JOHANNIS PLANAE. 357 zlatý těm věřitelóm dáno býti, jakž sú oni to na těchto nynějších penězích vysoce počtli: než aby v tom žádný škody neměl, chcem tomu s naší radú, ktož jest komu zlatých pójčil, buďto uherských neb rýnských, aby ten též zlatými v témž také počtu zaplatil, a věřitel aby přijel. — Item, kdež sú dlužníci věřitelóm svým penieze položili aneb dáti a položiti chtěli vedle rokuov, jakož v listech svědčie, anebo sic jiné dluhy, ježto by jim rokové aneb plnění přešli, a věřitelé peněz bráti nechtěli pro rozmiešku, kteráž se jest nynie v těchto časiech o minci dála: zdá se nám s radú naší i vší obci, aby se mezi těmi takové placenie dálo: ktož jest komu peněz pójčil, anebo sic ježto by jeden druhému dlužen byl začkolivěk dluh spravedlivý, buď ohledán datum listu toho, aneb sic dluh vyptán, kteréhož mu času pójčil: a jací penieze od věřitele dlužníku pójčeny jsú, a toho času obecně bráni sú, těmi a tako- vými penězi dlužník věřiteli zaplat. A jestližeby dlužník takových peněz mieti nemohl, ale buď to počteno na summu zlatých, po čemž jest tehdá zlatý šel, když sú ty penieze pójčo- vány, a vedle srovnánie zaplať zlatými; pakliby zlatých mieti nemohl, ale zaplať groši na- šimi dobrými novými, za každý zlatý uherský počítajíc XXIV gr. a za rýnský XVIII gr., a tak se v tom zaplacenie každé straně dosti stane. Než tomu také při tom chcem, poně- vadž mezi nimi takový prostředek jest nalezen o takové placenie, aby jeden na druhého pro neplněnie těch dluhóv ležení do svatého Havla najprv příštieho nechali, a též i škod toho času aby jedni na druhé nepočítali. — Item, jakož někteří svévolně proti všemu právu nespra- vedlivě minci naši tepú a falšují, nám i všemu královstvie k veliké škodě: takové všecky mince zapoviedáme, aby brány nebyly. Pakli by kto usvědčen nebo popaden byl, ježto by takové penieze mezi lidi vnášel, takový každý aby kázeň a pomstu trpěl, tak jakož na fa- lešníka slušie. A zvláště zapoviedáme i s radú naší, aby žádný mincí cizích, jakožto Ger- lických a orlíkuov v zemi naši nenes, ani za ně co kupoval, ani prodával; neb jest to nám i všemu královstvie veliká a znamenitá škoda, by taková lehká mince cizí měla v našem království brána býti. Act. a. d. M.CCCCLXIX, fer. II in die Bonifacii, in synodo habita in magna stuba in curia reginae. Palacký, Arch. č. IV, 437. — 1469, 12 Jul. — My Jiří, z b. m. král Český oc, oznamujem oc, jakož Václav a Michal z Sekyřic prodali sou byli dvuor svuoj Druhanice s poplužím i příslušnostmi k tomu příslušnými někdy Mikšovi, měštěnínu z Čáslavě, od něhož peníze za to vzali sou, a ten dvuor ve dsky jemu klásti měli, a potom vymluvivše téhož Mikše s sebú do Brodu Něme- ckého pro své potřeby, úkladně a nešlechetně zabili sou jej na cestě, a učinivše tu neslušnost, druhú ihned spáchali, bojíce se pomsty pro svuoj skutek neřádný, utekše od svých statkuov, přišli ke dskám do Prahy, a tu faleš opět učinili, neb na tom dvoru spolu zapsala sta věna tisíc kop grošuov a dvě stě kop gr. dluhu ženě Václavově, propadše již pro ten neřádný a neslušný svuoj účinek nám statky i hrdla svá, v jichžto statky pro ta jich provinění, jakožto na nás připadlé, uvázali sme se. A potom pak přistoupili sú před nás opatrní mě- šťané naši Čáslavští, věrní naši milí, a prosili sou nás jmenem vší té obce, bychom dvuor řečený Druhanice s popl. i s tím se vším, což k tomu dvoru přisluší, kterýž již řečených Sekeřických byl, k špitálu jich obrátiti a jim prodati ráčili. My žádost jich dobrú zname- navše, jsúce také nachýleni k tomu, aby tomu špitálu a chudině, kteráž tu jest, nebo potom bude, lepšie potřeba díti se mohla, vzavše od nich za ten dvuor tisíc kop gr. dobrých k obec- nému dobrému království našeho Českého, již řečený dvuor Druhanice s poplužími, dědinami ornými i neornými, mlýnem, lukami, lesy, rybníky, vodotočinami, i se všemi toho dvoru příslušnostmi, poplatky a puožitky, jakž ten dvuor v svých mezech záleží, nic nevymieňujíc a nepozůstavujíc, kromě toho puol lánu mezi potokem a cestú Druhanskú, kterýž sme dali