Strana 15
Vedoucí osobnosti mezi husity 1441—1471.
15
obřadech atd. stejně katolicky, jako v traktatu De septem sacramentis.
O papeže v Postille ani nezavadí.
Tím objasňuje se i postavení jeho k Jednotě Bratrské. Nedů-
slednost Rokycanova vysvětluje se tím, že v době svého vyhnanství
v letech 1437—1448 a za krále Ladislava 1454—1457 byl horlivější
husita, než potom za svého arcibiskupování po r. 1448 a 1458.
Vidíme však nyní, co jeho vyhnanství znamenalo. Jako arcibiskup
svolává synodu všeho kněžstva 1441, synoda ho uznává za arcibiskupa,
po celých východních Čechách provádí moc tu (i manželské rozepře
šly k němu do Hradce), 1442 smiřuje se s Příbramem, dojíždí často
a bez pohromy do Prahy, po r. 1444 účastní se a rozhoduje v nejdů-
ležitějších otázkách strany poděbradské. Přehlížíme-li životopis Roky-
canův, vidíme, že léta 1441—1448 jsou vedle pobytu basilejského
právě nejslavnější dobou života jeho. Po r. 1448 moc jeho ustupuje,
po r. 1458 za krále Jiřího vlastně mizí.
Tím mění se i poměr Rokycany k Chelčickému. V 40tých létech
Rokycana jistě neutíkal se k Chelčickému pro své utrpení. Mimo
otevřený boj proti Táborům, jejž by byl Chelčický asi neschvaloval,
zajímavá okolnost jest i to, co vypravuje Rokycana ve svém traktátu
De existentia corporis, že r. 1443 ve velkém kostele v Králové Hradci
donutil nějaké staré ženy, podezřelé z pikartství, k odvolání. Bylť
tedy Rokycana tehdy tak málo nakloněn zárodkům Jednoty Bratrské,
jako po r. 1458. Jeho silná morálka však to byla, jež položila základy
Jednotě Bratrské. Jakmile Jednota počala v dogmatech býti neka-
tolickou sektou, vystoupil proti ní stejně příkře a stejně důsledně,
jako r. 1443 proti Táborům. Není proto rozdílu ve smýšlení Roky-
canově před a po r. 1448, ani před a po r. 1458, nýbrž názor
Rokycanův mění se v době, kdy se měnil názor celého husitství, a to
je doba 1441—1444. Odtud porozumíme i mnohým jiným událostem,
na př. proč r. 1449 vydává se Rokycana sám na cestu do Říma, proč
r. 1451 přátelsky zve k sobě z počátku Kapistrana, proč r. 1458
dopisuje si s papežským notářem Cosmou Monteserratským, proč
r. 1465 v polemice s Hilariem Litoměřickým a kapitulou pražskou
jde jen o kalich a ne o jiný článek víry atd.
Na tom základě vynikne jinak i politika Jiřího z Poděbrad.
Bylo-li nařízeno sněmem zemským věřiti v nejkatoličtější články, nač
bylo třeba hádati se ještě dále a zbytečně popuzovati lid proti sobě,
když již nešlo o věc, nýbrž snad jen někde o slovo? proč by se tedy
nemělo nechati boje a chopiti se práce na jiném účinnějším poli
míru, obchodu a slávy českého království? Přiznal sám Jiří, že při-
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186