Prokop Pražský. První část universitních čtení Prokopových zachovala se nám, jak již praveno, toliko v rukopisu I F. 16 c. k. universitní knihovny Pražské a to ve formě tak zkrácené ba zkomolené, že, dokud se nenajde nějaký nový text, k rozboru se nehodí, tím méně k vydání. Za to šťastnou náhodou napsal si písař rukopisu kapitulního K. 34 f. 216—218 a f. 220 větší úryvky z nich; ba, nemýlíme-li se, máme tu začátek přednášek těch před sebou. Z nich dostáváme nejen celou řadu nových dat a podrobností k životopisu Pro- kopovu, nýbrž i rozvrh a prameny a poněkud i způsob provedení jeho práce. Ježto Prokop dne 22. ledna 1410 pod mistrem Janem z Husince bakalářem se stal a k dosažení té hodnosti stáří nejméně 17 let se požadovalo, narodil se kolem r. 1393. Ze svých studií připomíná, jak za času svého mládí u mistrů té přeslavné university rhetorice se učil. Bakaláři mohli některé přednášky a cvičení držeti, měli při disputacích důležité úlohy, mohli v bur- sách jako pomocníci mistrů aneb jako správcové burs své zaopatření míti aneb jako písaři neb učitelé měšťanská zaměstknání dosíci.4) Prokop, jak víme, vstoupil jako písař do služeb Nového města Pražského. V rheto- rice své vypravuje, že v praksi kancelářské přes 20 let se nachází; to by od- povídalo r. 1432. Tomek zjistil jej v tom postavení teprve r. 1434. Avšak ne navždy zřekl se přednášek na universitě; jakým způsobem r. 1452 jal se přednášeti, vypravuje sám takto: Jhesu Christi, filii dei vivi, intemera- teque virginis Marie michi gracia suffragante, pro cuius honore atque laude ad instanciam et requestam quorundam insignium virorum domino- rum amicorum et sociorum ianuam noviciis et minus eruditis cupiencium aperiri dictatorie facultatis, horum eciam, qui ad notariatus officium anhelant promoveri, precibus annuens consideransque, quod nonnulli adolescentulorum figuras alphabeticas exarare in scribendo secundum magis et minus et maternum ydioma legere scientes, quidam eorum prin- cipia huius artis rhetorice vix cognoscentes scissa veste ipsius et arreptis ab ea particulis totam sibi cessisse arbitrantes, ad tabellionatus, id est notariatus promoveri officium non festinant. Cum autem talibus litere 4) Kaufmann: Geschichte der deutschen Universitäten II., 304—5.