Účel spisu. Jednání v Kutné Hoře 1443. 57 Předmluva na spis Rokycanův. Časův těchto našeho pokušení přišel v ruce spis učiněný z hádek, kteréž měl Rokycan s svými proti Táborským kněžím u Hory oc. A nyní na- skytá se ne pro jiné, než proti Bratřím k potupě jich, kterýž vzat před se než pro vysvobození pravdy od protivnice její křivdy Antikristem pod věrou smyšlenou. A že v tom spisu dvoje strana se pokládá, jedna mocná Rokycanova s kněžími a druhá kněží Táborských: první sama své vynáší, jakž najvíc muož, bez dostatečnosti druhé, ale kuse a necele pokládá, a ne tak, jako se jinde v kronikách šíře s důvody klade. A ne proto se před se béře to sepsání, aby tudy kněží Táborští bráněni byli, ale pro úmysl těch, jenž nás tím odsouditi a potupiti usilují s nimi, jakobychom my touž při s nimi vedli. Protož se spis učiní proti těm a jich úmyslu a k obraně víry a k zkáze bludu proti čtení svatému, a ten spis jich položí se po částkách, tak jakž se pokládá od nich na dvé: jedno s strany kněží Táborských v odporu a druhé s strany Rokycanovy, a mezi tím aby ten trialog byl, položí se za prostředek zákon víry čtení svatého na pravo i na levo, tak aby každý čta mohl poznati pravdu a vystříci se bludů proti ní nepravých, Antikristových, kterýž nyní, vida, že jeho lstivé jednání oznamuje se i ruší, povstal v oudech svých mocí světa a ukrutností proti ní, neb zákon milosti nic nemůž proti pravdě, i utekl se k ukrutnosti a k branám pekelným. Než my trpělivostí a důvody pravdy z víry písem svatých máme bojovati proti němu a jeho svodům, vždy vzývajíce jméno toho, číž pravda jest, ku pomoci i k dostatečnosti. Položení mistra Jana z Rokycan a mistrův jiných a kněží v rozdílu s kněžími Táborskými. Ve jméno pána našeho Ježíše Krista! Léta od narození božího 14441) tu sobotu po svatém Prokopu uložen a jednán sněm kněžský u Hory Kutny, na kterémžto sněmu oč a v čem jest rozdíl byl, tuto jest položen. A o tom sněmu viz z zadu před smluvou. Najprv mistr Jan z Rokycan od sebe a od mistrův jiných a kněží podal jest kněžím Táborským i jiným jich se přidržejícím, této víry o těle božím, na kteréžto víře před půldruhým létem den sv. Františka na sněmu kněžském u Hory svolilo jest kněží víc než půlčtvrta sta2). Článek víry té: Věřeno má býti, že v svátosti velebné těla a krve boží jest celý Kristus, pravý bůh a pravý člověk, s svým vlastním přirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kteroužto podstatu 1) I jiné rukopisy zaměňují r. 1443 a 1444, poněvadž synoda v Kutné Hoře v čci 1443 a sněm zemský v lednu 1444 souvisejí věcně. Zde má býti 1443. 2) Viz str. 33 a 45.