, Stará Huť Althütten, Pihlov Pichlern (Püchlamb v rkp.), Hůrka Stuben, Perneck, Maňava Česká Böhmisch- Haidl, Maňava Německá Deutsch-Haidl. — Městečko Horní Planá obdrželo podobnon výsadu již 23. list. 1554, kteráž jest tištěna zde str. 37 č. 33.

Strana 87
Odúmrtné právo v rychtářství Frauenthalském 1581. 87 61. 1581, 31. ledna na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje od odúmrtí pod- dané své v 4 vsech rychtářství Frauenthalského, začež mají platiti dvoj- násobný úrok a konati čtyři dni robotu. Wilhelm von Rosenberg.. thuen khundt.., dass vor Uns erschienen Rob- bots-Leut, Unsere leibeigen Erbsunterthanen, liebe und getrewe aus dem Gericht Freinthal, nemlich auss diesen Dörfen: aus dem Dorf Freinthall, im welchen seind Angesessene zwaintzig, aus dem Dorf Pleschen Angesessenen dreyzehne, aus dem Dorf Schlag Angesessene neune, aus dem Dorf Rohn, in welchen allen den Dörfern seint Angesessener neun und viertzig; Uns darumb demutieg und embsig bitend, wir solten sie des Last Todtenfahl uberhöben und die, damit sie wegen ihrer Güteln schaffen könten, begnaden und befreuen, guetwillig sich Uns, Unseren Erben und Nachkom- menden verwilligend, zweyfache Züns in Unser Cammer zu zahlen und zudeme ein jeder vier Tag zu robotten, das ist zwey Tag mit Händen und zwey Tag mit Fuhren, was ihnen so von Uns oder Unsern Verwaltern, jetzigen und nachkombenden, be- fohlen wird, auf künftig ewige Zeit. Und welcher seine Robotten nicht verrichtet, dass sie Uns schuldig sein wohlen, vor einen Tag Handarbeit oder Robot zu drey Kreytzer zu zahlen, und vor ein Fuer Robot zu sechs Kreytzer zu zahlen, dies alles ohne aller Widerwertigkeit zeitlichen zu verrichten. Zde v rukopise následuje dvoje ustanovení toho smyslu, jako jest tištěno ve výsadě městečka Horní Plané z 23. listopadu 1554 výše str. 37, 38: Demnach in Ansehung... allerlei Verhinderung Další předpisy o truhle obecní a o posloupnosti dědické srovnávají se s tím, co tištěno z výsady vesnic v rychtě H. Planské z 27. ledna 1581 výše str. 85, 86: Da es sich aber begäbe . . . až do datum. So geschriben und gegeben Crummau Ehrtag nach St. Chrisostomi im funff- zehen hundert ein und achtzigisten Jahr. Wilhelmb von Rossenberg mit eigener Handt. V knížecím archivě Krumlovském I. 5 AU. No. 18 (vypsal H. Gross). Z listiny té zachoval se též český úryvek psaný Březanem: „Vilém z Rožmberka, vládař domu Rožm- berského, nejvyšší purgkrabie Pražský etc., vyznáváme tím etc., že jsou předstoupili před nás robotní etc. z rychtářství Frantolského, zejména z těchto vsí: ze vsi Frantole, v níž osedlých jest dvaceti, ze vsi Maloníny osedlých třinácte, ze vsi Dlažičky osedlých devět, ze vsi Leptače, v kterýchžto vesnicích jest všech osedlých čtyřiceti devět —, nás poníženě a pokorně prosíc uts. (Všech tří jedna forma jest.) Dat. na Krumlově v outerý po svatém Kryzostomu leta patnáctistého osmdesátého prvního.“ (Kníž arch. Kruml. 1. 5AU. No. 16). Vesnice byly v té rychtě čtyři, a Březan zdá se počítati jen tři listy, na nichž stejné privilegium bylo pro ně vyhotoveno. V urbáři z r. 1585 uvádějí se usedlí takto: ves Frantol 19 osedlých a 3 chalupníci, ves Ladiště (něm. Schlag) 10, ves Leptač 7, ves Malonín (něm. Pleschen) 12 osedlých a 1 chalupník. V Palackého Popise str. 323 jsou tato jména: Frauenthal, Malonín Pleschen, Lažištěk Schlag, Leptač Rohn. Ty 4 vesnice leží od Chrobol k severu, od Lhenic k západu. Na starší mapě gen. štábu mají jména: Frauenthal, Pleschen Maloniny, Schlag Ladiště, Rohn Leptař.

Strana 88
88 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 62. 1581, 1. února na Krumlově: Vilém z Rožmberka osvobozuje své poddané v mě- stečku Chvalšinách od práva odúmrtního, začež tito upouštějí od vaření piva a zavazují se ke konání čtyřdenní roboty v roce. Wir Wilhelm von Rossenberg, Regirer des Hausses Rosenberg, obrister Burggraf zu Prag, thuen kund vor jedermänniglich, dass vor Uns vorgetreten seyn die vorsichtigen Burger- meister und Geschwohrne anstatt der ganzen Gemein, unsere liebe getreue Erbunterthannen unsers Markts Kalsching, haben Uns in Demütigkeit erbeten, dass Wir von ihnen die Bürth des Todtenfalls abnehmen und sie begnaden, und damit sie mit ihren Güttl selbsten handlen und thuen möchten, in Gnaden begaben sollen. Hierüber haben sie sich gutwillig verwilliget, dass sie Uns und unseren Nachkommen das Bier-Breuen abtreten, und darzue vier Tag in Jahr robotten wollen, das ist zwey Tag mit den Händen und zwey mit Fuhren, wohin es ihnen von Uns oder unseren jetzigen und künftigen Pflegern befehligt werde, zu künftigen und ewigen Zeiten. Sofern sie aber ihre Robothen nicht verrichteten, so wollen sie vor ein Tag Handrobott zu 3 kr., und für ein Tag Fuhr-Robott zu 6 kr. bezahlen, und das alles ohne allen Widerwillen zeitlich zu verrichten. Dieweilen Wir dann von ihren gegen Uns gehorsamben Wohlverhalten Bericht haben, als haben Wir solche ihre Bitt nit verweigern mögen, obwohlen sie vorhero zu benennten Breuen kein Recht noch Gerechtigkeit nicht gehabt, noch wovon abzulassen haben. Jedoch haben Wir oc. Ostatně obdarování Chvalšinských srovnává se větším dílem s výsadami, jak se čtou v privilegii rychty Horno-Planské z 27. ledna 1581 zde str. 85, 86; o vaření piva není v dalším textu již žádné zmínky. Welcher geschrieben und geben zu Crummau am Mitwochen nach S. Chrisostomi im Jahr des Herrn fünfzehen hundert ein und achtzigisten. Wilhelm Rosenberg Eigene Hand. Ve sbírce pozdějších opisův a překladů listů na osvobození od odúmrtí v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 28 fol. 79—81. (H. Gross). — Městečko Chvalšiny, něm. Kalsching, leží 9 km od Krumlova na sz. 63. 1581, 12. září na Krumlově: Vilém z Rožmberka propouští devět osedlých ze vsi Bližné a sedm ze vsi Radslavě z práva odúmrtního, začež budou platiti dvojnásobný úrok a robotovati každý čtyři dni v roce. Wilhelm von Rosenberg .. thun khund mit diesem Brief.. dass für Unser erschinen sein die arbeitsamen Leut, Unser erbliche Underthanen und lieb Getrewe in dem Gericht Wuldaw — neml. in diesen Dörfern: aus dem Dorf Eggatschlag Simon Gehl, Cristoff Riedl, Michel Bauer, Steffl Semler, Cristoff Mertl, Michel Münüch, Barth Mertl, Steffan Philip und Urban Mäth, neun Person ; aus dem Dorf Ratschlag : Wölffel, Zurauer, Mäxl Balthauser, Tomass Grabner, Lorenz, Ambross und Petter Mäth, diese .. Person allein siben; welcher da sein in diesen zweyen Dörfern sechczehen —, Uns gehorsamblich und diemietig piettunde, dass wir von inen die Purde des Todtenfals aufhäben und sy genedig, dass sy mit iren Guettern handlen möchten, begaben wolten, gutwillig sich Uns, Unsern Erben und Nachkomen anerpoten, di Zins doplte in Unser Comer zu entrichten, darzu ein jetweder vier Tag zu roboten, daz ist zwen

Strana 89
Z let 1581 a 1582, 24. kv. 89 Tag mit der Handtarbeit und zwen Tag mit der Zaugfüren, wan man inen von Uns oder Unsern Ambleuten, den jetzigen oder khünftigen, befelchen würde, zu fur anietzen und imer- werende Zeiten; im Fal derer einer sein Robotten nit verrichtet, sol er verpflichtet sein, vier [für] ein Tag Hand Roboltn zu drey Kreizern, und für ein Tag Fuhr-Robolten zu sechs Kreitzern zu erstadten, ahn alle Widerrede zu volziehen. Přítomné privilegium obsahuje ostatně tytéž předpisy, kteréž jsou naznačeny výše str. 87 ve výsadě Frauenthalských z 31. ledna 1581. Gegeben auf Khrumaw, Ertags nach der heiligen Jungfrauen Marie Geburtstag im tausent fünf hundert ains und achzigisten Jahr. Na rubu: In Wuldauer Gericht zwyer Dörfer, als Eggatschlager und Ratschlager, gegebner Freiheit belangende des Todtenfals Abschriften, aus dem Bemischen von Wort zu Wort aigentlichen verteutscht hierinnen. — Překlad něm. v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. No. 19, pozdější I. 5AU. No. 28 f. 26—29 (vypsal H. Gross). — Vsi Bližná (nyní Eggetschlag) a Radslav (tak slula ještě r. 1483, později jen Ratschlag) stojí na sever od Dolní Vltavice; osvobození od odúmrtí nebylo v rychtě Vltavické ještě všeobecně ujednáno, než jen s některými vesnicemi nebo osobami; srv. výše str. 23, 24 č. 20, 21. — V urbáři z r. 1585 jmenují se osedlí v Bližné: Faichtl, Michal Minich, Fenczl, Wondra, Urban Matl, Sydl, Ambroz, Faytl Zemlar, Partl, Zimandl; v Ratschlagu: Moczl, Lorencz Pintr, Bolthauzr, Adam, Markus, Ondre mlynář. (Kníž. arch. Kruml.) 64. 1582, 24. května: Při výjezdu zádušní správy sv. Mikuláše z Prahy do Kojetic obnoven úřad, sirotci seznamenáni, sousedé napomenuti, někteří trestáni. 1582. Den Božího vstoupení. Exit stal se do Kojetic v některých slušných příčinách od pp. starších osadních: pana mistra Jakuba z Varvažova, p. Jana Škréty Šotnovskýho z Závořic, M. Pavla Krystyána z Koldína kancléře, p. Jiříka Unraura, též p. ouředníkův a kostelníkův. Za rychtáře zvolen Jan Novák; za konšely Martin Martinovský 1., Duchek Vondráčků 2., Vávra Křížků 3., Václav krejčí 4. Dán jim závazek folio 7°. Poznamenání sirotkův. Po Jiříkovi Capouchovi dva zuostávají: Ondřej, kterýž tu ve vsi u Halouše slouží, a druhej Matěj při matce zuostává; též Anna, sirotek třetí, s matkou jest. — Item Jakuba Halouše Jiřík v létech 23 sirotek, a slouží u p. Václava Slavíkovce, a Anna při matce jest na statku. — Item po Jiříkovi Jiráškovi zuostává Šimon, ten s dovolením pánuov se voženil a při matce jest; spravedlnost svou, praví, že má za pány. — Valenta Jirášek zuostavil dva sirotky: Mikuláše a Matěje, s matkou v statku zuostávají. — Item po Janovi Šelíkovi zuostává jeden, Vávra, slouží v Polehradech; spravedlnost svou má na krčmě v Kojeticích Pechově. — Item po Vavřincovi Byzovi tři dcery zuostaly, nejstarší slouží u Svatoše, a dvě při matce v Počernicích Hořejších. Napomenuti byli všickni sousedé společně k pobožnosti, lásce a svornosti, tak aby pána Boha se báli a živností svých neobmeškávali. Poručeno jim, aby do krčmy nechodili, zvláště pak paní Sekerkové,*) ani se nedlužili přes 15 gr. míš. pod propadením prostice soli císařské. Též oznámeno šenkýři, bude-li jim více věřiti Archiv Česky XXIX 12

Strana 90
90 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: mimo to poručení, že nemají jemu tím povinni býti. — Haloušovi Říhovi zapovědína krčma, aby do ní jak všední den tak v svátek ani v neděli nechodil, pod skutečným trestáním; a že do jedenácti kop v krčmě dluhu jeho se našlo, do trestání dán šatlavního. Vypuštěn z něho na ten spůsob, že se chce zachovati vedle pánuov po- ručení pod vyprodáním se z gruntův. — Svatoš jsouce mrhačem statku svého, na mnohá a častá napomenutí nechtěl lepším hospodářem býti, neb grunt ten spustil všecken, klisata hladem pomořil. Poručeno jemu do sv. Havla prv příštího, aby se vyprodal a robotným dobrým člověkem ten grunt osadil. — K Bohuslavovi Rubínovi z Byškovic vysláno sousedy a starší Kojetičtí, chce-li plat z polí k témuž záduší náležitej, kteréhož 16 kop míš. jest zadržáno, zaplatiti a potom každého roku po 1 kopě 20 gr. míš. platiti? Pakli by nechtěl, tehdy mají se jemu ty dědiny odníti a jiným pronajíti. — Jiřík, sirotek po Jakubovi Haloušovi, stěžoval sobě do Říhy Halouše, že 28 kop míš., kteréž jemu bába jeho dala jakožto dluh od téhož Říhy povinnej, též pěti kop míš. peněz půjčenejch, na častá napomínání platiti nechce; kterémužto dluhu jest on neodpíral. Poručeno dotčenému Říhovi, aby se jak bude moci s týmž Jiříkem o to umluvil, a co dlužen, to zaplatil. Osadním Kojetickým poručeno, aby v počtu větším šli k Bohuslavovi Rubínovi do Byškovic a dotázali se jeho, chce-li z těch dědin, kteréž od záduší k svému dvoru drží, plat náležitý každého roku po 40 gr. č. k témuž záduší Kojetickému platiti. Pakli by nechtěl, tehdy mají se jemu odníti a jinému přivlastniti. Jírovi Knyblovi chalupníku, kterej vedle dvora Martinského na chalupě p. Bohuslava Rubína jest, pro jeho nenáležité k pánuom při vejchozi k spatření plotův Martinského, na něž by se chtěl potahovati týž Rubín, chování a zbytečné mluvení, skrze pana M. Jakuba před sedláky grunty všecky panské jsou zapověděny tak, jestliže by na nich postižen byl buď při vykonávání myslivosti neb v jiné příčině, má vzat do klády a potom do Prahy dodán bejti. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 17b. — *) Mariana Sekerková z Šebířova držela ves Lobkovice, kamž jest z Kojetic půl hodiny cesty. 65. 1582, 29. prosince: Ku přímluvě hejtmana komorního panství Brandejského n. L., zádušní správa sv. Mikuláše v Praze propouští poddaného z Kojetic k manželství na Brandejsko. Slovutným pánům ouředníkům záduší svatého Mikuláše v Starém Městě Pražském, pánům a přátelům mým milejm. Službu svou vzkazuji, slovutní páni ouředníci záduší svatého Mikuláše v Starém Městě Pražském, páni a přátelé moji milí! Zdraví i jiného všeho dobrého přeji vám věrně rád. Oznamuji vám, že jest ke mně přišel Jiřík, syn po někdy Jakubovi Haloušovi ze vsi Kojetic, poddanej k záduší vašemu přináležející, správu dávajíce, že sobě oblíbil k stavu svatého manželství poddanou JMCské Lidmilu, dceru nebožtíka Jakuba Vy-

Strana 91
Z let 1582 a 1584. 91 koukala ze vsi Hlavna Sudova k správě mé přináležející, mne k vám, jemu abyšte toho přáli a jeho na grunty JMCské propustili, za toto připsání přímluvné jest požádal. I nemoha jeho slušné v tom žádosti odepříti, za něho se k vám přimlouvajíc přátelsky žádám, že jeho na grunty JMCský i s spravedlivostí jeho (ač má-li jakou) propustíte; jakož i já zase v podobné věci, přitrefilo-li by se kdy, k žádosti vaší tolikéž učiniti bych nepominul. Odpovědi žádám. S tím se vám všelijak dobře a šťastně jmíti vinšuji. Datum na Brandejse v sobotu po památce svatého Ondřeje [1. pros.] léta oc LXXXII. Martin Maminger z Lokhu a na Horoměřicích, JMCské hejtman na Brandejse. Odpověď na též psaní. Službu naši vzkazujem, urozený pane a příteli náš milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bychom vám rádi věrně přáli. Žádost vaši v paměti majíce, které ste psaním vaším přátelským a přímluvčím za poddaného našeho Jiříka, Kuby Halouše někdy syna z Kojetic, těchto předešlých dnův na nás vznesli a učinili, abychom jeho na grunty JMCské z pod- danosti naší a člověčenství i s spravedlností (ač má-li jakou) propustili, při společném pánův všech osadních shledání dnešní den [jsme] v bedlivým svým uvážení měli, a toto vám za odpověď dáváme: Ačkoli neradi sme tomu, že maje po rodičích svých tu pod námi a [na] záduší našem poctivý gruntík ve vsi Kojeticích, kterýž na ten čas i bez hospodáře jest, na němž by i on živnosti hleděti dobře mohl; ale vážíce sobě žádost přátelskou a přímluvu vaši i to, že se jest tak již, jakž správu máme, v manželství zamluvil, to k žádosti té vaší činíme a jeho z poddanosti naší i z člověčenství tímto listem propouštíme, v tůž připověděnou od VMti volnost, kdyby se kdy toho co od nás na vás podobného požádalo, touž měrou že se nám též zamlouváte a odměnně učiniti chcete. Co se dále spravedlnosti jeho dotejče, nemohúce na ten čas bez přítomnosti poddaných jiných našich toho vyhledati, po samých hodech to opatřiti chceme a v ty věci při počtu ročním nahlédnouti, vás také nebo jeho jistou odpovědí spraviti chceme. S tím se vám dobře a šťastně míti vinšujeme. Dán v Starém Městě Pražském na den památky svatého Tomáše [29. pros.] léta etc. LXXXII°. Starší a ouředníci osady sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském. Archiv města Prahy č. 1666, f. 22а. 66. 1584, 17. února: Císař Rudolf upravuje dědickou posloupnost poddaných na panstvích komorních v Čechách. Slovutný věrný náš milý! Jakož se na panstvích našich nejedny odoumrti a nápadové přitrefují; protož chceme, aby takový řád v tom držán byl: [1] Když by koli který z poddaných našich prostředkem smrti z tohoto světa pojat byl, aby předkem nevybytí synové a dcery, též bratří a sestry po něm dědili. [2] Pakli by žádných nevybytých a nedílných synův a dcer aneb bratří a sester se nenašlo, tehdy k tomu milostivě povolovati ráčíme, aby po otci a mateři nápad na dílné syny a dcery, tolikéž po bratru dílném a sestře dílné na bratra dílného a sestru dílnou, kteříž by na tom panství našem osedlí byli, nápad šel. [3] Než kdyby žádných synův a dcer, tolikéž bratří a sester před rukami nebylo, tehdy taková odoumrt a nápad na nás, a ne [na] jiné další přátely jíti má. 12*

Strana 92
92 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: [4] Však co se poddaných těch, kteříž v forštu sedí, dotýče, poněvadž ně- kterým od slavných pamětí císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana toho jména Druhého, pana děda a pana otce našich nejmilejších, ta milost a svoboda jim dána a učiněna jest, aby statky po nich pozůstalé nejbližší jejich krevní přátelé, však ti toliko, kteříž by na panstvích a gruntech našich osedlí byli aneb se osaditi chtěli, dědili, při té jich milostivě zůstavovati ráčíme. A protož o tom věda, tak jakž již oznámeno jest, při všech odoumrtech a nápadích na tom panství se chovej, a v tom jistou a konečnou vůli naši císařskou naplníš. Dán na hradě našem Pražském první pátek v postě léta LXXXIV. Kopie XVII. století v knize privilegií města Mělníka na listě 29 za nápisem: „Přípis vo nápady“. Nový opis propůjčil ku přítomnému otisku prof. J. Čelakovský. — Nařízení v této formě bylo vydáno hejt- manovi a nepochybně všem hejtmanům na panstvích královských v Čechách. Všechny čtyři články toho nařízení byly někdy mezi roky 1604—1615 vloženy do hejtmanské instrukce na panstvích komorních, a jsou v ní tištěny v AČ. XXII. str. 392 s označením 47b—47e. 67. 1584, 16. října: Michal Španovský z Lisova, koupiv od komory královské statek Mladou Vožici, vyprosil si od císaře Rudolfa, že někteří svobodníci tam ve vsech usedlí byli jemu darováni k poddanství. [Supplikace Španovského k císaři Rudolfovi:] Allerdurchleuchtigster, grossmechtigster, unuberwintlichister Römischer Kaiser, auch zu Ungarn und Behaimb etc. Khunig, allergenedigister Herr! Ew. k. Mt. gib ich unterthenigist zu vernemen, dass bei dem Guethein [Gütlein] Wozitz, so Ew. k. Mt. mier for etlich wenig Jaren erkaufen lassen, etliche Freipauern sein Ew. k. Mt. Undterthanen, die gar keine Zins zallen in Ew. k. Mt. Kammer, wie dann yere Namen auf beigelegten Zetel verzaichnet sein. Dieweil dann Ew. k. Mt. ich meines underthäniges Erachtens bishero nich oft um Gnaden, die Ew. k. Mt. mit einigen Schaden oder Uncosten weren, behelliget hab, und jedoch (ohne Ruemb zu melden) derselben Sachen an Orten, da sich gebuert, in aller Underthenigkeit gern befuerdert, wie ich mich dann dessen schuldig erkhen und noch hinfieran meinem höchsten Vermugen nach nicht underlassen will : so gelangt an Ew. k. Mt. mein underthenigistes Bitten, Ew. k. Mt. geruechen mir aus derselben kaiserlichen Genaden die Obrigkeit an denselben Pauern genedigst geben, das umb Ew. k. Mt. Wierde ich hinfieran meinem höchsten Vermugen nach underthenigst zu verdienen nicht undterlassen. Und thue derselben mich zu kaiserlichen Genaden under- thenigist bevelhen und umb genedigste Antwurt gehorsamist bittund Ew. k. Mt. underthenigster Michael Španowský von Lissau. u. gehorsamister [Zdání komory dvorské i české o prosbě Španovského:] A. k. u. k. die Hof- und bemische Camer haben dieses des Herrn Spanowsky Begern in gesambten Beratschlagung gehabet, und befinden, dass Ew. Mt. dieser Freupaurn nit allein wenig oder nichts geniessen konnen, sondern dass auch in der Landtsordnung versehen, wann dergleichen Freiguter fail und von einem Landtsassen

Strana 93
Svobodníci pozbývají svobody 1584, 16. říj. 93 erkauft werden, wie es dann einen jeden freistehet, dass si ainen Weg als den andtern aus der Freiet [Freiheit] in die Underthenigkeit wie andere der Landleut Gueter mutirt werden; und weil dann diese Underthanen ausser allem Forst u. Ew. Mt. Lust gelegen, der Spanowsky auch ein verdienter Mann ist, der es kunftig in mer Weg wider einbringen kann, und Ew. k. Mt. ine mit dem, daran Ew. Mt. selbst nichts gelegen, contentiren konnen, inmassen es dan dem von Rosenberg, Chinsky und andern mehr bschehen: so sehen die geheimen Ratt nit, wie es Ew. Mt. zu widerraten sein sollt; jedoch in Ew. Mt. genedigsten Willen gstellt. Placet Imperatori 16. Octobris 1584. [A tergo] : Der römisch kai. auch in Ungern und Behaimb oc kunigl. Mt. underthenigiste Suplication Michaeln Spanowski v. L. Zettel [též německy]: Poznamenání některejch dědiníkův při statečku Vožickém, od Jeho Milosti císařské mně prodaném: 1. V dolních Hrachovicích: Václav Mazaney. 2. V Mostku: Jan Krch. 3. Lomný: Jan, Bohuslav Vondrákové; Václav, Mikuláš Krchové. 4. V Záhoří: Václav Jakubů s strejci mladšími nedílnými: Jiříkem, Bohuslavem, Adamem, Jakubem, Matějem. 5. Bohuslav Kroupa, Jan Vondřejů, Jiřík Václavů. 6. Jiřík, Pavel, Jindřich, Václav Lhotkové. 7. Jiřík, Václav bratří Koktanové. 8. V Bradáčově: Václav Hořovskej. V. Preuss mp. [Připsáno]: Erblich bewilligt den 16. Octobris 1584. Opisy z archivu bývalé komory dvorské ve Vídni (Böhmische Herrschaften W. IV. Nr. 12) A. šl. Doerr opatřil dp. faráři Fr. Teplému v Hošticích, od něhož mi byly půjčeny. Vesnice v ceduli jmenované uvádí Palacký v Popise str. 300 jakožto svobodnické. Darovací listina, kterouž cís. Rudolf 30. srpna 1579 dal 20 svobodníků Vilémovi z Rosenberka k poddanství, tištěna jest v AČ. XXII. str. 263 č. 116; také již Michalův otec Oldřich Španovský obdržel od krále Ferdinanda 1543 jednoho dědinníka v Skalici na svobodství, ač s jakýmis ohradami, viz tamže str. 133 č. 60. 68. 1585, 26. července: Zádušní správa sv. Mikuláše v dopise k purkmistrovi Staro- městskému brání se výčitce, že nedopomahá k dobytí dluhu za Janem Toškem, poddaným toho záduší v Ujezdci, lehkomyslně zadluženým. Panu purkmistru a radě Starého Města Pražského odpověď na suplikací p. Vácslava z Roklína. Vaše Mti pane purkmistře oc. Jest nám od VMti odeslána suplikací p. Vácslava Po- řickýho z Roklína, abychme proti ní odpověď svou dali, v kteréž stížnost sobě do nás pokládá pro nedopomožení nějakýho dluhu Janovi. Toškovi, poddanému záduší našeho, před třmi léty na přímluvu Pavla rukavičníka půjčeného, jakž v sobě šíře obsahuje a zavírá. I s nemalým

Strana 94
94 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: jest nám podivením, že pan Vácslav věda a znaje, jaké by sněmovní všech tří stavův krá- lovství Českého vo půjčkách lidem robotným a poddacím snešení se stalo, mimo vědomí a do- volení poddaného našeho bezpotřebnými půjčkami fedruje a zakládá, tudy k zbytečným škodám a zádavám jej přivozujíce; nebo již tou příčinou živnost svou na nejvyšší k spuštění přivedše, v dluhy veliké se jest vydal, že sotva chléb svůj míti může. Nad čímž žádného zalíbení nemaje, k Vašim Mtem sme té důvěrné naděje, že při témž sněmovním sněšení zůstaveni jsouce, pana Vácslava z Roklína, aby v těch příčinách více poddaného našeho nezakládal a k dokonalé záhubě nepřivozoval, milostivě poručiti a tím jeho spraviti ráčíte. S tím se VMti poručeny činíme. Datum v pátek den svaté Anny léta oc LXXXV°. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 40a — Ves Ujezdec, jež tehdáž náležela k záduší sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském, jmenuje se často pospolu se Zákolany a s Kovary, náležejícími částečně k témuž záduší sv. Mikuláše; nyní tento Újezdec slove Újezd Trněný; všechny ty tři vsi leží v blízkosti vedle sebe. — Snešení sněmovní, o něž dopis se opírá, zapovídalo poddaným dlužiti se bez povolení vrchnosti nad 3 kopy gr. č.; bylo učiněno r. 1575, jest tištěno v AČ. XXII. str. 259 č. 111. — Na Jana Toška vztahuje se 13 písem- ností zde otištěných z let 1585—1590; ukazují zlý osud lehkomyslného dlužitele, který z rychty v Újezdci klesl pro dluhy do vězení, nedovedl se již povznéstí, až byl vypovězen, vyprodal se a propuštěn do Votvovic pod jinou vrchnost. 69. 1585, 10. srpna: Předměty, o kterých radili se starší farní osady sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském. Léta oc LXXXV v sobotu den svatého Vavřince páni starší ráčili se sjíti do domu farního z těchto příčin: 1. O pana faráře nynějšího další byt. 2. Jan Tošek, rychtář z Oujezdce, že prodal 15 kop snopův na poli jinopanským poddaným. Též že by ouroku vybravše, za sebou zanechal, v dluhy se veliké vydal, pro kteréž začasté se pro něho dopisují lidé, svému chtějíce. 3. O peníze, na kteréž by se měl šnek dostavěti. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 40a. 70. 1585, 15. srpna: Řízení zádušní správy sv. Mikuláše při výjezdu do Ujezdce (Ujezda Trněného), nejvíce o zadluženém Janu Toškovi. Vejjezd do Oujezdce. Léta Páně oc LXXXV ve čtvrtek den památný Nanebevzetí Panny Marie stal se vejjezd do Oujezdce, Zákulan a Kovar skrze pány starší, ouředníky a kostelníky zejména tyto: p. Jana Orniusa z Paumberka, JMCské perkmejstra, p. Jana Šot- novského z Závořic, p. Ondřeje Flanderky, p. Jana Piláta Rakovnickýho, p. Kříže Chvalského, p. Kašpara Kořenskýho, a Lukáše Tancera krejčího. A předně ouřad rychtářský a konšelský obnoven. Za rychtáře Vít Zbořený; za konšely Jan Hakule, Matěj Vohbit, Václav Hrabal, Vávra z Kovar. I. Poručeno všem, kteří nemají komínův v chalupích, do svatého Martina nejprve příštího aby sobě zdělati dali, pod pokutou dvou kop míš.

Strana 95
Jednání s poddaným marnotratným 1585, 26 čce—5. září. 95 II. Sírotci bez vědomí pánův aby jinde nesloužili, nýbrž kdekoli sou, na sv. Martina k pánům ouředníkům aby s nimi přišli. IIII. Jan Tošek vznášel, kterak pán pan Jan Bořita z Martinic dvaceti sedm záhonův, kterýchž vždycky on Tošek v držení a užívání byl, sobě, davše je svejm žitem osíti, osobil pravíc, že by od pánův Ouštěckých s jinými poli to koupiti měl. Poznamenání dluhův Jana Toška. 1. Peněz gruntovních za rok oc LXXXIIII. 12 kop — 2. Ouroku, kterej vybral a za sebou zanechal, dodati 8 kop. — 3. Panu Janovi Ornyusovi z Paumberka za koně 30 kop a žita jeden strych. — 4. Panu Vácslavovi z Roklína seznává se, že jest dlužen šest strychův pšenice, na těch 371/2 kopy, jak se o ně dopisuje. — 5. Panu Symeonovi Gamarýtovi 12 kop. — 6. Matějovi šenkýři v Haldeckých domě 3 kopy. — 7. Ště- pánovi šrotýři 6 kop. — 8. Knězi Janovi Kovarskýmu 7 kop, a prvnějšímu knězi Janovi do vsi Železný 24 kop 30 gr. — 9. Janovi krčmáři do Kovar za hřebec 12 kop. — 10. Panu Janovi Housetie do Velvar za kůň 25 kop. — 11. Ondřejovi rychtáři do Holubic 8 kop. — 12. Matějovi Vohbitovi krčmáři 4 kopy. — 13. Slonovi ševci do Prahy 1 kopu. — Summa těch dluhův podle oznámení vrchního nachází se 152 kop 30 gr. vše míš. — Item Zuzaně Makalce z Velvar též za koně 11 kop 30 gr, a za slámu 2 kopy 15 gr., jakž psaní fer. 6. in vigilia S. Bartholomei [v pátek 23. srpna 1583] učiněné ukazuje. V. Témuž Janovi Toškovi oznámeno, poněvadž nechce sobě usmysliti a lepším hospo- dářem bejti, nepamatujíce na předešlé své mnohé přípovědi a hrozné zápisy na sebe vzdělaný, že grunt ten, aby k dokonalému skažení již nepřišel, jiným člověkem opatřiti chtějí, a hned tehdáž nějaký Ondřej Kadanský z Holubic, poddanej p. Kryspeka, předstoupivše před pány žádal, aby mohl toho trhu užíti, že by chtěl rád pánům ve všem poddán a dobrejm hospo- dářem bejti. Odpověď mu dána, že páni ráčí žádost jeho chtíti v paměti míti a na větčí počet vznýsti; však v tom čase aby od pána svého se zhostil a v sobotu na svatého Bartoloměje [24. srpna 1585] v Praze před pány ouředníky se postavil. VI. Týž Jan Tošek prodal z pole bez vědomí pánův deset kop snopův Janovi krčmáři do Kovar. A též Janovi Soukalovi koníři pět kop snopův. VII. Napomenuti také byli, co se dotejče sněmovního snešení, aby žádné čeládky cizo- panské bez listův nechovali. Též posudní, a kteří sou dlužni peníze z gruntův zadržalý, aby bez upomínání pánům ouředníkům přinesli. VIII. Nevole mezi Hakulkou a Bachkovou spokojena, vyzdvižena a v nic obrácena jest. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 40b. 71. 1585, 5. září: Zadlužený Jan Tošek zápisem se zavazuje, že počne náležitě hospodařiti. Zápis Jana Toška z Oujezdce. Jan Tošek jsouce do vězení dán za příčinou vydávání se v mnohé veliké bezpotřebné dluhy, o kteréž se začastý na něj dopisovali, zvláště pak p. Václav Pořický z Roklína a jiní. I na snažnou a častou žádost jeho z téhož vězení propuštěn jest na tento spůsob: Že v sobotu před svatým Havlem nejprve příštím před pány ouředníky s přátely i s průvody k obvinění od strany druhé přihotovíce se, se postaví, a že mu tak mnoho povinovat není, to provede. — II. Že jakž náleží na dobrýho hospodáře, vozim vosíti, a vo-

Strana 96
96 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: bilí, pokudž náležitě neoseje, nic nejmíně ani potom bezpotřebně neprodávati, tomu všemu že zadosti učiní, ruky dáním jest připověděl, a ctí i věrou se zavázal. Pakli by toho neučinil a něčeho z vejš jmenovaných věcí se dopustil, aby svázán řetězy jsa, k nám jako jiný zločinec přiveden a do vězení dodán byl. Stalo se v Praze ve čtvrtek po svatém Jiljí opatu, léta oc LXXXV°. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 42a. 72. 1585, 21. listopadu: Vzorec listu, kterým zádušní správa jakožto vrchnost poddané osobě dovolovala sloužiti mimo panství, k němuž poddaností náležela. Přípis listu fedrovního, kterýž se dával těm poddaným záduší tohoto, aby mohli svo- bodně u dobrých lidí sloužiti do jistýho času. My ouředníci kostela záduší svatého Mikuláše v Starém Městě Pražském známo činíme tímto listem naším obecně přede všemi, zvláště tu, kdež náleží, že jsme podle sněmovního snešení k žádosti Markéty Haloušovské ze vsi Kojetic, pod- dané a kmetičně naší, listu tohoto ukazatelkyni, povolení své dali a dáváme, aby kde koli a na číchž koli gruntech do roka pořád zběhlého od datum listu tohoto, lidem posluhujíc, obydlí své míti a živiti se mohla. Tomu na svědomí pečeť záduší našeho k listu tomuto přitisknouti jsme dali, ve čtvrtek den památný Obětování blahoslavené Panny Marye rodičky Boží, léta Páně 1585°. V týchž slovích dán list Ondřejovi Capouchovi ze vsi Kojetic 4 ante Nicolai [5. pro- since]. Item Keruši s Janem, synem jejím, rodilým v Byškovicích na gruntu Byzovským. Item Martinovi Kotlasovi z Zákulan, Q post Catharinae [29. listop.]. Item Duchkovi ze vsi Zákolan, actum 30. Novembris, vše léta toho 1585. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 45a. 73. 1585, 28. a 30. listopadu: Zádušní správa sv. Mikuláše v Praze odpovídá v pří- čině dopomožení dluhu za Janem Toškem odešlým, též za nepovědomým Kašparem. Paní Anně Hrobčické z Hungrkoštu a na Slatině, odpověď. — Službu svou vzk., uro- zená paní! Jakož ste nám učinili připsání o dopomožení dluhu desíti kop míš. na Janovi Toškovi z Oujezdce, člověku poddaném našim; i oznamujeme vám, že na tento čas dotčený Jan na gruntech našich není, a tak co by k tomu říkati chtěl, nevíme; než jakž nejprve jeho dosáhnouti moci budeme, to jemu v známost uvedeme, a co k tomu říkati bude, odpovědí vás, kterou byšte se zpravili, meškati nechceme; v tom věříce, že našich poddaných proti právu stavunkem hyndrovati nebudete. Dán v Praze, ve čtvrtek před sv. Ondřejem [28. list.] léta oc LXXXV°. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 42b. Odpověď p. Karlovi Služskýmu z Chlumu a na Tuchoměřicích oc. — S. s. v., urozený pane, příteli náš milý! Jest nám psaní dnův nyní pominulých od vás dodáno, v kterémž stě- žujete sobě, že by Jan Tošek, jinak Dvořák, a Kašpar ze vsi Oujezdce, poďdaní naši, za žito

Strana 97
Z roku 1585. 97 a ječmen nějakým dluhem, kteréhož sobě sedm kop pokládáte, vám povinni bejti měli, a po častém napomínání dosavad plátce bejti zanedbávali, žádajíce k skutečnému psaného dluhu na nich, aby k stavunku nepřišlo, za dopomožení, jakž v sobě šíře obsahujíce zavírá. I oznamujem vám, že na gruntech našich na ten čas Kašpara žádného poddaného nemáme, ani kdo by to byl, věděti nemůžeme. Co se pak dvořáka Jana Toška dotýče, pokudž by vám spravedlivým dluhem vedle vyměření sněmovního snešení povinovat byl, chtěli sme, naschvále pro něho po- slavše posla, dopomoci, ale že pak na ten čas na gruntech našich není, a jinde, kde se mu dobře líbí, se pokrejvá, nevíme kterak jinak, leč prve dostižen bude, k předepsanému dluhu vám dopomáhati. Dán v Praze v sobotu den sv. Vondřeje [30. list.], léta oc vosmdesátého pátého. Archiv města Prahy, č. 1663, f. 45a. — Jan Tošek po měsíci byl opět ve vězení; zmiňuje se o tom zádušní správa sv. Mikuláše v úterý po Mlaďátkách (28. pros.) 1585 v odpovědi k Novoměstským fol. 48a, a položila Symeonovi Gamaritovi na středu po Třech Králích (8. ledna 1586) den k stání v domě Jana Šotnov- ského z Závořic, aby tam obě strany byly vyslechnuty o pohledávkách Gamaritových za Toškem. 74. Z register speciálních Krumlovského panství, sepsaných roku 1585. V knížecím archivě Krumlovském (pod signaturou I. 7Gp. Nr. 13) chová se kniha o popsaných 425 listech, jež obsahuje podrobný urbář nebo popis (registra speciální) panství Krumlovského z r. 1585. Vazba knihy jest ozdobná z vepřové kůže; spatřuje se na ní Rožm- berský jezdec, okolo něhož jest nápis: Petr Wok Wolff z Rozmberka MDXXCV. Nynější cen- trální archivář v Krumlově p. Hynek Gross učinil z těchto velkých register přítomný výtah, do něhož pojal tyto udaje: 1. Česká jména všech vesnic panství Krumlovského, seřaděná v 31 rychtářství, v něž to panství tehdáž bylo rozděleno. Někde, ale zřídka, Rožmberský písař vedle českého názvu vsi poznamenal také tehdejší německé jméno její, kteréž pak stojí také v tomto výtahu, jsouc odděleno od českého jména čárkou. Pan Gross všude přidal také nynější německé jméno vsi, jež postavil do hranatých závorek [..]; někde v týchž závorkách přitištěny jsou také názvy všelijak odchylné, jak se vyskytují psané v jiných starých rukopisech, nebo i v nynější literatuře. 2. Za hranatými závorkami následuje zkrácený udaj, že ta ves byla „na odoumrti“ (t j. že selský statek spadal tam na vrchnost, zemřel-li držitel bez dětí neoddělených), anebo že ta ves „má právo“ (t. j. že obyvatelé její měli právo pořizovati o svém majetku poslední vůlí). U některých vsí schází v registřích z r. 1585 jeden i druhý udaj; u několika jiných vsí psáno „na odoumrti“, ačkoli již byly si zjednaly osvobození od břemene odúmrtného. 3. Do okrouhlých závorek (..) postaveny bývají v tomto výtahu u každé vsi počty, kolik tam bylo r. 1585 osedlých čili sedlákův potažných, kolik měli dohromady lánů dědin čili rolí orných, někde též kolik tam bylo chalupníků, a není patrno, byli-li to drobnější rolníci bez potahů nebo pouzí domkáři bez rolí; též poznamenán farní kostel a počet krčem. V Archivě Českém XXII. str. 351—3 vytištěn jest z jiných panství Rožmberských seznam vesnic, které r. 1603 dílem zůstávaly na odúmrti, dílem měly právo testamentu. — J. Jireček v Památkách Arch. X. 343—350 dal vytisknouti jmena osad na panstvích Rožmberském, Krumlovském, Třeboňském a Novohradském, jež vytáhl ze vkladu učiněného do desk zemských po požáru r. 1541. Hodí se ke srovnání. Archiv Český XXIX. 13

Strana 98
98 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Registra speciální panství Krumlovského r. 1585. Krumlov, město. (Osedlých lidí ve vlastním městě, v Latraně, v Parkáně, v Rybářské ulici, na Fleperce i za Horní branou úhrnem 336.) [Osvobození od práva odúmrtního užívali Krumlovští již od 14. století, ježto jim stvrzeno bylo od Petra z Rožmberka privilegiem ze 14. srpna 1347, z něhož český výtah najde se tištěn ve Věstníku Kr. Č. Spol. Náuk 1906, VII., str. 2. Pro nověji přistěhovalé z míst odúmrtních udělil osvobození takové Vilém z Rožm- berka 6. dubna 1590; viz je zde níže pod tím datem.] Rychtářství Přídolské. Přídolí městečko, [Priethal], má právo; (usedlých s potahy 28, chalupníků 12, lánů dědin 151/4, krčmy 2.) Lověsice, ves [Lobiesching], má právo; (osedl. s potahy 9, lánů dědin 41/2, krčma 1.) Ves Rovná [roku 1483 i 1510 psána Rowny, nyní německy Ruben], má právo; (osedl. 6, lánů dědin 6.) Ves Chabičovice [Kabschowitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 8, lánů d. 8.) Ves Spolí [Pohlen], má právo; (osedl. s pot. 11, lánů dědin 10.) Ves Lhota Tislova [Tisselhof, též Mehlhüttel; r. 1483 Swachonis Lhotta; kolem r. 1510 Lhotka villa, osedlí Jan Fuesl, Petr Fuesl], k městu Krumlovu náleží; (osedlí s pot. 2, lánů dědin 2). Ves Nahořany (Zahořánky) [Kaltenbirken], má právo; (osedl. s pot. 7, lánů d. 5, krčma 1). Ves Malčice [Maltschitz], má právo; (osedl. s pot. 14, lánů dědin 81/4, chalupníků 3, krčma 1). Ves Voseka [v 15. století Osek, nyní něm. Ossek], má právo; (osedl. s pot. 10, lánů dědin 5 /2, chalupník 1, krčma 1). Ves Machovice [Machowitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 5, lánů d. 41/2). Ves Dubová [Stubau], na odoumrti; (osedlých s potahy 5, lánů dědin 2, krčma 1). Ves Zahrádka, k městu Krumlovu náleží; (osedl. 5, lánů d. 53/). Rychtářství Raveňský. Ves Ravně [Rabus], na odoumrti; (osedl. 6, lánů dědin 4). Osov dvůr. Ves Stradov malej [Klein Strodau], na odoumrti; (osedl. 4, lány d. 2). 6, lánů Rychtářství Třítěžský. Ves Třítěže [okolo 1510 Strzietez villa, nyní něm. Třítesch], na odoumrti; (osedl. s pot. dědin 3, krčma 1). Dvůr Brusnice [Brusinger Hof], na odoumrti. Dvůr v Bolích [Bolechhof] na odoumrti. Ves Omlenička [Klein Umlowitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 2, lánů d. 1/4). Ves Dolní Pláně [Unterplandles], na odoumrti; (osedl. 2, lánů dědin 11/2).

Strana 99
Z register speciálních Krumlovského panství 1585. 99 Rychtářství Hašlovské. Ves Hašlovice [Hoschlowitz], na odoumrti; (osedl. s potahy 11, lánů dědin 121/4, chalupníci 3). Ves Lužná Lhota [Luschne] na odoumrti; (osedlých 7, lánů dědin 7). Ves Dobrní [Zistl], na odoumrti; (osedlých lidí 5, lánů dědin 3). Ves Bohdalovice [Podesdorf], na odoumrti; (osedl. lidí 10, lánů dědin 9 a dvor. rolí 11/2, chalupníci 2). Rychtářství Sverazské. Ves Suš [Tusch], na odoumrti; (osedl. lidí s pot. 19, chalupníků a zahradníků 6 lánů d. 91/2, krčma 1). Ves Bejslavice [r. 1483 i 1510 Welislawicze, nyní něm. Weislowitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 9, lánů dědin 73/4, krčma 1). Ves Vatkov, Neuderffl [Neudörfel bei Tweras], na odoumrti; (osedl. 3, lánů dědin 13). Ves Březí, Pureczhewn [Wuretzhöfen], na odoumrti; (summa osedl. s mlynářem 4, 21/2). Ves Slubice [Schlumnitz], na odoumrti; (osedl. 5, lánů dědin 3). Ves Skubička, Tysslan [1510 Skubiczky villa, nyní něm. Tischlern], na odoumrti; (osedl. 8, lánů děd. 3). Ves Květošín [1483 i 1510 Diethossin, nyní něm. Quitosching] u Sveraze, na odoumrti; (osedlých 4, lánů děd. 11/2). Ves Záhoří [Sahorsch], na odoumrti; (osedl. 10, lánů děd. 5). Ves Světlá Dolní [1483 i 1510 Swietle minor, nyní něm. Unterzwitlern], na odoumrti; (osedl. 7, lánů děd. 41/2, chalupa na obci 1). Ves Světlý Horní [1483 i 1510 Swietle major, nyní něm. Oberzwitlern], na odoumrti; (osedl. s pot. 8, chalupa 1, lánů d. 5). Ves Lštín, Olssin [Alschingl, na odoumrti; (osedlých 5, lánů dědin 2). Ves Podolí Dolní, Interheimling [Unterheiming], na odoumrti; (osedl. 5, lánů d. 21/2). Ves Horní Heymín [Oberheiming], na odoumrti; (osedl. s pot. 5, lánů děd. 21/2). Ves Sveraz [Tweras], na odoumrti; (osedl. 5, chal. 4, lánů dědin 21/2). Ves Bučí [Putschen], na odoumrti; (osedl. 8, lánů dědin 21/4, krčma 1). Ves Tisovka, Tystlawicz [Tislowitz] na odoumrti; osedlých 4, lánů d. 4). Ves Nahořany, Hochdorf, (osedlých 11, lánů dědin 9). lánů d. Rychtářství Stráženský. Ves Světlík, Kyrchsslog [Kirchschlag], na odoumrti; (osedl. 4, chalupn. 1, lánů d. 21/4, krčma 1). Ves Černíkov, Uratsslog [Wuretschlag], na odoumrti; (osedl. s p. 17, lánů d. 91/2, krčma 1). Ves Švaňkov, Reit, na odoumrti; (osedl. s pot. 6, lánů dědin 2, krčma 1). Ves Hohenslog [Hohenschlag] na odoumrti; (osedl. s pot. 4, lánů dědin 2). Ves Strážen Menší [1483 Strazny minus, 1510 Strazny minor, nyní něm. Kleindrossen], (osedlých 6). Ves Strážen Větší [Grossdrossen]. 13

Strana 100
100 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Rychtářství Haclovský. Ves Haclov [Hatzles], má právo (osedl. 7). Rychtářství Rychnovský. Rychnov Německý [Deutsch Reichenau], má právo; (osedl. 11, lánů d. 51/4, krčma 1). Ves Rožnov [Rosenau], má právo; (osedl. s pot. 11, lánů d. 6, krčma 1). Ves Hyntrmo[r]gsslog [Untermarkschlag], má právo; (osedl. 10, lánů d. 5, krčma 1). Ves Otnsslog [Ottenschlag], má právo; (osedl. 8, lánů d. 31/2). Ves Osong [Asang], má právo; (osedlých 13, lánů dědin 61/2). Ves Uruš [Uresch], má právo; (osedl. 8, lánů d. 51/2). Ves Pernek [Perneck], má právo; (osedlých 13, lánů dědin 31/2). Ves Multerperk [Multerberg), má právo; (osedlých 18, lánů dědin 41/2 krčma 1). Ves Reittrsslog [Reiterschlag], má právo; (osedl. 17, lánů dědin 41/4, krčma 1). Ves Linda [Linden], má právo; (osedlých 12, lánů 134?). Ves Mukensslog [Mukenschlag], má právo; (osedlých 7, lánů dědin 31/2). Ves Obermorgsslog [Obermarkschlag], má právo; (osedl. 14, lánů dědin 33/4°. Rychtářství Vltavské. Ves Vltava [Unterwuldau], má právo; (osedlých s potahy 15, lánů dědin 71/2, krčma 1). Ves Bližná, Ekatschlog [Eggetschlag], má právo; (osedlých 10, lánů děd. 5). Ves Rotsslog [1483 Radslaw, nyní něm. Ratschlag], má právo; (osedlých s pot. 8, lánů dědin 5). Rychtářství Ssworczpochské. Ves Ssworczpoch [Schwarzbach slul 1268 na Černé řece, 1284 na Črné, 1483 Černá, vše u Pangerle, Urk. Goldenkron pg. 17, 32, 621; Černá Ves 1543 v arch. Kruml. I. 7Gp. 2], na odoumrti; (osedlých 16, lánů dědin 11, chalupníci 2, krčmy 2). Rychtářství Mokrské. Ves Mokrá [Mugrau], na odoumrti; (osedlých s pot. 10, chalupníků 3, lánů děd. 81/2). Ves Hubenov [Hubene], na odoumrti; (osedl. s potahy 6, lánů dědin 4). Ves Slavkovice, Sslokern [Schlackern], na odoumrti; (osedlých 5, lánů dědin 4). Rychtářství Novosedlský. Ves Novosedly [Neusiedl], na odoumrti; (osedlých s pot. 18, lánů děd. 71/2, chalupníků 5, krčma 1). Malotín dvůr (Molebauer), na odoumrti. Rychtářství Křenovské. Ves Kladnej [Kladen], na odoumrti; (osedl. 9, chalupníků 2, lánů děd. 31/4, krčma 1). Ves Dobrkov [Turkowitz], na odoumrti; (osedl. 8, lánů děd. 5). Ves Záhorkov [Ahorn], na odoumrti; (osedlých 4, chalupník 1, lánů dědin 23/, krčma 1). Ves Lazec [Losnitz], na odoumrti; (osedl. 10, chalupn. 1, lánů d. 51/4).

Strana 101
Z register speciálních Krumlovského panství 1585. 101 krčma 1). Ves Přelštice [Schölsnitz], na odoumrti; (osedl. 6, lánů d. 4). Ves Křenov Německey [Krenau], na odoumrti; (osedl. 5, chalupníci 3, lánů d. 23/). Ves Křenov Českey [Krenau Böhm.], na odoumrti; (osedl. 13, chalup. 6, lánů d. 71/4, Ves Wyšney [Weichseln], na odoumrti; (chalupníci 2). Ves Srnín opata Korunského. Rychtářství Boletický. Ves Podvoří [Podwurst], na odoumrti; (osedl. s pot. 9, chalupn. 2, lánů d. 4/ krčma 1). Ves Benkovice [Penketitz], na odoumrti; (osedl. 11, lánů d. 5, krčma 1). Ves Beylovice [Pilleticz], na odoumrti; (osedlých 4, lánů dědin 2). Ves Dolany [Dollern], na odoumrti; (osedl. s pot. 5, lánů dědin 21/4, krčma 1). Ves Boletice [Poletitz], na odoumrti; (osedl. s potahy 17, dědin lánů 63/, chalupníci 4, krčma 1). Ves Hořičky [Hörwitzl], na odoumrti; (osedlých 14, chalupník 1, dědin lánů 41/2, krčma 1). Rychtářství Polenský. Ves Brotice Německá [Perschetitz], (osedlých 9, chalupníků 5). Ves Vozdova Lhota [Hundshaberstift], na odoumrti; (osedl. 4, dědin lánů 2). Ves Brotice Česká [Böhmdorf], na odoumrti; (osedlých 9). Ves Břevniště [Tussetschlag], na odoumrti; (osedlí 9). Ves Veselí [Schneidetschlag], na odoumrti; (osedlých 6, chalupník 1). Ves Myšlany [Meisetschlag], na odoumrti; (summa osedlých 6). Ves Javoří [Michetschlag], na odoumrti; (osedlých 5). Ves Blato [Benetschlag], na odoumrti; (osedl. 6, chalupník 1). Ves Zahlinie [Eisengrub], na odoumrti; (osedl. 8). Ves Petrov [Peterbach], na odoumrti; (osedlí 2). Ves Sswibgrueb [Schwiebgrub], na odoumrti; (osedl. 10). Ves Jablanec [Ogfolderhaid], na odoumrti; (osedl. 14, chalup. 5, krčmy 2). Ves Stěžerov [Tischern], na odoumrti; (osedl. 6). Ves Jankov [Janketschlag], na odoumrti (osedl. 3). Ves Skalná [Pinketschlag], na odoumrti; (osedlí 2). Ves Ludka [Reit], na odoumrti; (osedl. 6). Ves Bezděkov [Pösige], na odoumrti; (osedl. 4). Ves Kovářovice [Schmiedingl, na odoumrti; (osedl. 5). Ves Provodice [Probolden], na odoumrti; (osedl. 5). Mejto ves [Mautstatt], na odoumrti; (osedl. 12, chalupníci 3). Ves Mladoňov [Plattetschlag], na odoumrti; (osedl. 9, chalupa 1, krčmy 2). Ves Kyselov [1483 Společnice? nyní něm. Neustift], na odoumrti; (osedl. 5, chalupa 1). Ves Květošín [1483 Quietussow, nyní něm. Quitoschin) u Polné, na odoumrti; (osedl. 8, chalupa 1).

Strana 102
102 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Ves Dutiechov [1543 Dietochow, nyní něm. Tichtihöfen], na odoumrti; (osedlí 2.) Ves Hostěnov [Hossen] na odoumrti; (osedlí 2). Ves Lštín [Irresdorf] na odoumrti; (osedlých 11, chalupník 1.) Ves Polná [Stein] na odoumrti; (osedl. 6, chalupníci 4, krčmy 2.) Rychtářství Horní Planá. Městečko Planá Horní [Oberplan, městečko dostalo právo k testování 23. list. 1554], (osedlých s mlynáři 61, chalupníci 4, krčem 13). Ves Otice Německý, Ottenstifft [Ottetstift], má právo; (osedlí 4, lánů dědin 4). Ves Žlábek Německý, Rendles [Riendles], má právo; (osedl. 8, lánů d. 51/2). Ves Štifta Přední [Vorderstift], má právo; (osedl. 5, lánů dědin 4). Ves Jenišov, Husenreit [Hossenreit], má právo; (osedl. 9, lánů dědin 41/21/8). Karlovy Dvory, Karleshoff [Karlshof], (osedlí 2, lánů dědin 2). Ves Hodňov, Honesslog [Honetschlagl, má právo; (osedlých 16, lánů dědin 10% Ves Štifta Zadní [Hinterstift], má právo; (osedl. 9, děd. lánů 5). Ves Jelma [Melm], má právo; (osedl. 10, dědin lánů 73/). Ves Špicnberk [Spitzenberg], má právo; (osedl. 8, děd. lánů 6). Ves Stará Hut [Althütten], má právo; (osedl. 5, d. lánů 3). Ves Pihlov [Pichlern], má právo; (osedl. 4, děd. lánů 4, chalupa 1). Ves Hůrka, Sstum [Stuben], má právo; (osedl. 18, dědin lánů 14, chalupníci 3, Ves Pernek [Perneck], má právo; (osedl. 21, lánů dědin 10, krčma 1). Ves Manivá Česká, německy Pehmisch Hadl [1483 Maniawa Boh., Böhm. Haidl], (osedl. 8, lánů d. 6). Ves Manivá Německá, Teiczhadl [1483 Maniawa Theutunicale, Deutsch Haidl], (osedl. 10, lánů d. 61/). Skláře Huť [Glashütten], má právo; (osedl. 2, lánů dědin 11/2). krčma krčma 1). 1). Rychtářství Zelnavský. Ves Zelnava [Salnau], má právo; (osedl. 14, lánů d. 9, krčmy 2). Ves Šenava [Schönau], má právo; (osedl. 12, lánů děd. 9, chal. 1, krčma 1). Ves Žumberk [Sonnberg], má právo; (osedl. 7, lánů d. 5, chalupy 2, krčma 1). Ves Hintrynk [Hintring], má právo; (osedl. 9, lánů dědin 7, krčma 1). Ves Parkffryd [Parkfried], má právo; (osedl. 16, lánů d. 10, krčma 1). Rychtářství Zbytinský. Ves Švejnovice [1483 Swiniowicze, Schweinetschlag], má právo; (osedl. 15, chalupa 1, krčma 1). Ves Blažejovice [Plahetschlagl, má právo; (osedl. 7). Ves Mošná [Jandles], má právo; (osedl. 6). Ves Koryto [Hundsnursch], má právo; (osedl. s potahy 15, krčma 1). Ves Zbitiny [Oberhaid], má právo; (osedl. s potahy 23, krčma 1).

Strana 103
Z register speciálních Krumlovského panství 1585. 103 Rychtářství Frautoly. Ves Frantol [Frauenthal], má právo; (osedlých 19, lánů dědin 33/41/8, chalupníci 3, krčma 1. Ves Ladiště [Lažištěk, Schlag], má právo; (osedl. 10, lánů dědin 21/21/8). Ves Leptač [Rohn], má právo; (osedl. 7, lánů děd. 11/41/8). Ves Malonín [Pleschen], má právo; (osedl. 12, lánů d. 21/8, chalupa 1.) Rychtářství Chrobolský. Ves Chroboly [Chrobold], má právo; (osedlých s pot. 39, chalupníci 4, krčma 1). Ves Štifta [Luzenier], má právo; (osedl. s potahy 11). Ves Skřimiřov [Schreinetschlag], má právo; (osedl. s pot. 14). Ves Vovesney, Habrles, (osedl. s potahy 10). Ves Planská [1483 Planský, nyní něm. Planskus], má právo; (osedl. s pot. 9). Rychtářství Záhorský. Ves Míčovice [Mitschowitz], na odoumrti; (osedlých 15, chalupníci 5, krčma 1). Ves Lhota Ratiborova [Mehlhutka], na odoumrti; (osedl. s pot. 11). Ves Jáma [Grub], na odoumrti; (osedlých s potahy 14, chalupníci 3, krčma 1). Ves Záhoří [Sahorz], na odoumrti; (osedl. s pot. 16, chalupníci 2, krčma 1). Ves Klenovice [Klenowitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 16, chalupníci 3). Ves Příslop, na odoumrti; (osedlých s pot. 7). krčma Rychtářství Smědečský. Ves Sadlín [1483 Sadlná, něm. Zodl], má právo, (osedl. s pot. 14, krčma 1). Ves Rovenec [Rubenz], má právo; (osedlí 4). Ves Tisovka [Neuenberg], má právo; (osedlých 11, krčma 1). Mackova Lhota [Mosetstift], má právo; (osedlí 3). Ves Stará Huť [Althütten], má právo; (osedl. 8). Ves Marky [Markus], má právo; (osedlých 9). Ves Miletínek [Paulus], má právo; (osedlých 7). Vostrá Hora [Scharfberg], má právo; (osedl. 6). Ktiš Malá [Lichteneck], má právo; (osedl. 5, krčma 1). Ves Křižovice [Křižowitz], má právo; (osedl. 8). Smětč Maley [Smědeč Malá, Klein Smietsch], má právo; (osedl. 15, chalupníci 3, 1). Ktiš Velká [Tisch], má právo; (osedl 22, krčmy 2). Směď[e]č Velká [Gross-Smietsch], má právo; (osedl. 21, krčma 1). Uhlíři v horách, uhlíři 2. Rychtářství Chvalšinský. Městys Chvalšiny [osvobozeny od odúmrti 1. bř. 1581, Kalsching], (osedlých 120). Ves Dobročkov [Dobrusch], na odoumrti; (osedlých 12, chalupníci 3, dědin lánů 6, krčma 1).

Strana 104
104 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Ves Březovík [Ochsbrunn], na odoumrti; (osedl. s pot. 17, chalupníci 2, děd. lánů 5, krčma 1). Ves Hovalta [Hochwald], na odoumrti; (osedl. 6, chalupníci 2, děd. lánů 21/4, krčma 1). Ves Střimile [Richterhof], na odoumrti; (osedl. 11, d. lánů 31/2, krčma 1). Ves Vražice (Prossnitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 8, chalupníci 2, d. lánů 31/2). Ves Borová [Mistlholz], na odoumrti; (osedl. 13, chalupníků 7, d. lány 4, krčma 1). Ves Lomek [Haidl], na odoumrti; (osedl. 6, chalupníci 2). Ves Třebovice [Siebitz], na odoumrti; (osedl. s pot. 10, krčma 1). Ves Vitěšovice [Kriebaum], na odoumrti; (osedl. s pot. 15, krčma 1). Ves Prakýř [Pragerstift], na odoumrti; (osedl. s pot. 5). Ves Ssenffeld [Schönfelden], na odoumrti; (osedl. s pot. 10). Uhlíři v horách 6. Rychtářství Brlohský. Ves Brloh [Berlau], má právo; (osedlých s pot. 31, chalupníci 7, krčmy 2). Ves Rojšín [Roisching], na odoumrti; (osedlí 2). Ves Nová [Neudorf; o jejím osvobození viz zde výše str. 4—5, č. 3b], na odoumrti; (osedlých s pot. 16, chalupníci 3). Rychtářství Čákovský. Ves Čákov [Čekau], má právo; (osedl. s pot. 9, chalupníci 2, lánů děd. 61/4, krčma 1). Ves Jankov [Jankau], má právo; (osedlých s pot. 6). Ves Kaliště [Kalischt], na odoumrti; (osedlých s potahy 6). Ves Dechtář [Dechtern], má právo; (osedlých 7, krčma 1). Bašta Holubovská [Baschten], má právo; (osedlí 2). Ves Habří, na odoumrti: (osedlí 2, chalupníci 4, krčma 1). Rychtářství Žabovřeský. Má právo; (osedlých 21, vesnice 1, chalup. 1, lánů dědin 18, krčma 1). Rychtářství Radošovský. Ves Radošovice [Roschowitz], má právo; (osedlých lidí s pot. 19, chal. 4, lánů dědin 141/2, krčma 1). Rychtářství Vavické. Ves Vavice [Babitz, Bowitz], na odoumrti; (osedl. lidí 11, lánů děd. 81/2). Rychtářství Holubovský. Ves Vrabčie [Prabsch], na odoumrti; (osedl. lidí 13). Vrabčiek Maley, dvůr; na odoumrti; (osedlý 1). Dvůr pod Menštejnem, na odoumrti; (osedlý 1). Ves Mříče [1483 Smrziecz, 1510 Smrzieczie, u Palackého Smříčí, Mřitsch], na odoumrti; (osedlých 12). Ves Bohouškovice, na odoumrti; (osedlých 5). [V urbáři 1600 ves Bohúškovice „má právo“].

Strana 105
Z register speciálních Krumlovského panství 1585. 105 Mlynáři sou na odoumrti: Vondra Hrbků, Anton Moučka, Václav Mikule, Václav Beran, Zikmund. (Již jest mlýn Jeho Mti páně). Summa mlynářův vosedlejch 6. Ves Slavče [Slawtsch], na odoumrti; (osedlých 8, krčma 1). Ves Lipí [Lippen], na odoumrti; (osedlých 17, krčma 1). Ves Loučej [1483 i 1510 psáno Luczeig; nyní něm. Lutschau], na odoumrti; (osedl. 11, chalupníci 2, krčma 1). Ves Krásletín [1483 Crasletin, 1600 Krásetín, nyní něm. Krasetin], na odoumrti; (osedl. 4, chalupníci 3, krčma 1). Ves Třísov [Třisau], na odoumrti; (osedl. 9, chalupník 1, krčma 1). Ves Holubov [Holubau], na odoumrti; (osedlých 11, krčma 1). Ves Jamney. Ves Záhořice [1483 Zahorzicze, 1600 Zahorczicze, Palacký 327 Záhorčice], na od- (osedl. 6). Na Hradci [Hradzen], na odoumrti; (chalupníků 5). oumrti; Rychtářství Oujezdský. Ves Oujezd [Steinkirchen], na odoumrti; (osedl. 28, lánů děd. 24, chal. 5, krčma 1). Ves Rančice, na odoumrti; (osedlí 3, lánů dědin 41/2). Kosov dvůr [Kleinkossau], na odoumrti. Maškovec dvůr, na odoumrti. Jiřík mlynář. Ves Borovnice, na odoumrti; (osedl. 7, chalupníci 3, lánů dědin 7, krčma 1). Ves Březf [Freiles], na odoumrti; (osedl. 5). Bartoch man aneb dvořák [Bartochhof, Baderhof]. Rychtářství Třebonínský. Ves Třebonín Velkey [Unterbreitenstein]. na odoumrti; (osedl. 11, chalupy 2, lány d. 9, krčma 1). Ves Třebonín Horní [Oberbreitenstein], na odoumrti; (osedl. 5, dědin lánů 5). Ves Chlumec [Chumzen], na odoumrti; (osedl. 6, lánů děd. 7). Ves Záluží, na odoumrti; (osedl. 4, chalupníci 4, děd. lánů 5). Ves Radostice [Radostitz], na odoumrti; (osedlí 2, dědin lánů 1). Ves Čertyně. Dvůr Vopalice [Opalitz], na odoumrti; (osedlý 1). Součty ze všech 31 rychet na panství Krumlovském. Na konci speciálních register aneb urbáře z r. 1585 uvádějí se opět jmena všech rychtářství, a při každém rychtářství jsou úhrnné udaje, vzniklé sečtením číselných udajů o všech vesnicích. Toto summarium vydavatel proměnil v tabulku, aby bylo přehlednější, a tiskne se zde tak změněné; na konci tabulky přidal jsem součty z celého panství Krum- lovského, kterých není v původních registrech speciálních. Archiv Český XXIX. 14

Strana 106
106 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Rychtářství Dvory samotné Lánů dědin Kollator Přídolské Raveňské Třítěžské Hašlovské Sverazské Stráženské Haclovské Rychnovské Vltavské Švorcpochské Mokrské Novosedské Křenovské Boletické Polenské Horní Planá Zelnavské Zbitinské Frantolské Chrobolské Záhorské Smědečské Chvalšinské Brlohské Čákovské Žabovřeské Radošovské Vavické Holubovské Oujezdské mčko 1 mčko 1 17 12 27 16 13 11 5 11 12 33 120 37 142 33 16 21 19 55 60 174 200 58 66 48 83 79 134 233 49 32 s těmi dvory 21 19 11 104 47 5 12 15 23 13 3 18 10 6 4 uhlíři 2 uhlířů v horách 6 2 dv. samotné 763/ 31 69 18 / 531/2 17 /2 11 161/2 30 25% 921/8 40 10 291/ 18 14 81/ JMst pán probošt Drkolenský JMst pán JMt pán opat Korunský opat Korunský opat Korunský JMt pán JMst pán JMst pán opat Korunský JMst pán JMst pán 3 1 16 mstys 1 11 100 16 opat Vyšebrodský Třebonínské 10 5 30 12 6 2 dv. samotné 3 4) Dvůr Opolice 1 47 28 JMt pán rychet 31 3 197 2054 190 659 5) 18 99 1) Na Hašlovsku sečteno: lánů 31 1/2 a dvorských rolí 11/2 (lánů?). 2) Na Rychnovsku ve vsi Lindé psáno ve výtahu: lánů 12s, z čehož vydavatel podle domyslu udělal 13 s. Summarium dle výtahu klade v rychtě Rychnovské lánů 531/5, což snad chce býti 531/ z. Skutečný součet lánů v rychtě Rychnovské činí 531/2. *) Na Křenovsku kostel a fara s poznámkou; v Kájovým. Ale Kájov neuvádí se mezi 9 vesnicemi rychty Křenovské; v summariu udává se počet vsí 8. Přítomný výtah z urbáře jmenuje dvojí ves Křenov, Né- mecký a Český; nyní tam slove jen jedna ves Křenov, Krenau, ale uprostřed mezi Křenovem a Kájovem čte se na mapě Krenauer Hof, kdež pry bývala ves; tam snad stál druhý Křenov. 4) V summariu psáno na Oujezdsku: 3 dvory s mlynářem na samotě, panský dvůr 1. 5) Součet 659 lánů jest sečten z 22 rychtářství; z ostatních 9 rychtářství scházejí udaje o počtu lánů.

Strana 107
Z let 1585 a 1586. 107 75. 1586, 6. ledna: Řízení úředníků farní osady sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském s poddanými ze vsi Kojetic k tomu obeslanými. V pondělí den tří králův, poddaní ze vsi Kojetic všickni jsouce za dole po- depsanými příčinami před pány úředníky obesláni, zejména jsou poznamenáni též i z Oujezdce, Zákulan a Kovar oc. Z Kojetic. I. Martin Martinskej rychtář, [připsáno] *Jan Diczek*, [později] *Czil?*; Křížek; Duchek Vondráčkův; [škrtnuto] *Blažej*, [připsáno] *Jan Kocián* na Holoušově; *Marta Vejcova,* *Jakub Čech*; Mikuláš Jirášek; Svatoš chalupník; *Jan* *Jíra* Novák; *Duchek Capouch* *umřel, vdova*; Ondráček Hlávka; Květoň Hruška *umřel*; Jan Pechan *nevyhoštěnej*; Jan Kavka; Vít Němec. Zikmund, Květoňův zeť, oznámil před pány ouředníky, že Marta Pechanová, nebožtíka Pechana manželka, na smlúvách svadebních má sobě polovici statku věnovaného od téhož Pecha[na] oc. Kteří podruhy mají. II. Potom Ondráčkovi Hlavovi chalupníku poručeno, poněvadž Martin Řezáč, podruh jeho, nemá listu a pro něj jíti nechce, aby do tře- tího dne se jinde komorou opatřil a gruntův prázen byl. — Zikmundovi, zeti Kvě- toně, poručeno, aby do týhodne list fedrovní sobě zjednal. — Blažej Halouš má podruhy dva, Jiříka neví se, a Štěpána, mají listy ukázati. — Mikuláš Jirášek též dva podruhy má, Filipa Němce a Kateřinu vdovu; správu dal, že by listy měli; též je ukázati pánům ouředníkům mají. — Jan Novák má Svatoše Řezáče podruha, má list ukázati. — Vdova Vejcová má též dva podruhy, Jana Zoubka a Eliáše, má listy ukázati. — Vácslav Capouch má podruha Vácslava krejčího s listem fedrovním, kterýž také v týmdni pořád zběhlým vedle jiných pánům ouředníkům ukázati má. III. Poručeno všem tu přítomným, aby popřeje-li pán Bůh zdraví, z jara žád- nému cizopanskýmu nedopouštěli na svých dědinách osívati, nýbrž jeden každý aby sám vosil. Pakli by který neměl semena, oznámiti povinen jest pánům ouředníkům, bude semenem od nich opatřen na polovici. IV. Posudného krčmáři vedle snešení pánův osadních, kteréž se stalo v pon- dělí po Mláďátkách [30. pros. 1585] při konání počtu osadního v domu pana Jana Škréty, aby dáváno bylo po třech groších českých, jim poručeno. V. Při tom všem poručeno, zvláště pak konšelům a starším obecním, aby her v krčmách ani jeden se nedopouštěl, pod propadením prostice soli. Jíra Nováků syn, předstoupivše před pány ouředníky, stěžoval sobě do Blažeje Ha- louše, když sou spolu v krčmě v karty rouše hráli a po bílým penízi sázeli, že bílýho peníze jemu Blažej dáti nechtěl, nýbrž jemu lál, lotrů nadával, a jakž nejvejš mohl, jest plundroval; žádaje za opatření. Proti tomu Blažej, aby to tak mělo bejti, jest odepřel pravíc, když spolu rouše hráli, že v té hře hned k němu příčiny hledal, čemuž když porozuměl, od něho za 14*

Strana 108
108 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: druhej stůl šel; ale on Jíra nechtěl se spokojiti, k němu tam šel, a aby mu do posledního dohrál, pobízel; když pak nechtěl, hned jemu valáškův, zlodějův, že se do vsi velhal, a mezi nimi hoden bejti že není, jest divně přezdíval, a nadto vejše ven vyšedše, s kamenem míníc jej mordovati, na něj na dvoře číhal; prosíc, aby od něho jemu to k nápravě bylo přivedeno. — Po vyslyšení obojí strany správu učinili rychtář a konšelé o témž Jírovi Novákovi, že by tak bylo, což on Blažej sobě do něho stěžoval. A tak jsouce týž Novák křiv, musel se s ním Blažejem ruky dáním smířiti, a aby jemu to odpuštěno bylo žádati. Však přes to Blažej kon- šelem jsa, maje na sobě dobrej příklad dáti, že jest se hry dopustil a s ním hrál, (ježto kdyby nebylo vohně, nebylo by dejmu), spolu s ním do trestání šatlavního jest dán, a v něm za tři dni držáni byli. Rychtář a konšelé též nemálo sobě stěžovali do Duchka Capoucha, téhož Jíry Nováka bratra, že před tím v neděli večer byvše příčina šarvátky s pacholky z Byškovic, maje ry- chtáři a konšelům, aby to spokojili, jakožto soused nápomocen bejti, proti nim jich posazoval, je zastával a z klády pustiti rozkazoval; pro kterúžto všetečnost a takovou hanebnou vej- tržnost do vězení s prvními dvěma také dán. VI. Berně za půl třetího léta, to jest za pět terminů, po dvacíti groších, a za dvě létě na vystavení hradu Pražského, každého roku po 10 gr. č., aby beze všeho zadržování dali a vyplnili. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 49 a. 76. 1586, 11. a 23. ledna: Zádušní správa sv. Mikuláše dala Jana Toška do vězení, aby zaplatil dluh a) měšťanovi Novoměstskému Kamarýtovi, a b) drži- telovi Tuchoměřic. a) Panu purgkmistru a radě Nového Města Pražského odpověď o Jana Toška z Ou- jezdce. — Sl. sv. vzk. Ráčili ste opět psaní nám učiniti k žádosti p. Symeona Gamaryta z Rovin, nemohouce žádajícímu práva odepříti, že pro nedopomožení od nás na Janovi Toškovi, podda- ným našem, stavunk na lidi poddané naše — s tím při tom doložením, dobře-li obstaví, že dobře ho užive, — propouštěti ráčíte, jakž v sobě šíře obsahujíce zavírá. I oznamujem VMtem, že povolavše téhož Toška, v známost sme mu psaní VMtí uvedli, a s pilností, byl-li by ta- kovým dluhem povinen, aby příčinou jeho jiní poddaní hyndrováni nebyli, na něm se dotazo- vali; kterýž co za odpověď dává, z přiležejícího spisu vyrozuměti ráčíte. A poněvadž se jest pak jinak našlo, nežli jest nás prve spravoval, VMtí žádáme, že ráčíte panu Symeonovi po- ručiti oznámiti, že k takovému dluhu již na něm dopomáháme, u vězení jeho majíce, a dokudž se s ním vo něj neumluví, bez vědomí jeho nemá z vězení propuštěn bejti. Jsouce k VMtem té naděje, že takovej stavunk zase vyzdvihnouti, aby poddaní naši zbytečně hyndrováni nebyli, poručiti ráčíte. Dán v Praze v sobotu po třech králích [11. led.] 1586. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 50 b. b) Odpověď panu Karlovi Služskýmu z Chlumu a na Tuchoměřicích o Jana Toška z Oujezdce. — S. s. v. Urozený pane, příteli náš milý! Opět ste nám psaní učinili, jak o Jana Toška z Oujezdce, poddaného našeho, tak nějakýho Kašpara, — kteréhož my neznáme a po- savad, kdo by to byl, jakž z předešlé odpovědi vyrozuměti ste mohli, věděti nemůžeme, — že by

Strana 109
Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše v St. M. Pražském 1586. 109 za vobilí vám dlužni jsouce, dosavad zaplatiti sedmi kop zanedbávají, aby od nás k zaplacení, pro ujití stavunku lidí našich nevinných, přidržáni byli, jakž v sobě to šířeji obsahuje a za- vírá. I poněvadž on Tošek dluhu svému, kterýmž by vám [byl] povinovat za vobilí, neodpírá, nýbrž co by na jeho díl přišlo, zaplacením se povinovat bejti přiznává: z té příčiny do vě- zení jeho davše, na něm k takovému dluhu vám dopomáháme a z něho bez vědomí vašeho vypuštěn bejti nemá. Tím se spraviti moci budete. S tím oc. Datum ve čtvrtek po svatých Fabianu a Šebestiánu [23. led.] léta oc vosmdesátého šestého. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 51 a. 77. 1586, 6. února: Řízení zádušní správy sv. Mikuláše při výjezdě do poddané vsi Kojetic. Léta Páně oc LXXXVI stal se vejjezd do Kojetic ve čtvrtek den sv. Panny Doroty skrze pány úředníky a kostelníky, totiž p. Jana Škrétu Šotnovského z Závořic, Jana Rakovnického jinak Piláta, Kříže Chvalského, Jozefa Cejdlara kožišníka, Tomáše Dvořáka a Pavla rukavičníka. A předně ouřad rychtářský a konšelský jest obnoven takto: Martin Martinský rychtář; Duchek Vondráčkův, Jan Novák, Jan Káva, Blažej Příměnský, konšelé. Dán jim závazek folio supra 7°. I. Po vykonání povinnosti napomenutí se jim učinilo, aby vedle povinností svých se chovali, cti a chvály Boží vyhledávali, na slova Boží do chrámu ku příkladu jiným s pilností se scházívali, p. farářem jakožto pastýřem duší svých se spravovali. II. Rychtář obzvláštně napomenut příkře, aby zbytečného užívání vzláště pak v Praze zanechal, domů časně s čeládkou svou se navracoval a za vozem nezuostával, pod skutečným trestáním. Též konšelům poručeno, aby se k rychtáři náležitě chovali, když pro ně pošle a jim dá znáti, aby do hromady bez meškání přišli, a tak společně v svornosti se snášejíce, k přetrhování zlého a vzdělání dobrého sobě vespolek nápomocni byli. Sirotkův poznamenání. Po Václavovi Vejcovi chalupníku dva sirotci zuostávají, Eva a Alžběta při matce zuostávají. — Po Havlíčkovi též chalupníku jeden sirotek Anna, s matkou jest. — Po Janovi zedníkovi a Anně manželce jeho zuostalo trý sirotkuov v podružství u On- dráčka chalupníka, Ondřej, Kateřina, Jan, s těmito svršky: Předně hotové tři kopy míš., jedna peřina ve tři půli, polštář, tři podušky dobrý a na ně povlaky, truhlice k chování šatuov, krávy; a to všecko za Ondráčkem a manželkou jeho zuostává, a když potřeba nastávati bude, z toho sirotkům právi býti mají. A při každém soudu před pány má je stavěti. A dluhové tito: Jirášek 2 kopy a 8 gr., Květoň 1 kopu jim sirotkům dlužni zuostávají. — NB. Po Bla- žejovi Příměnským zůstali dva, Jan, Trojan, jeden ve 4 létech a druhý ve 2. — Po Vávrovi Capouchovi Ondřej. Item poručeno sedlákům všem, kteří dlužni Adamovi krčmáři Kojetickému za pivo, aby ve 2 nedělích pořád zběhlých, čímž jemu spravedlivě povinni jsou, vedle oučtu s ním se o to smluvili, a podtud se nedlužili; a to se stalo k žádosti a přímluvě p. Slavíkovce a ča- stého vznášení jeho krčmáře na pány. Duchkovi Ondráčkovic k snažné žádosti jeho propuštěno 5 kop z chalupě Víta Němce, že jest slíbil za Říhu Halouše Martinovi Byškovskému za 7 kop, a proto i v Kostelci obstaven býti musel.

