Chronicon Taboritarum o sněmu zemském v led. 1444. 167 byl spis kněží Táborských. Datum určiti nelze, nevíme, kdy poslové do Prahy přijeli. Bylo to asi 10. ledna. Na to inseruje Biskupec v kap. 17.—19. obšírný spis Táborský (Úvod č. XXIV.) na str. 753 až 798. Poněvač pak kněží Táborští zejména byli obviňováni, že ne- věří nic o svátosti oltářní, uložena poslům třetí věc, aby totiž pře- četli „víru“, podanou zde v kap. 20. (str. 798—804. Úvod č. XXV). Zejména první spis je hlavní pramen o jednání synody Kutnohorské. Teprvé po přečtení spisů Táborských čten i spis mistrů Pražských (strana 753). Poslové Táborští nezapomněli však ani na vymíněné sobě v Kutné Hoře právo podati žaloby na kněží Pražské (kap. 21., str 804—805). Poslové tedy jako čtvrtý úkol přednesli žaloby a žádali tytéž listy, jako oni musili dáti za své kněží, totiž od Pražanů za Jana Příbrama a Prokopa z Plzně, od Hradeckých za Rokycanu a od Lounských za Václava z Drachova. Žalob těch je veliké množství. Biskupec udává proto jen některé v kap. 21.—26., o nichž viz Úvod č. XXVI. Obšírné spisy Táborské však nepomohly, došlo k rozsudku, o němž píše Bi- skupec v kap. 27. (816—817), a sice podává jen výtah latinský z roz- sudku uveřejněného zde pod č. XXVII. O odpovědi Táborů na roz- sudek sněmu viz Úvod č. XXVIII. Odpověd ta vydána již jen od obcí měst Tábora a Žatce (kap. 28., str. 817—820). Žalují: 1. sne- sení 25. června 1443 nebylo zdrženo; 2. na synodě nedána jim volnost slova; 3. nedány jim závazné listy od Pražanů, Hradeckých a Loun- ských za jich kněží, jaké musili dáti Táborští, Písečtí a Šárovcové; 4. mistři neodpověděli na žaloby na ně vedené, jako učinili oni, jak svědčí listy dané Menhartovi z Hradce; 5. edikt sněmu se ani ne- zmiňuje o žalobách těch; 6. rozsudek týká se i věcí, o nichž se v Kutné Hoře ani nejednalo (nulla specialis facta est mentio). Ohra- žují se tedy, že na základě písma sv. s rozsudkem souhlasiti nemohou, jímž také porušují se násilně jich smlouvy s císařem Sigmundem. Tím pojednou končí Chronicon Taboritarum. Viděli jsme, že Chronicon v třetí části zakládá se většinou na pramenech listinných, jež inseruje, pokud dnes je možno kontrolo- vati, velmi správně. Co vypravuje se mimo to, je věrohodné aspoň tím, že Biskupec byl očitý svědek všeho jednání. Rokem 1444 končí Táborství a s ním i kronika Táborská. Je v tom kus symboliky, první a poslední biskup Táborský končí rokem tím první a poslední kro- niku Táborskou.