Úvod. 11 ještě jednou kříž ozářený leskem vítězství, stesky podobné jistě působily dojmem hlubším. Reforma řádu Johannitského, o niž již dříve z podobných příčin usilováno, jim neméně viděla se nutnou, ale jim nad to zdálo se možným vrátiti řád, ne-li úplně, tedy aspoň z větší části do kolejí, kteréž byl více méně opustil. Jim láska vdechovala naději, v nich vzněcovala víru i tam, kde jiní přestali věřiti i doufati. Mezi tyto nadšené náležel i mladý, řekl bych romantik na trůně papežském. V této náladě vzniklo nařízení na všeobecnou visitaci domů Johannitských na západě, z této nálady chce také býti vykládáno. V takovém ozáření jasněji vy- svitne již úvod nařízení Rehořova, v němž se praví: »Ex certis racionabilibus causis, concernentibus obsequium dei..., reformacionem status tocius religionis hospitalis s. Johannis Jerosolimitani..., et defensionem ac propagacionem ca- tholice fidei, nostre sollicitudini specialiter incumbentibus, de personis ac facul- tatibus dicte religionis volumus plenarie informari.« V této souvislosti také plněji pochopíme význam otázky, jež od visitatorů dle nařízení papežského měla býti předkládána: v jaké ceně bylo by lze statky jednotlivých kommend pro- najmouti »prioribus ac preceptoribus et fratribus ipsis omnibus preter eosdem sacerdotes in sacris ordinibus constitutos existentibus in remotis...« A ještě jednoho vysvětlení se nám dostává. Dne 8 prosince 1375 papež vedle jiných také českým Johannitům oznamuje: »ad laudem dei, defensionem et dilatationem dictae fidei, gloriam et honorem Romanae ecclesiae, animarum vestrarum salutem et religionis vestrae reformationem ac augmentum in spiri- tualibus et temporalibus dante deo proventuram ... duximus ordinandum, ut quingenti fratres milites dicti hospitalis et totidem eorum scutiferi tempore veris anni nativitatis domini millesimi trecentesimi septuagesimi septimi ad partes Romaniae debeant transfretare, in eisdem partibus ad dictae sedis beneplacitum permansuri et gesturi bellum contra Turchos ...« Z Čech mělo za tím účelem vypraveno býti 38 rytířů s tolikéž štítonoši. 19) Smíme-li dle počtu, který ukládán jiným provinciím řádovým, souditi, stavěl výsledek visitace v Čechách provinci českou mezi nejbohatší. Způsob, jakým visitace prováděna, naznačil v zmíněné práci Emler,20) a chci jej po některé stránce doplniti. Arcibiskup pověřil provedením visitace arcijahna Bechyňského Borše, jemuž k ruce přidán veřejný notář Jan z Pomuka. Postupovali známým v podobných případech pochodem, obesílajíce před sebe do Prahy určité osoby, které o jednotlivých domech mohly podati zprávu.21) Z jednotlivých klášterů obesíláno 1—5 osob.22) Byli to většinou členové řádu, a 19) Bully toho druhu otiskl Paoli na u. m. II, 96-98; Tadra, Kulturní styky 72 v pozn. uvádí, že z Čech mělo býti vypraveno pouze 18 rytířů s tolikéž štítonoši. a dovolání se opisů Vatikánských, jež však nebyly mi přístupny. 2°) Emler na u. m. 192. 31) Že visitatoři sami nekonali cesty po jednotlivých domech, nýbrž svědky před sebe obsílali patrno ze slov Mikuláše převora Pražského (4. svědek z kommendy Pražské): quod alii preceptores venientes personaliter... deponent. 23) A sice z Prahy 5, z Dubu 3, Ploškovic 3, Manetína 3, Strakonic 4, Žitavy 2, Kadaně 3, z Mladé Boleslavě od sv. Víta 3, od sv. Jana Křtitele 2, z Píčiny 2, z Hirš- felda 2, z Kladska 1.