z 186 stránek
Titul
Ia
Ib
Ic
Předmluva
I
II
Rukopisy
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
Meziřádkový český překlad
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
Slovník latinsko český
153
154
155
156
157
158
159
Slovník českosko latinský
160
161
162
163
164
Rejstřík
165
166
167
Obsah
168
Opravy
169
- s. I: … Předmluva. ro poznání a studium literární činnosti Prokopa, nejvyššího písaře No- vého města Pražského, utvářily se poslední dobu potřebné podmínky velice příznivě. V časopise…
- s. IV: … paláce Lateránského. F. 214': Císař Zikmund jmenuje Petra Lva, měšťana Nového města Pražského, veřejným notářem (v Praze dne 5. září 1437). F. 215…
- s. IV: … přináší mathematické pojednání. Rukopis, zdá se, pořídil si některý písař Nového města Pražského a připisoval si stále nové a nové příklady z praktického…
- s. VI: … zaměstknání dosíci.4) Prokop, jak víme, vstoupil jako písař do služeb Nového města Pražského. V rheto- rice své vypravuje, že v praksi kancelářské přes…
- s. XI: … knih městských, nebude bez zajímavosti pozorovati, v jakém poměru knihy Nového města Pražského od něho vedené jsou k těmto přednáškám, či jak se…
Název:
Prokopa písaře Nového Města pražského Praxis cancellariae
Autor:
Mareš, František
Rok vydání:
1908
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
186
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVII+169
Obsah:
- Ia: Titul
- I: Předmluva
- III: Rukopisy
- 1: Edice
- 133: Meziřádkový český překlad
- 153: Slovník latinsko český
- 160: Slovník českosko latinský
- 165: Rejstřík
- 168: Obsah
- 169: Opravy
Strana I
Předmluva.
ro poznání a studium literární činnosti Prokopa, nejvyššího písaře No-
vého města Pražského, utvářily se poslední dobu potřebné podmínky
velice příznivě. V časopise Musea království Českého na rok 1904 uve-
řejnil Dr. J. Kapras1) krátký popis rukopisů zámku Děčínského. I dle
stručného popisu anonymního rukopisu č. 212 bylo nám hned jasno, že
máme před sebou universitní čtení našeho Prokopa. Na naši žádost a od-
poručení J. J. panujícího knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu ráčil
Jeho Excellence vysoce urozený p. hrabě František z Thun-Hohensteinu
dovoliti, by rukopis ten k prozkoumání nám do archivu Třeboňského
zaslán byl, a když v ustanovený čas s opisováním jsme nebyli hotovi,
prodloužil nám blahosklonně lhůtu. Za tuto liberálnost, bez níž nebylo
by nám možné bývalo tak obsáhlou kopiaturu provésti, vzdáváme
Jeho Excellenci své povinné díky. Opisem tím přesvědčili jsme se
nejen, že jest to hledaný spis Prokopův, nýbrž že, jak jsme dle známých
incipit a explicit hlavních dílů rukopisu kapitulního K. 34 rozpoznati
mohli, zhruba s právě řečeným rukopisem kapitulním se srovnává. I obrá-
tili jsme se na Jeho biskupskou Milost světícího biskupa pana Dra. Frant.
Krásla, bedlivého strážce knihovny kapitulní, se snažnou prosbou, by
nám rukopis ten, jejž p. dvorní rada prof. Dr. Emil Ott, chystaje k tisku
část jeho: Praxis et cursus cancellarie civilis, u sebe choval, k potřeb-
nému porovnání na krátký čas zapůjčen byl. Což když nám dobrotivě
povoleno bylo, vydal nám ve své známé laskavosti p. dvorní rada prof.
Dr. Ott hned ochotně nejen řečený rukopis, nýbrž zapůjčil nám i svůj
opis chystané části k tisku, čímž, ježto se to týkalo asi třetiny rukopisu,
porovnání obou textů velice se nám usnadnilo. Mimo to vzdal se řečený
pán, jsa toho času příliš zaneprázdněn jinou literární prací a nechtě za-
mýšlené vydání protahovati, úmyslu svého edičního. Cenu takové vzácné
oběti dovede oceniti jen ten, kdo v podobných případech s opakem jejím
se již setkal. Proto musíme s nelíčeným uznáním ochotu a obětavost p.
1) Rukopisy Děčínské, str. 423—430.
Prokop Pražský.