Strana 110
110 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Též Duchkovi Capouchovi dovoleno, aby za téhož Halouše, když se budou klásti pe- níze gruntovní z gruntu Haloušova, jemu 2 kopy míš. za klisnu, poněvadž jest dluh spraved- livý, navráceny byly. A Janovi Novákovi, kterýž také za téhož Říhu Halouše slíbivše za 2 sudy piva, 3 kopy za něj dáti musel, mají zase z těch peněz gruntovních navráceny býti. Konšelé a rychtář i jiní sousedé stížně vznášeli na Bláhy Příměnského nešetrnost strany vohně, že v malé chvíli po dvakráte se mělo u něho škodně zapáliti. Poručeno mu, aby komín ve 4 nedělích pořád zběhlých sobě nový a bezpečnější spravil, pod uvarováním sku- tečného trestání. V registřích záduší Kojetického nachází se, že léta Páně oc LV° z dědin Ottman[o]v- ských platu záduší tomu náležitého každého půl léta po 20 gr. míš. se jest platilo. Rychtáři a konšelům i všem jiným sousedům zapovědína krčma Lobkovská vedle Pe- chana, kdo by koliv do ní na pití šel a na něj to uznáno bylo, že má prostici soli pánům pro- Archiv města Prahy, č. 1666, f. 51 b. padnouti pokuty a k tomu šatlavou strestán býti. 78. 1586, 18. března: Zápis Jana Toška při propuštění z vězení dlužnického. Zápis Jana Toška ze vsi Oujezdce. — Jakož jest Jan Tošek, jinak Dvořák, ze vsi Oujezdce do vězení šatlavního se dostal za příčinou vydávání se v veliké dluhy, pro kteréž začasté na něho věřitelové jeho dosavad se dopisují, svému chtějíce; kterýmž jest on neodepřel, ano také že pánům svým dědičným peněz gruntovních za dvě létě dvaceti štyry kopy míš. jest zadržel, též statek a živnůstku na nejvyšší spustil; i z takovýho vězení propuštěn jest k snažné žádosti a ponížené prosbě jeho, též i mnohých za něho pánův přátel přímluv, na ten spůsob, že předně pánům dě- dičné peníze v šesti nedělích pořád zběhlých složí, v tom čase věřitele své všecky spokojí a s nimi se umluví, tak aby páni tou příčinou více žádnýho zaneprázdění neměli. Potom že dobře jař vosíti chce, a mezi tím časem šesti nedělí kupce na ten statek, v kterémž nyní jest, člověka robotného ptáti a se vyprodati chce. A tomu všemu že se dosti od něho stane, za to jest ruky dáním panu Janovi Šotnovskému z Závořic jakožto přednímu ouředníku slíbil. Pakli by se tak nezachoval a v šesti nedělích oznámených, jakž se nahoře píše, toho všeho nebo na díle nevykonal, tehdy zase beze vší odpornosti do téhož vězení se postaviti má. Což jest k sobě přijal a vedle tohoto zápisu zachovati se připověděl. Stalo se v outerej po neděli postní Le- Archiv města Prahy, č. 1666, f. 54 b. tare, léta oc vosmdesátého šestého. 79. 1586, 26. března: Kterak Blažej sedlák v Kojeticích byl nucen vystavěti si komín cihelný. Zápis Blažeje z Kojetic o komín, že sobě v svým dvoře má dáti ve čtyřech nedělích udělati. — Jakož jest Blažej z Kojetic z poručení pánův ouředníkův do

Strana 111
Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše ve St. M. Pražském 1585. 111 vězení šatlavního dán za příčinou tou: když jest mu přístně rozkázáno bylo, aby komín nový ve dvoře svým do dvou neděl pořád zběhlých spraviti a udělati dal pro bezpečnost ohně, toho všeho on Blažej jest pominul a zanedbal, tak že těchto dní zapálivši se u něho, byl by i sousedům svým zle posloužil. Na snažnou pak a poníženou prosbu jeho z téhož vězení jest propuštěn, aby nahoře dotčený komín sobě v svém dvoře což nejdřívěji cihelný vystavěti dal. Pakli by toho do čtyř ne- dělí pořád zběhlých nevykonal, gruntův panských hned beze všech vejmluv prázen bejti má. Stalo se v středu po památce Zvěstování Panny Marye, léta oc vosmde- Archiv města Prahy, č. 1666, f. 55 b. sátého šestého. 80. 1586, 16. dubna: Zádušní správa sv. Mikuláše prosí purkmistra Staroměstského, aby přičinil se o vybavení rychtáře Kojetického z vězení Novoměst- ského, v němž jest držen pro útěk dlužnice, cizí poddané. Suplikací panu purgmistru [a] pánům o rychtáře ze vsi Kojetic. Na VMt oznamujíce vznášíme, že jest Floryán Koník, měštěnín Nového Města Praž- ského, přišedši do vsi Kojetic k záduší našemu svatého Mikuláše náležeti [náležející], našedši tam svou nějakou dlužnici v chalupě cizí a jinýho pána, kterážto také v Kojeticích jest, právo rychtáři a konšelům našim na túž krčmářku zakládal; oni pak viděvši, že jest cizopanská, ne- chtěli sou od něho práva vzíti, obávajíce se nějaké těžkosti od pána jejího. Floryán pak div- nými pohrůžkami rychtáře našeho, člověka již starýho a věkem sešlýho, k tomu přinutil, že jest takové právo přijal. A ta jistá jsouce nemocná, věřili jí, jakž připovídala, že od práva neujde a že jeho Floryána spokojí. A v tom se dal rychtář k nám ouředníkům do Prahy na- jíti a o té příhodě nám oznámil. Poněvadž se tu dotýkalo cizí poddaný, jemu sme poručili, aby takový právo zase Floryánovi Koníkovi navrátil. A on [Florián] jsouce člověk všetečný, bez vůle a vědomí našeho, rychtáře jest do vězení Nového Města Pražského vzíti rozkázal. Psaní sme mu učinili, aby hned ho z takovýho vězení propustil; chceli sobě co na ouředníky vznášejíc, do poddanýho rychtáře našeho stěžovati, že mu chcem za spravedlivý učiniti. Ne- dbajíce na to nic, za několik dní toho starýho člověka předce v vězení držel, až někteří z vo- sady naší Svato-Mikulášské za něho sou slíbili a jej z toho vězení vyručili na ten konec, aby tu dlužnici jemu zase postavili. V tom pak ona zhojivši se ta krčmářka, tu jest ze vsi Kojetic od práva ušla a se času nočního vykradla, a tak rychtář a konšelé naši v těžkosti sou zůstali a zůstávají. Manžel ty jistý přijevši těchto dní předešlých do vsi Kojetic, chalupu svou a statček ten, kterýž tu měl s ženou svou, prodal jinýmu, chtíce se taky odtud se vším vystě- hovati. I poddaní naši jej ku právu sobě zjistili a jej těchto dnův Floryánovi Koníkovi sem do měst Pražských dopravili, poněvadž se on s svou ženou u něho Talavašky se dlužil a šen- koval, tak dobře jako i žena jeho. On pak Floryán nikoli nechtíce s ním míti nic činiti, opět rychtáře našeho do vězení dostavše, dosavad jej drží a propustiti ho nechce. Protož z těch příčin se k VMtem utíkáme a za to žádáme jakožto nejvyšších pánův kolatorův všech záduší, že ráčíte poručiti psaní panu purkmistru a radě Nového Města Pražského učiniti, aby oni mě- štěnína svýho Floryána k tomu skutečně přidrželi, aby on na svým dlužníku, kterýž jest právě

Strana 112
112 u vězení, přestal, a rychtáře našeho z vězení propustil a jeho nehyndroval. Pakli by se toho od něho nestalo od toho všetečnýho Floryána, a on na svým stál, již bychme museli podle práva a zřízení zemského se jináče zachovati. S tím se VMti k ochraně laskavé poručeny či- níme. Actum v středu po neděli Quasimodo geniti, jinak provodní, 1586. Archiv města Prahy, 1666 f. 56 a. — Talavaška = Florián Koník. D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 81. 1586, 3. května: Snešení zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském o roz- ličných věcech; selský testament udělaný bez vůle vrchnosti neplatí, nýbrž polovice statku spadá na záduší jako na vrchnost, druhá polovice na vdovu. V sobotu den svatého Kříže Nalezení páni starší ráčili se sjíti v domu pana Jana Škréty Šotnovského z Závořic jakožto úředníka předního, zejména pan Jan Ornyus z Paum- berku, pan Šebestián Agricola z Horšova JMCský rychtář, Ondřej Flanderka, Jan Pilát, Kříž Chvalovský, Kašpar Kořenský od slonů, a kostelníci, za těmito příčinami: I. O Martu Pechanovu a kšaft nebožtíka Petra Pechana. Nalezeno, že nemá kšaft své moci míti, poněvadž bez vědomí pánův se stal; nýbrž druhá polovice na osadu jest připadla, a též Martě s Janem Zynarem za sto kop jest dáno, jakž zápis na to se jest tento stal: Jakož jest po Petrovi Pechanovi ve vsi Kojeticích po smrti jeho, mimo za- dání Marty manželky jeho, druhá polovice statku po oumrtí na záduší svatého Mi- kuláše v Starém Městě Pražském jakožto vrchnost připadla, a po něm pozůstalá vdova Marta jiného sobě manžela Jana Zynara s volí pánův za manžela přijala, chtějíce v tom statku zouplna zůstati; i tu páni starší a úředníci vážíc suplikací jeho, pořádek práva království tohoto, a zvláště co se odúmrti dotejče, že ta druhá polovice statku na záduší svatého Mikuláše jest připadla, takto jim manželům ten druhej díl pouštějí a ve sto kopách zanechávají, tak aby těch sto kop na nížepsané roky povinni platiti byli: o nejprve příštím sv. Bartoloměji počna štyry kopy dáti mají, a tak jiná léta budoucími časy do vyplnění těch sto kop míš. po 4 kopách platiti povinni budou. Stalo se v sobotu den nalezení svatého Kříže léta oc LXXXVI°. II. O plat komorní pánův z Kunic. Má se z deposicí vzíti vejpis a s některým pro- kuratorem poraditi. III. Na pány osadní svatého Linharta žádost vzložiti, že by chtěli žákovstvu na ex- pensí přidávati; vosoby k tomu voleny. IV. Jan Tošek do šesti nedělí jsouce propuštěn, z věřitelův svých žádného nespokojil, ani se nepostavil. V. Sedláci z Kojetic berně a ouroku nedali, ani blát před hody i po hodech nesvezli; z uvážení pánův dáni sou do vězení a poručeno jim, aby je svezli. VI. A potomními časy každého roku čtyřikrát bláta aby vozili, totiž vo každých su- chých dnech. VII. Pan purgkmistr, páni ráčili poručiti, aby sedláci od kolleje forovali rum k zavo- zování mostku, z každé vsi tři vozy mají dány bejti.

Strana 113
Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše v St. M. Pražském 1586. 113 VIII. Poručeno Pechovi, aby od žádného z sladovníkův piva nebrali, kromě od pánův nákladníkův z vosady této, jmenovitě od pana mistra Pavla Krystyána z Koldína. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 57 a. — Ke článkům V., VI. a VII. srovnej o uklízení bláta v Praze robotou z poddaných vesnic AČ. XXIII. str. 369—371, a zde níže nařízení z 9. června 1593. 82. 1586, 5. června: Při výjezdě zádušní správy sv. Mikuláše do Újezdce sepsán účet s marnotratným Janem Toškem o jeho statek, jejž ujímá ve 1200 kopách m. svobodník Tomáš Lidický, již poddaný zádušní. 1586 ve čtvrtek den Božího Těla stal se vejjezd od pánův starších a úředníkův do Oujezdce, Zakulan a Kovar, totiž p. Jana Ornia z Paumberka JMCské perkmejstra, p. Jana Škréty Šotnovského z Závořic, Ondřeje Flanderky z průchoditého domu, Jana Rakovnického jinak Piláta, Kříže E. Chvalského, Jozefa kožišníka, Tomáše Dvořáka a Jana Popeláře, za příčinami podepsanými: I. Oučet aneb srovnání stalo se Jana Toška i Barbory manželky jeho, a pánův úřed- níkův na místě vší osady, co by z gruntu někdy Jana Toška, jenž rychta slove, (kterýž před tím prodán jest Tomášovi Lidickému svobodníku za jistou summu, jakž trh jeho v knihách zápisných černých folio 3. to v sobě šířeji obsahujíce zavírá), jim manželům po přijatém zá- vdavku 200 kop míš. a pánům osadním náležeti mělo, to v spis takto uvedeno jest: Jakož jest Jan Tošek s Barborou manželkou svou koupil dvůr, jenž rychta slove, se všemi svrchky a nábytky hojnými, s plným hospodářstvím, od pánův úřed- níkův záduší sv. Mikuláše, jmenovitě za půl šesta sta kop míš. [550 k. m.], jakž trh jeho v kněhách zápisných to v sobě šíře obsahuje a zavírá; na kterýžto trh místo závdavku poraženo Barboře manželce jeho dvě stě kop míš. [200 k. m.], které ji v tom statku po Pavlovi předešlém manželu jejím vlastně náležely. Dále platiti tejž grunt povinen byl pánům osadním každého roku po 12 kopách až do vyplnění půl čtvrta sta kop míš. [350 k.]. I vyplnil on Tošek s Barborou manželkou svou od léta Páně oc sedmdesátého až do osmdesátého pátého [1570—1585] patnáctery peníze, učiní 180 kop míš. — Že pak v tom čase maje statek (kterejž vo několik set mohl dráže prodán býti) zlepšovati, na nejvyšší jej spustil, zedral a zloupil, z něho svršky téměř všecky rozprodal a jak se mu nejlépe vidělo rozmrhal; po- rozuměvše tomu páni starší a úředníci, — poněvadž po mnohém přátelském napo- mínání, ano i po častém šatlavou trestání a zápisích těžkých na sebe vzdělaných, předsevzetí svého zlého přestati a od něho upustiti nechtěl, — obávaje se, aby tou příčinou k dokonalé skáze a záhubě dotčený statek přiveden nebyl, ráčili s vědomím jich oboudvou manželův tehdáž přítomných nadepsanej statek prodati Tomášovi Li- dickému, již poddanému svému, jmenovitě za dvanácte set kop míš. [1200 k]. Kte- rýžto závdavek jim manželům zouplna propuštěn jest všecken, a z něho potom dluhy své společně platili věřitelům svým; ostatní pak summu, totiž tisíc kop míš. Tomáš Archiv Český XXIX. 15

Strana 114
114 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Lidickej každého roku, počnouce vo svátcích Letničných nejprve příštích, po 25 kopách míš. před pány úředníky platiti vedle trhu povinen bude až do vyplnění vší summy nadepsaný. — Ačkoliv pak páni starší a úředníci pro jeho Toška svývolnost a takové hanebné mrhání statku mimo předešlých 160 [sic] kop peněz z gruntu vy- placených nebyli jemu ničímž více povinni, avšak aby vždy lásku od někdy pánův svých k sobě poznal, mimo náležitost k summě od něho vyplacené jemu odtud z své dobré vůle ještě jedno sto kop míš. přidávati, a Barboře manželce jeho k těm dvoum stům kop míš. v tom statku po předešlém manželu jí náležejících vejše dvě stě kop míš. nadlepšovati ráčí, tak že on Jan Tošek na témž gruntu spravedlnosti sobě ná- ležité (mimo těch 100 kop z závdavku přijatých) ještě 180 kop, a Barbora man- želka jeho 300 kop míš. míti bude a má, kteréžto peníze jim manželům též vo svátcích Letničných nejprve příštích každému z nich po 61/2 kopě míš. až do vy- plnění jednomu každému dílu jeho, a k záduší po 12 kopách při témž terminu do vyplacení 520 kop míš. klásti se budou. Actum léta 1586. — Tento oučet změněn jest od pp. starších supra folio 94.*) II. Rychtář a konšelé i jiní sousedé vznášeli, kterak by Jan Bachek, Štěpán mlynář a Jan Hakule v stráni nad Zakulany na vobci les pomejtiti a dříví, chtíce k svému užitku je obrátiti, posekati měli; žádajíce, poněvadž na obci takový hájek jest, aby jim všem sousedům společně k užívání dopříno bylo, že by nebyla věc spravedlivá, kdyby někteří toliko toho uží- vati měli. Proti tomu druhá strana na odporu býti chtěla dokládajíc, že předkové jejich vždyckny toliko sami jsou toho užívali bez překážky pánův jejich i sousedův jiných, a oni že také podle toho k takovému hájku spravedlnost a právo mají. Po takovém odporu na konec z uvážení pánův jim oznámeno: Poněvadž při zápisích gruntův jejich toho se, aby k kterému statku nebo gruntu takové háje náležeti měly, vyhledati a najíti nemuože, protož od nich se odjímají a pánům osadním v budoucné moci zuostavují, tak aby již více žádného dříví v nich nesekali, pod skutečným trestáním. Které pak posekáno, zač by stálo, má se pošacovati od rychtáře a konšelův, potom zpeněžiti, a takové peníze k osadě obrátiti; kromě Tomášovi Lidickému, ná- městku Jana Toška na novosedlí, z téhož dříví posekaného ráčí páni tři vozy darovati. III. Jan Tošek z poddanosti propuštěn, aby koho a kde chce za pána sobě volil, že jemu toho se přeje; Barbora pak manželka jeho, ta předce v poddanosti práva zuostává. IV. Pavel Procházka kovář rozdělal sobě vinici z dovolení p. úředníkův v vrchu nad Zakulany na pravé straně vedle vinice Jana Hakule, z kteréžto platiti má pánům platu dě- dičného po 24 gr. č., počnouce, když se psáti bude léta 1589, při času sv. Martina. V. Též Jan Hakule krčmář rozdělal sobě druhý kus vedle též noviny Pavla Procházky ležící vokolo dvou strychův míry držící, z kteréž též jako i z druhé platiti má do roka při sv. Martinu po 12 gr. č., však z této nové teprva léta oc LXXXIX°. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 59 b. — *) Viz tu změnu zde níže str. 120 č. 89 ve snešení osady sv. Mikuláše 18. května 1588.

Strana 115
Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše v St. M. Pražském 1586. 115 83. 1586, 16. června: List výhostný Jana Toška, poddaného záduší sv. Mikuláše v St. M. Pražském, však zmařený. Přípis vejhostu Janovi Toškovi ze vsi Oujezdce daného. My starší a ouředníci i na místě vší osady kostela záduší svatého Mikuláše v Starém Městě Pražském známo činíme tímto naším listem všem vůbec, a zvláště kdež náleží: Jakož jest před nás předstoupil Jan Tošek ze vsi Oujezdce dvořák, člověk poddaný náš, listu tohoto ukazatel, oznamujíce, kterak by sobě jinde zakou- pení učiniti a živnost oblíbiti měl; při tom žádajíce, abychme jeho z poddanosti a člověčenství, kterouž nám zavázán byl, propustili. Kdež nemoha žádosti jeho osly- šeti, tak činíme, a předdotčeného Jana Toška z poddanosti a člověčenství, v kterémž dosavad nám zůstával, propouštíme, prázdna a svobodna činíme, žádného více práva a moci na něm sobě, dědicům a budoucím našim nepozůstavujíce nyní na časy bu- doucí a věčné; tak aby on Tošek, kde by se mu dobře líbilo, mohl se obrátiti, mezi poctivými lidmi živnosti sobě dobejvati, bez překážky naší i dědicův a budoucích našich. Tomu na svědomí a dokonalejší jistotu pečeť nadepsaného záduší našeho k tomuto listu vejhostnímu rozkázali sme přitisknouti. Stalo se v Praze v pondělí po svatém Vítu, mučedlníku Božím a dědici českým, léta od narození Syna Božího tisícího pětistého osmdesátého šestého. [Na straně:] Vejhost ten od p. Jana Škréty strhán byl za příčinou tou, že podle něho chtěl se na více spravedlnosti, nežli by mu náleželo, potáhnouti a suplikováním JMCské hro- ziti, jakž v tom byl shledán; a tak jiného dosavad míti nežádá. A kdyby mělo k tomu přijíti, musel by se ním jinak ufasovati. Archiv města Prahy č. 1666, f. 62 a. 84. 1586, 24. června: Řízení úředníků zádušních sv. Mikuláše při výjezdu v zádušní vsi Kojeticích. 1586 v outerej den památný sv. Jana Křtitele a předchůdce Božího stal se vejjezd do Kojetic od pp. úředníkův za příčinou I. spatření a ohledání mezníkův v luhu Martina Martinského, kterýž leží pod Lobkovicemi blízko Labe mezi luhem p. Sekerky a císařským; kdež v příto- mnosti rychtáře a konšelův nalezeni jsou čtyři, jeden z druhé strany luk císařských pod dubcem nad samou tůní, a druhý naproti němu po druhé straně též pod dubem- Potom málo vejše třetí a čtvrtý v břehu u Labe také pod dubem. A správu dávali, že více jich z poručení p. Vančury překopali, jakož pak místa znamení a prázdná zuostaly. 15*

Strana 116
116 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: II. Kněz Mikuláš stěžoval sobě do sedlákův Kojetických, manželek i čeládky jich, kterak nepilně se scházejí k poslouchání slova Božího. I poručeno jim, aby se toho více nedopouštěli; a pakli by kdo svévolně tak se nezachoval a do kostela, kdež by slovo Boží slyšel, časně s manželkou a čeládkou nepřišel, takový každý od p. faráře poznamenán podán býti pánům úředníkům, a pro to v kostele přes noc seděti má. III. Jakub Čech z Přeboj [sic] s přátely svými žádal, aby Marketa Vejcová jemu za manželku dána byla vedle jisté s ní vo to námluvy učiněný, jakž od ní tomu potom vyrozumíno jest bylo. Odpověď dána, když vejhost a vysvědčení pocti- vého chování svého ukáže, že má míti laskavou odpověď. IV. Bratři po někdy Valentovi Jiráškovi Mikuláš a Matěj smluveni skrze rychtáře a konšely vedle dovolení na onen čas pánův o podíly své, jakž táž smlouva v registra zápisná folio 49. poznamenána jest. V. Některá nevole a váda vznikla mezi Martinskou puovodem děvky p. fa- ráře, a Kateřinou kuchařkou farářovou, že by touž děvku Martinská, zastihše jí na svém poli na trávě, uprati a zeprati, a o panu faráři hanlivá slova mluviti měla; čemuž ačkoliv odpírala, ale v některé řeči sama se stihala. Přikázáno a přísně jí poručeno pod skutečným trestáním, aby se toho ani podobného tomu více nedopou- štěla, a když koliv na ni to se vyhledá, že má dvě neděle v kládě před kostelem Archiv města Prahy, č. 1666, f. 61 a. seděti. 85. 1586, 1. září: Zápis krčmáře Kojetického, jenž byl trestán za to, že proti zápovědi své vrchnosti (zádušní správy sv. Mikuláše) odebíral pivo od Novoměst- ského měštana Talavašky. Zápis Jana Zynara z Kojetic. — Jakož se jest Jan Zynar, krčmář ze vsi Kojetic, do vězení šatlavního dostal, za tou příčinou, že maje sobě nejednou od pánův úředníkův poručeno, aby od Floryána Talavašky v Novém Městě Pražském žádného piva k šenkování do vsi nebral a k němu se vo nic neutíkal, on pak mimo takové jisté poručení pivo jest od něho bral a pánův svých poručení neušetřil a ne- zachoval, pro kterýžto svývolný vejstupek slušně a spravedlivě měl strestán bejti za dvě neděle. Ale k snažné žádosti ráčili sou se páni nakloniti, že jeho z téhož vězení propouštějí na ten spůsob, aby po dnešní den žádného piva více z Nového Města Pražského jak od Talavašky, tak od žádného jiného nebral, než jmenovitě od pana mistra Pavla Krystyána z Koldína, aneb kdyby on piva neměl, tehdy od jiného nákladníka z té osady svatého Mikuláše. Pakli by se toho více dopustil a jinde mimo zápověď pivo bral, tehdy kolik sudů piva vezme jinde, tolik prostic

Strana 117
Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše v St. M. Pražském 1587. 117 soli propadnouti, a k tomu vězením strestán bejti má. Stalo se v pondělí den pa- mátný svatého Jiljí, léta Páně oc LXXXVI°. Archiv města Prahy, č. 1666 f. 63 b. — Florián Talavaška jmenoval se jinak Florián Koník; vysvítá to z dopisu daného 16. dubna 1586, zde str. 111 č. 80, kdež jest také viděti, proč správci záduší sv. Mikuláše hněvali se na Koníka neb Talavašku. 86. 1587, 14. ledna? Řízení zádušní správy sv. Mikuláše při výjezdu do vsi Kojetic. Léta Páně oc LXXXVII v středu po sv. Šťastném*) stal se vejjezd do Kojetic skrze pana Jana Škrétu Šotnovského z Závořic, pana Jana Rakovnického jinak Piláta, pana Kříže Evaresta [sic] Chvalského, Josefa Cejdlara kožišníka, Kašpara Kořenského a Adama sklenáře. Za rychtáře volen Jan Káva. Za konšely Martin Martinský, Vávra Křížek, Blažej Příměnský, Jakub Čech. I. Po vykonání povinnosti a přísahy napomenuti všickni byli k náležité ucti- vosti a poslušnosti vrchnosti své, též jeden každý vedle povinnosti své aby se chovali, dobré, což by bylo ke cti a chvále pánu Bohu, zvelebovali, zlé přetrhovali a roz- pustilostem místa nedali, nýbrž takového každého, kterýž by bezbožně živ bejti chtěl, vedle náležitosti kládou strestali. II. Do kostela předně oni přísežní i jiní všickni ve dnech nedělních a svá- tečních aby s pilností se scházívali, slova Božího rádi poslouchali a vedle něho se řídili a živi byli. III. Na Ondru Hlávkovic kněz Mikuláš stěžujíce vznášel, kterak by čeládku jeho i jiných sousedův u sebe přechovával, od nich věci kradené přijímal a k zlo- dějství jim napomáhal; což skrze konšely tolikéž na něho žalováno bylo. Kterémužto Hlávkovi těžce jest domlouváno, a při tom oznámeno, poněvadž se tak hanebného skutku přijímání a krádeže dopustil, aby se ve 4 nedělích pořád zběhlých z gruntu vyprodal a člověkem jinejm jej osadil. IV. Co se dotejče dluhův záduší Kojetickému od poddaných i jinopanských povinného, kteréž sou na svatého Havla již jminulého zaplatiti měli, poručeno, aby beze všech vymyšlených. protahův vo Hromnicích nejprve příštích dali; a takové pe- níze kněz Mikuláš Kojetický s rychtářem podle register přijímati a počet z nich učiniti mají. V. Blažej Příměnský žádal, aby se mohl vzdlužiti v dvanáct kop u Martina šenkýře Byškovského, do svatého Jiří; čehož jest mu dopříno na ten způsob, aby z nich žádné lichvy nedával a na den uloženej je složil. VI. Ondřejovi, Capouchovu sirotku, poručeno, do týhodne pořád zběhlého aby se službou u dobrých lidí opatřil, pod stracením své spravedlnosti.

Strana 118
118 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: VII. Poručeno rychtáři a konšelům i všem jiným sousedům, aby do krčmy Lobkovský nechodili, pod propadením jeden každej prostice soli. VIII. Matějovi Jiráškovému sirotku: aby u pana faráře do sv. Martina na půl šestý kopě sloužil a dobře se choval, pod trestáním; košili a počiti [podšití?] má jemu, budeli poslouchati, přidati. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 67 b. — *) Má tuším státi ve středu den sv. Sťastného (14. led.), a ne o týden později ve středu po sv. Šťastném (21. led.), neboť následující v knize zápis jest datován 17. ledna. 87. 1587, 17. ledna: Zápis marnotratného sedláka z Kojetic, když byl propouštěn z vězení. Zápis Duchka Capoucha z Kojetic. — Léta Páně oc LXXXVII v sobotu den svatého Antonína Duchek Capouch dán do trestání šatlavního za příčinou neposlušnosti, a ku pánům svým nepoddanosti, maje sobě nejedno poručení, aby pilněji živnůstky své vyhledával, a s man- želkou svou (kterouž že zabíti chce, v tom se pronášel) v lásce manželské se snášel, toho učiniti nechtěl; nýbrž prodav v Praze třidceti strychův vovsa za patnácte kop, a ty peníze maje domů přinésti a v živnůstce své zanechati, jest je na prámě Štěpánově řečeném hanebně prohrál a v nic obrátil. Z kteréhožto vězení po vyjití týhodne na poníženou žádost jeho a častou přímluvu jest propuštěn na ten spůsob, že se toho více ani tomu podobného dopou- štěti nebude nyní na časy budoucí, a s manželkou svou lepším hospodářem jsouce, v lásce a svornosti manželské trvati a zůstávati bude; za to jest ruky dáním pod vyprodáním se z gruntu připověděl. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 68b. 88. 1588, 5. května: Co řídila a nařídila zádušní správa sv. Mikuláše při výjezdě do vsi Kojetic. Léta Páně oc LXXXVIII ve čtvrtek po nalezení sv. Kříže, jinak V. Maii, stal se vejjezd do vsi Kojetic, z hodných a slušných příčin dole poznamenaných, skrze pana Jana Ornyusa z Paumberka, JMCské pergmejstra, mistra Pavla Krystyána z Koldína, Kříže Evarysta Chvalského z starších, a pp. ouředníkův a kostelníkův k létu tomu zvolených, i zakřišťána. I. Obnoven ouřad rychtářský a konšelský. Za rychtáře volen jest Vavřinec Křížek; za konšely Jan Káva, Jan Zynar jinak Pechan, Květon starší, Jíra Novák. Dán jim závazek1) folio supra 7. 1) Dle tohoto závazku přísahali „pánu Bohu všemohoucímu i všem svatým,“ též „pánuom *starším* a ouředníkům i kostelníkům na místě vší osady záduší kostela sv. Mikuláše v St. M. Pr. jakožto pánuom svým dědičným,“ že se budou v úřadě svém náležitě chovati. II. Napomenuti byli, aby [měli] v paměti povinnost, kterou sou pánu Bohu předkem a pánům svým učinili, nad sirotky a vdovami pozor měli, ortele spravedlivé činili jak domácím tak přespolním, aby do nich žádný neměl sobě slušně stěžovati.

Strana 119
Ze zádušních vesnic kostela sv. Mikuláše v St. M. Pražském 1588. 119 III. Martin krčmář z Byškovic vznášel, že Jan Káva slíbil za nebožtíka Mar- tinského, když byl v Kostelci na Labi obstaven pro 13 kop, které jemu za 10 strychův žita dlužen byl, a k tomu 2 kopy půjčených a 1 kopu za pivo, žádaje na něm jakožto rukojmovi takového dluhu za dopomožení. — Že se tomu páni diviti ráčí, proč on bez vědomí pánův úředníkův lidem poddacím našim a mimo snešení sněmovní půjčuje; protož na ten čas že neráčí uznávati, aby jemu čím více povi- novat býti měl mimo 6 kop míš. sněmem vyměřených. Oznámil proti tomu, že se chce s vrchností svou o takovou věc poraditi. IV. Mnozí bezpotřebně mimo vědomí pánův úředníkův v dluhy se vydávají, a tudy k chudobě i dokonalé záhubě přicházejí; protož kdož by se toho dopustil a u kohož koliv bez vědomí pp. úředníkův se dlužil, ten každý věřiteli svému podnes v moc a do vězení vydán býti má, tak aby s ním podle své vůle jakožto dlužníkem činiti mohl. V. Při vejjezdích pánův starších a úředníkův jakožto pánův svých dědičných toho vždyckny šetřiti mají, aby nemůže-li rychtář s některými mladšími konšely, ale sousedé jiní dva nebo tři vždy pro poctivost a potřebu případnou při vozích pří- tomni byli; ano i toho aby se více nedopouštěli a kobyl téměř na poli umrlých pro pány (jako při tomto vejjezdu se stalo, že jedna klisna nemoha hladem táhnouti se převrhla a v Dáblicích zanechána býti musela) neposílali, pod skutečným šatlavou tejden na šárce trestáním. VII. Statek Martina Martinského od některých lidí cizopanských k žádosti pánův vohledán a spatřín byl, zač by státi mohl; kteříž oznámili své zdání, že by stál za 1200 kop, s tím doložením, že jsou se Doroty kmotry také tázali, co by jej sobě pokládala, kteráž že by oznámila 1300 kop. A tak odešli. XI. Při vejjezdu tomto snešení pánův starších a úředníkův, kteréž budoucně trvati má, se jest stalo, aby všickni sirotci každého soudu před pány staveni k spatření byli, a menším na památku (učiníce jim předložení, aby pobožně živi byli) po 1 gr. alb. dáváno bylo, jakž nyní již začato jest, a dáno zejména těmto přítomným: — Po Václavovi Vejcovi zuostalo dví děvčat, Eva a Alžběta, při mateři a votčímovi zů- stávají, vokolo 4 a 6 let. — Po Janovi zedníkovi Ondřej, kterýž slouží u Jana Kávy, v létech 13; Jan u Doroty Martinský v létech 16, Kateřina v Přebojích u rychtářky. Spravedlnost jim náležitá folio 51.— Po Blažejovi Příměnským zůstal Jan v létech 4, a Trojan ve 2; při mateři své vlastní zůstávají. — Po Vávrovi Sapouchovi Ondřej v létech 14, s matkou zůstává; spravedlnosti má 40 kop za pány, jakž v registřích trhových černých při zápisu gruntu Capouchova stojí. — Po Jiráškovi Matěj zůstal v létech 18, při svém bratru slouží; spravedlnost též v černých knihách zápisných fol. [sic]. — Po Janovi Řezáčovi Markéta v létech 19, u Jana Nováka přítele svého slouží; spravedlnost supra folio 2.

Strana 120
120 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: XII. Ondřej Hlávka v chalupi své komínu neměl, pročež trestán býti jest měl; ale na prosbu jeho prominuto jest, aby do sv. Ducha nejprve příštího beze všech vejmluv jej spravil a postavil, pod trestáním. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 85 a. 89. 1588, 18. května: Osada sv. Mikuláše v St. M. Pražském povoluje, aby Jan Tošek a žena jeho dostali o 350 kop m. více za statek prodaný v Ujezdci. Snešení pánův osadních o Jana Toška a Barbory manželky jeho, z Oujezdce. — Léta Páně osmdesátého osmého v středu po neděli Cantate, jinak po sv. Žofii, snešeno v osadě z strany Jana Toška a Barbory manželky jeho, z Oujezdce, že jemu Janovi má ještě za spravedlnost, více z lásky a milosti nežli z jaké povinnosti, dáno býti vosmdesáte kop míš., a Barboře obzvláštně má ještě dáno býti dvě stě sedmdesáte kop míš.; a ty se jim manželům vyplniti mají podle rokův v trhu s Tomášem Pavlovým z Lidic poznamenaných, totiž po dvacíti pěti kopách míš. aby brali společně do vyplnění, on Jan vosmdesáte kop svých, a když by mu těch vosmdesáte kop bylo vyplněno, tehdy potom sama Barbora aby brala po dvacíti pěti kopách do vyplnění jí dvě stě sedmdesáte kop míš. Ostatní pak peníze všecky z toho gruntu od Tomáše koupeného budou k záduší náležeti, totižto šest set dva- ceti pět kop míš. Actum v přítomnosti JMCské pana perkmejstra pana Jana Ornyusa z Paumberka, pana mistra Pavla Krystyána z Koldína, p. Ondřeje Flanderky, Valen- tina zámečníka, Havla pekaře, Šimona Voříkovskýho a Vácslava Bobra. [Na straně:] NB. Jan Tošek prodal svých peněz 80 kop pp. úředníkům k osadě za 50 kop hotových, jakž registra partykulární při počtu léta 88 složené ukazují; a tak on Tošek svého více nic na témž gruntu ani jinde nemá. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 94 b. — Tímto snešením měnil se účet z 5. června 1586, tištěný výše str. 113. 90. 1590, 24. března—24. dubna: Zádušní správa sv. Mikuláše v St. M. Pražském sesadila rychtáře Kojetíckého a trestala ho vězením, jakož i krčmáře. O rychtáři ze vsi Kojetic. — V sobotu o neděli postní Reminiscere [24. března] Vávra Křížků, rychtář Kojetický, dán byl do šatlavy, I. že maje poručení, aby panu faráři spraveny ploty v domu farním byly ve dvou nedělích, on toho ne- učinil; II. že věc pány svými smluvou ubrmanskou spokojenou, mezi N. poddaným pana Rubína a Janem Pechanem, užravše se zdvihal a Pechana dotýkal. U šatlavy pak jsa mluvil: „Aby je třebas hrom zabil, nebudu se jim modliti, nechť to hrom zabije“. Z něho třetího dne vypuštěn na postavení, když se mu oznámí.

Strana 121
Z let 1588 a 1590. 121 [Připsáno:] Proto potom fer. 3. Resurrectionis [24. dubna] z úřadu zsazen, a aby do 4 neděl z gruntu se vyprodal (pro ostrach míněno) poručeno; ale on málo na to dbal. V sobotu po neděli Oculi [31. března] Jan Pechan též dán do vězení proto: I. že maje poručení, aby s rychtářem a konšely dal se najíti před pány, toho jest neučinil; II. že dvě kurvy v krčmě u sebe přechovával, a s nimi jiným zle živu býti dopouštěl. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 135 b, 136 a. 91. 1590, 6. dubna na hradě Pražském: Vilém z Rožmberka za to, že Krumlovští postoupili jemu ke zřízení kolleje jesuitské některé domy a pozemky, osvobozuje lidi, kteří se byli z jeho odúmrtních městeček a vesnic do Krumlova, Latrana a předměstí přistěhovali, od břemene odúmrtního; však obec Krumlovská takových lidí budoucně do sousedství přijímati nemá. Vilém vládař domu Rozmberského, rytíř tovaryšstva Zlatého Rouna, nejvyžší purkrabie Pražský, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoli čten nebo čtouci slyšán bude, že jsou na nás purgmistr, radda i všecka obec města na- šeho Krumlova Českého, poddaní naši věrní milí, poníženě vznesli: Jakož se v témž městě našem Krumlově, Latranu i na předměstích téhož města nemalý počet lidí z městeček a vesnic našich odoumrtních vedle nich v sousedství osadilo, na kte- rýchžto lidech a statečkách jich nám právo odoumrtní náleží a přísluší; nás z po- nížeností prosíce, abychom též všecky osoby z takového práva odoumrtního z milosti a štědrosti své osvobodili. Začež jsou nám i také pro pohodlí a rozmnožení kolleje naší Krumlovské v postoupení některých domův, dědin, luk a zahrad poníženou a poddanou svou odměnu učinili. I vzhledše my na jich poníženou a poddanou prosbu a přímluvu snažnou pánův a přátel, s dobrým naším rozmyslem k té jich ponížené prosbě sme povolili a povolujeme tímto listem, tak že všecky ty osoby, kteréž jsou se tak buďto z mě- steček nebo vesnic, před právem odoumrtním neosvobozených, tu do města Krumlova Českého přibrali a tu se osadili, jakž mužského tak ženského pohlaví i se všemi dítkami a statečky jich, osvobodili sme a osvobozujeme tímto listem naším, sníma- jíce též právo odoumrtní z nich, aby oni o svých statečcích říditi, kšaftovati, je dáti, prodati, jakž za zdravého života tak na smrtedlné posteli, a dále již všech práv a svobod užívati mohli, jako i jiní měšťané naši téhož města Krumlova, a to bez překážky naší, dědicův a budoucích našich všelikteraké; však s tím při tom znamenitě doložením, že toto naše obdarování a propuštění se nemá vztahovati nežli toliko na ty osoby, kteříž již nyní tu mezi nimi osedlí jsou. Ale budoucně Archiv Český XXIX. 16

Strana 122
122 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: oni Krumlovští žádného více z takových osob na odoumrti rodilých, buďto z mě- steček nebo vesnic a odjinud, mezi sebe v sousedství přijímati nemají bez jisté naší, dědicův a budoucích našich vůle a vědomí, a ovšem bez jistého povolení a zhoštění našeho z té odoumrti. Jestliže by se pak kdy toho dopustili a takového kterého člověka neosvobozeného, buď mužského neb ženského pohlaví, v sousedství mezi [sebe] přijali, tehdy jemu toto naše obdarování a milost k žádné platnosti býti a na něho se nic vztahovati nemá, nýbrž ten každý i s statečkem svým nám, dědicům a budoucím našim právem odoumrtním beze všeho prostředku zavázán býti má. Tomu na svědomí a pro lepší toho zdržení rozkázali jsme pečet naši vlastní k tomuto listu přivěsiti, a vlastní rukou jsme se v něm podepsali. Jenž jest dán a psán na hradě Pražském, v pátek po neděli postní Laetare, leta od narození Krista Pána tisícího pětistého devadesátého. Vilím z Rozmbergka, rukou vlastní. Opis na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 5AS. No 4; vypsal H. Gross. — Březanův regest tištěn ve Věstníku Král. Čes. Spol. Náuk 1902, VIII. str. 5 No. 8, s poznámkou 24 na str. 15. Sem náleží také nedatovaná paměť, psaná nebo opsaná na papíře po smrti Viléma z Rožmberka, tedy po 31. srpnu 1592; leží v kníž. archivě Kruml. I. 5AS. 1: Poznamenání, kterak a jakým spuosobem jsou purkmistr a radda města Krumlova Českého Jeho Mti vysoce urozenému pánu panu Vilémovi z Rozumberka slavné paměti summu Jeho Mti za propuštění odoumrtí povinnou, jmenovitě 10.000 míš. vypravili. Předně a nejprve jsou Jeho Mti postoupili mlejn Pečku s dědinami, lukami a zahra- dami i lesy s tím vším příslušenstvím ve 2000 � m. Item Jeho Mti pánu jsou navrátili jistotu, kterouž jim Jeho Mt dáti ráčil na 1000 P m. Item Jeho Mti pánu jsou na penězích hotových do komory odvedli 1000 � míš. Panu Častolarovi starému za Jeho Mt pána jsou dali a vypravili 1000 f? m. Za domy dva někdy Řehoře Singrpichlara 600 m. Za duom Blažeje Bednáře 290 �P m. Za duom Martina Taucle 450 � m. Za duom Vavřince Kožišníka 153 P m. Za duom hrobařuov 100 � m. Za dvuor a zahradu Jiříka Sverazského 1210 � m. Za dvuor Jiříka Firšta 260 �P m. Za zahradu Pavla Finkenaura 350 ſP m. Za zahradu Jobsta krejčího 250 �? m. Za dvuor a zahradu Tomáše Alše 600 �? m. Za dědinu obci přináležející 100 �P m. Summa 9363 � m. Item Jeho Mt pán ráčil také v též summě dáti a poručiti poraziti za 440 strychův sladu ku potřebě Jeho Mti od města propůjčených, za jeden každý strych po 1 ſP, učiní 440 P. Item na domu Martina kováře, kterýžto duom [k] koleji Krumlovské pojat jest, vy- stávajících peněz skoupených 100 fP.

Strana 123
Z roku 1590. 123 Item na pět loží šatův z domu Veselovského na zámek vzatých 61 �? 40 gr. Item ouroku z dědiny k Sichhejslu náležité, kterážto dědina k novému dvoru pojata jest, co se téhož ouroku od leta oc 68 až do leta 89 ročně po 2 ſ? 15 gr. sběhlo, 47 f 15 gr. Summa 648 � 55 gr. m. A tak podle tohoto poznamenání jest se víceji mimo těch deset tisíc kop od obce vydalo 11 �? 55 gr. m. [Na rubu listu:] Poznamenání Krumlovských, kterak sou se z odoumrtí vyplatili. — Ad privilegia Krumlovských. 92. 1590, 25. dubna: Zádušní správa sv. Mikuláše v St. M. Pražském propouští vyprodaného Jana Toška na jiné panství. Urozenému pánu panu Joachimovi Novohradskýmu z Kolovrat, na Košátkách a Buštěhradě, JMCské radě a purkrabí Karlštejnskýmu, odpověď o propuštění z pod- danosti Jana Toška, JMti pánu. Službu svou VMti vzkazujeme... Psaní VMti, jehož datum v Praze v pondělí po neděli smrtedlné [8. dubna] léta tohoto oc devadesátého o propuštění na grunty VMti do vsi Votvovic Jana Toška, člověka poddaného našeho k vosadě a záduší sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském, je přečetše sme vyrozuměli. I poněvadž se nám a osadě naší Vaše Mt podobnou měrou i všelijakým jiným dobrým přátel- stvím laskavě a křesťansky zamlouvati a zakazovati ráčíte, k žádosti VMti s ochot- ností tak činíme a nadepsaného Jana Toška, (kterýž za námi a na gruntech našich zádušních ovšem nižádné spravedlnosti, ji dávno zouplna a docela přijavše, nemá) VMti z člověčenství a vší poddanosti, kterúž nám a záduší našemu sv. Mikuláše předřečeného i budoucím našim zavázán byl, dědičně propouštíme, na něm sobě více a vejše žádné moci ani jakého práva nepozůstavujíce. Toho sme VMti na též při- psání VMti za odpověď dáti pominouti nemohli. S tím VMti pánu Bohu všemo- húcímu poroučejíce... Datum v Praze, v středu den sv. Marka evangelisty páně, léta oc devadesátého. NB. Toho dne dávajíc toto psaní Toškovi, přiznal se před p. mistrem Václavem Posthumusem a Janem mečířem, že žádné spravedlnosti více jeho za pány osadními nemá, a že jest ji všecku zouplna přijal. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 136 b. 93. 1590, 25. července: Kojetičtí poddaní dopustili cizopanským podruhům, aby přisívali obilí na jejich pozemcích; trest za to. 1590. V středu den památky svatého Jakuba apoštola Páně, páni starší a osadní ráčili se sjíti do domu pana Kříže Evaresta Chvalského, a společně tyto artykule považovati: 16*

Strana 124
124 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: II. Strany poddaných ze vsi Kojetic, kteříž dopustili na svých dědinách cizopanským poddaným a podruhům přisívati bez povolení pánův, poněvadž něco toho obilí sklízenýho u rychtáře zůstává a za navrácení téhož obilí zase cizopanští poddaní žádají, co se má s tou věcí dále učiniti. Snešeno, ačkoliv pro neuposlechnutí zápovědi, aby bez vědomí pánův ouřed- níkův na grunty své žádnýmu z poddaných cizopanských přisívati nedopouštěli, měli by páni moc, takové obilí z obojí strany pobrati a s ním podle své libosti učiniti. Však prohlídajíce k těmto nynějším těžkým zádavním časům, že na všecky strany z Božího přepuštění pro hříchy a nepravosti naše zlá ouroda na obilí i na jiných věcech jest, na ten čas laskavě jim to vážiti ráčí na tento dvojí způsob: Jedno, tu outratu, totiž 31/2 kopy míš., kteráž se stala na kočího a na stravu pánův kostelníkův, (když do vsi jeli, aby to obilí sklizeno a pobráno bylo), zase ti cizopanští poddaní a podruzi navrátiti a dáti mají; to když učiní, tehdy obilí to sežaté, co čího jest, rychtáři Kojetickýmu vracovati poručeno jest. Druhé, jestli by se kdo z poddaných našich toho více bez vědomí pánův ouředníkův dopustil, a na své dědiny cizopanským přisívati dal, má tak trestán býti, až by se ním desátej kál; a což potom od obilí komu pobráno bude, zase se nemá nic vracovati, než k dobrýmu záduší obrátiti. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 141 a. 94. 1590, 24. září: Šebestián služebník Jana ze Šternberka zápisem v radě městečka Lomnice nad Popelkou dává se tomuto pánovi v dědičné poddanství, a slibuje sloužiti jemu i budoucím jeho. My purkmistr a rada městečka Lomnice známo činíme tímto zápisem, kterýž jest na sebe Šebestyan, syn N. Z. a služebník Jeho Milosti vysoce urozeného pána pana Jana ze Šternberka a na Oustí, dobrovolně bez žádného přinucení stoje před právem v plné radě učinil, a se před Jeho Milostí pánem, též Její Milostí paní a právem dobrovolně přiznal, že se Jeho Milosti pánu i budoucím Jeho Milosti za dědičného a poddaného činí a poddává, a do smrti své žádného k vyjednávání sebe na Jeho Milost pána navozovati ani sám se vyjednávati že nebude, ale nýbrž do vůle JMti pánu i budoucím JMti sloužiti připovídá. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a paměť tento zápis do knih purkrechtních městečka Lomnice jest ve- psán v pondělí po sv. Matouši evangelistu Páně leta 1590. Z archivu města Lomnice nad Popelkou opsal 1885 p. učitel Josef J. Fučík. — Jan ze Šternberka přiženil se na polovici Úšti aneb Úštka ku paní Bonuši z Weitmile, kteráž ji zdědila po svém prvním muži Janovi Buríanovi Sezimovi z Ústí. Podruhé Jan ze Šternberka pojal za manželku Apolenu z Waldštejna, jejíž matka Eliška Waldštejnská z Martinic po smrti svého manžela Václava z Waldštejna († 1579) vládla na Lomnici nad Popelkou, a zemřela r. 1605; po ní Apolena dědila Lomnici Jan ze Šternberka zemřel r. 1595. (Sedláček, Míst. Slovník 564, 932; Ottův Slovník Naučný XXIV. 782.) Tedy roku 1590, když se psal tento zápis, Jan ze Šternberka se svou manželkou Apolenou meškal v Lomnici jako host u své tchyně Elišky.

Strana 125
Z roku 1590. 125 95. 1590, (29?) listopadu: Zádušní správa sv. Mikuláše v St. M. Pražském přimlouvá se u Mirovické vrchnosti ve Veleni, aby propustila svého poddaného Víta s rodinou k zakoupení selského statku ve vsi Kojeticích. Panu Vilémovi Vostrovcovi z Kralovic na Veleni, JMCské radě a prokuratoru krá- lovství Českého, o propuštění z poddanosti Víta z Mirovic. S. s. v. VMti, urozený a statečný rytíři, JMti císaře Římského jakožto krále Českého pána našeho nejmilostivějšího rado a prokurator v království Českém, pane nám laskavě pří- znivý. Požádal jest nás Vít ze vsi Mirovic poddaný VMti za toto připsání, správu dáva- jíce, kterak by sobě živnost na gruntech záduší našeho ve vsi Kojeticích oblíbiti, a zakoupení maje, jistou námluvu s Martou Pechanovou, kterou sme dnův nyní pominulých JMti pánu panu Voldřichovi Felixovi z Lobkovic do vsi Kozarovic k žádosti páně za poddanou propustili, o grunt její učiniti měl, abychme se k VMti za propuštění osoby jeho na též grunty naše zádušní přimluvili. I nemoha žádosti jeho oslyšeti, a věda, že by téhož Víta s dobrým býti mohlo, k VMti se přimlouvajíce, že jemu téhož zakoupení příti a na grunty naše s manželkou, dítkami i vší spravedlností (ač by jakou měl) propustiti a přímluvy naší užiti dáti ráčíte, žádáme; a my v podobné příčině i jiné všelikteraké nám možné VMti jakožto panu příteli a sousedu našemu zvláště milému chcem se toho vším dobrým přátelstvím odměňovati, od- sluhovati. S tím oc. Odpovědi žádáme. Dán ve čtvrtek nazejtří památky sv. Vondřeje 1590. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 147 a. — Roku 1590 sv. Ondřeje 30. list. bylo v pátek; snad tedy písař chtěl datovati ve čtvrtek před sv. Ondřejem (29. list.). — Ves Mirovice leží u vsi Veleně, 9 km na západ od Brandejsa n. L, 8 km na jih od Kojetic. — O Vítovi viz dopisy z 18. ledna, 6. února 1591, a zápis o jeho slibu člověčenství 15. února 1591. 96. (Okolo 1590.) Vrchnostenské nařízení, kterak dříví z lesů pánův z Rožmberka i z jiných má se vyclívati, plaviti a voziti ke Krumlovu i prodávati. Pan jagrmistr má to naříditi a biřicem dáti vyvolati pod propadením 50 kop míš., kdo by se toho jinak dopustil: K městu Krumlovu žádnej aby dříví k rechli neplavil a do vody nemetal, leč by prve to dříví při písaři důchodním vyclil, buď koupené z lesův Jeho Mti páně aneb od jiných sousedův, z jednoho sáhu po 8 gr. míš. Dříví kdo by chtěl kupovati, bude moci toho na rechli od Jeho Mti dostati, jeden sáh po 24 gr. míš. K městu co se koliv dříví veze, žádný z měšťanuov nemá takové dříví od sedlákův Jeho Mti páně kupovati pod pokutou nahoře psanou, leč by cedulku od písaře duochodního, že jest to dříví svobodný a vyclený, ukázal; nebo tím sekáním a vozením od lidí poddaných Jeho Mti páně na lesích veliká a nesmírná škoda se děje. A tak z každého sáhu dříví k městu vezeného má se písaři odvozovati 4 gr. míš. Tím způsobem má se při všech městech a městečkách naříditi. A zvláště

Strana 126
126 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: toho šetřiti a hájnejm zaporučiti, aby na to pozor měli, aby lidé tím způsobem dříví do měst císařských nevyvozovali, pod propadením pokuty nahoře psané. Pan jagrmistr má toho šetřiti, aby každého roku do pěti tisíc sáhů dříví dal nahoře nasekati, a sem [k] Krumlovu pro potřebu Jeho Mti páně i pro prodaj lidem dal splaviti a u rechle srovnati; a tu při rechli správnou osobu naříditi, která by osoba to dříví buď k potřebě Jeho Mti páně aneb lidem prodávala. A to hned se má naříditi. Nařízení o prodaji dříví při městě Krumlově i jinde na panstvích. — Circa annum 1590. Koncept na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 7Wp 1a. — Tištěno ve spise: Popsání velkostatku Kru- mlova se zvláštním zřetelem na jeho lesy. V Praze 1898, str. 29—30. (Napsal lesmistr Al. Saitz.) 97. 1591, 16. ledna na Č. Krumlově: Vilém z Rožmberka, koupiv od Linharta na mlýně Šimkovském dva stroje mlýnské a pilu, tak aby se jich více neužívalo, osvo- bozuje jej a dědice i budoucí jeho od břemena odúmrtního. Výtahy z jiných 27 listů podobných z téhož dne, jimiž vrchnost rušila mlýny poddanské. a) Vilém vládař domu Rožmberského, rytíř tovaryšstva Zlatého Rouna, nej- vyšší purkrabie Pražský oc, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež koli čten nebo čtouci slyšán bude: jakož jest nám Linhart na mlejně Šimkovským dva stroje mlejnská a jednu pilu, kterýchž on vždy předešle v držení a užívání byl, prodal tím spůsobem, aby již on ani dědici a budoucí jeho takových strojův na časy budoucí a věčné melivem ani jináče užívati nemohl a nemohli. I při prodaji dotčených strojův mlejnských poníženě jest nás za to prosil, abychom jeho z práva odoumrtního, kterýmž nám a dědicům a budoucím našim až do této chvíle podroben byl, z milosti a štědrosti své osvobodili. I znamenavše my jeho prosbu pokornou a snažnou, a žádost majíce, aby v časích budoucích v živnosti své skrze takové obdaření naše tím lípeji a více rozmnožen býti mohl: s dobrým naším rozmyslem k takové jeho prozbě ponížené sme povolili, a svrchupsaného Linharta s dědici a budoucími jeho z práva odoumrtního osvobodili a tímto listem mocně osvobozujem, tak a tím spů- sobem, aby on Linhart se všemi dědici a budoucími svejmi o svém statečku říditi, kšaftovati, jej dáti, prodati jak za zdravého života tak na smrtedlné posteli, a dále všech svobod, jakž i jiní souce v tý přičině práva odoumrtního od nás touž milostí obdařeni, užívati mohl, a to bez naší, dědicův a budoucích našich překážky vše- likteraké. Tomu na svědomí sekryt náš vlastní rozkázali sme k tomuto listu přitisknouti, a vlastní rukou sme [se] v něm podepsali. Jenž jest psán a dán na Českém Kru- mlově v středu po sv. Šťastným leta patnáctistého devadesátého prvního. Vilím z Rozmberka rukú vlastní.

Strana 127
Vrchnost ruší mlýny poddanské při odpouštění odúmrtí 1591, 16. led. 127 Orig. na papíře s vlastnoručním podpisem a s přitištěným sekretem, v kníž. archivě Krumlovském I. 5AU. N°. 20 d. Pan archivář H. Gross poskytl vydavateli s tímto opisem ještě výtahy z 27 jiných listů, největším dílem ve stejná slova sepsaných, jako tento. Všechny ty listy pocházejí od Viléma z Rožmberka, kterýž v nich „kupuje“ od poddaných mlynářů stroje mlýnské a někde i pily, a ukládá prodávajícímu povinnost, že jich nemá již nijak užívati. V žádném listě se nepraví, zdali prodávajícímu zbývají ještě jiné stroje, na kterých by mohl dále mlíti, ani v nich nestojí, že by mlynář prodával všechny stroje své a že přestane vůbec mlíti. Též v žádném listě se nepraví, zač vrchnost koupila ty stroje. Čtenář toliko se dovtipuje, že vrchnost snímá s mlynáře břemeno odúmrtné proto, aby měl nějakou náhradu za stroje pro- dané. V každém listě vrchnost prodávajícímu a jeho nástupcům uděluje právo, aby o svém statku (t. j. o svých pozemcích jinak nenaznačených a o budovách) mohl volně pořizovati i poslední vůlí. Všechny listy byly datovány na Krumlově v středu po sv. Šťastném (16. ledna) 1591, a každý byl opatřen vlastnoručním podpisem a malou pečetí Viléma z Rožmberka. V následujících výtazích jsou vynechány všechny ty udaje, jež se opakují ve všech listech, a vytčeno jest v nich zpravidla jenom jmeno prodávajícího mlynáře (v akkusativě), pak ozna- čení mlýna, na kterém seděl, kolik strojů prodal, a konečně zdali papírový list, zachovaný v oddíle I. 5AU. knížecího archivu v Krumlově, jest originál nebo opis, a zdali český či ně- mecký, i jaké číslo má v té signatuře. b) Vilém z Rožmberka osvobozuje z práva odoumrtního Petra na mlýně Koknarovském, který jemu jeden stroj mlýnský prodal. Orig. český I. 5AU. N° 20 a. c) Osvobozuje Fencla ze mlýna Kasserlovského, který pánovi prodal jeden stroj mlýnský. Orig. český N° 20b. d) Tomáše na mlýně Fejfarovském v rychtářství Polenském, jenž jeden stroj mlýnský pánovi prodal. Orig. český N° 20 c. e) Mlynáře Vavřince Benáka, jenž prodal dva stroje mlýnské. Orig. český N° 20e. ƒ) Jiříka mlynáře na mlýně Tálovským pode vsí Vitěšovici v rychtářství Chvalšinském, který mu prodal jeden stroj mlýnský. Orig. český N° 20f. 9) Ondřeje na mlýně Krubmilarovským [Krubmilnerovským] v rychtářství Polenském, jenž prodal jeden stroj mlýnský. Orig. český N° 20 g. h) Matěje na mlýně Křenovském v rychtářství Kladenském, který prodal dva stroje mlýnské a jednu pilu. Orig. český N° 20 h. i) Rehoře na mlýně Mikulovském v rychtářství Třísovském, který prodal dva stroje mlýnské a jednu pilu. Orig. český N° 20 i. V urbáři z r. 1600 připomíná se Václav Mikule mezi mlynáři na odoumrti (I. 7Gs N° 16). k) Propouští Bolffa na mlýně Valentovském v rychtářství Kladenském, jak si při pro- deji dvou strojů mlýnských vyprosil, z práva odúmrtního. Orig. český N° 20 k. l) Václava na mlýně Beranovském v rychtářství Třísovském, jenž prodal dva stroje mlýnské a jednu pilu. Orig. český N° 20I. V urbáři z r. 1600 uveden jest Václav Beran mezi mlynáři na odoumrti (I. 769 N° 16). m) Propouští Šteffla na mlýně Ondrovským v rychtářství Sverazském při prodeji je dnoho stroje mlýnského z práva odúmrtního. Orig. český N° 20 m. n) Lorence na mlýně Pavlovském z rychtářství Zelnavského, jenž pánovi prodal jeden stroj mlýnský a jednu pilu. Orig. český N° 20 n.

Strana 128
128 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: o) Martina na mlýně Pomišmilovském z rychtářství Polenského, jenž prodal jeden stroj mlýnský a jednu pilu. Orig. český N° 20 o. p) Jana na mlýně Rehavským [Rehanovským, Rohanovským] v rychtářství Třísovském jenž prodal tři stroje mlýnské. Orig. český N° 20 p. V utbáři z r. 1600 jmenuje se mezi mlynáři na odoumrti též Rohan mlynář (I. 7Gß N° 16). q) Říhu na mlýně pod Míčovici v rychtářství Záhorském, jenž prodal jeden stroj mlýnský. Orig. český N° 20 q. r) Petra na mlýně Keklarovském v rychtářství Sverazském, jenž prodal jeden stroj mlýnský. Opis český na pap., notářsky vidimovaný 4. února 1706, I. 5AU. N° 20 r. s) Ondřeje na mlýně Pemrmillnerovském v rychtářství Novosedlském, jenž prodal tři stroje mlýnské. Opis český na pap., notářsky vidimovaný 29. ledna 1706, N° 20 s. t) Ondřeje na mlýně Kyrpachovském v rychtářství Sverazském, jenž prodal dva stroje mlýnské a jednu pilu. Opis český pap., notářský vidimovaný 4. února 1706, N° 20t. u) Šteffla na mlýně Kholmylnarovským v rychtářství Vitěšovickém, jenž prodal dva stroje mlýnské. Opis český na pap, notářsky vidimovaný 3. února 1706, N° 20 u. v) Festla na mlýně Šaškovým v rychtářství Sverazském, který prodal jeden stroj mlýnský. Opis český na pap., notářsky vidimovaný 4. února 1706, N° 20 v. w) Havla mlynáře Jandlovského v Březovíku [něm. Ochsbrunn, u Chvalšin], jenž prodal dva stroje mlýnské a jednu pilu. Opis český notářsky vidimovaný 29. ledna 1706, N° 20 w. x) Zimandla na mlýně Hepfflovským v rychtářství Polenském, který prodal dva stroje mlýnské. Opis český prostý N° 20 x. y) Macla na mlýně Postmylnarovským [v rychtářství Zelnavském], který prodal jeden stroj mlýnský a jednu pilu. Opis český prostý z 18. století N° 20 y. 2) Jiříka Homršmída na mlýně v Jablanci v rychtářství Polenském, který prodal jeden stroj mlýnský a jednu pilu. Jednoduchý opis český z 18. století N° 20 z. aa) Vilém z Rožmberka osvobozuje Gali-ho [Havla?] na Mathlovském mlýně v rych- tářství Sverazském, který jemu prodal dva stroje mlýnské a jednu pilu, z práva odúmrtního. Jednoduchý opis německý na pap. z 18. století N° 20 aa. bb) Václava na mlýně Janovském, který prodal jeden stroj mlýnský a jednu pilu. Prostý překlad nebo opis německý (Abschrift undt Translation) N° 20 bb. cc) Vilém z Rožmberka propouští z práva odúmrtního mlynáře Václava na Jakubově mlýně v Suši ve Sverazské rychtě, jenž jemu stroj mlýnský prodal. Německý překlad ve sbírce pozdějších opisův a překladů listů na osvobození od odúmrti, v kníž. archivě Kruml. I. 5AU. N° 28 fol. 60.61. Tyto listy na první pohled jsou podivné, jak tím, co obsahují, tak i tím, co zamlčují; oboje jsem již vytknul (str. 127). Neméně zarážejí některé zevnější okolnosti. V panském archivě zachovalo se 28 privilegií napsaných pro poddané podle jednoho vzoru; mezi nimi jest 15 originálů spečetěných a podepsaných: kterak se stalo, že ty originály nebyly úřadem panským vydány poddaným mlynářům? či mlynáři jich nepřijali? anebo obdrževše je, zase je vrátili vrchnosti? Ostatních 13 listů jsou opisy, a mezi nimi jest 6 exemplářů, které byly notářsky vidimovány roku 1706 od 29. ledna do 4. února: komu záleželo na těch privilegiích, a to 115 let po jejich vyhotovení, že opisy jich dal si pověřiti od notáře? Takovými otázkami vzniká podezření, že v těch listech tají se jiný smysl, než jaký v nich okázale se vyslovuje;

Strana 129
Vrchnost ruší mlýny poddanské při odpouštění odúmrtí 1591, 16. led. 129 zdá se, že při vydávání těch privilegií rozhodovala méně touha poddaných mlynářů po vyproštění z břemene odúmrtného, ale více snaha vrchnosti o zrušení mlýnů poddanských. Toto podezření, vzešlé z listin, proměňuje se v jistotu svědectvím Václava Březana, archiváře a dvorského dějepisce Rožmberského, který v letech 1610—1615 vyhotovil životopisy posledních dvou pánů z Rožmberka, bratří Viléma († 1592) a Petra Voka († 1611). Březan v těch dvou životopisech, kromě krátkých příležitostných záznamů, uveřejňuje také dvě sou- stavné paměti (Život Viléma z Rosenberka str. 192-200, 235-244) o novotách a pokrocích, jež v druhé polovici XVI. věku byly uváděny v život na panstvích bratří Rožmberských, aby hospodářství se zvelebilo a důchody vrchnostenské aby se rozmnožily. Výnos panství skutečně vzrůstal vůčihledě, jednak vyhledáváním nových zřídel příjmů, jednak přiváděním starých pra- menů k větší vydatnosti, a tak nezřídka větším obtížením poddaných. Mezi jinými jeden takový prostředek záležel v tom, že poddaní byli od úředníků panských bedlivěji a povšechněji, než dříve, přidržováni, aby obilí k své potřebě dávali mlíti ve mlýnech panských, třeba byly jim vzdálenější, a ne ve mlýnech poddanských, kteréž mlely i laciněji. Píše o tom Březan v Životě Viléma z Rosenberka k roku 1586 (str. 265) takto: 1. Januarii, z počátku toho roku, na panství Krumlovském o mlýny vznikla nevole, a to taková: Když Slatinský, hejtman, chtěv aby důchodové panští i v té příčině rozmnožení brali, lidi k tomu jměl, zvláště z Sverazského rychtářství, aby do mlýna Jeho Mti páně Krumlovského vozili: oni jinde s lepším užitkem své zdě- lati (nedávavše než půl mírky s strychu měřičného) mohše, zbraňovali se, a pánu na něj suplikovali. Slatinský zas zprávu svú učinil, a naposledy své dobré zdání takto přivedl: „Milostivý pane! Nerad se na těžkost chudých lidí přimlouvám; však nic- méněji u mne se snáší, jestliže ráčíte, aby VMti mlýnové užitek jakž náležitě vy- nášeli, aby mlýnové někteří na potocích složeni byli, těm mlynářům platy, berně s mlýnův se sňaly a slevily, a všecko mlení zapovědělo: musili by poddaní do mlýnů VMti vézti trojnásob, nechci čtvernásob říci. Milostivý pane! Nad platy a berně ráčili byste mlýnův VMti užiti.“ A tak tudy příčina dána byla k svedení mnohých mlýnův na panství. Ač nemohlo-li to lépe na mírnosti postaveno býti? Nebo mnozí mlýnové znova posta- veni, a veliký náklad na ně šel a jde, a osedlých lidí a stálých platů z panství ubylo. Jetřich Slatinský ze Slatiny byl od r. 1572 radou v kanceláři Krumlovské u vládaře Viléma z Rožmberka, a od r. 1575 byl i hejtmanem panství Krumlovského. On tedy nerad se přimlouval na těžkost chudých mlynářů, ale přimlouval se důkladně a s úspěchem, i našel následovníky. K roku 1591 Březan zaznamenal o tom na dvou místech; jednou v Životě Viléma (str. 294) o panství Novohradském, (jež také náleželo Vilémovi), že tamnější hejtman Vincenc Holzšporer z Hoštejna toho času o to se přičinil, „že dvanácte mlýnů k ruce JMti páně k užívání zhotoviti dal.“ Potom v Životě Petra Voka (str. 138) vypravuje povšechněji rovněž při roce 1591: Mlejnové těch časův na panstvích pana vládaře, jakž tomu chtějí, původem Bartoše z Fliessenpachu mlynářům zodjímáni, porušeni a hřídele přeřezovány, 17 Archiv Český XXIX.

Strana 130
130 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: odkud veliké naříkání od ubohých lidí povstalo; nechybili se i poddaných klá- šterských Korunských, Drkolenských a jiných. — Co tím dobrého získáno, nyní se ukazuje: mohše páni bez nákladu svú stálú věc míti, z ní se vyvedli, nenabyté náklady na nové mlýny činíce. Bartoloměj z Fliessenbachu, jemuž tenkrát přičítalo se původství té kruté reformy, byl spoluregentem panství Rožmberských za posledních let vládaře Viléma. Březan ve svém úsudku ukazuje neužitečný rub hospodářských násilností, a zároveň ozývá se z něho asi teh- dejší mínění obecného lidu, kterýž v tom, kde kancelář Rožmberská mluvila o prodejích strojů mlýnských a o propouštění z práva odúmrtného, viděl především rušení poddanských mlýnů a přeřezování hřídelů. K důkladnější úvaze bylo by potřebí věděti více: kolik poddanských mlýnů bylo tehdáž na panstvích Rožmberských skutečně zrušeno, které a kolik jich zůstalo; jaký užitek mívala vrchnost z jedněch i z druhých dříve a později; jakou trhovou cenu mívaly poddanské mlýny před jich zrušením a jakou po něm, ajv. 98. 1591, 18. ledna, 6. února: Dva dopisy zádušní správy sv. Mikuláše v St. M Pražském k radě Kostelecké n. L. o zadluženém Vítovi, jenž se zakoupil v Kojeticích. a) P. purkmistru a radě města Kostelce nad Labem o Víta krčmáře z Kojetic, odpověd. — Sl. s. v. Vyrozuměli sme psaní vašemu, v němž oznamujete, — kterak by Vít krčmář, jsa při právě vašem pro půldesáté kopy od spoluměšťanův vašich na onen čas obstaven i do vězení dán, a z něho na jisté rukojmě, totiž že věřitele své spokojiti a dluh povinnej zaplatiti jest měl, jest propuštěn, — žádajíce, poněvadž by zadosti tomu neučinil a rukojmové za něho dáti musili, abychme pro zaneprázdnění škod i obstavunku ujití, k zaplacení i s škodami jeho při- drželi, jakž v sobě to [sic] šíře obsahuje. I ačkoliv dotčený Vít zakoupení dnův nedávno jminulých na gruntech našich ve vsi Kojeticích sobě jest učinil, ale že ještě vejhostu nám neukázal a člověčenství ani poddanosti neslíbil, na ten čas nevíme, kterak na něm k dluhu dopomáhati. Však šetříce přímluvy, toto psaní vaše jemu, pokudž by na gruntech našich se zdržoval, v známost uvésti, a aby věřitele své spokojil, poručiti nepomineme. Stalo se v pátek po sv. Antonínu [18. led.] léta 1591. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 149 a. — O Vítovř viz přímluvný list z 29. list. 1590 str. 125 č. 95. b) Oznamujem vám, že až dosavad Vít krčmář, kterýž bez dovolení našeho grunt náš ve vsi Kojeticích sobě zamluvil, obmeškává, což náleží, sobě k místu a konci vísti. A nechtíce, aby pro něj jakožto cizopanskýho poddanýho lidé naši hyndrováni býti měli, po vašem poslu rychtáři našemu sme poručili, aby na tejž grunt kupce jiného ptal, a tak jemu jistou vůli naši v známost uvedl. Protož věda o tom, spolusousedé vaši budou se věděti čím spraviti. Dán v středu po sv. Blažeji [6. ún.] léta 1591. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 149 b.

Strana 131
Ze zádušních vsí sv. Mikuláše v St. M. Pražském 1591. 131 99 1591, 15. února: Vít propuštěný z Mirovic, přijat zádušní správou sv. Mikuláše v St. M. Pražském za poddaného do Kojetic. Člověčenství Víta krčmáře z Mirovic. — 1591 v pátek po sv. Valentinu Vít krčmář někdy z Mirovic přinesl odpověď listovní od urozeného a statečného rytíře pana Viléma Vostrovce, JMCské prokuratora v království Českém, v němž pán na připsání pánův vosadních propouští z člověčenství a poddanosti dotčeného Víta krčmáře na grunty záduší tohoto. A tu hned také zase člověčenství a poddanost slíbil rukou dáním panu mistru Vondřejovi Blovskýmu z Palatýnu jakožto přednímu ouředníku na místě vší osady. Stalo se léta a dne svrchu psaného. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 150 a — Viz přímluvu o jeho propuštění z 29. list. 1590 str. 125. 100. 1591, 15. (2) srpna: Výtah ze zápisu o řízení zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském při výjezdu do Ujezdce. Léta Páně 1591 v středu*) den památky Nanebevzetí Panny Marye stal se vejjezd do vsi Oujezdce za dole poznamenanými příčinami, skrze pana Jana Rako- vnickýho radního, pana Kříže Chvalského, p. Kašpara Kořenskýho, p. Jozefa Cej- dlara starších, Václava Dobřenskýho, Tomáše Dvořáka ouředníkův, a Jiříka Davidova kostelníka. NB. Jak téměř za město páni vyjeli, tak celej den pršelo i celou noc, až skrze po- dlahu a strop do světnice, kde páni noclehovali, teklo, a potom se teprva k polednímu vy- jasnilo. Před tím páni bojéci se deště, doma zuostali a vyjeti na procházku nesměli, snad se báli vzmoknutí.1) 1) Tento odstavec připsán rukou jinou, nedbalejší, ale současnou. I. A předně vyhlašováni byli poddaní, zejména tito: Tomáš Lidický na To- škovým, Zikmund Zich na zbořeným, Matěj Vohbit krčmář, Mathouš Král, Václav Jehelka, z Oujezdce; Jan Hakule krčmář, Václav Hrabal, Kříž Krčovský, Jan Bachek, Matěj Holej mlynář, Pavel Procházka, Jiřík Vlach, Jiřík Rejchle, z Zá- kolan; a Vávra náměstek Brože, z Kovar. II. Za rychtáře volen Jan Hakule, krčmář z Zákolan. 1. Pavel Procházka, 2. Tomáš Dvořák, 3. Václav Hrabal, 4. Zigmund Zich, konšelé. Po vykonané po- vinnosti napomenutí se jim učinilo, aby vedle povinností svých se náležitě chovali, a svědomí dobré před Bohem i před lidmi zachovati hleděli. V. Palcát aneb žílu rychtářskou páni v Praze opatřiti poručí, kteráž mezi nimi poddanými má bejti za znamení, když se od jednoho k druhýmu odešle, aby se poslušně dohromady nacházeti dali. Pakli by se kterej tak nezachoval, ten od 17*

Strana 132
132 pánův ouředníkův skutečně ztrestán býti má. A takové scházení dohromady ne jinde, než na rychtě v Oujezdci mívati mají. VII. Ponůcky též hned od tohoto času aby mezi sebou nařídili a drželi, jak pro voheň, tak pro zlý škůdce. VIII. Všem poddaným zespolka domluveno, že se spatřují býti zlí hospodářové, obzvláštně pak Tomáš Dvořák že grunt spouští, a nemá než toliko dva koně; při- kazujíc jim, poněvadž letos z požehnání božího budou míti obilí, zač peníze tržiti, i také slám dosti, aby gruntův nespouštěli a otrhaných nenechávali, než raději zlepšovali. D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: IX. V dluhy žádné bez dovolení pánův ouředníkův aby se nevydávali, pod pokutou takovou, aby ten každej, kdož tak pánův svých neposlechne, věřiteli svýmu vydán a potom i gruntův prázen byl. X. Přisívání na poli s žádným podruhem aneb s kejm jinejm po dnešní den aby nečinili a s sebou přisívati nedopouštěli, pod pobráním toho všeho obilí, kdož by tak proti té zápovědi se dopustil. Jakož pak tomu podruhu, kterej s Křížem Krčovským na neobyčejný a nekřesťanský spůsob jeden strych ječmene vsil, od pánův starších rychtáři a konšelům poručeno, aby ten jeden strych vymláceného ječmena zase podruhu navrátili, ostatek pak toho ječmena, což by nad to více zbejvalo, Křížovi přivlastnili a odvedli. XV. Jan Hakule rychtář a Matěj Vohbit, krčmářové, správu učinili, že již od tří neděl piva žádného nešenkují pro nehodnost piva, které jim p. pan Hertvík Zejdlic z svého pivovaru Zvolenskýho vystavovati dává. XVI. Jan Bachek oznamoval o rychtáři, že by měl tři odpovědníky: od ryb- nikáře s ženou, opět jinej muž s ženou, a třetí žena nějaká, kterou manželka jeho uprala, že ho chtějí vysmažiti aneb vypáliti; a moha je do vězení vzíti, toho že jest neučinil. — Proti tomu rychtář aneb Jan Hakule za odpověď dal, že o tom nic neví, než že jest to dávno bylo, když jeden muž pro špincování se hněval a k němu do vokna dvíma kameny hodil; žena pak uprána že byla pro nějaký náčelníky po- braný, a ta pro uprání pohrůžku vypálením učinila, ale Hakule tehdáž doma nebyl. — Proti té stížnosti páni starší napomenutí Hakulovi učiniti ráčili, aby se k lidem náležitěji a pokojněji choval, tak aby sousedé jeho též nebezpečenství ujíti mohli, ač se chce budoucího trestání varovati. Naposledy oznámeno a poručeno všem společně sousedům, když by kdo z nich do Prahy šel nebo jel, aby se u pánův úředníkův zastavil, pod pokutou propadení jedné prostice soli. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 158 a. — *) Roku 1591 svátek Nanebevzetí P. M. 15. srpna padl na čtvrtek, ne na středu.

