Strana 100
100 XXVI. Žaloby kněží Táborských na mistry Pražské, v led. 1444.
poňavadž svrchovaná dobrota jeho, která té jeho cti jest příčina, tu jemu
přísluší; ač Kristus Ježíš vedle svého těla přirozeného, jelikožto ot boz-
stvie a ot druhé osoby v bozství rozdielného, nemá od křesťanóv v též
svátosti ctí bohu příslušející ctěn býti, ale čest vedlé toho nižšie jemu
příleží, jakož psáno stojí [214b] De con. di. 2 accesserunt, kdež výklad
super verbo nemo takto má: modlíme se zajisté člověčenství Kristovu
kterakús poctivostí větčí než všem stvořením, ne tiem, kteréž na samého
boha slušie. Toť řeč toho výkladu. A k témuž mistr hlubokých smyslóv
li. 3 di. 9 takto píše o některých: Některým se vidí, že tělu Kristovu
neboli duši má se býti modleno, ale tiem, které člověčenství příleží nad
jiná stvořenie; neb kdyby duši neb tělu Kristovu vzdáno bylo modlenie
samému stvořiteli příslušejície, poňavadž duše Kristova neboli tělo stvo-
řenie toliko jest, stvoření by vzdáno bylo, což na stvořitele slušie; a
učinilli by to kto, za modloslužebnost by jemu počteno bylo. Toť řeč
mistra hlubokých smyslóv.
V kterémžto kusu dělíme se od našich protivníkóv, kteříž chtie nás
nad to k tomu přivésti, abychom tu z viery ctili tělo Kristovo vedlé jeho
přirozeného bytu, tak jakož řečeno jest, pozorovánie cti, kteráž na boha
slušie, nechtiece nic slyšeti o rozdielu těla Kristova od bozské osoby, ani
chtiece vážiti, že ti nedobrú mají vieru, kteříž nekladú, by rozdielné bylo
přirozenie člověcké od bozského přirozenie v Kristu, ačkolivěk pokládají,
že tělo Kristovo přirozené v něm s bozstvím jest spojeno. Neb stojí psáno
De con. di. 2 si credis: věříšli, že od Krista tělo přijato jest, a oběto-
vati budeš promčněné tělo na oltáři, ale však nedělíš přirozenie slova,
die archidiakon vykladač, točiž bozstvie od těla Kristova, pravíť se tobě:
obětuješli právě a právě nedělíš, zhřešil si. Toť řeč jeho. A jsúť slova
S. Ambrože in sermone de Abel & Kain. A na ten nadepsaný dekret
výklad takto praví: ktož tehdy na oltáři otci syna oběťuje, právě obětuje;
ale jestliže v též osobě dvú přirození nerozumie, neprávě dělí. Toť řeč
výkladu.
Nad tyto nadepsané věci v tomto kusu lidu křesťanského obtěžovati
nemieníme s otázkami nesnadnými a nepotřebnými vieře zjevně položené
v písmě.
Tyto věci od nás kněží Táborských pokorně povědieny jsú s vážným
a užitečným osvědčením, kteráž se obyčejně dějí v školách písma svatého
obecných učení.
XXVI.
Žaloby kněží Táborských na mistry Pražské, podané
sněmu zemskému o sv. 3 králích 1444.
1444, Jan. [v Praze].
A.*)
[204a]. Sic actum est in Montibus Cuthnis inter cetera: sacerdot es
Taborienses proposicionem vnam sue fidei in materia venerabilis sacra-
*) Vratislav. bibl. univers. IV Q 231, fol. 204a—205b.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186