Strašným požárem, který vypukl dne 2. června r. 1541 na Malé straně, a též slavné sídlo králův českých, hrad Pražšký, uchvátil, byly zničeny i desky zemské, které byly od sta- rodávna pokládány za „jeden z nejvyšších klenotů království Českého“. Jen registra pů- honní při starostovi komorničím zůstala nedotknuta, ostatní knihy desk zemských padly za oběť zuřícímu živlu. Pro dějepis vlastenský vůbec a pro poznání vyvinování se práva zemského v Čechách zvláště bylo zničení desk zemských ztrátou nenahraditelnou. Vytkl jsem v pojednání svém „O zbytcích desk zemských v roce 1541 pohořelých“, že ztráta tato stala se aspoň trochu méně citelnou tou okolností, že se na rozličný spůsob dosti výpisův z desk pohořelých zachovalo, a vyčetl jsem tam zároveň rukopisy a tisky, v kterých jsem zbytky desk zemských pohořelých nalezl. K zbytkům těmto přičísti sluší ještě jeden zbytek, který byl od přítele mého p. Frant. Dvorského později objeven v bohatém archivu Černínském v Hradci Jindřichově, a který jest drahocennější všech ostatních; neb jest to část původ- ního kvaternu desk půhonných z druhého desítiletí věku XIV. Tento zbytek desk, který laskavostí vznešeného podporovatele umění a věd, J. Exc. pana hr. Eugena Černína byl p. Dvorskému zapůjčen, čítá 49 listů pergamenových in folio, 13 palců dlouhých a 91/2 palce širokých; ale ohledání dosti povrchní předsvědčí každého o tom, že se kniha ta skládala druhdy z mnoha více listů, že tedy máme před sebou jen čásť kvaternu. Ze zbylých listů viděti, že čtyry dvojlisty neb osm listů činilo jednu složku. Měla-li však první složka, z níž nyní máme tři listy toliko, též osm listů, to nemůže se určitě říci. Druhá složka má jako i třetí a čtvrtá osm listů, mezi druhou a třetí jest vložen jeden list, poně- vadž na složce druhé nebylo již dosti místa, aby se na ní byly mohly vepsati všecky po- známky o dlouhé při Voka z Rotšteina. Z páté až posud zachovalé složky zbyly jen dva listy; ale jest patrno, že jich bylo více, bezpochyby též osm, poněvadž list druhý začíná s takovým zápiskem, který jest jistě ukončení něčeho předcházejícího, a však k tomu, což nyní předchází v rukopise našem, nijakž se nehodí. (Srovnej str. 37 č. 186 a 187.) Z šesté složky zbylo jen šest listů, ale bylo jich původně též osm, jen že dva poslední jsou nyní vy- říznuty. V sedmé složce jsou zachovány všecky listy, v osmé pak jen pět; čtvrtý,pátý a sedmý jsou nyní též vyříznuty. Od druhého listu složky třetí, od prvního listu složky čtvrté, a šestého složky šesté jest dole kus listu uříznuto, bezpochyby jen z té příčiny, aby se získal čistý kousek pergamenu. — Písmo rukopisu jest pěkné, v celku dosti zřetelné, mající ráz písma listin tétéž doby, do které zlomek náš padá. Vazba jest primitivní, obě desky i hřbet knihy jsou z jediného kusu bílé silné kůže, která přesahá, když se kniha zavře, z pravé strany i *