Strana 133
Řízení zádušní správy jako vrchnosti v Kojeticích 1591. 133 101. 1591, 25. srpna: Výtah ze zápisu o řízení správy zádušní sv. Mikuláše v St. M. Pražském při výjezdě do vsi Kojetic. Tento výjezd byl dříve opovězen v poradě starších a jiných osadních sv. Mikuláše v úterý den Pro- měnění Pána Krista 1591 (6. srpna), a zaznamenáno o tom fol 157 b těmito slovy: „XI. Vejjezd do vsi Kojetic vykonati se má v něděli po památce sv. Bartoloměje, a při tom vejjezdu žádost má se vložiti na p. faráře Kojetickýho, aby ještě připůjčil asi 50 kop míš., nebo tohoto roku velmi poddaných zádušních přisíváním obilí vyžije.“ Vejjezd do Kojetic v neděli po sv. Bartholoměji na noc stal se skrze p. Jana Rakovnického, p. Jana Henrycha Holiána z Franknštejna, radních; Kříže Chvalského, Havla pekaře, Kašpara krejčího, Josefa kožišníka, Jiříka Davidovic a Jana Raddy, léta 1591, za příčinami podepsanými. I. Poznamenáni všichni sousedé Kojeticští, zejména: Jan Čakovský na Mar- tinského státku, Vávra Křížků; Jan Hartuněk na Bláhovém *Havel na Hartunkovým* *Dorota Jirášková vdova* *Hans Jirášek*, Jíra Novákův, Ondřej Hlávka; Jan šafář p. Šimona na Pechanově; *Jan Teplický* *Jan Pučalka jinak Zápasník* *Martin* Květoň Duchků, Jakub Čech na Vejcově gruntu, Svatoš chalupník *umřel*; Martin Hejda na Capouchově *rychtář*; *Anna Květoňová vdova* *Jan Hruška zeť její*; Jan Káva na Svatošově *umřel* *Rejna vdova*; Matěj Srb v Byškovicích. II. Rychtář a konšelé k žádosti jich z povinnosti propuštěni jsouce, zase na místa ta jiní voleni jsou: Za rychtáře Jan Dvořák Čakovský, za konšely Vávra Křížků, Jan Kába, Květoň Duchků, Martin Hejda. Dán jim závazek supra fol. 7. IV. Nemoha až dosavad k tomu jich všech přátelským napomínáním, páni úředníci a mnohem vejše pan farář jejich kněz Martin, přivésti, aby pilněji do chrámu Páně k slovu božímu se scházívali, protož tímto vejjezdem nařízeno jest, aby Jan Káva jakožto kostelník toho pilen byl a každého z spolusousedův svých, kdo by do kostela buďto v den nedělní nebo sváteční k poslouchání slova božího se najíti nedal a nepřišel, poznamenaného pp. úředníkům podal; má takový šatlavou vedle uznání pánův strestán a pokutován býti. V. Ponůcky mezi sebou aby drželi; hospodářství svého a živnůstek domácích pilnější byli, bezpotřebně vobilíčka neprodávali, v dluhy žádné bez jistého vědomí a pp. úředníkův dovolení, pod vydáním takového každého věřiteli jeho, aby se ne- vydávali. Přisívání nápolního nebo třetinného po ten den na straně, pod pobráním téhož vobilí, zanechali, tudy sebe k větčím chudobám nepřivozovali. Pakli by bezelstně čím osíti neměli, tehda na pány úředníky to aby vznesli. Komínův kteří nemají (jako Jan Martinek na Bláhovým), a jiní nedobře opatřené, těm všem poručeno do sv. Havla nejprv příštího, aby spravené pod šatlavou trestáním měli. VI. O vdovu Jiráškovu, kteráž se třima sirotky zuostala, totiž s dcerou v 6 letech, Janem ve 4 a Marianou při prsech, aby rychtář s konšely a sousedé jí

Strana 134
134 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: k živnosti nápomocni byli. Janovi pak Kávovi, který s manželem jejím nějaký frej- mark o rolí učinil, domluveno a poručeno: poněvadž ji bil kyjem, aby to pole zase navrátil, a k tomu 3 strychy ječmene mláceného, jak nejdřív dá mlátiti, dotčené vdově odměřil a dal, jinak pod trestáním nečině. On jest tak se zachovati připověděl. VII. Kněz Martin, p. farář Kojetický, vznášel na Jana Nováka, Jiráškovou a Jakuba Čecha, že by velmi malou vazbu a desátek snopnej jemu dávali, téměř holou trávu; žádaje, aby při každého přivezení podruhé desátku rychtář nebo jeden z konšelův přítomný k spatřování byli; jimžto domluveno a přísně poručeno, aby vedle uznání rychtáře a konšelův panu faráři nadlepšili, a podnes rychtář a konšelé toho, když by takový desátek přivezen byl, s pilností aby v hodnost dáván byl, šetřili. XI. Stížnosti mnohé se dály jak od p. faráře, tak i některých sousedův, co se dotýče pasení klisen, a zvláště času nočního, že veliké škody na vobilí jedni druhým činili. I poručeno rychtáři a konšelům, aby v neděli nejprve příští jeden každý soused s čeládkou svou do hromady se najíti dali, a tu jim oznámeno má býti od rychtáře a konšelův, kdo by se podnes toho z které koliv čeládky dopustil a na škodě postižen byl, že již ne k němu, ale k hospodáři vo tu škodu hledíno býti, a ten každý před pány úředníky se postaviti, a šatlavou pokutován a škodou práv býti má. XII. Jan Káva jakožto rychtář předešlej žaloval na Jana Čakovského dvořáka, že nejednou jsouce napomínán, do hromady mezi ně, jsa konšelem, choditi nechtěl, nemaje se toho dopustiti. Jan Čakovský oznámil, a že jest to tak, dobrovolně se přiznal, pravíce, kterak by nenáležitě proti právu jednoho času v krčmě od něho Jana Kávy na poctivosti své dobré vysoce beze vší slušné a hodné příčiny uhaněn býti měl, nadávajíce jemu lotrů, zrádců i zlodějův, a což nejhoršího mohl; žádajíce v tom pro Boha proti němu za spravedlivé opatření. Kába slyše to, odpíral. — Kdež vyrozuměvše páni a poznavše toho, aby z dalšího zaneprázdnění sjíti mohlo, domluvivše slušně Janovi Kávovi, proč by se tak hanebných věcí dopustiti jakožto pravé směl, čemuž rozuměti může, kdyby ta věc k průvodům (jakž druhá strana toho žádala) přijíti měla, že by křiv zuostati a snad nápravu učiniti musel; protož mezi stranami ubrmanskou smlouvou takové všechny nářky, kteříž jsou se tak mezi nimi zběhly, mocí svou zdvihati, mořiti, kaziti a v nic obraceti ráčí, že jedné ani druhé straně, manželkám, dítkám jich k žádné ujmě poctivosti jich není a býti nemá na časy věčné. A tu hned Jan Káva ruky Janovi Čakovskému podal a s ním v mír vešel. A toho sobě nemá jeden druhému nižádným spuosobem pod skutečným tre- stáním spomínati. XIII. Jan Teplický též stěžoval sobě do Jana Kávy, že by nevinně od něho po třikráte do klády vsazen a hanebně uhaněn býti měl, nic zlého jemu neučiniv; táhnouce se na rychtáře Dvoreckého a Jana Hrona, že jsou toho všeho oni povědomi.

Strana 135
Řízení zádušní správy jako vrchnosti v Kojeticích 1591, 1592. 135 — Jan Káva oznámil, že se k tomu zná, že jest jeho jednou, když se vadil s rychtářem Dvoreckým v krčmě a pokoje sobě dáti nechtěl, do klády vsadil; ale on v té kládě jsa, lehkomyslně že jest zlořečil a lál i z klády se dobyl a ušel. Pro kteroužto práva potupu podruhé že jest jej vsaditi musel, a potom na postavení propustil. A on maje se stavěti, toho neučinil, až po třetí se do vězení dostal. — Jan Teplickej, aby se měl s týmž rychtářem nebo kejm jiným vaditi a po vyručení se nestavěti, tomu všemu patrně a zjevně odepřel, nýbrž že jest s dotčeným rychtářem Dvoreckým promlouval, jaké jest tu neděli evangelium bylo, aby mu pověděl, poněvadž v kostele byl. A Jan Káva že jest hned mezi ně užralej, an vo něj nestáli, přišel, a jemu Teplickému, aby mu šestero [sic] boží přikázání říkal, mluvil, dokládajíce, že ho ne- umí; což jest učinil, a dokonce je říkal. Tolikéž se jest s Janem Hronem stavěl a rychtář doma, uloživše stání, nebyl, (o čemž správu tolikéž Hron pánům dával). — Po kterýchžto odpořích podáni před rychtáře, aby je vo to smluvili, a na čem by to bylo, pánům v známost uvedli. A Jan Káva v sobotu po sv. Jiljí [7. září] před pány úředníky aby se postavil k trestání. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 160 b — 180 a [sic]. Hned na následujícím listě f. 190 a. stojí zápis o schůzce, kterou měli v sobotu den sv. Matouše (21. září 1591) páni starší osady sv. Mikuláše v domě Šebe- stiana Agrigoly z Horšova pana radního; odtud uvádím jeden článek: Z Kojetic. II. Jan Káva stěžoval do Jana Teplickýho, že by se vadil s jinými, a on ho do klády po třikrát vsázel, z ní se dobyl, a kládu rozmetal; což Jan slyše, tomu odepřel. — Strany pak obilí též Kába stížnost učinil, že by je Jan v snopích od čeládky jeho přijímal; to v nic obráceno, neb toho Kába neukázal. Ale pro rozházení klády a práva potupu do šatlavy za dva dni dán. 102. 1592, 29. června: Řízení zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském při výjezdu do Kojetic. (Výtah.) Léta Páně MDLXXXXII, v pondělí den památky svatých Petra a Pavla apoštolův božích, stal se vejjezd do vsi Kojetic pro obnovení ouřadu rychtářskýho a konšelskýho, skrze pana Jana Rakovnického, p. mistra Ondřeje Blovskýho z Palatýnu, radních; p. Kříže Chval- ského, p. Jiříka Hendrycha z Frankštejna, Jozefa Cejdlara, Šimona Voříkovskýho, Václava Dobřenského a Jiříka Davidova. I. Předně pronunkciováni byli všickni sousedé po pořádku, a po přivítání pánův svých rychtář a konšelé žádali z povinností svých propuštěni býti. II. Což se i stalo, že páni ráčili voliti zejména osoby tyto: Za rychtáře Martina Hejdu, za konšely Jana Kávu, Vávru Křížka, Jíru Nováka a Jana Čakovskýho. III. Dán jim závazek podle obyčeje, kterýž jest poznamenán v manuáli tomto fol. 7. Po vykonání té přísahy napomenutí se jim stalo přístné, aby se tak, nač se povinnost jejich vztahuje, chovali, chtí-li hrozného trestání od pána Boha i od vrchnosti své ujíti. Tolikéž kterak se rychtář k konšelům a konšelé k rychtáři chovati mají. Více pak konšelé aby se

Strana 136
136 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: toho nedopouštěli, co sou činívali za předešlého rychtáře, když páni ráčili co vzkázati nebo psáti, aby se vyřídilo, tehdy nevážlivě a nestoudně skrze svou čeládku nebo ženy se dotazovali, aby jim rychtář oznámil, oč se sjíti mají. Sousedé pak jiní kterak by se k nim chovati a po- slušni jich býti měli, též jim oznámeno. IV. Veřejně také všickni sousedé domluvu měli, že do chrámu Páně k poslouchání slova Božího se nescházejí, a zvláště pak manželky jejich a čeládka obojího pohlaví; což se skutečně od pánův spatřilo, že téměř žádné ženské pohlaví v kostele nebylo; ale oni vymlou- vali manželky své, že jsou šly na Mělník na jarmark, aby sobě věci ke žni potřebné najednaly a skoupily. Nicméně páni poručili rychtáři a konšelům, takového každého, kdož by do kostela v den nedělní a sváteční nechodil, pánům ouředníkům poznamenaného dáti, kterýž má na příklad jiným šatlavou strestán býti. X. Jan Zápasník vstoupiv v trh gruntu někdy Bláhového s Janem Hartunkem, kterýž se od pána svého vyhostiti nemohl, ujal jej v té summě, za kterou dotčený Hartunk jej koupil, jakž v registřích zápisných F. ukazuje; slíbil člověčenství panu Křížovi Evarystovi Chvalskýmu. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 207 b. 103. 1592, 20. července: Slibný revers kováře zámeckého v Lomnici nad Popelkou, ušlého ze služby; 1596 kovář propuštěn ze služby. Léta 1592 v pondělí den sv. Eliáše Pavel kovář Skřivanců z Nové Vsi puštěn z vě- zení před nás purkmistra a radu městečka Lomnice za příčinou takovou: Jakož jest byl u Její Mti paní paní Elišky z Martinic a na Lomnici paní naší milostivé na zámku, pryč ušel, a ru- kojmě své zavedl. Pročež jsou jeho tíž rukojmové zase Její Mti paní na zámek Lomnici po- staviti musili. I tu jest před námi v radě naší týž Pavel kovář oznámil, že nad vrchností svou zrazovati a z zámku Lomnického, též z kovárny bez dovolení vrchnosti své nikam uchá- zeti nechce. A jestliže by pak se tak nezachoval, a z téhož zámku víceji pryč ušel, jaké krádeže aneb lotrovství se dopustil, na sebe tento zápis, stoje před námi, dobrovolně rukojmím svým, kteříž za něj slíbili, udělati dal: aby jemu beze vší milosti jedna noha byla uťata. Ale nad to vejš připověděl, že se chce v té službě k Její Mti paní věrně a právě, jak na dobrého náleží, chovati. Stalo se v radě dne a léta svrchupsaného. Nahoře psaný Pavel kovář Skřivancův z Nové Vsi, což se tímto zápisem uvolil a za- psati dal, tomu jest dosti učinil, a léta Páně 1596 od Její Mti vysoce urozené paní paní Elišky Valdštejnské z Martinic a na Lomnici, paní naší milostivé, z služby, v které na zámku Její Mti za kováře byl, jest propuštěn; a vzavše sobě s volí vrchnosti Mandalenu, dceru Blažeje kováře z Staré Lomuice pozůstalou vdovu po nebožtíkovi Petrovi kovářovi za manželku, s ní při otci jejím Blažejovi kováři na ten čas zůstává. Z archivu města Lomnice na Jičínsku vypsal 1885 učitel Jos. J. Fučík. 104. 1592, 28. října—1594: Hájky u vsi Újezdce, jinak Újezda Trněného, rozdě- leny mezi sousedy, a každému uložen z nich úrok k vrchnosti. Výtahy ze zápisů o jednání zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském. Vejjezd do vsí Oujezdce, Zákolan a Kovar. L. P. 1592 v středu den památky sv. Šimona a Judy apošt. božích [28. října] stal se za potřebami zádušními níže

Strana 137
Z roku 1592. 137 poznamenanými, skrze slovutné a vzácné poctivosti p. Šebestiána Agricoly z Horšova, p. Jana Rakovnického, pánův radních; pana Kříže Evarista Chvalského, ouředníka handle solního v Starém M. Pražském, p. Kašpara Kořenskýho, p. Josefa Cejdlara sakřištana, Václava Dobřenského, a Pavla Švorce jinak Rokycanského. I. Ohlašovali se poddaní ze všech tří vesnic k témuž záduší sv. Mikuláše náležející, zejmena tito: [z Oujezdce 5, ze Zákolan 7, z Kovar 2]. X. Václav Jehelka, Zikmund Zich, Matěj Vohbit, Mathouš Král a Pavel Zalužanský*) i jiní sousedé, že sobě osobili bez vědomí a dovolení pánův svých dědičných a mezi sebe rozdělili háje a porostliny k užívání svému, z čehož pánům svým žádného platu dosavad nedávali. Z té příčiny nejsouce povinni toho dále páni jim přehlídati, poručiti ráčili, aby se na den sv. Ondřeje v Praze před pány staršími a osadními, když všickni pospolu budou, najíti dali, a co jim z snešení pánův všech oznámeno bude, tak aby se na potomní časy říditi a chovati povinni byli. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 208 a. 209 b. - *) Všech těch 5 jmenovaných sousedů bylo z Oujezdce. [1592, 30. list.] V pondělí den památky sv. Vondřeje ap. b. stalo se obnovení pánův ouředníkův a kostelníkův na faře v plné osadě, k letu Páně 93... Tito artikulové byli přednešeni a uvažováni: II. O hájky nad Oujezdem a Zákulany, že jich poddaní bez vědomí a dovolení pánův užívají. Snešeno, aby těch hájkův nemejtili a neužívali, dokud od pánův ou- ředníkův na jistej spůsob rozlosovány mezi ně nebudou. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 211 a. Vejjezd do vsi Oujezdce a Zákulan 1. P. 1593 ve čtvrtek Nanebevstoupení Krista Pána [27. kv.] . . . I. Ukázáni byli hájkové přináležející k tomuto záduší, kdo z poddaných kte- rého kusu v držení a užívání jest, a kde sou mezníci sešli, tu noví na to místo pro lepší pamět vsazeni jsou; z kterýchžto kusův hájkův z slušných příčin k tomu uznalejch jistej plat od držitelův dávati se má při každém sv. Havle. Předně od Pavla Procházky kováře nad viničkou 12 gr. míš., od Pavla Zálužskýho Dvořáka ze dvou kusou 20 gr. m., od Václava Jehelky 15 gr., od Sigmunda Zichy 15 gr., od Matěje Vohbita ze dvou kusův 15 gr., od Mathouše Krále 13 gr. m. [Na straně připsáno později:] NB. K snažné žádosti lidí a sousedův poddaných zádušních, aby všichni po 10 gr. míš., a Pavel Dvořák, poněvadž ve dvou kusích má hajky, 15 gr. při sv. Havle léta 1594 dávali, jest dovoleno. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 218 b. Archiv Český XXIX. 18

Strana 138
138 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 105. 1593, 17. května: Petr Vok z Rožmberka dědičnému rychtářovi ve vsi Fefřích (u Prachatic) potvrzuje list, kterým velmistr Strakonický Jan z Rožmberka (1517 až 1532) potvrdil výsadu, udělenou někdy rychtáři té vsi od Hanuše probošta Vyše- hradského, a přidává nově právo svobodně pořizovati o statku. Petr Vok z Rozmberka, vládař domu Rozmberského, oznamujeme tímto listem.., že jest před nás předstoupil robotný Zikmund Fenclů, rychtář ve vsi naší řečené Fefřích, a ukázal nám obdarování dobré paměti pána pana Jana z Rozmberka, mistra převorství českého zákona sv. Jana Jerozolimitánského, předka našeho, kte- rýmžto potvrzuje listu latinským jazykem na pergameně psaného od někdy důstojného Hanuše probošta kostela Vyšehradského a kanclíře království Českého, s přivěšením pečeti, celého a na písmě ovšem neporušeného, někdy Matějovi rychtáři v též vsi řečené Fefřích, jakožto předkovi téhož nadepsaného Zigmunda Fencle rychtáře pod- daného našeho nadaného, nímžto jmenovanej Hanuš probošt Vyšehradský v dotčené vsi Fefřích jeden lán, rychtu a krčmu témuž někdy Matějovi rychtáři i budoucím potomkům jeho osvobozuje. I prosil jest nás předepsaný Zigmund Fenclů s ponížeností, abychom jemu toho listu na již jmenovaný lán, rychtu a krčmu z milosti naší též potvrditi račili. K jehožto ponížené prozsbě nakloněni jsouce, z dobrým rozmyslem a uvážením, i také raddou dospělou věrných našich milých, majíce toho plnou moc a svobodu jakožto mocný pán a vládař domu Rozmberského a držitel vsi řečené Fefrů, potvrdili jsme téhož listu a tímto listem naším v předepsanejch třech artikulích potvrzujeme, tak aby on Zigmund Fenclů s dědici a budoucími svými takovejch svobod v těch artikulích vejše položených bez naší, dědicův a budoucích našich překážky všelijaké svobodně užívati mohli. A při tom jemu i dědicům a potomkům jeho tuto obzvláštní milost učinili sme a činíme, aby on nadepsaný Zigmund Fenclů o statečku svém mohovitém i ne- mohovitém, na čem by se ten koli najíti mohl, buďto za zdravého života neb na smrtedlné posteli zříditi, kšaftovati, směniti, jej dáti, odkázati a s ním jako s svým vlastním činiti, a dále všech těch svobod a práv, jakž měšťané a sousedé města našeho Prachatic i jiní poddaní naši věrní milí, jsouce od nás touž milostí obdařeni, užiti mohl, bez naší, dědicův a budoucích našich, držitelův častopsané vsi Fefrův, nyní i na časy budoucí překážky všelijaké. Na potvrzení toho všeho pečeť naši vlastní jistým naším vědomím k tomuto listu sme přivěsiti dali, a při tom též vlastní rukou svou se podepsali; jenž jest psán a dán na hradě Pražském u pondělí po neděli Cantate, léta od narození Syna Božího tisícího pěstistého devadesátého třetího. Petr Wok z Rozmberka m. p.

Strana 139
Z roku 1593. 139 Originál pergamenový chová se v archivě Českého Musea; na perg. pásce visí puška dřevěná, z níž pečeť se vydrolila. Na zadní straně poznamenáno: Beilage II. zum Herrschaft Prachatitzer Amtsbericht vom 25. Oktober 1811 Nr. 110 gehörig. — Hanuš probošt Vyšehradský a kancléř královský určitěji nezjištěn, který Jan v těch důstojenstvích by byl míněn. 106. 1593, 9. června: Výtah ze zápisu o řízení zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském při výjezdu do Kojetic. Vejjezd do vsi Kojetic z potřeb zádušních. — Léta Páně 1593 v středu po památce slavnosti Svatodušní stal se vejjezd do vsi Kojetic, skrze pana Šebestiána Agrykoly z Horšova, p. Jana Rakovnického, radních; pana Kašpara Kořenského, p. Jiřího Hendrycha z Franck- šteina, p. Jozefa Cejdlara, ouředníkův; Václava Dobřenského, Šimona Vořikovskýho a Vondřeje Gegera, v potřebách zádušních těchto. I. Předně obnoven ouřad konšelský; za rychtáře nařízen Martin Hejda, za konšely Vávra Křížek, Jan Káva, Jíra Novák, a Matěj Srb v Byškovicích. III. Podle toho napomenutí se jim stalo, aby služeb Božích v chrámích Páně s man- želkami a s čeládkou svou pilnější a bedlivější byli, tak aby od p. Boha požehnání hojného dojíti, a zlých a nešťastných příhod, vezma sobě příklad z jiných sousedů svých okolních, jimž krupobití znamenité škody zdělalo, uvarovati se mohli. Ponůcky noční pro oheň aby mezi sebou drželi; hospodářství svých pilnější byli, a v dluhy žádné bez jistého dovolení pánův ouředníkův se nedávali; na lukách a vobilí klisnami neb vyžinutím škody žádné aby sobě ne- činili, pod pokutou předešle na takové přestupníky vyměřenou. IV. Item na dotázku pánův oznámili Jakub Čech, Duchek Květoň a Jan Hron krčmář, že mají pronajaté po jedné krávě, od nichž dávají Janovi Kávovi do roka po jedné kopě míš. Item Hans Jirášek ohlásil se, že má pronajaté čtyry krávy, a Havel Hartuněk dvě krávy, z nichž platiti mají panu mistru Ondřejovi Blovskýmu také do roka po jedné kopě. VI. Dotčený Jakub Čech také prosil pánův za dovolení, aby mohl dáti svou dědinu, kterýž jest devět kop záhonů, osíti z polovice oužitku, příčinu toho pokládaje, že sám nemá čím vorati, neb mu prej v dvoře jeho několik klisen pomřelo, skrze něž k veliký škodě a chu- době přišel. Dána mu odpověď, poněvadž sám z to býti nemůže, aby ten grunt jiným hospo- dářem opatřil, totižto do roka pořád zběhlého; avšak v tom roce aby takové dědiny ladem neležely, k tomu se dovoluje, aby se v přítomnosti rychtáře a konšelův s p. Šimonem o zvo- rání i osení smluvil, a to potomně také pánům v známost uvedl. IX. Také rychtáři a konšelům domluveno na vznešení pánův ouředníkův, že nad tím po- zoru žádného nemají, když s povinností [spíš: z povinnosti] jich sousedé vysíláni bývají do Prahy, bláta z města ven vyvozovati, z osady této vozův prknami k tomu náležitými opatřený[ch] nemají, tak že to bláto vezouc, zase po městě a ulicech roztrušují, a kdy chtějí, bez opovědi pánům ouředníkům domů odjíždějí. Protož jestli se toho kterej z nich víceji dopustí a náležitě vozu vopatřenýho míti nebude, takovému každému ty prkna nehodná do školy k spálení vzaty býti mají, a soused ten šatlavním vězením od pánův ouředníkův skutečně strestán býti má. XI. Dotčený pan farář oznámil stížnost na místě Anny děvečky čeledína svýho na šafáře pana Šimona Voříkovskýho, kterak by dotčený šafář tu děvečku v poli, když trávu žala, zbil, stloukl, a k tomu s manželkou svou zhaněl, splundroval, kurev jí nadávajíc; žádaje pánův, aby jí tu věc jakožto čeledínu jeho k nápravě přivedli. — Proti tomu šafář za odpověď 18*)

Strana 140
140 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: dal, aby ji zeprati neměl, tomu neodpírá, však že jest to musel za hodnými příčinami učiniti, a to proto, že jest ji postihl, ana škodu žetím obilí na poli pána jeho činila, a když ji trestal, ona že jest mu lotrů, zrádců nadávala. — Kteroužto nevoli s obojí strany páni vyslyševši, a nejsouce toho nic vděčni, předně takový nářek mezi stranami vyzdvihli, umořili a skazili, aby žádnému na ublížení poctivosti jich nebylo. Při tom děvečce té domluvivše, aby jazyk za zuby mívala a škod zoumyslně lidem nečinila pod skutečným strestáním. Šafář pak, když mu se ublížení od děvečky stalo, majíc to předně na rychtáře a konšely neb na pána svýho vznésti, sám se mstil a k nápravě přivozoval, nemaje toho činiti; páni jeho pro potupu práva v svou kázeň bráti ráčí, tak že v kládě do večera seděti má. A že se na potomní čas k sobě pokojně a náležitě chovati budou, rukou dáním slíbili a připověděli. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 220 a. — O vyvážení bláta z Prahy robotou viz výše snešení z 3. května 1586 str. 112 č. 81 čl. V-VII. s poznámkou. 107. 1593, 17. července: Petr Vok z Rožmberka obnovuje osvobození od odúmrtí držiteli hamru Keglerovského pod Kájovem podle přípovědi Viléma z Rožmberka, kterýž při tom hamru koupil dva stroje mlýnské, aby se na nich nemlelo. Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově, vládař domu Rožmberského oc, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten nebo čtouci slyšán bude: Jakož jest dobré paměti vysoce urozený pán pan Vilém z Rožmberka, na onen čas vládař domu Rožmberského, pan bratr náš nejmilejší, od Jiříka Kern- štoka na hamru Keklarovským*) u Kájova dva stroje mlejnský, kterejchž on vždy předešle v držení a užívání byl, — tím spuosobem, aby týž Jiřík ani dědicové a budoucí jeho takovejch strojuov mlejnskejch na časy budoucí a věčné melivem ani jináče užívati nemohl a nemohli, — koupiti poručiti, a při prodaji dotčeného stroje jemu Jiříkovi vejš jmenovaný dobré paměti pan bratr náš nejmilejší tu milost učiniti a jej z práva odúmrtního, kterýmž témuž panu bratru našemu podroben. tolikéž nám i dědicům a budoucím našim byl, listem osvoboditi ráčil. Ale že pak Pán Buoh všemohoucí téhož našeho nejmilejšího pana bratra prostředkem smrti z tohoto světa povolati jest ráčil, dřív nežli jest takový list k svému dokonalému stvrzení jest přišel, nás jest často psaný Jiřík s ponížeností prosil, abychom se k němu milostivě naklonili a jemu takovej list obnoviti a vydati poručili. I zna- menavše my jeho pokornou a snažnou žádost, tak činíme a jemu téhož listu tímto listem naším ve všem jeho znění tak a tím spuosobem obnovujeme, aby on Jiřík se všemi dědici a budoucími svými o svém statečku říditi, kšaftovati, jej dáti, pro- dati, jak za zdravého života, tak na smrtedlné posteli, a dále všech svobod, jakž i jiní jsouce v té příčině práva odoumrtního od nás touž milostí obdařeni, užívati mohl, a to bez naší, dědicuov a budoucích našich překážky všelikteraké. Tomu na svědomí pečeť naši vlastní dali jsme přivěsiti k tomuto listu, a při tom vlastní

Strana 141
Odúmrti se odpouštějí 1593, 1594. 141 rukou se podepsali. Jenž jest psán a dán na Krumlově v sobotu po památce roze- slání svatých apoštoluov, léta páně patnáctistého devadesátého třetího. Petr Wok z Rozmberka rukú vlastní. Originál perg. s visutou pečetí v archivě Českého Musea, nyní vystavený mezi kimeliemi. V kníž. archivě Krumlovském I. 5AU. N. 20 cc. jsou dva opisy vidimované notářsky, jeden 10. dubna 1692, druhý 26. ledna 1706. — *) Míní se hamr a mlýn pod Kájovem při vsi Kladném u potoka Hořického blíže jeho stoku s potokem Chvalšinským; na mapě štábní píše se Kogelhammer. Mlýn, při němž ten hamr vznikl, byl 8. čna 1371 od kláštera Zlatokorunského prodán dvěma poddaným z Kladna právem zákupným pod úrok jedné kopy gr. (Pangerl, Urkb. Goldenkron str. 139). Podle poznámky Pangerlovy ten mlýn slove Kegelhammer nebo Köglerhammer. Jest na jevě, že z posledního názvu Čechové udělali si jmeno hamru Keklarovského. Jiný mlýn Keklarovský (u Sveraze) zmíněn výše str. 128 r). 108. 1593, 29. prosince na Krumlově: Petr Vok z Rožmberka deset sousedů v městě Bavorově propouští z práva odúmrtního, tak aby mohli pořizovati o statcích, jako jiní poddaní v Bavorově. My Petr Vok z Rožmberka, vládař domu Rožmberského oc, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež koli čten nebo čtouci slyšán bude: Jakož jsou nám, dědicům a budoucím našim Ondřej Kord, Matěj Čechů, Lukáš kolář, Pavel Chmel, Florian tkadlec, Vojtěch tesař, Jiřík Šperbar, Jan kovář, Jan Peczka a Ondřej kovář, sousedé v městě našem Bavorově a lidé poddaní naši věrní milí, byli po- drobeni právem odoumrtním; i na poníženou prosbu jejich, i také přímluvu ně- kterých dobrých lidí, též Ondřeje Korda oc z takového práva odoumrtního pod právo téhož města našeho Bavorova jsme propustili a mocí listu tohoto ovšem propouštíme, tak aby již jeden každý o statečku svém jakémžkolivěk říditi, kšafto- vati, jej dáti, odkázati, s ním jako s svým vlastním činiti, a dále všech práv a svobod, jakž i jiní poddaní naši v témž městě našem Bavorově, jsouce od nás touž milostí obdařeni, užívati mohl bez naší, dědicův a budoucích našich překážky všelikteraké. Tomu na potvrzení oc. Jenž jest dán a psán na zámku našem Krumlově Českém v středu po památce mlaďátek leta od narození syna božího 1593. Petr Vok z Rozmberka. Opsal † archivář Josef Emler, nepoznamenav odkud. 109. 1594, 4. ledna: Petr Vok z Rožmberka s manželkou Kateřinou z Ludanic poddaným vesnicím: Dlouhé Stropnici, Humenici a Fidrašlagu na panství Novohradském odpouštějí odúmrt, udělují právo pořizovati o statcích, předpisují řád dědění, a za to zdvojnásobují úrok. My Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově oc, vládař domu Rožm- berského, a Kateřina Rožmberská rozená z Ludanic, manželé, společně a nerozdílně známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoli čten nebo čtouci slyšán

Strana 142
142 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: bude: Že jsou před nás předstoupili poddaní a lidé naši robotní osedlí, k panství Novohradskému přináležející, totižto ze vsi Dlouhé Stropnice, ze vsi Humenice, ze vsi Fydrasslagu, všickni společně poddaní naši věrní milí, s ponížeností pokorně nás prosíce, abychom je z práva odoumrtního, kterýmž jsou nám, dědicům a bu- doucím našim zavázáni byli, osvobodili, a na to list vydati poručili. Uznamenavše my jich snažnou a pokornou prozbu, i také přímluvu některých dobrých lidí, a žádost majíce, aby skrze takové obdaření naše v časích budoucích tím lépeji a víceji v živnostech svých rozmnoženi bejti mohli, vejš jmenované lidi z dotčených vesnic, poddané naše i dědice a budoucí potomky jich, z takového práva odoumrt- ního propouš[tjíme a snímáme na časy věčné a budoucí, je tímto listem ovšem osvo- bozujeme, a od takové odoumrti sami od sebe i budoucích pánův a držitelův téhož panství upouštíme, aby oni o statcích svejch volně bez překážky říditi a odkazovati mohli, komu by je jim dobře vidělo a zdálo. Však s touto vejminkou: nikam jinam, nežli na panství naše, které bychom nyní i potomně z nadělení Božího dostali a měli. A kdyby kdy který z toho světa bez pořízení sešel, tehdy o tom (a by i pořízení učinil) ouředníkům našim nebo kdožby knihami neb registry sirotčími vládl, v známost uvedeno ihned bejti má. A takoví odkazové a pořízení mají se při pří- tomnosti rychtáře a konšelův jedný každý vsi neb vobce, nebylo-li by jich doma, ale sousedův dáti, jinak nic, a hned v zápis uvésti a v knihy sirotčí dáti zapsati; a to bedlivě aby se opatrovalo, tak aby sirotkům žádného skrácení a ublížení se nečinilo; nýbrž jakž by při smrti bylo, to zinventovati a nikam toho nerozundávati, než s vědomím naším neb dědicův a budoucích panův a držitelův pánství Novo- hradského anebo těch vsí, sirotkům to bez umenšení dochovati. Pakli by kdo v náhlosti bez pořízení a kšaftu učinění z tohoto světa sešel, a kšaftu neučinil, a dětí po sobě obojího pohlaví jakž mužského tak ženského nenechal, tehdy takový statek aby na nejbližší přátely po meči připadl; pakli by po meči krevních přátel nebylo, tehdy po přeslici. Však vše na témž panství aneb kterémž- koli jiném našem. A na takové odoumrti my s dědici a budoucími našimi, pány a držiteli panství Novohradského, což jest předešlá na nás připadala [sic], nyní i v časích budoucích se potahovati ani na to nastupovati nemáme, a tímto listem připovídáme. S touto při tom též znamenitou vejminkou: jestliže by kdo z světa sešel a žádných dědiců řádně splozených ani přátel krevních obojího pohlaví mužského i ženského po meči a pře- slici na panstvích našich nenechal, tehdy takový statek na nás a pány držitele a těch vsí polovici [sic] spadnouti, a druhá polovice pro všelijakou potřebu obecní též vsi, v kteréž by ten grunt a statek byl. Sirotčí pak peníze, ty aby každoročně při soudu do truhlice obzvláštně k tomu udělané skládány byly, a rychtářové s konšely aby od nich klíče měli. A takové

Strana 143
Z roku 1594. 143 truhlice v jistém místě, kdež bychom my anebo budoucí vrchnost jejich nařídili, aby zůstávaly. A tak od toho času a datum tohoto listu a obdarování našeho takoví odkazové díti se mají. Však za takovou milost od nás jim učiněnou, tíž lidé, poddaní naši věrní milí, uvolili jsou nám dobrovolně bez přinucení do důchodův našich každého roku druhej plat ouroční, co jsou předešle z gruntův svých od starodávna předešlým pánům a držitelům i nám při sv. Jiří i při sv. Havle platívali, to ještě tak mnoho nyní i na časy budoucí se při každým tom čase svatého Jiří a svatého Havla nám i budoucí vrchnosti dávati se uvolují, zavazujíc v tom sami sebe i budoucí své, to všeckno tak a nejinak vykonati. Tomu na potvrzení pečeť naši vlastní jistým naším vědomím dali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, a v něm se rukou svou podepsali. Jenž jest dán a psán na zámku našem Krumlovském v outerej po památce obřezání Pána Krista, jenž slove Nového Léta, léta Páně tisícího pětistého devadesátého čtvrtého. Petr Wok z Rozmberka m. p. Katerzina Rozmberska z Ludanycz m. p. Originál pergamenový chová se v archivě Ceského Musea; dvě pečeti někdy přivěsené scházejí. — Tři obdařené vsi stojí skoro u samého městečka Stropnice, a sice ves Dlouhá Stropnice na jihovýchod od městečka, Fidrašlag (tak psáno v listině, v Palackého Popise 310 Fridetschlag, na mapě štábní a v poštovském slovníku na prvním místě Fidretschlag) na jihozápad, a Humenice (něm. Meierhof) na sever. Prostředek slova Fydraschlag v listině jest psán na razuře. Všechny tři vesnice jsou nyní německé. 110. 1594, 8. ledna na Krumlově: Petr Vok z Rožmberka s manželkou svou Kateřinou z Ludanic nařizují, aby Matěj Tomášek a děti jeho v Dolním Světlíku již k ro- botám přidržováni nebyli. Petr Vok z Rozmberka, vládař domu Rozmberského, a Kateřina Rozmberská z Lu- danic oc, manželé společně a nerozdílně známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdež koli čten nebo čtouci slyšán bude, že jsme pokorné prozbě kněze Valentina faráře Sverazského, i také na přímluvu dobrých třích lidí, k tomu sme milostivé dovolení dali a mocí listu tohoto dáváme a ustanovujeme, aby Mates Tomášek s manželkou svou Annou v Dolním Světlíku v rychtářství Sverazském osedlí i se všemi dětmi jich po dnešní den, oni že by tu v témž Dolním Světlíku zůstali neboližto jinde na gruntech našich sobě zákup učinili.*) A protož tomu chceme, hejtmanům aneboližto purkrabím zámku našeho Krumlovského nynějším i budoucím poroučejíc, aby svrchu dotčeného Matesa Tomáška tolikéž i Annu manželku jeho při té jim od nás zvláštní učiněné milosti pokojně zůstavili a je k takovým robotám nižádným spůsobem již dáleji nepotahovali, věda, že se v tom vůle naše jistá naplní. Tomu na potvrzení pečeti naše vlastní jistým naším vědomím dali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, a v něm se rukami svými vlastními podepsali. Jenž jest dán a psán na zámku Krumlovském v sobotu po památce Třích králův, leta od narození syna Božího tisícého pětistého devadesátého čtvrtého. (L. S.) Kateřina Rozmberská z Ludanic. (L. S.) Petr Vok z Rozmberka. Ve sbírce pozdějších opisův a překladů listin odúmrtních v kníž. arch. Kruml. 1. 5 AU. N° 28 f. 83; opsal H. Gross. -*) Zde nejspíš vypadlo nějaké bližší ustanovení.

Strana 144
144 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 111. 1594, 26. února: Eliška z Martinic, vdova po Václavovi z Waldštejna na Lomnici nad Popelkou, propouští poddaného svého provazníka z poddanství pod určitými výminkami. Léta 1594 v sobotu první v postě. Jakož jest Její Mt urozená paní paní Eliška z Martinic na Lomnici oc na snažnou prosbu mnohých dobrých lidí Jana Horkého provazníka, poddaného svého, z poddanosti propustiti ráčila, on jest za taková dobrodiní jako dobrý Její Mti paní připověděl, žádných zběhlých lidí nepřechovávati a žádného v ničem proti vrchnosti nefedrovati, a jiného tomu ře- meslu on nebo Jiřík bratr jeho darmo vynaučiti; a jestliže by tomu dosti neučinil. tehdy aby paní ráčila moci na něho jako na svého dědičného poddaného sáhnouti, a ten vejhost nemá jemu žádné platnosti nésti. V to jest se dobrovolně podvolil v přítomnosti pana Martina Tuhaňského úředníka na Lomnici, Jakuba písaře, a Mi- kuláše Svatoně. Z archivu města Lomnice na Jičínsku vypsal Jos. Fučík 1885. — Jan Horký nepochybně byl sou- sedem v městečku Lomnici; proto potřeboval propuštění jenom z poddanství, a ne z člověčenství, aby nabyl svobody osobní. 112. 1594, 24. června: Zápis o řízení zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském při výjezdu do vsi Kojetic. Léta Páně 1594°, v pátek den památky sv. Jana Křtitele Božího, stal se vejjezd do vsi Kojetic skrze pana Šebestiána Agrygoly z Horšova, p. mistra Ondřeje Blovskýho z Palatýnu, p. Jana Rakovnickýho, radních; pana Kříže Evarysta Chvalskýho, p. Jozefa Cejdlara, p. Jana Rettle, ouředníkův; p. Jana Hendrycha z Frankštejna, Šimona Voříkovskýho, Václava Dobřen- skýho a Tomáše Dvořáka, za potřebami těmito. I. Za rychtáře volen Martin Hejda, a za konšely Jan Káva, Vávru Křížka, Matěj Srb a Vondřej Hlávka. II. Domluveno všechněm zespolka, že do kostela manželky a dítky jejich nechodí; přikázáno jim, po dnešní den, když koliv služba boží vykonávati se bude, aby chodili jako oni sousedé, tak manželky a dítky jich, pod pokutou šatlavou ztrestání. III. Ponůcky mezi sebou zase naříditi mají. IV. Aby sobě škody pasením skrze dobytek na obilí nedělali, přikázáno jim pod pokutou téhož dobytka postřílení aneb pobrání. V. Němec na Jíráškovým připověděl peníze gruntovní dáti o sv. Václavě nejprve příštím. VI. Rychtář stěžoval sobě do Havla Hartunka, že jest neposlušnej a nepoddanej, do hromady chodívati nechtěl; kterýžto Havel ačkoli odpíral, však konšelé toho dosvědčovali, že to tak jest. Item Jíra Novák též sobě do Havla Hartunka stěžoval, že před ním pokoje neměl, co jest mu od konšelův kdy vyříditi poručeno bylo, on ho v tom naříkal, jako by to sám o svý ujmě dělal. Item, jeden cizopanskej poddanej poznal radlici svou u Havla Hartunka, kterouž on Havel koupil od čeládky Kávovy, žádajíc, aby mu ji zase navrátil, ale on Hartuněk ani na

Strana 145
Z roku 1594. 145 rozkaz rychtáře a konšelův toho učiniti nechtěl; v čemž žádal Jich Mtí pánův radních a pánův ouředníkův za opatření. — Protož páni ráčili poručiti, aby tomu jistému dotčenou radlici zase navrátil jakožto stracenou; a že jest se takové neposlušnosti a všetečnosti zoumyslna dopustil, i také pro tu dvojí stížnost, kteráž se nahoře do vosoby jeho stala, přikázáno mu, aby se v pondělí příští do Prahy před pány ouředníky postavil, a od nich za dva dni šatlavou ztrestán býti má. VII. Mezi Havlem Hartunkem a Němcem Jiráškem narovnání se skrze pány stalo o kus zdi mezi grunty jejich, kdo co opatrovati a stavěti má; o čemž i konšelům a rychtáři v známost uvedeno. VIII. Regina Kávová stížnost svou před pány oznámila, kterouž má do Doroty Svatošovy, kterak ji naříká, že by byla kurvou, item z kradenýho statku že živa jest; a k tomu netoliko živým, ale ani mrtvým pokoje nedá; žádajíc v tom za opatření, a ty nářky aby na ni provo- zovala. — Dorota Svatošova na to odpověď dala, jestliže jest tak mluvila, v tom se nepamatuje a pakli jest mluvila, to že z lítosti učinila, proto že ji v návsí na potkání zeprala, rozchlu- patila a zase zhaněla; žádajíc pánův v tomtéž za opatření. — I pováživše toho páni, že se tu z obojí strany blízského přátelství dotejče, takové zhanění mezi nimi vyzdvihnouti, umořiti, zkaziti a v nic obrátiti ráčili, tak aby nerci-li jedné a druhé straně, ale také i jinému všelikému člověku, jehož by se tu dotýkati chtělo, na újmu a ublížení dobré cti jich býti nemá na časy budoucí a věčné, nýbrž k sobě přátelsky a pokojně se chovati a více toho sobě nevzpomínati pod skutečným ztrestáním. Načež jsou sobě ruce podaly. Avšak pro takové nenáležité jedna strana druhou zhanění, když koliv se jim znáti dá, před pány ouředníky v Praze se postaviti a od nich k ztrestání přijíti mají. IX. Svatoš starej stoje sám osobně před pány, ohlásil se a přiznal se ústy svými, že Dorotě manželce svý, když by ho koliv pán Bůh od smrti uchovati neráčil, po smrti své z statečku svého odevzdává 30 kop míš. a jednu krávu; šaty pak ložní i jiné svršky prve že jsou její. X. Rychtář s konšely i na místě jiných sousedův oznámili pánům, že námluvu mají s knězem Jiříkem Mladežkou, aby u nich v Kojeticích v třetí neděli přisluhoval, a oni za tu práci mají mu po 1 kopě míš. dávati a pro něho jezditi, i také na Mělník zase dovézti. XI. Jan Hruška vznášel na pány, že matka manželky jeho pro jeho k ní náležité chování odevzdává jim manželům po smrti své grunt svůj k dědičnému užívání a opatrování, žádajíc, aby páni ráčili k tomu své dovolení dáti. Odloženo mu toho, když do Prahy přijde, aby svou žádost před pány ouředníky připomenul. XII. Jan Káva počet vykonal před pány a cizopanskými poddanými, co jest peněz zádušních za sebou měl a z nich na stavení a opravu fary, stodoly, chlívcův tu v Kojeticích vydal, a co za ním ještě peněz zádušních pozůstává; což vše do obzvláštního partykuláře poznamenáno jest. XIII. Jan Dvořák přiznal se před pány, že jest Martinský starý dlužen předně půjčených 50 kop míš., podruhý 9 kop, a potřetí 6 kop míš.; k čemuž se stará Martinská skrze rychtáře též tak přiznala. Item dvojích peněz ročních, kteréž jí Martinský vydati měl po 15 kopách m., zůstává 30 kop m.; učiní všeho 95 kop m. P. Šimonovi Voříkovskýmu dlužen 10 kop m., Královi na Poříčí v Novém Městě Pražském 20 kop m., a pánům ouředníkům gruntovních peněz 12 kop m. Summa těch dluhův jeho učiní 137 kop míš. Archiv Český XXIX. 19

Strana 146
146 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským. XIV. Rychtář s konšely oznámili, že Dorota Martinská se jich dožádala, aby k ní přišli, a před nimi pořízení jest činila, totiž, že k osadě sv. Mikuláše dluh, kterejž jí Jan Dvořák byl povinen, odkazuje; a co více jiným přátelům svým před nimi jest odkázala, to šíře poznamenáno jest. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 231 a. 113. 1594, 12. července na Krumlově: Petr Vok z Rožmberka s manželkou svou Kate- řinou z Ludanic potvrzuje poddaným ze vsí Frantole, Malonína, Dlažiček (Ladiště) a z Leptáče list na osvobození od práva odúmrtního, daný jim Vilémem z Rožmberka 31. ledna 1581, (tištěný u výtahu zde č. 61 str. 87). My Petr Vok z Rozmberka oc, vládař domu Rozmberského oc, a Kateřina Rozmberská z Ludanic oc, manželé společně a nerozdílně známo činíme tímto listem ... že jsou nám z těchto dolepsaných vesnic z rychtářství Frantolského, zejména z těchto: ze Frantola, ze vsi Malodinii [sic], ze vsi Dlažiček a Leptáče, k panství našemu Krumlovskému náležejících, lidé robotní, poddaní naši věrní milí v poníženosti ukázali list celý a neporušený, jemuž datum jest na Krumlově v outerej po sv. Krisostomu leta Páně patnáctistého osmdesátého prvního; kterejž sobě od .. p. Viléma z Rozmberka .. pana bratra a švagra našeho nejmilejšího, na odoumrt danej mají. A podle toho nás s ponížeností a pokorně prosili, abychom .. takového listu jim schváliti a potvrditi ráčili. Kdež my .. jim takového listu ve všem jeho znění, po- ložení, artikulích, punktích a klauzulích, jako by v tento list náš slovo od slova vložen a ve- psán byl, schvalujem a tímto listem naším potvrzujem ... Tomu na potvrzení pečeti naše menší . jsme k tomuto listu přivěsiti dali a při tom též vlastními rukami svými se pode- psali. Jenž jest psán a dán na zámku našem Krumlově Českém v outerej po sv. Kilianu leta od narození syna Božího tisícího pětistého devadesátého čtvrtého oc. Opis na pergameně v kníž. archivě Krumlovském, též ad I. 5AU. N° 18. Tamtéž starý současný překlad na perg., pozdější při I. 5AU. N° 28 fol. 42—43. (Vypsal H. Gross.) 114. 1594, 17. prosince: Dva poddaní z Kojetic jsou potrestáni od zádušní správy sv. Mikuláše v St. M. Pražském pro svádu před rychtářem. V sobotu den památky Moudrosti Boží Květoň Duchků a Jan Zápasník, poddaní zá- duší tohoto ze vsi Kojetic, postavivše se před ouředníky, jsou vězením šatlavním ztrestáni z příčiny té, že před týhodnem čině na sebe stížnost před rychtářem a konšely též vsi Ko- jetic, před nimi nestydatými a nenáležitými hanlivými slovy se dotýkali, a k tomu i po po- hlavku sobě dali, skrze to předně pána Boha, potom také pány své dědičné, kteříž jim jakožto vrchnost jich na místě svým rychtáře a konšely nařizují, a při každém vejjezdu neb soudu, jak by se k nim v nepřítomnosti jich chovati měli, napomenutí činívají, toho všeho sobě málo vážíc, neuctili, zlehčili a potupili; protož také týmž vězením jsouc ztrestáni, jsou zase pro- puštěni na ten spůsob, když se jim koliv od pánův ouředníkův dá znáti, aby se zase postavili, a tu co jim oznámeno bude, tím se spravili. Archiv města Prahy, č. 1666, f. 249 a.

Strana 147
Z let 1594, 1595. 147 115. 1595, 25. května Václav Kekule ze Stradonic svým poddaným v Pravoníně listem neobyčejně laskavým odpouští slepice a vejce úroční, roboty i od- úmrti, dává právo k pořizování o statku, předpisuje řád dědický a z nápadu poplatek k záduší; zavazuje své nástupce k potvrzování tohoto listu. Já Václav Kekule z Stradonic na Pravoníně a Stradonicích oc známo činím tímto listem všem lidem vůbec a zvláště tu kdež náleží, že sem poníženě žádán od lidí věrných poddaných svých osedlých i neosedlých všechněch tu ve vsi Pravoníně, té všecky obce, abych jim z milosti a lásky své tu milost učinil a odoumrt [sic], ta kderáž jest mně nápadem náležela, též od slepic platných a vajec úročných upustil, a jim i dědicům a budoucím jich dal a listem svým to jim utvrdil. I pro- hlédajíce k jejích snažné žádosti, jakožto pán jejich dědičnej, s dobrým rozmyslem a bedlivým uvážením, aby mohli v svých živnostech snadnější, volnější obchod míti a provozovati, takovou milost týmž Pravonínským i budoucím jejich, poddaným svým, činím: A nejprve jim ode všech slepic i též vajec platných a úročních upouštím, tak aby na časy nynější i budoucí žádnému pánu a držiteli [statku tého]ž Pravonína vsi takovejmi slepicemi a vejci úročními platiti povinni nebyli a nebudou. A druhý, aby nebyli a nejsou povinni z týž vsi Pravonína lidé osedlí, ny- nější i budoucí, robotami vornými, fůrami, ani sečnými i žennými, žádnými vymy- šlenými ponůckami*), nynějšímu i budoucímu držiteli pánu statku týto vsi Pravo- nína, aniž k tomu nuceni býti nemají od žádný vrchnosti, mimo toto mé nadání *) Psáno jako: ponutkami. a obdarování. A taky tato odoumrt anebo nápady aby z jedněch na druhý přecházely na tomto statku Pravonínským, totiž do této vsi Pravonína, a též ze vsi Pravonína do vsi Vovesný Lhoty, do vsi Čáslavského, do Vsi Velké, lidem a na grunty ty k Pravonínu náležející, jinam nikam, dávám, aby mohl každý hospodář o statku svém pořízení buďto popsáním [sic] anebo oustně při přítomnosti osob aneb osoby přísežných a jiných hodnověrných osob oznámením kšaftovati a poříditi a poručiti i odkázati, to volně a svobodně učiniti má a moci bude; však na ty grunty a do týchž vesnic statku Pravonínského výše psaných, a jinam nikam na grunty jiných pánův a držitelův poroučeti nemá a nemůže. A jestliže by poručil aneb odkázal na grunty jiný, to žádné platnosti míti nemá, nýbrž takové odkázání na cizí grunty anebo lidem cizím a jinopanským, kteréž by učiněno bylo, to takový odkázání, na čem by koliv bylo, k záduší Pravonínskému připadnouti, a to ihned k témuž záduší obráceno bejti má. A umřel-li by hospodář domu svého bez pořízení, a po sobě dítek nenechal-li by, nežli manželku: hned aby o tom pánu svému, že jest umřel, rychtář neb kon- 19*

Strana 148
148 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: šelé oznámili, ten statek aby hned po smrti jeho v přítomnosti osob přísežných byl popsáln; ten na čemž by kolivěcž byl a se našel, to pánu popsání přednesli. A ta vdova po něm pozůstalá aby v tom statku zůstala bez umenšení a živnost provozovala. A jestliže by pak táž vdova stav svůj proměnila a na týchž gruntech zůstala, při tý živnosti zůstavena býti má. A jestliže by pak na grunty jiný cizo- panský se vdala, tehda z toho statku polovici aby jí vydáno bylo, na čemž by ten statek náležel, podlí rozeznání. Pakli by co toho statku umenšila proti popisu, [to] na jejím díle a polovici aby jí poraženo při vydávání a propuštění bylo. A druhá polovice téhož statku na nejbližší přátely anebo přítele obojího pohlaví do týchž vesnic jmenovaných na panství Pravonínské připadnouti má. A který by hospodář po sobě manželky a dítek nechal, ti v tom statku zouplna bez umenšení rovnejm dílfem] zůstávati mají. A umřel-li by kterej z nich, z mrtvého na živý aneb na živého aby připadalo. Pakli by dítky zůstanouce, dříve let z tohoto světa sešly a odemřely, tehda ten statek na mateř jich aby připadl. A nebylo-li by ani mateře živý, anebo že by se na cizí grunty od nich vdala a vybyta z toho statku byla, tehda ten statek na nejbližší přátely aneb přítele na těch gruntech Pravonínských aby připadl. Pak-li by po sobě žádných dítek ani manželky nezůstavil, a o statku svém nekšaftoval, nahoře psaným artikulem ten statek po něm pozůstalý má jíti a při- padnouti na nejbližší přátely anebo přítele obojího pohlaví, a to vše na týchž gruntech statku Pravonínského. Však s touto při tom vysoce vejminkou: na kohož by a komukoliv buďto odkázáním, poručením, dáním tíž nápadové obojímu pohlaví podlí týto milosti a ob- darování mého připadli a přišli, tehda každej dříve, než by k sobě jistinu anebo podlí prošacování statek přijal, jest povinen z téhož nápadu dáti z každý kopy míšenský tři groše bílá, a z desíti kop m. jednu kopu m., a tak vždy z každý kopy po třech groších bílejch po[lo]ží; a dokudž by tu summu k sobě přijímal, anebo v jaký summě statek ujal, k záduší do vsi Pravonína takový plat kostelníci k sobě přijímati mají, a z něho pořádnej počet činiti povinni jsou. Kromě synové a dcery p.. . . u nápadu svého ziſádným] takovým platem povinni nejsou a nebudou. A naproti tomu tíž lidé osedlí nynější sebe i budoucí své tím zavazují [sic], že lesův ložních a porostlin žádným vymyšleným spůsobem a [forjtelem k prodajům bu[ďto] na [šindejle, na špalky aneb na uhlí pálení, na dlouho a k stavení vožením sekati, mejtiti že nebudou a nemají. A dopustil-li by se kterej toho proti tomuto zavázání, nynější anebo budoucí, ten má takový [tres]tán býti ku příkladu jinejm. Kromě k svý vlastní potřebě do domův svejch, mírně toho užívati s volí vrchnosti své mají.

Strana 149
Z roku 1595. 149 Také tomu chci, aby jim od každé vrchnosti bez vší odpornosti neprodleně toto mé obdarování a list tento potvrzen a obnoven byl, prvé nežli by poddanost a člověčenství slibovali, a to pod pečetí jeho, a na dožádání tří nebo dvou na svědomí osob, buďto stavu panského anebo rytířského, s přitištěním podlí pečeti jeho pečetí jejich. Jestliže by pak kterákoli vrchnost a pán jim toho potvrditi ne- chtěl, tehdy tíž lidé poddanosti ani člověčenství slibovati, ani žádných platův prvé pánu svému dávati [abyl povinni nebyli a nebudou, pokudž by jim to vše listem potvrzeno a zjištěno nebylo. Na jistotu toho pečeť svou vlastní dal jsem k tomuto listu přitisknouti a přivěsiti, a rukou svou vlastní v něm jsem se podepsal. A dožádal sem se uro- zených pana Jana Chobotského z Vostředku a na Nespeřích, pana Smila Sku- hrovského z Skuhrova a na Novém Domašíně, pana Štilfrida Lukaveckého z Lukavce a na Lukavci, [též] pana Přecha Dvořeckého z Olbramovic a na Načerad[ci], že jsou [tajké pečeti své vedle mé na svědomí k tomuto listu přitisknouti a přivěsiti dali, avšak sobě, dědicům a budoucím svým beze škody. Jehož jest datum na Pra- voníně ve čtvrtek den památky Božího Těla, léta Páně tisícího pětistého deva- desátého pátého. Václav Kekule z Stradonic a na Pravoníně a Stradonicích, rukou svou vlastní. Podpis Kekulův na dolním záhybu málo zřetelný. Originál pergamenový chová se v archivě Českého Musea, jest místy velmi zvetšelý. Z pěti pečetí někdy přivěšených zbyly jenom pergamenové proužky. 116. 1595, 30. června: Zádušní správa sv. Mikuláše v St. M. Pražském posílá líst přiznavací a půlletní berni z poddaných v Kojeticích. My ouředníci záduší sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském vyznáváme tímto listem přede všemi: Jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském v pátek po svaté panně Dorotě [10. února] léta oc 95 a zavřín téhož léta v pátek po neděli Judica [17. března], stalo, aby jeden každý z obyvatelův království Českého na placení lidu válečnému podle téhož sněmu proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku svolenému, z jednoho každého poddaného osedlého puol tolaru na dva termíny rozdílné z měšce svého vlastního dáti povinen byl; podle kteréhožto svolení lidi poddané své osedlé všeckny sme sečtli a vyhledali, kterýchžto se nachází v Kojeticích všech 14 v kraji Kouřimském, z kterýchž berně při tomto termínu prvním po patnácti groších míš. dáti máme, ovšem najíti a vy- hledati sme nemohli, než těch dotčených 14. Z kterýchžto poddaných podle téhož svolení sněmovního na každou osobu z poddaných po 15 gr. míš. při tomto listu přiznavacím odsíláme 3 kopy 30 gr. míš. A to jináče že není, k svědomí svému

Strana 150
150 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: přijímáme. A pro lepší toho jistotu pečeť téhož záduší sv. Mikuláše my ouředníci k tomuto listu sme přitiskli, jehož jest datum v pátek po památce svatých Petra Archiv města Prahy, č. 1666, f. 253 b. a Pavla, léta oc 95. 117. 1595, 27. listopadu: Petr Vok z Rožmberka s poddaných svých ve vsech Fefrech a Rohanově (u Prachatic) snímá plat z krav, jejž na ně byl uložil jeho starší bratr Vilém. My Petr Vok z Rožmberka oc a na Českém Krumlově, vládař domu Rožm- berského známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoli čten nebo čtouci slyšán bude, že jsou předstoupili před nás lidé robotní, osedlí k panství Drslavskému přináležející, totiž ze vsi Fefrů a ze vsi Rohanova, poddaní naši věrní milí, a na nás se vší ponížeností a poddaností vznesli, správu nám toho dávaje, kterak teď od nevelmi dávných let na ně platy nové za dobré paměti pana Viléma z Rožmberka oc, vládaře domu Rožmberského, tehdáž nejvyššího purkrabí Pražského, pana bratra našeho nejmilejšího, z krav, jakžto při jednom každém panství našem v registřích urburních položeny jsou, po čem se z nich při každém čase sv. Jiří nebo sv. Havla platiti mělo, uloženy byly; nás se vší pokornou poníženou poddaností snažně jsou prosili, abychom z nich takové platy sníti a jim na to list a potvrzení dáti poručili, tak aby nyní a v časích budoucích žádnej pán ani vrchnost na ně více takových i jiných k tomu podobných, mimo starobylý platy, ukládati nemohl; s tím jejich uvolením, že oni to, což jsou od peněz na to vzali, nám do důchodův našich rádi poddaně odvésti chtějí. K jejichžto takovým poddaným a sníženým prosbám tak jsme učinili, a takové platy z nich sníti a summu tu z týchž nadepsaných vesnic od nich do důchodův našich zouplna a zcela přijíti dali. Chtíce tomu a zavazujíce sami sebe i dědice a budoucí naše, aby nyní od nás i budoucích pánuov a držitelův panství a statkův našich i svrchupsaných vesnic na svrchupsané lidi žádných takových platův ani kterýchžkoli jiných k tomu podobných, mimo starobylé platy, na ně žádným vymy- šleným spůsobem, což by lest lidská vymysliti mohla, neukládali, nýbrž je při staro- bylých platech zanechali. Kromě toto sobě vymiňujem: jestližeby nyní i v časích budoucích od nás neb budoucích pánův držitelův jim jaké rolí neb louky od dvorův našich oddány byly, z toho nám i budoucím našim budou povinni, jakž by se smluvilo, platy, — a tolikéž z Reyttu neb z Gitter dopustili, abychom jim v lesích co plániti*) — podle uloženého a obyčejného platu dávati, a toho se nemají a moci nebudou zbraňovati. *) Čti: — a tolikéž z rejtů neb z jiter, když bychom jim dopustili v lesích naších co planiti —

Strana 151
Z let 1595 a 1597. 151 Na potvrzení toho pečet naši vlastní jistým naším vědomím a vůlí k tomuto listu jsme přivěsiti dali, a v něm jsme se rukou svou podepsali. Jenž jest psán a dán léta od narození Syna Božího tisícího pětistého devadesátého pátého, v pondělí Petr Wok z Rozmberka m. p. po památce sv. panny Kateřiny oc. Originál na pergameně v archivě Českého Musea; visutá pečeť schází. 118. 1596, 26. ledna: Petr Vok z Rožmberka potvrzuje městečku Velešínu výsady a svo- body, udělené jemu od předešlých pánův z Rožmberka; jmenovitě obdarování na to, že jsou zbaveni břemene a obtížnosti práva odoumrtního; též že obyvatelé toho městečka mohou říditi a kšaftovati o statečcích svých mohovitých i nemohovitých za zdravého života i na smrtedlné posteli; a že mohou vařiti piva pšeničná a ječná podle obdarování obdrženého od Viléma z Rožmberka dne 26. ledna 1577. — Opis z originálu chovaného v archivu městečka Velešína uveřejnil v Památkách Archaeolog. XXII. 126—129 Dr. Jan Zítek. 119. 1597, 11. července na Krumlově: Petr Vok z Rožmberka propouští Ondřeje Grub- milnera ze mlýna Prostředního od úřadu Spolenského s rodinou jeho z práva odúmrtního. My Petr Vok z Rozmbergka, vládař domu Rozmberského oc, známo činíme tímto listem ... Jakož jest nám, dědicům a budoucím našim Ondřej Grubmillner ze mlejna Pro- středního panství našeho Krumlovského od ouřadu Spolenského, člověk a poddaný náš, byl podroben právem odoumrtním, i na poníženou prozbu jeho i také přímluvu mnohých dobrých a poctivých lidí za něho k nám učiněnou téhož Ondřeje Grumb-Millnera s manželkou a dítkami jeho nejmilejšími i budoucími z takového práva odoumrtního i s spravedlností jeho jsme pro- pustili, a mocí tohoto listu ovšem propouštíme, tak aby již o statečku svém jakémžkoliv říditi, kšaftovati, jej dáti, odkázati, s tím jako s svým vlastním podle vůle své činiti, i pod kterým koliv právem na panství a gruntech našich, nelíbilo-[li] se mu na témž mlejně svém živnost svou provozovati, volně mohl, bez naší, dědicův a budoucích našich překážky všeli- kteraké. Čehož na potvrzení a pro lepší toho jistotu pečeť naši s podpisem ruky vlastní dali jsme přitisknouti k tomuto listu dobrovolně. Jehož datum jest na Krumlově v pátek po sv. (L. S.) Kilianu leta tisícího pětistého devadesátého sedmýho. — Rukú vlastní. Ve sbírce pozdějších opisů a překladů listin odúmrtních v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. N° 28 f. 75. (Vypsal H. Gross) — Ves Spolí, něm. Pohlen, stojí jižné od Krumlova, na západ od Přídolí, nedaleko od Vltavy na východ. Na blízku jest nyní na mapě poznamenán jenom jeden mlýn, a to při západním břehu Vltavy, slove Peckovský a náleží k obci Větřní. 120. 1597, 22. prosince: Petr Vok z Rožmberka odříká se odúmrtí ve vsech Fefrech a Rohanově, nařizuje jim řád kšaftování a dědění, a zdvojnásobuje úrok. My Petr Vok z Rožmberka, vládař domu Rožmberského oc, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten nebo čtouci slyšán bude, že jsou

Strana 152
152 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: předstoupili před nás lidé robotní osedlí, k panství našemu Drslavskému přinále- žející, totiž ze vsi Fefrů a ze vsi Rohanova, poddaní naši věrní milí s ponížeností a pokorně nás prosíce, abychom je s práva odoumrtního, kterýmž jsou nám, dědicům a budoucím našim zavázáni byli, osvobodili a na to list vydati poručili. Uzname- navše my jich snažnou a pokornou prosbu, i také přímluvu některých dobrých lidí slušnou býti, a žádost majíce, aby skrze takové obdaření v časích budoucích tím lépeji a víceji v živnostech svých rozmnoženi býti mohli: vejš jmenované lidi z dotčených vesnic, poddané naše, i dědice a budoucí potomky jich z takového práva odoumrtního propouštíme a z nich tak snímáme, na časy věčné a budoucí je tímto listem ovšem osvobozujíc od takové odoumrti, sami od sebe, dědicův a bu- doucích našich, pánův a držitelův téhož panství Drslavského aneb dotčených vsí Fefrů a Rohanova, upouštíme, a tu moc jim dáváme, aby oni o statečcích svých volně bez překážky naší, dědicův a budoucích našich, říditi a ten odkazovati mohli, komu by se jim dobře vidělo a zdálo. Však s touto vejminkou: kdyby kterej z tohoto světa bez pořízení sešel, tehdy o tom (by i pořízení učinil) ouředníkům našim, nebo kdož by kněhami nebo- ližto registry sirotčími vládl, v známost uvedeno ihned býti má. A takoví odkazové a pořízení mají se při přítomnosti rychtáře a konšelův jedné každé vsi neb obce, a nebylo-li by jich doma, ale při nejmenším tří neb štyr sousedův dáti, jinak nic, a hned v zápis uvésti, v knihy sirotčí dáti zapsati, a to bedlivě dáti opatrovati, aby sirotkům žádného skrácení a ublížení se nestalo neb nečinilo, nýbrž jakž by po čí smrti bylo, to zinventovati dadouce, nikam jinam obracovati, než s vědomím naším neb dědicův a budoucích pánův a držitelův dotčeného panství Drslavského anebo těch vejš psanejch vsí sirotkům to bez umenšení dochovati. Pakli by kdo v náhlosti bez pořízení a kšafftlu umřel a o statečku svém pořízení neučinil, tehdy aby na nejbližší přátely (nenechal-li by dětí po sobě) po meči připadlo; a jestliže by po meči krevních přátel nebylo, tehdy po přeslici. A na takové odúmrti my z dědici a budoucími svými, pány a držiteli často psaného panství a těch vsí Fefrů a Rohanova, což jest předešle na nás připadalo, nyní i v budoucích časech se potahovati ani na to nastupovati nemáme a tímto listem připovídáme. I s touto dále znamenitou vejminkou: jest[ljiže by kdo z světa sešel a žádných dědicův řádně splozených ani přátel krevních obojího pohlaví, mužského i ženského, po meči a přeslici, na panstvích našich nenechal, má na nás i budoucí držitele těch vsí svrchupsaných polovicí, a druhá pro všelijakou potřebu obecní a předně opravu chrámu Božího připadnouti. Sirotčí pak peníze, ty aby každoročně při soudu do truhlice obzvláštně k tomu udělané skládány byly, rychtářové s konšely od nich klíče aby měli, a taková

Strana 153
Z let 1597—1599. 153 truhlice v jistém místě, kdež bychom my anebo budoucí vrchnost jejich nařídili, zůstávati, a tak od tohoto času a datum tohoto listu a obdarování našeho takoví odkazové se díti mají. Však za takovou milost od nás jim učiněnou tíž lidé, poddaní naši věrní milí, uvolili jsou se dobrovolně nám, dědicům a budoucím našim dvojnásobný ourok každoročně, tak jakž to vše při registřích urburních pořádně zapsáno a poznamenáno stojí, budou povinni nám i budoucím našim spravovati. Na potvrzení a zdržení toho pečet naši vlastní jistým naším vědomím dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, v němž jsme se i rukou svou vlastní podepsali. Jenž jest dán a psán na zámku našem Krumlově Českém v pondělí po svatém Tomáši apoštolu Páně, léta od narození Syna Božího tisícího pětistého devadesátého sedmého. Petr Vok z Rozmberka m. p. Originál pergamenový v archivě Českého Musea; visí červená pečeť neporušená s opisem: Petr Wok z Rozmberka. — Výtah tištěn v AČ. XXII. č. 125 str. 290, 291. 121. 1598, 11. listopadu: Hrdelní revers Jakuba, kuchtíka ovdovělé paní Elišky Waldštejnské rozené z Martinic na Lomnici nad Popelkou, jenž jsa poddaným jejím, ušel, ale dopaden a potrestán byl vězením. Léta 1598 v středu den památky sv. Martina. Jakož jest Její Mt vysoce urozená paní Eliška z Martinic na Lomnici a Tuří, paní naše milostivá a dědičná, Jakuba kuchtíka, syna Jana Stupky ze vsi Kalnejch, poddaného svého, protože jest, jsa v službě při dvoře Její Mti paní za kuchtíka, jest pryč ušel, vězením trestati poručiti ráčila; zase jest ho Její Mt paní na žádosť jeho a přímluvu mnoho dobrých lidí na způsob takový poručiti z vězení vy- pustiti ráčila, aby tu, kdež by Její Mt paní chtíti ráčila, byl a sloužil a dobře se choval, i tu, kdež by ho Její Mt paní dáti ráčila, též aby nezrazoval a do litosti*) paní tu byl a ne- vycházel, až by ho paní aneb dědicové Její Mti odtud vzali. Pakli by se toho čeho i jiného nenáležitého dopustil, tehdy na sebe tento zápis před panem purkmistrem a konšely městečka Lomnice dobrovolně udělati dal: aby Její Mt paní jeho na hrdle trestati poručiti ráčila. Nad to jest rukou dáním to zdržeti panu purkmistru připověděl. Stalo se léta a dne nahoře psa- ného při právě městečka Lomnice, a tento zápis v knihách purkrechtních zůstává. Z archivu města Lomnice na Jičínsku vypsal Jos. J. Fučík 1885. — *) Snad: do libosti. 122. 1599, 21. května na Č. Krumlově: Petr Vok z Rožmberka obnovuje poddaným svým ze vsi Žabovřesk list na propuštění z odúmrti, jim od Jana z Rožm- berka dne 4. listopadu 1527 daný (zde str. 33 č. 27), a rozšiřuje to osvobození též na osadníky tam nověji z pod odoumrti přistěhovalé. My Petr Vok z Rozmberka oc, vládař domu Rožmberského oc, známo činíme . ., že jsou před nás předstoupili robotní lidé, rychtář, konšelé i všickni osadní ze vsi Žabovřesk, Archiv Český XXIX. 20

Strana 154
154 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: poddaní naši věrní jmilí, a ukázali jsou nám list na pargameně psaný s pečetí visutou, ne- porušený a celý, od někdy . . pana Jana z Rozumberka oc předkům jich leta 1527 v pondělí po Všech Svatých na právo odoumrtní vydaný, nás prosíce poníženě, abychom jim takový list s potvrzením obnoviti ráčili. I znamenavše takovou poníženou prosbu jich slušnou býti .., k tomu jsme se skloniti a jim takový list a obdarování schváliti, obnoviti a .. potvrditi ráčili, schvalujeme, obnovujeme a potvrzujeme. A nad to vejše i tuto další milost jim činíme: Jestliže kteří buď za živobytí pánův předkův našich milých, v Pánu Bohu odpočívajících, aneb za vládařství našeho od datum listu tohoto z práva odoumrtního do též vsi Žabovřesk, buď mužského neb ženského pohlaví, jsou se dostali a dítky nad oumrtí [t. j. na odoumrti] takové, nejsa pod právo též vsi Žabovřesk zhoštěni, splodili, aby ti všickni i s dítkami svými, nynějšími i budoucími podobných milostí, práv a obdarování, jakž i jiní všickni, kteříž pod právem též vsi zrozeni a osedlí jsou, oučastni býti a jich ve všem volně a svobodně zouplna a docela užívati moc jměli a mohli, nyní i na časy budoucí, bez naší, dědicův a budoucích našich i každého držitele a pána též vsi Žabo- vřesk překážky všelikteraké. Čehož pro lepší stálost a neporušitedlnost pečet naši vlastní menší poručili jsme přivěsiti k tomuto listu, v němž jsme se i vlastní rukou podepsali. Čehož jest datum na Krumlově Českém v pátek po slavném hodu Na nebesa vstoupení Krista Pána, leta od narození Syna Božího tisícího pětistého devadesátého devátého. Rukú vlastní. Orig. na papíře bez pečeti, ale s podpisem v kníž. arch. Kruml. I. 5AU. N° 8b. (Vypsal H. Gross.) 123. 1600, 25. února na Krumlově: Petr Vok z Rožmberka obnovuje Dolno-Vltavickým list Petra z Rožmberka z 20. prosince 1505 a list Viléma z Rožmberka z 22. čna 1552 na osvobození od odúmrti, a dovoluje, aby rychtář a konšelé truhlici peněz sirotčích ve svém opatrování měli a věci sirotčí řídili. My Petr Vok z Rozmberka a vládař domu Rozmberského známo činíme .. že sou před nás předstoupili rychtář a konšelé i všechna obec z Vltavice, poddaní naši věrní milí, a ukázali sou nám listy dva na pargameně psaný s pečetmi visutými, neporušený a celý, jeden od . . pana Petra z Rozmberka, jehož datum na Krumlově leta .. 1505 v středu po Nanebe- vzetí Panny Marie [20. srpna] předkům jich na právo odoumrtní daný, a druhý list neboližto svrchujmenovaného listu potvrzení od nebožtíka pana Viléma z Rozmberka oc našim dotčeným poddaným z milosti vydaný, jehož datum na Krumlově v středu po [čti: před] slavností sv. Jana Křtitele leta 1552 [22. června], prosíce nás poníženě, abychom jim takové oba listy s potvrzením též naším obnoviti ráčili. I znamenavše .. k tomu sme skloniti a jim takové oba listy a obdarování schváliti, obnoviti, i mocí listu tohoto ve všech jich znění, jmínění, artikulích a klauzulích, tak jakoby slovo od slova do tohoto listu našeho vepsáni a vloženi byli, potvrditi ráčili, schvalujeme, obnovujeme a potvrzujeme. A nad to vejše i tuto obzvláštní milost předepsaným poddaným našim z Vlta- vice činíme, aby netoliko práva odoumrtního zbaveni souce, o jmění a statečcích svých mohovitých i nemohovitých, na čem by ty koliv byly, bud za zdravého života neb na smrtedlné posteli říditi a kšaftovati volně a svobodně mohli; ale i co se truhlice peněz neb oučastkův sirotčích dotýče, to též dotčený rychtář a konšelé

Strana 155
Z let 1599—1601. 155 z Vltavice nynější i budoucí v svém opatrování aby jměli, a všelijaké sirotčí věci, na čem by ty koliv byly, věrně, pravě a upřímně s dobrým sirotkův řídili a spra- vovali, a v tom se tak, jakž i jiní lidé poddaní naši na panstvích našich, jsouce od nás neb od pánův předkův našich dobré a hodné paměti podobnou milostí ob- dařeni, i oni Vltavičtí zachovali a řídili nyní i na časy budoucí, a to bez zmatku a překážky naší, dědicův a budoucích našich i všech pánův a držitelův panství Krumlovského i jich Vltavických všelikteraké. Čehož pro lepší bezpečnost a stálost pečet naši menší s jistým naším vědomím poručili sme přivěsiti k tomuto listu, v němž sme se i vlastní rukou podepsali; jehož jest datum na Krumlově Českém v pátek, den památný sv. Matěje apoštola páně, leta od narození syna Božího zouplna šestnáctistého. Opis na papíře v kníž. archivě Kruml. I. 5AS. N° 12 c. Listy potvrzované viz výše str. 23 č. 20 s poznámkou. Německý překlad listiny Vilémovy z r. 1555 a listiny Petrovy z r. 1505, dále potvrzení jich od Jana Kristiana z Eggenberka, povýšení na městys se znakem, udělení dvou výročních trhův a zřízení zvláštního cechu plátenického listinou z 27. června 1669 nachází se při I. 5AU. N° 28 fol. 3—8. (H. Gross.) 124. (Okolo 1600.) Jako osvobozené od práva odúmrtního jsou uvedeny v Rožmberském urbáři asi z r. 1600 také vesnice na Netolicku a Prachaticku: Vejrov, Těšovice a Mahouš. Kníž. archiv Krumlovský I. 7Gß. N° 16. Urbář ten není sice datován, ale pořízen byl ku postoupení panství od Petra Voka z Rožmberka císaři Rudolfovi II. (H. Gross.) 125. 1601, 4. října v Praze: Petr Vok z Rožmberka daruje dvůr Květošín ve vsi Dutěchově, dříve odúmrtný, s příslušenstvím Janu Nygrýnovi svému účetnímu a měštanu Krumlovskému tak, aby on a dědici jeho mohli jej odkázati, dáti, pro- dati anebo směniti. Ale úrok a dvě slepice úroční on a jeho nástupci budou povinni odváděti, jako předešlí držitelé. My Petr Vok z Rozmberka, vládař domu Rozmberského oc, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, zvláště tu, kdež náleží, že jest před nás předstoupil slovutný Jan Nygrýn, puchhalter a měštěnín náš Krumlovský věrný milý, žádajíc nás poníženě, abychom mu tu milost prokázati, k službám jeho prohlídnouti a dvůr ve vsi Dutěchově poplatný, Květošín řečený, právem odoumrtním na onen čas na nás po nebožtíkovi Zimandlovi připadlý, darovati ráčili. Kteroužto žádost jeho vzavše v své bedlivé povážení, a prohlídše k věrným a několikaletým službám, kteréž jest dotčený Jan Nygrýn jak nebožtíkovi dobré a hodné paměti panu bratru našemu nejmilejšímu, pánu panu Vilímovi z Rozmberka, vládaři domu Rozmberského, až do smrti páně činil, tak také i nám až dosavad činiti nepřestává; k tomu jsme zvrchu jmenovaný dvůr z milostivé Naší k němu náklonosti pro jeho věrné služby jemu darovali, a mocí jeho prozby darujeme a odevzdáváme se vším k témuž dvoru příslušenstvím, s dědinami vornými i loučními na seno, a votavam[i] [z] statkův vorných i loučních roku tohoto sňatými a nám vlastně přináležejícími, též s lesem a pastvištěmi, a summou se všemi svršky a [ná]bytky, což 20*

Strana 156
156 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: jich tu takkoliv v témž a při témž dvoře se nachází; a aby tím snažněji dotčené grunty vy- pravovati a dvůr k užitku svému spraviti sobě mohl, přidáváme mu k tomu voly tažný čtyry, krav šest a vovec dvacet. Chtíce tomu docela, aby předjmenovaný Nygrýn takového od nás jemu darovaného dvoru s tím se vším, což k němu náleží, s dědici a budoucími svými nejináče, nežli jako již své vlastní věci užívati, ten dáti, prodati, zadati, též kázati, směniti a s tím se vším podle své dobré a líbezné vůle činiti mohl a moc měl, bez překážky naší, pánův a drži- telův panství Krumlovského všelikteraké. S touto však při tom znamenitou vejminkou: Co platů jak sněmy svolených, tak do důchodův našich náležejících, z téhož dvora vychází, totiž ouroku svatojirského čtyřiceti dva groše dva peníze, svatohavelského jednu kopu dvaceti osum grošův, vše míšenských, a slepice ouroční dvě, to aby on Nygrýn s budoucími svými povinen byl beze všech obran na časy budoucí vypravovati a bez zadržování odvozovati. Čehož pro lepší bezpečnost a stálost pečeť naši menší poručili jsme přivěsiti k tomuto listu, v němž jsme se i vlastní rukou podepsali. Jehož jest datum v domě našem na Hradčí- nech ve čtvrtek po svatém Michaelu archandělu Páně, leta od narození syna Božího šestnácti- stého prvního. Rukou vlastní. V knížecím archivu Krumlovském I. 5AU. N° 28 fol. 74-5. Prostý opis též při I. 1Aß N° 41. (H. Gross.) 126. 1606, 28. února: Císař Rudolf rozkazuje úředníkům a poddaným na Zelenohorském a Plánickém statku Ondřeje ze Šternberka, nedostatečného na rozumu, ať neodpo- rují a slíbí poddanost a člověčenství kuratorovi jeho Adamovi ze Štern- berka do rukou vyslaných plnomocníků. Slibování poddanosti a člověčenství p. Adamovi z Šternberka od poddaných p. Ondřeje z Šternberka. Rudolf oc. Robotným, ouředníkům, rychtářům, konšelům i všem obcím u městečka Ne- pomuku, a tak všechněm poddaným, toliko k dílům Vondřeje ze Šternberka příslušejícím, vě- děti milostivě dáváme: Že jest na nás poníženě vznesl urozený Adam ze Sternberka a na Bechyni a Sedlci, rada Naše a nejvyšší komorník království Českého věrný milý, — jemuž jsme dnův pominulých poručenství nad Ondřejem z Šternberka, strejcem jeho na rozumu ne- dostatečným, poněvadž jest se Ladslav z Šternberka bratr jeho, kterýž jest sobě na onen čas od nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských království Českého z plného soudu zemského na dům poručenství dané měl, tolikéž se smyslem pominul, proti dostatečnému statku jemu ná- ležitého zaručení a popsání dáti, a je oba bratří z Šternberka Ondřeje i Ladslava jemu Ada- movi z Šternberka v moc a opatrování jeho uvésti ráčili, — že byšte vyslaným jeho, kteréž jest na místě svém na týž statek a díl jeho Ondřeje ze Šternberka Zelenohorský a Plánický vedle komorníkův od desk zemských na popis a uvázání vyžádaný ch] vypravil, poddanosti a člo- věčenství slibovati nechtěli, nýbrž se tomu (jsouce od tebe Matěje Strouhala na ten čas ouřed- níka jich rozpakováni) na odpor stavěli; Nás v tom za milostivé a spravedlivé opatření poní- ženě prosíce. Kdež chtíce My, aby se spravedlivému vyměření a rozkazu našemu císařskému z bed- livého uvážení s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými radami Našimi učiněnému zadosti stalo: protož vám předně ouředníkům a tak nahoře psaným všem lidem poddaným k týmž dílům Vondřeje z Šternberka náležejícím] přístně pod nemilostí Naší, též skutečným a nepro-

