Strana 76
76
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
u Hory neprovedl z zákona božího ani těm, jenž by na něm právě zalo-
ženi byli. I žebřeš, aby od moci světa i světských pochválena byla.
Pohleď, od koho chvály hledáš, odtudli zákon boží chvály nabývati pravdy
učí? by z pravdy byl, měl by věrné napomenouti, aby bez přijímání osob
pravdu soudili božím soudem zákona, bez přijímání osoby tvé, neb pravda
vítězí a zůstává na věky. A necítilli by toho, nesměl by tak pohrůžek
činiti, kteréž činíš. Protož všudy tvá nesprostnost se znáti dává.
Toto pochválení víry této stalo se jest při sněmu valním obecném
království českého na radním domu Starého města Pražského, ten
pátek před matkou boží, jenž slove hromic, léta od narození božího
1444 [31. ledna]:
Píše dál Rokycan o sněmu a schválení jeho:1) Z dopuštění bo-
žího když se stal rozdíl mezi kněžími atd. [Viz č. XXVII, úvod].
Neb svatí a mnozí znamenití víru tuto položenou a námi schválenou
seznávají.
Odpověd na to: Známo buď, že pravda víry skrze Rokycana i jiné
není přemožena písmy zákona, ani těmi, jenž se právě zakládají na něm,
ale mocí světa a soudem těch, jenž v ní svědomi právě nebyli, neb světu
se líbiti chtěli a osoby přijímali. Neb dobře a svatě sněm volencóm pravil,
aby s pilností a v úklidu lepším vážili, křivdy ani bohu, ani víře, ani stra-
noma aby nečinili, ale stran obojich povolali oc. Ó kdoby byl dal srdce
těmto volencóm, aby nepotupovali dřív, než by právě tak, jakož uloženo,
podle zákona božího rozsoudili? A kdo by dada sněmu, aby ne jich ústa,
ani svatých nezaložených o té víře na čtení, ale ústa boží čtení svatého
rozsouzení i chválení aby činila? Ale psáno: ne ten, kdož se sám aneb
ústa jeho chválí, ale kohož bůh v při chválí A jakžkoli strana Táborův
z některými nedostatky jest, však bližší pravdy čtení jest. A tuto ne-
sastávají se oni, ale čtení svaté, neb svrchu zákonem božím právě uká-
záno jest i dovedena víra pravá o těle a o krvi boží, prostředkem jdoucí
mezi stranoma oběma, i bude.
Článek víry schválený: A ta víra, kterouž chválíme, jest tato:
Věřeno má býti atd. [Viz č. XXVII, čl. 1. o přítomnosti těla Kri-
stova v svátosti oltářní].
Odpověd z zákona: Dovedeno svrchu z zákona božího, čtení svatéhoi
že to schválené vyznání nesjednává se s význáním řečí čtení evangelist an,
s svatým Pavlem, tak i nyní se opakuje. Viz i suď každý věrný, neb čtení
vyznává, že pán Ježíš, když sou večeřeli, vzal chléb a dobrořečil a lámal,
a dal učedlníkóm, řka: vezměte a jezte, toť jest tělo mé, jenž bude za
vás zrazeno. Též i kalich oc. A ta řeč čtení nese v sobě vyznání víry
toto: že věřeno má býti, že chléb Kristem vzatý a dobrořečený, lámaný,
učedlníkóm daný, jest tělo jeho, jenž mělo zrazeno býti, též víno krví jeho,
1) Nyní následuje po částech rozsudek sněmu, uveřejněný zde pod č. XXVII.
Zde jsou jen odkazy na toto číslo.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186