442 QUARTUS převor kláštera a domu Matky boží na Malé straně konec mostu Pražského, a vešken kon- vent téhož kláštera, známo činíme tímto listem oc, že předstúpiv před nás slovutný Jaroš od Múřenínuov, měštěnín Starého města Pražského, a zpravil jest nás, kterak otec jeho nebožtík koupil jest byl vinici naši, kterážto leží za zdí a ohradú Malostranskú u předka našeho a u převora a konventu domu našeho za 60 k. gr. až do tří životuov oc, a kterak pak týž Jaroš jsa již hospodářem po svém otci, musil úplatek učiniti za tu vinici Mikulášovi Hum- polcovi, tak že mu dal za právo jeho 70 k. gr.; a dále zpravil jest nás týž Jaroš, kterak předkové naši nahoře psaní zapsali otci jeho tudíž i jemu tu vinici svobodnú od dání perk- rechtuov, a že musil jest potom po všechna leta dávati a vždy dává ten perkrecht i po- dnes králi JM“; protož prosil jest nás snažně nahoře psaný Jaroš, abychme pro takové škody, kteréž jest vzal ta všechna leta i podnes beře z té vinice, s ním laskavě a dobrotivě naložili o tu vinnici, aby on jí mohl od nás dědičně míti. My pak patřivše a pilně zname- navše ty škody, kteréž jest týž Jaroš vzal a ještě i podnes beře, vzhledše na jeho zaslú- žení, kteréž jest nám, a dobrodiní, kteréž jest domu a konventu a klášteru našemu činil a ještě činí, a potom aby mohl činiti, a napřed s povolením krále JM“, pána našeho milo- stivého, a s dobrú naší volí a svobodnú, naším i budúcích našich domu i kláštera našeho jmenem dali jsme a mocí listu tohoto dáváme tu jistú vinici nahoře jmenovanú se všemi jejími příslušnostmi oc často psanému Jarošovi a j. d. a b. ku pravému dědictví a vladařství oc, moc jim i plné právo dávajíc, aby touž vinici mohli dáti, prodati, zastaviti, směniti, neb učiniti s ní, což by se jim nejlépe zdálo a líbilo, jakožto s svú vlastní a dědičnú atd. Jenž jest dán 1. od naroz. syna bož. 1490, v středu před sv. Jiřím [21 Apr.]. Do desk z. vložen 1. 1490, v sobotu den sv. Bonifacii. Tab. teř. III, C, 11. — 1490, 5 Jun. — My Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorství Českého, . . Slezského, Moravského, Polského, Rakouského, Štyrského, Korytanského, Karniolského, řádu rytěřujícího sv. Jana Křtitele buožieho domu posvátného špitálu Jeruzalemského, a kněz Rehoř z Fritku, převor kláštera a domu matky buoží na Malé straně konec mostu Pražského, i vešken konvent téhož kláštera, známo činíme tímto listem všem vůbec, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že znamenavše a spatřivše věrné a snažné zasluhovánie slovutného pa- noše Jana Humpolce z Prostiboře, i také veliká jeho dobrodiní nahoře dotčeného našeho kláštera a domu, které jest dobrovolně k němu učinil, znaje a vida jeho veliké zkaženie a opuštění, nám jest v tom velikú vděčnost a libost okázal; protož my s povolením najjasn. knížete a pána, p. Vladislava, krále českého a markrabie moravského oc, pána našeho milo- stivého, i také s radú přátel našich milých, nechtíce nadepsanému Janovi Humpolcovi toho bez odplaty nechati a pominúti, jemu i jeho dědicuom a budúcím vinici naši k nadepsa- nému klášteru a domu přislušející, kteráž leží na hoře Petříně u ohradě městské proti Újezdu až doluov k bráně Kartúské mezi vinicemi Jaroše od Múřenínuov ob zeď s jedné, Anny vdovy po nebožci Křištanovi z Lúže ob ulici, a Petra Poledne na Neboziezku s strany druhé, s lisem a s domem pustým a sbořeným, i také s dvořištěm i s lesem nad touž vinicí pode zdí ležícím, i se všemi věcmi k té jisté vinici od starodávna přislušejícími, zpraveni jsúc toho v jistotě, že on té vinice po dobré paměti Mikuláše Humpolce a Zuzany z Protivína, manželky jeho, předkuov svých přirozených, jest v držení, na kterúžto pro zpuštění té jisté vinice i lisu vypálenie veliké sú náklady tíž předkové jeho i on učinili, dali sme — dě- dičně a věčně ke jmění, k dědičnému držení a vládnutí, žádného tu práva sobě ani našim budúcím náměstkuom nepozůstavujíce, tak aby častojmenovaný Jan Humpolec i j. d. a b. — mohli ji prodati, dáti, směniti, zastaviti, a učiniti jako s svú vlastní a již dědičnú. A ktož