Strana 157
Z roku 1606. 157 minutedlným trestáním poroučeti ráčíme, přikazujíc, abyšte ihned, jakž vám toto milostivé po- ručení Naše císařské v známost uvedeno bude, nad čímž 1) se nezastírajíc, ani sobě komukoliv a jakýmkoliv vymyšleným způsobem překážeti a se rozpakovati nedadouc, a na nic dokonce se neohlídajíc, týmž vyslaným jeho Adama ze Šternberka na místě a k ruce jeho poddanost a člověčenství slibovali, jemu jakožto již vrchnosti vám od Nás vystavené všelijakou poddanou po- slušnost [přidej: prokazovali], jináče nikoliv nečiníce. Nebo pokudžby se toho od vás (ač té naděje býti nechceme) nestalo, ráčili bychom příčinu míti, takové neposlušenství vaše strestati a vás skutečně k poslušenství přivésti poručiti dáti. Vám pak obzvláště ouředníkům přístně poroučeti ráčíme, abyšte ze všeho statku k dílům Vondřeje z Šternberka náležejícím žádnému nižádným způsobem dokonce nic ustraňovati, odvozovati ani užívati nedopouštěli, pod skutečným trestá- ním. Jakž jsme pak vosoby za komisaře2) své naříditi ráčili, kteříž vám obšírněji tuto milo- stivou vůli Naši císařskou v známost uvésti a vás jmenovanému Adamovi ze Šternberka v člo- věčenství a poddanost uvésti mají; čímž se spraviti budete moci. Dán na hradě Našem Praž- ském, v úterý po svatém Matěji apoštolu božím, leta 1606. Archiv místodržitelský v Praze sv. 108, Decrete und Recesse 1600—1606, fol. 283b. Opis poskytl mi p. řed. Dr. V. J. Nováček. — 1) Místo chybného „nad čímž“ čti: ničímž. — 2) Komisaři těmi byli Fridrich Svihovský, Jakub Vojislav Branišovský a Vilém Chanovský. Psáno jim 28. února 1606 úředně jako od císaře, ježto 21. února nebyli přítomni na Zelené Hoře při ohlášeném uvazování ve statek a lidé nechtěli slibovati poddanost a člověčenství, že nařizuje se adresšátům, by dostavili se (kdy? nepoznamenáno) na Zelenou Horu k tomu úkonu. Tamže Missiven vom J. 1606, Band 115, fol. 35a. č. 68, f. 36a. č. 69. 127. 1606, 17. května: Petr Vok z Rožmberka propouští 13 chalupníků v městečku Velešíně, a 19 robotníků usedlých ve vsech Kladinách, Chlumě, Lahuti a v Todni na panství Novohradském, z břemene odúmrtního za 129 kop míšenských, a předpisuje jim pravidla o kšaftování a vůbec o převádění nemovitého majetku, též o správě peněz sirotčích. (Výtah.) My Petr Vok z Rožmberka .. známo činíme tímto listem .., že sou na nás vznesli někdeří v rychtářství našem Velešínském přináležející lidé, — totiž z městečka Velešína, jichž chalupníkův jest 13, a ze vsi Kladieney osedlých 5, kdeříž k záduší Velešínskému od staro- dávna příslušejí, též lidé robotní dědiční ze vsi Chlumu, kdež osedlých jest 8, ze vsi Lahuti osedlých 3, a ze vsi Todně tolikéž osedlých 3, kderýchžto jak z městečka, tak i ve vsech z předu psaných v počtu všech jest 32, — k panství našemu Novohradskému přináležející poddaní naši věrní milí, prosíce nás poníženě, abychom jim tu milost učinili a břemeno práva odoumrtního, v němž postaveni s velikou obtížností svou sou, s nich sejma, je v tom osvobo- diti ráčili; uvolujíce se nám, dědicům a budoucím našim za takovou milost 129 kop míšenských dáti .. Z dobrým tehdy rozmyslem .. svrchupsaným poddaným našim obojího pohlaví jak v městečku Velešíně, a ve vsi Kladienny .., tak také ve vsi Chlumu, ve vsi Lahutie a ve vsi Todnie osedlým nynějším i budoucím tu milost činíme, a takové právo odoumrtní, přijavše od nich těch 129 kop m., z nich snímajíce, je i potomky jich v tom osvobozujeme, a tímto listem tu moc jim dáváme, aby již od datum tohoto našeho listu o statečcích svých moho- vitých i nemohovitých, buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli říditi, kšaftovati, ty dáti, zadati, prodati, směniti, odkázati (na panství však naše a jinam nic) podle líbezné vůle

Strana 158
158 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: své moc jměli a mohli, .. bez naší a budoucích našich, pánův a držitelův panství Novohrad- ského a z předu psaných městečka a vsí překážky všelikderaké. S tou však při tom vejminkou, když by kdo z týchž poddaných našich buď o statečku a jmění svém kšaftovati, aneb jiným spůsobem takový statek zadávati neb prodávati chtěl, to aby se vždy s vědomím zřízených rad kanceláře naší, hejtmana našeho nynějšího i budoucího Novohradského, aneb toho, kdož by registra sirotčí panství Novohradského v moci své jměl a ty řídil, dálo, a žádný kšaft za pořádný aby držán a jmín nebyl, leč se v přítomnosti rych- táře a konšelův, aneb nejméně tří neb čtyř osob starších v témž městečku a vsech osedlých stane, a v knihy sirotčí s vysvědčením těch, jenž toho přítomni budou, pořádně vepsán a vložen bude. Čehož při tom bedlivě šetřiti se musí, aby při takových kšaftích sirotkům žádného skrácení se nestalo. Trefilo-li by se pak, že by kdo z týchž poddaných .. buď náhlou smrtí, neb jináče zachvácen jsa, z tohoto světa, neučiníce o statečku svém žádného pořízení, sešel, tehdy všechno jmění jeho na manželku a dietky obojího pohlaví, a nebylo-li by těch, na nejbližší přátely, kteří by buď v témž městečku a v týchž vsech aneb na panství ch] našich osedlí, a ne jinde, byli; pakli by žádného dědice ani nápadníka na panstvích dědičných podle krevnosti a příbuznosti nebylo, tehdy na nás a budoucí pány a držitele panství Novohradského a téhož městečka a vsí .. takové všechno jmění připadnouti má. Co se pak peněz sirotčích dotýče, ty aby každoročně při soudu do truhlice obzvláště k tomu udělané skládány a bedlivě opatrovány byly, a sirotci přijda k letům, spravedlivosti své kde hledati věděli. Od kderéžto truhlice rychtář a konšelé v týchž vsech klíče za sebou míti, ty bedlivě opatrovati, truhlici pak v miestě jistém a bezpečném od nás neb budoucí vrchnosti jich k tomu zřízeném chovati, a v takových kšaftích tak a ne jináče, nežli jak se nadpisuje, říditi se mají nyní i na časy budoucí. Na kderoužto odoumrť, kterouž sou nám až posavad zavázáni a podrobeni byli, my ani dědicové a budoucí naši, páni a držitelé téhož městečka Velešína a vsí Kladienny, Chlumu, Lahutie a Todnie . . žádným vymyšleným spůsobem potahovati se nemáme a moci jmíti ne- budeme. Čehož pro větší bezpečnost a stálost pečeť naši vlastní menší s jistým naším vě- domím poručili sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, v němž sme se i rukou vlastní svou podepsali. Čehož datum na Třeboni ve středu po slavném hodu seslání Ducha Svatého, leta od nar. s. b. tisícího šestistého šestého. V levo pod záhybem poznamenáno: „Rukú vlastní“, skutečně však podpis schází (tak jako i v ně- kterých předcházejících zde listinách Vokových, ač bývá v nich zmínka o podepsání rukou vlastní). Na rubu se čte: „Burian Bramhauský, toho času domu slavného Rožmberského sekretář manu propria“. Visí pečeť s pětilistou růží a s opisem: „Petr Wok z Rozmberka“. Dr. Jan Zítek celou listinu opsal z originálu perga- menového a vydal ve Sborníku Hist. Kroužku, ročník VII 1906 str. 219—221; kde se nachází originál, není tam poznamenáno, ale podobá se, že jest ve Velešíně. 128. 1606, 9. června. Císař Rudolf Zdeňku Zampachovi, na nějž někteří pod- daní z jeho panství Hranického na Moravě opětovně si stěžovali, poroučí, aby do- stavil se k zodpovídání do české kanceláře dvorské do Prahy, a zatím propustil uvězněné a vrátil věci poddaným odňaté. Zdeňkovi Žampachovi strany fojtův a poddaných hraničných [t. j. Hranických]. Rudolf oc. Urozený, věrný nám milý. Ráčili jsme tobě již nejednou jakž milostivým psaním naším císařským napomínati, tak tolikéž přístně poroučeti, aby dvořákův a jiných pod-

Strana 159
Z let 1606, 1609. 159 daných tvých z některých vesnic k statku tvému Hranickému náležejících, — kteříž jsou se k nám utekli a v mnoha artikulích stížnosti své sobě do tebe pokládajíc, v tom od nás milo- stivé ochrany žádaje přednesli, — až do jistého s nimi rozeznání, jsouce s nimi před hejt mana a soudce zemské markrabství Moravského sročen, tak nelitostivě a nekřesťansky nesu- žoval, nýbrž na poručení naše císařské lepší pozor dadouc, do té věci mezi vámi rozeznání a na místě postavení k nim se všelijak pokojně choval. Ale jak se tomu od tebe zadosti činí a v jaké vážnosti u tebe psaní naše jsou, tomu z ponížené suplikací týchž poddaných tvých, kteréž jsou nám opět nyní podali, i také z psaní mnohých od hejtmana našeho markrabství Moravského tobě učiněných porozumívati ráčíme. Kdež nemoha tobě toho již dále přehlídati, protožť přístně poroučeti ráčíme, přikazujíc, aby se ihned po dodání tobě tohoto psaní a po- ručení našeho císařského na cestu vypravil, a přijedouce sem na hrad Pražský, takového ne- poslušenství a zlehčování sobě milostivých a spravedlivých poručení našich císařských, nicméně také ouřadu hejtmanského v kanceláři naší české dvorské se konečně a jistotně spravil, tu dalšího oznámení očekával, zatím pak k týmž poddaným tvým až do spravedlivého té věci mezi tebou a jimi rozeznání všelijak pokoj zachoval, které v vězení zdržuješ, propustil, dobytkův a jiné věci jim odjaté zase ihned navrátil, a k nim za tou příčinou, že sou se k nám utekli, žádným trestáním, ač se chceš skutečného tvého neposlušenství strestání uvarovati, nepřikra- čoval; jináče nikoliv nečiníce. Dán v pátek po sv. Medardu, léta 1606. Archiv místodržitelský v Praze, Missiven vom J. 1606, Band 115, f. 89 b. č. 13; opis opatřil mi p. řed. Dr. V. J. Nováček. — Pan Zdeněk Žampach z Potštejna se svou manželkou Annou Marií roz. z Kunovic ujal statky Hranice a Drahotouše r. 1600 směnou od svého švakra Jana Jetřicha z Kunovic, a prodal již r. 1609 oba statky Karlovi Bergerovi z Bergu za 175.000 zl. mor. (G. Wolny, Markgrafschaft Mähren, Prerauer Kreis, str. 5.) 129. 1609, 25. kv.—1610, 23. února. Sněm český obnovuje zápověď přijímání a pře- chovávání cizopanských poddaných bez dovolení odešlých, ale zmir- ňuje pokutu. (O čeledi a poddaných.) Jakož jsou sobě stavové při tomto sněmě ku pa- měti přivedli, kterak již nejednou sněmy předešlými, jak leta 1575, tak také sně- mem leta 1585 držanými, jsou jisté pokuty pro přechovávání lidí poddaných a če- ledí sběhlých, — chtějíc takovou nepravost a nešlechetnost, kteréž se stavům od lidí poddaných a čeledi jejich skrze utíkání a zbíhání z gruntů od vrchností svých dějí, přetrhnouti, — nařídili. Však poznávajíce to, že se mnozí na to dosti málo ohlídají, a předce mimo takové svolení cizí lidi poddané k sobě (jakž stavové vyšší, tak také i lidé poddaní jejich, též města a městečka) v služby i v podružství přijí- mají. I aby to jednou v nějaký lepší způsob a řád uvedeno bylo, všickni tři stavové a obyvatelé tohoto království s JMCskou toho všeho při předešlém sněmovním leta 1585 svolení a nařízení zůstavují, tak aby žádný ze všech tří stavův, bez listu fe- drovního a povolení panského, cizího člověka poddaného obojího pohlaví do služby nepřijímal, u sebe nepřechovával, nefedroval a nezdržoval, a to pod propadením místo předešlé pokuty sněmem leta 85 vyměřené nyní toliko pětimecítma kop grošů

Strana 160
160 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: českých, a poddaný po desíti kopách gr. č. Neb na žádost stavu třetího, na vyšší stavy při tomto sněmu vloženou, jest od druhých pětmecítma kop gr. č., týmž sněmem leta 1585 vyměřené [sic], upuštěno, tak že toliko páni, rytířstvo a stav třetí pro přechovávání poddaného neb poddané pokuty pětmecítma kop gr. č., a lidé pod- daní deset kop gr. č. propadnouti mají. K tomu místo sedění půl leta na Černé věži od městské osoby, který by bezelstně s tu pokutu býti nemohl, jakž to týž sněm leta 1585 obsahuje, stavové povolili, *aby ten měštěnín čtvrt leta v tom městě, do kteréhož [sic] by byl po nálezu na něj buď od hejtmanů krajských aneb na soudu zemském menším učiněném pro tuž pokutu, s kterou by bezelstně býti ne- mohl, u vězení buď na rathouze aneb v dolejším vězení téhož města, v kterémž usedlý jest, od purkmistra a rady téhož města držán byl.* A pakliby mu týž právo, purkmistr a rada, jaký folk v tom dávali, z toho vězení vycházeti dopouštěli, aneb že by on, moha s tu pokutu býti, v tom přikryt byl: mají týž ouřad, purkmistr a rada téhož města, sami tuž pokutu za něho dáti. A v jiných ve všech punktích a klauzulích týž artikul sněmovní leta 85 v své celosti a váze bez proměny zůstati má. A k tomu všickni tři stavové tím povinni býti mají, kdo by se svého podda- ného neb poddané kde u koho doptal, že jeho ani nemá žádný ukrývati, nikam vy- šikovati, ale ihned od toho pána vyslaným jeho neb ji vydati. (Lidé poddaní stavův na panství JMOské přechováváni býti nemají.) Jakož to již zhusta pochází, že stavům tohoto království poddané na panství krále JMti za ouředníky, písaře, i také na grunty lidi zběhlé berou a přijímají, a hejtmané, purkrabové na týchž panstvích vydávati jich nechtějí, nýbrž proti vrchnosti jich po- sazeni bývají, což vše k zlému příkladu jest: toho více aby nebývalo, nýbrž aby takoví lidé poddaní jich jedné každé vrchnosti ze všech tří stavův, kteří před tímto sněmovním snešením i budoucně na panstvích JMCské by se zdržovali a zdržují, vydáni byli, pod pokutami sněmem vyměřenými; o čež k hejtmanům JMCské hle- díno býti a na nich týchž pokut dobýváno býti má. V tištěných Artikulích sněmovních 1609—1610, str. 85—88. Slova stojící mezi hvězdičkami chtějí snad tolik říci: „aby ten měštěnín čtvrt leta v tom městě, v kterémž usedlý jest, po nálezu na něj buď od hejtmanů krajských aneb na soudu zemském menším učiněném pro tuž pokutu, s kterou by bezelstně býti nemohl, u vězení buď na rathouze aneb v dolejším vězení téhož města od purkmistra a rady téhož města držán byl.“ 130. 1609, 25. kv.—1610, 23. února: Sněm český upravuje taxaci při odhadech statků. (O odhadích.) Co se práva vedení po rozsudku královském, panském a vlá- dyckém, též po staném právě dotýče: poněvadž Zřízením Zemským D. 21 o tom jest jisté vyměření, toho se při tom zůstavuje. Nežli co se samých odhadův dotýče, poněvadž se tíž odhadové vedle starobylého způsobu, obyčeje a taxy dějí, a v skrov-

Strana 161
Taxace. — Pastvina Lupenická 1609. 161 ných summách dosti velicí statkové se lidem odhadují, a tudy lidé k nemalým, ale k znamenitým škodám přicházejí; i poněvadž [se] také statkové nyní mnohem drá- žeji, nežli předešlých let, když se takoví odhadové začali, kupují a drážeji platí: i aby z takových obtížností, těžkostí a naříkání sešlo, na tom jest se JMCská s stavy království Českého snésti ráčil, aby hned po zavření sněmu tohoto způsobem níže psaným se odhadové dáli. Totiž: Jedna kopa stálého platu po 15 kopách grošů českých, běžnýho 1 kopa za půl osma gr. č. [čti: osmy kopy grošů č.] Lán drží 192 provazce. Roboty žetí po 2 gr. č. — Den roboty vorný 8 gr. č. Strych pšenice po 20 gr. č. — Žita strych po 15 gr. č. — Strych ječmene gr. č. — Vovsa po 7 gr. č. Lán dědiny v kraji v 100 kopách gr. č., v horách v 50 kopách gr. č. Lán luk týmž způsobem v kraji v 100 kopách gr. č., v horách v 50 ko- pách gr. č. Lán lesu v kraji po 60 kopách gr. č., v horách v 30 kopách gr. č. Slepice v kraji po 2 gr. č., v horách po 1 gr. č. Vajec 1 kopa za 4 gr. č. Rybničná násada po 4 kopách gr. č. Ze mlejna užitek, co se kde nájmu dává, to se v běžným platu dává. Krčmy v kraji po 100 kopách gr. č., v horách po 50 kopách gr. č. Podací kostelní v 50 kopách gr. č. Z Artikulův sněmovních 1609—10, str. 31-33. Ostatek toho článku jedná o jalovém panování. — S těmito cenami sněmem schválenými srovnej taxaci tištěnou zde níže při roce 1625, kdež stojí ceny třikrát i vícekrát větší. po 10 131. 1609, 7. srpna: Václav Mikuláš Pecingar z Bydžína jakožto vrchnost Vamberská pojišťuje obci Lupenické pastviny, řečené Vobec, jichž užívala od nepaměti; úrok z nich se zvyšuje, ale budoucně již nikdy nemá býti zvětšován. Já Václav Mikuláš Peczyngar z Bydžína na Starém Vamberce a Lhotě Žal- manově,*) i na místě dědicův a budoucích svých, jakožto pán dědičný těch kruntů vyznávám tímto listem, jenž hamfešt slove, obecně přede všemi, kdežkolivěk čten nebo čtouci slyšán a vzláště kdež náležeti bude, že dobrovolně a z dobrým mým rozmyšlením k žádosti veliké a snažné prosbě i mnohému při mně vyhledávání věr- ných dědičných poddaných mých milých, rychtáře a konšelův i vší obce ze vsi Lu- penice, aby jim Vobec, kterouž jsou prvé od dávných let pastvami, dobytkem vel- kým i drobným, nemaje žádných jiných pastev, mimo tu Vobec, tak že žádných Archiv Český XXIX. 21

Strana 162
162 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: pamětníkův ani pamětí, jak Vobce užívali [sic], též i za předkův mých, dobré a svaté paměti pana děda a pana otce mého nejmilejšího, tolikéž i za mého držení a užívání téhož statku, jak předkové jejich, bez překážky pokojně, i tolikéž oni sami taky pod jistým platem až posavad užívali. Tak jsem jim rychtáři a konšelům i vší obce Lupenice [sic] toho, chtěli-li by mně více něco nad předešlý plat platiti [se] uvoliti, že jich při tom toho všeho užívání zůstaviti a zanechati a jim to osvo- boditi chci, podal. K čemuž sou se svolili a platem jistým budoucně se zavázali. I znaje v tom jejich velice potřebnou, náležitě slušnou věc býti, a nemoha jejich pokorné žádosti, ohlédaje se na jejich ke mně vždycky poddané, věrné a po- slušné chování, odepříti, tak činím, a tuž Vobec jim rychtáři a konšelům i vší obci nynějším i budoucím v též vsi Lupenici na časy věčné jakožto poddaným k tomu panství Vamberskému náležejícím, — která leží z jedné strany počna od samých plotův humen též vsi Lupenice vedle rolí Jiřího Němce, a z druhé strany vedle průhonu a drah jejich Lupenských, až po meze rolí Doudlebské k gruntům uroze- ného pana Mikuláše Vratislava z Bubna přilehajícím, i s kusem háje dříví borového na ty Vobci růsti počínajícího, a paloukem při potoku ležícím, i z stromovím jak štěpného tak i planého ovoce na té Vobci se nacházejícího, — mocí tímto listem hamfeštním, i na místě dědicův a budoucích mých i držitelův též vsi Lupenice osvobozuji, a k skutečnému požívání, jak meze okolo té Vobce vysazené jsou; tak že nadepsaný rychtář a konšelé i všecka obec nynější i budoucí na časy věčné platiti mají z též Vobce nahoře jmenované mně, dědicům a budoucím mým i drži- telům vsi Lupenice platu, počnouc na sv. Havla nejprv příštího jednu kopu grošův českých, a na sv. Jiří též jednu kopu grošův č., a tak vždyckny při sv. Havle a sv. Jiří po jedný kopě groších českých. Též slepic jednou v roce jedenácte, vajec pa- desát pět, tolikéž na budoucí časy každého roku platiti mají a povinni budou. Nic tu sobě ani dědicům svým a budoucím i držitelům výš psané vsi Lupe- nice na též Vobci práva žádného již více ani jaké vlastnosti, summou ničímž k uží- vání, ani v platech přivětšování nepozůstavuji; tak že dědicové a budoucí moji i držitelové výše psané vsi Lupenice nemají a moci míti nebudou, mimo nahoře po- ložený plat, jakých platů více přivětšovati a přidávati, ani na tuž v ničem Lupen- ským sáhati a jí chtíti odjímati, nýbrž též Vobce své sobě osvobozené oni rychtář a konšelé i všechna obec nynější a budoucí jakým koli spůsobem, pastvami na ní dobytkův i jinak užívati moc moci [čti: míti] budou, a to bez všelijakého mého, dědicův a budoucích mých i držitelův častopsané vsi Lupenice a všech jiných lidí odporu [a] překážky všelijaké. Na potvrzení a zdržení toho všeho k tomu listu hamfeštnímu, jenž osvobo- zení slove, jsem svou vlastní pečeť s podepsáním mé ruky přivěsiti a přitisknouti dal. A pro lepší toho jistotu dožádal jsem se urozených a statečných rytířův: pana

Strana 163
Odúmrt v Trocnově 1610. — Výhost za 70 kop 1612. 163 Václava Hostovskýho z Vlčňova a v Ledské, p. Frydrycha Domausického z Hara- sova a v Kvásinách, že jsou také pečeti své na svědomí podle pečeti mé, však sobě beze škody, k témužto listu hamfeštnímu přivěsiti a přitisknouti dali. Jemuž datum na Starém Vamberce v pátek po památce slavné Proměnění Pána Krista na hoře Tábor, leta od narození syna božího, Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, tisícího Václav Mikuláš Pecingar z Bydžína a na Starém Vamberce. šestistého devátého. Václav Hostovský z Vlčnova. Frydrych Domausický z Harasova. Opis, podle něhož zde tištěno, daroval mi někdejší učitel ve Vamberku Josef Prokeš, jenž jej učinil r. 1879 ze staršího opisu, na němž bylo poznamenáno: „Já níže psaný tento výpis ze starého kontraktu jsem vypsal, který od p. V. M. Pecingara jakožto dědičného pána na St. Vamberce vydán byl; tak jsem i těch pánů statečných rytířů nížepsaných jména a přijmení poznamenal, neb starý kontrakt je již sešlý a mnohému k přečtení neznalý. Lupenice 13. června 1. P. 1847. Jan Šmída v. r.“ — Srv. podobný list vsi Rovně, tištěný níže při roce 1620. — *) Lhota Žalmanova byla ves severně od Tutlek, kdež nyní stojí dvůr poplužní řečený Lhotka Kostelecká. (Sedláčkův Míst. Slovník 519.) 132. 1610, 6. května na zámku Třeboni: Petr Vok z Rožmberka poddané své ze vsi Radostic a ze vsi Trocnova propouští z břemene odúmrtného za hotové peníze, dává jim právo kšaftovati, a předpisuje pravidla o převádění majetku, též o správě peněz sirotčích. Toto privilegium jest psáno podle též formule, jako výsada městečka Velešina z dne 17. května 1606, tištěná výše str. 157. Zde otiskuje se jen několik slov, v nichž privilegíum Radostické a Trocnovské věcně se liší od Velešínského: My Petr Vok z Rozmberka . . známo činíme . . , že jsou na nás vznesli lidé robotní ze vsi Radostic, v níž osedlých dvamezcítma a jeden pustý, též ze vsi Trocnova, kdež osedlí dva, a tak všech osedlých čtyřmecítma a jeden pustý, poddaní naši věrní milí, nás poddaně a poníženě prosíce, abychom je z práva odoumrtního .. propustili .. , uvolujíce se nám za takovou milost z naddotčených dvou vsí jedno sto a osmdesáte kop míšenských dáti a vyplniti. Tu milost jim činíme, [a tak dále až do konce]. Pečeť naši vlastní menší poručili jsme přivěsiti k tomuto listu, v němž jsme se i vlastní rukou podepsali Jenž jest dán na zámku našem Třeboni ve čtvrtek po neděli Jubilate leta šestnáctistého desátého. Rukú vlastní. Podpis Petra Voka však schází. Na rubu podepsán: „Pavel Aretýn, JMti pána a vládaře domu Rožmberského toho času sekretář“. Pečeť visí. — Orig. perg. v městě Ledenicích; opis z něho v archivě zemském v Praze. 133. 1612, 31. července: Albrecht st. Robmhap ze Suché odpovídá na přímluvný list Kouřímským, že svou vesnickou poddanou osvobodí a dá k manželství Kouřím- skému obyvateli, soustružníku Jakubovi Kuželovi, dostane-li za ni čili za výhost 70 kop míš. Službu svou přátelskou vzkazuji, slovutní a opatrní páni přátelé moji milí; téhož zdraví a v něm jiného všeho dobrého od Pána Boha vinšujíce, přeji vám věrně rád. Psaní, které jste mi v příčině Jakuba soustružníka učinili, z přečtení jemu sem porozuměl, abych 21*

Strana 164
D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 164 Mandalénu dceru Adama Čadíka poddaného svého, kmetičnu a poddanou mou, jemu za man- želku do obce vaší listem zhostním propustil, dal a osvobodil i z spravedlností její (ač měla-li jakou). Což já, nemohouce já žádosti vaší oslyšeti, tak chci učiniti, (když mi týž obyvatel váš sedmdesáte kop míš. za vejhost dá a složí), tehdy ihned touž poddanou svou osvoboditi a jemu ji za manželku dáti nepominu. Čehož sem vás pro správu, abyšte jeho i sebe spraviti věděli, tejna učiniti nechtěl. S tím milost Pána Boha s námi. Actum na Moroanech [Mora- vanech] v outerej po památce sv. Anny anno 1612. Albrecht starší Robmhap z Suché m. p. [A tergo]: Slovutné opatrnosti pánům purkmistru a radě města Kouřima, pánům přá- telům mým zvláště milým. Originál v archivě Českého Musea, Robmhap 2050, dostal následující poznámku nejspíš v městské kanceláři Kouřimské: „Albrecht starší Robmhap z Suché, že Kuželovi dá k manželství poddanou, když pánu dá na vejhost 70 kop. A. h. 4 ph. Marthae, off. Hieronimi Iglaviensis.“ — Opis daroval mi řed. Dr. V J. No- váček. — Albrecht Robmhap byl nebohatý vládyka; držel se svým bratrem Václavem dvě vísky, Moravany (mezi Ronovem a Vilímovem v Čáslavsku) a Suchotlesky (zaniklé mezi Ronovem a Biskupici); po roce 1614 bratři rozdělili se, při čemž Albrecht ujal Suchotlesky. R. 1628 oba bratři vystěhovali se pro víru. (Ottův Sl. náučný XX. 864—5). 134. Posudek Pavla Zahořanského z Vorlíka o taxe aneb odhadu panství Zvíkovského (z roku 1612). Před rokem 1612 na staroslavném hradě Zvíkově vládl pan Jiří Ehrenreich ze Švam- berka, a současně strýc jeho pan Jan Jiří ze Švamberka držel sousední panství Vorlické. Jiří Ehrenreich byl špatný hospodář, odprodával panství Zvíkovské kus za kusem; roku 1612 došlo při tom na hrad Zvíkov, že dostal se do prodeje s největší částkou panství. Pán prý povolal si odhadce z Prahy, kterýž odhadoval tak, aby vlastníkovi k povděku dopočetl se summy co největší; za tu Jan Ehrenreich potom nabízel odhadnuté panství svému strýci Janu Jiřímu na Vorlíce. Jan Jiří odevzdal odhad neboli taxu Zvíkova ku přezkoumání zkušenému úředníkovi hospodářskému, Pavlovi Zahořanskému, jenž v odměnu za služby prokázané Švam- berkům byl r. 1600 obdařen erbem a přídomkem z Vorlíka. Zahořanský posuzoval a opravoval odhad Zvíkova na ten způsob, aby trhová cena co nejvíce se snížila; nenapsal celý proti- odhad aneb kontrataxu, jak se tehdáž mluvilo, ale jen kritické poznámky k odhadu jemu předloženému a v četných případech také své nízké návrhy proti vysokým návrhům prvněj- šího odhadce. Posudek Pavla Zahořanského chová se v knížecím archivě na Vorlíku, kdež jsem si jej opsal a zde celý dávám tisknouti. Poskytujeť zajímavý náhled do způsobů, kterými se statky odhadovaly. Mnoho při tom záleželo na rozdíle platů aneb důchodů stálých a platů běžných; poznáváme tu, co se počítalo ku příjmům stálým čili dědičným, a co ku příjmům běžným neboli nestálým, dočasným, jako nájem; spolu vidíme, že důchody stálé, když se pře- počítávaly na kapitál k vyšetření trhové ceny statku, cenily se mnohem výše, nežli důchody běžné. Zvláště vzácné jest naučení, jak se měly rozeznávati roboty staré od nových. Součástky a příslušnosti panství Zvíkovského, které se tehdáž prodávaly, vyčteny jsou podrobněji (nežli v posudku Zahořanského) od archiváře P. Frt. Tyla v Pamětech Zvíkovských

Strana 165
O odhadě Zvíkovska 1612. 165 str. 131—2, jež vydal tiskem r. 1888. Tyl udal také hodnotu některých příjmů, ale nikoli všech; aniž se dovídáme, zač Jiří Ehrenreich úhrnem si cenil prodávané panství. Platů stálých udává Tyl 768 kop 38 gr. 3 d. m., což jest méně, nežli stálo v odhadě Jiřího Ehrenreicha (953 kop 51 gr. 3 d.), ale více, nežli připouštěl Zahořanský (554 kop 3 d.); možná tedy, že Tylova summa platův stálých 768 kop 38 gr. 3 d. jest ta, o kterou se soukupové naposled obapolně dohodli. Trhová cena všeho statku, o niž se shodly, byla dle Tyla 70.000 kop m.; mnohem menší úhrnné summy dopočítal se Zahořanský (53.983 kop 57 gr. 1d.), ale ukazoval sám, že některé součástky musejí se ještě oceniti. Trh dle Tyla byl uzavřen 4. září 1612, pročež do toho roku klade také posudek Pavla Zahořanského, jenž sám není datován; to vro- čení postavil jsem také v čelo přítomného vydání, ač spis Zahořanského mohl vzniknouti také o něco dříve. Zpráva mne Pavla Zahořanskýho z Vorlíku na rejstra a taxu zámku Zvíkova s některými vesnicemi k témuž zámku náležitými od JMsti pana Jiřího Ernreicha z Švamberka JMsti panu Janovi Jiřímu z Švamberka pro vyrozumění odeslaná. Na groše míšenské. Zámek Zvíkov s pivovarem, spilkou a sladovnou, též s dvorem poplužním, tak jakž jest v své ohradě, klade sobě JMst pan Jiří Ernreich ve 2800 kopách; ale podle obyčeje tohoto království klade se ve 2000 kopách. Za 41/2 lánu dědiny, lán po 500 kopách počítajíc, klade sobě 1250 [čti: 29 2250] kop; však že dědina hornata jest, po 400 kopách se pasíruje, činí za touž dědinu 1800 kop. 15 vozův sena že se nabírá, po 10 kopách počítajíc za louční, činí za též louky 150 kop. 200 kop pokládá sobě za 2 štěpnice a 2 zahrady pro vaření; ale ví se o tom, že tu ovoce žádné téměř nebývá, a štěpy v niveč přivedeny jsou; nicméně ujíti se mohou v 100 kopách. Dvůr Voslovskej s jeho staveními klade sobě za 400 kop; ten ujíti v 300 kopách. K témuž dvoru praví býti dědiny dobrý lánův 5; i pokudž jest dobrá dě- dina, ten by za ty peníze stál: 2500 kop. Loučného že jest pod 38 vozův dvorskejch, po 10 kopách počítajíc, činí 380 kop. Třetí dvůr Květovskej praví býti dobře od kamene vystavenej, pokládá tejž dvůr s jeho stavením 500 kop; ale ví se o tom, že téhož stavení díl větší jest od lepenice, a stavení hrubě sešlý; pročež toliko se klade za 300 kop. Dědin k témuž dvoru má býti praví 5 lánů; však ačkoliv při témž dvoře jest dědina močálná, a když se mokrý leto trefí, bejvá téměř víceji stoklasy, nežli

Strana 166
166 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: obilí, tak že téhož dvora, mimo náklad, nic se téměř ničímž neužívá; nicméně za každej lán dědiny po 300 kop počítajíc, činí za ni 1500 kop. Loučnýho k témuž dvoru že jest pod 34 vozů sena a votavy; po 10 kopách počítajíc, činí 340 kop. K zámku Zvíkovu praví býti 3 potoky, tak jak se týmiž registry jmenují, je sobě klade za 200 kop, však podle mého zdání jest za ně dosti 100 kop. Díl řeky Vltavy a kus řeky Votavy k užívání k zámku Zvíkovu připojené pokládá sobě 400 kop; ale poněvadž se rybák náchlební k lapání v týchž řekách ryb chová, a jemu se i služba platí: tuto se za touž řeku a v ní lovení ryb ouhrnkem, pokládá 200 kop. Kollatury 2 klade ve 400 kopách, ty se v tom trhu ujíti mohou. 200 kop klade za 2 kostely filialní; ale poněvadž [sic] a k nim žádných důchodův není, k tomu spuštěny jsou, nicméně klade se za ně 50 kop. 68 kop rybničný násady, což že se do rozdílných k Zvíkovu zanechávaných rybníkův sázívá, býti praví, a klade každou kopu za 12 kop; ale podle dílčí ce- duli není té násady do těch rybníkův nežli toliko 46 kop, jednu každou kopu po 7 kopách počítajíc, činí za tu násadu 322 kopy. NB. Však jestli jsou ti rybníci zlepšeni a že se do nich nyní víceji sázívá, nežli v ceduli dílčí zaznamenáno stojí, tehdy to napraviti. Též také strany dvorův, dědin a luk k nim náležitých povědom nejsem, toho ničehož jsem nespatřoval a na to se neptal; pročež v příčině té jestli bych co vy- soko neb málo taxoval, pan Wolf z Himu [?] jako ten, který toho všeho povědom jest a na to vyjížděl, bude moci podle dobrého zdání svého do své taxy položiti. Summa všechny summy, totiž za ohradu zámku, sladovny a dvorův po- plužních, dědin a luk k nim náležitých, item kollatury a kostely filialní i násadu rybničnou, též štěpnice a zahrady činí 10.442 kop m. I toto jest mý další zdání strany dvorův poplužních: ty zajisté bez potahův a dobytka i jiných svrškův k hospodářství náležitých býti nemohou, protož mělo by se pánu [Jiřímu Ehrenreichovi] prve o to psaní učiniti, aby pán ráčil to vysvětliti aneb odpovědí zpraviti, zdali se všecky potahy a dobytky a jiné všecky svršky, co na ten čas v týchž dvořích jest, při týchž dvořích zůstavují, čili toliko díl toho; tomu když se z odpovědi panský vyrozumí, bude se potom snadno také moci, co zač stojí, rozvrci. Plat stálej: 953 kop 51 gr. 3 d. m. platův stálých k témuž panství Zví- kovskému, kterýmiž tak týž panství odprodati pán té vůle býti ráčí, se podle v týchž registřích poznamenání rozdílného sečtlo. Ale tomu se místo dáti nemůže, aby to vše, což se pod titulem stálejch platův obsahuje, za plat stálej se klásti mohlo.

Strana 167
O odhadě Zvíkovska 1612. 167 Jedno že z těch vesnic při sv. Havle pronájmu z poustek při každým sv. Havle ročně vychází 32 kop 29 gr., jakž v ceduli dílčí tak se jmenuje; pak ten pronájem za plat stálej klásti se nemůže, než toliko za běžnej; pročež do běžnýho platu náleží a ne do stálého; kdo zajisté v pronájmě co drží, toho za svý vlastní sobě přičísti nemůže. A tak těch 32 kop 29 gr. s platu stálého se poraziti musí, id est 32 kop 29 gr. Item položeno mezi stálé platy, že Podhradští robotu mají na zahradách, a za tu klade ouhrnkem 6 kop, a dokládá tu v též taxi, že se jim za tu robotu dává ročně řídký pivo. I poněvadž tak jest, a že ty roboty za řídká piva činí, a tím pivem se jim ta ro- bota platí, tehdy se do taxy plat stálej za touž robotu klásti nemá; neb kdyby za táž piva nerobotovali, pivo by se prodalo, a snad každoročně víceji nežli 6 kop za ně utr- žilo. Než do platův běžných za užitek řídkých piv může se položiti v slušnosti. Item pod týmž titulem klade, že mlynáři a břežáci, kterýž zejmena jmenuje, jsou povinni, proti jisté a týmiž registry jmenované záplatě, jez panskej na řece Otavě neto- liko opravovati, ale kolikrátž by koliv toho potřeba nastala, i v nově udělati; za tu po- vinnost 3 kopy klade. I ani ten plat mezi stálý ani jiný platy do taxy klásti se nemá. Neb to tak od starodávna nařízeno, mlynář pak nemaje s jezem nic činiti, tím více pro- nájmu z mlejna platiti musí; a tak ta povinnost mlynářů těch zlepšuje mlejnu užitek, a ten k taxi víceji vynáší; pročež z stálejích] platů poraziti ty 3 kopy. [Poznámka in margine přeškrtnutá: Přece tu služebnost asi za 2 kopy klásti stálého platu]. Dáleji pokládá se týmiž registry ku prodaji vydanými, že lidé poddaní jsou povinni, při všech dvořích k jarnímu i ozimnímu obilí zvorati, hnoje ze dvorův vy- vézti, vobilí z pole, seno a votavu z luk svézti; toho všeho klade podle rozvrhnutí 975 dní, po 20 gr. počítajíc, činí 325 kop. Fůr na dříví klade se 332 fůry, za každou fůru po 6 gr. taxuje, činí za ně 33 kopy 12 gr. Ty oboje peníze za robotu a fůry do taxy položené a k platům stálým se- čtené, z týchž platův stálých se poraziti musejí; neb ta robota a forování tuto do- tčené jich dědičná robota není, a v žádných registřích ložních a dílčích cedulích předkův panských, kteříž toho panství Zvíkovského v užívání byli, ani také v ce- duli nebožtíka pana Jana Viléma z Švamberka, pana otce pana Jiřího Ernreicha, kteréž slovo od slova vidimus před rukama jest, nic se toho nenajde. Než aby to tak JMst pan Jiří Ernreich do taxy psáti poručiti ráčil, na to jest někdo pána navedl, a na to nemyslil, čím to provede. Bez pochyby měl za to, poněvadž u Boru 1) na ten spůsob sedláci, jakož tuto dotčeno, robotují, že i tito tím povinni býti musí. Ale jest v tom hrubej rozdíl. U Boru sedláci ty roboty činí za některé milosti sobě učiněné, k tomu žádných ospův a jiných robot nemají a neplatí. Ale tito lidé pod- daní prve mají na sobě tak mnoho platův, berní a ospův, k tomu jiná s lesy ustavičná forování, že pro nemožnost, a zvláště v těch horách země jest hornatá,

Strana 168
168 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským platův, berní a ospův každoročně zapravovati nemohou, tak že se jim často, ne- chce-li vrchnost, aby ode dvorů svých odbíhali, týchž povinností díl ulevovati, ba i dokonce odpouštěti, anebo na zaplacení jich les propouštěti musí. A že to tak jest, když pan Jiří Ernreich do dílčí cedule Zvíkovský pana otce svého nahlídne, sám to vskutku, co se nadpisuje, nadjíti ráčí. A summou ani ve všem království Českejm k tomu podobné roboty, mimo dědičné, do taxy se nepojímají a nekladou. 1) Když r. 1582 zemřel Krištof ze Svamberka, poslední z linie Zvíkovské, připadl Zvíkov i Vorlík, dle Krištofovy poslední vůle, Borské linii rodu Švamberského, která držela hrad Bor u Přimdy v krajině velmi hornaté. Dědici Krištofem ustanovení rozdělili se r. 1584 o dědictví, Jan Jiří přijal Vorlík, jeho bratranec Jan Vilém dostal Zvíkov. Jana Viléma syn a nástupce na Zvíkově byl Jiří Ehrenreich, jenž r. 1612 prodával Zvíkov svému strýci Janu Jiřímu. Poddanské poměry v Boru mohly tedy býti známy oběma soukupům při vyjedná- vání o Zvíkov r. 1612. Sraziti se tehdy dostane podle tohoto pořádného rozepsání 399 kop 51 gr. m. z těch s počátku pod tímto titulem stálejch platův; a tak pozůstane toliko platu peněžitého ročně vycházejícího 554 kop 3 d. míš. Ačkoliv pán sobě klásti ráčí ku prodaji každou kopu stálého platu za 60 kop, ale jest v horách neobyčejná, a může se to ukázati, že ani předkové panští, odpro- davši od těch statků mnoho vesnic a za mnoho tisíc, žádnej z téch, kteří koupili, přes 40 kop kopu stálého platu nekoupili. Však tuto ten plat každou kopu stálého platu za 40 kop počítajíc, učiní za ten stálej plat summy 22.160 kop 17 gr. 1 d. m. [In margine]: NB. Však ani tak vysoko do contra-taxy by se plat stálej klásti neměl, neb po tom smlouvání může se přidati, aby na ty peníze přišlo. NB. Mezi těmi ospy dědičně povinnejmi klade se také 11 strychů ovsa za chování ohaříkův, po 24 gr. taxovaných, za něž činí summy 4 kopy 42 gr., a k stálým platům připsaných. Ač o tom pochybuji, aby ten plat dědičně svolen byl, ale nevěda, zdali ti lidé v ten oves se dědičně platiti uvolili, toho jsem tak za stálej plat zanechal. Než pokudž by do vuole toliko svoleno bylo, musil by se ten plat přetrhnouti. Na to se vyptati musí. Plat běžnej: JMst pan Jiří Ernreich z Švamberka ráčí praviti, těch le- sův, s kterými se Zvíkov odprodává, býti 280 lečí zaječích na 24 tenat; a ty sobě pokládati ráčí jednu každou leč za 150 kop, činí za ně summy, když se dobře sečte, zouplna 42.000 kop. A za tu summu JMst pán ty lesy ráčí sobě šacovati. Že jest to proti všemu rozumu, aby se ty lesy hned v hotové summě klásti do taxy mohly, a kdoť jest pána na to navedl, aby se to tak taxovalo, ten jistě nic jiného tím neobmejšlel, než aby pánu uši lektal, a za tu svou práci tím lepšího koláče dostal; jakož pak že jest jednomu z Prahy dobře poplatiti ráčil, jsem doslechl. Každej ať toho zdravě pováží, najde-li se kupec, kterej by dotčené lesy v hotové summě ujal; milostivě, já tomu věřím, leč by za peníz rozumu neměl. 42.000 kop ourokem ročně beze všeho nákladu užiti se může 2520 kop [t. j. 6%]; lesů pak

Strana 169
O odhadě Zvíkovska 1612. 169 těch každoročně, byť je i poddaní vozili k řece, přes za 700 kop rok k roku rov- naje, aby se nepřesekaly, užiti nemůže; a to vše s velikou obtížností chudých lidí a nemalým nákladem býti musí. A pakli by chtěl každoročně za 2520 kop jich od- prodati, (a tak z těch 42.000 kop ourok platí), tehdy v malejch letech žádnejch lesův by nezůstalo; a nejsouc lesy živý, totiž dubový, když se jednou posekají, aby zase rostly, nýbrž na větším díle smrkový, jedlový a borový, ty když se pomejtí, lehne všeckna země ladem, a těch gruntův se ničímž užívati bude. A to že tak jest, každej tomu za pravý dá. A že pak i předkům panskejm, když ty statky dědičně kupovati ráčili, v registřích ku prodeji složených za užitek těch všech lesův, co se jich i k Vorlíku i k Milívsku drží, ročně toliko platem běžnejm, tak aby se lesy nepře- sekaly, 500 kop se taxovalo, jak to se ještě ukázati může. A v horách také nejinej obyčej, než tak za užitek lesův ročně běžnej plat klásti se zachovává. Protož pří- kladu v tom následujíc, pokládám za užitek, rok k roku rovnaje, týchž lesův běžně, ačť i to mnoho, 700 kop.2) A může pan Jiří Ernreich i do počtův Zvíkovských panu otci jeho činěných nahlídnouti, a to v skutku najde, že ani do té summy 700 kop každoročně týchž lesů se odprodávati nemohlo; čím pak nyní mnohem méně, jsouc tíž lesové na nejvyšší vymejceni, tak že v některý leči lesu s pramen není, a jedouc od Milívska k Červenýmu, téměř dobrého dřeva není, kromě chrastiny. 2. Výnos běžný uvedl se na kapitál, násobil-li se 20ti, to jest 700 X 20 = 14.000 kop. Tedy Zaho- řanský odhadoval lesy Zvíkovské na 14.000 kop gr. m., a Jiří Ehrenreich cenil si je na 42.000 kop, tedy třikrát výše. Item kladu tuto pronájmu z poustek a z dědin, kteréž pan Jiří Ernreich k stálým platům sečísti dáti ráčil. Ale nemělo to býti. Neb kdo něco drží a užívá pronájmem, toho sobě za věc dědičnou přičísti nemůž; tak také ti sedláci z těch poustek ne plat stálej, než pronájem platí, a ten se tuto za běžnej plat počítá a klade 32 kop 39 gr. Item Kazimour pronájmu ročně z prámu3) platí 6 kop; však poněvadž se na ty peníze prám opravovati, ano i když potřeba, novej dělati musí, a ten víceji stojí nežli se užitku schází: nicméně, mimo porážku 4 kop na náklad prámu, užitku ročně 3) t. j. z přívozu najatého. běžným platem se klade 2 kopy. Mlynář Podhradskej platí pronájmu ze mlejna 33 strychů; po 40 gr. počítajíc, rok k roku rovnajíc, činí za též žito 22 kop; za 2 strychy votrubův po 12 gr. 24 gr.; za vykrmení 2 vepřů užitkem 7 kop; pily že se užívá míň a víc 10 kop. Mlynář Květovskej platí pronájmu ze mlejna 30 str. žita, po 40 gr. počí- tajíc, činí 20 kop; 1 strych votrub 12 gr.; za vykrmení 2 vepřů užitku kladu 7 kop; za užitek olejny rok k roku rovnaje 1 kopu 30 gr.; za užitek pily rok k roku rovnaje 5 kop. Mejta z vorův dříví že se schází do 85; ale rok k roku rovnaje, kladu 70 kop. Archiv Český XXIX. 22

Strana 170
170 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Klade se v též taxi, že se z mostův u Zvíkova cla ročně do 7 kop schází; i poněvadž jest věc vědoma, že na ty mosty jest větší náklad, nežli jich užitek, protož ten plat mejtnej běžnej na opravování týchž mostův slušně nechán býti má. Cihelny při zámku užitku ročně se klade 10 kop; ale ta cihelna není než pro zámek, komu prodávati není; nicméně za užitek jí se klade běžně 2 kopy. Krčem vejsadních pokládá se 9 v též taxi; ale podle cedulí dílčích nena- chází se jich v těch vesnicích toliko 5; neb aby 2 krčmy vejsadní v Podhradí, a jedna na Červeným, a čtvrtá ve vsi Velký býti měly, toho v ceduli dílčí dostaveno není. Než byla prve krčma vejsadní ve Vsi Oujezdci, ta jest-li na Červenej převe- dena, to může býti, než mělo se o tom v taxi zmínka učiniti, tak aby po časích v Oujezdě poznovu krčma zaražena nebyla. — 600 věrtel bílého piva že se v těch krčmách, rok k roku rovnaje, vydati může, se klade. Byť jen 400 věrtel bylo, dosti jest. Počítajíc každého věrtele 20 gr. za užitek mimo náklad — ač i to jest mnoho, neb jinde jen 15 gr. se počítá, — jednoho každého věrtele piva počítajíc, činí běžně 133 kop 20 gr. Za užitek řídkého piva klade se běžně 6 kop. Summa běžného platu podle nadepsaného rozepsání činí 1019 kop 5 gr. Počítajíc jednu každou kopu téhož platu běžného za 20 kop, činí za něj 20.381 kopu 40 gr. Za zvuoli na těch všech gruntech panskejch i sedskejch pokládá se 1000 kop; ale jest na 500 kopách dosti, neb se za 500 kop v roce zvuole ani tolik neučiní. A tak podle tohoto rozepsání na též panství Zvíkovský učiní 53.983 kop 57 gr. 1 d., vše míš.4) 4) Tato summa 53.983 kop 57 gr. 1 d. vznikla Zahořanskému z těchto sčítanců: za zámek, dvory s pozemky, kollatury, násadu . 10.442 kop . . „ platy stálé po 40 kopách učteno kapitálu . . . . . . 22.160 „ 17 gr. 1 d. „ běžné „ 20 . . . . . . 20.381 „ 40 „ 1.000 „ zvůli (nikoli 500 kop, nýbrž). . . . . . . . . Úhrnem . . . 53.983 kop 57 gr. 1 d. Však má-li se contrataxí proti taxí JMsti pana Jiřího Ernreicha zase psáti, tehdy, jakž napřed odtčeno, ať prve JMsti panu Jiřímu Ernreichovi z Švamberka se psaní učiní a hned odešle, strany potahův a dobytka i jiných svrškův, co při jed- nom každém dvoře zanechati, buď sobě pozůstaviti chtíti ráčí. Potom když se vy- rozumí, co za odpověď dá, teprve kontrataxí v spis uvésti a k smlouvě jistej den jmenovati. Do contrataxí není potřebí vejšeji plat stálej 38 kop a běžnej polovici toho klásti; smlouvou potom se přidati může, aby se kopa za 40 kop platu stálého, a běžného polovici toho dostala. A jest hojně uplacen dosti; jakož pak kdo koliv smlouvy přítomni budou, tomu lépeji porozumějí, když se jim k tomu podobné taxy odprodání statkův od panství Zvíkovského a smlouvy o ně přednesou.

Strana 171
Instrukce správcům důchodů a statku městského v J. Hradci 1613. 171 135. 1613, 25. října: Purkmistr a rada města Hradce Jindřichova dávají správ- cům důchodův a statku městského instrukci, kterou by v povo- lání svém se říditi měli. Instrukcí od nás purkmistra a rady města Hradce Jindřichova slovutným panu Gregorovi Autěferovi a panu Tobiášovi Klementovi, sousedům téhož města, jakožto nařízeným správcům důchodův a statku obecního k městu Hradci náležitého, kterak by se v povolání svém říditi a spravovati měli, jakž níž následuje. [1] Předně a nejprve poroučejlí a svěřují se jim oběma pod správu a opa- trování k poslušenství všickni na statku témž obecním poddaní lidé, usedlí i ne- usedlí, vdovy, sirotci, uběhlí i nezběhlí, dvory, mlejn, lesy, rybníky, a sumou jiné všechno a všelijaké hospodářství, i všeckna čeládka ve dvořích a mlejně pozůstáva- jící; jsouce my k nim té důvěrnosti a naděje, že sami na sobě dobrý příklad dávati a k tomu jak poddané i čeládku, aby se Pána Boha báli a povolání svému dosti činíce věrně se chovali, vésti budou. [2] Propouštění lidí z poddanosti a člověčenství z gruntův obecních, též soudy a řízení sirotkuov a vdov o spravedlnosti jich, tak také i knihy urburní neb gruntovní a sirotčí, ano i lovení rybníkův v přítomnosti vyslaných našich sobě, jak i předešle bývalo, v moci své pozuostavujem a zanecháváme; však to vše s vědomím a v přítomnosti jich správcuov se říditi a konati má. [3] Všecky a všelijaké důchody stálé i běžné, buď na lidech poddaných, k obci z krámečkuov a jiných pod plat míst lidem při městě puštěných, též také z verunkuov při knihách městských, co tak této obci přísluší, též i z cihelny užitky, a odkud koliv by se co toho vyhledati mohlo, aby k sobě přijímali, a z nich, buďto [z] peněz, obilí i z svršků a nábytkuov, což jim tak koliv podle inventáře v moc a k opatrování odevzdáno a poručeno jest, počet pořádný činili. [4] A jakož také každým ouředníkům a správcům na to pilný a bedlivý pozor dáti sluší, jak by vedle dostiučinění povinnostem svým i toho vyšetřovali, kterak by netoliko nad předešlými ustanoveními a správami ruku ochrannou drželi, ale i také uznali-li by na statcích sobě svěřených a poručených kde jaké příčiny k zlepšení užitkův, k tomu se radou a [s] vědomím vrchnosti své skutečně přičinili. [5] Podobným způsobem i my k častopsaným pánům správcům obecním té celé a nepochybné naděje a duověrnosti jsme, že k tomu všelikterak (pro budoucí pochvalu a památku jich) prohlídati a na [to] s pilností mysliti budou, aby stateček obecní netoliko náležitě od nich řízen a spravován, ale i s dobrým užitečným obce vzrost maje (dle hojného zakázání jejich), rozšířen, napraven, a s jistým vědomím naším, zvlášť pana primatora nynějšího i budoucího, k němuž oni ve všem (zvlášť 22*

Strana 172
172 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: co by se nového stavení a velkých nákladů dotýkati chtělo) zření své míti mají, pilností jich v dobrý a chvály hodný řád uveden byl. [6] Za kteroužto pilnost, práci, bedlivost a prokázanou bohdá sousedskou upřímnost jejich v tom, podle uznání a náležitého poděkování, jistá odměna jim s budoucím připomínáním toho vším dobrým od této obce učiněna býti má. Pro lepší toho pamět a podstatu jest tato instrukcí pečetí menší městskou upečetěna a vejš psaným pánům správcům v ruce uvedena. V pátek po památce sv. Lukáše evangelisty leta 1613. Z městského archivu J. Hradeckého opis v zemském archivě v Praze. 136. 1614, 1. ledna: Albrecht z Waldšteina a manželka jeho Lukrecie rozená Nekšovna z Landeku poddaným ve vsi Jablunce na panství Vsetínském na Moravě pouštějí pozemky k vlastnictví a propůjčují rozličné jiné výsady. My Albrecht Václav Eusebius z Waldšteina, JMti Římského císaře komorník, Lukrecí Waldšteinská rozená Nekšovna z Landeku, páni a držitelé panství Vsetín- ského, Lukovského a Rym[n]ického, známo činíme přede všemi, kdežkoli tento list čten aneb čtouci slyšán bude, a zvláště tu, kdež náleží, že poddaným našim ze vsi Jablunky tuto milost činíme a rolí, louky a paseky, kterýchž nyní v držení a užívání sou, jim dědičně dáváme, a nijakým spůsobem my ani potomkové naši a budoucí páni a držitelé panství Vsetínského a dědiny Jablunky jim jich odjímati nechcem a nebudem. Tolikéž z šenkův vinných jak obec tak fojta propouštíme; na hony aby nechodili, psův a chrtův nechovali. Do mlejna, kde se jim dobře lebí [líbí], vozili. Hlásati na zámku Vsetínském ani nikde jinde povinni nebyli, je na časy budoucí a věčné osvobozujeme. Též kdyby se kdy bukva obrodila, tehdy aby v horách k panství Vsetínskému přináležejících svině a bravy pásli bez všelijakého ouplatku. A dříví jak k palivu tak k stavení sekati a bráti mohli, jim to dovolujem. Čehož jim nikdy od nás ani budoucích pánův a držitelův panství Vsetínského a dědiny Jablunky zbraňo- váno nebude a bejti nemá. Poněvadž již nám prvotně za ty všecky věci plat dávají a dávati na časy budoucí mají. A pro lepší toho jistotu pečeti naše vlastní k tomuto listu přivěsiti sme dali. Jehož jest datum na zámku Vsetíně prvního dne Januari léta tisícího šestistého štrnáctého. A. z Waldsstegna m. p. Originál perg. v archivě Českého Musea; z dvou pečetí někdy přivěsených zbyly jenom závěsné pásky. — Ves Jablunka stojí u pravého břehu řeky Bečvy na cestě ze Vsetína do Valašského Meziříčí. — Lukrecie zdědila panství Vsetínské 1591 po svém otci Sigmundovi Nekešovi z Landeka; po svém strýci Vác- lavovi Nekešovi z Landeka odkazem 1604 dostala statek Lukovský, Rymnický a j., 1609 podruhé se provdala za Albrechta z Waldštejna, jejž přijala 1610 na spolek ve všech statcích svých, a zemřela 1614. Albrecht z Waldšteina, zatím proslulý a jinak zbohatlý, prodal moravské panství Vsetínské r. 1623. (Volný, kraj Hra- dištský 490.)

Strana 173
Z roku 1614. 173 137. 1614, 22. února: Císař Matyáš potvrzuje výsady, jež Václav Kekule ze Stradonic dal svým poddaným ve vsech Pravoníně, Ovesné Lhotě, Čáslavsku a Vsi Velké r. 1595. My Matyáš z Boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král, arcikníže Rakouské, mar- krabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě, oznamujem tímto listem všem, že jsme poníženě prošeni od slovutného Václava Kekuli z Stra- domic [sic] na Pravoníně a Stradonicích, věrného našeho milého, na místě lidí poddaných jeho ze čtyr vsí, totiž Pravonína, Vovesné Lhoty, vsi Čáslavského a Vsi Velké, abychom jim listův a obdarování jeho Václava Kekule, kteréž jest jedné každé z týchž vesnic obzvláštně a v slovích jednostejných sepsané, pod datum jednoho každého na Pravoníně, ve čtvrtek den památky Božího Těla, léta Páně tisícího pětistého deva- desátého pátého [25. května 1595], jakožto na ten čas vrchnost jejich pro snadší a lepší vyživení týchž lidí poddaných svých nadal, tolikéž milostivě schváliti a po- tvrditi ráčili. K jehožto ponížené prozbě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých a mocí královskou v Čechách, již jmenované listy a obdarování jsme schválili, obnovili a potvrdili, a tímto listem ja- kožto král Český ve všem jich znění, položení, v punktích, klausulech a artikulích, nejináč, než jakoby v tento list náš slovo od slova vepsány byly, schvalujem, ob- novujem a potvrzujem. Chtíce tomu konečně, aby při tom při všem od každého člověka, což se v těch listech obsahuje, jmíni, držáni a neporušitedlně zachováni byli. Protož přikazujem všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavů království našeho Českého, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste nadepsané lidi poddané ze všech již jmenovaných čtyr vesnic při tomto schválení, obnovení a po- tvrzení našem bez všelijakých zmatkův a odporností nyní i na budoucí věčné časy zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce ani jiným činiti nedopouštějíce, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské a královské, dědicův našich a budoucích králův Českých. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázati ráčili. Dán v městě našem Budějovicích Českých, v sobotu po první neděli postní Invocavit, léta šestnáctistého čtrnáctého, a království našich Římského II., Uher- ského VI. a Českého III. Matthias m. p. Sdenco Ad. Poppl de Lobcouicz, S. R. Bohemiae Cancellarius. Ad mandatum Sacrae Caes. Majestatis proprium Pavel Michna m. p.

Strana 174
174 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Originál pergamenový v archivě Českého Musea; visutá pečeť schází. Dole na samém kraji pod zá- hybem poznamenáno současně: „General Confirmation Wenzeln Kekule vier Dorfschaften-Privilegien, allermassen ers inen geben und selbist vor sie interveniret.“ Na zadní straně uprostřed též současně poznamenáno: Regi- strator Wh. Ad. Czaijs m. p. — Kekulův list z r. 1595 tištěn zde str. 147 č. 115. 138. 1614, 28. října: Rytíř Václav Kekule ze Stradonic poddaným svým v Pravo- níně, Čáslavsku, Lhotě Ovesné (Horní) a ve Velké Vsi zlepšuje práva k uživání vlastních lesů a uskrovňuje povinnost k službám panským; nástupce své zavazuje k potvrzování. Já Václav Kekule z Stradonic na Pravoníně a Stradonicích známo činím tímto listem všem lidem vůbec a zvláště tu, kdež náleží: že sem poníženě žádán od lidí, věrných poddaných svých, osedlých ve vsech mých Pravoníně, Čáslavským, Lhotě Vovesné, Velké Vsi obývajících, abych mimo předešlá některá jim ode mně před některejmi léty učiněná a teď nedávno jim od JMti nejjasnějšího knížete a pána pana Matyáše z Boží milosti voleného Římského císaře, po všecky časy rozmnožitele říše, a Uherského, Českého, Dalmatského, Charvátského oc krále, arciknížete Rakou- ského, markrabí Moravského, Lucemburského a Slezského knížete a Lužického mar- krabí oc, pána mého nejmilostivějšího schválená a konfirmovaná nadání ještě vejšeji některé milosti učinil. K jejichžto ponížené žádosti s dobrým svým rozmyslem jakožto dědičný pán a vrchnost jejich, pro jich ke mně po všechna léta minulá až i do tohoto času poddané a poslušné se chování, a pro snadší jich i budoucích jejich v živnůstkách fedrunk a průchod, bez urážení, ztenčení aneb jakého zmenšení jak těch předešlých nadání, tak také i konfirmací od JMti císařské na ně vyšlé, tyto vejšeji jim milosti činím: Předně kdež v týchž nadáních jedné každé vsi obzvlaštně pod pečetí mou a jinejch čtyř osob stavu rytířského na svědomí podle mé přitištěných a jim daných, co se užívání lesův i také porostlin k všelijakým rozdílným a zejména v týchž na- dáních doloženým potřebám dotýče, kdež toho vejslov]ně doloženo, že jich mírně s volí vrchnosti své užívati mají.*) I aby v té příčině (an se tu gruntův a porostlin vlastních jich poplatných dotýče) skrze nedorozumění nějaké nesnálze a těžkosti budoucně od vrchností svých snášeti a pociťovati nemuseli; protož týž artikul z svého bedlivého uvážení takto obměkčuji a vysvětluji: poněvadž z takových po- rostlin [k] gruntům jich starobyle náležejících jak mně, tak [sic] vrchnosti své platy roční dávati a odvozovati musejí, aby bez všelijaké překážky budoucí jednoho kaž- dého člověka týchž porostlin jak k stavení, tak také i k palivu a všelijakým jiným domácím svým potřebám volně a svobodně požívati mohli a moc měli. [Kdež pak nad to výše tíž lidé poddaní toho] při mně ve vší náležité ucti- vosti a pokoře vyhledávají, abych jim pro budoucí a věčnou památku svou ještě i tu

Strana 175
Kekule zlepšuje výsady Pravonínským 1614. 175 milost učinil, poněvadž se obávají, aby budoucně skrze braní jim dítek jich do dvorů v tom nějakého nátisku pociťovati nemuseli; pročež nemoha jich i v též žádosti po- nížené a pokorné (zvlášť pak ušetřujíc v tom některejch přímluv poctivejch lidí za ně učiněnejch) oslyšeti, z zvláštní mé k nim náklonnosti tuto jim milost činím, aby ni- žádný pán jejich budoucí žádným vymyšleným spůsobem moci té neměl a míti ni- kterakž nemohl, žádnému z týchž poddanejch, kterýby toliko jednoho syna a jednu dceru měl, jak do dvora tak ani k žádné jiné službě své vyzdvihovati a bráti; po- něvadž snadný toho rozum jest, kdyby se to od které vrchnosti dáti mělo, že by nemohlo býti než s naříkáním rodičův i také s umenšením živnůstek jejich. Než který by poddaný více než jednoho syna [a] dceru měl, a těch by pán gruntuov Pravonínských k jaké koli službě své potřebovati chtěl, to volně a bez překážky každého člověka učiniti moci bude, s touto obzvláštní vejminkou, aby jinam nikam týchž dítek jejich na cizí grunty nezadával, ani komu k službě zavazoval, lečby kterej dobrovolně u koho bejti a s radou rodičův svejch se zadal aneb sloužiti chtěl a chtěli. Však který by tak pro svou potřebu k dvoru svýmu vzal, s nimi křesťansky nakládajíc, náležitou službu aby byl povinen každému obojího pohlaví každoročně platiti a odávati. Protož tomu chci, aby týž pán tento list a obdarování mé týmž poddanejm dříve, nežli by se jemu poddaností a člověčenstvím zavázali, jako i jiná předešlá nadání schváliti, a v jednom i také v druhém punktu pod vejminkou v předešlém obdarování doloženou potvrditi, zavázán a povinen bude. Pro lepší toho bezpečnost a potvrzení jisté konečné vuole mé, já svrchu psaný Václav Kekule z Stradonic oc pečeť svou vlastní a přirozenou s jistým mým vědomím a s celým i plným přiznáním rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. A pro lepší toho jistotu dožádal jsem se urozenejch a statečnejch rytířů, pana Jana Sádly z Vraždného na Hlinci a Skopytcích, pana Bohuslava Víthy nejstaršího z Zerzavého a na Chotovinách, pana Jana Frydrycha Doudlebského z Doudleb a na Mezeříčí, a pana Petra Voka Špulíře z Jiter a v městě Táboře, že jsou také pečeti své dali, jim a dědicům i budoucím svejm beze škody, na svědomí podle mé přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození Syna Božího tisícího šestistého čtrnáctého, v outerej den svatých Šimona a Judy, dvou apoštolův páně. Originál pergamenový v archivě Českého Musea, jest místem porouchán; po pěti přivěšených pečetech zbyly jenom pergamenové pásky. — *) Viz zde str. 148 dole. 139. (1616): O občinách vsi řečené Homoly (u Budějovic) a o dávkách k faře. Tato ves má občiny, kteréž společně užívají, jakž níže: Les obecní slove v Aichpichlu, mezi gruntovními lesy ležící, kteréhož pro potřebu svou užívají. Kus obecní podle Kandorfských [?] mezí ležící nevelký.

Strana 176
176 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Pastev žádných nemají, toliko dobytek svůj v lesích obecních a gruntovních a po gruntech přílohem ležících pasou. Tato ves náleží farou k kostelu Boršovskému. Jsou povinni faráři dávati: žita 18 korců, ovsa 18 korců, sejrův letníku 21, aneb za sejr po 4 groších. Vajec pánu po 4 vejcích a po 1 krejcaru. Lna při Vánocích jeden každý knězi a žáku po 2 žemničkách, a drobet semene lněného. Od odávání manželstva po 2 groších. Od křtu nic. Od pochování po 2 gr. Od jiných služeb církevních nedavá se mu nic. Řed. dr. V. Nováček daroval mi tento výpis z pozemkové knihy č. 1649, která od okresního soudu Budějovického dostala se do archivu zemského v Praze. Zápisy v té knize na jednotlivé usedlosti počínají se v rozličných letech okolo r. 1620, nejstarší jest z r. 1616; přestávají r. 1658. 140. 1620: Vrchnost Vamberská za úrok zvětšený a již nezvyšitelný zajišťuje občinu, kterou ves Roveň k pasení dobytka sobě zřídila z polí, jež koupila od svého souseda Maryšky. Já Václav Mikuláš Pecingar z Bydžína na Starém Vamberce a Lhotě Žalmanově, i na místě dědicův a budoucích svých, jakožto pán dědičný těch kruntů vyznávám tímto listem, jenž hamfešt slove, obecně přede všemi, kdežkoli čten a čtouci slyšán, a zvláště tu, kdež [náležeti bude, že dobrovolně a z do]brým mým rozmyslem k žádosti veliké a snažné prosbě i mnohému při mně vyhledávání věrných dědičných poddaných [mých milých, rychtáře a kon- šelův i vší] obce ze vsi Rovně jsem své povolení k tomu dal: nemajíc oni žádných obcí a na nich pastev pro své všelijaké dobytky, [. .. kus kruntu] Maryšky souseda svého tu v též vsi Rovni koupili; a tu na témž kruntu pro své všelijaké dobytky, pastvy i svá vyživení [z nich . . obec .. so]bě učinili gsau, [jsem?]*) jim rychtáři a konšelům i vší obci vsi Rovně toho podal, chtěli-li by mi se více něco nad předešlý plat mimo to, což mi prv z tohoto kruntu vycházelo, svoliti platiti, že jich při tom toho všeho užívání téhož kruntu Maryškova zůstaviti a zanechati, a jim to osvoboditi chci. K čemuž sou se svolili a platem jistým budoucně se zavázali. I znajíc v tom jejich velice potřebnou, náležitě slušnou věc býti, a nemoha jejich [pokorné žádosti], ohlédaje se na jejich ke mně vždycky věrné poddané a poslušné chování, odepříti: tak činím a touž obec jim rychtáři a konšelům i vší obci nynějším i budoucím v též vsi Rovni na časy věčné, jakožto poddanným k tomu panství Vamberskému náležejícím, kteráž leží z jedné strany počna od samých plotův humen [též] vsi Rovně vedle rolí Jana mladýho Špilka, a z druhé strany též počna od samých plotův humen vedle rolí Václava Duška, až po meze rolí Pekelských k kruntům [...] královským přibíhajícím; i s kusem po- rostlinou březovou a paloukem při též porostlině, i jinými na témž kruntu lukami, sady [s ovocem] štěpným i planým se [nacházejícím], — mocí tímto listem hamfeštním, i na místě dědicův a budoucích svých i držitelův též vsi Rovně, osvobozuji a k skutečnému [jich poží vání, jak meze okolo též [rolí] vysazené jsou; tak, že podepsaní rychtář a konšelé i všecka obec nynější i budoucí na časy věčné platiti mají z též vobce [jmenované mně] dědicům a bu- doucím [mým i] držitelům vsi Rovně, platu při každým sv. Jiří po padesáti groších českých, a při sv. Havle též po padesáti groších českých, [a mimo to] při každým sv. Havle po třech

Strana 177
Obecní pastvina v Rovni 1620. 177 korcích ovsa míry Kostelecké, po čtyrech slepicích a vosmi vejcích tolikéž na budoucí časy každého roku [platiti mají]. Nic tu sobě, ani dědicům a budoucím mým i držitelům vejš psané vsi Rovně na též vobci práva žádného již více, ani jaké vlastnosti, [summou ničímž k užívání ani v platech] přivětšovati nepozůstavuji, tak že dědicové a budoucí moji i držitelové nahoře psané vsi Rovně nemají a moci míti nebudou, mimo nahoře položený plat, více přivětšovati a přidávati, ani na touž obec jim Rovenským sáhati a ji chtíti odjímati, nýbrž též vobce své sobě osvobozené [oni rychtáři a konšelé a všecka obec nynější i budoucí] jakým koliv spůsobem pastvami na ní dobytkův i jinak užívati moci budou, a to bez všelijakého mého, dědicův a budoucích [mých držitelův často psané vsi Rovně] odporu, překážky všelijaké. Na potvrzení a zdržení toho všeho k tomuto listu hamfeštnímu, jenž osvobození slove, [jsem svou vlastní pečeť s podepsáním mé] ruky přivěsiti a přitisknouti dal. A pro lepší toho všeho dotvrzení a jistotu dožádal jsem se urozených [a statečných rytířův: pana Jana Hutnickýho z Boknsdor]ffu a na Jedlině, pana Frydrycha Domausickýho z Harasova a na dvoře svobodném v Kvasinách, [že jsou také pečeti své na svědomí podle mé pečejti, jim, dědicům a budoucím jich beze škody, s podepsáním] rukou svých vlastních přitisknouti dali. Na Starém Vamberce . .. leta 1620. Václav Mikuláš Pecingar z Bydžína v. r. Jan Hutnický z Boknstorffu v. r. Frydrych Domausický z Harasova v. r. Z originálu obce Roveňské u Vamberka opsal r. 1879 Josef Prokeš, tehdáž učitel ve Vamberku. Co v tomto otisku stojí v hranatých závorkách, to v originále bylo již málo znalé nebo docela nečitatelno, i bylo doplněno opisovačem nejvíce z podobné listiny obce Lupenické dané 7. srpna 1609, kteráž jest tu vytištěna výše str. 161 č. 131. — *) J. Prokeš četl: sobě učinili gsau; tuším však, že má se čísti: sobě učinili, jsem jim ... toho podal [t. j. nabídl]. po 25 141. (Okolo 1625.) Taxace, při odhadu statku co zač se počítá. (Správa, na jaký spůsob statek taxirován býti má.) Platu stálého 1 kopa po 50 kopách aneb po 40 kopách; běžného 1 kopa kopách aneb po 20 kopách. Lán dědiny po 600 kopách, chatrný po 300 kopách. Lesův leč po 120 kopách. Potoky po 300 kopách. Huti vitriolový po 1000 kopách. Kostel podací po 200 kopách, filiální po 100 kopách. Zvůle 200 kop. Stavení dvoru od kamene s ovčínem za 250 kop. Za jednu s presem vinici na 5 sudů 750 kop. Sud vína po 15 kopách. Haltýře po 25 kopách. Za ponůcky 6 kop. Archiv Český XXIX. 28

Strana 178
178 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Z jednoho kola mlejnského pánu 10 strychů [či kop?], mimo díl mlynáře. Z dvou kol 20 strychů [?]. — Z jedním kolem a pilou 40 kop. Vejsadní krčmu 200 kop. Štěpnici s travou a s ovocem 150 kop. Zahradu skrovnou pro vaření 40 kop. Mlejn nuzný bez dostatku vody o 1 kole 200 kop. — Mlejn na 2 kola, jenž znova vystaven a dobrým melivem dává 44 str. žita, 14 str. prachu, vepře 2 krmí; z důchodův mlejnu čtvrtý díl nákladu, když se šacuje, sraziti má. Rybník s násadou 30 kop, kaprový násady 1 kopa po 12 kopách. — Za jednu kopu kaprů po 12 kopách, po 10 kopách tolikéž. — Rybník malý plodový za 25 kop. Chmelnice na 20 strychů za 70 kop. Zahrada pro vaření, 12 záhonů za 25 kop. — Za zahradu bažantní s plotem obehnanou 200 kop. Pastvy za 100 kop. Kotlu pálenýho 1 kopa [sic]. Pšenice osypní po 1 kopě 15 gr. 1 strych. — Žita po 1 str. 1 kopa. Ječmene 1 str. 50 gr. míš. Z věrtele piva užitku 30 gr. Prachu půdního 1 strych po 24 gr. Za krmení vepře jednoho 5 kop. Svině stará za 2 kopy. — Prase roční 40 gr. Koza stará za 2 kopy, roční za 1 kopu. Kráva ročně užitku 3 kopy. Stará ovce užitku 12 gr. Vůz sena sedlského za 45 gr. Slepice po 6 gr. — Kuře po 3 gr. — Vejce po 1 d. Hus po 10 gr. Roboty vorný den po 24 gr. Mlácení [sic, snad omylem místo vláčení] za den po 20 gr. Roboty ženný den po 6 gr., ke stravě po 4 gr. Za špalek po 1 gr. — Od sáhu dříví z lesa 10 gr. — Od sekání dříví [sic] 10 gr. Od sekání trávy za den po 6 gr. — Od hrabání za den po 4 gr. Od sázení hlavatice za den po 4 gr. — Od pletí za den po 4 gr. Od jednoho svazku konopí neb lnu tření 6 d. Od kopání na . . . 6 gr. Od sekání dříví po 4 gr. z lesa —

Strana 179
Kterak se statky odhadují (1625). 179 Od nakládání ovsa po 6 gr. Od jednoho vánočního koláče 6 gr. Za den řípy kopání po 4 gr. Za jeden den hnoje vození po 20 gr. Losos za 6 kop míš. Tištěno zde z rukopisné knížky bibl. Českého Musea (IV. H. 6 v malé osmerce). Titulní list má nápis: „Regule regenta a jiných officírův pod jurisdikcí jeho přináležejících“. Pod tím jest ve velikých číslicích leto- počet 162-, jehož poslední cifra odrolením listu zmizela. Jest tedy ten rukopis psán někdy v letech 1620—1629 čili okolo roku 1625. Regule takto nadepsané vyplňují největší část knížky; jsou to články skoro vesměs vypsané z instrukce hejtmanské na statcích komorních, tištěné v AČ. XXII. str. 358—481, avšak přeformovány na vrchnost soukromou, kteráž nijak blíže není označena; leckteré články byly vypuštěny, a málo nového přidáno. Za tím následuje na 4 listech „Správa aneb regule, kterak počtové písařův důchodních, obročních, sirotčích, pivovarních přijímati se mají,“ psaná rukou druhou, na pohled starší; pak z též druhé ruky na 2 listech poučení o měrách zemských, vzaté z Hájkovy Kroniky l. 247-8, a za tím přítomné poučení o taxaci rozličných věcí při odhadech panství. Na samém konci čte se podrobnější poučení o tom, co všechno v odhadu panství má býti uvedeno a v penězích oceněno. Začátek tohoto posledního poučení jest psán ještě druhou rukou, konec pak jest dopsán rukou třetí, o mnoho mladší, a opatřen letopočtem 1641. — Ceny schválené sněmem 1609—1610 k odhadům statků viz výše str. 160 č. 130; jsou mnohem menší, než přítomné. 142. Z knihy hospodářského úřadu Chlumeckého v Litoměřicku, založené roku 1627. Ředitel Julius Pažout upozornil mne na rukopisnou knihu, chovanou v archivě zem- ském v Praze, která obsahuje mnohé předpisy a zprávy o panství Chlumeckém v Litoměřicku. Jest to foliant širšího formátu, dobře zachovaný v původní koženné vazbě. Svrchu na přední deštce jest do kůže vytlačeno pozlaceným švabachovým písmem nahoře: Sahl Buech, a dole: 1627. Pod slovy Sahl Buech připsala nedávná ruka inkoustem: „von 1627 über die Herrschaft Kulm im Leitmeritzer Kreise.“ Jiného titulu kniha nemá. Na vnitřní straně přední deštky jest podepsán Dr. Limbeck, jenž před 40 lety byl presidentem krajského soudu v Litomě- řicích, a jak se pamatuji, přátelsky obcoval s Ant. Gindelym, archivářem zemským. V deštkách jsou svázány 73 listy silného papíru, jichž strany jsem očísloval (1—144 a 57 ab); skoro všechny strany jsou popsány, a to od počátku až do konce jednou rukou, kteráž psala nej- více r. 1627, méně v letech 1628—1630. Ves Chlumec, německy Kulm, jejíž jmeno proslulo bitvami z r. 1126 a 1813, byla středištěm panství, které po roce 1623 prostíralo se ode vsi Habří blíže pověstných Stadic u řeky Bíliny na jihu, a ode vsi Kliší nedaleko města Ústí nad Labem, směrem severo- západním až k zemské hranici česko-saské u vsi Habartic na severu v Krušných horách. V tom prostranství rozeznávaly se tehdáž tři statky, však prostoupené statky jinými a ve- spolek málo spojité; totiž 1. statek Chlumec uprostřed, od r. 1544 v držení Kelblů z Gei- singu, k němuž r. 1601 Petr Kelbel přikoupil blízké městečko Chabařovice; 2. statek Kliše na jihovýchodě blíže Ústí, jejž r. 1588 zdědil týž Petr Kelbel; 3. statek Hotovice, (na jihu, 28*

Strana 180
180 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: od Trmic na západ), náležel r. 1613 Frydrychovi Horovi z Ocelovic, který k němu tehdáž přikoupil ves Habartice, daleko na sever odlehlou v horách Krušných. Statky Chlumec a Kliše pro účastenství Oty a Rudolfa Kelblů v povstání byly skonfiskovány, pospolu za 157.906 zl. r. odhadnuty a 14. října 1623 postoupeny za 127.167 zl. Petrovi Jindřichovi ze Stralendorfu, jemuž císař při tom daroval z milosti 35.000 zl., a krom toho z trhové ceny srazil se dluh 70.363 zl., jejž Stralendorf počítal si za císařem. Také statek Hotovice Frydrycha Hory od- hadnutý na 64.354 zl., byl ku komoře zabrán, r. 1623 témuž Stralendorfovi k užívání postoupen a r. 1629 prodán za 20.000 kop gr. m. (Bílek, Konf. 165, 262). Že velké panství Chlumecké takto vzniklo spojením několika statků, odtud v součástkách jeho jevily se některé rozdílnosti při břemenech poddanských, jež se ukazují také v tabulce, kterou jsem sestavil z urbáře a nížeji dal tisknouti (i). Stralendorfové pocházeli ze starého rytířského rodu meklemburského. Otec nového držitele panství Chlumeckého, rytíř Leopold Stralendorf, přestoupil z protestantismu ku katolictví, po roce 1570 sloužil kurfir- stovi Mohučskému; roku 1603 dostal se do Prahy jakožto tajný rada císaře Rudolfa, povýšen 1605 za místo- kancléře říšského, 1607 obdařen dědičným titulem svobodného pána a přijat v Čechách do stavu panského. Vynikal hrabivostí; r. 1610 mluvilo se o něm, že za 5 let svého úřadu místokancléřství říšského nabyl 200.000. — Z jeho četných dětí proslul nejvíce Petr Jindřich svob. pán ze Stralendorfa. Na dráze úřední a v zištnosti vydařil se po otci. Již roku 1605 byl členem říšské rady dvorské (císařského soudu nad říší Německou), kdež do roku 1621 postoupil za místopředsedu, povolán i do tajné rady. Užíván byl také za nástroj při mstě za odboj stavů protestantských v Čechách: roku 1621 revidoval rozsudky vynesené nad hlavními provinilci, r. 1625 činně účastnil se Vídeňské komise k vypracování Obnoveného Zřízení Zemského. Císaři Ferdinandovi II. přispěl 36.000 dukáty na vedení války třicítileté. Zemřel 13. února 1637 neženat. (Stieve v Allgemeine deutsche Biographie, vydané Bavorskou Akademií, v Lipsku 1893, sv. 36 str. 493-5). — Vedle Petra Jindřicha bývá jako pán na Chlumci jmenován jeho bratr Wolfgang Leopold ze Stratendorfa, o němž málo se ví jiného, než že se psal císařským radou. Písemnosti zapsané v knize Chlumecké otiskují se zde dílem celé, dílem ve výtazích větších menších, dílem pouhé zprávy o nich, podle toho, jak velkou neb malou důležitost pro nás mají. Všechny kusy poznamenal jsem písmeny, jež jdou od a) až do p). Vrchnost Stralen- dorfská r. 1627 na panství Chlumeckém nově upravovala mnohé poměry hospodářské a právní, ku kterémužto cíli vydala četné listiny, jež byly do této knihy zapisovány, aby úředníci měli je po ruce. Některé z těch předpisů nehrubě se liší od způsobů, jež známe z jiných panství po Čechách, pročež jsem je vypouštěl; jiné předpisy jsou nám více méně nové, neznámé odjinud, v něčem až nesrozumitelné; možná že vrchnost cizozemského původu něco uváděla nově do Čech z Německa. Zvláště zajímavý jest výtah z urbáře (i), jejž jsem co do objemu zkrátil uvedením jeho do formy tabulkové; největší pozornost v něm vzbuzují roboty, které tehdáž měnily se tam již v platy peněžité, jež byly ku podivu veliké. Vrchnost Stralendorfská hleděla přimnožiti robot naturálních, o čemž předepsala obecné pravidlo v kuse c) § 10. Krutost a lakotu té vrchnosti nejostřeji charakterisují příkazy vyhlášené v řádě poddanském v kuse b) ku konci, kdež vrchnost chce se obohacovati z pokut ukládaných horlivě poddaným, při čemž i úředníky své činila účastnými svých zisků a dávala tím příležitost k vyděračství. a) Instrukce daná hejtmanovi panství Chlumeckého. Zaujímá v knize strany 1—30. Nadpis její zní: „Ordnung und Instruction für den Haubtmann oder Pfleger zu Czlunmitz [tak psáno, nebo Czlumnitz] oder Kolbenn.“ Co do věcného obsahu ta instrukce shoduje se největším dílem s podobnými předpisy v Čechách obvyklými, jichž jest dosti již uveřejněno v Archivu Českém. U každého odstavce na širokém okraji v levo oznámen jest kratince jeho obsah. Zde otiskuji tyto nadpisy článků, někde přidávám pozoruhodný výtah z textu k nim náležitého.

