16 Václav Novotný: nutna, nikde později není dokladů — již dříve zanikla. Za to však určitě zjisťuje se existence kommendy v Ploškovicích, a přibývá k výčtu Frindovu nová: fara sv. Jana Křtitele v Mladé Boleslavi. 43) Rovněž nemůže býti po- chybnosti, že u Frinda uváděná kommenda v Hořovicích vznikla jen chybným překladem slova »Harawicz«, a že se tím míní fara Horažďovská, jak již k tomu ukazuje poznámka, že této a kommendy v Píčině dostalo se řádu darem Bavora ze Strakonic. 44) Dům v Píčině většina svědků jmenuje odvislým od Strakonic, jak asi de facto byl. Visitatoři předvoláním svědků z něho uznali jej za samo- statný, což zase úplně odpovídá právnímu stavu věci. 45) Teprve r. 1391 byl bullou Bonifáce IX. inkorporován kommendě Strakonické, 46) ač sotva lze po- chybovati, že tím faktický stav došel jen formálního potvrzení. Zbývá ještě několika slovy zmíniti se o rukopise a způsobu vydání. Ru- kopis uložen jest v archivu Vatikánském v oddílu Instrumenta miscellanea, jehož největší část tvoří dokumenty ke kurii došlé, umístěné v 83 škatulích pořadem chronologickým, a to tak, že přednější kasetty z této řady uzavírají vždy dokumenty z delší řady let, z pozdějších, obsahujících listiny z dob, kdy styky byly živější a také více z nich zachováno, obyčejně jedna škatule věnována jednomu, nejvýše dvěma létům, ač tu některá léta vyžádala dvě i více škatul. R. 1373 k. př. potřeboval kasetty tři. 47) Zpráva naše uložena jest v té z nich, která má ještě stopy staré signatury »N° 170«; nověji měla tato signatura nahrazena býti jinou, jež však nevyplněna, tak že na lístku čteme jen A mense 1373. Obsahuje z největší části zprávy o visitacích řádu Johan- ad nitského, vykonaných z nařízení Rehořova po rozličných dioecesích. Zpráva o visitaci Pražské obsažena jest na 11 nepříliš širokých, ale značně dlouhých (délka rovná se nejméně trojnásobné šířce) pergamenových listech nahoře jedním stehem režné niti sešitých a po délce dvěma ohby přeložených. Popsány jsou vždy jen po jedné straně úhledným písmem jedné ruky, kteréž pouze v ohbech jest poněkud porušeno a tu tam na okrajích poněkud utrpělo snad vlhkostí. Na konci (na listu 11) vedle notářského znamení se jménem »Johannes Welfini« čteme podpis notáře Jana z Pomuka v notářské formuli psané rukou značně podobnou, tak že teprve bedlivější ohledání ukazuje některé různé tahy od písma, kterým psán ostatní dokument. Notářské znamení nalé- záme také na jednotlivých listech a sice dle obvyklého způsobu, že na konci listu jednoho najdeme svrchní jeho polovici, na začátku pak druhého část spodní 43) Ludikar na u. m. 259 a 261 uvádí ji (uživ patrně práce Emlerovy), ale ne zcela jasně, tak že by se mohlo zdáti, že obě kommendy Boleslavské pokládá za jednu. 44) Frind II, 199, pozn. 9. 45) Srv. výpověď převora Strakonického Jana; Schaller Topographie, Berauner Kreis 112, Sedláček na u. m, VI, 136. 46) Libri Erect. IV, 373; sv. spor o faru r. 1375 v Lib. conf. III, 21—29. 47) Srv. stručný popis a seznam tohoto oddělení ve zprávě, již v Krakowské akademii vydal Wladyslaw Abraham: Sprawozdanie z poszukiwań v archiwach i biblio- tekach Rzymskich w latach 1896/7, 1897/8. O materyalach do dziejów polskich w wiekach šrednich (v Krakově 1899) str. 9—10.