K nim připojuje se na str. 45—46 zákaz proti hře v kostky a vrhcáby z r. 1359 a na str. 47—54 statuty pro kollegiatní chrám sv. Jiljí na Starém městě Pražském z r. 1357. I pro kostel hlavní vydal, tuším as v letech 1357—1359 zvláštní opravná nařízení a sice, protože při visitaci nalezl, že jeho nařízení z r. 1350 ne- úplně zachovávána jsou. Klademe tuto visitaci do těchto dvou let, poněvadž v ře- čeném nařízení uvádí se kanovník Čádek od r. 1357—1369, Velek ze Sedlčan od r. 1341—1367, Habart z Malovar z r. 1356—1381; dále Bušek, arcijáhen kou- římský 1354—1372, neuvádí se ještě jako kanovník, čímž byl od r. 1362. I ta okolnosť nasvědčuje, že měl děkan postarati se o nového kantora, poněvadž starý již k ničemu nebyl a tu zdá se, že kantor Jindřich na toto napomenutí dostal se r. 1359 jinam za faráře. Vše potvrzuje, že většina ustanovení pochází z r. 1357 a připojený malý výklad, týkající se i biskupa Heřmana, padá asi do r. 1359. Po těchto statutech, obsažených na str. 54—62 jest statut o nápravnících kostela praž- ského (str. 65—67), vydaný od arcibiskupa Jana z r. 1377 a dále statuty synodální z r. 1349 na str. 67—103. Statuty tyto, vydané B. Dudíkem r. 1872. nalézají se ještě ve dvou rukopisech knihovny Admontské a sice pod č. 620. a 133., v kte- rémžto jest i Husovo synodální kázání z r. 1407. počínající: estote succincti in lumbis (Srovnej vídeň. r. 4515.) Jak již Dudík se zmínil, (Archiv sv. 37. str. 415.), patří k těmto statutům jako výklad tak zvané „Quaestiunculae“ počínající: statutum d. archiepiscopi sic dicit. Sepsány jsou od Štěpána, druhdy arcibiskupského vikáře, potom kanovníka řeholního v Roudnici, jak nasvědčují rukopisy: č. 4515 dvorské knihovny na 1. 216a—232b končící větou: Stephano, quondam vicario in spiritualibus domini Arnesti, tunc autem canonico regulari in Rudnicz a rukopis knihovny Ad- montské č. 318, nesoucí taktéž jméno spisovatelovo. K tomu dodáváme, že již Balbín (Bohemia docta II. 172.) znal dva rukopisy téhož pojednání, a sice jeden pražský a druhý jindy Třeboňský, nyní bezpochyby též pražský. Konečně v našem rukopise na str. 104. jest výnos arcibiskupa Jana, ještě r. 1377. přiostřený, proti utiskovate- lům stavu kněžského. Ostatní listy rukopisu, jež bezpochyby tvořiti měl sbírku roz- ličných ustanovení hledících k dioecesi pražské, jsou prázdné.