Strana 181
Instrukce daná hejtmanovi na Chlumecku 1627. 181 Christlicher Wandel. Von Administration der Justiz: Haubtmann soll sich in schweren Fällen Bescheids erholen ... soll er fleissig Acht haben, damit uber die unsern Unterthanen publicirten Gemein- Gebot- und Verbot-Artikel festiglich gehalten und .. bei den in solcher Ordnung ausgemessnen Straf, so uns auch von ihme ordentlich verraitet und zur Rechnung gebracht werden sollen.. Auf dass auch sowohl er der Haubtmann, als andere unsere Beamten und die Unterthanen sich der Unwissenheit nicht zu entschuldigen, als sollen obgemelte gemeine Gebot und Verbot alle Jahr zweimal, als nemlich acht Tage vor Pfingsten, und dann bei den gemeinen jähr- lichen Schreibtägen, so umb Martini gehalten, ab[ge]lesen, wie auch bei jedewederem Gerichte und desselbigen Richter eine Copia oder Abschrift davon behalten werden. Von der Oeconomey und Haushaltung: Haubtman soll fleissig der Wirthschaft nach- denken ... auch was er bei andern Herrschaften für sonderbare Wirthschaft und Nutzbar- keiten angerichtet zu sein in Erfahrung bringen wird, dazu auf diesen ihme anbefohlenen Güetern Gelegenheit sich erzeigte, soll er solches der Herrschaft an die Hand geben und da- rüber ihre Anordnung und Befehl gewärtig sein. Fleissige Aufsicht bei den Gebäuen, Bauregister. Fleissige Obacht auf das Feuer. Item soll er die Rauchfangkehrer zu rechter Zeit mahnen, alle Quartal die Rauchfang sauber auskehren. Obacht aufs Geschirr und Werkgezeug. Inventarium über den Hausrath und Gezeug. Alle Samstag der andern Wochen Arbeitanstellung zu thun ... damit auch die Aecker und Weinberg fleissig gearbeitet, tief umgeackert und gegraben, das Land mit Tüngen, Mergel, Teichschlamm, Abbrennen der Stuppel nach jedes Lands Eigenschaft, auch Abgrabung des Wassers an sumftigen Orten in guten Pau gebracht. Aufsicht mit den Tröschern und dero Beeidigung. Rabisch mit den Tröschern. Rabisch in der Frucht- und Heuernten, wie auch der Weinlesen.. die Richter eines jedwederen Dorfes mit dem Schaffer ihre Körbhölzer halten sollen. Aufsicht bei den Kornspeichern und Umstürzung des Getreids. Wieviel dem Haubtmann im Umbmessen des Getreids zu passiren .. auf 30 Viertel in schwerem Getreid ein halb, auf den Haber aber und Ringgetreid Viertel passirt. Kein Getreid ohne der Herrschaft Consens hin zu geben oder zu verkaufen. Fleissige Aufsicht in den Kellern nach den Weinen und Fassen. Einsamblung der Zins, Steuer .. Wann Contributiones und Anlagen zu dem Königreich zu entrichten, soll der Haubtmann einen rechtmässigen Anschlag, eines jedwedern Unterthanen Vermögen nach, damit der Reiche den Armen ubertragen helfe, verfassen. Wochentlich Rechnung mit der Mayrin oder Schafferin. Von Vieh ohne der Herrschaft Vorwissen nichts zu verkaufen. Aufsicht bei dem Brauwerk, Breuer sollen beeidiget sein. Aufsicht bei dem Gehölz .. Was von Geholz zu verkaufen, soll nicht nach der Seulen oder Schnuer, sondern Schrägenweis umb Michaelis verkauft werden. Aufsicht bei der Jagens- und Hetzens-Gerechtigkeit. Aufsicht auf Erhaltung der Mark und Grenzen. Keine neue Weg und Steg zu machen. Aufsicht bei den Wein- und Obstgärten, — bei den Mühlen, — bei den Teichen und Fischwassern. Fischung der Teich.

Strana 182
182 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Des Haubtmanns Fleiss. Von Einnahmb und Ausgab. Wochenzettel ale vierzehn Tag neben andern Bericht nach Prag zu schicken. General-Jahrs-Rechnung .. auf Trium Regum, da die Herrschaft nicht umb dieselbe Zeit in loco wäre, uberschicken. Fruchtrechnung. Ausgab. . . In die siebente Rubrica ist zu bringen, was für Samen dasselbe Jahr uber Sommer und Winter auf jeglichen Vorwerk angesäet, so aus des Korn- schreibers Rechnung, wie auch der Richter eines jeden Orts, so bei dem Ausseichen sein sollen, Zetteln zu justificiren. Geldrechnung .. Unter der Einnahme die erste Rubrica zu setzen, was an bestän- digen Silberzinsen, Raumzins, Robattgeldern, Hausbehren, Wachtgeld, Schmiedenzins, Wein- zins . . . Im dritten Titul was die Jurisdictionalia, Sterbgefäll, Erbgelder, Schreibgeld, Strafen und Buessen ertragen; diese Einnahmb wird durch die Gerichtsbücher und Verzeichnuss probirt. In den Ausgaben .. in der fünften Rubrik was für Taglohn zu Bestellung der Aecker aufgetragen, auf wieviel Tagwerk und auf welchen Vorwerken, sambt Specification der Arbeit, als zum Exempel zu Collmen so viel Tagwerk zu prachen, soviel Tag umbzureissen, soviel zu wenden, Mist zu führen. Juramentum des Haubtmanns, Schreibers, Breuereid, Dröschereid. V přísaze hejtmanské str. 28 vrchnost se jmenuje: Herrn Peter Heinrich und Wolfgang Leopold Frei- herren von Stralendorf Gebrüder. b) Řád podďanský na panství Chlumeckém, vydaný od svobodných pánů bratří ze Stralendorfa. Zaujímá strany 31—61. Podávám zde z něho větší počet článků u výtahu, ostatně jen nadpisy od- stavců. Statky v následujícím původním nadpise jmenované slovou v Palackého Popise str. 55 po česku a po německu: Chlumec Kulm, Kliše Kleische, Hotovice Hottowitz. Gemein Gebot und Verbot in unsern Herrschaften Colmb, Gleyscha und Ottowitz. Wir Peter Heinrich von Stralendorf, Rom. kais. Mt Kammerer, gehaimbter Rath, Reichshofrath und desselben Mittels Vicepräsident, und Wolfgang Leopold von Stralendorf, Rom. kais. Mt Rath, Gebrüdere, Freiherren, zu Goldebe und Prenszberg Erbsassen, Herrn auf Dorheimb, zu Kolmb, Gleischa und Ottowitz oc, gebieten unsern Beambten, Unterthanen, Hausgnossen und allen andern, die sich auf unsern Gründen mit unserer Verwilligung auf- halten, diese hernach geschriebene Gebot und Verbot, sambtlich und sunderlich zu halten, und derselben zu gehorsamben, bei Vermeidung der Straf und Poen, so bei jedwederen Artikel ge- setzet worden. Wie sich unsere Unterthanen gegen Gott sollen verhalten. Die Kirchen zu besuchen, keine Gäst zu setzen oder Branntwein zu geben unter dem Amt der Mess und Predig; [kdo by to prestoupil], der soll ein Pfund Wachs oder soviel Geld der Kirchen verhalten sein. — Das h. Sacrament des Abendmals nach katholischen Brauch zu empfangen; [kdo by o veliko- nocích to zanedbal], der soll auf unsern Gründen nicht geduldet, noch auf dem geweihten Kirchhof begraben werden. — Wann die Unterthanen das hw. Sacrament genossen, Saufen und Tanzens sich zu enthalten; [kdo by se toho dopustil], soll der Kirchen ein Ortsthaler zu geben schuldig sein.

Strana 183
Řád poddanský na Chlumecku pod Krušnými horami 1627. 183 Die Unterthanen sollen die Kinder zur Schule halten; ohne Vorwissen die Kinder in keine frembde Schule zu schicken. Die Gebote Gottes zu halten. Fluchen und Schwören abzustellen; [dopadený buď ohlášen] den Gerichten, die dann solche Person ins Gefängniss nehmen und den folgenden Sonn- oder Feiertag vor dem Ambt ans Halseisen stellen sollen, es wäre dann, dass sie sich vor solcher Straf mit einem halben Thaler zur Kirchen ablösen wollen. Alle Handarbeit auf Sonn- und Feiertag einzustellen; [kdo by pracoval], der soll der Herrschaft zwen Schock Meissnisch zur Straf verfallen sein. Allerlei Wucher verboten .. von einem Schock nicht mehr als das Jahr vier kleine Groschen Zins [62/8%] nehmen; die Richter sollen uber wucherliche Contract keine Exekution nicht vornehmen, sundern es ist uns das Getreid, sowohl als Wein oder Geld, so dergestalt durch wucherliche Contract verlassen worden, lediglichen heimbgefallen. Wie sich unsere Unterthanen gegen ihrer Obrigkeit und Herrschaft zu verhalten: Dass sie ihre Zinsen und andere Gaben unseumblich abführen, bei Buess eines Ortsthalers. Unserer Underbeamten Pflicht, und wie dieselbe beschaffen sein sollen. Die Richtere sollen .. sowohl ihrer Herrschaft Recht und Gerechtigkeit in Obacht haben, als der Gemein auf das fleissigste vorstehen, uber die Gerichtsordnung embsig halten, die gemeine Händel selbst schlichten und entscheiden, damit die Unterthanen nicht alles förderlichst an die Herr� schaft gelangen zu lassen verursachet werden. Wie sich die Unterthonen gegen den Gerichten zu verhalten .. gehorsamb sein ..bei Poen ein Schock Gr. und vier Wochen Gefängnuss in Stöcken. Dem Pfarrherrn den Decem zu reichen. Vom Aufgebot der Unterthonen [zu Rettung des Landes oc], und dass sie sich ohn der Herrschaft befelch nicht sollen rottiren oder versamblen, bei Leibesstraf. Die Unterthanen sollen die Granitzen und Reinungen fleissig in Acht nehmen, der Obrigkeit im Feld und Wiesen nicht zu nahe gehen, oder neue Weg und Steg führen. Verdächtige Personen nicht aufzunehmen oder zu beherbergen; [postižený] soll nach Erkenntnuss der Rechten am Leib gestraft werden. Keine Hausgenossen ohne Consens der Obrigkeit und Abscheidbrief [sic] aufzunehmen, bei Verlust zwei Schock meiss. Wie die Unterthonen gegen die, so von der Herrschaft fluchtig worden, es seien un- sere Leibeigene oder sunst Beamte, Diener, mit der Nacheil sich zu verhalten. [Kdo by zběhlé přechovával], der soll als ein Eidbrüchiger und Treuloser an Leib, Ehr und Gut gestraft werden. Waidwerk den Unterthanen verboten, als auch Fischfangen, bei Straf der Gefängnuss und darüber zwei Schock meissn., neben Abführung des zugewendten Schadens. Keine Hund mit uber Feld zu nehmen, bei Straf 2 Schock meissn. Unterthanen sollen keine Büchsen tragen, auch mit keiner Gewöhr für der Obrigkeit erscheinen, sie werden dann zur Folg verordnet. Die Unterthanen sollen der Herrschaft und unter einander nicht Schaden zufügen, [trest na to 2—3 kopy m.], — Fasanen- und Rebhüner-Nester zu verschonen [pod pokutou 5 kop gr.], auch den jungen Vögeln nicht nachzugehen [postížený trestán 14denním vězením a půl kopou gr.] Huetten in den Jungen [pastva v mlází] und Geisen zu halten verboten, [pokuty na to 15, 20 až 40 gr.]; als auch Schaf, ausser was den Carwitzern *) erlaubt: Es soll auch nicht

Strana 184
184 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: verstattet werden, Ziegen zu halten und auszutreiben bei Buess ein halb Schock Groschen. Weil auch bei der vorigen Obrigkeit nicht verstattet wurde, Schafviehe den Unterthanen zu halten, als thuen wir solches bei Straf der Abnahmb gänzlich verbieten, ausser dass wir aus *) Chabařovickým. Gnaden den Carbitzern*) 70 Stuck erlaubet zu halten. Die Abräume von den Wiesen und Feldern in die Bäch zu werfen, [Buess ein halb Schock], auch keine gute noch wilde Obstbäume abzuhauen [Buess 5 Groschen]. Kein Taubenschlag zu halten, bei Straf 2 Schock Gr. und der Gefängnuss. Wie man sich des Holzlesens verhalten soll. Gleichergestallt wollen wir euch hiemit das Holzlesen durchaus in unsern Buschen und Hölzern verboten haben. Welche aber Holz lesen wollen, die mögen sich bei unserm Haubtmann angeben; welcher einem jeden auf vorher- gehende Vergleichung, was er der Obrigkeit wegen solches Holzlesens zu entrichten, ein Zettel an den Heger geben wird, darinne ihme ein gewisser Ort, wo er Holz lesen soll, benambst werden, auf dass, wenn Schaden geschieht, man wissen möge, bei wem man sich desselben zu erholen. Weme dann Holz zu lesen verstattet, soll bei Verlust derselben, auch willkürlicher Straf kein Axt oder Beil mit sich bringen. Würde aber jemands in obgeschriebenen Stucken schuldig ergriffen, soll derselbe sobald zu gefänglicher Haft gebracht, auch deren nicht ent- lassen werden, er habe dann ein halb Schock Groschen, oder da der Schad grosser wär, nach Ermässigung [Ermessung?] erlegt und gut gemacht... Wie es mit Verkaufung der herrschaftlichen Holz solle gehalten werden; kein Holz anderswo, als bei der Herrschaft zu kaufen, und wie es der gemeinen Hölzer wegen zu halten : .. Es soll auch keiner anderstwo, als bei der Herrschaft und deren Hegern, bei welchen sich die Käufer anzumelden, Holz kaufen, bei Straf einem Schock Groschen. Wer das Holz stiehlet oder mit Feuer in den Buschen Schaden thut, soll nach Ermessigung an Leib und Gut gestrafet werden. Soviel aber anlanget die Gemeinden, welche ihr eigenes Holz haben, sollen dieselbe nicht theilen oder Holz verkaufen, sie haben sich dann bei unserem Haubtmann angemeldet, welcher selbst dabei sein, oder da er sunst beschäftiget, jemands dazu ver- ordnen wird, der da Achtung gebe, damit das Holz nicht verösset und die Wildbahn ver- derbet werde. Dass die Unterthanen fleissige Achtung aufs Feuer geben, und unterschiedliche Feuer- ordnungen ... Es soll auch ein jeder Hauswirth in dörren Sommertagen ein Fass mit Wasser vor der Thuer haben, darauf die Gerichte und Eltiste Achtung haben werden, bei Verlust eines halben Schock Groschen. Dass die Unterthanen auf ihren Gründen die Wege bessern. Wie die Richter den Unterthanen zur Arbeit gebieten sollen... Wird sich der Richter in dem nicht also verhalten, so soll er uns, soviel Arbeiter ausbleiben, denen er geboten, so- viel Ortsthaler zu Straf geben. Die Robatter sollen ihren Dienst fleissig verrichten und zu rechter Zeit sich einstellen... mit Aufgang der Sonnen dazu erscheinen, und mit Niedergang davon ziehen. Wie es mit Annehmung fremder Dienstboten zu halten. Es soll keiner kein Dienstboten, es sei Knecht oder Magd oder Taglöhner, ohn Abschiedsbrief von seiner vorigen Herrschaft nach Weisung des Landtags in Dienst annehmen, dieselbigen auch ohn unsern Vorbewusst nicht abziehen lassen, damit wir ihnen weiter Zeugniss ertheilen mögen, nicht allein, was sie für uns für Kundschaft gebracht, sunder auch wie sie sich unter uns verhalten. Die Kinder ohn unser Einwilligung in keine frembde Dienst geben, noch ausser unsern

Strana 185
Řád poddanský na Chlumecku pod Krušnými horami 1627. 185 Gründen Handwerk zu lernen oder zu studiren, bei Straf der 20 Schock m. und 14 Tag im Gefängniss zu sitzen; welche[s auch] auf diejenige verordnet, so anderer Herrn Unterthanen zu sich in Dienst nehmen; hätte er aber das Geld nicht, so soll er es abdienen. Die Waisen und Wittiben sollen sich auf Erfordern des Jahrs einmahl bei der Obrigkeit stellen [pod pokutou 4 kop m.]. Nichts zu verkaufen ausser der Herrschaft, es werde dann der Obrigkeit angeboten; [pokuta 2 kopy i více]. Unsere Beamten sollen nichts von den Unterthanen kaufen, noch die Unterthanen ihnen verkaufen [pod propadením zboží i ceny jeho]. In Verkaufen und Kaufen rechte Mass zu geben, und dass aufn Sonn- und Feiertag für dem Gottesdienst kein Wein oder Bier geschenket werden, [pod pokutou 2 kop m.]. Unsere Unterthanen sollen kein frembd Bier oder Wein einholen... bei Verlust des Getränks oder des Werths desselben und 10 Schock m. In keiner frembden Mühl zu mahlen, bei Straf 6 Schock m. und vierzehntäglicher Gefängnuss. Wann den Unterthanen zur Jagt angesagt, wie sie erscheinen sollen, [pod rozl. poku- tami]. Wo die Unterthanen Wild vernehmen, solches den Schützen oder Richtern alsobald zu vermelden. Entwichenes oder frembdes Vieh wieder zu recht bringen. Ohne Vorbewusst der Obrigkeit bei andern kein Arbeit anzunehmen. Eisensteine, Steinkohlen oder dergleichen ohne Vorbewusst und Vergleichung zu ver- kaufen. Es soll niemand von unsern Unterthanen Eisensteine, Steinkohlen oder etwas zu dem Bergwerk gehörig, von seinen Gründen verkaufen, sundern es stehet alles allein der Herrschaft zu. Dahero wenn von Frembden dergleichen auf unsern Gründen abgeholet, sollen die Unter- thanen dieselbe an unser Haubtleute und Befehlshaber anweisen, dass sie sich solcher Abfuhr halber mit denselben umb den Zehenden oder in ander Weg vergleichen. Würde aber entgegen jemand unser Unterthanen ohne ein Zettel von unsern Beamten solches Bergwerk abführen lassen, soll er zwei Schock m. Straf zahlen, auch nach Gelegenheit mit dem Thurm gestraft sein. [Pg. 54.] Von allerhand Vorbescheiden und gerichtlichen Händeln. Unser Haubtmann hat Befelch, damit er die ganze Wochen uber, nicht von seinen andern Geschäften und der Wirthschaft verhindert werde, alle Wochen auf den Montag einen Verhörstag zu Kolmb anstellen; dahin dann auf denselben Tag alle diejenigen, so etwas gegen einander haben vorzubringen, welches nicht fur die Richter, sunder für die Herrschaft selbst gehört, sich verfügen sollen, daselbsten Bescheid zu empfangen. Wann in einem Hause jemand krank ist, bevorab wenn etwa gefährliche Krankheiten regieren, soll niemand aus demselben zu der Herrschaft oder dero Beamten erscheinen, sundern sein Anliegen durch den Richter oder einen Geschworenen bei dem Beamten vorbringen lassen, bei Straf 2 Schock Gr. und darneben harter Gefängnuss. Wie die Schreibtäge zu halten, als auch Waisen- und Kirchenrechnung. Wir ordnen und wollen auch, dass dem Herkommen gemäss alle Jahr umb Martini die dazu Verordnete in unserm Namen bei allen Gerichten einen ordentlichen Schreibtag halten, alle verbriefte Con- tract, so auf unsere Bewilligung aufgerichtet, den Gerichtsbüchern, wie auch die Quittung und alles ander, was zu Bekräftigung der Contract brieflichen vorhanden, ordentlich einverleibet 24 Archiv Český XXIX.

Strana 186
186 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: werden. Bei welchen Schreibtagen dann auch die Kauf- und Erbgelder richtig erlegt und in erstgemelte Gerichtsbücher geschrieben werden sollen, bei Buess 3 Schock Groschen und dem Gerichte ein Schock Gr. und daneben 14 Tage Gefängnuss. Nach solchen Schreibtagen sollen alsobald darauf die Waisen- und Kirchen-Raitungen vorgenommen werden, bei welchen die Zinsen den verordneten Kirchvätern und Vormündern richtig abgeführt, und nicht zur Haubtsumme geschrieben werden sollen, dadurch die Schulden aufwachsen, die Kirchen aber und Unmündige oft umb das ihrige gebracht werden, bei Straf der Erlegung der ganzen Haubtsumma und noch 2 Schock Groschen der Herrschaft. [Pg. 56.] Alle diejenigen, so Erb- oder Kaufgelder zu entrichten schuldig seint, sollen bei den jährlichen Schreibtägen ordentlich erscheinen, und ihre Erbgelder, es sein gleich die Erbnehmer vorhanden oder nicht, dem Gericht einlegen und verzeichnen lassen; da aber sie hierinnen säumig gefunden worden, soll ein jedwederer uns zur Straf ein Schock m. verfallen haben- Ebenergestalt soll[en] auch ausser der Gerichte keine Erbgelder im wenigsten nicht herausge- geben, noch auch Freikäufe aufgerichtet werden, es geschehe dann für unsern Haubtmann, Richter und Geschwornen, und werde darüber zum Zeichen eines freien offenen Kaufs Leitkauf getrunken. Von welchen aber solches nicht geschicht, der soll und [?] den Gerichten 15 Groschen zur Straf verfallen haben und aus der Gefängnuss nicht kommen, die Straf sei dann erlegt. Es soll kein Erbkauf, den Waisen kein Rechnung, kein Erbgeld, den Weibern kein Drittentheil ausser der Schreibtägen, so desswegen jahrlichen gehalten werden, in das Ge- richtsbuch nicht eingeschrieben werden, es geschehe dann mit unserem Bewusst und Bewilli- gung unser, oder (in unserm Abwesen) unsers Haubtmanns, nicht aufgerichtet werden [sic], bei willkürlicher ernstlichen Straf. Wann Schreibtäge, Waisenrechnung, Verhör oder dergleichen unsern Unterthanen ange- sagt, und sie dabei zu erscheinen bestimmt worden, sollen sie alle Tage, bei Fruhe-Tagzeiten, sich einstellen, und sich davon ausser Gottes Gewalt [durch] nichts lassen abhalten. Wie dann unsere Richter und Geschworne bei ihren Eid hierauf gute Achtung geben, und die säumige oder gänzlich ausbleibende dem Haubtmann verkündigen sollen. Welcher aber dies Gebot übergehet und sich bei solcher Zusammenkunft nicht einstellet, der soll ein Schock m. ver- fallen haben, und der Gemeinde 15 Groschen. Es sollen unsere Richter in jedwederem Dorf den Leuten, so Schuld haben, und solcher Schuld wegen unsere Unterthanen einer bei ihnen beklagt, guten Bescheid geben, und den Schuldigern, wo es geständige Schuld ist, in 14 Tagen die Bezahlung auferlegen. Wo es aber nicht geschieht, sollen die Kläger sich bei unserm Haubtmann anmelden, welcher dem Schuldener noch 14 Tage zum Termin ansetzen wird. Da dann in solcher Frist die Bezahlung nicht erfolgt, soll er der Haubtmann die [sic] auf die vorgehende Schätzung, so theuer er kann, mit Zuziehung der Richter und Geschworenen verkaufen, die Schuld davon richtig machen, und das Übrige dem Schuldiger wieder zustellen. [57 a] Der Verstorbenen Verlassenschaft zu inventiren. Wann ein Underthon oder Haus- genoss durch den zeitlichen Tod von Gott dem allmächtigen abgefordert wird, so soll alsobald der Richter und Geschwornen neben dem Schulmeister alle Verlassenschaft, wie das Namen haben mag, ordentlich inventiren, und uns oder unserm Haubtmann alsobald ein glaub- würdige Abschrift eingeschickt werden. Die andere Abschrift soll bei dem Gericht verbleiben. Würd es aber nicht geschehen, so soll der Richter und Geschwornen darumb ernstlich ge- straft werden.

Strana 187
Řád poddanský na Chlumecku pod Krušnými horami 1627. 187 Heiratsgut der Weibspersonen soll in Abgang der Kinder den Männern folgen. Das Heiratsgut, so ein Weibsperson ihrem Manne zubring, soll nach ihrem des Weibs tötlichen Abgang, (da nit etwa dawegen bei der Eheberedung etwas anders vorgesehen wurde), wann keine Kinder von ihr vorhanden, wie diesorts und in der Kron Behem unter den Unterthonen der Landsgebrauch ist [sic]. Haben sie aber Kinder mit einander gezeuget, so soll solches den Kindern zum besten kommen und ansterben. [57 a] Es sollen sich keine Waisen auf unsern Gründen, ohne Vorbewusst und Einwilligung unser, nicht verehelichen, bei Verlust aller ihrer Gerechtigkeit. Es soll auch keiner seine Kinder, Söhne und Töchter, ohne Vorbewusst der Herrschaft sich nicht verehelichen lassen, bei ebenmässiger Straf. Wie Hader- und Schlägerei-Sachen zu bestrafen. Wie Hader oder Schlägerei in Bier- häusern, Weinschänken oder wo es wolle, sich zutragen, sollen die Richtere und Geschworne solches keineswegs verstatten, sondern die Unruhigen in Verhaft nehmen, hernacher dem Haubt- mann, damit er gebuerliche Straf vornehme, ansagen. Alle Wöhre, Messerzüge und Kandel- würf wollen wir euch hiemit auch verboten haben, dass keiner dergleichen sich understehe. Von welchem aber solches geschicht, der soll uns für einen Wöhr- oder Messerzug 5 Schock m., vom Kandelwurf 12 Schock Straf geben. [57b] Alle Strafen und Buessen sollen bei den Gerichten fleissig verzeichnet werden... damit wir in den Rechnungen sehen können, ob solche Straf uns alle gebuerlich berechnet worden. Unsere Underthonen sollen nicht Bürg werden für Frembde, bei Buess eines Schock Groschen, auch keiner, ohne Vorbewusst unser, über 6 Schock auf Borg nicht verkaufen, bei Verlust des Geldes. Von den Guetern nichts zu verkaufen, zu versetzen oder in anderweg zu alieniren, auch nicht umb die Hälfte zu säen ohne Consens [pod pokutou 5 kop]. Frembden kein Holz zu verkaufen ohne Consens der Obrigkeit. [Pg. 59.] Von Vieh und Geflügel nichts ohne Consens zu verkaufen, bei Buess ein halb Schock. Kein Flachs und Hanf in Stuben zu dörren, bei Straf 6 Schock. Kein Spiel ums Geld in Häusern zu verstatten, durchaus ausserhalb der Schenken. Keinen unzeitigen ungebürlichen Danz zuzulassen,. Straf 15 Weissgroschen, der Tanzer und Tanzerin einen Ortsthaler erlegen. Der Richter soll auch solche Personen so lange einlegen, bis die Strafen erlegt, davon er den dritten Pfennig haben soll. [Pg. 60.] Diese obbeschriebene Artikel, wie sie fast bei dem Mehrtheil der umbliegenden Herr- schaften in ublichen Gebrauch, auch nicht allein zu unsern, sundern auch eurem selbsteigen Nutzen und Frommen gereichen; als wollen wir dieselbe nicht allein euch hiemit ernstlich auferlegt und geboten haben, sonder befehlen auch unserm Haubtmann, Richtern und Beamten, darob steif zu halten, und im wenigsten nicht durch die Finger zu sehen; wie dann, da uns von unsern Beamten in Einbringung der vorbeschriebenen Strafen richtig vorgangen und uber die Misshandlung fleissige Nachforschung angestellt wird, wir nicht unterlassen wollen, ein Theil solcher Strafgelder den Beamten oder aber ingemein denjenigen, so die Misshandlung erstlich würden anzeigen, folgen zu lassen, damit sie sich in Abwendung unsers und der Gemeinde Schaden und Nachtheil desto embsiger erzeigen. Würden wir aber hingegen befinden, dass diejenige, denen auf eines oder das ander Achtung zu geben anbefohlen, ihrem Amt nicht fleissig nachkommen, oder auch wissentlich etwas verschweigen thäten: sollen sie doppelt so hoch, als der Thäter, selbst mit Straf belegt, auch nach Gelegenheit gänzlich abgesetzt werden. 24*

Strana 188
188 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: c) Předpisy o potřebných změnách a opravách ve správě statku Chlumeckého, sepsané od vrchnosti Stralendorfské dne 7. září 1627. Vepsány jsou do knihy na stranách 63—71 pod nadpisem: „Memorial etzlicher nothwendiger Stücke, so bei jetziger Haushaltung zu verpessern, darauf auch unsere Beamten unsern Befelchen fürderlich nach- kommen soll[en].“ Podobá se, že nová vrchnost tehdáž ještě ani celý rok osobně nevládla na statku Chlumeckém a chystala se k odjezdu z něho do Prahy. Číslovaných rozkazů jest 16. 1. [Poněvadž panský sládek vaří špatnější pivo, má býti propuštěn a na jeho místo jiný dosazen.] 2. [Rovněž ovčák má se zjednati nový.] Und soll hinfüro keinem andern kein Schaf zu hallen passirt werden, als der Ordnung nach, dem Schäfer das siebende, dem Knecht das fünfzehend, dem Jungen das dreissigste. Weilen auch die Arbesauer und etwa andere, gegen die Ordnung und das Herkommen, Schaf zu halten sich understanden, soll ihnen solches hiemit verboten sein. Und haben sich unsere Beamten mit ihnen solcher Schaf halber, — weil wir ihnen dieselbe wohl gar ohn Entgeltnuss zu nehmen befugt wären, sie uns auch noch darüber in die Straf gefallen, — umb die Hälfte des Werths zu vergleichen. Ingleichen wollen wir auch den Karwitzern, weilen bei der vorigen Herrschaft ihnen etwas zugesehen worden, uber 70 Stuck, unserer letzten mündlichen Begnadung gemäss, nicht gestatten; den Uberrest sollen sie zu Verbesserung unserer Schäferei umb halbe Bezahlung hergeben. Demnach auch etzliche, so keine Länderei, noch Fütterung haben, sich vermessen, Kühe zu halten und unserer Weide sich zu gebrauchen: sollen unsere Beamten ihnen solche Kühe alsbald abnehmen. Allein mag der Andreas, wie es ihm von der vorigen Herrschaft vergunstiget, wie auch der Melzer, ein jeglicher eine Kuhe, so lang er in Diensten, behalten. 3. Weilen sich befindt, dass die zu Karwitz von voriger Herrschaft erkaufte, wie auch bis dahero andere, durch Todfälle erledigte Gueter, der Herrschaft zu Schaden, liegen und ohn Bau und Besserung abnehmen: als sollen dieselbe furderlich geschätzet und verkauft werden, ein jedweders cum onere und darauf liegender Contribution, ausser was wir etwa davon für Länderei zu Austauschung etzlicher uns nahe gelegner Güter ausnehmen und re- serviren möchten; wie auch den Bierbrau in der Karwitzern Gütern,1) den wir uns in allweg wollen vorbehalten. Und mögen solche Kaufgelder hinwieder bei künftigen Schreibtägen den- jenigen assignirt werden, welche von uns wegen der von den Kölbeln erkauften Gueter Erb� gelder zu prätendiren. Doch mag solche Assignation bis zu unserer Wiederkunft, weil ohnedas entzwischen kein Schreibtag gehalten werden möchte, ausgestellt werden. 1) Chabařovičtí obdrželi právo vařiti pivo r. 1616 za vlády Petra Kelbla z Gejzinku. 8. Demnach wir verspüren, dass die Mühlen umb gar geringen Zins hin und wieder verlassen, und wir gar nicht die Gegennutzung darvon haben: als sollen unsere Beamten mit den Müllern sich dahin vergleichen, dass von einem jedwederen Gang, einen in den andern geschlagen, 50 Scheffel Korn und zwei Mastschwein gereicht werden. 9. Botenlohn...mehrers nicht, als ein Weissgrosch von der Meile verlohnet worden: soll auch ins künftig dermassen gehalten werden. 10. Was ich mit ihnen der Robaten halber persönlich geredet, die Unterthanen für sich selbst in der Güte dahin zu disponiren, dass ein jedwederer über die ganze Robat, so sie jetzt leisten, das Jahr über noch 5 oder 6 Tage auf sein Kosten uns arbeiten, die da Zug

Strana 189
Změny ve správě panství Chlumeckého 1627. 189 haben, zu Felde, die Häus[Ijer aber zu Weingarten: solches werden sie ihrer Discretion nach zu Werk zu richten in kein Vergess stellen. 11. Soll es mit dem Spinnen wiederumb angestellt werden, als bei der vorigen Herrschaft. 12. Weil allenthalben herumb, auch an denen Oertern, wo das Getreid nicht so er- giebig, wie hierumb, umb den 20. Scheffel, und nicht umb den 18., getroschen wird: soll es mit den Tröschern auf unsern Höfen auch also gehalten, auch in absunderlichen Eid, nach der unsern Beamten hinderlassenen Formula, genommen werden. 13. Sintemahlen bei etzlichen Höfen an Zugochsen sich noch ein Mangel erzeigt, und wir aber alles in solcher Anstellung zu halten gedenken, wie bei Herrschung des alten Herrn Peter Kölbeln es gehalten worden: als werden unsere Beamten dahin trachten, wie solche ab- gehende Züg vorterist von den Schuldgeldern, als auch Strafen und Buessen zuwege gebracht und ausgetheilt werden mögen. Weil auch zu Neudorf stets ein Zug Pferde gehalten, solches Vorwerk darneben näher an der Hand ist, als das Ottowitzische: als sehen wir für gut an, dass die Stutten dahin transferirt werden...desswegen wir auf sie ein Anzahl des geringen Heus und Grommet, auch auf jedes Stuck die Wochen 11/2 Viertel Habern, neben dem geschnittenen Stroh, passiren lassen; auf die ander gemeine Ackerross aber soll von Heu und Grommet nichts, von Haber aber auf 2 Stuck drei Vierthel, neben dem Häckerling, und nicht mehr verstattet werden. 14. Ingleichen sollen unsere Beamten Fleiss ankehren, damit noch vor dem Winter die Vorwerke zu Häberschy [Habři] und Ebersdorf mit etlichen Stuck Kühen besetzet werden; welche dann von den andern Vorwerken ausgetheilt, theils auch von neuen von den Schuld- und Strafgeldern, mit Rath der Frau Doctorin, wie auch etzliche Stuck Schafvieh gezeugt werden mögen. Dann vir es dahin ermessen und uberschlagen, dass bei diesser Herrschaft 200 Stuck Rindviehe, und bei 2000 Schaf wohl und füglich zu erhalten. 16. [Vrchnost se dověděla], wasmassen ganz ungetreu sowohl von unsern Beamten, als andern, mit uns verfahren, und an Geholz, Wein, Getreid, Obst dergleichen geringen [sic Schaden zugefügt: [pročež poroučí, aby úředníci to vyšetřili a o výsledku jej písemně zpra- vili], damit wir an solchen untreuen Dienstboten und Ambtleuten uns in etwas unsers Scha- dens erholen, dieselbe auch andern zum Exempel zu billichmässiger Straf gezogen werden mögen . .. Actum Kolmb den 7. Septembris 1627. Endlich obzwar wir gern gesehen hätten, dass nach der Erntezeit ein Schreibtag, wie auch die Aufnehmung der Waisen- und Kirchenrechnung hätte angestellt und gehalten werden können; wir uns auch erinnern, dass wir unsern Unterthanen desswegen Vertröstung gethan: so vernehmen wir jedoch, dass solches für verbrachter [sic] Saamen- und Weinles-Zeit schwerlich zuwege gerichtet werden könne. Und weil mit Publication der gemeinen Geböt und Verböt, an dero steif Handhabung uns und unsern Unterthonen nicht wenig gelegen, eben nicht vonnöthen bis dahin zu warten, sundern dieselbe in zwei oder drei Tagen wohl verrichtet werden kann: als werden unsere Beamten solche Publication ungefähr zu End dieses Monats umb S. Mi- chaelis-Fest vor die Hande nehmen, auch darauf steif und fest halten. Wobei wir uns auch dieses erklärt haben wollen, dass wir denjenigen, so von der vorigen Herrschaft mit allen ihren Gerechtigkeiten losgelassen seind, ihre Erbgelder folgen und zukommen lassen gemeint sein, doch dass unser Beamten ihren Loslassbrief uns mit genugsamer Authentication uber- schicken, da wir nit etwa selbst bei Entrichtung solcher Erbgelder und dem bevorstehenden Schreibtag zur Stelle sein werden.

Strana 190
190 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: d) Na stranách 73—77 psán jest „Memorial und Instruction für unsere Haushalterin.“ Ta měla býti na celém panství správkyní asi toho, co v selském statku obstarává selka; zejmena měla míti na péči stůl hejtmanův a jeho podřízených úředníků, zásoby potravin a nápojů, úroky odváděné od poddaných v potra vinách, drůbež a dobytek kravský s mlékařstvím i prodej sýra a másla, též přádlo; byla představenou šafářek a ženské čeládky na všech dvořích, ba v něčem byla postavena vedle hejtmana pro kontrolu, jmenovitě vedle něho měla jeden klíč od důchodenské kasy. e) Na stranách 79—85 stojí: Kurze Instruktion für unsern Ambt- und Frucht-Schreiber. Z toho zde kladu 3 první články, jež předpisují o správě poddaných: Erstlich soll unser Ambtschreiber neben dem Haubtmann den Schreibtägen und Wai- senrechnung, so alle Jahr umb Martini unfehlbar gehalten werden sollen, beiwohnen, alles das- jenige, was daselbst einkumbt, fleissig verzeichnen und den Gerichtsbüchern einverleiben. Dann zum andern soll er alle Montag, unserm Gebot gemäss, des morgens umb 8 Uhr dabei sein, wann die Unterthanen in ihren Sachen und Rechtsfertigung bei der Obrigkeit oder dem Haubtmann Bescheid nehmen; alles, was alsdann schriftlich oder mündlich vorgebracht wird, kurzlich verzeichnen und protokolliren, auch was auf ein jedwederen Fürbringen ver- abschiedet worden, dazu verzeichnen. Weiter soll er alle Conträct, Lössbrief, Geburtsbrief, Dimissorial, oder was sonst mehres bei der Obrigkeit gesucht werden pflegt, verfertigen, desswegen der ordentlichen ihnen zugestellten Tax nach sein Gebuer einnehmen, uber dieselbe aber die Unterthanen im we- nigsten, bei unser Ungnad und Remotion von seinem Dienst, nicht beschweren. Ostatní předpisy týkají se povinností, jež se ukládaly témuž úředníkovi jakožto písaři obročnímu, als Kornschreiber. ƒ) Nařízení o služném a stravě panských úředníků v Chlumci, dané 9. září 1627. V knize zaujímá strany 85—87. Tiskne se zde celé. Besoldung und Ordinanz für die Diener. Zu wissen, dass heut dato den 9. Septembris folgende Bestallung aufgerichtet anno 1627. Erstlich mit dem Haubtmann Marco Wachtel, deme für sein Besoldung neben dem Tisch (desswegen absonderliche Ordinanz der Frau Doctorin gegeben worden) an parem Gelde gereicht werden soll ein Hundert Schock, halb umb Galli und die ander Hälft umb Georgi zu entrichten. Zum andern sollen ihnen diese folgende Accidentia gebüren: Erstlich von jedem Un- derthonen, so von der Herrschaft losgelassen wird, wie Herkommen 4 Schock. Weiter sollen ihme von jedwederen Seil Holz, so verkauft wird, gebuert ihme sammt dem Heger, nach Ge- legenheit des Holzkaufs, ein Ortsthaler, davon zwen Theil dem Haubtman, und der dritte Theil dem Heger gehört. It. die Accidentia von den Schreibtagen und Waisenrechnung, als: von einem Waisen- register zu lesen und zu schreiben ein Oertel; von den Verzichten, nachdem sie sich hoch belaufen, ein Schock oder 30 Groschen; von Theilung der Waisen gebuert dem Haubtmann ein Schock, und ein Schock den Gerichten. —

Strana 191
Slušné panských úředníků na Chlumecku 1627. 191 Dann ist zum andern mit dem Korn-und Ambt-Schreiber Jobst Hermanni obbeschrie- benem dato diese folgende Bestallung aufgericht: An parem Geld siebenzig Schock. Seine Accidentia sind diese nachfolgende: von einem Losbrief ein Schock, von Intercession ein Ortsthaler, von einem Vergunstzettel 5 oder 6 Weiss. It. wegen seines Fruchtschreiberambt: von einem jedwederen Scheffel verkauften Getreids 3 Kreuzer Massgeld, neben freien Tisch bei dem Haubtmann. — Der Haushalterin Besoldung siebenzig Schock; von jedem Fässlein Butter von 60 Seidel Butter 6 Kreuzer; von jedem grossen Käs 2 kr.; von einem Schock Tuch eine Elle. Unsers Schreibers Besoldung soll sein: an parem Geld 40 Schock, neben dem freien Tische. Ordinanz, was zu des Haubtmanns und seiner Adjuncten Tisch ordinarie zu reichen: Erstlich auf fünf Personen wochentlich ein halben Scheffel Korn zu Brod. Mehr auf jede Person täglich andert halb Pint Bier, facit wochentlich 10 Pint. Mehr für den Hauptmann, die Frau Doctorin, den Georg Meissner und den Frucht- schreiber, für jegliche Person alle Tag ein halb Pint Wein. Mehr auf jede Person täglich ein Pfund Fleisch und ein Viertel, facit wochentlich 31 Pfund 1 Viertel [sic], wochentlich aber den Sonntag und Mittwochen zu Mittag ein Gebratenes. Das übrige wird der Frau Doctorin Disposition heimbgestellet. Mehr wochentlich für hausarme Leut ein halb Viertel Traydich. Personae: Der Haubtmann, Frau Houelin, Georg Meichsner Burgvogt, Jungfrau Di- dicken, Jobst Herrman Kornschreiber, Jenschke der Rentschreiber, N. Keisiger Knecht. g) Na stranách 95—105 pod nadpisem Notae wegen der Uebergebner halbjährigen Rechnung de anno 1627 jsou poznámky o účtech, kteréž nejmenovaní správcové panství Chlumeckého předložili, snad za první polo- vici roku 1627; činí se mnohé výtky, a dávají se naučení ku příštím účtům; z obojího vysvítá, že to byly první účty od těch správců na tom panství skládané. Z poznámek o výdajích dávám zde tisknouti dva od- stavce (ze strany 102) o polních pracech, poněvadž spolu s jinými předpisy Stralendorfovými dávají na sroz- uměnou, že polní práce na Chlumecku r. 1627 konaly se hlavně panskými potahy a za mzdu, a ne šmahem z roboty. Pag. 27 folgt Rubrica Ackerunkosten. Bei welcher Rubrica allein die Arbeit nach einem jedwederen Dorf specificirt sollt sein; als zum Exempel der Kolmer Bauern soviel Tagwerk Brachlohn, facit soviel; it. soviel Tag zu felgen, soviel Tag zu eggen, und also fort von einer Arbeit zur andern. Und ist nicht vonnöthen, diessfalls eines jedwederen Bauern Namen zu setzen, oder wieviel einem jedwederen absonderlich bezahlet. Nota, dass bei diesen Ackerunkosten eine grosse Differenz von vorigen Jahren sich befindt, dato anjetzo gottlob die Vorwerke mit grossen Zugochsen besser, dann vor, versehen. h) Text na stranách 89—93 netýče se panství Chlumeckého v Rudohoří českém, nýbrž vztahuje se ke statkům v Němcích nedaleko města Erfurta, jež Stralendorf zdědil po otci. Nadpis zní: Ordnung und Instruktion uber die Gütere im Eichsfeld, als Geissleden, Beyenroda und die Gemnaten zu Heiligenstadt. Nepo- depsaná vrchnost svěřila tam inspekci doktorovi práv Janu Wigandovi; ten měl vésti exekuce proti dluž- níkům, vyklízeti zanedbaná pole od kamenů a od chrastin, opravovati spustlý zámek a dvůr panský. — K témuž panství v Durinsku (v nynější provincii Saské) vztahuje se „Memorial für unsern Verwalter Jakob Gebel“, za- psaný na str. 107—118. Tento správce byl podřízen inspektorovi Wigandovi. Memorial (zatímná instrukce).

Strana 192
192 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: nejvíce zabývá se účty, jak mají býti uspořádány; jest z těch předpisů viděti, že způsob panského hospo- dářství v Durinsku největším dílem srovnával s tím, jaký byl tehdáž obvyklý také v Čechách. Právní poměry německé naznačeny jsou v předpise (str. 108): „Soviel aber unsere Censirten und Lehenleute anlangt, hat unser Verwalter hiemit Befelch, von ihnen sowohl die Geld-, als auch Fruchtzins, ausser der Lehengelder [jež spra- voval inspektor sám], für sich zu nehmen und zu verrechnen.“ — Všechen ostatní obsah knihy vztahuje se ku panství Chlumeckému v českém Rudohoří. i) Výtah z urbáře panství Chlumeckého. Jest psán v knize na str. 119—131, bez datum, ale nejspíš byl sestaven z plného urbáře r. 1627, když vrchnost zaváděla nový pořádek na tom panství. Nápis na str. 119 zní: Extract aus den Urbari-Registern, was alle und jede Dorfschaften, zu den Herrschaften Kolmen, Kleischa und Hottowitz gehörig, jährlichen der Obrigkeit an Zinsen, Gefällen und Frondiensten zu verrichten schuldig, verpflichtet seint; auch wieviel jedes Dorf Länderei an Ackerbau und Wiesenwachs hat, ist hierbei specificiert zu finden, wie folgt. Údaje starého výtahu sestavil jsem, pokud jest možno, do tabulky, čímž výtah zde tištěný nabyl přehlednosti; co se do tabulky nevešlo, postavil jsem do poznámek, jež jsou na konci přidány o každé vsi. Urbář tento má některé zvláštnosti i záhady, ježto by se snáze luštily, kdyby byl po ruce plný urbář, ne toliko úhrnný z něho výtah. Výtah tento totiž podává údaje o vesnicích v celku, nikoli o jednotlivých držitelích pozemků zvlášť. O každé vsi jest ve výtahu udáno, kolik lidí bylo tam osedlých, a kolik mají do- hromady orných a lučních pozemků. Výtah užívá názvu Angesessener (usedlý), kterýž v české soustavě berničné znamenal usedlost celolánovou neboli celého sedláka. Ale srovnáme-li v našem výtahu počet osedlých s množstvím pozemků v jednotlivých vsech na Chlumecku, dovtípíme se, že slovo Angesessener znamená tu každého, kdo má nějaký pozemek, velký nebo malý, třeba jen nějaký koreček půdy. Pozemky vesnické jmenují se v tom výtahu Ländereien, ale počítají se k nim jen role a louky, tedy nikoli lada ani lesy; u každé vsi udána jest velikost polních a lučních pozemků na korce. Kolik kde bylo sedláků, kolik chalupníků, a kolik ještě drobnějších držitelů vzdělané půdy, nedovídáme se nikde. Dále u každé vsi jest udáno, kolik celá ves dohromady měla odváděti vrchnosti peněz z půdy čili stálého aneb dědičného úroku. Na první pohled jest znamenati, že úrok z pozemků dvakrát, třikrát větších nebyl dvakrát, třikrát větší, tak že nebyl úměrný k rozsahu pozemků; to může pocházeti dílem odtud, ze panství Chlumecké mělo půdu velmi rozmanitou, nízkou i vysoko položenou, tedy výnosnou i chudou. Zvláštního pozoru v urbáři Chlumeckém zasluhuje, že roboty byly tam malé, nejspíš zůstaly nezměněné z dávných časů. U jednotlivých vsí jest udáno, kolik tažných dní celá ves měla do roka konati; to se mohlo týkati jenom sedláků celých a polovičních, kteří měli koně. Roboty tažné vybývaly se na Chlumecku zřídka skutečnou prací, obyčejně peněžitým platem; roboty ruční konaly se častěji skutečně, jmenovitě ženní, za některé dával se vrchnosti robotní plat. Platy odváděné namísto roboty byly ku podivu veliké, totiž za potažný den jeden zlatý rýnský, za den ruční práce 36 malých grošů čili 42 krejcary rýnské měny. Nová vrchnost Stralendorfská hned se chystala k vymožení nových robot na poddaných (viz zde str. 188 č. 10)

Strana 193
Z urbáře Chlumeckého v Litoměřicku (1627). 193 Erbzins Acker-Robot Eier Georgi Galli Zug- Hand- dafür Z Strich fl. kr. d. fl. kr. d Tage per Iage per fl. kr. d. Tag. Stück Schock Stück 27 14 245 150 5 3 9 59 4 4 5 3 9 59 4 9 53/2 60 kr. 1 fl. 8 36 g 9 5 5 15 36 30 8 33 7 29 1 1 41 51 2) á) Dorf Kollmenn (Chlumec, Kulm) . Straden (Stradov, Straden) . . . . Priesten (Přestanov, Pristen) . . Schanda (Žandov, Šantov, Schanda) Liebsdorf (Liboňov, Libnov, Lies- . . dorf) . . . . . . . . Ober Arbesau (Varvažov, Arbesau") Nieder-Arbesau (Varvažov) . . . . Auschina (Užín, Auschine) . . . Im Teutschen Neundorf (Nová Ves Německá, Deutsch-Neudörfel) . Im Dorf Diellisch (Dělouš, Tillisch) Im Dorf Kemnitz (Kamenice, Ka- mitz) Behemisch Neundorf (Újezd Český, B. Neudörfel). . . . . . . Kleischaw (Kliše, Kleische) . . . Lyben (Lipov?, Libov, Lieben) . . Grätschenn (Kračín, Gratschen) . . Das Städtlein Karbitz (Chabařo- vice) sambt den Vorstädten . . Hottowitz (Hotovice, Hottowitz) . . Wickhlitz (Viklice, Wiklitz) . . . 17 22 11 16 16 16 3 2 3 11 12 11 14 93 206 194 85 190 329 272 20 33 31 41 83 105 164 1631/2 41/2 408 5 3 4 46 26 52 20 58 58 3 4 9 34 3 3 2 2 3 2 2 2 5 3 4 1 46 20 1 28 37 48 5 52 20 58 58 3 26 4 34 3 4 3 3 2 2 3 2 2 2 5 4 4 2 2 2 5 4 1 1 52 38 35 33 20 4 21 19 28 4 7 65 16 47 24 16 773 381/2 2 612 2 5 12 9 14 9 28 3 3 3 3 58 38 36 8 30 20 35 40 4 10) 11) 12) 13) 14) 15) 167 17) 18) 2 28 35 35 1 10 10 25 18) 1 23 20) 21) 2 22) 5 45 23 22) 2 15 2 2 2 15 24) 34 2 9 9 2 21/2 2 269 13 : 1) Celý zápis o Chlumci zní: Das Dorf Kollmenn hat Angesessene 27. — Hat Länderei an Ackerbau und Wiesenwachs noch [nach] 245 Strich. — Zinsen und Roboten wie folgt : 2 67 45 23 33 5273/ Lochschutz (Lochočice, Lochtschitz) Haberschi (Habří, Habrschie) . . . 130 367 Ebersdorf (Habartice, Ebersdorf) . Hyrbitz (Hrbovice, Herbitz) 47 . . Strisowitz (Střížovice, Strisowitz) . 12 170 Im Dorf Dielisch (Dělouš, Tillisch) 1 3 233 15 15 33 21 4 8 37 5 2 32 32 12 5 2 35 60 4 4 3 53 5 ſ gr. d. fl. kr. d. Georgi Erbzins . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Galli Erbzins . . . . . . . . . . . . . . Für 91/4 Tag Ackerrobot auf den Pferdengütern, den Tag per 60 kr., Galli zu zahlen, thut . . . . . . . . . . . . . . . Item vor 8 Tag Ackerrobot auf den Fuess-Erbengütern, haben vor diesem den Tag per 36 kleine Gröschl gezahlt, Galli, thut . . . . Schmitten-Zins . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 4 7 4 5 25 25 55 48 3 3 8 5 5 9 5 5 9 9 15 36 50 4 4 Steinführen 1 Tag, Schneiden 8 Tag, Hühner 7°.4, Eier 1 Schock 41. (Grošů malých čili míšenských šlo 60 na míšenskou kopu. Krejcarů šlo 60 na zlatý rýnský a 70 na kopu míšenskou. Groš malý dělil se na 7 peněz malých neboli denárů, a 6 takovýchž denárů šlo na jeden krejcar. V hlavní tabulce vynechávám měnu míšenskou a uvádím jen rýnskou; v rukopise jest vždy obojí.) 2) Kromě toho Stradovští byli povinni: Im Heu- und Grommetarbeiten 4 Tag, Schober-Laub-Hawen 14 Tag. — 3) und 3 kr. 1/2 d. 4) Schoberlaubhouen 19 Tag, Jungefülhouer [Füllhühner?] 1. Archiv Český XXIX. 25

Strana 194
194 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 5) To psáno: 2 Zugtage, dafür 2 fl.; Galli-Robotgeld 45 gr. = 52 kr. 3 d. Zde a při Liboňově i Vi- klicích schází udání pěších robotních dnů, za které se dávaly robotní peníze. 6) Liboňovští kromě toho odváděli Zins-Hafer 11/2 Strich. 1) Ober-Arbesau sambt den beiden Häubtern in der Tollnitz. Telnice slove potok, který od severu přichází do Varvažova; rovněž tak jmenuje se ves položená při jeho hořejším toku, trojdílná; díl nejdolejší a nejbližší k Varvažovu jmenuje se Přední Telnice, Vorder Tellnitz, a ten náležel ku panství Chlumeckému. — Kromě příjmů v tabulce uvedených vrchnost brala z Hořejšího Varvažova: Schmittenzins Georgi 2 fl. 55 kr., Galli 2 fl. 55 kr. 8) V Dolním Varvažově von Salzschank Georgi 3 fl. 12 kr. 3 d , Galli 3 fl. 12 kr. 3 d; Bierschankzins 56 kr. — Hühner geben die beiden Gemeinen zu Arbesau (ohn des Trexlers und Schmieds) 8 St., der Drexler zinset 4 H., der Schmied in Oberdorf 2 H., geben also beide Gemein 14 Hühner. *) Při Úžině poznamenáno: Schneiden bei ihrer Kost 281/4. 10) Větší díl Nové Vsi Německé náležel ku panství Březnickému (Priessnitz), novějším jmenem Krásno- Březenskému (Schönpriesen). 11) Im Dorf Diellisch seint Angesessener, so zur Herrschaft Colmen gehören, 2. — Větší díl vsi Dělouše náležel ku panství Všebořickému (Schöbritz), spojenému s Březnickým. 12) U Kamenice udán jest úrok jen na míšensko po 50 gr., což jsem přepočetl. Jiný díl vsi Kamenice náležel ku panství Všebořickému. 13) V Č. Újezdě kromě toho měli povinnost: Grashauen 20 Tage. 14) Kromě toho: Grashauen 4 Tage; im Heu- und Grommetarbeiten 8 Tage. 15) i 16) Ves Lieben, psaná v českých knihách Lipov i Libov, jakož i ves Kračín, leží obě severně od vsi Zezic, k níž náležejí farou. 17) V Chabařovicích Martini Robat-Geld . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 fl. 14 kr. 4 d. 9 2 Hanns Seüche vor 2 Tage Schneiden 8 gr. = . . . . . . . . . . . . . . . . — 4 Andreas Peche vor 1 Tag Robat 4 gr. = . . . . . . . . . . . . . . . . . . — 20 Andreas Petzold vor 5 Tage Ackerrobat zu Georgi . . . . . . . . . . . . . 2 20 Galli . . . . . . . . . . . . . . 2 Ein ehrbar Rath für 5 Tage Ackerrobat . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Georg Steine vor 5 Tage Ackerrobat auf Merten Walters Gute, Galli . . . . . 5 30 Ein ehrsamer Rath vom Schmalzschank jährlich . . . . . . . . . . . . . . . 3 Walkmühlenzins der Weissgerber 6 Schock = . . . . . . . . . . . . . . . 7 It. von jedem Gebrau Bier 12 gr. = . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . — 14 Von jederm Malz zu mahlen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . — 35 8 Schunken Palmarum 12 (Stück) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . — Jeder Fleischhauer in Karbitz, derer anjetzo zwen, geben des Jahrs jedwederer geschmelzten Un- schlitts 1 Stein, ist 2 Stein. 18) Kromě toho v Hotovicích: Schmittenzins 7 fl, Schneiden bei des Herrn Kost 2 Tage, und bei ihrer Kost 6 Tage ; Fimmeln und Hanfraufen 3 Tage. Jinde píše se Ottowitz. 10) Ve Viklicích Robatgeld Georgi 1 fl. 10 kr., Galli 1 fl. 10 kr., Wachtgeld Georgi 5 fl. 32 kr. 3 d., Galli dto; von Salzschank 3 fl. 30 kr.; von der Fleischbank Unschlitt 1 Stein; Einführen 2 Tage. 26) V Lochočicích kromě toho: Petzichmüncken 1 fl. 6 kr. 2 d.; Kalbgeld 1 fl. 9 kr. 4 d.; Wachegeld Georgi Galli à 4 fl. 40 kr.; Galli Ackerzins 14 fl. 14 kr.; zum Kolzsch [koláč?] Weinachten 35 kr.; Beten Fimmelen, Hanfraufen 5 Tage. 21) V Habří kromě toho: Wachgeld Georgi Galli à 2 fl. 20 kr.; Galli Ackerzins 4 fl. 38 kr.; Mist- breiten 8 Tag. 22) V Habarticích kromě toho: Wachegeld Georgi Galli à 15 fl. 10 kr ; wegen Befreiung Georgi Galli à 56 kr.; wegen der Lehenpferds Georgi Galli à 2 fl. 55 kr.; Mühlenzins Georgi Galli à 23 fl. 20 kr.; Galli Zinshafer 15 Str 3 Vtl.; Unschlitt geschmelzt 1 Stein. 23) V Hrbovicích kromě toho: Uf Weissbrod Weihnachten 5 Groschen; Hafer anzulegen 9 Tag; Heu- rechen 21/2 Tag; Fulhüner 2. 24) V Střížovicích kromě toho: Weissbrod Weihnachten 7 kr. 1 d.; Hafer anlegen 6 Tag; jäten 6 Bete; Hanfraufen 12 Bete; Ruben graben 6 Bete. V seznamu vsí str. 136 píše se Strasznitz. 25) Im Dorfe Dielisch haben Ihre Gnaden einen angesessenen Unterthan, so zum Gut Hyrbitz ge-

Strana 195
Z urbáře Chlumeckého v Litoměřicku (1627). 195 hörig, dieser hat an Acker und Wiesen 3 Strich ; Hafer anlegen 1 Tag. Holz hauen 1 Tag, Ruben graben 1/2 Bete, jäten 1/2 Bete, Hanf raufen 1/2 Bete. — Ves Dělouš popisuje se zde dvakrát, snad dvě části. V seznamu vsí str. 136 psána jest jednou, a to Delitsch. Summa summarum. Underthanen, so angesessen 431 Acker-und Wiesenländerei nach 5093 1/2 Strich fl. kr. d. Georgi Erbzins . . . . . . 103 55 11/2 Galli Erbzins . . . . . . . 119 26 1%/2 Georgi Wachgeld . . . . . . 3 27 42 Galli Wachgeld . . . . . 27 43 3 . Georgi und Galli Robotgeld wegen Acker- und Schnei- den-Befreiung . . . . . . 115 57 4 Georgi Mühlenzins . . . . . 23 20 Galli Mühlenzins . . . . . . 23 20 Galli Walkmühlen-Zins . . . 7 Von Salzschank . . . . . . 13 25 Vom Bierschank zu Orbesaw . 56 Schmidtenzins . . . . . . . 18 40 Lehen-Pferds wegen 5 50 . . . . P . . . . myngken [Petzichmün- cken] . . . . . . . . . . 1 6 2 Kalbgeld . . . . . . . . . 1 9 4 fl. kr. d. 18 52 5 48 8 Ackerzins Galli . . . . . . . . Für Weissbrod . . . . . . . . . Schinken Palmarum 12 . . . . . Unschlitt 4 Stein Zinshabern 17 Strich Schneiden 5293/4 Tag Hafer anlegen 16 Tage Einführen und Steinführen 3 Tage Mistbreiten 8 Tage Heu- und Grommetarbeit 141/2 Tag Jäten, Fimmeln und Hanfraufen 8 Tag und 19 Bete Holzhauen 21/2 Tag Schober Lobhauffen 33 Tag *) Rubengraben 61/2 Bet Hühner 3351/2 Eier 36 Schock 53, und 3 kr. 1/2 d. *) U Stradova psáno Schober Laub Hawen, u Pře- stanova Schober Laubhouen. k) Na straně 133 jest seznam úroků jinak nevysvětlených), ze zahrad, luk a vinic: Raum-Zins, darinne auch Weingärte, so unterm Zins gelegen, begriffen. Schock Gr. d. — Kolmen hat allein von einem Unterthan . . . . . . . . — 27 — Liebsdorf auf Galli von 19 Personen . . . . . . . . 27 53 — Schanda in allem . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . 46 8 — Arbesaw von 25 Personen . . . Auschina und Teutsch Neundorf von 5 Personen . . . . 31/2 20 — Böhm. Neundorf, Wiesenzins . . . . . . . . . . . . . — — Weingartenzins . . . . . . . . . . . 1 14 — Kleyscha, Weingartenzins . . . . . . . . . . . . . . — 30 Lochschütz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . — 15 3 . . . . . . . . . . . . . . . 5 5 Hirbitz, Weingartenzins 13 5 Ebersdorf, Raumzins uff Georgi . . . . . . . . . . . . 32 13 . . . . . . . . . . . . 32 und Galli 13 Summa summarum alles Raumzins Georgi . . . . . . . 32 Summa summarum alles Raumzins Galli . . . . . . . . 112 31 4 7 Summarum Weingartenzins . . . . . . . . . . . . . . 6 3 25*

Strana 196
196 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: l) Na stranách 136—139 jsou schemata několika tabulek, jež měly dávati přehled důchodů z panství Chlumeckého, ale zůstaly nevyplněny. Dvorů poplužních vypočítává se (str. 138) 14, a to těmito jmeny: Kolmen, Carbitz, Neudorf, Priesten, Auschina, Orbesa, Gleischa, Lyben, Ottowitz, Lochschütz, Wicklitz, Haberschy, Ebersdorf, Gerbitz [sic]. m) Na str. 140 připsal někdo v 19. století (Limbeck?) starší záznam o měrách polních: Das zweite Exemplar desselben Sahlbuches enthält folgende Bemerkung: Mensurae rolenses. Ein Acker ist 5 Ruten breit, 60 lang, facit 76.800 Schuh, und wird die Ruten für 26 Schuh gelegt. Man rechnet aber in Böhmen nicht nach Ackern, sondern nach dem Scharwerk [poslední slovo psáno spíš jako Sehnwerk]. Eine Hube Landes ist 12 Schock Beete. Auf 1 Schock Beete wird ausgesät 7 Strich 2 Viertel. Kommt auf eine ganze Hube 90 Strich. Weil aber der dritte Theil brach liegt, wird auf 1 Hube 60 Strich Prager Mass, oder 45 Leutmeritzer, gerechnet. Auf einem Schock Beete wird erbaut gemeiniglich 15 Schock Garben ; ergo auf 8 Schock Beete, darauf 60 Prager Strich gesät, 120 Schock Garben. Schuld- n) Týž písař, který r. 1627 začal psáti Chlumeckou knihu a ji až do strany 133 vyplnil opisy úředních písemností, umístil na posledních dvou listech, jak se zdá z vlastní pečlivosti, kratinké výtahy, které by úředníkovi hospodářskému mohly prospěti. Rozděliv stranu 141 na tři sloupce a stranu 143 na čtyry, psal do nich těsně drobným písmem. Nejprve na straně 141 v 36 kusích postavil přehled registratury hospodářské a některá pravidla pro začátečníka ve správě panství. Zní ta písemnost takto: Klein Formular eines Pflegers Instruction; und soll haben: 1. Erstlichen ein ordentliches Urbarium. 2. Protokoll, darin soll ein Formular sein der Kaufbrief, Geburtsbrfiefe], Heirat-, und Gleitsbrief, sowohl Quittungen und Abscheid. 3. Waisenbuech halten. 4. Taxbuech, darin aller Handwerk Arbeit taxirt sein soll. 5. Inventirung aller Fahrnuss, so er in Verantwortung hat. 6. Inleut-Register. 7. Jahr-Calender. [Sem připsáno]: Contributionbüchel. 8. Wein- und Bierbuechel. 9. Tägliches Memorialbuechel. 10. Zehntregister. 11. Robatbuech. 12. Kalkregister. 13. Aufbot-Register. 14. Tätz-Register und denselben fleissig geschrieben [sic]. 15. Schuldenbuech, darinnen alle Ausständ an Getraid, Geld und anders eingeschrieben sein soll[en]. 16. Besoldung-Buech : was jährlich einem und andern schalten [?] ein Jahr für die Besoldung zu bezahlen. 17. In der Wochen einen gewissen Tag zur Verhör der Unterthanen Klag haben. 18. Den Dienstboten ihre Besoldung vor der Zeit nicht hinausgeben. 19. Baurn- und Ehehaft-Thätting [Teiding?] sollen zu gewisser Zeit gehalten werden.

Strana 197
Míry polní. Registra hospodářská (1627). 197 20. Robater sollen zu allerhand Arbeit auf gewisse Täg bestimbt und angesagt werden. 21. Fleissige auf die Arbeiter Nachsicht, beim Traid-Umbwerfen, Ackern, Säen oder Anbawen, Eggen, soll der Pfleger beiwohnen. Tungführen, Heu- und Grummet-Mad, Korn, Habern und Gerstenschnitt, Schafwäschen, Weinlesen, Kraut- und Rubenarbeit. 22. Wann die Unterthanen nicht zugleich auf die Robat erscheinen, solches nicht ge- sondern billich strafen. 23. Die Handwerker nach dem Taxbuech zahlen. 24. Rauchfangkehren zu rechter Zeit verrichten lassen. 25. Die Schlüssel zu den Zimmern und Furschlag-Schlössern in fleissiger Verwahrung halten. 26. Das Schloss und Haus zu Nacht fleissig gesperret halten. 27. Auf den Wiesen und Gärten das Heu und Grummat, wie viel Fueder geführt aufmerken, und ein Verzeichnuss dem Herrn einhändigen. 28. Mit dem Leütgeben ordentliche Weinregister halten. 29. Buech über die Weingärt-Arbeit halten, darin alle Arbeit ordentlich eingeschrieben soll. 30. Die Först und Hölzer des Jahrs zweimal bereiten. 31. Das Bauholz in Mörzen [im März]schlagen und die Scheiter vor Pfingsten hacken lassen. 32. Nach Jakobi kein Holz hacken lassen. 33. Gewisse Boten halten. 34. Mit dem Schaffer Rabisch haben. 35. Mit den Tröschern Rabisch halten. 36. Alles Getraid, wie viel es Mandel gewesen, fleissig aufmerken und im Tröschen furzählen. Die Steine zum Kalkbrennen zu brechen andingen. Füllwein auf 10 Eimer wochentlich 1/2 zu passiren. o) Následuje na str. 141 kratičký formulář výročních účtů, co při hospodářství panském peněz se přijalo, a kolik nač se vydalo; a též tak o plodinách, jmenovitě o víně a obilí, kolik čeho se přijalo i kolik se spotřebovalo, prodalo, nebo jinak vydalo. Na str. 142 současnou ale mladší rukou vyčítají se rozmanité písemnosti, kterých jest k účtům po- třebí, totiž kterými registry se dokazuje správnost příjmů, jakými cedulemi mají býti doloženy výdaje, a o čem se vedly rabuše neb vruby; jmenují se tyto Kerbhölzer: Von Ackern auf den Vorwerken, von Hopfengärten, von Haber- und Grosshauen, von Heu- und Grommet-Dörfren], Schmied- und Binderlohn, von Schöbel und Saylen Strohschneiden, von Weingartenarbeit, andere in gemein. Na str. 143 jest opět vzorec účtů hospodářských, o něco rozvedenější, než předešlý, ale ukazuje rovněž jen formu, bez věcného obsahu. Že byl ten vzorec dělán pro panství Chlumecké, a sice roku 1630, jest v něm viděti na několika místech, také v nadpise: „Titul. 1630. Haubtrechnung uber alle Einnahmb und Ausgab pares Geldes derer Herrschaften Colmen, Kleischa und Ottowitz, von dato den 1. Jan. bis auf den 1. Dec. dieses 1630 Jahrs, derzeit Haubtman N.“ statten, worden, werden p) Ceny práce a mzdy čeládky hospodářské na panství Chlumeckém r. 1628. Tento záznam jest psán na poslední straně 144, a sice jinou mladší rukou, než která opsala do knihy řády nařízené vrchností Stralendorfskou. Dávám jej tisknouti celý. Anno 1628 den 11. Juli verzeichnet, was von allerhand Arbeit gezahlt wird, laut Gorgen Meissners gewesten Schaffers Verzeichniss.

Strana 198
198 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Von 1 Tag Ackern 20 kleine Groschen. Von 1 Tag Eggen 10 gr. Von 1 Tag säen Helfen 6 gr. Von 1 Tag Mist, Getraid, Grommet und Heu-Einführen 20 gr. Von 1 Schragen Breuholz Führen 15 gr. — Von 1 Schragen Bachholz Führen 10 gr. Von 1 Schragen Dürrholz Führen 10 gr. Gesindlohn : Einem Schaffer des Jahrs 12 Schock. Einem Knecht, so das Strohschneiden mit versorgt, 9 Schock. Einem Knecht, so nicht Stroh darf schneiden, 8 Schock. Einem Treiber 6 Schock. Mägden und Schafferin, jedweder jährlich 4 Schock. Von 1 Tag Mistbreiten, Gräben-Machen, Schoberlaub Hauen und sonsten von allerlei Arbeit, die ein Mannsperson verricht, des Tags zu 4 gr. Von Weingartenarbeit, als Sch[nJeiden, Hockhen [?], Gesenkmachen [?], Stängen, Un- terbrechen, Reiserlegen, Stecken, Ziehen und derlei, von dieser Arbeit des Tags 4 gr. Von Anbinden 1 Tag 2 gr. — Von Flachshöcheln 1 Tag 2 gr. — Von Jäten 1 Tag 2 gr. Von 1 Globen Flachs- und Hanfhöcheln 7 den. Von Schragen Holzhauen, sei Breuholz, Bachholz oder Dürrholz 12 gr. Vom Schock Gebüntel zu hauen 4 gr. Von Grashauen 1 Tag 6 gr. Von Heu und Grommet Dörren des Tags 2 gr. Von Obladen 1 Tag 2 gr. 4 d. Von 60 Gebünd Schöbel zu machen 20 gr. Von 1 Schock Sehlen und Bänder zu machen 3 d. Von 1 Tag Schneiden des Getraids zu 3 gr. Den Zimmerleuten und Maurern wird des Tages zahlt 9 Kreuzer. Ihrem Handlanger 4 gr. — Vom Obsthüten 1 Tag 3 gr. — Potenlohn von der Meil 2 gr. 143. 1628, 29. ledna: Ferdinand II. obnovuje patent Lichtenšteinův z 30. dubna 1626, aby lidé z měst královských a poddaní od vrchností pro víru nezbíhali, a nikdo aby jich nepřechovával pod pokutou 100 kop gr. č. My Ferdinand II. z boží milosti volený Římský císař, po všechny časy roz- množitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král oc, arcikníže Rakouské, markrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě, známo činíme všem vůbec i jednomu každému, že nás jisté správy docházejí, a to se tolikéž na oko každodenně v skutku spatřuje: kterak mnozí tvrdošijní a právě zarputilí v bludném učení svém kacířském, nechtíce se napraviti dáti a dle milostivého mínění a právě otcovské péče naší víry svaté a samospasitedlné katolické Římské přijíti, jak z měst našich královských, tak i odjinud z gruntův vrchností svých všetečně, s nemalým

Strana 199
Ceny práce. — Nekatolíci 1628. 199 pohoršením jiných věrných a poslušných poddaných našich, pryč ucházejí, a ti jak zde v městech Pražských, tak i jinde na rozličných místech pokoutně se zdržují, a od osob nekatolických proti milostivé vůli naší, patrnému Zřízení Zemskému, též jmenem a na místě našem od někdy dobré paměti Karla knížete z Lichtnšteyna jakožto tehdejšího místodržícího našeho, v minulém letu 1626 třidcátého dne měsíce dubna publikovaným patentům přechováváni, a tudy k další tvrdošijnosti, aby k též svaté víře katolické Římské nepřistoupili, posazováni a posilňováni jsou; čehož nám k velikému pohoršení a zlému příkladu jiných nikterak přehlížeti nesluší a nenáleží. A protož pro časné takového neřádu přetržení, všem vůbec i jednomu každému obzvláštně o tom přísně přikazujeme: abyšte po dnešní den, buď ten kdokoliv, ni- žádných těch a takových, buď pro víru aneb pro jinou příčinu zběhlých osob, ani jiných jakých koliv, kteříž by listův fedrovních ukázati nemohli, nižádným, pod jakým koliv vymyšleným způsobem a praetextem na grunty své nepřijímali, jich nefedrovali, a jak sami nepřechovávali, tak ani žádnému jinému přechovávati nedopouštěli, nýbrž o nich ihned v městech našich královských a JL. paní manželky naší nejmilejší jakožto králové České věnných nařízeným rychtářům a ouřa[djům i jiným vrchnostem, k kterýmž přináleží, bez odkladův v známost uvedli, a jim je na nejprvnější připsání bez [od]poru každého času vydávali. Pakliže by kdo budoucně podle tohoto nařízení a dokonalého mínění našeho tak poslušně se nezachoval, a v tom buď postižen byl, anebo to by se našlo a skutečně provedlo a prokázalo, že jest jaké takové zběhlé a bez listův fedrovních osoby na gruntech svých po publikování patentu tohoto přechovával, byť se [na] krásně u něho více nenacházeli, tehdy ten každý v pokutu týmž patentem nadepsaného někdy knížete z Lichtnštejna vyměřenou, totiž sto kop grošův českých, a to tolikrát, kolikrát by se toho na kolika koliv osobách těch a takových dopustiti opovážil, bez promíjení upadnouti má. O kteroužto pokutu k takovému každému, ten kohož by se dotejkalo, podle našeho nového Zřízení Zemského hleděti a k ní skutečného dopomožení užiti má. Nicméně i přes to jak k [tlomu každému takové neposlušenství od nás váženo a več obráceno bude, toho očekávati povinen bude. Čímž se jeden každý spraviti může. Vědouce, že se na tom jistá a milostivá vůle naše císařská a královská naplní. Dán na hradě našem Pražském v sobotu po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou, jinak 29. Januarij, leta páně šestnáctistého dvacátého osmého, a království našich Římského devátého, Uherského desátého a Českého jedenáctého. Ferdinand mp. Ad mandatum Sacrae Caesareae (L. S.) Maiestatis proprium Sdenco princeps de Lobcouicz Rafael Mnišovský mp. S. R. Bohemiae cancellarius mp. Z tištěného exempláře, opatřeného vlastnoručními podpisy a císařskou pečetí, ve sbírce patentů v archivě Českého Musea.

