28 opinio clamoso insinuare presumit preconio, hec, ut scribendorum deinceps patefiat series, ammi- rans“) et stupens presenti tractatui interpono. Quis enim non usquequaque ammirando stupes- ceret, qui inter assiduorum blandimenta ample- xuum clandestine machinacionis molimina prius nunquam suspicatus talia, inveniret? Ammirari nimirum ad plenum non sufficimus," dum Ze- wischium regi Wenceslao tam affabilium oscu- lorum, tamque familiarium amplexuum blandiciis applaudere, sibique illudere") apparenter cerni- mus, quem tamen sue vite occultas") insidias demoliri, fama volante publica invenimus. O de- testanda in aperto applausoris fallacia, o repro- banda insidiatoris occulti fraudulenta versucia, ubi alumpni sui sinceritati quis molitur insidias et benefacienti regi miles perfidus internicionis intuitu clanculo irrogare conatur molestias! Sed quis occultum insidiatorem publico hoste dete- riorem dubitat? Insidiancium siquidem iacula me forsan sollicite muniendo evaderem, sed?) ubi et quando et quociens essent imminencia, presentirem, que utique precavere non valeo, dum, unde et à quo adversa ventura sint, ignoro. Nescio, si nostis, credo, quod publicus hostis Vos minus offendit illo, qui clam reprehendit, Et minus infestus est offensor manifestus, Quam qui persequitur secreto, nam*) bene scitur, Quod mala vitaret hic) qui*) nocitura probaret. Qui blandis verbis nos decipiunt et acerbis Clam plagis cedunt, hii deterius puto ledunt, Quam si terrerent verbis, vel forte tacerent. PETRA ZITAVSKÉHO KRONIKA ZBRASLAVSKÁ. Tanto quippe periculosius") hostis perse- quendo officit, quanto dolose mentis versucias pacem redolentibus verbis") vestit. Porro Zewi- schius eo contra se linguam populi murmurantis provocat, quo perverse cogitacionis conatus ma- nifestis quibusdam argumentis denudat, baronum quoque mentibus, quos actenus*) conculcavit, inde se persequendi opportunitatem tribuit, unde pernotam huiusmodi' fame sue detrahendi ma- teriam populo preparavit. Zawissius autem contra se insurgentem parvipendens infamiam, ut prius universa disposuit et regie dispensator curie pro suo arbitrio singula ordinavit. Eo tempore amici sui terram spoliant et ceterorum mentes nobi- lium contra se ultronei exacerbant, sicque fit, ut dum per inportunitatem") ipsorum regnum destruitur, usque ad celorum alta vociferantis populi gemitus elevetur.?) Capitulum XXII. Quomodo rex Wenceslaus in istis casibus") an- gustiatus fuerit et de prima sua expedicione, quam duxit in Morauiam. !) Nobiles regni Zewischii amicorum quoque eius amplius equanimiter nolentes pertransire iniurias, consilium inierunt et, ut importunis eorundem nacta occasione remurmurarent insul- tibus, plerique se?) elongantes a regia presencia non tam Zewischii, quam ipsius regis sui iussio- nibus rebelles esse ceperunt. Errores igitur longe peiores prioribus oriuntur, dum nobilles regni, 1) Vypravy krále Václava II do Moravy staly se ke konci r. 1285 a na počátku r. 1286 a 1. 1287. Tak souditi můžeme dle Letopisu Žďárského většího, co do chronologie velmi správného (Pram. děj. č. II, str. 543), kde se nalézá při r. 1286 zpráva: rex occidit sceleratos, a dle vídenského pokračování letopisů rakouských (Continuatio Vindobonensis, Pertz Mon. XI, str. 714), kde též při r. 1286 šíře o výpravě této poznamenáno jest: sed sui eum (Wenceslaum) pro nichilo reputantes bellis, rapinis ac incendiis contra eum rebellantes destruebant terram. At ipse contra eos collecto exercitu viriliter more patris sui obsedit castra eorum et civitates eorum destruxit, munitiones confregit et quos cepit diversis mortibus crudeliter affecit. Nam quosdam eorum decollavit, alios vero in patibulis suspendit, reliquos autem in rotis confregit, ita quod in quodam campo videbantur plus quam quinquaginta corpora hominum in rotis et pati- bulis canibus et avibus lacerandis expositorum ; sicque reddita est pax terris suis. To srovnává se s listinami, z nichZ vidéti jest dle míst, kde vydány byly, Ze od konce r. 1285 aZ do dubna r. 1286 Václav II byl bez pfetrZení na Mo- ravó; a do té doby asi připadla by výprava k Rajhradu a Moravské Třebové, pak vrátil se Václav do Čech (máme listinu danou od něho 20 června r. 1286). Druhá výprava stala se asi v měsíci září a říjnu následujícího léta, a to více k severovýchodu proti Hohenšteinu a snad i proti Helfenšteinu. Od prosince r. 1287 jsou listiny krále Václava II zase v Praze vydávané. Srovnej Reg. Boh. II, 587 a následující. *) admirans 4 a také níže o řádek admirando. — *) sufficius 3. — ") alludere 3, 4. — *) nemá 2. — *) si 4. — *) non 2. — 5) hec rukopisy. — *) quae 4. — *) periculosus 2, 3. —!) vestit verbis 4. — *) hactenus 4. — ') huiuscemodi 4. — ^) imp. 4. — *) nemá 3. — ?) causis 2. — *) se a regia elongantes 3, 4. 1285