XXXIX Jest velmi pravděpodobno, že tyto zákazy se týkají smrti Zdislava ze Šternberka, spadající asi již do r. 12891), což podporuje ta okolnost, že v č. 117—122 máme opět skupinu listů, které již asi v kanceláři byly po- hromadě, a že v listech 120 a 121 se jedná také o dominikány, aby ze- mřelému odepřeli pohřeb, jako v č. 119, kde jsou žádáni, aby přiměli svého pána k náhradě škod biskupovi způsobených. List č. 238, kde biskup Tobiáš očekává návrat králův a těší se, že se ho král ujme proti jeho nepřátelům, patří též do doby, kdy Václav byl na Moravě a ve Slezsku, jako list nám již známý pod č. 192, kde biskup blahopřeje králi k úspěchům v Polsku. V obou listech je situace stejná, biskup naříká králi nepřítomnému na své protivníky a těší se z jeho úspěchů. Zdá se, že na první král připověděl svůj brzký návrat, a tímto druhým se biskup těší na jeho příchod do Prahy. Také poznámka v listu tomto, že biskup dle rozkazu králova navštěvuje děti jeho, klade list ten do r. 1289, a to za 6. říjen, kdy se narodila královská dvojčata Václav a Anežka. Žaloba biskupova pod č. 235 na Vítka, bratra Záviše z Falkenštejna, a syny Hroznaty z Husic, že vyplenili Pelhřimov a Týn nad Vltavou s okolím, doplňuje nám jen obrazy o jich činnosti z r. 1289 známé nám z listů 189, 192 a 193. Zbývá ještě průvodní list pod č. 200, jímž biskup Tobiáš ručí Vít- kovi z Hluboké a bratřím jeho, Hroznatovi z Husic a synům jeho za bez- pečnost na cestě do Prahy ke králi a zpět s platností až k oktávu tří králů. Tento glejt pochází nejspíše z konce roku 1289, kdy král se vrátil do Prahy2) a zahájil asi vyjednávání se stranou odbojnou. Není pravdě podobno, že by zde šlo o cestu k soudu do Prahy r. 1290, poněvadž vzdavší se Vítkovci3) po popravě Závišově by byli asi jako zajatci odve- deni do Prahy a ne posláni s průvodními listy. Též postavení listu tohoto ve sbírce mluví pro rok 1289. 4) Podobným způsobem jako při této souvislé a složité látce pohromadě, provedeno je při jiných listech a listinách jednotlivě chronologické určení. Všude vedle historických dokladů pomáhá diplomatika, všude ohled na se- skupení látky jdoucí zpět až do kanceláře biskupské sesiluje často nedo- statečné historické vývody. 1) Naposledy se vyskytuje jméno purkrabí pražského Zdislava ze Šternberka v listině ze 6. února 1289 (RB II. č. 1467), v pozdějších královských listinách r. 1289 ho již nenalézáme a r. 1290 21. srpna se mluví o něm již jako o mrtvém. 2) R. 1289 21. prosince datuje Václav v Praze. Emler, RB II č. 1488. 2) Srov. Šusta 1. c. st. 391. Srov. úvod st. XXXIV. *)