Strana 200
200 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 144. 1628, 14. března: Císař Ferdinand II. z příčiny selského povstání, vypuklého na Opočensku i na jiných Trčkovských panstvích v kraji Hradeckém, napomíná všech stavů v království Českém, aby nijak se neúčastnili toho odboje. My Ferdinand Druhý z Boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmátský, Charvátský oc král, arcikníže Ra- kouzské, markrabě Moravské, Lucenburské a Slezské kníže a Lužický markrabě. Všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyr stavův království našeho dědič- ného Českého milost naši císařskou a královskou, též všecko dobré vzkazujem Věrní milí! Jakož jsme od času s pomocí svrchovaného Pána Boha do tohoto krá- lovství našeho Českého šťastně vykonaného příjezdu o to největší starost a péči jmíti, též na ty cesty a prostředky mysliti ráčili, — neohledajíce se na to, že jsme veliké vojsko pro ochranu dědičných království a zemí našich sebrali, — jak bychom nicméně již jmenované království naše dědičné České, co nejvíceji možné, lozirováním do něho takového vojska i jinými válečnými obtížnostmi ušanovali, tak že poněkud se zase vzdělávati a k prvnějšímu zrostu svému přicházeti počalo; za jiné nemajíce, nýbrž té milostivé naděje byvše, že všickni společně i jeden každý obzvláštně z obyvatelův téhož království našeho Českého takovou naši právě otcovskou a milostivou pečlivost a starost v poddané poslušnosti k srdci svému připustí, a jeden každý podle svého stavu, jak mnoho na kom záleží, k tomu se přičiní, aby tato naše jim samým k dobrému míněná péče v skutek uvedena býti mohla, a nám se k něčemu jinému nepřijemnému příčina nedávala. Avšak s nelibostí naší toho doslejchati musíme, kterak jsou se teď nedávno pominulého času v kraji Hradeckém někteří nepokojní a urozenému Janovi Rudolfovi Trčkovi z Lípy na Vopočně, Smiřicích a Světlý nad Sázavou, raddě a komorníku našemu věrnému milému, náležející poddaní puntovali, a na tvrz Lhotku v již jmeno- vaném kraji ležící, násilným a velikého trestání zasloužilým spůsobem vpadli, a tam dvě osoby, mezi nimižto jedna duchovní a držitele dotčené tvrze vlastní bratr, proti vší křesťanské lásce a božímu přikázání o život připravili a hanebně zamordovali, jiné pak přítomné škodlivě zranili, ostatní odtud vypudili, zahnali, a na to svrchu psanou tvrz, zacházejíce v ní hůřeji nežli loupežníci a mordéři, dokonce vybrali a vydrancovali. A když jsme, zvědouce o dotknutých nešlechetných a velikého trestání hodných skutcích, původy pořadem práva vedle zasloužení jich ztrestati dáti chtěli, a za tou příčinou témuž Janovi Rudolfovi Trčkovi, jakožto jejich se puntujících poddaných pořádné představené vrchnosti milostivě poručili, aby se nimi, obzvláštně pak takovými původy ujistil a je náležitě opatřiti dal, tak aby se k nim podle práva a vyměření našeho v témž království našem Českém vyhlášeného nového Zřízení Zemského při-

Strana 201
Vyhláška o selském povstání v kraji Hradeckém 1628. 201 kročiti mohlo: tu jsou se nadjmenovaného Jana Rudolfa Trčky ostatní poddaní pozdvihli, se opěty o své ujmě toho dopustiti směli, a dotčené původy tehdáž, když již od ouředníka téhož Trčky zjištěni a vězením opatřeni býti měli, je zase témuž ouředníku a jiným jemu ku pomoci přidaným, brannou rukou mocí odňali, a na to s jinými již pozdvihlými se znovu puntovali a některých zámkův a statkův, ob- zvláštně pak Nového Města a zámku v něm, vrchnosti jejich dědičné přináležející ho], se zmocnili, a je tolikéž vydrancovali, ano i okolní sousedy své, aby také povstali a k nim se přivinuli, o to snažně usilovali a ještě usilují. A naposledy loupením, mordováním a pálením sobě tak provozují, že by sám nepřítel vlasti víceji učiniti a hůřeji zacházeti nemohl. Z čehož snadně porozuměti jest, že by při takovém spůsobu království naše dědičné České a poslušní v něm obývající poddaní skrze dotčené vysoce škodlivé pozdvižení opěty velikou škodu a záhubu pocejtiti museli; odkudž by následovalo, že by se obecný pokoj zrušil, a my bychom tudy, kdyby se již opáčené velmi škodlivé pozdvižení víceji rozmáhati mělo, pro obhajování téhož vysoce potřebného pokoje jinší, příkřejší, zvláště pak ty prostředky, kteréž bychom raději od tohoto království odvrácené, nežli do něho uvedené jmíti chtěli, užívati museli, a to nejvíceji proto, že by za příčinou týchž pozdvihlých a se puntujících poddaných snadno i na okolní sousedy znamenité nepříležitosti a těžkosti, kdyby takové nebezpečné předsevzetí se časně nepřetrhlo, [se] uvaliti mohly. I aby tehdy toto nastávající zlé se neprodleně odvrátilo, a jiní poslušní poddaní naši je nezakusili: protož všem stavům tohoto království našeho Českého, jakého by koliv řádu, povolání neb vyvýšenosti byli, milostivě a dostatečně poroučeti ráčíme, aby se žádný z vás dotknutého pozdvižení v ničemž nejmenším oučastna nečinil, méněji pak, jak sám od osoby své, tak i skrze poddané své, s touž se rotící a pozdvihlou zběří srozumění neměl, nýbrž na žádoucí a vinšovaný pokoj pozor dával a jej zachovávati hleděl, a to pod uvarováním hněvu a nejvyšší nemilosti, též skutečného neprominutedlného trestání našeho. Jestliže by pak někdo přes tuto zápověd naši často jmenovaného pozdvižení se oučastna učinil, vězte, že k přetržení jeho dosti prostředkův na poskoku a před rukama máme; jakož jsme pak již, jak by se tomu zlému vstříc jíti a to vše dokonále upokojiti mohlo, jisté nařízení učiniti ráčili. V čemž se jistá a konečná vůle naše císařská a královská naplní. Dán na hradě našem Pražském v outerý čtrnáctého dne měsíce března léta šestnáctistého dvadcátého osmého, a království našich Římského devátého, Uherského desátého a Českého jedenáctého. Ad mandatum sacrae caesareae Majestatis proprium. Z tištěného exempláře bez podpisů a bez pečeti v archivě Českého Musea. — Selské povstání, jehož se týká tento patent, propuklo v masopustě r. 1628 na Trčkovských panstvích Opočenském, Smiřickém, Ná- chodském a Novoměstském; povšechnou zprávu o něm podává A. Rezek v Dějinách prostonárodního hnutí náboženského v Čechách, str. 29-31, s odkazy k ostatní literatuie. Tvrz Lhotka v patentě jmenovaná stála Archiv Český XXIX. 26

Strana 202
202 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: tehdáž u poplužního dvora, který v 15. a 16. století slul Lhota Žalmanova, severně od Tutlek, tam kde nyní jest dvůr Lhotka Kostelecká. Duchovní, jejž tam vzbouřilí sedláci r. 1628 zabili, byl kněz Kamill řádu sv. Benedikta; jeho bratr Kašpar Gramb, nejvyšší lejtnant v císařských službách, koupil r. 1627 od Marie Magdaleny Trčkové rozené z Lobkovic statek Vamberk spolu s tvrzí Lhotkou Žalmanovou, která potom po smrti Kašpara Gramba († 1633) dostala se dělením jeho pozůstalosti ku panství Kosteleckému nad Orlicí. Viz Sedláčkovy Hrady II. 29. Zoubek v monografiích o Kostelci 26, 27 a o Potštejně 43 mylně ztotožnil Lhotku Žalmanovu s dvorem Jedlinou blíže Rychnova, a mínil, že Lhotka již r. 1627 náležela ke Kostelci, jenž ovšem brzy potom dostal se také do rukou Kašpara Gramba a r. 1630 byl mu vložen do desk. 145. 1635, 12. prosince: Generál Baltazar de Marradas kupuje svobodný dvůr v Křesíně u Hluboké od Tomáše Lexy, a postupuje jemu směnou dvůr v Poněšicích, s jistými výminkami. Léta 1635, 12. dne měsíce Decembris stala se dokonalá smlouva a trh skrze osoby níže podepsaný a od J. Excellentiae vysoce urozeného pána pana don Baltazara hraběte z Marradas, generala království Českého, k tomu zřízené a do- žádané, a to taková: Že jesti Jeho Excellencí dvůr, slove Tomáše Lexů, v Křesíně od Lexy hajnýho se vším k němu příslušenstvím, i jitrami a přikoupenými grunty, s obilím na zimu vosetým ujal; a naproti tomu dvůr Pilátovský ve vsi Poněšicích též s osením jemu dal, a i k tomu 125 fl. r. na hotový sumě jesti mu přidati ráčil; však s touto vejmienkou: že JExc. Tomášovi Lexovi všech robot i platův, jako i kdy prve toho svobodství užíval a obdarování od prvnější vrchnosti a drži- telův panství Hlubockého měl, (mimo samou povinnost hájemství, v který postaven jest), milostivě JVHrMt osvobozovati ráčí, však berně a kontribucí JMCské, které by na něj přišly z téhož dvoru Pilátovskýho vystávati, dotčený Lexa i budoucí jeho do důchodů Hlubockých odvozovati povinen jest a bude. A jestliže by dotčený Lexa skrze smrt s tohoto světa vykročil a jeho dítky i budoucí jeho té povinnosti hájemské jako dotčený Lexa vystávati a vyplňovati nemohli, tehdy aby dědicové a budoucí jeho na dotčeným Pilátovským dvoře pivo šenkovati povinni byli, a jak Lexa, též budoucí jeho dotčeného dvoru Pilátovskýho bez povolení vrchnosti této i budoucí Hlubocké žádnému prodati aneb zadati moci míti nemají a nebudou. Pro lepší pak toho bezpečnost a potvrzení a budoucí paměť JVHMt tento list na dví v jednostejný slova psaný, a jeden za JVHMtí zůstávající, a druhý Lexovi dadouci, milostivě pečetí svou podle podpisu ruky své stvrditi poručiti ráčil, a nás níže podepsané osoby dožádané smlouvce, abychme na svědomí, nám i pečetem našim beze škody, vedle JExcellentiae pečeti své přitiskli, dožádati ráčil. Stalo se léta a dne svrchupsaného. de Marradas. (L. S.) Servatio Hurdome von der Höhen. (L. S.) Vilém Kuneš z Machovic. (L. S.) Mathias Pirkner, panství Hlubockého hejtman. Originál papírový jest majetkem Fr. Lexy v Poněšicích, z něhož nový opis má archiv zemský v Praze. Srovnej list z 5. října 1489 tištěný zde str. 17 č. 15.

Strana 203
Z let 1635—1637. 203 146. 1637, 12. ledna v Řezně: Po návrhu prokuratora Rafaela Mišovského ze Sebuzína, císař Ferdinand III. ukládá komoře české sestaviti seznam svobodníků v Čechách. [Návrh prokuratorův.] Allerdurchleuchtigister König! Allergnädigister Herr! Es be- findet sich unter den Freibauern, so zun Kleinot des Königreichs in Böheimb gehören, ein grosze Confusion, indem keine richtige Verzeichnusz derselben verhanden, und die benach- barte Herrschaften sich unterstehen, dieselbe von Tag zu Tag mehr unterdrucken und für ihre Leibeigene in die Dienstbarkeit zu ziehen. Damit nun kundbar würde, wieviel diejenigen von altershero gewesen, wo sie hinkomben, und wieviel ihrer noch verbleiben, EKMt geruhen mir gnädigst erlauben, dasz ich dieselbe nach Prag berufen und einen jeden sambt seinem Hof und Erben verzeichnen möchte, welches dem Fisco zum besten solle gereichen. EKMt aller- Raphael Mischowsky, procurator fisci in Böheimb. unterthänigist gehorsambister Regensburg den ersten Januarii 1637. Ferdinand der Dritte, von Gottes Gnaden römischer, auch zue Hungarn und Böhaimb König, Erzherzog zue Österreich. — Wohlgeborne gestrenge liebe Getreue! Aus hierbeiliegenden Abschriften habt ihr mit mehrem allergehorsamist zu ver- nemben, was unser Kammerprocurator und getreuer lieber Raphael Mischowsky von Sebusin in unterschiedlichen Puncten angebracht und errinert hat... Belangend die Freibauren, wollen wir allergnädigist, dasz dafern hierüber keine Richtigkeit verhanden, ihr dieselbe alsobald verschaffen und derselben ordentliche und verlässige Lista verfassen und herausschicken... Gegeben in unserer und des heiligen rö- mischen Reichs Stadt Regensburg den zwölften Monatstag Januarii, des sechzehn- hundert sieben und dreiszigsten, unserer Reiche des römischen im ersten, des hungarischen im zwölften und des böhemischen im zeh[nJten jahr. Ulrich Franz von Kollowrat m. p. Ferdinand m. p. Ad mandatum sacrae regiae Maiestatis proprium. Denen wohlgebornen gestrengen, unsern lieben Getreuen N., unsern ver- ordneten Kammerräthen in unserm Erbkönigreich Böhaimb. V místodržitelském archivě v Praze C 215, C14 jest kopie dopisu prokuratorova i originál nařízení císařského; za přítomné výpisy děkuji p. řediteli archivu zemského Dru Nováčkovi. — Oldřich František z Kolovrat byl tehdáž presidentem komory české. Soupis svobodníků, pořízený později podle rully aneb nej- staršího katastru v Čechách, viz níže při roce 1655. 147. 1637, 24. srpna: Císař Ferdinand III. vesnicím Pravonínu, Ovesné Lhotě, Čáslavsku a Velké Vsi potvrzuje výsady udělené Václavem Kekulí ze Stra- donic r. 1595 a 1614, s potvrzením císaře Matyáše z r. 1614, vyhrazuje však jich užívání jenom katolíkům. My Ferdinand Třetí z Boží Milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmátský, Charvátský a Slovanský oc král, 26*

Strana 204
204 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: arcikníže Rakouské, markrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužické markrabě, oznamujem tímto listem všem, že jsme poníženě prošeni od lidí robot- ných ze čtyř vesnic, totiž: Pravonína, Vovesné Lhoty, vsi Čáslavského a Vsi Velké, k statku Pravonínu přináležejících, abychom jim listův a obdarování od někdy Vá- clava Kekuli z Stradonic, kteréž jest jedné každé z týchž vesnic obzvláštně a v slo- vích jednostejných sepsané, pod datum jednoho každého na Pravoníně ve čtvrtek den památky Božího Těla, léta Páně tisícího pětistého devadesátého pátého [25. kv. 1595] jakožto toho času vrchnost jejich pro snadší a lepší vyživení týchž lidí, poddaných svých lidí nadal; item konfirmací těch čtyř listův od císaře Matyáše, pana strejce našeho slavné a svaté paměti, jíž jest datum v městě našem Budějovicích Českých v sobotu po první neděli postní Invocavit léta šestnáctistého čtrnáctého [22. ún. 1614]; jako i také ještě jeden obzvláštní list od téhož Václava Kekuli z strany ji- stého vyměření k panským službám dítek jich brání, též sekání porostlin k stavení a jiným potřebám týmž poddaným ze spolka, pod datum léta od narození Syna Bo- žího šestnáctistého čtrnáctého v outerý den svatých Šimona a Judy dvou apoštolův páně [28. října 1614] daný, tolikéž milostivě schváliti a potvrditi ráčili. K jejichžto ponížené prosbě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých a mocí královskou v Čechách již jmenované listy a obdarování jsme schválili, obnovili a potvrdili, a tímto listem na- ším jakožto král Český ve všem jich znění, položení, v punktích, klausulech a arti- kulích, nejináč než jakoby v tento list náš slovo od slova vepsány byly (pokudž jich v possessí a užívání zůstávali a zůstávají) schvalujem, obnovujem a potvrzujem. Chtíce tomu konečně, aby při tom při všem od každého člověka, což se v těch li- stech obsahuje, jmíni, držáni a neporušitedlně zachováni byli. Protož přikazujem všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyř stavův království našeho dědič- ného Českého, obzvláštně pak vrchnosti jich, nynějším i budoucím věrným našim milým, abyste nadepsané lidi poddané ze všech již jmenovaných čtyř vesnic, nynější i budoucí při tomto schválení, obnovení a potvrzení našem bez všelijakých zmatkův a odporností nyní i na budoucí věčné časy zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani jiným činiti nedopouštějíce; a to pod uvarováním hněvu a nemilosti císařské a královské i dědicův našich a budoucích králův Českých. Však při tom tomu milostivě chtíti ráčíme, aby se táž konfirmací naše toliko na lidi ty, kteříž by náboženství římského katolického byli, se vztahovala, a žádný, kdoby téhož náboženství nebyl, jí nyní i na budoucí časy užiti nemohl a oučasten nebyl. — Tomu na svědomí pečeť naši císařskou větší k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázati a v něm se vlastní rukou podepsati ráčili. Dán v městě našem Vídni v pondělí den sv. Bartoloměje, to jest dvadcátého čtvrtého dne měsíce srpna léta

Strana 205
Uročníci špitálští brání se proti poddanosti 1638. 205 páně šestnáctistého třidcátého sedmého a království našich Římského prvního, Uher- ského dvanáctého a Českého desátého. Ferdinand m. p. Ad mandatum Sacrae Caesareae Gulielmus comes Slavata m. p. Maiestatis proprium Regis Bohemiae S. Cancellarius. Ad. Pecelius m. p. Originál pergamenový v archivě Českého Musea; pečeť někdy přivěšená schází. Na zadní straně uprostřed napsáno současně jméno Jännigk; a vzadu při okraji též současně poznamenáno: 4 Dörfer Pranowin [sic]. — Všecky tři potvrzené listy najdou se tištěny zde výše pod svými daty str. 147, 173, 174. 148. 1638 (před 5. květnem): Svobodníci od Načerace, poplatní ke špitálu Načerackému, prosí arcibiskupa o zastání proti vrchnosti Načeracké, která usiluje uvésti je v poddanství robotnické. Osvícené kníže a pane pane milostivý! VKn. Mti od všemohoucího pána Boha zdraví prodloužilého vinšujíce žádáme. Ve vší snížené pokoře k VKn. Mti se utíkajíc, oznámiti při- nuceni jsouce musíme, kterak my lidé pracovití, majíce statečky své skrovné okolo městečka Načeradce rozdílně ležící a od starodávna svobodně přináležející ke ckám zemským, z kterýchžto toliko platové ke špitálu v městečku Načeradci se od nás každoročně odvozují. Že pak nyní urozená paní Mandalena Dvořecká rozená Skuhrovská, dostanouce některých statkův, nás lidi sprostné a pracovité pod svou moc přivésti a robotami, kterými jsme my ani předkové naši povinni nebyli, ani se býti neuznáváme, sužovati usiluje; nebo z těch gruntův svobodných, to- liko platem ke špitálu náležejících, nyní sobě mocí děti naše již pod moc uvozuje a do dvorův mocně béře. My nemohouce starožitného spůsobu měniti a jí k vůli a z moci v nějaké roboty, nejsa nimi povinni, se podávati, k VKn. Mti se utíkajíc, tento výpis od desk zemských pod literou A pro vyrozumění přednášíme, a že toho všeho jistou zprávu od úřadu městečka Na- čeradce vzíti a nás v tom všem proti též paní Mandaleně Dvořické milostivě chrániti ráčíte, pro hojnou odplatu pána Boha všemohoucího žádati nepřestáváme. V čemž se VKn. Mti v mi- lostivou ochranu poručena činíce, laskavé odpovědi očekávati budeme. Za VKn. Mt pána Jakub Nixsa ze vsi Bukový, Boha prosící a Mikuláš z Stojislavic i na místě jinších svobodníkův. [In tergo:] .. Arnoštovi arcibiskupu Pražskému.. . [In margine rukou arcibiskupovou připsáno:] Considerent hanc instantiam in cancel- laria, et quod aequum judicaverint, denuo mihi insinuent, antequam supplicantibus intimetur. E. cardinalis. 5. Maji 1638. Originál v arcibiskupském archivě v Praze, Parochialia N—O; odtud opis z r. 1885 v archivě zem- ském. Viz podobnou prosbu níže při roce 1643. V městě Načeraci jest měšťanský špitál, založený prý r. 1543, stojící pod patronátem obce. K vy- držování špitálu ustanoven byl zvláštní statek, jejž popisuje Sommer v kraji Kouřimském 72, a stejně A. Vlasák v Okresu Vlašimském 132; součástky jeho leží v sedmi obcích; z těch byly čtyry vesnice svobodnické, a sice Řimovice, kdež špitál měl 1 dům, Stojslavice s 11, Tisek s 2 a Buková s 3 domy špitálskými; krom těch domů (ve čtyřech někdy svobodnických vsech) náležely ke špitálu 3 domy v Načeraci a opodál v Mravišti, 3 domy v Pravěticích a 11 domů ve Vratičkovicích. Byli-li prosebníci skutečně svobodníky, mělo by se zjistiti; ani se nedovídáme, kterak a kdy dostali se v poplatnost ke špitálu, k níž se přiznávají. — Dle Sedláčkova Míst. Slovníka 629 jednu část Načerace r. 1442 dostal Mikuláš Trčka z Lípy, kterýž přikoupil také jiné dvě částky

Strana 206
206 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským toho městečka; potomci jeho vládli na Načeraci do r. 1546, kdy ten statek prodali Přechovi Dvořeckému z Ol- bramovic. Vnuk Přechův Vilém († 1620) měl za manželku Magdalenu Skuhrovskou ze Skuhrova. Poslední mužský dědic Přechův na Načeraci byl pravnuk jeho Václav Dvořecký z Olbramovic, jenž narodil se r. 1620 a zemřel v červenci 1643. Po roce 1620 za Václavovy nezletilosti spravovala statek jeho ovdovělá matka Ma- gdalena Dvořecká rozená Skuhrovská (na ni žalují r. 1638 svobodníci); po smrti pak Václavově 1643—1654 vládla na Načeraci jeho sestra Regina Magdalena podruhé provdaná Malovcová, a po ní 1654 nastoupila dcera Václavova Lidmila Dvořecká provdaná za rytíře Jana Smila z Nečtin (Vlasákův Okres Vlašimský 125—129). 149. 1638—1649: Výňatky z tabulek hospodářských hr. Jaroslava z Martinic, zvláště o spotřebě potravin. Přísaha dohližitelů k svěcení neděl a svátků. V XXIII. díle Archivu Českého str. 599 popsal jsem rukopisnou knihu bibliotheky Českého Musea (sign. III. F. 33), v níž jsou psány některé předpisy o hospodářství ve formě tabulek, dále formule přísah a řád poddanský, tak jak to vše v letech 1638—1649 předpi- soval hrabě Jaroslav Bořita z Martinic na svých panstvích Smečenském, Slanském, Plánickém, Ahníkovském (Hagensdorf) a Prunéřovském (Brunnersdorf), a možná i na statcích nejvyššího purkrabství Pražského. Rukopis nyní musejní byl psán, když hr. Jaroslav z Martinic držel nejvyšší purkrabství, tedy v letech 1638—1649, nejspíš brzy po jeho nastoupení v ten úřad; avšak obsah knihy jest namnoze původu staršího, a býval při novém vyhlašování jen málo měněn. Řád poddanský, v té knize vepsaný, vydal Jaroslav z Martinic prvotně již roku 1602, jako pán tehdáž teprve dvacetiletý; dal jsem jej tisknouti v Archivě Českém XXIII. str. 151 až 171 z jiných dvou opisův, a to v původním znění z roku 1602, i se všemi změnami, s ja- kými byl vydáván po roce 1638. V rukopise musejním předcházejí četné tabulky hospodářské; některé podobné před- pisy nacházejí se tu a tam v instrukcích dávaných úředníkům hospodářským, jmenovitě také v instrukci Fridlandské. Vysvětlivky při některých z přítomných tabulek, zvláště o spotřebě potravin v domácnosti panské, dávají na ruku, že ty předpisy vyšly z vlastní hlavy Jaroslava z Martinic. Podávám z nich zde toliko výňatky, jež novověkému badateli postačí, a to bez formy tabulkové; původní tabulky v rukopise obsahují mnoho násobků (multipla), tedy udajů nadbytečných. Tyto předpisy poskytují několikerou příležitost, abychom mohli srovnati tehdejší stravu dělné čeládky ve dvořích a letních dělníků v poli se stravou panské čeládky v zámku. Některé tabulky vypouštím docela, jako o žemlích, kolik se jich má z čeho napéci, kolik ovsa se passiruje na které koně, kolik tluči nebo otrubů na skot a svině a jv. Výtahy z tabulek, jež se zde tisknou, poznamenal jsem písmeny a)—t), jen aby se rozeznávaly mezi sebou. a) Vyměření, jak a co se od mlácení všelijakého obilí, vše penězi, platiti má: Od namlácení 1 čtvrtce pšenice 2 d., žita 1 d., ječmene 1 d., ovsa 3/4 d., hrachu 11/4, pohanky 11/4 d., 1 strychu pšenice 4 gr. 4 d., žita 4 gr., ječmene 2 gr. 2 d., ovsa 2 gr. [vlastně /X16 = 12 d. = 1 gr. 5 d.], hrachu 2 gr. 5 d. [vlastně 11/4X16 = 20 d. = 2 gr. 6 d.], pohanky 2 gr. 6 d.,

Strana 207
Spotřeba potravin na panstvích Martinických 1638—1649. 207 10 strychů pš. 45 gr. 5 d., žita 40 gr., ječ. 22 gr. 6 d., ovsa 20 gr., hrachu 27 gr. 1 d., pohanky 28 gr. 4 d. [Při ovse a hrachu chyby se opakují.] Od prosa, semence, semene lněného a jiných rozdílných semen má se tak platiti, jako jiným nádenníkům, na den v dlouhým dni více a v krátkým dni méně. b) Srovnání dvouch měr obilných, Slanský a Pražský: Míra Slanská 1. čtvrtce na míru Pražskou 11/ čtvrtce 1 věrtel „ 1 věrtel 1 čtvrtce 1 str. 334 čtvrtce 1 strych „ 12 str. 1 věrt. 11/2 čtvrtce 10 strychů „ 1 čtvrtce na míru Slanskou 3/4 čtvrtce 1 věrtel „ 31/ čtvrtce „ 3 věrtele 1 čtvrtce 1 strych » 8 str. 2 čtvrtce. 10 strychů „ c) Vyměření, co mlynáři po kterém obilí do mlejna daném zase jak mnoho a čeho obilnému písaři od sebe, vše vrchovaté míry, odvozovati mají: Po 1 strychu pšenice na mouku dané: mouky bílý 1 str., a k tomu otrubův 1 věrtel. Po 1 str. pšenice: krup pšeničných 1 strych. Po 1 str. pšenice: krupice bílý 2 věrt., mouky výražný 2 věrt., též otrubův 1 věrtel. Po 1 str. žita pěkného: mouky režné 1 str. 1 věrt. 2 čtvr., otrubův 1 věrt. Po 1 str. žita zadního: mouky s otrubami smíchané pro psy 1 str. 2 věrt. 2 čtvrtce. Po 1 str. ječmene: krup ječných 2 věrt. 2 čtvr. Po 1 str. ječmene: krupice ječný 2 věrt. 2 čtvr. Po 1 str. pohanky: krup pohanských 2 věrtele. Po 1 str. prosa: jahel pěkných 2 věrtele. Po 1 str. ječmene aneb v čas potřeby žita zadního i ovsa na tluči daného: tluči 1 str. 2 věrt. 2 čtvr. d) Na první a druhý, oba ty stoly, kteří za nimi jídají, tolikéž i na chůvy kojící mých dětí passiruje se malých bochníčkův anebo mouky režné: Na 1 osobu 3 bochníčky nebo 1/4 čtvrtce mouky za 1 den, 21 bochníčků nebo 11/4 [recte 13] čtvrtce za 7 dní. Na 10 osob 30 boch. nebo 2 čtvr. mouky na 1 den, 210 boch. nebo 3 věrt. 11/4 čtvrtce za 7 dní. Na týž první a druhý stůl v domabytí mém passiruje se chleba pod polívky: 4 bochníčky nebo 1/4 čtvr. mouky za 1 den, 28 bochníčků nebo 13 čtvr. za 7 dní. Míra Pražská

Strana 208
208 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Na druhý stůl v domanebytí mém passiruje se dáti do kuchyně chleba pod polívky: 2 bochníčky nebo 1/4 čtvr. mouky za 1 den, 14 bochníčků nebo 3 čtvrtce [sic, snad 1 čtvrtce] mouky za 7 dní. e) Ženskému pohlaví, které za třetím stolem v fraucimoře jídá, počítajíc i pod polívky, passiruje se čeledních bochníkův anebo mouky režné: Na 1 osobu 1/2 bochníka nebo 1/ čvtr. mouky za jeden den, — 4 bochníky nebo 1 čtvr. mouky za 7 dní, na 10 osob 5 bochníků nebo 11/4 [? snad 21/2] čtvr. mouky za 1 den, — 40 bochníků nebo 2 věrt. 2 čtvr. mouky za 7 dní [?]. f) Na služebníky a čeládku zámeckou dorostlou, kteří za čtvrtým a pátým stoly jídají, počítajíc i pod polívky, passiruje se čeledních bochníkův aneb mouky režné: Na 1 osobu 1 bochník nebo 1/4 čtvr. mouky za 1 den, 7 bochníků nebo 1 / čtvr. mouky za 7 dní, na 10 osob 10 bochníků nebo 21/2 čtvr. mouky za 1 den, 70 bochníků nebo 1 str. 11/2 čtvr. mouky za 7 dní. g) Na pacholata zámecký, kteří za čtvrtým a pátým stolem jídají, počítajíc i pod polívky, passiruje se čeledních bochníkův anebo mouky režné: Na 1 osobu 3/4 bochníku nebo 1/4 čtvr. mouky za 1 den, 6 boch. nebo 11/2 čtvr. za 7 dní, na 10 osob 71/2 bochníka nebo 13/ čtvr. mouky za 1 den, 60 bochníků nebo 3 věrt. 3 čtvr. za 7 dní. Na posly a lid žebravý, když přicházejí a prosí, passiruje se jim dáti od pekaře čeledních bochníkův anebo mouky režné do téhodne 4 bochníky nebo 1 čtvr. mouky. h) Na dělnou čeládku mužského i ženského pohlaví do všech dvorův passi- ruje se chleba i pod polívky do téhodne: Na 1 osobu 8 bochníků nebo 2 čtvr. mouky, na 10 osob 80 bochníků nebo 1 str. 1 věrt. mouky. Na letní dělníky, žence, sekáče a vazače, passiruje se chleba za jeden celý den, (pakli dělá půl dne, tehdy také polovici klásti a počítati se má), na 1 osobu 1 bochník nebo 1/4 čtvr. mouky, na 10 osob 10 bochníků nebo 21/2 čtvr. mouky. i) Na letní dělníky, totiž žence, sekáče a vazače, passiruje se chleba pod polívky, za kolik času díla, tolik jídel rozdílně počítajíc: Na 3 osoby 1/4 bochníka, za čtvrt dne díla na jedno jídlo k snídaní 1/4 čtvr.; 1/2 bochníka, za půl dne díla na dvě jídla snídaní a oběd 1/4 [sic] čtvr.; 4 bochníka, za celý den snídaní, oběd a večeři 1/4 čtvrce [sic].

Strana 209
O spotřebě potravin na statcích Martinických 1638—1649. 209 Na 12 osob 1 bochník, za čtvrt dne na jedno jídlo k snídaní 1/4 čtvr.; 2 bochníky za půl dne na 2 jídla snídaní a oběd 1/2 čtvr.; 3 bochníky, za celý den snídaní, oběd a večeři 3/4 čtvr. Na 24 osoby 2 bochníky, za čtvrt dne díla na jedno jídlo k snídaní 1/2 čtvr., 4 bochníky, za půl dne díla na dvě jídla snídaní a oběd 1 čt.; 6 bochníků, na celý den snídaní, oběd a večeři 11/2 čtvrtce. Na 120 osob 10 bochníků, za čtvrt dne díla na jedno jídlo k snídaní 21/2 čtvr.; 20 bochníků, za půl dne díla na dvě jídla snídaní a oběd 1 věrt. 1 čtvr.; 30 bochníků, za celý den snídaní, oběd a večeři 1 věrt. 31/2 čtvr. j) Na ty, kteří za prvním stolem jídají, buďto i pro hosti, když toho potřeba jest, žemel mírných passiruje se: Na 1 osobu 3 žemle, 1/4 čtvr. mouky na 1 den; 21 žemel, 1 čtvr. mouky za 7 dní. Na 10 osob 30 žemel, 11/2 čtvr. mouky za 1 den; 210 žemel, 2 věrt. 21/2 čtvr. mouky za 7 dní. k) Ordinary obilného vaření, jako hrachu, krup, krupice bílý, co se ho jak v dostatku zahradního vaření, totiž mrkve, řípy, zelí, míně, tak i v [nedostatku více, kde a kam vydávati má: Na ty všechny, kteří za prvním, druhým a třetím stolem jídají, v domabytí mém passiruje se 1/2 čtvr. za 1 den, 1 věrtel za 7 dní. Na čeled zámeckou za čtvrtým a pátým stolem jídající, tolikéž na ty, kteří za druhým a třetím stolem jídají, v domanebytí mém passiruje se: Na 1 osobu 1/4 čtvr. v dostatku, 1/2 čtvr. v nedostatku vaření zahradního, na 10 osob 21/2 čt. v dostatku, 1 věr. 1 čt. v nedost. vaření zahrad. Na dělnou čeleď mužského i ženského pohlaví do všech dvorův obilného va- ření passiruje se do téhodne: na 1 osobu 1/2 čtv. v dostatku, 3/4 čt. v nedostatku vaření zahradního, na 10 osob 1 věrt. 1 čt. v dost., 1 věr. 31/2 čt. v nedost. vař. zahr. Že pak krupice bílá, tolikéž i jáhly mnohem spořejší k jídlu jsou, nežli jiné vaření jest: protož ne tak jako jiného obilného vaření, ale vždycky toliko polovici, co by se podle tohoto svrchu psaného ordinari přišlo, spoře vydávati a počítati má. Na letní dělníky, totižto žence, sekáče a vazače, obilného vaření, hrachu a krup, však v dostatku vaření zahradního asi třetí díl sraziti se má: Na 6 osob na jedno jídlo 1/4 čt., na druhé jídlo 1/2 čt., na třetí jídlo 3/4 čt., na 60 osob jedno jídlo 21/2 čt., na druhé 1 věr. 1 čt., na třetí jídlo 1 věrt. 31/2 čt. Však také týmž letním dělníkům k svačině po syrečku dávati se má. Archiv Český XXIX 27

Strana 210
210 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: l) Ordinary soli na letní dělníky, žence, sekáče a vazače, passiruje se: Na 24 osoby 1/4 čtvrtce, na 120 osob 11/ čt. za jeden den. m) Ordinari, co se na které psy chleba nejzadnějšího velkých pecnův, anebo mouky s otrubami smíchané, též i co tluči ovesné vydávati passiruje, vše do tého- dne [vypisuji spotřebu vždy jen na jednoho psa]: Englický, 6 pecnů, 2 čt. zadní mouky; ptačí líhavý, 3 pecny, 1 vrt. zadní mouky, 3/ čt. tluči; jestřabí vyžlata, 11/2 pecnu, 1/2 čt. zadní mouky, 1/2 čt. tluči; chrti, 3 pecny, 1 čt. zadní mouky, 1 čt. tluči; vohaříky, 11/2 pecnu, 1/2 čt. zadní mouky, 1/2 čt. tluči. n) Tabule na vaření piv starých, užitečně vyměřující, jak se ječmen na humně vytahovati, co se z něho sladu nadělati, i chmele k němu přidati, a z toho kolik věrtelův čtyrvěderních piva navařiti, též co dříví k tomu potřebovati se má: Ječmene 1 str. 1 věrt., sladu 1 str. 2 vrt., chmele 11/2 čt., dříví hranic 1/4, piva věrtelů čtyrvěderních 3 Ječmene 10 str., sladu 12 str., chmele 3 věrt., dříví hranic 11/2, piva věrtelů 6. o) Jiné vyměření na vaření piv starých neb hořkých; jak se ječmen vyta- hovati, a co z něho mírně vyrostlého sladu nadělati, též chmele k němu přidati, a kolik z toho čtyrvěderních věrtelův dobrého piva na vejstav, mimo dolívku, nava- řiti, při tom smůly a pryskyřice spolu na požahání sudův užívati neb spotřebovati, ano i také dříví spáliti a počítati se může: Ječmene 1 str. 1 vrt., sladu 1 str. 2 vrt., chmele 11/2 čt., smůly 2 libry, dříví sáhův neb hranic 1/4, piva starého v lacinosti věrtelův 3, piva věrtelův v drahotě 1. Ječmene 10 str., sladu 12 str.. chmele 3 věrtele, smůly 16 liber, dříví sáhův 11/2, piva starého v lacinosti věrtelův 6, piva starého věrtelův v drahotě 8. [Po straně tabulky psáno touž rukou:] V pivovařích: V Brunnersdorfském, Hogkensdorfském, v Plánickém a purkrabském, Smečanském a Slanském. p) Tabule na vaření piv bílých, jak se pšenice na humně vytahovati, co z ní mírného sladu nadělati, k tomu chmele přidati, a z toho kolik věrtelův čtyr- věderních piva dobrého navařiti, též co dříví spáliti a počítati se má: Pšenice 1 str. 1 vrt., sladu 1 str. 2 vrt., chmele 2 čt., dříví hranic 1/4, piva bílého věrtelův 21/4. Pšenice 10 str., sladu 12 str., chmele 1 str., dříví hranic 2, piva bílého věrtelův 18 q) Ordinary masa všelijakého, co se kolik liber kdy a kde na které osoby pořádně vydávati a počítati má:

Strana 211
O spotřebě potravin na statcích Martinických 1638—1649. 211 Na první, druhý a třetí, ty všechny tři stoly, v domabytí mém žádné jisté a stálé ordinary se nevyměřují, nežli dle příležitosti času a množství osob nebo někdy hostí, to co se koliv kdy slušně za potřebu uzná, na ně vydáno, strojeno a počítáno býti má: Na ty, kteří za druhým stolem jídají, v mém domanebytí passiruje se: Na 1 osobu 11/2 libry za den. V každou neděli k obědu jim k druhému stolu v mém do- manebytí jednu slepici přidati passiruje se. Na ty, kteří za čtvrtým a pátým stolem jídají, v mém domabytí i nebytí passiruje se: Na 1 osobu 1 libra za den. — Na ženské pohlaví, které za třetím stolem v fraucimoře jídá, v mém domanebytí passiruje se na ně rovně tolik, co na jinou mužskou čeládku za čtvrtým a pátým stolem jídajíci, jakž v této druhé tabuli patrně položeno jest. Na dělnou čeleď do dvorův na tejden, na 1 osobu 34 libry, na 10 osob 71/2 libry. K svátkům vánočním, velikonočním a svatodušním trojnásobně. Může také ouředník můj v letě, pokudž by potřebu toho uznal, pro sekáče buď nějakou svini hladovou, neb některou ovci starou dáti zabiti, a na ně pomalu strojiti poručiti. r) Ordinary kaprův prostředních aneb menších, co se jich rozdílně, s kaž- dého kapra udělajíc 6 kusů, na který stoly a osoby passiruje: Na první, druhý a třetí, ty všechny tři stoly, v domabytí mém žádné jisté a ordinary se nevyměřují, nežli dle příležitosti času a množství osob nebo někdy hostí, to co se koliv kdy za potřebu uzná, na ně vydáno, strojeno a počítáno býti má. Na ty, kteří za druhým stolem jídají, v mém domanebytí passiruje se na dni rybní a osoby počítajíc: Na 1 osobu na jedno jídlo 2 kusy, na 7 jídel 2 kapry 2 kusy. [V] velkým 40ti dnů postu v každou neděli a suchou středu jim k druhému stolu v mém domanebytí jedna štika prostřední přidati se má. Nicméně v tom dlou- hém 40ti dnů postu něco štokfiše, a někdy také plotejskův přidati se poroučí. Též suchého ovoce a vaření tím více pro ně se má strojiti. — Na ženské pohlaví, které za třetím stolem v fraucimoře jídá, v mém domanebytí passiruje se na ně rovně to- lik, jako na jinou mužskou čeleď zámeckou k čtvrtému stolu přináležející. — Po- něvadž se [v] velkým postě vždycky každodenně přes celý týden toliko jednou za den jídá, (kromě v neděli dvakrát), takže v jednom každém téhodnu osmkráte jísti se trefí: protož také v týto i druhý protipsané tabuli na osmeré jedení počítati. Na ty, kteří za čtvrtým stolem jídají, v mém domabytí i nebytí jednostejně passiruje se: Na 1 osobu na 1 jídlo 1 kus, na 7 jídel 1 kapr 1 kus. Na pátý stůl čeládce v pátek a sobotu žádných ryb dávati se nemá, nežli tím více vaření zahradního přidávati. Toliko v Štědrý den a každou suchou středu čtyrykrát do roka, a [v] velkým 40ti dnův postu jen v neděli k samému obědu, v outerý a ve čtvrtek, to jest třikrát do téhodne, rovně jako na jinou čeleď za 3. 27*

Strana 212
212 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: a 4. stoly. Item čeládce do dvorův jednom na Štědrý den a Zelený čtvrtek kapry vydávati a počítati se mají. — Též [v] velkým 40ti dnův postu jim na 3., 4. a 5. stůl něco štokfiše dle uznání, a tím více suchého ovoce i zahradního vaření jim se dávati má. s) Ordinary herynků, co se jich v velkým 40ti dnů postě na které stoly a osoby kde a kam dávati passiruje: Na první, druhý a třetí, ty všechny tři stoly, v domabytí mém žádné jisté a stálé ordinary se nevyměřuje; a protož dle příležitosti času a množství osob nebo někdy hostí, to což se koliv za potřebu kdy uzná, na ně vydáváno a počítáno býti má. Na ty, kteří za druhým stolem jídají, v mém domanebytí passiruje se he- rynkův: na 1 osobu na 1 den 1, na 7 dní 7. Z kterýchžto herynkův polovici k obědu jim strojiti, druhou polovici u večer každému na kollací po 1/2 herynku v doma[ne]bytí mém dávati; také něco sejra v některý dni jim na kollací přidáno bude. — Na ženské pohlaví za třetím stolem jídající v fraucimoru, v domanebytí mém passiruje se na ně rovně co na jinou čeládku k 4. stolu, jakž v týto druhý tabuli rozepsáno jest; totižto [k] každodenním obědům (a večeřím toliko nedělním rozumějíc) jim se dávati a počítati má: Na ty, kteří za čtvrtým a pátým stoly jídají, v mém domabytí i nebytí pas- siruje se: Na 1 osobu na 1 den 1/2, na 7 dní 31/2 [herynku]. Z těch pak herynků čtyry díly, totiž v pondělí, středu, pátek a sobotu k obědu jim se strojiti; ostatní pak tři díly v neděli, v outerý a ve čtvrtek (poněvadž v ty tři dni na obědě kapry i za 5. stolem mívají) k víčerou na kollací dávány býti mají. It. v pondělí, středu a sobotu k večeři každému po kusu sejra na kollací dáti se má, v pátek pak tím více se postiti a na samém chlebě přestati mají. Na dělnou čeleď do dvorův za celý tejden: Na 1 osobu 2 [herynky]. t) Vyměření, co se všem myslivcům, buďto náchlebním čeledínům neb jiným nenáchlebním, od lapení i zastřelení všelijaké zvěři srstnaté, též pernaté platiti má. Platilo se: Od užitečné srstnaté zvěři: jelena 2 kopy, prostředního kance neb svině 1 kopa 30 gr., laně 1 kopa 40 gr., koloucha 1 kopa 30 gr., fryšlinka 1 kopa, srnce neb srny 40 gr., zajíce 12 gr., veveřice 4 gr. velkého divokého kance 1 kopa 40 gr. Od škodlivé srstnaté zvěři: staré lišky 30 gr.. mladé lišky vykop. 6 gr., vlka 1 kopa 20 gr., rysa 1 kopa 30 gr.,

Strana 213
Zástřelné na statcích Martinických 1638— 1649. 213 vydry 40 gr., kuny 30 gr., kocoura divokého 30 gr., domácí kočky 4 gr., jezevce 30 gr., tchore 24 gr., chramostejla 24 gr., koléavy 20 gr. Od pernaté uziteéné zvéri: velkého tetřeva 24 gr., malého tetřívka 16 gr., bažanta 14 gr., jeřábka 12 gr., koroptví 10 gr., husy divoký 12 gr., kačera neb kachny 8 gr., kačírka malého 4 gr., lysky 3 gr. 3 d., holuba divokého 6 gr., křepelky 6 d., křivana 3 d. Od škodlivé pernaté zvěři: vejra 15 gr., vorla starého 15 gr., , mladého 10 gr. káně starý 8 gr., mladý 4 gr., pochopa starého 10 gr., mladého 5 gr., jestřába starého 8 gr., mladého 4 gr., krahulce starého 8 gr., mladého 2 gr., poštolky 3 gr., sovy 4 gr., luňáka 6 gr.. volavky 5 gr., čapátka 6 gr., havrana vodního 6 gr., bukace 4 gr., rohdce 3 gr., mořský laštovice 2 cr., krkavce 6 gr., vrány 2 gr., havrana 2 gr.. kavky 2 gr., straky 3 gr., každého škodného ptáka vejce vybrání po 3 d. Při obou sloupcích zvěři srstnaté i pernaté hned prvotné poznamenáno: Nyní se platí dle uznání. Však kdokoliv co toho škodlivého ptactva zabije, má od toho při nejmenším hlavu čerstvou na zámek přinésti, písaři düchodnímu dodati; kterouzto on k sobé přijmouc, hned před placením sám ji na dva roztiti a pryč zahoditi má. Když se v lesích a hájích do tenat honí, tehdy kdo co lapí a dodá, takto se platiti má: Platilo se od srny 12 gr., lišky 6 gr., zajíce 3 gr. 3 d.; nyní se platí dle uznání. Od přivezení na zámek zvěři zastřelené, totižto jelena, koloucha, laně, kance divokého anebo svině, platilo se lidem poddaným 12 gr., též od přinesení na zámek srnce neb srny 6 gr.; nyní se platí dle uznání. 

Strana 214
214 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Čihařům a jiným ptáčníkům platilo se od kvíčaly a bravníka po 3 gr. 3 d., drozda, cvrča[ly] a kosa 2 gr., pěnkavy 3 d., strnada a jiných ptáčkův 2 d.; nyní platí se dle uznaní. Po tabulkách hospodářských v rukopise musejním následují formule přísah, a sice: přísaha úředníkův (jen v této formuli jest vypsáno jmeno a celý titul vrchnosti, což dal jsem tisknouti v AČ. XXIII. str. 599), přísaha purkrabího; přísaha písaře důchodního, též sirotčího a zádušního; přísaha písaře obilného; přísaha primasa, rychtáře a podrychtáře města N. i rychtářů ve vsech; přísaha konšelův města N. anebo vsi N.; přísaha kostelníkův záduší v místě N.; přísaha osob dohlídajících, aby lidé nedělní a sváteční dni světili a v nich cho- dili do kostela, v městě N. i ve všech vsech na panství N.; přísaha opatrovníkův seminarij neboližto škol nařízených; přísaha opatrovníkův špitálu při kostele N. nařízených; přísaha soláka (kupoval a prodával sůl a činil „ze všeho pořádný počet“); přísaha městského písaře v městě N., přísaha hajnejch lesův všelijakých, přísaha lesních myslivcův; přísaha opatrovníkův bažantův při zámku N., při tvrzi N. anebo vsi N. v luzích, přísaha opatrovníků všelijakých ryb v sádkách, přísaha opatrovníkův dvorův na panství N., přísaha ouředníkův zřízených nad skalami. Mezi těmito přísahami vyniká nezvyklostí svou ta, kterou měli činiti osoby zřízené od vrchnosti k dohlížení na poddané, zdali v neděli a ve svátek konají povinnosti náboženství ka- tolického. O takových dohlížitelích jest zmínka ve Smečenském řádě poddanském z roku 1602 (viz AČ. XXIII. str. 155 čl. 3), ale ta zmínka schází v rukopise musejním i v opise Slanském, byla tedy vypuštěna při úpravě toho řádu, z níž vyšly texty vydávané v letech 1638—1649. Jest z toho znamenati, že dohlížitelé k náboženství, pro kteréž byla předepsána přítomná pří- saha, byli zřizováni od Jaroslava z Martinic dávno před rokem 1638, nejspíš již od roku 1602; a rovněž lze se domýšleti, že takoví dohlížitelé byli zřizováni na panstvích Martinicových také po roce 1638, ačkoli zmínka o nich byla již vypuštěna z řádu poddanského, i také že samo vypuštění některého předpisu z poddanského řádu Martinicova není důkazem, jakoby ten předpis byl pozbyl platnosti. (Přísaha osob dohlídajících, aby lidi nedělní a sváteční dni světili a v nich chodili do kostela v městě N. i ve všech vsech na panství N.) Já N. přísahám nerozdílný Trojici svatý, jednomu Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii a všem milým božím svatým, též JMti vysoce urozenému hraběti a pánu panu N. N. (titul celý panský vyříkati) jakožto pánu mému milosti- vému a dědičnému, že v této povinnosti mé, k kteréž jsem od JMti pána s radou pana děkana N. (anebo pana faráře N.) povolán a k ostříhání nedělních a svátečních dnův zasvěcených v městě N. (nebo vsi N.) nařízen, [chci] věrně se a právě, jakž na dobrého a poctivého člověka náleží, chovati; k tomu, aby všickni obojího pohlaví lidi v městě N. (nebo vsi N.), jak sousedi tak i podruzi, manželky, děti a čeládka jich, všecky neděle a svátky od svaté všeobecné církve zasvěcené náležitě světili a v nich do kostela ke mšem svatým a na kázání slova božího i na nešpory pilně chodili, a z každého domu nejméně dvě nebo tři osoby v kostele byli a se nacházeli, tam

Strana 215
Z let 1638, 1643. 215 časně přijdouc, od počátku až do konce vytrvali, a před posledním požehnáním ven zase nevycházeli, bedlivě dohlídati, je k tomu napomínati, skutečně jmíti, ano i vyměřenou pokutou, též naším městským (neb sedlským) vězením přidržeti; žád- nému v takový nedělní a sváteční dni dělati a jakéž koli práce konati, ani také při času služeb božích v šenkovních domích (nebo krčmách) pálený vydávati a tam na pití, hraní aneb sice jinak se zdržovati, nikoli nedopouštěti; ale na to ob- zvláštní pozor dadouc, jestliže by se který koliv čeho proti tomu dopustil, tehdy od něho, bez ušetřování osob, pro ten každý hřích zvláště pokuty uložené zouplna vzíti, a je k dobrému záduší, kostelníkům na vruby od sebe věrně odvozovati. Pak- liby kdo takový pokuty složiti nechtíce, mně se sprotiviti opovážil, tehdy ihned o takovým každým JMti pánu aneb JMti páně panu ouředníku pravdivě oznámiti. A to ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, též pro žádné dary, ani pro kterou jinou věc, jináče nečiníce. Tak mi Pán Bůh dopomáhej i všickni svatí. Amen. 150. Z řádu poddanského na statcích jesuitské kolleje Jičínské, vydaného roku 1643. Mezi materiály k historii lidu poddaného, jež nashromáždil kněz František Teplý, nyní hraběcí archivář v Jindř. Hradci, nachází se foliový sešit o 30 číslovaných stranách, bez deštěk, ale dobře zachovaný. Psán byl roku 1643 jednou rukou, krom několika přípisků tu a tam později vepsaných. Na předním listě, jehož strany nejsou očíslovány, stojí prvotní nadpis: Vejpis řádův, kteříž se při soudech purkrechtních lidem poddaným, jak a kterak při čem se chovati mají, čtou a přikazují. Článkův jest 17 (str. 1—17), obsahu větším dílem dosti obyčejného, jaký bývá v arti- kulích soudních; ale forma jejich jest svérázná, vlídnější, sloh poněkud kazatelský. Některé články nebo jich částky byly později měněny, škrtány, i také novější rukou rozmnožovány. Na stranách 18—25 a 28 jsou formule přísah, na str. 26—27 formule zahájení a vzdání soudu, na str. 29—30 podrobnější předpis o robotách. Nejpamátnější v tom celém spise jest záznam dokazující, že roku 1643 byla poddaným Jičínských jesuitů předpisována robota menší, sedlákům i chalupníkům dva dni v témdni, později pak (po roce 1680) robota trojdenní. Zde podávají se toliko zajímavější částky celého spisu. Mnoho při tom záleží na opravách, ježto ukazují, jakým směrem po roce 1643 pokrok se ubíral od zlého k horšímu; abych to učinil patrným, kladu v původním textu z roku 1643 mezi křížky ta slova, která byla později přeškrtána; a co bylo pozdějšími rukami připisováno, to opatřil jsem hvě- zdičkou na počátku i na konci. Úvod jest apostrofou „k milým poddaným“, shromážděným k soudu purkrechtnímu. Článek 1. jedná nejprv o povinnostech náboženských; předpisuje též, že onemocnělý poddaný má býti od rychtáře a staršího konšela napomenut, aby přijal svátosti. Předposlední

Strana 216
216 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: odstavec prvního článku byl přeškrtnut, nejspíš že pozbyl platnosti; poslední odstavec však zůstal v platnosti; znějí oba takto: †Toto se také dobře ode všech věděti má, že dle starobylého obyčeje v tomto kraji nápad poddaných toliko na dolů vstupující připadá, a ne na bratry a sestry umrlé, aneb na bratry a sestry živé, mnohem pak méněji na přátely poboční. Kdežto však dolů vstupujících není, tu nápad na rodiče jde; leč by snad matka od dětí svůj stav vdovský proměnila, a svůj díl druhému manželu zadala; v kteréžto pří- padnosti, kdyby potom po vdání matky některý z dítek a z sirotků umřelo, tehdy jeho podíl ne již více na matku, ale na samou vrchnost připadá.† †Při tom“ jestliže by chtěl někdo z vás kšaft o svém statku jakém koliv učiniti, má předně od vrchnosti povolení žádati, bez kteréhož kšaft platný nebude; potom pro rychtáře a staršího konšela poslati, a před nimi svou vůli poslední v tejnosti oznámiti. Rychtář pak s týmž konšelem bude povinen to dáti zapsati, a žádnému jinému nežli vrchnosti své odevzdati. 2. článek mluví nejdříve o rychtářích a konšelích, že mají každému „vedle sprave- dlivého rozeznání k spravedlnosti“ dopomáhati. Po tom odstavci jest červenou hrudkou připsán celý řádek, velmi nezřetelně: *Roboty jak potažní tak pěší dle povinnosti každej týhoden* (další slovo jest nečitelné). Pak následují zase prvotní odstavce: Co se robot dotýče, o nich toto se milostivě nařizuje, že totižto poddaní [sem kommentem připojeno později po straně: *tři dni vedle JMCské milostivého ustanovení*] *dva dni toliko1) každý tejden robotovati mají, a to s tímto patrným doložením, aby všichni sedláci jak na vorání a vláčení, tak také na jiné všechny jízdné roboty a práce, brzo ráno, a to vždycky s celým svým potahem [na okraji připsáno a kommentem sem poukázáno: *to jest, lánníci po 4 koních, tříčtvrtníci po 3 koních, poloulánníci po 2 koních nejméněji*] po ty *tři* dni vyjížděli. Na vejchozní však a ruční roboty mimo to aby, kdyby koliv se poručilo, čeledína vy- sílali. Podobně všickni chalupníci aby všelijaké vejchozní a ruční roboty a díla každého týhodne po dva celý dni bez všelijakých ouplatků jako sedláci povinni byli vybejvati. Nad to však všechno věděti se má, že v moci milostivé vrchnosti pozůstává, jak jízdní, tak vejchozní roboty, kdyby pro důležitou potřebu tak usou- dila, zvejšiti, i zase kdyby více v týmdni svátků se zběhlo, *aneb jich náležitá poslušnost to zasloužila*, umenšiti. Kdo by pak po poručení buďto správce aneb rychtáře na robotě se potom nenašel, ten a takový, jestli by sedlák byl, za každý den půldruhý kopy, jestli by pak chalupník byl, půl kopy do důchodu vrchnosti nevyhnutedlně složí. Kdyby pak rychtářové někomu nějakou robotu svývolně pro- minouti se opovážili, sami takové roboty za každou robotu podniknou. Protož nechť se každý hledí vedle milostivého tohoto nařízení skutečně zachovati*.2) 1) Slova „dva dni toliko“ jsou mnohokrát škrtána až k nerozeznání, následující pak řádky až do konce odstavce jsou přeškrtány dvěma čarami na kříž. — 2) Tento odstavec byl několikráte opravován něko-

Strana 217
Řád poddanský na statcích kolleje Jičínské 1643. 217 lika rozdílnými rukami a škrtán, nikdy však nebyl opraven venkoncem a důsledně s rozmyslem. S určitostí však jest z něho vyrozuměti, že prvotně r. 1643 předpisovala se v něm sedlákům dvoudenní robota v témdni jízdná a neurčitá robota pěší, chalupníkům pak rovněž dvojdenní robota v témdni pěší; později pak to bylo změněno a připsána robota trojdenní, což mohlo se státi teprva po roce 1680, kdy vydán byl první robotní patent, jakéhož se ten přípisek dovolává. Celý odstavec po svém seškrtání vlastně jíž nehodil se ku před čítání poddaným. *Jiná pak neposlušenství a přečinění rychtářové na mužích kládou, a na ženách trdlicí trestati mají“. Též také všickni rychtářové úroky Svatojiřské a Svatohavelské na 2 neděle před časem lidem opovídejte, a* kontribuci nařízenou časně od lidí vybírejte a ji odvádějte, tak aby exekucí se škodou větší pro ni nepřijížděla a nepřicházela. Článek 3. jedná o hromadách obecních, 4. o hrách v kostky a v karty, 5 o ohních, „přediva v domích nesušte, k tomu rychtář s starším konšelem neb starší obecní .. vždyckny ve dvou nedělích ať přehlíží“ .. 6. V řekách, v potocích *a v struhách* ryb žádných abyšte nelapali, ani jinším, kteří k tomu zřízeni jste, lapati nedopouštěli, též také při rybnících v ta- rasích žádné škody nečinili, ani žádných přediv bez ohlášení a povolení aby ne- močili, též z lesův žádného dříví nenosili; s ručnicemi žádné myslivosti neprovo- zovali, leč ten, komu jest od vrchnosti poručeno a povoleno. *Kdo by se pak toho dopustil, mimo jiného trestání ručnici propadnouti má*. Článek 7 zapovídá poddaným přechovávati podezřelé lidi nevolné. 8. Pastev žádných nočních jak při dvořích JJMtí pánův ke škodě, tak ani sami mezi sebou abyšte zoumyslně nečinili, *majíce tolikerý příklad, že tím nočním pasením mnozí vo dobytek s nejvěčí svou škodou přišli*. Jestliže by se pak z pří- hody někomu od jiného dobytkem jaká škoda stala, tehdy zajmouce to [sic], na právo žeňte, takové škody právem obveďte, a rychtář s konšely co za škodu učiněnou spravedlivě rozeznajíce, k zaplacení dopomáhejte; byť se pak i vás samých rychtářův aneb konšelův taková škoda dotejkala, tehdy na jiné s hurtem nekřičeti, a chudších nežli jste sami neutiskujíc, pěkně jak náleží platně, a o všeckno se spolu náležitě srovnávejte. K tomu také svou hradbu, kdo jakou povinen jest, to všeckno, jakž toho obyčej jest, do sv. Jiří aneb nejdéle potom ve dvou nedělích zhraďte a opravte. Též také brázdy v polích, struhy v lukách, jakž kde čeho potřebí jest, zdělávejte... *Kozí dobytek, poněvadž mladému majtu a slovem všemu mládí, obzvláště v zahra- dách nejškodlivější jest, ten se všem chovati zapovídá*. 9. Rolí ani luk jedni druhým bez dovolení vrchnosti nezastavujte... 10. *Kdyby pak kdo komu grunt neb živnost svou prodal, to aby se dalo v registra purkrechtní zapsati, a peníze sirotčí nebo purkrechtní aby před právem jak náleží skládané a v registra zapisované byly, tak aby potom skrze nepořádný prodaj nějaký zmatkové nepošly“. Archiv Český XXIX. 28

Strana 218
218 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 11. Sirotkův, JJMstí pánův poddaných, aby žádný nikam nezašikoval, a bez povolení vrchnosti pod pokutou 12 kop m. na žádné řemeslo, buď syna svého neb sirotka nevydával 12. Slibův žádných nebo rukojemství na jiná panství abyšte nečinili; pakli kdo slíbil, sám se v tom varuj. A žádný přes 5 kop míš. ani se nedluž bez povolení vrchnosti. 13. *Cest nesvobodných buďto v polích, v lukách, též i v lesích přes mejta abyšte nedělali, ani žádných dobytkův času letního do lesův nepouštěli a mýt mladých nevypásali. Hajní pak všickni, kde kterému správa náležeti bude, aby se žádných škod jak týmž pasením, tak i jiným způsobem nedělalo, ať k tomu pilně dohlídají a na všeckno bedlivý pozor dávají. *Kdo by pak v tom postížen byl, ten mimo vězení za každej kus dobytka 1 kopu m. složiti, a kdyby toho nepřestali, buďto strátou dobytka nebo propadením] gruntu strestán býti má. Též podobně hajní, kteří by na takové škody proti svému závazku prohlídali [sic], trestáni býti mají.** 14. Dlouhý jest článek o krčmářích a řeznících, kterak spravedlivě a slušně mají lidem posluhovati, a rychtáři k nim dohlížeti, také aby neznesvěcovali svátků. *Kdyby pak někdo nějakou rvanici začal, tehdy 3 kopy m. složiti má. Kdo by dříve udeřil, ten se za vinného drží.* 15. Co se mlejnův a v nich mlení dotýče: Poněvadž mlynářové vedle pro- najetí mlejnův nájmy odvozovati mají a povinni jsou, rdo nich pak velmi málo, obzvláště Hrobičanští, přivážíte*, protož se vám to vedle spůsobův předešlých vr- chností i nyní obnovuje a jednomu každému dostatečně poroučí, aby žádný jinam do cizích, mimo domácí mlejny, nic nevozili ani nenosili. Kdo by pak koliv se toho dopustil, a na něj to uznáno bylo: dvojnásobní měřici na pomoc mlynáři k vyplnění nájmu dáti musí. Mlynářové pak jsou povinni, lidem neubližovati, nýbrž jednomu každému jak náleží dobře zdělati; pakli by se komu jaké ublížení od mlynářův stalo, může to oznámiti. 16. *Řebřík každej hospodář má míti na svém stavení přistavenej; pokudž by se pak nestalo a v tom dopaden byl, 2 sáhy dříví hvozdového z pokuty udělati musí“ Tento nový článek 16. jest psán, soudě dle písma, teprva v první polovici 18. století. Prvotně ná- sledující poslední článek měl číslo 16., což později proměněno v 17. 17. Při potazích obecních abyšte všickni bývali a tu pořádně všecky věci mezi sebou porovnali; a když se na vás při řízení soudův purkrechtních od vrchnosti vaší milé, jak jste se až po tento dnešní den mezi sebou chovali, doptání učiní, abyšte ihned před vrchností vaší milostivou a laskavou jeden každý rychtář po starších oznámili .. Na stranách 18—25 následuje sedm formulí závazků neb přísah, a sice přísahy přede- psané rychtářům, konšelům, starším obecním, fišmistrům, hajným, celným a kostelníkům na

Strana 219
Řád poddanský na statcích kolleje Jičínské 1643. 219 str. 28 jest přísaha poklasných. Ve všech těchto formulích provedeny jsou dvě opravy, první připsáním, druhá škrtnutím i připsáním, a sice v úvodu takto: Přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené *bez poškvrny počaté* Panně Marii i všem milým svatým a JMti vysoce učenému a velebnému pánu panu rektorovi *i všem pánům kolleje Societatis Jesu* *Tovaryšstva Ježíšova kolleje* Jitčínské. Rychtáři a konšelé přísahali, krom jiného, „k spravedlnosti dopomáhati;“ starší obecní „komíny pilně a často prohlížeti. *nezpůsobné a nebezpečné rozebrati a nové způsobnější zdě- lati dáti*, jako i cesty dáti spravovati“; fišmistři „rybníkův, řek anebo potokův s pilností hlídati a nedati při nich v ničemž ubližovati a vykrádati“; hajní „komory JJMtí pánův v lesích s pilností hlídati, žádnému v tom škoditi, nadělaného dříví, jak pivovarského, tak také i k hvozdu a kolleji náležitě dobře opatrovati, též také sami i při prodajích spravedlivě se chovati“; celní „ta mejta anebo cla, která od starodávna nařízena jsou, zcela zouplna vybírati a JMti pánu vždycky ve 4 nedělích odvozovati“; kostelníci „v chrámu páně, v věcech k němu přináležejících, práci tu na nás příslušnou vykonati *krávy pak zádušní aby bez zjevného dovolení vrchnosti se nepřenášely a vždy na živě zachované na gruntech byly, k tomu ob zvláštní pilnost vynaložiti*“; poklasní „obilí v mandelích jak s pole přijímati, tak zase v sto- dolách zcela zouplna vydávati“. Formule zahájení soudu purkrechtního na str. 26 pochází z času, kdy na těch sou- dech skutečně ještě se soudilo, a gruntovní pořádnost nebyla jediným účelem jejich. Zní celá takto: Soud zahájiti. Poněvadž již na jiném nepozůstává, nežli aby se s pomocí boží tohoto purkrechtního soudu zasednutí stalo, tehdy tento poctivý soud hájí se boží mocí, JJMtí pánův mocí, konšelův a všeho toho poctivého práva mocí. Kdož tedy chceš k tomu přistoupiti, přistup svobodně, však s uctivostí, i též zase odstup s uctivostí. Kdo by pak na tom soudu co vysoudil, má toho užiti, a kdo by pro- soudil, ten aby zaplatil. Jestliže by pak kdo toho poctivého soudu neuctil, buďto řečí nebo skutkem, ten a takový má to ihned podniknouti, co mu za jeho provinění konšelé tu přítomní na lavicích sedící usoudí. Formule soudu vzdání na str. 27 jest méně významná: „Tento poctivý soud již se vzdává boží mocí, JMti pána mocí, a do komory JJMtí pánův se vkládá“; dále přeje zdraví poddaným, a „JJMti pánům našim dobrého a prodlouženého zdraví, šťastného a veselého nad námi panování.“ Předpis o robotě na stranách 29, 30 vzácně osvětluje, jaký pořádek v tom panoval na statcích jesuitské kolleje Jičínské roku 1643 a ještě několik desetiletí později; nebyl psán jako součástka řádu poddanského, nýbrž jako paměť o obdarování, takořka privilegium; a když po roce 1680 jesuité Jičínští zvýšili robotu na tři dni v témdni (str. 216), jistě tento zápis nebyl již připomínán jich poddaným na soudech purkrechtních. Zní celý takto: Obdarování stran robot dáno poddanejm kollejskejm od JMti p. Patera téhož času slávné kolleje Jičínské rektora, totiž p. P. Michala Tamassfi Ad 1643, 10. dne měsice září. 28*

Strana 220
220 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Vedle nařízení a poručení JMti pana Patera rektora poddaní kolleje Jitčínské nemají se každodenními robotami obtěžovati, aby i oni při svým zůstávaje, svých živností hleděti mohli. Pročež každého týhodne toliko dva dni s potahy svými robotovati mají; však aby tak ráno k dílu panskýmu přivstávali a je začínali, jak pilný hospodář obyčej má, dílo své vykonávati. Tak tehdy na jednu zápřež nejméně devět aneb deset záhonů zvorati mají. Kdo pak celý potah má, ten ním takové roboty po dva dni vykonávati povinen jest, jako i před lety bývalo. Kdo by pak celého potahu neměl, s jiným se spřáhati má. Jestliže by svátek v týmdni se přitrefil, tehdy nic z robot passirsováno býti nemá. Pakliby dva svátky se přitrefily, tu buď půl dne aneb celý den prominouti se může, vedle jedné i druhé strany potřeby. Kterýby pak poddaný svývolně a po poručení rychtáře takové roboty nevykonal, tehdy každého týhodne bude povinen do důchodu pána složiti pět kop. A kdo by půl těch robot zameškal, ten polovici té pokuty podniknouti má. Rychtářové k tomu všemu dohlídati a dopomáhati mají, věda, že kdyby co takového z nedbanlivosti jejich se zameškalo, touž pokutou mimo vězení trestáni býti mají. Však jestliže by kdy nevyhnutedlná potřeba k tomu nutila, pro uvarování velikých škod mohly by se takové roboty umenšiti i zvětšiti. Actum v kolleji Jitčínské nad Cidlinou, 10. dne měsíce září léta páně 1643. Michael Tamassfi mp. 152. (1643): Poddaní špitálu Načerackého prosí arcibiskupskou konsistoř za ochranu proti zástupci vrchnosti Načeracké, který je nutí k robotám panským a k poddanství vrchnostenskému. VMti urození, velební, důstojní a vysoce učení páni, páni patronové nám chudým lidem poddaným špitálským a zádušním Načeradským milostiví! VMti milostiví páni, páni! Poníženě za to pro Boha prosíme, že tuto naši poníženou sprostnou suplikací milostivě přijíti ráčíte, a to v příčině naší spravedlivé dále následující. Jakož jest na onen čas urozený a sta- tečný rytíř pan Václav Dvořecký z Olbramovic dobré paměti, pán Načeradský, proti vší spra- vedlnosti a proti pobožnému odkazu dobré a svaté paměti vrchnosti naší, urozené paní Anny Soběhrdové léta 1471 k špitálu a záduší Načeradskému učiněnému, mocně se nás ujal, nás jako zločince mušketýrům svým jímati, do vězení sázeti a vězením k nepovinným panským robotám přinucovati dal; v kterémžto vězení o hladu a o zimě půl čtvrté neděle nás držíce, žádnou prosbou a lítostí ukojen nemoha býti, z toho vězení nás propustiti dáti nechtěl; až Jeho Kn. Eminencí psaní jemu učiniti, k němu za nás, aby nám vězení polehčeno bylo, milo- stivě přimlouvati, nýbrž také nadepsaného dobré paměti pana Václava Dvořeckého, aby na nás proti pořadu práva nesáhal, k nepovinným robotám nás nepotahoval, než byli-li bychom jemu

Strana 221
Úročníci špitálští proti vrchnosti Načeracké (1643). 221 takový mi] robotami povinni, dostavíce se sám osobně do Prahy, tu kde by náleželo, to aby prokazoval, v tom jest jeho laskavě otcovsky napomínati ráčil Na kteréžto Jeho VKn. Emi- nencí milostivé otcovské psaní a napomínání vejš jmenovaný pan Dvořecký, že to dostatečně prokázati chce, že jsme jemu dědičnou poddaností i jinými všelijakými povinnostmi zavázáni, Jeho VKn. Eminencí tuze jest připověděl. Pod tím pak časem maje to prokazovati, v nadepsané nepovinné roboty nás potahoval, ouroky na špitál (zůstávajíc pustej špitál) od nás vybírati, a co se jemu líbilo, na nás ukládati dal. A byvše od dvojíctihodného kněze Jana Klementa křižovníka s červenou hvězdou, pana děkana Načeradského, aby přípovědi své Jeho VKn. Eminencí učiněné satisfakcí činil, mnohokrát pěknými slovy k prokazům napomínán, toho nikdy neprokázal, a že jemu robotami a dědičnou poddaností povinni jsme, prokázati nemohl. I pama- tujíc svrchu psaný pan Václav Dvořecký na dobré své svědomí, a znajíce to, že nám velice ubližuje a před pánem Bohem velikou křivdu činí, nemajíce při tom dostatečných prokazův, kterýmiž by to dle přípovědi své Jeho VKn. Eminencí učiněné, že jsme jeho dědiční poddaní, světle prokázati mohl: pročež s dobrým rozmyslem svým, požívajíc dobrého zdraví, nadepsa- nému dvojíctihodnému knězi Janovi Klementovi křižovníku s červenou hvězdou a k špitálu a záduší Načeradskému, k předešlým starodávným našim svobodám rukou dáním nás navrátil a propustil; podle kteréhož navrácení a propuštění týž dvojíctihodný kněz Jan Klement kři- žovník s červenou hvězdou, pan děkan Načeradský, pod ochranu svou a pod poslušnost téhož špitála a záduší Načeradského po smrti dobré paměti pana Václava Dvořeckého spravedlivě nás se ujal. Těchto pak dnův pominulých JMt pan Skuhrovský nadepsanému knězi Janovi Kle- mentovi křižovníku s červenou hvězdou, za zlé jemu majíce, že se nás proti pořadu práva ujal, psaní své odeslati ráčil, napomínajíc při tom dvojíctihodného kněze Jana Klementa, aby od té své neslušné praetensí upustil, sice že sirotkům nebož. pána Václava Dvořeckého pomá- hati a nás (tak nám pan ouředník Načeradský pohrůžku činí), jako kdy prvé, mocně jímati, do vězení bráti a s mušením k nepovinným robotám přinucovati chtíti dáti ráčí. Pročež k VMti skrze tento snížený spis se utíkáme pod milostivou ochranu VMti a velebné konsistoři se podávaje, pro Boha prosíme, že se nás též podle dvojíctihodného kněze Jana Klementa spravedlivě ujíti, milostivou a ochrannou ruku nad námi držeti, a JMti panu Skuhrovskému, aby nás v poddanost budoucím pánům držitelům statku Načeradského potahovati a podrobovati neráčil, za nás se milostivě přimluviti ráčíte. Nebo upadnouce my opět v moc panskou, kdo ví, jak by s námi nakládali, snad tak, že by v krátkých časech ani špitál ani pán nic neměli. Nebo kdyby roboty na nás míti chtěli, jsouce již na nejvýš schuzeni a od pánův Načeradských ze všeho vyšacováni, museli bychom svých živnůstek tak státi nechati, a vezmouce manželky a dítky, otra ruce, ode všeho ujíti a odběhnouti. V čem se po pánu Bohu k VMtem k opatření utíkáme, a v mocnou ochranu VMtí pána Boha poroučíme. Milostivé odpovědi od VMtí sníženě očekávajíce, zůstáváme za Vaše důstojné Milosti každého času na modlitbách trvající zádušní poddaní k špitálu a děkanství Načeradskému přináležející. [In tergo:]. . . JVKn. Eminencí oficiálu a pánům assessorům kosistoře Pražské . . . Kopie v archivě arcibiskupském v Praze, Acta et processus; odtud nový opis v archivě zemském v Praze. Viz podobnou žádost z roku 1638 výše str. 205 č. 148 s vysvětlivkami o špitále Načerackém a o po- řadě vrchností tamějších. Prosebníci r. 1638 počítali se za svobodníky, zde jmenují se jen poddanými zádušními- Na opise archivu zemského připsán z dohadu letopočet cc. 1640; ale v žádosti připomíná se smrt Václava Dvořeckého z Olbramovic, jenž zemřel v červenci 1643. Žádost jest tedy psána potom, ale nejspíš brzy. Jme- novaný v ní pan Skuhrovský, jenž posledně utiskoval úročníky špitálu Načerackého, jest nepochybné děd

Strana 222
222 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským Václava Dvořeckého, Oldřich Skuhrovský ze Skuhrova na Louňovicích, jehož dcera Magdalena vdala se za Viléma Dvořeckého, otce Václavova. Oldřich Skuhrovský dle toho pomáhal po smrti svého zetě Václava Dvo- řeckého 1643 své ovdovělé dceři Magdaleně ve správě statku Načerackého. 153. Odhad komorního panství Mělnického, datovaný dne 4. září 1645. Okolo královského věnného města Mělníka rozkládalo se královské panství Mělnické, ke kterému náleželo městečko Štětí a přes 35 vesnic, dilem celých, dílem jen částek jich; jsou vyčteny v Palackého Popise str. 84. Svobodné město Mělník i panství Mělnické bývaly od králů dávány královnám Českým na čas života jmenem věna, někdy však bývaly také zapiso- vány v dluzích osobám šlechtickým jmenem zástavy, a zase vykupovány od nich neb od jich dědiců ke komoře královské. Správa panství Mělnického měla sídlo v zámku neb hradě, jenž stál ve městě Mělníku. Městské obci Mělnické bylo stále míti se na pozoru, aby obmezováním svobod městských nebylo město zbaveno své samosprávy a podřízeno v tom neb v onom správě panské, jež zcela vládla nad poddaným městečkem Štětím a nad vesnicemi. Tato snaha mě- šťanův po zachování samostatnosti jakožto města královského dosahovala zabezpečení potvrzo- váním svobod a množením důchodů městských od krále, hlavně pak tím, že král Matyáš r. 1612 zapověděl zámeckým (správě panství), vkládati se do správy městské (Sedláčkův Míst. Slovník 594). Na počátku války třicítileté vzbouřilí stavové zastavili panství Mělnické r. 1620 Václavovi Pětipeskému z Chyš; jemu brzo bylo odňato konfiskací ke komoře a r. 1623 od císaře Ferdi- nanda II zastaveno Vilémovi Slavatovi z Chlumu a z Košmberka. Ve válce třicítileté bylo panství valně pohubeno, výnos jeho se stenčil; pročež zástavný držitel Slavata po roce 1643 rád panství vracel komoře zpět. Potom r. 1645 přijal je v zástavu hrabě Heřman Černín z Chuděnic, jehož potomkům bylo pak r. 1687 doprodáno k vlastnictví. Dědictvím po přeslici přešlo r. 1753 na knížecí rod Lobkovický, jenž je dosud drží. Když r. 1645 panství Mělnické mělo přijíti do prodeje nebo do zástavy, komora dvorská dala je odhadnouti, aby se vyšetřila jeho trhová cena. Byly popsány a odhadnuty všechny ne- movitosti vrchnostenské, zámek, dvory poplužní, ovčíny, pivovary, vinice, pole, louky, zahrady, lesy a vody, jež se nacházely v přímé držbě i správě panské; vypočtěno, co vynášely mlýny, přívozy, lomy a jiné drobné užitky panské; vyčetly se všechny vesnice a kolik v které bylo usedlých poddaných sedláků a chalupníků (větších a menších rolníků); kolik úroků peněžitých která ves platila, jaké dávky v přírodninách odváděla a jaká byla jich cena, jaké roboty kde konali nebo kolik peněz místo nich platili. Všude jest udáno, jaký byl stav všeho toho a kolik šlo do důchodu panského za pokoje a pořádku v zemi před vypuknutím války třicítileté (před rokem 1618), i kolik selských statků a chalup bylo potom zkaženo a zůstávalo r. 1645 ne- osazených čili pustých, tedy oč panské důchody se zmenšily. Zničené živnosti a závody braly se do odhadu polovičkou svého výnosu, jenž mohl nastati v budoucnosti po jich doufané obnově. Skytá tedy ten odhad mnohonásob poučný obraz o tom, jaké bylo panství Mělnické před válkou, jak se na něm hospodařilo, a jaký byl jeho pokleslý stav roku 1645.

Strana 223
Odhad panství Mělnického 1645. 223 Originál odhadu, datovaný v Praze 4. září 1645, nachází se v archivě společného ministeria financí ve Vídni se značkou; Böhmen 1645 ad 25. September. Nový opis do písmena věrný, zhotovený Kregczym, chová se v archivu zemském v Praze. Byv naň upozorněn řed. Dr. V. J. Nováčkem, vydávám z něho celý text pravopisem novějším, při čemž však starý zvuk. hleděl jsem zachovati. Podržel jsem i chybné psaní adverbia noch (ještě), kteréž v originále se píše nach, i předložky nach (po), kteráž bývá psána noch; ta převrácenost mate sice při čtení, ale nejspíš se srovnává s tehdejší výslovností. Jen slovíčko zue, kteréž v originále jest tak vždy psáno, dovolil jsem si skrátiti a měniti v zu. Označení lhůt zue St. Georgi, zue St. Galli skracoval jsem v pouhý výraz Georgi, Galli. Kde úrok při sv. Jiří i při sv. Havle byl stejný, napsal jsem jej toliko při sv. Jiří, a při sv. Havle naznačil jsem jeho opakování skratkou dto (detto = tolikéž). Taxa oder landüblicher Anschlag der röm. kais. Majestät in Bunzler Kreis liegender Herrschaft Melnickh, mit aller deren Pertinens und Zuegehör. Alles auf Schock, Groschen und Pfening meissnisch, und das Schock standhafter Nutzung per 50 Schock, steigend und fallend aber 25 Schock meissnisch geraitet. Erstlichen, das oberhalb der Elbe in der Höhe liegende Schloss, weliches von starken Mauern erbaut, bis unters Dach drei Gaden hoch gewölbt, die obige Gewölber mit durchge- zogenen eisernen Stangen wohl verwahrt, und alles mit einem Ziegeltach bedeckt. Darinnen an Stuben, Kammern und andern Gebäuen eine ziembliche Notturft; Kuchel und vier Keller, sowohl als auch ein grosser gewölbter Stall. Und wird das Wasser ins Schloss durch Röhren getrieben. In Ansehung, dass es an Glase-Fenster, Öfen und Thüren ruiniert ist, wird solches gewürdiget und allda angesetzt per 2000 Schock. Bei diesem Schloss ist auch ein kleines Gärtel, mit einer Mauer umbpfangen; dieses wird bei Taxierung des Schlosses gelassen. Imgleichen ist bei dem Schloss am Thor ein Haus zue des Hauptmanns oder eines andern Bedienten Wohnung; in denselben ist oben ein Durchgang, wie ins Schloss, also auch in die Kanzleistuben über dem Thor, und kann, wann es der Herrschaft beliebt, Wein und Bier darinnen geschenkt oder ausgegeben werden, massen kaum der Ort darzue eigentlich er- kauft und das Haus erbanet worden. Wird für dieses Haus angesetzt 400 fP [Schock]. Zu dieser Herrschaft gehört der Marktflecken Wisstädtl [Štětí, Wegstädtl], darinnen sein Angesessene gewesen 73, anjetzo 28, Ode 45. Die sammentlichen haben gezinst zue Sct. Georgi 32 fP 32 gr., St. Galli 32 fP 32 gr.; Hühner 77, zu 6 gr. geraitet 7 ff 42 gr. Bergrecht Georgi 4 fP 22 gr. 4 d., Galli dto. Umb ein Fass Wein 15 f. Umb ihnen verliehene Freiheiten 40 fP. — Summa 136 f 31 gr. 1 d. Wegen der Öden kombt, zum halben Anschlag zue ästimieren, abzuziehen an Zinsen vor beede Termin 32 ff 48 gr. 2 d.; Hühner 37 zue 6 gr.: 3 f� 42 gr.; an Bergrecht 1. fl 22 gr. — Sa 37 � 52 gr. 2 d. Verbleibt zum völligen Anschlag 98 �� 38 gr. 6 d.

