ÚVOD. XIII (všude ovšem v části Ottou sestavené) byly verše ty teprv později vsuty, jinde ale zajisté hned při sepisování kroniky sdělány. 39) Cena práce Petra Žitavského jest veliká; kromě letopisů Kosmových není ze starých kronik českých žádná tak důležita jako zbraslavská; pro dějiny české věku XIV a poněkud i zemí sou- sedních jest to dějepisný pramen první třídy. Těšilť se opat Petr takovému vzdělání a rozhledu, že události samé, jejich spojení a dosah správně mohl posuzovati, měl postavení a spojení takové, že si mohl známost jich opatřiti, povahy jednajících a pohnutky k jednání jejich poznati a byl, jak z celého jeho spisu patrno, povahy takové, že jen pravdu chtěl vypravovati, jak to sluší děje- pisci, o jehož povinnostech a úloze velmi dobré měl vědomí. Vzdělání Petrovo nebylo na tehdejší doby nepatrné; znalť vedle bible a svatých otců i staré básníky a filosofy, jak z citátu jeho na četných místech viděti jest; z německých básníků jmenuje Neidharda. Že mu domácí letopisci nebyli neznámi, netřeba zvláště podotýkati; také o kronice trevirské činí zmínku.49) Přes to není však docela prost jakési lehkověrnosti a pověrčivosti, kte- roužto chybu s ostatními současníky svými sdílí. Při práci své měl Petr mnoho látky listinné, z níž i mnoho kusů do své kroniky v plném znění umístil, jiné jen obsahem jich podal, konečně jiné docela vypustil, aby prý v čtenáři odpor nebudil. Mnohé kusy, jež do kroniky své položil, byly v tehdejší době vůbec známé. 41) jiné si opatřil od osob, s nimiž byl ve spojení, a z těch se některé písemnosti zachovaly jen u něho. 42) Vedle písemných svých pomůcek měl Petr Žitavský při sepisování své kroniky i výtečné a bezpečné zprávy ústní, zvláště ku knize první od svého opata Konráda, který byl ve spojení co nejužším s tehdejším dvorem českým; v politických jednáních míval velké účastenství, čehož často Petr jakožto kaplan a důvěrník svého opata svědkem býval. 43) Při četných událostech, jež vypra- vuje, Petr sám byl přítomen; bylo-li tak, činívá o tom rád zmínku. Sleduje průběh dějů vlastním názorem, byl pak s to psáti zajímavě, živě a mohl dáti líčení svému barvitosti a rozmanitosti, kteréž stránky se nám při jeho kronice líbí a jež chválíme. Mnohé zprávy měl snad i od Petra. arcibiskupa mohučského, jehož byl velkým ctitelem, jiné od svých přátel a známých. Tak na př. 39) Srovnej: Loserth: Die Königsaaler Geschichtsquellen str. 34 a násl. a str. 43 a násl. a Lorenz: Deutsch- lands Geschichtsquellen, druhé vyd. str. 250. Žeby verše v kronice Petrové (v originále zajisté na mnohých místech jen po straně připsané) byly jaksi počátky obmýšleného přepracování jí na historický zpěv, který by asi byl opatovi Petrovi nejvíce po chuti býval, s míněním tím se nemůžeme spřáteliti, poněvadž se veršům těm hlavní, podstatné věci, t. j. obsahu věcného nedostává. 46) Viz str. 151. 41) U př. bulla papeže Bonifacia VIII proti Filipovi, králi francouzskému, bully Jana XXII proti Ludvíkovi Bavorskému, bulla o vyzdvižení řádu Templářův, listy císařské, zákony říšské atd. 12) U př. list měšťanů Starého města Pražského ku králi Jindřichovi VII (str. 135), list císaře Jindřicha k opatovi Konradovi (str. 196) a jiný k témuž a opatovi sedleckému Heidenrichovi (tamže). 43) Tak svěřeno opatovi Konradovi r. 1296, aby přivedl ze Šváb do Čech Anežku, sestru krále Václava II a vdovu po Rudolfovi, synovi římského krále Rudolfa, r. 1297 stal se vykonavatelem poslední vůle královny Guty, r. 1305 krále Václava II, potom i Rudolfa I, krále českého. Také ku králi Václavovi III zachoval se jako přítel ro- diny, jemuž více jest dovoleno nežli jinému. Nejvíce se ale politická činnost a vliv Konrada jevil, když s Petrem, arcibiskupem mohučským, některými jinými opaty svého řádu a částí nespokojeného panstva i měšťanstva úsilí své obracel k povýšení rodu lucemburského na trůn český jakož i upevnění jeho na něm, začež mu i Jindřich VII uznání a díky na jevo dal. I v prvních letech panování Janova měl opět Konrad nemalou váhu v radě králově, jak Petr sám praví, řka: „Dominus Conradus, abbas primus Aule Regie, non infimum locum in consiliis apud Johannem, regem Bohemie, habuit“ (str. 196).