XXXVI Okolnosti ty, že biskup se obrací k protonotáři pro záležitosti moravské, že tento r. 1289 skutečně s králem na Moravě byl, že v dopise se zmiňuje o jiné stížnosti na své nepřátele králi zaslané a pak sousedství, v jakém se nám kus ten zachoval, svědčí i v tomto případě pro rok 1289. Obsahově souvisí list tento s následujícím č. 191, kde biskup žádá krále o rozkazy k úředníkům pražským, aby učinili právu zadost v zále- žitosti soudu jeho se Zbislavem z Třebouně, který, jak biskup králi již oznámil, statky biskupské u Prahy a jinde nepřestává pustošit. Toto oznámení může se vztahovat jen na listy stížné pod č. 187 a 188. Situace, k jaké ukazuje tento list, že totiž Zbislav ještě stále pustoší statky biskupské a že se biskup opět písemně obrací ku králi, ukazuje zase k r. 1289, a to k době po 8. červnu, kdy vypleněny byly Dušníky a Chrášťany, nač se vztahují slova stížnosti této: »qui (totiž Zbislav), sicut regali precellencie vestre intimavimus conquerendo, episcopatus nostri bona apud Pragam et alias predari hostiliter et invadere ausu sacrilego non desistit." O následujícím dopise č. 192 ukazuji již na začátku, že patří do r. 1289. K téže skupině patří č. 193, kde biskup Tobiáš si stěžuje králi na Budivoje) syna (Hroznaty z Husic), který z Hradiště pustoší statky biskupské, na zetě jeho Ondřeje (z Říčan), který vyplenil Liblice, a na lidi Zdislava ze Šternberka, kteří pustoší, kde se jim zlíbí. V listě tom praví biskup, že si nedávno stěžoval dopisem, když král byl v Hradci (,cum essetis in Grecz*), na tyto násilnosti. Hradec tento jest nejspíše totožný s Hradcem u Opavy, kde král byl skutečně v srpnu 1289, jak ukazuje list pod č. 192. S touto žalobou úzce souvisí list pod č. 189, jímž biskup žaluje na syny H(roznaty z Husic), kteří přepadli poddané jeho jedoucí z Benešova do Prahy na trh a mnohé zjímavše do Hradiště odvlekli. Oba tyto dopisy navzájem se opírají; Hradiště, které v obou je vý- chodiskem výpadů, ukazuje, že v č. 193 uvedený ,B.“ je Budivoj, syn Hroz- naty z Husic, právě jako Jen.“ listu 189 jest syn téhož Hroznaty Jenec, Hroznata z Husic a tři jeho synové Jenec, Arnošt a Budivoj byli po pádu Záviše z Falkenštejna hlavními odpůrci biskupa Tobiáše. 1) Z téže příčiny se domnívám, že nařízení biskupovo děkanovi chýnov- skému pod č. 186, aby přiměl bratry R. a J. k vydání vsí biskupských „Plan“ a Lžína, se vztahuje k týmž bratřím Jenci a Budivojovi (R. v ruko- pise místo B.), synům Hroznaty z Husic, a že i toto nařízení spadá do války domácí po pádu Závišově. Domněnku tu potvrzují listy po tomto hned následující, obsahující vesměs stížnosti z oné doby. Listem tím počíná tato skupina dopisů z r. 1289, které úzce navzájem souvisí a k těmže věcem se vztahují, a končí průvodním listem pod č. 194, 1) Srov. Šusta, Záviš z Falkenštejna ČČH. I. st. 389 a 391.