Strana 224
224 D. XXII Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Folgen die Dorfschaften, wieviel hiebevor besage des Urbari in einem jedem [Dorfe] zur obgedachten Herrschaft gehörige Bauernhöf und Chalupner gewesen, was dieselben in einem und andern gezinst, und wieviel deren, ausser ihrer Weib und Kinder, anjetzo nach auf dern Gründen oder sonsten auf der Herrschaft, vermöge von den Richtern und Geschwo- renen Bericht, sich aufhalten oder die Gründ sonsten genossen worden, daraus der Zins er- folgen soll. Das Dorf Broshanky [Brozánky]. Darinnen sein gewesen (anjetzo nach darvon der Zins erfolgen soll) 5 Bauernhöfe, 7, Öde 2, 3 13, „ 10. Tento výčet živností v Brozánkách jest pomatený a nesrozumitelný; soudě podle dalších výčtů used- lých v jiných vsech, mělo býti psáno takto: Sein gewesen Bauernhöfe . . . . . . . . . . 7 Chalupner . . . . . . . . . . 13 anjetzo noch 5 3 5de 2 10 z těch bylo r. 1645 ještě osedlých pustých 2 5 statků selských . . . . . . . . . . 7 10 3 živností chalupnických . . . . . . . 13 Roku 1645, když se dělal urbář anebo tento výtah z něho, bylo v každé vsi osedlých míst spolu s pustými místy dohromady tolik, kolik roku 1618 (než se počaly války a nepořádky v zemi) počítalo se osed- lých míst stejné třídy, selské nebo chalupnické. Haben gezinst sammentlichen Georgi 12 f? 12 gr., Galli dto (12 12 gr). Robot 4 Tag zu 6 gr.: 24 gr. Die Schaf zu baden, 4 Person zu 4 gr.: 16 gr. — Summa 25 �p 4 gr. Wegen deren, so nicht verhanden, kommt abzuziehen Georgi 3 fl 4 gr., Galli dto. — Summa 6 ſ? 8 gr. Verbleibt, weliches die, so noch zur Stelle, jährlich zu entrichten schuldig, 18 fP To jest: v Brozánkách bylo před r. 1618 osedlých 56 gr. — Im Dorf Hořzin [Hořín] Sein gewesen anjetzo noch öde Bauernhöf . . . . . . . . . 11 . . . . . . 8 . . . . . . 3 Chalupner . . . . . . . . . 11 . . . . . . 1 . . . . . . 10 Summa . . . . 22 . . . . . . 9 . . . . . . 13 Item sein zwei in diesem Dorf, weliche mit der Unterthänigkeit zum Spital bei der Bruggen zu Prag gehören, aber zue dieser Herrschaft auch zinsen, und beede vor einen roboten. Alle sammentlichen haben gezinst Georgi 30 28 gr. 2 d., Galli dto. Item vor die Roboten Georgi 9 fP, Galli 9 fp. Von einem Grund Robot 5 Täge zu 6 gr.: 30 gr. Hühner 10 zue 6 gr.: 1 ſl. — Summa 80 � 26 gr. 4 d. Wegen deren, so sich nicht befinden, wird abgezogen an Zinsen Georgi 9 �p 48 gr. 4 d., Galli dto; an Roboten Georgi 5 � 37 gr. 31/2 d., Galli dto; Hühner 2 zu 6 gr.: 12 gr. — Sa 31 � 4 gr. 1 d. Verbleibt, so die, welche nach zur Stelle sind, jährlich zu geben schuldig: 49 ſ 22 gr. 3 d.

Strana 225
Odhad panství Mělnického 1645. 225 Im Dorf Wrbna [Vrbno]. Sein gewesen anjetzo nach Bauerngründ . . . . . . . . 8 . . . . . . 8 . . . . . . Chalupner . . . . . . . . . 6 . . . . . . 5 . . . . . . Summa . . . . 14 . . . . . . 13 . . . . . Die übrigen 4 Bauern und 4 Chalupner mit der Unterthänigkeit, wie auch die Col- latur zum Spital bei der Präger Brueggen, aber (wie der Richter wegen Genuessung der Ge- meinweid und Holzes berichtet) mit der Robot zum Schloss Melnik gehören, massen dann auch der eine in die Rent zinset. Haben sammentlichen gezinset Georgi 17 ff 51 gr. 5 d., Galli 18 �P 21 gr. 5 d.; Hühner 24 zue 6 gr.: 2 �� 24 gr. Summa 38 �l 37 gr. 3 d. Wegen des öden kombt nichts abzuziehen, dann er nichts gezinset hat. Verbleibt also 38 � 37 gr. 3 d. öde Das Dorf Zieltschin [Zelčín]. Sein gewesen sein nach Bauernhöf . . . . . . . . 3 . . . . . . 3 . . . . . Die haben gezinst Georgi 10 f� 48 gr., Galli 11 fl 48 gr., umb Schunken 1 fP 12 gr., Summa 23 f� 48 gr. — Weilen dann diejenigen, denen die Grund zuegehören, bei Leben und verhanden, kombt wegen der öden nichts abzueraiten, sondern verbleibt 23 �� 48 gr. sein öde Das Dorf Kramolsko [nyní něm. Chramostek]. sein öde Sein gewesen anjezo Bauernhöfe . . . . . . . . . 7 . . . . . . 4 . . . . . . 3 Chalupen sambt Kretschmen . 2 . . . . . . 2 . . . . . . — Summa . . . . 9 . . . . . . 6 . . . . . . 3 Haben sammentlichen gezinset Georgi 19 fl 33 gr., Galli dto; Summa 39 �� 6 gr.— Hievon kombt wegen deren, so nicht zur Stell sind, abzuziehen Georgi 7 � 11 gr., Galli dto, Summa 14 ſp 22 gr. — Verbleibt, welches die, so nach zur Stell, jährlich zue geben schul- dig, 24 � 44 gr. Im Dorf Wraňan [Vraňany]. Sein gewesen jetzt nach sein öde . . . . . . . . . 9 . . . . . . 6 . . . . . . 3 . . . . . 3 . . . . . . 2 . . . . . . 1 . . Summa . . . . 12 . . . . . . 8 . . . . . . 4 Haben gezinst sammentlichen Georgi 17 ff 39 gr., Galli dto; Hühner 103 zue 6 gr. : 10 fl 18 gr.; Summa 45 fl 36 gr. — Wegen deren, so nicht zur Stell, kombt abzuziehen Georgi 4 f� 35 gr. 6 d., Galli dto; Summa 9 � 11 gr. 5 d. — Verbleibt 36 f 24 gr. 2 d. Bauernhof Chalupner Das Dorf Mlčzehosty [Mlčechvosty]. öde Sein gewesen jetzo nach Bauernhöfe . . . . . . . . . 7 . . . . . . 4 . . . . . . 3 Chalupen . . . . . . . . . . 7 . . . . . . 6 . . . . . . 1 Summa . . . . 14 . . . . . . 10 . . . . . . 4 Archiv Český XXIX. 29

Strana 226
226 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Haben gezinst Georgi 28 ſP 26 gr., Galli dto; Summa 56 f 52 gr. — Wegen der ganz öden kombt abzuziehen Georgi 8 ſ�, Galli 8 ſP; Summa 16 ſp. — Verbleibt 40 f 52 gr. Im Dorf Spomyshle [Spomyšl u Roudnice]. öde Sein gewesen jezo nach Bauernhöf . . . . . . . . . 2 . . . . . . 1 . . . . . . 1 Chalupner . . . . . . . . . 2 . . . . . . 2 . . . . . . Summa . . . . 4 . . . . . . 3 . . . . . . Haben gezinst Georgi 9 fP, Galli 9 f�; Summa 18 fP. — Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin 8 fl; verbleibt 10 fP. — Die übrigen allda gehören nach Raudnitz, Ober-Beschkowitz und zum Kloster unter Melnik. Im Dorf Daniewes [Daňoves u Cítova, pův. Daminěves]. Sein gewesen jezo öde Bauernhof . . . . . . . . . 1 . . . . . . — . . . . . . 1 Chalupner . . . . . . . . . 2 . . . . . . 1 . . . . . . 1 2 . . . . . Summa . . . . 3 . . . 1 Diese haben gezinst Georgi 4 fP 28 gr., Galli dto ; Summa 8 f� 56 gr. — Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin 6 f 32 gr. Verbleibt 2 fP 24 gr. — Die übrigen in diesem Dorf, wie auch der Kretschmen, gehören ander Herrschaft. Zu Jenshowitz [Jenšovice]. Sein gewesen 2 Bauernhöfe, anjetzo öde. Haben gezinst Georgi 12 ſP 2 gr., Galli dto; Summa 24 �? 4 gr. Im Dorf Beykow [Býkov, Bejkov na D. Beřkovicku]. Sein gewesen Bauern 2, anjezo —, öde 2. It. ist 1 Bauer gewesen, der mit der Unter- thänigkeit nach Unter-Beschkowitz gehört, zue der Herrschaft aber gezinst hat. Haben also die 3 gezinst, so anjetzo öde, Georgi 6 � 46 gr., Galli dto; Summa 13 ſ� 32 gr. Das Dorf Wlniewes [Vliněves]. jezo Sein gewesen öde Bauern . . . . . . . . . . 4 . . . . . . 2 . . . . . . 2 Chalupner . . . . . . . . . 4 . . . . . . 3 . . . . . . 1 Summa . . . . 8 . . . . . . 5 . . . . . . 3 Die haben gezinst Georgi 20 f 4 gr., Galli dto; Hühner 12 zue 6 gr.: 1 � 12 gr. Summa 41 ff 20 gr. — Hiervon kombt abzuziehen wegen der öden vor beede Termin 14 fP 44 gr., Hühner 9 zue 6 gr.: 54 gr.; Summa 15 fl 38 gr. — Verbleibt 25 �l 42 gr. Das Dorf Wlažitz [čti: Mlazice]. Sein gewesen jetzo noch Bauern . . . . . . . . . . 7 . . . . . . 6 . . . . . . 1 Chalupner . . . . . . . . . 8 . . . . . . 7 . . . . . . 1 Summa . . . 15 . . . . . . 13 . . . . . . 2 öde

Strana 227
Odhad panství Mělnického 1645. 227 Haben gezinst Georgi 17 f 35 gr. 3 d., Galli 17 � 25 gr. 5 d. Robot 12 Tag zue 6 gr.: 1 fP 13 gr. 3 d. Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin 3 fl 27 gr. 3 d.; Robot 4 Täge zue 6 gr.: 24 gr.; Summa 3 fP 51 gr. 3 d. — Verbleibt 32 fP 22 gr. Im Dorf Wethowitz [čti: Vehlovice]. Sein gewesen jetzo nach Bauern . . . . . . . . . . 3 . . . . . . 2 . . . . . . 1 Chalupner . . . . . . . . 7 . . . . . . 2 . . . . . . 5 Summa . . . . 10 . . . . . . 4 . . . . . . 6 Haben gezinst Georgi 3 fl 48 gr. 2 d., Galli dto; Hühner 14 zu 6 gr.: 1 �P 24 gr.; Eier 3 fP zu 12 gr.: 36 gr. Summa 9 fP 36 gr. 4 d. — Dann kombt abzuziehen wegen der öden an Zinsen vor beede Termin 2 ſP 30 gr. 2 d.; Hühner 6 zu 6 gr.: 36 gr.; Eier 1 fp 15 zu 12 gr. [t. j. kopa po 12 gr.]: 15 gr. Summa 3 � 21 gr. 2 d. öde Im Dorf Požeplycz [Počeplice na Liběchovsku]. Sein gewesen anjezo Bauern . . . . . . . . . . 4 . . . . . . — . . . . . . 4 Chalupner . . . . . . . . . 2 . . . . . . — . . . . . . 2 Summa . . . . 6 . . . . . . . . . . 6 Item andere Herrschafts-Unterthanen, so in die Renten dieser Herrschaft gezinset, 6, so anjetzo auch öde. Die sammentlichen haben gezinset Georgi 11 �P 24 gr., Galli dto ; Hühner 5 zu 6 gr.: 30 gr. öde Dorf Mastierzowitz [Mastýřovice na Encovansku]. jetzo öde Sein gewesen Bauern . . . . . . . . . . 2 . . . . . . 2 . . . . . . — Chalupner . . . . . . . . . 3 . . . . . . 3 . . . . . . — Summa . . . . 5 . . . . . . 5 . . . . . Haben gezinst Georgi 3 �P 46 gr. 6 d., Galli 6 �l 56 gr. 5 d. Hühner 253/ zu 6 gr.: 2 �� 34 gr. 31/2 d. Eier 2 f 23 zu 12 gr.: 28 gr. 4 d. Summa 13 f� 46 gr. 41/2 d. Verbleibt soviel. — Die übrigen in diesem Dorf gehören zu andern unterschiedlichen Herrschaften. Das Dorf Zimorz [Zimoř]. jetzo sein öd Sein gewesen Chalupen . . . . . . . . . . 10 . . . . . . 9 . . . . . . 1 Haben gezinst Georgi 4 f� 50 gr., Galli dto; Summa 9 �P 40 gr. — Wegen der öden Chalupen kombt abzuziehen vor beede Termin 1 f 36 gr. — Verbleibt 8 � 4 gr. Das Dorf Straschnitz [Strážnice]. Vermöge der Urbaribücher sein gewesen öde jezo Bauern . . . . . . . . . 7 . . . . . . 5 . . . . . . 2 Chalupner . . . . . . . . . 13 . . . . . . 7 . . . . . 6 Summa . . . . 20 . . . . . . 12 . . . . . . 8 Haben gezinst Georgi 24 fp 58 gr., Galli dto; jährlichen Schoss 11 fl 7 gr. 6 d.; 29*

Strana 228
228 Summa 61 f 3 gr. 6 d. — Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin an Zinsen 13 � 14 gr., an Schoss 3 fP 11 gr., Summa 16 ſp 25 gr. — Verbleibt 44 fl 38 gr. 6 d. D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Das Dorf Strzednitz [Střednice]. Sein gewesen jetzo Bauern . . . . . . . . . . 6 . . . . . . 5 . . . . . . 1 — Chalupner . . . . . . . . . . Haben gezinst Georgi 16 fp 59 gr. 6 d., Galli dto; Schoss jährlichen 10 f? 15 gr. 5 d.; Summa 44 fP 15 gr. 3 d. — Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin 5 "P 29 gr. 5 d.; Summa 6 f 59 gr. 4 d. — Verbleibt 37 f? 15 gr. 6 d. öde Das Dorf Wysoky [Vysoká]. Sein gewesen jetzo öde Bauern . . . . . . . . . . 11 . . . . . . 10 . . . . . 1 Chalupner . . . . . . . . . 9 . . . . . . 8 . . . . . . 1 Summa . . . . 20 . . . . . . 18 . . . . . . 2 Haben gezinst Georgi 25 fP 21 gr. 2 d., Galli dto; Schoss jährlichen 12 �l 4 gr. 4 d.; Summa 62 fP 47 gr. 1 d. — Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin Zins 7 fl 32 gr., Schoss 2 ff 3 gr.; Summa 9 f 35 gr. — Verbleibt 53 � 12 gr. 1 d. Das Dorf Gross Augezd [Újezd Veliký]. Sein gewesen anjezo Bauern . . . . . . . . . . 7 . . . . . 6 . . . . . . 1 Chalupner . . . . . . . . . 2 . . . . . . 1 . . . . . . 1 . . Summa . . . . 9 . . . . . . 7 . . 2 Haben gezinst Georgi 14 ff 2 gr., Galli 16 fp 48 gr.; Hühner 50 zu 6 gr.: 5 ; Eier 8 f 20 zu 12 gr.: 1 ſ 40 gr.; Robot 50 Tag zu 6 gr.: 5 �. Summa 42 fP 30 gr. Wegen der öden kombt abzuziehen an Zins Georgi 1 fP 12 gr., Galli 1 f 30 gr.; Hühner 7 zu 6 gr.: 42 gr.; Eier 1 f 10 zu 12 gr.: 14 gr.; Robot 7 Tag zu 6 gr.: 42 gr. Summa 4 �� 20 gr. — Verbleibt 38 � 10 gr. öde Das Dorf Chorushitz [Chorušice]. anjetzo Sein gewesen öde Bauern . . . . . . . . . . 14 . . . . . . 12 . . . . . . 2 Chalupner . . . . . . . . 2 . . . . . . 2 . . . . . . . 2 Summa . . . . 16 . . . . . . 14 . . . . Die haben gezinst Georgi 20 f 34 gr., Galli 19 � 1 gr.; umb Gewürz 2 gr.; Hühner 97 zu 6 gr.: 9 ſ� 42 gr.; junge Hühner 55 zu 3 gr.: 2 fl 45 gr.; Eier 22 f 521/2 zu 12 gr.: 4 �P 24 gr. 31/2 d. Weizen 141 Strich zu 1 f 30 gr.: 211 � 30 gr.; Korn 164 Str. 2 Viertl zu 1 P: 164 � 30 gr.; Gersten 701/2 Str. zu 45 gr.: 52 f 52 gr. 31/2 d. Habern 70 Str. 2 Vtl. zu 20 gr.: 23 ſ? 30 gr. Arbes 231/2 Str. zu 1 � 30 gr.: 35 ſ 15 gr. Summa 544 �� 6 gr. Hievon kombt abzuziehen wegen der öden vor beede Termin an Zinsen 3 ff 20 gr.; Hühner 10 zu 6 gr.: 1 �P; junge Hühner 5 zu 3 gr.: 15 gr.; Eier 2 fl 25 zu 12 gr.: 29 gr.

Strana 229
Odhad panství Mělnického 1645. 229 Weizen 15 Strich zu 11/2 f: 22 �� 30 gr.; Korn 171/2 Strich zu 1 f: 17 �� 30 gr.; Gersten 71/2 Strich zu 45 gr.: 5 �� 37 gr. 31/2 d.; Habern 71/2 Strich zu 20 gr.: 2 ſP 30 gr.; Arbes 21/2 Str. zu 11/2 ſp: 3 � 45 gr. — Summa 56 ſ 56 gr. 31/2 d. — Verbleibt 487 �� 9 gr. 31/2 d. Das Dorf Klein Chorushitz [Choroušky]. Sein gewesen anjetzo Bauer . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . 4 . . . . . . 1 Haben gezinst Georgi 6 ff 29 gr., Galli 5 f 57 gr.; Hühner 29 zu 6 gr.: 2 ſP 54 gr.; Junge Hühner 19 zu 3 gr.: 57 gr.; Eier 4 f 21 zu 12 gr.: 52 gr. 1 d; Weizen 45 Strich 2 Vtl zu 1 � 30 gr.: 68 � 15 gr.; Korn 551/2 Str. zu 1 ſ :55 ſ 30 gr.; Gersten 101/2 Strich zu 45 gr.: 7 ſl 52 gr. 31/2 d; Habern 101/2 Strich zu 20 gr.: 3 ſP 30 gr.; Arbes 10 Strich zu 1 ſ� 30 gr.: 15 �. — Summa 167 �? 10 gr. 41/2 d. Wegen des öden kombt abzuziehen an Zins vor beede Termin 1 fl 48 gr.; Hühner 4 zu 6 gr.: 24 gr.; junge Hühner 3 zu 3 gr.: 9 gr.; Eier 30, das Schock zu 12 gr.: 6 gr. Weizen 5 Strich zue 11/2 f: 7 ſ 30 gr. Korn 6 Str. zue 1 f :6 f?; Gersten 1 Strich zu 45 gr.; Habern 1 Strich : 20 gr.; Arbes 1 Strich: 1 � 30 gr. — Summa 18 �� 32 gr. — Verbleibt 148 �� 38 gr. 41/2 d. öde Das Dorf Zamachi [Zamachy]. Sein gewesen anjetzo Bauern . . . . . . . . 6 . . . . . . 6 . . . Haben gezinst Georgi 49 f� 33 gr. 1 d; Galli 49 fP 34 gr.; Kapauner 2 zu 12 gr.: 24 gr.; Hühner 21 zu 6 gr.: 2 �� 6 gr.; umb Gewürz auf die Hühner 24 gr. — Summa 102 �? 1 gr. 4 d. — Verbleibt soviel. . öde Im Dorf Wtelno [Vtelno Mělnické]. jetzo Sein gewesen . . . . . . . . . . 20 . . . . . 19 . . . . . . 1 Bauern Chalupner . . . . . . . . . 4 . . . . . . 4 . . . . . . — Summa . . . . 24 . . . . . . 23 . . . . . . Diese sambt dem, was der eine, Ihr hochgräfl. Gnaden H. H. böhm. Kammerpräsidenten in diesem Dorf gehörige, und unter den obigen nicht begriffener Unterthan in die Renten der Herrschaft Melnik bei jedem Termin zu entrichten schuldig, haben gezinst Georgi 86 �P 6 gr., Galli 86 f 13 gr.; Hühner 411/4 zu 6 gr.: 4 � 6 gr. 31/2 d.; Kapauner 2 zue 12 gr.: 24 gr.; vor Gewürz auf 38 Hühner 1 fP 16 gr. — Summa 178 fp 5 gr. 31/2 d. Kombt wegen des öden abzuziehen Georgi 6 f 30 gr.; Hühner 3 zu 6 gr.: 18 gr. Item wer in diesem Jahr Richter ist, wird ihme wegen seiner habender Mühe vom jeden Termin nachgelassen 58 gr., thut 1 f 56 gr. Ingleichen die Hühner werden allda 2 ange- setzt: 12 gr. — Summa 15 f 26 gr. — Nach Abzug dessen verbleibt 162 �l 39 gr. 31/2 d. So ist auch in diesem Dorf eine Chalupen auf der Gemein ; der dieselbe jetzo bewohnet, öde

Strana 230
230 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: ist zu der Herrschaft nicht unterthänig, zahlt nur der Gemein jährlich 1 f. So allda zur Nachricht gemeldet wird. Das übrige in dem Dorf gehört obwohl [sic, rozuměj: jedoch] gedacht Ihr hochgräfl. Gnaden Herrn Kammerpräsidenten. Im Dorf Krpy [Krpy, většinou na panství Repínském]. öde jetzo Sein gewesen . . . . . . . . . . 6 . . . Bauern . . 4 . . . . . . 2 Chalupner . . . . . . . . . 3 . . . . . 1 . . . . Summa . . . . 9 . . . . . . 5 . . . Ist Zins einkommen von denen und einem, so der andern Herrschaft in diesem Dorf gehörig, Georgi 6 ſ? 3 gr., Galli 7 ſ? 3 gr.; Hühner 80 zu 6 gr.: 8 ſ?; Eier 6 ſP zu 12 gr.: 1 � 12 gr.; Korn 96 Strich zue 1 �: 96 f. — Summa 118 f 18 gr. Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin Zinsen 3 fl 40 gr.; Hühner 36 zu 6 gr.:3 36 gr.; Eier 2 � 40 zu 12 gr.: 32 gr.; Korn 41 Strich zu 1 fP:41 ſP. — Summa 48 f� 48 gr. — Verbleibt 69 � 30 gr. Das Uebrige in diesem Dorf gehört anderer Herrschaft. 36 gr. Im Dorf Stržižowitz [Stříževice, více na Košátecku]. Sein gewesen jetzo Bauern . . . . . . . . . . 1 . . . . . . 1 . . . . . Chalupner . . . . . . . . 1 . . . . . . 1 . . . . . . Summa . . . . 2 . . . . . . 2 . . . . . Haben gezinst Georgi 3 fP, Galli —; Hühner 6 zue 6 gr.: 36 gr. — Summa 3 fl — Verbleibt soviel. Die übrigen 6 in diesem Dorf anderer Herrschaft gehören. öde Im Dorf Wrutitz [Vrutice]. öde jetzo Sein gewesen Bauern . . . . . . . . 7 . . . . . . 4 . . . . . . 3 Chalupner sambt dem Müller . 5. . . . . . 1 . . . . . . 4 Summa . . . . 12 . . . . 5 . . . . . . Diese sambt dem einen nacher Prag zum Kloster St. Georgi gehörigen Unterthan, welicher oben nicht angesetzt und dessen Grund anjetzo öde stehet, haben gezinst Georgi 8 � 24 gr. 1 d, Galli dto; Hühner 51 zu 6 gr.: 5 ſ 6 gr.; Robot 52 Tag zu 6 gr.: 5 fp 12 gr.; Korn aus der Mühl 16 Strich zu 1 fP : 16 fp. — Summa 43 fP 6 gr. 2 d. Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin 8 fl 28 gr. 2 d; Hühner 23 zu 6 gr.: 2 � 18 gr.; Robot 22 Tag zu 6 gr.: 2 ſP 12 gr. — Summa 12 fl 58 gr. 2 d. — Verbleibt 30 fl 8 gr. Ausser desjenigen zum Kloster St. Georgi gehörigen Unterthan, sein sonsten keine sässhaft Unterthanen andern Herrschaften zugehörig.

Strana 231
Odhad panství Mělnického 1645. 231 Das Dorf Boreck [Borek]. Sein gewesen jetzo öde Bauern . . . . . . . . . 10 . . . . . . 1 . . . . . . 9 Chalupen . . . . . . . . . 8 . . . . . . — . . . . . . 8 Summa . . . . 18 . . . . . . 1 . . . . . . 17 Haben gezinst Georgi 9 �� 57 gr. 6 d, Galli dto, Summa 19 f 58 gr. 5 d. — Wegen der öden kombt abzuziehen Georgi 8 f� 47 gr. 6 d, Galli dto, — Summa 17 fP 35 gr. 5 d. — Verbleibt 2 ſl 20 gr. Das Dorf Rausowicze [Rousovice]. öde Sein gewesen jetzo Bauern . . . . . . . . . . 11 . . . . . . 10 . . . . . . 1 Chalupen . . . . . . . . 12 . . . . . . 5. . . . . . Summa . . . . 23 . . . . . . 15 . . . . . . Haben gezinst Georgi 23 ff 33 gr., Galli 23 f� 39 gr. It. etliche Personen vermöge des Urbari von denen zur Reinckowshker [sic] Mühl gehörigen Weingärten, Aeckern und Wiesen gezinst jährlich 17 � 26 gr. — Summa 64 fP 38 gr. Wegen den öden und abgestorbenen kombt abzuziehen an beiden Zinsen 7 fP 8 gr. — Verbleibt 57 � 30 gr. Zue Poblat [ves Blaty u Mělníka]. Ist ein Bauer gowesen; hat gezinst Georgi 3 fP 30 gr., Galli dto; von einer Wiese 20 gr.; Hühner 7 zu 6 gr.: 42 gr. Summa 8 fP 2 gr. — Diesen Grund geniesst der obige im Dorf Rausowitz anwesende Bauer, und ist schuldig, solchen Zins zue entrichten. — Verbleibt also 8 ſe 2 gr. Klein Augezdetz [Újezd Malý]. jetzo öde Sein gewesen . . . . 4 . . . . . . 3 . . . . . . 1 . . . . . . 3 . . . . . . 1 . . . . . . 2 . . . . 3 . . 4 . . Summa . 7 It. ist in diesem Dorf der Stadt Melnik gehöriger Unterthan gewesen. Diese alle haben gezinst Georgi 9 fl 52 gr., Galli 12 fl 37 gr.; Hühner 14 zu 6 gr.: 1 ſP 24 gr.; Robot 2 Tag zu 6 gr.: 12 gr. Der obgedachte der Stadt Melnik gehörige Unterthan zum Gericht der Schreibetag [sic] 1 Henne: 6 gr.; zum Heutrucknen Robot 2 Tag zu 4 gr. thut 8 gr. — Summa 24 � 19 gr. Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin 4 fl 44 gr.; Hühner 3 zu 6 gr.: 18 gr.; Robot 2 Tag zu 6 gr.: 12 gr. — Summa 5 f 14 gr. — Verbleibt 19 f? 5 gr. Bauern . Chalupner . Das Dorf Mikow [Mikov nyní dvůr poplužní]. Sein gewesen jetzo öde . . . . 6 Bauern . . . . . . . . . . 7 . . . . . . 1 . . Chalupner . . . . . . . . . 6 . . . . . . 1 . . . . . . 5 Summa . . . . 13 . . . . . . 2 . . . . . . 11

Strana 232
232 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Haben gezinst Georgi 15 f? 30 gr., Galli dto; Hühner 55 zu 6 gr.: 5 ſ? 30 gr.; Eier 4 � 15 zu 12 gr.:51 gr.; Robot 110 Tag zu 6 gr.: 11 ſ. — Summa 48 fl 21 gr. Hievon kombt wegen der öden abzuziehen an Zinsen vor beede Termin 26 � 40 gr.; Hühner 47 zu 6 gr.: 4 �P 42 gr.; Eier 3 fl 45 zu 12 gr: 45 gr.; Robot 94 Tag zu 6 gr.: 9 fP 24 gr.; Summa 41 � 31 gr. — Verbleibt 6 f 50 gr. Das Dorf Zaborž [Zaboří]. Sein gewesen jetzo Bauern . . . . . 7 . . . . . . 7 . . . . . Haben gezinst Georgi 13 fP 58 gr., Galli dto; Hühner 41 zu 6 gr.: 4 �� 6 gr.; Eier 3 �P 28 zu 12 gr.: 41 gr. 4 d; Robot 87 Tag zu 6 gr.: 8 �P 25 gr. 4 d. Weilen sie nach alle auf der Herrschaft, verbleibt also 41 fp 25 gr. 4 d. öde Im Dorf Kly [Kly, část k Obříství]. öde Sein gewesen jetzo . . . . . . . . . . 4 . . . . . . 2 . . . . . . 2 Bauern Chalupner . . . . . . . . . 1 . . . . . . — . . . . . . 1 . . 2 . Summa . . . . 5 . . . . Diese, wie auch [ein] in diesem Dorf einer andern Herrschaft gehöriger Unterthan, haben gezinst Georgi 11 �? 46 gr., Galli 12 � 30 gr.; Summa 24 �� 16 gr. Wegen der öden wird abgezogen vor beede Termin 13 fl 16 gr. Verbleibt 11 fP. — Die übrigen im Dorf gehören einer andern Herrschaft. Das Dorf Trzeboschitz [Třebošnice dvůr p. na Brandejsku], Sein gewesen jetzo . . 6 . . . . . . 2 . . Chalupner . . . . 4 öde Haben samentlichen gezinst Georgi 6 fP, Galli 6 fl; Hühner 18 zu 6 gr.: 1 � 48 gr.; Eier 3 P zu 12 gr.: 36 gr. Schnitt Robot 15 Tag zu 6 gr.: 1 ſP 30 gr. Summa 15 f 54 gr. Wegen der öden kombt abzuziehen vor beede Termin Geldzins 8 €; Hühner 12 zu 6 gr.; Eier 1 l thut 12 gr.; Schnittrobot 9 Tag zu 6 gr.: 54 gr.; — Summa 10 �l 18 gr.— Verbleibt, so die, welche nach zur Stell sein, jährlich zu entrichten schuldig, 5 36 gr. Lehnhöf gehören zu dieser Herrschaft 10; als einer zu Butshin [Bučina u Velvar], zwei zu Kozarowitz, fünf zu Postrzizinie [Postřižín u Vodolky], einer zu Sizebus [Chcebuz, Zebus], und der zehende Beschicker der Lehnleut zu Wrbna. Der Lehmann zu Butshin zinset jährlich 2 Kapauner : 24 gr. Die andere Schuldigkeit der Lehnleut folget hie nach den Schuldig- keiten der Unterthanen. — Anjetzo werden 5 Lehnhöf genossen; dreie, ob sie zwar wüste stehen, so sind doch noch Leut bei Leben, denen sie gehören; die übrigen 2 sein auch öde, ob aber Erben verhanden, die zue Erben zuzulassen sein möchten, ist unbewusst. Summarium vermöge des Urbari und eingezogenen Berichts: Marktflecken 1. Dörfer, die meisten ganz, die übrigen aber nur zum Theil zu dieser Herrschaft ge- hörig, sambt der unter Melnik liegender Fischerei Kozlow genannt, 36. Darinnen

Strana 233
Odhad panství Mělnického 1645. 233 sein gewesen jetzo öde Bauerngründ . . . . . . 286 . . . . . . 180. . . . . . 106 Chalupner . . . . . . . 155 . . . . . . 80 . . . . . . 75 . Summa . . . . 441 . . . . . . 260 . . . . . . 181 Standhaft paaren Gelds, auch anderer zu Geld angeschlagenen Zinsen und Roboten, so hiebevor von den sambtlichen Unterthanen einkommen, 2258 � 43 gr. 1/2 d. Wegen deren, so nicht zur Stell und ihre Gründ ganz öde liegen, kombt abzuziehen 499 � 33 gr. 21/2 d. Davon wird allda umb willen, dass die Unterthanen nicht verhanden, nur die Hälft under andere standhafte Zinsen angesetzt, nämlich 249 �� 46 gr 41/2 d. Nach Abzueg dessen verbleibt, welches die nach auf der Herrschaft verhandene Unter- thanen und andere von obspecificirten Bauerngründen und Chalupen, dern [sic] theils Unter- thanen zu zweien halten, jährlich zu entrichten schuldig 1759 � 9 gr. 5 d. Beede Posten zusammen betragen 2008 fl 56 gr. 21/2 d. Obwohlen hiebevor in Betrachtung, dass diese Herrschaft an einem gueten fruchtbaren Ort liegen thuet, die standhafte Zinsen hoch ästimiert worden sind; so wird doch unange- sehen dessen der jetzigen Beschaffenheit nach jedes Schock nur per 50 f angeschlagen, be- trägt in der Taxa 100.446 �� 57 gr. 6 d. Schuldigkeiten, mit welchen die Unterthanen in nachbeschriebenen Dorfschaften vermöge des Urbari verbunden: Im Dorf Brožanek [Brozánky] sein 4 Wächter gewesen, weliche alle Jahr von S. Galli bis S. Georgi einer umb den andern wochentlich auf dem Schloss zu bleiben, das Holz zue hacken, einzuheizen, zue kehren, und wann vonnöthen, so vom Hauptmann anbefohlen worden, zu verrichten, auch anstatt deren Weiber die Wolle beim Schafscheren umbsonst in die Säck zue thun und aufzuraumen. Im Dorf Wrbna sein samentliche schuldig, auf der grossen Wiesen das Gros zu trucknen, zusammen in Häufel rechnen, auch in den Maierhof zu führen, und wann sie wegen des Wassers nicht führen könnten, so sollen ihnen aus dem Maierhof zwei Zueg gegeben werden, der [sic] Heufel, wo sie zusammen gelegt werden, beizubringen; wie solches im Ur� bario mit mehrerm beschrieben. Dorf Zieltzin [Zelčín]: sein sambtlichen schuldig, mit ihren Zug die Fisch zur Schloss- nothdurft in dem Graben und Teicht bei Wrbna zue fischen, jedesmahls, wanns ihnen anbe- fohlen wird; jedoch wird ihnen bei jeden Fischen vor ihre Mühewaltung Fisch gegeben. Im Dorf Mlažitz [Mlazice] sein nebenst denen zu Welhowitz [Vehlovice] schuldig, alle die Aecker beim kleinen Hof, wo es vonnöthen, zu eggen, das Mehl aus der Mühl, wie auch alles das Bier zu Nothdurft des Schlosses [zu] führen, das Getaiz [sic], wanns vonnöthen, zu getten [jäten?], das Kraut umbzuhacken und den Hanf zu brechen. Im Dorf Poczeplitz sein schuldig, beim kleinen Hof, wann das Heu getrucknet wird, 3 Tag zu roboten oder den Borezkern [Boreckým, lidem z Borku] 15 gr. m. zu Hilf zu geben. Im Dorf Straschnitz [Strážnice], Střzednitz und Wysoka sein schuldig, beim Horžiner Hof den Hanf zu brechen, solange der Werth [währt?]. Mehrers haben diese drei Dörfer gemeiniglich selbsten, das ganze Jahr über, das Holz ausm Königreich aufs Schloss zur Kuchel und Heizen geführt, und Sommerszeit, wann soviel Holz nicht vonnöthen, entweder die Steckn zu Wein- u. Hopfegärten oder andern Nothdurften, so ihnen anbefohlen worden, geführt [zu führen]. Archiv Český XXIX. 30

Strana 234
234 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Im Dorf Augiest, wann in Winterszeit das Holz zum Brennen aufs Schloss geführt wird, und die obigen drei Dörfer nicht folgen können, so helfen auch die in Augest ihnen führen. — Im Dorf Borek und Rausowits sein schuldig, auf denen zum kleinen Maierhof ge- hörigen Wiesen das Heu zusamben zu rechen, und in gedachten Maierhof, wie auch das Gru- met, zu führen. Die von Poczeplitz, wie ob gedacht, geben*) ihnen das Heu zu trucknen, auf 3 Tag zu Hülf. Von Abhauen der Wiesen wird ihnen gegeben 1 fl 30 gr. It. sein die zu Borek mit denen zu Wintiz [Wrutitz?] schuldig, bei dem kleinen Maierhof die Felder, soviel ihnen ausgemessen worden, sowohl die zue Rausowitz die Felder der Reinkofsker Mühl zur Sommer- und Wintersaat, wie sich gehört, zuzurichten, wie auch das Getreid davon abzuführen. Im Dorf Mikow: Hinter diesem Dorf ist eine Wiesen, davon die zu Zabor [Záboří], Mikow und Kel [Kly] das Heu zu fexen, zu trucknen, zu rechen, und wo ihnen hingewiesen *) Snad čísti: gehen. wird, zu führen; vom Hauen wird ihnen 11/2 fl m. gegeben. It. sein die aus denen benannten 3 Dorfschaften schuldig, auf einer andern Wiesen aufm Woporž das Gras zu hauen, zu trucknen, und wo ihnen befohlen wird, zu führen; wird ihnen davon 2 f� 24 gr. m., und den beden Richtern zu Kel und Zaborž jeden ein Häufel Heu gegeben. Mit dem Grumet aber haben sie nichts zu thun. Die zu Kozlow oder in der Fischerei unter dem Schloss sein schuldig, der Herrschaft Gesind und alle andere Nothdurften, so oft als vonnöthen, ohne Entgelt über das Wasser zu führen. It. sein diese Fischer, wie auch alle andere in den Dorfschaften verbunden, einmahl über Sommer in der Muldau und Elbe, wie es im Urbaribuch mit mehrerm beschrieben, zu fischen. Davon soll ihnen gebührlichen, es sei mit Fischen oder mit paarn Geld, bezahlet werden. Alle die Inleut, so sich auf der Herrchaft in den Dörfern und im Wesstädtl aufhalten, ob sie schon nicht unterthänig, sein schuldig, jeder einen Tag Schnittrobot zu verrichten, denen nur die Kost gegeben wird; welicher aber solches durch Eigensaumigkeit nicht verrichtet, der soll gestraft werden, und soviel man einem Arbeiter des Tages gibt, bezahlen; und ist selches auch auf ledige Manns- und Weibspersonen zu verstehen. Die Lehnleut sein schuldig, wann es vonnöthen, aufs Schloss zu kommen, allda zu bleiben und der Herrschaft aufzuwarten, auch auf die Gränzen des Landes, wo ihnen anbe- fohlen wird, zu reiten. Ingleichen sein sie schuldig, nach Mühlsteinen zu fahren oder andere Fuhren so weit zu verrichten, einmahl im Jahr. Vor diese obspecificierte Schuldigkeit wird allda leidentlich angesetzt 2000 � meissn. Bergrecht von Weingärten besage der Bergregister hat jährlichen betragen 590 f 4 gr. 2 d. Hievon kombt wegen der wüsten abzuziehen 168 � 51 gr. 51/2 d. Verbleibt 421 fl 12 gr. 31/2 d. Von den wüsten wird nur die Hälfte geraitet, näml. 84 f 25 gr. 6 d.; thut beedes zusammen 505 � 38 gr. 21/2 d. Betragt in der Taxa 25.281 � 57 gr. 6 d. Steigend und fallende Zinsen. Die im Dorf Brožanky hiebevor, als sie eine Platten oder Bram gehabt, haben von der Ueberfuhr jährlich auf 2 Termin 15 f� m. bezahlt. Anjetzo aber in Manglung dessen von zweien kleinen Schiffeln oder Kahnen zahlen sie 10 fp. Und weilen, wann sie wiederumb einen Pramb überkommen, sie den Zins auch wiederumb ver fol [für voll] zahlen werden, als wird allda die Hälft der abgehenden 5 fl zu denen 10 fP ge- schlagen und allda angesetzt, thut 12 �? 30 gr.

Strana 235
Odhad panství Mělnického 1645. 235 Im Dorf Wrbna zinst jährlich zue St. Georgi und Galli von der Ueberfuhr und Wasserzins 39 fP. Zu Kosslow die Fischer zahlen vors Fischen jährlich 75 f. Dorf Zieltschan [Zelčín] Wasserzins jährlich 3 ſ. — Dorf Kramolsko Wasserzins jährlich 1 fp. — Mlczehost Wasserzins jährlich 7 f. — Wranian Wasserzins 4 f. Trzeboschnitz von der Ueberfuhr ist jährlich gegeben worden 10 fl; in Manglung des Brams wird nur die Hälfte angesetzt, id est 5 f. Bei dem Dorf und Maierhof Horžin ist eine der Herrschaft gehörige Schmitten gewesen, davon der Schmied jährlich auf zwei Termin 20 f m. Zins gegeben. Weil aber anjetzo die- selbe ruinirt, wird allda die Hälfte des Zinses angesetzt, id est 10 fP. — It. in diesem Dorf und Maierhof Horžin ist ein Fleischhacker-, der Herrschaft gehörige Chalupen sambt einer Fleischbank, wie auch eine Fleischbank beim kleinen Hof gewesen, davon jährlich 10 fp m. und 2 Stein unausgelassen Inselt gezinst worden; und ist benebenst der Fleischhacker schul- dig gewest, alles Vieh zur Schlossnothdurft ohne Entgelt zue schlachten; auch von jeden zum Verkauf geschlachten Stuck Vieh die Zunge, halben Kopf und die Hälft der Kuttenfleck zu liefern. Thut der bare Geldzins 10 fP; vor 2 Stein Inslet zu 2 fp: 4 �; vor die Schuldigkeit zum Schloss zu schlachten und vor dies, was von geschlachten Vieh zu geben schuldig ge- wesen, wird angesetzt 6. Summa 20 fp. Weilen aber diese beede Schlachtbänke anjetzo öde, wird allda nur die Hälfte dessen zum Anschlag angesetzt, id est 10 fP. Soviel Fleischhacker in denen zu dieser Herrschaft gehörigen Dorfschaften gewesen und zum Verkauf geschlachtet haben, deren jeder, ausser dessen zu Wtelna, ist schuldig ge- wesen, jährlich ein Stein unausgelassen Inslet zue geben; und wie berichtet wird, sein deren 5 gewesen, als zu Zamach, so nach zur Stell, zu Wysoka, so auch nach zur Stell, zu Klein Augest, zu Raussowitz und zu Straschitz; kommt also vor die nach anwesende anzusetzen 2 Stein, und vor die drei, so nicht zur Stell, nur die Hälfte dessen, was sie gegeben, benennt- lich 11/2 Stein, zusammen 31/2 Stein; jeden zu 2 ſP, thut 7 ſp. Salzhandelzins von Dorf Mashtieržowitz und Wtelna jährlich 12 f 30 gr. Wiesen- und Weidzins haben jährlich entrichtet die im Dorf Horžin 92 f� 10 gr. Wtelna 215 � 28 gr.; Wruticz von einem wüsten Teich 20 �P; Mickow 11 � 42 gr.; Wra- nian 32 fP 8 gr.; das Dorf Trzeboschnitz Weidzins 3 f. Thut zusammen 374 fl 28 gr. Weilen die Unterthanen die Wiesen in Manglung des Viehs anjetzo nicht geniessen, könnten dieselben zu der Schäferei gezogen, und dahero die Nutzung des Schafviehs in dieser Taxa desto höher ästimirt werden; wird aber bei dem Zins gelassen, und in Betrachtung, dass derselbe anjetzo gedachter Ursachen halber nicht einkombt, nur die Hälfte dessen allda an- gesetzt, nemblichen 187 f 14 gr. Ackerzins hat Klein Augest jährlich gezinst 58 gr. It. das Dorf Zaborz von Aeckern 6 �P, und Mikow 1 fP 4 gr.; thuet zusammen 8 � 2 gr. Weilen aber die Aecker anjetzo nicht ge- nossen werden, wird ingleichen nur die Hälfte des Zins angesetzt, thuet 4 f 1 gr. Zoll auf der Kramolsker Wehr, so anjetzo aufn Schloss von allen den Sachen, weliche anf dem Wasser auf- und abgeflösst werden, eingenommen wird, ist einkommen anno 1641 197 fl. 45 kr. 4 d.; 1642 42 fl. 51 kr.; 1643 129 fl. 9 kr. 3 d.; 1644 207 fl. 7 kr.; und anno 1645 bis 24. Augusti 57 fl. 53 kr. Wird aber allda ein Jahr dem andern zu Hülf an- gesetzt 50 ſp. 30"

Strana 236
236 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Vor allerhand Anfäll, weil auf dieser Herrschaft nicht allein die Unterthanen, sondern auch alle andere, die allda nicht wenig Weingärten haben, wegen der Erbgerechtigkeit ver- möge von Kaiser Rudolfo christseligster Gedächtnuss ergangener und im Urbaribuch einver- leibten allergnädigsten Resolution einen gewissen Aussatz haben, wird allda ein Jahr dem andern zu Hilf angesetzt 100 f� m. Summarum der obangesetzten steigend und fallenden Zinsen thuet 417 f 15 gr. Jedes Schock per 25 fP geraitet, betragt 10.431 f 15 gr. Das Bräuhaus zu dieser Herrschaft gehörig ist beim kleinen Hof underhalb der Stadt, wie auch das Malzhaus wohl erbaut gewesen; und obwohlen beedes von den Schwedischen abgebrannt worden, so ist doch wiederumb das Bräuhaus mit Schindeln bedeckt, und das zum Theil gewölbte Malzhaus angericht, dass mans anjetzo gebraucht, das Bier aber in der Stadt Melnik Gemein-Bräuhaus mit Consens des Raths und der Gemein inmittelst bis zur gänzlicher Anrichtung und Erhebung des obigen, gegen gebührender Bezahlung, gebrauen wird. In ob- gedachten Bräuhaus ist bei Zeit des Friedens wochentlich 1 auch 2 Gebräu Weissbier von 35 Vier-Eimer-Fassen zum Ausschroten, sowohl 12 oder 15 Gebräu Altbier zu 12 achteimerigen Fassen gebrauen worden. Massen dann zu dieser Herrschaft 27 Kretschmen gewesen. Wann nun jede Wochen nur 1 Gebräu Weissbier geraitet würde, betrügs jährlichen 1820 Fass; eines jeden Nutzung 30 gr., thuet 910 ff, und an steigenden und fallenden Anschlag 22.750 fP. In Betrachtung aber der jetzigen Beschaffenheit wird die Nutzung dieses Bräuhauses sambt den Kretschmen in Pausch angeschlagen 8000 f m. Hopfegarten ist anjetzo nur einer von neuen wiederumb ausgesetzt beim gedachten Kleinen Maierhof hinder der Scheuern, wird zur Nutzung des Bräuhauses gelassen. Maierhöf zu dieser Herrschaft gehörig seind 4; als der Kleine Maierhof underhalb der Stadt, die Ratein und Stallungen, wie auch der Schafstall abgebrannt, stehen nur die Mauern; die Scheuern von einer Tennen gemauert, wieder von neuen angerichtet und mit Schindel bedeckt. — Der andere Maierhof Horžin genannt übern Wasser liegend, zuvor mit Mauern umbfangen und wohl erbaut gewesen, ist gleichfalls durch den Feind bis auf die Mauern ruinirt, die Rattein und Schüttboden widerumb etwas angericht und mit Schindeln, wie auch die Scheuern von 5 Tennen halb mit Stroh bedeckt. — Der dritte Maierhof Beikof, nicht weit von dem obigen liegend, alles gemauert, die Rattein, Scheuern und Schüttboden, wie auch die Stallungen mit Schindel, und die Scheuern von zwei Tennen mit Stroh bedeckt. — Der vierte Maierhof Trzeboshnitz ingleichen abgebrannt. — Vor das obspecificirte Gebäu der Maierhöfe, so noch stehet, wird allda in die Taxa angesetzt 500 fP. Acker gehören zu den Kleinen Maierhof 10 l Beet. Bei dem Maierhof Horžin gueten Weizenbodens 160 � Beeten. Bei dem 3. Maierhof Beikof ingleichen eines guten Bodens 48 �� Beeten. Bei dem vierten Maierhof Trzeboshnitz auf Korn 243/4 � Beeten. Thuet zu- sammen 242 � Beeten. Wann nun 12 f� in ein Hoben geraitet wird, wären in allem 201/4 Hoben. Aufn Winter ist zugericht, so besäet werden soll, zum Weizen beiläufig auf 90 Strich, Korn 250 Strich. Wird allda mit dieser Aussaat, weilen theils Felder öde liegen, ein Hoben den andern zu Hülf per 400 fl angeschlagen, betragt 8100 fP. Die Gedez-Garten werden bei den Ackern gelassen.

Strana 237
Odhad panství Mělnického 1645. 237 Zuegvieh. Bei dem Kleinen Hof ist kein Zuegvieh gehalten worden, umbwillen, dass etliche Dorfschaften, wie allbereit hiervon Anregung geschehen, dieselben Acker zuzurichten schuldig. Bei dem Horžiner Maierhof 20 Ross oder Stutten, bei dem Beikofsker 8, und bei dem Trzeboshnitzer 8 Ochsen. Anjetzo sein bei dem Horžiner und Beikofsker Maierhof 5 Ross und Stutten und 8 Ochsen. Kühe und Gelde-Vieh kann gehalten werden: Geldes Schweinvieh Kühe beim Kleinen Hof . . . . . . . . 20 . . . . . — . . . . . — beim Maierhof Horžin . . . . . . . 60 . . . . . 50 . . . . . 60 Beikof . . . . . . . . . . . . . . 21 . . . . . 15 . . . . . 30 Trzeboshnitz . . . . . . 10 . . . 10 24 . . . . . . . . . . Summa . . . . . 125 . . . . . 75 . . . . . 100 Wird von einer jeder Kuhe Nutzung 3 fP, und von jeden Stuck Gelde-Vieh 1 f 30 gr. geraitet, thuet 487 fl 30 gr. Weilen aber anjetzo nicht mehr, dann 5 Kühe und 4 Stück Gelde-Vieh verhanden, wird allda wegen des abgehenden Viehs die Hälft geraitet, kommt Anschlag 254 f 15 gr., betragt 6356 f 15 gr. Die Nutzung des Schweinviehs wird allda nicht geraitet, sondern zugegeben. Bei dem Kleinen Maierhof ist auch eine Schäferei gewesen, darinnen künnen ubern Winter geschlagen [gehalten?] werden 1000 Schafvieh. Jedoch wird aus dem Maierhof Horžin in Zeit der Noth Heu und Stroh dahin gegeben; jeden Stücks Nutzung per 15 gr., thuet 250 sp. Weilen aber kein Schafvieh verhanden, wird auch nur die Hälfte angesetzt, thuet 125 f. Betragt in der Taxa 3125 f m. Inslen, so zu dieser Herrschaft gehören, als die eine zwischen der Muldau und Elbe, darauf etlich Schock Obstbäum, von welichen das Obst im verwichenen 1644 Jahr per 280 fl., und heuer per 180 fl. verkauft worden; wird darfür gesetzt 2000 sP. Auf dieser Insel wächst nicht allein eine genugsambe Nothdurft Gras vor das Rindvieh in die Maierhöfen, sondern auch, wann es beobachtet wird, kann noch etwas Heu und Grummet gefext werden. — Zu deme so seind auch auf dieser Insel Phasanen, massen dann ein Förster allda gehalten wird. Dieses wird zu der Herrligkeit gelassen. Die andere Insel, Wopor genannt, item zwischen den Wassern viel Wiesen, absonder- lich welche zum Horžiner Hof gelassen sind. Dass also von beiden Inseln über 200 Wagen Heu und Grummet gefext werden kann. Auf dieser Insel ist grosse Weid, davon genuegsambe Gelde-Vieh und junge Füllen ubern Sommer geweidet und aufgehalten werden künnen; so hiebevor mit einem Zaun umbfangen gewest. Wiesen zum Kleinen Hof zwei, eines guten Wasens, darauf hat man 20 Fuder Heu gefext. — Zum Beikofsker Maierhof, die eine in Wrbenez genannt, und die andere in Wranian ; auf beeden hat man 26 Fuder Heu, und 14 Fuder Grummet vor diesem gefext. Diese alle Graserei, wie auf den Inslen, also auch auf den Wiesen, wird zu Nutzun g des Viehs gelassen. Weingärten. Der erste der Weissen-Garten genannt, dabei eine Press. — Der andere Czunkowsky genannt, dabei auch eine Press gewesen. — Der dritte Altgarten genannt, dabei auch eine Press gewesen. — Der vierte Mecžirzka genannt, darzu drei Stuck jure devolu- tionis kommen, ingleichen allda eine Press gewesen. — Der fünfte Steinberger genannt, darzu

Strana 238
238 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: auch hiebevor ein Stuck kommen. — Der sechste Redlichowsker genannt. — Der siebente zu dem Maierhof Trzebeschnitz gehörig, dabei ein klein Press gewesen, wird anjetzo nicht gear- beitet, liegt öde — Die obigen sechs aber werden alle gearbeitet und sind wohl erbaut. Darauf bei guten Jahren über 300 Fass Wein gefext worden ist. Allda aber werden nach Abzueg der Unkosten ein Jahr dem andern zu Hülf 40 Fass, und jedes per 15 �P angesetzt, thuet 600 fP; die betragen in Anschlag 15.000 fp. Mühlen, so zu dieser Herrschaft gehören, sein viere, als: die kleine Mühl auf den Forellenpach beim Bräu- und Malzhaus, ist zuvor von 3 Mehl- und 1 Stamprad gewesen, davon jährlich Zins gegeben worden, besage des Urbari: Korn 150 Strich, Weizen 2 Strich, Gersten 2 Strich, Kleien 2 Strich, und 2 Schwein gemäst ; anjetzo aber, weilen zwei Mehlgang daran ruinirt, zinst jährlich nur 32 Strich Korn. Die andere Wrbensker Mühl auf der Mulde, zuvor von 4 Mehl- und einem Stamprad, hat gezinst: Korn 300 Strich, Weizen 10 Strich, Gersten 10 Strich, Kleien 5 Strich, und 6 Schwein gemäst ; anjetzo sein 2 Mehlräder darinnen ruinirt, und wird gezinst: Korn 60 Strich, und für die Schwein zu mästen 20 f�. — Dabei ist hiebevor auch ein Brettsägen und ein Laxfang gewesen, darauf der Müller die Nothdurft zum Schloss und Maierhofen, alles ohne Entgeld zu schneiden schuldig gewesen. Dieselbe ist zwar vor etlichen Jahren abgebrennt, und der Laxfang eingangen, kann aber wiederumb umb Gelegenheit des Orts und zu Noth- durft der Herrschaft erbauet werden. Die dritte, Reinkowsker Mühl zu Rausso]witz, von 2 Mehl- und einem Stamprad ge- wesen, hat zuvor gezinst: Korn 120 Strich, Weizen 2 Strich, Gersten 2 Strich, Kleien 2 Strich, und 2 Schwein gemäst; jetzo nur das eine Mehlrad im Gang, zinst 26 Strich Korn. Bei dieser Mühl ist ein kleiner Garten und Stück Ackers, so der Mühler geniesst. Die vierte Mühl bei Trzebeschitz aufn Byschiczker Pach, von 2 Mehl- und ein Stamp- rad, ist von etlichen Jahren öde; hat Zins tragen 104 Strich Korn, 1 Strich Weizen, 1 Strich Gersten, 2 Viertl Hirsch, und 2 Schwein gemäst. Thuet die Summa, so hiebevor gezinst worden, Weizen 15 Strich, Korn 674 Str., Gerste 15 Str., Weizenkleien 9 Str., Hirsch 2 Viertl, Schwein zu mästen 12 Stück. Den Weizen zu 11/2 fl, das Korn zu 1 fP, die Gersten zu 45 gr., die Kleien per 1 fl 30 gr., den Hirsch per 1 fP, jedes Schwein per 5 f geraitet, beträgt der Zins in allen 770 fP 15 gr. Hievon wird der Gewohnheit nach wegen Bauunkosten der dritte Theil, benenntlichen 256 fP 45 gr. abgezogen, verbleibt 513 fp 30 gr. Wann dann, wie ob zu sehen, die Mühlen anjetzo eingangen, dass dieselben nicht soviel wie hiebevor zinsen, und aber künftig auf den alten Zins wiederumb zu bringen sein werden: wird allda die Hälfte dessen in Anschlag gebracht, beträgt in der Tax 6420 fP 25 gr. Fliessende Wasser. Erstlichen die Muldau von Prag herunder fliessend, nimbt auf dieser Herrschaft den Anfang unterhalb dem Dorf Weprzik, oberhalb dem Dorf Mlcžehosty an einem Winkel; wird beiderseits des Ufers bis ans Dorf Lužez, wo sich die Wranianer Gründ enden, sambt einer kleinen Insel genossen. It. der andere Theil dieses Wassers nimmt den Anfang auf der Seiten des Dorfs Kramolsko, oberhalb der Wehr bis zum Zielcžin laufend, wo das Wasser auf die Wrbensker Mühl getrieben wird, gehören beiderseits die Ufer zum Schloss. Underhalb des Kramolsker Wehrs ingleichen das Wasser umb die Insl laufend, bis zu den Danižkern [?] zum Schloss gehört, wird aber mit den Lužizkern sambtlich genossen Dann

Strana 239
Odhad panství Mělnického 1645. 239 von der andern Seiten von der Zeltschiner Wehr wiederumb bei Danižek zusammen kommt, und bis unterhalb Wrbna, und von dannen bis gegen Horžin in die Elbe fallen thut, gehört bederseits Ufers zur Herrschaft Melnik. Die Elb sammt den Graben oder Arm, welcher von Wrbna darein fallen thut, und unter- halb des Dorf Kly zusammenkommt, wie auch was umb die grosse Insl und Phashangarten laufe, darein oberhalb des Schlosses die Mulde fliesst und den Namen verliert, bis ans Dorf Wlažicz [Mlazice], sambt beiderseits den Ufern zu dieser Herrschaft gehört. So ist auch ein Stück der Elbe vom Dorf Poczeplicz bis undern Markt Wigstättl, dasselbe der Markt zu ge- niessen hat. Es befindet sich auch auf dieser Herrschaft ein Forellenpach, hat seinen Ursprung beim Dorf Wrutiz, lauft bis in die Elbe; darinnen unterhalb den Dorf Wrutiz Forellen sein. Die Müller, so auf diesem Pach sein, dürfen das Wasser nicht abschlagen, es sei dann, dass sie sich zuvor auf dem Schloss angemeldt und ihnen erlaubt wird. Vor diese Flusswasser wird allda nichts angesetzt, weilen der Zins darvon, so die Fischer zu zahlen schuldig, hivorn under die steigend fallende Zinsen einkommen. Das übrige wie auch der Forellenbach wird zu der Herrligkeit gelassen. Teucht bei Trzeboschitz ist einer auf 60 oder 70 � dreijährige Karpfenbrut anzu- setzen, und wann der Tamm erhöhet und besser verwahrt würde, könnte derselbe Teucht er- weitert werden. Das Schock zu 12 f� geraitet, beträgt 720 f. Bei Wrbna ist hiebevor auch ein Ort gleichsam wie ein Teucht gewesen, welicher von den fliessenden Wasser angelassen worden, und sich selbsten angesetzt, also dass man denselben alle Jahr fischen und für die Fisch 20 auch 30 f? und mehr lösen künnen. Wird dafür angesetzt per Pausch 100 f. Walder, Auen und andere Gesträuch oder Pusch. Erstlichen gehört zu der Herrschaft ein Stuck Wald, das Königreich genannt, darinnen Eichen, Kufern, Birken und ander Holz zum Bauen, Brennen und anderer Nothdurft. Erstreckt sich beiläufig in der Länge ein halbe Meil, und wo er am breitesten, ungefähr ein Viertl Meil breit. Eine Auen oder Insl hinder Tichan [Tuhan?] mit der Elb umbfangen, darauf gross Eichenholz, so zu Weinbressen und Pressbaumen, auch andern Nothdurften gebraucht werden kann, ingleichen auch ander Holz zu Sparrn und zum Malzdörren zu gebrauchen; davon über die Hausnothdurft auch etwas verkauft werden könnte. Im Wrutizker wüsten Teich befindet sich nicht wenig Erlenholz, weliches jährlichen zum Malzhaus und sonsten zum Brennen gehauen wird. Bei dem Markt Wigstättl sein 2 eichene Püsch, daraus das Holz zu Nutzen der Herr- schaft verkauft wird. Bei dem Dorf Mlczehost ist auch ein eichner Pusch, von welichen die Gemein daselbst jährlichen 10 fP zahlen. Beim Dorf Choruschitz sein Eichen, Haslstauden und Birgengesträuch zum Schloss gehörig, allda die Reifen zu Fässern ins Bräuhaus gehauen werden. Beim Dorf Augest ist ein eichener Pusch zur Herrschaft gehörig, darinnen viel Aus- satz Eichen. Auf der Insl Wopor genannt sein grosse Eichen, auch ander Holz und Gesträuch zu allerhand Nothdurft ; darinnen sich Phasanen, Hasen, auch bisweilen Grosswild aufhalten thuet.

Strana 240
240 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Auf den Ufern wie an der Mulde, also auch an der Elbe an vielen Orten, sonderlich umb die zwei Inslen, befinden sich viel Weiden und Gesträuch, so auch zu allerhand Noth- durften gebraucht oder verkauft werden künnen. Vor den Wald und alle die obspecificirte Pusch, Inslen und Gesträuch wird allda in Pausch angesetzt 4000 fP. Steinbruch sein auf dieser Herrschaft zwei, der eine bei dem Dorf Jenschowitz, ein harter Felsen, so zu den Wehren und anderer Nothdurft gebraucht wird. Der andere beim Dorf Mlažiz, etwas weicherer Stein zum [sic] Gebäuen. Werden beide angesetzt per 200 fP. Collaturen sind auf dieser Herrschaft dreie, als : im Marktflecken Wigstädtl, im Dorfe Wysoky die andere, zu Wtelno die dritte; darfür wird dem Gebrauch nach angesetzt per 600 f. — Filialkirchen zwei, zu Choruschitz und Zaborž, darfür 200 f. Für die Herrligkeit dieser Herrschaft, allda sich, wie in dem Wald Königreich, also auch in der Auen Tuhan das hohe und schwarze Wild zum öftern erzeigt, sowohl auch auf den Inseln Phashanen, Hasen und sonsten auch Rebhühner befinden, wird allda vor diese und auch für den Forellenpach und andere Fischerei angesetzt 2000 fP. Summa summarum des ganzen Anschlags der Herrschaft Melnik beträgt einmal hun- dert sieben und neunzig Tausend, acht hundert achtzig Schock, zehen Groschen, fünf Pfening meissnisch, id est 197.880 f� 10 gr. 5 d. Folgt, was aus den Renten der Herrschaft Melnik jährlich als ein Deputat bezahlet wird, so in Anschlag von obiger Summa zu defalciren kommt: Den Schülern Expens wöchentlich auf Fleisch 12 gr, thuet jährlich 10 fp 24 gr. Ingleichen ins Spital auf Fleisch wochentlich 12 gr., thut 10 � 24 gr. Zur Stadtgemein wegen des Rohrwassers, so ins Schloss lauft, nebenst etlichen Baumen zu Röhren 15 fk. Von der Phashan-Insel zu der Kirchen St. Petri und Pauli 1 fp. It. 48 Pfund Wachs oder darfür 8 fl 12 gr. Colleda zur Weihnachten dem Rohrmeister 1 fP, den Thorwartln 1 fP, dem Thürmer 30 gr., dem Glöckner 15 gr., den Fischern 20 gr. Summa 48 fP 5 gr. Jedes Schock zu 50 f angeschlagen, beträgt 2404 ff 10 gr. Dieses von der vorigen Summa abgezogen, verbleibt die Herrschaft in Anschlag per einmal hundert fünf und neunzig Tausend, vier hundert sechs und siebenzig Schock, fünf Pfennig, id est 195.476 � 5 d.; thuet zu Gulden rheinisch 228.055 fl. 20 kr. 5 d. Actum Prag den 4. September anno 1645. 154. 1646, 9. prosince: Jan Antonín kníže z Eggenberka osvobozuje od odúmrti Kaltenbrunnskou sklárnu u Horní Plané, kterou koupil Baltazar Pramhofer (Výtah.) Todtenfahls Befreyung über die Pramhoferische Glashütten bei Oberplann in Jahr 1646. — Von Gottes Gnaden Wür Johann Antoni Hertzog zu Crummau und Fürst zu Eggen- berg bekennen.., dass für Uns erschienen ist der ehrbare unser lieber Getreuer Balthasar

Strana 241
Z let 1645, 1646 a 1649. 241 Prambhofer, Hütten-Meister auf der Kaltenbrunner Hütten bei der Oberplann, und Uns unter- thänigen Gehorsamb zu vernehmen gegeben, wie dass die von ihme erkauft und bewohnte Glasshütten Uns bishero mit der Pürth des Todtenfals behafter; aldieweilen er aber dieselbe solchergestalt lang zu behalten nicht besinnet, auch des obvermelten Todtenfals halber kein anderer Kauf- oder Stiftmann darauf zu bekommen...Angesehen auch damit er sambt seinen Erben und Nachkommen ins künftig nicht allein den Uns gebührlich- und gebrauchigen Glass- Reitter- und Waldzüns desto leichter reichen, sondern auch in seiner Nahrung umb so viel füglicher aufnehmen und sich daselbsten noch ferner aufenthalten könnte; als haben Wir solch sein unterthännig gehorsambes Bitten ihme nicht verweigern noch abschlagen, sondern hierin gnädigst verwilligen und berührte Kaltenbrunner Glashütten des gemelten Todtenfals, mit dem sie Uns bieshero verhaft gewest, kraft dieses solchergestalt entledigen und befreien wollen, dass er Hüttenmeister oder seine Erben und Nachkommen hinfüro dieselbe verkaufen, verschenken, vertestiren und darmit bei seinen gesunden Leib oder an Todtenbet als mit seinen Eigenthumb nach seinen besten Willen und Gefallen thuen und lassen kann. Was aber sein eigene Person oder dessen Erben und Nachkommen betrüft, weilen die vorigen Besitz- oder Innhaber gedachte Hütten Uns anderst mit keiner Leibaigenschaft verbunden und zugethan gewest, als dass bei iedwedern Verkauf oder Veranderung gedachter Hütten der zehende Pfennig anstatt des Freigeldes Uns und unseren Erben und Nachkommen von Rechtswegen gebühret und jederzeit ordentlich abgeführet worden, also sollen sie bei vorigen Gebrauch und Observanz gelassen werden.. Der geben ist Strast [Strost?] 9. Decembris 1646. — Johann Antoni Hertzog v. u. zu Eggenberg. Ve sbírce pozdějších opisův a překladů listin na osvobození od odúmrtí v kníž. archivě Krumlovském I. 5 AU. No 28 f. 58—59. (Vypsal H. Gross.) — Místní jméno Strast či Strost není v Čechách povědomo, ani sklárna Kaltenbrunn u Hořejší Plané. 155. Artikulové soudní na panství Žichovickém, vydaní 10. prosince 1649 za p. Oldřicha Františka Libštejnského z Kolovrat. Statek Žichovice u hořejší Otavy, na jz. od Horažďovic, koupil r. 1603 pan Jindřich Libštejnský z Kolovrat, jenž r. 1631 jej odevzdal synu svému Oldřichovi Františkovi; ten zároveň od matky dostal Frym- burk. Větší panství vzniklo, když biskup Pasovský hrabě z Lamberka skoupil Žichovice 1707, Rabí s Budětici 1708 a Žihobce 1709, a ze všeho zřídil 1716 fideikomis Žichovický. Městské museum v Sušici má registra purkrechtní panství Žichovického od roku 1649; odtud Dr. V. J. Nováček pro archiv zemský opsal nadpis knihy a artikule soudní, což se zde otiskuje. Některé artikule obsahem (nejvíce č. 26) i jazykem hlásí se do časů starších, a vznikly nejspíš v století 16. nebo v druhé po- lovici století 15.; některé však byly opravovány nebo připisovány nepochybně v 17. století, nejvíce asi při svém zapsání do register purkrechtních r. 1649. Anno 1649 dne desátého Decembris založena a obnovena jsou tato registra purkrechtní panství Žichovského na vyhledávání spravedlností a nápadův lidských; a to za panování jeho Exc. vysoce urozeného pána pana Voldřicha Františka Libštejnskýho z Kolovrat, pána na Žicho- vicích, Frymburce, Střelehošticích, Repici, Hrádku Starosedlském, Bystrým a Podsedicích, JMti Archiv Český XXIX. 31

Strana 242
242 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Římského císaře, Uherského a Českého krále skutečné tejné raddy, komorníka, královského místodržícího a nejvyššího hofmistra v království Českém; a za správy urozeného pana Martina Collidiusa Domažlického, toho času nařízeného hejtmana svrchupsaného panství. Stalo se dne a léta ut supra. Na fol. 1. jest psána přísaha rychtářská a konšelská, pak přísaha hajných. Za tím následují arti- kulové, počtem 35. Artikulové k soudu. 1. Aby jedna každá osoba přísežní, rychtář, konšel a summou v jakýkoliv povinnosti by byl, učiníce povinnost svou Pánu Bohu všemohoucímu a JMti pánu pánu svému, v povolání svém věrně a náležitě se choval, duši svou, nejdražší klenot, nezavozoval, a tudy hněv boží hrozný, pokutu zde časnou a potom věčnou, na sebe neuvedl; nebo příkladové mnozí jsou, jak přestupníky Pán Bůh těžce pokutovati a trestati ráčí. 2. Aby v bázni boží každý hospodář v příbytku svém s manželkou, dítkami i s čeládkou živi byli, před jídlem, po jídle, ráno i na noc dítky a čeládku k tomu měli, aby skroušeným srdcem spolu s nimi se modlili, z přijatých dobrodiní Pánu Bohu děkovali a za požehnání pracem jich žádali. 3. V každou neděli, aneb v jiný od Pána Boha a církve svaté ustanovené dni a svátky, když se mše svatá drží a slovo boží káže, aby hospodář s manželkou, dítkami a čeládkou pilně ke mši svaté na slovo boží chodil, a pokudž by v té vsi kostela nebylo, tehdy tu, kde od starodávna oddáni jsou, do chrámu páně chodili, aspoň vždy jeden z jednoho domu, jestliže je opodál; a toho nijakž zameškávati ne- mají, pod propadením 1 libry vosku, kdyby zoumyslně to zameškali. 4. Zlořečení, lání, hromování, sakramentování, oplzlých řečí mluvení, nemá žádný v svém domě jak dětem, čeládce tak i podruhům trpěti. Rychtář a konšelé na to bedlivou péči míti mají, aby se v přástkách, na nichž čert o vrkoče tarmark a o panenství jarmark držívá, i v jinších schůzkách takové zlé věci přetrhovaly, kazily a v nic obracely. 5. Čáry, kouzla a všelijaké dábelské nástroje, které se koliv buď litím, za- kopáváním neb jakkoliv jináče dějí a skrze to lidem i hovadům se škodí, to se jednomu každému pod hrdlem trestání a bez milosti zapovídá, na koho koliv po- znáno bude. 6. Žádných kurev a poběhlých aby se v krčmách, ve vsech, pastouškách, konopnicích a summou kdekoliv jinde, netoliko o posvíceních, ale žádného času ne- přechovávalo, na to rychtářové a konšelé obzvláštní pozor dáti mají, nechtějí-li pokuty 5 kop k záduší složiti. 7. Kterýkoliv souded, ano i podruzi, děti dorostlé, obzvláštně syny mají, a ti že by se k učení čtení a psaní hoditi mohli, tu JMt pán dostatečně nařizovati ráčí,

Strana 243
Soudní artikulové panství Žichovického 1649. 243 aby je do školy umění liternímu učiti, kterému by přes 8 let bylo, dali, tak aby tudy čest a chvála boží se rozmnožovati mohla a oni z dítek svých potěšení nabývali. 8. Her žádných buď v karty nebo kostky, skrze což svády, různice, mordy, zlořečení a lání pocházejí, aby žádný v domích svých ani krčmách netrpěl. 9. Žádný druhému aby role nepřevorával, ani v lese dříví nevysekával, ne- plenil a mejt nedělal; jestližeby pak co takového se přihodilo, tehdy jeden každý nehadrujíce se, na rychtáře anebo konšela to vznes, kdež rychtář s konšely na to vyjíti, to spatřiti; a kdo by druhému roli převoral anebo v lese dříví přesekal a vy- plenil, aby k slušné nápravě tomu, komuž se škoda stala, přivedeno, a přátelským během porovnáno to býti mohlo, k tomu se přičiniti mají. Jestliže by pak jaké sváry mezi lidmi o pastvy, škody, zájem dobytka vznikly, ten každý na rychtáře to vznes, nevadě se s tím, od koho se škoda stala, a rychtář s konšely to má jednomu každému k slušné nápravě, povážíc toho a spatříc škodu, přivésti. A byl-li by ně- který tak nezbedný, že by z oumysla druhému škody dělal, a potom na rozeznání rychtáře a konšelův přestati nechtěl, to rychtář na pana hejtmana vznésti má; a ten, kdož na nich přestati nechtěl, bude povinen k záduší 30 gr. dáti a k tomu tejden u vězení seděti. 10. Mezníků žádný bez vůle JMti páně a sousedův nemá nijakž vymítati, tak také přesazovati, pod pokutou vejš vyměřenou, jako také v lesích dřev hraničných anebo lázů podtínati. 11. V každé obci nebo vsi má rychtář a konšelé se všemi sousedy, vezmouce pacholata syny své s sebou, každoročně při svátcích svatodušních na všechny meze a mezníky, které s jinými okolními ano i mezi sebou mají, vycházeti, mezníky shlí- dnouce, mladým lidem okazovati, tak aby mezníci v čerstvé paměti jak starým tak i mladým lidem pozůstávali, a tudy JMt pán k zaneprázdění s okolními sousedy při- cházeti neráčil. 12. Žádný z poddaných bez vůle a vědomí JMti pána aneb pana hejtmana nemá na gruntech JMti páně žádné myslivosti provozovati, také v řekách a potocích neb rybnících ryb, raků chytati, ani perel hledati, pod pokutou vejš položenou. 13. Žádný nemá na cizí grunty bez povolení pana hejtmana za druhého buďto za peníze aneb za voly v rukojemství se postavovati, u cizích vrchností v obilí nebo peníze se dlužiti, třebas jim to bez rukojmí půjčovati chtěli. 14. Do žádných cizích krčem, nemajíc tam co obzvláštního říditi a činiti, aby žádný na pivo nechodil. 15. Do žádného cizího mlejna, nežli do mlejna JMti páně, kdež jsou prve oddáni, žádný jinam voziti ani nositi nemá, pod pokutou vejš položenou. A jestliže by jim mlynář také dobře nemlel a v tom nějakého fortele svého užíval, tehdy mají 31*

Strana 244
244 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: o to se ku pánu utécti, a pan hejtman, když na něho co takového ukázáno bude, podle dobrého uznání jej ztrestati a pokutovati. 16. Aby žádná obec sobě žádný nový cesty přes dědiny, louky nedělali, nad to jiným dělati nedopouštěli. 17. Byl-li by který z poddaných JMti páně v městě neb kdekoliv jinde ve vsi pro dluh jiného souseda neb poddaného obstaven, žádný se o své ujmě vyručovati nemá, nýbrž ihned to na pana hejtmana vznésti a dalšího v té věci opatření očekávati. 18. Smilstvo, cizoložstvo, mordy, loupež, pálení, to se jednomu každému pod trestáním na hrdle zapovídá. 19. Žádný svý dcery k manželství bez povolení vrchnosti na cizí grunty za- mlouvati nemá; trefilo-li by se pak, že by kdo z mužského pohlaví poddaných JMti páně, ženu sobě na cizích gruntech namluvil, tehdy o vyhostění jí ku panu hejtmanu anebo JMti pánu se ujíti má, a ne aby se pro ženu na cizí grunty vyhostiti dáti chtěl. 20. Na děti podruhův, pastýřův, ovčákův, co se jich na gruntech JMti páně zplodí, mají rychtářové, konšelé, obzvláště pak kmotrové pilný pozor dáti, když se podruzi, ovčáci, pastýři mění a děti poddané při sobě mají, aby je zaručovali a do knih popsání lidí JMti páně zapisovati dali, když k desíti letům přijdou, že je chtějí zase před vrchnost postaviti, tak aby se z poddanosti nevytahovali. Článek 20. byl později škrtnut, a čísla dalších článků snížena o jednotku. 21. Vejrunky aneb peníze gruntovní při žádném jiném čase, nežli při držení soudu, aby jeden každý s ochotností bez broukání a lání skládal, a tu aby se v pří- tomnosti rychtáře a konšelův zapsati a jednomu každému za spravedlivé učiniti mohlo. 22. Co se ourokův, berní, kontribucí dotýče, ty mají od poddaných, kdy se jim oznámí a den terminuje, časně odvozovány býti, tak aby vrchnosti skrze to za- neprázdněny nebyly a příčiny proč se s nimi vězeti a kárati neměly. 23. Hajní nad lesy, lukami, řekou a potoky podle povinností svých Pánu Bohu a JMti pánu učiněných na to bedlivý pozor dáti mají, aby v lesích dříví krásti, na lukách trávy sekati, v řekách, potocích, rybnících ryb, raků chytati ani perel hledati nedali, a jinších všelijakých škod činiti nedopouštěli, a sami toho též ne- činili, na to obzvláštní péči míti mají, aby tudy duší svých nezavedli a na se po- kuty časné i věčné neuvedli. 24. Každý věda o jistém a konečném od rychtáře sobě oznámeném JMti páně jakémkoliv poručení, to s ochotností bez dalšího zpečování, lání, broukání vykonati má. Rychtáře každý poslušen býti má; což by koliv slovem JMti páně anebo pana hejtmana kterému rozkázal, to bez vejmluvy aby vykonal a učinil. Ne- chtěl-li by učiniti, každý rychtář tresci jej kladou, nebo ho na zámek před hejt- mana postav.

