IV consistorii comes palatinus, legitimuje Jana syna Jana Hackenbora diecese Pražské ddto. v Římě dne 21. června 1437 s vsutým listem krále Zikmunda, daným v Kostnici dne 5. února 1418.2), jímžto Jana de Herking- hem alias Syden, měštana Kostnického a syna jeho Jiřího jmenuje hrabaty paláce Lateránského. F. 214': Císař Zikmund jmenuje Petra Lva, měšťana Nového města Pražského, veřejným notářem (v Praze dne 5. září 1437). F. 215 list královny Johanny nedatovaný ad probationem se fore in curia ipsius. F. 215' Král Jan dává faráři Přibislavovi v Kostelci desátky ze mlýna pod tvrzí od Hynka Berky z Dubé vystaveného. F. 216—218 a 220 přinášejí nám výňatky z Prokopova čtení o rhetorice, o nichž dole obšírněji budeme jednati. F. 218 Sequuntur forme tabularum terrestrium regni Bohemie, f. 218' traditio dotalicii, contractus fori seu venditionis. F. 219 venditio census, quittantia dominorum consulum de perceptis in librum rationum scripta. Až f. 220 psáno vše stejnou rukou. F. 220' jest list o člověka psáti do královského města z roku 1520. F. 221 forma testamenti, litera promotoria et conservatoria unius clerici ex parte civitatis psané opět starší rukou. F. 221' Emancipatio Franczeplucz in Zacz filio eius facta. Potom střídají se poznámky z první polovice 16. věku s jinými staršími. F. 237—238 přináší mathematické pojednání. Rukopis, zdá se, pořídil si některý písař Nového města Pražského a připisoval si stále nové a nové příklady z praktického života. Že ještě roku 1481 kniha ta takovému písaři patřila, ukazuje usnesení obce z téhož roku f. 235 o poplatcích, jež smí písař za své práce bráti. Naproti tomu měl rukopis ten v 16. století již některý klerik patřící ke kapitole svatovítské, jak ze zápisů církevního obsahu souditi můžeme. Na čas původního sepsání rukopisu můžeme souditi z listu 61; tu písař při listu kardinálů z roku 1447 zapomněl se a napsal maně běžící právě rok 1455 a v nově zvoleného papeže Kalixta III., ale spozorovav svou chybu, přetrhl to a opravil. Písař tohoto rukopisu užívá forem: emptor, velut, prosequtores, Verona, carissimi, magestatis, exhorta, honera, conswetudo. Oba rukopisy Děčínský i kapitulní jsou od sebe neodvislé; že tento není odvozen od onoho, vysvítá z toho plus, jež má K. proti D. Ale ani Dě- čínský nepošel z kapitulního, maje jiný pořádek a také citát Boecius liber 3., jenž K. schází. 3. Kodex c. k. universitní knihovny Pražské I F. 16, jenž patříval klášteru Třeboňskému před jeho zrušením, obsahuje na listech 1—31' celé universitní čtení Prokopovo, tedy nejen to, co rukopisy D. a K. přinášejí, nýbrž i pohřešovanou prvou část Viaticus rhetorice, ale v písmě a způsobu velmi zkráceném a s vynecháním vlastních úvodů, úvah a upomínek Pro- kopových. Na listu 17'—31 stojí pak to, co D. a K. obsahují. 2) Altmann Wilhelm, Urkunden Kaiser Sigmunds, č. 2051 s datem 6. února r. 1417.