Strana 245
Soudní artikulové panství Žichovického 1649. 245 25. Rychtáře, konšely a starší aby lidé obecní v poctivosti jměli, soudem jich nepohrdali; než co by oni rozsoudili a za spravedlivé uznali, aby každý zdržel a za- choval to JMt pán přístně poroučeti a chtíti míti ráčí. Naproti pak tomu rychtá- řové a konšelé podle svých přísah a povinností spravedlivě jednomu každému činiti mají a povinni jsou, tak aby duší svých nezavedli a na se pokuty časné i věčné neuvedli. 26. Žádný na rychtáře, aneb komuž by právo poručeno bylo, svévolně sáhati, k zbrani se postavovati nemá, buď na poli neb kdekoliv jinde, pod ztracením podle vyměření právního ruky pravé. 27. K každému novému letu mají se rychtářové o to starati, aby sirotkové a zběhlý lid shledáni byli a před panem hejtmanem se postavili, tak aby se na grun- tech JMti páně živili a z poddanosti nevytahovali. 28. Jeden každý hospodář k svaté zpovědi nejméně jednou v roce aby chodil, tolikéž dítky své a čeládku k tomu vedl, aby se Pána Boha báli a k svaté zpovědi v uložený čas chodili. Jestliže by se pak přitrefilo, že by čeládka hospodáře neb hospodyně v tom uposlechnouti nechtěli, buď že poddaní aneb cizopanští jsou: ten každý hospodář, který by takovou čeládku neposlušnou jměl, má ihned vrchnosti své to v známost uvésti, a ona bude věděti, jakým spůsobem a prostředkem tu věc zaopatřiti. A jestliže by pak hospodář to zanedbal a vrchnosti neoznámil, 2 libry vosku pokuty dáti k záduší povinen, a k tomu tejden u vězení seděti bude; tak aby to poznati mohli, že JMt pán neráčí tyto chvalitebné řády pro žádný svůj ob- zvláštní užitek nařizovati, nýbrž pro jejich dobré jak duše i těla, a proto, aby JMt pán ráčil pokojnější mysl moci míti a tím snázeji z vás před Pánem Bohem od- povídati. Když oni se budou tak chovati, tehdy Pán Bůh bude jim žehnati, zde statku rozmnožiti, a po smrti nebeské království dáti. 29. Kdož jest povinen jaké ploty, plaňky, hradby držeti a hraditi, obzvláštně v průhoních a blízko vsi, ten jich spouštěti nemá, nýbrž raději čím dáleji tím více opravovati má, tak aby pro jeho neopatrnost a nespravování hradeb jiným spolu- sousedům škoda se nedála. 30. Žádný bez vůle a vědomí JMti páně anebo pana hejtmana žádných dědin, luk a lesů ode dvoru svého prodávati ani zastavovati, tím méně pleniti nemá pod propadením toho a vejš doloženou pokutou. 31. Při jedné každé obci rychtář má na to bedlivý pozor dáti, kde zlý cesty jsou, aby se časně opravovati daly, a tak aby skrze zlost cesty vyjížděním na polích a lukách škoda se jiným nedála 32. V jedné každé vsi rychtář má jisté osoby naříditi, kteří by vždycky po 4 nedělích po sazích k sousedům chodili, komíny, krby spatřovali, obzvláštně v ma- štalích a chlívích, aby se saze začasté vymetaly a komíny dobře opatřeny byly,

Strana 246
246 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: aby skrze to voheň, čehož Bože uchovej, uveden nebyl, a lidé skrze týž oheň v chu- dobu a zkázu nepřišli. 33. Žádný krčmář v neděli ano i jiné svátky od církve ustanovené, když se mše svatá drží a slovo boží káže, pro pivo jezditi nemá, nýbrž se časně pivem zaopatřiti před svátkem. A jakož se spatřuje, že šenkýři k vybejvání piva velmi ne- dbanlivi sou a piva mnohdykráte nemají, pro ně nejedou, a vrchnost skrze to k ne- malé škodě přichází: protož JMt pán to přístně přikazovati a poroučeti ráčí, aby šenkýři k vybejvání piv tím pilnější byli, vybudouc pivo, peníze za ně nesli, a hned zas pro jiné jeli, pivo bez peněz nevydávali a nevěřili; nebo žádnému šenkýři přes dva sudy piva věřiti se nemá, nebo skrze to věření oni k skáze a JMt pán k škodě přicházeti ráčí. 34. Podruzi, kteří by v které vsi na gruntech JMti páně byli, a poručení přišlo, aby na mlat anebo na poselství šli, žádný z toho, buď on poddaný anebo nepoddaný, poněvadž se na gruntech JMti páně živí, vytahovati [se] a zpěčovati nemá. 35. Stavení žádný hospodář nespouštěti, nýbrž čím dál, rok od roka zlepšovati a opravovati [má]. Byl-li by pak který hospodář v též vsi nedbalec, má ho rychtář časně napomenouti, aby stavení nespouštěl; a jestli by se napraviti nechtěl, tehdy má to rychtář na pana hejtmana vznésti, a pan hejtman jej k tomu trestáním při- držeti, anebo týž grunt jinším lepším hospodářem vosaditi. 156. Soudní artikulové na statku Žitenickém, vyhlášení dne 26. ledna 1651. Tyto artikule byly již r. 1906 tištěny v Archivě Českém (XXIII. str. 241—251 pod číslem 233) z nového opisu s některými mezerami, jež jsem hleděl z domyslu vyplniti; schází v tom opise také datum, jež podle některých známek určil jsem přibližně, položiv vznik té pí- semnosti do času okolo roku 1650. Ředitel Julius Pažout r. 1908 upozornil mě na starý exemplář týchž artikulů, jenž na- chází se v pozemkové knize Žitenické z r. 1651, která posledně přišla od okresního soudu Litoměřického (č. 89) do archivu zemského v Praze. První nečíslované listy v knize, na nichž jest psán titul a pak artikulové, jsou na kraji udrolené; tím vznikly v textu některé mezery, jež však jsou rozdílné od mezer ve zmíněném novém opise, a ten tedy musel býti psán z jiné staré předlohy, mně dosud nepovědomé. První popsaný list obsahuje na obou stranách dlouhý titul knihy; dávám jej zde celý tisknouti: Registra purkrechtní statku Žitenického, které Jeho Milost velebně důstojný a vysoce urozený hrabě pán pan Ferdinand Leopold Benna, Svaté Rímské říše hrabě

Strana 247
Soudní artikulové panství Žitenického 1651 (doplněk). 247 z Martinic, pán na Žitenicích, probošt Vyšehradský, též Halbrštadtský, Passovský, Olomucký, Pražský kanovník a diakon sv. Polynáše, JMCské rada „ jakožto pán a vrchnost prozdřetelnou] péči o své poddané velikou mající, pro vzdělání] dobrého řádu i snadnějšího vyhledávání [spra]vedlnosti, která by předně JVHMsti, pot[om kostelu záduší svatých Petra a Pavla ve vsi] Žitenicích, tak farním důchodům, si- rotíkům] a vdovám i jednomu každému podle nápa[du], dědictví a práva v tomto království [Českém] zřízeného a spůsobu starobylého vycházela a k dosahování při- cházeti mohla, v tom se milostivě vynasnažovati; a při tom i nad to vejšeji kdo by co a jak mnoho polí, porostlin, štěpnic, vinic, luk a lesův při svém gruntě neb chalupi k užívání měl, a z toho vrchnosti platy, ouroky, slepice, vejce odvozovati, roboty vykonávati povinen byl, vše s pilností a bedlivostí pro patrnější a dostateč- nější vyrozumění jedné každé věci, k povážení a šacování, pod dobrou formu a po- řádnost v tato nová registra na vlastní náklad a budoucí věčnou památku uvésti, vepsati, a jak by se kdy budoucně soudy držeti, říditi a vykonávati jměly, vše usta- noviti, a ouředníku svému Janovi Vácslavovi Vinařskému, aby takovou knihu za- ložil, milostivě poručiti jest ráčil. Z čehož budiž Pánu Bohu v Trojici jedinému čest, chvála a sláva vzdávána, a JVHMti vzáctná památka po všechny časy činěna amen. Stalo se na zámku Žitenickém, při řízení a vykonávání soudu purkretního, 26. dne měsíce ledna leta 1651. Otisk v AČ. XXIII. str. 242—251 celkem se srovnává se starým rukopisem nyní obje- veným; také slova a jich částky, jimiž jsem r. 1906 z domyslu vyplňoval mezery naznačené v novém opise, největším dílem dobře jsou uhádnuty. Starý exemplář v pozemkové knize byl místy opravován a doplňován, nejspíš hned po napsání, i možno jej pokládati za originál; z něho pochází také (ač nikoli bezprostředně) opis, jejž jsem r. 1906 dal vytisknouti, neboť takové opravy a doplňky jsou v něm pojaty do řádků. Zde podávám všechna místa, kde můj otisk může býti opraven nebo doplněn z originálu; slova, jež v mém otisku scházejí nebo jsou chybná, ale stojí v originále nyní nalezeném, tisknou se zde po dvojtečce ležatým písmem. Co z originálu vypadlo, a může se doplniti z domyslu, stojí zde ve hranatých závorkách. V Archivě Českém XXIII. str. 242 v nadpise Předmluvy místo při [soudě] ma státi: při soudech. V prvním odstavci Předmluvy v 1. řádku místo sluší .. . má státi: sluší a n/áleží. — V 2. řádku místo niž šího řádu]: nižšího rodu. — V 3. řádku k tomu [cíli, aby]: k tomu, aby. — Ve 4. ř. jako bohové světšítí sou]dili: jſako bo]hové světští řídili. — V 7. ř. [naří]zena: zřízena. — V 10. ř. dobré .. . vás: dobré mezi vás. V druhém odstavci v 2. řádku spravedlno[sti .. .]: spravedlnosti jak. — V 3. ř. potřebovati . . .: potřebovati bude. — V 5. a 6. řádku za spra. . . vý učiniti: za spravedlivý učiniti. Místo zač ... stůj začínám. V 3. odstavci v 1. řádku práv[a] ..: právní žíly. Na str. 243 ve 4. řádku shora mezi slova „chránili, ničehož“ přidej: jednomu každému k jeho spra- vedlnosti dopomáhali. Ve 4. odstavci v 1. ř. věc anebo řeč neb žalobu: řeč a žalobu. — Ve 4. ř. [nedorozu]mění: domnění. V 5. odstavci v 5. ř. předešle osoby, anebo]: předešlou anebo. — V 8. ř. to [vše má]: tak aby. V 9. ř. [ji] volili: ji a proč volili. — V 10. ř. . . . se: a zase.

Strana 248
248 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: V 6. odstavci v 1. ř. . .. předešlých: anebo při předešlých; — v 2. ř. přísahu . . .: přísahu vyko- nali; — v 3. ř. [se proti výjchodu: [se] k vejchodu; — ve 4. ř. s ni[mi] volnou: s nimi povolnou; — v 5. ř. .. . jednoho: v tom jednoho; — v 6. ř. na . .: na své duše; — v 8. ř. [povinen vy]konávati: a vrchnosti při- povídal, vykonávati a; — v 9. ř. vrchnostfi ..]: vrchnosti milost; — v 10. ř. odplatu ..: odplatu zde; — v 11. ř. . . livě: utvrditi a horlivě. Na str. 244 v 7. odstavci v 1. řádku do rukou, [napomenouti] ho: do rukouch jeho; — ve 4. ř. pov . . . bré: povinnost, dobré; — v 5. ř. prá[va] . .: práva jeho. V 8. odstavci ř. 5. po slově kanovníku přidej: a diakonu svatého Polynáše, JMCské radě. Celý titul proboštův, jaký jest v tomto odstavci 8., má státi také v odstavcích 9, 10 i 11. — V řádcích 18 až 20 má státi: a tak tomu všemu bez ujmy a ublížení milé duše a dobrýho svědomí touto mou povinností, v které sem jak předně Pánu Bohu, tak mé milostivé a dědičné vrchnosti zavázán, podle mé největší možnosti zadosti či- niti připovídám. V 9. odstavci ř. 3 urozenému: urozenému hraběti pánu, panu. — Ř. 6 zachovávati . . .: zachovávati a plniti. — Ř. 7 jménem JVHMti [správ]ce: jménem JVHMti aneb správce. — Ř. 8 ško[dy .. ..]: škody žádné. — Ř. 10 s náchylnou . . . vati: s náchylnou volností prokazovati. — Ř 11 podával, . ..: podával, ke všem věcem jim. — Ř. 15 a k tomu: a tak tomu. Na str. 245 v odstavci 10. ř. 4 dědičné: dědičné a od samého Pána Boha vystavené; — ř. 12 a . .: a v takových. — Ř. 15 a dobrému svědomí: a tak tomu všemu bez ujmy a ublížení našich milých duší a dob- rého svědomí. V 11. odstavci ř. 9 a . . jak: a žádnému jak. — Ř. 10.. ké: všelijaké; lesn .. zvěři: lesích dobytkův pásti, zvěří. Na str. 246 v 1. odstavci ř. 3 . . . tom: při tom; — ř. 4 rychtářní: rychterní; — ř. 5 největší: a nej- větší; k ruſce]: k radě; — ř. 7 no . . dy: náhrady. V 2. odstavci ř. 1 pole vyjíti: pole z obce vyjíti; — ř. 3—4 tak napravení s]cházelo: tak k nápravě se nacházelo. V 3. odstavci ř. 4 jmí ti], . . sni [poslušni?]: jmíti, poslušni. V odstavci 4. ř. 5 správci: se správci. — Ř. 12 prokazovali; prokazovali, dobré věci zvelebovali, zlé rušili a přetrhovali. — Ř 17 náležitou . ..: náležitou vážností. Na str. 247 v odstavci 5. ř. 3 děti [dokonjce: děti a dědice; — ř. 7 [ob]noviti: ustanoviti. — Ř. 11 moci nemůže: moci míti nemůže. V 6. odstavci ř. 3 b[ez]: aby; — ř. 4 neza[nechá]: nezanechal; — ř. 5 [ka]tolické[mu] . .: katoli- ckému vykonal; — ř. 8 svou zbraní: s tou zbraní; — ř. 10 kdo k tomu: kdo tomuto. Na str. 248 v 8. odstavci ř. 4 k záduší 3 krejcary: spíš se může čísti 9 kr.; — ř. 5 zanedbával..]: zanedbával, vězením; — ř. 6 dobrou pa]měť: dobrý pozor a pamět. V 9. odstavci ř. 1 řád ... ny a vykonány: řády zdržovány a vykonávány; — ř. 2 . . trestány: přísně trestány; — ř. 4 ten [bez]: ten každý bez. — ř. 6 [Naproti]: V 10. odstavci v ř. 3 k zemletí]: k zemlení; — ř. 4 z [poddaných]: z vás; Proti; — ř. 7 zemlel, hrub[ou]: zle mlel, hrubou a; — ř. 8 .. . šiti zanechal: prášiti zanechával, a; — ř. 11 odpomožení: dopomožení. V 11. odstavci ř. 2 be[z svojlení: bez povolení; — po slově „nepříjímal“ ostatek zněl prvotně: „o žádného srozumění neměl, aniž čeládku nepovědomou a nekatolickou nejednal do služby, dostatečně se všem poroučí“; škrtáním a připisováním v originále učiněn byl z toho ten text, jenž byl již vytištěn, jen slůvko „to“ není v originále. Na str. 249 ve 12. odstavci ř. 1 t. ..: tajným; — ř. 3 nepovolovfal . ..]: nepovoloval, nýbrž z vůle boží. V 14. odstavci ř. 2 vynachází: vynacházejí. V 15. odstavci ř. 1 uvarová[ní ...]: uvarování škody a; — ř. 2 [obci]: obci, kteří by; pr[sky]: prsky, pece, krby; — ř. 4 [vy]metati: saze vymetati; a to tu [aby]: a to tak, aby. V odstavci 16. ř. 5 zaneprazdň[ování]: zanoprázdnění; — ř. 6 vykazujte: ukazujte, vykazujte. — ř. 3 Na str. 250 v 17. odstavci ř. 2 a nad to], kdo by on byl: anebo, kdo by on byl, osvědčte; — zprávu.. .: zprávu učiňte; — ř. 3 velikém [trestá]ní: velikým trestáním.

Strana 249
Soudní artikulové panství Žitenického 1651 (doplněk). 249 V 18. odstavci ř. 1 trestáním . . o pole: trestáním, o pole; — ř. 6 a [všeli]jaké: aniž jaké; — ř. 7 toh[o něco] učinil: toho neučinil. Ve 20. odstavci ř. 4 ouředníků a potom rychtářův pověřeno: ouředníka a potom rychtářův poručeno; — ř. 6 podezření vykonati: pozdržení vykonávati. Ve 21. odstavci ř. 7 přepočítávali: pržepocziwaly ſpřepodsívalij. Ve 22. odstavci ř. 1 slou a] za to: sou, poněvadž za to; — ř. 2 [věci]: věci, kde; — ř 5 majícím služ]bu: majíce troubu; ouředlní kův nejpouštěli: ouředlníka nepouštěli; — ř. 7 tak ne[jiná]če: tak a nejináče; — ř. 8 kdo co: kdy co. Ve 23. odstavci ř. 3 vynech slovo „nejen“; — ř. 11 [čelící]ho: učiněného. V závěrečném odstavci na konci místo „všem přinášeti bude“ čti: všem sloužiti a platnost při- nášeti bude. Poslednější artikule, počtem 23, jsou všechny v originále poznamenány týmiž čísly, jako v mém otisku, ale nejdou po sobě v náležitém pořádku, nýbrž takto: 1, 2, 3, 4, 8, 9, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 6, 5, 23, 7, 10. Domnívám se, že ty články byly do pozemkové knihy psány bez čísel, a pak teprv že byly číslovány, při čemž hleděno k tomu, aby byl do nich uveden poněkud logičtější postup, než jaký byl v jejich prvotním nahodilém sledu. Pozdější pak opisovač držel se již pořádku naznačeného čísly. Článek 5. (AČ. XXIII. str. 247) byl v originále valně změněn škrtáním a připisová- ním, a dostal tím také poněkud jiný smysl, nežli prvotně měl. Ježto věc jest důležita, neboť se skracovalo dědické právo poddaných Žitenických, podávám zde také prvotní znění článku 5., jaké bylo před těmi škrty a přípisky, a dlužno jest srovnati je s textem konečným již dříve vytištěným. Prvotně byl článek 5. napsán takto: JVVHMt jakožto vrchnost vaše milostivá, všem věrným poslušným, Pána Boha se bojícím, přikázání boží a poručení vrchnosti plnícím poddaným svým tu velikou milost, — aby na budoucí časy žádný řízení na své děti a dědice žádného neužíval a nečinil, nýbrž synové, dcery po svých rodičích, i zase synové a dcery tý[c]hž z otcův, mateří svých, z děda a z báby pocházející vnukové a vnučky, až do pořádného dolů i po straně z obojí strany po meči a přeslici čtvrtého stupně stupujícího, dědictví své beze všech předešlých ouplatkův (poněvadž to toliko samé ouředníkův, písařův a konšelův, lidí utiskování, proti spravedlnosti, právu vrchnosti, dobrému řádu na ujmu se vynachází), užívati mohli, — tu velikou milost činiti a na věčnou památku ustanoviti a zanechávati; a naproti tomu aby žádný, jak se to prvotně činilo, spravedlnost svou na ujmu vrchnosti, sirotkům a vdovám i svým přátelům ke škodě neprodával, aneb kšaftu (poněvadž žádný podací člověk, aby co proti právu purkrechtnímu odkazovati jměl, moci míti nemůže) nečinil, nebo se tu bez kšaftu pozůstalým dědicům i jednomu každému za spravedlivý učiní, práva a spra- vedlnosti užiti dopouští, — tak nařizovati a poroučeti ráčí. Stylisace v tomto konceptu není sice úplně jasná; má nejspíš ten smysl, že do té chvíle přiznávalo se poddaným právo dědické do čtvrtého stupně příbuzenstva v linii sestupné i v linii pobočné, a změna toho textu, tak jak se čte v AČ. XXIII. str. 247 čl. 5, ponechala dědické právo jen dětem po rodičích. Archiv Český XXIX. 32

Strana 250
250 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 157. 1651, 24. dubna: O robotách na komorním panství Brandejském. Professor dr. Justin V. Prášek mi nabídl k vydání nebo k použití svůj opis urbáře panství Brandejského n. L. Originál toho urbáře, psaný na 527 listech, chová se při hospo- dářské správě toho panství. Prvotní nadpis jeho zní: „1651. Registra urburní aneb správní panství JMCské Brandejského o všech platech stálých, běžných i jiných, peněžitých i obilních, a jinších všech příležitostech a případnostech k témuž panství přináležejících. Z jistého nařízení vysoce urozeného pána pana Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat na Tejnici, Lomci a Kolmu,*) JMCské rady, soudce zem- ského, místodržícího královského a presidenta, též jiných pánův pánův rad zřízené komory v království Českém, za správy ur. a stat. rytíře p. Václava Hendrycha Dejma ze Stříteže, hejtmana téhož panství. Sepsán ode mne Daniele Rabštejnského z Guttenthalu, JMCské nad *) Chlumec u Chabařovic. počty rady.“ V souhlasu s tím nadpisem oznamuje závěrečná poznámka na listě 527: „Pro lepší důvěrnost a podstatu týchž register urburních jsou pečetí JMCské upečetěné a rukou mou vlastní jakožto presidenta komory české podepsané. Kterýchž jest datum na zámku Brandejse den sv. Jiří rytíře [24. dubna] 1. P. tisícího šestistého padesátého prvního. Vilém Albrecht z Kolovrat mp. D. Rabštejnský mp.“ Urbář tento jest sestaven velmi pořádně, a zasluhuje, aby byl vydán na světlo celý. V Archivě Českém není to na ten čas možno; pročež podávám zde z něho aspoň poznámky o robotách, jež se nacházejí v urbáři Brandejském tu a tam při některých vsech; jiné udaje přidávám k tomu nemnohé, aby se patrně vidělo, že roku 1651 byly na panství Brandejském roboty ještě podle starého zvyku neveliké, odměřené, a že komora česká tehdáž ještě odpo- rovala libovolnému ukládání nových robot, jakéž již jinde po Čechách přicházelo do obyčeje. Toliko poslední záznam u vsi Chotětova z r. 1663 ukazuje, že komora česká již 12 let po sepsání urbáře také se odhodlala těžiti z toho obyčeje; ženných peněz scházelo se r. 1651 z celého panství jenom 11 kop 45 gr. 4 d, a jiných robotních 4 kopy 10 gr. m., a r. 1663 samotnému Chotětovu uloženo, aby platil 200 zl. namísto potažných robot nově ukládaných. V urbáři popisují se tyto součástky tehdejšího panství Brandejského: Zámek Brandejs. Dvorů 15: Brandejský, Toušenský, Zápský, Stránecký, Jenštejnský, Dřevecký, Vrabský, Kochánský, Kostelním, v Hlavně Sudově, Jiřický, Kostelecký, Všetatský, Brázdimský, Vostrovský. Vinic 8. — Chmelnic 5. Města 2: Brandejs, Kostelec nad Labem. Městeček 7: Šelákovice, Stará Boleslav, Toušim, Mečeříž, Zápy, Jenštejn, Vrabí. Vsi 34: Svýmyslice, Dřevčice, Vostrov, Mstětice, Popovice, Polerady, Záryby, Jiřice, Nová Ves, Ča- kovice, Chotětov, Chřeník, Konětopy, Lhota, Hlavenec, Kochánek, Sobětuchy, Předměřice, Tuřice, Skorkov, Sojovice, Hlavno Sudovo, Hlavno Kostelní, Všetaty, Čečelice, Chrást, Tišice, Kozly, Nedomice, Rudče Malá, Rudče Veliká (u Palackého Rudeč), Brázdim Malý, Brázdim Veliký, Ovčáry. v Hlavně Zajímavé záznamy o robotách jsou při následujících vesnicích: Ves Chotětov (str. 303). Komora česká hejtmanu Brandejskému Pavlu Newbawerovi z Waytnfeldu psala v Praze 1610 ve čtvrtek po sv. Pavla obrácení [28. ledna]. Na stížnost rychtáře, konšelův i vší obce vsi Chotětova, že „k novým neobyčejným robotám, jako mlejn- ských kamenův do Šelákovic, obručí, loukotí a jiných věcí z hor k Brandejsu vožení potaho-

Strana 251
Roboty na panství Brandejském n. L. 1651. 251 váni byli,“ kdežto prý za správy předešlých hejtmanův mimo vyvožení hnojův ze dvora Brandejského obtěžováni nebývali, — nařizuje komora, aby nebyli obtěžováni nad povinnost. Však „aby k mlejnu novému Benátskému každý dvě neděle jednu fůru kamení z skály Bran- dejské povinni byli toliko do času jarní seče příští, tak aby potomně, když díla domácí nastanou, téhož forováni prázdni“ byli. (304) Komora česká hejtmanu Brandejskému 1651, 5. května ve příčině stížnosti obce Chotětovské do nesnesitelných kontribucí k důchodu JMCské „robotováním a do mlejna Bran- dejského meliva vožením“, ježto „předkové jich nikdy takovými břemeny k témuž JMCské důchodu povinni nebyli, tak také patrné jich po ta válečná léta chudoby,“ nařizuje, aby ne- byli mimo dvůr Brandejský a mlýn Benátský k ničemu přidržováni, a podělky k dvoru Bran- dejskému povinné aby byly obráceny ke dvoru jim nejbližšímu. Komora česká hejtmanu Brandejskému 1651, 23. května ve příčině přidržování Cho- tětovských k vožení meliva do mlejna Brandejského: „ježto jsou velice vzdáleni, k tomu také mlynář Brandejský, majíce mnoho jiných okolo něho ležících pustých mlejnův, z kterýchž již všecko a všeliké melivo k němu obráceno jest a on tady tím lepší užitky přijímá,“ aby při- držováni nebyli. Resolucí komory české 1663, 16. srpna, kterou Chotětovští ode všech robot potažních (mimo samé ruční, avšak toliko v času žně) proti odvozování do důchodův každoročně na dva rozdílné termíny dvou set zl. rejn. osvobozeni jsou. [Tento odstavec připsán později. Podle zápisu v urbáři bylo r. 1651 v Chotětově 23 osedlých, od nichž scházelo se peněz ženných každoročně 1 kopa 2 gr. 4 d. míš.] Ves Chřeník (309): Všickni lidé z nadepsané vsi [počtem 12 osedlých] povinni jsou na čtyřech loukách při též vsi ležících, kteréž slove jedna Panoš, druhá Hluboká, třetí Jamka aneb Kopanina a čtvrtá Ševid, každý rok všecku trávu na seno sséci, ssušiti, shrabati a do stodol svésti i do stohův sklásti, a od toho se jim každej rok platí a dává 2 �? 10 gr. míš., a k tomu týmž strava se přidává. Ves Lhota (318): Všickni nadepsaní lidé z též vsi [počtem 9] povinni jsou na louce v Zadních Přerytinách seno roztřásti každý rok, kolikrát by toho koliv potřeba byla Tíž lidé povinni jsou na mostě Skorkovském, kdyžby se koliv opravoval aneb toho potřeba byla, kolí bíti. Také tíž lidé povinni jsou k vopravování stavu u mlejna Skorkovského, když by toho koliv potřeba byla, sutinu aneb chvoji voziti. [Peněz ženných platili o sv. Havle celkem 2 kopy 8 gr. m.] Ves Hlavenec (324): Lidí osedlých 12; summa peněz ženných 1 kopa 44 gr. Všickni lidé nadepsaní povinni jsou společně každej rok všecko seno z dvou luk pod Brahem ležících do Brahu svézti. Též všickni společně povinni jsou na mostě Skorkovském, když by toho jakáž koliv potřeba byla, kolí bíti. Také tíž nadepsaní lidé poddaní povinni jsou, když by se stav u mlejna Skorkovského opravoval, kolikrátžkoli by toho potřeba byla, k témuž stavu su- stinu aneb chvoji voziti. Ves Sobětuchy (343): Summa lidí osedlých 7, summa roboty ženné 28 dní, roboty konopí trhání 7 dní, roboty prosa pletí 7 dní. Za tu robotu žennou, když by ji lidé nečinili, povinni jsou platiti za každej den 6 gr. m., a to pro dalekost cesty; avšak při vůli vrchnosti jest vzíti peníze nebo robotu. Tíž nadepsaní lidé společně s Tuřickými a Skorkovskými povinni jsou na lukách, slove na louce Robotní a na louce Závětině, každej rok všeckno seno usušiti, shrabati a 32*

Strana 252
252 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: svézti. Též také oni nadepsaní všickni společně povinni jsou na louce, slove Sažné, všecko seno shrabati. Té roboty na těch lukách od drahně let nečiní, než za tu robotu vozí k vo- pravení mostu Tuřického tesy, lzy, kolí a jiné potřeby, když toho koliv potřeba ukazuje; však při vůli vrchnosti jest, je při tom zůstaviti nebo zjinačiti. Tíž nadepsaní lidé z též vsi Sobětuch povinni jsou všickni společně každej rok, když se jim rozkáže, vovce, totiž dojné stádo práti a z nich vlnu stříhati. Také tíž nadepsaní lidé ze vsi Sobětuch, kdyžby koliv toho potřeba byla, povinni jsou k opatrování stavu u mlejna Sobětušského chvoji nasekati a přivézti, i také na týž stav kamení nositi a kolí bíti. Ves Předměřice (352): Summa lidí osedlých 25, summa robot ženných 96 dní, robot hrabných 46 dní. A když by tíž lidé tu robotu hrabnou na lukách neučinili, tehdy za každej den po 2 gr. platiti povinni jsou. Všickni nadepsaní lidé z též vsi povinni jsou spolu s Tu- řickými a Sobětušskými u mostu Tuřického kolí bíti, kdyby toho koliv potřeba byla. Tíž také všickni společně povinni jsou cestu, kteráž jde k mostu Tuřickýmu mezi lukami, kdyžby koli toho potřeba byla, opravovati, a za to na mostě Brandejském a Tuřickým žádného cla neplatí. Ves Tuřice (358): Summa lidí osedlých 11, roboty ženné 57 dní, konopí trhání 13 záhonů, prosa pletí 13 záhonů. Tíž nadepsaní lidé z též vsi povinni jsou, každej rok, když se jim rozkáže, ovce v Kochánském dvoře, toliko dojné stádo, práti a vlnu z nich stříhati. Pře- dešle též nadepsaní spolu s Sobětušskými a Skorkovskými povinni byli na lukách, totiž na louce Závětině a na louce Sažné sena kliditi a robotovati, jakž o tom při vsi Sobětuších širší zmínka učiněna. Té roboty od drahně let neučinili, než za touž robotu louční, když toho koliv potřeba jest, k mostu u též vsi Tuřic, tesy, lzy, kolí a jiné potřeby k vopravám téhož mostu voziti, i také cesty v luzích opravovati, jakž o tom též zmínka při vsi Sobětuších po- ložená šíře vysvětluje. Ves Skorkov (364): Summa osedlých 8, peněz ženných 25 gr. Při též vsi býval mlejn. Při též vsi jest býval most přes řeku Jizeru. Všickni lidé z nadepsané vsi povinni jsou, když by koli potřeba byla a týž most zase k vyzdvižení přišel, k tomu mostu Skorkovskému tesy voziti, lzy sekati, i což jiného potřeba jest, pomáhati dělati. Mlynář, který by koliv, kdyby zase ten mlejn Skorkovský k vyzdvižení a prodaji přišel, v držení téhož vešel, jest povinen k nadepsanému mostu, kdyžby koliv toho potřeba byla, polovici tesův neb mostnic natesati a nimi půl mostu poklásti, a druhá polovice mostu takovými potřebami má od vrchnosti opa- třena býti aneb od toho, kdož by to clo v nájmu držel. Však dříví, fošny, kolí a jiné potřeby mají se od vrchnosti k tomu dáti; a týmž způsobem také cesty v luzích za mostem mlynář, kterýž by ten mlejn držel, společně s vrchností opravovati má a povinen bude. Všickni na- depsaní lidé z též vsi povinni jsou, kdyžby toho koliv potřeba byla, k stavu u mlejna Skor- kovského chvoji nebo sutinu nasekati a na cestu snésti, i také kamení a jiné potřeby, když by se stav strhl, na týž stav nositi. Tíž všickni nadepsaní lidé povinni jsou na louce, slove pod Brahem, všeckno seno každej rok shrabati. Ves Sojovice (372): Summa lidí osedlých v té vsi 20. Summa roboty ženné jednou v rok 671/2 dne. Za touž robotu tíž lidé nadepsaní, když by jí koliv nečinili, povinni jsou platiti každej den po 6 gr. míš.; však při vůli vrchnosti jest, vzíti peníze neb robotu. Ves Hlavno Kostelní (386): Summa lidí osedlých v té vsi 16. Suma roboty ženné 471/4 dne, roboty hrabné na lukách 491/4 dne. Všickni společně povinni jsou každý rok na louce veliký tu ležící všeckno seno toliko hrabati a do kup klásti; za to se jim dává 10 gr.

Strana 253
Roboty na panství Brandejském n. L. 1651. 253 míš., 4 pecny chleba a 1 sejr. Též povinni jsou ovce práti a stříhati z jara i na podzim, když se jim rozkáže, každej rok. (Str. 442—458). Summarium lidí osedlých v městech, městečkách a vesnicích na témž panství Brandejském 882, ouroku Svatojirského . 867 m 51 gr. 21/2 d. ovsa ouročního na míru platu komorního o sv. Pražskou . . . . . 325 str. 1 věrt. 2 čt. Jiří . . . 3 „ 12 „ — „ . slepic ouročních o sv. ouroku Svatohavelského 1043 „ 43 „ 5 Havle . . . . . . 2199 platu komorního o sv. vajec ouročních o sv. Havle (?) . . . . . 138 ſP 521/2 Havle . . . . . 3 „ 12 „ . kuřat ouročních . . . 29 [sic] platu skřipečnýho*) 11 „ 54 „ robot ženných . . . 4203/4 dne 11 „ 45 peněz ženných . . . . „ „ robot na vinicích . . 396 dní 9 „ 32 „ platu vánočního . . . robot na lukách hrabání 1691/4 dne . . . peněz střižných „ 40 „ — z vinic . . . . robot z pole vožení . . — 2 „ . . . robot hnoje vožení . . 84 vozů peněz robotních . . . 4 „ 10 robot tyček vožení . . 83 vozy z luk . . . . . . . 6 „ 2 „ za hus krmnou . . . robot hákování . . . 1 � záhonů 8 robot strniště vorání . 5 záh. . za beránce . . . . „ 12 „ za húsci chleba . . robot vláčení . . . . 9 �P záh. 3 „ 40 záh. pšenice ouroční na míru robot konopí trhání Pražskou . . . . . robot prosa pletí . . 20 záh. žita ouročního na míru robot ovce práti a vlnu stříhati . . . . . . 60 dní. Pražskou . . . . . 41 strychů 41 *) Poplatek řečený skřipečné platili sousedé v Labském Kostelci; úrok Svatojirský a Svatohavelský se tam neplatil. Proč ten plat jmenoval se skřipečný, není na jevě; možná že to byla výplata z nějaké ro- boty, při které se užívalo nástroje řečeného skřipec. 158. 1652, 28. února.*) Přísežné vyznání poddaného ze vsi Libuně, kterak z nařízení vrchnosti hledal dvou zběhlých čeledínů. Přísaha Jiříka Ferdinanda ze vsi Libuně v slova tato: Já Jiřík Ferdinand ze vsi Libuně, jakož mi od vrchnosti bylo poručeno, abych po Jiříkovi Koudelkovi syny, totiž Jakuba a Václava, dostavil, na to přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, Panně Marii matce Boží, všem svatým, že jsem se v tom věrně a upřímně choval, chtíc takové syny dostaviti. Přes 20 mil za tou příčinou schodíc, jich naleznouti, ani kde jsem se jich vyptati nemohl, ani od toho času, jak roku pominulého 1652 od svých hospodářův pryč odešli. Jedině před půl letem Jakuba našel jsem v Sekeřicích v jedné chalupě, kterýž přede mnou ihned utekl. A já od toho času žádné vědomosti o nich nemaje, jich jsem naleznouti nikde nemohl, ani v žádném místě jsem s nimi nemluvil, ani shledání žádného neměl. A kdybych se jich ještě kde doptati mohl, to rád učiniti a je dostaviti chci. Takž mně toho dopomáhej Pán Bůh v Trojici Svaté neroz- dílný a na věky požehnaný.

Strana 254
254 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Z archivu města Rovenska vypsal 1886 Jos J. Fučík. *) Datum 1652, 28. února zaznamenal tak p. učitel Fučík, jenž vydavateli daroval opis; podle zmínky v textu, „jak roku pominulého 1652 odešli,“ podobá se spíš, že přísaha byla činěna roku 1653. 159. 1652, 31. srpna: Anna Marie ovdovělá kněžna z Eggenberku propouští na místě synů svých Jana Kristiana a Jana Seifrida knížat Eggenberských poddané z Dol- ního a Horního Schneedorfu z práva odúmrtního, a to za povinnost odváděti dvojnásobný úrok. (Zkráceno.) Von Gottes Gnaden Wir Anna Maria des heiligen Röhmischen Reichs gefürste[te] Gräuin zu Gradisch, Herzogin zu Crumaw und Fürstin zu Eggenberg, geborne Marggräfin zu Brandenburg in Preussen, zu Stettin, Pommern, der Casuben und Wenden, auch in Schlesien zu Crassen und Jägerndorf Herzogin, Burggräfin zu Nürnberg, Fürstin zu Halberstadt und Münden, Gräuin zu Adlsperg, Wittib und Unserer geliebten münderjährigen Kindern und Söhnen, der hochgebornen Fürsten Herrn Johann Christian und Herrn Johann Seyfridt, beeden gefürsten Grauen zu Gradisch, Herzogen zu Crumaw und Fürsten zu Eggenberg, Grauen zu Adlsperg, obristen Erbmarschalken in Österreich under und ob der Ens, obristen Erb-Cam- merern in Steyer und obristen Erbschenken in Crain und der Windischen Mark, vollmächtige gerhabliche Administratricin und Vormünderin; bekenen hiemit diesem Brief offentlich vor Jedermäniglichen, wo der verlesen oder gehört wird, dass vor Uns erschinen sein Unsere Underthanen und liebe Getreue von Under- und Obern Schnedorf, und undertänigist gebeten, dass wir die Last des Tottenfalls von Ihnen abladen, und sie hierüber anstatt obgedachten Unserer münderjährigen Kindern und Sohnen, als ihr zeitlich jezige Obrigkeit, zu begaben und zu befreien geruehen wolten, mit Erbietung Uns, Unseren Erben und Nachkommen hierfür jährlichen doppelten Georgi- und Galli-Zinss zu dienen und in unserer Crumauerische Rent zu ewigen Zeiten ordentlich abzuführen Als haben Wir in solch ihre underthänigiste Bitten verwilliget und sie solchen Last des Tottenfalls befreit und entbunden, auch alle ihre Erben und Nachkommen beeder Stamben solcher Gestalt begnadet,. dass alle Inwohner in obbemeldten beiden Ober- und Under-Schne- dorf beeder männlichen und weiblichen Stamens alle ihre Gueter, liegend und fahrent, mögen geben und verschaffen, sambentlich und unterschiedlich, bei gesundten Leib oder am Tottenbet, wemb oder wohin sie wollen, ohne unser, auch Unserer Erben und Nachkomben einigerlei Hindernuss; jedoch allein denen Personen auf Unseren Herrschaften, die wir jezunder haben oder in konftiger Zeit mit Gotteshilf beherrschen möchten, Unseren Inwohnern und Un- derthanen. Im Fall aber sich es begebe, dass Mann oder Weib aus obernanten Unsern beeden Obern und Underen Schnedorf ohne ordentliches und aufrichtiges Testament von dieser Welt abgienge, so soll all sein liegent und fahrundtes Guet nicht auf uns, weder Unsere Erben und Nachkommen, sondern auf des Verstorbenen nächsten Freund auf Unserer Herrschaft fallen, ohne Uns, unser Erben und Nachkommen einiger Verhindernuss. Wofern es sich aber begab, dass deren Ihnwohner aus obbemeldten Ober- und Undern Schnedorf einer mit Tott abgienge, und hinder ihme unerzogene Kinder, die ihre Jahren nicht hätten, verliess, so sollen aller der Waisen Gueter nach ihrem Vater zu Crumaw in unsere Waisenbuecher beschrieben werden;

Strana 255
Odúmrti na panství Krumlovském 1652. 255 und die Freund oder Gehrhaber derselben Waisen, welche sich umb das Guet annehmben, sollen solches, wie gebrauchig, zu verbürgen schuldig sein, dass sie es den Kindern nicht mündern, sondern völlig erhalten wollen. Und das alles soll mit Unsern (oder eines Unsern Verwalters, welcher derselben Zeit darzue verordnet) Vorwissen und Willen beschehen. Und wenn ein Wais abstirbt, soll sein Theil auf die überbleibenden Waisen fallen. Stuerben aber die Waisen alle, ehe sie ihre vog[t bahre Jahr erreichten, darnach soll all ihr Guet, wie es in dem Waisenbuech beschrieben, vermög Testaments ihres Vaters, wie er dasselbe geordnet, fallen. Da er aber kein Geschäft oder Testament gethan, so soll es auf ihre nächste Freynd auf Unserer Herrschafft fallen, zu welchen Wir, noch Unsere Erben und Nachkommen, kei- nerlei Weis einige Gerechtigkeit haben sollen noch mögen. Den obs[tjehenten doppelten Zins aber, welchen sie Uns, unseren Erben und Nachkom- men jährlich zu reichen verwilligt, den sollen sie Uns, auch Unsern Erben und Nachkommen zu ewigen Zeiten zu entrichten schuldig und verbunden sein. Und was aber bei dem Grundbuech selbiges Ober-und Under-Schnedorf bis auf diese Zeit auf Uns und Unsere Erben und Nachkommen an Waisen- und tottenfälligen Geldern gefallen, dasselbe soll ein Weg als den andern Uns, Unssern Erben und Nachkommen verbleibig sein. Und von Dato dieses Briefs an soll es mit diesem Ober- und Under-Schnedorf wie mit andern unseren des Tottenfalls befreiten Underthanen gehalten und observiert werden. Urkund dies unser hievor gestelltes fürstl. Insigil u. underzogene eigene Hand-Under- schrift. So geben auf Unseren Residenz-Schloss Crumaw den 31. Monatstag Augusti im 1652 Jahr. Současný opis na papíře v kníž. arch. Kruml. I. 5 AU. No. 24. Pozdější opis I. 5 AU. No. 28 f. 47.- 50 vypsal A. Gross. — Oba dva Schneedorfy leží na jih od Prachatic, jv. od Volar. 160. 1652, 31. srpna na Krumluvě: Anna Marie ovdovělá kněžna z Eggenberku, rozená markkrabinka Braniborská, osvobozuje na místě nezletilých synů Jana Kristiana a Jana Seifrida z Eggenberku dřevaře, kteří v domcích v Hejrově (Heiraffel) sedí, od práva odúmrtního. Za to budou odváděti úroku o sv. Jiří 1 zl. 19 kr., o sv. Havle tolikéž, a pojistebného (Stubenforst) 1 zl. 18 kr. Jejich sňatky do Horních Rakous a smlouvy z nich vyplývající mají platnost. (Výtah.) Freibrief.. Von Gottes Gnaden Wir Anna Maria des Heiligen Röm. Reichs gefürste Gräfin von Gradisch, Herzogin zue Crummaw und Fürstin zue Eggenberg [tituly jako v čísle 159] .. bekhennen hiermit diesem Brieff, dass vor Uns erschienen sein Unssere Unterthanen und liebe getrewe Holz-Knecht aus den Wald-Heuseln im Hewraiffl genant, und haben Uns unter- thänigst gebeten, dass Wir die Last des Todtenfalls von ihnen abladen und sie hierüber anstatt obgedachten Unserer münderjährigen Kinder und Söhnen, als ihr zeitlich jetzige Obrigkeit, zue begaben und zu befreien geruehen wolten; mit Erbiethung, Uns, Unsern Erben und Nach- kommen hierfür jährlichen an Georgi-Zins ain Gulden neunzehn Kreutzer, an Galli Züns dess- gleichen ain Gulden neunzehn Kreutzer, und an Stumforst ain Gulden achtzehn Kreutzer zu dienen und in Unsere Crumawerische Rent neben dem Reichenawer Gericht zue ewigen Zeiten ordentlichen abzufübren. Následuje táž formule osvobozovací s týmiž výminkami, jako stojí v předešlém listě str. 254—255 od slov: Als haben Wir .., až do slov: sollen noch mogen.

Strana 256
256 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: Und in diesem allem thuen Wir ihnen diese sonderliche Gnad: Weilen Sie auf der Granitz mit ihren Guetern und Nahrungen liegen, und desswegen viel Heiraten aus gedachten Wald-Hausslen durch die Unterthanen in das Erzherzogthumb Österreich ob der Ens gestift werden, wardurch auch die Erbschaften neben Heirats-Contracten und Verträgen ihren Fort- gang haben möchten, dass sie solches zue thun befueget, und alle Verträg, wie sie in Heirats- Tituln aufgericht sein aus gedachten Wald-Häusslen in das Land ob der Ens, sowohlen als auf Unssere Herrschaften, in allen Puncten und Clausulen gelten und ihre Craft haben sollen. Jedoch mit diesem sondern Vorbehalt, dass sich gemeldte Unsere Unterthanen, auch ihre Nachkommen, mit Waisentruehen und Registern dermassen versehen und halten sollen, als wie es dem Reichenawer Gericht hiebevorn verliehen ist. Der obstehende Zins aber, welchen sie Uns, Unseren Erben und Nachkommen [doplň: jährlich zu reichen verwilligt, den sollen sie Uns, auch Unsern Erben und Nach- kommen] zu ewigen Zeiten zu entrichten schuldig und verbunden sein. Und was aber bey dem Grundbuech selbiger Waldheuslen im Heyreiffl bis auf diese Zeit auf Uns und Unsere Erben an Waisen- und todtenfälligen Geldern gefallen [ostatek (krom nazvu vsi) až do konce i da- tování zní tak jako v č. 159 str. 255]. (L. S.) Anna Maria. Opis v knížecím archivě Krumlovském I. 5 AU. Nr. 23; veřejný notář Jan M. Braun na něm dosvěd- čuje v Krumlově 20. Sept. 1791, že ten opis byl udělán z originálu. (Vypsal M. Gross.) 161. 1652, 3. prosince—1653, 14. února: Artikul sněmu českého s pravidlem o tom, kdo při rozvrhování berně má se pokládati za usedlého poddaného, a kdo za chalupníka nebo zahradníka. Též sněm dává moc hlavní komisi sně- movní, aby subdelegovala zvláštní komisi a jí v instrukci předepsala, kterak k ze- vrubnějšímu vyhledání poplatníků má celé království zvisitovati a obyvatelstvo popsati V. V. Tomek v knize o Sněmích českých dle obn. Zřízení Zemského, vyšlé v Praze 1868, na str. 65—72 podává povšechnou stručnou zprávu o způsobu ukládání berně pozemkové a o snahách ku pořízení správného katastru pozemkového v Čechách v letech 1627—1670; hodí se k objasnění stavu a vývoje věcí, v nichž mocné působily přítomný sněmovní artikul i následující instrukce, daná 30. června 1653 visitačním komisarům. Tito artykulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském leta 1652 v outerý po památce sv. Ondřeje apoštola Páně, to jest 3. dne měsíce prasince, a zavřín léta tohoto 1653 v pátek den památný sv. Valentina, to jest 14. dne měsíce února . . . ode všech čtyr stavův království Českého svoleni jsou... O nařízení kommissí k visitirování a vyhledání skutečně usedlých lidí poddaných. Aby pak mezitím jistý a dokonalý počet lidí poddaných, vedle kterého by potom při následujících terminích pozůstávající summa té JMCské a Kské svolené pomoci se rozvrhnouti, rozděliti, aneb při nejmenším při budoucích sněmovních sne- šeních mezi všemi obyvateli království tohoto slušná rovnost nalezena býti mohla, vlastně vyhledán byl:

Strana 257
Sněm dává popsati zemi a obyvatelstvo k účelu berničnému 1653. 257 pročež i na tom dáleji zavříno jest, že ještě na tenkráte a až do dalšího často dotčené hlavní kommissí rozeznání jeden každý nyní na gruntu svém effektive se nacházející hospodář, který tak buď skrz oheň aneb sice jináčeji na živnosti své zahuben a dokonce skažen není, nýbrž přes polovici dědin a rolí svých zdělaných, osetých, aneb hospodářství své tak zaopatřené má, že vrchnosti povinné roboty s potahem vykonávati může, za jednoho effective neb skutečně usedlého poddaného; chalupníci, kteří něco rolí svých oseti mohou, čtyři; zahradníci, jenž toliko nějaké vyživení své z dobytka mají, osm jich za jednoho usedlého poddaného počítáni a držáni býti mají; jinší pak, kteří mimo samé chalupy žádných jinších gruntův nemají, nýbrž jako nádenníci prací rukou svých se živiti musejí, ti a takoví sami toliko tuto se vymiňují a vypouštějí. A aby všichni nadepsaní poddaní tím gruntovněji a lépeji vyskoumáni a vyhledáni býti mohli, i to dotčené, na teď posléze držaným sjezdu nařízené hlavní kommissí v moci se zanechává, aby jisté qualificirované, nepodezřelé a víry hodné osoby, skrze které by se, jak mnoho jeden neb druhý z obyvatelův na svém panství a statku lidí poddaných svých zajisto má, vyhledati a na to dokonale ubezpečiti mohlo, subdeligirovati neb podříditi, je k tomu cíli obzvláštní přísahou zavázati a vedle případností věci neb potřeby dostatečně instruirovati mohla; tak aby tíž subdelegirovaní v tomto celém království Českém všechna panství a statky sjeli, je visitirovali neboližto očitě spatřili, a držitelům jich, z jak mnoha osob lidí podda- ných v létu 1615 na týchž panstvích a statcích se přiznávali, předložili, knihy jich urburní neboližto gruntovní sobě ukázati a přednésti dali, a z nich neb sice od jinud, jakž by toho potřeba ukazovala, v jakým spůsobu nyní táž panství neb statkové pozůstávají, se vší pilností vyhledali a se vyptali; všeliký nyní se nacházející nedo- statek a rozdíl, nebo pro jaké příčiny a kterak ten v létu 1615 přiznalý počet lidí poddaných nyní zmenšený jest; i také zdaliž ti tehdáž se nacházející gruntové, do- mové a chalupy ještě dosavad vystavené stojí, zdaliž osazené jsou, aneb na díle a jak mnoho jich spáleno a spuštěno jest, dostatečně sobě approbirovati a ukázati dadouc, to vše očitě spatřili, se vší bedlivostí ad notam vzali; i také k jednomu každému panství neb statku přináležející poddací města, městečka,*) tolikéž všechny jak osedlé, tak i spustlé vesnice a domy svobodný a manský, dvory, fary (kteréž na tento čas z hodných a slušných příčin, jakž dotčeno, od té tímto sněmovním snešením svolené kontribucí mimo té nápojné zbírky se osvobozují), a tak všecky dosavad usedlé a nyní znovu se osazující lidi poddaný a hospodáře, tolikéž svobod- níky, svobodný rychtáře, nápravníky, dědinníky a jiný robotný many, podobně mistry ovčácký a pacholky ovčácké, židy, kteří přes 20 let, a zase kteří od 10 až do 20 let staří jsou, specificírovali a vyznamenali; neméně také i při Pražských, svobod- ných horních a jiných JMCské a Kské, též Její Mti ovdovělé Římské císařové jakožto 33 Archiv Český XXIX.

Strana 258
258 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: králové České, kteréž čtvrtého stavu užívají, věnných městech, rovně tím nadepsa- ným spůsobem s tou pilností a bedlivostí (při respective JMCské a Kské podko- mořích a nejvyšším mincmistru se ohlásíce), túž visitací vykonali, a co tak sami vlastně a v pravdě vynajdou, to potom často opáčené hlavní kommissí odeslali; kterážto vše vedle jedné každé věci případnosti rozvážíce, jak se jeden každý z oby- vatelův a z jakého počtu lidí poddaných vlastně přiznávati povinen bude, roze- znati má. Jestliže by pak budoucně od někoho z obyvatelův proti týmž osobám a na- řízeným dotčené visitací kommissařům, jakoby oni někomu z nich pro nějakou přízeň neb jiný respekt a ohled v příčině effective se nacházejících usedlých poddaných něco přehlíželi, jiné pak nad slušnost obtěžovali, něco takového provedeno a uká- záno bylo: jaké by takoví vedle povahy provinění, a to mnohem přístnější, nežli jakž naddotčeno jest, trestání zasloužili, to při té hlavní kommissí spolu s JMCské a královských místodržících uvážení a dobrém zdání, a potom další JMCské a Kské milostivé resolucí zůstaveno bude. Zapsáno v Malém stavovském archivu (chovaném v archivě zemském), v kvaternu Červeném sněmův obecných 3. od leta 1650 č. 7, na listech C 16—D3. Opis ochotně mi opatřil p. archivář H. Kollmann. — Německý výtisk artikulů toho sněmu má knihovna Českého Musea, sign. 33. A. 1; přítomný artikul jest tam tištěn na str. 28—31. - *) V německých tištěných artikulích toho sněmu stojí zde: undertänige stätte, marckflecken. 162. 1653, 24. května: Hrabě Rudolf Colloredo vrchnímu hejtmanu svých statků Opočna, Smidar, Kovanic a Počernic dává moc, aby jeho jménem domáhal se podda- ných zběhlých z těch statků i aby jejich přechovavače žaloval. Já Rudolf Colloredo svaté říše Římské hrabě z Valsy, pán na Opočně, Smi- dařích, Kovanicích a Podčernicích, JMCské skutečná tejná rada, komorník, nejvyšší mistr prioratu Strakonického a na Strakonicích, a generál feldmaršálek v království Českém, známo činím tímto listem obecně přede všemi a zvláště tu, kdež náleží: Jakož v rozličných místech z panství a statkův mých zběhlí lidé poddaní bez po- volení mého se zdržují, a mnozí po napomenutí na panství a statky mé se dostaviti nechtějí, tak že já bezelstně přinucen jsem dle znění od JMCské v té příčině pro- šlých patentův je dáti vyzdvihovati. Však nemohouce sám pro jiné zaneprázdnění buďto in genere neb in specie toho se dotýkati, protož zmocnil jsem a tímto listem plnou a dokonalou moc generální dávám panu Petrovi Cetlovi z Najdeku, všech statků a panství mých vrchnímu hejtmanu, aby on na místě mém a k ruce mé ta- kové lidi poddané, u koho se koli bez povolení mého nacházejí, přátelským způso- bem, a bylo-li by potřebí, i právně vyzdvihoval, pro přechovávání jich z pokut týmiž JMCské patenty vyměřených, ku kterémuž tribunálu ta věc náleží, právně

Strana 259
Z roku 1653. 259 vinil, žalobu k ouřadu podával, prokurátory jednoho neb více k té při ustanovil a zmocnil, z přisouzených pokut kvitoval, a to všecko tak řídil a spravoval, jako bych já tu sám přítomen byl. A cokoliv učiní, to má tak stálé a pevné býti, jako bych já všecko konal, a toto plnomocenství v nejlepší formě napsáno bylo; neb jemu plnou a generální moc beze vší vejminky dávám, a že v tom má plná a do- konalá vůle jest, k tomu se tímto listem s podpisem mé vlastní ruky přiznávám; a že toto generální plnomocenství mé při všech tribunálích attendirováno bude, v tu naději přicházím. Na potvrzení toho pečet svou jsem k tomuto listu přitiskl a se svou vlastní rukou podepsal. A pro lepší toho jistotu dožádal jsem se urozených a statečných rytířův pana Jindřicha Hochhausera z Hochhausu, a pana Václava Haugvice z Bi- skupic na[d] kompanií pěšího hejtmana, že jsou oni také pečeti své na svědomí přitiskli a se svou vlastní rukou podepsali, však sobě, dědicům a budoucím svým beze škody. Datum 24. maji 1653. (L. S.) Jindř. Hochhauser z Hochhausu. (L. S.) Rudolf Graf Colloredo. (L. S.) Vác. Haugvic z Biskupic. Z hraběcího archivu J. Hradeckého opis v archivě zemském v Praze. 163. 1653, 4. srpna na Krumlově: Knížecí Eggenberská vrchnost osvobozuje od odúmrti a propouští Michla se ženou Kristinou z Prakéře na Moučkův mlýn v Dobročkově na Krumlovsku u Ktiše. Todtenfals Befreiung der sogenannten Mautschko-Mühl zu Dobrusch, Kriehebaumer*) Gerichts, fol. 99 im Jahr 1653. Von der Durchleucht hochgebohrnen Prinzen und Herrn, Herrn Johann Christian und Johann Seifrid, auch Durchleucht hochgeborenen Princessin und Fräulein Fräulein Maria Elisabetha, sammentlich gefürsten Grafen zu Gradisch, Herzogen zu Krummau und Fürsten zu Eggenberg oc, unser gnädigsten fürstl. Herrschaft wegen wird hiemit auf unterthänniges Anlangen und Bitten der Michl nach Todts Wentzl von Pragerstüfft**) sambt seinen Weib Chri- stina von dem Todtenfall unter die Freiheiten auf die Mautschko-Mühl ins Dorf Dobrusch mit aller seiner und ihrer Erbsgerichtigkeit (im Fal sie deren was zu suchen haben mögen) kraft dieses Briefs entlassen und befreiet. Urkund diess mein hierunter gestellte eigene Handunter- schrift und Petschaft-Ferttigung. Schloss Krummau den 4. Aug. anno 1653. Der röm. kayserl. und königl. Majest. wie auch fürstl. Eggenbergscher Rath, Ober- hauptmann des Herzogthumbs Krummau und incoporirten fürstl. Eggenberg. Herrschaften Von Germersheimb. in Böhmen und Oesterreich. Ve sbírce pozdějších opisův a překladů listin odúmrtních v kníž arch Kruml. I. 5 AU, No. 28 f. 78. (H. Gross.) — *) Nyní se píše Kriebaum, česky Vitěšovice. — **) Pragerstift, Prakéř, slovou samoty u Vitěšovic. 33*

Strana 260
260 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: 164. Instrukce vydaná 30. června 1653 z hlavní komise sněmu českého visi- tačním komisarům, zřízeným k vyhledání a k sepsání osob i statků v království Českém, podléhajících berni pozemkové. Hlavní komise, z níž později vyvinul se výbor zemský, obdržela moc k vydání takové instrukce od sněmu českého, jenž se skončil dne 14. února 1653; artikul o tom tištěn jest zde na str. 256 č. 161. Přítomná instrukce tiskne se zde podle kopie vydané Františkem Tvrdým v knize: Pragmatische Geschichte der böh- mischen Freisassen (v Praze 1804), kdež nachází se na str. 131—146 jakožto příloha I. pod nápisem: Die In- struktion der Herren Visitationskommissarien. Otisk Tvrdého má špatnou interpunkci a mnoho chyb tiskových, z nichž některé zatemňují smysl; aby se čtení usnadnilo, hleděl jsem to vše opraviti, a rozdělil jsem text ve články a odstavce podle smyslu; slova hrubě chybná nechávám státi, a co za ně z domyslu navrhuji, kladu hned vedle do hranatých závorek. [1] Von der römisch. kais., auch zu Hungarn und Böheimb königl. Majestät respektive wirklich geheimen und andern Räthen, Kämmerern, und von allen löbl. vier Ständen dieses Königreichs Böheimb, bei dem jüngst gehaltenen allgemeinen Landtag in der Hauptkommission, — so mit Kommunikazion der löbl. k. Statthal- terei die wirkliche Vollziehung der damals gethaner Verwilligung beobachten und exequiren lassen solle, — bestätigten Herren Kommissarien wegen. [2] Instrukzion vor allerhöchst ernannter Ihrer Majestät respektive Rath, Lehen- hofs- und Kammerrechtsbesitzern, und verordneten königl. Hauptleute des Cžaslauer und Prachiner Kreis, die wohlwürdig-andächtigen, wohlgebornen, gestrengen und ehren- festen Herren, sa] Herrn Georg Junkern, Abbaten des Klosters Sedlitz und Skalitz oc, [b] Herrn Ferdinand Robenhaupt von Suche, auf Lichtenburg, Tržemošnitz, Krchleb, Dobrowitov und Chlum, [c] Herrn Nikolao Dionysio Radkowetz von Miro- witz, auf Drahonitz und Boržowitz*), und [d] Herrn Maximilian de Cara, Altstädter Rathsverwandten, als dero subdelegirten Kommissarien, wie sie bei der ihnen auf- getragenen Visita der Podbrder, Schlaner, Rakonitzer, Leutmeritzer, Saatzer und El- bogner Kreises sich zu verhalten, und was in einem und andern ihre schuldige Ver- *) Rozuměj: Božejovice. richtung sein solle. [3] Demnach zuförderst auf den Anno 1650 den 24. Monatstag Oktobris gehaltenen, und den 7. Dezember jetzt gedachten Jahrs geendeten Landtag ge- schlossen worden, daß zur Erforschung des jetzigen Stands der Kollaturen und Pfarrern die allerseits nothwendige Bericht und Informazionen durch gewisse von einem Ausschuß aller vier Ständen substituirte1) Kommissionen eingezogen, die Sache wohl elaboriret, und aller Umständen fleißig beobachtet, und [nach?] De- liberirung der Befund des angezogenen jetzigen Stands gedachter Kollaturn, Pfar-

Strana 261
Instrukce visitačním komisarům ke zdělání katastru 30. čna 1653. 261 rern, Filial- und andern hierzu gehörigen Kapellen in diesen Königreich Böheimb in eine ordentliche Relazion verfasset werden solle, und ihnen Subdelegirten ein solches bei dieser ihrer Visita in Erfahrung zu bringen gar leicht fallen würde. 1) Také v českých Artikulích sněmu, jenž trval od 24. října do 7. prosince 1650, na straně 7 jest řečeno, že byli voleni komisaři po třech z každého stavu k vyhledání nynějšího způsobu far, kollatur nebo- ližto záduší, kterým JMCská dáti ráčí instrukcí na to, „aby skrze jiné ze čtyř stavů v každém kraji substitui- rované neboližto podřízené osoby a komisí všeliké potřebné informací a zprávy vzaly“ a v relaci uvedli, která se měla JMCské předložiti k resoluci. Podle spojitosti hodilo by se slovo subdelegované na místě slova substi- tuirované. [4] Als wird denenselben dieses mitgegeben, daß sie über solche Beschaffenheit der Kallaturn und Pfarrern, wo nemblichen und an welchen Ort vor Alters ein Pfarre und Filialkirchen, oder hiezu gehörige Kapell nnd Pfarrhäuser gestanden, wo ein Pfarrer gehalten worden, mehr sein Kollatur gewesen, oder noch ist; was für Ein- kommen, Grundstück, oder Zins darzu gewidmet, ob selbe noch genoßen und ge- rselicht werden, oder wohin solches verwendet, von welcher Zeit, was daran rück- ständig, alles Fleißes sich erkundigen; die Aecker, welche zu der Kirchen und die [dem] Pfarrer zugehörig, separiren; wie nicht wenigser] darbei, in was für einem Statu Religionis die zu solchen Kirchen eingepfarrte Unterthanen sambt ihrem Be- ambten versiren. Ob sie christlichen Vorsteher genugsamb versehen, in der heiligen alleinseligmachenden wahren röm. katholischen Glauben, zum [vor?] allen die Neube- kehrten der Nothdurft nach unterweisen, darinnen bekräftiget worden, auch derselben alle zugethan, (so sie von einem jeden im vorfallenden Zweifel mit glaubwürdiger Kundschaft ihnen darthun und erweisen lassen können); wie auch ob etwa ein oder andern Orts die Prädikanten oder unkatholische Schulmeister rezeptirt worden, eigentlich erforschen, und sodann den Befund in eine absonderliche Relazion ver- fassen sollen. [5] Dann und fürs andere, dieweilen die bei angedeuten allgemeinen Landtag 2) beschehene, in dessen Schluß Fol. 28 seq. befindliche Deskripzion eines Kontri- buentenunterthanes nur für diesmal und bis zu weitern erwähnter Hauptkommission Bafund und Erkanntnuß geschlossen, und derselben die eigentliche Anzahl der Unter- thanen erforschen zu lassen aufgetragen worden; die Hauptkommission aber anfangs ernannte hierzu [zu] subdelegiren und ihnen die Sache anzuvertrauen erachtet; und nun dieses ein Werk, sowohl publice, als privatim, von so großer unerwindlicher Wich- tigkeit, sonderlich aber zu dem Ende angesehen ist, daß dadurch, wie viel ein und der andere Inwohner auf seiner Herrschaft oder Gut Unterthanen zuverläßlich habe, und sonsten anderer Mitkontribuenten wahrhaftig befindlich aus dem Grund erhoben, diesfalls eine Richtigkeit, eine Beständigkeit und Verläßlichkeit erreichet, denen Vor- theilhaftigkeiten, so durch die eines Jedwedern Privati arbitrio, Willkühr nach ab- gelegte Bekanntnuß und Anzahl der Unterthanen bishero getrieben worden, dermalen

Strana 262
262 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským einstens rechtschaffen unterbrochen, als hinführo in denen gemeinen Necessitäten desto beständiger Anstalten gemacht, und die Onera publika in einer gottwohlgefälliger durchgehenden Gleichheit desto leichter getragen werden könnten; welches dann ihnen subdelegirten Kommissarien äußersten Fleißes, Eifers, und höchster Möglichkeit nach, zu elaboriren obliegen wird. 2) Tím se naznačuje sněm, jenž zasedal od 24. října do 7. prosince 1650, neboť o něm jest zde na- před zmínka v odstavci 3; ale ten odkaz jest mylný. V tom sněmu nebyl definován usedlý poddaný; ale stalo se to ve sněmu, jenž trval od 3. prosince 1652 do 14. února 1653, a jest ten artikul tištěn v starém německém vydání na stranách 28—31; český text najde se z rukopisného originálu otištěn zde výše pod datum 14. února 1653 str. 256 č. 161. [6] Als sollen selbe diesfalls die von ihnen körperlich geleiste Pflicht jederzeit unvergessen halten ; alles, was hernach folgt, selbsten in Person verrichten, in Augen- schein nehmen, genau observiren, erforschen, verzeichnen, und auf Niemand andern sich keineswegs verlassen. Niemand zu einigen Vortel, weder auch zu Lieb, noch zu Leid etwas Ungebührliches verbergen, nachstehen [nachsehen?], fürnehmben, oder Je- manden wissentlich oder vorsätzlich wider Recht und Gebühr beschweren; sondern hierinnen Gott und die werthe Justiz samt der Liebe des Nächstens vor Augen haben, bei Reichen und Armen durchgehend ohne einigen Respekt der Personen verfahren, und sonsten in dieser ihnen anvertrauten Verrichtung gegen den werthen Vaterland und wider männiglichen sich also treu, unparteiisch, ehrbar und aufrecht verhalten, als wie es ihnen von [vor] den Allerhöchsten, Ihrer kais. und königl. Majestät, auch der Justiz und männiglichen zu verantworten. Wie nicht weniger die auf dem widrigen Fall in ermeldten allgemeinen Landtagschluß wider die vorbehaltene hohe Straf und Demonstrazion zu verhüten getrauen. So sollen sie ferners ihre Sachen dergestalt anstellen, damit sie entweder allesamt und zugleich von hinnen aufbrechen, oder sich eines gewissen Orts, allwo sie den Anfang dieser Visitazionskommission machen wollen, vergleichen, sich daselbsten zusamben verfügen Und werden bei mehr erwähnter Visitazionskommission also zu verfahren haben: [7] Erstlich wann sie ein Herrschaft oder Gut betreten, werden sie von der Obrigkeit dessen, oder in ihrem Abwesen von dem Verwalter derselben Herrschaft oder Guts das rechte und wahre Urbarium oder Grundbuch, wo solches zu finden, abfordern, selbe alles Fleißes durchsehen, und daraus, auch sonsten, wo es von- nöthen, selbsten, Niemand andern diesfalls vertrauende, nahmhaftig alle Städt, Märk, Dörf und Freihöf, Pfarren, Mühlen und Schäfereien, auch die Anzahl von Alters in der Stadt und noch ainjetzo befindlichen unterthänigen Nachbarn, wie nicht weniger in denen Dörfern angesessenen Bauern, Chalupner und Gärtner von einander unter- schieden, keinen (als allein die Taglöhner, so keine Häusel, noch einiges Vieh haben, sondern nur mit ihrer Handarbeit sich ernähren müssen) ausgenommen, alles Fleißes summariter aufzeichnen: alsdann in diesen zu ihrer besserer Nachricht beiverwahrten

Strana 263
Instrukce visitačním komisarům ke zdělání katastru 30. čna 1653. 263 Extrakten, wie viel von selber Herrschaft oder Gut Anno 1615, und herentgegen dieses 1653. Jahrs Unterthanen bekennt worden, sich ersehen, eines gegen dem an- dern setzen, ob einiger Abgang oder Unterschied sich ereignet, vernehmen, und darauf in die, aus denen Urbariis extrahirte, oder sonst erfragene zu gedachter Herr- schaft oder Gut gehörige Städt und Dörfer persönlich sich verfügen. [8] Und da sie es eine Nothdurft zu sein erachteten, sollen sie befugt sein, die Amtleut, Bürgermeister, oder die Richter und Schöpfen nach beiliegenden Notull in die Pflicht zu nehmen, und selbe dahin, daß sie auf alle Fragen wahrhaftig ant- worten, und nichts verschweigen wollen, zu verbinden, auch mit einer unausbleib- lichen schweren Straf zu bedrohen. [9] Wann solches geschehen, werden sie Subdelegirten selbsten in ein jedes Haus, Grund und Chaluppen gehen, anfangs und vor allen andern, auf daß der ge- meine Mann die wahre Intenzion dieser Visitazionskommission erfahren könnte, und hierdurch mehres getröstet, als betrübet würde, daß solche nur allein zu männiglichen, vermittelst einer durchgehenden Gleichheit des bishero getragenen Lasts Sublevir- und Erleichterung, damit einer mehr als der andere mit der Bürde der Kontribu- zion nicht allzu hart gedrucket, sondern die Vermöglichere, denen Armen zu Hilfe, und also durchgehend in die allgemeine Mitleidung gezogen werden möchten, ange- sehen sei, denen Unterthanen wohl zu vernehmen geben. [10] Sodann in Gegenwart der Geschwornen, wo in einem Haus der Wirth, Witib, oder ein Wais, er sei nun aus der Anzahl der unterthänigen Nachbarn oder Bauern, Chalupner und Gärtner, wirklich angesessen und in denen Häusern wohnen, wie viel der oder dieselbe Aecker haben, auf dem Winter und Sommer besäen thuet ; was er dabei für Handgewerk, Gewerb oder Nahrung treibe, wie viel Stück Zug, oder andere Melk- und allerhand Vieh er noch halten thuet, wie viel Wälder selbe habe und deren genüßen thue, genügsamb befragen und umbständiglich examiniren; alles und jedes recht und wohl mit allen angelegenen treuen Fleiß nnd Eifer (darzu sie dann nochmalen ernstlich ermahnet werden) erforschen und erkündigen, dieser Leute aber bloßen Vorgeben nach nicht alsobald präcise und schlecht hiebeifallen, sondern hier- über gleich die gegenwärtige Beschworne vornehmen, konfrontiren, und ob sie gleich selbsten auch betheuern dieses und bekräftigen thäten. [11] Jedoch unangesehen dessen, und dieweilen mehr ermeldte Subdelegirte der von ihnen geleisteten hohen Eid nach, nunmehr in ihrem Gewissen obligirt und dessen schwere Verantwortung obhaben, das Meiste ihren Augenschein und Befund zu vertrauen, so wird ihnen hiemit eingebunden, daß selbe wie vorhin ermeldter- massen die Häuser, also auch die Aecker und Wälder besichtigen, gedachtes Vieh, ehender sie in einer Stadt, Mark oder Dorf anlangen, zusammentreiben, bis zu ihrer Ankunft zu Hause behalten lassen, und bei ihren Visita gleichergestalt selbsten

Strana 264
264 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: zählen; darauf, ob sie [čti: sich] alles mit der Unterthanen und Geschwornen Aus- sage vergleiche oder nicht, oder ob einiger Abgang und Unterschied der Anno 1615 bekannten Anzahl der Unterthanen sich ereignet, erwägen; und auf diesen Fall, was Ursach halber dieselbe anjetzo also geringert, auch ob die damals befindliche Gründe und Häuser annoch stehen und bewohnet, oder deren Theils und wie viel abkommen und verändert, ob von einer Herrschaft oder Gut zu einem andern, und wie viel hievon veralieniret, verkauft oder zukauft worden, ihnen darthun und probiren lassen; solches in Augenschein nehmen, alles Fleißes observiren, und nichts als des jetzigen wahrhaften Zustands jeder Herrschaft oder Guts eigentlich zuverläßlich, recht und wahren Befund oder ihnen mitgegebener Notul nach, bei jedes Wirths Tauf- und Zunamen, in eine ordentliche Verzeichnuß und gehörige Kolumnen bringen und ein- tragen lassen. [12] Auf welche Weis dann mit denen königl. freien Prager, Berg- und allen anderen, wie auch ihrer Majestät der verwittibten römischen Kaiserin als Königin zu Böheimb oc Leibgedings-Städten, mit Begrüßung der respektive Ihr Majestät königl. Unterkammerern und Obristen Münzmeisters, Freien und auch Lehenhöfen, Freien- bauern, Freirichtern und Freilehensleuten, auch mit sondern Fleiß und Vorsichtig- keit der Juden von zehenden bis ins zwanzigste Jahr, auch so darüber alt und in diesem Königreich Böheim jedes Orts befindlich, mutatis mutandis diese Visitazion allerdings fortzusetzen. [13] Und sintemalen man bei denen bishero vorgenommenen unterschiedlichen Visitazionen der Güter hat wahrnehmen müssen, daß theils zum Unterschleif der wirklich angesessenen Unterthanen, die Wirth von zweien oder dreien Häusern eines beziehen, aus den übrigen aber die Fenster, Thür und Ofen austragen und ver- bergen, das Vieh ausführen und ins Gebürg oder die Walder treiben lassen, und sonsten ihre Leut hie und her zu verschicken, solche pro interim ganz unverant- wortlich verlassene Gründe aber verwüst anzugeben, also die wahre Anzahl der Un- terthanen zu vertuschen sich unterstanden ; dahero erfordert die hohe Nothdurft dieses absonderlich wohl und genau zu beobachten, daß bei dieser vorhabenden General- visitazion nichts dergleichen geschehe. [14] Als werden sie Subdelegirte mit Hilf nnd Assistenz der Herren Kreis- deputirten und durch eigene Wissenschaft oder der Benachbarten Informazion, derer sie daselbst in loko sich genugsamb hierüber erholen können, solchen allen vorzubringen [solchem vorzubeugen], alles Eifers und mit höchsten Fleiß ihnen angelegen sein lassen: da Jemand sein Haus, Hof oder Chalupen nicht bewohnte, oder so daran was zu repariren, solches eigensinnig nicht wieder aufrichten wollte, gleichwohl aber die Mittel hierzu wohl hätte, und sich des Ackerbaues, Viehzucht und andern Ge- werbs gebrauchen thäte, dergleichen Leut in die Spezifikazion miteinführen, ja auch,

Strana 265
Instrukce visitačním komisarům při zdělání katastru 30. čna 1653. 265 daß die Bauern nicht für Chalupner oder Gärtner gesetzt würden, fleißig verhüten. Wurde aber Jemand darwider [deswegen], daß er einige oberzählte Vortelhaftigkeit begehen, oder ihrer Subdelegirten zu Erforschung der Verlaßlichkeit Umbständen er- forderend gethan[en] Verordnung nicht nachgekomben und pariren wollen, ergriffen, solches werden der Hauptkommission öfters gedachte Subdelegirte eilfertig zu be- richten, und hierüber fernern Befehls zu erwarten wissen. [15] Worbei ingleichen dieses zu merken, daß in denen königl. Städten die unterthänigen Nachbarn*) nicht, wie es wider den klaren Landtagschluß vorkomben wollen, einer für zwei Bauern, sondern jeder Angesessener nur für sich selbsten ge- setzet; dann auch die Bergleute, so Häuser oder Chalupen besitzen, und darinnen etwas von Vieh halten oder auch was ansäen können, keineswegs der Anzahl der Angesessenen ausgelassen [sic], sondern als Leut, so Nahrung haben und ihren Obrig- keiten Nutzen schaffen, in die gehörige Klasses, nach eines und des andern Be� schaffenheit, für Chalupner oder Gärtner, denen Gütern einverleibet werden müssen. *) Rozuměj: in den unterthänigen Städten die Nachbaren. Srv. Rezkovy Dějiny, I. 1648—1657, str. 421 [16] Ueberdies ist ihnen Subdelegirten selbsten wohl wissend, was Gestalt mehr gemeldter jüngster allgemeiner Landtagschluß auch dahin gerichtet, daß glei- chergestalt diese seithero neue Bräuhäuser aufgerichtet, und deroselben durch neue Ausstoßung des Biers genießen; deren Bekanntnußbrief, und solchemnach bei jedem Termin von dem bis dahin gebräuten Bier, ihr Kontingent in das königl. Ober- steueramt wirklich einzureichen und zu entrichten schuldig sein. [17] Darzu auch dieses bereit in Erfahrung komben, daß von Anno 1651 her theils Güter, von welchen damalen ein gewisses Quantum an der Tranksteuer ge- liefert, unterdessen separiret oder distrahiret, die bei dem Bräuhaus desselben Jahrs gewesene Schänkhäuser aber abgetreten oder verkauft worden, dahero wegen Ent� richtung anjetzo an der Tranksteuer, so viel als man damalen abgeführet, unter- schiedliche Diffikultirung entstehen wollen; derohalben werden obbenannte Subdele- girten sowohl alle neu aufgerichtete Bräuhäuser und darinnen gemachte Gebräubier zu erforschen, zuverläßlich verzeichnen, als auch damit, unangesehen der angezogener Distrakzion von einem Bräuhaus der Schänkhäuser, deren aber wegen Abführung des völligen Quanti der Tranksteuer, wie es Anno 1651 geschehen, sich vergleichen, und selbes ohne einige Schmälerung gut machen sollen, auszuwirken nicht unterlassen. [18] Und demnach sich auch zwischen Theils Kreishauptleuten derlei neue Disputat ereignet, sambt deren etliche in die ihnen anvertraute Kreis die Oerter, so vor Alters in die andern Kreis gehört, zu denen Kontribuzionen ziehen thäten, und indeme solche Oerter von beiderseits in die Repartizionen gesetzet worden, dadurch aber nicht allein die Inwohner wider die Billigkeiten und Gleichheit doppelt be- schweret zu sein sich zu beklagen veranlasset, sondern auch bei dem königl. Ober- Archiv Český XXIX. 34

Strana 266
266 D. XXII. Dodavek k řádům selským a instrukcím hospodářským: steueramt nicht eine geringe Verwirrung, und zu Einbringung jedes Kreises Quanti sonderliche Diffikultät erzieglet hat: als hat die Hauptkommission, damit ein jeder Kreis in sein uralten Bezirk und Esse hinführo erhalten, und denen angedeuten Konfusionen allerdings gesteuret werden möchte, der Nothdurft zu sein erachtet, daß sie Subdelegirte solcher disputirender Kreishauptleuten Vor- und Anbringen gründlich vernehmen, und dafern die Sachen zwischen denenselben nicht gütlich bei- geleget werden könnten, alsdann solches der Hauptkommission mit beigefügten ein und andern Theils Motiven und ihren Gutachten hinterbringen. [19] Ferners, nachdeme diese ihnen anvertraute Visitazion ein sehr gute Ge- legenheit geben wird, durch und vermittelst derselben auch die, dieses werthen Vater- land Polizei und dem gemeinen Wesen hochersprießlich[e] und dienlich[e], bei dem Anno 1650 gehaltenen und denen beiden darauf erfolgten als auch vorgehenden all- gemeinen Landtagsen] verglichene Artikul und Ordnung, — nämlichen von Gleichheit in der Maaß und Gewicht, Verbesserung der Landstrassen, Brücken und der Wehren auf dem Wasser, Besichtigung der Gränzen, Ausrottung der Strassenräuber, Ab- schaffung der seithero Anno 1618, ohne Ihr Majestät Bewilligung eingelassener Ju- denschaft, sonderlich aber denen [derer], so einigerlei Zoll oder Mauten verwalten, und Bestrafung derer, welche wider ausdrücklichen Verbot das christliche Gesindl aufzunehmen sich unterstehen, — in der [die] Observanz, Gebrauch und Exekuzion zu bringen: als sollen sie Subdelegirten in denen abgelegten allgemeinen Landtag- schlüßen sich alles Fleißes ersehen, was diesfalls in ein und andern ausgemessen, zur Gnüge wohl fassen und beobachten; sodann aller Orten, wohin sie anlangen werden, diese heilsambe, von Ihrer Majestät allergnädigist ratifizirte, und an der Exekuzion allein berührende [beruhende] Polizeiordnungen einzupflanzen und zu stabiliren allen möglichsten Fleiß anwenden; stünde aber denenselben was im Wege, solches mit An- zeigung der Kontravenienten an die Hauptkommission mit Gutachten berichten. [20] Und wie nun jetztgedachter Hauptkommission alle diese obverstandene Landtagsverwilligung zu verlaßlich- und sicherer Vollziehung fortsetzen zu lassen ob- lieget, hierinnen aber nit alle Partikularia und Fälle, so sich bei dieser vorhabender Visitation zutragen und begeben möchten, vorgesehen, vielweniger mit sonderer Ver- ordnung expliziret werden können; also will die Hauptkommission ihnen Subdele- girten dieses ausdrücklich eingebunden haben, daß sie in allen oberzählten Verrich- tungen vorsichtig und bescheidentlich verfahren, allen oberwähnten Vortlhaftigkeiten und Eludirung der allgemeinen Landtagsschlüße auf den Grund sehen, diesen wich- tigen Werk bei der treuen Pflichten, damit Ihr Majestät und den geliebten Vaterland sie verbunden und jetzt absonderlich beeidiget sein, mit Eifer bedenken, erheischenden Nothdurft nach von denen Kreisdeputirten alle benötigte Informationes einziehen, in vorfallenden wichtigen Zweifel und Bedenken aber zu öfters besagter